V rámci projektu Nový kontakt se pracovníci Sdružení Podané ruce, o. s. zúčastnili týdenní stáže ve Velké Británii, kde se seznámili s tamními postupy uplatňovanými v drogové oblasti. Stáže se týkaly následujících témat: Mobilní uživatelé drog Kokain, crack a jeho uživatelé Gender problematika v drogové oblasti Nové preventivní postupy v rámci činnosti nízkoprahových klubů Nové motivační postupy v práci kontaktních center Účastníci stáží poté vypracovali ke svému tématu manuál, ve kterém popisují daný problém, jak je tento problém řešen ve Velké Británii, které postupy by bylo možné zavést také u nás a další otázky nabízející se k tématu.
Téma: Mobilní uživatelé drog Autor: Mgr. Pavel Nepustil, DiS. Úvod Tento materiál vznikl na základě naší stáže v Londýně, která měla za cíl přinést do České republiky poznatky o způsobech, jakými britští poskytovatelé drogových služeb zvyšují svoji dostupnost pro cizince a etnické menšiny. V České republice není situace týkající se cizinců – uživatelů drog dobře zmapována. Dosud nebyl proveden důkladný výzkum v této oblasti, přičemž zprávy z „terénu“ naznačují, že drogový problém mezi skupinami migrantů existuje a není odpovídajícím způsobem řešen. Sdružení Podané ruce začalo v roce 2006 realizovat projekt „Nový kontakt“ dotovaný ze strukturálních rozvojových fondů Evropské unie, který se kromě jiných témat, zabývá také otázkou mobility a užívání drog v České republice a specificky v Jihomoravském kraji. V rámci tohoto projektu se uskutečnila zmiňovaná stáž do země, kde existuje tento problém mnohem delší dobu než u nás a kde jsou tím pádem zkušenosti s jeho řešením mnohem bohatší1. V Londýně jsme navštívili následující zařízení: Turning Point (denní centrum) Soho Rapid Access Clinic NAFAS (nízkoprahové centrum zaměřené na asijskou a především bangladéšskou komunitu) HMP Wandsworth (mužská věznice) QALB (centrum zaměřené na problematiku duševního zdraví v indické komunitě) Talking Matters Association (centrum duševního zdraví pro komunitu ortodoxních židů´) V diskusích s pracovníky těchto zařízení se opakovaně objevovala některá témata, o kterých se dá předpokládat, že by mohla být důležitá i pro rozvoj inovačních postupů v otázkách mobility a užívání drog v ČR. V tomto textu jsou tedy po zmínce o terminologii tato jednotlivá témata popsána za použití konkrétních příkladů, jak se s nimi vypořádávají některá britská zařízení. U každého tématu 1
Stáž se uskutečnila na podzim roku 2006, ve stejném roce byl také v rámci projektu Nový kontakt zadán výzkum, který by měl popsat aktuální situaci tzv. „mobilních uživatelů drog“ na území Jihomoravského kraje. Jeho výsledky budou k dispozici koncem roku 2007.
TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKOU UNIÍ, STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY A JIHOMORAVSKÝM KRAJEM.
