Ten places you shouldn t miss in Central Bohemia Region 6 Hrad Krakovec a Jan Hus

KALEIDOSCOPE

1

content

3 4 5 6 8 10 12 14 16 18 20 22 24 26 28 30 32 34 36 38 40 42 44 46 48 50 52 54 56 58 60 62 64 2

KALEIDOSKOP

Editorial Editorial Cestovní navigátor Navigator Deset míst, která byste neměli ve Středočeském kraji minout Ten places you shouldn’t miss in Central Bohemia Region Hrad Krakovec a Jan Hus Krakovec Castle and Jan Hus Liběchov: neprokázané stopy Mistra Jana Husa Liběchov: unproven footsteps of Master Jan Hus Beroun, královské město Beroun, royal city Architektura 20. století v Poděbradech 20th Century Architecture in Poděbrady Průhonice – ráj pro milovníky krajinářských parků Průhonice – paradise for lovers of landscaped parks Zámek Liblice Liblice Chateau 100 let od rozluštění chetitského písma 100 years since the decipherment of the Hittite alphabet Král Karel IV. a 660 let od jeho císařské korunovace King Charles IV and 660 years since his coronation as Holy Roman Emperor Libice nad Cidlinou – místo, kde začala vláda Přemyslovců Libice nad Cidlinou – where the rule of the Přemysl dynasty began Kutná Hora – město stříbra Kutná Hora – silver city Galerie Středočeského kraje Gallery of the Central Bohemian Region Zámek v Roztokách vidět prostě musíte! The chateau at Roztoky is a must-see! Kolín – středověká perla Kolín – medieval pearl Kosmonosy Kosmonosy Slaný – husitské město Slaný – Hussite town Lidice: 70 let po skončení války Lidice: 70 years after the end of the War Stavba roku 2014 Building of the Year 2014 Jílové u Prahy – místo vhodné pro industriální turistiku Jílové u Prahy – an ideal place for industrial monument enthusiasts Hornický skanzen Mayrau ve Vinařicích Mayrau open-air mining museum in Vinařice Pozvání do Hornického muzea Příbram An invitation to the Příbram Mining Museum Pevnostní muzeum v Sazené Bunker Museum in Sazená Václav Laurin Václav Laurin Tomáš Garrigue Masaryk a jeho středočeské stopy Tomáš Garrigue Masaryk and his links to Central Bohemia Řezbář Ján Chvalník Woodcarver Ján Chvalník Hodinářka orlojů a věžních hodin The astrological and tower clock maker Příběh jedné výjimečné zkameněliny The Story of an exceptional Fossil Hamousův statek Hamous Farm Z Vlašimi na Blaník On foot from Vlašim to Blaník Benešovskem a Posázavím na kole Benešov district and the Sázava river basin by bike Kalendárium Calenda

editorial

Vážení a milí čtenáři, příznivci Středočeského kraje,

Dear readers, fans of the Central Bohemian Region,

zvu Vás na návštěvu do našeho regionu prostřednictvím nového vydání Kaleidoskopu.Věřím, že v časopise najdete zajímavá témata a inspiraci k návštěvě středních Čech. Region, který nabízí nepřeberné množství přírodní krásy, historických památek, architektonických pokladů, kulturních zajímavostí i  spoustu sportovních možností, jak můžete trávit svůj volný čas. Území našeho kraje bylo od pradávna centrem českého státu. Do dnešních dob se tak zachovala celá řada středočeských hradů a zámků, které s oblibou navštěvovali císaři, králové či další vladaři. Vydejte se proto spolu s Karlem IV. například na Karlštejn, s Václavem IV. na Křivoklát, na Točník nebo na Dobříš, s Františkem Ferdinandem d’Este na Konopiště, do Lán za T. G. Masarykem, a na další místa. Ale nejen vladaři si střední Čechy oblíbili. V našem kraji žily a tvořily takové osobnosti, jakými byli například Karel Čapek, Antonín Dvořák, Bohumil Hrabal, Bedřich Smetana a mnozí další. Určitě také stojí za to navštívit středočeská města. Mnohá, jako například Kutná Hora, si uchovala svůj středověký ráz a právem jsou zahrnována mezi nejcennější památky světového kulturního dědictví. Náš kraj však nabízí také místa, kde se snoubí krása středočeské přírody s nabídkou nepřeberných možností trávení volného času. Můžete využít rozlehlá a udržovaná golfová hřiště, která začínají objevovat i špičkoví evropští hráči. Nebo se vydat na některou z cyklostezek, kterými můžete projet střední Čechy na těch nejmalebnějších místech. Krásu neporušené přírody je u nás možné obdivovat především v pěti chráněných krajinných oblastech (Křivoklátsko, Máchův kraj a Kokořínsko, Český kras, Český ráj a Blaník), ale také v  rozlehlých brdských lesích nebo podél břehů řek Vltavy, Labe, Sázavy, Berounky a dalších. Ve Středočeském kraji na vás čekají také lyžařská střediska, řada přírodních koupališť, řeky splavné pro romantické výlety nebo jízdárny pro vyjížďky na koních. Návštěvníci u nás naleznou také velké množství nejrůznějších muzeí, která mapují rozmanité obory. Můžete navštívit například muzeum železnice, vojenské technické muzeum, muzeum Škodovky, muzea zlata i stříbra, skanzeny hornické i národopisné. Rozhodně byste si neměli nechat ujít návštěvu Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře, v jejímž komplexu naleznete mnoho zajímavých expozic i nádherně zrekonstruované zahrady Jezuitské koleje. Věřím, milí čtenáři, že nezůstanete jen u čtení Kaleidoskopu, ale že se do Středočeského kraje vydáte a naši tištěnou pozvánku proměníte ve vlastní nezapomenutelné zážitky. U nás v kraji Vás totiž nuda rozhodně nečeká.

I would like to use the new edition of Kaleidoskop to invite you to visit our region. I hope and trust that you will find lots of interesting information in our magazine and will be inspired to visit Central Bohemia. It is a region that can offer boundless natural beauty, historical monuments, architectural treasures, enthralling culture and a wide range of sports activities. The territory of our region has been the centre of the Czech Lands since time immemorial. Numerous Central Bohemian castles and chateaux, once popular destinations for emperors, kings and other rulers, have survived here to this day. So why not follow Charles IV and head to Karlštejn or trace the steps of Wenceslas IV and visit Křivoklát, Točník or Dobříš? You can visit Konopiště like Archduke Franz Ferdinand or go to Lány to learn more about T. G. Masaryk. Central Bohemia was not just popular with nobles. Our region has been home to cultural giants like Karel Čapek, Antonín Dvořák, Bohumil Hrabal, Bedřich Smetana and many more. The towns of Central Bohemia have much to offer. Many of them, like Kutná Hora, have kept their medieval character and are rightly ranked among the world’s most valuable cultural heritage sites. The Central Bohemia Region also boasts places which marry beautiful countryside with an almost unlimited range of freetime activities. There are large and well-tended golf courses that are gaining renown among Europe’s top players. Or you can set off on one of the cycle paths leading through Central Bohemia’s most picturesque spots. The beauty of immaculate countryside can be admired in five protected landscape areas (Křivoklát district, Máchův kraj and Kokořín district, Český kras, Český ráj and Blaník), or in the extensive Brdy forests, or on the banks of the Vltava, Elbe, Sázava, Berounka and other rivers. Central Bohemia has ski resorts, a number of natural swimming areas, rivers for romantic boat trips and horse-riding facilities. Visitors to the region will also find a large and diverse range of museums devoted to many different subjects. For example, you can visit a railway museum, a military equipment museum, a Skoda museum, a museum of gold and silver, and also conserved mining villages and outdoor ethnographic museums. You certainly should not miss the Gallery of the Central Bohemian Region in Kutná Hora – housed in the magnificent Jesuit College, the gallery features lots of interesting expositions and has beautifully renovated gardens. Dear readers, I hope and trust that you will not only read Kaleidoskop magazine, but will head to the Central Bohemian Region, accepting this printed invitation to create your own unforgettable experiences. Our region has something to satisfy everyone.

Miloš Petera Hejtman Středočeského kraje

Miloš Petera Governor of the Central Bohemian Region

Kaleidoskop Středočeského kraje, 2015 Jako periodický tisk vydává Středočeský kraj ve vydavatelství Agentura Dům, s.r.o. Šéfredaktorka Mgr. Hana Langerová; překlad Peter Williams DTP: Igor Ondřej Produkce: MgA. Jan Hladký Fotografové: Full Production, s.r.o. – Bc. Dalibor Prokeš, Igor Ondřej, MgA. Jan Hladký Titulní foto: Státní hrad Krakovec, foto: Mgr. Jiří Sobek – kastelán SH Krakovec Datum vydání: 1. 1. 2015 Evidenční číslo: MK ČR E 18337 Krajský úřad Středočeského kraje, Zborovská 11, 150 21 Praha 5 IČO: 70 89 10 95 www.middleczech.cz, www.kr-stredocesky.cz; e-mail: [email protected]

KALEIDOSCOPE

3

obsah

Cestovní navigátor Navigator

2. 1.

10.

4.

9. 3.

5.

6.

7.

4

1.

Mělník Melnik

6.

Vlašim Vlašim

2.

Mladá Boleslav Mlada Boleslav

7.

Příbram Příbram

3.

Kolín Kolin

8.

Karlštejn Karlstejn castle

4.

Poděbrady Podebrady

9.

Křivoklát Krivoklat

5.

Kutná Hora Kutna Hora

10.

KALEIDOSKOP

Lidice Lidice

Repro: © TOPOGRAF spol. s r. o. 2013

8.

contents

TOP 1.

10

6.

Deset míst, která byste neměli ve Středočeském kraji minout Ten places you shouldn’t miss in Central Bohemia Region 7.

2.

1. – Mělník – Melnik 2. – Mladá Boleslav – Mlada Boleslav 3. – Kolín – Kolin 3.

4. – Poděbrady – Podebrady

8.

5. – Kutná Hora – Kutna Hora 6. – Vlašim – Vlasim 4.

7. – Příbram – Pribram

9.

8. – Karlštejn – Karlstejn castle 9. – Křivoklát – Krivoklat 5.

10. – Lidice – Lidice

10.

KALEIDOSCOPE

5

Krakovec Castle and Jan Hus Master Jan Hus laid down his life for his convictions 600 years ago

K

Hrad Krakovec a Jan Hus

rakovec Castle transports us back into the extraordinary atmosphere of the time of Wenceslas IV, a time of Gothic mannerism, magnificent style and beautiful Madonnas. Krakovec Castle is an example of supreme architectural harmony and originality, and the “incomprehensible complexity” and diversity of shapes of arches and vaults. It weds the nobility of Truth with architecture’s diversity of form.

Mistr Jan Hus položil život za své názory právě před 600 lety

H

rad Krakovec nás uvádí do výjimečné atmosféry doby Václava IV., doby gotického manýrismu, doby krásného slohu, doby krásných madon. Hrad Krakovec nás seznamuje s  vrcholnou architektonickou jednotností a originálností i s určitou „nepochopitelnou složitostí“ a tvarovou bohatostí klenebních systémů. Snoubí se zde urozenost Pravdy s tvarovou bohatostí architektury. Středověká, přesněji gotická architektura je svým způsobem kamennou poezií či modlitbou, vyjádřeno slovy Julia Zeyera v Karolinské epopeji: „Zdálo se, že neví, co to tíž. / Chrám zdál se z kamene být modlitbou, / jež od země se nesla k oblakům, / a každý kámen prodchnut myšlenkou / tvar květiny měl“. Minulost a přítomnost jsou v úzkém spojení a svázány zvláštním jazykem, nelze je chápat odděleně. Jejich zpřítomnění je realitou a hrad Krakovec je po této stránce „velezajímavým jevem“ a zosobněním jednoho z mnoha tvarů této poezie posvěcené modlitbou i přítomností mistra Jana Husa. Nacházíme se v období, kdy velké autoritativní nestádní osobnosti vyzařovaly a tkaly nový rozměr ducha. Odklon od Pravdy a současně i podřízení Pravdy jiným hodnotám, to je hlavní zdroj životních komplikací, krizových jevů, špatných osudů a tragédií. Za mravní bídou se jako stín plíží bída hmotná.

6

KALEIDOSKOP

Medieval, or to be more precise Gothic, architecture is like poetry or prayer in stone, as expressed in the words of Julius Zeyer in his poem The Caroline Epic: “It seemed not to know gravity. / The temple seemed a prayer made in stone, / that rose from the earth to the clouds, / and every thought-infused stone / had the shape of a flower.” The past and present are in close contact and bound by a special language; they cannot be understood separately. This makes Krakovec Castle a highly interesting phenomenon and the embodiment of one of the many forms of this poetry consecrated by prayer and by the presence of Master Jan Hus. We find ourselves in a time when great authorities blazed new trails and forged a new dimension of the spirit. Turning away from the Truth and subjugating Truth to other values, that is the chief source of complications in life, crises, bad fates and tragedies. Material poverty follows moral poverty like a shadow. “I would not recede from the truth for a chapel full of gold,” Master Jan Hus declared six centuries ago. We gather at Krakovec Castle (at which Jan Hus spent some time in 1414 and from where he set out in October that year for the council at Konstanz in Germany) to pay homage to Hus and honour him as a man who was willing to go to the stake for his deepest convictions.

cultural heritage

Jan Hus byl český středověký římskokatolický kněz, kazatel a reformátor. Za to, že kritizoval mravní úpadek katolické církve, byl z ní exkomunikován. Na kostnickém koncilu byl označen za kacíře a protože odmítl odvolat své učení, byl 6. července 1415 vydán světské moci k upálení. Výročí jeho smrti je českým státním svátkem. V letošním roce si připomí-

Info:

„Nevzal bych plnou kapli zlata, abych ustoupil od pravdy“, vyřkl před staletími mistr Jan Hus. Při hradě Krakovci (na kterém Jan Hus v roce 1414 přebýval a odkud také odejel v říjnu do německého města Konstans na koncil) se scházíme, abychom mu svým způsobem vzdali hold a manifestovali poctu jako muži, který dovedl pro své nejvnitřnější přesvědčení jít až na hranici. Oslavování velikánů se děje většinou buď proto, že se národ nebo oslavující společenství těší tomu, čeho mu velikán vydobyl, že v tom žije a prospívá – anebo se tak děje proto, že národ dosud toho ještě nedosáhl a posiluje se v běhu k cíli, který velikán položil. Pokud tomu tak není, je každá oslava či připomínka spíše pouhou komedií. Není pranic divného na tom, ba spíše naopak je zcela přirozené, že se posudky na Jana Husa rozcházejí. Hus je příjmán, odmítán, reklamován, zatracován i glorifikován; to vše samo o sobě je důkazem, že zájem o něho je posud živoucí a svědčí o jeho velikosti. Pokud bychom chtěli nějakým způsobem postihnout význam, jenž Jan Hus ve světových dějinách má, je nám zapotřebí alespoň z části znát křesťanské a společenské názory tehdejších lidí. Autorita osobního přesvědčení, rozumu a svědomí tehdy moc nevážily. Náboženské náhledy se přijímaly ne proto, že se srovnávaly s písmem, nýbrž proto, že se shodovaly s učením některého z církevních otců, papeže či sněmu. Vše se podřizovalo a naslouchalo tradici. Církev byla tajemná, hrůzná moc, před níž se chvělo každé koleno. Vývoj si tedy žádal, aby vystoupil někdo, kdo by před tváří celého světa podal důkaz, že výše než veškerá lidská autorita stojí svědomí osvícené pravdou. Tak nám povstává Jan Hus, který světu odkryl novou říši, říši uvolněného a svobodného bádání ve věcech teologie a víry, a tím také hájil i nejvyšší statky národů světa. Na Krakovci připravujeme program k uctění památky Jana Husa rozprostřený do cca celého letního období. Příchozí návštěvníci v něm naleznou bohoslužby, koncerty, dramatická vystoupení, přednášky atd., které také samozřejmě připomínají a zpřístupňují myšlení i význam osobnosti mistra Jana Husa. Všichni jsou tímto zvanými i vítanými hosty. Přeji nám všem krásné chvíle nejen zde na Krakovci. Hrad Krakovec je dominantou stejnojmenné obce na Rakovnicku. Od Rakovníka leží 11 kilometrů jihozápadním směrem, od Prahy asi 70 kilometrů na západ po rychlostní komunikaci R6, exit 32, a dále po silnici III. třídy.

www.hrad-krakovec.cz

Text a foto: Mgr. Jiří Sobek, kastelán SH Krakovec

náme 600. výročí upálení Mistra Jana Husa.

Eminent figures are usually celebrated either because the nation or community benefits from the eminent figure’s accomplishments, or because the nation has not yet reached that stage and gains strength from marching towards the goal the eminent figure set. If that is not the case, the celebration or commemoration is a mere farce. There is nothing strange about the fact that assessments of Jan Hus differ; it is absolutely natural, in fact. Hus is accepted and rejected, glorified and condemned – that in itself is proof that interest in him is still alive and testifies to his greatness. If we wanted to identify the significance Jan Hus has in world history, we would need to know at least something about the Christian and social opinions of the people of his day. Scant value was attributed to the authority of personal conviction, reason and conscience. Religious views were not accepted because they were consistent with the Bible, but because they conformed to the teachings of the church fathers, the pope or a religious assembly. Everything was subjugated to tradition. The Church was a mysterious and monstrous force before which everyone trembled at the knee. Developments made it necessary for someone to step forward and testify, in the eyes of the world, that conscience enlightened by truth stands above all human authority. That person was Jan Hus, who discovered a new realm, a realm of free study in matters of theology and faith, and thus also defended the greatest values of the nations of the world. At Krakovec we are preparing a series of events to commemorate Jan Hus, spread over the entire summer. Visitors will be able to attend services of worship, concerts, plays, talks etc., which will commemorate and give an insight into the ideas and the significance of Master Jan Hus. Everyone will be welcome to come. Best wishes to you all, wherever you are. Krakovec Castle is a landmark feature of the municipality of the same name in Rakovník district. The castle is 11 kilometres to the southwest of Rakovník and about 70 kilometres west of Prague. Take the R6 express road to exit 32, then follow the 3rd class road.

Jan Hus was a medieval Bohemian Roman Catholic priest, a preacher and reformer. He was excommunicated for criticising the moral failings of the Catholic Church. At the council of Konstanz he was declared a heretic. Having refused to renounce his teachings, on 6 July 1415 he was handed over to the secular powers to be burned at the stake. The anniversary of his death is a Czech national holiday. This year we commemorate the 600th anniversary of the execution of Master Jan Hus.

KALEIDOSCOPE

7

kulturní dědictví

Liběchov: neprokázané stopy Mistra Jana Husa Liběchovská vodní tvrz ze 14. století možná poskytla azyl Mistru Janu Husovi

S

everně od Prahy, na okraji kokořínských pískovců v okrese Mělník leží město Liběchov. Stávala zde vodní tvrz, která počátkem 15. století patřila rodu Škopků z Dubé. Syn tehdejšího královského hofmistra a oblíbence krále Václava IV., pan Jindřich z Dubé, byl přítelem a  ochráncem Jana Husa. Podle nedoložených historických pramenů jej hostil na Liběchově po tom, co kazatel dostal zákaz sloužit mše v Praze. Pobyt Mistra Jana zde měl trvat od října 1412 až do léta roku 1413. Možná odsud vedl spor se svými pražskými odpůrci a napsal některá pojednání (Knížky o svatokupectví, Dcerka, O církvi, Výklad). Poté odešel na jihočeský Kozí Hrádek, než pak opět přesídlil zpátky do středních Čech, tentokrát na hrad Krakovec.

Liběchov: unproven footsteps of Master Jan Hus The Liběchov fort may have given refuge to Master Jan Hus in the 14th century

L

Tragický osud Jana Husa, upáleného za své „kacířské“ názory právě před 600 lety, už dnes v Liběchově nic nepřipomíná, ale město a jeho okolí stále stojí za návštěvu. Je ale nutné uvést, že těsné sousedství Liběchova se soutokem Labe a potoka Liběchovky způsobilo v roce 2002 katastrofální povodně, které přispěly k devastaci některých zdejších historických památek – především liběchovského zámku. Zámek vznikl přestavbou zmíněné vodní tvrze nejprve v barokní, ve druhé polovině 16. století pak v renesanční sídlo. V 70. letech minulého století prošel náročnou rekonstrukcí a posléze v něm byly umístěny jedinečné sbírky asijských kul-

8

KALEIDOSKOP

iběchov is a town to the north of Prague on the edge of the Kokořín sandstone cliffs in Mělník district. There used to be a fort here that belonged to the Škopek of Dubé family at the start of the 15th century. The son of the then royal steward and favourite of King Wenceslas IV, Lord Jindřich of Dubé, was a friend and protector of Jan Hus. According to undocumented historical sources, Jindřich put him up at Liběchov after the preacher was banned from serving Mass in Prague. Jan Hus is said to have stayed there from October 1412 to 1413. From there he may have waged his dispute with his Prague opponents and written certain treatises (On Indulgences, The Daughter, On the Church, Explication). Then he left for the South Bohemian castle called Kozí Hrádek, before returning to Central Bohemia, this time to Krakovec castle. Today there is nothing at Liběchov to commemorate the tragic fate of Jan Hus, burned at the stake for his “heretical” views 600 years ago, but the town and its surroundings are worth visiting. It should be said, however, that the town’s position on the confluence of the river Elbe and Liběchovka stream resulted in catastrophic floods in 2002, devastating some local monuments, most notably the Liběchov chateau. The chateau was created by the conversion of a fort, first in the Baroque style and then, in the middle of the 16th century, in the Renaissance style. In the 1970s it underwent thorough renovation, after which it was used to house the unique Asian culture collections of the Náprstek Musem in Prague. The chateau has been in desolate condition since the floods. Other sights worth seeing here include the Church of St Havel from 1738–1741 with original frescoes and Rococo and Classicist wood carvings; the Church of the Holy Spirit on the hill above the village from the 17th century and the Way of the Cross with fourteen shrines from 1780 leading to it; the Baroque chap-

cultural heritage

tur Náprstkova muzea v Praze. Po povodních je stav zámeckého areálu značně neutěšený. K dalším zdejším pamětihodnostem patří kostel svatého Havla z let 1738–1741, s původními freskami a rokokovými a klasicistními dřevořezbami, dále kostel svatého Ducha na vrchu nad vsí ze 17. století a k němu vedoucí křížová cesta se čtrnácti výklenkovými kaplemi z roku 1780, barokní kaple Boží Voda a budova pivovaru (dnes depozitář Národního muzea v Praze) nebo nedávno opravená socha Krista Spasitele. Z nedávnější doby stojí za pozornost empírový sloup rozhraničník v místě hranice bývalých Sudet a Papouškův mlýn, secesní Janouškova vila nebo tzv. Moučkova vila ve slohu art deco, sloužící dnes jako luxusní hotel.

Text: Agentura Dům, s.r.o., foto: Ing. J. Janáček, J. Reich

Info:

www.libechov.cz

Liběchov je spojen se začátky umělecké dráhy Václava Levého, českého klasicistního sochaře. Například ve skalním areálu Blaník jsou vytesány slavní husitští bojovníci Jan Žižka a Prokop Holý, jinde zase tesané balvany nazvané Čertovy hlavy a mnohé další. Nejzajímavější plastiky spojuje modrá turistická trasa začínající i končící u liběchovského zámku.

el by a spring called Holy Water; the brewery building (now a depository of the National Museum in Prague); or the recently repaired statue of Christ the Redeemer. More recent monuments worth mentioning include the Empire-style boundary column at the boundary with the former Sudetenland, Papouškův mlýn mill, the Art Nouveau villa Janouškova or the Art Deco villa Moučkova that is today a luxury hotel. Liběchov is linked to the early days of the artistic career of Václav Levý, a Czech classicist sculptor. For example, the Blaník cliffs area feature his sculptures of the famous Hussite warriors Jan Žižka and Prokop Holý and carved boulders called Devil Heads (Čertovy hlavy) and many more. The most interesting sculptures are connected by a blue footpath starting and ending at the Liběchov chateau. There are several cycle paths to choose from, for example the Elbe Wine Route from Mělník, no. 57 to Tuhaň and Lhota, no. 12 to Dobřeň and no. 10 to Kokořín. Liběchov can be reached either by 1st and 2nd class roads (I/9. II/261) or by rail (line 072).

Cyklisté ocení několik zdejších cyklotras, například Labskou vinařskou cestu z Mělníka, č. 0057 do Tuhaně a Lhoty, č. 0012 do Dobřeně nebo č. 0010 na Kokořín. Do Liběchova lze dojet buď po silnicích první a druhé třídy (I/9, II/261), nebo po železnici (trať 072).

KALEIDOSCOPE

9

Beroun, royal city The city of Beroun celebrates 750 years of existence in 2015

T

Beroun, královské město Město Beroun slaví v roce 2015 už 750 let své existence

P

rvní dochovaná zmínka o Berounu pochází z roku 1265, a  to na listině krále Přemysla Otakara II. Původně latinský název města Verona se v němčině pozměnil na Bern, z čehož se časem vyvinulo české pojmenování Berona, Berůn a nakonec Beroun. Město vzniklé pravděpodobně stejně živelně jako mnohá další místa v době vrcholně středověké vlny zakládání měst u nás bylo brzy téměř opuštěno a muselo být znovu vybudováno za doby panování syna Přemysla Otakara II., Václava II. V té době už existovalo historické jádro města, které se v podstatě dochovalo dodnes, a postupně nabývalo na významu, o čemž svědčí důkladné opevnění. V roce 1303 získává Beroun důležité privilegium, díky kterému se stal královským městem se samostatnými institucemi. Po třicetileté válce Beroun a jeho vliv opět upadaly. Berounu dnešních dnů dominuje Husovo náměstí s početnou řadou měšťanských domů na jeho jižní straně. Domy se zachovalými kamennými klenutými sklepy, renesančními prvky a barokními štíty stojí na místě původních gotických

10

KALEIDOSKOP

he first surviving mention of Beroun comes from 1265 and a document of King Přemysl Otakar II. The originally Latin name of the city, Verona, was Germanised into Bern, which later evolved into the Czech names Berona, Berůn and, finally, Beroun. The city probably sprang up in the same haphazard way as many other places during the Middle Ages. It was later almost abandoned and had to be rebuilt during the reign of the son of Přemysl Otakar II, Wenceslas II. The city’s historical centre from that time has essentially survived to this day. The fact that the city gradually gained in importance is shown by its extensive fortifications. In 1303 Beroun was granted the important privilege of being a royal city with independent institutions. Beroun and its influence declined after the Thirty Years’ War. Today’s Beroun is dominated by Hus Square, with a long row of burghers’ houses on its south side. The houses with preserved vaulted stone cellars, Renaissance elements and Baroque gables stand on the site of original Gothic buildings. The oldest and architecturally most valuable of them is Jenštejnský House, which is the seat of the Museum of Český Kras. The most beautiful, and also the only pseudo-Renaissance building in Beroun,

KALEIDOSCOPE

Info:

domů. Historicky nejstarším doloženým a architektonicky nejcennějším je Jenštejnský dům, kde sídlí Muzeum Českého krasu. Nejkrásnějším a zároveň i jediným pseudorenesančním domem v Berouně je Duslova vila, kde se nachází městská galerie. Na Husově náměstí stojí také pseudobarokní radnice a gotický farní kostel sv. Jakuba. Kolem náměstí najde návštěvník křivolaké uličky i romantická zákoutí. Další kostel Zvěstování Panny Marie byl postaven až za branami města, a proto se mu říká často Zábranský. Po obvodu městského historického jádra se nacházejí zbytky městských hradeb s cimbuřím, a jednou ze dvou bran, buď Pražskou, nebo Plzeňskou, musí projít každý, kdo se vydá do centra města. Za úspěšnou obnovu centra získal Beroun v roce 2009 titul Historické město 2009. I město s tolika historickými památkami žije bohatým kulturním i sportovním životem a turistům nabízí pestrou řadu důvodů pro návštěvu. Každoročně se tu koná podzimní Mezinárodní hudební festival Talichův Beroun, sídlí zde několik muzeí. Na středověkou řemeslnou tradici navazují už po několik desetiletí proslulé Hrnčířské trhy. Značnému zájmu se těší Městská hora s medvědáriem a s rozhlednou. Město samo leží na soutoku řek Berounky a Litavky a celé Berounsko je vyhlášené krásným okolím na rozhraní chráněných krajinných oblastí Českého krasu a Křivoklátska. Fyzicky zdatnější návštěvníci si malebnou kopcovitou a lesnatou krajinu mohou prohlédnout buď při pěší turistice, nebo na kolech či in-line bruslích na cyklostezce vedoucí malebným kaňonem řeky Berounky, nazvané Po stopách českých králů. Řeka Berounka je po většinu roku splavná pro vodáky a samozřejmě je vyhledávanou lokalitou rybářů. Ve městě se nachází aquapark, moderní skatepark a několik sportovních center včetně golfového hřiště. Město Beroun leží třicet kilometrů jihozápadním směrem od Prahy na dálnici D5 vedoucí do Německa. Je přístupné autobusovou i železniční dopravou (železníční tratě 170, 171, 173 a 174).

is Duslova Villa, which houses the city gallery. In Hus Square there is also the pseudo-baroque town hall and the Gothic parish Church of St James. Around the square the visitor will find crooked alleys and romantic corners. The Church of the Annunciation of Our Lady, also known as the Zábranský church, was built outside the city gates. Around the perimeter of the historic centre stand the remains of the city fortifications with battlements. Anyone heading to the centre of the city has to pass through one of the two gates, either the Prague Gate or the Pilsen Gate. Beroun was awarded the title Historic City 2009 for the successful renovation of its centre. In addition to historic monuments, the city also enjoys a rich cultural and sporting life and offers a wide range of attractions for visitors. The annual music festival called Talich’s Beroun is held here every year and the city is home to several museums. The Potters’ Markets have been famous for decades for keeping alive the medieval craft tradition. The hill known as City Mountain, with its bear enclosure and viewing tower, also attracts many visitors. The city itself lies on the confluence of the Berounka and Litavka rivers, and the entire Beroun district is acclaimed for its beautiful countryside in the Český kras and Křivoklátsko nature reserves. Fitter visitors can explore the picturesque landscape of hills and forests while hiking or by cycling or roller-blading on a cycle path running through the river Berounka canyon called “In the footsteps of kings of Bohemia”. For most of the year the river Berounka is navigable by boat; it is also popular with anglers. The city has a water park, a modern skate park and several sports centres, including a golf course. Beroun lies thirty kilometres southwest of Prague on the D5 motorway that leads to Germany. It is accessible by bus or rail (railway lines 170, 171, 173 and 174).

www.mesto-beroun.cz

Text: Agentura Dům, s.r.o., foto: archiv MěÚ Beroun

cultural heritage

11

kulturní dědictví

Architektura 20. století v Poděbradech Seznam národních nemovitých kulturních památek obsahuje více než dvacet poděbradských historických skvostů. Jejich původ sahá od středověku po dvacáté století

20th Century Architecture in Poděbrady

P

oděbradské městské památkové zóně vévodí barokní zámek, který byl vybudován na místě královského vodního hradu českým panovníkem Přemyslem Otakarem II. Ve městě se v roce 1420 narodil pozdější český král Jiří z Poděbrad, jehož jezdecký pomník tvoří jednu z dominant Jiřího náměstí. Autorem monumentu v novorenesančním slohu byl významný český sochař konce 19. století Bohuslav Schnirch. I na počátku 20. století se v Poděbradech stavělo v tomto architektonickém slohu. V roce 1906 byla ještě ve stejném stylu dokončena nová radnice, ale brzy začala převládat secese. Po tom, co zde objevili léčivé železité prameny, byly ve městě v roce 1908 založeny lázně se specializací na choroby zažívací i nemoci srdce a oběhového ústrojí. V této době Poděbrady zažily kulturní a stavební rozmach, díky němuž byly postaveny například secesní vily ve Studentské ulici a na okraji lázeňského parku i dvě vily podle návrhu významného českého architekta Josefa Fanty: vila Kouřimka a Obereignerova vila.

