PRODUKTIVITA PRÁCE JAKO JEDEN Z FAKTORŮ RŮSTU KONKURENCESCHOPNOSTI V POTRAVINÁŘSKÉM PRŮMYSLU

PRODUKTIVITA PRÁCE JAKO JEDEN Z FAKTORŮ RŮSTU KONKURENCESCHOPNOSTI V POTRAVINÁŘSKÉM PRŮMYSLU Martina Novotná, Tomáš Volek ÚVOD Produktivita práce je jeden z klíčových faktorů ovlivňující konkurenceschopnost podniků v daném ekonomickém prostoru. Konkurenceschopnost je také nezbytným předpokladem pro zajištění dlouhodobého fungování všech podniků. Cílem uvedeného příspěvku je tedy posoudit zda produktivita práce ovlivňuje konkurenceschopnost podniků v potravinářském průmyslu. Na konkurenceschopnost můžeme nahlížet, jak z mikroekonomického, tak z makroekonomického pohledu. Na mikroekonomické úrovni můžeme vymezit konkurenceschopnost například na úrovni firmy v rámci daného trhu či odvětví. Firemní konkurenceschopnost následně může být definována jako schopnost prosadit se na trhu [10]. K posouzení konkurenceschopnosti je možné využít různé indikátory například podíl na trhu nebo rentabilitu [11]. Pro hodnocení rentability lze použít rentabilitu aktiv (ROA), rentabilitu vlastního kapitálu (ROE) či rentabilitu investic (ROI) [8]. Konkurenceschopnost podniků ovlivňuje dále mnoho vnitřních či vnějších faktorů. Za jeden z významných vnitřních faktorů lze považovat produktivitu [13], tedy efektivnost využívání výrobních faktorů. Produktivitu můžeme obecně definovat jako poměr výstupu a vstupu [3]. Nejjednodušší a nejvíce časté je měření produktivity práce. Produktivitu práce můžeme definovat jako hrubou přidanou hodnotu nebo hrubý výstup na pracovníka či odpracovanou hodinu [12]. Základní rozdíl v hodnocení produktivity práce spočívá v tom, jakou roli hraje práce. V některých případech je práce primárním nástrojem pro dosažení konečného produktu [1], v jiných případech může být hlavním zdrojem například technologických pokrok. Dále můžeme měřit produktivitu kapitálu vycházející z fyzické zásoby kapitálu [18]. Souhrnný ukazatel produktivity, kterým se již zabývá Solow [16], je produktivita výrobních faktorů (TFP - Total Factor Productivity). TFP měří výstup vázaný na každou jednotku práce a kapitálu [18], či dalších faktorů produkce. Produktivita výrobních faktorů tedy představuje koncept, který měří efekt technologických změn v produktivitě a je hnacím kolem ekonomického růstu [17]. Mezi další významný faktor, který má nemalý vliv na ekonomický růst, produktivitu ekonomiky i jednotlivých podniků je hospodářský cyklus. Základní teorií je dnes teorie reálného hospodářského cyklu (RBC- real business cycle). Hlavními autory jsou Kydland, Prescott [7]. Tento koncept je zaměřen na vysvětlení výkyvů v ekonomice. Podstatou teorie reálných hospodářských cyklů je vysvětlení příčin hospodářského cyklu, spočívajících v reálných šocích, které ovlivňují ekonomiku a také i produktivitu. Na jedné straně Long a Plosser [9] potvrdili hypotézu, že vývoj výstupu a následně produktivity se v rámci hospodářského cyklu v různých odvětvích vyvíjí podobně. Na druhé straně Bhattacharjee a kol. [2] prokázal, že vývoj produktivity v hospodářském cyklu vykazuje značné odvětvové rozdíly. Je tedy otázkou zda se objeví určitá acykličnost i v potravinářství - potravinářském průmyslu.

