Téma Česká pozice, Kristián Léko

Přehled zpráv Pro Orbána je národní prvek jen bonusem ......................................................................................................... 7 31.8.2014 ceskapozice.cz ~ str. 00 ~ Česká pozice / Téma  Česká pozice, Kristián Léko Americká ambasáda v Praze ..............................................................................................................................11 31.8.2014 TV Nova ~ str. 05 ~ 22:10 Střepiny  Česko zadává víc zakázek bez soutěţe neţ Slovensko, Polsko a Maďarsko dohromady ...........................12 30.8.2014 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Firmy a trhy  Lidovky.cz, Jakub Zelenka Česko vítězí nad Balkánem i sousedy. Má nejvíc zakázek bez soutěţe ........................................................13 29.8.2014 iHNed.cz ~ str. 00 ~ zpravy.ihned.cz  Vojtěch Blažek Obří dům zapuštěný ve stráni vyvolal poprask v Jizerských horách ............................................................14 29.8.2014 liberec.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Liberec / Liberec - zprávy  MF DNES, Adam Pluhař Průzkum: TOP 09 má největší šanci ovládnout praţský magistrát ................................................................16 29.8.2014 tyden.cz ~ str. 00 ~ Politika  - red Tisíce Rusů na Ukrajině, přiznal vůdce rebelů. Porošenko mluví o invazi ....................................................17 28.8.2014 ct24.cz ~ str. 00 ~ Svět  ket Ţivotní úroveň v Česku klesá .............................................................................................................................19 28.8.2014 ČT 24 ~ str. 01 ~ 21:05 Ekonomika  Česko vítězí nad Balkánem i sousedy. Má nejvíc zakázek bez soutěţe ........................................................22 28.8.2014 Hospodářské noviny ~ str. 03 ~ Události  Vojtěch Blažek Obří dům v horách vyvolal poprask ...................................................................................................................24 28.8.2014 Mladá fronta DNES ~ str. 01 ~ Kraj Liberecký  Adam Pluhař Rusko - ukrajinský spor ......................................................................................................................................25 27.8.2014 ČRo Plus ~ str. 03 ~ 17:10 Den podle…  Nová vědecká rada ÚSTR ...................................................................................................................................31 27.8.2014 ČT 24 ~ str. 08 ~ 06:00 Zprávy  Na vlastní kůţi: Kombinované studium zkouší mou disciplínu ......................................................................31 27.8.2014 finance.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Finance / Finanční rádce  MF DNES, Lenka Vichnarová

Plné znění zpráv

1 © 2014 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Chudí trpí pocitem ztráty hlasu, říká sociolog Daniel Prokop ........................................................................32 27.8.2014 novinky.cz ~ str. 00 ~ Kultura - SALON  Štěpán Kučera, SALON Novým vedoucím oddělení průmyslových nemovitostí CBRE se stal Michal Bezděka ...............................34 26.8.2014 logistika.ihned.cz ~ str. 00 ~ Logistika.iHNed.cz  Radek Novotný FILIP HUMPLÍK: VÍM, ŢE NIC NENÍ ČERNOBÍLÉ ..............................................................................................35 26.8.2014 Strategie ~ str. 14 ~ rozhovor měsíce  Radek Polák, [email protected] Zkrácené pracovní úvazky ..................................................................................................................................37 25.8.2014 ČRo Plus ~ str. 01 ~ 19:10 Radiofórum  Tým krajské nemocnice je kompletní ................................................................................................................44 25.8.2014 denik.cz ~ str. 00 ~ Karlovarský kraj  krátce ....................................................................................................................................................................44 25.8.2014 Euro ~ str. 56 ~ Ligt  Orbán popuzuje, k fašismu ale nemíří ...............................................................................................................45 25.8.2014 Lidové noviny ~ str. 07 ~ Svět  KRISTIÁN LÉKO Prominenti, nebo lovná zvěř? .............................................................................................................................48 25.8.2014 Respekt ~ str. 30 ~ Oko ekonoma  ONDŘEJ SCHNEIDER Novým vedoucím oddělení průmyslových nemovitostí v CBRE je Michal Bezděka ....................................49 24.8.2014 buildingnews.cz ~ str. 00 ~ Personální změny  Tomáš Johánek Prominenti, nebo lovná zvěř? .............................................................................................................................49 24.8.2014 respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ  Ondřej Schneider „Květina na talíři je jako broţ. Dělá radost“ ......................................................................................................51 23.8.2014 Benešovský deník ~ str. 05 ~ Zpravodajství  ANDREA KARLÍKOVÁ Úder USA na Sýrii ................................................................................................................................................52 23.8.2014 ČT 24 ~ str. 07 ~ 12:00 Polední události  Bioloţka Jana Vlková: „Květina na talíři je jako broţ. Dělá radost“ ...............................................................53 23.8.2014 denik.cz ~ str. 00 ~ Středočeský kraj  Proč nastalo zklamání ze sociologie .................................................................................................................54 23.8.2014 Lidové noviny ~ str. 19 ~ Orientace  JAN JANDOUREK Plné znění zpráv


Úspěch léčby závaţných onemocnění ..............................................................................................................58 22.8.2014 ČRo Plus ~ str. 01 ~ 19:10 Radiofórum  Dění na východní Ukrajině ..................................................................................................................................66 22.8.2014 ČRo Radioţurnál ~ str. 02 ~ 18:10 Ozvěny dne - publicistika  Hádka o noviny ....................................................................................................................................................68 22.8.2014 Prima ~ str. 10 ~ 18:55 Zprávy FTV Prima  Polský představitel muslimů odmítá zahalování ţen a větší část práva šaría ..............................................69 22.8.2014 reflex.cz ~ str. 00 ~ Zprávy  První kamiony ruského konvoje přijely do Luhansku, Ukrajina protestuje...................................................70 22.8.2014 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ / evropa  Vojtěch Berger,Martin Dorazín, mkp, ČTK V nové soutěţi na Temelín si uţ Rusy nedokáţu představit, ..........................................................................70 21.8.2014 Ekonom ~ str. 20 ~ Téma - Rozhovor  David Tramba S NÁDECHEM THAJSKA .....................................................................................................................................73 21.8.2014 Hospodářské noviny ~ str. 17 ~ Gourmet  Aneta Štefánková Michal Bezděka vedoucím oddělení průmyslových nemovitostí CBRE, nahrazuje Filipa Kozáka, který odchází do společnosti DHL ...............................................................................................................................74 21.8.2014 Kariera.iHNed.cz ~ str. 00 ~ Kariera.iHNed.cz  -rkpNovým vedoucím oddělení průmyslových nemovitostí společnosti CBRE je Michal Bezděka ..................75 21.8.2014 personalista.com ~ str. 00 ~ lidé a podniky  personalista.com Chudí trpí pocitem ztráty hlasu ..........................................................................................................................75 21.8.2014 Právo ~ str. 03 ~ Příloha - Salon  ŠTĚPÁN KUČERA Transparency International spouští monitoring financování podzimních voleb ..........................................77 20.8.2014 ČRo Radioţurnál ~ str. 01 ~ 12:08 Ozvěny dne - publicistika  Celebritizace a likvidace veřejnoprávnosti České televize..............................................................................80 20.8.2014 denikreferendum.cz ~ str. 00 ~ Domov  František Kostlán Geopolitolog mluví o přitvrzování Putinova reţimu a klidu před bouří v samotném Rusku .......................81 20.8.2014 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politologové  Alena Hechtová Tým krajské nemocnice je kompletní ................................................................................................................83



19.8.2014 

Chebský deník ~ str. 01 ~ Titulní strana (iva)

Kombinované studium zkouší mou disciplínu .................................................................................................84 19.8.2014 Mladá fronta DNES ~ str. 03 ~ Příloha - Vysoké školy  (lev) S Veselovským a Drtinovou opustila ČT i část diváků „jejich“ pořadů .........................................................85 19.8.2014 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Domácí  iDNES.cz, Michaela Černá Dopad ruských sankcí .........................................................................................................................................86 18.8.2014 ČT 24 ~ str. 05 ~ 21:31 Horizont  Ukrajinská armáda vytlačuje separatisty ..........................................................................................................88 18.8.2014 ČT 24 ~ str. 06 ~ 21:31 Horizont  Putin klíčovým hráčem v ukrajinské krizi..........................................................................................................90 18.8.2014 ČT 24 ~ str. 07 ~ 21:31 Horizont  Nepokoje ve Fergusonu ......................................................................................................................................94 18.8.2014 ČT 24 ~ str. 06 ~ 22:00 Události, komentáře  Křesťanský filozof v Občanském fóru ...............................................................................................................98 18.8.2014 Lidové noviny ~ str. 11 ~ Názory/seriál  PETRUŠKA ŠUSTROVÁ PROČ NE)HRAJU GOLF ....................................................................................................................................100 18.8.2014 Ona DNES ~ str. 04 ~ Fejeton  markéta fialová Hostem je doktor Pavel Ţáček ..........................................................................................................................101 16.8.2014 Frekvence 1 ~ str. 01 ~ 17:00 Press klub  Tlačit na kolegy? Lepší je diskutovat, říká nový ekonomický šéf špitálu ...................................................112 16.8.2014 Mladá fronta DNES ~ str. 03 ~ Kraj Karlovarský  Bohumil Zeman Kyjev prý zničil ruský armádní konvoj ............................................................................................................115 15.8.2014 ČT 24 ~ str. 01 ~ 21:31 Horizont  Ukrajinská krize..................................................................................................................................................122 15.8.2014 ČT 24 ~ str. 01 ~ 22:00 Události, komentáře  Hamás vs. Izrael: Hlava 22 ................................................................................................................................127 15.8.2014 Dotyk ~ str. 00 ~ Hydepark  Tomáš Pojar



Studnice rad, nápadů a vzpomínek ..................................................................................................................129 14.8.2014 denikreferendum.cz ~ str. 00 ~ Domov  Lukáš Jelínek Mediální analytik Milan Šmíd o „hypotékových novinářích“ a krizi v ČT: Nestřílejte na pianistu! ...........130 13.8.2014 novinky.cz ~ str. 00 ~ Kultura - SALON  Veronika Trestrová, SALON Humanitární konvoj míří k ukrajinským hranicím ..........................................................................................132 12.8.2014 ČRo Radioţurnál ~ str. 03 ~ 12:08 Ozvěny dne - publicistika  Erdogan uvěřil, ţe je spasitelem Turecka .......................................................................................................134 12.8.2014 Lidové noviny ~ str. 06 ~ Svět  MAGDALENA SLEZÁKOVÁ Ukrajinská armáda svírá separatisty ...............................................................................................................135 11.8.2014 ČT 24 ~ str. 01 ~ 21:31 Horizont  McDONALD’S ČR/SR .........................................................................................................................................138 11.8.2014 Euro ~ str. 96 ~ Light  redakce ([email protected]) Miroslav Šlouf se vrací ......................................................................................................................................139 11.8.2014 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor  vfe „Zemanův“ Šlouf je zpět. Uţ ale nechce na Hrad, má hnutí Obroda ............................................................140 11.8.2014 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Domácí  iDNES.cz, Josef Kopecký Chorvatsko se ani rok od svého vstupu nesţilo s Evropskou unií ..............................................................141 9.8.2014 byznys.ihned.cz ~ str. 00 ~ byznys.ihned.cz  Dagmar Klimovičová Chorvatsko se ani rok od svého vstupu nesţilo s Evropskou unií ..............................................................142 9.8.2014 iHNed.cz ~ str. 00 ~ byznys.ihned.cz  Dagmar Klimovičová Ruská odveta ......................................................................................................................................................143 9.8.2014 Mladá fronta DNES ~ str. 10 ~ Názory  Michael Romancov Pád moderního manţelství ...............................................................................................................................144 8.8.2014 Dotyk ~ str. 00 ~ Téma  Romana Jandourková Soumrak filmových časopisů v Čechách ........................................................................................................148 8.8.2014 mediaguru.cz ~ str. 00 ~ Tisk  Mediaguru Soumrak filmových časopisů v Čechách ........................................................................................................150 8.8.2014 mediaguru.cz ~ str. 00 ~ Internet & Mobil  Mediaguru



ČT: Míří k oblakům a také na filmový festival v Chicagu ...............................................................................152 8.8.2014 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Tiskové zprávy  Česká televize Dienstbier se od dohody na sluţebním zákoně distancuje ...........................................................................153 7.8.2014 ct24.cz ~ str. 00 ~ Domácí  vrm V Plzni bývá praţská atmosféra, míní Vladimír Novotný ...............................................................................154 7.8.2014 Domaţlický deník ~ str. 10 ~ Kultura regionu  IVO FENCL Dienstbier prý dostal se sluţebním zákonem velkou lekci. Teď to od něj schytá Sobotka, tuší experti .156 7.8.2014 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politologové  Jiří Hroník Nestřílejte na pianistu! ......................................................................................................................................158 7.8.2014 Právo ~ str. 03 ~ Příloha - Salon  VERONIKA TRESTROVÁ Izraelci se stahují z Gazy ...................................................................................................................................160 5.8.2014 ČT 24 ~ str. 08 ~ 22:00 Události, komentáře  Hospody bez kouře: Kaţdý pokus má cenu, říká bývalý ministr Heger ......................................................164 4.8.2014 euractiv.cz ~ str. 00 ~ Euractiv.cz / Sekce / Vnitřní trh  Protiruské sankce a finanční instituce ............................................................................................................165 1.8.2014 ČT 24 ~ str. 01 ~ 21:05 Ekonomika  Technik, který zkrotil vzduch ............................................................................................................................168 1.8.2014 Dotyk ~ str. 00 ~ Fokus  Jan Štětka



Plné znění zpráv Pro Orbána je národní prvek jen bonusem 31.8.2014

ceskapozice.cz str. 00 Česká pozice / Téma Česká pozice, Kristián Léko

Projev Viktora Orbána z konce července vyvolal v zahraničí ostré reakce, protoţe maďarský premiér definoval nové Maďarska jako „iliberální demokracii“. Historička Eva Irmanová dává v rozhovoru tento kontroverzní projev do politických a historických souvislostí. Hungaristka Irmanová, která působí jako vědecká pracovnice v Historickém ústavu AV ČR a je odbornou asistentkou na Fakultě sociálních věd UK, kde přednáší maďarské a slovenské dějiny, v rozhovoru mimo jiné v souvislosti s Orbánovým projevem říká: „Orbán hovoří o ,liberálním‘, nikoli o ,antiliberálním‘ státu. Není to popření samotného konceptu liberalismu, ale spíše signál jiného směru, neţ kterým směřovala dosavadní maďarská politika.“ ČESKÁ POZICE: Překvapil vás obsah Orbánova projevu? Maďarský premiér Viktor Orbán hovoří na předvolebním mítinku své strany Fidesz. IRMANOVÁ: Ani ne, je to logické pokračování vývoje jeho politických názorů. Kdyţ v roce 1988 zakládal Fidesz, charakterizoval se jako liberální demokrat. K liberalismu se hlásil ještě celá devadesátá léta, aţ do voleb v roce 1998, které vyhrál a stal se premiérem. ČESKÁ POZICE: Je to okamţik, kdy si Orbán uvědomil, ţe se nikdy nestane premiérem, bude-li radikální a liberální, ale ţe musí vyslechnout konzervativní a nacionalistické nálady v maďarské společnosti? IRMANOVÁ: Ano, ale jeho postoje měly určitý vývoj. Orbán zprvu kritizoval vládu Józsefa Antalla za navazování na „zpráchnivělé staré kořeny“, v liberální opozici byl později i proti vládě socialisty Gyuly Horna. Pak se ovšem k pojmům, jako je křesťanství či národ, ve své politice vrátil a od roku 1998 jiţ o Viktoru Orbánovi lze hovořit jako o konzervativním politikovi. ČESKÁ POZICE: Rok 1998 je významný také v tom ohledu, ţe vznikla zahraniční politika zaměřená na „zahraniční maďarství“. V čem spočívala? IRMANOVÁ: Orbán kritizoval národnostní politiku Hornovy vlády jako velmi slabou. Vytýkal jí, ţe nadbíhá Slovákům a upozorňoval především na nedostatky základní smlouvy mezi Slovenskem a Maďarskem z roku 1995. Poprvé se na veřejnosti objevila otázka Benešových dekretů. Viktor Orbán v parlamentu jako opoziční politik mluvil o tom, ţe pokud nebude politika kolektivní viny odsouzena, je smlouva k ničemu. Od roku 2002 se maďarská společnost velmi polarizovala, a to včetně mediální scény Kdyţ se Orbán stal premiérem, reakcí na tuto nedokonalou smlouvu bylo vytvoření sporného a provokativního zákona o zahraničních Maďarech, který měl řešit menšinovou otázku. Ale bylo to provedeno velmi nešťastným způsobem, který oprávněně vzbudil pohoršení jak na vnitřní maďarské scéně, tak v zahraničí. Ze zákona ale nakonec zmizely všechny sporné věci, které vzbuzovaly nevoli u Slováků a Rumunů. ČESKÁ POZICE: Jak změnila Viktora Orbána osmiletá etapa v letech 2002 aţ 2010 v opozici? IRMANOVÁ: Muselo to pro něho být kruté. Zejména volby v roce 2002 byly velkým zklamáním, protoţe vítězství bylo jen těsné a nestačilo – vznikla vláda socialistů se svobodnými demokraty. V tomto období se objevily jasné signály, ţe se hloubí nepřekonatelné příkopy mezi socialisty a Fideszem. Od roku 2002 se maďarská společnost velmi polarizovala, a to včetně mediální scény. Začal to ale jiţ Viktor Orbán při své první vládě, kdy se na opozici neohlíţel. To se umocnilo po roce 2010, kdy získal ústavní většinu. ČESKÁ POZICE: Parlamentní volby v roce 2006 povaţoval Viktor Orbán za předem vyhrané, ale nakonec ho porazil socialista Ferenc Gyurcsány. Nepomohl mu ale nakonec marasmus po proniknutí premiérova projevu na veřejnost, jak neustále jen lhali? Plné znění zpráv


