tématické články Ekonomické subjekty v úpadku jako jeden z projevů hospodářské krize: analýza regionálních disparit v rámci České republiky

tématické články

regionální studia

*02 | 2011

Ekonomické subjekty v úpadku jako jeden z projevů hospodářské krize: analýza regionálních disparit v rámci České republiky Businesses in bankruptcy as one of the manifestations of the economic crisis: an analysis of regional disparities in the Czech Republic Jan Pileček | [email protected] ÚRS PRAHA, a.s., úsek regionálního rozvoje a bydlení

Miloš Červený | [email protected] ÚRS PRAHA, a.s., úsek regionálního rozvoje a bydlení

Jan Müller | [email protected] ÚRS PRAHA, a.s., úsek regionálního rozvoje a bydlení

ABSTRAKT

Úvod

Příspěvek se snaží empiricky podchytit jeden z významných projevů hospodářské krize v České republice, kterým je růst počtu insolvenčních řízení. Hodnocen je celorepublikový vývoj insolvencí a konkursů s důrazem na „krizové“ období 2008 – 2010. Zejména jsou však analyzovány mezikrajské a meziokresní disparity s ohledem na počet ekonomických subjektů, které se během období září 2008 – prosinec 2009 dostaly do úpadku. Sledován a hodnocen je časový vývoj počtu, intenzita a struktura ekonomických subjektů podle Odvětvové klasifikace ekonomických činností, právní formy a kategorie počtu zaměstnanců. Dále se příspěvek zabývá vztahem mezi intenzitou úpadků ekonomických subjektů a faktory, které regionální diferenciaci tohoto ukazatele ovlivňují.

Příspěvek je zaměřen na hodnocení celorepublikových a zejména regionálních dopadů hospodářské krize v České republice v oblasti insolvenčních řízení, resp. jejich průběhu a výsledků. Cílem je analýza regionálních disparit (mezikrajských, meziokresních) z pohledu ekonomických subjektů, které se během sledovaného období (září 2008 – prosinec 2009) dostaly do úpadku, tj. nebyly schopny řádně a včas plnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Konkrétně je sledován a hodnocen časový vývoj počtu, intenzita a struktura ekonomických subjektů podle Odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ), právní formy a kategorie počtu zaměstnanců. Druhým cílem je identifikace možných podmiňujících faktorů regionální diferenciace intenzity úpadků ekonomických subjektů. Příspěvek má následující strukturu: v úvodu jsou stanoveny cíle příspěvku, dále jsou částečně nastíněny důvody vzniku globální hospodářské krize a je zde také uveden stručný přehled publikovaných prací zabývajících se problematikou hospodářské krize v České republice. Navazující druhá část je svým charakterem metodická, zahrnuje zejména popis datové základny, charakteristik vybraných pro hodnocení regionálních disparit a také popis metody a výčet ukazatelů použitých při analýze faktorů regionální diferenciace intenzity úpadků ekonomických subjektů. Ve třetí části je zhodnocen vývoj insolvencí a konkursů v České republice od roku 1996 s důrazem na krizové období 2008 – 2010. Dosažené výsledky jsou prezentovány v rámci čtvrté části. V závěru jsou pak shrnuty nejdůležitější poznatky příspěvku. Počátky globální hospodářské krize a její příčiny lze spojovat s hypoteční krizí ve Spojených státech amerických v roce 2007, a to v důsledku masového nesplácení rizikových půjček, které přerostlo v krizi finanční a následný bankrot celé řady významných finančních ústavů (Volfšicová, 2010). Vzhledem ke globálnímu propojení finančního trhu se pak tato krize přenesla i do ostatních států světa – blíže k problematice hospodářské krize např. Bachtler (2011), Fassmann et al. (2008), Foster, Magdoff (2009), Kraft et al. (2010), Krugman (2009), Loužek – ed. (2008); na úrovni národních států

KLÍČOVÁ SLOVA insolvence, konkurs, ekonomická krize, regionální disparity, Česká republika

ABSTRACT Paper tries to empirically capture one of the important manifestations of the economic crisis in the Czech Republic, which is the increase in the number of insolvency proceedings. The evaluation concerns the nation-wide development of insolvencies and bankruptcies with an emphasis on „crisis“ period 2008 – 2010. The analysis is centred especially on interregional and interdistrict disparities with regard to the number of economic entities which fell into bankruptcy during the period of September 2008 – December 2009. The monitored and evaluated indicators are the time evolution of the numbers, intensity and structure of economic entities specified by the Industrial Classification of Economic Activities, legal status and numbers of their employees. Furthermore, the contribution deals with the relationship between the intensity of bankruptcies of economic entities and the factors that affects regional differences of this indicator.

KEY WORDS insolvency, bankruptcy, economic crisis, regional disparities, Czech Republic

2

regionální studia

tématické články

*02 | 2011 Obrázek č.1: Průběh insolvenčního řízení

Zdroj: upraveno podle Vepřek, Caska (2008)

např. Gorzelak, Chor-Ching (2010), Goschin, Constantin, Danciu (2010), Michalkov (2010) nebo Lauko, Križan, Gurňák (2009), kteří studovali regionální dopady hospodářské krize. Podle Pilečka s Müllerem (2010) se hospodářská krize významně promítla do růstu nezaměstnanosti, úbytku zakázek firem, kolísání a poklesu kurzů akcií na burzách, poklesu koupěschopnosti a neschopnosti domácností splácet hypotéky a úvěry, omezení přístupu k úvěrům a růstu úroků, platební neschopnosti firem, nárůstu insolvenčních návrhů, klesajícího zájmu o koupi nemovitostí, kolísání kurzů měn, poklesu tržeb maloobchodu atd. Česká ekonomika je svým charakterem otevřená, významným způsobem závislá na vnějším prostředí a se strukturou hospodářství ovlivněnou stále výrazněji ekonomickou monokulturou1 a subdodavatelstvím (Fassmann et al., 2008). Proto se, v souvislosti s poklesem hospodářské dynamiky (zejména sousedního Německa, na které jsou významně vázány obchody českých vývozců), promítnul pokles i do české ekonomiky. Z hlediska odvětví, na které měla hospodářská recese významný vliv, lze jednoznačně jmenovat obory průmyslu jako hutnictví, strojírenství, automobilový, sklářský a textilní průmysl (Pileček, Červený, 2010), dále stavebnictví (Deloitte Česká republika, SPS, ÚRS PRAHA, 2010) nebo cestovní ruch (Hellerová, Lejsek, 2010). Z konkrétních prací věnujících se hodnocení projevů a dopadů hospodářské krize v České republice lze, v kontextu zaměření tohoto příspěvku, jmenovat práci Šustrové (2010), která potvrdila vliv globální hospodářské krize na rostoucí počet podaných návrhů na zahájení insolvenčních řízení a zároveň na růst počtu konkursů na majetek firem, což sou1 – Ekonomická monokultura označuje velmi vysoký podíl určitého odvětví, činnosti, příp. i produkce určitého výrobku. Při růstu odbytu může vést k nadprůměrnému rozvoji, ale při poklesu poptávky, např. v krizi, může být její dopad na celkovou úroveň hospodářství, resp. nezaměstnanosti negativní.