1 METODIKA Hlavním cílem příspěvku je posoudit vliv efektivnosti výrobního faktoru práce na růst konkurenceschopnosti potravinářských podniků. Prvním krokem analýzy bylo zhodnocení a porovnání vývoje produktivity práce v ČR s vývojem tohoto ukazatele za zpracovatelský průmysl (sekce C – Zpracovatelský průmysl NACE-CZ) a podrobněji za potravinářský průmysl (oddíl 10 – Výroba potravinářských výrobků NACE-CZ) při zohlednění hospodářského cyklu. Smyslem tohoto kroku bylo zaznamenat sektorové odlišnosti. Zdrojem dat k této části příspěvku byly informace z Českého statistického úřadu sekce Národní účetnictví (National account) za období 1995 – 2011 (17 let). K dalšímu zkoumání byla využita databáze podniků ALBERTINA, z které byly čerpány údaje z účetních výkazů u 652 podniků, jejichž převažující činností bylo právě potravinářství. Sledované údaje podniků byly za 5 let (2007-2011). Následně byly podniky rozděleny dle velikosti do čtyř kategorií definovaných Evropskou komisí (Nařízení komise (ES) č. 800/2008) na mikropodniky, malé podniky, střední podniky a velké podniky. Mikropodniky jsou vymezeny jako podniky, které zaměstnávají méně než 10 osob a jejichž roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 2 miliony EUR. Malé podniky jsou podniky, které zaměstnávají méně než 50 osob a jejichž roční obrat

nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 10 milionů EUR. Střední podniky jsou podniky, které zaměstnávají méně než 250 osob a jejichž roční obrat nepřesahuje 50 milionů EUR nebo jejichž bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 43 milionů EUR. Velký podnik je definován jako podnik, který není dle výše uvedených parametrů ani mikropodnikem, ani malým a ani středním podnikem. Zároveň byly zjišťovány různě definované ukazatele produktivity práce s cílem jednak stanovit odlišnosti v úrovni i variabilitě tohoto ukazatele u různých velikostních skupin podniků a jednak posoudit vliv produktivity práce na podnikovou výkonnost vyjádřenou rentabilitou. Mezi analyzované ukazatele byly zahrnuty produktivita práce, která byla definována na makroekonomické úrovni jako poměr hrubé přidané hodnoty (HPH) a náhrad zaměstnanců. Z podnikového pohledu byla produktivita práce vymezena dvěma způsoby a to jako poměr celkových výnosů a osobních nákladů (Produktivita práce I) nebo jako poměr přidané hodnoty a osobních nákladů (Produktivita práce II). Dalšími ze zjišťovaných ukazatelů byly ukazatele vybavenosti práce kapitálem (poměr dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku a osobních nákladů), výnosnosti podnikového majetku ROA (poměr EBITu-zisk před úhradou úroků a daní a aktiv), výnosnosti vlastního kapitálu ROE (poměr čistého zisku a vlastního kapitálu), zadluženosti (podíl cizích zdrojů na celkovém kapitálu) a běžné likvidity (podíl oběžných aktiv a krátkodobého cizího kapitálu). Pro vyjádření vztahů mezi ukazateli byla využita korelační analýza, která se zabývá vzájemnými (většinou lineárními) závislostmi. Při korelační analýze se klade důraz více na intenzitu (sílu) vzájemného vztahu než na zkoumání veličin ve směru příčina-následek [6]. Obvykle se zjišťuje, jak silné jsou lineární závislosti mezi dvojicemi těchto proměnných, tj. zjišťují se párové korelační koeficienty, které se prezentují ve formě korelační matice symetrické podle hlavní diagonály [5]. Nezávislost veličin znamená i jejich nekorelovanost, zatímco mezi nekorelovanými veličinami mohou existovat i jiné než lineární vztahy. Párový korelační koeficient je charakterizován jako relativní míra lineární závislosti dvou náhodných veličin např. X a Y a je definován jako,

 ( X ,Y )   ( X ,Y ) 

C ( X ,Y ) D( X ) D(Y )

(1)

kde C(X,Y) = C(Y,X) = E {[X-E(X)] [Y-E(Y)]}= E(X,Y)-E(X)E(Y) je kovarinace X a Y 2 D(X) = E{[X - E(X)] }, resp. 2 D(Y) = E{[Y - E(Y)] }, jsou jejich rozptyly [4]. Charakteristiky intenzity (těsnosti) závislosti vyjadřují na jedné straně sílu vzájemného vztahu mezi proměnnými (bez ohledu na průběh závislosti) a na druhé straně hodnotí sílu závislosti vzhledem k odhadnuté regresní funkci [15].