IRMANOVÁ: Tato volební poráţka byla opravdu ještě hořčejší, ale nakonec Viktoru Orbánovi tři roky, kdy se Ferenc Gyurcsány – po provalení tajného projevu ke straníkům – snaţil setrvat ve své pozici, pomohly k ústavní většině. Během té doby se totiţ maďarská levice nevídaně zdiskreditovala, coţ trvá doteď. ČESKÁ POZICE: Velké lidové protesty po zveřejnění projevu také daly vznik současné síle strany Jobbik. Z nedávného průzkumu veřejného mínění vyplývá, ţe lidé více nenávidí maďarské socialisty neţ Jobbik. Čím to je? IRMANOVÁ: Jobbik existoval jiţ dříve, ale události z konce roku 2006 a pozdější politika socialistické vlády mu opravdu velmi nahrály. Prostor pro takové strany byl v Maďarsku i dříve, je ale zajímavé, ţe v prvních dvou volbách – v letech 1990 a 1994 – se ţádná extremistická strana do parlamentu nedostala. Pak se v něm epizodně mihla krajně pravicová strana MIÉP – několik poslanců po jedno volební období od roku 1998. Aţ Jobbik od roku 2010 figuruje v parlamentu jako významná politická síla. Jobbik sice je extremistická strana, ale na druhou stranu charakteristiky jako strana „neofašistická“ či „neonacistická“ neodpovídají skutečnosti Je však třeba říci, ţe Jobbik sice je extremistická strana a její program není pro člověka s demokratickými představami v ţádném ohledu přitaţlivý, ale na druhou stranu charakteristiky jako strana „neofašistická“ či „neonacistická“ neodpovídají skutečnosti. Vzhledem k tomu, ţe maďarští socialisté jsou natolik zdiskreditovaní, sbírá Jobbik i opoziční hlasy, které by jinak patřily jim. Je to ale škoda, protoţe by bylo rozhodně třeba, aby měl Fidesz účinnou demokratickou opozici. ČESKÁ POZICE: V diskusích o Viktoru Orbánovi se někdy zdá, ţe je protidemokratický. Přitom v zemi se normálně konají volby a pro zformovanou a silnou opozici by nemusel být problém ho ve volbách porazit… IRMANOVÁ: Pokud budou lidé s Orbánem nespokojení, mohou ho vyměnit – není tam ţádná zábrana. On ale měl takové sporné snahy, voliči se například měli před volbami registrovat. To by demokracii v Maďarsku určitě neprospělo, nicméně se od toho nakonec ustoupilo. Obecně chci říci, ţe ač se v politice Viktora Orbána jisté autoritářské rysy projevují, rozhodně nelze mluvit o ţádném „Orbánistánu“ či o fašistickém reţimu. ČESKÁ POZICE: V Orbánově projevu je znát, ţe politiku chápe jako boj dobra se zlem. Jsou pro něho tímto zlem socialisté a liberálové? IRMANOVÁ: To je jeden ze znaků polarizace maďarské společnosti. Viktor Orbán povaţuje liberalismus za něco špatného. Je ale otázkou výkladu, co vlastně pojmy „liberalismus“ a „liberální demokracie“ znamenají, které rysy jsou správné a které škodí. ČESKÁ POZICE: Co tedy Orbán popírá, kdyţ hovoří o „iliberálním státu“? IRMANOVÁ: Jednoznačně říká, ţe liberální vlády Maďarsku škodily, a vyjmenovává jejich „hříchy“, třeba ţe zemi zadluţily. Orbán hovoří o „iliberálním“, nikoli o „antiliberálním“ státu. Není to popření samotného konceptu liberalismu, ale spíše signál jiného směru, neţ kterým směřovala dosavadní maďarská politika. Pro Viktora Orbána je liberální demokracie konceptem, který na Západě selhává a jenţ nedokáţe drţet krok se zeměmi, jako je Čína, Rusko, Indie či Turecko Pro Viktora Orbána je liberální demokracie konceptem, který na Západě selhává a jenţ nedokáţe drţet krok se zeměmi, jako je Čína, Rusko, Indie či Turecko. Ale nemyslím si, ţe by se Orbán chtěl vydat jejich cestou, ţe by chtěl kohokoli následovat – vytvoří si vlastní politiku „nového maďarského národního státu“. ČESKÁ POZICE: V roce 1998 měl Viktor Orbán v úmyslu pozvednout zemi a překonat poraţeneckou náladu. Navazuje dnes na tento program? IRMANOVÁ: On tehdy řekl, ţe je to „o něco více neţ změna vlády, ale o něco méně neţ změna reţimu“. Dnes na to navazuje, jen je země asi v ještě horším stavu, neţ byla v roce 1998. Určitě se snaţí napravit poraţeneckou náladu v maďarské společnosti, ale tento program měl jiţ v devadesátých letech socialistický Plné znění zpráv


premiér Gyula Horn. Ten říkal v souvislosti se vstupem Maďarska do EU a NATO, o které se velmi zaslouţil, ţe Maďarsko konečně stojí na správné straně. Samozřejmě se stále vynořuje historické trauma okolo Trianonské mírové smlouvy z roku 1920. To ovšem nelze nijak změnit a jediným lékem je členství v Evropské unii. Je třeba říci, ţe Maďarsko jiţ několikrát Trianonskou smlouvu podepsalo a uznalo – v letech 1920, 1947, 1975 a naposledy v roce 1995. Ale jako by se od Maďarska očekávalo, ţe nejenţe to uzná, ale i s radostí. Je ale pošetilé něco takového chtít. ČESKÁ POZICE: Jak chápat závěr Orbánova projevu, ve kterém „celému maďarskému společenství“ říká, ţe v dnešním světě, kdy se můţe stát cokoli, se můţe také stát, ţe „přijde náš čas“? Nelze mezi řádky číst revizionismus? IRMANOVÁ: Pro ucho sousedů Maďarska to můţe znít aţ výhruţně. Tím spíše, ţe byl projev přednesen v Rumunsku, kde ţije milionová maďarská menšina. V tom má ovšem Viktor Orbán pravdu – i kdyţ jsou hranice mnohokrát potvrzené a uznané, na případě Ukrajiny je vidět, ţe moţné je opravdu vše. Za současné geopolitické situace projev vyzněl úplně jinak neţ v klidnějších dobách Je zajímavé, ţe za současné geopolitické situace projev vyzněl úplně jinak neţ v klidnějších dobách. Orbán navíc ve stejné době učinil nešťastné prohlášení, ţe by bylo dobré přiznat autonomní práva Maďarům na Ukrajině. ČESKÁ POZICE: Maďarský premiér často hovoří o Maďarech v širším smyslu, tedy i mimo Maďarsko. Jaký má tato politika vývoj? IRMANOVÁ: Je to stálá politika Viktora Orbána, která se projevila v jiţ zmiňovaném zákoně o zahraničních Maďarech. Nejde ale jen o jeho osobu, maďarská ústava totiţ ukládá vládě povinnost pečovat o Maďary ţijící v zahraničí. V poslední době dostali nejprve občanství a poté i volební právo. Lze si říci, ţe kdyţ jsou obě země v EU, jde o čistě formální záleţitost. Na druhou stranu, kdyţ se přihlédne k historickým souvislostem, je třeba chápat, ţe je to pro sousední státy citlivé téma. ČESKÁ POZICE: Zdá se, ţe Viktor Orbán pouţívá pojmy, které na západní demokratický diskurz působí jako rozbuška – národ, Karpatská kotlina, popírá liberální stát. Nechápe tyto pojmy jinak neţ ostatní? IRMANOVÁ: Určitě je chápe nejen trochu jinak, neţ jaký mají význam na Západě, ale i v sousedních zemích s maďarskou menšinou. Přijde mi, ţe Orbán někdy popuzuje způsobem, který ani neodpovídá jeho faktické politice. Musí zkrátka počítat s tím, ţe pokud Maďar akcentuje symboly, jako je národ, tradice a křesťanství, hned dostává nálepku nacionalisty a revizionisty. Jsem přesvědčena, ţe Orbánova politika nesměřuje k ţádné revizi historie, protoţe meziválečná revizionistická politika vedla k další katastrofě. Jistě mu ale lze vytýkat přílišný důraz na národní principy. ČESKÁ POZICE: Jak se to v praxi projevuje? IRMANOVÁ: Například jsou vysoce zdaněny zahraniční obchodní řetězce, do maďarských rukou se vracejí banky či zemědělská půda. Těmito kroky u běţných Maďarů velmi zabodoval, coţ je vidět na výsledcích voleb, v nichţ podruhé za sebou získal ústavní většinu. Je zajímavé, ţe před letošními volbami opozice burcovala proti „Orbánistánu“ – ve snaze napodobit spojení politických sil proti Vladimíru Mečiarovi na Slovensku v roce 1998. Ale tam to vypadalo jinak, a také to dopadlo jinak – nyní se v Maďarsku ţádná „fronta“ proti Orbánovi nevytvořila. ČESKÁ POZICE: Mají Orbánova kroky konkrétní ekonomické výsledky? IRMANOVÁ: Kdyby se takto vyvíjela hospodářská situace u nás, tleskali bychom. Orbán sniţuje nezaměstnanost, schodek rozpočtu vzhledem k HDP činí 2,2 procenta a růst ekonomiky se také pohybuje okolo dvou procent. Opozice mu dříve vytýkala, ţe řada jeho plánů jsou jen populistická gesta, která nebudou fungovat, jenţe ony docela fungují a ekonomicky se Maďarsku daří. Orbán sniţuje nezaměstnanost, schodek rozpočtu vzhledem k HDP činí 2,2 procenta a růst ekonomiky se také pohybuje okolo dvou procent Dobrým příkladem je obrovský problém s hypotékami v zahraničních měnách, které propagovaly levicové vlády. Jenţe kdyţ spadl forint a přišla do toho měnová krize, mělo to tragické dopady na maďarské obyvatelstvo – Plné znění zpráv


mnoho domů propadlo bankám, lidé nebyli schopni splácet navýšené úvěry. Orbán se rozhodl pro nestandardní krok, proti kterému se stavěli akademičtí ekonomové, ale nastavení pevného kurzu v jediné oblasti kaţdopádně zafungovalo. ČESKÁ POZICE: Co nejvíce škodí maďarskému premiérovi v zahraničí? IRMANOVÁ: Například prvky antisemitismu, které bohuţel nikdy jasně neodsoudil a uchylují se k nim i členové Fideszu. To mu velmi poškozuje renomé. Reakce ze Západu jsou někdy přehnané, někdy jsou ale Orbánovy kroky skutečně na pováţenou a nahrávají úvahám o autoritářství a fašismu. Viktor Orbán často volí apologetický tón směrem k historii. Letos v březnu se připomínalo 70. výročí okupace Maďarska německou armádou, která stála ţivot půl milionu místních Ţidů. Jenţe Orbánova interpretace byla, ţe Maďarsko bylo obětí Hitlera a ţe za obrovské ţidovské oběti mohou Němci, nikoli Maďaři. Existovala citelná snaha vyvinit se, přitom opak je pravdou. Nebýt důsledné spolupráce maďarských orgánů, nepodařilo by se uskutečnit takovou genocidu během několika měsíců. Do holocaustu se zapojilo více neţ 200 tisíc maďarských četníků, policistů a dalších. Viktor Orbán také často připomíná „velmocenskou“ éru historických Uher, například snahou postavit sochu uherskému premiérovi Istvánu Tiszovi. ČESKÁ POZICE: Polský novinář Igor Janke o Orbánovi napsal, ţe dokonale kombinuje dlouhodobé vize, krátkodobý populismus a kontroverzní opatření proti opozici či médiím. Má pravdu? IRMANOVÁ: Pro opozici v Orbánových představách opravdu naprosto není místo a i svými praktickými kroky se ji snaţí omezovat. Mnoho zákonů bylo přijato dvoutřetinovou většinou – a do budoucna je půjde změnit jen stejným způsobem. A Orbán dobře ví, ţe opozice stěţí někdy takové většiny dosáhne. Je správně, ţe je Orbán kritizován za prosazování svých lidí do všech pozic ve státě – není přece moţné vyšachovat opozici odevšad. Pro opozici v Orbánových představách opravdu naprosto není místo a i svými praktickými kroky se ji snaţí omezovat Stejně je správná kritika sporných mediálních zákonů, které mohly být likvidační pro mnoho médií, ale nakonec byly po výzvě Rady Evropy upraveny do přijatelnější podoby. ČESKÁ POZICE: Jaký je Orbánův vztah k EU? V opozičních dobách si vybudoval pozici v Evropské lidové straně, ale současně se vyjadřuje dost kriticky. IRMANOVÁ: Je to trochu schizofrenní přístup. Fidesz sice chce setrvat v EU, ale v trochu jiné, neţ je nyní – nechce federalizovanou Evropu, nýbrţ Evropu národních států. To ale není v politice Viktora Orbána nic nového – vţdy byl vzpurný a nerad se podřizoval. Analýza jeho vztahu s EU se řídí tím, z jakého politického hlediska na to člověk pohlíţí. Představitel liberální demokracie řekne, ţe je všechno špatně a Orbán je mimo všechny demokratické zásady a směřuje k autoritativnímu státu. Ale konzervativnější pohled řekne, ţe Západ a EU jsou opravdu v krizi a Orbánův důraz na novou národní politiku je v pořádku a ţe ho budou následovat i jiní. ČESKÁ POZICE: Jaké mají historické okolnosti vliv na česko-maďarské vztahy? Mám dojem, ţe dlouhodobě nejsou příliš dobré. IRMANOVÁ: Nejsou sice příliš dobré, ale také nejsou problematické a v rámci Visegrádu země spolupracují na mnoha úrovních. Prvním problematickým momentem je Trianon, který byl pro Maďarsko katastrofou a pro Československo naopak určující prvek existence státu. Maďarská meziválečná politika se sice dostala do izolace svým revizionizmem, ale napomáhala tomu i politika nástupnických států sdruţených v Malé Dohodě. Politika Edvarda Beneše vůči Maďarsku byla vyloţeně nepřátelská, Maďarsko bylo vnímáno jako potenciální hrozba. Maďaři od Orbána očekávají, ţe bude zastávat národní hodnoty Druhým problémem a nevyjasněným bodem jsou Benešovy dekrety. Orbán dlouhodobě odmítá princip kolektivní viny a tím, ţe Češi i Slováci zařadili prezidentské dekrety do právního řádu, je tento problém nemoţné uspokojivě vyřešit. ČESKÁ POZICE: Jaký význam má „národní prvek“ v politice Viktora Orbána?



IRMANOVÁ: Maďaři od něho očekávají, ţe bude zastávat národní hodnoty. Pro ně je ale nejdůleţitější, zda se zlepšuje, nebo zhoršuje ekonomická situace – to je zajímá víc neţ historická traumata. Ale řekla bych, ţe se Maďarsko hospodářsky zvedlo. Pak je „národní prvek“ jen takovým bonusem.

