Tištěná verze: ISBN 1214-9632, online verze: ISSN 1801-0415
www.nesehnuti.cz
Zpra ých právech prostř k m s voda í d n i edí a l j o život
Téma:Na vlnách změn + Jaderná energetika – problém za problémem + Vojenské aktivity v Libyi + Nový projekt NESEHNUTÍ pro dobrovolníky + Nový web ženského programu
dobrovolná cena 10 Kč
50 ~ 2011
úvod Milé čtenářky a milí čtenáři Alarmu, Po delší době k vám opět přicházíme s dalším číslem. I když se zdá, ze jsme si s číslem, které právě držíte v rukách, dali až příliš na čas, nelze říct, že bychom se zrovna ulévali. Usilovně jsme totiž pracovali souběžně na přípravě nové koncepce našeho zpravodaje včetně jeho nového designu, kterou – doufejme – vám budeme moci představit v již nejbližší době. Ptali jsme se vás také na našem webu i na „facebookovském“ profilu, co se vám na stávající podobě zpravodaje líbí či nelíbí, protože k vám chceme být co nejblíže a nabídnout spoustu podnětů k předkládaným tématům. Tím se logicky pozdrželi práce na stávajícím čísle, avšak vše dobře dopadlo a o to víc doufáme, že i vzhledem k velice zajímavým článkům se nebudete cítit ochuzeni. V aktuálním čísle Alarmu naleznete spoustu zajímavých informací. Společ-
ně se zamyslíme nad katastrofálními důsledky zemětřesení a následně výbuchu jaderné elektrárny v Japonsku, trochu z právnického pohledu též nad schvalováním bezletové zóny v OSN nad Libyi, dozvíte se jaké potíže působí novela zákona o pobytu cizinců v advokátní praxi nebo jak probíhala blokáda Brna na svátek práce v květnu. Představíme vám rovněž nové členy resp. členky týmu Nesehnutí. Nemůžeme opomenout žhavou novinku ženského program – nový web, který rozhodně stojí za to navštívit! Věříme, že vám nové číslo zpříjemní třeba cestu tramvají, či volné odpoledne, anebo i pobyt na koupališti; škoda jen, že papír FSC není také voděodolný… Hezké léto přeje Vaše redakce
Obsah Jaderná energetika: problém za problémem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Aké sú hranice spojeneckých vojenských aktivít v Líbyi?* . . . . . . . . . . . . . . . 4 Naplánujte si své Brno!. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 V Brně vyrostl Strom v betonu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Brněnské prvomájové blokování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8
ALARM č. 50~2011 redakce: Darina Chvosteková, Lukáš Lyer, Kristýna Pešáková grafická úprava, sazba a typografická úprava: Radim Šašinka, www.larvagrafik.com tisk: POIRE, s. r. o. registrace: MK ČR 14790 Vytištěno na recyklovaném papíře Obálka je vyrobena z papíru s certifikací FSC (Forest Stewardship Council) označující výrobky z ekologicky a sociálně šetrného lesního hospodaření. poznámka redakce: Ne všechny články musí vyjadřovat stanovisko NESEHNUTÍ. Chcete-li dostávat zpravodaj ALARM, pošlete na brněnskou adresu NESEHNUTÍ dvacetikorunovou známku (počet známek – počet čísel ALARMu) anebo nám napište na adresu
[email protected], kde si můžete objednat jeho pravidelné zasílání v elektronické verzi. ALARM si můžete také prohlédnout na našich internetových stránkách: www.nesehnuti.cz Děkujeme Lukášovi Lyerovi za korektury textů.
Pečující ženy – předpoklad fungujícího kapitalismu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Některé změny zákona o pobytu cizinců po 1. 1. 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . 10 komiks . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Evropský rok dobrovolnictví aneb „I Ty se můžeš stát dobrovolníkem“ . . . . . . 12 Trochu bláta… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 distribuce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Mezinárodní den žen 2011. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
Grafik/sazeč TL (tohoto listu) přijme zakázky ~Časopisy~noviny~knihy~plakáty~ ~letáky~výstavy~akcidenční tiskoviny~ od návrhu po realizaci ~ od vizitky po lokomotivu www.larvagrafik.com email: larva_grafi
[email protected], tel.: 732 360 617
2
LarvaGrafik
www
...od vizitky po lokomotivu
com
titulní strana: Kristýna Pešáková originál byl graficky upraven se souhlasem autorky; poprvé zveřejněn v rámci výstavy „Mešity z blízka“ v Cafe Therapy v Brně
téma Δ
Jaderná energetika: problém za problémem
Autor: Edvard Sequens, Calla Tři těžce poškozené reaktory a bazén s vyhořelými palivovými pruty v japonské Fukušimě ještě zdaleka ani po měsících od tragického zemětřesení a vlně tsunami nejsou pod kontrolou. Nepodařilo se obnovit chlazení, z elektrárny uniká radiace do vzduchu i moře a ke všemu nejspíše v prvním reaktoru propuká samovolná štěpná reakce. Japonská vláda konečně rozhodla o zvětšení evakuačního pásma na 30 kilometrů, ale kdo mohl, odjel již dříve. Nejpozději, když týmy Greenpeace naměřili vysokou radiaci i ve vzdálenosti 40 km od elektrárny a když se ocitla v pitné vodě Tokia. Havárie v jaderné elektrárně Fukušima opět s vysokou naléhavostí připomněla problém bezpečnosti, na který tak rádi zapomínáme ukolébáni řečmi technokratů a přirozenou vlastností naší psychiky vytěsnit dlouhodobý pocit nebezpečí – stále žít ve stresu nelze. Co je jadernému průmyslu po celém světě společné, to je bytostná nekritická sebedůvěra v řešení, které prosazuje, jakýsi technooptimismus, že může mít vše pod kontrolou. Černobyl, ten se přeci nemůže opakovat, to byl sovětský šlendrián…. Vše je krásně propočteno, doloženo, pravděpodobnosti, jištění. Zrovna jako na stránkách provozovatele firmy TEPCO ještě v době zemětřesení
viselo tvrzení o odolnosti jeho jaderných elektráren vůči zemětřesení a tsunami. Vždy se prostě najdou scénáře a příčiny, se kterými se nepočítalo. I v Japonsku, které je známé vysokou technologickou vyspělostí se s ohledem na investice či výpočet míry pravděpodobnosti zapomene zrealizovat vyšší odolnost dieselagregátorů náhradního napájení na očekávatelnou vlnu. Navíc, jak se nyní ukazuje, provozovatel nepovažoval za důležité havarijní systémy napájení a další komponenty kontrolovat a falšoval zápisy, aniž by to jaderný dozor nějak obzvláště znepokojilo. Japonský tisk pak přináší tvrzení bývalého zaměstnance do-
zdroj: Reuters
davatele reaktorů firmy Hitachi, o vadné oceli na kontejnment, který byl pravděpodobně nyní poškozen. Vynořují se vzpomínky na případ bývalého zaměstnance ČEZu, který přinesl svědectví o tajné opravě svaru potrubí primárního okruhu s reaktorovou nádobou na 1. bloku jaderné elektrárny Temelín. Záležitost, stejně jako řada dalších, byť méně závažných tipů skončili ve ztracenu. Nechť si čtenář v případně zájmu dohledá na webu Greenpeace. Český jaderný dozor je u nás jasně na straně provozovatele, nikoli veřejného zájmu a i zde se podílí na bagatelizaci jaderného rizika. Podobně tomu bylo v Německu až do té doby, než rudozelená vláda podřídila jaderného regulátora ministerstvu životního prostředí, kam konečně vzato věcně patří. To se české vládě se Zelenými nepodařilo. Jediným malým vítězstvím naší Strany zelených ve vládě je tak navýšení limitu odpovědnosti provozovatele atomových reaktorů za případné jaderné škody z 6 na pouhých 8 miliard korun. To je hanebně nízká výše, která vůbec neodpovídá možným škodám. U Fukušimy se první, nutně nepřesné a zdaleka ne konečné odhady nákladů pohybují od 65 do 120 miliard USD. Vedle poškozování životního prostředí vlivem těžby a zpracování uranu, produkce vysoceradioaktivních odpadů, které tu budeme muset zanechat potomkům na miliony let bezpečně izolované od biosféry, aniž dost dobře víme jak, a vysokých investičních nákladů, jsou to rizika havárie, která řadí jadernou energetiku mezi obor s nevalnou perspektivou. Mnohé země již na poslední události reagovaly zastavením svým jaderných programů. Česko zatím věří v atomové spasení a v tom patří mezi nejvíce optimistické země Evropy. Stejně jako je na špici v exportu našeho životního prostředí v podobě elektřiny, v množství vypouštěných skleníkových plynů nebo taky v zanedbávání energetických úspor. Tak nějak to všechno spolu souvisí. Politici, kteří nyní v Česku drží otěže moci, směřují své úsilí k naplnění vize ČEZu postavit tu další reaktory. Přitom debata by se měla vést o tom, kdy odstavíme ty stávající v Dukovanech a Temelíně. Jednu z obou elektráren
3
téma v zásadě můžeme vypnout rovnou, aniž to nějak poznáme – více elektřiny vyvážíme, než vyrobí. Ale i s tou druhou bychom se měli a mohli rozloučit. Alternativní scénáře, které umožní budovat energetiku skutečně čistou a bezpečnou, tedy bez jaderných elektráren, jsou na stole. V České republice třeba Chytrá energie nevládních ekologických organizací (ke
Δ
stažení včetně řady podkladových analýz na www.chytraenergie.info). Pro celou Evropu pak existují další koncepty – McKinsey, PricewaterhouseCoopers ECOFYS, které docházejí ke shodnému závěru – Evropa může pokrývat svou spotřebu energie v polovině jedenadvacátého století již jen z obnovitelných zdrojů. Nesmíme si samozřejmě představovat,
že jimi nahradíme naši dnešní nebo ještě vyšší energetickou potřebu. Naopak musíme využít příležitosti, které se nabízejí ke zvýšení energetické efektivity i snížení spotřeby. Konečně žádný jiný scénář vzhledem k docházejícím neobnovitelným zdrojům, startující globální změně klimatu nebo problémům jaderné energetiky ani není životaschopný. Ω
Aké sú hranice spojeneckých vojenských aktivít v Líbyi?* Autor: Kubo Mačák, študent doktorandského programu na Univerzite v Oxforde *Článek byl se souhlasem autora redakčně upraven. V nezkrácené verzi vyšel poprvé dne 6. 4. 2011 na blogu Jiné právo (http://jinepravo.blogspot.com). Diskuse k tomuto tématu viz tamtéž.