12

KALEIDOSKOP

The list of national heritage landmarks contains more than twenty historical gems in Poděbrady. They date from the Middle Ages to the twentieth century

T

he Poděbrady urban heritage zone is dominated by a Baroque chateau built on the site of a royal castle by king of Bohemia Přemysl Otakar II. Later king of Bohemia George of Poděbrady was born in the town in 1420 and a statue of him mounted on a horse dominates George Square. The neo-Renaissance statue was the work of the eminent 19th century Czech sculptor Bohuslav Schnirch. This architectural style was still employed in Poděbrady at the start of the 20th century. The new town hall was completed in neo-Renaissance style in 1906, but by then the Art Nouveau movement was taking hold. After therapeutic springs rich in iron were found here, a spa specialising in disorders of the digestive system, heart and circulation was founded in the town in 1908. At that time Poděbrady was experiencing a cultural and building boom, resulting in the Art Nouveau villas in Studentská street and, on the edge of the spa gardens, two villas designed by the eminent Czech architect Josef Fanta: villa Kouřimka and the Obereignerova villa. The Art Nouveau Tlapák hotel, the Libenský spa house and the Knížecí lázně spa building stand close to the gardens. The nearby square called Riegrovo náměstí is the location of several buildings dating from the early period of Poděbrady’s heyday. In the second half of the 20th century the ornamental Art Nouveau style began to give way to Cubism, which was masterfully applied to architecture in Bohemia. It favoured practicality over ornament, because the building itself was supposed to embody the beauty of line. There are several practical buildings that evidence this philosophy in Poděbrady. First and foremost, there is the series of structures on the river Elbe, the most important of which are the weir, lock and hydroelectric power station designed by Poděbrady native Antonín Engel. Even though the Poděbrady hydroelectric plant is one of the oldest buildings of its kind on the Elbe, it is still fully operational. Another Cubist

cultural heritage

KALEIDOSCOPE

Info:

V samotném centru parku je krytá Libenského kolonáda postavená v roce 1936 podle projektu architekta Vojtěcha Kerharta, poděbradského rodáka. Unikátní sklobetonová kupole kryje jeden z pramenů mineální vody. K dalším ozvláštěním parku patří vodotrysk, sochy a především proslulé květinové hodiny. Poděbrady jsou nejen lázeňským městem plným architektonických památek starobylých i novějších, ale prostírají se v krásné krajině. V okolí města jsou národní přírodní památky Libický luh, Žehuňská obora s rybníkem a přírodní památky Písečný přesyp u Osečka, Báň a Vinný vrch. Polabská rovina je vhodná pro nenáročnou cyklistiku. Město leží 50 kilometrů východně od Prahy a je přístupné z dálnice D11 (exit 35, 39 a 42) a po několika silnicích II. třídy. Vlak Praha – Lysá nad Labem – Kolín sem jezdí po trati 231. Po Labi je možné dojet do Poděbrad výletním parníkem i sportovní lodí. Další z možností je využití zdejších cyklostezek, a to buď č. 0019 (Praha – Nymburk), nebo č. 24 (Vysoká nad Labem – Mělník).

technical monument is the former radiotelegraph station with its two hundred-and-fifty-metre pylons, which is today part of a golf course, or the water tower built by František Janda. The spa gardens occupy an important position in the town centre. They connect the centre to the spa houses and continue on to Poděbrady railway station. The station building is the first Functionalist station in Bohemia. This architectural gem from 1926 was built to a design by Vojtěch Krch. There is more Functionalism in Poděbrady, for example the Praha hotel, the city savings bank, the agricultural school, the sports hall and a number of private villas and guest houses. In the very centre of the park is the covered Libenský colonnade, built in 1936 to a design by Vojtěch Kerhart, who himself hailed from Poděbrady. A unique glass-and-concrete dome covers one of the mineral water springs. Other points of interest in the gardens include a fountain, sculptures and, above all, the famous flower clock. Besides being a spa town full of architectural monuments old and new, Poděbrady is surrounded by beautiful countryside. Around the town you will find natural heritage sites such as the Libický luh watermeadow, the Žehuňská obora game park and fishpond, an area of sand dunes called Písečný přesyp u Osečka, and the Báň and Vinný vrch reserves. The Elbe basin flatlands are suitable for easy cycling. The town is 50 kilometres east of Prague and can be reached along the D11 motorway (exits 35, 39 and 42) and by several 2nd class roads. The Prague – Lysá nad Labem – Kolín train stops here on line 231. You can also travel by steamboat or speedboat to Poděbrady on the river Elbe. Another option is to use the local cycle paths, either the no. 19 (Prague – Nymburk) or the 24 (Vysoká nad Labem – Mělník).

www.mesto-podebrady

Text: Agentura Dům, s.r.o., foto: archiv města Poděbrady

V těsné blízkosti parku stojí secesní hotel Tlapák, lázeňský dům Libenský či budova Knížecích lázní. Také na nedalekém Riegrově náměstí se nachází několik budov pocházejících z počátků rozkvětu a prosperity Poděbrad. Zdobný secesní styl začal ve druhé třetině 20. století ustupovat kubismu, který jen v našich zemích přesáhl z malířství i do architektury. Potlačil zdobnost ve prospěch účelnosti, protože stavba sama měla ztělesňovat krásu linií. V Poděbradech to dokládá hned několik účelových budov. Především je to soubor vodních staveb na Labi, z nichž nejvýznamnější jsou jez, zdymadlo a vodní elektrárna podle návrhu poděbradského rodáka Antonína Engela. Přestože poděbradská hydroelektrárna patří k nejstarším objektům tohoto typu na Labi, dodnes je plně funkční. - Další kubistickou technickou památkou je budova bývalé radiotelegrafní stanice s dvojicí stopadesátimetrových stožárů, která je dnes součástí golfového areálu, nebo vodárenská věž Františka Jandy. V centru města zaujímá významnou plochu lázeňský park, který propojuje centrum města s lázeňskými domy a dál pokračuje až k poděbradskému nádraží. Nádražní budova je první funcionalistické nádraží v Čechách. Tento architektonický skvost z roku 1926 byl postaven podle projektu Vojtěcha Krcha. Funkcionalismus v Poděbradech reprezentují i další stavby, jako například hotel Praha, městská spořitelna, zemědělská škola, sokolovna a řada soukromých vil a penziónů.

13

Průhonice – paradise for lovers of landscaped parks

Průhonice – ráj pro milovníky krajinářských parků Hned za hranicemi Prahy, na začátku dálnice vedoucí z metropole směrem k jihu, se v obci Průhonice na celkové ploše 320 hektarů rozkládají Průhonický park a Dendrologická zahrada

I

když mají Průhonice poměrně dlouhou historii, doloženou písemnou zprávou už z roku 1187 o vysvěcení zdejšího, dosud existujícího románského kostelíka Narození Panny Marie, jejich význam dlouho nepřekračoval regionální charakter. Ve 14. století byl nad ostrohem nad potokem vystavěn tehdejšími vlastníky, pány z Říčan, opevněný hrad a v gotickém slohu rozšířena původní románská kaple. V 16. století bylo sídlo rodem rytířů Zápských ze Záp přestavěno na typicky renesanční zámek italského stylu se čtyřmi obvodovými křídly a uzavřeným nádvořím. Po zpustošení za třicetileté války se zámek dočkal raně barokních úprav. Téměř po celé 18. století vlastnila průhonické panství, ke kterému náležela i okrasná zahrada s oranžerií a bohatě osázená ovocná zahrada, hrabata rodu Desfours. Ke konci 18. století Průhonice jako panské sídlo upadaly a zámecký areál sloužil převážně k hospodářským účelům. Po

14

KALEIDOSKOP

Lying just outside Prague, at the start of the motorway leading south, the Průhonický Park and Dendrological Garden cover 320 hectares of land in the municipality of Průhonice

E

ven though Průhonice has a relatively long history, documented by a written report from 1187 on the consecration of the extant Romanesque Church of the Birth of Our Lady, the town remained of little significance for a long time. In the 14th century, the Lords of Říčany built a fortified castle on the promontory above the river, and the Romanesque chapel was enlarged in the Gothic style. In the 16th century the seat was rebuilt by the Zápský family as a typical Renaissance chateau in the Italianate style, with four perimeter wings and an enclosed courtyard. After it was ravaged during the Thirty Years’ War, the chateau was altered in the early Baroque style. Throughout almost the entire 18th century the Průhonice manor, which included a beautiful garden with an orangery and a lavish fruit garden, belonged to the counts of Desfours. At the end of the 18th century Průhonice lost its significance as a noble seat and the chateau grounds were mainly used for farming purposes. After 1800, the new owner, Jan Nepomuk Count Nostic-Rieneck, initiated an extensive renovation of the grounds and the park in a Classicist style, and had other areas converted into parkland as well. In 1885 Marie Antonie Gabriela Nostic-Rieneck married Arnošt Emanuel Count Silva-Tarouca, who had the chateau converted into its current neo-Renaissance form and founded the extensive English park in the natural style as “an exalted image of the Czech countryside”. He retained some earlier features, including valuable old trees and groups of young trees in the valley of the Botič stream and the surrounding slopes and hills. He sensitively added new vegetation as well. He regulated the originally meandering Botič stream with a system of weirs and spillways to prevent damage from drought or flooding. He

bought up the surrounding farmlands, gradually completing a contiguous park area covering 240 hectares. By acquiring three of the local fishponds he added extensive rocky areas to the park. He built approximately 40 km of paths and trails, with numerous bridges and supporting walls. Count Arnošt Emanuel Silva-Tarouca sold the chateau to the Czechoslovak state for financial reasons. Today it is the home of the Botanical Institute of the Academy of Sciences of the Czech Republic, which renovated and administers Průhonický Park. Since 2010 the park has been a category 1 cultural monument and has been designated a unique historic garden by ICOMOS, the international council on monuments and sites. It is open to the public. Further important landscape areas were added to Průhonice in the 1970s. The Dendrological Garden of the Silva Tarouca Research Institute for Landscape and Ornamental Gardening was set up here. Approximately 5,000 taxons of trees and perennials can be found in its 73 hectares, making this garden one of the biggest collections of ornamental plants in the Czech Republic. The garden is arranged in an original way, with great emphasis placed on the use of individual groups of plants in orchard-like layouts. It plays an important public education role, serves as a source of inspiration and discovery and is an important leisure facility in the immediate vicinity of Prague. Průhonice, originally a historic municipality, has recently become a prestigious residential address, aided by good transport connections and the proximity of the two parks. Průhonice is situated by the D1 motorway leading south out of Prague and is accessible only by car or bus.

KALEIDOSCOPE

Info:

roce 1800 zahájil nový majitel Jan Nepomuk hrabě Nostic-Rieneck rozsáhlou přestavbu areálu i parku před zámkem v klasicistním slohu, a parkovou úpravu nechal provést i na dalších plochách. Marie Antonie Gabriela Nostic-Rieneck se v roce 1885 vdala za Arnošta Emanuela hraběte Silva-Tarouca, který nechal zámek přestavět do dnešní novorenesanční podoby a založil rozsáhlý anglický park v přírodně krajinářském stylu jako „zušlechtěný obraz české krajiny“. Některé dřívější úpravy ponechal, z původních porostů v údolí potoka Botiče a na okolních stráních a návrších uvolnil cenné staré exempláře a skupiny mladých stromů, a postupně park citlivě doplňoval novou výsadbou. Původní meandrovitý tok Botiče reguloval stavbou jezů a přepadů, aby předcházel škodám způsobeným suchem nebo naopak vysokými stavy vody. Vykupoval okolní selské pozemky a sceloval tak postupně území parku až do rozlohy 240 ha. Získáním třetího ze zdejších rybníků obohatil park i o rozsáhlé skalnaté partie. Zřídil přibližně 40 km cest a stezek s četnými mostky a opěrnými zídkami. Hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca prodal roku 1927 z finančních důvodů zámek tehdejšímu československému státu. Dnes tu sídlí Botanický ústav Akademie věd České republiky, který provedl jeho rekonstrukci a spravuje Průhonický park. Park je od roku 2010 kulturní památkou I. kategorie a v rámci mezinárodní organizace ICOMOS unikátní historickou zahradou. Je veřejnosti přístupný. V 70. letech 20. století byly Průhonice obohaceny o další významné území krajinářské tvorby. Vznikla zde Dendrologická zahrada Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví (VÚKOZ). Na ploše 73 hektarů je soustředěno přibližně 5000 taxonů dřevin a trvalek, což tuto zahradu řadí mezi největší sbírky okrasných rostlin u nás. Originální je členění zahrady, při kterém je kladen velký důraz na použití jednotlivých skupin rostlin v sadovnických úpravách. Plní důležitou roli v rámci osvěty veřejnosti, slouží jako zdroj inspirace a poznání a je významným rekreačním objektem v těsném sousedství Prahy. Průhonice, původně historická obec, se v poslední době staly prestižním místem rezidenčního bydlení, k čemuž přispívá jak dobrá dopravní obslužnost, tak těsné sousedství obou parků. Průhonice se rozkládají na dálnici D1 vedoucí jižně od Prahy a jsou přístupně pouze automobilovou nebo autobusovou dopravou.

www.pruhonice-obec.cz, www.parkpruhonice.cz, www.zamekpruhonice.cz, www.dendrologickazahrada.cz

Text: Agentura Dům, s.r.o., foto: archiv Správy Průhonického parku

cultural heritage

15

kulturní dědictví

Zámek Liblice V okrese Mělník ve Středočeském kraji, už na prahu Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko, se nachází chráněná kulturní památka České republiky, zámek Liblice. Právem bývá nazýván barokní perlou

I

když je dnes zámek v Liblici včetně přilehlého parku majetkem Akademie věd České republiky, pravidelně otevírá své brány nejen vědcům, ale i dalším návštěvníkům. Dnešní

16

KALEIDOSKOP

Liblice Chateau Lying on the threshold of the Kokořínsko nature reserve, the town of Mělník in Central Bohemia also boasts a national heritage monument, Liblice chateau. It is rightly called a Baroque pearl

A

lthough the chateau and its gardens are today the property of the Academy of Sciences of the Czech Republic, its gates are regularly opened to both scientists and other visitors. Today’s magnificently renovated conference centre was built in the years 1699 to 1706 by Count Arnošt Josef Pachta of Rájov to a design by Giovanni Baptista Alliprandi. It was only in the 2nd half of the 18th century that the decoration came to include vases and children’s figures situated on the balcony and terrace and the ornamentation of the salla terrena. After 1863 the chateau was rebuilt in the neo-Renaissance style. The chateau park was redesigned in the 1920s. The last owners, the Thun-Hohensteins, left in 1945. The chateau was confiscated under the Beneš decrees and in 1952 it was lent to the Academy of Sciences. The building has undergone a number of repairs since then. Most recently, it was converted into a conference centre, but it also serves as an educational centre, a hotel, a wellness centre and a restaurant. The chateau interiors are opened to the public at 12 and 3 p.m. every Sunday. The chateau is surrounded by a large park, most of in the French style. There are many trees, both local (e.g. lindens, planes, oaks and poplars) and exotic (Chinese metasequoia, tulip tree). The chateau lake is the habitat of some protected frog species

cultural heritage

Info:

(common toad, common frog, agile frog, marsh frog) and grass snakes. The forested parts of the park contain the Slatinná louka u Liblic nature reserve with rare orchids. The chateau gardens are open all year round, free of charge, as is the adjoining game park, which is also open to cyclists. The educational trail around the chateau and ending in the gardens is an easy, enjoyable walk. But if you don’t want to walk or cycle, you can go by horse – either in the saddle or at least in a carriage. The Kokořínsko nature reserve starts not far from Liblice. It is well known for its dense network of footpaths and cycle paths leading through almost virgin countryside around sandstone rock formations and the romantic valley of the Pšovka stream. Other tourist destinations that can easily be reached from Liblice include Kokořín and Houska castles, villages with surviving folk architecture, the Vrátenska hora viewing tower and the town of Mšeno. Liblice is in the eastern part of Mělník on the I/16 road, 40 kilometres from Prague.

www.liblice.cz

Text: www.liblice.cz, Agentura Dům, s.r.o., foto: J. Hladký

velkolepě zrenovované konferenční centrum nechal vystavět v letech 1699 až 1706 hrabě Arnošt Josef Pachta z Rájova podle návrhu Giovanniho Baptisty Alliprandiho. Až v 2. polovině 18. století byla výzdoba doplněna vázami a dětskými postavami umístěnými na balkoně a terase a vznikla také výzdoba sally tereny. Po roce 1863 byl zámek novorenesančně přestavěn a ve 20. letech 20. století prošel přestavbou i zámecký park. V roce 1945 odešli poslední majitelé Thun-Hohensteinové, zámek byl podle tzv. Benešových dekretů zkonfiskován a v roce 1952 státem propůjčen Akademii věd. Od té doby prodělal objekt řadu oprav. Při poslední došlo k jeho přeměně na zmíněné konferenční centrum, ale funguje také jako vzdělávací středisko, hotel, wellness a restaurace. Interiéry zámku se návštěvníkům pravidelně otevírají každou neděli ve 12 a 15 hodin. Zámek obklopuje rozlehlý park, z velké části francouzský. Roste tu mnoho stromů nejen typických pro českou krajinu (například lípy, platany, duby, topoly), ale i poněkud cizokrajnějších (metasekvoje čínská, liliovník tulipánokvětý). V zámeckém jezírku žijí některé chráněné druhy žab (ropucha obecná, skokan hnědý, skokan štíhlý, skokan skřehotavý) a  užovka obojková. V zalesněné části parku se nachází přírodní rezervace Slatinná louka u Liblic se vzácnými vstavačovitými rostlinami.

Zámecká zahrada je celoročně zdarma přístupná, stejně jako přilehlá obora, kam lze zajet i na projížďku na kole. Jen o trochu náročnější je výšlap po naučné stezce kolem zámku s cílem v zámecké zahradě. A komu se nechce šlapat ani pěšky, ani na kole, může využít k vyjížďce koně – buď přímo v jeho sedle, nebo aspoň v kočáře. Nedaleko Liblice začíná Chráněná krajinná oblast Kokořínsko, známá hustou sítí turistických tras a cyklostezek vedoucích téměř neporušenou přírodou kolem pískovcových útvarů nebo romantickým údolím potoka Pšovky. Na dosah z Liblice jsou i další turistické cíle jako například hrady Kokořín a Houska, vesničky s dochovanou lidovou architekturou, rozhledna na Vrátenské hoře nebo třeba město Mšeno. Obec Liblice leží ve východní části okresu Mělník při silnici I/16, 40 kilometrů od Prahy.

KALEIDOSCOPE

17

kulturní dědictví

100 let od rozluštění chetitského písma Bedřich Hrozný, rodák ze středočeského města Lysá nad Labem, rozluštil právě před 100 lety neznámý chetitský jazyk a zařadil se tak mezi nejvýznamnější světové orientalisty

K

dyž se v roce 1879 narodil do rodiny evangelického kněze syn, automaticky se předpokládalo, že v dospělosti bude pokračovat v rodinné tradici a vystuduje teologii. Na gymnáziu v Kolíně však Bedřich potkal jednoho z průkopníků české orientalistiky, profesora Justina Václava Práška, a toto setkání ho ovlivnilo natolik, že po maturitě dal přednost studiu orientalistiky ve Vídni. Už během studií zvládl vedle povinné latiny a řečtiny deset orientálních jazyků. Později dostal roční stipendium do Berlína, kde vydal svou první původní práci „Peníze u Babylóňanů“ (1901). Následoval stipendijní pobyt v Britském muzeu, v roce 1904 účast na archeologickém výzkumu na Taaneku v Palestině a o rok později habilitace na vídeňské univerzitě. V roce 1913 vydal další dílo, nazvané „Obilí ve staré Babylonii“, ve kterém nezapřel svůj český původ a doložil, že pivo bylo známo už ve staré Mezopotámii. V roce 1906 byly Německou orientální společností objeveny chetitské archivy v Chattuši ve středním Turecku a Hrozný byl vyzván, aby nápisy v neznámém jazyku připravil ke kniž-

18

KALEIDOSKOP

100 years since the decipherment of the Hittite alphabet Exactly 100 years ago Bedřich Hrozný, a man born in the Central Bohemian town of Lysá nad Labem, deciphered the Hittite language, earning him an eternal place in the annals of international Oriental studies

W

hen he was born into the family of an Evangelical priest in 1879, it was automatically assumed that he would one day continue the family tradition and study theology. At his grammar school in Kolín, however, Hrozný met one of the pioneers of Czech Orientalism, Professor Justina Václav Prášek, and this meeting influenced him so much that he decided to take Oriental studies at the University of Vienna after leaving school. While still a student he mastered ten Oriental languages, in addition to the compulsory Latin and Greek. He later won a year’s scholarship to Humboldt University in Berlin, where he published his first original work, “Money in Babylonian Society” (1901). That was followed by a stipend to study at the British Museum, participation in archaeological digs in Taanek in Palestine and a professorship at the University of Vienna. In 1913 he published another work called “Grain in Old Babylonia” – with his Czech origins, beer naturally featured in this study, in which he proved that beer had been brewed in ancient Mesopotamia. In 1906 the German Oriental Society discovered some Hittite archives at Hattusa, central Turkey. Hrozny was invited to prepare the inscriptions in an unknown language for publication in a book. For five months in 1913 he copied down Hittite symbols in the Archaeological Museum in Istanbul and elsewhere. When serving as a military scribe during the war, he spent his evenings trying to decipher them. And exactly a hundred years ago, on 24 November 1915, he delivered an address to the German Oriental Society in Berlin entitled “Solving the Hittite Problem. A Preliminary Report.” In this lecture he proved that that the language on the cuneiform

cultural heritage

Info:

tablets was the Indo-European language of the Hittites. What is more, he was the first person in several millennia to be able to read and translate this language. Until then, all that was known about the Hittites was some mentions in the Bible and on inscriptions on the tombs of Egyptian pharaohs, for whom the Hittites were equals and rivals. Even though some scientists cast doubt on Hrozný’s 1917 work “The Language of the Hittites”, further research proved that his conclusions were founded in truth. Hrozný’s deciphering of the cuneiform Hittite language is rightly ranked among the most important discoveries in the history of Orientalism, and his work established the scientific field of Hittitology. After the end of World War I Bedřich Hrozný returned to the newly formed Czechoslovak state, where he worked first as a professor at Charles University in Prague, then as its dean and later as rector. In the meantime he took part in many expeditions and lecture tours all over the world. “The Czech Champollion” died in Prague on December 12 and is buried in Lysá nad Labem. To commemorate this prominent son of the town, the museum in Lysá nad Labem, a branch of the Polabí Museum based in Poděbrady, has borne the honorary name “Museum of Bedřich Hrozný” since 1951. In the jubilee year of 2015 the Museum of Bedřich Hrozný is undergoing renovation and will only reopen at the end of the year. The town of Lysá nad Labem can be reached either by the 2nd class roads II/272, II/331 and II/332 or by rail.

www.polabskemuzeum.cz

Text: Agentura Dům, s.ro.; foto: M. Šandera (náhrobky), O. Rašín (ostatní)

nímu vydání. Pět měsíců v roce 1913 kopíroval chetitské znaky v Archeologickém muzeu v Istanbulu a několik dalších, kdy narukoval jako vojenský písař, se pak po večerech věnoval jejich luštění. A právě před 100 lety, 24. listopadu 1915, přednesl před Německou orientální společností v Berlíně přednášku „Rozluštění chetitského problému. Předběžná zpráva“. Prokázal v ní, že jazyk na klínopisných tabulkách je indoevropská řeč Chetitů. A navíc tento jazyk – jako první člověk po několika tisíciletích – dokázal přečíst a přeložit. O chetitském národu byly do té doby známy jen zmínky v Bibli a na nápisech v hrobkách egyptských faraónů, kterým byli Chetité rovnocennými konkurenty. I když někteří vědci zpochybňovali Hrozného práci z roku 1917 „Jazyk Chetitů“, další výzkumy prokázaly, že závěry Bedřicha Hrozného se skutečně zakládají na pravdě. Hrozného rozluštění klínopisné chetitštiny právem patří mezi nejvýznamnější objevy v dějinách orientalistiky a zmíněné dílo založilo vědní obor chetitologie.

Po skončení 1. sv. války se Bedřich Hrozný vrátil do nově vzniklého československého státu, kde působil nejprve jako řádný profesor, později děkan a nakonec i rektor Univerzity Karlovy v Praze. Mezitím se účastnil mnoha dalších expedic a přednáškových turné po celém světě. „Český Champollion“ zemřel 12. prosince v Praze a je pohřben v Lysé nad Labem. Na památku svého významného rodáka nese muzeum v Lysé nad Labem, pobočka Polabského muzea se sídlem v Poděbradech, už od roku 1951 čestný název Muzeum Bedřicha Hrozného. Ve výročním roce 2015 prochází Muzeum Bedřicha Hrozného rekonstrukcí a bude ji možné navštívit až koncem roku. Město Lysá nad Labem je přístupné buď po silnicích II. třídy II/272, II/331 a II/332, nebo po železnici.

KALEIDOSCOPE

19

kulturní dědictví

Král Karel IV. a 660 let od jeho císařské korunovace Boží hod velikonoční 5. dubna 1355 se stal pro české země památným dnem: poprvé v dějinách se stal český panovník římským císařem

King Charles IV and 660 years since his coronation as Holy Roman Emperor

M

álokdo ovlivnil osud české země a střední Evropy tak rozhodujícím způsobem jako Karel IV., král německý a český, císař římský. Země se pod jeho vládou stala politickým centrem, sídlem vzdělanosti i vzorem prosperity. Cesta k tomu ovšem pro něho osobně nebyla nijak snadná. Karel IV. se narodil v Praze 14. května 1316 jako nejstarší syn Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského. Pokřtěn byl pro Přemyslovce běžným jménem Václav, ale později přijal jméno po svém kmotrovi, francouzském králi Karlu IV. Sličném. V  době jeho narození vládly v zemi značně nestabnilní poměry, kvůli kterým musel být novorozený následník ukryt na Křivoklátě a později na poměrně vzdáleném hradu Loket. Brzy nato byla jeho matka z vůle svého manžela od syna odloučena. Nepokoje proti králi neustávaly a protože se Jan obával, aby jeho malý syn nebyl šlechtou dosazen na trůn místo něho, věznil Václava mj. i na Křivoklátě. Jako sedmiletého jej vyslal na vychování k francouzskému dvoru, kde byl biřmován a také sezdán se stejně mladou královou sestřenicí Blankou z Valois. Už pod jménem Karel studoval na francouzské univerzitě svobodná umění a učil se umění vládnout. Kromě toho, že uměl číst a psát, což nebylo ani u panovníků té doby zcela běžné, ovládal i několik jazyků. Jako patnáctiletého

20

KALEIDOSKOP

Easter Sunday, 5 April 1355, entered into the annals of the history of the Czech Lands: for the first time in history a Czech sovereign became Holy Roman Emperor

F

ew people influenced the destiny of the Czech Lands and central Europe as decisively as Charles IV, king of Germany and Bohemia and Holy Roman Emperor. Under his rule the country became a political centre, a seat of learning and a model of prosperity. The road leading to this was not easy for him, though. Charles IV was born in Prague on 14 May 1316 as the eldest son of Eliška Přemyslovna and Jan Luxembourg. He was christened Václav (Wenceslas), a common name for the Přemysl family, but later took on the name of his godfather, French king Charles IV (Charles the Fair). At the time of his birth the country was highly unstable, as a result of which the new-born heir to the throne had to be hidden away at Křivoklát castle and later at the even more remote Loket castle. Soon afterwards, his father banned his mother from seeing him. The agitation against the king continued and because Jan Luxembourg was worried that his young son would be put on throne by the nobles in his place, he imprisoned him at Křivoklát castle. When he was seven he was sent to the French court for his upbringing, where he was confirmed and then married to the equally young cousin of the king, Blanche (or Blanka) of Valois. Having adopted the name Charles he studied the arts at university in France and learnt the art of governing. In addition to being able to read and write, which was not entirely common for sovereigns of the time, he spoke several languages. When he was fifteen, his father sent him and his wife to northern Italy as vice-regent to govern his domains there. In 1333 the Czech nobles persuaded Jan Luxembourg to let Charles take over governance in the country, even though Jan was concerned about his son’s growing influence. Charles was well prepared to govern by his education and his Italian experi-

cultural heritage

KALEIDOSCOPE

Text: Agentura Dům, s.r.o.; foto: MgA. Jan Hladký, Igor Ondřej

Info:

V roce 1346 byl korunován za německého krále a jeho otec vzápětí padl v bitvě u Kresčaku. O rok později tedy mohl být arcibiskupem Arnoštem z Pardubic korunován na českého krále. Jeho hlavu zdobila nová svatováclavská koruna, kterou nechal pro tento účel zhotovit. Protože měl Karel ambice stát se císařem římským, věnoval značnou pozornost Praze, která se měla stát skutečnou moderní metropolí té doby. Založil Nové Město pražské a Pražské vysoké učení jako první univerzitu ve střední Evropě, obnovil Královský palác na Pražském hradě, nechal postavit kamenný most přes Vltavu. Mimo Prahu pak 10. června 1348 založil hrad Karlštejn s Kaplí sv. Kříže pro ukládání ostatků svatých a korunovačních klenotů. Souběžně s tím se úspěšně staral o vlastní „PR“, neboť podporoval vznik kronik, které vyzdvihovaly jeho panovnické úspěchy, a napsal svůj vlastní živototopis (Carolina Viva). Po složitém vyjednávání dosáhl Karel v roce 1355 v Římě ve Svatopetrské bazilice císařské korunovace a mohl začít realizovat své dlouhodobé plány. V roce 1356 mu říšský sněm schválil jím vypracovaný nový ústavní zákon, později známý jako Zlatá bula Karla IV., který podrobně definoval zásady volby římského krále s výsadami pro každého příštího českého krále, potvrzoval svobodnou volbu českého krále českým sněmem v případě vymření panovnického rodu a všeobecně stavěl české království na privilegované místo v rámci říše. Když 29. listopadu roku1378 zemřel, byl mu vystrojen honosný pohřeb. Při něm byl označen za „otce vlasti“ a tak je mu říkáno dodnes. Jeho ostatky byly uloženy do královské hrobky u chrámu Sv. Víta na Pražském hradě.

ence, but he was shocked by what he discovered: the kingdom was heavily in debt and suffered from the constant absence of its sovereign; Prague Castle was uninhabitable and Charles had no resources to draw on. Only when his father conferred on him the title of margrave of Moravia did Prague’s Old Town give him a loan and the nobility permit him to collect tax, enabling him to pay off his father’s debts; he bought back certain royal castles that had been pawned – including Křivoklát – and gained some strategically important towns, such as Kouřim, which lies to the east of Prague on a trade route. In 1346 he was crowned king of Germany and shortly afterwards his father fell at the Battle of Crecy. A year later he was crowned king of Bohemia by archbishop Arnošt of Pardubice. His head was adorned by a new St Wenceslas crown he had made for this purpose. As Charles had the ambition to become Holy Roman Emperor, he paid particular attention to Prague, which he wanted to transform into a genuine modern metropolis of its age. He founded the New Town and the Prague College as the first university in central Europe. He restored the Royal Palace at Prague Castle and had a stone bridge built across the river Vltava. Outside Prague, on 10 June 1348 he founded Karlštejn castle with its Chapel of the Holy Cross as a repository for relics of the saints and the crown jewels. At the same time he took good care of his own “PR”, as he promoted the creation of chronicles that lauded his achievements and wrote an autobiography (Carolina Viva). After complicated negotiations, Charles was crowned Holy Roman Emperor in St Peter’s Basilica in Rome in 1355 and could start to realise his long-term plans. In 1356 the imperial diet approved his new constitution, later known as the Golden Bull of Charles IV, which defined the principles for the election of the king of Rome with privileges for each subsequent king of Bohemia, confirmed the free choice of the king of Bohemia by the Czech assembly if the ruling line died out and generally gave the kingdom of Bohemia a privileged place within the empire. When he died on 29 November 1378 he was given an opulent funeral. At the funeral he was declared “father of the country”, a title that has stuck to this day. He was laid to rest in the royal tomb at St Vitus’ Cathedral at Prague Castle.

www.hradkarlstejn.cz; www.krivoklat.cz

vyslal otec Karla i s manželkou jako místodržícího spravovat jeho severoitalské državy. V roce 1333 prosadila česká šlechta u Jana Lucemburského svůj požadavek, aby se Karel ujal vlády v zemi, i když se Jan obával synova rostoucího vlivu. Karel byl na panování dobře připraven vzděláním i italskou zkušeností, ale skutečností byl zcela zaskočen: království bylo zcela zadluženo, země trpěla ustavičnou nepřítomností vládce, Pražský hrad byl neobyvatelný a Karel sám zůstal zcela bez prostředků. Až když mu otec udělil titul markraběte moravského, obec Staré Město pražské poskytla půjčku a šlechtická obec povolila berní daň, mohl začít splácet otcovy dluhy, ze zástavy vykoupit některé královské hrady – včetně Křivoklátu – a získat některá strategicky důležitá města, jako třeba Kouřim ležící východně od Prahy na obchodní trase.