URL| http://ceskapozice.lidovky.cz/pro-orbana-je-narodni-prvek-jen-bonusem-d9e/tema.aspx?c=A140825_154732_pozice-tema_lube

Americká ambasáda v Praze 31.8.2014

TV Nova

str. 05

22:10 Střepiny

Markéta FIALOVÁ, moderátorka -------------------Uţ za několik dní začne v Česku úřadovat nový americký velvyslanec. Dnes uţ se post v Praze přiděluje diplomatům téměř za odměnu, ale nebylo tomu tak vţdy. V minulosti bývala půda americké ambasády v Praze často dost horká. Před svým odjezdech zasvětil dosluhující velvyslanec Spojených států Norman Eisen do vzpomínek svých předchůdců Michaelu Šmídovou. Norman EISEN, velvyslanec USA -------------------Trochu mě pronásleduje myšlenka na selhání americké diplomacie v roce 1946 a 1947 a 1948, ţe Československo se nemuselo stát komunistickou zemí. A ţe Spojené státy a Západ mohly udělat více. Michaela ŠMÍDOVÁ, redaktorka -------------------Z takových vět aţ mrazí. S odcházejícím americkým velvyslancem se bavíme o nedávné české historii. O datech, která hýbala našimi dějinami a posílala naši zemi od extrému k extrému, od nacismu ke komunismu, od Hitlera ke Stalinovi, od vraha k vrahovi. A toho všeho byla svědkem i americká ambasáda. Kromě několika let druhé světové války, kdy byla zavřená. Hitlerovy nároky i nacistické klapání podpatků jsou stále hlasitější, a tak Francie a Británie ohýbají hřbet. V zájmu zachování evropského míru servírují führerovi československé Sudety. Na americké ambasádě ale stále panuje klid. Norman EISEN, velvyslanec USA -------------------Četl jsem o tom knihu George Kennana, který je zřejmě nejvýznamnějším americkým diplomatem 20. století. Působil během nástupu nacismu tady na ambasádě a napsal o tom paměti, které mám. redaktor /citace: George F. KENNAN, americký diplomat, Memoirs 1925-1950/ -------------------"Pohled na staršího pána, jak poklidně odpočívá v osamělé nádheře salonu s těţkými závěsy, zatímco venku v houstnoucí temnotě Evropa plná nervózního strachu a nenávisti tančí kolem nás svůj tanec smrti, mě zasáhl jako znamení, ţe všechny síly pořádku a slušnosti byly bezmocné." Michaela ŠMÍDOVÁ, redaktorka -------------------Díky druhé světové válce jsou Spojené státy razantně vtaţeny i do evropského dění a diplomaté i analytici v tajných zprávách upozorňují, ţe Československu má v partii o rozdělení vlivu mezi Západem a Východem hrát klíčovou roli. Američané proto sem na praţskou ambasádu po jejím znovuotevření v roce 1945 posílají jako nového velvyslance úspěšného a bohatého právníka Laurence Steinhardta, který velice ostře vystupoval proti komunismu. Jenţe do Prahy přijíţdí se zpoţděním, aţ dva měsíce po prezidentu Benešovi, a spíš neţ o dění v Československu se zajímá o své klienty v New Yorku, za kterými jezdí i na několikaměsíční cesty. Miloš CALDA, amerikanista, FSV UK -------------------Kdyţ si to srovnáme prostě se sovětskými diplomaty, tak ti tady byli velice aktivní. Dá se říct, ţe připravovali teda ten komunistický převrat v únoru 48. Plné znění zpráv


Michaela ŠMÍDOVÁ, redaktorka -------------------V únoru 1948 byl Steinhardt teprve na cestě do Prahy z New Yorku a zástupce CIA pro změnu na výletě v Itálii. Americká diplomacie v Praze selhala. Miloš CALDA, amerikanista, FSV UK -------------------Měli mít dostatek prostě předvídavosti a intelektuálních schopností, aby prostě pochopili, o co tady vlastně běţí. Michaela ŠMÍDOVÁ, redaktorka -------------------Komunistický puč v Československu přispěl mimo jiné k větší angaţovanosti Spojených států v Evropě a vedl i ke vzniku NATO. Pokud jde ale o americkou roli v dalším klíčovém roce, v roce 1968, zůstávají historici skeptičtí. Praţské velvyslanectví se po vzoru amerického prezidenta Johnsona, kterému zlomila vaz vietnamská válka, opět uzavřelo do sebe. Sověti buráceli tanky, Američané ale pouze slovy. Miloš CALDA, amerikanista, FSV UK -------------------Nakonec vlastně ty vztahy americko-sovětské nebyly příliš narušeny, pouze propagandisticky si samozřejmě na těch Sovětech smlsli. Teprve aţ prezident Ronald Reagan začal prostě s nějakou takovou ideologickou větší ofenzivou. Michaela ŠMÍDOVÁ, redaktorka -------------------Mezidobí bylo válkou studenou, ale také válkou informací. Obě strany se jich snaţily získat co nejvíce. StB má pozorovatelny přímo v centru Prahy, aby dobře viděla na ambasády. Američané zase budují uvnitř svých zdí speciální místnosti, které nejdou odposlouchávat. Agenty se to jen hemţí. Kdo má více znalostí o tom druhém, vyhrává. To platí i v Praze. A čím se blíţí další přelomový rok 1989, tím víc aktivita agentů sílí. S nástupem amerického prezidenta Ronalda Reagana ale oţívá i praţské velvyslanectví. Norman EISEN, velvyslanec USA -------------------Toto velvyslanectví, tento dům, kde dnes sedíme, byl důleţitým místem setkávání disidentů. Michaela ŠMÍDOVÁ, redaktorka -------------------Kolem americké ambasády i rezidence se ale stahuje smyčka StB. Kaţdý, kdo sem vchází, je zaznamenán a automaticky zařazen na černou listinu komunistického reţimu. Norman EISEN, velvyslanec USA -------------------Prezident Havel byl jednou zatčen, kdyţ odcházel z večírku v tomto domě. Takţe USA hrály důleţitou úlohu naděje. Michaela ŠMÍDOVÁ, redaktorka -------------------A sen se nakonec v listopadu 1989 stává skutečností. Ronald Reagan a s ním i celá Evropa slaví poráţku říše zla. A svou neúnavnou mravenčí prací k tomu přispěla i praţská ambasáda na Malé Straně, nad kterou celou studenou válku stejně jako dnes neúnavně vlála americká vlajka.

Česko zadává víc zakázek bez soutěţe neţ Slovensko, Polsko a Maďarsko dohromady 30.8.2014

lidovky.cz str. 00 Lidovky / Firmy a trhy Lidovky.cz, Jakub Zelenka



Česká republika zadává více zakázek bez otevřené soutěţe neţ Maďarsko, Slovensko a Polsko dohromady. V roce 2013 byly tímhle způsobem zadány zakázky aţ za 39 miliard korun. I kdyţ se dodrţí všechny zákonné předpoklady, je u zakázek zadaných bez soutěţe vyšší riziko korupce. Tvrdí to zpráva sdruţení Centra aplikované ekonomie. Zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění (JŘBU) by měly být pouţívány jen ve výjimečných případech. Trend v Česku je však jiný. „Je absurdní, ţe takto „výjimečná“ je u nás cca kaţdá sedmá zakázka. Neodchylujeme se tím jen od západní Evropy; dalece překonáváme i Maďary, Rumuny či Slováky, kteří mají jinak zpravidla obdobně mizernou praxi ve veřejných zakázkách jako ČR,“ tvrdí ve zprávě spoluautor výzkumu Jiří Skuhrovec z Fakulty sociálních věd UK. „Těch důvodů, proč se tak děje, je několik. Pokud se na to podíváte z pohledu zadavatele, tak je pro něj JŘBU bezpečnější cestou. Má menší riziko, ţe se projekt protáhne nebo bude mít nějaký problém u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe. Tohle je pro něj celkem dobrá motivace,“ míní Skuhrovec. Česká republika má nejvyšší podíl zakázek bez soutěţe v celé EU. Zadavatel není motivován Podle Skuhrovce není zadavatel k otevřené soutěţi motivován. "Vzhledem k tomu, ţe má zadavatel typicky narozpočtováno, nemá důvod nějakým způsobem tlačit na niţší cenu. Soutěţ navíc znamená, ţe se to celé výrazně protáhne. Sice se moţná něco ušetří, ale ani to tu osobu úředníka nějak výrazně nemotivuje," dodává ekonom. U zakázek bez soutěţe dominují podle zprávy stavební vícepráce zadané přímo z důvodů právních či technických. Většinou jsou tyhle problémy způsobeny předchozím pochybením zadavatele - třeba od počátku špatně vypracovaným projektem nebo nedostatečné ošetřenými autorskými právy, coţ bývá často problémem u IT zakázek. „Alarmující jsou na našich zjištěních dvě věci: za prvé celkový vývoj, kdy zakázek v JŘBU neubývá – naopak na ně byl předchozí rok nejhojnější od roku 2010. Za druhé pak míra netransparence, kdy zadavatelé ani neuvádějí důvod pro JŘBU – v loňském roce to bylo u 40 % všech těchto zakázek,“ míní Skuhrovec.

URL| http://byznys.lidovky.cz/cesko-zadava-nejvic-verejny-zakazek-bez-souteze-z-cele-eu-pz3-/firmytrhy.aspx?c=A140829_121711_firmy-trhy_jzl

Česko vítězí nad Balkánem i sousedy. Má nejvíc zakázek bez soutěţe 29.8.2014

iHNed.cz str. 00 zpravy.ihned.cz Vojtěch Blaţek

Jedna ze šesti českých zakázek se odehraje bez soutěţe. Na Slovensku je to přitom jedna ze třiceti, v Nizozemsku jedna ze sta a ve Švédsku dokonce jen jedna ze tří stovek. Česká republika v počtu zakázek zadaných napřímo suverénně vede. Firma KH servis má v Praze od 90. let výsadní postavení: dodává městu do ulic bezpečnostní kamery, zajišťuje servis a údrţbu celého systému. Dostala za to uţ 770 milionů - a to bez soutěţe. S vysvětlením, ţe nikdo jiný prý tuhle práci nemůţe dělat. V zakázkách zadaných takhle z ruky je Česko, jak ukazuje nový výzkum sdruţení Centra aplikované ekonomie, na prvním místě v Evropě. Proteče jimi 15 procent všech zakázek, loni jich bylo za 39 miliard. České vítězství je přitom suverénní. Víc soutěţí mají i země Balkánu nebo jiţní Evropy. Zakázky bez výběrového řízení naopak prakticky neznají na severu Evropy, ve Velké Británii a v Irsku. Takţe jedna ze šesti českých zakázek se odehraje bez soutěţe. Na Slovensku je to jedna ze třiceti, v Nizozemsku jedna ze sta a ve Švédsku jedna ze tří stovek.



"Neodchylujeme se tím jen od západní Evropy, dalece překonáváme i Maďary, Rumuny či Slováky - kteří mají jinak zpravidla obdobně mizernou praxi ve veřejných zakázkách jako Česká republika," řekl spoluautor výzkumu Jiří Skuhrovec z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Výzkum je součástí projektu, který sleduje, jak si města za poslední tři roky vedla v oblasti zakázek. Rizikové oblasti: stavby a IT Zakázky bez soutěţe, v řeči paragrafů takzvané jednací řízení bez uveřejnění, má dost znaků, proč v něm odborníci na korupci vidí velké riziko. Na rozdíl od otevřených soutěţí se například nedozvědí, ţe ministerstvo nebo radnice zakázku vypisuje. Oznámení, kdo ji dostane, se zveřejňuje aţ zpětně. "Je to nejméně transparentní forma výběrového řízení," zhodnotil Skuhrovec. Navíc města či úřady by měly při oznámení vítěze také zveřejnit, proč zakázku nesoutěţily. Dělá to ale jen čtyřicet procent z nich. Podle zákona se předpokládá, ţe "jednací řízení bez uveřejnění" má být aţ krajní moţností - kdyţ například povodeň strhne v obci most a je nutné rychle přizvat stavební firmu, aby vybudovala nový. Nebo kdyţ například vědecké centrum nakupuje speciální přístroj, který nikdo jiný nevyrábí. Jenţe podle dat aktuálního výzkumu se zakázky bez soutěţe v Česku nejčastěji vyhlašují na běţné stavební práce nebo na dodávky IT. "Typicky je to dáno dřívější chybou zadavatele: buď špatně připravil projekt na stavební práce, a ty se pak prodraţily, nebo se nechává drţet v šachu IT firmou, kterou nechal, aby se na ministerstvu nebo na radnici pevně zaháčkovala," řekl Skuhrovec. Patent - klíč ke stamilionům Příklad: ministerstvo zemědělství dostalo loni - zatím nepravomocně - půlmiliardovou pokutu za to, ţe v roce 2005 zadalo obří zakázku na "integraci systémů" napřímo firmě, s níţ uţ mělo předtím uzavřenou smlouvu. Ovšem na jiné dodávky. Ministerstvo ale na ni naroubovalo i tuto zakázku, i kdyţ mělo posudky od dvou advokátních kanceláří, ţe to není moţné. "Zjednodušeně řečeno, ministerstvo udělalo nákup za půl miliardy korun, aniţ by přesně vědělo: co, za kolik a proč chce získat. A k tomu nakupovalo od jednoho předem vybraného dodavatele bez otevřené soutěţe," uvedl Jan Vedral z Nejvyššího kontrolního úřadu, který kvůli zakázce podal i trestní oznámení. Na počátku tohoto příběhu stál tehdejší ministr Petr Zgarba (ČSSD), který později rezignoval kvůli skandálu se spekulacemi kolem přidělování státních pozemků. Krize "vyrobila" překvalifikované uchazeče o práci. Roky nemohou najít místo - čtěte ZDE Kasárna v Karlíně za 620 milionů korun nikdo nechce, obrana to moţná zkusí znovu - čtěte ZDE HN zase loni psaly o zakázce na stavbu domova důchodců v Berouně, při níţ Středočeský kraj s Davidem Rathem v čele vyřadil firmy, které v soutěţi nabídly víc neţ 120 milionů. Později ale - uţ bez soutěţe - kraj vítězi zakázky přidělil další práce za 14 milionů. Stavební firma například zjistila, ţe bude muset v zimě v rozestavěném domě topit, a poţádala o navýšení rozpočtu. V případě kamerového systému praţský magistrát říká, ţe firma KH servis má zaregistrovanou ochranu takzvaný uţitný vzor. Takţe k rozšiřování a úpravám systému nemůţe město přizvat ţádnou jinou firmu. Vše schválili právníci a chyby nenašel ani Nejvyšší kontrolní úřad. "Závěr kontroly zněl: "NKÚ neshledal ţádné pochybení," řekla mluvčí magistrátu Petra Hrubá.

URL| http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-62703070-cesko-vitezi-nad-balkanem-i-sousedy-ma-nejvic-zakazek-bezsouteze

Obří dům zapuštěný ve stráni vyvolal poprask v Jizerských horách 29.8.2014

liberec.iDNES.cz str. 00 Liberec / Liberec - zprávy MF DNES, Adam Pluhař



Podle jedněch megalomanský a atypický dům, který nemá v chráněné oblasti Jizerských hor co dělat. Podle druhých v krajině citlivě zamaskovaná stavba hodná následování. Hypermoderní rozlehlý rodinný dům v Oldřichově v Hájích kaţdopádně nezapadá do představ o tuctovém bydlení a budí emoce. Nízkoenergetický jednopodlaţní dům ve svahu, zbudovaný převáţně z betonu a skla a doplněný libereckou ţulou, je před dokončením a kolaudací. Na to podstatné - zelený porost, který má většinu stavby pokrýt a skrýt - si ale počká nejméně rok. „Aţ terénní úpravy kolem stavbu dodělají,“ varoval architekt Pantelis Larcou před ukvapenými úsudky na podobu nedodělané stavby. Je přesvědčen o tom, ţe dům citlivě zapadá do terénu a splyne s okolím. Místní a lidi, kteří kolem jezdí po silnici mezi Raspenavou a Libercem, před rokem vyděsila obří odbagrovaná jáma. Skála se musela dokonce odstřelovat. Nesouhlasné hlasy neutichly ani teď, kdy jámu zaplnil rozlehlý dům a jeho podstatnou část zasypala zemina. „Kdyţ má někdo hodně peněz, nelze mu dost dobře bránit v tom, aby si je uţil a pořídil si, po čem touţí. Jenţe tady to není otázka individuálního vkusu. Stavba v chráněném území musí odpovídat krajinnému rázu a sídelnímu obrazu. Problém je tedy hlavně v pravidlech, která buď platí pro kaţdého, nebo ne. Tady došlo k tomu, ţe příslušné orgány povolily něco extrémně cizorodého, byť moţná samo o sobě hodnotného,“ nesouhlasí s povolením stavby Libor Stejskal z Hejnic. Dům do krajiny zapadne, hájí se investor Stejskal učí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a je také členem Jizerskoještědského horského spolku. Poukazuje na to, ţe o kilometr dál platí nařízení o sklonu a barvě sedlových střech nebo o počtu oken ve štítové zdi. „Velká část zeminy se vrátila při zasypání. Dům zapadne do okolní krajiny a splyne s ní. Budovali jsme jej s ohledem na přírodu a morfologii terénu. Střechu a okolí ještě pokryjí malé místní sukulenty, dům skoro nebude vidět. Při pohledu ze svahu uvidí lidi jen zelenou louku, zeleň bude i před domem,“ hájí stavbu praţská právnička Irena Kozlová, jednatelka investora - firmy Bonitas. Na otázku, jestli bude s manţelem, právníkem Ivanem Kozlem, v Oldřichově bydlet, dává vyhýbavou odpověď. „Investorem je Bonitas. K Liberci mám ale vztah,“ říká, kdyţ se ze střechy dívá na futuristickou stavbu Ještědu. Panorama, které z novostavby vidí. Jenţe stát si s povolením neobvyklé stavby plánované v chráněné krajinné oblasti nevěděl rady. Dokonce ji posuzovala architektonická komise Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Architekti se shodují, ţe jde o kultivovaný návrh Většina z pětice externích členů-architektů se nakonec shodla, ţe se jedná o kultivovaný návrh, který krajinu nenaruší. Navzdory tomu měla Správa CHKO Jizerské hory s povolením domu problém. Probírala se jeho rozloha, odrazy velkých prosklených ploch, i to, jak bude působit mezi ostatními stavbami se sedlovými střechami. Nakonec správa souhlasila. „Teď je ještě stavba syrová, není dokončená a zkolaudovaná do podoby, jak si ho představuje architekt a investor. Je téměř stoprocentní jistota, ţe si ho architekt pohlídá do konce včetně sadových úprav,“ řekla za správu CHKO Jana Mejzrová, architektka z oddělení ochrany krajiny. Stavby tohoto typu uţ podle ní v okolí existují. Například v údolí v Mníšku nebo ve Fojtce. I v chráněné krajinné oblasti se tak začínají prosazovat domy bez sedlových střech. „Za správu CHKO si myslíme, ţe to není zcela nereálná cesta. Samozřejmě je třeba vše posoudit v kontextu daného místa. Je to typ domu, který je za určitých podmínek moţný,“ uvedla Mejzrová. Pět set metrů čtverečních