2 VÝSLEDKY A DISKUSE 2.1 POTRAVINÁŘSKÝ PRŮMYSL A PRODUKTIVITA PRÁCE Potravinářský průmysl (potravinářství) je jednou ze základních složek zpracovatelského průmyslu. Jeho význam z hlediska tvorby hrubé přidané hodnoty je zřetelný z obr. 1. Ten znázorňuje jednak podíl hrubé přidané hodnoty zpracovatelského průmyslu na celkové hrubé přidané hodnotě ČR a podíl potravinářského průmyslu na hrubé přidané hodnoty zpracovatelského průmyslu. Je zřejmé, že zpracovatelský průmysl se na HPH za ČR podílí průměrně 24,6%, kdy tento podíl byl nejnižší v roce 2009 důsledkem hospodářské recese a od tohoto období mírně roste. Podíl potravinářského průmyslu se od počátku sledovaného období klesá, největší pokles můžeme zaznamenat od roku 2003 až do roku 2008, od tohoto roku se podíl potravinářského průmyslu na celkovém objemu HPH zpracovatelského průmyslu zvýšil, ale nedosáhl již hranici výchozího roku sledování. Tento vývoj vyplývá ze skutečnosti, že v období poklesu hospodářského růstu, dochází k většímu poklesu i u jiných oddílů zpracovatelského průmyslu než u potravinářství. Z toho lze usuzovat, že změna struktury hrubé přidané hodnoty zpracovatelského průmyslu mohla být jedním z důvodů značného nárůstu produktivity práce v potravinářském průmyslu v roce 2009. Co se týká vývoje pozice potravinářského průmyslu v rámci celého zpracovatelského sektoru (obr. 1) lze konstatovat, že podíl potravinářského průmyslu je významný, ale dlouhodobě se tato pozice oslabuje.

Obr. 1: Pozice potravinářského průmyslu v rámci zpracovatelského průmyslu (v %) 30 25 20 15 10 5 0

podíl zpracovatelského průmyslu na HPH ČR podíl potravinářského průmyslu na HPH zpracovatelsxkého průmyslu

Zdroj: EUROSTAT-národní účty, vlastní zpracování Pokud zaměříme svou pozornost na produktivitu práce ve sledovaném odvětví, výkyvy v hospodářském cyklu se odrážejí také ve výkyvech v produktivitě práce (obr. 2). Tempo růstu produktivity práce je ovšem ovlivněno nejen tempem růstu výstupu (HPH), ale i tempem růstu vstupu (za vstup je uvažován náklad na výrobní faktor práce – náhrady zaměstnanců), takže některé drobné odlišnosti jsou v cyklickém vývoji produktivity práce zřejmé. Vývoj temp růstu produktivity práce ve zpracovatelském průmyslu je téměř v souladu s vývojem za celou ekonomiku. Ovšem více odlišností je možné nalézt ve vývoji tohoto ukazatele v potravinářském průmyslu. V situaci, kdy klesá tempo růstu v celé ekonomice i zpracovatelském průmyslu, klesá také tempo růstu v tomto oddíle, ale s podstatně větší intenzitou. To samé lze pozorovat v období růstu. Výjimkou je rok 2009 (v tomto roce je i naše ekonomika zasažena celosvětovou krizí), kdy v potravinářském průmyslu byl zaznamenán meziroční růst produktivity práce více jak 15%tní. Následující rok sledovaný ukazatel prudce klesá. Obr. 2: Vývoj produktivity práce (národní účty) - (index)