Ťažisko môjho akademického záujmu sa týka právnej regulácie ozbrojených konfliktov, a to všetkých jej troch kľúčových aspektov, ktoré majú v duchu Quidquid latine dictum sit, altum sonatur pekné latinské názvy ius ad bellum, ius in bello a ius post bellum. Tieto tri právne oblasti vyjadrujú tri hlavné otázky spojené s troma fázami ozbrojenej konfrontácie akéhokoľvek druhu: kedy smieme vstúpiť do ozbrojeného konfliktu („právo na vojnu“, teda ad bellum), aké práva a povinnosti máme v jeho priebehu („právo platné počas vojny“, teda in bello) a po jeho ukončení, a to najmä z hľadiska potrestania osôb zodpovedných za vojnové zločiny („právo po vojne“, post bellum). Otázka, do akej miery sa smú spojenecké sily zapojiť do prebiehajúceho konfliktu v Líbyi, tak spadá na pomedzie prvej a druhej z týchto oblastí. Na všeobecnej úrovni sa spochybňovanie legitimity a legality vojenskej intervencie proti Kaddáfiho silám v Líbyi po udalostiach v marci tohto roka odsunulo v podstate na okraj verejnej diskusie. Čo sa týka jej legitimity, regionálne organizácie predstavujúce všetky tri kultúrno-geografické okruhy, do ktorých Líbya patrí, a síce Arabská liga, Organizácia Islamskej konferencie a Africká únia v úvode mesiaca svorne odsúdili útoky proti civilnému obyvateľstvu. Prvé dve z nich navyše otvorene vyslovili podporu vytvoreniu bezletovej zóny nad Líbyou. Na rozdiel od intervencií v Kosove alebo Iraku otázku legality vyriešila jednoznačne formulovaná rezolúcia Bezpečnostnej rady OSN (BR OSN) 1973 (2011) 1 zo 17. marca tohto roka. Charta OSN zakazuje vo svojom článku 2 použitie sily alebo hrozby silou v medzinárodných vzťahoch, pričom z tohto pravidla pripúšťa 1 Dostupná na http://www.un.org/Docs/sc/unsc_ resolutions11.htm.
4
iba dve výnimky: konanie v sebaobrane (čl. 51) a konanie autorizované BR OSN s cieľom udržania alebo obnovenia medzinárodného mieru a bezpečnosti (čl. 39 a nasl.). Rezolúcia 1973 poveruje členské štáty OSN „prijať všetky potrebné opatrenia“ na území Líbye na dosiahnutie cieľov mandátu. Táto magická formulka je dnes už zaužívaným eufemizmom, ktorý legalizuje použitie sily v súlade s podmienkami stanovenými BR OSN. Akú širokú mieru uváženia ponecháva teda toto poverenie spojeneckým štátom intervenujúcim v súčasnosti v Líbyi? Môžu sa usilovať o odstránenie Kaddáfiho režimu silou priamo alebo aspoň nepriamo formou vojenskej pomoci rebelom pôsobiacim vo východolíbyjskom meste Bengází? Rozhodnutie BR OSN štátom povoľuje prijať všetky potrebné opatrenia na dosiahnutie dvoch navzájom prepojených cieľov. Prvým z nich je ochrana civilného obyvateľstva a obývaných oblastí, ktorým v Líbyi hrozia útoky. Druhý cieľ predstavuje vytvorenie a udržanie bezletovej zóny nad líbyjským územím, opäť za účelom pomoci na ochranu civilného obyvateľstva Z textu je zrejmé, že možnosti, ktoré majú spojenci k dispozícii, sú výraz-
ne obmedzené. Spojenecké sily nesmú podrobiť líbyjské územie okupácii v žiadnej jeho časti. Mandát navyše explicitne nepovoľuje zmenu režimu, ako tomu bolo napr. v rezolúcii 940 (1994), ktorou BR OSN výslovne poverila medzinárodné sily na odstránenie nelegitímneho vedenia Haiti a jeho nahradenia demokraticky zvoleným prezidentom Jeanom-Bertrandom Aristidom. Rezolúcia 1973 teda nadväzuje na podobne formulované rezolúcie BR OSN zamerané na ochranu civilného obyvateľstva (napr. rezolúcie 1270 (1999) a 1289 (2000) ohľadom Sierra Leone alebo rezolúcia 1706 (2006) ohľadom situácie v Darfúre), ktoré sa rovnako nezmieňujú o odstránení politického vedenia dotknutých krajín a nikdy tak ani neboli interpretované. Obyvatelia mnohých západolíbyjských miest sú loajálni voči Kaddáfiho vláde a v súčasnosti im nehrozí útok vládnych vojsk. Argument, že výmena vlády je nevyhnutná kvôli ochrane civilného obyvateľstva na území celej Líbye teda takisto neobstojí. Podobne, do tej miery, do akej povstalecké sily žiadajú podporu spojeneckých síl na dosiahnutie svojich strategických cieľov obsadenia čo najväčšieho územia krajiny, je ich požiadavka za hranicou mandátu, ktorý spojencom BR OSN umožnila a mala by nimi byť odmietnutá. V posledných dňoch predstavitelia západných krajín začali otvárať otázku možného obídenia nemožnosti priameho útoku na centrum Kaddáfiho moci a priamej vojenskej podpory povstaleckých útokov prostredníctvom poskytnutia vojenského tréningu a výzbroje rebelom. Podľa niektorých správ dokonca americký prezident
téma Barack Obama aj schválil takúto podporu skrytou formou. Prvou prekážkou akéhokoľvek transferu zbraní na líbyjské územie je zbrojné embargo, ktoré bolo na Líbyu uvalené v deviatom odseku predchádzajúcej rezolúcie BR OSN venovanej tamojšej situácii (rezolúcia 1970 (2011)). Z textu rezolúcie 1973 je však zrejmé, že poverenie prijať všetky potrebné opatrenia platí „bez ohľadu“ na toto ustanovenie. Preto zákaz dovozu a prevozu zbraní do Líbye neplatí absolútne (ostatne, ak by tomu tak bolo, tak by striktne vzaté ani intervenujúce krajiny nesmeli prekročiť hranice Líbye s akoukoľvek výzbrojou, čo by im znemožnilo vojenský zásah), no otázkou ostáva, či je v zmysle novej rezolúcie legálne ich poskytnutie povstalcom bojujúcim proti Kaddáfiho silám. V nedávno publikovanom blogovom príspevku na túto tému môj bývalý učiteľ Dapo Akande argumentuje, že štáty sa môžu rozhodnúť, či zrealizujú Bezpečnostnou radou povolené použitie sily „priamo alebo nepriamo“, pričom za nepriame použitie sily považuje v tomto kontexte poskytnutie vojenskej podpory vrátane výzbroje povstaleckej skupine. Ako jediné obmedzenie Akande uvádza,
Karikatura.