21

kulturní dědictví

Libice nad Cidlinou – místo, kde začala vláda Přemyslovců Letos je to 1020 let, co se v našich zemích ujal vlády rod Přemyslovců

P

oblíž Libice na Cidlinou, obce ležící nedaleko města Poděbrady, se setkávají dvě řeky – Cidlina a Labe. Jejich působením tu kdysi vznikly dva vyvýšené terasovité útvary, osídlené minimálně už v mladší době bronzové. V šestém století zde existovala slovanská osada, jak dokládají archeologické nálezy, v devátém století i sem proniklo křesťanství. Největšího rozmachu se místo dočkalo o dalších sto let později, kdy si zdejší hradiště vybrali za své sídlo Slavníkovci, představitelé jednoho ze čtyř nejmocnějších rodů té doby. Pod jejich

22

KALEIDOSKOP

Libice nad Cidlinou – where the rule of the Přemysl dynasty began This year it is 1,020 years since the Přemysl family took power in the Czech Lands

T

wo rivers, the Cidlina and the Elbe, converge close to Libice nad Cidlinou, a municipality not far from the town of Poděbrady. The rivers once shaped two raised, terrace-like areas that were settled during the younger Bronze Age, if not earlier. In the sixth century it was the site of a Slav settlement documented by archaeological findings. Christianity reached here in the ninth century. The place experienced its biggest boom a hundred years later, when the Slavník family, one of the four most powerful of its day, chose the local fort as its seat. They had control over a relatively extensive area that became known as a principality during the rule of Prince Slavník. Slavník had the fort’s defences strengthened. His family and large entourage lived in the acropolis. Nearby were artisans’ workshops and there was probably a mint as well. Ramparts were also built in the area outside the fort, where subjects who supplied the fort with provisions lived. At that time northwest Bohemia was ruled by another powerful clan, the Přemysl dynasty. It seems that Slavník acknowledged his feudatory dependence on the Přemysl prince, although maybe only because either he or his wife might have been related to the Přemysl family. Slavník died in 981 and his successor Soběslav soon fell into dispute with the Přemysl clan. Slavník flaunted his independence, dictated his own foreign policy and minted his own coins (dinars). The flames of the dispute were also fanned by one of his numerous siblings, Vojtěch, who was elected bishop of Prague at Levý Hradec. In Prague, the bastion of the Přemysl family, he preached about life in the spirit of Christian ideals and reproached the ruling prince Boleslav II for many wrongdoings. Vojtěch resolved the tense situation by going away to Rome, where he became a member of the Benedictines. The disputes between the Slavník and Přemysl clans continued to escalate, however. At the end of summer 995 the king of Rome and later Holy Roman Emperor Ota III set out on a campaign to subdue pagan tribes in an area of what is today northern Germany. Both Přemysl and Slavník forces took part in the campaign. But the Přemysls used the absence of defenders at Libice to attack the fort and murder every member of the Slavník line and their families. This act of violence 1,020 years ago made the Přemysl family the sole rulers of the Czech Lands for almost 300 years. Only Bishop Vojtěch and Prince Soběslav, who were taking part in the military mission, survived. When they learnt of the massacre at Libice, Vojtěch, accompanied by his step-brother Radim, set off on a missionary journey to the Baltic region (where, according to Radim’s testimony, he died a martyr’s death, for which he was canonised), while Soběslav headed to the Polish court, dying in the year 1004 during a military campaign against Bohemia.

The Libice fort was restored and retained its importance in the unified kingdom. According to some sources, the Vršovec family, another Bohemian noble family, gained Libice as a reward for helping annihilate the Slavníks. In the following years, however, the Přemysl family tried to wipe out their Vršovec rivals three times, the last time in 1108. The death of the Libice castellan Božej Vršovec and his son are recounted in gruesome detail in the Chronicle of Kosmas. Libice never recovered and its importance declined. The former fort area became a village that belonged to the Monastery of St George at Prague Castle. Nowadays the marked foundations of the Slavník palace, church and entrance gate are visible in Libice. The fort was declared an archaeological heritage site and a national cultural monument. A bronze statue showing St Vojtěch and his step-brother St Radim stands in front of the church foundations. The village has an exhibition depicting the local history and archaeological findings. The local educational trail is an easy walk along the confluence of the Cidlina and Elbe rivers, through a woodland meadow to the fort and back to Libice. You can reach Libice nad Cidlinou along the D11 motorway in the direction of Poděbrady, or by train along line 231 in the direction of Kolín.

KALEIDOSCOPE

Info:

moc spadalo poměrně rozlehlé území, které se později, za panování velmože Slavníka, začalo nazývat knížectví. Slavník nechal hradiště důkladně opevnit. Na akropoli žila jeho rodina i početná družina, poblíž měli dílny řemeslníci a pravděpodobně tu byla i mincovna. Dalšími hradbami bylo opevněno i předhradí, kde žili poddaní starající se o zásobování hradiště. Severozápadní Čechy v té době ovládl další z mocných rodů – Přemyslovci. Zdá se, že Slavník uznával svou vazalskou závislost na přemyslovském knížeti, i když možná jen proto, že buď on, nebo jeho manželka mohli být s Přemyslovci příbuzní. V roce 981 ale Slavník zemřel a jeho nástupce Soběslav se s Přemyslovci brzy dostal do sporu. Slavník se choval okázale nezávisle, určoval sám zahraniční politiku a razil vlastní mince (denáry). Spory umocňoval i jeden z jeho četných sourozenců, Vojtěch, který byl zvolen v Levém Hradci pražským biskupem. V Praze, baště Přemyslovců, kázal o životě v duchu křesťanských ideálů a panujícímu knížeti Boleslavovi II. vytýkal mnohé nepravosti. Napjatou situaci Vojtěch raději vyřešil svým odchodem do Říma, kde se stal členem řádu benediktinů. Přesto spory mezi Slavníkovci a Přemyslovci dál eskalovaly. Koncem léta roku 995 podnikl římský král a pozdější císař římský Ota III. trestní výpravu proti pohanům na území dnešního severního Německa. Výpravy se zúčastnilo jak přemyslovské, tak slavníkovské vojsko. Přemyslovci ovšem využili nepřítomnosti obránců v Libici k tomu, že hradiště zákeřně přepadli a všechny přítomné Slavníkovce i s rodinami povraždili. Tímto násilným aktem se právě před 1020 lety stali Přemyslovci jedinými vládci české kotliny na téměř 300 příštích let. Masakr přežil pouze biskup Vojtěch a kníže Soběslav, kteří se právě účastnili vojenské mise. Když se dozvěděli o masakru v Libici, Vojtěch provázený nevlastním bratrem Radimem se vydal na misijní cestu do Pobaltí (kde podle svědectví Radima zahynul mučednickou smrtí, za což byl svatořečen), kdežto Soběslav se uchýlil na polský dvůr a při vojenském tažení do Čech v roce 1004 zahynul. Libické hradiště bylo obnoveno a dál si uchovalo svou důležitost v rácmi sjednocené země. Podle některých pramenů měli Libici získat jako odměnu za pomoc s likvidací Slavníkovců Vršovci, další raně šlechtický český rod. V příštích letech ale proběhly ze strany Přemyslovců nejméně tři pokusy o  vyvraždění Vršovců, naposledy v roce 1108. O smrti libického kastelána Božeje Vršovce a jeho syna se dochovalo sugestivní líčení v Kosmově kronice. Z tohoto násilného aktu se už Libice nevzpamatovala a její význam klesal. Z bývalého předhradí se stala vesnice, která patřila do majetku kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. V současnosti jsou v Libici k vidění vyznačené základy slavníkovského paláce, kostela a vstupní brány. Hradiště bylo prohlášeno za archeologickou památkovou rezervaci a národní kulturní památku. Před základy kostela stojí bronzové sousoší sv. Vojtěcha a jeho nevlastního bratra sv. Radima. V obci je výstavní expozice zachycující historii místa i zdejší archeologické nálezy. Fyzicky nenáročná naučná stezka vede kolem soutoku řek Cidliny a Labe, lužním lesem, k hradišti a zpátky do Libice. Do Libice nad Cidlinou je možné dojet po dálnici D11 směrem na Poděbrady, nebo vlakem po trati 231, směr Kolín.

www.libicenadcidlinou.cz

Text: Agentura Dům, s.r.o., foto: MgA. Jan Hladký

cultural heritage

23

Kutná Hora – silver city By the end of the 13th century Kutná Hora was already the royal treasury, used to finance Charles IV’s grandiose building works.

T

Kutná Hora – město stříbra

he history of Kutná Hora is indivisibly linked to silver mining. Silver made it possible to build and develop both the city itself and basically the entire Kingdom of Bohemia. Silver was also essential for minting the “Prague grosch”, which was one of Europe’s strongest currencies for 250 years. From the start of the 14th century to the first third of the 16th Kutná Hora was the most important city in the kingdom after Prague. The city’s historic centre comprised various styles of architecture designed by the leading architects and artists of the day. Even though the significance of Kutná Hora lessened as mining declined, the vast majority of the important buildings have survived, creating an impressive cityscape to this day. The Gothic buildings were mainly financed by the city’s burghers or their guilds; the Baroque ones were funded by ecclesiastic orders.

Už na sklonku 13. století se Kutná Hora stala královskou pokladnicí, ze které byly financovány i velkolepé stavební počiny Karla IV.

H

istorie Kutné Hory je nerozlučně spojena s dolováním stříbra. Stříbro umožnilo výstavbu a rozvoj nejen města, ale v podstatě celého Českého království, a stříbro bylo i nezbytnou surovinou pro ražbu tzv. pražského groše, který patřil po dlouhých 250 let k nejsilnějším evropským měnám. Od začátku 14. do první třetiny 16. století byla Kutná Hora nejvýznamnějším městem království hned po Praze. Historické jádro města vyrostlo v urbanistický celek různých slohů, a to za účasti nejvýznamnější stavitelů a umělců své doby, a  i  když časem význam Kutné Hory vlivem útlumu těžby upadal, naprostá většina významných staveb té doby zůstala zachována a tvoří působivé panorama města dodnes. Gotické památky povětšinou financovali měšťané nebo jejich spolky, barokní pak církevní řády. Pravděpodobně nejznámější památkou v Kutné Hoře je pětilodní reprezentativní katedrála vybudovaná nákladem měšťanů i samotných horníků a zasvěcená jejich patronce, svaté Barboře. Vystavěna byla v těsném spousedství staršího chrámu sv. Jakuba Staršího. Z dalších církevních staveb jmenujme alespoň hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice, Kostel matky Boží na Náměti, kostel sv. Jana Nepomuckého nebo kostel Všech svatých v nedalekém Sedlci, v jehož podzemní čás-

24

KALEIDOSKOP

The best-known monument in Kutná Hora is probably the fivenave cathedral built with the finances of the burghers and the miners themselves. It was dedicated to the patron saint of miners, St Barbara. It was built close to the older Church of St James the Elder. Other church buildings worth visiting include the cemetery Church of the Holy Trinity, the Church of the Mother of God, the Church of St Jan Nepomuk or the All Saints Church

cultural heritage

Text: Agentura Dům, s.r.o., foto: Full production, s.r.o. – Bc. Dalibor Prokeš, Igor Ondřej

Info:

in nearby Sedlec, which has a charnel house in its basement. It is also worth mentioning the Italian Court, which used to be a royal palace with a minting chamber and treasury with ironbound doors, and the Gothic building called Hrádek, which used to be a defensive structure and now houses the Czech Museum of Silver, one of whose attractions is an accessible medieval mining shaft from the 14th century with unique stalactite formations. The originally Gothic palace called Sankturinovský House and Stone House with its late Gothic façade are examples of architecturally valuable burghers’ houses. Smaller structures worth seeing include the late Gothic stone fountain and the Baroque plague column. Another architectural landmark in Kutná Hora is the massive building of the Jesuit College, work on which began in 1633 under an imperial decree. The bridge in front of the college was furnished with the sculptures of twelve saints to make the route from St Barbara’s Cathedral to the Italian Court resemble the “royal way” in Prague. The extensive Jesuit College was renovated at great cost and today houses the Gallery of the Central Bohemian Region (“GASK”) and its artworks from the 20th and 21st century. Covering over three thousand square metres, the college is the second biggest gallery in the Czech Republic. The gallery concept has been loosely inspired by the best-known art galleries of the world. It also features gardens and an amphitheatre used for open-air cultural events. Kutná Hora is easy to reach by road or rail. The city is reached by road I/2 from Říčany to Přelouč and by the II/126 from Zbraslavice to Karlov and a number of 3rd class roads. Railway line 235 Kutná Hora – Zruč nad Sázavou breaks off from the 230 Kolín – Havlíčkův Brod line. Zbraslavice and Kolín also have small local airports.

www.kutnahora.cz, www.gask.cz

ti se nachází kostnice. Alespoň za krátkou zmínku pak stojí Vlašský dvůr, který býval královským palácem s mincovnou a pokladnicí s okovanými dveřmi, či gotická budova Hrádek, který dřív plnil obrannou funkci a dnes v něm sídlí České muzeum stříbra, spravující i zpřístupněnou středověkou štolu sv. Jiří ze 14. století s unikátní krápníkovou výzdobou. Ukázkou architektonicky cenných měšťanských domů je původně gotický palác zvaný Sankturinovský dům nebo třeba Kamenný dům s pozdně gotickým průčelím. Z menších staveb vyniká například pozdně gotická kamenná kašna nebo barokní morový sloup. K dalším kutnohorským architektonickým dominantám patří mohutná budova Jezuitské koleje, jejíž stavba započala na základě císařského dekretu v roce 1633. Její exteriér působí v souladu s řeholními pravidly poměrně stroze. Most před kolejemi byl osazen sochami dvanácti světců, aby se cesta od chrámu sv. Barbory k Vlašskému dvoru podobala pražské „královské cestě“. Rozsáhlé prostory Jezuitské koleje byly nákladně zrekonstruovány a dnes zde sídlí Galerie Středočeského kraje (GASK) se zaměřením na výtvarné umění 20. a 21. století. Areál kolejí je se svými více než třemi tisíci metry druhou největší galerií u nás a její koncepce je volně inspirována nejznámějšími světovými galeriemi. Nedílnou součástí jsou i parkově upravené zahrady, kde se v plenéru, v amfiteátru i v tzv. Staré koleji konají doprovodné akce. Kutná Hora je dobře přístupná jak po silnici, tak i železnici. Město protíná silnice I/2 ve směru Říčany – Přelouč, dále II/126 Zbraslavice – Karlov a řada silnic třetí třídy. Z železniční trati 230 Kolín – Havlíčkův Brod odbočuje i trať 235 Kutná Hora Zruč nad Sázavou. Ve Zbraslavicích a v Kolíně jsou také malá vnitrostátní letiště.

KALEIDOSCOPE

25

kulturní dědictví

Gallery of the Central Bohemian Region

Galerie Středočeského kraje

The Gallery of the Central Bohemian Region (“GASK”) boasts splendid exhibition spaces showcasing the best of modern and contemporary art

GASK nabízí svým návštěvníkům velkolepé výstavní prostory, ve kterých prezentuje to nejlepší z moderního a současného umění

O

N

ovinkou v Galerii Středočeského kraje je nová stálá expozice STAVY MYSLI – ZA OBRAZEM. Návštěvníka okouzlí to nejlepší ze sbírkového fondu GASK, v novém pojetí a na větší ploše oproti původní stálé expozici. Koncepce vedoucího kurátora Richarda Druryho přináší nový pohled na tvorbu stálé expozice. V jeho konceptu nenaleznete chronologické řazení děl podle období jejich vzniku či podle uměleckého stylu. Stálá expozice je založena na pocitovém vnímání děl v souvislosti s tím, jakou myšlenku či emoci vyjadřují. Díla jsou uspořádána do tematických okruhů, v nichž jsou

26

KALEIDOSKOP

ne new feature of the gallery is a permanent exposition called STATES OF MIND – BEYOND THE IMAGE. It features the best of the GASK collections arranged in a new way and over a larger area than the original permanent exposition. Head curator Richard Drury’s concept brings a new perspective on designing the permanent exposition. Works are not ordered chronologically or by artistic style. Instead, the layout is based on an emotional perception of the works, what ideas or feelings they express. The works are organised into thematic groups, each comprising two opposing states of mind. This juxtaposes emotions such as courage/fear, friendship/loneliness, irony/respect, vulnerability/resistance and meditation/alienation. There is more to GASK than just exhibitions, though. Visitors will be stunned by the renovated Jesuit College and the beauty of the adjoining gardens. The newly furnished north wing has an attic conference hall equipped with state-of-the-art audio-video equipment. The modern fittings make a pleasing contrast to the sensitively preserved attic space. And because GASK is also conscious of its youngest visitors, one entire floor of the north wing is devoted to children. Here you can visit brand new children’s visual play areas. The countless colours and shapes will no doubt delight the children’s parents as well. Children can set their imaginations free and create their own works of art here. The walls are covered with wallpaper showing motifs of famous paintings, which the children can colour in and add to. On the floor there are building blocks that can be used to assemble your own patterns or structures. And the icing on the cake is a climbing wall with the motif of a famous picture by Piet Mondrian. If you find the exhibitions and visual play areas tiring, you can recuperate in the Jesuit College gardens. This is an area of peace

and relaxation, enhanced with calming water features. The gardens are on visitors’ tour routes around Kutná Hora, leading them to the gallery and the neighbouring St Barbara’s Cathedral. The oldest building in the GASK complex is located here in the gardens. It is the Staff House, which has also been fully renovated. It contains a preserved Baroque three-flight staircase and unique Renaissance rib vaults. Its Gothic cellars and Baroque roof trusses on the first floor have also been preserved. The demanding renovation of the gallery and adjoining grounds took place in two phases. It was funded by the Central Bohemian Region, with significant support from the NUTS II Central Bohemia Regional Operational Programme. If you come to Kutná Hora, make sure to visit GASK, a place of discovery, fun and relaxation. Kutná Hora is easy to reach by road or rail. The city is reached by road I/2 from Říčany to Přelouč and by the II/126 from Zbraslavice to Karlov and a number of 3rd class roads. Railway line 235 Kutná Hora – Zruč nad Sázavou breaks off from the 230 Kolín – Havlíčkův Brod line. Zbraslavice and Kolín also have small local airports.

KALEIDOSCOPE

Info:

zastoupeny vždy dva protichůdné stavy lidské mysli. Společně jsou zde zastoupeny emoce jako odvaha – strach, přátelství – samota, ironie – úcta, zranitelnost – vzdor či meditace – odcizení. GASK, to ale nejsou jenom výstavy. Návštěvníky ohromí rekonstruovaný prostor Jezuitské koleje a krása přilehlých zahrad. Nově vybavené severní křídlo disponuje podkrovním konferenčním sálem, který je vybaven moderní audiovizuální technikou. Moderní vybavení je v příjemném kontrastu s citlivě zachovaným podkrovním prostorem. A protože GASK myslí i na své nejmenší návštěvníky, je celé jedno patro severního křídla věnováno právě dětem. Můžete zde navštívit zcela nové vizuální dětské herny. Nepřeberné množství barev a tvarů jistě nadchne nejen děti, ale i jejich rodiče. Děti zde mohou popustit uzdu své fantazii a vytvářet svá vlastní umělecká díla. Na zdech jsou tapety s motivy známých obrazů, do kterých mohou dědit malovat a dotvářet je. Na podlahách jsou stavebnicové prvky, z kterých mohou skládat vlastní vzory či stavby. Třešničkou na dortu je lezecká stěna s motivem slavného obrazu Pieta Mondriana. A pokud Vás návštěva výstav či vizuálních heren unaví, můžete si odpočinout v zahradách Jezuitské koleje. Naleznete zde zónu klidu a odpočinku, doplněnou o uklidňující vodní prvky. Zahrady propojují návštěvnické trasy Kutné Hory, areál galerie a sousedící chrám svaté Barbory. Nejstarší stavbu celého areálu GASK najdete právě v zahradách. Je to Štábní domek, který také prošel kompletní rekonstrukcí. Uvnitř je zachováno barokní tříramenné schodiště a v přízemí unikátní renesanční hřebínkové klenby. Také se zde dochovaly gotické sklepy a barokní krovy v prvním patře. Celková a náročná rekonstrukce galerie a přilehlého areálu probíhala ve dvou fázích a investorem celé akce byl Středočeský kraj s významnou podporou Regionálního operačního programu Střední Čechy NUTS II. Pokud zavítáte do Kutné Hory, nenechte si návštěvu GASK rozhodně ujít, naleznete zde poznání, zábavu i relaxaci. Kutná Hora je dobře přístupná jak po silnici, tak i železnici. Město protíná silnice I/2 ve směru Říčany–Přelouč, dále II/126 Zbraslavice–Karlov a řada silnic třetí třídy. Z železniční trati 230 Kolín–Havlíčkův Brod odbočuje i trať 235 Kutná Hora-Zruč nad Sázavou. Ve Zbraslavicích a v Kolíně jsou také malá vnitrostátní letiště.

www.gask.cz

Text: Bc. Petra Bartušková, foto: GASK – Galerie Středočeského kraje, p.o.

cultural heritage

27

kulturní dědictví

Zámek v Roztokách vidět musíte! Středočeské muzeum zve do nových expozic zrekonstruovaného zámku i na celoroční program

A

reál roztockého zámku svědčí o bohaté historii a složitém stavebním vývoji. První zmínky ze 13. století dokládají vznik vodní tvrze. Na sklonku 14. století zde dali pražští měšťané, bratři Eberhard a Reinhard z Remeše, postavit nový palác s kaplí, sevřený dvěma věžemi. Na přelomu 16. a 17. století rytíři Boryňové ze Lhoty přestavěli tvrz na renesanční zámek, který byl upraven v 18. století do dnešní podoby. Od 19. století sousedí se zámkem anglický park se vzácnými a cizokrajnými stromy. Do zámeckých prostor nahlédla veřejnost poprvé v roce 1961. Stalo se díky obrovskému nadšení a úsilí dobrovolných vlastivědných pracovníků, kteří o šest let dříve založili Vlastivědnou muzejní síň v Tichém údolí v Roztokách. Povedlo se jim zachránit zámek, jehož zchátralý stav odpovídal využití – sídlil zde státní statek. Posuňme se v čase o 41 let později. Je rok 2002 a nádvoří zámku tvoří vodní hladina dosahující výšky zhruba 5 metrů, ideálním dopravním prostředkem po areálu muzea se na několik dní stává loď. Voda odnesla mnohaletou práci a způsobila nevyčíslitelné škody.

O dvanáct let později – 19. června 2014 – postává na nádvoří zhruba 400 lidí. Čekají na slavnostní otevření zrekonstruovaného zámku a v něm dvou zcela nových jedinečných expozic. Přišli sem díky realizaci projektu Rekonstrukce a nové využití zámku v Roztokách u Prahy, na kterém se významně podílel Regionální operační program Střední Čechy a jeho strukturální fondy a Středočeský kraj. Oficiální hosté, lidé od kumštu, „domácí muzejníci“ i fanoušci muzea z řad veřejnosti jsou natěšení. Všichni si přišli prohlédnout zámecké novoty. Po prvních prohlídkách doprovázených nadšením a slovy uznání není na nikom, kdo se na rekonstrukci podílel, patrný náznak stresu a únavy z posledních měsíců a týdnů.

28

KALEIDOSKOP

The chateau at Roztoky is a must-see! The Central Bohemian Museum invites you to new expositions in its renovated chateau and an all-year-round programme

R

oztoky chateau is evidence of the area’s rich history and complicated architectural development. The first mentions from the 13th century speak of a fort built on the river. At the end of the 14th century two Prague burghers, the brothers Eberhard and Reinhard of Remeš, had a new palace and chapel with two towers built here. At the turn of the 16th and 17th century, the Boryně knights of Lhota converted the fort into a Renaissance chateau, which took on its current appearance in the 18th century. Since the 19th century the chateau has been adjoined by an English park with rare and exotic trees. The chateau premises were first opened to the public in 1961. For that we can thank the huge enthusiasm and efforts of volunteers who had established the Ethnological Museum Hall at Tiché údolí in Roztoky six years earlier. They managed to save the chateau, whose dilapidated condition was the result of its use as a state farm. - Let us now move forward 41 years. It is 2002 and the chateau courtyard is flooded to a height of about 5 metres; for several days the only way to move around the museum grounds is by boat. The water destroyed many years’ work and caused inestimable damages. Twelve years later – 19 June 2014 – and around 400 people are gathered in the courtyard. They are waiting for the ceremonial opening of the renovated chateau, and in it two brand new and unique expositions. This has been made possible by a project called Renovation and New Use of the Chateau at Roztoky near Prague, with significant support from the Central Bohemian Regional Operational Programme and the Central Bohemian Region. The official guests, artists, the local museum staff and museum fans from the general public are excited. They have all come to see what the chateau has to offer. After the first tours arouse cries of delight and words of appreciation, the stress and fatigue the recent months of hard work have brought those involved in the renovation are forgotten.

cultural heritage

KALEIDOSCOPE

Info:

Po 21 schodech vystoupáme k expozici Život v letovisku aneb jak se jezdilo do Roztok na letní byt. Pronikání pražských obchodníků a továrníků z velkoměsta na venkov byl významný roztocký fenomén; vily a jejich obyvatele představují instalované interiéry. Vily určené k letnímu pobytu v roztockém Tichém údolí jsou totiž z časového hlediska nejstarší lokalitou tohoto typu, některé byly realizovány již před rokem 1851! Stavební aktivity dokládá i prezentovaná projektová dokumentace roztockých vil, která je návštěvníkům citlivě servírována jako doplněk interiérů. Středočeské muzeum se může pochlubit, že je první institucí na českém území, která se daným tématem expozičně zabývá. Zájemci navštíví typické prostory, které nemohly v žádné rodinné letní vile chybět: vstupní hala, dámský budoár, jídelna, salon či pánský pokoj s dobovým mobiliářem, interiérovými doplňky, uměleckými předměty a nádobím, pro dokreslení životního stylu tehdejších „lufťáků“ je k vidění také dobová móda. Středočeské muzeum v Roztokách, to jsou i výstavy a akce, které s sebou přináší celoroční kalendář. Muzeum je otevřeno po celý rok, od středy do neděle 10–18 hodin. Roztoky se rozkládají hned za západním okrajem Prahy. Podél Vltavy sem lze dojet na kole, v provozu je i přívoz do Klecánek. Do města vede silnice II/242 ve směru na Velké Přílepy a železniční trať železniční trať 091 Praha-Kralupy nad Vltavou.

What makes the new long-term expositions so interesting? The chateau’s ground floor houses an exposition called Management of the Estate or how the estate manager lived and worked. It takes you back to the turn of the 18th and 19th centuries, a time when Prague was a long way away and the inhabitants of Roztoky were spread over a few villages that belonged to the local estate belonging to the eminent Liechtenstein family. The exposition is not primarily devoted to the estate’s owners, as tends to be the case in chateau interiors. Instead, it showcases the rooms the chateau officials lived and worked in. The Liechtensteins, who owned the estate for almost two hundred years, did not use Roztoky as their family seat. They used it for farming, which generated produce and profits. Visitors to this part of the exposition can see an official’s private rooms with period furnishings, including a kitchen and pantry with stores, including grapes from the neighbouring vineyards and a freshly killed fowl, and the estate office with unique archive cabinets, where the estate’s working and economic affairs were managed. Climbing 21 steps will take us to the exposition called Life in the Summer Resort, or how people travelled to summer houses in Roztoky. The adoption of Roztoky by Prague-based businessmen and industrialists as a place for spending the summer was a major phenomenon, and the installed interiors of this exposition showcase the villas and their inhabitants. The summer villas in Roztoky’s Tiché údolí are the oldest examples of their kind, as they were built before 1851! The building work is also depicted through the displayed project documentation for the Roztoky villas. The Central Bohemian Museum can boast of being the first institution in the Czech Republic to stage an exposition on this topic. Visitors can see typical rooms that were an essential part of every summer residence: an entrance hall, lady’s boudoir, dining room, salon, gentleman’s room with period furniture and furnishings, works of art and crockery. To make the picture complete, period fashions are also displayed. The Central Bohemian Museum in Roztoky stages exhibitions and events all year round. The museum is open throughout the year from Wednesday to Sunday, 10 a.m. to 6 p.m. Roztoky lies just beyond the western edge of Prague. It can be reached by bicycle alongside the river Vltava; a river ferry also runs from Klecánky. The II/242 road in the direction of Velké Přílepy and the 091 Prague – Kralupy railway line lead to the town.

www.muzeum-roztoky.cz

Text: Ing. M. Uhlíková, foto letecké: A.W.A.L., s.r.o., foto ostatní: Archiv SMR: A. Hůlka a M. Houdek

V čem jsou nové dlouhodobé expozice pro návštěvníky tak zajímavé? V přízemí zámku je k vidění expozice s názvem Vrchnostenská správa panství aneb jak bydlel a úřadoval pan správce. Přenese vás do období přelomu 18. a 19. století, tedy do časů, kdy Praha byla poměrně daleko a obyvatelé Roztok byli odkázáni na prostor několika vsí, které patřily ke zdejšímu panství významného rodu Liechtensteinů. Expozice není primárně věnována majitelům panství, jak bývá v zámeckých interiérech zvykem, ale přibližuje prostory, v nichž se pohybovali a pracovali úředníci. Liechtensteinové, jimž toto panství patřilo téměř dvě stě let, Roztoky nevyužívali jako své sídlo. Spíše jim přisoudili osud hospodářské jednotky, jež přinášela zisk a  produkty. Zájemci o tuto část expozice zhlédnou dobově vybavené privátní pokoje úředníka, včetně kuchyně a spižírny se zásobami, kde nechybí hrozny vína z přilehlých vinic ani právě ulovená pernatá, zejména pak kancelář velkostatku s unikátními archivními skříněmi, kam se soustředil hospodářský a správní chod dominia.