Zdroj: EUROSTAT-národní účty, vlastní zpracování

2.2. PRODUKTIVITA PRÁCE Z PODNIKOVÉHO POHLEDU V dalším kroku byla pozornost zaměřena na stejný ukazatel (produktivitu práce), ale zjišťovaný z pohledu mikroekonomického na souboru podniků, jejichž převažující činností je právě výroba potravinářských výrobků (potravinářský průmysl). Z obr. 3, který znázorňuje tempa růstu produktivit práce, počítané jednak z výnosů (produktivita práce I) a jednak z přidané hodnoty (produktivita práce II), je zřejmý odlišný vývoj těchto ukazatelů v roce 2009. Zatímco produktivita práce z přidané hodnoty meziročně roste o více jak 10%, produktivita práce z výnosů klesá cca o 5%. Příčinu tohoto vývoje odhaluje obr. 4. Vývoj rentability aktiv je ve sledovaném období velmi rozkolísaný, tendence spíše odpovídají vývoji produktivity práce I ovšem v rozdílné intenzitě. Obr. 3: Vývoj ukazatelů efektivnosti výrobních faktorů v podnicích (index) 2,4 2,2 2 1,8

1,6 1,4 1,2 1 0,8 0,6

0,4 2008

2009

produktivita práce I

2010

produktivita práce II

2011

ROA

Zdroj: databáze podniků ALBERTINA, vlastní zpracování Obr. 3 zároveň potvrzuje, že výběr podniků je reprezentativním vzorkem, neboť vývoj produktivity práce II vykazuje stejné tendence i intenzitu ve srovnání s údaji z národního účetnictví. Obr. 4: Vývoj účetní přidané hodnoty a souvisejících ukazatelů v podnicích (index)

Zdroj: databáze podniků ALBERTINA, vlastní zpracování Přidaná hodnota ve výkazu zisku a ztráty je u podniků zabývajících se výrobou potravinářských výrobků z velké části tvořena rozdílem mezi výkony a výkonovou spotřebou. Z grafu 4 vyplývá, že jak výkony, tak výkonová spotřeba obdobně i výnosy v roce 2009 klesají. Zdánlivý rozpor s růstem

přidané hodnoty v tomto období je dán tím, že výkonová spotřeba klesala rychleji než výkony. V roce 2010, i když rostou výnosy, přidaná hodnota v potravinářských podnicích klesá. I na základě tohoto vývoje můžeme usuzovat, že výpočet produktivity práce s různým pojetím výstupů má odlišnou vypovídací schopnost. V přidané hodnotě jsou zohledněny částečně i náklady (výkonová spotřeba), tzn., výstup ovlivňuje nejen realizační cena potravinářských výrobků, ale také cena vstupů. Tabulka 1 ilustruje úroveň produktivity práce I a II a dále ukazatele, prostřednictvím kterého je hodnocena podniková výkonnost (ROA) jednak u průměrného potravinářského podniku a jednak u velikostních skupin podniků. Produktivita práce počítaná z výnosů (produktivita práce I) je po celých pět let jednoznačně nejvyšší u podniků velkých, tzn., na 1 Kč osobních nákladů připadá v průměru cca 12 Kč výnosů. U těchto podniků se neprojevují tak velké výkyvy v souvislosti s hospodářským cyklem. Téměř stejné hodnoty jsou zaznamenány u podniků malých (průměr cca 11,41 Kč) s tím rozdílem, že v letech poklesu ekonomiky jsou výraznější výkyvy. Podniky střední mají překvapivě nižší hodnoty produktivity práce (průměr cca 9,52 Kč), které stále mírně klesají. Zcela nejnižší produktivitu práce I mají dle očekávání mikropodniky. Produktivita práce II ve srovnání s produktivitou práce I se shodně ve všech velikostních skupinách vyvíjí odlišně, takže v roce 2009 se zvyšuje, zatímco produktivita práce I v tomto období ve všech typech potravinářských podniků klesá. Úroveň se opět liší v závislosti na velikosti podniku. Nejvíce Kč přidané hodnoty na 1 Kč osobních nákladů vyprodukují podniky velké. Nicméně u podniků malých a středních nejsou zřejmé takové rozdíly jako v úrovni produktivity práce I (průměrná hodnota malých podniků 1,53 Kč, středních 1,58 Kč). Mikropodniky opět mají nejnižší úroveň přidaného hodnoty z 1 Kč osobních nákladů. Rentabilita aktiv je ve sledovaných podnicích na poměrně nízké úrovni (průměrná hodnota cca 1,5%). Z pohledu velikostních skupin potravinářských podniků opět nejlepší hodnoty jsou zaznamenány u podniků velkých, dosahují téměř 2% kromě roku 2009, kdy nastal výrazný propad. Stejně jako u produktivity práce I vyšší rentabilitu aktiv dosahují podniky malé než podniky střední. Lze tedy konstatovat, že střední podniky ačkoliv mají vyšší přidanou hodnotu na 1 Kč osobních nákladů, mají nižší úroveň výnosů z 1 Kč osobních nákladů i také nižší úroveň rentability aktiv ve srovnání s malými podniky, a to bez ohledu na reálný hospodářský cyklus. Tab. 1: Ukazatele charakterizující efektivnost práce v podnicích podle velikosti Ukazatel