že štáty tak musia učiniť s cieľom naplniť mandát BR OSN. Ak si však pripomenieme text rezolúcie 1973, uvidíme, že poverenie členským štátom uvádza výslovne, akými formami môžu tieto subjekty konať, a síce jednotlivo alebo prostredníctvom regionálnych organizácií a uskupení. O „nepriamom“ použití sily niet zmienky, ani o možnosti spolupracovať s inými subjektmi medzinárodného práva než tými uvedenými v rezolúcii samotnej. Štátom následne vznikajú ďalšie povinnosti procesnej povahy vrátane povinnosti informovať o svojich aktivitách generálneho tajomníka OSN. Tie by sa automaticky nepreniesli na podporených povstalcov, čím by bol narušený rozsah mandátu povoleného BR OSN. Podobne by sa na povstalcov sama o sebe nepreniesla povinnosť poskytnuté zbrane využiť iba v súvislosti s ochranou civilného obyvateľstva, resp. by sa podobne uvedomelé konanie od nich dalo len ťažko predpokladať, čo by takisto ohrozilo hranice mandátu z rezolúcie 1973. Keďže použitie sily autorizované BR OSN je výnimkou zo všeobecného zákazu použitia sily alebo hrozby silou v medzinárodných vzťahoch, v duchu základných kánonov interpretá-
cie musí byť vykladané reštriktívne. Preto by podľa môjho názoru vyzbrojovanie povstalcov vo východnej Líbyi znamenalo porušenie rezolúcie 1973. Z právneho hľadiska teda spojenci smú udržiavať bezletovú zónu a chrániť líbyjské civilné obyvateľstvo pred vládnymi útokmi i naďalej. V súčasnom stave však ich mandát nepovoľuje odstránenie Kaddáfiho režimu alebo poskytnutie zbraní a vojenského materiálu protivládnym silám na východe krajiny. Možné riešenie poskytuje rezolúcia 1970, ktorá ustanovuje tzv. sankčnú komisiu (Sanctions Committee), ktorá môže schváliť predaj alebo dovoz zbraní a vojenského materiálu na líbyjské územie. Avšak vzhľadom na to, že táto komisia má byť zložená zo zástupcov všetkých členských krajín BR OSN, a teda vrátane štátov, ktoré sa na prebiehajúcu intervenciu pozerajú nanajvýš zdržanlivo (ako Rusko, Čína alebo Nemecko), je šanca, že podporí vyzbrojovanie povstalcov, pomerne nízka. Z politického hľadiska tak hrozí, že sa vytvorí patová situácia, v rámci ktorej sa Líbya de facto rozdelí na provládnu západnú časť a povstalcami ovládnutú východnú časť. O tom, že medzinárodná komunita
zdroj: Internet
5
téma ani obyvatelia Líbye takýto výsledok neprivítajú, asi niet pochýb. Ak však k trvalejším zmenám nedôjde prostredníctvom vnútroštátnych procesov (či už po dob-
Δ
rovoľnom odstúpení Kaddáfiho vedenia alebo po oveľa menej pravdepodobnom vojenskom víťazstve jednej z bojujúcich strán), na to, aby riešenie „zvonku“ bolo
v súlade s medzinárodným právom, ho budú musieť jeho zástancovia opäť presadiť v rámci existujúcich mechanizmov Bezpečnostnej rady OSN. Ω
Naplánujte si své Brno! Autor: Lukáš Lyer, koordinátor Ekologické poradny NESEHNUTÍ
Ekologická poradna od prosince do března trhala rekordy v počtu konzultací. V Brně se totiž pořizuje nový územní plán a v tomto období probíhalo pořizování konceptu územního plánu (ÚP). Veřejnost se může pořizování konceptu účastnit. Kdokoli může k územnímu plánu podat svou připomínku, majitelé dotčených pozemků a zástupci veřejnosti pak také námitku. Námitka má větší váhu v tom, že o ní nerozhoduje úřad, ale zastupitelstvo svým hlasováním. Ekologická poradna poskytovala rady majitelům a majitelkám pozemků dotčených změnami využití území podle nově připravovaného územním plánu. Obrátila se na nás např. majitelka domu, který se ocitl v „obklíčení“ silnice a tramvajových tras, nebo majitelka zahrady, jejíž zahrada se mávnutím tužky plánovačů proměnila v zázemí fotbalového hřiště. Nejvíce naší poradnu ale zaměstnala asistence zástupcům veřejnosti. Stejně jako majitelům a majitelkám dotčených pozemků jsme i jim pomáhali se sesta-
K ustavení zástupce veřejnosti stačí 200 podpisů.
6
vením námitek po formální i obsahové stránce a zveřejňovali jejich námitky na našem webu. Zástupce veřejnosti je osoba zmocněná k podání námitky k územnímu plánu. V Brně takových zástupců vzniklo kolem čtyřiceti, což je poměrně vysoký počet (např. v Praze jich bylo výrazně méně). Svědčí to o tom, že plánované změny ÚP vyvolaly silný odpor veřejnosti. Řada lidí vyjadřovala svůj nesouhlas nejen svými podpisy pod zmocněním zástupců veřejnosti, ale i svými vyjádřeními na ve-
foto: Josef Jelínek
Lhůta pro podávání námitek zakryla slovutný časostroj. foto: Josef Jelínek
řejných besedách a veřejném projednání konceptu ÚP. Další olej do pomyslného ohně rozhořčení lidí navíc přiléval i způsob komunikace Magistrátu města Brna (MMB) s veřejností. Zpočátku bylo pro úřednictvo zodpovědné za rozvoj města téměř tabu vyslovit pojmy jako námitka nebo zástupce veřejnosti. Teprve po tlaku občanských iniciativ a nevládních organizací se začalo o možnostech zapojení veřejnosti do vytváření nové podoby města více mluvit i ze strany MMB. A co vlastně brněnskou veřejnost v konceptu územního plánu nejvíce pálilo? Zástupce veřejnosti občanské koalice Nádraží v centru podal námitky k řešení železničního uzlu, koncept totiž vůbec nepočítal s možností zachování nádraží ve stávající poloze. NESEHNUTÍ se snaží do územního plánu prosadit systém pravidel pro rozvoj pestré a husté sítě obchodů. Dalším palčivým tématem je řešení silnice R 43. Velká vlna odporu se zvedla proti plánovanému rušení více než poloviny brněnských zahrádkářských kolonií. Ve svých námitkách proto vyzdvihovali jejich rekreační potenciál a nezastupitelnou ekologickou funkci. Všem těmto i dalším zástupcům veřejnosti poskytovala naše Ekologická
téma poradna konzultace k jejich námitkám a pomáhala jim s tím, aby jejich námitky byly v pořádku nejen po formální stránce. Fáze konceptu skončila, ale proces pořizování územního plánu dále pokračuje. V současné době MMB zpracovává došlé připomínky a námitky ke konceptu. Na základě tří variant konceptu a mimo jiné i podnětů ze strany veřejnosti vznikne návrh územního plánu. K návrhu se bude moci veřejnost rovněž vyjádřit. Pokud vám tedy není lhostejné, jak se bude Brno během následujících desetiletí rozvíjet, zapojte se do jeho plánováni i vy! Pokud byste nevěděli, jak na to, rádi vám pomůžeme v naší bezplatné poradně. Ω Více informací naleznete také na stránce ekobrana.cz/uzemniplan
Δ
Školení zástupce veřejnosti.