visí s růstem platební neschopnosti. Podle Dubské (2009) se platební podmínky v průběhu roku 2009 zhoršily zejména v českém průmyslu. Pileček s Červeným (2010), kromě jiného, hodnotili regionální disparity v oblasti hospodářské situace firem (insolvence, likvidace). Dále Pileček, Müller (2010), Lavický (2009) se zaměřili na analýzu regionálních disparit ve vývoji nezaměstnanosti a na identifikaci možných podmiňujících faktorů diferenciace regionální míry nezaměstnanosti. O celkové zhodnocení regionálních dopadů hospodářské krize na příkladě analýzy dat o nezaměstnanosti se pokusil Blažek (2010). Podle autora byly nejvíce postiženy jak staré průmyslové, tak i periferní a venkovské regiony, přičemž se jednalo o regiony, kterým se před příchodem krize „dařilo dobře“. Dále také došlo k výraznější diferenciaci regionálního vzorce na mikroregionální/lokální úrovni. Na úrovni okresů však v období krize rozdíly v nezaměstnanosti klesaly, což empiricky potvrdili Toušek s Novákem (2010). Blažkovo hodnocení, jak sám autor uvádí, není možné pokládat za definitivní z důvodu nejistoty budoucího vývoje a omezené dostupnosti některých dat na regionální úrovni. Dopady hospodářské krize na zaměstnanost ve velkých firmách (nad 250 zaměstnanců) dále zkoumali Duspivová a Spáčil (2010). Hellerová s Lejskem (2010) hodnotili celostátní a regionální vývoj cestovního ruchu v období 2008 – 2009. Regionálně zaměřené příspěvky pak reprezentuje práce Volfšicové (2010), která hodnotila vybrané socio-ekonomické a demografické dopady hospodářské krize v Kraji Vysočina.

Data a metodika Insolvence resp. jednání insolvenčního řízení se zahajuje, pokud se dlužník nachází v úpadku. K tomu dochází, pokud dlužník není schopen řádně a včas plnit podstatnou část svých peněžitých závazků, tzn. je v platební neschopnosti nebo má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho

3

tématické články

regionální studia majetku. Legislativně řeší tuto otázku zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ze dne 30. března 2006 platný od 1. července 2007, který nahradil zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Řešením insolvenčního řízení je konkurs, reorganizace, oddlužení a zvláštní způsob řešení pro určité druhy případů (viz Obrázek č. 1). Právnických osob (obchodních společností a fyzických osob – podnikatelů) se týká konkurs a reorganizace, u fyzických osob – spotřebitelů je pak možné povolit i oddlužení, pokud k tomu vysloví souhlas i věřitel s tím, že hodnota plnění bude nižší než 30 % jeho pohledávky. K tomu právě dochází, pokud je dlužník v platební neschopnosti nebo pokud má dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Pokud v insolvenčním řízení nevysloví soud usnesení o konkursu, nýbrž jen o úpadku, pak nastává mezi účastníky řízení jednání, které vede buď k usnesení o konkursu nebo o reorganizaci. Praxe však ukazuje, že ani usnesení o reorganizaci nevede vždy k úspěchu a konkurs se uskuteční tak či onak později. I úspěšná reorganizace však vede většinou k omezení výkonů a k podstatnému snížení počtu pracovních míst. Data o insolvencích, resp. jejich průběhu a výsledcích jsou zveřejňována: a) v rámci tzv. insolvenčního rejstříku nebo v Konkursních novinách, kde jsou dostupné informace o insolvenčních řízeních a jejich průběhu v členění podle působnosti krajských soudů; b) na Integrovaném portálu Ministerstva práce a sociálních věcí, kde je možné získat seznam zaměstnavatelů, na které bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo byl podán insolvenční návrh a nevypršela u nich lhůta pro uplatňování mzdových nároků; c) společnostmi Czech Credit Bureau, a.s., Creditreform, a.s. a dalšími, od kterých je možné získat relevantní strukturovaná data. Naplnění prvního cíle příspěvku bylo realizováno prostřednictvím výpisu údajů z interní databáze společnosti Czech Credit Bureau, a.s. (CCB) za období září 2008 – prosinec 2009 (09/2008 – 12/2009). Počátek tohoto období byl zvolen záměrně, neboť poslední polovina, resp. třetina roku 2008 je všeobecně považována za období vzniku a difúze hospodářské krize v rámci České republiky – na příkladu vývoje nezaměstnanosti např. Pileček, Müller (2010); vývoje reálného meziročního růstu HDP, průmyslové produkce a zakázek firem např. Volfšicová (2010). Strukturovaná data o 1 874 ekonomických subjektech v úpadku konkrétně obsahovala název dle Insolvenčního rejstříku a Registru ekonomických subjektů, zařazení podle právní formy, dvojmístného OKEČ, kategorie počtu zaměstnanců, regionální příslušnosti (kraj a okres), data a stavu konkursu. Z hlediska zaměření tohoto příspěvku je rozhodující právě posledně jmenovaná položka, indikující fázi průběhu insolvenčního řízení podle příslušného zákona – viz Obrázek č. 1. Databáze totiž obsahovala seznam ekonomických subjektů v úpadku, na něž byl(o): (i) vydáno usnesení o úpadku (582); (ii) vydáno usnesení o úpadku spojené s prohlášením konkursu (1 245); (iii) vydáno usnesení o prohlášení konkursu (9); (iv) prohlášen konkurs (22); (v) vydáno usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení (16). Tyto údaje jsou tedy vysoce aktuálním zdrojem informací pro hodnocení regionálních dopadů hospodářské krize, resp. analýzu regionálních disparit.