Podle ní jde o téma na širší diskusi, která jistě přijde. „Zastávám názor, ţe nadzemní stavba, kterou si můţe kdokoliv dotvořit jak chce, včetně svého okolí, jako jsou trpaslíci, kované ploty a nevím co ještě, můţe působit mnohem hůř, neţ takto jednoduchá stavba zapuštěná do terénu,“ doplnila Jana Mejzrová. Jednopodlaţní dům zaujímá včetně garáţí pro dvě auta nebo kotelny plochu 560 metrů čtverečních. Dům je projektován jako vícegenerační . Obsahuje obývací pokoj s kuchyní a jídelnou, pracovnu, loţnice se šatnami nebo technické místnosti. Součástí je i vnitřní atrium pro posezení, do nějţ jsou otevřeny všechny místnosti, nebo vnitřní bazén. Plot budou tvořit dřevěné kůly s elektrickým ohradníkem. „Zatím jsme se nesetkali s averzí místních. Odborníci kvitovali, ţe na pozemku nemáme ţádný venkovní bazén, kurty. Zmenšili jsme třeba i garáţ, původně byla plánovaná na čtyři auta. Se vším jsme se museli vejít do domu. Náš dům je prostě jiný, klasické montované domky asi holt zatím lidé přijímají bez mrknutí oka,“ míní Irena Kozlová. Ani ostatní oslovení lidé nemají se stavbou problém. „V našem kraji takto zapuštěné domy existují a myslím, ţe to je rozhodně hezčí neţ ty nejrůznější moderní nadzemní rezidence. Lidé v krajině bydlet musí. A pokud se hledá šetrný způsob, coţ myslím zapuštěný dům do terénu se zatravněnými střechami a symbiózou s terénem, splňuje, měla by být tato cesta propagovaná,“ domnívá se známý liberecký fotograf a člen Jizersko-ještědského horského spolku Milan Drahoňovský. Proti domu není ani starosta „Mně je sympatičtější moderní dům ve stráni, neţ moderní typizované domky, jako je třeba podnikatelské baroko,“ doplnil fotograf Drahoňovský. Proti není ani starosta Oldřichova, který se na nové panorama bude ze svého domu dívat. „Splnili, myslím, velmi trpělivě vše, co měli a stavba byla povolena. Dům budil obří zájem u lidí tím, ţe je to stavba z velké části podzemní a docházelo k velkému přesunu hmot. Myslím, ţe teď, kdyţ jde stavba do finále a dělají se terénní úpravy, obavy ustaly. Na protějším svahu je ostatně třeba objekt pily, který vypadá mnohem hůř. Z mého pohledu se stavba při pohledu z dálky ztrácí,“ domnívá se starosta Oldřichova v Hájích Jaromír Tichý. „Je pravda, ţe stavba má zcela jiný ráz, neţ okolní zástavba, na druhou stranu jistá uniformita je také na škodu, kdyţ vše vypadá jako jakýsi Šmoulov,“ dodal starosta.

URL| http://liberec.idnes.cz/dum-v-oldrichove-v-hajich-0x6-/liberec-zpravy.aspx?c=A140829_132245_libereczpravy_tm

Průzkum: TOP 09 má největší šanci ovládnout praţský magistrát 29.8.2014

tyden.cz str. 00 - red -

Politika

Podle předběţného průzkumu by ve volbách do zastupitelstva hlavního města Prahy vyhrála TOP 09. Na druhé příčce by skončila trojkoalice SZ - KDU-ČSL a hnutí STAN. Překvapením je ANO 2011, které by skončilo aţ na třetím místě. Podle předběţného průzkumu by ve volbách do zastupitelstva hlavního města Prahy vyhrála TOP 09. Na druhé příčce by skončila trojkoalice SZ - KDU-ČSL a hnutí STAN. Překvapením je ANO 2011, které by skončilo aţ na třetím místě. Následovali by sociální demokraté, ODS a komunisté. Rozhodnuto zúčastnit se voleb je zatím 31,8 procent Praţanů. Výzkum se uskutečnil v rámci projektu Phoenix research on-line, který vede politolog a bývalý poradce Věcí veřejných Jan Kubáček. Vítězství v komunálních volbách v Praze by podle průzkumů po čtyřech letech obhájila strana TOP 09, která by získala celkově 28,9 procenta respondentů. Z čehoţ 18,8 procenta činily preference a 10,1 procenta teoretický potenciál (Volební potenciál ukazuje, jak by voliči volili, pokud by měli dvě moţnosti. Vzhledem k tomu, ţe se zpravidla rozhodují těsně před volbami, jsou potenciálními voliči obou stran. Přičemţ první volbou ukáţou své Plné znění zpráv


preference, tedy koho by volili v současnou chvíli. Druhou volbou ukáţou potenciální strany. Potenciál tedy ukáţe nejširší moţnou podporu stran). Na druhém místě by skončilo uskupení SZ - KDU-ČSL a hnutí STAN, s celkovým výsledkem 21,4 procenta, který je rozdělen na 15,3 procenta preferencí a 6,1 potenciálu. Hnutí ANO 2011 by v praţských volbách překvapivě obsadilo aţ třetí příčku. Získalo by celkových 14,5 procenta hlasů, které tvoří 10,1 procenta preferencí a 4,4 potenciálu. Na vině jsou zřejmě dlouhodobé problémy při hledání volebního lídra kandidátky. Podobně jako u strany 65 Demokratů Jana Kasla veřejnost ještě nezaznamenala změnu v kandidátkách obou stran na pozici lídrů. Veřejnost také vnímá nejasnou kandidaturu a vzájemné spory těchto stran. Další příčky okupují ČSSD s celkem 12,8 procenta a ODS s 10 procenty. Přičemţ u ČSSD 10,2 činily preference a 2,6 potenciál. ODS má 8,2 procenta preferencí a 1,8 procenta potenciálu. V roce 2010 získala ČSSD 17,85 a ODS 21,10 procenta. Komunisté na šesté příčce by celkově získali 7,8 procenta, o 0,98 procenta více neţ před čtyřmi lety. SVOBODNÍ by měli 6,6 procenta stejně jako Česká pirátská strana, která v minulých komunálních volbách získala 0,95 procenta hlasů. Tříprocentní hranici by nepřekročil Úsvit Tomia Okamury, Hnutí Pro Prahu Zbyňka Passera ani 65 Demokratů Jana Kasla. Jasno, ţe se zúčastní voleb, má zatím 31,8 procent praţských voličů. Před čtyřmi lety činila volební účast v Praze 44,4 procent. Jan Kubáček je český politolog, specializující se na politický management, politickou komunikaci a volební marketing. Je autorem několika odborných knih a studií. Přednáší na Univerzitě Karlově. Od roku 2012 opět působí jako analytik a poradce pro politické strategie, jak pro zahraniční partnery, tak i pro tuzemský veřejný sektor. Přednáší na Katedře marketingové komunikace a PR Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky FSV UK v Praze. Průzkum se uskutečnil v rámci projektu Phoenix research on-line ve dnech 1. 8. - 18. 8. na vzorku 3998 dotázaných, kteří představují reprezentativní vzorek obyvatel ČR dle ČSÚ ve věku od osmnácti let. Probíhal online metodikou, kdy pro výběr vzorku byla pouţita kvótní metoda a validita dat byla zkontrolována triangulační metodou. Statistická chyba u uvedené skupiny se pohybuje v rozmezí +- 1,5 procenta.

URL| http:// www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/pruzkum-top-09-ma-nejvetsi-sanci-ovladnout-prazskymagistrat_316651.html

Tisíce Rusů na Ukrajině, přiznal vůdce rebelů. Porošenko mluví o invazi 28.8.2014

ct24.cz str. 00 ket

Svět

Mariupol - Aţ čtyři tisíce ruských vojáků operují v řadách separatistů na východní Ukrajině. Ve vysílání ruské televize to podle BBC přiznal vůdce proruských povstalců Alexander Zacharčenko. Na válčení si prý berou dovolenou. Ukrajinský prezident kvůli "ruskému vpádu" zrušil zahraniční cestu do Turecka. Premiér Arsenij Jaceňuk poţádal Západ, aby zastavil ruskou agresi novými sankcemi a svolal mimořádnou schůzi Rady bezpečnosti OSN. Podle Jaceňuka uţ Kyjev situaci sám nezvládá. Kreml zatím veškerá nařčení odmítá. Podle odhadu NATO na Ukrajině nyní bojuje více neţ tisíc ruských vojáků. "Prezident musí zůstat v Kyjevě," konstatoval ukrajinský prezident Petro Porošenko, který kvůli "vpádu ruských vojsk na Ukrajinu" zrušil návštěvu Turecka. Zároveň svolal mimořádné zasedání Rady národní bezpečnosti a obrany, jeţ má reagovat na zhoršení vojenské situace na jihu východoukrajinské Doněcké oblasti. Kyjev také vybídl, aby se sobotní mimořádný summit Evropské unie zabýval vojenskou pomocí Ukrajině a sankcemi proti Rusku. Povstalecký "premiér" Zacharčenko předtím v ruské televizi uvedl, ţe v řadách ruských dobrovolníků mezi povstalci bojují i ruští důstojníci a vojáci v aktivní sluţbě. "Přichází k nám mnoho vojáků z Ruska, kteří raději Plné znění zpráv


dovolenou tráví v jednom šiku se svými bratry bojujícími za svobodu Donbasu, neţ na mořských pláţích," řekl Zacharčenko stanici Rossija 24. Po boku povstalců prý bojují tři aţ čtyři tisíce Rusů, ale část z nich se uţ z "dovolené" vrátila do vlasti. "Bohuţel, jsou i padlí," dodal. Ruská média se v posledních dnech ptají úřadů, jestli nedávno pohřbení ruští vojáci padli na Ukrajině. "Příslušné úřady zajisté tuto informaci prověřují. Je nutné ji důkladně ověřit, neţ se budou dělat nějaké závěry," prohlásil mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov.Podle předsedkyně Unie matek ruských vojáků je na Ukrajině 15 tisíc vojáků: Přítomnost ruských jednotek na Ukrajině je znát. Jen během 24 hodin dobyli povstalci Novoazovsk na jihovýchodě země. Teď se podle všeho chystají obsadit i Mariupol (čtěte víc). "Máme zprávy o pohybu povstaleckých jednotek, doprovázených tanky, obrněnými vozidly i lehkými děly, které mají ruské znaky. Uţ se to ani nesnaţí maskovat. Právě jsou na cestě dál do vnitrozemí," poznamenal mluvčí protiteroristické operace. Martin Riegl, politický geograf z FSV UK: "Oficiálního vyhlášení války se nedočkáme, myslím si ale, ţe nepřímé důkazy jsou v tuto chvíli opravdu jasné. Otázka je, jestli se Moskva bude nadále snaţit popírat přítomnost svých vojáků, eventuálně, ţe hranici překročili omylem. Ale myslím si, ţe uţ to opravdu není důvěryhodné."Jaceňuk ţádá Západ o rychlou reakci Ukrajinský premiér přiznal, ţe Kyjev uţ situaci sám nezvládá a potřebuje pomoc od západních spojenců především od NATO. "Povaţuji za nezbytné, aby naši západní partneři svolali mimořádné zasedání Rady bezpečnosti OSN. Rusko výrazně zvýšilo vojenskou přítomnost na Ukrajině," řekl premiér podle listu Ukrajinska pravda. Rovněţ apeloval na Západ, aby Rusku "zmrazil aktiva a finance aţ do chvíle, kdy Rusko stáhne své ozbrojené síly a techniku z ukrajinského zemí". Dosavadní západní sankce proti Rusku podle Jaceňuka neměly ţádoucí účinek. Ukrajinský premiér proto soudí, ţe "ruskou agresi" můţe zastavit jen zmrazení veškerého ruského majetku a bankovních transakcí "v členských zemích Evropské unie, USA a v zemích G7". Tusk: Rusové na Ukrajině? Informace NATO - potvrzené polskou rozvědkouUkrajinské bezpečnostní sloţky zadrţely včera na východě země dalšího ruského vojáka. Devatenáctiletý muţ přiznal, ţe jeho jednotka dodávala arzenál proruským separatistům (více zde). Polský premiér Donald Tusk navíc uvedl, ţe přítomnost ruských vojáků na Ukrajině zmiňuje i polská rozvědka. "Jsou to informace Severoatlantické aliance, potvrzené polskou rozvědkou," zdůraznil Tusk. "Ukrajině pomůţeme tehdy, pokud přimějeme Evropskou unii, Spojené státy, Kanadu a NATO ke krokům v ukrajinský prospěch," dodal.Německá kancléřka Angela Merkelová uţ po telefonu vyzvala Vladimira Putina, aby zprávy o přítomnosti ruských vojáků v zemi vysvětlil. "Znepokojuje nás neochota ruské vlády říci pravdu, i kdyţ jsou jejich vojáci nalezeni 50 kilometrů uvnitř Ukrajiny. Rusko tam posílá své mladé muţe, ale neříká jim, kam jedou. Ani jejich rodiče nevědí, co dělají," konstatovala Jen Psakiová, mluvčí amerického ministerstva zahraničí. Rusko ale své aktivní angaţmá odmítá. Podle Kremlu prý desítka ruských výsadkářů, kterou zadrţeli na Ukrajině, jen zabloudila (čtěte víc). Podle ukrajinského premiéra se navíc Rusko chystá odstřihnout Evropu od dodávek plynu. Ruský ministr energetiky to ale důrazně odmítl. Svým závazkům jeho země prý dostojí. Ruské vojenské operace za vlády PutinaDRUHÁ RUSKO-ČEČENSKÁ VÁLKA - Ruská armáda zahájila v srpnu 1999 v Dagestánu kvůli vpádu čečenských rebelů vojenskou operaci na severním Kavkaze. Kreml tehdy obvinil čečenské ozbrojence z útoků v ruských městech, při kterých zahynulo přes 300 osob, a 1. října 1999 byla vpádem ruských jednotek do Čečenska zahájena druhá rusko-čečenská válka. Válka oficiálně skončila v dubnu 2009 a zahynulo v ní podle různých zdrojů 40 000 aţ 80 000 osob, podle Moskvy přes 5 000 ruských vojáků a více neţ 14 000 rebelů. Od té doby pokračují sporadicky akce čečenských separatistů na území Čečenska, útoky čečenských ozbrojenců mimo jejich území se v současnosti soustředí hlavně na Rusko. GRUZIE (JIŢNÍ OSETIE) - Druhý konflikt o Jiţní Osetii vypukl 8. srpna 2008 poté, co Gruzie zesílila po potyčkách na hranicích ofenzivu proti regionu a s cílem obnovit svou moc v provincii vstoupila do správního střediska Cchinvali. Moskva reagovala silným protiútokem, při kterém obsadila nejen Jiţní Osetii a Abcházii, další odštěpeneckou proruskou gruzínskou provincii, ale i další gruzínské oblasti. Příměří bylo podepsáno 16. srpna 2008 a ruské jednotky se z Gruzie začaly stahovat o čtyři dny později. Stahování bylo dokončeno v říjnu téhoţ roku. Mezitím, 26. srpna, Rusko oficiálně uznalo nezávislost Jiţní Osetie a Abcházie, coţ vyvolalo na Západě vlnu kritiky. Gruzie vzápětí oznámila přerušení diplomatických styků s Ruskem, které reagovalo stejným krokem. Rusko v obou provinciích stále udrţuje svá vojska - v Abcházii má základny v Gudautě a Očamčiru a v Jiţní Osetii v Cchinvali a Dţavě. Celkový počet ruských vojáků se tu odhaduje na několik tisícovek. Podle Moskvy si válka vyţádala mezi Osetinci 162 civilních obětí, jihoosetské úřady uvedly 365 obětí mezi civilisty. Rusko ve válce ztratilo 64 svých Plné znění zpráv


vojáků. Gruzie uvedla 228 zabitých gruzínských civilistů a 170 obětí mezi vojáky. UKRAJINA - Ruský parlament schválil 1. března 2014 záměr prezidenta Vladimira Putina nasadit na ukrajinském Krymu vojáky kvůli údajné potřebě chránit ţivoty Rusů na Krymu; poté ruská armáda převzala kontrolu nad poloostrovem, kde většinu obyvatel tvoří Rusové. Na východě Ukrajiny se bojuje od dubna a proruští separatisté postupně vyhlásili Doněckou lidovou republiku, Charkovskou lidovou republiku a Luhanskou lidovou republiku. Proruští radikálové vyhlásili na základě referend nezávislost Doněcké a Luhanské oblasti, kterou Kyjev a západní země neuznaly. V květnu zvítězil v ukrajinských volbách podnikatel Petro Porošenko, který se funkce ujal v červnu. Ukrajinské síly od začátku bojů dobyly zpět několik měst, dříve ovládaných separatisty, z velkých měst nemá Kyjev pod kontrolou Doněck. Ruský prezident Vladimir Putin v dubnu popřel, ţe by na východě Ukrajiny operovali ruští vojáci, ale připustil jejich vyslání do tohoto regionu s početnou ruskou menšinou. Rusko přitom předtím dlouho popíralo nasazení vlastních vojáků na Krymu, aţ v půli dubna Putin přiznal, ţe na poloostrově "stáli za zády sil krymské sebeobrany naši (ruští) vojáci". Podle odhadu NATO na Ukrajině nyní bojuje více neţ tisíc ruských vojáků.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/284388-tisice-rusu-na-ukrajine-priznal-vudce-rebelu-porosenkomluvi-o-invazi/