foro: Milan Štefanec
V Brně vyrostl Strom v betonu
Autor: Lukáš Lyer, spoluautor výstavy Co to zase v Brně vymysleli? Ne, do betonu tu alespoň zatím nikdo stromy nesází. Strom v betonu je název nové putovní informační výstavy NESEHNUTÍ. V textech osmi panelů doplněných zajímavými fotografiemi a vtipnými kresbami můžete zjistit, jestli jeleni jezdí autobusem, proč kytky čekají na vlak, jak se krájí krajina nebo jak se vaří sídelní kaše. Výstava se snaží ne příliš vážnou formou seznamovat veřejnost s vážnými problémy životního prostředí a nabízet návody, jak se lidé mohou do řešení těchto problémů zapojit. Texty jsou psány s nadsázkou a snaží se nemoralizovat a nepoučovat, spíše informovat a pobavit. Informují mimo jiné o tom, proč se vyplatí chránit zemědělský půdní fond a co to vůbec je, proč je dobré si ve městě udržovat dostatek zeleně nebo co je to biodiverzita a k čemu je nám dobrá. A pobaví třeba nápaditými kresbami, jimiž se prolíná postavička jelena. Jeho parohy mají podle autorky kreseb symbolizovat větve stromů. Navíc jelena v autobuse nebo v krabici na ulici často nepotkáte a při čtení o vážných věcech trocha odlehčení neuškodí. Panely záměrně nejsou číslovány a vystavující si tak sami mohou volit pořadí témat. Třeba podle toho, jakou důležitost jim přikládají nebo jakými tématy se sami zabývají. Názvy panelů se snaží neotřele nastiňovat témata, o nichž pojednávají. Na panelu Strom v betonu si můžeme uvědomit, jak pro nás zcela zdarma a nezištně pracují stromy a zeleň kolem nás a co všechno vlastně ne-
jen pro nás dělají. Zajímavá je také zmínka o tzv. guerillovém zahradničení, o lidech, kterým není lhostejný nedostatek zeleně a vzhled jejich okolí a zvelebují veřejné prostory měst výsadbou zeleně od drobných kvítek až po stromy. Panel Země pestrá, domov můj se snaží co nejsrozumitelněji vysvětlit, co je to biodiverzita, čím je nám všem užitečná a proč bychom ji měli chránit. Betonu až na půdu se už nějakou dobu lije do naší krajiny a je to i název dalšího z panelů. Ten nás poněkud zneklidní plochou zemědělské půdy, která se každoročně nenávratně ztrácí třeba pod krabicemi nákupních a logistických center. O tom, jak je krájená krajina silnicemi a jak je postupně rozdrobována na čím dál menší kousky, se dočteme na dalším panelu stejného názvu. O tom, jak se umíme (nebo neumíme?) chovat ke svým mimolidským spoluobyvatelům planety se píše na panelu My (a) zvířata, obdobně se panel Samá voda věnuje vodě a panel Vzduch a puch ovzduší a klimatu. Na každém panelu je stručný návod pro aktivní veřejnost, jak se může do řešení zmiňovaných problémů zapojit. Panel Spotřeba netřeba slouží především
Velký zájem o výstavu byl už při jejím představení v kavárně Trojka. foto: Josef Jelínek
k inspiraci, jak ekologicky šetrně svítit, pít, nebo třeba i pečovat o své potomstvo. Výstava byla poprvé představena 19. ledna v kavárně Trojka za přítomnosti až nečekaného počtu lidí. Ohlasy veřejnosti jsou velmi pozitivní a termíny a rozvrh putování výstavy pro letošní rok se pomalu zaplňuje. O výstavu projevila zájem řada environmentálně zaměřených sdružení, škol či knihoven. Nejen jim je ale výstava určena, je tvořena tak, aby byla srozumitelná pro široké spektrum lidí všech věkových kategorií a zaměření. Může zpestřit dlouhé čekání na úřadě nebo oživit prostor různých klubů či kaváren. Pokud vás rovnou nenadchne k tomu, abyste se zapojili do řešení problémů životního prostředí, možná se aspoň dozvíte něco zajímavého nebo se trochu pobavíte. Ω
tel.: 543 214 244; e-mail:
[email protected]
7
téma Δ
Brněnské prvomájové blokování autor: Tomáš Blažek, právník, pracuje jako asistent soudkyně na Nejvyšším správním soudě
V Brně se již stalo tradicí, že se zde na prvního máje konají „pronárodní oslavy“ (slovy organizátorů), či chcete-li „pochody nácků“ (slovy jejich odpůrců). Že bude v moravské metropoli rušno i letos, bylo patrné nejpozději ve chvíli, kdy Krajský soud v Brně zrušil úřední zákazy pochodů ohlášených na uvedený den Dělnickou mládeží, respektive jejím předsedou Erikem Lamprechtem. Letošní „prvomájová demonstrace nacionálních sil“ však přece jen proběhla jinak, než bývalo v minulosti zvykem. Hlavní odlišnost spočívala zejména v tom, že tento rok se v reakci na ohlášení trasy pochodu národovců (měl vést mimo jiné přes ulici Cejl) podařilo zmobilizovat (nejen) brněnskou veřejnost k početné protidemonstraci, jež si kladla za cíl pochod zablokovat. To se nakonec zcela nezdařilo, pochod se uskutečnil a částečně „brněnským Bronxem“ prošel, byť pozměněnou trasou. Převládající reflexe událostí ze strany mainstreamových médií také příliš nevybočila z klasických schémat ve stylu „na jedné straně skupina pravicových, na druhé straně levicových extremistů, mezi nimi policie, která oba v zásadě stejně agresivní tábory odděluje“. Navzdory tomu mám za to, že by povědomí o letošním brněnském prvním máji nemělo jen tak zapadnout. Brněnská akce jistě nebyla první tohoto druhu v České republice. Zmínit lze iniciativu „V Ústí (neo)nacisty nechceme“, či její obdoby formující se v dalších městech. V brněnských podmínkách však byla takto masová a z hlediska složení účastníků „širokospektrální“ protidemonstrace přelomová. Organizátoři hovořili o 1500 lidech, policie uváděla o něco nižší čísla, avšak není pochyb o tom, že účastníci demonstrace pořádané Dělnickou mládeží byli početně ve zřetelné menšině. Spektrum účastníků protidemonstrace bylo nadto velice pestré a našlo se zde i dost lidí, kteří rozhodně nejsou typickými politickými aktivisty. A to je v Česku malý zázrak. Zřetelnou inspirací organizátorů akcí uvedeného typu jsou blokády pořádané proti pochodům neonacistů v Německu. Známým příkladem je blokáda uskutečněná 13. 2. 2010 v Drážďanech, kde tisíce lidí obklopili vlakové nádraží Neustadt, čímž znemožnili účastníkům plánovaného pochodu vůbec vyjít do ulic. V brněnském případě něco takového možné nebylo, protože by to vyžadovalo zapojení řádově většího množství lidí, než kolik se jich na Cejlu sešlo. Ale srovnávat s Německem postkomunistické Česko, v němž lidé stále ještě nejsou příliš zvyklí angažovat se ve veřejném prostoru, v tomto ohledu asi úplně nelze. V Česku naopak převládá tendence přenášet odpovědnost na orgány ve-
8
řejné moci. Významnou částí médií, ale i představitelů nevládních organizací a dalších aktivistů jsou tak neúspěchy při pokusech zakázat shromáždění národovců komentovány jako skandální selhání státu a místních samospráv. Pro ilustraci uvedeného přístupu lze odkázat třeba na komentář Petra Třešňáka „Řádně nahlášená hloupost“, který vyšel v týdeníku Respekt (16/2011). Podle Třešňáka nestojí v případě pochodů Vandase a jeho stoupenců otázka „zda“ jejich pochody zakázat, ale „jak“. „Starostové, kteří tohle chápou, zatím buď troskotají na nepřesvědčivých argumentech (narušení plynulosti dopravy), nebo omezenosti soudců, kteří odmítají brát v úvahu očividné souvislosti (nelze prokázat závadný záměr shromáždění). Lidé, kteří se rozhodnou neonacistům postavit, pak vlastně dělají práci, již stát nezvládá. A stát jim odpovídá dělobuchy.“ Komentátor Respektu dále kritizuje „suchou řeč paragrafů“, podle které je povinností policie „řádně nahlášeným“ shromážděním zajistit volný průchod ohlášenou trasou, jako „účelovou výmluvu, která se pokouší zakrýt neschopnost nebo nechuť skutečně prosazovat právo.“ V podobném duchu se vyjadřovali i iniciátoři akce „Brno blokuje“: „Nenásilnou občanskou blokádu považujeme v této situaci za adekvátní odpověď na neschopnost či neochotu policie, soudů, úřadů, politiků a političek nenávistným pochodům účinně čelit.“
Z podobných výzev ke „skutečnému prosazování práva“ však mrazí v zádech možná i více, než z projevu Tomáše Vandase, který na prvního máje na shromáždění Dělnické mládeže zazněl a který působil (alespoň na pisatele těchto řádků) spíše tragikomicky. Česká úprava shromažďovacího práva je vskutku velice liberální. Jedná se o reakci na praxi známou z období před rokem 1989, kdy vládnoucí režim příliš nectil politická práva (oficiálně uznávaná) svých kritiků. Ze stejného důvodu jsou také správní soudy dost striktní vůči správním orgánům a vyžadují po nich, aby důkladně zdůvodnily každý zásah do základních politických práv, přičemž zákaz shromáždění ještě před jeho započetím je zásahem hodně intenzivním. Jestliže toho nejsou schopny, ať už pro jejich pohodlnost či neschopnost, nebo proto, že prokázat skutečný účel ohlášeného shromáždění někdy objektivně ani nelze, pak shromáždění a priori zakazovat zkrátka nemohou. Chtít po soudech, aby nyní z uvedených požadavků slevily ve jménu „boje proti extremismu“, je značně krátkozraké. Pokud bychom byli vůči úřadům takto shovívaví nyní, pak by příště mohli být označeni za takto „závadné“ osoby, jejichž shromáždění jistě bude „problematické“ a je třeba mu raději zabránit, např. aktivisté protestující proti testům na zvířatech či odpůrci výstavby nové dálnice. Ostatně části médií a politické reprezentace jsou jako „extremisté“ vykreslování už dnes. To však neznamená, že bychom měli akcím pravicových populistů nečinně přihlížet. Zvlášť když si za cíl svého pochodu vyberou tak provokativní terč, jakým je brněnský Cejl. Namísto volání po tom, aby zde „za každou cenu“ nastolil pořádek stát, bychom však měli více usilovat o podobné akty „občanské neposlušnosti“, jakým byla brněnská prvomájová blokáda. Cynici možná budou tvrdit, že k ničemu nebyla, neboť Dělnická mládež nakonec částí „brněnského Bronxu“ prošla. Symbolický význam toho, v jakém počtu se jejich odpůrci shromáždili, bych však nepodceňoval. Ukazuje, že česká občanská společnost přece jen není úplně lhostejná k otázkám rasizmu a netolerance. Ω
a v á r p á k s n e ž Δ
Pečující ženy – předpoklad fungujícího kapitalismu?
