TÉMA. Pak nastává fáze experimentování, objevování,

TÉMA Pak nastává fáze experimentování, objevování, hraní si. A nakonec je třeba získaný materiál zformovat. Často si materiál a téma „vynutí“ svou formu. Pro dětské interprety je dobré volit zpočátku jednoduché formy, které nejčastěji vycházejí z hudební předlohy. Přikláním se k tradičním formám, které respektují hudební předlohu

pam pam 2 – 10

(písničky, drobné skladbičky hrané na živé nástroje atd.). Se zkušenějšími a pokročilejšími žáky již můžeme začít experimentovat. Nicméně děti formu cítí až od staršího školního věku. Pokud se zamyslíme nad kompozicí a tvorbou pro děti, nutně nám vyvstanou následující otázky: Jak probudit dítě k tvořivosti? Jak za-

21 dat improvizaci? Jak se od improvizace dostat k tvorbě? Jak vyvážit tvořivost, techniku a prožitek? Jak se dostat k formě? A jak choreografii (především prožitek) udržet při opakovaných vystoupeních? Spojit v sobě pedagoga a choreografa je obtížné, ale nesmírně inspirativní. Mirka Eliášová

22

pam pam 2 – 10

DROBNIČKY

Evropa řeší umělecké a kulturní vzdělávání V posledních dvou letech jsme měli příležitost pracovat v Evropské expertní pracovní skupině pro součinnost ve vzdělání, zejména uměleckém. Jde o jednu ze čtyř pracovních skupin zabývajících se kulturou (K.3 Výbor pro kulturní otázky Rady EU), které ustanovila Evropská komise. Tuto skupinu zřídila se záměrem zmapovat kvantitu i kvalitu uměleckého a kulturního vzdělávání v zemích EU a zjistit, jak silné má postavení mezi ostatními vyučovacími předměty na základních školách. S těmito informacemi bude dále pracovat Rada Evropy při doporučeních národním politikám a EU. Skupina v letech 2008–2010 intenzivně pracovala a jednala o tom, jak úspěšně propojit práci odborů kultury a školství, aby společně vychovaly příští generaci dětí tvořivou, otevřenou, se vztahem ke své vlastní kultuře a ke svým kořenům. Je zajímavé zjištění, že se státy EU rozhodly přidělit téma uměleckého vzdělávání resortu kultury, i když resort školství je tvůrcem a odpovědným nositelem vzdělávacích kurikul. Pracovní skupině šlo právě o podnícení spolupráce obou stran, která není v řadě zemí úplně bezbolestná. Záměrem bylo obsadit jedno místo zástupcem (odborníkem) ministerstva kultury, druhé ministerstvem školství a docílit jejich společné práce při doporučeních týkajících se uměleckého a kulturního vzdělávání. Ze zkušeností, které jsme si vyměnili při jednáních pracovní skupiny s našimi evropskými kolegy, vyplývá, že se evropské státy obecně snaží podporovat umělecké a kulturní vzdělávání ve svých zemích, a to především skrze nové projekty a finanční podporu. Národní politiky otevírají nové dotační programy, např. „umělci do škol“, ve kterých podporují zapojení umělců přímo ve vyučovacích hodinách na ZŠ. Děti mají ojedinělou příležitost se setkat s „pravým malířem“ či „opravdovým tanečníkem“ a pod jeho vedením zažít na vlastní kůži tvůrčí proces a spolu se svými spolužáky vytvořit kolektivní umělecké dílo. Setkání s těmito lidmi je často silným zdrojem inspirace a tvůrčího přístupu k problémům, a to nejen v rámci umělecké výchovy, ale i v jiných vyučovacích předmětech a v reálném světě vůbec. Státy, které otevírají tyto a podobné programy, vynakládají nemalé finanční částky, aby připravily nejen děti, ale i umělce a učitele na společná setkání ve škole i mimo ni. Státy velmi často podporují školní aktivity, jako je návštěva divadel, muzeí, knihoven a jiných kulturních institucí s interaktivními programy pro děti a studenty.

V České republice funguje výuka uměleckých předmětů, jako je hudební a výtvarná výchova, na základních školách, rámcové vzdělávací programy dovolují otevření dalších uměleckých předmětů, jako je doplňková dramatická výchova či pěvecký sbor. O taneční výchovu se stále bojuje. Ovšem záleží pouze na řediteli příslušné školy, zda tyto předměty zařadí do výuky a vzdělaným pedagogům je dá do úvazku. Praxe bohužel ukazuje, že ředitelé často těmto předmětům nakloněni nejsou, učitelé nedostávají tyto předměty do úvazků, a když už je základní škola provozuje, tak je učitelé většinou vyučují jako odpolední či „brzce-ranní“ dobrovolný kroužek. Obecně jsou umělecké předměty v České republice vnímány spíše jako zbytečné a odpočinkové. Silnou pozici mají v České republice ZUŠ, kde se dětem věnují učitelé-umělci, většinou absolventi konzervatoří, uměleckých oborů pedagogických fakult či absolventi akademií. Děti se tak za symbolický poplatek (v porovnání s evropskými trendy) dostanou ke kvalitnímu hudebnímu, literárně dramatickému, výtvarnému a tanečnímu vzdělání. Navštěvuje je necelých 20 % všech dětí v ČR, což je poměrně úctyhodné číslo, a Česká republika může být hrdá na tento druh uměleckého vzdělávání. Výzkum dětí navštěvujících ZUŠ v letech 2003–2007 prokázal, že jsou tyto děti lépe vybaveny pro život, a to po všech stránkách: umění ovlivňuje celkově jejich životní styl, děti se lépe orientují ve společnosti, jsou tvořivější a mají hlubší vztah k umění jako takovému. Hovoří-li výsledky jasně, proč nenabídnout alespoň něco z toho také zbývající části dětské populace? Pracovní skupina se zajímala právě o celoplošné vzdělávání dětí ve členských státech, o umělecké vzdělávání, které dostane každé dítě. A na tom je třeba zapracovat i u nás. Zmíněná problematika je dle našeho názoru úzce spojena s trendem vnímání kultury a umění v České republice. Kultura je podceňována a dlouhodobě podfinancována (podíl ministerstva na rozpočtu není ani 1 %, což je hranice, která je obvyklá nejen pro západní, ale i postkomunistické státy) a s tím je nutné něco dělat. Nebudeme-li podporovat umění, kulturu, a to už ve školních lavicích, přijdeme o mnohem více, než si dokážeme představit. Barbora Novotná a Kateřina Doležalová NIPOS

DROBNIČKY

pam pam 2 – 10

23

workshop jevištní improvizace ImproEvent Prague 2010 s Kirstie Simson a Andrew Morrishem V květnu se ve studiu Alt@ v Praze uskutečnil pod vedením dvou mistrů jevištní improvizace, Kirstie Simson a Andrewa Morrishe, šestidenní intenzivní workshop ImproEvent Prague 2010. Měla jsem možnost se ho z větší části zúčastnit a ráda bych se zde podělila své dojmy z něj. Na workshopu se sešla pestrá skupina zájemců o jevištní improvizaci složená z tanečníků, divadelníků, drama terapeutů, ale také např. filmařky nebo farmaceuta. Část účastníků přijela i ze zahraničí – z Francie, Irska a Španělska. Toto různorodé složení skupiny bylo velmi přínosné, protože umožňovalo vzájemnou inspiraci a sdílení různých zkušeností mezi účastníky. Oba lektoři přitom přispěli ke stmelení skupiny a vytvořili bezpečný prostor pro naše společné zkoumání a hledání. Dopolední část workshopu zaměřenou na skupinovou improvizaci každý den vedla usměvavá Kirstie Simson. Energický a podporující Andrew Morrish pak vedl odpolední část věnující se improvizaci sólové. Skupinová taneční improvizace s Kirstie Simson Lekce Kirstie měly jasnou strukturu, která zahrnovala rozehřátí a naladění na skupinu, technické cvičení z kontaktní improvizace a jeho využití v tanci a volnou improvizaci se vstupním zadáním. Způsob výuky přitom umožnil i netanečníkům plně se zapojit do všech částí lekce. První den jsme začínali příjemně pozvolna – ladili jsme se na sebe a na okolní prostor. V dalších dnech cvičení a improvizace postupně nabývaly na náročnosti. Nikdy jsem v nich však necítila nebezpečné riskování. Kirstie byla pozorným lektorem, instrukce zadávala jasně, a přitom nám v nich nechávala dostatek prostoru pro vlastní zkoumání. Nejobjevnější pro mě byly dvě volné improvizace se vstupním zadáním. První z nich začínala ve dvojici, kdy jsme se po naladění na partnera střídali v sólech pro toho druhého. Dostatek času pro vzájemné napojení a vybudování důvěry předcházející improvizaci nám v sólech umožnil pravdivou komunikaci bez zbytečných příkras. Ve svém vlastním tempu jsme pak měli začít vnímat i další partnery v prostoru. Mohli jsme se od svého původního partnera postupně vzdálit a navázat kontakt s ostatními. Časem se tak naše pozornost přenesla na celou skupinu a došlo k vytvoření pocitu sounáležitosti a společného směřování tolik důležitého pro skupinovou improvizaci. Při druhé improvizaci jsme vycházeli z role pozorovatele a mohli jsme se do ní kdykoli vrátit. Toto vstupní zadání stejně jako to předešlé pomohlo omezit „ukecanost“ a zároveň vedlo k větší soustředěnosti skupiny. Sólová improvizace s Andrew Morrishem S Andrew Morrishem jsme pracovali na sólech, ve kterých jsme propojovali pohyb a hlas (dech, zvuky, slova). Přes své časté, ledy prolamující vtipkování Andrew dokázal jasně vymezit hranice a od první chvíle si získal náš přirozený respekt. Jeho až neskutečně pozitivní energie a podpora nám spolu s výbornými cvičeními pomáhala překonávat ostych z vydávání zvuků a jejich propojování s pohybem. Hýbat se a zvučet nebo mluvit zároveň není samo o sobě jednoduché, a když jde navíc o sólo (byť jen pro jednoho diváka nebo skupinu diváků), je to ještě obtížnější. Dokázat přitom ještě navázat kontakt s diváky, to už je malé umění. A na tom všem jsme v této dílně pracovali. Praktická cvičení a časově vymezené improvizace se střídaly s reflexemi, pro které platilo jedno zásadní pravidlo – mluvit jen o tom, co jsme si v improvizaci (jako performeři nebo diváci) užili, co nás těšilo. Toto podporující pravidlo platilo i pro celý workshop – měli jsme tam být pro sebe, zkoušet a mít z toho potěšení. Pro mě bylo toto zkoušení plné objevů a materiál z něj budu zpraco-