29

Kolín – medieval pearl Lying between the traditional tourist destinations of Prague and Kutná Hora is another medieval pearl of Central Bohemia: the urban heritage reserve of Kolín

Kolín – středověká perla Uprostřed cesty mezi tradičními turistickými cíly, Prahou a Kutnou Horou, se rozkládá další středověká perla středních Čech: městská památková rezervace Kolín

K

olín leží v úrodné nížině středního Polabí v místech křižovatky starých obchodních cest. Zdejší osídlení je doloženo už nejméně od starší doby kamenné. V raném středověku, tedy v 9. až 11. století, existovalo na pravém břehu Labe slavníkovské hradiště Hánín. Nejstarší písemná zpráva přímo o městě Kolín pochází z privilegia vydaného Přemyslem Otakarem II. z roku 1261. V Kolíně se dochovalo historické středověké jádro i půdorys. Karlovo náměstí lemují barokní měšťanské domy se základy z 13. století a výstavní novorenesanční radnice, uprostřed stojí morový sloup a kašna. V jihozápadní části města se rozkládá bývalé židovské ghetto se zrekonstruovanou synagogou ze 17. století. Kolem centra města se zachovaly zbytky dvojitého pásu hradeb s vodním příkopem, částečně zachovalým parkánem a předsunutou práchovnou z 15. století. Městské opevnění v Kolíně bylo budováno na přímý rozkaz Přemysla Otakara II. a stalo se vzorem i pro některá další města. Jeho pozůstatky jsou zapsány do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR. Městu dominuje chrám svatého Bartoloměje. Původní raně gotická stavba z 2. poloviny 13. století byla koncem 14. století Petrem Parléřem přestavěna na velkolepou gotickou katedrálu. Nádhera a velkolepost stavby i před přestavbou zapříčinila, že na podzim roku 1310 přitáhl ke Kolínu Jan Lucemburský s úmyslem nechat se zde korunovat na českého krále. Měšťané mu ale odmítli otevřít brány, a tak se budoucí král po týdnu přesunul k Praze, kterou dobyl a nechal se korunovat tam. Dnes je chrám svatého Bartoloměje národní kulturní památkou. Kromě něho jsou ve městě i další vzácné církevní památky: barokní kostel svatého Víta, kostel Nejsvětější trojice s kapucínským klášterem, chrám svatého Jana Křtitele nebo ruiny kostela Všech svatých. V západní části města se rozkládá ži-

30

KALEIDOSKOP

K

olín lies in the fertile lowlands of the central Elbe basin at the crossroads of old trade routes. There is evidence the site was settled since the early Stone Age at least. In the early Middle Ages, from the 9th to the 11th century, there was a fort called Hanín on the right bank of the Elbe that belonged to the Slavník family. The oldest written mention of the town of Kolín comes from a privilege issued by Přemysl Otakar II from 1261. Kolín’s medieval centre and ground plan has survived to this day. Charles Square is lined by Baroque burghers’ houses with foundations dating from the 13th century and a splendid neoRenaissance town hall. In the middle of the square are a plague column and fountain. A former Jewish ghetto with a renovated synagogue from the 17th century is situated in the southwest part of the town. The town centre is circled by the remains of a double band of fortifications with a moat, a partially preserved barbican and a gunpowder storage tower from the 15th century. The Kolín fortifications were built on the direct order of Přemysl Otakar II and were used as a model for some other towns. Their remnants are included on the Central List of Cultural Landmarks of the Czech Republic.

Info:

dovský hřbitov, který je druhý nejstarší a zároveň i druhý největší v Čechách – založen byl v roce 1418 a nachází se zde více než 2600 náhrobků. V části města zvané Zálabí je tzv. Nový židovský hřbitov z konce 19. století. V Kolíně je také historická kostnice s monumentální figurální výzdobou, která může konkurovat i známější kostnici v nedalekém Sedlci u Kutné Hory. Kolín žije, dýchá historií a má neopakovatelnou atmosféru města, kde se historie snoubí s industriální tradicí. V tom smyslu je proslulá dnes již nefunkční kolínská vodárna.

The town is dominated by the Church of St Bartholomew. The original early Gothic building from the 2nd half of the 13th century was converted into a grand Gothic cathedral by architect Petr Parléř. The cathedral was so splendid and magnificent even before the rebuilding that in autumn 1310 it drew Jan Luxembourg to Kolín in 1310 with the intention of having himself crowned king of Bohemia here. The local citizens refused to open the gates for him, however, so after a week the future king moved on to Prague, which he conquered, and had his coronation there. The Cathedral of St Bartholomew is a national cultural monument today. The town also possesses other precious ecclesiastical monuments: the Baroque St Vitus’ Church, the Church of the Holy Trinity with a Capuchin monastery, the Church of St John the Baptist and the ruins of the All Saints Church. The western part of the town features a Jewish cemetery that is the second oldest and second biggest in the Czech Republic – it was founded in 1418 and contains over 2,600 gravestones. In the part of the town called Zálabí there is a New Jewish Cemetery from the end of the 19th century. Kolín also has a historic charnel house with figural decoration that can rival the country’s best-known charnel house in nearby Sedlec close to Kutná Hora. Kolín exudes history and has the distinctive atmosphere of a town where history blends with an industrial tradition. The discontinued Kolín water works is an acclaimed technical monument. The narrow-gauge railway called the “Kolín beet track” runs for about four kilometres through the town centre. Steamboats can be taken on the Elbe, and the river is lined by a cycle path for cyclists and in-line skaters. Kolín is situated about 60 kilometres to the east of Prague. Besides first and second class roads that pass through the town (I/12, I/38, II/125 and others), Kolín is a river port and an important railway hub.

www.mukolin.cz

Text: Agentura Dům, s.r.o, foto: Full production, s.r.o. – Bc. Dalibor Prokeš, MgA. Jan Hladký

cultural heritage

K okružní asi čtyřkilometrové prohlídce centra města lze využít tzv. Kolínskou řepařskou drážku, po Labi je možné cestovat parníkem, pro cyklisty a in-line bruslaře vede po břehu řeky cyklostezka. Kolín se nachází asi 60 kilometrů východně od Prahy. Procházejí jím nejen silniční komunikace první a druhé třídy (I/12, I/38, II/125 a další), ale město je také říčním přístavem a důležitým železničním uzlem.

KALEIDOSCOPE

31

kulturní dědictví

Kosmonosy Město Kosmonosy je přes všechny historické zvraty, které utvářely jeho historii, plné architektonických památek

I

když se podle archeologických nálezů odhaduje, že okolí dnešních Kosmonos bylo osídleno už před sedmi tisíci lety, písemný doklad o existenci zdejší osady pochází „až“ z roku 1186. Mezi majitele Kosmonos patřily v průběhu staletí církevní řády i šlechtické rody, o největší rozmach místa se ale zasloužil rod Černínů. Když se v roce 1650 stal pánem v Kosmonosech Heřman Černín z Chudenic, byly obec i zdejší zámek, krátce předtím zrenovovaný polním maršálkem Albrechta Valdštejna Gottfriedem z Pappenheimu, zpustošeny. Heřman Černín nechal vystavět řadu hospodářských i církevních budov a v roce 1709 také přestavěl zámek. V majetku Černínů byly Kosmonosy do roku 1739. V 18. století se majiteli stali pánové z rodu Mirbachů a posledním šlechtickým držitelem panství byl baron Klinger. Městys Kosmonosy byl v roce 1913 povýšen císařem Františkem Josefem I. na město. V novodobé historii procházely Kosmonosy řadou změn, které ne vždy byly v jejich prospěch. Po 2. světové válce se spojily s nedalekou Mladou Boleslaví, ale protože se tento svazek ukázal jako nefunkční, v roce 1954 se opět osamostatnily. Další administrativní přičlenění k Mladé Boleslavi bylo nařízeno v sedmdesátých letech 20. století, ale po „sametové revoluci“ obec obnovila svou samostatnost a byl jí navrácen status města. Dnešní Kosmonosy nabízejí svým návštěvníkům řadu výjimečných památek. Především je to už zmíněný původně renesanční, posléze barokně přestavěný a empírově upravený zámek, za Mirbachů obklopený i nově založeným anglickým parkem. Dnes část budovy slouží jako základní škola a v dalších prostorách sídlí muzeum s historickou expozicí a depozitářem zaměřeným na 20. století. Na přelomu 17. a 18. století vznikl z vůle tehdejších majitelů Černínů velkolepý soubor barokní architektury: Loreta s kaplí sv. Martina, piaristický klášter s gymnasiem a kostel Povýšení sv. Kříže. Loreta patří k architektonickým skvostům Kosmonos. Byla postavena v letech 1702 až 1708 podle návrhu italského architekta Giovanni Alliprandiho. Obdélníková stavba Lorety byla vybudována podle Santa Casa v italském městě Loretto, která chránila Svatou chýši, v níž údajně žila Pana Ma-

32

KALEIDOSKOP

Kosmonosy Despite its turbulent history, the town of Kosmonosy is full of architectural monuments

A

lthough archaeological findings indicate that the site of what is today Kosmonosy was settled as long as seven thousand years ago, the first written mention of a settlement here dates from 1186. Over the centuries Kosmonosy changed hands between church orders and noble families, but it was the Černín family that instigated the town’s greatest boom. When Heřman Černín of Chudenice became the lord of Kosmonosy in 1650, the village and the local chateau, which had recently been renovated by Field Marshal Albrecht Valdštejn Gottfried of Pappenheim, were in terrible condition. Heřman Černín had a number of farm and church buildings erected here and also rebuilt the chateau in 1709. Kosmonosy remained the property of the Černíns until 1739. It was taken over by the lords of Mirbach in the 18th century and its last aristocratic owner was Baron Klinger. Emperor Franz Joseph I elevated Kosmonosy from the status of township to that of town in 1913. In modern history, Kosmonosy underwent numerous changes, not all of which benefited the town. After World War II the town was merged with nearby Mladá Boleslav, but this union proved impractical and Kosmonosy became independent again in 1954. It was made part of Mladá Boleslav again in the 1970s, but after the Velvet Revolution the municipality regained its independence and its town status. Today’s Kosmonosy offers visitors a number of exceptional monuments. The most notable of these is the originally Renaissance chateau altered in the Baroque and later Empire styles, which is surrounded by an English park built during the Mirbachs’ ownership. Today part of the building is used as an elementary school, while other rooms house a museum with a historical exposition and depository devoted to the 20th century.

cultural heritage

Text: Agentura Dům, s.r.o., foto: RNDr. Václav Petříček

Info:

At the turn of the 17th and 18th centuries the Černín family built a magnificent set of Baroque buildings: the Loreta with the Chapel of St Martin, the Piarist monastery with a school, and the Church of Exaltation of the Holy Cross. The Loreta is one of the town’s architectural gems. It was built in the years 1702 to 1708 to a design by Italian architect Giovanni Alliprandi. The rectangular structure copied Santa Casa in the Italian town of Loretto, which safeguarded the Holy House in which the Virgin Mary was reputed to have lived and which was moved to Loretto in the 13th century. In the early Baroque period it was very fashionable to build copies like this, but the Kosmonosy Loreta stands apart for its magnificent interior and, above all, exterior adornment. The Loreta is surrounded by ground-floor cloisters with arcades and an ornamental gate. This place of pilgrimage is dominated by the adjoining Baroque Chapel of St Martin with its massive Byzantine dome and freestanding four-storey bell-tower. Because of the unstable ground, the bell-tower has leant at a slight angle ever since it was built. By founding the Piarist monastery and school in 1688, Heřman Černín provided education for young people from the area, regardless of their status. Next to the monastery are the church presbytery and sacristy of the Church of the Exaltation of the Holy Cross, one of the first Baroque churches in Mladá Boleslav district. The Kosmonosy grammar school was one of the first in the kingdom of Bohemia to be highly acclaimed and became a cultural centre of the region. After Joseph II’s reforms the grammar school was moved to Mladá Boleslav and the monastery was abolished. From 1867 to the present day the monastery premises have housed a psychiatric hospital. Kosmonosy is about 50 kilometres northeast of Prague. It can be reached along the R10 high-speed road in the direction of Mladá Boleslav. Even though the town is not on a railway line, you can take a train to the Mladá Boleslav-Debř station, 3 kilometres from the town, on the 070 Prague – Turnov line.

www.kosmonosy.cz, www.kosmonosy-kultura.eu

rie a  která byla do Loretta převezena ve 13. století. V době nastupujícího baroka byla velká móda stavět tyto kopie, ale kosmonoská Loreta nad nimi vyniká skvostnou vnitřní a především vnější výzdobou. Loretu obklopují přízemní ambity s arkádami a  zdobenou bránou. Poutnímu místu dominuje přilehlá barokní kaple sv. Martina s mohutnou byzantskou kupolí a samostatně stojící čtyřpatrová zvonice, vlivem nestálého podloží už od svého vzniku v roce 1673 lehce nakloněná. Založením piaristického kláštera s gymnáziem v roce 1688 umožnil Heřman Černín vzdělání mládeži ze širokého okolí, bez rozdílu stavu. Ke klášteru těsně přiléhá kostelní presbytář a sakristie kostela Povýšení sv. Kříže, jednoho z prvních barokních chrámů na Mladoboleslavsku. Kosmonoské gymnázium jako jedno z prvních v českém království bylo vysoce ceněné a stalo se kulturním centrem kraje. Po reformách Josefa II. bylo gymnázium přesunuto do Mladé Boleslavi a klášter zrušen. V areálu kláštera de facto od roku 1867 až dosud sídlí psychiatrická léčebna. Kosmonosy jsou vzdálené asi 50 kilometrů severovýchodně od Prahy. Přístupné jsou například po rychlostní silnici R10 směr Mladá Boleslav. I když přímo do města nevede železnice, je možné dojet vlakem do 3 kilometry vzdálené zastávky Mladá Boleslav-Debř na trati 070 Praha – Turnov.

KALEIDOSCOPE

33

kulturní dědictví

Slaný – Hussite town

Slaný – husitské město Město nese svůj název podle slaného pramene, poblíž kterého byla už v roce 750 založena osada solivarů

T

rhová osada označovaná v těchto dávných dobách jako Slaný vrch ležela příhodně na staré obchodní stezce vedoucí na trase Praha – Louny a Žatec. Kolem roku 1136 tu benediktini založili špitál a postavili chrám sv. Gotharda. Městská privilegia byla osadě udělena českým králem Václavem II. na přelomu 13. a 14. století, s právem ohradit město hradbami a branami. Rozkvět města ale pozastavil velký požár, který v květnu 1371 zničil prakticky celé město. Na jeho obnovu měl vliv Karel IV., který městu propůjčil nové výsady a rozmnožil tak jeho příjmy. Další osud města poznamenalo husitství. V Českém království od doby upálení kazatele Mistra Jana Husa (1415) a posléze i Jeronýma Pražského (1416) eskalovalo napětí, které nakonec vedlo k husitské revoluci. Proti vzbouřencům bylo vypraveno pět křížových výprav, ale husitství nakonec doplatilo až na vnitřní rozpory mezi dvěma větvemi, tábority a pražany. Na tento rozkol těžce doplatilo i město Slaný, které se přidalo k umírněnějším pražanům, ale bylo dobyto radikálními tábority. Relativní klid tu zavládl až s nástupem krále Jiřího z Poděbrad, který si město zavázal mnoha milostmi a byl tu ve velké úctě. I další historické události město Slaný zle poznamenaly, zejména třicetiletá válka, protože město leželo na trase mezi Německem a hlavním městem. Co neuloupila vojska císařská, saská nebo švédská, to zničily četné požáry. Po bitvě na Bílé hoře nastala v českých zemích doba temna s násilnou katolizací a mj. i zrovnoprávněním němčiny s češtinou.

34

KALEIDOSKOP

The town’s name refers to a salty spring near which a salt-works settlement was established in the year 750

T

he market settlement called Slaný vrch (“Salt Hill”) in those ancient times occupied an opportune position on an old trade route leading from Prague to Louny and Žatec. Some time around 1136, Benedictine monks founded a hospital and built the Church of St Gothard here. The settlement was awarded town status by king of Bohemia Wenceslas II at the turn of the 13th and 14th centuries – that gave it the right to build fortifications and gates. But the town’s flourishing was stopped by a major fire that destroyed practically the entire town in May 1371. The restoration of the town was influenced by Charles IV, who awarded it new privileges and thus boosted its revenues. The town’s subsequent fate was shaped by the Hussite movement. After Master Jan Hus was burnt at the stake (1415), followed by Jeroným Pražský (1416), the Kingdom of Bohemia was a place of growing tensions which ultimately led to the Hussite uprising. Five crusades were staged against the insurgents, but the Hussite movement was finally brought down by internal feuds between its two branches, the Tábor Hussites and the Prague Hussites. The town of Slaný paid a heavy price for this schism – it sided with the more moderate Prague Hussites but was seized by their more radical opponents. Relative calm was

cultural heritage

Text: Agentura Dům, s.r.o., foto: Mgr. J. Čečrdle

Info:

Návštěvníci města můžou ve Slaném a jeho okolí absolvovat nejen prohlídky zmíněných pamětihodností, ale využít potenciálu města i k uměleckému nebo sportovnímu vyžití. V  bývalé piaristické koleji sídlí Vlastivědné muzeum, které po nedávné rekonstrukci obnovilo atriový dvůr, instalovalo výtahy pro handicapované návštěvníky a zmodernizovalo výstavní prostory i technické a prezentační vybavení. Pokud jde o sport, i tady je z čeho vybírat: v provozu je aquacentrum, sportoviště i s ledovou plochou a bowlingové centrum, a v těsné blízkosti města, v Beřovicích, se nachází golfový areál. Slaný se rozkládá přibližně 30 kilometrů severozápadně od Prahy. Po silnici sem lze dojet po komunikacích I. nebo II. třídy (I/7 směr Chomutov, I/16 směr Mělník, II/118 směr Beroun, II/236 směr Křivoklát). Město leží na jednokolejné železniční trati 110 z Kralup nad Vltavou do Loun.

only restored when George of Poděbrady came to the throne. He treated the town well and was held in great esteem here. Slaný suffered badly during other historic events as well, especially the Thirty Years’ War, as it lay on the route between Germany and Prague. Anything not plundered by imperial, Saxon or Swedish armies was destroyed by numerous fires. The Battle of White Mountain ushered in a period of darkness in the Czech Lands, with the Catholic faith imposed by force and the German language given equal status to Czech. The then owner of the Slaný estate, Bernard Ignác of Martinice, may have restricted the rights of the townsfolk, but he was also responsible for the town’s Baroque appearance. In 1655 he founded a Franciscan monastery attached to the Renaissance Church of the Holy Trinity outside the town’s ramparts and had a Loretto Chapel built in the middle of the church. In the main square he founded a Piarist college and he built the Martinice Court for his estate manager. On Slánská Mountain he erected three Calvary crosses and on another hill the Chapel of the Tomb of God, the oldest in the Czech Republic. Today the town’s historical centre has been declared an urban heritage zone. Visitors to the town and its environs can both visit its monuments and sample its artistic and sporting life as well. The former Piarist college houses an Ethnological Museum. Recent renovations restored its atrium courtyard, installed lifts for disabled visitors and modernised the exhibition spaces and also the museum’s technical and presentation facilities. As for sport, there is a lot to choose from here: there is a water park, a stadium with an ice rink and a bowling centre, as well as a golf course at Beřovice just outside the town.

www.meuslany.cz, www.muzeum.slansko.cz

Tehdejší majitel slánského panství Bernard Ignác z Martinic sice omezil práva měšťanstva, ale zasloužil se o dnešní barokní podobu města. V roce 1655 založil při renesančním hřbitovním kostele Nejsvětější Trojice za hradbami města františkánský klášter a uprostřed kostela nechal vystavět Loretánskou kapli. Na hlavním náměstí založil piaristickou kolej, pro správce panství tzv. Martinický dvůr, na Slánské hoře dal vztyčit tři kříže na znamení Kalvárie a na dalším pahorku kapli Božího hrobu, nejstarší v Čechách. Dnes je historické jádro Slaného vyhlášeno za městskou památkovou zónu.

Slaný is located approximately 30 kilometres northwest of Prague. It can be reached by 1st and 2nd class roads (the I/7 road in the direction of Chomutov, the I/16 in the direction of Mělník, the II/118 in the direction of Beroun, and the II/236 in the direction of Křivoklát). The town also lies on a single-gauge railway line, the 110 line from Kralupy nad Vltavou to Louny.

KALEIDOSCOPE

35

Lidice: 70 let po skončení války Lidice – symbol utrpení nevinných lidí

V

letošním roce je to 70 let, kdy pro Evropu skončila druhá světová válka. Milióny obětí fašismu po celém světě symbolizuje ve středních Čechách malá obec, která se do hledáčku nacistické zvůle dostala vlastně úplnou náhodou... Po úspěšném atentátu československých parašutistů na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha dne 27. května 1942 vystupňovali nacističtí okupanti proti českému národu neslýchaný teror, který vešel do dějin pod označením heydrichiáda. Němci částečně jako odplatu, částečně ve snaze najít atentátníky mučili a popravovali stovky lidí, uskutečňovali rozsáhlé razie a do koncentračních táborů posílali tisíce nevinných lidí. Jako zrůdnou „zastrašovací akcí“ pak provedli vyhlazení dvou vesnic: Ležáků na Chrudimsku ve východních Čechách a Lidic na Kladensku ve Středočeském kraji.

36

KALEIDOSKOP

Lidice: 70 years after the end of the War Lidice – a symbol of the suffering of innocent people

T

his year marks 70 years since the end of World War II. The millions of victims of fascism all over the world are symbolised by a small village in Central Bohemia, which found itself in the sights of Nazi barbarism completely by chance… After the successful assassination of the acting Reichsprotektor Reinhard Heydrich by Czechoslovak parachutists on 27 May 1942, the Nazi occupiers waged an unprecedented campaign of terror against the Czech nation. Partly as revenge and partly in an attempt to find the assassins, the Germans tortured and executed hundreds, staged large-scale raids and sent thousands of innocent people to concentration camps. They also annihilated two villages as a form of reprisal and intimidation: Ležáky in Chrudim district in East Bohemia, and Lidice in Kladno district in the Central Bohemian Region. As punishment for one Ležáky resident’s involvement in the resistance, 33 inhabitants were shot, 11 children sent to con-

cultural heritage

Text: Agentura Dům, s.r.o., foto: archiv Památníku Lidice

Info:

Do Památníku Lidice se návštěvníci dostanou po silnici III. třídy, odbočující ze silnice I/61 spojující Kladno s rychlostní silnicí R7 Praha – Chomutov. Nejbližší železniční stanice na trati 121 z Hostivic do Podlešína je vzdálena 5 kilometrů (Středokluky).

centration camps, never to return, and 3 children selected for “Germanisation”. After an innocent message from a labourer to a girl working in a factory in Slaný telling her to pass on a greeting to the Horák family in Lidice was intercepted by the Nazis, this village was chosen for annihilation even though house searches and interrogation of the Horák family produced nothing suspicious. One theory is that Karl Hermann Frank hoped his “resolute action” would accelerate his appointment as Reichsprotektor. In the early evening of 9 June 1942, Lidice was surrounded by SS and German police units. Men over 15 years of age were rounded up in the Horák family farm, while women and children were herded into the gym of the Kladno grammar school. 173 men aged from 14 to 84, including the Lidice parish priest, were executed by firing squad. All items of value were taken away. The plundered houses were covered in petrol and set alight. The cemetery was destroyed. Trees were cut down. What was left of the buildings were subsequently blown up. All that was left of Lidice was a bare plain. The women were sent to concentration camps. 82 children were killed in the Chełmno extermination camp; only 17 children sent for “re-education” returned after the war.

www.lidice-memorial.cz

Za účast jediného obyvatele Ležáků v odboji bylo všech 33 tamních obyvatel zastřeleno, 11 dětí odesláno do koncentračních táborů, odkud se žádné nevrátilo, 3 děti vybrány „k poněmčení“. Kvůli zachycenému nevinnému vzkazu jistého dělníka dívce pracující v továrně ve Slaném, aby vyřídila pozdrav rodině Horákových v Lidicích, pak byla k represi vybrána i tato vesnice, ačkoliv domovní prohlídky a výslechy u Horáků ani jinde žádné podezření nepřinesly. Jako možný důvod se udává, že Karl Hermann Frank hodlal uspíšit „rázným postupem“ své jmenování říšským protektorem. Vpodvečer 9. června 1942 obklíčily Lidice jednotky SS a německé policie, muži starší 15 let byli nahnáni do Horákova statku, ženy a děti do tělocvičny kladenského gymnázia. Před popravčí četu pak bylo předvedeno 173 mužů ve věku 14 až 84 let, včetně lidického faráře. Veškeré nalezené cennosti byly odvezeny, vybrakované domy polity benzínem a zapáleny, zničen byl hřbitov, vykáceny stromy a zbytky budov v následujících dnech vyhozeny do vzduchu – aby na místě Lidic zůstala jen holá planina. Ženy byly odeslány do koncentračních táborů, 82 dětí umučeno ve vyhlazovacím táboře v Chełmnu, z dětí odeslaných „na převýchovu“ se vrátilo po válce pouze 17. Dne 16. června téhož roku bylo na střelnici v Praze-Kobylisích popraveno dalších 26 lidických mužů a žen, kteří byli buď zatčeni už dříve, nebo byli v práci, popř. v nemocnici či se skrývali v lesích; a také dva chlapci, u kterých se dodatečně zjistilo, že jim je víc než 15 let. Celkem přišlo o život 340 lidických obyvatel – 192 mužů, 60 žen a 88 dětí. Ihned po osvobození bylo místo lidické tragédie provizorně pietně upraveno. Území starých Lidic bylo prohlášeno národní kulturní památkou. Dnes je zde muzeum s celoročně přístupnou expozicí připomínající lidickou tragédii. Jako vzpomínku na dětské oběti války vytvořila sochařka Marie Uchytilová bronzové sousoší všech 82 lidických dětí zavražděných v Chełmnu. Po 2. světové válce byla obec obnovena, z pietních důvodů stranou od původního místa.

On June 16, a further 26 men and women of Lidice who had either been arrested earlier or had been at work or in hospital or who had hidden in the woods were executed by firing squad, as well as two boys who had been subsequently found to be over 15 years of age. In total, 340 inhabitants of Lidice lost their lives: 192 men, 60 women and 88 children. Immediately after the liberation, the site of the Lidice tragedy was turned into a provisional memorial. The territory of Lidice was declared a national cultural monument. Today there is a museum here, with an exposition commemorating the Lidice tragedy that is open all-year-round. In memory of the child victims of the war sculptress Marie Uchytilová created a bronze sculpture of all 82 Lidice children murdered in Chełmno. After World War II the municipality was restored, for reasons of respect to one side of the original location. Visitors can reach the Lidice Memorial along a 3rd class road, having turned off the I/61 road linking Kladno to the R7 Prague – Chomutov high-speed road. The nearest railway station is Středokluky, 5 kilometres away on the 121 line from Hostivice to Podlešín.

KALEIDOSCOPE

37

technické památky

Stavba roku 2014 Letecké muzeum Metoděje Vlacha v Mladé Boleslavi

L

etecké muzeum Metoděje Vlacha v Mladé Boleslavi získalo v loňském roce titul Stavba roku 2014 a stalo se tak jednou z pěti oceněných staveb, kterým prestižní trofeje každoročně uděluje Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství. Investorem stavby a byl Středočeský kraj jako zřizovatel Muzea Mladoboleslavska, jehož součástí se Letecké muzeum stalo. Titul byl udělen v loňském roce už po dvaadvacáté. Cílem nadace a jejích partnerů je přitom inspirovat architekty, stavbaře a inženýry k tvůrčí práci a zároveň zavést jednotný systém hodnocení kvality a jakosti projektů i jejich následnou prezentaci. Autorem stavby Leteckého muzea Metoděje Vlacha je architekt Michal Hlaváček se svými spolupracovníky z ateliéru Hlaváček – architekti, s. r. o., pro něhož není toto ocenění zdaleka první. V Mladé Boleslavi realizoval původní podobu Škoda Muzea a revitalizaci zdejšího Staroměstského náměstí. Se svými projekty se úspěšně účastnil soutěží domácích i zahraničních. Několik let přednášel na univerzitách v Nigérii, Spojených státech a Číně, v současné době vede ateliér a je školitelem skupiny doktorandů na ČVUT, kde byl jmenován docentem. Unikátní novostavba Leteckého muzea Metoděje Vlacha je zakomponována do prostoru původního letiště na jižním okraji Mladé Boleslavi a slučuje v sobě dvoupodlažní muzejní část včetně prostor pro nelétací i provozuschopná historická letadla a jejich repliky, kavárny a přednáškový sál, i veškeré potřebné zázemí v suterénu. V  severozápadním nároží je umístěna vyhlídková a seskoková věž. Stavba nese jméno Metoděje Vlacha, konstruktéra, který 8.  listopadu 1912 vzlétl jako první Čech s letadlem vlastní konstrukce vyrobeným z tuzemských materiálů. V Mladé Boleslavi působí Nadační fond Letadlo Metoděje Vlacha, který se zabývá stavbou replik historických letadel a vyrobil i funkční kopii Vlachova dřevěného jednoplošníku. Prezident fondu Vladimír Handlík patří k iniciátorům celého projektu. Slavnostní otevření muzea připadá na 12. dubna 2015, kdy se slaví Světový den letectví a kosmonautiky. V současné dobé

38

KALEIDOSKOP

Building of the Year 2014 Metoděj Vlach Aviation Museum in Mladá Boleslav

T

he Metoděj Vlach Aviation Museum in Mladá Boleslav won the Building of the Year 2014 award, a prestigious annual trophy awarded by the Foundation for the Development of Architecture and Construction. The building’s investor was the Central Bohemian Region, the founder of the Mladá Boleslav District Museum, which the Aviation Museum is part of. This year was the twenty-second year of the competition. The goal of the foundation and its partners is to inspire architects and engineers to be creative and simultaneously to introduce a uniform system for judging the quality of projects and then presenting them. The Metoděj Vlach Aviation Museum was designed by architect Michal Hlaváček and his team from the Hlaváček – architekti studio. This is one of many awards the studio has picked up. In Mladá Boleslav they also built the original Škoda Museum and revitalised the town’s Old Town Square. Their projects have achieved success in domestic and international competitions. For several years Hlaváček taught at universities in Nigeria, the United States and China. He currently runs the studio and is the supervisor of a group of doctorate students at the Czech Technical University. The unique Metoděj Vlach Aviation Museum has been installed in the space of the original airport on the southern edge of Mladá Boleslav and combines a two-storey museum, including spaces for historic aircraft and replicas, some still capable of flight, and cafés and a lecture hall. All the necessary technical facilities and offices are in the basement. There is a viewing and parachute tower in the northwest corner. The building is named after Metoděj Vlach, an aircraft constructor who on 8 November 1912 became the first Czech to fly in an

technical remembrace

Stavba roku 2014 – Letecké muzeum Metoděje Vlacha Místo: Mladá Boleslav; Investor: Středočeský kraj; Projektant: Michal Hlaváček, Hlaváček – architekti, s. r. o.; Spolupráce: Ludvík Holub, Pavel Lupač, Daniela Šimková; Projekt: 2009–2012; Realizace: 2013; Dodavatel: Energie – stavební a báňská a.s.