jsou uváděny nápady či otázky, kterými by se mohly zabývat drogové služby v České republice. Na konci je potom jednak seznam literatury pro podrobnější studium a také několik odkazů na webové stránky zabývající se touto tematikou. Terminologie Jedním z původních záměrů projektu „Nový kontakt“ bylo otevřít téma užívání drog mezi cizinci, kteří do České republiky začínají od našeho vstupu do Evropské unie přicházet ve stále větší míře. Při pokusech o přesnější definování skupiny lidí, která nás tedy bude zajímat, se však objevily otázky jako: jde nám i o přistěhovalce ze zemí Evropské unie? Jde nám o turisty? O druhou generaci přistěhovalců, která se narodila už v České republice? O Slováky? Romy? S podobnými terminologickými problémy se potýkala i organizace AC-Company, která v letech 2002-2003 vytvořila síť partnerských organizací v západní i střední Evropě včetně České republiky. Pro svoji cílovou skupinu zvolila název „mobilní uživatelé drog“ (mobile drug users) a začlenila pod ní jak migranty, tak i drogové turisty či etnické minority. Škála témat, kterými se potom organizace zabývala, sahala od překonávání jazykových bariér, přes informace o drogových předpisech v evropských zemích až po repatriaci – pomoc při návratu jednotlivců do země jejich původu. Poté, co se však tato organizace stala součástí širší sítě Correlations-Network, změnila i svoje zaměření na tzv. obtížně dosažitelné skupiny – migranty (hard to reach group – migrants). Termín migranti se v literatuře objevuje poměrně často a nejčastěji je tato skupina definována jako lidé, kteří žijí mimo zemi svého původu déle než jeden rok (www.migraceonline.cz). Opět je však zřejmé, že zcela jiná témata se budou objevovat u migrantů – uživatelů drog, kteří pocházejí například z Německa, než u lidí z jihovýchodní Asie. Především ve vyspělých západních zemích by nemělo smysl spojovat určitou nabídku služeb s tak diferencovanou skupinou, jako jsou obecně migranti. Proto se v některých zemích, a především potom právě ve Velké Británii, začal objevovat termín „Black and Minority Ethnic Groups“, který si spíše než „objektivních kritérií“ všímá způsobů, jak se identifikují samy členové těchto skupin. Zahrnuje pod sebe tedy skupiny – komunity, které se vymezují na základě barvy kůže nebo podle příslušnosti k určitému etniku. Nicméně jde pouze o teoretický termín, v praxi jsou potom jasně respektovány specifika každé jednotlivé skupiny – komunity (somálské, bangladéšské, židovské, slovanské, čínské apod.). Je tedy třeba brát především ohled na specifika každé jednotlivé země a také na způsoby, jakými se jednotlivé skupiny identifikují. V České republice by termín Black and Minority Ethnic Groups nebyl asi příliš užitečný, ale vzhledem k tomu, že zde nejsou větší skupiny cizinců ze západoevropských zemí, našemu původnímu záměru by zřejmě nejvíce odpovídal termín migranti, také vzhledem k tomu, že o etnické skupiny, především potom Romy, nám v tomto projektu nešlo. Sebeidentita Ve studii o bangladéšské komunitě uživatelů drog (Ahmun et al., 2000) je citován jeden z příslušníků této komunity, který říká: „Rád bych viděl službu, která je tady pro mě, kde se budu cítit jako doma, když tam přijdu – obrázky, vůně, nádobí a jiné věci z mojí země. Mělo by to být místo, kde bych mohl mluvit o věcech, které se týkají naší kultury, o věcech, které mě přivedly k užívání drog.“ (2000:24). V jednotlivých zařízeních, které jsme v Londýně navštívili, se téma sebeidentity uživatelů služeb z řad etnických minorit objevovalo často. Služba, která chce být přístupná i pro jiné lidi, než pro (v tomto případě) bílé Brity, musí přizpůsobit svojí nabídku potřebám lidí s různým náboženským přesvědčením, různými zvyklostmi a různou představou o světě. V rámci nízkoprahových zařízení je v tomto smyslu třeba přemýšlet o vybavení kontaktních místností, výcviku personálu a nabídce TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKOU UNIÍ, STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY A JIHOMORAVSKÝM KRAJEM.