vávat ještě dlouho. Intenzitu workshopu jistě dokládá i skutečnost, že se díky Andreowi vytvořila skupina, která se jednou týdně schází a společně dál pracuje na pohybově hlasových sólech. Andrew nás k jejímu založení inspiroval svým názorem, že improvizace se nedá naučit, a aby performer mohl sólově vystupovat, musí pravidelně zkoušet a získávat tak improvizační zdatnost. V závěru workshopu nás pak přímo vyzval, abychom se dál scházeli a pokračovali v tom, co jsme s ním začali. Doprovodný program workshopu Workshop byl doplněn o doprovodný program otevřený široké veřejnosti. V rámci tohoto programu byl promítnut film o taneční improvizaci, zachycující projekt Kirstie Simson realizovaný v exteriérech v Itálii. Sympatické bylo, že po filmu následovala krátká diskuse s Kirstie a Andrewem. Dalším bodem doprovodného programu bylo mnohými netrpělivě očekávané improvizované tanečně-divadelní představení obou lektorů. Ti se představili v rámci jednoho večera ve dvou sólech a společném duetu. Celý workshop pak uzavřela prezentace jeho účastníků. Art of Improvisation – tanečně-divadelní představení Kirstie Simson a Andrewa Morrishe Toto představení ve mně zanechalo tak hluboký dojem, že bych se u něj chtěla blíže zastavit. Doznívalo ve mně ještě dlouho poté, co skončilo, a uvědomila jsem si díky němu určitá pravidla, která dělají improvizaci sdílnou a zajímavou pro diváka. První vstoupila do prostoru se svým sólem Kirstie. Vyprávěla celým tělem, emoce se jí zrcadlily v tváři a vstupovaly do prostoru očima. A i když v jednu chvíli oči zavřela, její tvář dál sdělovala a komunikovala s diváky. Kirstie byla po celou dobu plně přítomná v prostoru a reagovala tělem a hlasem na to co se v něm dělo. Dokázala přitom několikrát plynule přepnout mezi rovinou performera a civilního bytí a prostřednictvím tohoto zcivilnění navázat silnější kontakt s diváky. Sólo Andrewa bylo založené více na verbální rovině. I v něm však bylo slovo propojené s pohybem a pohyb ho doplňoval (neilustroval). V sólu i následném duetu vytvářel Andrew příběh a prostřednictvím svého těla nechával zhmotňovat a promlouvat jeho postavy. Neměla jsem tak pocit, že něco předstírá, hraje a mohla jsem uvěřit všemu, co říkal a dělal. V duetu byli oba performěři plně ponořeni v tom, co dělali a zároveň vnímali i nás diváky, jeden druhého a okolní podněty a reagovali na ně. Nechávali si přitom rovnoprávný prostor. Byli v duetu oba plně přítomni po celou dobu, i tehdy když byla větší iniciativa na tom druhém. Neskákali si do řeči a vzájemně se doplňovali. Úžasné bylo např. doplňování pohybu jednoho slovem druhého a naopak. Z obou performerů vyzařovala důvěra v to, co dělají, v sebe sama, a to bez potřeby sebeprezentace, předvádění se. Vše, co se stalo, mělo v představení své místo, nic tam nebylo navíc. Fascinující bylo, že oba měli kdykoli nadhled na to, co se děje, dokázali poodstoupit a podívat se zvenčí, a ani jeden se přitom nebral příliš vážně. Vážné situace tak dokázali v jednom okamžiku proměnit v humorné, někdy až bláznivé. Smích se zase mnohdy změnil v ledové mrazení. A z jejich humoru nikdy nebyla cítit snaha být vtipný. Mezi jevištěm a hledištěm neustále proudila energie, společný dech, napjaté očekávání toho co bude dál. Performeři byli překvapováni tím, co se dělo, stejně jako diváci, nevymýšleli dopředu, co se stane, a tak bylo jejich jednání pravdivé. Přes stále nové a nové impulsy přitom udrželi linku toho, co se odehrávalo, k čemuž jim mj. pomáhaly vracející se motivy. Zároveň v představení nechyběly změny – náhlé

24

pam pam 2 – 10

překvapivé i pomalé postupné. Energie chvíli klidně plynula, aby zas neklidně pobublávala nebo energicky vytryskla. A všechny změny dynamiky, nálady byly správě načasované. Jednou z nich bylo třeba i to, že Andrew a Kirstie dokázali, aniž by spadlo napětí, zcivilnět a civilně se obrátit na diváky. Jako divákovi mi tyto chvíle zklidnění umožnily vydechnout, zpracovat předešlé a získat tak prostor pro přijetí toho, co ještě přijde. Představení mě po celou dobu udrželo v napětí a plné pozornosti. Neuvědomuji si, že by mělo byť sebekratší hluché místo, a to je v improvizaci věc velmi vzácná.

DROBNIČKY

Workshop i společné představení nám ukázaly Kirstie a Andrewa jako opravdové mistry jevištní improvizace. Za to, že jsme měli možnost do jejich mistrovství nahlédnout, patří velký dík celému organizačnímu týmu Alt@rtu. Škoda jen, že workshop i doprovodné programy tak rychle utekly – týden je přeci jen krátká doba. Můžeme však doufat, že Kirstie a Andrewa v Praze brzy opět přivítáme. Naše taneční i divadelní umění by potřebovalo víc takových inspirativních osvěžení. Karolína Kalinová

Tanambourrée 2010 aneb „O hrách všelijakých“ O prvním červnovém prodlouženém víkendu (3.–6. června) se letos již po dvanácté uskutečnil v pohostinném městě Varnsdorfu celostátní festival scénického tance Tanambourrée 2010, tentokrát s podtitulem O hrách všelijakých. Tento festival si už našel své pevné místo v červnovém programu souborů z celé České republiky. Tentokrát se zde ke společnému tanci sešly soubory z Jilemnice, Prahy, Brna, Ústí nad Labem, Roztok u Prahy, Dobřichovic, Plzně a Krnova. Samozřejmě nechyběly ani dva místní varnsdorfské soubory. Pořadatelé festivalu Základní umělecká škola Varnsdorf a Sdružení občanů Etuda prima připravili pro účastníky jako každoročně bohatý program. Účastníci byli přivítáni již ve čtvrtek večer v Městském divadle Pohádkovým překvapením. Studenti místního gymnázia si pro ně připravili tři krátké dramatické výstupy. Dva recitační vstupy si přichystaly také žačky literárně-dramatického oboru místní Základní umělecké školy. Pátek už byl plně věnován tanci. Bohužel ani letos počasí neumožnilo tanec v zahradě mateřské školy. Sluníčko ještě nestačilo vysušit půdu rozmáčenou měsíc trvajícími dešti. Dopolední program pro děti z mateřských škol a prvního stupně škol základních se proto přesunul do Městského divadla. I když se tančilo v provizorních podmínkách – bez předchozích zkoušek, při pracovním osvětlení a na hudbu reprodukovanou z přenosného přehrávače, kvalita vystoupení tím skoro vůbec neutrpěla. Malým divákům byly nejbližší choreografie jejich vrstevníků Tanec ve skořápkách, Lidoop (TO ZUŠ Varnsdorf 1), Peříčková, Balónková (TK Po špičkách Roztoky), BAŠNSKAŠ (TO ZUŠ B. Smetany Plzeň). Hrou s rytmem a využitím Orffových nástrojů je zaujala také choreografie Nebuď zvědavý, budeš brzy kamenný (TS Dobřichovice). Humorem a blízkým tématem (ranní vstávání) pak odezvu vyvolala choreografie Dobré ráno (TO ZUŠ Jilemnice). Po obědě se už malí i větší tanečníci rozutíkali do tanečních dílen. Pro ty nejmenší je přichystaly lektorky Kateřina Molčíková a Markéta Vacková. Ti o něco starší pracovali v některé ze čtyř tvořivých dílen propojujících tanec a další estetický obor – výtvarno nebo hudbu. Tyto dílny vedli Radana Kodetová a Matouš Vlčinský, Lenka Jíšová, Jarmila Parčiová a Blanka Brožová, Petr Dytrich, Karolína Kalinová a Martin Rubáš. Pro ty nejstarší si pak dílny připravili Zuzana Smugalová a Radek Mačák. Taneční dílny pokračovaly i v sobotu a byly zakončeny ukázkou práce v rámci Tance v netradičních prostorách. U některých výstupů bylo opravdu s podivem, kam se lektoři s účastníky za tak krátký čas dostali. Naplněný páteční program zakončilo improvizované tanečně-hudební představení v ateliéru ZUŠ. Šestice tanečníků Radana Kodetová, Markéta Vacková, Karolína Kalinová, Jiří Lössl, Matouš Vlčinský a Martin Rubáš se v něm nechala inspirovat přítomným okamžikem a tím, co z něj vzejde. Po představení se jim pak podařilo roztancovat i přítomné diváky. V sobotu program festivalu pokračoval již zmíněnými dílnami, seminářem pro pedagogy „Realizace osvětlení“ vedeným Vladimírem

Burianem a odpoledne Tancem v netradičních prostorách. Sluníčko hřálo, jako by všem chtělo vynahradit předešlé dva ročníky, kdy nepřízeň počasí zahnala tanečníky z exteriérů do Základní umělecké školy. Letos se tak mohlo tančit opravdu všude – kromě budovy ZUŠ i na jejím nádvoří, na trávě za školou, na schodech před bankou, v zahradě mateřské školy, v parku u pekárny i u divadla. A program byl opravdu bohatý. Vedle sedmi výstupů z tanečních a hudebních dílen mohli diváci vidět sedm choreografií a dvě improvizovaná vystoupení. Jejich názvy byly různorodé jako vystoupení samotná: Vykřičník, Duet pro dva, Dva se perou, třetí se směje, Strom bájí, Nahoru nebo dolů?, Balónková, Cesty od sebe a k sobě, Kouzelná strašidelná kulička, Každý jsme nějaký, Hra na náhodu, BAŠNSKAŠ, TA-DA-DAM, Otevřenost a Kejklíři jdou. Nedělní dopoledne bylo vyhrazeno prostorovým a světelným zkouškám a odpoledne celý festival vyvrcholil vystoupením jednotlivých souborů v Městském divadle. Program byl pestrý a střídaly se v něm choreografie na nejrůznější témata. Ti menší se inspirovali ve světě přírody a dětských her – Tanec ve skořápkách, Lidoop (TO ZUŠ Varnsdorf, chor.: Irina Denejkinová), Labutí příběh, Když motýli tančí, Babí léto, O hrách všelijakých (TO ZUŠ Varnsdorf, chor.: Alžběta Kestnerová), Peříčková, Balónková, Proč padají hvězdy (TK Po špičkách Roztoky, chor.: Zuzana Kučerová), Jablečná (Naboso ZUŠ Krnov, chor.: Irena Špičková). Ti starší ve svých tancích vyjadřovali své pocity a myšlenky – Dva se perou, třetí se směje (TS Dobřichovice, chor.: Hana Tuháčková), Snění jenom jako (TK Po špičkách Roztoky, chor.: Zuzana Kučerová), Ještě to nejsem já a už to nejsme my, Motlitba (Malé taneční seskupení Brno, chor.: Lenka Švandová), BAŠNSKAŠ (TO ZUŠ B. Smetany Plzeň, chor.: Lenka Jíšová). V choreografiích nechyběl ani humor – Dobré ráno (ZUŠ Jilemnice, chor.: Ilka Kulichová a tanečnice) a radost z tance a rytmu – TA-DA-DAM (TS Dobřichovice, chor.: Hana Tuháčková), Cestou do Jenkovic, Uspávanky (Naboso ZUŠ Krnov, chor.: Irena Špičková). Na programu bylo i taneční sólo – Perpetuum pro Radka (ZUŠ Jilemnice, chor.: K. Šírková) a taneční improvizace – Duet pro dva (Podruhé Tereza, ved.: Radana Kodetová). Celý program pak uzavřelo tradiční setkání zúčastněných souborů, lektorů, techniků a organizátorů přehlídky na jevišti, při kterém se všichni rozloučili a ředitelka místní Základní umělecké školy Jarmila Šenová a její zástupkyně Miroslava Soukupová předaly účastníkům pamětní listy a upomínkové předměty. Poté se už hlavně děti nedočkavě rozeběhly na nádvoří Základní umělecké školy, kde na ně jako každý rok čekala zmrzlina. Letošní Tanambourrée se vydařilo se vším všudy od krásného slunečného počasí, přes tvořivé taneční dílny po zdařilá a inspirativní představení tančená v různých prostorech od divadla po místní parky. A jako všechno, co je vydařené, uteklo opět jako voda a nám nezbývá než se zase rok těšit na příští ročník, tentokrát s podtitulem Všechny barvy, co znám. Karolína Kalinová

pam pam 2 – 10

25

26

pam pam 2 – 10

DROBNIČKY

K horám, slunéčko, k horám

Setkání mezi městy 2010

Jarní pořad Tanečního souboru JARO při Základní umělecké škole v Praze 5 Štefánikova se letos konal na Nové Scéně Národního divadla dne 11. června. Pořad připravila umělecká vedoucí souboru Živana Vajsarová spolu s muzikou, vedenou Karlem Mezerou a týmem osvědčených spolupracovníků (Zdeněk Pechoušek, Martin Hauptmann, Tomáš Pykal, Monika Matúšková, Irena Pondělíčková, Tomáš Biskup). Nově se na scénické podobě pořadu podíleli barevnými kresbami žáci výtvarného oboru ZUŠ. Výtvarné dotvoření pořadu bylo mimořádně zdařilé a lidové tance a hudbu obohatilo o nový rozměr.

V sobotu 12. června 2010 proběhlo v divadle Barka v Brně letní taneční Setkání mezi městy, na které letos zavítaly soubory ze Žďáru nad Sázavou a z Veselí nad Moravou. Vystoupily samozřejmě i „domácí“, brněnské soubory FIMaFÁRUM, Malé taneční seskupení a Malé F. Pro nemoc bohužel nepřijely tanečnice ani z Prahy, ani z Ústí nad Labem. Ale na kvalitě večera to rozhodně neubralo.