Info:

Jádro stálé expozice tvoří především více než 30 letadel, převážně historických replik zapůjčených Nadačním fondem Letadlo Metoděje Vlacha a několika soukromými majiteli. Nechybí zde ani originály z Národního technického muzea v Praze, Vojenského historického ústavu v Praze (konkrétně z Leteckého muzea ve Kbelích) a z Aeroklubu Mladá Boleslav. Kromě letadel zde návštěvníci naleznou také letecké motory a další součásti, ale také letecké modely. Ve druhé části stálé expozice ve druhém nadzemním podlaží je zdokumentována historie letectví nejen pomocí velkého množství unikátních písemných a obrazových dokumentů, ale také originálními předměty převážně ze sbírky jednoho z nejvýznamnějších světových sběratelů Miroslava Petrů. Expozice obsahuje také řadu interaktivních prvků – letecké simulátory, dotykové obrazovky, dětský koutek, dílnu. Některé trenažéry fungují „jen“ na úrovni počítačových her, ale například kokpit stíhačky z první světové války ve 3D projekci je zcela profesionální. Návštěvníci muzea si mohou vyzkoušet i seskok z letadla padákem, a to buď na trenažeru, nebo z dvacetimetrové seskokové věže. Expozice je zpřístupněna tělesně a zrakově postiženým návštěvníkům. Kolem města vede rychlostní silnice R10 Praha-Mladá Boleslav-Turnov s exity 40, 44, 46 a řada silnic I. a II. třídy. Mladá Boleslav je železniční křižovatkou tratí 070 Praha-Turnov, 071 Nymburk-Mladá Boleslav, 064 Mladá Boleslav -Stará Paka a 076 Mělník-Mladá Boleslav. Na cyklisty je pamatováno cyklostezkou Hejtmánka – Bezděčín a sportovní letiště s Leteckým muzeem se rozkládá mezi obcemi Chrást a Bezděčín.

www.akmb.cz/nadace-metodeje-vlacha; www.muzeum-mb.cz

Text: Agentura Dům, s.r.o., s přispěním PhDr. Luďka Beneše, řed. Muzea Mladoboleslavska a Ing. Vladimíra Handlíka, prezidenta Nadačního fondu letadla Metoda Vlacha; foto: MgA. Jan Hladký

se dokončuje projekt Letecké muzeum – interiéry, na který získal žadatel – Muzeum Mladoboleslavska – dotaci z programu ROP Střední Čechy ve výši 6 040 328,40 Kč, což činí 40 % plánovaných výdajů. Protože se jedná o projekt zakládající veřejnou podporu, uhradí zbývajících 60 % nákladů formou půjčky zřizovatel Muzea Mladoboleslavska, Středočeský kraj.

aircraft built to his own design and made from Czech materials. The Metoděj Vlach Airplane Endowment in Mladá Boleslav builds replicas of historic planes and has made a working copy of Vlach’s wooden monoplane. The endowment’s president Vladimír Handlík is one of the project’s initiators. The museum’s ceremonial opening will take place on 12 April 2015, International Day of Human Flight. The museum’s interiors are currently being finished. The Mladá Boleslav District Museum applied for and received CZK 6,040,328.40 in funding from ROP Central Bohemia, 40% of the planned cost. The remainder of the cost will be covered by a loan from the Central Bohemian Region. The core of the permanent exposition consists of 30 aircraft, most of them historic replicas lent by the Metoděj Vlach Airplane Endowment and a few private owners. There are also originals from the National Technical Museum in Prague, the Military History Institute in Prague (specifically, the Aviation Museum in Kbely) and Aeroklub Mladá Boleslav. In addition to aircraft, visitors will also be able to see aircraft engines and parts and model aircraft. The first floor documents the history of aviation through a large number of unique written documents and images as well as original items, most of them provided by one of the leading international collectors Miroslav Petrů. The exposition also features a number of interactive exhibits – flight simulators, touch displays, a children’s area and a workshop. Some of the simulators are similar to computer games, but the cockpit of a fighter plane from World War I in a 3D projection is a state-of-the-art piece of technology. Visitors can also try out a parachute jump, either in a simulator or from the twenty-metre parachute tower. The exposition is barrier-free and welcomes disabled and sight-impaired visitors. Take the R10 Prague–Mladá Boleslav–Turnov high-speed road and exits 40, 44 or 46, or you can use a number of others 1st class and 2nd class roads. Mladá Boleslav is a railway junction for the lines 070 Prague–Turnov, 071 Nymburk–Mladá Boleslav, 064 Mladá Boleslav–Stará Paka and 076 Mělník–Mladá Boleslav. For cyclists there is the Hejtmánka–Bezděčín cycle path. The airfield with the Aviation Museum lies between the villages of Chrást and Bezděcín.

Building of the Year 2014 – Metoděj Vlach Aviation Museum in Mladá Boleslav Location: Mladá Boleslav; Investor: Central Bohemian Region; Architect: Michal Hlaváček, Hlaváček – architekti, s. r. o.; Collaborators: Ludvík Holub, Pavel Lupač, Daniela Šimková; Planning work: 2009–2012; Construction work: 2013; Contractor: Energie – stavební a báňská a.s.

KALEIDOSCOPE

39

technické památky

Jílové u Prahy – místo vhodné pro industriální turistiku Bývalé horní královské město s letitou historií nabízí návštěvníkům zajímajícím se o technické památky hned tři zajímavé tipy

Jílové u Prahy – an ideal place for industrial monument enthusiasts This former royal mining town offers three places of interest for technical heritage enthusiasts

T P

rvním z technických unikátů jsou zpřístupněné štoly v rudném zlatém dole. Jílovsko, respektive Jílovský revír, patří od středověku mezi nejvýznamnější zlatonosná naleziště u nás. Sahá od řeky Sázavy až na sever k hranicím Prahy, k obci Zlatníky. O výtěžnosti místa koneckonců svědčí jak název Jílového (jílování znamenalo rýžování), tak i Zlatníků. Od středověku, kdy tu existovalo hned několik dolů, až do roku 1969, kdy byla těžba ukončena, se zde vytěžilo podle odhadů kolem jedenácti tun zlata. Dnes jsou pro veřejnost zpístupněny tři štoly. Jako součást zdejší naučné stezky je to 200 metrů chodeb štoly svatého Josefa, která byla v provozu nejméně od roku 1718, kdy ji zachytili na jedné z nejstarších důlních map tohoto revíru. Asi sto metrů od štoly svatého Josefa byla v roce 2008 zpřístupněna i štola svatého Antonína Paduánského. Hornické práce v ní probíhaly jen v letech 1753 až 1754, protože nepřinášela očekávanou výtěžnost. Poslední ze štol otevřených pro veřejnost je štola Halíře, ražená už moderními metodami a tedy na rozdíl od předchozích vhodná i pro lidi trpící klaustrofobií nebo fyzickým handicapem. Zdejší ražba totiž proběhla až v letech 1949 až 1950 v rámci průzkumu celého jílovského zlatonosného revíru. Ani tady nebyl potvrzen očekávaný výtěžek.

40

KALEIDOSKOP

he first of these unique technical monuments is gold mine shafts open to the public. The Jílové mining district has been one of the most important gold seams in Czech territory since the Middle Ages. It stretches north from the river Sázava to the village of Zlatníky on the outskirts of Prague. The presence of gold gave rise to both the name Jílové (“jílování” meant “panning”) and Zlatníky (meaning “goldsmiths”). It is estimated that around eleven tonnes of gold was mined here from the Middle Ages, when there were several mines in operation, up to 1969, when mining was discontinued. Today three shafts are open to the public. On the local educational trail there is 200 metres of underground corridors of the St Joseph Shaft, which was operational at least from 1718, when it was featured in one of the oldest mine maps in this district. About a hundred metres from there, the Shaft of St Anthony of Padua was opened in 2008. Mining work took place here only in 1753 and 1754, as it failed to produce the expected yield.

technical remembrace

Text: Agentura Dům, s.r.o., foto: archiv Regionálního muzea v Jílovém u Prahy

Info:

Třetí památkou je památkově chráněný železniční most Žampach, ceněný jako kulturní památka. V letech 1898 až 1899 jej vybudovala stavební firma Osvald Žiwotski na stavebně nejnáročnějším úseku nově budované trati (dnes číslo 210) Jílové u Prahy – Skochovice. Jeho sedm oblouků s půdorysným zakřivením a s rozpětím 12,5 metru překračuje v impozantní výšce čtyřiceti metrů rokli Kocour. Žampach, jeden z nejvyšších a nejkrásnějších kamenných viaduktů u nás, byl zprovozněn v roce 1900 a po celých 115 let je v provozu. Proslulost mu přineslo trampské hnutí, které bylo mezi mládeží populární po roce 1920, ale dodnes je trať oblíbená pro kouzlo okolní krajiny a neopakovatelný výhled dolů do údolí Kocour – zejména z oken historického vláčku zvaného Posázavský pacifik. Při návštěvě Jílovska tak lze spojit industriální turistiku s tou klasickou. Vypravit se do Jílového se dá nejen vlakem po zmíněné trati, i když zastávka je z centra města vzdálená asi 1,5 kilometru, ale i po silnicích II/104 a II/105.

The last of the mining shafts open to the public is the Halíře Shaft, excavated using modern methods and therefore, unlike the other two, suitable for claustrophobia sufferers and the disabled. This shaft was excavated in 1949 and 1950 as part of a survey of the entire Jílové gold mining district. Here, too, the hoped-for yield was not forthcoming. All three shafts are operated by the Regional Museum in Jílové u Prahy housed in building no. 16 called Mince, which was the seat of the mining authority until 1420. The museum also has permanent expositions: The History of Gold Mining and Working; The History of the Region; and the History of the Tramping Movement and the Nature of the Lower Sázava Basin. The second technical site has recently undergone several disputed changes that altered the original building. The site is the complex of a former brewery. As a mining town understandably in the favour of the local nobility, Jílové also had the right to brew beer. Although there had been several breweries since 1617 according to historical sources, only one, which operated until the end of the 19th century, remains. Then the brewery changed hands, and in the years 2005 to 2007 it was converted into apartment buildings. Nevertheless, the main buildings have survived, even though they are now used for different purposes. The third heritage site is the protected Žampach viaduct. In 1898 and 1899 it was built by the building firm of Osvald Žiwotski on the technically most demanding section of the new railway line (today known as line 210) from Jílové u Prahy to Skochovice. The curved viaduct has seven arches each with a span of 12.5 metres and rises to an impressive height of forty metres above the Kocour gulley.

ww.jilove.cz; www.muzeumjilove.cz

Všechny tři štoly provozuje Regionální muzeum v Jílovém u Prahy, sídlící v domě čp. 16 zvaném Mince, který do roku 1420 sloužil jako horní úřad. V muzeu jsou kromě toho stálé expozice: Historie těžby a zpracování zlata, Historie regionu a Historie trampingu a příroda dolního Posázaví. Druhá technická památka doznala v poslední době několik diskutabilních změn, které změnily charakter původního objektu. Jde o areál bývalého pivovaru, neboť Jílové jako horní město, těšící se z průhledných důvodu přízni panovníků, mělo i právo várečné. Z několika někdejších pivovarů zůstal podle historických pramenů z roku 1617 jediný, působící do konce 19. století. Pak pivovar měnil majitele, až byl v letech 2005 až 2007 přestavěn na bytové domy. Nicméně hlavní stavby jsou dochovány, i když dnes slouží jiným účelům.

One of the highest and most beautiful stone viaducts in the Czech Republic, it was opened in 1900 and has remained operational all 115 years since. It was made famous by the “tramping” movement, the pastime of hiking through the countryside that flourished after 1920, but to this day the railway line is popular for the charm of the surrounding countryside and the unparalleled view down into Kocour gulley – especially from the windows of the historic steam train called the Posázava Pacific. When visiting Jílové district you can combine industrial tourism with classical tourism. In addition to the railway line mentioned above – please note that the station is about 1.5 kilometres from the town centre – Jílové can be reached along the II/104 and II/105 roads.

KALEIDOSCOPE

41

Mayrau open-air mining museum in Vinařice

Hornický skanzen Mayrau ve Vinařicích Hornický skanzen Mayrau ve Vinařicích vstupuje v letošním roce do třetího desetiletí své existence

P

očátky hornického skanzenu Mayrau, který je od roku 2010 pobočkou Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně, se datují do roku 1994, kdy při 120. výročí založení dolu, které se slavilo ještě za provozu, byly na Mayrau shromážděny doklady o těžbě černého uhlí v Kladenském kamenouhelném revíru. V závěru téhož roku byly některé části dolu prohlášeny Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku. Po uzavření dolu v roce 1997 byly sice některé budovy, které nebyly památkově chráněny, zbourány, ale přesto je dnes Hornický skanzen Mayrau jedinečně zachovaným dolem, v němž se návštěvníci mohou seznámit s historií kladenského hornictví a s každodenní prací generací horníků. I proto je vyhledáván filmaři, takže se tu natáčel film Colette nebo televizní seriál První republika. Sláva kladenského uhlí se začala psát před polovinou 19. století, kdy Jan Váňa objevil pro důlní podnikatele Václava Novotného a Antonína Vítka mocnou uhelnou sloj a šachta, která byla na tomto místě vyhloubena, dostala jméno Kateřina Josefa. Datum objevení sloje 1. listopadu 1846 se tak zapsalo zlatým písmem do historie hornictví na Kladensku. V té době ovšem zemřel Novotného společník Antonín Vítek a na scénu jako noví partneři vstoupili lidé, kteří se v příštích letech nesmazatelně zapsali do dějin průmyslu na Kladensku.

42

KALEIDOSKOP

The Mayrau mining museum in Vinařice enters the third decade of its existence this year

T

he beginnings of the Mayrau open-air mining museum, which has been a branch of the Sládeček Ethnological Museum in Kladno since 2010, date from 1994 when, on the 120th anniversary of the founding of the mine, a jubilee celebrated while the mine was still operational, documents about hardcoal mining in the Kladno stone and coal mining district were assembled. At the end of that year certain parts of the mine were declared a cultural monument by the Ministry of Culture of the Czech Republic. After the mine was closed in 1997, some buildings without protected status were demolished, but even so the Mayrau open-air mining museum is still a uniquely preserved mine, where visitors can learn about the history of mining in Kladno district and about the day-to-day work of generations of miners. That is why it is a sought-after location for filmmakers: the film Colette was shot here, for example. The fame of Kladno coal began before the middle of the 19th century, when Jan Váňa discovered a huge coal seam for mining entrepreneurs Václav Novotný and Antonín Vítek. The shaft excavated here was given the name Kateřina Josefa. The date of the seam’s discovery, 1 November 1846, became a landmark date in the history of mining in Kladno district. Novotný’s associate Antonín Vítek died around that time, however, and his new partners were people who left an indelible mark on the history of Kladno industry. They were Vojtěch Lanna, a ship builder and timber wholesaler from České Budějovice, and the brothers František and Albert Klein, road builders from Sobín in Moravia. Several pits were opened in the following years: Václav (1847), František and Thinnfeld (both 1848), and, on the other side of Kladno, Zippe (1857), which was replaced by Amálie in 1862. Novotný, Lanna and the Klein brothers established a firm called Kladenské kamenouhelné těžařstvo in 1848. The company lodged a request for permission to set up a steelworks, because Lanna was already the owner of iron-ore mines at Nučice at that time. Work to build the first blast furnace began in Kladno in April 1854, and on January 8 the following year the furnace was lit, becoming the first coke-fired blast furnace in Bohemia. The foundry was named Vojtěšská after its founder Vojtěch Lanna. Until then Kladno had been famed for its coal; it now came to be known as a steel town, too. That is just a brief look at the history of mining in Kladno district. Although several dozen mine towers gradually sprang up in the Central Bohemian Region, today only a few remain: one each at the Michael mine in Brandýs district and Schoeller in Libušín, and two in the Mayrau mining museum. These towers also feature historic mining machines. Two of the original steam-powered machines survive to this day: a large mining ma-

KALEIDOSCOPE

Info:

Byl to českobudějovický loďař a velkoobchodník s dřívím Vojtěch Lanna a bratři František a Albert Kleinové, stavitelé železnic ze Sobína na Moravě. V následujících letech byly založeny jámy Václav (1847), František a Thinnfeld (obě 1848) a na opačné straně Kladna šachta Zippe (1857), kterou v roce 1862 nahradila Amálie. Novotný, Lanna a bratři Kleinové založili v roce 1848 Kladenské kamenouhelné těžařstvo. To si podalo žádost o povolení ke zřízení železáren, protože Lanna byl už v té době majitelem železnorudných dolů u Nučic. V dubnu 1854 byla zahájena stavba první vysoké pece v Kladně a 8. ledna následujícího roku pec zapálena jako vůbec první vysoká pec na koks v Čechách. Huť podle svého zakladatele Vojtěcha Lanny nesla jméno Vojtěšská. K označení Kladna jako města uhlí od té doby začal patřit i přídomek město železa. To je jen stručný pohled do nejstarší historie hornictví na Kladensku. Ačkoli postupně v tomto regionu vyrostlo několik desítek těžních věží, dnes už jich zůstalo zachováno jen minimum – po jedné na dole Michael v Brandýsku a na dole Schoeller v Libušíně a dvě v Hornickém skanzenu Mayrau. K těmto věžím patří i historické těžní stroje, z nichž jsou dodnes zachovány dva původně parní – velký těžní stroj od firmy Ringhoffer z roku 1905 a ze stejné doby menší těžní stroj Mag Ruston, který sloužil k dopravě materiálu do podzemí. Třetí těžní stroj je modernější elektrický od firmy Škoda z roku 1935. Návštěvníci skanzenu Mayrau si projdou trasu, kterou každý den absolvovaly desítky horníků, podívají se i do štoly vyhloubené v kopci Homole, kde uvidí různé způsoby dobývání uhlí včetně mechanického porubu. A prohlídku zakončí právě u zmíněných těžních strojů. Protože každý důl byl složitým organismem, samotnou těžbu doplňovaly i další provozy, jako například kovárna a mechanické dílny. Díky sdružení Český kovář mohou návštěvníci při některých akcích – Čarodějnice, Den horníků, Den Středočeského kraje – uvidět kovárnu v plném provozu a vyzkoušet si, že vykovat třeba jen hřebík není vůbec jednoduché. Děti si zase mohou procvičit svou obratnost na industriálním hřišti. K Hornickému skanzenu Mayrau ve Vinařicích patří i železniční vlečka, po níž bylo z dolu odváženo uhlí a přivážen potřebný materiál. V loňském roce se podařilo díky spolupráci Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně, společností JOANNES a Kladenská dopravní a strojní a Muzea dopravní techniky Slaný vlečku po 17 letech opět zprovoznit a o Dni horníků 13. září přijel na Mayrau snad poprvé v historii osobní vlak, který přivezl návštěvníky z Prahy přes Prokopské údolí, Kladno a Kladno-Dubí. A pokud nedojde k nějaké nečekané události, měl by v letošním roce jezdit vlak na Mayrau od května do září vždy druhou sobotu v měsíci a pak ještě na Den Středočeského kraje 28. října. Do Vinařic, vzdálených asi 3 kilometry od Kladna, lze dojet i v jiné dny po železnici, a to na trati 093 (Kralupy nad Vltavou – Kladno), popřípadě po silnici II. třídy (II/18) autem nebo autobusem (MHD Kladno č. 9 nebo 17).

chine made by the Ringhoffer company from 1905 and a smaller Mag Ruston machine from the same period that was used to transport material underground. The third mining machine is a more modern electrical machine made by Škoda from 1935. Visitors to Mayrau follow a route that dozens of miners took every day; they look into shafts dug out of Homola hill, where they see various coal extraction methods, including mechanical long-wall mining. The tour ends at the said mining machines. As every mine was a complex organism, the actual mining was supported by other operations, such as a smithy and mechanical workshops. Thanks to the Czech Smith association, on special occasions (Walpurgis Night on April 30, Miners’ Day, Central Bohemian Region Day) visitors can see the smithy in full operation and find out that forging a nail is no easy business. Children take let off steam in the industrial playground. The Mayrau open-air mining museum in Vinařice also features a railway siding that was used to transport coal from the mine and bring in necessary material. Last year the siding was put into operation again after 17 years, thanks to the joint efforts of the Sládeček Ethnological Museum in Kladno, the firms of JOANNES and Kladenská dopravní a strojní, and the Slaný Transport Museum. On Miners’ Day, September 13, the first ever passenger train arrived at Mayrau, bringing visitors from Prague via Prokopské údolí, Kladno and Kladno-Dubí. And this year, provided nothing unforeseen occurs, a train should run to Mayrau on the second Saturday of each month from May to September and also on Central Bohemian Region Day, October 28. Vinařice, around 3 kilometres from Kladno, can be reached by rail on other days as well, i.e. by line 093 (Kralupy nad Vltavou – Kladno), or along 2nd class road II/18 by car or by bus (Kladno public transport bus no. 9 or 17).

www.mayrau.omk.cz

Text: PhDr. Zdeněk Kuchyňka, ředitel, Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně, p. o., foto: SVMK – Z. Kuchyňka, SVMK – J. Vyšín

technical remembrace

43

technické památky

Pozvání do Hornického muzea Příbram, národní kulturní památky

V

láda ČR schválila v roce 2014 prohlášení souboru hornických památek v Příbrami-Březových Horách, spravovaných Hornickým muzeem Příbram, národní kulturní památkou. Po takřka dvacetiletém úsilí se to podařilo zásluhou současného zřizovatele muzea, Středočeského kraje, jenž byl předkladatelem návrhu na prohlášení. Čím se může toto specializované industriální muzeum pochlubit? V současnosti patří mezi nejnavštěvovanější v ČR a  zároveň i nejstarší u nás, neboť vzniklo již roku 1886. Je situováno v Příbrami-Březových Horách v areálu Ševčinské šachty zaražené roku 1813 na místě staršího dolu ze 16. století, dále v původních báňských objektech dolu Vojtěch založeného v roce 1779, dolu Anna z roku 1789 a dolu Drkolnov otevřeného roku 1836. Současně nabízí ke zhlédnutí několik kilometrů historického podzemí. Kromě toho provozuje i čtyři pobočky v lokalitách spjatých s montánní praxí: Muzeum zlata Nový Knín, Muzeum Křížovnický špýchar v Prostřední Lhotě, Skanzen Vysoký Chlumec a Památník Vojna. Muzeum se od prvopočátku zabývá bohatou tradicí místní těžby a zpracování rud, která sahá až do prehistorie. Největšího rozmachu dosáhlo příbramské báňské podnikání v 19. století, kdy se ve zdejším revíru vytěžilo až 90 % zásob stříbra v rámci celého habsburského státu a doly zaznamenaly řadu mezinárodních úspěchů.

44

KALEIDOSKOP

An invitation to the Příbram Mining Museum national cultural heritage site

I

n 2014 the Czech government approved the declaration of a collection of mining monuments in the Březové Hory district of Příbram administered by the Příbram Mining Museum as a national cultural heritage site. After almost twenty years of effort, this achievement was thanks to the museum’s current parent organisation, the Central Bohemian Region, which filed the proposal for the declaration. What can this specialised industrial museum boast? It is currently among the most visited museums in the Czech Republic and also one the country’s oldest, as it was formed in 1886. It is located in the Březové Hory district of Příbram, in the complex of the Ševčinská Shaft excavated in 1813 on the site of an older mine from the 16th century; it also comprises the original mine buildings of Vojtěch mine founded in 1779, Anna mine from 1789, and Drkolnov mine opened in 1836. There are also several kilometres of historic underground areas to be explored. The museum also four branches in areas linked to mining: the Nový Knín Museum of Gold, Crusader Grange museum in Prostřední Lhota, the Vysoký Chlumec outdoor museum and the Vojna Memorial. Right from the start, the museum has been devoted to the rich tradition of local ore mining and processing that stretches back to prehistoric times. The Příbram mining industry had its heyday in the 19th century, when as much as 90% of the silver in the entire Hapsburg state came from the local mining district and the mines registered a number of international successes. This year marks 140 years since the world record of a mine 1,000 m deep was achieved by Vojtěch mine in 1875. Among other things, this achievement is linked to the fact that Vojtěch mine in the Březové Hory mining district was the first to use wire mine cables and powerful steam-driven machines for mining ore in Czech territory. The main pit building, the miners’ tag room, the compressor room and the machine room with its magnificent Vojtěch mine steam-driven mining machine made in 1874 and modified in 1889, the oldest in the Czech Republic, are witnesses to that era.

Hornické muzeum Příbram-Březové Hory je přístupné po silnici buď autem, nebo linkami MHD č. 3, 5, 10 a SID D30. Železniční stanice Příbram leží na trati č. 200 Zdice – Protivín.

Another attraction for experts and enthusiasts alike is the steam-driven machine at the neighbouring Anna mine from 1914, which experienced the period when the Anna pit was the deepest in Europe. In the nearby Prokopská Shaft the museum has something no other European mining museum can offer: a look inside a historic pit from 1832, at 1,600 metres deep the deepest in the district and the third deepest in the Czech Republic. Another technical gem can be found in Drkolnov mine – a huge waterwheel from the 19th century, with a diameter of 12.4 metres, which was used to pump out mine water in the days before steam-driven machines. It is the only surviving example in the Czech Republic and rare even by international standards. The prosperity of the 19th century is represented in the museum by other industrial buildings, both operational and administrative; ingenious machines and technological apparatus: mysterious underground areas offering the chance to ride in a mine train; mining folklore including an original miner’s cottage with foundations dating from the 17th century and miners’ nativity cribs and lots of other articles of interest; and also mineralogical and geological collections, including a sample of Příbram silver that was added to the collection in 2014 and is, according to the experts, the biggest piece of silver in the collections of European museums. Thanks to a special contribution provided by the Central Bohemian Region, this unique article was bought at the Munich minerals bourse and brought back to Příbram. It can therefore be no surprise that the museum is so highly rated both at home and abroad. It takes part in international projects, especially exhibition projects. It was won a number of accolades for its work: it came first in Gloria Musaealis, the Czech Republic’s national museum competition; it won an Honorary Mention at the International Meeting of Mining Towns of Europe in the German city of Freiberg; it has twice received a Český Permon award from the Heritage Chamber of the Czech Republic; and from the Czech Mining Authority it collected a Gold Plaque for its long-standing preservation of Czech mining traditions and care for Czech mining monuments. On behalf of the museum, PaedDr. Josef Velfl, the museum’s director, invites you to visit. The Příbram-Březové Hory Mining Museum can be reached by road, either by car or by public transport buses nos. 3, 5, 10 and Central Bohemian Integrated Transport bus D30. Příbram railway station is on line 200 Zdice – Protivín.

KALEIDOSCOPE

Info:

V letošním roce uplyne 140 let od dosažení světového rekordu 1 000 m hloubky dolu Vojtěch roku 1875. Vzpomínané výročí souvisí mimo jiné i se skutečností, že v tehdejší monarchii byla prvně právě v březohorském revíru reprezentovaném dolem Vojtěch uplatněna aplikace drátěných těžních lan a došlo zároveň k použití výkonných parních a tzv. stoupacích strojů v rudném hornictví na našem území. Němým svědkem oné doby je spolu s hlavní šachetní budovou, cáchovnou a kompresorovnou též strojovna s nádherným parním těžním strojem Vojtěšského dolu z roku 1874, upraveným v roce 1889, nejstarším na území ČR. V popředí zájmu odborné i laické veřejnosti je též parní těžní stroj sousedního dolu Anna z roku 1914, který zažil období, kdy se Anenská šachta stala nejhlubší v Evropě. V nedaleké Prokopské štole prezentuje muzeum turistům atrakci, kterou nemá v nabídce žádné jiné evropské hornické muzeum – pohled do historické jámy z roku 1832 hluboké 1 600 m, nejhlubší v revíru a třetí nejhlubší v naší zemi. Další technickou lahůdku skrývá podzemí dolu Drkolnov v podobě monumentálního vodního kola z 19. století o průměru 12,4 m, které před aplikací parních strojů sloužilo k čerpání důlních vod. Je jediné dochované na území ČR a mimořádně ceněné i  v mezinárodním kontextu. Vzpomínané období prosperity v 19. století reprezentují v muzeu i další industriální stavby báňských provozních a správních objektů, důmyslné stroje, technologická zařízení, tajuplné podzemí s možností jízdy důlním vláčkem, havířský folklor zastoupený například původní havířskou chalupou se základy ze 17. století, s hornickými betlémy a spoustou dalších zajímavostí, a také mineralogicko-geologické sbírky obohacené v roce 2014 vzorkem příbramského stříbra, které je dle názoru odborníků největším ve sbírkách muzeí Evropy. Tento unikát se podařilo vykoupit díky mimořádnému příspěvku Středočeského kraje na burze v Mnichově a tímto způsobem získat zpět do Příbrami. Není náhodou, že i z těchto důvodů je muzeum kladně hodnoceno v tuzemsku i za hranicemi vlasti. Účastní se průjektů s mezinárodním přesahem, zejména expozičního charakteru. Za svoji odbornou činnost získalo řadu ocenění: zvítězilo v Národní soutěži muzeí ČR Gloria Musaealis, získalo Čestné uznání na Mezinárodním setkání hornických měst Evropy v německém Freibergu, dvakrát převzalo od Památkové komory ČR cenu Český Permon a od Českého báňského úřadu Zlatou plaketu za dlouholeté uchovávání tradic a za péči o památky českého hornictví. S pozdravem Zdař Bůh zve k prohlídce PaedDr. Josef Velfl, ředitel muzea

www.muzeum-pribram.cz

Text: PaedDr. Josef Velfl, foto: archiv Hornického muzea Příbram

technical remembrace

45

Bunker Museum in Sazená Even though 70 years have passed since the end of World War II in Europe, small bunkers built as a system of defences against the German army still exist in Central Bohemia

I

Pevnostní muzeum v Sazené I když od skončení druhé světové války v Evropě uplynulo letos už 70 let, ve Středočeském kraji dosud existují pevnůstky vybudované na obranu před německými vojsky

K

dyž se v roce 1936 začala jevit jako nevyhnutelná další válka, československá armáda začala s aktivním budováním obranné linie proti předpokládanému směru útoku od západu země směrem k Praze. I když další vývoj politické situace nabral vlivem zahraničních dohod jiný směr, za dva roky byla kolem Prahy postavena řada pevnůstek podél linií, které měly zpomalit postup nepřítele a znemožnit mu dělostřelecké ostřelování hlavního města. Existence těchto pevnůstek ale neměla až na výjimky dlouhé trvání. Po zabrání republiky nacistickým Německem byla většina bunkrů odstřelena, a ty, které nešlo odpálit kvůli blízkosti jiných důležitých objektů, byly znehodnoceny vyplněním kamením a betonem.