4

*02 | 2011 Jak již bylo naznačeno v úvodu, byl prostřednictvím grafů a kartografických výstupů hodnocen na úrovni krajů: • časový vývoj počtu ekonomických subjektů v úpadku; • struktura ekonomických subjektů v úpadku podle OKEČ, která jako datový prvek slouží pro kódové hierarchické roztřídění ekonomických činností prováděných právnickými nebo fyzickými osobami. Sledováno bylo 11 sekcí (A – N) a v případě OKEČ D-zpracovatelský průmysl i většina podsekcí (DA – DN) – viz Tabulka č. 1; Tabulka č. 1: Přehled sledovaných sekcí a subsekcí Odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ) Kód

Sekce/subsekce

A

Zemědělství, myslivost, lesnictví

D

Zpracovatelský průmysl

DA

Výroba potravinářských výrobků a nápojů, tabákových výrobků

DB

Výroba textilií, textilních a oděvních výrobků

DD

Zpracování dřeva, výroba dřevařských výrobků kromě nábytku

DE

Výroba vlákniny, papíru a výrobků z papíru, vydavatelství a tisk

DF

Výroba koksu, jaderných paliv, rafinérské zpracování ropy

DG

Výroba chemických látek, přípravků, léčiv a chemických vláken

DH

Výroba pryžových a plastových výrobků

DI

Výroba ostatních nekovových minerálních výrobků

DJ

Výroba základních kovů, hutních a kovodělných výrobků

DK

Výroba a opravy strojů a zařízení j. n.

DL

Výroba elektrických a optických přístrojů a zařízení

DM

Výroba dopravních prostředků a zařízení

DN

Zpracovatelský průmysl j. n.

F

Stavebnictví

G

Obchod, opravy a údržba motorových vozidel a výrobků pro osobní potřebu a převážně pro domácnost

H

Ubytování a stravování

I

Doprava, skladování a spoje

J

Finanční zprostředkování

K

Činnosti v oblasti nemovitostí a pronájmu, podnikatelské činnosti

L

Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení

M

Vzdělávání

N

Zdravotní a sociální péče; veterinární činnosti zdroj: ČSÚ

na úrovni okresů: • intenzita ekonomických subjektů v úpadku vyjádřená počtem ekonomických subjektů v úpadku na 1 000 ekonomických subjektů k 31. 12. 2009; • struktura ekonomických subjektů v úpadku podle právní formy v členění na fyzické osoby (fyzická osoba podnikající dle živnostenského zákona nebo dle jiných zákonů než živnostenského a o zemědělství), právnické osoby (samostat-

regionální studia ně společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti, družstva) a jiné (ostatní podniky – veřejná společnost, komanditní společnost, státní podnik a jiné ekonomické subjekty – příspěvková organizace, zahraniční osoba, sdružení, zájmová organizace, evropská společnost); • struktura ekonomických subjektů v úpadku podle kategorie počtu zaměstnanců vycházející z Úředního věstníku Evropské unie L 214/38, který vymezuje kategorie podniků, kromě finančních prahů také podle počtu zaměstnanců – mikropodniky (méně než 10 osob), malé podniky (méně než 50 osob), střední podniky (méně než 250 osob). Zde je potřeba říci, že reprezentativnost analyzovaných dat je přinejmenším diskutabilní, neboť u 4 subjektů z 10 nebyl uveden počet pracovníků, nebo bylo ve výchozí databázi u daného subjektu uvedeno „bez zaměstnanců“.

počet zahájených bytů na 1 000 obyvatel (2009); index progresivity ekonomické struktury – vážený součet podílu ekonomických subjektů v jednotlivých sektorech (primér plus 2krát sekundér plus 3krát terciér) na celkovém počtu ekonomických subjektů (2009); podíl zaměstnanců v průmyslu a ve stavebnictví (2001); míra registrované nezaměstnanosti (2009); počet volných pracovních míst na 1 000 obyvatel (2009); počet pracujících cizinců na 1 000 obyvatel (2009); výše přímých zahraničních investic na obyvatele (2009). Tento soubor proměnných byl rovněž posouzen a případně upraven z hlediska naplnění standardních předpokladů použití metody vícenásobné lineární regrese – (ne)existence multikolinearity, normality, linearity, odlehlých hodnot (blíže viz např. Rabušic, 2004).

Druhý cíl sledoval pokus o odhalení faktorů, které způsobují regionální rozdíly v intenzitě úpadků ekonomických subjektů na úrovni okresů. K jeho dosažení byla použita metoda vícenásobné lineární regrese. Konkrétně se jednalo o metodu postupného vylučování proměnných (tzv. backward stepwise regression), kdy jsou na počátku do regresního modelu zařazeny všechny nezávislé proměnné, které jsou postupně vypouštěny tak, že je zpětnou vazbou testováno, zda vypuštění proměnné statisticky významně ovlivní kvalitu modelu či nikoliv (Blatná, 2009). Jako závislá proměnná byla tedy použita intenzita úpadků ekonomických subjektů. Jako nezávislé proměnné vstupovalo do regresního modelu celkem 10 ukazatelů: hustota zalidnění (2009); index ekonomického zatížení – počet obyvatel ve věku 0-14 let plus počet obyvatel ve věku 65+ ku počtu obyvatel ve věku 15-64 let (2009); index vzdělanosti – podíl vysokoškolsky vzdělaných obyvatel starších 15 let (2001);

Vývoj insolvencí a konkursů v České republice s důrazem na období 2008 – 2010 Podle údajů společnosti Creditreform, a.s. stoupal v České republice počet insolvenčních návrhů (viz Graf č. 1) od roku 1996 (2 996) do roku 2008 (5 354) poměrně plynule, v roce 2009 však vzrostl skokovitě o 77,3 % oproti roku 2008 až na 9 492 a v roce 2010 o 69,8 % na 16 118 vůči předchozímu roku. Počet subjektů, kterých se návrh týkal, byl však v roce 2010 jen 13 919, poněvadž insolvenční návrhy se na některé subjekty opakovaly. Od roku 2008, kdy platí pro celý tento rok již nový zákon, je k dispozici i členění insolvenčních návrhů na firmy – obchodní společnosti, podnikatele – fyzické osoby a fyzické osoby (spotřebitele) – osobní bankroty. Tabulka 2a ukazuje, že růst návrhů na insolvence se u firem mezi roky 2008 – 2009 zvýšil o 53,7 %, ale v období 2009 – 2010 se zvýšil už jen