První část tvořily tradičně tance a písně českých regionů, druhou tance a písně z Hané, Lašska a Slovenska. Úvodem a závěrem celého pořadu zněla píseň, kterou si autorka zvolila jako motto: „K horám, slunéčko, k horám“. Pořad zahájily Jarní hry dětí na všechno, co z jara vyláká slunéčko ze zimních úkrytů (na šnečka, na žáby, na čápy, na hady apod.), následovaly tance starších (Skočná, Hulán, Dřeváčkový, České královničky, Vrták a Furiant), proložené dvěma hudebními a pěveckými bloky (My jsme se k vám přišli ptáti a Už je malá chvilka do dne). Je zřejmé, že soubor od nejmladších po starší členy pěstuje stylově čistý taneční projev, kterému vedle precizního provedení neschází bezprostřednost a přirozenost. Stylově čisté byly i kostýmy a nově ke každému tanci i výtvarné ilustrace. Technické zázemí Nové Scény umožnilo rozvést a plně uplatnit to, co soubor přinesl již ve svém vánočním pořadu, totiž velkoplošné barevné kresby na horizontu, které tvořily pozadí i prostředí pro každý tanec a citlivě ladily s námětem tanců a písní. Ve druhé části soubor předvedl celou šíři svého repertoáru od lašských tanců ze sběru a odkazu zakladatele souboru prof. Františka Bonuše (Ruška, Lašská suita, Odzemok a Lašská svatba) po půvabné Staré hanácké tance s šátečky, dívčí tanec Jaro v Liptovských Sliačích a temperamentní Kolesa z Fintic, proložená opět dvěma hudebními a pěveckými bloky (Lašské písně a Ej, slniečko horúce). I tuto část dotvářely velkoplošné barevné kresby. Udržování a rozvíjení pokladu naší národní kultury v lidových písních a tancích a nově i ve výtvarném projevu je posláním souboru, který již v několika generacích předává svým členům, české kulturní veřejnosti a na zahraničních zájezdech i ve světě to cenné, co vytvořily generace našich předků. Letošní jarní pořad zhlédly v dopoledním představení děti z několika pražských mateřských škol a večer rodiče a pražští příznivci folkloru.

Letošní ročník zahájil Gen ZUŠ Žďár nad Sázavou s choreografií Oči zad… Často se dětem v hodinách taneční průpravy říká, že když jdou pozadu, mají oči na zádech. Pravděpodobně tato motivace byla inspirací třem tanečnicím, kterým záda sloužila jako výchozí bod a opora pro vytváření nového a nového pohybu. Jejich projev byl přesný a při práci s partnerem velmi citlivý. FIMaFÁRUM ve své první předvedené choreografii Padá déšť opět pracovalo s pohybem paží. Diváci, kteří sledují práci Dáši Nejedlé, asi musí nevěřícně kroutit hlavou nad tím, jak dokáže zpracovat ten samý motiv pokaždé jinak, a přesto tak, aby byl hezký a zajímavý. Přidá-li se k tomu neotřelá a svižná hudba, letní atmosféra a skoky s lehkým dopadem, vznikne „šmrncovní“ a čistá choreografie Padá déšť. Druhá choreografie Kdo upeče využila zvláštní rekvizitu: plech na pečení. Po plechu se klouzalo a posunovalo, sloužil jako pojítko s podlahou nebo jako spojující motiv skupiny. A třetí barevná a živá choreografie Povijnice byla tanečně a prostorově velmi hezky rozpracovaná, jen zvolený kostým snižoval její kvalitu. Barevná trička a k nim stejně barevné kalhoty byly v pořádku, ale bílé varhánkové sukně, které byly vytažené až nad hrudník tak, jako by suplovaly šaty, působily opravdu hodně rušivě. ZUŠ Veselí nad Moravou, respektive jedna tanečnice Jordana Blažková využívala v choreografii Křičím do komína hodně kruhovitých pohybů a skoků. Kostým symbolicky naznačoval cihličky na komíně a propojil tak téma s pohybem. Choreografie Malého F Pomyslně zavřené pracovala především s výtvarností na jevišti. Zapojila originální a funkční rekvizitu, která zároveň sloužila jako kostým všech tří tanečnic. Ze čtyř stran zavěšená jedna obrovská „sukně,“ společná všem interpretkám, ze tří míst pak vykukovaly hlavy, později ruce a vrchní část těl. Tři víly, autorky svých zatančených emocí, během několika minut vytvořily bílou povídku o sobě a svých omezených možnostech a přání vysvléct se z nich… Malé taneční seskupení pod vedením Lenky Švandové pro tento večer představilo dvě nové choreografie. Ještě to nejsem já a už to nejsme my je modře laděná a vytvořená pro 12 tanečnic, které bojují s tím, jestli se vymanit ze skupiny a být sám za sebe, nebo se stát součástí jednoho tělesa a utvořit tak silnější a kompaktnější bytí. Obojí má své pro i proti, v každé se otáčí otázka, jak se rozhodnout? Celou choreografií prochází dynamičnost a svižnost, která je dána rychlím střídáním tanečnic na jevišti, fungováním ve skupině i obrazcovitým využíváním prostoru. Choreografie Modlitba pak byla protipólem takhle živelného projevu. Dvě tanečnice v dlouhých splývavých šatech jakoby tlumočily svými přesně padnoucími pohyby náladu a charakter písně od Tara Fuki. Jak jednoduché, ale jak působivé. Nezbývá než se za rok opět setkat na Setkání mezi městy u pěkných zážitků přinášejících inspiraci. Lucie Břinková

DROBNIČKY

pam pam 2 – 10

27

Podzimní fantazie 2010 Ve dnech 25. a 26. října se v Jablonci nad Nisou sešly již po deváté dětské soubory a skupiny scénického tance a pohybového divadla, aby si na festivalovém představení v krásném Městském divadle zatančily a aby následně ve výtvarných dílnách děti vyjádřily své dojmy a zážitky z představení. Festivalové představení přineslo 18 choreografií v podání 9 souborů: Tanečního souboru z Dobřichovic pod vedením Hany Tuháčkové, tanečního souboru Roztoč Po špičkách z Roztok u Prahy pod vedením Zuzany Kučerové, tanečního souboru ZUŠ z Horního Slavkova pod vedením Veroniky Müllerové, tanečního souboru Magdalena z Rychnova u Jablonce pod vedením Ludmily Rellichové, tanečního souboru ZUŠ z Liberce pod vedením Mgdaleny Rellichové, tanečního souboru ZUŠ Prčice pod vedením Venduly Dědové, tanečního souboru ZUŠ Varnsdorf pod vedením Iriny Denejkinové, AyO Dance tanečního oboru ZUŠ z Tachova pod vedením Ireny André a tanečního souboru ZUŠ z Jilemnice pod vedením Ilky Kulichové. Všechny soubory, které se Podzimní fantazie účastní, mají společné rysy: zaměřují se na rozvoj fantazie a tvořivosti, volí zajímavá neotřelá témata a kvalitní hudbu. Polovina z choreografií vznikla ve spolupráci a s účastí dětí, což je velmi cenný přínos v choreografické tvorbě. Poetické náměty přinesly skladby: Proč padají hvězdy (Roztoč Po špičkách v choreografii Zuzany Kučerové), Bubliny a bublinky a Rozmlouvání (TS Magdalena v choreografii Ludmily Rellichové a dětí), O kapkách (ZUŠ Prčice v choreografii Venduly Dědové) a Píseň o jablůňce ZUŠ Jilemnice na verše Jaroslava Seiferta v choreografii Ilky Kulichové). Hravá témata převažovala ve skladbách: Na schovávanou (ZUŠ Liberec v choreografii Magdaleny Rellichové), Kuřát-

ka ve skořápkách (ZUŠ Varnsdorf v choreografii Iriny Denejkiny), Chramst !! (Roztoč Po špičkách v choreografii Zuzany Kučerové), Kuli, kuli, kulilá (TS Magdalena v choreografii Ludmily Rellichové a dětí) a Skřítkování (ZUŠ Liberec v choreografii Magdaleny Rellichové). Z folklorní inspirace čerpala skladba Co jsem viděl 12. března (ZUŠ Prčice v choreografii Venduly Dědové), s taneční groteskou přišly skladby Krabice (ZUŠ Horní Slavkov v choreografii Veroniky Mülerové) a Lidoop (ZUŠ Vansdorf v choreografii Iriny Denejkiny), s originálním vtipným nápadem skladba Kdo to? Co to? Víš to? (ZUŠ Liberec v choreografii Magdaleny Rellichové). Působivé vyjádření hudby představovala skladba Otazník (TS Dobřichovice v choreografii Hany Tuháčkové a dívek), zajímavé skladby přivezl taneční soubor AyO Dance z Tachova (Jen co noha, Červený kamínek a Tak to chodí ) v osobité choreografii Ireny André a dětí. Festivalové představení v Městském divadle, které slovem provázel pan David Jelínek, proběhlo ve velmi příjemném přátelském ovzduší, projev dětí na jevišti, za jevištěm i v hledišti byl kultivovaný a obdivuhodně ukázněný. Díky pořadatelům, Tanečnímu a pohybovému studiu Magdalena z Rychnova u Jablonce, především její vedoucí Ludmile Rellichové a všem jejím spolupracovníkům, dále pak Městskému divadlu v Jablonci nad Nisou, NIPOS-ARTAMě Praha a finančním přispěvatelům, městu Jablonec nad Nisou a Ministerstvu kultury ČR, mají dětské soubory scénického tance každoroční příležitost k inspirativnímu podzimnímu tanečnímu a výtvarnému setkávání. Škoda jen, že této příležitosti nevyužívá více místních souborů Bohumíra Cveklová

fotoreportáž Setkání mezi městy, f: Edit Pokorná

28

pam pam 2 – 10

TÉMA

hlediska pro výběr hudby Ne vždy je možné spolupracovat s hudebním skladatelem na přípravě choreografie anebo využít živou hudbu na jevišti. V takovém případě jsme postaveni před potřebu výběru hudby již nahrané. Pro výběr kvalitní hudby mohou být užitečné následující poznámky. V první fázi je důležitá volba historického období, konkrétního autora a nejčastěji u dětí i případná volba hudby lidové. Souvisí se samotným záměrem a tématem připravované choreografie. Zvukově-estetická kvalita nahrávky Nabízí se otázka, proč zmiňovat zde, hned na druhém místě, aspekty kvality zvukové. Má to smysl, pokud nám okolnosti vzniku nahrávky mohou ovlivnit zvukovou atmosféru představení. Je potřeba dát si pozor na dva momenty, které nahrávku mohou vyloučit z výběru pro scénickou hudbu. Prvním jsou potlesky a zvukové pozadí s živými diváky, tedy záznamy koncertů. Druhým příkladem jsou přehnané zvukové projevy interpreta, jako je dupání apod. (zvláště pokud jsou v rozporu s cítěním hudby). Naopak přirozený dech interpretů je samozřejmou součástí nahrávek, a to zvláště u dechových nástrojů a souborů. Bez něj by nahrávka působila nepřirozeně a navíc takovýto přirozený dech z nahrávky v prostoru divadla většinou spolehlivě zaniká. Jako poslední příklad na tomto místě je vhodné uvést praskání gramofonové desky. Je sice pravda, že v dnešní době nepůsobí jen jako zhoršení technické kvality, ale navozuje dobovou atmosféru. Pokud však chceme tento moment funkčně využít, bude jistě celé představení takto zaměřené a bude pracovat obdobně i s ostatními zvukovými prvky. To už hovoříme o zvukovém pasu nebo o kompletní zvukové nahrávce ze studia, ale i tak není vůbec jednoduché s takovým prvkem pracovat. Pokud pouze používáme hudební nahrávku přímo, jako scénickou hudbu k představení, je obsah zvuků praskání gramofonové desky nežádoucí a působí vždy jako nízká zvuková kvalita, ale především působí vždy rušivě. Vliv úpravy skladeb, interpretace V dřívějších dobách tanec ponejvíce hudbu přímo vyjadřoval, „šel po hudbě“. Postupem doby ve vývoji současného tance se vztah hudby a pohybu ne přímo uvolňuje, ale začíná daleko více sledovat nejrůznější momenty hudby a hudebního vyjádření. Velmi se nám vyplatí, vezmeme-li výběr nahrávky od začátku opravdu vážně a porovnáme-li i třeba hned několik interpretací. V opačném případě nás může velmi zaskočit i věc tak banální a současně tak zásadní, jako je odlišné tempo hudby. Pro funkční vazbu se současným tancem jsou podstatné i takové aspekty jako osobitost interpretace, expresivita nebo i barevnost a pojetí nahrávky. Patrně již při výběru hudby se budeme rozhodovat o míře stylizace celého představení a necháme se inspirovat jednotlivými hudebními elementy, stejně jako jejím