46

KALEIDOSKOP

n 1936, when another war began to seem unavoidable, the Czechoslovak army started to build defensive lines against the expected route of attack from the west towards Prague. Even though international treaties subsequently altered the political situation, in two years a series of bunkers had been built up around Prague to slow down the enemy advance and prevent any artillery bombardment of the capital city. Save for a few exceptions, these bunkers did not last long. Once the country had been occupied by Nazi Germany, most of the bunkers were blown up. Those that could not be blown up because they were too close to other important buildings were filled up with stones and concrete and thus rendered inoperative. There were basically two types of fortified bunker: the simpler model 36 based on a French design and later the model 37, which had two side gun slits. Other, less conspicuous structures were meant to fill gaps in the fortifications in municipalities or in inaccessible terrain. Two of these bunker curiosities are located in the municipality of Sazená. The local fortified section was part of the “Prague line” that linked the two main lines of defence. The two structures were commissioned from the firm of an architect called Syrový in January 1938. The first was built into the first floor of a Baroque mill. It had two entrances and its stability was ensured by a five-metre ferro-concrete pile anchored in the mill’s foundations. This was a single embrasure bunker and the army signed a 30-year lease agreement for its use, i.e. to 29 February 1968. This private building is not open to the public today. The second atypical bunker stands in the middle of the village. For camouflage reasons it was decided that the bunker would be built in the same style as the neighbouring municipal weighbridge. The bunker was built as an ordinary-looking single storey building with a red roof and steel gun slits instead of windows. Today the structure houses a Bunker Museum. Like many others, this second bunker was filled up with concrete and its gun embrasures were blown up. It was recently restored thanks to the willingness of the municipality and the efforts of several enthusiasts who returned it to its original state and converted it into a small museum. There are period items on display here and a wide variety of lectures are staged here. Before amateur historians interested in pre-war fortifications set off for other bunkers, in nearby Velbary for example, in Sazená they can see the bunker museum, the Baroque mill, a Renaissance chateau, bell-tower and a bridge lined with sculptures.

Obrněné pevnůstky byly v podstatě dvojího typu: jednodušší vzor 36 podle francouzského vzoru, a později i vzor 37, de facto zmenšenina těžkého objektu se dvěma bočními střílnami, pro které se vžilo označení „řopík“. K vykrytí mezer opevnění v obcích nebo v nepřístupném terénu pak měly sloužit další, méně nápadné objekty. Dvě z dochovaných kuriozit mezi těmito krycími pevnůstkami se nacházejí v obci Sazená. Zdejší opevněný úsek byl součástí tzv. Pražské čáry, která spojovala dvě hlavní obranné linie. Oba objekty byly zadány firmě architekta Syrového v lednu 1938. První byl zabudován do prvního patra barokního mlýna, měl celkem dva vchody a jeho stabilitu zajišťoval pětimetrový železobetonový pilot s ukotvením do základů mlýna. Šlo o jednostřílnovou pevnůstku a armáda na ni uzavřela nájemní smlouvu s majitelem mlýna na dobu trvání 30 let, tj. do 29. února 1968. Dnes soukromý objekt není přístupný. Druhá atypická pevnůstka stojí uprostřed návsi. Kvůli splynutí s okolím bylo rozhodnuto, že pevnůstka bude postavena ve stejném stylu jako přiléhající objekt obecní váhy. Nakonec byla pevnost vybudována jako nenápadný přízemní domek s  červenou střechou, jen okna nahradily dvě ocelolitinové střílny. V tomto objektu dnes sídlí Pevnostní muzeum v Sazené. Tento druhý bunkr byl jako mnohé další během války důkladně vyplněn betonem a jeho střílny odstřeleny. Nedávná obnova se podařila jen díky pochopení obce a úsilí několika nadšenců, kteří pevnost uvedli do původního stavu a zpřístupnili ji jako malé muzeum. Vystaveny jsou tu dobové exponáty a pořádány nejrůznější přednášky. Než se návštěvníci zajímající se o předválečná opevnění vydají za dalšími pevnostmi například směrem do nedalekých Velvar, mohou si v Sazené kromě zmíněného barokního mlýna prohlédnout ještě zdejší renesanční zámek, zvoničku nebo most se sochami. Sazená se nachází v klidném přírodním prostředí 35 kilometrů severozápadně od Prahy. Tři kilometry od obce na silnici III. třídy je nájezd na dálnici D8, odkud se dá dojet do Prahy během dvaceti minut. Nejbližší železniční zastávka je ve 3 kilometry vzdálených Nových Ouholicích na trati 111 Kralupy n.V. – Velvary.

Sazená is located in peaceful countryside 35 kilometres northwest of Prague. Three kilometres from the municipality, the local road joins the D8 motorway, from where it is a twentyminute drive to Prague. The closest railway station is Nové Ouholice, 3 kilometres away on line 111 Kralupy nad Vltavou – Velvary.

KALEIDOSCOPE

Info:

www.sazena.cz; www.ropiksazena.cz

Text: Agentura Dům, s.r.o., s přispěním Aleše Crhy, předsedy Spolku Pevnostní muzeum v Sazené z.s.; foto archiv spolku PMvS z.s. – J. Hajchl

technical remembrace

47

osobnost

Václav Laurin U nás i ve světě je Václav Laurin známý jako jeden z dvojice zakladatelů obchodní značky Laurin&Klement, dnešní firmy ŠKODA AUTO Česká republika. Od jeho narození letos uplynulo 150 let

A

utomobily značky Škoda jezdí miliony lidí po celém světě. Jejich vzniku ale předcházela dlouhá historie, spjatá mj. i se jmény Václava Laurina a Václava Klementa. Václav Laurin se narodil 27. září roku 1865 v obci Kamení u Pěnčína na Liberecku a vyučil se zámečníkem v Turnově. Po složení tovaryšské zkoušky se vydal do Mladé Boleslavi, kde se poznal s Václavem Klementem. Laurinovo technické nadání, instinkt pro mechanické postupy a manuální zručnost se šťastně doplňovaly s obchodním duchem a organizačním talentem jeho společníka Václava Klementa (nar. 16. října 1868 ve Velvarech na Kladensku). Nastupující 20. století přinášelo nové technické postupy a  objevy, které měly mj. vliv i na mobilitu lidstva. Rozšířily se bicykly, objevily se automobily, testována byla první letadla. Velkými příznivci cyklistiky byli i Laurin a Klement, kteří proto v roce 1895 zakládají společnou manufakturu na opravy a výrobu jízdních kol značky Slavia. O rok později už zapisují do obchodního rejstříku firmu Laurin&Klement. V té době vyrábějí pět typů bicyklů a tři typy rozvážkových tříkolek. Přicházejí první prodejní úspěchy doma i v zahraničí. V roce 1898 si v Paříži od bratří Wernerů zakoupili motocykletu, kolo s pomocným motorkem nad předním kolem. Václav Laurin brzy nato zkonstruoval první skutečný moderní motocykl na světě, který měl motor uložený ve spodní části rámu, tedy v ideálním těžišti pod jezdcem. V našich zemích o motocykly nebyl příliš velký zájem, ale byly exportovány do Německa. Firmu nadále držela výroba a vývoj bicyklů, včetně bicyklu tandemového.

Václav Laurin In the Czech Republic and across the globe, Václav Laurin is known as one of the founders of the brand Laurin&Klement, now known as ŠKODA AUTO Czech Republic. This year he would have celebrated his 150th birthday

Š

koda automobiles are driven by millions of people all over the world. But these cars were preceded by a long history linked to the names Václav Laurin and Václav Klement. Václav Laurin was born on 27 September 1865 in the village of Kamení u Pěnčína near Liberec and took an apprenticeship for the locksmith’s trade in Turnov. After passing his apprenticeship exams he headed to Mladá Boleslav, where he met Václav Klement. Laurin’s technical skill, his instinct for mechanics and his manual dexterity were complemented well by the business acumen and organisational talent of his partner Václav Klement (born in Velvary, Kladno district, on 16 October 1868).

The end of the 19th century brought new technical procedures and inventions that influenced personal mobility. Bicycles became more widespread, the first cars appeared and the first aircraft were tested. Being big fans of cycling, in 1895 Laurin and Klement set up a workshop to repair and make bicycles under the Slavia brand name. A year later they registered their company Laurin&Klement. At that time they were making five types of bicycle and three types of goods three-wheelers. They achieved substantial sales at home and abroad. In 1898 they bought a motocyclette, a bicycle with an auxiliary motor over its front wheel, from the Werner brothers in Paris. Shortly afterwards, Václav Laurin constructed the world’s first genuine motorcycle, which had an engine set into the lower part of the frame, i.e. in the ideal centre of gravity beneath the rider. There was not much demand for motorcycles at home, but his models were exported to Germany. The company continued to make and develop bicycles, including a tandem bicycle.

48

KALEIDOSKOP

personality

Info:

Po skončení 1. světové války se nepodařilo navázat zpřetrhané obchodní svazky v rámci Rakouska-Uherska, navíc konkurence (Praga a Tatra) na trhu uspěly se svými lehkými automobily a na dovršení všeho areál L&K v roce 1925 vyhořel. To vedlo k fúzi automobilky L&K se strojírenským koncernem Škodovy závody v Plzni. Dobíhající typy vozů nesly název Laurin&Klement – Škoda, všechny nově vyvinuté už pouze Škoda. ŠKODA tak patří k nejstarším automobilovým značkám na světě. Václav Laurin zemřel 4. prosince 1930, Václav Klement 13. srpna 1938. V autentických prostorách staré tovární haly L&K dnes sídlí ŠKODA Muzeum, kde je kromě stálých expozic na letošní rok přichystaná i řada doprovodných akcí k připomenutí 150. výročí narození Václava Laurina a zejména 120. výročí založení firmy Laurin&Klement. Mladá Boleslav leží asi 50 kilometrů severovýchodně od Prahy na rychlostní komunikaci R10 Praha – Turnov. Přímo do centra města a ke ŚKODA Muzeu lze dojet vlakem na trati 064.

In 1901 the firm of L&K took part in the Paris to Berlin motorcycle race, which boosted their models’ popularity to the extent that motorcycle production became more important than bicycle production. The successes of their factory riders and the competitive pricing caused demand to increase: their factory was enlarged again and they focused solely on the manufacture of several types of motorcycle. The growing demand from customers and a lack of investment capital resulted in the firm being transformed into a joint-stock company in 1907 with Laurin as technical director and Klement as managing director. At that time the L&K works covered 134 hectares of land and employed six hundred people. The company stopped making motorcycles and started producing automobiles, for example one of the first eight-cylinder models in the world (the eight-cylinder L&K FF), an omnibus (L&K H) and more. The company soon became the biggest automobile manufacturer in the Austro-Hungarian Empire. It gradually expanded into other fields, such as aircraft engines, road rollers and motorised ploughs. World War I disrupted business links between the countries of the former Austro-Hungarian Empire. What is more, rival firms (Praga and Tatra) were achieving success with their light automobiles and, to cap it all, the L&K complex burnt down in 1925. Consequently, the L&K motor works was merged with the Škoda machine engineering concern in Pilsen. Existing models were made under the name Laurin&Klement – Škoda, but all newly developed models were simply called Škoda. That makes Škoda one of the oldest automobile brands in the world.

museum.skoda-auto.cz, www.muzeum-mb.cz

Text: Agentura Dům, s.r.o., foto: Archiv společnosti ŠKODA AUTO

V roce 1901 se firma L&K zúčastnila motocyklového závodu Paříž-Berlín, což výrobu motocyklů podpořilo a jejich produkce začala převažovat nad výrobou kol. Díky úspěchům továrních jezdců i příznivé cenové politice poptávka stoupala, továrna byla opět rozšířena a věnovala se už výhradně výrobě několika typů motocyklů. Rostoucí zájem zákazníků a nepostačující investiční kapitál vedly k tomu, že firma byla v roce 1907 přeměněna na akciovou společnost s Laurinem jako technickým a Klementem jako generálním ředitelem. Společnost L&K v té době hospodařila na 134 hektarech pozemků s výrobními halami a se šesti sty zaměstnanci. Skončila s výrobou motocyklů a začala vyrábět automobily, například jeden z prvních osmiválců na světě – osmiválec L&K FF, omnibus L&K H a další. Zakrátko se stala největším výrobcem automobilů v monarchii a sortiment časem doplnily i další výrobky, například letecké motory, silniční válce nebo motorové pluhy.

Václav Laurin died on 4 December 1930, Václav Klement on 13 August 1938. Today, the authentic premises of the old L&K factory house the ŠKODA Museum. Besides its permanent expositions, a number of events have been prepared this year to commemorate the 150th anniversary of the birth of Václav Laurin and, above all, the 120th anniversary of the founding of the firm of Laurin&Klement. Mladá Boleslav is about 50 kilometres northeast of Prague and lies on the R10 high-speed road from Prague to Turnov. Trains running on line 064 will take you directly to the city centre and the ŠKODA Museum.

KALEIDOSCOPE

49

osobnost

Tomáš Garrigue Masaryk a jeho středočeské stopy Od narození prvního československého prezidenta uplynulo 165 let. Vydejme se na jeho oblíbená místa ve středních Čechách

T

omáš Garrigue Masaryk, filozof, sociolog a první československý prezident, pocházel z jižní Moravy a za svůj život procestoval skoro celý svět. Jako prezident si ale velice zamiloval zejména Středočeský kraj a v něm především místa, která využíval jako letní sídlo: Lány a také Hluboš. Na zámek Hluboš, nacházející se nedaleko města Příbrami na jižním úpatí pohoří Brdy, jezdil Masaryk s rodinou zejména v roce 1920. Prezidentská kancelář pro tyto účely Hluboš pronajala od tehdejšího majitele Oettingena za 4000 korun. Prezidentovy pobyty tu v současné době připomíná expozice ve středním traktu, která obsahuje Masarykovu pracovnu, salonek prezidentovy manželky Charlotty Garrigue Masarykové a velkou jídelnu, v níž byla zřízena výstava TGM a Československé legie. V roce 1925 přešel majetek Oettingenů do vlastnictví státu, od kterého ho ještě v témže roce odkoupil příbramský továrník Josef Kolařík. Rodina Kolaříkových vlastnila zámek s velkostatkem až do znárodnění v roce 1948. Na zámku se poté vystřídala celá řada uživatelů. Byla zde politická škola, kasárna, ubytovna pro dělníky uranových dolů a střední odborná škola s internátem. S příchodem politických změn po roce 1989 byla převážná část majetku vrácena potomkům továrníka Josefa Kolaříka, kteří jej v posledních letech postupně opravují a zpřístupňují. Zámek Lány s přilehlou oborou a polnostmi zakoupil pro účely letního sídla prezidenta československý stát v roce 1921 od šlechtického rodu Fürstenberků. Architektonických úprav zámku i prostorů v zámeckém parku se ujal hradní architekt Jože Plečnik. Prezident T. G. Masaryk Lány často označoval za svůj domov a pobýval zde častěji než na Pražském hradě. Zde se věnoval politickým záležitostem, přijímal významné osobnosti, ale také odpočíval, nejčastěji formou vyjížděk na svém koni Hektorovi. Po své abdikaci v roce 1935 obdržel T. G. Masaryk zámek Lány k doživotnímu užívání. T. G. Masaryk zemřel na zámku v Lánech dne 14. září 1937 a byl pohřben na lánském hřbitově, kde již čtrnáct let odpočívala jeho manželka Charlotta. Zámek Lány je dle zákona z roku 1921 stále oficiálním letním sídlem hlavy československého státu, jeho interiéry jsou veřejnosti přístupny pouze výjimečně. Od Velikonoc do Dušiček je ve vyhrazených dnech možné navštívit zámecký park. Celoročně je otevřeno Muzeum T. G. Masaryka v Lánech, které sídlí v budově bývalého špýcharu nedaleko zámku. Expozice prezentuje osobnost prvního československého prezidenta T. G. Masaryka, jeho rodinu a historické události spojené

50

KALEIDOSKOP

Tomáš Garrigue Masaryk and his links to Central Bohemia 165 years have passed since the birth of the first president of Czechoslovakia. Here we present his favourite places in Central Bohemia

T

omáš Garrigue Masaryk, philosopher, sociologist and the first Czechoslovak president, came from south Moravia and visited almost every corner of the world during his life. As president, though, he fell in love with Central Bohemia, especially two places he used as summer residences: Lány and Hluboš. Masaryk travelled with his family to Hluboš chateau, not far from the town of Příbram in the southern foothills of the Brdy mountain range, in 1920 and 1921. For this purpose the president’s office rented Hluboš from its then owner Oettingen for CZK 4,000. The president’s sojourns here are nowadays commemorated by an exposition in the central section of the building, which contains Masaryk’s office, the salon of Charlotte Garrigue Masaryk, his wife, and a large dining room which now houses an exhibition entitled TGM and the Czechoslovak Legions. In 1925 Oettingen’s property was transferred to the state; later that year it was bought up by industrialist Josef Kolařík from Příbram. The Kolařík family owned the chateau and large farm until it was nationalised in 1948. The chateau was used in numerous different ways after that: it was a political school, a barracks, a hostel for uranium miners and a secondary technical school with boarding facilities. After the political changes in 1989 the vast majority of the property was returned to descendants of the industrialist Josef Kolařík, who have recently been repairing them and opening them to the public. The Czechoslovak state bought Lány chateau, with its adjoining hunting land and fields, from the aristocratic Fürstenberk family in 1921 for use as the presidential summer residence. The alterations to the chateau and gardens were the work of presidential architect Jože Plečnik. President T. G. Masaryk often called Lány his home and spent more time here than at Prague Castle. At Lány he devoted himself to his political affairs, received important figures and also relaxed, most com-

personality

Text: Agentura Dům, s.r.o. s přispěním Archivu Muzea TGM Lány; foto: archiv Muzeum TGM Lány

TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK (7. 3. 1850 Hodonín – 14. 9. 1937 Lány) came from a poor family. Even so, he went to grammar school and then studied philosophy in Vienna. In the years 1876–1877 he went on a study placement in Leipzig, where he met his wifeto-be Charlotte Garrigue. In 1882 he became a professor at Charles–Ferdinand University in Prague. From 1891 to 1893 Masaryk was an elected deputy in the Austrian Reichsrat for the Young Czech Party. In 1907 and 1911 he was elected to the Reichsrat again, this time for the Realist Party. Besides his professorship and political activities, he spent most of his time writing and was actively involved in public affairs. For example, he actively opposed those who used a famous murder case to whip up anti-Semitism (known as the “Hilsner affair”). After World War I broke out, in December 1914 he went abroad to garner support for Czechoslovak independence among prominent figures and politicians of allied states. This put him at the head of the foreign-based resistance against Austro-Hungarian rule. Having travelled all over the world during the war, on 20 December 1918 he returned to his homeland as president of Czechoslovakia. He remained in office until 1935, when he abdicated for health reasons. After abdicating he spent most of his time at his summer residence at Lány, where he continued to follow political developments at home and in Europe and received eminent figures from politics and society

KALEIDOSCOPE

Info:

s  jeho osobou. V rámci vstupenky z Muzea T. G. Masaryka mohou návštěvníci navštívit také Pamětní síň Alice G. Masarykové a Českého červeného kříže. Na místním hřbitově je spolu s prvním prezidentem pohřbena jeho žena Charlotta (1850–1923), syn Jan (1886–1948, poválečný ministr zahraničí Československé republiky) a dcera Alice (1879–1966, zakladatelka a první předsedkyně Československého červeného kříže). Do Hluboše se návštěvníci dostanou po silnici II/118 směr Příbram – Jince, nejbližší železniční stanice je vzdálená 2 kilometry v Bratkovicích na trati 200 Zdice – Protivín. Do Lán vedou silnice II/236 směr Křivoklát – Slaný a II/116 Nižbor – Lány, nejblíže obci je 2 kilometry odsud železniční stanice Stochov na trati 120 Praha – Rakovník.

monly by riding his horse, Hector. After he abdicated in 1935, T. G. Masaryk was given the use of Lány chateau for the rest of his life. Masaryk died here on 14 September 1937 and was buried in the Lány cemetery, where his wife Charlotte had already lain for fourteen years. Under the law passed in 1921 Lány chateau is still the official summer residence of the head of the Czechoslovak state, and its interiors are opened to the public only on exceptional occasions. The gardens may be visited on selected days between Easter and All Saints Day. The T. G. Masaryk Museum at Lány, housed in a former farmhouse not far from the chateau, is open all year round. The museum gives an insight into the character of the first Czechoslovak president, his family and historic events in which he was involved. With an admission ticket to the T. G. Masaryk Museum visitors may also enter the Memorial Hall of Alice G. Masaryková and the Czech Red Cross. The local cemetery is the resting place of the first president, his wife Charlotte (1850–1923), his son Jan (1886–1948, the post-war foreign minister of the Czechoslovak Republic) and his daughter Alice (1879–1966, the founder and first president of the Czechoslovak Red Cross). Visitors can travel to Hluboš by car along road II/118 in the direction from Příbram to Jince. The closest railway station is 2kilometres away at Bratkovice, on the 200 line Zdice – Protivín. Lány can be reached by car by taking the II/236 road Křivoklát – Slaný and the II/116 Nižbor – Lány. The nearest railway station is 2 kilometres away at Stochov on the 120 line from Prague to Rakovník.

www.muzeumtgm.cz, hlubos.eu

Tomáš Garrigue Masaryk (7. 3. 1850 Hodonín – 14. 9. 1937 Lány) pocházel z chudých poměrů. Přesto byl doporučen ke studiu a po gymnáziu absolvoval univerzitní studium ve Vídni, obor filozofie. V letech 1876–1877 absolvoval stáž v Lipsku, kde poznal svoji budoucí manželku Charlottu Garrigue. Od roku 1882 působil jako mimořádný profesor na pražské Karlo–Ferdinandově univerzitě. V r. 1891 byl Masaryk zvolen poslancem za mladočeskou stranu do říšské rady, kde působil do roku 1893. V letech 1907 a 1911 byl zvolen do říšské rady znovu, tentokrát za Českou stranu pokrokovou. Kromě profesorské a politické činnosti se věnoval především literární práci a aktivně se zapojoval do veřejného dění. Aktivně vystoupil například proti pravosti Rukopisů královedvorského a zelenohorského a později také proti židovské pověře o rituální vraždě v Hilsnerově aféře. Po vypuknutí první světové války odjel v prosinci 1914 do zahraničí, aby kontaktoval významné představitele a politiky dohodových států a postavil se tak do čela zahraničního odboje, který nakonec vyústil v prosazení myšlenky samostatného československého státu. Po té, co během války objel skoro celý svět, se dne 20. prosince 1918 navrátil do vlasti již jako prezident Československa. V prezidentské funkci setrval až do roku 1935, kdy ze zdravotních důvodů abdikoval. Po své abdikaci trávil čas převážně na svém letním sídle v Lánech, kde se dále zajímal o politické dění doma i v Evropě a přijímal zde významné osobnosti politického i společenského života.

51

osobnost

Woodcarver Ján Chvalník Every year the Central Bohemian Region holds a competition for the title of Master of Traditional Handicrafts. This year the award was won by Ján Chvalník, a woodcarver who specialises in making nativity crib

Řezbář Ján Chvalník

T

he mining town of Příbram has a tradition of nativity crib making. The cribs were most often made by poor miners who could not afford to buy readymade cribs. The carving of the stables and figures out of wood is not a forgotten craft, but an art that still lives, as evidenced by Ján Chvalník, who has been making them for twenty-five years and was deservedly declared Master of Traditional Handicrafts this year.

Středočeský kraj každoročně vyhlašuje soutěž o titul Mistr tradiční rukodělné výroby. Pro letošní rok získal toto ocenění Ján Chvalník, řezbář, který se věnuje výrobě betlémů

H

ornické Příbramsko je tradiční oblastí českého betlémářství. Betlémy vyráběli nejčastěji právě chudí havíři, protože na to, aby si koupili hotový betlém, neměli finanční prostředky. Že vyřezávání jesliček a figurek ze dřeva není ani dnes zaniklé řemeslo, ale umění, které stále žije, dokazuje už pětadvacet let pan Ján Chvalník, který letos titul Mistr tradiční rukodělné výroby zaslouženě získal. Mistr Chvalník přišel pracovat do příbramských uranových dolů ze Slovenska, kde prožil dětství. Své první betlémové figurky začal vyřezávat jako samouk ve chvilkách volna ve skladu střeliva na 25. patře, v hloubce 1250 metrů. Nejdříve doplňoval a opravoval staré betlémy, ale postupně se začal pouštět i do vlastní samostatné tvorby. Koncem 20. století se specializoval na miniaturní betlémy adjustované do skořápek od ořechů – od kokosových až po lískové. V poslední době vytváří jednotlivé figurky i betlémové celky včetně zvířat, stromů a staveb. Nadále také restauruje historické betlémy, čímž jim navrací původní krásu a zároveň získává poznatky Miniaturní betlémy ve skořápkách kokosových ořechů, specialita Jána Chvalníka / Miniature nativity cribs in coconut shells,

a speciality of Ján Chvalník

Rozdělané figurky čekají, až se do nich zakousnou ostrá dlátka / Unfinished figures wait for the sharp blade of a chisel

52

KALEIDOSKOP

Ján Chvalník came to work in the Příbram uranium mines from Slovakia, where he grew up. Without any training, he started carving nativity crib figures in his free time in an explosives storeroom on the 25th level of a mine, 1,250 metres below ground! First he repaired old cribs, but he gradually began to make his own. At the end of the 20th century he specialised in miniature cribs out of nut shells – from coconuts to hazelnuts. Recently he has been creating individual figures and entire nativity scenes, including animals, trees and buildings. He also

o tradičních technikách výroby charakteristických pro tuto oblast Středočeského kraje. Výrobu začíná předkreslením obrysu tužkou přímo na špalík, hrubý tvar pak vyřeže ruční nebo elektrickou pilkou a jemné detaily dopracuje dlátkem nebo nožíkem. Jako materiál se nejlépe osvědčilo lipové dřevo, které se dobře opracovává a má navíc barvu lidské kůže. Na některých postavách pracuje den, na jiných i dva měsíce – záleží na velikosti figurky i stylu propracování. Své řezbářské umění předvádí Mistr na akcích nejen v Příbrami a ve Středočeském kraji, ale také po celé republice i za hranicemi. Své dovednosti předává synovi i dalším zájemcům. Synovi i dceři vyrobil po vlastním betlému, a kromě toho i do svého betléma průběžně přidává další figurky, kterých už tak má víc než sto. Inspirací mu jsou běžní lidé, kteří ho dokážou zaujmout výrazem, pohybem nebo detailem oblečení. Ale jak sám říká, nejlépe se mu vyřezávají „fousatí chlapi, jako jsem já sám“. Kromě vlastní tvorby se Ján Chvalník věnuje i předsednictví

Ján Chvalník s PaedDr. Josefem Velflem, ředitelem Hornického muzea Příbram, na vernisáži výstavy betlémů / Ján Chvalník

with PaedDr. Josef Velfl, director of the Příbram Mining Museum, at the opening of a nativity cribs exhibition

nativity cribs carved by Ján Chvalník spolku Příbramských betlémářů, jehož vznik před časem inicioval. Příbramští betlémáři si pod jeho vedením kladou za cíl zachovat betlémářskou tradici v Příbrami a okolí. Společně už téměř dvacet let budují spolkový betlém, který má více než pět set figurek, vydávají spolkový zpravodaj, budují odbornou knihovnu, zapůjčují historické jesličky i své vlastní betlémy. Každoročně v čase vánočním pořádají řadu výstav. Tradicí se staly výstavy v  Mníšecké kapli na Svaté Hoře a ve spolupráci s Hornickým muzeem Příbram také v Galerii Františka Drtikola v Příbrami. I když by si už pan Ján Chvalník dnes mohl užívat klidného důchodu, na odpočinek se rozhodně nechystá. Hornické muzeum Příbram-Březové Hory je přístupné po silnici buď autem, nebo linkami MHD č. 3, 5, 10 a SID D30. Železniční stanice Příbram leží na trati č. 200 Zdice – Protivín.