2007

2008

2009

2010

2011

Podniky celkem (652 podniků) Produktivita práce I

11.55

11.16

10.54

10.65

11.81

Produktivita práce II

1.82

1.70

1.90

1.73

1.80

1.42%

1.52%

0.66%

1.53%

1.58%

ROA

Mikropodniky (261) Produktivita práce I

9.11

6.50

7.89

7.31

7.09

Produktivita práce II

1.34

0.94

1.36

1.25

1.14

1.33%

1.00%

1.42%

1.17%

0.77%

ROA

Podniky malé (199 podniků) Produktivita práce I

12.25

10.57

10.04

11.52

12.68

Produktivita práce II

1.52

1.53

1.66

1.50

1.44

1.42%

1.09%

1.38%

0.93%

0.73%

ROA

Podniky střední (137 podniků) Produktivita práce I v Kč

10.45

9.84

9.23

8.92

9.19

Produktivita práce II v Kč

1.64

1.54

1.59

1.55

1.56

1.03%

0.82%

0.81%

0.81%

0.96%

ROA

Podniky velké (55 podniků) Produktivita práce I v Kč

12.08

11.97

11.50

11.49

12.95

Produktivita práce II v Kč

1.98

1.86

2.12

1.86

1.98

ROA

1.63% 2.14% 0.49% 1.92% 1.96% Zdroj: databáze podniků ALBERTINA, vlastní zpracování

2.3 VZTAH MEZI PRODUKTIVITOU PRÁCE A RENTABILITOU Souvislost mezi jednotlivými ukazateli efektivnosti výrobního faktoru práce a s dalšími ukazateli podnikové výkonnosti byla posuzována prostřednictvím korelační matice (tab.2) Tab. 2: Korelační matice Vyb. ROA ROE Zadluže Běžná práce nost likvidita kapitálem Produktivita práce I 1.00 0.10* 0.06* 0.01 -0.00 -0.00 0.05* Produktivita práce II 0.10 1.00 -0.26* 0.02 -0.01 -0.02 -0.01 Vybav.práce kapitálem 0.06* -0.26* 1.00 0.00 0.00 -0.00 -0.00 ROA 0.01 0.02 0.00 1.00 -0.00 -0.85* 0.01 ROE -0.00 -0.01 0.00 -0.00 1.00 0.00 0.00 Zadluženost -0.00 -0.02 -0.00 -0.85* 0.00 1.00 -0.00 Běžná likvidita 0.05* -0.01 -0.00 0.01 0.00 -0.00 1.00 *Označ. korelace jsou významné na hlad. p < .05000 N=2781 Zdroj: databáze podniků ALBERTINA, vlastní zpracování Prod. práce I

Prod. práce II

Z tabulky 2, která uvádí párové korelační koeficienty, lze konstatovat, že se nepodařila prokázat lineární korelovanost mezi ukazateli produktivita práce I a II na jedné straně a ukazateli hodnotící podnikovou výkonnost (ROA a ROE) na straně druhé. Stejný závěr byl také zjištěn z hlediska jednotlivých velikostních skupin podniků. Zajímavé je zjištění poměrně silné nepřímé lineární závislosti mezi ukazateli rentability aktiv a zadluženosti, z které vyplývá, že podnikům s převažující činností výroba potravinářských výrobků roste rentabilita aktiv, pokud klesá zadluženost.