obsahovým sdělením. Současný tanec dokáže hudbu vyjádřit vážně nebo vtipně a třeba i některé prvky parodovat. Může jít více s hudbou formálně (třeba s rytmem) nebo jít více „po obsahu“, hledat vnitřní vazby na hudbu… Vliv původního účelu hudby / hudební nahrávky Hodí se filmová hudba k tanečnímu představení? Mohlo by se zdát, že funkce „filmové hudby“ ve filmu je něčím obdobná „hudbě scénické“. V něčem je však postavení scénické hudby naprosto nesrovnatelné s postavením filmové hudby. Jedním z důvodů je fakt, že na scéně vystupují živí tanečníci, kteří mohou tvořit určitý vztah s publikem, kdežto film tvoří neživý promítaný obraz. Fantazie diváka je pak zapojována dosti rozdílným způsobem. Nejčastěji se můžeme setkat se dvěma možnostmi.V prvním případě hudba komponovaná přímo k určitému filmu nebo dokonce i nahrána přímo na obraz. Potom může být potíž s jejím scénickým tanečním vyjádřením. V druhém případě hudbu pouze známe z filmu a ta byla také do filmu jenom převzata. V tomto případě je naděje na scénické použití větší, ale nemůžeme čekat, že bude hudba fungovat stejným způsobem jako ve filmu. Pokud navíc filmová hudba patří mezi všeobecně známé nebo je spojena se slavným filmem, hraje tato skutečnost zásadní roli. Zvládnout ji pohybově na scéně se může ukázat jako nereálné. Do této kapitoly by se s určitými výhradami dalo zařadit i použití populární hudby pro scénický tanec nebo i obecně použití zpívané hudby vůbec. Jde o to, že se zde opět jedná o kategorii hudby, která sleduje určité konkrétní cíle (nehodnotíme nyní její hodnotnost). Hudba v dětském scénickém tanci V oblasti pedagogiky tance vystupují do popředí specifické požadavky na hudbu s ohledem na věk účinkujících žáků. Pro rámcovou představu, jak jsou ve kterém věkovém období děti schopny uplatnit svoji tvořivost ve vztahu k hudbě, nám poslouží následující tabulka:

hudebně paměťových schopností a schopností intelektových včetně dalších pro daný obor specifických vlastností. Nakonec nic nejde bez volních vlastností, jako jsou píle, vytrvalost atd. Ve skutečnosti je nástup a rozvoj jednotlivých schopností velmi individuální. U talentovaných dětí samozřejmě nastupují dříve. Obecně platí, že nejúčinnější výchova je taková, která podchycuje právě se rozvíjející schopnosti dětí a podporuje je adekvátně věku. Současně s tím je výhodné podporovat dětský tvořivý potenciál. Ale také je potřeba si uvědomit, že schopnosti pochopit hudební vztahy v širším měřítku přichází až s daleko pozdějším věkem a žáci potřebují vedení a podporu i při maximálně samostatné tvořivé činnosti. Jaká by tedy měla být hudba pro dětský scénický tanec? Pro nejmenší děti jednoznačně veselá a jednoduchá, rytmická. Jednoduchost se týká také instrumentace a hudební formy. Pro tuto věkovou kategorii jsou naopak zpívané písničky velmi vhodné. Nahrávka by dále měla být na skutečné nástroje, pokud elektronické, tak kvalitní, které nejsou pouhou lacinou náhražkou. Vždy si musíme uvědomit, že děti teprve získávají poslechové zkušenosti, a mají-li svět vnímat tak jako my, musí také projít podobným vývojem jako my. S přibývajícím věkem děti dokáží vyjádřit i smutné, zádumčivé nálady. Také zvládnou vyjádřit složitější formy. Hudba by měla být kontrastní s čitelnou a jednoduchou tektonikou, na kterou je možné v pohybovém vyjádření reagovat. Jaká by hudba neměla být? Neměla by být lacině líbivá, neměla by podceňovat ani děti ani publikum, neměla by se omezovat jen na nejznámější a nejpopulárnější oblast, naopak má využívat schopnosti tance vyjádřit hudbu a přiblížit ji divákovi. Hudba by neměla být volena tak závažná, že musí být každému divákovi na první pohled jasné, že děti nemohou vědět, o čem vlastně tančí (týká se i velikosti hudebního tělesa, hudební formy, sazby).

3–4 4–6 6–9

rytmické cítění tonální cítění harmonické cítění

9 –11

smysl pro kontrasty v hudbě smysl pro schopnost systémové orientace smysl pro funkčnost hudebně vyjadřov hudebním prostoru vacích prostředků

schopnosti základní orientace v tónovém a rytmovém prostoru

11–13 smysl pro symetrii hudební věty 13–15 rysy hudebně tvořivého myšlení U dětí dochází od nejrannějšího věku k rozvoji senzomotorických schopností. Rytmika může být společná tanečním i hudebním oborům. Pohybové vyjádření hudby napomáhá i při výuce nástrojové hry. Další vývoj souvisí i s rozvojem emocionality, emotivní citlivosti, ale také

Na druhé straně by měla být srozumitelná i nejstarší generaci s ohledem na složení publika pořádaných představení. Co se týká přejímání vlivů vzdálených kultur v hudbě, je to jistě velmi důležité nejen pro vzájemné sbližování kultur, ale i pro další vývoj kul-

TÉMA tury naší. Pokud jde o výuku scénického tance, musí každý pedagog zvážit, jestli pro děti v nízkém věku není vhodnější více se držet tradice kultury vlastního rodného regionu, jež je zakotvena i v systému výběrového zařazování do oborů podle talentu. Ostatně pokud se přijde o výuku zajímat dítě z jiné kultury – například

pam pam 2 – 10

přistěhované s rodiči nebo již zde narozené – proč by si nemohlo také vybrat, který obor mu jde nejlépe. Takový postup naopak může pomoci jeho začlenění do kultury naší, nevyjímaje překonání jazykové bariéry. V každém případě je výběr hudby dán vkusem pedagoga. Jedině ten může v tanečních

29 hodinách v dětech probouzet muzikalitu a lásku k hudbě. Ostatně každý může dobře učit jedině to, co sám umí, čemu rozumí a co bezpečně ovládá. připravil: Jiří Jakl

FOTOREPORTÁŽ Světovaření Plzeň

30

pam pam 2 – 10

Z LUHŮ A HÁJŮ

oslava Mezinárodního dne tance Iniciativa Vize tance vyhlásila u příležitosti Mezinárodního dnes tance 29. dubna „Oslavu tancem“. Jak to dopadlo? Chodov u Karlových Varů Zcela zaplněná pěší zóna Staroměstské ulice v podvečer ve čtvrtek 29. dubna. To byl obrázek, který oznamoval kolemjdoucím, že se zde děje něco mimořádného. Taneční obor místní ZUŠ se tímto veřejně přihlásil k oslavě Mezinárodního dne tance. Tato oslava se v celé České republice konala ve stejný den a ve stejnou hodinu. V Praze zvala k tanci herečka a tanečnice Anna Polívková, v Chodově paní učitelka Karin Donátová spolu se svými žákyněmi. Ochotně se k nim přidala taneční skupina DDM Bludiště v Chodově. Oba soubory vždy nejdříve předvedly svá vystoupení a poté vyzvaly ke

společnému tanci i diváky. Zájem byl tak velký, že se všichni sotva vešli na vyhrazený „taneční parket“. Den tance skončil, přidejte se k nám i v Den tance 2011! Plzeň Také v Plzni oslavili tento den tančením v prostoru „proluka“ v Křižíkových sadech v Plzni. Povrchem nám byla pěkná travička a počasí také bylo slunečné, tak se do roztančeného kruhu kolem tří bubeníků přidali i někteří „kolemjdoucí“… malí i velcí. Organizováno tanečním oborem ZUŠ B. Smetany Plzeň (Lenka Jíšová) a tanečním centrem MIRA Plzeň (Kateřina Bednářová). Další reportáže a fotografie naleznete na stránkách www.vizetance.cz

vzdělávání 2009–2010 Klasická taneční technika pro výuku současných tanečních technik na Základních uměleckých školách a význam korepetice a spolupráce na úrovni korepetitor – taneční pedagog Tento vzdělávací program připravila Základní umělecká škola v Klášterci nad Ohří a získala na něj akreditaci Ministerstva školství ČR. Škola a její pedagogové v tanečním oboru provedli menší průzkum v oblasti vzdělávacích seminářů pro pedagogy s přihlédnutím na výuku základů klasické taneční techniky, od které se již při výuce pomalu upouštělo. Našlo se pouze ojediněle pár seminářů, které však nebyly akreditované. Důvodem je i nedostatečná odbornost v této technice, přežívající zastaralé metodické postupy, představa veliké obtížnost a s tím i související nezájem ze strany žáků-tanečníků a samotných pedagogů. Ale… Objevují se první poslíčkové se zájmem tuto techniku opět na ZUŠ a tanečních souborech vyučovat, ale nevědí, jak na to, jak namotivovat sebe a žáky. Nevědí, kde se inspirovat a získat tak nápady pro svěží modernější metodiku a aby oživili zájem tanečníků o získání základů klasické taneční techniky. Jedním z cílů bylo také ukázat, že s „klasikou“ je zábava a pro současné techniky je velice přínosná. V souvislosti s tanečními hodinami „klasiky“ se hned vybaví slovo korepetice. Co to slovo znamená, v čem spočívá jeho význam při hodinách tance a jak by měla vypadat spolupráce s tanečním pedagogem? Tak to je také součástí vzdělávacího programu. Jde o první vzdělávání v této oblasti.

Naši školu moc těší zájem pedagogů vzdělávat se a jsme rádi, že si odnesou spousty cenných rad a informací. Ostatním, kteří by také měli zájem, můžeme slíbit, že příští školní rok budeme v programu pokračovat a pokusíme se jej přenést do středu naší země, abyste měli k němu blíž. Čím vším jsme se zaobírali? 1. téma Podrobné zkoumání v rámci základů klasické taneční techniky a současné taneční techniky: a) funkcionální anatomie těla, b) poznáním práce vlastního těla – rozložení a využití váhy těla v čase a prostoru v koexistujícím vztahu s esteticko-hudebními a zvukovými prvky, c) základy partneringu a kompoziční principy a dovednosti v souznění se sebou samým a s ostatními. 2. téma Zlepšení komunikace v rámci tanečně-hudebních zkušeností a mezilidských vztahů: a) kinetika a statika v hudbě a tanci, b) pohyb vertikál a horizontál v hudbě a tanci, c) kontrast jako základní stavební element. Další vzdělávání učitelů základních uměleckých škol a soukromých tanečních studií, sdílení informací a propojení znalostí mezi jednotlivými účastníky. Podrobné zkoumání v rámci základů klasické taneční techniky a současné taneční techniky, nový přístup k metodice klasické taneční techniky na ZUŠ a v soukromých tanečních studiích. Uvědomění si potřebnosti a vzájemné návaznosti mezi jednotlivými technikami