Ţivotní úroveň v Česku klesá 28.8.2014

ČT 24

str. 01

21:05 Ekonomika

Michala HERGETOVÁ, moderátorka -------------------Hezký večer u Ekonomiky ČT24. Ţivotní úroveň Čechů je ve srovnání s Evropskou unií zase niţší. Ze své výplaty si v průměru koupí míň neţ dřív. Vyplývá to z nejnovějších čísel Českého statistického úřadu. Za výsledky můţe hlavně ekonomická krize. Příjmy klesají poslední 3 roky. Co se týká kvality ţivota, tak si Česko vede docela dobře. Nízká je třeba nezaměstnanost a oţivení průmyslu by mohlo situaci rodin ještě zlepšit. Vanda KAŠOVÁ, redaktorka Jana HORKÁ, redaktorka redaktorka -------------------Na barvení uţ nechodí kaţdý druhý měsíc, ale třeba jen jednou za půl roku. A na stříhání se objednávají nepravidelně. Tak Helena Tušová pozná, ţe její zákazníci šetří. Helena TUŠOVÁ, majitelka, Maxx Salon -------------------Ten loňský rok byl takový slabší, teďk bych řekla, ţe to jde k lepšímu. Vanda KAŠOVÁ, redaktorka Jana HORKÁ, redaktorka redaktorka -------------------Tohle kadeřnictví funguje tady na Praze 4 uţ 2 roky a jeho majitelka doufá, ţe se situace letos konečně o trochu zlepší. V podobné situaci ale zdaleka nejsou jen ti, kteří nabízejí sluţby. Například tohle je koupelnové studio, vzdálené jen přes ulici od kadeřnictví, kde jsme byli před chvílí. Jana VAŠÍČKOVÁ, jednatelka, Elmat Super -------------------Například červenec, srpen byl opravdu celkem slušnej. Začátek roku to ještě bylo horší, no ale loňskej rok byl doopravdy hodně špatnej. Vanda KAŠOVÁ, redaktorka Jana HORKÁ, redaktorka redaktorka -------------------Plné znění zpráv


To, kolik Češi utrácejí, záleţí hlavně na tom, kolik měsíčně dostanou na účet a v roce 2013 to bylo celkem o 39 miliard korun méně neţ rok předtím. To se rychle projevilo i v obchodech. Někde ale i navzdory tomu dokázali zákazníky přitáhnout, museli se ale víc snaţit. Jiří PEKÁREK, správce farmářského trţiště -------------------Rozhodně nestačí, aby tady bylo jenom, jenom zelenina a ovoce, musí tady bejt občerstvení, aby si ty lidi měli kam sednou, ţe jo, nějak, něco pro děti. Vanda KAŠOVÁ, redaktorka Jana HORKÁ, redaktorka redaktorka -------------------Ceny potravin v Česku jsou pořád jedny z nejniţších v Unii, i kdyţ se evropskému průměru rychle blíţí. Jen za poslední 4 roky zdraţily o pětinu, hlavně ryby a mléčné výrobky. Rychle zdraţující potraviny ale dělají díru do rozpočtu hlavně sociálně slabým. Jen na Ostravsku je chudobou ohroţen téměř kaţdý pátý člověk. Drahomíra DUBSKÁ, analytička, Český statistický úřad -------------------Srovnáme-li ho například s regiony italskými na jihu, například na Sicílii, kde je v riziku chudoby například 50 0 obyvatel, tak to ještě není tolik. Dana VADINOVÁ, /Události, 19. 4. 2014/ -------------------Ta sociálka, to zkrátím, stačí tak na půl měsíce. Vanda KAŠOVÁ, redaktorka Jana HORKÁ, redaktorka redaktorka -------------------I kdyby Dana Vadinová pracovat mohla, v průměru si vydělá méně neţ muţ ve stejné situaci. I to táhne do pozic dříve spíš muţských stále víc ţen. Třeba tenhle jeřáb řídí Věra Trombíková. Věra TROMBÍKOVÁ, jeřábnice -------------------Velká zodpovědnost, velká, obrovská a to my ţeny máme. Vanda KAŠOVÁ, redaktorka Jana HORKÁ, redaktorka redaktorka -------------------Statistici mají pro Čechy ale i dobré zprávy. Fronty na úřadech práce patří k těm nejkratším v Evropě. Sniţuje se i počet lidí, kteří zaměstnání hledají víc neţ rok. Vanda Kašová a Jana Horká, Česká televize. Michala HERGETOVÁ, moderátorka -------------------A já uţ ve studiu vítám Petra Janského, ekonoma a výzkumníka think tanku IDEA při CERGE-EI. Hezký večer. Petr JANSKÝ, ekonom a výzkumník, think tank IDEA při CERGE-EI -------------------Dobrý večer. Michala HERGETOVÁ, moderátorka -------------------Ţivotní úroveň klesá, kvalita ţivota je v porovnání s Evropskou unií v České republice ale poměrně vysoká. To jsou dva různé pojmy. Jak to spolu souvisí? To přece musí souviset. Petr JANSKÝ, ekonom a výzkumník, think tank IDEA při CERGE-EI -------------------Plné znění zpráv


Tak to, ţe průměrně máme méně peněz v peněţence neţ loňský rok, neznamená, ţe třeba kaţdý z nás má těch peněz v peněţence méně. To znamená, část lidí se na tom má dokonce lépe neţ minulý rok, ale očividně větší počet lidí nebo větší mnoţství peněz, tak jim v té peněţence ubylo, takţe určitě to není dobrá zpráva. Druhá věc je, ţe nejenom penězi a prací ţiv je člověk, takţe pak tady máme i další faktory, které ovlivňují ţivotní úroveň a na ty upozorňuje i Český statistický úřad a říká, ţe například nerovnost je u nás relativně nízká a ţe jsme v tom mezi nejlepšími zeměmi v Evropě, takţe i od toho se odvíjí to, jak se nám tady ţije v Česku. Michala HERGETOVÁ, moderátorka -------------------Kdyţ se tedy vrátím k té ţivotní úrovni, která, kdyţ to tak řekneme, je měřena HDP na osobu v paritě kupní síly, tedy kolik si člověk za dané peníze můţe kde koupit, tak v tom se máme stále hůř. Co všechno je do toho započítáváno? Petr JANSKÝ, ekonom a výzkumník, think tank IDEA při CERGE-EI -------------------Je do toho započítáno všechno, to znamená spotřeba vlády, spotřeba domácností, rozdíl exportu a importu, investice, ty investice tak v posledních letech hodně klesaly a ta spotřeba domácností také spíše klesala, coţ se odvíjí i v tom klesajícím disponibilním čistém důchodu, jak jsme o něm mluvili. Odráţí jako toto ten klesající disponibilní čistý důchod, to znamená, kolik máme kaţdý v peněţence. Potom si zaplatíme daně a všechno stejný, tak je odrazem toho, ţe tady jsme teď 2 roky měli recesi. Ne všechny evropské země měly teď v roce 2012 a 2013 recesi. My jsme ji bohuţel měli. To znamená ... Michala HERGETOVÁ, moderátorka -------------------Proto se vzdalujeme tomu průměru. Petr JANSKÝ, ekonom a výzkumník, think tank IDEA při CERGE-EI -------------------Přesně tak. Proto je tady ten pokles vůči poměru průměru evropské osmadvacítky nebo i evropské patnáctky. Michala HERGETOVÁ, moderátorka -------------------Jak jsou na tom naši blízcí sousedé a teď tím myslím ty, se kterými se můţeme porovnávat uţ delší dobu neţ oněch 25 let? Petr JANSKÝ, ekonom a výzkumník, think tank IDEA při CERGE-EI -------------------Tak například v Polsku i Slovensku se v posledních let daří lépe neţ nám, aspoň pokud jde o to HDP. Zároveň jsou to obecně chudší země, takţe mají mnohem více co dohánět. Začínají z niţšího základu a ještě nedohnaly naši ţivotní úroveň a to o rychleji by ji měly dohánět. To, ţe my vůbec nedoháníme, natoţ pomalejším tempem neţ tyto země, to je druhá věc. Ale například v Polsku, tak to mělo opravdu výborný ekonomický růst oproti zbytku Evropy i během té krize v roce 2009, 2010, takţe tam se to pak odráţí i v té kvalitě ţivota. Michala HERGETOVÁ, moderátorka -------------------Uţ jste zmiňoval, slyšeli jsme i v reportáţi nejhorší vývoj vloni, ale poslední 3 roky vůbec klesající disponibilní příjmy, reálné příjmy domácností na tom byly čím dál tím hůř, tak přijde tenhle rok obrat? Petr JANSKÝ, ekonom a výzkumník, think tank IDEA při CERGE-EI -------------------Uvidíme. Teď kdo, kdo sledoval ČT24, tak tam byl Noam Chomsky a ten se bál předpovídat, takţe já se bojím předpovídat také, takţe uvidíme, ale snad to bude lepší. Jsem optimista a ekonomické indikátory mně naštěstí nahrávají, takţe doufejme, ţe aţ tady příští rok budeme sedět nad zprávou, další zprávou Českého statistického úřadu, tak budeme nemluvit jenom o klesající nerovnostech v Čechách a relativně i kvalitním stárnutím, ale i rostoucích disponibilních příjmech. Michala HERGETOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Co k tomu potřebujeme, protoţe my potřebujeme nejenom rostoucí, ale rychleji rostoucí neţ právě zbytek, se kterým se porovnáváme, abychom se blíţili tomu průměru? Petr JANSKÝ, ekonom a výzkumník, think tank IDEA při CERGE-EI -------------------Dobrý základ by byl rostoucí ekonomika, investice do zdravých projektů. Teď tady po mně bude kolega, co bude mluvit o energiích, očividně tady byly nějaké zdravé investice, například do solární energetiky, to není to, co potřebujeme. My potřebujeme peníze investovat tam, kde budou vytvářet kvalitní pracovní místa pro vzdělané lidi, tím pádem i lidé budou motivováni k tomu, aby získávali kvalitní vzdělání. Michala HERGETOVÁ, moderátorka -------------------Abychom to naše povídání přeci jen zakončili optimisticky, podívejme se na tu kvalitu ţivota, protoţe nejen, ţe máme šestou nejvyšší nezaměstnanost v Evropské unii a poměrně malé rozdíly v příjmech, kdyţ tedy pominu příjmy ţen a muţů. My máme také nejniţší procento lidí ohroţených chudobou. Petr JANSKÝ, ekonom a výzkumník, think tank IDEA při CERGE-EI -------------------To je výborná zpráva a nerovnost v České republice je nízká. Ukazují to čísla dlouhodobě. Teď ten mírný pokles lidí ohroţených chudobou, tak ten klesl, ale, ale vykazují to dlouhodobě čísla. Jedná se spíš o nerovnost neţ o chudobu a ta je nejniţší v České republice. Méně neţ 10 % jako v jediné země z Evropské unii tak je ohroţeno chudobou. Ty rozdíly tady jsou opravdu nízké. Co se díváme s kolegy z Akademie věd, tak to není aţ ta způsobeno naším sociálním systémem, ale uţ ty příjmy tak jsou relativně hodnostářské a k tomu přispívají třeba relativně vysoké důchody, relativně rovnostářský důchodový systém. Michala HERGETOVÁ, moderátorka -------------------Říká Petr Janský z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Díky. Petr JANSKÝ, ekonom a výzkumník, think tank IDEA při CERGE-EI -------------------Díky.

Česko vítězí nad Balkánem i sousedy. Má nejvíc zakázek bez soutěţe 28.8.2014

Hospodářské noviny str. 03 Vojtěch Blaţek

Události

Firma KH servis má v Praze od 90. let výsadní postavení: dodává městu do ulic bezpečnostní kamery, zajišťuje servis a údrţbu celého systému. Dostala za to uţ 770 milionů – a to bez soutěţe. S vysvětlením, ţe nikdo jiný prý tuhle práci nemůţe dělat. V zakázkách zadaných takhle z ruky je Česko, jak ukazuje nový výzkum sdruţení Centra aplikované ekonomie, na prvním místě v Evropě. Proteče jimi 15 procent všech zakázek, loni jich bylo za 39 miliard. České vítězství je přitom suverénní. Víc soutěţí mají i země Balkánu nebo jiţní Evropy. Zakázky bez výběrového řízení naopak prakticky neznají na severu Evropy, ve Velké Británii a v Irsku. Takţe jedna ze šesti českých zakázek se odehraje bez soutěţe. Na Slovensku je to jedna ze třiceti, v Nizozemsku jedna ze sta a ve Švédsku jedna ze tří stovek. „Neodchylujeme se tím jen od západní Evropy, dalece překonáváme i Maďary, Rumuny či Slováky – kteří mají jinak zpravidla obdobně mizernou praxi ve veřejných zakázkách jako Česká republika,“ řekl spoluautor výzkumu Jiří Skuhrovec z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Výzkum je součástí projektu, který sleduje, jak si města za poslední tři roky vedla v oblasti zakázek. Rizikové oblasti: stavby a IT Zakázky bez soutěţe, v řeči paragrafů takzvané jednací řízení bez uveřejnění, má dost znaků, proč v něm odborníci na korupci vidí velké riziko. Na rozdíl od otevřených soutěţí se například nedozvědí, ţe ministerstvo nebo radnice zakázku vypisuje. Oznámení, kdo ji dostane, se zveřejňuje aţ zpětně. „Je to nejméně transparentní forma výběrového řízení,“ zhodnotil Skuhrovec. Navíc města či úřady by měly při oznámení vítěze také zveřejnit, proč zakázku nesoutěţily. Dělá to ale jen čtyřicet procent z nich. Podle zákona se předpokládá, ţe „jednací řízení bez uveřejnění“ má být aţ krajní moţností – kdyţ například povodeň strhne v obci most a je nutné rychle přizvat stavební firmu, aby vybudovala nový. Nebo kdyţ například centrum nakupuje Plné znění zpráv


speciální přístroj, který nikdo jiný nevyrábí. Jenţe podle dat aktuálního výzkumu se zakázky bez soutěţe v Česku nejčastěji vyhlašují na běţné stavební práce nebo na dodávky IT. „Typicky je to dáno dřívější chybou zadavatele: buď špatně připravil projekt na stavební práce, a ty se pak prodraţily, nebo se nechává drţet v šachu IT firmou, kterou nechal, aby se na ministerstvu nebo na radnici pevně zaháčkovala,“ řekl Skuhrovec. Patent – klíč ke stamilionům Příklad: ministerstvo zemědělství dostalo loni – zatím nepravomocně – půlmiliardovou pokutu za to, ţe v roce 2005 zadalo obří zakázku na „integraci systémů“ napřímo firmě, s níţ uţ mělo předtím uzavřenou smlouvu. Ovšem na jiné dodávky. Ministerstvo ale na ni naroubovalo i tuto zakázku, i kdyţ mělo posudky od dvou advokátních kanceláří, ţe to není moţné. „Zjednodušeně řečeno, ministerstvo udělalo nákup za půl miliardy korun, aniţ by přesně vědělo: co, za kolik a proč chce získat. A k tomu nakupovalo od jednoho předem vybraného dodavatele bez otevřené soutěţe,“ uvedl Jan Vedral z Nejvyššího kontrolního úřadu, který kvůli zakázce podal i trestní oznámení. Na počátku tohoto příběhu stál tehdejší ministr Petr Zgarba (ČSSD), který později rezignoval kvůli skandálu se spekulacemi kolem přidělování státních pozemků. HN zase loni psaly o zakázce na stavbu domova důchodců v Berouně, při níţ Středočeský kraj s Davidem Rathem v čele vyřadil firmy, které v soutěţi nabídly víc neţ 120 milionů. Později ale – uţ bez soutěţe – kraj vítězi zakázky přidělil další práce za 14 milionů. Stavební firma například zjistila, ţe bude muset v zimě v rozestavěném domě topit, a poţádala o navýšení rozpočtu. V případě kamerového systému praţský magistrát říká, ţe firma KH servis má zaregistrovanou ochranu – takzvaný uţitný vzor. Takţe k rozšiřování a úpravám systému nemůţe město přizvat ţádnou jinou firmu. Vše schválili právníci a chyby nenašel ani Nejvyšší kontrolní úřad. „Závěr kontroly zněl: „NKÚ neshledal ţádné pochybení,“ řekla mluvčí magistrátu Petra Hrubá. *** ZAKÁZKY BEZ SOUTĚŢE Srovnání zemí EU dle objemu nadlimitních zakázek zadaných v jednacím řízení bez uveřejnění (státy s alespoň 1000 zakázkami ročně, 2013) Česká republika 15 Portugalsko 12 Maďarsko 7 Rumunsko 7 Estonsko 6 Španělsko 6 Kypr 6 Litva 4 Slovensko 4 Itálie 4 EU průměr 3 Bulharsko 3 Slovinsko 3 Německo 3 Rakousko 2 Lotyšsko 1 Polsko 1 Nizozemsko 1 Francie 1 Belgie 1 Velká Británie 0 Dánsko 0 Finsko 0 Norsko 0 Řecko 0 Švédsko 0 Irsko 0 Zdroj: Centrum aplikované ekonomie Foto popis| Plné znění zpráv