Graf č.1: Vývoj insolvencí a konkursů v České republice 1996 – 2010

zdroj: Creditreform

5

tématické články

*02 | 2011

tématické články

regionální studia

*02 | 2011

o 5,8 %. Vývoj počtu insolvenčních návrhů fyzických osob (spotřebitelů) vykázal dynamičtější růstový trend. Ve sledovaném období došlo k nárůstu: 2008 – 2009 o více než dvojnásobek, 2009 – 2010 o dva a půl násobek. Tento vývoj dokládá, že zhoršující se hospodářské situace dopadla s určitým zpožděním i na fyzické osoby, kdy zejména ztráta zaměstnání může mít za následek, že řada domácností/osob není schopná splácet své závazky. Podstatné snížení růstu insolvenčních návrhů firem v roce 2010 může vyvolávat určitý optimismus s ústupem hospodářské krize, avšak nelze vyloučit ani opačný vývoj vzhledem k rapidnímu snižování kupního potenciálu obyvatelstva a k nejasné situaci v oblasti zahraničního obchodu. Tabulka č.2a: Vývoj insolvenčních návrhů v letech 2008 – 2010 Rok

2008

2009

2010

Firmy

3 418

5 255

5 559

Fyzické osoby

1 936

4 237

10 559

Celkem

5 354

9 492

16 118

Zdroj: Creditreform

Od roku 2008 jsou k dispozici i údaje o počtu insolvenčních návrhů dle počtu subjektů (viz Tabulka č. 2b). Odstraňuje se tak případná duplicita, kdy na jeden subjekt může být opakovaně podáno několik insolvenčních návrhů. Tabulka č. 2b: Vývoj insolvenčních návrhů dle počtu subjektů v letech 2008 – 2010 Rok

2008

2009

2010

Firmy

2 913

4 570

4 852

Fyzické osoby

1 687

3 824

9 067

Celkem

4 600

8 394

13 919

Zdroj: Creditreform

Toto upřesnění podle počtu „zadlužených“ subjektů poskytuje reálnější pohled na celkový vývoj v dané oblasti. Počet těchto subjektů byl v roce 2009 vyšší o 82,5 % než v roce 2008 a v roce 2010 vyšší o 65,8 % než v roce 2009. Dosti odlišný je též rozdíl mezi firmami (zahrnující i podnikatele – fyzické osoby), jejichž počet byl v roce 2009 vyšší o 56,9 % než v roce 2008 a v roce 2010 vyšší o 6,2 % oproti roku 2009, zatímco u fyzických osob – spotřebitelů v roce 2009 o 126,7 % v porovnání s rokem 2008 a v roce 2010 o 137,1 % v porovnání s rokem 2009. Obdobnou vývojovou tendenci jako insolvenční návrhy naznačují i údaje o prohlášených konkursech firem (viz Graf č. 1). Od roku 1996 (počet 808 konkursů) stoupaly na maximum (počet 2 491 konkursů) v roce 2000, pak docházelo k poklesu až do roku 2007 a 2008 (1 115, resp. 1 141 konkursů), růst v roce 2009 (1 553 konkursů) pak činil 36,1 %, v ob-

6

dobí 2009 – 2010 se zpomalil na 3,1 %, kdy bylo prohlášeno 1 601 konkursů.

Výsledky Základní přehled časového vývoje počtu ekonomických subjektů v úpadku v jednotlivých měsících v období září 2008 – prosinec 2009, jak na celostátní úrovni, tak i v jednotlivých krajích, podává Graf č. 2. Tento vývoj byl velice kolísavý. Do konce roku 2008 docházelo celorepublikově k mírnému poklesu, od ledna 2009 pak nastal vzestup na nejvyšší hodnoty v červenci a v březnu 2009 (141, resp. 147). Ke konci roku 2009 nastal mírný pokles, počty úpadků ekonomických subjektů však byly stále vyšší než ve stejné době roku 2008. Co se týče regionálního vývoje, probíhal vývoj počtu úpadků v jednotlivých krajích během sledovaného období dosti odlišně. V Praze, jejíž podíl na celkovém počtu úpadku ekonomických subjektů tvořil více než čtvrtinu (481 z 1 874), byl nejvyšší počet úpadků v březnu 2009 (41). V rámci Moravskoslezského kraje, který měl v počtu úpadků ekonomických subjektů druhý nejvyšší celostátní podíl (10,7 %), bylo maximum 20 konkursů dosaženo ve třech měsících: v červenci, září a prosinci roku 2009. Při posuzování odvětvové struktury ekonomických subjektů v úpadku je možné porovnávat dvě hlediska: a) celorepubliková úroveň – nakolik odpovídá odvětvová struktura ekonomických subjektů v úpadku odvětvové struktuře subjektů, které existovaly na počátku sledovaného období (září 2008). Poněvadž jsou podklady o úpadcích uváděny v počtu registrovaných jednotek, bylo procento těchto subjektů vzato jako srovnatelná jednotka. Rozdíly v procentuálním podílu těchto jednotek ukazují určitou „náchylnost“ příslušného odvětví k úpadku, který vede ve většině případů k pozdějšímu konkursu. Jako referenční jednotka pro podíl ekonomických subjektů příslušného odvětví v konkursu byl vzat podíl počtu registrovaných ekonomických subjektů v daném odvětví k 31. 12. 2009. Nejvyšší podíl počtu úpadků (32,6 %) připadal celkově na ekonomické subjekty v odvětví OKEČ G-obchod, opravy a údržba motorových vozidel a výrobků pro osobní potřebu a převážně pro domácnost, které tvořily 26,6 % v počtu registrovaných jednotek. Průměr podílu subjektů v úpadku vysoce překračovalo i odvětví D-zpracovatelský průmysl (23,0 %), které se na počtu registrovaných jednotek podílelo 12,3 %. Vyšší podíl subjektů v úpadku než v počtu registrovaných subjektů mělo i odvětví I-doprava, skladování a spoje. Vysoký počet a podíl jednotek v úpadku dále vykazovaly odvětví F-stavebnictví (10,8 %) a Kčinnosti v oblasti nemovitostí, pronájmu a v podnikatelské činnosti (15,2 %), z hlediska podílů v registrovaných jednotkách 11,7 %, resp. 20,3 %. Podstatně nižší podíly počtu úpadků ekonomických subjektů pak vykazovaly odvětví A-zemědělství, myslivost a lesnictví, J-finanční zprostředkování a ta odvětví, v nichž má velký význam veřejná účast (L-veřejná správa a obrana, povinné sociální zabezpečení; M-vzdělávání; N-zdravotní a sociální péče, veterinární činnosti);

regionální studia

tématické články

*02 | 2011 Graf č.2: Počet úpadků ekonomických subjektů v období 09/2008 – 12/2009 podle krajů

zdroj: CCB; vlastní výpočet

Graf č. 3: Podíl úpadků ekonomických subjektů v období 09/2008 – 12/2009 podle krajů