Z LUHŮ A HÁJŮ

pam pam 2 – 10

Zlepšení komunikace v rámci tanečně-hudebních zkušeností a mezilidských vztahů. Osvojení si základních úloh zkoumání umění, hudby a tance v rámci společných estetických uměnovědných principů. Zkoumání prazákladů uměleckého projevu podle teorie afektu. Vliv myšlení a emocí na obsah, formu a strukturu lidského pohybu v souvislosti s hudbou. Základní umělecká škola děkuje lektorům Veronice a Paľu Rinowským. Odborný garant vzdělávacího programu je NIPOS Praha. Inspirativní semináře pro tvorbu dětské choreografie v rámci 3. vzdělávacího cyklu Taneční a pohybová výchova Liberec 2010 V pořadí již třetí cyklus v rámci posledních pěti let pořádá v libereckém kraji TPS Magdalena nyní i ve spolupráci s ZUŠ Liberec. Systematické vzdělávání formou inspirativních seminářů nepřináší přímo návod „jak učit“, ale spíše setkání zkušených či méně zkušených pedagogů, ať tanečních či jiných oborů. Jejich obsahem jsou jak jemná nahlédnutí do práce druhých, diskuze o směrech vlastní práce, možnosti konzultace pedagogických problémů, tak samozřejmě systematická práce pod vedením zkušených lektorů z řad vynikajících tanečních pedagogů a choreografů pracujících dlouhodobě s dětmi. Po vzdělávání zaměřeném na děti předškolní, děti mladšího a staršího školního věku přišel čas pro choreografickou tvorbu pod vedením Lenky Švandové, Ludmily Rellichové a Mirky Eliášové… O „účinku“ semináře nejlépe vypovídá reflexe účastnice, pedagožky TS Dobřichovice Hany Tuháčkové: Začnu tím, proč jsem se přihlásila na tento vzdělávací kurz. Protože jsem došla do stavu naprostého „vyhoření“. Učím již 26 let (začala jsem již na gymnáziu), mám pedagogické vzdělání, ale ne v oboru tance. Svoji výuku jsem založila na svých tanečních zkušenostech z hodin Heleny Metličkové, Jáji Hojtašové a hlavně Evy Blažíčkové, ke které jsem chodila od svých deseti let, až jsem skončila po 13 letech jako členka jejího Studia komorního tance. Nepoznala jsem nic jiného než tvořivý způsob výuky, hodiny plné improvizace, rozvíjení fantazie. Sama na sobě jsem si mohla vyzkoušet jaké to je, když se touto metodou pracuje dlouhodobě, jak to člověka formuje po všech stránkách, jak se schopnost improvizace uplatní i v běžném životě. Člověk si dokáže poradit v jakékoli situaci, vždy najde řešení. Ovlivněná tím vším jsem samozřejmě začala učit ve stejném duchu – v duchu paní Jarmily Jeřábkové, potažmo Isadory Duncan. Bohužel mne minuly všechny pětisemestrální a jiné pedagogické kurzy zaměřené na taneční pedagogiku, tak jsem se snažila učit podle toho, na co jsem si vzpomněla z hodin Evy a co jsem nastudovala z knížek. A najednou jsem měla pocit, že učím stále stejně, přestaly mne takové hodiny uspokojovat. Ztrácela jsem inspiraci. Potřebovala jsem vyskočit ze zajetých kolejí. Začala jsem se pídit po možnostech dalšího vzdělávání, hledání nových přístupů ve výuce tance. A v této fázi jsem našla tento vzdělávací kurz. Hned na začátku musím říct, že splnil má očekávání. Opět jsem se utvrdila v názoru, že tento přístup k dětem a k tanci je ten nejsprávnější, že je důležité harmonicky rozvíjet celou osobnost dítěte, brát dítě jako partnera, vést ho nenásilně k vlastní tvorbě přes improvizaci, rozvíjet jeho hudební cítění předkládáním kvalitní hudby atd. A teď: co mi přinesl nového? Přinesl mi spoustu inspirace, jak se dá všech těchto věcí dosáhnout, ale jinou cestou, jiným přístupem, a to nejen v oblasti tance, ale i hudby, mluveného slova i zapojením výtvarné výchovy. Potřebovala jsem novou inspiraci, obohacení výuky, nové nápady při práci s hudbou, při tvorbě choreografií. Chtěla jsem vědět, jak dosáhnout stejného cíle, ale jinými novými prostředky, a to jsem díky všem pedagogům, kteří vedli jednotlivé semináře, získala. V neposlední řadě pro mě byly důležité a obohacující diskuze se všemi ostatními účastníky těchto seminářů, konfrontace zkušeností a nápadů,

31

spolupráce při práci na seminářích, poznání nových lidí, kteří mají zájem pracovat s dětmi tímto způsobem. Jestliže budu tvořivá já jako pedagog, budou tvořivé i moje děti. To je to hlavní, co si odnáším z tohoto semináře. Chtěla bych poděkovat touto cestou všem, co tyto vzdělávací kurzy vymysleli, pořádají je a přednášejí na nich. Je to jeden z mála způsobů, jak si rozšířit vzdělání v této oblasti. Město v pohybu – festival současného tance Již pátým rokem můžeme i u nás v Českých Budějovicích vidět v červnu některá představení z nabídky festivalu Tanec Praha.V prvním roce konání nás v hledišti sedělo asi kolem dvaceti, všichni nadšeni ze zážitků, ale s tichou otázkou, zda mohou prodělečné produkce pokračovat?... Jenže letos už bylo předem vyprodáno! Sice jen na jedno představení, ale už 10x více lidí bylo ochotno přijít na pohybové divadlo, oceněné jako inscenace roku 2009. Asi pomohla televize, když zařadila ukázky do svého programu, a reference známých z Prahy, kteří je viděli (La Putyka Rosti Nováka a skupinu SKUTR). Produkce Kulturního centra Bazilika se letos rozhodla přidat k Tanci Praha také regionální taneční scénu a vše zahrnout pod společný festival Město v pohybu. Z profesionálních souborů jsme viděli: Nanohach (Synchronicity, Hechizada de Luxe, Gradina ), VerTeDance s Annou Polívkovou (Případy doktora Toureta), již zmiňované pohybové divadlo La Putyka a z Českých Budějovic pak Jihočeský balet, protože se nově prezentuje technikou současného tance. Kromě ucelených dějových choreografií má v repertoáru i kratší práce. Zde uvedl Painted Rainbow a Run Through. Obě díla byla v choreografii jeho uměleckého šéfa Attily Egerháziho. Dále se ještě v podání Jihočeského baletu prezentovala práce Les Bras de Mer Petra Zusky. Amatérskou scénu reprezentovalo uskupení TaksiLAjlaj z Českých Budějovic. Tvoří je pět žen, které za sebou mají bohatou taneční minulost, a své tvůrčí sebevyjádření vložilo do představení o absurdních překážkách, které si sami stavíme do cesty, s názvem Obstacles. Jako další úroveň prezentace současného tance festival nabídl dětské soubory. V hodinovém programu, jehož samozřejmou součástí byli účastníci celostátní přehlídky (ZUŠ Vodňany, chor. Komáři) vystoupilo dalších deset ZUŠek Jihočeského kraje. Součástí tanečního dění byla také výstava fotografií Nanohach 5 let naplno v Kavárně Bazilika, intenzivní víkendový seminář flamenca s Janou Karfusovou z Prahy a experimentální koncert skupiny Lucky Dragons (USA), jejíž členové obvykle hrají uprostřed publika. Rozdají kolem sebe nejrůznější hudební nástroje, ostatní se mohou přidat hrou na tělo a tím mění obvyklý model koncertů aktivní kapela – pasivní divák v opak. Festival Město v pohybu se povedl a já jsem moc ráda, že KC Bazilika taneční a pohybové divadlo do své nabídky zahrnuje. Vladimíra Strnadlová

32

pam pam 2 – 10

FOTOREPORTÁŽ Letní dny tance Ústí nad Orlicí f: Lukáš Prokeš

pam pam 2 – 10

FOTOREPORTÁŽ Legenda o sv. Anně

33

34

pam pam 2 – 10

Otevřená škola Týdenní taneční seminář na konzervatoři Duncan Centre v Praze Datum 1. července 2010 je bezesporu nejočekávanějším dnem celého roku – začínají dvouměsíční letní prázdniny pro školáky a také dny odpočinku a dovolené pro dospělé. V letošním roce byla výjimečnost prvního prázdninového dne podtržena zahájením týdenního semináře zaměřeného na další vzdělávání pedagogických pracovníků v oboru taneční výchova. Jednou z pedagogických osobností, neboli také „duší“ taneční výchovy, která poukazuje na její důležitost a význam ve vzdělávacím a výchovném procesu, je paní Eva Blažíčková, zakladatelka a ředitelka taneční konzervatoře Duncan Centre Praha. Právě pod vedením paní Evy, současného pana ředitele Michala Záhory a ostatních členů pedagogického sboru, se ve dnech 1.–6. července 2010 uskutečnil v prostorách taneční konzervatoře DC tento týdenní vzdělávací seminář. Všichni účastníci(celkem 37 – tento počet se rozdělil do dvou skupin ) měli tak možnost seznámit se charakterem, odkazem a filozofií školy. Náplň a skladba předmětů v hodinách se vyznačovala velkou pestrostí a rozmanitostí, kvantita se snoubila s kvalitou, výborné pedagogické vedení, které dokázalo vnést do hodin jasnou linku, myšlenku, strukturu a záměr, umocnilo zážitek z výuky. Důležitost byla kladena na obsah, formu pohybu, uvědomění si podstaty určitého pohybu v prostoru vnitřním i vnějším, tělesné těžiště, osu těla a na další principy, které jsou pro Duncan směr charakteristické. Výuka začínala v 9:00 hod. a končila v 16:45 hod. Dopoledne probíhaly hodiny v rámci taneční praxe – Duncan metoda (Dora Hoštová, Dagmar Chaloupková), Improvizace (Eva Blažíč-

Z LUHŮ A HÁJŮ

ková), Současná taneční technika (Michal Záhora), Základy klasického tance (Alena Drápalíková). Každá z hodin byla doprovázena živou hudbou, korepeticí v podání Jiřího Voběrka (klavír), Davida Smrže (kytara) a Jaroslava Kořána (bubínky, perkuse). Pro nás účastníky to byla názorná ukázka důležitosti korepetice v hodinách taneční výchovy. V kontextu s reprodukovanou hudbou je opravdu nenahraditelná! Odpoledne většinou probíhaly teoretické předměty propojené s pohybem: Kineziologie a Anatomie hybnosti (Jitka Čemusová), Zpěv a práce s hlasem (Libuše Voběrková, Jiří Voběrek), Korepetice v hodinách taneční výchovy (Jiří Voběrek, Eva Blažíčková), Metodika a didaktika taneční výchovy (Eva Blažíčková). Některé z hodin byly zařazeny ve větším časovém rozsahu např. Duncan metoda, Improvizace, Metodika a didaktika taneční výchovy, Anatomie hybnosti a Kineziologie. Další pak byly velmi kvalitní ,,ochutnávkou“. Všechny hodiny se vyznačovaly profesionalitou, znalostí a odborností vyučujících pedagogů. Zkušenosti a poznatky, které jsme během tohoto týdne mohli získat, byly a jsou pro naši práci velmi cenné a inspirující. Chtěla bych poděkovat všem pedagogům za jejich trpělivost, shovívavost a také za to, že tu byli ,,opravdu“ pro nás seminaristy a dokázali vhodným způsobem přizpůsobit výuku našemu kolikrát únavou vyčerpanému tělu. (Pozn.: naše věkové složení už nebylo zrovna nejmladší). Byla bych potěšena, kdyby se ,,brána“, tohoto týdenního semináře otevřela každé léto a letní prázdniny mohly opět začít v tomto duchu. Petra Blau ZŠ a ZUŠ K.Vary

SIRAEX 2010 Ohlasy účastníků Tato akce s mezinárodní účastí se v lázeňském městě Klášterec nad Ohří konala již po čtvrté. Avšak pro nás tento ročník znamenal premiéru. Mimo vlastní vystoupení jsme absolvovaly také semináře s tuzemskými, ale i se světově proslulými tanečníky. Velice se nám to líbilo – i přesto, že to bylo náročné. Nové techniky a variace, které jsme se naučily, se nám určitě budou hodit do dalších tanečních let. Také každovečerní představení profesionálů nás inspirovala a ukázala nám možnosti dnešního tanečního divadla. Šíři použitých uměleckých prostředků a celková působivost jednotlivých představení nás ohromila. Nikdy bychom nezhlédly tolik zajímavých a inspirujících představení najednou. Každovečerní atmosféra se dá jen těžko předat, musíte to zažít. A to nejlepší je, že jsme si našly spoustu nových přátel. Moc rády bychom se festivalu zúčastnily i příští rok.