jednotlivých aktivit. Organizace NAFAS, která se věnuje především asijské komunitě, zaměstnává například přímo příslušníky této komunity, nabízí tzv. „doplňkové terapie“ jako jsou shiatsu masáže, akupunktura apod., místnosti jsou provoněny vonnými tyčinkami, hraje etnická hudba, v rozvržení aktivit se počítá s časy pro modlení. Jak nám sdělili pracovníci této organizace, při vzniku denního centra byla velice důležitá spolupráce s tzv. community leaders – respektovanými členy komunity a s duchovními vůdci – imámy. Návštěvy mešit a pořádání různých preventivních akcí přímo v mešitách se také stalo důležitou součástí činností organizace, při kterých mohou oslovit velký počet lidí. Jak uvádí dlouholetá výzkumnice v oblasti užívání drog mezi etnickými skupinami, Jane Fountain, „…nejde o to, že by etnické komunity byly nějakým podstatným způsobem odlišné od sociálně exkludované bílé populace, ale to neznamená, že existující drogové služby reagují na jejich potřeby“ (2006:1). Jinými slovy, mělo by nám jít o to, aby když bude například kolem některého z českých K-center procházet Vietnamec (Bělorus, Rom, Albánec,…) užívající drogy, aby si neřekl: „tohle zařízení není pro mě“, ale aby věděl, že může kdykoliv vstoupit a najde tam lidi, kteří porozumí jeho situaci a jeho problémům. Neexistuje asi jednotný nástroj, jak tohoto stavu dosáhnout, ale nejdříve bychom se měli rozhodně snažit porozumět situaci a specifikám těch skupin lidí, kteří zatím drogových služeb nevyužívají, ačkoliv by mohli. Jazyk Téma, které se okamžitě nabízí při přemýšlení o službách pro uživatele drog z řad cizinců, je jazyková bariéra. Pokud tvrdíme, že přístup do služeb mají všichni lidé bez ohledu na národnost a etnickou příslušnost, měla by jednotlivá zařízení být schopna nabídnout alespoň základní služby i pro lidi, kteří nemluví jazykem dané země. V brněnských zařízeních se tento problém objevuje například v Metadonovém centru SPR, kam začalo chodit několik Vietnamců a rusky mluvících žadatelů o azyl, kteří mluví česky jen velmi málo. Zatím se pracovníci centra snaží tento problém zvládnout tím, že se rozpomínají na své dřívější povinné lekce ruštiny, případně se dorozumívají prostřednictvím jiných cizinců, kteří umí česky lépe. Avšak jazyková bariéra nutně vylučuje některé lidi například z individuálních garantských rozhovorů, omezuje jejich aktivitu na skupinových programech a i při vysvětlování pravidel výdeje metadonu dochází k mnoha problémům. Britská zařízení tomuto problému čelí pochopitelně v mnohem větší míře vzhledem k většímu počtu různých národností. Nejelegantnějším řešením je zaměstnání pracovníka, který daným jazykem hovoří. Tento způsob se používá především v místech, kde je větší počet příslušníků určité národnosti. Ideální je zapojit příslušníky dané komunity přímo do tvorby určité služby. Odpadne tak nejen problém s dorozuměním, ale je zde daleko větší šance, že výsledek bude opravdu odpovídat potřebám cílové skupiny. Community Engagement Model Univerzita v Central Lancashire vyvinula originální model zapojení komunity jak do výzkumu, tak do tvorby nových programů v oblasti sociálních služeb. Tento model se zrodil v době, kdy univerzita získala dotace na provedení výzkumu zneužívání drog mezi etnickými skupinami. Tyto skupiny se někdy řadí mezi „skrytou populaci“ nebo také „obtížně dosažitelné skupiny“, ale, jak tvrdí jedna z členů fakulty Jane Fountain, jsou to skupiny skryté a obtížně dosažitelné pouze pro bílého výzkumníka. Navržený model „Community Engagement“ problémy s dostupností odstraňuje. Princip spočívá v tom, že výzkum, na který univerzita získá dotace, je zadán některé organizaci působící v komunitě, která je cílovou skupinou výzkumu (dejme tomu, Somálci – uživatelé drog). Tato organizace dostane TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKOU UNIÍ, STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY A JIHOMORAVSKÝM KRAJEM.