ZÁVĚR Potravinářský průmysl je základním kamenem zpracovatelského průmyslu, ale jeho význam se v rámci zpracovatelského sektoru dlouhodobě snižuje. Hospodářský cyklus má na potravinářský průmysl jen malý vliv, což je do jisté míry způsobeno věcným zaměřením odvětví, které často produkuje výrobky s neelastickou poptávkou. Tento jev se potvrdil v období ekonomické recese (2009), kdy došlo k poklesu hrubé přidané hodnoty jiných oddílů zpracovatelského průmyslu, ale u oddílu 10- Výroba potravinářských výrobků se přidaná hodnota dokonce zvýšila. Výrazná odlišnost mezi zpracovatelským průmyslem a potravinářským průmyslem byla zaznamenána i v oblasti vývoje produktivity práce. Vývoj produktivity práce zpracovatelského průmyslu téměř kopíruje produktivitu práce za ČR, naopak u potravinářského průmyslu je tento vývoj výrazně odlišný. Putičová a Mezera [14] uvádí, že hlavní příležitostí pro potravinářský průmysl do budoucna je zvyšování produktivity práce za pomocí investic. Z mikroekonomického pohledu na produktivitu práce jednotlivých podniků byly zaznamenány značné rozdíly ve výsledcích. Výpočet produktivity práce s různým pojetím výstupů má odlišnou vypovídací schopnost. V přidané hodnotě jsou zohledněny částečně i náklady (výkonová spotřeba), tzn., výstup ovlivňuje nejen realizační cena potravinářských výrobků, ale také cena vstupů. Pokud byly podniky rozděleny dle velikosti, bylo dle předpokladu zjištěno, že největší produktivitu práce mají velké podniky a naopak nejnižší mikropodniky. U malých podniků byla zaznamenána výrazně větší produktivita práce než u středních podniků, u kterých je možné předpokládat větší efektivitu využití výrobních faktorů (výnosy z rozsahu). Odlišně se vyvíjely různě definované ukazatele produktivity práce v roce ekonomické recese 2009, kdy produktivita práce vypočtená z přidané hodnoty rostla, ale produktivita počítaná z celkových výnosů klesala. Poslední část se věnovala posouzení vlivu produktivity práce na konkurenceschopnost potravinářských podniků. Zde se nepodařilo prokázat, že existuje lineární korelovanost mezi ukazateli produktivit práce na jedné straně a ukazateli rentability (ROE a ROA) na druhé straně, a to jak z pohledu všech potravinářských podniků, tak z pohledu jednotlivých velikostních skupin podniků. Z uvedeného závěru je zřejmé, že produktivita práce v potravinářském průmyslu není limitujícím prvkem pro zvyšování konkurenceschopnosti podniků. Článek byl vytvořen v rámci řešení grantu Grantové agentury Jihočeské univerzity č. 79/2013/S Modely řízení MSP.

LITERATURA [1] [2]

[3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11]

[12]

[13]

[14] [15] [16] [17]

[18]

[19]