Hana Herkommerová TS Magdaléna – Rychnov u Jablonce nad Nisou

Ač je to neobvyklé, i v létě, kdy základní umělecké školy mají prázdniny, jedna z nich uspořádala už počtvrté výjimečný festival současného tanečního divadla. Letošní SIRAEX proběhl od 15. 8. do 21. 8. 2010 již tradičně v krásných prostorách zámku a zámeckého parku v Klášterci nad Ohří. Festival je celostátní s mezinárodní účastí. Představení, která jsme zhlédli, byla profesionální česká, mezinárodní i „amatérská“. Zaměřením celého festivalu na propojení profesionální a amatérské scény, a to jak stavbou dramaturgie celého festivalu (amatérští i profesionální tanečníci a seminaristé zhlédli v pěti večerech neuvěřitelné množství úžasných představení), tak semináři probíhajícími v rámci festivalu se podařilo paní Zoře Breczkové něco velmi ojedinělého.

Dokázala na ploše jednoho týdne představit to nejlepší ze současného tance, co je u nás a v zahraničí právě teď k vidění. A umožnila tak vidět mladým začínajícím tanečníkům, pedagogům i lidem s potřebou vidět něco jiného něž komerci, která stále více utlumuje potřebu společnosti po kvalitní kultuře, současná taneční díla na vysoké umělecké úrovni. Semináře pod vedením lektorů z Čech, Senegalu Venezuely budou velkou motivací pro mladé seminaristy a inspirací pro práci zúčastněných pedagogů v příštím školním roce. Lekce salsy a tai-chi pro veřejnost jsou skvělým nápadem, jak do akce „zatáhnout“ i obyvatele města. Jak jim přiblížit to zvláštní seskupení lidí vyjadřující se raději pohybem, emocí, gestem. Přenos myšlenky na diváka tímto způsobem předpokládá otevřenost a určitou připravenost diváka. V Klášterci takoví diváci již jsou, seděli každý večer v hledišti a vytvořili spolu s účastníky festivalu fascinující atmosféru. Byli okouzleni fenoménem současného tanečního umění, jeho sílou a sdělností. Kéž by takových svátků tance bylo u nás víc. Ludmila Rellichová Taneční a pohybové studio Magdaléna Rychnov u Jablonce nad Nisou

Již podruhé se účastním festivalu SIRAEX a neváhám kvůli němu přijet až z Brna. SIRAEX má pro mne tolik kvalit, díky kterým je jedinečný. Velkým zážitkem jsou pro mě večerní představení (hlavní program Dny scénického tance). Jsou přínosná zejména pro svou pestrost a šíři záběru. Odborná i laická veřejnost se potkává pod jednou střechou a může vidět, jak současný tanec vypadá ve Venezuele, Lucembursku, Columbii, Itálii nebo na Slovensku. Může bezprostředně srovnávat s tvorbou českých

Z LUHŮ A HÁJŮ

pam pam 2 – 10

choreografů. K vidění jsou choreografové z divadla, mladá česká platforma i choreografové pracující s amatérskými tanečníky. Tady se dostávám k dalšímu specifiku SIRAEXu. Tvůrčí propojení amatérské a profesionální taneční scény. Zážitkem je pro mě, jak výborně funguje spolupráce na poli jednotlivých představení, tak při práci v tanečních dílnách, které jsou vedeny profesionálními tanečníky a lektory (Veronika Rinowski/ČR, Kaolack/Senegal, Fátima Gomez/Venezuela).V tomto týdnu se v Klášterci potkávají mladí tanečníci a pedagogové z celé republiky. Vzniká tak tvůrčí prostředí, jehož výsledky je možno vidět poslední den v zámeckém parku na otevřených ukázkách. Nakonec ještě jedna výjimečná stránka festivalu. Je to otevřenost k široké veřejnosti. Pro klášterecké občany pořádá lekce tai-chi a salsy a veřejná představení v polední den s tancem pro děti. I když počasí letos nepřeje, cítím vzrůstající zájem, přijeli i diváci z jiných měst. A nejen staré město je zapojeno do tanečního dění se svými obyvateli i krásnými prostorami.

Jiráskův Hronov a tanec Ohlasy účastníků Od 30. července do 7. srpna 2010 žilo město Hronov divadelním festivalem, a to již 80. ročníkem. Pěkný kus divadelní cesty. Je nám potěšením, že se takového festivalu jako taneční soubor (NoTa Plzeň) můžeme účastnit, a to již potřetí. Celé město je protkáno ve všech koutech, zákoutích… divadelnictvím. Také každodenní vítání souborů na schodech Jiráskova divadla je určitou slavností a milou ceremonií. Tak k tanci na Hronově. V neděli 1. srpna v Jiráskově divadle od 14:00 a 17:00 hod. měli diváci možnost zhlédnout komponovaný program vybraný z vystoupení Celostátní přehlídky scénického tance mládeže a dospělých v Jablonci n. Nisou. Nominovány byly čtyři choreografie Obrazy ZUŠ Sedlec-Prčice, Karlův most Parau – Parau Jablonec n. N., Syndrom neklidných nohou – NoTa Plzeň, Mol (?) – Bandance Praha. Nevím, zda byl nominován ještě nějaký soubor a nemohl se účastnit. Nechci popisovat, hodnotit jednotlivé choreografie. Odborné hodnocení vyšlo v „hronovském“ Zpravodaji č. 4 od Martina Packa a G. H. Betancourta, oba vedli v Hronově pohybové dílny pro seminaristy. Jen malinká poznámka k článku druhého kubánského lektora – tanečníka. Ve svém textu, který vyšel v českém překladu: první část zajímavé, podnětné zamyšlení o tanci všeobecně, pak hodnotící část o jednotlivých tancích. Ovšem asi došlo k určitým záměnám názvů tance, či neměl program, či mu tance splývaly, či překladatelka…? Škoda. A hodnocení veřejnosti. Rozličné názory ve zpravodaji i v ulicích. Účastnila jsem se nočního diskusního klubu, který je určen všem, kdo mají chuť naslouchat nebo si povídat, ptát se… Proti loňskému klubu, který vyzněl až „zaujatě“ na téma tanec na Hronově, letošní atmosféra byla lepší. Možná i díky loňské „osvětě o tanci“ Zuzany Smugalové na tomto klubu. Vnímala jsem již vstřícnější názory na tanec, že na Hronov patří. Také byla vedena polemika i jakási kritika o výběru tanců do Hronova, proč právě taková dramaturgie tanečního bloku. V diskuzi bylo velmi přínosné, že zde byla i tanečnice a pedagožka Anna Caunerová (účastnila se ze svého osobního zájmu), která přiblížila přítomným záměr, vývoj scénického tance i krátce odborně posoudila některé uvedené tance na Hronově. Díky za to. A druhý den odpoledne probíhal tzv. „Problémový klub“ s odborným lektorským divadelním sborem. Tak jsme s Katkou (členkou NoTy) ještě další den zůstaly a vypravily se na klub, kde v jídelně hotelové školy bylo opravdu plno, i bez vydávávání jakéhokoliv pokrmu. V úvodu tohoto „besedování“ moderátor oznámil, že budou rozebírat pouze 3 divadelní představení z předešlého dne (Sestra, Vertigo a Jelizaveta Bam) a tanec že bude předmětem hodnocení až další den.

35

Díky schopným organizátorům – zejména Zoře Breczkové a Základní umělecké škole mohou domácí nahlédnout a poznat současný svět tance. Tanečníci okusí klidu krásných parků a lázní. Všichni spolu se pak sejdou na večerních představení. Na sklonku léta se Klášterec nad Ohří stává synonymem. Jedinečný taneční festival, na který se těšíme my všichni, a věřím, že i místní obyvatelé. Lenka Švandová taneční pedagog, ZUŠ Brno

Poznámka realizačního týmu: Pro letošní ročník se podařilo zajistit umělce a choreografy ze Senegalu, Itálie, Francie, Španělska, Francie, Venezuely, Columbie, Nicaraguy, Nizozemí, Lucemburska, Dominikánské republiky, Japonska, USA a tanečníky Národního divadla v Praze a Baletu Praha – Pražského komorního baletu. Celkem 50 umělců. Tanečních seminářů se účastnilo 60 studentů z celé ČR. Olga Ratajová ZUŠ Klášterec n. O.

36

pam pam 2 – 10

Přesto jsme obě zvědavy zůstaly, jelikož ta představení jsme viděly a zajímalo nás odborné zhodnocení. Další den už jsem z Hronova odjížděla. Tak nám zůstalo utajeno, co o tanci divadelníci teoretizovali, což je možná škoda. Pro nás je velkou zkušeností i inspirací, poučením vidět divadelní představení v Hronově. Také už máme svá oblíbená, např. Studio Divadla Dagmar K. Vary, LDO ZUŠ Trutnov, ale i další. Fungují zde i neformální, přátelská setkávání na ulici, při kávě, zmrzlině… Či sedíte v divadle před začátkem představení a za vámi se baví paní (řekněme paní H.), co viděla včera, „…ten tanec Syndrom neklidných nohou se mi líbil, to jsou ty holky, co tančily loni i předloni, a když tančí, užívám si to s nimi…“. Při východu z divadla se mé oči setkaly i se zmíněnou paní H., „Jéé, to jste vy, Anka Banka, Leila, stále na to vzpomínám,“ prozradila paní H. Děkujeme paní H. a těšíme se na další setkávání. Poděkování patří i technice a organizaci v divadle, bylo to lepší než loni, osvětlovač nám vycházel v požadavcích vstříc. A potěšující je i osobní setkávání s paní ředitelkou Jiráskova Hronova. K zamyšlení možná stojí, zda nepodpořit „odborné porotce“ z řad tance. Tanec na Hronov ano. Lenka Jíšová taneční skupina NoTa

Na Jiráskově Hronově náš soubor vystupoval podruhé, poprvé před dvěma lety. Letos stejně jako tehdy jsme si užili neopakovatelnou atmosféru, která Hronov doprovází. Koncentrace tvořivých lidí a souborů na jednom místě je obdivuhodná. Setkávání lidí „stejného druhu“ na jevišti i mimo něj a z toho vyplývající atmosféra v hledišti i na jevišti je z pohledu vystupujících členů souboru právě oním jedinečným prostředím. To, že je tanci věnováno jedno odpoledne na přehlídce, jež je vrcholem pro ochotníky činoherce, je devízou, jež obohacuje jak herce, tak tanečníky. Děkujeme za možnost vystoupení a další zkušenosti, které nám Jiráskův Hronov přinesl. Parau – Parau

Tak... další ročník Hronova, pro náš soubor druhý, je za námi. Jak popsat? Jak si přebrat a vyhodnotit tolik informací? Upřímně, nevím. A to jsem v tanečním oboru spíše optimistka… Rozhodně si ceníme pozvání a možnosti takovéto akce se účastnit, ale už tady mi naskakuje otázka výběru. Opakuji: naskakuje otázka, ne kritika. Rozhodně to není lehký úkol a sama jsem vždy zvědavá, kdo bude mít možnost v Hronově vystoupit. Když tak přemýšlím, možná bych spíše řekla: možnost vystoupit a také být předhozen kritikům. Letos to byli NoTa Plzeň, ZUŠ Sedlec, Bandance a Parau – Parau. Oboje beru jako pozitivní, kritika může být rozhodně obohacující. Jestli jste právě mezi řádky poznali určité rozladění, čtete správně. I po velmi náročném dnu jsem se těšila na seminář-diskusní klub, který začínal až ve 22:45. Od účastníků loňského ročníku jsem byla poučena, že tanec tady nebude nijak více rozebírán, obzvláště divadelníky ve smyslu činoherci. Sešlo se odhadem 25–30 lidí, z toho asi 6 tanečníků. Jako první přišlo hodnocení hry Vertigo ze ZUŠ Trutnov. Bohužel jsem neměla možnost vidět, ale jen díky debatě bych se na ní ráda podívala. Na dvě mladé protagonistky se „vrhlo“ několik kritiků (dokonce i v obleku) a v podstatě vše, co pro mne znělo jako nápadité, nekonvenční, ve smyslu hledání nového tvaru, tito kritici naprosto shodili jako nepatřičné. V tu chvíli, asi po hodině, jsem si říkala: „No, a to ještě nedošlo na tanec.“ Takže zhruba něco málo po hodině padla konečně otázka, zda rozebírat představení z bloku Tanec, tanec... Většina byla proti, ale v tu chvíli i my, méně mluvné tanečnice jsem se nenechaly a slyšet alespoň něco jsme chtěly. Podpora byla Anička Caunerová, která dobře vystihla, že pokud tady čekáme přes hodinu, i když v menšině, a činoherci se dohodnou, že tanci se věnovat není třeba, není to fér. Byla