Autorka: Kristýna Pešáková, koordinátorka programu Ženská práva jsou lidská práva 17. března 2011 proběhla v Praze konference Ženy a ekonomika, pořádaná Českou ženskou lobby a Friedrich Ebert Stiftung. Se svými příspěvky na ní vystoupila řada ženských osobností, včetně jednoho muže. Přičemž zájem konference směřoval k tématu péče a stále aktuálnímu tématu krize. V tomto článku se zaměřím na první část konference, která byla věnovaná tématu péče. Působivý byl hned první příspěvek Barbary Stiegler, německé sociální vědkyně. Ta představila německou studii, zaměřenou na péči. Podle této studie placená práce nepředstavuje v Německu největší množství celkového objemu práce. Nejvíce je práce neplacené, a to hlavně pečovatelské. Přesto je v jazyce neoliberální ekonomiky reflektována pouze práce placená. Neplacená práce podle studie v Německu představuje objem 4, 9 miliard hodin za rok, přičemž 2/3 této práce vykonávají ženy a 1/3 muži. V převedení na plné úvazky by se jednalo o 3,2 milionů pracovních úvazků. Barbara Stiegler upozornila, že je toto obrovské množství práce zneviditelňováno právě díky tomu, že se jedná o práci neplacenou. Ženy, které se této práci věnují výrazně častěji, přitom díky tomu často přicházejí o práci placenou, nebo jsou nuceny volit částečné pracovní úvazky, což je činí finančně závislejšími. Celá společnost přitom na pečovatelství závisí. Předpokládá se, že v době krize a po ní bude pečovatelství čím dál více nedostatkovým zbožím. Podle Barbary Stiegler je cestou k řešení problému vytvoření nových modelů chování a alternativních vzorů rozdělení péče a rolí žen a mužů. Politici a političky by se podle ní měli více zaměřovat na to, zda politická opatření, která plánují, posilují tradiční rozdělení rolí mezi muži a ženami a díky tomu uvrhávají více žen do chudoby.
ženy s péčí setkávají v celém svém životě, samotné politiky v této oblasti netvoří. Organizace Gender Studies přišla s návrhem alternativní koncepce rodinné politiky pro ČR. Ta by měla být dle Gender Studies zaměřena na řešení nedostatku zařízení péče o děti, a to obzvláště zařízení do tří let věku dětí, kterých neustále ubývá. Koncepce také podporuje větší flexibilitu, týkající se např. možnosti kombinace rodičovského příspěvku a využívání zařízení péče o děti. V neposlední řadě koncepce podporuje otce v péči děti a tak i větší zapojení žen v ekonomickém životě. Další panelistka, Radka Dudová, upozornila na problematickou situaci žen samoživitelek, které přebírají obě tradiční role – pečovatelskou i živitelskou. Životní úroveň osamělých matek se přitom v ČR
neustále snižuje. Plánovaná důchodová reforma by na ně mohla mít také zásadní dopad, neboť těm matkám, které nevydělávají dostatek, by mohlo být znemožněno spořit si na svůj důchod. Podle údajů Českého statistického úřadu z roku 2001 měla klasická rodina o 46 % vyšší příjmy než rodina s jedním rodičem. V poslední době tak dochází také k prohloubení nerovností mezi různými sociálními skupinami na úkor osamělých rodičů a jejich dětí. Psycholožka Eliška Kodyšová se zamýšlela nad tím, proč péče nadále padá na ženy a zmínila dlouhodobou podporu myšlenky předurčení ženy k péči již od přírody, kterou psychologové a psycholožky dlouho prosazovali. Do kontrastu s tím postavila nejistotu matek v péči o děti, jejich často nízké sebevědomí a nízký hlas matek v komunitě, kde žijí. Část věnovaná péči byla ukončena bohatou diskusí, na které např. paní Stiegler upozornila na to, jak se muži snaží uniknout od odpovědnosti v rodině. Podle ní nelze, aby se muži péči vyhýbali a je potřeba hospodářsky podpořit ženy, které pečují. Ω
http://zenskaprava.cz program Ženská práva jsou lidská práva spustil nové webové stránky s adresou http://zenskaprava.cz. Stránky kromě nového vzhledu nabízí také aktuality z žensko-právního programu NESEHNUTÍ, tematické články či informace k nové aktivitě zaměřující se na prosazování rovných příležitostí pro muže a ženy na úrovni politiky. „Doufáme, že se nám podaří na stránkách zveřejňovat, jak se politické strany staví k tématu rovných příležitostí žen a mužů v různých sférách i jejich závazky v této oblasti,“ slibuje si od nových stránek Kristýna Rytířová z NESEHNUTÍ. Rovněž se na webové stránce objeví nová postavička jménem Wagi, která bude s nadhledem komentovat dění na současné feministické scéně.
Česká republika potřebuje alternativní koncepci rodinné politiky Další vystupující, Alexandra Jachanová Doležalová, působící v Evropské ženské lobby a v Gender Studies upozornila na to, že 30 % pečujících žen pracuje na zkrácený úvazek nebo vůbec, přitom by chtěly pracovat na úvazek celý. Doležalová upozornila také na to, že přestože se
Nová postavička Wagi.
Ukázka části úvodní stránky nového webu.
9
cizinci a cizink
y
Δ
Některé změny zákona o pobytu cizinců po 1. 1. 2011 Autor: Pavol Kehl, právník v advokátní kanceláři Cizincům pobývajícím na území ČR určitě neuteklo, že od prvního ledna došlo v organizaci správních orgánů působících ve věcech pobytu cizinců k významné reorganizaci. Podstatným způsobem se také změnil text zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Můj příspěvek není výčtem všech změn v novém textu zákona o pobytu cizinců, ale spíše popsáním nejčastějších případů, resp. problémů, se kterými se setkávám.
Změna – nezměna Ti, co čekali po 1. 1. 2011 velkou revoluci, budou zklamáni. Předně, cizinec si pravděpodobně kromě změny názvu místně příslušného správního orgánu mnoho změn neuvědomí. Konkrétně v Praze došlo k zániku pobočky na adrese Sdružení 1, Praha 4 (přesněji řečeno, pracoviště v současnosti funguje, ale ve zcela omezeném rozsahu). Je určitě k prospěchu, že na každém pracovišti Ministerstva vnitra ČR, Odboru azylové a migrační politiky (dále i jako „OAMP“) naleznete šikovný leták, dle kterého se dá v “síti” těchto odborů lehce orientovat. Na pracovištích došlo k částečným personálním změnám, nicméně lze konstatovat, že běžný pozorovatel si ničeho nepovšimne. Z důvodu zabránění případné korupce jsou na pracovištích OAMPu vyvěšeny desítky upozornění, že nabízení úplatků v jakékoli formě je zakázáno. Dále na Vás OAMP apeluje, abyste pro příště nestáli ve frontě a raději se telefonicky objednali. Tato myšlenka není zlá, nicméně dle vlastních zkušeností můžu uvést, že dovolat se na tuto linku je někdy téměř nelidským úkolem – buď je obsazená nebo nefunguje. Ve výsledku tak strávíte dobu, po kterou byste čekali ve frontě (resp. s lístkem), za telefonem.
Cizinci na úřadě.
