Téma: Podnikatelská etika Autor: Ing. Věra Plhoňová, Ph.D.
Etiku většinou chápeme jako nauku o lidských záměrech, jednáních a vztazích z hlediska jejich dobrých nebo zlých důsledků pro člověka jako jedinečnou osobnost, pro společnost jako celek i pro veškerou skutečnost, s níž je člověk v kontaktu. Etika podnikání je častým předmětem diskusí ekonomů, filozofů, manažerů, podnikatelů a dokonce i politiků. Ekonomické jednání je součástí společnosti od jejich pilířů. Jednání, které není v souladu s mravností, ho doprovází od prvopočátku. Otázky etiky v podnikání, které směřovaly na manažery, vyvolávaly pouze rozpaky nebo pobavený úsměv. Bohužel ekonomická situace naší země dodala v posledních letech tomuto tématu zcela jiný rozměr a vážnost. Podnikatelská etika se stala limitujícím faktorem ekonomické prosperity v naší zemi. Základním předpokladem etického podnikání by měla být tzv. fair play. Etika podnikání – souvislosti v ekonomickém a historickém kontextu Podnikatelská
etika
se
stala
velmi
aktuálním
tématem
koncem
90.
let
nejen
v postsocialistických zemích ale celosvětově. V této době se vytváří podmínky pro růst korupčního jednání nejen na našem území. Bez respektování základních etických principů nelze vytvářet zdravý a dynamický rozvoj. Podnikatelská etika řeší konflikt mezi vlastním sebezájmem a zájmy ostatních lidí, konflikt odedávna spojovaný s obchodní činností. Je to však nova disciplína, která hledá teoretické koncepty a modely chování firem. Za základní definici můžeme pokládat: „Podnikatelská etika je profesní aplikovaná normativní etika.“ Normativní etika stanovuje normy, jak by se člověk měl chovat a jak by měl žít. Morální čin je reflexí (odrazem) nějakého imperativu (příkaz, důkaz), zobecnění a symetrie. Morálka nepředstavuje nic jiného než dlouhodobě koalizované zájmy společnosti. Podnikatelská etika znamená na jedné straně identifikovat exogenní omezení.
V podnikatelské etice jde o reflexi etických principů do veškerých podnikatelských činností zahrnujících individuální i korporativní hodnoty. Vztah práva a morálky Chování ve společnosti je dáno tradicemi, zákony, kulturou, individuálním přístupem. Starý morální řád je spjat výrazně s náboženstvím. Pro Evropu je to náboženský proud židovskokřesťanské tradice. Od 1. 1. 1992 byl zaveden do občanského práva pojem dobrých mravů. Proti dobrým mravům je jednání, které sice přímo neodporuje zákonu ani jiným ustanovením, ale je v rozporu s tím, co se při uskutečňování právních úkonů považuje z morálního hlediska za přípustné. Historie vývoje názorů na podnikatelskou etiku. Jako základní dílo je považovaná proslulá stať Maxe Webera „Duch kapitalismu a protestantská etika“. Weber zde sleduje úlohu puritánského protestantství při prosazování moderní ekonomické praxe. Významnost osobnosti podnikatele v ekonomickém rozvoji rozpracoval Joseph Schumpeter, který analyzoval hodnoty, které motivují podnikatele, jako hlavní motor ekonomického růstu. Ve své Teorii ekonomického rozvoje (1936) definoval tři skupiny motivů, které ovlivňují ekonomického ducha: • touhu užívat moc, postavení, nezávislost a založit dynastii, • vůli překonávat nesnáze, vítězit, být nejlepší, • radost z tvořivé činnosti. Studium souvislostí mezi ekonomickým a etickým chováním se dostalo do popředí zájmů ekonomů a filosofů v 80. letech nejprve v USA a později také v Evropě. Současné pojetí podnikatelské etiky Ekonomické chování nelze chápat jako mravně neutrální a vyhýbat se hodnocení postojů a rozhodnutí, která byla na úrovni firmy učiněna. Lze rozeznávat dva zásadní přístupy k ekonomickým aktivitám: Etický – bere v úvahu etické souvislosti. Inženýrský (technický) – se zrodil až s rozvojem průmyslové éry.