Pozn.: pro každý kraj zobrazeno 5 nejvýznamnějších odvětví OKEČ z hlediska procentuálního podílu úpadků ekonomických subjektů; v případě rovnosti tohoto podílu byly zobrazeny i další odvětví (viz např. případ Olomouckého kraje, kde se celkem jedná o 7 odvětví OKEČ). zdroj: CCB; vlastní výpočet

7

tématické články

regionální studia b) krajská úroveň – Graf č. 3 zobrazuje signifikantní rozdíly ve struktuře podílu subjektů v úpadku v jednotlivých krajích. Odvětví A-zemědělství, myslivost, lesnictví vykazovalo vyšší podíl subjektů v úpadku pouze v krajích Olomouckém a Zlínském. Odvětví D-zpracovatelský průmysl vykázalo vyšší podíl v krajích Plzeňském (36,3 %), Zlínském (35,1 %) a Pardubickém (33,3 %). Ve stavebnictví (odvětví F) nevykazoval úpadek žádný subjekt z Libereckého kraje, nízký podíl byl i v kraji Jihomoravském (6,6 %) a Olomouckém (7,4 %). V odvětví G-obchod, opravy a údržba motorových vozidel a výrobků pro osobní potřebu a převážně pro domácnost jednoznačně převažoval význam hlavního města, v němž na toto odvětví připadalo 41,4 % všech subjektů v úpadku. Zcela výjimečná byla situace v odvětví H-ubytování a stravování. V něm připadalo 10,0 % subjektů v úpadku v rámci Královéhradeckého kraje, v rozmezí 5,6 – 8,5 % pak v 6 dalších krajích, ale ani 1 subjekt v 7 zbývajících krajích. V dopravě (odvětví I-doprava, skladování a spoje) nebyl jediný subjekt v úpadku v Praze a Zlínském kraji, 2 kraje vykázaly nejnižší podíl 4,4 % a 4,8 %, ostatních 10 krajů se nacházelo v rozmezí 8,0 –11,4 %. Za odvětví K-činnosti v oblasti nemovitostí a pronájmu, podnikatelské činnosti měly nejvyšší procentuální podíly subjektů v úpadku Praha (24,1 %), následoval Liberecký kraj (24,0 %), nad 20 % měly dále i Jihočeský a Jihomoravský kraj. Zvláštní pozornost byla věnována analýze regionálních rozdílů v rámci odvětví D-zpracovatelský průmysl, které je svým charakterem velmi rozmanité, a to podle jednotlivých subsekcí

*02 | 2011 (viz Graf č. 4). Odvětví DA-výroba potravinářských výrobků a nápojů, tabákových výrobků vykázalo vyšší podíl subjektů v úpadku v krajích Olomouckém (19,1 %) a Královéhradeckém (16,1 %). Odvětví DB-výroba textilií, textilních a oděvních výrobků se výrazně uplatnilo v Pardubickém kraji (45,0 %). V odvětví DD-zpracování dřeva, výroba dřevařských výrobků kromě nábytku byl výrazně nejvyšší podíl subjektů v úpadku v krajích Zlínském (27,3 %) a Karlovarském (22,2 %). Úpadek ekonomických subjektů v odvětví DE-výroba vlákniny, papíru a výrobků z papíru, vydavatelství a tisk nejvíce postihl Prahu (18,3 %) a také Moravskoslezský kraj (11,1 %), v odvětví DGvýroba chemických látek, přípravků, léčiv a chemických vláken a podobně v odvětví DM-výroba dopravních prostředků a zařízení se jednalo pouze o jeden kraj (Ústecký, resp. Plzeňský). V Kraji Vysočina byl významný podíl úpadků ekonomických subjektů v odvětvích DH-výroba pryžových a plastových výrobků (14,3 %) a DI-výroba ostatních nekovových minerálních výrobků (21,4 %). Nejrovnoměrnější zastoupení mezi kraji (v 11 ze 14) mělo odvětví DJ-výroba základních kovů, hutních a kovodělných výrobků, procentuální podíly se pohybovaly od 16,7 % v Praze do 38,2 % v Ústeckém kraji. Převážně v moravských krajích (nejvíce v Olomouckém – 19,1 %) pak byly zaznamenány vyšší podíly subjektů v úpadku v odvětví DKvýroba a opravy strojů a zařízení. V hodnotách procentuálních podílů za odvětví DL-výroba elektrických a optických přístrojů a zařízení měly nejvyšší podíl subjektů v úpadku Karlovarský kraj (16,7 %) a dále Kraj Vysočina a Jihomoravský kraj (shodně 14,3 %). V rámci odvětví DN-zpracovatelský průmysl j. n. byl výrazně nejvyšší podíl subjektů v úpadku zaznamenán v případě Libereckého kraje (22,7 %).