Ján Chvalník při práci / Ján Chvalník at work

KALEIDOSCOPE

Info:

Jeden z betlémů vyřezaných Jánem Chvalníkem / One of the

continues to restore historical nativity cribs, returning them to their original beauty and simultaneously learning about traditional techniques characteristic of this part of Central Bohemia. The process starts with an outline sketched in pencil on a piece of wood. He carves out the rough shape with either a handsaw or an electric saw, before adding the fine detail with a chisel or knife. Linden wood has proved to be the best wood to work with and, what’s more, has the colour of human skin. He spends a day on some figures and two months even on others – it depends on the size of the figure and the style of execution. Ján Chvalník gives demonstrations of his carving art at events in Příbram and the rest of Central Bohemia, throughout the country and even abroad. He is passing on his skills to his son and to others keen to learn. He made his son and daughter their own nativity crib each. He also keeps adding new figures to his own crib – he now has more than a hundred of them. He draws inspiration from ordinary people whose facial expressions, movements or clothing details catch his eye. But as he himself says, he is best at carving “bearded guys like me”. Besides his carving work, Ján Chvalník is the president of the Příbram Nativity Crib Makers club, which he also founded. Under his leadership, the local crib makers have resolved to keep alive the nativity crib tradition in Příbram and the surrounding area. For almost twenty years now, they have jointly been building a club nativity crib that has more than five hundred figures. They also issue a club newsletter, are building a library, and lend out historical cribs and their own creations. They stage a number of exhibitions every Christmas. An exhibition in the Mníšecká chapel on Holy Mountain (Svatá Hora) has become a local tradition, as has the exhibition in the František Drtikol Gallery in Příbram staged in collaboration with the Příbram Mining Museum. Even though Ján Chvalník could be enjoying a leisurely retirement, he has no plans to stop working. The Příbram-Březové Hory Mining Museum can be reached by road, either by car or by public transport routes nos. 3, 5, 10 and Central Bohemian Integrated Transport route D30. Příbram railway station is on line 200 Zdice – Protivín.

info: www.pribramstibetlemari.unas.cz; www.muzeum-pribram.cz

Text: Agentura Dům, s.r.o. s použitím materiálů Hornického muzea Příbram – PaedDr. Josef Velfl, foto: Archiv Hornického muzea Příbram – Klára Posekaná, Antonín Švec

personality

53

osobnost

Hodinářka orlojů a věžních hodin Mariana Nesnídalová pokračuje v rodinné tradici Hainzova hodinářského impéria

U

ž od počátku 19. století se věnoval rod Hainzů výrobě, prodeji i opravám hodinek a kyvadlových hodin. Když se v roce 1824 porouchal a zastavil orloj na Staroměstské radnici, byl to právě zakladatel Hainzovy hodinářské dynastie Ludvík, kdo se o záchranu hodinového stroje zasloužil a vymohl si pak u pražských radních i právo údržby orloje. V hodinářské tradici pokračovali další Hainzové až do roku 1948, kdy byla firma znárodněna a samozřejmě přejmenována, a její majitel, rovněž Ludvík, i s rodinou tvrdě perzekvován. – Po sametové revoluci byla firma Hainzovým vrácena a rozhodli se, že na hodinářskou tradici navážou. Dnes o starou značku pečuje vnučka posledního majitele Mariana Nesnídalová. I když je vystudovaná inženýrka ekonomie, doplnila si příslušné vzdělání a firmu L.Hainz převzala. Ostatně i mezi zaměstnanci se našel jeden, jehož otec tu pracoval už za dědečkových časů. „Jako za dob mého dědečka vyrábíme všechno, co je spojené s hodinami – strojky, číselníky, rafičky, pohony velkých zvonů, hodiny kostelní, pouliční, školní i vodoměrné... Specializujeme se i na opravy, seřizování a údržbu nefunkčních nebo nepřesně jdoucích hodin. U nových věžních hodin zaručujeme, že bez problémů vydrží jít 200 roků,“ říká štíhlá žena. Mariana totiž vypadá velice křehce na tak náročné řemeslo. „Samozřejmě na snášení těžkých strojů z věží mám kolegy a techniku. Poměrně náročné je ale i jen na věž vylézt a vydržet tam horko nebo mráz, dýchat staleté nánosy prachu, nepropadnout zpuchřelými podlahami... Není ale nic krásnějšího než ocitnout se vysoko na věži a nahlížet do nitra chronometru, který vyrobili hodináři před mnoha staletími.“

54

KALEIDOSKOP

The astrological and tower clock maker Mariana Nesnídalová is carrying on the Hainz family clockmaking tradition

S

ince the beginning of the 19th century the Hainz family has made, sold and repaired watches and pendulum clocks. When the astrological clock in Prague’s Old Town Square stopped working, it was Ludvík, the founder of the Hainz clockmaking dynasty, who repaired it. The Prague city councillors rewarded him by putting him in charge of the maintenance of the astrological clock. The Hainz family carried on its clockmaking tradition until 1948, when the firm was nationalised – and renamed, of course – and its owner, also called Ludvík, and his family were subjected to harsh persecution. After the Velvet Revolution the firm was returned to the Hainz family, who decided to revive the family tradition. Today, the brand is in the hands of Mariana Nesnídalová, the granddaughter of the last owner. Even though she is an economics graduate, she began to study the clock-making trade and took charge of the firm of L. Hainz. Incidentally, the father of one of her employees had worked for the firm in the days of her grandfather. “Like during my grandfather’s time, we make everything related to clocks – mechanisms, dials, clock hands, the works of large bells, church clocks, street clocks, school clocks and even water meters… We also specialise in repairs, calibration and maintenance of inoperative or inaccurate clocks. When we make new

personality

KALEIDOSCOPE

Text: Agentura Dům, s.r.o., foto: Agentura Dům, s.r.o., archiv L.Hainz

Info:

tower clocks we guarantee they will be fault-free for 200 years,” the slender woman says. Indeed, Mariana almost looks too fragile for such a demanding trade. “Of course I have colleagues and equipment for taking heavy clocks down from towers. But it’s quite demanding just to climb up the tower and stay there on hot days or when its freezing, to breathe centuries old dust, to not fall through rotten floors... But there is nothing as wonderful as being high up in a tower and looking into the workings of a chronometer made by craftsmen many centuries ago.” Does Mariana ever come into contact with clocks made by her ancestors? “Of course even our clocks need cleaning or calibrating from time to time. I can recognise them, because they have a typical shape and positioning and number of cogs. All Hainz clocks are numbered, but unfortunately the communists destroyed our archive, so we don’t have a full list and we take great delight in discovering new pieces.” The wall of Mariana’s office is covered by a map of the Czech Republic, with coloured pins marking the places her firm operates. “We have customers all over the country but, besides the Prague astrological clock, I am particularly fond of Central Bohemia, where I live. In Central Bohemia we made a clock for the chateau in Dobřichovice, where my grandfather lived and we have lots of relatives; other clocks of ours can be found in Mníšek pod Brdy, Nový Knín, Vysoký Chlumec, Brandýs nad Labem, Benátky nad Jizerou, Mladá Boleslav, Kladno, Velvary, Líbeznice, Sadská, Český Brod, Kostelec nad Černými lesy, and many other places besides.” How does Mariana see the future of her trade? “Fortunately, this country still has mayors, custodians and castellans who prefer to save a beautiful historic clock over installing a new electric clock. Many antique tower clocks are part of our cultural heritage. What’s more, restored clocks can easily be fitted with electronics and electric winding systems so that they satisfy present-day requirements for accuracy and do not need an operator, without disrupting the original construction of the tower clocks. It’s a joy to see beautiful craftsmanship that was made by our ancestors and still works.” Thanks to Mariana Nesnídalová and skilled enthusiasts like her, old tower clocks can keep measuring the time and ringing the hour for centuries to come.

www.lhainz.cz.

Setkává se Mariana také s hodinami, které kdysi vyrobili její předkové? „Samozřejmě i naše hodiny potřebují čas od času vyčistit nebo seřídit. Poznám je, protože mají typický tvar, postavení a počet zubů. Všechny hainzovky mají i své číslo, ale bohužel komunisté náš archiv zničili, takže celkový přehled nemáme a každý objev dalšího kousku nás potěší.“ Na zdi Marianiny kanceláře visí mapa České republiky se špendlíky s barevnými hlavičkami, které označují místa, kde všude její firma působí. „Máme zakázky po celé republice, ale mou srdeční záležitostí je kromě Pražského orloje Středočeský kraj, kde bydlím. Konkrétně ve středních Čechách jsme vyrobili zámecké hodiny pro Dobřichovice, kde i bydlel můj dědeček a máme tam spoustu příbuzných; další hodiny máme například v Mníšku pod Brdy, v Novém Kníně, ve Vysokém Chlumci, v Brandýse nad Labem, v Benátkách nad Jizerou, v Mladé Boleslavi, na Kladně, ve Velvarech, v Líbeznicích, v Sadské, v Českém Brodě, v Kostelci nad Černými lesy a na mnoha dalších místech.“ Jak vidí Mariana budoucnost svého řemesla? „Naštěstí jsou ještě v našich obcích starostové, správci a kasteláni, kteří dají přednost záchraně krásného historického stroje před instalací nového, elektrického. Často jsou starožitné věžní hodiny součástí kulturního dědictví. I restaurované stroje lze bez problému doplnit elektronikou a elektrickým nátahem tak, aby vyhovovaly dnešním nárokům na přesnost a bezobslužný provoz, bez narušení původní konstrukce věžních hodin. Je totiž radost dívat se na krásnou řemeslnou práci, kterou vytvořili naši předkové a která pořád slouží.“ Díky Marianě Nesnídalové a jí podobným nadšencům s řemeslným fortelem a uměleckým cítěním mohou staré věžní stroje odbíjet a měřit čas ještě další staletí.

55

The Story of an exceptional Fossil or, on the trail of the evolution of insects

M

Reprodukce sbírkového předmětu, ze sbírky spravované Muzeem Českého krasu, p. o., evidenční číslo sbírkového předmětu: 2670

Příběh jedné výjimečné zkameněliny aneb po stopách evoluce hmyzu

M

nohé příběhy výjimečných zkamenělin začínají stejně – obyčejným nálezem. Do berounského Muzea Českého krasu donesl v 80. letech minulého století pan František Janouš zkamenělinu prazvláštního živočicha. Nalezl ji v nedalekých Tlusticích u Hořovic, na dně bývalého kamenouhelného dolu Štilec. Tato lokalita je nazývána „českými Pompejemi“, neboť podobně jako toto italské město v roce 79 našeho letopočtu, okolí Tlustic zasypal horký sopečný prach a popel a vše zde pohřbil a zakonzervoval. To se však událo před cca 309 miliony let… V muzeu nález v průběhu mnoha let studovala celá řada vědců. Jedním z nich byla také Dr. Jarmila Kukalová-Peck, významná paleontoložka studující fosilní hmyz. Právě ona tento nález, který popsala jako nedospělého jedince – nymfu – jepice, porovnala s tehdy známou zkamenělinou nekompletní dospělé jepice Bojophlebia prokopi pocházející z dolu Antonín Zápotocký od Kladna a oba kusy přiřadila druhově k sobě. Porovnání nedospělého a dospělce je však vždy velmi obtížné. Nicméně nález se dostal velmi rychle do povědomí a ve všech vědeckých publikacích byly tyto dva kusy publikovány společně a psané slovo se pomalu stávalo pravdou… S další teorií o systematické příslušnosti tohoto výjimečného nálezu přišel paleontolog Dr. Nikita Kluge, který v roce 1996 její původní přiřazení k dospělci jepice Bojophlebia prokopi revidoval. Nazval ji Carbotriplura kukalovae a stanovil pro ni nejen zvláštní čeleď – Carbotripluridae, ale také podřád Car-

56

KALEIDOSKOP

any stories of remarkable fossils start the same way – with an unremarkable find. In the 1980s, one František Janouš brought the fossil of a bizarre creature into the Museum of Český Kras in Beroun. He had found it in the nearby village of Tlustice u Hořovic, at the bottom of a former stone quarry called Štilec. This locality is nicknamed “the Czech Pompeii” for, like the Italian town in the year 79 AD, the area around Tlustice was once blanketed by hot volcanic dust and ash that buried and preserved everything it touched. That was about 309 million years ago, however… The fossil has been studied by numerous scientists over the years. One of them was Dr Jarmila Kukalová-Peck, an eminent palaeontologist specialising in insect fossils. She described the fossil as an immature mayfly, or nymph, and compared it to a fossil of an incomplete adult mayfly Bojophlebia prokopi that came from Antonín Zápotocký mine in Kladno. She decided it was the same species. Comparing an immature and adult specimen is always very difficult, nevertheless news of the find quickly spread through the science community and her opinion on the two fossils became accepted... In 1996 a different theory on the species affiliation of this exceptional fossil was offered by palaeontologist Dr Nikita Kluge, who challenged her classification of the mature Bojophlebia prokopi mayfly. He called it Carbotripluridae kukalovae, giving it its own family of Carbotripluridae and even a suborder of Carbotriplurina. He thought it was a member of the order Thysanura, which includes the silverfish we know from our homes today. But this “silverfish” from Štilec was more than 14 cm long! In 2013 the museum in Beroun was visited by Dr Pavel Sroka from the Entomological Institute of the Academy of Sciences of the Czech Republic. He had thought the fossil was a mayfly nymph, but a surprise lay in store for him when he examined the structure of its body segments and head under a microscope. Drawing on all his scientific experience and comparing it to mayfly nymphs we know today, we came to a categorical conclusion. It was neither a mayfly nor a large silverfish. Dr Sroka noticed the extraordinary ends of the body segments and the oddly shaped head. Neither suggested it belonged in the attributed

Reprodukce sbírkového předmětu, ze sbírky spravované Muzeem Českého krasu, p. o., evidenční číslo sbírkového předmětu: 2677

Reprodukce sbírkového předmětu, ze sbírky spravované Muzeem Českého krasu, p. o., evidenční číslo sbírkového předmětu: 3168

suborder. It was not a silverfish or a mayfly: as Dr Sroka discovered, it was a scientifically important finding. In a paper published jointly with scientists from the Stuttgart Natural Sciences Museum in 2014, he showed that it was highly probable that the fossil came from a sister category closely related to winged insects, in other words an evolutionary “missing link” between primarily wingless silver fish (Zygentoma) and winged insects (Pterygota). The fossil originally thought to be a mayfly nymph and then a silverfish displayed features of winged insects. The emergence of wings and subsequently the capacity for flight is a big unknown in the history of life on our planet. The “paranotal” theory is currently widely accepted. Nothing in nature evolves with a reason, and many evolutionary trends occur gradually, often for a whole series of different reasons. Paranotal lobes are protuberances running on both sides of body segments. These predecessors of wings made it possible for prehistoric insects living in swamps to glide when evading predators. This unique find – Carbotriplura kukalovae – in the collections of the Museum of Český Kras in Beroun became proof of this ability in insects, an ability that was further honed by evolution. The Štilec fossil is internationally unique, and we can be rightly proud that a treasure like this was found in Central Bohemia and is kept in the collections of the Museum of Český Kras, owned by the Central Bohemian Region. The Museum of Český Kras is in Hus Square in Beroun. Beroun lies thirty kilometres southwest of Prague on the D5 motorway that leads to Germany. It is accessible by bus or rail (railway lines 170, 171, 173 and 174).

Info:

botriplurina. Domníval se však, že se jedná o zástupce řádu „Thysanura“, do kterého paří nám dobře známé rybenky. Tato „rybenka“ ze Štilce by však měřila více než 14 cm! V roce 2013 berounské muzeum navštívil Dr. Pavel Sroka z Entomologického ústavu, Biologického centra AV ČR, v.v.i., který o její prostudování projevil zájem. K nálezu původně přistupoval jako k nymfě jepice, jaké překvapení jej ale čekalo, když prohlížel pod mikroskopem strukturu tělních článků a hlavy. Ze své vědecké zkušenosti a při porovnání s dnes žijícími nymfami jepic dospěl k jednoznačnému výsledku. Rozhodně se nejedná ani o jepici, ani o velikou rybenku! Dr. Sroka si při jejím studiu povšiml prazvláštních zakončení tělních článků, stejně tak podivuhodně utvářené hlavy. Ani jedno nesvědčilo o její příslušnosti k výše uvedenému podřádu. Nemáme tedy co do činění s rybenkou, ani jepici, ale jak Dr. Sroka zjistil, jedná se o vědecky dosud nedoceněný objev! V práci, kterou v roce 2014 publikoval společně s vědci z Přírodovědného muzea v německém Stuttgartu, zjistil, že se s velkou pravděpodobností jedná o zástupce sesterské skupiny blízce příbuzné křídlatému hmyzu, tedy o evoluční mezičlánek primárně bezkřídlých rybenek (Zygentoma) a křídlatého hmyzu (Pterygota). Nález původně považovaný za nymfu jepice, později pak rybenku, jeví znaky křídlatého hmyzu. Velkou neznámou je v historii života na naší planetě vznik křídel a následné schopnosti letu. Nejčastěji bývá interpretována tzv. paranotální teorie. Nic v přírodě se totiž nevyvíjí beze smyslu, k mnoha evolučním trendům dochází pozvolna, mnohdy z celé řady různých příčin. Paranoty jsou de facto výběžky jdoucí po obou stranách tělních článků, vybíhající do prostoru. Tyto jakési zárodky křídel umožňovaly pravěkému hmyzu v močálech plachtění při úniku před predátory. Jedinečný nález – Carbotriplura kukalovae – uložený ve sbírkách Muzea Českého krasu v Berouně se stal důkazem právě této schopnosti hmyzu, jejíž dokonalost vybrousila až evoluce. Jedinečný nález pocházející ze Štilce je světovým unikátem a můžeme být náležitě hrdi, že takový skvost byl nalezen ve Středočeském kraji a uložen v Berounské sbírce MČK ve vlastnictví Středočeského kraje. Muzeum Českého krasu sídlí v Berouně na Husově náměstí. Město Beroun leží třicet kilometrů jihozápadním směrem od Prahy na dálnici D5 vedoucí do Německa. Je přístupné autobusovou i železniční dopravou (železniční tratě 170, 171, 173 a 174).

www.muzeum-beroun.cz

Text: Mgr. Štěpán Rak, paleontolog Muzea Českého krasu, p.o., revize textu: RNDr. Pavel Sroka, PhD, Entomologický ústav, Biologické centrum AV ČR, v.v.i., reprodukce sbírkových předmětů: ze sbírky spravované Muzeem Českého krasu, p.o., foto lomu Na Štilci: Y. Hájková

nature

Reprodukce sbírkového předmětu, ze sbírky spravované Muzeem Českého krasu, p. o., evidenční číslo sbírkového předmětu: 357

KALEIDOSCOPE

57

příroda

Hamousův statek Jedna z nejstarších veřejnosti zpřístupněných památek lidové architektury ve středních Čechách stojí v tisíc let staré vsi Zbečno na Křivoklátsku

Hamous Farm One of the oldest folk architecture monuments open to the public in Central Bohemia stands in Zbečno, a village a thousand years old in Křivoklát district

V

íce než 1000 let stará ves poblíž Rakovníka západně od Prahy pamatuje počátky přemyslovského hradiště předcházejícího dnešnímu hradu Křivoklát. Zbečno je zmíněno v  souvislosti s přepadením knížete Jaromíra z dynastie Přemyslovců zrádnými Vršovci už v roce 1003, a to, že nesváry mezi oběma rody přetrvávaly staletí, dokazuje i atentát na dalšího panujícího Přemyslovce – knížete Břetislava II. – v roce 1100. Ten na rozdíl od předcházejícího už Vršovci „úspěšně“ dokonali. Ves se pyšní mnoha stavebními středověkými památkami. Například je tu kostel sv. Martina, původně románský, který existoval prokazatelně už v roce 1100. Později byl přestavěn v gotickém a na přelomu 17. a 18. století v barokním slohu.

V sousedství kostela, pravděpodobně na místě někdejšího knížecího dvorce, stojí patrová barokní fara z roku 1707 s valbovou střechou. Na návsi jsou také dvě raně barokní kapličky na památku místa, kde byl kníže Břetislav napaden. Jejich stavitelé Krupička a Karlach se nemohli shodnout, kde přesně se vražedný útok stal, a proto vystavěl každý svou.

58

KALEIDOSKOP

T

he thousand-year-old village near Rakovník to the west of Prague was originally a fort of the Přemysl dynasty that preceded today’s Křivoklát castle. Zbečno is mentioned in connection with the attack on Prince Jaromír of the Přemysl family by the perfidious Vršovec family in the year 1003. That the feud between the two clans lasted centuries is proved by the assassination of another Přemysl sovereign, Prince Břetislav II in the year 1100. Unlike his predecessor, Prince Břetislav did not survive the attack. The village boasts many medieval monuments. One is the Church of St Martin, originally a Romanesque building, which is known to have existed in the year 1100. It was later converted into a Gothic church and then, at the turn of the 17th and 18th centuries, underwent renovation in the Baroque style. Next to the church, probably on the site of the former prince’s court, stands a two-storey Baroque parish house from 1707 with a hip roof. In the middle of the village there are two early Baroque chapels commemorating the place where Prince Břetislav was attacked. The men who built them, Krupička and Karlach, could not

nature

Text: Agentura Dům, s.r.o., foto: L. Vokoun

Info:

Ve dvoře je dřevěná kolna na vozy a nářadí, zděná konírna a chlévy včetně ovčína a kravína. Hamousův statek je celoročně přístupný veřejnosti, o církevních i státních svátcích jsou v něm pořádány nejrůznější národopisné akce a o sobotách probíhá pravidelně pečení chleba podle starých receptur a postupů. Pro ten účel je využívána replika nedochované chlebové pece. Návštěvu Hamousova statku lze zkombinovat s výletem na nedaleký majestátní hrad Křivoklát, pod jehož správu statek spadá.

agree on the exact site of the assassination, so each built his own chapel. Hamous Farm dating from the end of the 16th century is a more well-known landmark in Zbečno. This large, half-timbered building representative of relatively wealthy farms occupies a prestigious address in the middle of the village, directly opposite the Church of St Martin. It is named after the owners of the estate who lived here for decades. For most of its existence the estate was used for farming, but for some time the building was also used as a roadside inn and, after 1817, a reeve’s house, when the office of reeve was held by Dominik Hamous. The building was inhabited until 1992, when it and the farm were built by the Heritage Institute of Central Bohemia. Today the estate falls under the management of Křivoklát castle, which is state-owned. Hamous Farm thus comprises a collection of buildings – a barn, stables and cowsheds and the residence. The house contains a hall, an open-fire kitchen, a “granny flat” with a little kitchen, two living rooms, two bedchambers and cellars. In 1716 another room was built on that was used as either the estate manager’s room or a second granny flat. There is a wooden shed for carts and tools in the yard, a stone stables and livestock sheds, including a sheepshed and cowshed. Hamous Farm is open to the public all year round. On church and national holidays a wide variety of ethnological events are staged here. Bread baking using old recipes and techniques takes place here on Saturdays, using a replica of the original bread oven. A visit to Hamous Farm can be combined with outings to the majestic Křivoklát castle nearby. Zbečno, 50 kilometres west of Prague, can be reached along the R6 high-speed road and then 2nd class road II/201 in the direction Kralovice – Unhošť, or by train along the 174 Beroun – Rakovník line.

www.zbecno.cz, www.krivoklat.cz

Patrně nejznámější je ve Zbečně Hamousův statek z konce 16. století. Převážně roubené stavení většího typu, reprezentující výstavbu bohatších usedlostí, se rozkládá přímo naproti kostelu sv. Martina, tedy na prestižní adrese v centru obce. Název nese podle vlastníků gruntu, kteří zde žili desítky let. Převážnou část své existence sloužila usedlost hospodářským účelům, i když jistou dobu zde sídlila také zájezdní krčma a po roce 1817 i obecní rychta, když funkci rychtáře zastával Dominik Hamous. Ve stavení se bydlelo až do roku 1992, kdy bylo i s hospodářskou částí odkoupeno Památkovým ústavem středních Čech. Dnes patří statek pod správu státního hradu Křivoklát. Hamousův statek tedy zahrnuje celý soubor staveb, kromě obytného domu ještě stodolu, stáje a chlévy. V domě se nachází síň, černá kuchyň, výměnek s kuchyňkou a dvě světnice, dvě komory a sklepy. V roce 1716 byla přistavěna ještě jedna místnost, která sloužila buď jako místnost hospodáře, nebo druhý výměnek.

Do Zbečna 50 kilometrů západně od Prahy je možné dojet po rychlostní komunikaci R 6 a pak po silnici II. třídy (//201) ve směru Kralovice – Unhošť, nebo vlakem po trati 174 Beroun – Rakovník.

KALEIDOSCOPE

59

relax

On foot from Vlašim to Blaník Come with us on foot from Vlašim to the highest point in the Central Bohemian Region

I

Z Vlašimi na Blaník Vydejte se s námi pěšky z Vlašimi na nejvyšší bod Středočeského kraje

B

ude-li návštěvník Benešovska pokračovat od Prahy dál ve stejném směru, dostane se do Vlašimi, historického sídla nad říčkou Blanice, které však v průběhu staletí zle poznamenaly středověké i novověké události. Na dovršení všehoho zlého zachvátil nejvýznamější zdejší památku, zámek, v roce 1992 požár, který zničil celé jeho jižní křídlo. Zámek a s ním i Muzeum Podblanicka jsou opraveny, v přilehlém přírodně krajinářském parku s množstvím romantických staveb se konají nejrůznější kulturní akce a také centrum města prochází revitalizací, takže Vlašim rozhodně stojí za zhlédnutí – a dá se odtud vyrazit třebas až na bájnou horu Blaník. Městem procházejí tři turistické trasy: modrá (Vlašim – Hrádek – Libež – Český Štemberk), zelená (Vlašim – Trhový Štěpánov – Křivosoudov – Snět) a červená, která vede z Vlašimi nejen na Blaník, ale dál do Votic. Cesta na Blaník začíná ve vlašimském parku. Vede nejprve jižním směrem ulicemi Vlašimi, pak polní cestou a pokračuje po silnici č. 125, která spolu s cyklostezkou č. 101 vede na Kon-

60

KALEIDOSKOP

f someone visiting Benešov district keeps heading in the same direction away from Prague, he will come to Vlašim, a historic seat above the river Blanice. Over the years this place has suffered badly from both medieval and modern events. The culmination of these misfortunes came in 1992, when a fire engulfed its most significant monument, the chateau, and destroyed the entire south wing. The chateau has been repaired, and with it the Museum of Podblanicko; a wide variety of cultural events are staged in the adjoining landscape gardens dotted with many romantic structures; and the centre of Vlašim is also being revitalised. Consequently, the town is well worth a visit, and can be used as a starting point for walks to the legendary Blaník mountain. Three tourist paths run through the town: a blue path (Vlašim – Hrádek – Libež – Český Štemberk); a green path (Vlašim – Trhový Štěpánov – Křivsoudov – Snět); and a red path, which leads to Blaník and on to Votice. The path to Blaník starts in Vlašim park. It first runs south through the town’s streets before going through a field and continuing alongside road no. 125. This road and cycle path no. 101 lead to Kondrac and Louňovice. Going mostly through woods, the path leads to the village of Kondrac, where the local 12th century Church of St Bartholomew is worth visiting. For the next two kilometres the path doubles as an educational trail with four stopping places with information panels. It finishes at a crossroads called Na Výhledu, where the Velký Blaník educational trail begins. It continues for 3.5 kilometres over the summit of Velký Blaník, informing walkers about the local flora and

drac a do Louňovic. Převážně lesem vede značka do obce Kondrac, kde stojí za prohlídku zdejší kostel sv. Barloloměje z 12. století. Další dva kilometry vedou po naučné stezce se čtyřmi zastaveními u informačních tabulí. Končí na rozcestí zvaném Na Výhledu, kde na ni navazuje naučná stezka Velký Blaník. V tomto směru vede 3,5 kilometru přes vrchol Velkého Blaníku a turisté se během cesty seznamují s místní flórou a faunou. Na vrcholu Velkého Blaníku se dá vystoupat na rozhlednu a pak už výletníky čeká sestup do obce Louňovice, pokud se ovšem nerozhodnou pokračovat na sousední vrch, Malý Blaník, a přes jeho vršek s kapličkou dál k Býkovickému rybníku. K Louňovicím pod Blaníkem patřil ve 12. století premonstrátský ženský klášter. Do dnešních dnů z něho zůstalo jen pár polorozbořených zdí, protože klášteř zničili husité. Ve zdejším zámku sídlí muzeum regionální historie a archeologických nálezů z okolí. Městem vedou také cyklotrasy, a to č. 101 Český Šternberk – Vlašim – Kondrac – Louňovice pod Blaníkem, č. 0004 Vlašim – Zdislavice – Trhový Štěpánov – Nesměřice, č. 0069 Benešov – Postupice – Vlašim – Pravonín a č. 8175 Vlašim – Hrádek – Ctiboř – Nad Domašínem – Vlašim. Ať už pěšky nebo na kole, tato typická středočeská krajina by neměla uniknout pozornosti žádnému návštěvníkovi středních Čech. Do Vlašimi se turisté dostanou z Prahy po D1 s exitem na 51. kilometru (Psáře) a dál po silnici II. třídy č. 125 (Kolín – Mladá Vožice). Na území města jsou dvě železniční zastávky a železniční stanice Vlašim na trati 222 Benešov – Vlašim – Trhový Štěpánov.

Blaník (638 m) is a peak in the Central Bohemian Region about 10 kilometres south of Vlašim. The mountain is shrouded in myth. According to the legend of the Blaník knights, there is a sleeping army inside the mountain. When the Czech Lands are at the point of deepest crisis, the knights will awake and, led by St Wenceslas, the patron saint of Bohemia, will defeat the enemy and restore peace in the country. This symbol of hope has been a theme of many pieces of music, literature and painting by eminent Czech artists.

KALEIDOSCOPE

Info:

Blaník (638 m) – legendami opředený vrch ve Středočeském kraji asi 10 kilometrů jižně od Vlašimi. Podle pověsti o blanických rytířích odpočívá uvnitř hory vojsko, které čeká, až bude českému národu nejhůře. Pak se rytíři uvnitř probudí a pod vedením sv. Václava, patrona české země, vyrazí proti nepřátelům, porazí je a v Čechách nastane opět klid a mír. Symbol naděje zobrazili ve svém hudebním, literárním nebo malířském díle nejvýznamnější čeští umělci.

fauna on the way. At the summit of Velký Blaník you can climb up a viewing tower. After that, the route leads downhill into the village of Louňovice, unless of course you decide to keep walking to the neighbouring peak of Malý Blaník with its little chapel and on to a fishpond called Býkovický rybník. In the 12th century Louňovice had a Premonstrate nunnery. All that is left of it today is a couple of half-collapsed walls, as the nunnery was destroyed by the Hussites. The local chateau houses a museum devoted to regional history and archaeological sites in the vicinity. The following cycle paths also lead through the town: the 101 Český Šternberk – Vlašim – Kondrac – Louňovice pod Blaníkem; no. 4 Vlašim –Zdislavice – Trhový Štěpánov – Nesměřice; no. 69 Benešov – Postupice – Vlašim – Pravonín; and no. 8175 Vlašim – Hrádek – Ctiboř – Nad Domašínem – Vlašim. Whether you are on foot or on a bike, this typical Central Bohemian countryside should be seen by every visitor to the region. You can reach Vlašim from Prague along the D1 motorway, taking the exit at the 51st kilometre (Psáře) and then following 2nd class road no. 125 (Kolín – Mladá Vožice). Vlašim has railway station on the 222 Benešov – Vlašim – Trhový Štěpánov line.

mesto-vlasim.cz, www.vlasimskypark.cz, www.blanik.ochranaprirody.cz

Text: Agentura Dům, s.r.o., foto: Zdeněk Fiedler (CC BY-SA 3.0), TNo (CC BY-SA 3.0), cs:ŠJů (CC BY-SA 3.0), Richenza (CC BY-SA 3.0), Pavelwi (CC BY-SA 3.0)

relax

61

relax

Benešovskem a Posázavím na kole Město Benešov se rozkládá 40 kilometrů jihovýchodním směrem od Prahy. Kromě památek v centru a v nejbližším okolí nabízí i krásnou krajinu, kterou vyhledávají také cyklisté

M

írně zvlněný terén, lesy, Slapská přehrada, řeka Sázava... prostě pro každého něco nabízejí terény kolem Benešova. Většina cyklostezek i cyklotras na Benešovsku vede po polních a lesních stezkách, které jsou průběžně upravovány. Cyklisté mají možnost vybírat z několika okruhů nejen různé délky a fyzické náročnosti, ale i podle osobních, kulturních či historických preferencí. Jedna z budovaných tras se například jmenuje Od zámku k  zámku. Cyklisty vede kolem zámků Konopiště, Jemniště a Vlašimi i k hradu Český Šternberk. Další cyklotrasa s podobným zaměřením měří víc než devadesát kilometrů. Je nazvaná Romantické zámecké parky a propojuje nejen zahrady a parky Konopiště, Jemniště a Vlašimi, ale pokračuje dál do Ratměřic, Odlochovic a Vrchotových Janovic. Dalším příjemným, i když výrazně kratším cyklovýletem je Románská stezka, během níž cyklisté na poměrně malé ploše navštíví pětici románských kostelů v Neustupově, Libouni, Kondraci, Pravoníně a Načeradci. Cyklostezky i cyklotrasy většinou procházejí středem obcí, kde je možné využít místních pohostinských nebo ubytovacích služeb. Při putování benešovskou krajinou mezi jednotlivými památkami mohou cyklisté navštívit i další zajímavosti – například muzea v Drahňovicích či Městečku,

62

KALEIDOSKOP

Benešov district and the Sázava river basin by bike The town of Benešov lies 40 kilometres to the southeast of Prague. Besides monuments in the town centre and immediate vicinity, it nestles in beautiful countryside that is a magnet for cyclists

U

ndulating terrain, forests, the Slapý reservoir, the river Sázava… the countryside around Benešov has something for everyone. Most of the cycle paths and trails in Benešov district lead through fields and forests; the routes are continuously maintained. Cyclists can choose from several circuits of differing lengths and difficulty and according to their cultural or historical preferences. One of the trails is called From Chateau to Chateau, for example. It takes cyclists past Konopiště, Jemniště and Vlašim chateaux and to Český Šternberk castle. Another cycle path with a similar theme runs for more than 90 kilometres. It is called Romantic Chateau Parks; it links Konopiště, Jemniště and Vlašim before going on to Ratměřice, Odlochovice and Vrchotové Janovice. Another pleasant but much shorter cycling trip is the Romanesque Trail. Without covering too much distance, it takes cyclists to five Romanesque churches at Neustupov, Libouň, Kondrac, Pravonín and Načeradec. The cycle trails and paths usually pass through the centre of the villages, where accommodation and refreshments are available. When cycling from monument to monument through the local countryside, you can also see other places of interest situated

Text: Agentura Dům, s.r.o., foto: Igor Ondřej, Bazi (CC BY-SA 3.0)

Info:

www.benesov-city.cz, www.mestosazava.cz

ekofarmy nebo statky a koňské farmy, které se na cyklotrasách nacházejí. Jiným tipem je cyklostezka Přibyslav-Sázava. Vede z města Sázava vzdáleného asi 20 kilometrů severovýchodně od Benešova a pokračuje stejným směrem do Přibyslavi až za hranici Středočeského kraje. Je skoro 10 kilometrů dlouhá, asfaltovaná a vede v místě zrušené železniční trati. Využívat ji mohou nejen cyklisté, ale i bruslaři, pěší turisté a vozíčkáři, a v zimě zde udržují stopu pro běžkaře. Jinou sázavskou cyklotrasou je trasa č. 19, vedoucí přes Sázavu z Havlíčkova Brodu a končící v Davli. Kromě toho městem vedou tři turistické trasy pro pěší: červená (Čerčany – Chocerady – Sázava – Rataje nad Sázavou – Český Šternberk – Zruč nad Sázavou), modrá (Český Šternberk – Bělokozly – Sázava – Konojedy – Jevany) a zelená (Kouřim – Sázava – Samopše – Český Šternberk). Samozřejmě, že každý, kdo zavítá do Sázavy, by měl navštívit zdejší pamětihodnosti, především Sázavský klášter.

on the routes – the museums in Drahňovice or Městečko, for example, eco-farms or horse farms. Other option is the Přibyslav – Sázava cycle path. It leads from the town of Sázava, about 20 kilometres northeast of Benešov, and continues in the same direction till it reaches Přibyslav beyond the boundary of the Central Bohemian Region. It is almost 10 kilometres long, asphalted and runs along a discontinued railway track. Besides cyclists, it can be used by skaters, walkers and wheelchair users; in winter it becomes a tended crosscountry skiing trail. The no. 19 cycle route leads through the town of Sázava from Havlíčkův Brod and ends in Davle. Three footpaths also run through the town: a red route (Čerčany – Chocerady – Sázava – Rataje nad Sázavou – Český Šternberk – Zruč nad Sázavou); a blue route (Český Šternberk – Bělokozly – Sázava – Konojedy – Jevany); and a green route (Kouřim – Sázava – Samopše – Český Šternberk). Of course, everyone who comes to Sázava should visit the local sights, above all the Sázava monastery. A cycle trip to the Sázava basin can be combined with a romantic ride on the Posázavský Pacific steam train. This steam train is the perfect way to leave this atmospheric part of the country. Benešov can be reached by 1st and 2nd class roads (I/3 from Mirošovice to Austria; II/106 to Štěchovice: II/110 to Sázava; or II/112 to Želetava), or by rail (track 4 of lines 220 and 221 or regional single-gauge line no. 222 to Trhový Štěpánov and Vlašim). 2nd class roads (II/110 Benešov – Sázava and II/335 Mnichovice – Zbraslavice) and a railway line (single-gauge line no. 212 Čerčany – Světlá nad Sázavou, one of the two Posázavský Pacific lines) run through Sázava.