V současných neliberálních ekonomikách převládá pojetí maximalizace vlastního zájmu, které souvisejí s nedoceněním role etiky v reálném rozhodování. Současná doba nutí firmy přijímat normy své doby. Důvody etického chování firmy Mravnost je obecným zájmem celé společnosti. Morální společnost je méně nákladná, snižuje společenské výdaje na donucovací aparát. Každý podnikatelský subjekt očekává etické chování ostatních účastníků ekonomických aktivit: Toto očekávání je výchozím principem jakékoli legální podnikatelské. Je společensky mravně neúnosné se proklamativně přihlásit k dodržování etických pravidel a skrytě je porušovat. Jakékoli porušování morálních pravidel podnikatelskými subjekty destruuje prostředí nezbytné pro podnikání. Je-li zásada „fair play“ nedodržována stále větším počtem ekonomických subjektů, ztrácí podnikatelské prostředí pravidla a tím i svoji kvalitu.
MANAŽER A ETIKA Myšlenka praktického využití etiky v managementu bývá spíše institucializována než využívána jednotlivými manažery v jejich rozhodování. Institucionalizací etiky může sice zřizovatel formálně manifestovat důležitost, kterou etice přikládá, avšak nemůže nahradit identitu a individuální úsilí každého manažera, aby jeho počínání skutečně odráželo jeho vnitřní etické přesvědčení a postoje, aby přinášelo žádoucí efektivitu práce jeho i práce jeho pracovního kolektivu. Postoj k etice a rozvoji etického jednání v managementu i ve společnosti vůbec je závislý na schopnosti každého z nás vnímat význam etiky, na úrovni výchovy k morálce v rodinách i ve školách, na dobrých příkladech v našem okolí, stejně jako na odsouzení špatných činů a konečně na pevnosti přesvědčení každého z nás. Co je manažerská etika? Za manažerskou etiku považujeme takové úsilí, které promítá zásady etiky do všech fází rozhodování a řídící práce. Etická technologie managementu zdokonaluje algoritmy a postupy ve všech jeho sférách. Pojem „manažerská etika“ není zaváděn jenom pro oblast podnikání a veřejné správy. Má smysl ve všech oblastech, kde se uplatňuje management. Společným jmenovatelem činností
ovlivňujících vývoj a chování objektu řízení. Manažer svou činností a svými postoji usměrňuje chování svých podřízených a na základě stimulování jejich motivovanosti a ztotožnění se s vymezenými cíli pak celou strukturu řízeného objektu. Manažer má jenom dvě možnosti, buď manažerskou etiku přijmout za svou pracovní metodu, tedy jít cestou obtížnější, ale jistější – vypořádat se s projektem strategického rozvoje specifických podmínek řízeného objektu a etiky jeho efektivnosti. Tou druhou možností je hledat jiné cesty, které by mohly být sice jednodušší a rychlejší, ale určitě mnohem riskantnější a nejistější. Manažerská etika jako systém řízení Etika začala být v devadesátých letech 20. století pociťována jako potřebná k ovlivnění managementu a tím zmírnění tvrdé a často nelegální představy o podnikání, spojené s nezákonným chováním některých „podnikatelů“ a i nežádoucími dopady na společnost a na „daňové poplatníky“. Stala se módním slovem. Manažerská etika vychází ze tří pilířů (subsystémů). Které reprezentují tři na sobě závislé a vzájemně se doplňující oblasti: morálka, erudice a schopnost aplikace v praxi. Nedodržovat morálku je svůdné, protože to zdánlivě usnadňuje a urychluje naplňování našich cílů a ambicí. Proto je nutné vnitřní postoje upevňovat, zdokonalovat, abychom si vytvořili vnitřní systém mantinelů, které nebudeme chtít nikdy překročit. Důvody úspěšnosti firem: 1. Podniková kultura 2. Styl vedení 3. Organizační struktura 4. Nepřetržitá transformace a změna 5. Budování globální organizace
Etika ve veřejné správě •
Nezištnost
•
Integrita
•
Objektivnost
•
Odpovědnost
•
Otevřenost
•
Čestnost
•
Vedení