Z LUHŮ A HÁJŮ

tedy odsouhlasena diskuze o tanci, načež se velmi důležitě jeden pán sebral a odešel. Toto gesto bylo všem jasné. Diskuze se celkem rozběhla a mých pár postřehů je asi takových: Problém, který s námi mají, je takový, že nám nerozumí. Jsme pro ně málo čitelní, naše choreografie jsou krátké a nestačí tak rychle dekódovat – rozumět. Chybí jim slova, a pokud choreografie nemá jasný děj, už vůbec nechápou, proč takto tvoříme. Tím pádem je to zbytečné a je otázka, proč jsme vůbec na Hronově. Kdosi pronesl, že důvodem je třeba i dvakrát naplněný sál, takže i tady tanec své publikum má, a že někteří, hlavně mladší, už se na taneční blok nechodí „jen vyspat“. Pán v triku s límečkem (lépe ho asi nepopíšu neb raději používám k vyjadřování ten pohyb než slova) se nám snažil vysvětlit, že první, čemu rozumíme, je slovo. Tak na to mne napadlo pouze: „Takže abyste pochopil, že před Vámi stojím musím Vám to říct?“ To prý zase nééé… Takže vlastně potvrdil, že to slovo pro význam věcí zásadní být nemusí. Což mne potěšilo. Další, co pro mne stojí za napsání, je řeč Aničky Caunerové, která v podstatě řekla, že bychom tu neměli být pouze trpěni, protože to někdo z programové rady „tak udělal“, ale měli bychom se snažit z každého oboru vzít a využít něco pro svůj. Setkat se a něčím se obohatit, inspirovat, ne odsuzovat. A to píšu s vědomím, že scénický tanec není masová záležitost, i přesto z něj může spousta oborů čerpat (práce s tělem, prostorem...). Když se podíváme, kam dnešní divadlo směřuje. Rozhodně tam vidím mezioborové propojení. Pohyb, hudba, scénografie (a nemyslím tím muzikál)... jistě, i klasická činohra má a bude mít svůj díl. O tom bez diskuze. Jen myslím, že není třeba na mezidruhové amatérské přehlídce, což má JH v názvu, diskutovat ve stylu: tanec je zbytečný, nerozumíme mu. Což přizvat tedy někoho, kdo mu rozumí a bude respektován i mezi činoherci? Nám se to moc nepodařilo, i když snaha hlavně od Aničky byla. Nevím, jestli její postřeh, že o inscenacích se mluví jmény a o choreografiích jen jako první, druhá, třetí, čtvrtá, i když většina měla v ruce program, byl víc k smíchu nebo ke smutku... Tak to bylo pár postřehů z letošního Hronova. A jinak, ta zmrzlina v cukrárně na rohu náměstí byla opět úžasná… Vendula Dědová

Celé město festivalem žije. Není se co divit, když tam vlastně nic jiného není. Co nevydělají za tenhle týden, už nemají nárok vydělat jindy. A podle toho tam také je atmosféra. Centrum všeho dění, dle mých poznatků, je náměstí s divadlem a nedaleký park s rodným domem Jiráska a (dle místních) Prdlavkou – to je pramen. Na náměstí se konají projevy, přivítání ad. oficiality. V parku je pódium, kde hrají kapely atd. Míň oficialit, víc stánků – pivo, perníky, ementál. Samozřejmě tam určitě jsou i jiné scény, ale ty jsem nějak nenavštěvoval. Haldy lidí, haldy amatérských umělců, to už není nic pro mě, už mám rád svůj klid. Má návštěva Hronova začala myslím v sobotu dopoledne příjezdem do centra. Po chvíli hledání registračního místa nedaleko divadla a registraci tam jsem za pomoci nám přiděleného mladíka nalezl ubytování, kam jsem odstěhoval všechny věci, co mi soubor dal na náměstí (asi 3 km cesty) do auta. Vrátil jsem se na náměstí, někdo šel na představení, já ne. První večer jsem strávil v parku s pivem a tabákem. Pak jsem se napojil Prdlavkou a totálně vystřízlivěl v čajovně u Gyokura. Druhý den jsme měli vystupovat. V divadle se k nám šefová techniky chovala jak k méněcennému druhu divadla. Diváci byli ale docela fajn. Smáli se, tleskali. Díky dobrému výběru vystupujících myslím viděli jak tanec, tak něco jiného v našem podání a v podání Parau – Parau. No kritice jsme se celkově jako celý „taneční“ program nelíbili, což mě moc nepřekvapilo. Už jsme tam asi před deseti nebo patnácti? lety vystupovali a bylo dost podobné. Ludvík Skočdopole

Z LUHŮ A HÁJŮ

pam pam 2 – 10

37

Tanec v babím létě Sotva bylo možno spočítat děti, které se letos přihlásily na tancování, a už jsme dostali pozvání od Hanky Tuháčkové na malý podzimní festiválek, který měl zakončit prázdninové volno a otevřít bránu nového školního roku. Taneční studio v Dobřichovicích využilo 11. září 2010 krásný prostor letního divadla v Řevnicích, aby uspořádalo setkání tanečních souborů scénického tance ze Středních Čech a Prahy. Nakonec brzký termín dovolil přijet kromě organizátora jen dalším třem skupinám, které však dohromady vytvořily skoro hodinový program. TK Po špičkách z Roztok přivezlo své oblíbené Balónkové třepotání a Nesmysly, které zde děvčata zatančila pravděpodobně v derniéře. Dalším účastníkem byla Vendula Dědová a její malé tanečnice ze ZUŠ

Sedlec-Prčice. Choreografie Co jsem viděl 12. března a O kapkách od krajské přehlídky příjemně vyzrály a lesní prostředí jim velice přidalo. Starší tanečníky reprezentoval soubor Bosí, který měl na programu dvě sóla a duet vyspělých tanečníků, jejichž projev působil jako pohlazení po duši. A samozřejmě nelze zapomenout na „domácí“. TS Dobřichovice uchvacuje neustále své diváky choreografií Dva se perou, třetí se směje a Otazníky. Velké poděkování patří „duši“ celého minifestiválku Hance Tuháčkové, která se nezalekla ne zrovna atraktivního termínu a vytvořila pro nás všechny příjemnou atmosféru slunečného podzimního odpoledne. Budeme se těšit, že to byl počátek hezké tradice. Zuzana Kučerová TK Po špičkách Roztoky

Krnovské slunéčko … aneb když konkurence spolupracuje Krnov je městem, kde tančí každý a tančí se všude. Ač jen pod SVČ je alespoň deset různých souborů show a modern dance, hip hop, společenských tanců a jiných žánrů, dokázaly si vybudovat svou pozici i dva taneční obory státní a soukromé ZUŠ. Pedagožky Irena Špičková a Daniela Zvonková pochopily, že jednou z cest, jak udržet, motivovat a získat žáky, by mohla být společná přehlídka scénického a výrazového tance. A tak konkurence začala spolupracovat a před třemi roky vznikl projekt s názvem Krnovské slunéčko.

Vždy poslední květnová sobota je tím roztančeným dnem. Dopoledne na prostranství náměstí probíhá malá taneční upoutávka pod širým nebem a v podvečer v Městském divadle hlavní program přehlídky. Ve více jak dvou desítkách choreografií se vždy představí všichni žáci a studenti obou pedagožek. Program přehlídky pravidelně obohatí pozvaní hosté (soubor Hlubinka, žáci ZUŠ Nový Jičín a ZUŠ Slezská Ostrava). Naplněné hlediště divadla všech tří ročníků svědčí o tom, že Krnovské slunéčko je tím správným tanečním krokem… Irena Špičková

TANFEST Jaroměř 2010 Dne 17. září tomu bylo šest let, kdy se nám zcela změnil nejen prázdninový život. Přesně před šesti lety jsme se jako mladé nerozvážné taneční nadšenkyně rozhodly, že nabídka tanečních akcí a festivalů je příliš malá, že zájem veřejnosti o tanec je příliš povrchní a zcela zanedbatelný, povědomí o tanci příliš mělké, soudržnost a vzájemná komunikace souborů, tanečních „aktivců“ a tanečních fanoušků nepatrná… Chtěly jsme nejen samy sobě pomoci dosáhnout k okraji toho sudu plného tanečních znalostí, zkušeností, inspirace a alespoň pár kapek vyšplíchnout na tu úrodnou půdu českého amatérského tanečního světa. Chtěly jsme poskytnout prostor a příležitost i ostatním. Chtěly jsme dát možnost k realizaci komunikace mezi amatéry a profesionály. Po šesti letech práce a snažení, ač jsme stále na začátku, si troufáme říci, že se nám to po malinkatých krůčcích daří. Letošnímu 5. ročníku TANFESTu Jaroměř, který proběhl v prodlouženém víkendu 18.–20. září tohoto roku, předcházelo několik náhlých nečekaných změn, které však vykrystalizovaly v šťastné konce. Bohužel u nás nemohla vystoupit předem avizovaná irská tanečnice, pedagožka a choreografka Karla Holden, ani učit vynikající česká tanečnice, choreografka a pedagožka Věra Ondrašíková či Pavlína Rézová, kterým přejeme pevné zdraví. Festival nám však nakonec díky své vstřícnosti obohatily jiné vynikající taneční osobnosti, kterým tímto děkujeme. Byly jimi: nejen malými tanečníky oblíbená Blanka Šourková, která se u nás již poněkolikáté zhostila úlohy lektorky dětských tanečních dílen, Lenka Bartůňková a Monika Částková, které mohli tanečníci spatřit nejen na jevišti při sobotním inspirativním večeru, ale na vlastní kůži si mohli vyzkoušet i práci pod jejich vedením na tanečních workshopech. Další novou tváří TANFESTu byla Markéta Vacková – tanečnice, pedagožka a zkušená organizátorka, která se na tanečních dílnách věnovala současné taneční technice a improvizaci. Lektorem populárních tanečních stylů hip-hop dance a street dance byl jaroměřský rodák, tanečník, pedagog a mistr šachu Luboš Roško a o ve-

dení letošních speciálních dílen pro mentálně postižené děti z místní Základní školy speciální se skvělým způsobem postarala pedagožka a ředitelka Taneční školy DaM z Jablonce nad Nisou Dana Malá. Nejen taneční dílny byly pro zúčastněné soubory dobrou zkušeností a inspirací, ale i sestava sobotního zahajovacího večera dovolila podnítit fantazii přítomných tanečníků a diváků. O zahájení festivalu se letos postarali: Lenka Bartůňková s vlastními úspěšnými choreografiemi Café a Libera Me, Flash Dance Company s choreografií Dámy, Taneční divadlo Honzy Pokusila přivezlo osvěžující představení Příběhy pana Brambory a Monika Částková doslova ohromila minimalismem a neskutečnými detaily ve své choreografii Arvore. Vrcholem festivalu byl již tradiční nedělní galavečer, kde se představily a prezentovaly zúčastněné české soubory z Červeného Kostelce, Jablonce nad Nisou, Nového Města nad Metují, Dobrušky, Trutnova a Jaroměře, ale i irský taneční soubor Dublin Youth Dance Company pod vedením Mariam Ribón, který k nám zavítal již podruhé, tentokrát však se skupinou mladších tanečníků, která, ač to absolutně není znatelné, v tomto souboru působí teprve prvním rokem. I letos byl tento slavnostní večer zakončen vypouštěním čínských lampiónů přání, které celému večeru dodaly kouzelnou tečku. V pondělí po dvojím vystoupení pro místní školy jsme byli nuceni se rozloučit a TANFEST Jaroměř 2010 postavit za hranici současnosti, do prostoru nedávné minulosti. S mírným odstupem času můžeme s klidem říci, že letošní, trochu komornější TANFEST se shledal s úspěchem a nadšením na všech frontách a ze všech stran. Snad jen jediné negativní hledisko tu stále je a to – malé množství zájmu veřejnosti a snad i kázeň žáků v takovém svatostánku, jakým pro nás divadlo je. Tudíž stále máme spoustu cílů k dobývání, a to nejen jako organizátorky a pedagožky, ale jako malá zrnka máku v ohromném koláči tanečního a kulturního světa. Proto se napřesrok budeme těšit v Jaroměři na shledanou! Lenka Vrzáková a Lenka Halašová