na výzkum peníze, ovšem pod podmínkou, že jako tazatele zaměstná přímo lidi z cílové skupiny. Tito lidé nemusí mít žádnou speciální kvalifikaci, univerzita pro ně zajistí školení ve výzkumných technikách, metodologii a etice výzkumu. Dále je vybrán jeden z členů fakulty jako support worker a ten má za úkol dohlížet na průběh celého výzkumu a být k dispozici při řešení jakýchkoli problémů. Zároveň dává dohromady tzv. steering group složenou z lidí, kteří jsou do zkoumaného tématu nějakým způsobem zainteresováni (v případě uživatelů drog to mohou být například zástupci probační služby, sociálních služeb, léčebných zařízení, …). Tato skupina se pravidelně schází s výzkumným týmem a vnáší do procesu svůj pohled na danou problematiku. Výsledný efekt modelu zdaleka nespočívá jen v nově získaných znalostech. Otevřou se komunikační kanály mezi lidmi, kteří spolu do té doby byli v kontaktu jen velmi málo, začne diskuse o tématu, které mohlo být do té doby tabuizováno a navíc z výzkumu vzejde vždy několik lidí z marginalizované skupiny s nově nabytou kvalifikací, kteří mají najednou mnohem větší šanci uspět na pracovním trhu. Většina těchto výzkumů potom nekončí jen publikací výzkumné zprávy, ale dál pokračuje v aktivitách, jejichž základ byl položen už v průběhu výzkumu. Věznice Wandsworth, největší v celém Londýně, řeší jazykové bariéry pomocí „překladatelů na telefonu“. Každý pracovník, včetně tzv. CARAT workerů specializovaných na uživatele drog, má seznam překladatelů z různých světových jazyků a ti mohou v případě potřeby telefonicky zprostředkovat komunikaci mezi pracovníkem a vězněm, který nemluví anglicky. Ve věznici v Brixtonu je k dispozici počítač, který obsahuje všechny základní informace, které vězeň potřebuje, téměř ve všech světových jazycích. Přímou komunikaci s pracovníkem to tedy neřeší, ovšem alespoň je zaručeno, že každý dostane nezbytně nutné informace. Každé zařízení, které jsme navštívili, mělo několik cizojazyčných letáků s informacemi pro nejčastěji příchozí cizince. (ukázka materiálů britských organizací ke stažení na http://www.podaneruce.cz/cz/programy/grantove-projekty/novy-kontakt-nove-trendy-v-drogoveproblematice-zvlast-v-prevenci.html ) Je to minimum, co může služba pro překonání jazykové bariéry udělat a rozhodně to není řešení nikterak nákladné. Pro Českou republiku je to zřejmě způsob řešení jazykových bariér, který by mohl přijít na řadu jako první. Základní pravidla daného zařízení, informace o bezpečném braní, případně o právech uživatelů drog v ČR, by se minimálně v ruštině a vietnamštině určitě hodily. Stigma (v rodině, ve společnosti, v komunitě) O cizincích užívajících drogy se někdy říká, že jsou vystaveni dvojí stigmatizaci: jednak kvůli svému původu (a s tím spojené jazykové bariéře, barvě pleti, náboženským zvyklostem,..) a jednak kvůli užívání drog. S tímto závěrem si ale při inovacích služeb nevystačíme. Pracovníci denního centra NAFAS například uváděli, jak bylo při vzniku služby důležité uvědomit si postavení jedince užívajícího drogy v rodině, ve své vlastní komunitě a v širší společnosti. V muslimské rodině je například většinou matka tou osobou, která se nejdříve dozví o problémech svého dítěte s drogami, před otcem je toto téma často tabu. Při rozvoji poradenských služeb se tedy ukázalo jako velice důležité pro pracovníky navázat kontakt s matkou a posléze s celou rodinou, jednoduše řečeno, neřešit užívání drog jako individuální problém, jak je to běžné v evropských zemích. Také postavení uživatelů drog v rámci vlastní komunity může mít někdy určitá specifika, o kterých je dobré vědět. Pokud má daná komunita pouze omezené možnosti jak dosahovat materiálního bohatství, může být například prodej drog vyhledávaným způsobem obživy, který nemusí být ostatními ani tak odsuzován. Na druhou stranu, v rámci přísných náboženských a jiných tradic určitých skupin se mohou uživatelé drog dostávat do daleko větší izolace než členové většinové TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKOU UNIÍ, STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY A JIHOMORAVSKÝM KRAJEM.