O autorovi| Vojtěch Blaţek, [email protected]

Obří dům v horách vyvolal poprask 28.8.2014

Mladá fronta DNES str. 01 Adam Pluhař

Kraj Liberecký

Novostavba zapuštěná do svahu vyvolává kontroverze a otazníky nad povolováním domů toho typu v chráněné oblasti. Investor ale stavbu bez sedlové střechy brání JIZERSKÉ HORY Podle jedněch megalomanský a atypický dům, který nemá v chráněné oblasti Jizerských hor co dělat. Podle druhých v krajině citlivě zamaskovaná stavba hodná následování. Hypermoderní rozlehlý rodinný dům v Oldřichově v Hájích kaţdopádně nezapadá do představ o tuctovém bydlení a budí emoce. Nízkoenergetický jednopodlaţní dům ve svahu chráněné krajinné oblasti zbudovaný převáţně z betonu a skla doplněný libereckou ţulou je před dokončením a kolaudací. Na to podstatné, na zelený obrost, který má většinu stavby pokrýt a skrýt, si ale počká nejméně rok. „Aţ terénní úpravy kolem stavbu dodělají,“ upozorňoval architekt Pantelis Larcou před ukvapenými úsudky na podobu nedodělané stavby. Je přesvědčen o tom, ţe dům citlivě zapadá do terénu a splyne s okolím. Místní a lidi, co kolem jezdí po silnicí mezi Raspenavou a Libercem, před rokem vyděsila obří odbagrovaná jáma. Skála se musela dokonce odstřelovat. Nesouhlasné hlasy neutichly ani teď, kdy jámu zaplnil rozlehlý dům a jeho podstatnou část zasypala zemina. „Kdyţ má někdo hodně peněz, nelze mu dost dobře bránit v tom, aby si je uţil a pořídil si, po čem touţí. Jenţe tady to není otázka individuálního vkusu. Stavba v chráněném území musí odpovídat krajinnému rázu a sídelnímu obrazu. Problém je tedy hlavně v pravidlech, která buď platí pro kaţdého, nebo ne. Tady došlo k tomu, ţe příslušné orgány povolily něco extrémně cizorodého, byť moţná samo o sobě hodnotného,“ nesouhlasí s povolením stavby Libor Stejskal z Hejnic. Na Univerzitě Karlově v Praze učí na Fakultě sociálních věd a je také členem Jizerskoještědského horského spolku. Poukazuje na to, ţe o kilometr dál platí nařízení o sklonu a barvě sedlových střech nebo o počtu oken ve štítové zdi. „Velká část zeminy se vrátila při zasypání. Dům zapadne do okolní krajiny a splyne s ní. Budovali jsme jej s ohledem na přírodu a morfologii terénu. Střechu a okolí ještě pokryjí malé místní sukulenty, dům skoro nebude vidět. Při pohledu ze svahu uvidí lidi jen zelenou louku, zeleň bude i před domem,“ hájí stavbu jednatelka investora, firmy Bonitas, Irena Kozlová. Praţská právnička, která mimo jiné zastupovala jednu z firem Blanky Matragi, návrhářky pro blízkovýchodní rodiny. Na otázku, jestli bude s manţelem, právníkem Ivanem Kozlem, v Oldřichově bydlet, dává vyhýbavou odpověď. „Investorem je Bonitas. K Liberci mám ale vztah,“ říká, kdyţ se ze střechy dívá na futuristickou stavbu Ještědu. Panorama, které z novostavby vidí. Jenţe stát si s povolením neobvyklé stavby plánované v chráněné krajinné oblasti nevěděl rady. Dokonce ji posuzovala architektonická komise Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. » Pokračování na straně B3 Obří a ultramoderní dům vyvolal v Jizerských horách poprask » Pokračování ze strany B1 Většina z pětice externích členů - architektů se nakonec shodla, ţe se jedná o kultivovaný návrh, který krajinu nenaruší. Navzdory tomu měla Správa CHKO Jizerské hory s povolením domu problém. Probírala se jeho rozloha, odrazy velkých prosklených ploch, i to, jak bude působit mezi ostatními stavbami se sedlovými střechami. Nakonec souhlasila. „Teď je ještě stavba syrová, není dokončená a zkolaudovaná do podoby, jak si ho představuje architekt a investor. Je téměř stoprocentní jistota, ţe si ho architekt pohlídá do konce včetně sadových úprav,“ řekla za správu CHKO Jana Mejzrová, architektka z oddělení ochrany krajiny. Sedlová střecha? To uţ není povinnost Stavby tohoto typu uţ podle ní v okolí existují. Například v údolí v Mníšku nebo ve Fojtce. I v chráněné krajinné oblasti se tak začínají prosazovat domy bez sedlových střech. „Za správu CHKO si myslíme, ţe to není zcela nereálná cesta. Samozřejmě je třeba vše posoudit v kontextu daného místa. Je to typ domu, který je za určitých podmínek moţný,“ uvedla Mejzrová. Plné znění zpráv


Podle ní jde o téma na širší diskusi, která jistě přijde. „Zastávám názor, ţe nadzemní stavba, kterou si můţe kdokoliv dotvořit jak chce, včetně svého okolí, jako jsou trpaslíci, kované ploty a nevím co ještě, můţe působit mnohem hůř, neţ takto jednoduchá stavba zapuštěná do terénu,“ doplnila Jana Mejzrová. Jednopodlaţní dům zaujímá včetně garáţí pro dvě auta nebo kotelny plochu 560 metrů čtverečních. Dům je projektován jako vícegenerační . Obsahuje obývací pokoj s kuchyní a jídelnou, pracovnu, loţnice se šatnami nebo technické místnosti. Součástí je i vnitřní atrium pro posezení, do nějţ jsou otevřeny všechny místnosti, nebo vnitřní bazén. Plot budou tvořit dřevěné kůly s elektrickým ohradníkem. „Zatím jsme se nesetkali s averzí místních. Odborníci kvitovali, ţe na pozemku nemáme ţádný venkovní bazén, kurty. Zmenšili jsme třeba i garáţ, původně byla plánovaná na čtyři auta. Se vším jsme se museli vejít do domu. Náš dům je prostě jiný, klasické montované domky asi holt zatím lidé přijímají bez mrknutí oka,“ míní Irena Kozlová. Ani ostatní oslovení lidé nemají se stavbou problém. „V našem kraji takto zapuštěné domy existují a myslím, ţe to je rozhodně hezčí neţ ty nejrůznější moderní nadzemní rezidence. Lidé v krajině bydlet musí. A pokud se hledá šetrný způsob, coţ myslím zapuštěný dům do terénu se zatravněnými střechami a symbiózou s terénem, splňuje, měla by být tato cesta propagovaná,“ domnívá se známý liberecký fotograf a člen Jizerskoještědského horského spolku Milan Drahoňovský. „Mně je sympatičtější moderní dům ve stráni, neţ moderní typizované domky, jako je třeba podnikatelské baroko,“ doplnil fotograf Drahoňovský. Proti není ani starosta Oldřichova, který se na nové panorama bude ze svého domu dívat. „Splnili, myslím, velmi trpělivě vše, co měli a stavba byla povolena. Dům budil obří zájem u lidí tím, ţe je to stavba z velké části podzemní a docházelo k velkému přesunu hmot. Myslím, ţe teď, kdyţ jde stavba do finále a dělají se terénní úpravy, obavy ustaly. Na protějším svahu je ostatně třeba objekt pily, který vypadá mnohem hůř. Z mého pohledu se stavba při pohledu z dálky ztrácí,“ domnívá se starosta Oldřichova v Hájích Jaromír Tichý. „Je pravda, ţe stavba má zcela jiný ráz, neţ okolní zástavba, na druhou stranu jistá uniformita je také na škodu, kdyţ vše vypadá jako jakýsi Šmoulov,“ míní starosta. *** Patří podobně moderní domy do krajiny Jizerských hor? Pište na [email protected] Foto popis| Cizorodý prvek? Odpůrci stavby hovoří o tom, ţe dům v chráněném území neodpovídá krajinnému rázu. Jde prý o extrémně cizorodý prvek. Foto autor| 4 x foto: Bořivoj Černý, MAFRA. Foto popis| Velikán Jednopodlaţní dům zaujímá včetně garáţí pro dvě auta nebo kotelny plochu 560 metrů čtverečních. Foto autor| Foto: Bořivoj Černý, MAFRA Regionální mutace| Mladá fronta DNES - liberecký kraj

Rusko - ukrajinský spor 27.8.2014

ČRo Plus

str. 03

17:10 Den podle…

Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Ukrajina ví o plánech Ruska zastavit dodávky plynu do zemí Evropské unie během nadcházejícího zimního období. Řekl to ukrajinský premiér Jaceňuk, cituji: " Situace v ukrajinském energetickém sektoru je sloţitá. Víme o tom, ţe Rusko plánuje tuto zimu zablokovat přepravu plynu dokonce i do zemí Evropské unie", řekl Jaceňuk za schůzce ukrajinské vlády. Ukrajinští představitelé dnes také opět obvinili Rusko, ţe nasazuje své vojáky na východu Ukrajiny, kde se vládní jednotky uţ od dubna snaţí potlačit proruské povstání. U Novoazovska na jihu Doněcké oblasti prý ruští vojáci obsadili několik vesnic. A také tu údajně transportér ruských výsadkářů najel na minu. Náš zpravodaj Martin Dorazín by právě v Doněcku měl být v tuto chvíli. A jsem napjatá, jestli se nám podaří spojení. Dobrý podvečer. Martin DORAZÍN, zpravodaj ČRo, Doněck, Ukrajina -------------------Dobrý podvečer, spojení funguje velmi dobře. Dobrý podvečer z Doněcku. Plné znění zpráv


Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Skvělé, Martine, jaká je tam tedy situace teď? Martin DORAZÍN, zpravodaj ČRo, Doněck, Ukrajina -------------------No, to město, které jsem zaţil před měsícem necelým, před měsícem, kdyţ jsem odsud naposledy odjíţděl, tak vypadalo úplně jinak. Válka tady nebyla ještě tolik cítit, blíţila se sice, všichni o tom věděli, ale město samo ještě nebylo cílem a terčem ostřelování ať uţ jedné, nebo druhé strany, tedy ať uţ těch proruských domobranců, nebo ukrajinských sil. Teď je to město hodně vylidněné, není to úplně mrtvé město, není to ještě město duchů, jezdí tady městská hromadná doprava, alespoň za světla. Po setmění uţ samozřejmě nikdo na ulici nevychází a transport ţádný v podstatě nefunguje. Není bohuţel ţelezniční spojení s Doněckem, musí se odjíţdět z těch měst satelitních kolem Doněcku, která jsou pod kontrolou ukrajinských úřadů, je velmi sloţité se tam dostat. I do /nesrozumitelné/ Doněcku je čím dál, tím těţší přijet. Protoţe zaprvé je to hodně nebezpečné. A za druhé těch cest uţ mnoho nezůstalo. Jedna z jihu, jedna ze západu. Stojí se tam dlouhé kolony, čekali jsme dnes asi dvě hodiny, neţ zkontrolovali naše auto, doklady prověřili, jak tedy na ukrajinské zbraně, tak na zbraně takzvané Doněcké lidové republiky. Ta opatření jsou čím dál, tím přísnější. V samotném městě ještě obchody některé, zejména s potravinami fungují. Nedostatek potravin tady není. Jsou problémy s vodou, s elektřinou. To uţ trvá vlastně několik týdnů. Nicméně ta bezpečnostní situace je naprosto děsivá, protoţe kdyţ jsme si vyřizovali s kolegy potřebná povolení k práci tady, akreditace, tak se ozvaly salvy z raketometů, z pozic tedy obrany Doněcku, Doněcké lidové republiky. Byla to pravděpodobně odpověď na ten odpolední útok, na centrum Doněcku, při kterém rakety ostřelovaly zřejmě omylem dům kultury, ale zasáhly také několik okolních domů s normálními civilními obyvateli a auta na ulici. A tam jsme viděli ještě dohořívající mrtvoly, nikdo zatím nepřijel, aby je uloţil, jejich ostatky odtud vytáhl, převezl je do márnice, to všechno se dělo před našima očima. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------A je, Martine, je zřejmé, čí zbraně způsobily smrt těch lidí, nebo to zřejmé prostě není? Martin DORAZÍN, zpravodaj ČRo, Doněck, Ukrajina -------------------Tady za podobných okolností umírají lidé kaţdý den. Ty počty jsou pět, deset, někdy více. Především tedy v těch okrajových částech, ale teď uţ se ty údery přesunuly právě i do centra Doněcku. Samozřejmě nemáme moţnost okamţitě přijet. Ani to není realizovatelné, na místo, odkud mohly být odpáleny ty rakety. Jsou tady jak ukrajinské síly na předměstí, tak samozřejmě ti proruští obránci Doněcku. A vlastně můţeme jenom spekulovat o tom, ze které pozice byla daná střela, nebo dané rakety odpáleny. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Děkuju, to je Martin Dorazín přímo z Doněcka. Pokud moţno, klidný večer vám přeji. Děkuji za informace. Martin DORAZÍN, zpravodaj ČRo, Doněck, Ukrajina -------------------Díky. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------A doplním, ţe agentura Reuters dnes citovala dva očité svědky, kteří viděli několik desítek neidentifikovatelných ozbrojenců hovořících s ruským přízvukem. Cituji: " Nové kolony ruských tanků a obrněnců křiţující Ukrajinu naznačují, ţe se odehrává Rusy řízený protiútok", napsal třeba americký velvyslanec Geoffrey Pyatt na Twitteru. O tom, ţe na Ukrajině operují ruské jednotky, mluvil dnes v parlamentu taky polský premiér Donald Tusk. Cituji: " Nikdo nemůţe brát váţně informace o separatistech na Ukrajině, informace z posledních hodin svědčí o tom, ţe na východě Ukrajiny opět operují ruské jednotky", řekl s tím, ţe zprávy od Severoatlantické aliance a polské rozvědky se v tomto shodují. Spousta ve vzduchu visících otázek o zabitých a zajatých ruských vojácích na Ukrajině dosáhla kritického mnoţství, upozornil dnes v redakčním úvodníku ruský liberální list Vedomosti. Cituji: " Válčí Rusko na Ukrajině? Pokud ano, pak na jakém právním základě? Jestli ne, kdopak tedy leţí v čerstvých hrobech a vypovídá na výsleších ukrajinské tajné sluţby SBU?" Ptá se deník. Tak. V tuhle chvíli bych měla mít na lince Jana Šíra, odborníka za Rusko z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Zdravím vás. Plné znění zpráv