Cyklovýlet do Posázaví lze spojit s romantickou cestou Posázavským pacifikem. Především parní lokomotiva dodá volným dnům stráveným v tomto kraji tu správnou atmosféru. Do Benešova lze dojet po silnicích I. a II. třídy (I/3 z Mirošovic do Rakouska, II/106 do Štěchovic, II/110 do Sázavy nebo II/112 do Želetavy) a po železnici (tratě 4. koridoru č. 220 a 221 nebo regionální jednokolejka č. 222 do Trhového Štěpánova a Vlašimi). Sázavou procházejí silnice II. třídy (II/110 Benešov – Sázava a II/335 Mnichovice – Zbraslavice) a železniční trať (jednokolejka č. 212 Čerčany – Světlá nad Sázavou – jedna ze dvou tratí Posázavského pacifiku).

KALEIDOSCOPE

63

kalendárium

Přehled významných akcí konaných ve Středočeském kraji v roce 2015 Polabské muzeum – Nymburk

Polabské Museum – Nymburk

1. 12. 2014–30. 1. 2015 Vánoční pohledy 1. 12. 2014–30. 1. 2015 Karel Marysko – básník a hudebník 1. 2.–31. 7. 130 let muzea v Nymburce 15. 8. 2014–31. 12. 2015 Nymburk – město sportu

1. 12. 2014–30. 1. Christmas cards 1. 12. 2014–30. 1. Karel Marysko – poet and musician 1. 2.–31. 7. 130 years of the museum in Nymburk 15. 8. 2014–31. 12. Nymburk – sports town

Polabské muzeum – Poděbrady

Polabské Museum – Poděbrady

1. 2.–30. 6. Válečné Poděbrady 1. 2.–30. 6. Válečné Poděbrady ve fotografii 1. 2.–30. 6. Letci na Nymbursku 1. 7.–30. 9. Oděvní škola Lysá nad Labem – ukázky prací žáků 1. 7.–30. 9. Kreslený humor Tomáše Trunečka 1. 7.–30. 9. Vojenské pokrývky hlavy 1. 10.–31. 12. Jiří Brázda – výstava obrazů výstava Poděbradského výtvarníka 1. 10.–10. 11. Fotografie z Velké války – soubor fotografií účastníka I. světové války 1. 10.–31. 12. Civilizace Blízkého východu očima cestovatelů 15. 11.–31. 12. Veronika Doutlíková – obrázky, ilustrace a animace z loutkových filmů

1. 2.–30. 6. Wartime Poděbrady 1. 2.–30. 6. Wartime Poděbrady in photographs 1. 2.–30. 6. Aviators in Nymburk district 1. 7.–30. 9. Lysá nad Labem clothing school – students’ works 1. 7.–30. 9. Tomáš Truneček’s cartoon humour 1. 7.–30. 9. Military headgear 1. 10.–31. 12. Jiří Brázda – Images – exhibition of a Poděbrady artist 1. 10.–10. 11. Photographs from the Great War – collection of photographs of a participant in World War I 1. 10.–31. 12. Middle East civilisations through the eyes of travellers 15. 11.–31. 12. Veronika Doutlíková – Pictures, illustrations and animation from puppet films

Polabské muzeum – Přerov nad Labem 20. 3.–8. 5. Jaro na vsi 15. 5.–31. 10. Lidové zvyky a lidový oděv středního Polabí 15. 11.–30. 12. Lidové Vánoce v Polabí – vánoční výstava

20. 3.–8. 5. Spring in the village 15. 5.–31. 10. Folk customs and folk clothing in the central Elbe basin district 15. 11.–30. 12. Folk Christmas in the Elbe basin

České muzeum stříbra, p.o. – Kutná Hora

Czech Museum of Silver – Kutná Hora

duben–červen Otakar Schindler – Obrazy a scénografie červenec–listopad Archeologické výzkumy v Kutné Hoře květen–červenec Jan Hus roku 1415 a 600 let poté říjen–listopad Zachráněné poklady duben–listopad Čaj a káva radost dává duben–květen Obrázky z hor Filipa Rejmana a Fotografie přírody Tomáše Vlasáka červen–říjen Proměny Kutné Hory ve fotografiích 3. 11.–14. 11. Historická Kutná Hora očima dětí 15. 5. XI. Muzejní noc 20. 6.–21. 6. XXIV. Královské stříbření Kutné Hory 5. 9.–6. 9. Dny evropského kulturního dědictví

April–June Otakar Schindler – Pictures and scenography July–November Archaeological research in Kutná Hora May–July Jan Hus in 1415 and 600 years later October–November Rescued treasures April–November For the love of tea and coffee April–May Filip Rejman’s pictures from mountains and Tomáš Vlasák’s nature photographs June–October The transformations of Kutná Hora in photographs 3. 11.–14. 11. Historic Kutná Hora through the eyes of children 15. 5.–15. 5. 11th Museums Night 20. 6.–21. 6. 24th Kutná Hora royal silver festival 5. 9.–6. 9. European cultural heritage days

Památník Karla Čapka

The Karel Čapek Memorial

28. 3. 3. ročník studentské konference – Ferdinand Peroutka 25. 4. Jarní vernisáž – výstava k výročí 2. sv. války 16. 5. Den pejsků – programové odpoledne pro celou rodinu 26. 9. Svátek barevného listí – programové odpoledne 28. 10. Den Středočeského kraje – komponovaný program

28. 3. 3rd annual student conference – Ferdinand Peroutka 25. 4. Spring exhibition opening – exhibition marking the anniversary of World War II 16. 5. Dogs Day – an afternoon for the whole family 26. 9. Festival of coloured leaves – afternoon event 28. 10. Central Bohemian Region Day – composite programme

Památník Antonína Dvořáka – Příbram

64

List of significant events being staged in the Central Bohemian Region in 2015

Polabské Museum – Přerov nad Labem

Antonín Dvořák Memorial – Příbram

leden–prosinec Pravidelné vzdělávací programy pro školní skupiny 24. 4. „Goldenberg Duo Concert“ 5. 5. Houslový recitál Julie Svěcené 28. 5. Recitál čínského houslisty a violisty Minlanga YU 13. 6. Muzejní noc na Vysoké – „Zámek plný hudby“ červenec–srpen Hrabě Václav Kounic – mecenáš umělců červenec–srpen ARTCAMP – týdenní letní škola umění září–říjen Hudební podzim 2015 – cyklus komorních koncertů 28. 10. Den Středočeského kraje – Filmové vzpomínky prosinec Adventní koncert

January–December Regular educational programmes for school groups 24. 4. “Goldenberg Duo Concert” 5. 5. Julia Svěcená violin recital 28. 5. Recital by Chinese violinist and violist Minlanga Yu 13. 6. Museums Night at Vysoká – “Castle Full of Music” July–August Count Václav Kounic – patron of the arts July–August ARTCAMP – week-long summer art school September–October Musical Autumn 2015 – music concerts 28. 10. Central Bohemian Region Day – Film memories December Advent concert

Regionální muzeum Mělník

Melnik Regional Museum

6. 1.–1. 2. Zima v lese? Dívejte se…. 6. 1.–1. 2. Výstava prací žáků ZŠ Jungmannovy sady Mělník 23. 1.–22. 2. Akvarely – výstava obrazů Olgy Otáhalové.

6. 1.–1. 2. Winter in the forest? Take a look… 6. 1.–1. 2. Exhibition of works by pupils at Jungmannovy sady junior school, Mělník

KALEIDOSKOP

calendarium

3. 2.–1. 3. Kašpárkův rok 2014 obrazem 3. 2.–1. 3. Volnočásek – výstava dokumentující činnost centra 3. 3.–29. 3. Výstava výtvarného oboru DDM Mělník 3. 3.–29. 3. Obyčejové tradice na Mělnicku obrazem – Smrt, smrt ze vsi 22. 3. Velikonoční dávnohrátky aneb Jak to bylo u Kudrnů „Děti, přišel jara čas…“ 22. 3. Vynášení Morany 28. 3.Velikonoční jarmark 2. 4.–10. 5. Výstava RC Chloumek 10. 4.–10. 5. Fotografie Jiřího Čermáka 2. 5.–3. 5. Vítání ptačího zpěvu 5. 5.–31. 5. „Král italský vypověděl Mi válku…“ 12. 5.–7. 6. Co už umím (?), VIII. – výstava prací žáků Výtvarného kroužku Klementiny Průchové 30. 5.–23. 8. Léto budiž pochváleno!

Středočeská vědecká knihovna v Kladně 8. 1.–17. 2. Kniha v české nakladatelské reklamě – výstava 19. 2.– 31. 3. Řezby – výstava prací řezbáře Ladislava Ziky 1. 3.–31. 3. Březen – měsíc čtenářů 2. 4.– 12. 5. Výstava akademického malíře Ivana Komárka 14. 5.– 23. 6. Nagrody literackie – výstava polské literatury červen Jarní koncert smíšeného pěveckého sboru GAUDIUM 25. 6.–25. 8. Marcela Alfonso – kresby a ilustrace 27. 8.–6. 10. Knihy ilustrované Kamilem Lhotákem – výstava 5. 10.–11. 10. Týden knihoven 8. 10.–16. 11. Výstava 28. 10. Den Středočeského kraje 19. 11. 2015–5. 1. 2016 Vánoční výstava krajek prosinec Adventní koncert pěveckého sboru GAUDIUM

Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně 15. 1. Jak sestavit rodokmen 6. 2.–5. 4. Příroda v Kladně – výstava fotografií 12. 2. Kladno na starých pohlednicích PhDr. Z. Kuchyňka 20. 2.–12. 4. Auta, lodě, letadla – výstava modelů letadel, automobilů, lodí kladenských modelářů 12. 3. František Kaván – dekadent nebo realista? 10. 4.–26. 7. Taková byla 50. léta v Kladně 16. 4. Náš soused netopýr 24. 4.–14. 6. Stanislav Kulhánek – výstava o životě a díle významného kladenského výtvarníka, knižního grafika a profesora kladenské reálky 14. 5. Útěky z pohraničí v roce 1938 a situace na Kladensku 31. 7.–6. 9. Alois Garamszegi – výstava fotografií k autorovým 60. narozeninám 18. 9.–22. 11. Karel Souček 100 let – výstava 26. 9. Národní svatováclavská pouť na Budeč 28. 9. Svatováclavské slavnosti na Budči 16. 10.–22. 11. Jiří Štěpánek: Příběh nebe Výstava fotografií 22. 10. Kladno heraldické, 1. díl: Heraldika státní a městská 4. 12. – leden 2016 Alžběta Skálová: Ilustrace – Vánoční výstava 4. 12. – únor 2016 Veselé Vánoce a šťastný nový rok – Vánoční výstava 10. 12. Ptáci ve městě

Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně, Hornický skanzen Mayrau ve Vinařicích 14. 2. Masopust Průvod maškar a rozpustilé veselí, zabíjačka, koláče 21. 3.–20. 6. Jaro Výstava výtvarných prácí dětí ze ZŠ a MŠ z Kladna a okolí 25. 4. Cestička k Mayrovce – tradiční procházka po hornických památkách cestičkou k Mayrovce za doprovodu harmoniky 30. 4. Čarodějnice na Mayrau Čarodějný oheň, opékání špekáčků, dětské dílny a koncert 9. 5. Industriální víkend Geologická vycházka na Vinařickou horku s Janem Haldovským 23. 5. Muzejní noc

23. 1.–22. 2. Watercolours – Exhibition of pictures by O. Otáhalová 3. 2.–1. 3. Kašpárek’s 2014 in pictures 3. 2.–1. 3. Volnočásek – Exhibition documenting the work of the Volnočásek free-time centre 3. 3.–29. 3. Exhibition of art by children from the Mělník childrens home 3. 3.–29. 3. Traditional customs in Mělnik district in pictures 22. 3. Traditional Easter games 22. 3. Spring rites 28. 3. Easter fair 2. 4.–10. 5. Chloumek family centre exhibition 10. 4.–10. 5. Photographs by Jiří Čermák 2. 5.–3. 5. Welcoming birdsong 5. 5.–31. 5. “The king of Italy has declared war on me…” 12. 5.–7. 6. What I can do, VIII – Exhibition of works by pupils at the Klementina Průchová art club 30. 5.–23. 8. Summer be praised!

Central Bohemian Research Library in Kladno 8. 1.–17. 2. Books in Czech publishing advertising – Exhibition 19. 2.–31. 3. Carvings – Exhibition of works by carver Ladislav Zika 1. 3.–31. 3. March – readers’ month 2. 4.–12. 5. Ivan Komárek and his work. Exhibition of works by artist Ivan Komárek – exhibition 14. 5.–23. 6. Exhibition of Polish literature June – spring concert by the GAUDIUM mixed choir 25. 6.–25. 8. Marcela Alfonso. Drawings and illustrations 27. 8.–6. 10. Books illustrated by Kamil Lhoták – Exhibition 5. 10.–11. 10. Libraries Week 8. 10.–16.11. Exhibition 28. 10. Central Bohemian Region Day 19. 11.–5. 1. 2016 – Christmas exhibition of lace December – traditional Advent concert by GAUDIUM choir

Sládeček Ethnographic Museum in Kladno 15. 1. How to compile a family tree 6. 2.–5. 4. Nature in Kladno – photography exhibition 12. 2. Kladno in old postcards, PhDr. Zdeněk Kuchyňka 20. 2.–12. 4. Cars, ships, airplanes – exhibition of model airplanes, cars and ships by Kladno modelmakers 12. 3. František Kaván – decadent or realist? 10. 4.–26. 7. Kladno in the 1950s 16. 4. Our neighbour, the bat 24. 4.–14. 6. Stanislav Kulhánek – exhibition on the life and work of eminent Kladno artist, book illustrator and professor 14. 5. Escapes from the border region in 1938 and the situation in Kladno district 31. 7.–6. 9. Alois Garamszegi – exhibition of photographs to mark the author’s 60th birthday 18. 9.–22. 11. Karel Souček – exhibition 26. 9. National St Wenceslas pilgrimage to Budeč 28. 9. St Wenceslas’ Day festival at Budeč 16. 10.–22. 11. Jiří Štěpánek: Story – photography exhibition 22. 10. Heraldic Kladno, Part 1: State and city heraldic symbols 4. 12. – January 2016 Alžběta Skálová: Christmas exhibition of illustrations 4. 12. – February 2016 Merry Christmas and a Happy New Year – Christmas exhibition 10. 12. Birds in the town

Sládeček Ethnographic Museum in Kladno – Mayrau Mining Museum in Vinařice 14. 2. Carnival, masked procession, pig feast, cakes 21. 3.–20. 6. Spring exhibition of artworks by Kladno schoolchildren 25. 4. The road to Mayrovka – traditional walk around mining monuments accompanied by accordion music 30. 4. Walpurgis Night at Mayrau – bonfire, sausage roasting, children’s workshops and concert 9. 5. Industrial weekend – geological outing to Vinařice hill with Jan Haldovský 23. 5. Museums Night

KALEIDOSCOPE

65

kalendárium

1. 6. Den Dětí pro školy 6. 6. Vzpomínková akce Lidice Pietní akt na památku horníků – obětí 2. světové války 13. 6. Industriální víkend Botanická vycházka na Vinařickou horku 26. 6.–6. 9. Co je skryto v depozitářích? Výstava přírůstků do muzejních sbírek z let 2010–2015 12. 9. Den horníků 28. 10. Den Středočeského kraje 15. 11. S lampou do podzemí 29. 11.–10. 1. 2016 Vánoce Výstava výtvarných prácí dětí ze ZŠ a MŠ 5. 12. Čertoviny a čertovské kování na Mayrau 12. 12. Oslava svátku sv. Barbory, patronky horníků

1. 6. Children’s Day for schools 6. 6. Lidice commemorative event in honour of miners who died in World War II 13. 6. Industrial weekend – botanic outing to Vinařice hill 26. 6.–6. 9. What is hidden in depositories? Exhibition of additions to museum collections from the years 2010–2015 12. 9. Miners’ Day 28. 10. Central Bohemian Region Day 15. 11. Going underground with a lamp 29. 11.–10. 1. 2016 Christmas exhibition of artworks by schoolchildren 5. 12. Devilish fun and games and blacksmithing at Mayrau 12. 12. Festival of St Barbara, patron saint of miners

Regionální muzeum v Kolíně

9. 12. 2014 –15. 3. Vladimír Jan Hnízdo – tribute to mark the 100th anniversary of his birth 31. 3.–7. 6. Folk furniture from the collections of the Kolín Regional Museum 18. 6.–23. 8. František Karel Foltýn 4. 9.–23. 11. The younger Hallstatt period and Bylany culture 10. 12.–14. 2. 2016 Albania – exhibition of the ZOOgeos expedition 10. 9.–31. 5. 2016 The latest discoveries of the Czech Institute of Egyptology 28. 10.–31. 5. 2016 Treasures from the collections of Kolín Regional Museum

9. 12. 2014–15. 3. Vladimír Jan Hnízdo – Pocta ke 100. výročí narození 31. 3.–7. 6. Lidový nábytek ze sbírek Reg. muzea v Kolíně 18. 6.–23. 8. František Karel Foltýn 4. 9.–23. 11. Mladší doba halštatská a bylanská kultura 10. 12.–14. 2. 2016 Albánie – výstava expedice ZOOgeos 10. 9.–31. 5. 2016 Nejnovější objevy českého egyptologického ústavu 28. 10.–31. 5. 2016 Poklady ze sbírek Regionálního muzea v Kolíně

Regionální muzeum v Kolíně, Muzeum Kouřimska v Kouřimi 1. 4.–31.10. Hledání ideálního chrámu

Muzeum Kouřimska v Kouřimi, Muzeum lidových staveb v Kouřimi Z důvodu rekonstrukce bude muzeum v roce 2014 uzavřeno!!!

66

Kolín Regional Museum

Kolín Regional Museum, Kouřim District Museum in Kouřim 1. 4.–31. 10. The quest for the ideal church

Kolín Regional Museum, Folk Architecture Museum in Kouřim In 2015 the museum will be closed for renovation!

Regionální muzeum v Kolíně, Podlipanské muzeum v Českém Brodě

Kolín Regional Museum, Podlipanské Museum in Český Brod

25. 9. 2014–6. 3. Portrétní umění 20. století 17. 3.–13. 9. Loupežníci na Českobrodsku a Kouřimsku 22. 9.–31. 12. Josef Lada – český ilustrátor, malíř a spisovatel

25. 9. 2014–6. 3. 20th century portrait art 17. 3.–13. 9. Brigands in Český Brod and Kouřim districts 22. 9.–31. 12. Josef Lada – Czech illustrator, painter and writer

Hornické muzeum Příbram, Březové Hory

Příbram Mining Museum – Březové Hory

21. 2. Masopust v Hornickém muzeu 23. 3.–5. 4. Velikonoce v hornickém domku 9. 5. Slivice 1945 – rekonstrukce poslední bitvy 2. sv. války v Evropě 16. 5. Muzejní noc v Hornickém muzeu 18. 5. Mezinárodní den muzeí 23. 5. Den s permoníky 5. 7. Prokopská pouť – 26. ročník hornické pouti 10. 12.–10. 1. Hornické betlémy 7. 12.–18. 12. Vánoce v hornickém domku 7. 12.–18. 12. Vánoční šichta v Prokopské štole

21. 2. Carnival at the mining museum 23. 3.–5. 4. Easter in a miner’s cottage 9. 5. Slivice 1945 – re-enactment of the last battle of World War II in Europe 16. 5. Museums Night in the mining museum 18. 5. International Museum Day 23. 5. Dwarves Day 5. 7. St Prokop pilgrimage. 26th year miners’ pilgrimage 10. 12.–10. 1. Miners’ nativity cribs 7. 12.–18. 12. Christmas in a miner’s cottage 7. 12.–18. 12. Christmas shift in Prokop shaft

Hornické muzeum Příbram – Březové Hory, Památník Vojna Lešetice, Skanzen Vysoký Chlumec, Muzeum zlata Nový Knín, Muzeum Špýchar Prostřední Lhota

Příbram Mining Museum Vojna Memorial Lešetice, Vysoký Chlumec Outdoor Museum, Nový Knín Museum of Gold, Špýchar Museum Prostřední Lhota

18. 5. Mezinárodní den muzeí 12. 9. Dny evropského dědictví 28. 10. Den Středočeského kraje 7. 12.–18. 12. Vánoce v hornickém domku 7. 12.–18. 12. Vánoční šichta v Prokoské štole

18. 5. International Museum Day 12. 9. European Heritage Days 28. 10. Central Bohemian Region Day 7. 12.–18. 12. Christmas in a miner’s cottage 7. 12.–18. 12. Christmas shift in the St Prokop Shaft

Hornické muzeum Příbram, Skanzen Vysoký Chlumec

Příbram Mining Museum Vysoký Chlumec Outdoor Museum

20. 1.–20. 1. Masopust ve Vysokém Chlumci 30. 3.–6. 4. Velikonoce ve skanzenu červen Šikulové – předvádění vybraných lidových řemesel 22. 8. Den řemesel 22. 8. Křest sborníku Podbrdsko sv. XXII. – představení nového vydání vlastivědného sborníku

20. 1.–20. 1. Carnival in Vysoký Chlumec 30. 3.–6. 4. Easter in the museum June Presentation of selected folk crafts 22. 8. Crafts Day 22. 8. Event marking the release of the 22nd volume of the Podbrdsko digest

Hornické muzeum Příbram, Slivice u Příbrami

Příbram Mining Museum – Slivice u Příbrami

9. 5. Slivice 1945 – rekonstrukce poslední bitvy 2. světové války v Evropě

9. 5. Slivice 1945 – reconstruction of the last battle of World War II at Slivice u Milína

KALEIDOSKOP

calendarium

Hornické muzeum Příbram, Galerie Františka Dtikola

Příbram Mining Museum – František Drtikol Gallery

10. 12.–10. 1. Hornické betlémy

10. 12.–10. 1. Miners’ nativity cribs

ÚAPPSČ – Informační centrum keltské kultury – zámek Nižbor

Central Bohemian Archaeological Heritage Care Institution – Celtic Culture Information Centre – Nižbor chateau

25. 4. Beltine – oslava keltské svátku jara a ohňů 24. 10. Samhain – oslava keltského Nového roku

Muzeum Českého krasu, Beroun 2014 – 6. 4. Svět mechanické hudby 2014 –11. 1. Z tvorby Miluše Šímové – vánoční výstava 14. 1.–12. 4. Věda je krásná 19. 2.–29. 3. Jan Hus 8. 3. Mezinárodní den žen 28. 3. FlerJarmark Vítání jara 18. 4. Mezinárodní den památek a historických sídel 24. 4. Mezinárodní den skautů 2. 5. Mezinárodní den ptačího zpěvu duben–květen Berounští fotorici 2015 2. 4.–28. 9. Verona, Beraun, Beroun květen 2015 Hrnčířské trhy 18. 5. Mezinárodní den muzeí červen Letní výstava – v jednání 5. 6. XI. Berounská muzejní noc 1. 6. Mezinárodní den dětí 20. 6. FlerJarmark Vítání léta 1. 7.–31. 8. Devatero pohádek Karla Čapka 28. 8.–29. 8. – Evropská noc pro netopýry 12. 9. – listopad Berounské proměny 14. 10. – jaro 2016 Trilobity nebrat, vše ostatní sebrat září Hrnčířské trhy 19. 9. FlerJarmark Vítání podzimu 1. 10. Mezinárodní den seniorů 28. 10. Den Středočeského kraje 30. 10. Halloween v muzeu 28. 11.–29. 11. FlerJarmark Vítej zimo 13. 12. Vánoční koncert Bonbon prosinec – leden 2016 Vánoční výstava

Muzeum Žebrák, pobočka Muzea Českého krasu

25. 4. Beltine – Celtic celebration of spring and fire 24. 10. Samhain – Celtic New Year celebration

Museum of Český kras, Beroun 2014 – 6. 4. The world of mechanical music 2014 – 11. 1. Works by Miluš Šímová – Christmas exhibition 14. 1.–12. 4. Science is beautiful 19. 2.–29. 3. Jan Hus 8. 3. International Women’s Day 28. 3. Welcoming of Spring fair 18. 4. International Day of Monuments and Historic Seats 24. 4. International Scouts’ Day 2. 5. International Birdsong Day April–May Beroun photographers 2015 2. 4.–28. 9. Verona, Beraun, Beroun May 2015 Pottery markets 18. 5. International Museum Day June–August summer exhibition – under negotiation 5. 6. 11th Museum Night in Beroun 1. 6. International Children’s Day 20. 6. Welcoming of Spring fair 1. 7.–31. 8. Nine fairytales by Karel Čapek 28. 8.–29. 8. European Night for Bats 12. 9. – November 2015 Transformations of Beroun 14. 10. – spring 2016 Trilobites and the rest September Pottery markets 19. 9. Welcoming of Spring fair 1. 10. International Seniors’ Day 28. 10. Central Bohemian Region Day 30. 10. Halloween in the museum 28. 11. Welcoming of Winter fair 13. 12. Bonbon Christmas concert December 2015 – January 2016 Christmas exhibition

Žebrák Museum, branch of the Museum of Český kras

květen–září Svět kostiček 26. 6. III. Žebrácká muzejní noc

May–September World of Dice 26. 6. 3rd Žebrák Museum Night

Oblastní muzeum Praha-východ, Brandýs n. L.

Prague-east District Museum, Brandýs nad Labem

18. 1. Zlomená křídla– výstava popisující leteckou bitvu nad Krušnými horami 11. 9. 1944 11. 1. Hrneček na památku 15. 1.–15. 2. Dagmar Renertová – grafika 19. 2.–15. 3. Esej: Okna Zdeněk Pokorný březen Paládium 14. 5.–6. 9. Hodiny ze Schwarzwaldu září–říjen Viktor Munk – obrazy 28. 10. Den Středočeského kraje

18.1. Broken Wings – exhibition describing the air battle over Krušné hory mountains, 11. 9. 1944 11. 1. Commemorative mugs 15. 1.–15. 2. Dagmar Renertová – graphic artist 19. 2.–15. 3. Essay: Windows, by Zdeněk Pokorný March Palladium 14. 5.–6. 9. Schwarzwald clocks September–October Viktor Munk – paintings 28. 10. Central Bohemian Region Day

Oblastní muzeum Praha-východ, Památník Josefa Lady a Aleny Ladové

Prague-east District Museum, Josef Lada and Alena Ladová Memorial

30. 4.–30. 4. Rej čarodějnic 17. 5.–14. 5. Den muzeí a galerií květen Cesta Kocoura Mikeše – Pohádkové Hrusice 12. 9. Den Evropského dědictví září Po stopách Kocoura Mikeše 11. ročník pochodu 5.6. Den dětí

30. 4. Witches’ Coven 17. 5.–14. 5. Museums and Galleries Day May Mikeš the Cat’s Way – Hrusice in Fairytales 12. 9. European Heritage Day September In the footsteps of Mikeš the Cat, 11th annual march 5.6. Children’s Day

Galerie Středočeského kraje, Kutná Hora

Gallery of the Central Bohemian Region, Kutná Hora

8. 2.–17. 5. Lumír Hladík – Ach, bratře! 8. 2.–17. 5. Design Fabrika 10. 5.–25. 10. Jiří Sozanský – Mezní situace 11. 10.–31. 12. Jiří Bartoš & Robert Vlasák – SONO leden–prosinec GASK dětem – výtvarné dílny pro děti leden–prosinec Kurz symboliky 19. 5. Přednáška o výtvarné tvorbě Josefa Čapka 23. 5. Výtvarná dílna přibližující principy grafické tvorby Josefa Čapka

8. 2.–17. 5. Lumír Hladík – Oh, brother! 8. 2.–17. 5. Fabrika design 10. 5.–25. 10. Jiří Sozanský – Marginal Situations 11. 10.–31. 12. Jiří Bartoš & Robert Vlasák – SONO January–December Art workshops for children January–December Symbolism course 19. 5. Talk on the artwork of Josef Čapek 23. 5. Art workshop explaining the principles of Josef Čapek’s graphic work

KALEIDOSCOPE

67

Kraj, který nemůžete minout A region you just can’t miss