Graf č. 4: Podíl úpadků ekonomických subjektů ve zpracovatelském průmyslu v období 09/2008 – 12/2009 podle krajů

Pozn.: pro každý kraj zobrazeny 3 nejvýznamnější odvětví OKEČ z hlediska procentuálního podílu úpadků ekonomických subjektů; v případě rovnosti tohoto podílu byly zobrazeny i další odvětví. zdroj: CCB; vlastní výpočet

8

regionální studia Základním ukazatelem na úrovni okresů byla intenzita úpadků (počet ekonomických subjektů v úpadku na 1 000 ekonomických subjektů k 31. 12. 2009), která během sledovaného období celostátně činila 0,73. Z hlediska regionální diferenciace lze říci, že meziokresní rozdíly byly poměrně výrazné. K vyhlašování úpadku ekonomických subjektů docházelo relativně nejčastěji ve velkých, většinou krajských městech, resp. v okresech, kde se tato města nacházejí (České Budějovice – 3,87, Hradec Králové – 1,08, Liberec – 1,01, Praha – 0,99). Tyto okresy se vyznačují vysokou ekonomickou aktivitou a patří mezi nejvyspělejší centra České republiky. Dále sem patří některé jihočeské okresy (Tábor – 1,34, Písek – 1,14) a okresy ve strukturálně postižených oblastech – Sokolov (1,16), Ústí nad Labem, Frýdek-Místek a Ostrava-město (shodně 1,04). Relativně nejméně ekonomických subjektů v úpadku se naopak nacházelo v okresech Benešov, Jablonec nad Nisou a Jindřichův Hradec (shodně 0,21), dále Jeseník (0,28), Český Krumlov (0,30) a Blansko, Prostějov, Svitavy (shodně 0,31). Z hlediska složení ekonomických subjektů podle právních forem v úpadku jednoznačně převládaly společnosti s ručením omezeným, kterých bylo téměř tři čtvrtiny (72,9 %). V některých okresech (Praha-západ, Jablonec nad Nisou, Jihlava, Vyškov) se dokonce jiné právní formy subjektů v úpadku ani nevyskytovaly. Na druhou stranu pouze v 5 okresech netvořily společnosti s ručením omezeným většinu subjektů v úpadku – nejvýrazněji to bylo patrné v okrese Havlíčkův Brod, kde naopak jednoznačně převládaly fyzické osoby. Tato kategorie byla celorepublikově druhou nejčastější

právní formou ekonomických subjektů v úpadku. Výraznější zastoupení měla především v okresech s větším podílem menších obcí, naopak ve velkých městech byl jejich podíl podstatně nižší a např. v okrese Plzeň-město se vůbec nevyskytovaly. Akciové společnosti v úpadku se častěji objevovaly v krajských městech, byť v celorepublikovém úhrnu spadaly až na třetí místo. Podíl ostatních právních forem (tj. družstev a „jiných“) na všech existujících subjektech pak byl výrazně nižší. Poslední sledovanou charakteristikou byla struktura ekonomických subjektů v úpadku podle kategorie počtu zaměstnanců. V metodické části již bylo naznačeno, že vypovídací schopnost těchto dat není příliš vysoká, nicméně je důležité, i přes tento nedostatek, mít přehled o stavu regionální diferenciace právě podle velikostní struktury podniků. Celkově lze říci, že v závislosti na velikosti ekonomického subjektu podle počtu zaměstnanců, počet úpadků ekonomických subjektů klesal, i když na úroveň (ne)zaměstnanosti, resp. celkovou ekonomickou situaci v regionu mají především vliv ekonomické subjekty s velkým počtem pracovníků. Ve sledovaném období se však jednalo jen o 3 subjekty s více než 250 zaměstnanci v okresech Benešov, Brno-město a Most (podnik na Benešovsku měl dokonce více než 500 zaměstnanců), což by mohlo naznačovat, že většina velkých firem má vyšší schopnost přizpůsobení svých nákladů ekonomické situaci. Podle Dubské (2009) velké firmy zřejmě přežívaly za cenu výrazných úspor v nákladech, které měly často podobu propouštění zaměstnanců jako způsobu boje s propadem zakázek. V navazující kategorii počtu zaměstnanců ekonomic-

Obrázek č. 2: Intenzita úpadků ekonomických subjektů v období 09/2008 – 12/2009 podle okresů

zdroj: CCB; vlastní výpočet

9

tématické články

*02 | 2011

tématické články

regionální studia

*02 | 2011

Obrázek č. 3: Struktura úpadků ekonomických subjektů v období 09/2008 – 12/2009 podle právní formy

Pozn.: velikost kruhu odpovídá počtu ekonomických subjektů. zdroj: CCB; vlastní výpočet Obrázek č. 4: Struktura úpadků ekonomických subjektů v období 09/2008 – 12/2009 podle kategorie počtu zaměstnanců

Pozn.: velikost kruhu odpovídá počtu ekonomických subjektů. zdroj: CCB; vlastní výpočet

10

regionální studia kých subjektů s 50 – 249 zaměstnanci se v úpadku nejčastěji objevily subjekty z Plzeňského kraje (7 případů), z toho se 6 podniků nacházelo přímo v okrese Plzeň-město. V ostatních krajích byl pak počet ekonomických subjektů v úpadku s více než 50 zaměstnanci minimální. Z hlediska struktury úpadků ekonomických subjektů podle kategorie počtu zaměstnanců tak nejvyšší podíl vykázaly subjekty do 50, resp. 10 zaměstnanců. V kategorii do 50 zaměstnanců byl největší počet subjektů z Prahy (32) a dále z Moravskoslezského kraje (17). V rámci mikropodniků opět dominovaly Praha (162) a Moravskoslezský kraj (69). V případě okresů se kromě hlavního města jednalo o okresy největších krajských měst (Brno-město – 42, Ostrava-město – 30, Plzeň-město – 19). Naplnění druhého cíle příspěvku sleduje Tabulka č. 3, která zobrazuje regresní model vysvětlující meziokresní rozdíly v intenzitě úpadků ekonomických subjektů. Explanační úspěšnost tohoto modelu není bohužel nikterak vysoká. Nezávislé proměnné zahrnuté do vícenásobné lineární regrese totiž vysvětlily pouze 27,7 % variability závislé proměnné. Konkrétně se jednalo o poslední (devátý) model získaný výše diskutovanou metodou postupného vylučování proměnných. Nicméně ze souboru proměnných (viz kapitola Data a metodika) vykázaly statisticky významný vliv na vysvětlení meziokresních rozdílů intenzity úpadků ekonomických subjektů celkem 3 ukazatele. Regresní model naznačuje, že vyšší intenzita úpadků ekonomických subjektů je v těch okresech, kde je vyšší progresivita ekonomické struktury, vyšší index ekonomického zatížení a zároveň nižší intenzita zahajovaných bytů. Dosažený výsledek je, vzhledem k nízké hodnotě koeficientu determinace, skutečně poměrně obtížně interpretovatelný. Nicméně, zejména ukazatel progresivity ekonomické struktury naznačuje, že vyšší intenzita úpadků ekonomických subjektů je v okresech, které vykazují vyšší míru ekonomické aktivity vůbec, což jsou okresy s vyšší hustotou zalidnění, vyšší úrovní vzdělanosti obyvatelstva apod. Jedna z nejvyšších intenzit úpadků ekonomických subjektů byla v Praze, kde zároveň bylo v roce 2009 nejvíce nových ekonomických subjektů založeno. Tabulka č. 3: Parametry regresního modelu vysvětlující okresní rozdíly intenzity úpadků ekonomických subjektů B (směrodatná chyba)