populace. V uzavřených skupinách nebo v represivních institucích, jako je věznice, mohou být mezi ostatními uživateli drog stigmatizováni také jedinci, kteří využívají nějakých drogových služeb. V macho kultuře, která v těchto prostředích převládá, je přijmutí pomoci ohledně užívání drog považováno za slabošství, to ovšem platí obecně, ne pouze u migrantů nebo etnických skupin. Všechny tyto příklady mají vliv na využívání drogových služeb a vyžadují, aby pracovníci byli v kontaktu s lidmi, kteří mají rozhodující vliv na chod komunity a spolupracovali s nimi na řešení drogového problému. Je také velice důležitá co největší transparentnost služby, poskytování co největšího objemu informací a rozhodně se v tomto případě služba neobejde bez intenzivního působení v terénu, přímo v dané komunitě. Vzdělání pracovníků služeb Pokud chce být zařízení více přístupné pro určitou etnickou minoritu, neexistuje asi efektivnější řešení než zaměstnat příslušníka této minority. Řeší se tím jednak jazykový problém, problém s navazováním kontaktů, daný jedinec může ostatním pracovníkům lépe přiblížit jedinečnou zkušenost své komunity a navíc on sám, jako příslušník marginalizované skupiny, dostává šanci zvýšit svoji kvalifikaci a zlepšit kvalitu svého života. Nicméně ne vždy je toto řešení možné nebo potřebné, proto je nezbytné uvažovat o školení pro stávající zaměstnance služeb. V této otázce jsou spatřovány i v zemi s tak velkou etnickou diverzitou jako je Velká Británie. Avšak především v poslední době jsou hodně nabízeny výcviky zaměřené na diverzitu, nejen etnickou, ale například i sexuální a genderovou. V těchto výcvicích rozhodně nejde o to, aby byli pracovníci varováni před určitými skupinami, ani by zde nemělo docházet k vytváření umělých rozdílností mezi určitými skupinami lidí, ale spíše jde o uvědomění různých potřeb různých skupin v závislosti na tom, jak se ony samy identifikují. Výběr z literatury k tématu Ahmun, V., Khaligue, A., Rahman, A., Khnum, O. (2000). An Inclusive Approach to Working with Bangladeshi Drug Misusers. London: NAFAS. Allaste, A., Lagerspetz, M. (2005). Drugs and Doublethink in a Marginalised Community. Critical Criminology, 13, 267-285. Bashford, J. Buffin, J. Patel K. (2003) The Department of Health’s Black and Minority Ethnic Drug Misuse Needs Assessment Project. Community engagement: Report 2: The Findings. Preston, Centre for Ethnicity and Health, Faculty of Health, University of Central Lancashire. Fountain, J. Bashford, J. Winters, M. Patel, K. (2003) Black and minority ethnic communities in England: a review of the literature on drug use and related service provision. London: National Treatment Agency for Substance Misuse. Fountain, J., Roy, A., Anitha, S, et al. (2006). Issues surrounding the delivery of prison drug services in England and Wales, with a focus on Black and minority ethnic prisoners. University of Central Lancashire. DrugScope Information Service (2006). Black and Minority Ethnic Communities – prevalence, outreach and prevention. Available at: http://www.drugscope.org.uk/wip/7/pdfs/bmeprev&out.pdf Lopez-Gonzalez, L., Aravena, V.C., Hummer, R. (2005). Immigrant Acculturation, Gender and Health Behovaior: A Research Note. Social Forces, 84, 1, 581-593. Sangster, D., Shiner, M., Patel, K., Sheikh, N. (2002). Delivering drug services to black and minority ethnic communities. London: Home Office. Available at: http://www.drugs.gov.uk/publicationsearch/dpas/DPASPaper161.pdf?view=Binary Tollarová, B. (2006). Integrace cizinců v Česku: Pluralita nebo asimilace? Biograf, 39, 23-52. TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKOU UNIÍ, STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY A JIHOMORAVSKÝM KRAJEM.
Winters, M. Patel, K. (2003) The Department of Health’s Black and Minority Ethnic Drug Misuse Needs Assessment Project. Community engagement. Report 1: The process. Preston, Centre for Ethnicity and Health, Faculty of Health, University of Central Lancashire. Důležité www stránky http://ac-company.org http://www.correlation-net.org http://www.drugscope.org.uk http://www.migraceonline.cz http://www.nafas.org http://www.uclan.ac.uk/facs/health/ethnicity/index.htm
TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKOU UNIÍ, STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY A JIHOMORAVSKÝM KRAJEM.