10
Od objednávání přes telefon však v žádném případě neodrazuji a je na každém, co si vybere. Je potřeba se zmínit že v souvislosti s reorganizací zůstaly některé pravomoci Policii ČR, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskortu. V Praze tuto působnost provádí pracoviště na Křižíkové 12, Praha-Karlín, v zcela omezeném rozsahu pracoviště Sdružení 1, Praha 4 a dále ředitelství na adrese Olšanská 2, Praha 3. Ve věcech nelegálních pobytů vede většinu řízení pracoviště na Křižíkové 12, Praha-Karlín a to řízení o správním vyhoštění. Dle nové praxe tohoto správního orgánu je cizinci vydáván výjezdní příkaz po dobu, co je s cizincem vedeno řízení o správním vyhoštění – to však pouze v případě, že se s klientem vede toto řízení v I. instanci. V případě odvolacího řízení účastníkovi řízení vylepován výjezdní příkaz nebude – pouze obdrží potvrzení o probíhajícím řízení. Stejná situace nastane v případě podané žaloby proti rozhodnutí odvolacího orgánu. Cizinec je veden v evidenci s poznámkou, že je „v řízení“ a tedy v případě kontroly dokladů by nemělo dojít ke komplikacím. Osobně si myslím, že tato myšlenka není zlá, časem se ukáže, jak budou v praxi probíhat kon-
foto: Daniel Beran, MF Dnes
troly cizinců a zda nebudou cizinci kvůli tomu, že nemají v pasu vylepené vízum, zbytečně potahováni. Po vzoru pracovišť Ministerstva vnitra ČR, OAMP, které do 31. 12. 2010 rozhodovali ve věcech trvalých pobytů, došlo ke zcela zásadní změně v rozhodování o předmětné žádosti – od 1. 1. 2011 tak o všech žádostech rozhoduje tzv. rozhodčí (utajené) pracoviště. Důvodem je opět boj proti korupci. Toto řešení skutečně minimalizuje možnost korupčního jednání, kdy klient se nikdy nedostane do přímého kontaktu s orgánem, který o předmětné žádosti rozhoduje. Bohužel toto řešení není bez chyby. Primární problém tkví v tom, že jelikož je spisový materiál na rozhodčím pracovišti (tj. místě, kam cizinec nemá přístup), jsou v jistém smyslu omezena jeho práva jakožto účastníka řízení. Předně jde o právo nahlížet do spisu, které vyplývá z ustanovení § 38 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád. V situaci, kdy spis není fyzicky na pracovišti OAMPu je jedinou možností jak využít svého práva podání žádosti o nahlédnutí do spisu. O tom, kdy bude spis připraven k nahlédnutí, vás vyrozumí OAMP telefonicky. Celá procedura tak trvá řádově několik dnů nebo i týdnů (do doby, než spis bude připraven k nahlédnutí) a je na pováženou, zda tímto postupem nejsou krácena práva účastníka řízení. K prověření, resp. zjištění okolností případu jsou i nadále účastníci řízení předvoláváni k ústnímu jednáni ze kterého se sepisuje protokol. Otázky přitom předpřipraví rozhodčí pracoviště a na konkrétním pracovišti OAMPu jde už pouze o sepsání tohoto protokolu. Tuto skutečnost si někdy účastníci řízení neuvědomují a spíš než na řádné sepsání protokolů kladou důraz na přehnanou zdvořilost a jakési zanechání “dobrého dojmu” na úředníkovi OAMPu. Podstatné jsou ovšem právě pořízené protokoly, které budou tvořit součást spisu
y k n i z i c a i c cizin Novinkou dle zákona o pobytu cizinců je i podmínka osobního podání žádostí o trvalý a dlouhodobý pobyt, stanovená v § 169 odst. 14 zák. o pobytu cizinců. Místo podání se liší podle toho, zda se žádost podává na území ČR (OAMP) nebo v zahraničí (Velvyslanectví ČR). Přiznám se, že mi není zcela zřejmé, z jakého důvodu zákonodárce přistoupil k této změně. Trendem procesních předpisů je spíš ulehčování přístupu k státním orgánům (prostřednictvím elektronických podání atd.) a ne naopak. Zároveň to předurčuje k větší zatíženosti správních orgánů. Podmínka osobního podání žádosti neplatí v případě žádosti o povolení k přechodnému pobytu – tyto žádosti lze i nadále podávat poštou. Další podstatnou změnou je nové znění § 87y zák. o pobytu cizinců. Toto ustanovení upravuje možnosti rodinného příslušníka pobývat na území z titulu podané žádosti, tj. vedeného řízení. Od 1. 1. 2011 nemá rodinný příslušník občana Evropské unie (blíže vymezen v ustanovení § 15 zák. o pobytu cizinců) právo pobývat na území ČR v případě, že má podanou opakovanou žádost, v níž nejsou uvedeny nové skutečnosti, které rodinný příslušník občana Evropské unie nemohl uplatnit dříve v řízení o předchozí žádosti. Novou skutečností může být zejména skutečnost, že účastník řízení uzavřel manželství, narodilo se mu
dítě, atd. Problémem ale je, že tyto skutečnosti nejsou v zákoně žádným způsobem blíže specifikovány. Je zřejmé, že dle existence těchto skutečností rodinný příslušník občana EU buď může anebo nemůže pobývat na území v průběhu řízení o předmětné žádosti. Co ale nastane v momentu, kdy účastník tvrdí nové skutečnosti, které správní orgán nebude akceptovat jako zásadní? Nebo co stane, když v průběhu řízení dospěje správní orgán k závěru, že tvrzené “nové” skutečnosti jsou nepravdivé? Je potřeba si uvědomit, že v takovémto případě správní orgán vlastně rozhoduje o pobytu cizince na území České republiky, no nečiní tak žádným rozhodnutím a v praxi mu pouze nevydá AKT – Osvědčení o podané žádosti (resp. překlenovací štítek). Proti takovémuto (ne)rozhodnutí se v podstatě účastník řízení nemá jak bránit a pokud nechce na území pobývat nelegálně, musí vycestovat. Jeho další účast však je nutná i pro samotný průběh tohoto řízení (zejména pak k ústnímu jednání, resp. výslechu v průběhu této žádosti atd.). Lze si jen stěží představit, jak bude rodinný příslušník občana EU prokazovat skutečnost, že sdílí společnou domácnost v případě, že bude muset vycestovat nebo k čemu budou místní šetření, která pouze potvrdí skutečnost, že účastník řízení na uvedené adrese nežije. Ω
komiks
a rozhodčí pracoviště bude rozhodovat i na základě těchto protokolů. S reorganizaci správních orgánů vyřizujících podané žádosti souvisí i další jev a to nečinnost správních orgánů. Tato nečinnost je způsobena zčásti samotnou reorganizaci a dále vyplývá z prozaického důvodu, kterým je výrazný nepoměr v počtu cizinců k pracovníkům OAMPu. Tato skutečnost však Ministerstvo vnitra žádným způsobem neomlouvá, resp. není to důvod, který by účastník řízení měl tolerovat. Zákon mluví v tomto ohledu zcela jasně – nečinným je ten orgán, který v zákonné lhůtě nevydá rozhodnutí ve věci. Zákon o pobytu cizinců stanoví v ustanovení § 169 lhůty, podle kterých správní orgán rozhoduje a to v případě že nelze vydat rozhodnutí bezodkladně. Znamená to, že primární povinnost správního orgánu je rozhodnout bezodkladně a zde stanovené lhůty se použijí sekundárně. Správní orgán si musí uvědomit, že jeho nečinností je nejvíce dotčen účastník řízení, pro kterého je vyřízení otázky pobytu často zcela existenční otázkou. Proto doporučuji všem, kterých se to týká, aby nad postupem správního orgánu nezalamovali rukami, ale podali návrh na opatření proti nečinnosti dle § 80 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád. S vypracováním tohoto návrhu cizinci pomůže odborná poradna nebo právní zástupce.
1
2
3
4
11
dobrovolnictví Evropský rok dobrovolnictví aneb „I Ty se můžeš stát dobrovolníkem“
Δ
Autorka: Darina Chvosteková, dobrovolnice Dobře, tak kdo je tedy ten dobrovolník? Pojem „dobrovolník“ (latinsky voluntarius, dobrovolný, nabízející sám sebe) není v praxi definován jednotně. Navíc často implikuje negativní přívlastky jako např. „nezkušený“ či „nekvalifikovaný“. Obecně si pod pojmem dobrovolník představíme člověka, který dobrovolně a bez nároku na odměnu koná nějakou práci ve prospěch druhých nebo dobrovolně něco druhým věnuje. Motivace každého člověka k dobrovolnictví je jedinečná. Nejčastějšími důvody jsou důvody morální (altruismus, občanská zodpovědnost, chuť měnit život k lepšímu), či náboženské (služba a pomoc druhým) nelze však opomíjet ani důvody společenské (angažovanost, potřeba zkvalitnění vlastního života prostřednictvím poznávání nových lidí, aktivní odpočinek či získávání pocitu potřebnosti, sounáležitosti) a profesní (zájem na zvýšení vlastní atraktivity na trhu práce).
2011 – Evropský rok dobrovolnictví Jedním z nástrojů, které Evropská unie využívá k podpoře svých domácích i zahraničních politik je snaha každoročně motivovat vlády členských států, jakož i veřejnost samotnou, k vyvíjení zvýšeného úsilí v konkrétním jedinečném tématu prostřednictvím vyhlášení tzv. „evropských roků“. Cílem evropských roků je zvýšit povědomí o daném tématu na evropské i na národní úrovni různými doprovodnými kampaněmi. Témata jsou vybírána s několikaletým předstihem tak, aby byla zaručena úspěšnost každé kampaně. Poprvé se tak stalo v roce 1983, kdy se tehdy ještě Evropská Společenství zaměřila na drobné podnikatele (Evropský rok malých a středních podniků a řemesel). Od té doby se Evropská unie věnovala rozličným tématům jako například životní prostředí (1987), výživa a zdraví (1994), rasismus a xenofobie (1997), boj proti násilí páchaném na ženách (1999), ale také hudba (1985), kino a televize (1988) či celoživotní učení (1996). Po vstupu České republiky do Evropské unie to byly témata více sociální, např. rovnost příležitostí pro všechny (2007), mezikulturní dialog (2008), či loňské téma boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení 1.