Jan ŠÍR, odborník na Rusko, Fakulta sociálních věd, UK Praha -------------------Dobrý den. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------A potom také Jana Schneidera, bezpečnostního analytika, publicistu z České pozice. I vás zdravím, pane Schneidere, dobrý den. Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik, publicista, Česká pozice -------------------Dobrý den. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Já si půjčím na úvod tu otázku z citovaných ruských novin: válčí Rusko na Ukrajině? A pokud ano, pak na jakém právním základě? Jaké by byly vaše odpovědi, pane Šíre? Jan ŠÍR, odborník na Rusko, Fakulta sociálních věd, UK Praha -------------------Tak já se domnívám, ţe válka na Ukrajině probíhá. A nejpozději začala v tu noc z 26. na 27. února, kdy došlo k tomu výsadku na Krymu, po němţ došlo k obsazení vládních budov a vypsání toho takzvaného kvazi referenda, na jehoţ základě byl Krym anektován Ruskou federací. Se jedná o ten právní základ. Myslím si, ţe není potřeba nijak zvlášť zdůrazňovat, ţe se jedná o kroky, které s mezinárodním právem nemají nic společného. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Myslíte teď kroky, pokud jde o ony výsadky, nikoliv pokud jde o tu obranu? Jan ŠÍR, odborník na Rusko, Fakulta sociálních věd, UK Praha -------------------Ano, přesně tak. /nesrozumitelné/. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Tak, rozumím, ano. Pane Schneidere, vidíte to stejně? Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik, publicista, Česká pozice -------------------No, Rusko na Ukrajině neválčí, protoţe ţádná válka vyhlášena nebyla. Čili to je rozdíl od právního vyjádření. Toto je takový mediální klišé, které můţe být pouţíváno, ale právně to neplatí. Kdyby tam Rusko, ruský vojska byly, tak bych řekl, ţe by tam byly asi tak na stejným právním základě, tedy na ţádném, na stejném právním základně jako Amerika v Iráku. Tam se taky ukázalo pak vlastně, ţe ţádný důvody nebyly, ţádný mezinárodní oprávnění k tomu nebylo. Nicméně si myslím, ţe tady se směšuje několik věcí dohromady. Ţe samozřejmě se nedá zabránit pohybu, volnému pohybu ţoldnéřů. Kdyby Rusové bránili svým lidem v pohybu, tak by byl poprask, ţe Rusko brání svým lidem v pohybu. Kdyţ jim nebrání v pohybu, tak ti ţoldnéři se nechají najmout. Ale to jsou případy ze Slovenska, Čech. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Teď, jasně, ale jenom jestli vám, pane Schneidere, dobře rozumím, takţe Rusko jenom nebrání svým ţoldnéřům v pohybu, a proto jsou ţoldnéři. Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik, publicista, Česká pozice -------------------Ale to ani Spojený státy, Velká Británie. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Ne, já se ptám jenom, a proto, a proto. Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik, publicista, Česká pozice -------------------To je celosvětový jev, ţe se vlastně tak jako privatizují tyto ozbrojené síly. A najímají si je různí oligarchové či na tom, na tý Ukrajině vlastně je mnohem víc, neţ dvě strany jenom. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Ano, to bezpochyby, ale pane Schneidere, pojďme se domluvit teď na tom, ţe budeme mluvit výhradně o Ukrajině a o Rusku, protoţe příklady všeho moţného z historie, jak pro tu, tak pro tu stranu bychom mohli jich tahat, tahat z rukávu jistě kupy. Ale řekněte mi, myslíte si, ţe anexe Krymu byl agresorský akt, nebo ne? Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik, publicista, Česká pozice -------------------No, já myslím, ţe ne, protoţe jak píše George Friedman, tak on vlastně tyhle ty věci předpovídá, ţe taktika Spojených států je ovládnout světový obchod přes ovládnutí oceánů. A jednou z těch podmínek je zabránit Rusům v jiţním přístupu, v přístupu k jiţním mořím, čili toto vlastně. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Čili za případné útoky Ruska mohou Američané? Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik, publicista, Česká pozice -------------------Prosím? Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Za případné útoky a agresi Ruska, jak jsme viděli na Krymu, mohou Američané? Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik, publicista, Česká pozice -------------------To není agrese, to je v podstatě bezpečnostní zábor. Vemte i Kosovo, ţe jo, tak tam to je příklad nad příklady. Vemte si bezpečnostní zábor /nesrozumitelné/. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Dobře, já jsem vás přesto, já přestoţe jsem vás prosila o to, abyste neuváděl jiné příklady. Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik, publicista, Česká pozice -------------------Ale, prosím vás, to nejde brát separovaně jednu věc. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Dobře, dobře. Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik, publicista, Česká pozice -------------------Jestliţe mluvíme o mezinárodním právu, tak se musíme koukat na to, co se po světě děje. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Tak, abychom se potom nevrátili k výstřelu z Aurory. Pane Šíre, myslíte si, ţe ten pohled pana Schneidera, ţe totiţ anexe Krymu není ţádná akt agresora, ale jen obrany, ţe je skousnutelný z pohledu mezinárodního práva? Jan ŠÍR, odborník na Rusko, Fakulta sociálních věd, UK Praha -------------------Plné znění zpráv


Myslím, ţe ne. A rád bych asi připomněl mezinárodně právní kodifikace agrese. Agrese je pojem, který mezinárodní právo, stejně jako v jiných disciplínách existuje a vyvíjí se řadu desetiletí v té kodifikaci, která poskytuje velice, řekl bych "konsezní" a komplexní definici, došlo v případě rezoluce Valného shromáţdění OSN na sklonku roku 1974, kdy agrese v té nejobecnější podobě je definována jako pouţití síly proti nezávislosti, svrchovanosti, územní celistvosti cizího státu, taxativně tam jsou vyjmenovány některé prvky, některé znaky, které zakládají akt agrese bez ohledu na to, jestli válka byla vyhlášena, nebo ne. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Ani tam, předpokládám, pardon, není uvedeno, ţe se to netýká případu, kdy se kdokoliv, kdokoliv se můţe odvolávat na nějakou další bezpečnost, je to tak? Protoţe to, co pan Schneider říkal, je, ţe Rusko se v podstatě chrání proti Americe. A proto zabírá Krym. Jan ŠÍR, odborník na Rusko, Fakulta sociálních věd, UK Praha -------------------Tak pan Schneider to svoje stanovisko zmínil, já bych nerad s ním polemizoval, pan Schneider beze sporu má pravdu v jednom ohledu. A to je to, ţe skutečně je potřeba posuzovat nejenom právní teorii, ale i právní praxi. A i to právo se vyvíjí, nicméně z mezinárodně právního hlediska, jak má v této situaci jasno, anexe je taxativně vyjmenovaná jako znak, který zakládá agresi. V případě, ţe nejde o jednorázový akt. A o na rozdíl od toho teda jde o dlouhodobou činnost. Moţno hovořit o útočné válce. Já jsem přesvědčen, ţe to, co se děje na Krymu a na východě Ukrajiny od toho konce února, dokonale naplňuje znaky agrese /nesrozumitelné/ na jednání Ruské federace. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Myslíte si, pane Schneidere, ţe bude-li Rusko tím způsobem, jak začalo na Krymu, pokračovat dál, a nasvědčují tomu třeba slova samotného Putina, který veřejně prohlásil, ţe jeho cíl je návrat nového Ruska, myslíte si, ţe by se, tomu svět měl dát tedy volný průběh? Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik, publicista, Česká pozice -------------------To, co bylo řečeno o tý agresi, přesně naplňuje to, co udělaly Spojený státy v Iráku. Čili ten svět by asi se měl chovat stejně. Nejhorší je to, co západní civilizaci vyčítá zbytek světa, je pouţívání dvojího metru. Já prostě, co je moje, to je moje, a. Co je tvoje, to je moje, a co je moje, do toho ti nic není. Čili. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Ale, nezlobte se, pane Schneidere. Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik, publicista, Česká pozice -------------------Ano? Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Je situace taková, ţe třeba případ Iráku Američanům a Americe byl omlácen takzvaně o ústa milionkrát. Pojďme se teď bavit o Rusku a Ukrajině. Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik, publicista, Česká pozice -------------------Ano, ano. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Ptám se vás, jestli Putin dodrţí své slovo, a bude se drţet svého proklamovaného cíle, coţ je návrat nového Ruska. Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik, publicista, Česká pozice -------------------Plné znění zpráv


Já nevím, co to je, nové Rusko. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Tak znalci říkají, ţe to znamená anexi dalších území, ţe se chce vrátit ke starším hranicím, obohatit Rusko ještě o nějaké republiky, které uţ jsou samostatné. Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik, publicista, Česká pozice -------------------Myslíte ten koncept z 19. století? Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Ne, já nevím. Prostě ale. Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik, publicista, Česká pozice -------------------Historicky bylo cosi jako nové Rusko definováno v 19. století. A nyní, teď se za nové Rusko prohlásilo to samostatné Doněcko a Luhansko. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Ne, já se, víte co, já to budu formulovat úplně jednoduše. Myslíte si, ţe v okamţiku, kdy Rusko se bude snaţit jakkoliv rozšířit ruské hranice proti současnému stavu, tak ţe by měl svět nějak reagovat? Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik, publicista, Česká pozice -------------------Určitě by měl reagovat, ale já si nemyslím, ţe k tomu dojde. Já jsem přesvědčen o tom, ţe tím Krymem to vlastně začalo a skončilo, protoţe tam šlo skutečně o ten Sevastopol, jako jediný hluboký černomořský přístav, coţ je pro Rusy naprosto strategická věc. A nic dalšího není tak důleţitý, aby si proti sobě obraceli světové veřejné mínění. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------No, vzhledem k tomu, ţe mnozí znalci Ruska povaţují ono nové Rusko za celý pruh kolem moře včetně Doněcka a Luhanska, tak to není tak úplně jistý. Proto vás tak tlačím k tomu vyjádření, jestli Rusko by se mělo se získaným Krymem zastavit, či ne? Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik, publicista, Česká pozice -------------------Já myslím, ţe se zastaví. A taky si myslím, ţe tam nejde o tenhleten historickej koncept z toho 19. století, jak o něm mluvíte, ten pruh nad tím mořem. Ale ţe jde spíš o nějaký takový rétorickej výraz, co se týče spíš postavení prestiţe Ruska, neţ co se týče územního záboru. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------To říká Jan Schneider, bezpečnostní analytik a publicista. Děkuji také Janu Šírovi, odborníkovu na Rusko z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Oběma vám díky, díky za váš čas a přeji hezký podvečer. Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik, publicista, Česká pozice -------------------Na shledanou. Jan ŠÍR, odborník na Rusko, Fakulta sociálních věd, UK Praha -------------------Rádo se stalo. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


A teď samozřejmě situace na praţských silnicích.

Nová vědecká rada ÚSTR 27.8.2014

ČT 24

str. 08

06:00 Zprávy

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka -------------------Hlavní rada Ústavu pro studium totalitních reţimů schválila všech jedenáct kandidátů do vědecké rady. Členy svého poradního orgánu navrhl nový ředitel instituce Zdeněk Hazdra. Je mezi nimi šest českých a pět zahraničních odborníků. Vědecká rada nemá ţádné přímé pravomoci. Vyjadřuje se například k výroční zprávě nebo plánům badatelské činnosti. Michal UHL, člen hlavní rady ÚSTR -------------------Já tam mám několik jaksi kandidátů, které povaţuju za zajímavé. Namátkou děkana Fakulty sociálních věd pana Končelíka nebo Liboru Oates-Indruchová. Myslím si, ţe tam je i řada zajímavých zahraničních kapacit. Celkově povaţuju tu radu za velmi vyváţenou, ať uţ dţendrově, věkově anebo i názorově. Zdeněk HAZDRA, ředitel ÚSTR -------------------Jednám ještě s několika potenciálními kandidáty s tím, ţe zákon řediteli neříká, kolik vědecká rada má mít členů, jestli deset, dvacet, třicet.

Na vlastní kůţi: Kombinované studium zkouší mou disciplínu 27.8.2014

finance.iDNES.cz str. 00 Finance / Finanční rádce MF DNES, Lenka Vichnarová

Získat vysokoškolský diplom lze i při zaměstnání. Se svou zkušeností s kombinovaným vzděláváním se podělila Nela Vejvodová. Má za sebou první ročník teritoriálních studií na FSV UK v Praze. Oceňuje, ţe do školy chodí jen jednou za měsíc, na druhou stranu jí vadí, ţe je kvůli tomu izolovaná od studentského ţivota. Co to znamená studovat kombinovaně? Jak často musíte chodit do školy? Kombinované studium je něco mezi prezenční a dálkovou formou. Chodím do školy zhruba jednou měsíčně, vţdy v pátek odpoledne od dvou do půl osmé. Rozvrh máme daný dopředu, nic si nesestavujeme. Za semestr mám většinou tři tyto páteční přednáškové bloky. Jiné školy mají přednášky třeba kaţdou druhou sobotu, nebo jednou měsíčně delší blok výuky od pátku do neděle. Jak dlouho přednáška trvá? Podle rozvrhu tři hodiny, někdy jsou v pátek dvě za sebou, někdy jenom jedna. Dozvíme se poţadavky ke zkoušce, zadání seminární práce, přednášející s námi probere povinnou literaturu, někdy rozdá další materiály. Jací jsou učitelé? Různí. Někteří nám na úvodní přednášce jenom sdělí poţadavky ke zkoušce a za dvacet minut je hotovo. Jiní se zase snaţí do svých tří hodin vměstnat úplně všechny informace. Coţ povaţuji za ztrátu času, poznámky se prakticky dělat nedají, protoţe u ţádného z témat se nejde do hloubky, je to chaotické. Kaţdý motiv je sám o sobě na hodinu, třeba studená válka, vláda Margaret Thatcherové, rozpad Československa. Dá se skloubit studium a práce? Právě proto kombinované studium existuje. Hodně mých spoluţáků uţ není ve studentském věku, dodělávají si vzdělání třeba kvůli poţadavkům zaměstnavatele. V posluchárně se mnou sedí i několik maminek na mateřské. Plné znění zpráv


Většina studentů ale naráz studuje dvě školy nebo dva obory, jeden prezenčně a druhý právě kombinovaně. Nebo studují při práci na plný úvazek. Je kombinované studium stejně obtíţné jako denní? Dost lidí si myslí, ţe kombinované studium je brnkačka. Jednou za semestr si přijdu napsat test a jinak mám vlastně od školy pokoj. Přitom objem učiva, který musím znát, abych zkoušky zvládla, je stejný jako u „denních“ studentů. Moţná někdy dokonce i větší, protoţe na klasické přednášce učitel většinou vypíchne to nejdůleţitější nebo to, co by on rád u zkoušky slyšel. Kdeţto já, odkázaná pouze na povinnou četbu a materiály, se musím „nadrtit“ všechno. Co kdyby náhodou. A můţete vyuţít konzultačních hodin? Jistě, ale to je něco jiného neţ být na přednášce. Nevýhodu mají ti, kteří si informace pamatují, kdyţ je slyší. Tady jenom čtete a čtete. Jsou na vás přednášející přísnější neţ na „denní“ studenty? To si nemyslím. Jen občas počítají s tím, ţe víme víc. Právě proto, ţe jsme studovali sami z kníţek a přečetli úplně všechno. Jak samostudium vypadá? Přečtu a napíšu, co je potřeba, ze začátku si vyměním pár e-mailů s učitelem o tématu seminární práce, o zdrojích, zeptám se, kdyţ mi něco není jasné. Pak uţ přípravu ke zkouškám řeším přes Facebook se spoluţáky, půjčujeme si poznámky, sdílíme uţitečné odkazy. Co vám dává nejvíc zabrat? Kombinované studium je zkouška mé disciplinovanosti. Kdyţ v říjnu dostanu třeba dvacet kníţek, stovky stran povinné četby s tím, ţe termíny seminárek a zkoušek jsou v lednu, nesednu hned za stůl a nezačnu pracovat. Odsunu to, protoţe leden je daleko. Pak všechno doháním na poslední chvíli. A rozhodně nejsem jediná. Jaké má tedy kombinované studium přednosti a nevýhody? Výhodou je určitě větší volnost, můţu si svůj čas organizovat podle sebe, protoţe nemusím kaţdý den do školy. Mám přitom také status studenta, coţ se samozřejmě hodí. Nevýhod je trochu víc, vlastně i ta volnost. Odsunuji povinnosti, protoţe průběţně se po mně nic nechce. Neznám svoje učitele, nevím, jací budou u zkoušek, protoţe jsem je viděla jednou. Největší problém ale vidím v izolovanosti od studentského ţivota. Kdyţ jdu na přednášku, nikdo uţ ve škole není, spoluţáky znám pouze od vidění, ze zkoušek a z Facebooku.