Model 9

beta

(Constant)

-5,878 (1,353)

INDEXEKOZAT

0,039* (0,016)

0,259*

ZAHBYTY

-0,043** (0,014)

-0,320**

INDEXPES

11,376** (2,376)

0,501**

Pozn.: Procento vysvětlené variability R2 = 0,277; ** p<0,01, * p<0,05. zdroj: ČNB, ČSÚ, INTEGROVANÝ PORTÁL MPSV; VLASTNÍ VÝPOČET

Závěr Cílem příspěvku bylo empiricky podchytit jeden z významných projevů hospodářské krize v České republice. Konkrétně se jednalo o hodnocení celorepublikových a zejména regionálních dopadů hospodářské krize v oblasti insolvenčních řízení, resp. jejich průběhu a výsledků. Analyzovány byly mezikrajské a meziokresní disparity z pohledu ekonomických subjektů, které se během období září 2008 – prosinec 2009 dostaly do úpadku. Dále se jednalo o identifikaci možných podmiňujících faktorů regionální diferenciace intenzity úpadků ekonomických subjektů. Na základě celorepublikového vývoje počtu zejména insolvenčních řízení a také konkursů v období 1996 – 2010, kdy došlo mezi roky 2008 a 2009 ke skokovitému nárůstu o 77,3, resp. 36,1 %, bylo prokázáno, že oblast insolvenčních řízení je vhodnou z hlediska empirických dokladů působení hospodářské krize. Regionální analýzy zahrnovaly hodnocení vývoje, intenzity a struktury ekonomických subjektů podle OKEČ, právní formy a kategorie počtu zaměstnanců. Z hlediska časového vývoje počtu ekonomických subjektů v úpadku během sledovaného období je možné hodnotit dosavadní vývoj jako velice kolísavý. Do konce roku 2008 docházelo celorepublikově k mírnému poklesu, od ledna 2009 pak nastal vzestup na nejvyšší hodnoty v červenci a v březnu 2009. Ke konci roku 2009 nastal mírný pokles, počty úpadků ekonomických subjektů však byly stále vyšší než ve stejné době roku 2008. V rámci posuzování odvětvové struktury ekonomických subjektů v úpadku připadal na celorepublikové úrovni nejvyšší podíl na subjekty v odvětvích OKEČ G-obchod, opravy a údržba motorových vozidel a výrobků pro osobní potřebu a převážně pro domácnost, D-zpracovatelský průmysl, I-doprava, skladování a spoje, F-stavebnictví a K-činnosti v oblasti nemovitostí, pronájmu a v podnikatelské činnosti. Z hlediska krajské úrovně pak byly zjištěny signifikantní rozdíly v odvětvové struktuře ekonomických subjektů v úpadku. Zvláštní pozornost byla také věnována analýze regionálních rozdílů v rámci subsekcí odvětví D-zpracovatelský průmysl, které je svým charakterem velmi rozmanité. Ukázalo se, že nejrovnoměrnější zastoupení mezi kraji mělo odvětví DJ-výroba základních kovů, hutních a kovodělných výrobků. Základním ukazatelem na úrovni okresů byla intenzita úpadků. Z hlediska regionální diferenciace lze říci, že meziokresní rozdíly byly poměrně výrazné. K vyhlašování úpadku ekonomických subjektů docházelo relativně nejčastěji ve velkých, většinou krajských městech, resp. v okresech, kde se tato města nacházejí (Hradec Králové, České Budějovice, Liberec), ale také ve strukturálně postižených oblastech (okresy Sokolov, Ústí nad Labem aj.). Z hlediska složení ekonomických subjektů podle právních forem v úpadku jednoznačně převládaly společnosti s ručením omezeným, kterých bylo téměř tři čtvrtiny. Na druhou stranu pouze v 5 okresech netvořily společnosti s ručením omezeným většinu subjektů v úpadku – nejvýrazněji to bylo patrné v okrese Havlíčkův Brod, kde naopak jednoznačně převládaly fyzické osoby. Tato kategorie byla celorepublikově druhou nejčastější právní formou ekonomických subjektů v úpadku. Akciové společnosti

11

tématické články

*02 | 2011

tématické články

regionální studia v úpadku se častěji objevovaly v krajských městech, byť v celorepublikovém úhrnu spadaly až na třetí místo. Poslední sledovanou charakteristikou byla struktura ekonomických subjektů v úpadku podle kategorie počtu zaměstnanců. Celkově lze říci, že v závislosti na velikosti ekonomického subjektu, počet úpadků klesal. Nejvyšší podíl vykázaly subjekty do 50, resp. 10 zaměstnanců. V obou případech měly nejvyšší zastoupení subjekty z Prahy a dále z Moravskoslezského kraje. V případě výsledků vícenásobné lineární regrese, jejímž smyslem bylo odhalit možné faktory regionální diferenciace intenzity úpadků ekonomických subjektů, se ukázalo, že za nejvýznamnější faktory lze považovat vyšší progresivitu ekonomické struktury, příznivější věkovou strukturu s převahou produktivní složky populace a také nižší intenzitu zahajovaných bytů. Vzhledem k nízké hodnotě koeficientu determinace je však dosažené výsledky nutné posuzovat citlivě (kriticky). Regresní model naznačil, že přes 70 % variability závislé proměnné lze vysvětlit faktory, které se bohužel provedenou analýzou nepodařilo odhalit. Toto by se mohlo stát předmětem navazujícího výzkumu zaměřeného zejména na analýzu vnitřního prostředí ekonomických subjektů v úpadku. Tento příspěvek byl zpracován v rámci řešení projektu WD-03-07-1 „Formy efektivního snižování rozdílů mezi jednotlivými regiony České republiky“ (2007 – 2011) financovaném Ministerstvem pro místní rozvoj ČR.