38

Knihy, instituce, webové stránky a další… www.scenicky-tanec.cz Komunikační prostor pro taneční umění. Souhrnné informace ze světa scénického tance pro amatérskou platformu. Informace o publikacích i časopisu pam pam včetně náhledů. Provozuje občasné sdružení „my“. www.tanecniaktuality.cz 1. internetový časopis o tanci. Reflexe profesionálního uměleckého tance, široký servis přinášející aktuální informace o tanečních událostech v profesionálním světě – představeních, workshopech, uzávěrkách grantů apod. Součástí jsou i panelové diskuze na aktuální témata z oblasti tance a přehledný seznam odkazů na všechny možné taneční instituce. Taneční aktuality – orientační bod ve světě tance provozuje občanské sdružení Taneční aktuality, o.s. KNIHY Rellichová, Ludmila TANEČNÍ TVORBA PRO DĚTI A S DĚTMI Ukázky taneční tvorby jako výsledku výchovně vzdělávacího procesu Kniha se ve své 1. části zabývá významem taneční tvorby v procesu taneční výchovy, inspiračními zdroji této tvorby a metodikou rozvíjení tvořivých schopností dítěte v ranném věku. Ve své 2. části přináší 22 ukázek taneční tvorby pro všechny věkové stupně. Vcelku je kniha významným přínosem pro tvořivou taneční výchovu. Cena 160 Kč Lenka Švandová TANEČNÍ VÝCHOVA PRO PŘEDŠKOLNÍ DĚTI 2. vydání Publikace pomůže zejména začínajícím učitelům správně utřídit a metodicky uspořádat taneční výuku dětí předškolního věku. Pro každý měsíc zpracovává metodické postupy výuky v tématech: pohybová průprava, pohyb z místa, prostorové vztahy, hudební průprava, taneční hry, improvizace. Cena 150 Kč Jiřina Mlíkovská VYPRÁVĚNÍ O TANCI NA JEVIŠTI Mezi českými autory, píšícími o tanci, má autorka významné postavení vycházející z jejího celoživotního zájmu o tanec ve všech jeho podobách. Ve svých esejích osobitým způsobem kloubí subjektivní pohled s objektivním nadhledem podloženým celoživotními zkušenostmi a provázeným upřímným zájmem o tvůrčí práci jiných. Její svět tance se nedělí na amatéry a profesionály, ani na jednotlivé

pam pam 2 – 10

taneční techniky a školy. Neopomíjí ani tu část choreografické práce, která je inspirovaná lidovým tancem a lidovou kulturou, čímž kniha Jiřiny Mlíkovské zprostředkovává živý obraz tanečních událostí dávno minulých, nedávných a téměř současných a je především cenným příspěvkem ve způsobu myšlení o tanečním umění jako celku. Cena 100 Kč Bohumíra Cveklová, Jiří Lössl 5 PŘEHLÍDEK dětských skupin scénického tance Kutná Hora 2004–2008 Pokračování úspěšné publikace 20 přehlídek dětských skupin scénického tance 1968–2003. Cena 100 Kč Bohumíra Cveklová, Libuše Kurková DOPISY O JARMILÁCH Poutavé vyprávění vzpomínek na své učitelky Jarmilu Jeřábkovou (v případě paní Kurkové) a Jarmilu Kröschlovou (v případě paní Cveklové) z osobní korespondence obou autorek, kterou si navzájem vyměnily při letním pobytu na svých chalupách v roce 2001. Kniha je doplněna bohatým, mnohdy dosud nezveřejněným, fotografickým a ilustračním materiálem. Cena 140 Kč Jiří Lössl RYTMICKÁ, POHYBOVÁ A TANEČNÍ VÝCHOVA MLADŠÍHO ŽACTVA – deset lekcí pro začínající pedagogy Publikace pomůže zejména začínajícím pedagogům správně utřídit a metodicky uspořádat rytmickou, pohybovou a taneční výuku dětí mladšího školního věku. Cena 100 Kč Jarmila Jeřábková TANEČNÍ PRŮPRAVA Výrazná a vzácná osobnost v oboru dětské pohybové a taneční výchovy shromáždila ve své knize bezmála čtyřicetileté zkušenosti. Cena 95 Kč Markéta Záděrová–Kytýřová TANEČNÍ GYMNASTIKA Kniha nevelká rozsahem, ale velká obsahem, je shrnutím všech základních principů této taneční disciplíny. Cena 95 Kč Dana Ždímalová, Bohumíra Cveklová 20 CELOSTÁTNÍCH PŘEHLÍDEK dětských skupin scénického tance 1968–2003 Publikace o 35 letech činnosti a výsledcích pedagogické taneční práce a choreografické tvorby pro děti tak, jak se prezentovaly na vrcholových národních a celostátních přehlídkách. Cena 80 Kč Výše uvedené publikace lze objednat na adrese NIPOS, administrace publikací, P. O. Box 12, 120 21 Praha 2; tel.: 221 507 912, e-mail: [email protected], případně on-line: www.nipos-mk.cz v oddíle Naše publikace. Alena Skálová – fenomén choreografie ŽIVOT A DÍLO OČIMA SOUČASNÍKŮ Publikace připravená k nedožitým 80. narozeninám choreografky, tanečnice a pedagožky

ODKAZY A INFORMACE Aleny Skálové, svým uměleckým působením spojené především s pražským souborem Chorea Bohemica, seznamuje poprvé souhrnně kulturní, uměleckou, ale i širší veřejnost s touto výraznou osobností české kultury. Knihu sestavili Viktor Bezdíček a Helena Pěkná. Cena 299 Kč, lze objednat na [email protected] Božena Brodská ROMANTICKÝ BALET Kniha sumarizuje hlavní události, stěžejní díla a určující osobnosti baletní historie daného období. Cena 220 Kč, lze zakoupit v knihkupectví HAMU Praha Božena Brodská DĚJINY BALETU V ČECHÁCH A NA MORAVĚ DO ROKU 1945 Kniha přináší obsáhlý přehled o vývoji divadelního tanečního umění v českém prostředí od nejstarších známých teatralizovaných produkcí po hranici druhé světové války. Cena 398 Kč, lze zakoupit v knihkupectví HAMU Praha Božena Brodská, Vladimír Vašut SVĚT TANCE A BALETU Sítem práce předních odborníků v oblasti taneční teorie prošlo 135 světových i českých baletních titulů. Jejich volbu určovaly především ty „dějové“, vypravující určitý příběh, jejichž partitury vznikly na předem dané libreto a byly od prvopočátku určené k divadelnímu provozování. Kniha je uspořádána do hesel, abecedně řazených podle autorů hudby. Cena 366 Kč, lze zakoupit v knihkupectví HAMU Praha KONZERVATOŘ DUNCAN CENTRE Dvojjazyčná publikace ohlížející se za desetiletou existencí Duncan centra. Cena: 134 Kč, lze zakoupit v knihovně Duncan centre Eugenio Barba, Nicola Savarese SLOVNÍK DIVADELNÍ ANTROPOLOGIE – O SKRYTÉM UMĚNÍ HERCŮ Kniha ukazuje herecké a divadelní umění v překvapivých souvislostech. Pomáhá orientovat se v současném divadelním umění a rozšiřuje pohled na oblast scénických projevů v nejrůznějších epochách a kulturách. Cena 899 Kč, knihu najdete na www.kosmas.cz/kategorie/237/divadlo/ CO PLUJE NA WEBU O kultuře www.divadlo.cz adresář českých divadel www.scena.cz český kulturní portál www.divadlo.sk slovenský kulturní portál www.teatry.art.pl polský kulturní portál www.institutumeni.cz informační, poradenské, vzdělávací a pro-

ODKAZY A INFORMACE dukční centrum pro oblast umění (samostatné oddělení Divadelního ústavu) www.scenicky-tanec.cz komunikační prostor pro taneční umění. Termíny a propozice pro přehlídky www.tanecniaktuality.cz aktuální informace ze světa profesionálního tance, součástí jsou i panelové diskuse www.amaterskedivadlo.cz databáze Českého amatérského divadla www.muzikus.cz český hudební adresář, kde mimo jiné najdete i adresy či kontakty na ZUŠ v celé ČR Kulturní a vědecké instituce www.institutumeni.cz komplexní informační služba Divadelního ústavu z oblasti divadla, performing art, opery, baletu, scénického tance, loutkového divadla a jiných forem www.nipos-mk.cz informační servis Národního informačního a poradenského centra pro kulturu, jehož základním posláním je rozvoj kulturně-společenských a tvůrčích aktivit občanů v místech a regionech v oblasti neprofesionálního umění a dětských estetických aktivit

pam pam 2 – 10

komplexní informační systém Divadelního ústavu Bratislava o profesionálním divadle na Slovensku www.nocka.sk informace z oblasti kultury Národního a osvětového centra v Bratislavě Mezinárodní organizace www.visegrad.org umělecké možnosti v rámci krajin Vyšegradské čtyřky www.sucasnytanec.sk umělecké a vzdělávací aktivity, institucionální rozvoj, propagace soudobého tanečního umění a spolupráce se zahraničím Asociácie súčasného tanca v Bratislavě www.se.s.ta.cz česko-francouzská setkávání současného tance, workshopy a intenzivní stáže www.ecpn.cz aktivity Evropského centra pantomimy neslyšících v Brně Časopisy příbuzných uměleckých aktivit Amatérská scéna www.amaterskascena.cz časopis pro otázky amatérského divadla a uměleckého přednesu.

www.nidv.cz přednášky, kurzy a semináře Národního institutu pro další vzdělávání s celorepublikovou působností

Tvořivá dramatika www.damu.cz/tvorivadramatika jediný odborný časopis v ČR zaměřený na všechny oblasti dramatické výchovy.

www.nulk.cz informační, vzdělávací a metodologické služby pro dokumentaci tradiční lidové kultury www.theatre.sk

Kormidlowww.nipos-mk.cz Bulletin Centra dětských aktivit NIPOS-ARTAMA. Informuje o kvalitních akcích, přehlídkách a seminářích v oblasti dětských uměleckých

39 aktivit. Jsou zde zastoupeny obory: dětské divadlo, dětský přednes a dramatická výchova, výtvarná výchova, dětské pěvecké sbory a taneční a pohybová výchova. Ostatní www.danceonline.cz Strukturovaný katalog tanečníků, performerů, tanečních skupin, festivalů, tanečních institucí, divadel a představení, které reprezentují českou taneční a alternativní scénu. www.babyfit.sk odborné vzdělávání v oblasti pohybových aktivit maminek s novorozenci a batolety a dětí předškolního věku; celostní vzdělávání prostřednictvím pohybu, hlubší zkoumání přirozených zákonitostí pohybu a možností jeho využití. www.artyci.com Odborné vzdělávání v oblasti současného tance, anatomie pohybu a shiatsu. www.druna.cz náhorní planina pro tanec, pohyb a meditaci www.natrikrat.cz stránky stejnojmenného sdružení, organizující podstatnou část dění na poli současného a scénického tance v Brně www.tanecpraha.cz stránky občanského sdružení na podporu současného tance v ČR

pam pam 2 – 10

V příštím čísle Uzávěrka letního čísla byla 2010. Příští pam pam vyjde za týden.

40

pam pam čtvrtletník scénického tance – ročník V – číslo 2,3 –10 (14,15) – listopad 2011 Vychází čtyřikrát ročně v Praze ISSN 1803-103X registrační značka MK ČR E 17354 vydává „my“, sdružením pro taneční a pohybové divadlo ve spolupráci s NIPOS-ARTAMA Praha se sídlem P. O. Box. 12/Blanická 4, 120 21 Praha 2 IČO 68 40 57 40 redakce Zuzana Smugalová, Bohumíra Cveklová, Jiří Lössl email [email protected] web www.scenicky-tanec.cz technická redakce, grafik, výtvarník Erika Töröková korektury Lucie Kocourková foto………………………………………………………………. fotografie jsou zveřejněny bez nároku na honorář tiskárna ntp Pelhřimov náklad a cena 220 ks á 80 Kč pam pam lze kromě objednání zakoupit i v divadle Ponec poděkování časopis vychází za finanční podpory MK.