1 více viz www.europarl.europa.eu/parliament/ archive/staticDisplay.do?language=CS&id=1005
12
Mottem „Dobrovolníci mění svět 2“ se chce Evropská unie letos více zaměřit na dobrovolníky, jejich podporu a činnost (dok. Rady EU č. 15658/09 ze dne 24. 11. 2009). Skutečnost, že rok 2011 byl prohlášen za Evropský rok dobrovolnictví (ERD) 3 však není jen náhoda. Kromě toho, že přijetím Lisabonské smlouvy (čl. 214 Smlouvy o fungování EU) byla poprvé v historii zakotvena také humanitární pomoc jakožto samostatná politika EU, byl tento rok Organizací spojených národů opakovaně prohlášen za Mezinárodní rok dobrovolníků při příležitosti desátého výročí jeho prvního vyhlášení. Nezapomeňme ani, že každý 5. prosinec je od roku 1985 oslavován jako Mezinárodní den dobrovolníků 4.
Proč tedy (ne)být dobrovolníkem?! Na rozdíl od západních zemí, kde je dobrovolnictví naprosto běžnou záležitostí a zkušeností (nemluvě o jakési „nepovinně povinné aktivitě“ v případě hlášení se ke studiu na vysoké škole), je v českém prostředí 2 oficiální český překlad anglického „Volunteer! Make a diference!“ 3 oficiální stránky kampaně: http://europa.eu/volunteering/cs/home2. Další informace také na www. dobrovolnik.cz/evropsky-rok-dobrovolnictvi-2011 nebo na www.msmt.cz/mladez/evropsky-rok-dobrovolnictvi-2011-erd 4 www.worldvolunteerweb.org/intl-vol-day/background.html
dobrovolnictví pořád často vnímáno jako něco méněcenného, zvláštního až divného. Charakteristikou současné společnosti je především individualismus, honba za penězi a slávou, kariérismus. Tradiční hodnoty jako jsou rodina a církev jsou zpochybněny a v podstatě ztrácejí na významu. Nedostatek solidarity mezi jednotlivými sociálními skupinami vyostřuje situaci mezi nimi, doprovázenou neschopností si porozumět a xenofobií. Jak vyplývá z národní zprávy ke studii o dobrovolnictví v EU 5, dobrovolnictví má však v ČR stoupající trend. V posledních letech bylo totiž zaznamenáno, že jednotlivci se začali více zajímat o své okolí, životní prostředí a život společnosti. Poslední průzkumy v ČR ukázaly, že v roce 1999 bylo v ČR 816 000 dobrovolníků, v roce 2004 počet klesl sice na 568 243, avšak v roce 2006 opět stoupl na 871 020 a v roce 2007 již na 1 215 363 dobrovolníků, i když přesné číslo nelze zjistit právě s ohledem na neexistující přesnou definici pojmu dobrovolníka. Bez zajímavosti jistě není ani údaj týkající se genderového složení dobrovolníků. Zatímco v ČR a SR počet žen působících dobrovolně jasně převládá nad počtem mužů, v některých okolních zemích naopak převládá počet mužů (Rakousko, Německo) nebo je dokonce jejich počet vyrovnaný (Polsko). Dobrovolnictví je přitom jedinečné v tom, že umožňuje lidem, dobrovolnicím a dobrovolníkům, skutečně si vybrat čeho se zúčastní v závislosti na jimi preferované hodnoty.
I Ty se můžeš stát dobrovolníkem/cí NESEHNUTÍ letos představilo svůj vlastní projekt k tématu dobrovolnictví s názvem „I Ty se můžeš stát dobrovolníkem“ 6. Naši 5 Study on Volunteering in the European Union, National report – Czech Republic 6 Tento projekt získal v roce 2011 grant od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (gestor
í v t c i n l o v o r b o d pravidelní čtenáři a čtenářky vědí, že naše činnost a aktivity se od jiných nevládních neziskových organizací liší právě a zejména v tom, že je především založena a vybudována na dobrovolnické bázi. Symbióza našich dobrovolnic a dobrovolníků s organizací je proto klíčová a rozvíjení spolupráce s lidmi, kteří se o naši činnost zajímají, je naší prioritou. Cílem projektu je především propagace a podporování aktivit spojených s fenoménem dobrovolnictví v rámci ERD, ukázat dobrovolnictví jako jednu z možností, jak se do vytváření budoucí podoby světa kolem nás aktivně zapojit, vyjádřit tak svou solidaritu s těmi, kdo ji potřebují a učinit sami sebe užitečnými. Účelem aktivit je oslovit jak mladé lidi, tak i nejširší společnost a informovat je o tom, co to znamená být dobrovolníkem, jak se mohou sami stát dobrovolníky a proč je tato činnost pro ně i společnost přínosná. Snaha o dosažení tohoto cíle by měla probíhat hned na dvou úrovních: první ERD v ČR) jako jeden z 26 z celkového počtu 156 přihlášených projektů.
v rámci informačně-osvětových akcí pro nejširší veřejnost na různých happeninzích a festivalech, a to různými formami (šíření informačních letáčků, prostřednictvím banneru, spotu, či placek, apod.). Navíc budou mít návštěvnice a návštěvníci festivalů možnost získat potřebné informace v rámci debat s našimi dobrovolnicemi a dobrovolníky o jejich zkušenostech a zážitcích, což je v praxi jedna z nejsilnějších motivací. Druhou úrovní by pak mělo být pořádání interaktivních workshopů a přednášek určených pro mládež našimi dobrovolníky v roli lektorů, kde by měly být rovněž prezentovány konkrétní možnosti jak se stát dobrovolníkem. Na projektu by se mělo přitom podílet cca třicet dobrovolnic a dobrovolníků. Dobrovolnictví jako aktuální téma, aktivita, která je „in“, která je v kurzu – to je nosnou myšlenkou projektu a poselstvím zejména k dnešní mládeži, nabízející možnosti seberealizace. Aby dobrovolník byl spokojený, musí mít pocit, že dělá něco prospěšného a důležitého. Součástí projektu je proto v rámci různých skupinových aktivit (např. víkendové školící víkendy)
jednak společná snaha o naplnění těchto tužeb a navazování a posilování neformálních vazeb s našimi dobrovolnicemi a dobrovolníky, jednak získávání zpětné vazby a sdělení jakéhosi poděkování dobrovolnicím a dobrovolníkům za dobře odvedenou práci. Očekávanými přínosy projektu by mělo být rozšíření znalostí cílových skupin o fenoménu dobrovolnictví a podpora jejich aktivizace, zvyšování kreditu dobrovolnictví v očích veřejnosti a tak přispění k vyvrácení stereotypního vnímání dobrovolnictví jako podivné činnosti prováděné někde na okraji společnosti. Když jsem se autorky projektu, Hanky Skoumalové, ptala, kterou aktivitu by v rámci projektu nejvíce zdůraznila, odpověděla: „Asi ježdění na fesťáky s infostánkem NESEHNUTÍ – je to výborná šance někam se podívat, něco slyšet, potkat nové lidi, vyměnit si zkušenosti, rozšířit povědomí o NESEHNUTÍ a možnostech dobrovolničení, ať už v rámci NESEHNUTÍ nebo jinde… zkrátka, proč si neužít prázdniny a přitom nedělat něco přínosného?!“ Ω
Tak už víte, co budete dělat o prázdninách? I pro tento projekt stále hledáme dobrovolníky. Zaujal Vás? Budeme velice rádi, pokud se do něj zapojíte. Neváhejte nás proto kontaktovat na
[email protected] nebo
[email protected]. Sledujte také webové podstránky www.dobrovolne.nesehnuti.cz s výzvami k zapojení se i s informacemi o aktuálně chystaných akcích.