Literatura •

BACHTLER, J. (2011): Regional Development in Europe: trends, impact of the crisis, conceptual debates. citace 5.4.2011. dostupné na www: http://www.mrr.gov.pl/aktualnosci/rozwoj_ regionalny/Documents/John_Bachtler2_14_02_2011.pdf.

•

BLATNÁ, D. (2009): Možnosti aplikace metod a nástrojů robustní regrese (na příkladu analýzy vybraných ukazatelů evropských zemí). Statistika č. 4/2009. str. 300-316.

•

BLAŽEK, J. (2010): The Regional Impacts of the Global Financial and Economic Crisis in the Czech Republic. In Gorzelak, G., Chor-Ching G. – eds: Financial Crisis in Central and Eastern Europe: from similarity to diversity. 1. vydání. Warszawa: World Bank, EUROREG, Wydawnictwo Naukowe scholár, pp. 50-64.

*02 | 2011 publiku. citace 6.4.2011. dostupné na www: http://www.cmkos. cz/data/articles/down_1383.pdf •

FOSTER, J., B., MAGDOFF, F. (2009): Velká finanční krize: příčiny a následky. 1. české vydání. Všeň: Grimmus, 160 str.

•

GORZELAK, G., CHOR-CHING, G. (2010): Financial Crisis in Central and Eastern Europe: from similarity to diversity. 1. vydání. Warszawa: World Bank, EUROREG, Wydawnictwo Naukowe scholár. 292 p.

•

GOSCHIN, Z., CONSTANTIN, D.-L., DANCIU, A.-R. (2010): A Regional Perspective on the Impact of the Current Economic Crisis in Romania. Romanian Economic and Business Review č. 3/2010. str. 204-225.

•

HELLEROVÁ, A., LEJSEK, Z. (2010): Cestovní ruch v České republice v době krize – analýza výsledků statistických podkladů o cestovním ruchu v ČR a v regionech (2008 - 2009). In: Zmírňování regionálních disparit rozvojem cestovního ruchu a vlivy současné hospodářské krize – sborník příspěvků. 1. vydání. Praha: Vysoká škola hotelová v Praze. 83 str.

•

KRAFT, J., BEDNÁŘOVÁ, P., LUNGOVÁ, M., NEDOMLELOVÁ, I., SOJKOVÁ, L. (2010): Hospodářská krize: vybrané makroekonomické a mikroekonomické souvislosti s projekcí na úrovni regionů. 1. vydání. Liberec: Technická univerzita v Liberci, Ekonomická fakulta. 157 str.

•

KRUGMAN, P. (2009): Návrat ekonomické krize. 1. vydání. Praha: Vyšehrad. 192 str.

•

LAUKO, V., KRIŽAN, F., GURŇÁK, D. (2009): Časovo-priestorové aspekty nezamestnanosti na Slovensku v procese ekonomickej transformácie a krízy. In: Klímová, V. – ed.: XII. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách – sborník příspěvků. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. str. 58-65.

•

LAVICKÝ, M. (2009): Analýza regionální nezaměstnanosti v České republice během hospodářské recese 2008-2009. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta. 68 str. + příl.

•

LOUŽEK, M. – ed. (2008): Americká finanční krize. Hrozba pro světovou ekonomiku? 1. vydání. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku. 87 str.

•

MICHALKOV, M., V. (2010): The Impact of Economic Crisis on Regional Finance in the Russian Federation. citace 6.4.2011. dostupné na www: http://www.regional-studies-assoc.ac.uk/ events/2010/may-pecs/papers/Milchakov.pdf.

•

Deloitte Česká republika, SPS, ÚRS PRAHA (2010): Vývoj stavebnictví do roku 2012. 1. vydání. Praha. 19 str.

•

DUBSKÁ, D. (2009): Český průmysl: s čím stojí a padá v době recese. citace 8.4.2011. dostupné na www: http://www.czso.cz/ csu/2009edicniplan.nsf/p/8010-09

•

PILEČEK, J., ČERVENÝ, M. (2010): Hospodářská krize a regionální disparity – příklad okresů České republiky. Obec a finance č. 1/2010. str. 32-34.

•

DUSPIVOVÁ, K., SPÁČIL, P. (2010): Dopad současné hospodářské krize na zaměstnanost v ekonomických subjektech s 250 a více zaměstnanci. Statistika č. 6/2010. str. 459-476.

•

•

FASSMANN, M., PAVELKA, T., ŠULC, J., TOMAN, L. (2008): Nebezpečí světové ekonomické krize a její dopad na Českou re-

PILEČEK, J., MÜLLER, J. (2010): Regionální disparity ve vývoji nezaměstnanosti v období hospodářské krize. In: Sobočíková, K. (ed.): Regionální disparity a hospodářské subjekty v regionálním rozvoji – sborník příspěvků. 1. vydání. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Ekonomická fakulta. str. 74-87.

12

regionální studia •

RABUŠIC, L. (2004): Mnohonásobná lineární regrese, citace 7.6.2011. dostupné na www: http://is.muni.cz/el/1423/podzim2004/SOC418/multipl_regres_1.pdf?fakulta=1423;obdobi=2962;kod=SOC418.

•

•

SHELBURNE, R., C. (2009): The Global Economic and Financial Crisis: regional impacts, responses, and solutions: Europe, North America, and the CIS. citace 6.4.2011. dostupné na www: http://works.bepress.com/robert_shelburne/45.

Ostatní zdroje

•

ŠUSTROVÁ, E. (2010): Vliv finanční krize na insolventnost firem ČR. Pardubice: Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomickosprávní. 137 str.

•

TOUŠEK, V., NOVÁK V. (2010): Labour Market in the Czech Republic During the Present Economic Crisis. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis – Geographica No. 2/2010. pp. 65-80.

•

VOLFŠICOVÁ, M. (2010): Vybrané socioekonomické a demografické dopady ekonomické krize v Kraji Vysočina. Brno: Masarykova Univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. 88 str.

•

Creditreform, a.s. – tiskové zprávy společnosti

•

Czech Credit Bureau, a.s. – interní databáze společnosti.

•

Česká národní banka – veřejná databáze přímých zahraničních investic

•

Český statistický úřad

•

Úřední věstník Evropské unie L 214/38

•

Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)

VEPŘEK, M., CASKA, O. (2008): Test předlužení. Ekonom č. 44, 30.10. str. 68-69.

13

tématické články

*02 | 2011