BAUMOL, W. Macroeconomics of Unbalanced Growth: The Anatomy of Urban Crisis. The American Economic Review, 1967, vol. 57, no. 3, p. 415-426. BHATTACHARJEE, A., DE CASTRO, E., JENSEN-BUTLER, C. Regional variation in productivity: a study of the Danish economy. Journal of Productivity Analysis, 2009, vol. 31, no. 3, p. 195-212. ΙSSN 0895-562X. COELLI, T., ET AL. An introduction to efficiency and productivity analysis. 2nd ed. New York: Springer, 2005. xvii, 349 s. ISBN 0-387-24266-X. HEBÁK, P., HUSTOPECKÝ, J., MALÁ, I. Vícerozměrné statistické metody (2). Praha, Informatorium, 2005, ISBN 80-7333-036-9. HINDLS, R., HRONOVÁ, S., NOVÁK, I. Analýza dat v manažerském rozhodování. Grada Publishing, Praha, 1999, ISBN 80-7169-255-7. HINDLS, R., HRONOVÁ, S., SEGER, J., FISCHER, J. Statistika pro ekonomy. 8. vyd. Praha: Professional Publishing, 2007. 415 s. ISBN 978-80-86946-43-6. KYDLAND, F. E., PRESCOTT, E. C. Time to build and aggregate fluctuations. Econometrica, 1982, vol. 50, no. 6, p. 1345-1370. ΙSSN 0012-9682. LAURETI, T., VIVIANI, A. Competitiveness and productivity: a case study of Italian firms. Applied Economics, 2011, vol. 43, no. 20, p. 2615-2625. ΙSSN 0003-6846. LONG, J. B., PLOSSER, C. I. sectoral VS aggregate shocks in ťhe business cycle. American Economic Review, 1987, vol. 77, no. 2, p. 333-336. ΙSSN 0002-8282. MARINIČ, P. Plánování a tvorba hodnoty firmy. 1. vyd. Praha: Grada 2008. ISBN 978-80-2472432-4. NOTTA, O., VLACHVEI, A. Competitiveness and advertising in Greek food and beverage manufacturing firms. Covent Garden: Imperial Coll Press, 2008 Marketing and Management Sciences. 140-146 s. ΙSBN 978-1-84816-509-0. O'MAHONY, M. ET AL.Productivity growth in the US and the EU?: A sectoral analysis. National Institute of Economic and Social Research London [on-line], [cit. 15.3.2009]. Dostupné z: http://www.niesr.ac.uk/ ORAL, M., CINAR, U., CHABCHOUB, H. Linking industrial competitiveness and productivity at the firm level. European Journal of Operational Research, 1999, vol. 118, no. 2, p. 271-277. ΙSSN 0377-2217. PUTIĆOVÁ, M., MEZERA, J. Food industry in the Czech Republic –with regard to labour force development. Agricultural Economics–czech, 2008, vol. 54, no. 6, p. 285-292. ISSN 0139-570X SEGER, J., HRONOVÁ, S., HINDLS, R. Statistika v hospodářství. Praha: ETC Publishing, 1998. 636 s. ISBN 80-86006-56-5. SOLOW, R. M. Technical Change and the Aggregate Production Function. The Review of Economics and Statistics, 1957, vol. 39, no. 3, p. 312-320. ΙSSN 00346535. VAN PRAAG, M., VERSLOOT, P. H. The Economic Benefits and Costs of Entrepreneurship: A Review of the Research (2008). Foundations and Trends in Entrepreneurship, Vol. 4, No. 2, pp. 65-154, 2008. [ cit. 15.9.2013]. Dostupné z: http://ssrn.com/abstract=1625828 YASSER, A., JOUTZ, F. Relating the knowledge production function to total factor productivity: an endogeneous growth puzzle. Washington, DC [US] : International Monetary Fund, 2005 IMF Working Paper No. 05/74. . [cit. 15.9.2013]. Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2005/wp0574.pdf Eurostat - National accounts [on-line], [cit. 8.7.2013]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu

Adresa autorů: Ing. Martina Novotná, Ekonomická fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Katedra ekonomiky, e-mail: [email protected] Ph.D, Ing. Tomáš Volek, Ph.D, Ekonomická fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Katedra ekonomiky, e-mail: [email protected]

LABOUR PRODUCTIVITY AS A FACTOR OF GROWTH COMPETITIVENESS IN THE FOOD INDUSTRY Abstract The main aim of this paper is to assess if the labour productivity affects the competitiveness of firms in the food industry. The basic source of data was Eurostat (National Accounts) period 19952011 (17 years). Another source of data was the database of 652 food firms. It was found that the food industry is basic part of manufacturing, but the importance of food industry is decreasing in long term. The food industry is not significantly affected by the business cycle against other parts of manufacturing. The next analysis dealt with microeconomic analysis of firms. The analysis has found that the biggest labour productivity had large enterprises and the lowest microenterprises. The analysis of enterprises data didn’t prove a linear correlation between indicators of labour productivity and indicators of profitability (Return on Equity and Return on Assets). The conclusion is that the labour productivity is not limiting factor in the food industry for increasing competitiveness of companies.

Key words labour productivity, firm, competitiveness, food industry

JEL Classification D24, J24, O47