13
noví lidé v NES E Trochu bláta... autorka: Blanka Bojanovská, administrativní pracovnice v Nesehnutí Konečně přestalo pršet a hřiště je plné dětí. Můj tříletý syn Adam sedí v kaluži vody, rukama nabírá blátíčko, střídavě do pusy, do kyblíčku a spokojeně se usmívá. Stojím opodál, na jarním sluníčku si vychutnávám vzácnou chvilku klidu. Vtom mě z myšlenek vytrhne hlas malé holčičky. ,, Mamííí já chci taky…“. Její maminka mě spraží pohledem a dceři rázně vodu zakáže. „Zbláznila ses, žádná voda nebude.“ Adam zaslechl známé slovíčko a jako kolovrátek, aniž by pochopil smysl zákazu, spustil. „Nebude, nebude, nebude…“ Seběhnou se ostatní děti. Závistivě pozorují mého zabláceného syna, zatímco jejich rodiče si o mě myslí to nejhorší. „Mami, já už radši půjdu,“ špitne moje staší dcera Lucka. Odchází s pocitem křivdy, přestože ví, že to, co maminky na hřišti vnímají u jejího brášky jako nevychovanost, je obohacením v jeho světě. Axel Brauns: Život v autismu je mizernou přípravou na život ve světě bez autismu Nezisková organizace byl pro mě neznámý pojem. Dnes ale protkávají můj život hned dvě. Po zjištění postižení mého syna se mi dostalo pochopení u neziskové organizace Apla. Pomocnou ruku ve formě práce na zkrácený úvazek mi letos na jaře nabídla další nezisková organizace – Nesehnutí. Mé odpracované dny v Nesehntí by se zatím daly spočítat na prstech jedné ruky. Pozice administrativní pracovnice a pokladnice nedává velký prostor pro fantazii a je výmluvná sama o sobě. Tím ale nechci říct, že by mě tato práce netěšila. Spíš naopak, jsem za ni velmi vděčná a dělám ji ráda. Naučila jsem se brát věci tak, jak přijdou. Počítat spíše s horší variantou, doufat v lepší a radovat se z maličkostí. Třeba z chvilky volného času. To se pak opájím představou, co všechno bych dělala ve volném čase. Ale vážně: baterky si dobíjím sportem, mám ráda vodu ve všech podobách. I bláto. Ráda si dělám věci po svém a jsem velký fanda SF literatury. Pohrávám si s myšlenkou, že si koupím rybářské vybavení a zařídím rybářský lístek. Těším se na Vás v Nesehnutí.
14
Klárka Šafránková Zatím suverénně nejmladší členka NESEHNUTÍ se narodila na konci února. Ačkoliv rodiče se s potěšením identifikují s hodnotami NESEHNUTÍ, Klárku zatím zajímají spíše hmatatelnější věci jako jídlo, lidi, stromy, hodiny a vůbec štěrchací, hrací, barevné či pohyblivé věci (nejlépe všechno dohromady, zvlášť pokud se to dá dát do pusy) a k ideálům společnosti, která respektuje lidská práva a životní prostředí, se zatím staví spíše vlažně. Podpořila svou účastí sice Pochod za látkové pleny v rámci Týdne opravdových plen, který spolupořádalo NESEHNUTÍ, nicméně větší část stejně prospala. Celkově se jedná o temperamentní, zvídavé a usměvavé miminko, k čemuž podle rodičů velkou měrou přispívá kontaktní a přirozené rodičovství, jehož zásady se snaží aplikovat v praxi.
Klárka Šafránková
foto: rodinný archiv
distribuce Tričko „Takto vypadá feministka“ s uvedeným českým nápisem na hrudi a s jeho osmnácti jazykovými mutacemi na zádech. Barvy: bílá, černá, červená, hnědá, růžová, světle modrá, šedá, tmavě modrá, zelená Velikosti XS-XL (Fair Ware) Cena: 250 Kč Tričko programu „Zaostřeno na hypermarkety“ (dámské) Barvy: černá, přírodní bílá, tmavě modrá (všechny Fair Trade), černá, červená, růžová, světle modrá, tmavě modrá (všechny Fare Ware) Cena: Fair Ware 250 Kč, Fair Trade 300 Kč
Taška „Nejsem loutkou hypermarketu“ Tašky jsou lněné a bio-bavlněné (rozměry 37×37 cm), dlouhé uši „přes rameno“. V barvě natural jsou potisknuty motivem „Nejsem loutkou hypermarketu“ s logem NESEHNUTÍ a webovými stránkami kampaně zaostřené na hypermarkety. Na druhé (zadní) straně je decentní potisk (16×7 cm) s logy donorů kampaně. Lněné tašky jsou výrobky krejčovské dílny o. s. Český západ, kde poskytují pracovní příležitosti romským ženám. Tašky z přírodní lněné látky mají mírně našedlou barvu a na zadní straně vnější kapsu (19×19 cm). Látka bavlněných tašek má lehce nažloutlý tón a byla vyrobena z bavlny v kvalitě bio, vypěstované k přírodě příznivějším způsobem. Cena 170 Kč (len), 150 Kč (bio-bavlna)
Tričko programu „Zaostřeno na hypermarkety“ (pánské) Barvy: bílá, černá, khaki, šedá, tmavě modrá (všechny Fare Ware) černá světle zelená (všechny Fair Trade), Velikosti: M, L, XL, XXL Cena: bavlna Fair Ware 250 Kč, Fair Trade 300 Kč
Omalovánky pro děti Omalovánky programu Bezpečí pro uprchlíky s názvem „Teď jsme doma v České republice. O dětech, které se narodily v cizích zemích a teď žijí v ČR. Cena: 15 Kč
Tričko programu „Ženská práva jsou lidská práva“ Barvy: bílá, černá, červená, hnědá, růžová, světle modrá, šedá, tmavě modrá Velikosti:XS-XL (Fair Ware) Cena: 250 Kč
Pexeso Pexeso programu Bezpečí pro uprchlíky s názvem „Teď jsme doma v České republice“ O dětech, které se narodily v cizích zemích a teď žijí v ČR. Cena: 20 Kč
Benefiční placky s tematikou sexismu Nápisů je šest druhů: Bojkotuji sexismus, Mám rád sex nesnáším SEXISMUS, Mám ráda sex nesnáším SEXISMUS, PROTI SEXISMU ne proti sexu, Říkám ne sexismu, Sex ano sexismus ne. 100 % výtěžku jde na kampaň proti sexismu v reklamách. Barvy a varianty jsou různé. Cena: 30 Kč Benefiční propisky „Zaostřeno na hypermarkety“ Benefiční kompostovatelné propisky „Zaostřeno na hypermarkety“ jsou vyrobeny z rostlinného a biologicky odbouratelného plastu. Běžně dostupná vyměnitelná náplň kompostovatelná není. čtyři barevné varianty: 1) černá/bílá, 2) transparentní (= lehce průsvitná) modrá/bílá, 3) transparentní oranžová/bílá, 4) transparentní zelená/bílá. Propisky jsou potisknuty názvem kampaně Zaostřeno na hypermarkety, webovými stránkami a logy donorů. Cena: 20 Kč
Benefiční propisky NESEHNUTÍ Benefiční kompostovatelné propisky „NESEHNUTÍ“ jsou vyrobeny z rostlinného a biologicky odbouratelného plastu. Běžně dostupná vyměnitelná náplň kompostovatelná není. pět barevných variant transparentních (lehce průsvitných) propisek: 1) modrá/ bílá 2) fialová/bílá, 3) červená/bílá, 4) zelená/bílá, 5) růžová/bílá. Propisky jsou potisknuty webovými stránkami a logem NESEHNUTÍ. Cena: 20 Kč benefiční placky NESEHNUTÍ – ø 3 cm:
„Ženská práva jsou lidská práva“ – logo programu „Ne kácet, ale chránit!“ „www.hyper.cz“ „Proti válce!“ „Odmítám rasismus!“ Jednotná cena 20 Kč/ks
15
Δ
Mezin
áro
íd
Z diskuse o
bu do
uc n
osti
p ol
itič e kn
en
autorka textu a fotografií: Kristýna Pešáková
dn
fotorepor táž aku aF
o ltě s
žen
Letošní připomínka Mezinárodního dne žen v Brně se nesla ve velkolepém duchu. Podílelo se na ní hned několik organizací, které nabízely pestrou paletu aktivit, pod dosti neotřelými názvy. 3. března NESEHNUTÍ uspořádalo projekci filmu Snové světy 3: Touha, sex a moc v hudebních videích k tématu zobrazování žen a mužů ve videoklipech, po které nastala bouřlivá diskuse. Další dny byly v organizaci Genderového informačního centra NORA a odehrávaly se na Fakultě sociálních studií, kde proběhly besedy na téma budoucnosti političek v Evropě či o domácím násilí ve Španělsku a Latinské Americe. Oslavy Mezinárodního dne žen vyvrcholily za účasti organizace Rozkoš bez rizika v Domě umění. Pod názvem „Wellness: Právo na rozkoš!“ na návštěvníky a návštěvnice čekala řada workshopů a happeningů včetně divadelního vystoupení a hudební produkce.
ciáln
ích stud
ě ně . Ha
pp
e
gv D o
mě
u m ěn í. Wellness v
ra k v
i. Ja
ké t o
je b ýt
up írko
D u. V
a m
uže m
…
n ou
mění.
Jaké je to b ý t že
omě u
afiá tec h
e v p
nin
o k ar
ií.
2011
M D Ž ne ní
Schovat s
z re kla m b y. V „ illboardu“ NESEHNUTÍ v D
omě u mě
ní .
K v yzkoušen
í byla
pro
vše
c hn y um
ělá
ň ad ra . Jaké je to být ženou a mužem z reklamy. V „billboardu“ NESEHNUTÍ v Domě umění.
Ω