URL| http://finance.idnes.cz/studium-pri-zamestnani-0vt-/viteze.aspx?c=A140819_2091992_viteze_zuk

Chudí trpí pocitem ztráty hlasu, říká sociolog Daniel Prokop 27.8.2014

novinky.cz str. 00 Kultura - SALON Štěpán Kučera, SALON

S Danielem Prokopem (1984) jsme se bavili o bojovnících proti „blbé náladě“, o likvidačním nastavení vymáhání dluhů či o postavení českých Romů. Ve společnosti MEDIAN se Prokop zaměřuje na výzkum politických preferencí, mediálního chování a metodiku kvantitativního výzkumu. Na Fakultě sociálních věd UK se pak věnuje dynamice chudoby a sociálnímu vyloučení. Čítáme v novinách změť statistik o tom, jak se nám ţije ve srovnání se zahraničím, a z těch statistik pak dejme tomu Miroslav Kalousek a Jan Keller vyvozují vzájemně protichůdné závěry. Jak se v tom máme vyznat? S čísly lze samozřejmě pracovat různě. Kdyţ Miroslav Kalousek mluví o chudobě, pouţívá výhradně ukazatel relativní příjmové chudoby. Ten říká, kolik lidí ţije v domácnostech s příjmem do 60 procent středního příjmu v dané zemi. Takových je u nás oproti většině Evropy málo, asi okolo 9 procent. Politici a někteří zapálení bojovníci proti „blbé náladě“ pak často volají: „Podívejte se, máme méně chudých neţ Skandinávie, tak na co si stěţujete?“ Je to ale nesmysl. Hranice, kdy je člověk ve své zemi relativně chudý, je v Česku zhruba dvakrát niţší neţ v zemích západní Evropy. A to po přepočtu na lokální ceny. Lucemburský či švédský „chudý“ je prostě proti českému často boháč. Plné znění zpráv


Dalším stupněm nepochopení a manipulací je třeba porovnávání příjmové chudoby českých a třeba švýcarských důchodců. Tamní senioři ale měli v uplynulých čtyřiceti letech výrazně vyšší příjmy a jejich penzijní systém předpokládal, ţe si budou spořit na stáří – nynější měsíční výplaty, ze kterých se počítá příjmová chudoba, tedy nemusejí mít závratně vysoké, aby byli reálně bohatší neţ důchodci čeští, kteří jsou závislí jen na výplatách veřejného důchodu. Ono to asi zní nudně a školometsky, ale kdyţ se tyhle argumenty začnou pouţívat při sniţování valorizace penzí, jako se to dělo v minulých letech, týká se to kvality ţivota miliónů lidí.A jak se nám tedy vlastně ţije? V Česku je i oproti řadě postkomunistických zemí poměrně málo lidí, kteří trpí extrémní chudobou. Ačkoli neucelené informace naznačují, ţe počet sociálně vyloučených, kteří ţijí v ubytovnách nebo nemají střechu nad hlavou, se v posledních letech zvýšil. Na druhou stranu máme hodně lidí, kteří jsou chudí tak trochu. Středněpříjmový Čech je chudobě výrazně blíţ neţ středněpříjmový Němec. Řadu lidí u nás ohrozí i nečekané výdaje v řádu tisíců korun. Nemohou si dovolit výrazné ţivotní strategie a investice. Nemohou si dovolit cestovat a trávit volný čas finančně náročnější aktivitou. Zkrátka nemohou myslet na to, co střední třída povaţuje za samozřejmost. Jejich ţivotní úroveň se v posledních letech rozhodně nezlepšovala a jsou více ohroţeni řadou společenských rizik.Jaká jsou to rizika? Chudší zaměstnanci jsou kvůli niţší kvalifikaci více ohroţeni nezaměstnaností. V problémových regionech, jako jsou severozápadní Čechy, dnes tvoří aţ tři čtvrtiny nezaměstnaných lidé bez maturity. Chudí jsou také dlouhodobě více zasaţeni inflací. Ta je teď nízká, ale dlouhodobě ji táhne zdraţování tzv. povinných výdajů – potravin, bydlení, energií a výdajů na zdraví. U důchodců a chudších domácností přitom tyto poloţky tvoří větší část rozpočtu neţ u zbytku populace. Ţivotní náklady jim tak v posledních šesti letech rostly aţ jedenapůlkrát rychleji neţ ostatním. Diskuse o ţivotní úrovni či valorizaci důchodů tohle nenápadné chudnutí chudých ne vţdy berou v potaz. Pak je tu předluţení a exekuce. Chudší domácnosti jsou jimi postiţeny častěji, protoţe si nemohou dovolit platit větší nečekané výdaje, častěji mají výpadky v zaměstnanosti a vzhledem k typu vzdělání se hůř orientují ve finančních záleţitostech. V Moravskoslezském kraji nám asi 30 procent nezaměstnaných a nízkopříjmových respondentů přiznalo, ţe uţ si museli vzít půjčku na běţné věci, jako je jídlo či nájem. Dluhové spirály, které z toho pramení, navíc posiluje skandální nastavení vymáhání dluhů, které dělá i z malých pohledávek existenční problém na měsíce a roky.Jaké dopady má sociální situace těchto obyvatel na jejich postoje? Například méně důvěřují institucím. A to těm politickým, ale i neziskovým organizacím, soudům či médiím. U lidí, kteří mají ve společnosti horší postavení, je to asi nevyhnutelné. Coţ ale neznamená, ţe bychom se tím neměli zabývat. Klesající důvěra v instituce se totiţ podílí na poklesu legitimity parlamentní demokracie. Chudí lidé se méně účastní voleb a jsou i jinak politicky méně aktivní. Kdyţ se CVVM nedávno ptalo, zda by se měly zrušit politické strany a parlament, jen menšina aktivních lidí s příjmem do 14 tisíc byla proti. Stejně tak jen menšina chudých Čechů ve výzkumech souhlasí s tím, ţe demokracie je lepší neţ jakýkoli jiný způsob vlády. Neznamená to, ţe by většina podporovala vládu autoritativní. Často si myslí, ţe pro lidi jako oni se nic nezmění, ať uţ tu demokracie bude, nebo nebude. Dokonce jim připadá, ţe se nemohou vyjadřovat k problémům společnosti. Některé analýzy přitom ukazují, ţe míra důvěry v instituce se promítá do ekonomického výkonu země a ve státech s vyššími nerovnostmi je po odstínění dalších vlivů vyšší míra korupce. Občas máme sklon věci jako korupce či důvěra v demokracii redukovat na morální problém, na souboj dobrých a špatných. Bez pochopení jejich sociálních kořenů s nimi ale moc neuděláme. Daniel Prokop FOTO: Petr Horník, Právo Postoje lidí ţijících v chudobě jsou důleţité i pro pochopení její reprodukce. Pracující chudí a nezaměstnaní hůře hodnotí kvalitu svého ţivota a mají horší očekávání do budoucnosti. Podle výzkumů Medianu také výrazně méně aktivně tráví volný čas, coţ bývá dáno jinými zvyky v rodině i nedostatkem peněz. To můţe ve výsledku napomáhat právě k reprodukci chudoby. Volnočasovými aktivitami totiţ udrţujme své známosti a kontakty z různých částí společnosti, které nám mohou pomoci při ztrátě zaměstnání nebo s hledáním lepšího.



Asi nejproblematičtější věcí z tohoto hlediska je ale české vzdělávání. Výzkumy ukázaly, ţe v rámci OECD patříme mezi země, v nichţ vzdělávací systém nejvíce reprodukuje nerovnosti. Děti, které se narodí rodičům z nejniţších vrstev, chodí s velkou pravděpodobností na horší střední školy. Je tedy velká šance, ţe uvíznou v chudobě svých rodičů. Právě tato tzv. mobilita je přitom klíčová, kdyţ se ptáme, nakolik jsou nerovnosti, které do jisté míry existují všude, spravedlivé.Před několika lety jste vedl českou část mezinárodního výzkumu OSN zaměřeného na situaci Romů v sociálně vyloučených lokalitách. Zjistili jste něco překvapivého? Jedno překvapení se týkalo právě zadluţení. Víc neţ třetina domácností uvedla, ţe má peněţní půjčky. Reálně to můţe být i víc, protoţe někdo se to bojí přiznat. To číslo je ale kaţdopádně výrazně vyšší neţ v ostatních deseti zemích střední a východní Evropy, kde výzkum běţel. Přitom lidé ve slovenských či balkánských vyloučených lokalitách často ţijí ještě nuzněji a jsou zcela bez vzdělání. Nelze tedy předpokládat, ţe by se dluhům vyhýbali díky své finanční gramotnosti. Moţných vysvětlení tohoto českého specifika je více. Romové i Neromové z těchto oblastí si u nás častěji neţ v jiných zemích půjčují od různých nebankovních společností, lokálních poskytovatelů a lichvářů. Příčinou je i náš systém vymáhání dluhů, který udělá z tisícového dluhu 13 tisíc, prohlubuje dluhové pasti a znesnadňuje vymanění se z nich. Náklady toho systému jsou obrovské. Z domácností to vysává miliardy, které by jinak šly do spotřeby a posílily ekonomiku. Pro část dlouhodobě nezaměstnaných je zadluţení znásobené náklady na vymáhání hlavním důvodem, proč si nehledají oficiální práci – o částky nad nezabavitelné minimum pak totiţ přijdou. Pro řadu lidí se navíc exekuce staly symbolem nefunkčního a nepřátelského státu, coţ má důsledky v jiţ zmíněném poklesu důvěry v instituce i v demokracii.Dá se tedy říct, jestli si Češi stěţují moc, nebo málo, anebo úplně normálně? Jak je to s tou „blbou náladou“? Ţe si Češi příliš stěţují na ţivotní úroveň, je podle mě mýtus. Při srovnání zemí EU zjistíte, ţe počet lidí, kteří svou domácnost označují za chudou, silně závisí na tom, kolik jich v dané zemi skutečně trpí materiální deprivací. Česko se v tomhle nijak neodlišuje. V letech po ekonomické krizi byl slyšet názor, ţe jsme sami sebe aţ příliš přesvědčili, jak se máme špatně, díky čemuţ klesla poptávka, coţ vedlo k další stagnaci. Na tom moţná něco bude. Občas to ale přerostlo ve strategii popírání chudoby. Typickým znakem je zjednodušené pouţívání vybraných statistik, o kterém jsme mluvili na začátku, a následné hledání vysvětlení v české povaze – v nostalgii po jistotách, obecné nespokojenosti, závistivosti apod. Výsledkem je místo omezení „blbé nálady“ spíše další rozdělení společnosti. Člověk z úspěšné střední třídy propadne dojmu, ţe se pod ním nachází jakýsi věčně si stěţující druh plebejců nechápajících dnešní dobu. Chudší zbytek společnosti zase trpí pocitem ztráty hlasu. Jeho problémy jsou najednou nelegitimní. Myslím, ţe to byl i jeden z důvodů polarizace společnosti, která došla naplnění v prezidentském souboji Zemana a Schwarzenberga. V poslední době se to doufám trochu mění a sociálním problémům je věnováno více pozornosti, aniţ by to vedlo k nesmiřitelným ideologickým hádkám.

URL| prokop.html

http://www.novinky.cz/kultura/salon/345872-chudi-trpi-pocitem-ztraty-hlasu-rika-sociolog-daniel-

Novým vedoucím oddělení průmyslových nemovitostí CBRE se stal Michal Bezděka 26.8.2014

logistika.ihned.cz str. 00 Radek Novotný

Logistika.iHNed.cz

Michal Bezděka nahradil na pozici vedoucího průmyslového oddělení realitní poradenské společnosti CBRE Filipa Kozáka. Ten přechází do DHL, kde bude zastávat funkci director corporate real estate CEE. Michal Bezděka působil ve společnosti CBRE na pozici senior industrial agent od roku 2011. Před tím měl na starosti strategické projekty v agentuře CzechInvest. “Jsem rád, ţe Michal Bezděka přijal výzvu a stává se novým vedoucím oddělení průmyslových nemovitostí. Během svého tříletého působení v CBRE dokázal, ţe je více neţ schopným nástupcem Filipa Kozáka, k němuţ přišel do týmu s řadou zkušeností z agentury CzechInvest,“ řekl ředitel CBRE Richard Curran. Michal Bezděka absolvoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy a Vysokou školu ekonomickou v Praze. Ovládá angličtinu, němčinu a ruštinu. Plné znění zpráv


CBRE například aktuálně zastupuje developera PointPark Properties při největší akvizici logistickoprůmyslových nemovitostí a zároveň druhé největší transakci komerčních nemovitostí v Česku. Jde o koupi několika industriálních parků v hodnotě 523 mil. eur. Tu překonal uţ jen prodej praţského nákupního centra Palladium v roce 2007 za 530 mil. eur.

URL| http://Logistika.iHNed.cz/c1-62695170-novym-vedoucim-oddeleni-prumyslovych-nemovitosti-cbre-se-stalmichal-bezdeka

FILIP HUMPLÍK: VÍM, ŢE NIC NENÍ ČERNOBÍLÉ 26.8.2014

Strategie str. 14 rozhovor měsíce Radek Polák, [email protected]

VE ČTRNÁCTI SE FILIP HUMPLÍK VYDAL BEZ VĚDOMÍ RODIČŮ NA TÝDEN NA ČUNDR. POZDĚJI ZPÍVAL V HARDCOROVÉ KAPELE A BYL PRŮKOPNÍKEM GUERILLA MARKETINGU U NÁS. S PŘÁTELI PŘED ŠESTI LETY ZALOŢIL AGENTURU KONEKTOR A ZÁHY VSTOUPIL DO VRCHOLNÉ POLITIKY. Neţ jsem nastoupil do Leo Burnett, pracoval jsem ve videodistribuci a současně jsem studoval novinařinu. Byl jsem tehdy takový rozervaný mladý rocker, který chce zkusit něco nového, a reklama byla příleţitostí, jak svoje přání naplnit. Psal jsem básničky a povídky, a přišlo mi proto logické, abych šel právě do reklamy. V agentuře mne tehdy přijímal Josef Havelka. Jedno z prvních, na co se zeptal, bylo, zda si umím uvazovat kravatu. A protoţe jsem to uměl, nestal se ze mě textař, ale account. V agentuře jsem byl v různých pozicích téměř deset let, byla tam opravdu skvělá parta lidí, kromě Petra Rydla a Martina Charváta třeba Jiří Pleskot, Lester Tullet nebo Míla Knepr. * Na jakých projektech jste dělal? Hodně se pracovalo třeba pro mobilního operátora Eurotel, byla to doba, kdy začínaly mobilní telefony. Dále třeba pro polévky Vitana. A krásné kampaně jsme adaptovali pro značku Johnnie Walker. * Proč jste pak šel do Boomerangu? V Leo Burnett jsem byl dlouho a měl jsem pocit, ţe je třeba nastartovat další část kariéry. Firma Boomerang tehdy umísťovala po hospodách stojany s pohledy, vedle toho Marek Slezák rozjíţděl publishingovou část společnosti. Po dvou letech jsem však pochopil, ţe bych měl taky zkusit něco vlastního, a zaloţil jsem proto firmu Point2Point. * Jak vám podnikání šlo? Pro začátek to byla dobrá zkušenost, klient nám totiţ nezaplatil za mediální kampaň a já musel firmu zavřít... * Co jste dělal potom? Zaloţil jsem Clubmark, který se věnoval guerilla marketingu. Výhodou bylo, ţe jsem znal strategie velkých zadavatelů. První zakázka byla pro Pilsner Urquell a projekt Olympijský plamen, další pak třeba pro Ferrero a produkt Kinder Bueno a pro Vodafone v rámci rebrandingu značky Oskar. Kampaň byla zaloţena na ledových kostkách, které byly umístěny ve městech a do nichţ se vyřezávalo logo Vodafone. Na počátku jsme samozřejmě museli některé firmy přesvědčit, ţe guerilla marketing neznamená něco nezákonného nebo ţe to není nějaké sprosté slovo, ale naopak, ţe to můţe jejich hlavní kampaně efektivně podpořit. V té době jsme si například nechali patentovat jako reklamní nosič i visačky, které se jinak třeba dávají v hotelích na dveře pokojů, kde je obsazeno. To pro nás znamenalo velký obchodní úspěch. Postupně se na trhu samozřejmě ale objevovaly i konkurenční společnosti. * Vypisovaly firmy na guerilla marketing výběrová řízení, nebo vás oslovovaly spíše napřímo? Plné znění zpráv


Byla to především spolupráce napřímo. Mohli jsme se přitom opřít o širokou síť našich spolupracovníků, díky nimţ jsme pokryli v podstatě celou republiku. * Proč jste se pak vrhl na Konektor? Jak s Martinem Charvátem, tak Petrem Rýdlem se známe uţ přes dvacet let, ještě z dob Leo Burnett. S Martinem jsem dokonce i hrál v jedné kapele. Protoţe oba končili v agenturách, kde kaţdý z nich působil, sešli jsme se společně, abychom se dohodli co dál. Zaloţili jsme Konektor a pod touhle značkou se snaţíme propojovat úspěšné lidi z oboru a jejich sluţby poskytovat klientům. Rozhodli jsme se jednoduše, ţe chceme dělat pro klienty, které máme rádi, pracovat na věcech, které máme rádi, a s lidmi, s nimiţ je nám dobře. Moje role v agentuře byla především nový byznys. * Jak jste dávali tým Konektoru dohromady? Vesměs to stálo na osobních vazbách, většinu z týmu jsme znali a s většinou z nich na projektech pracujeme dodnes. Zároveň je ale pravda, ţe některé z nich, jako je třeba hudebník Honza Čechtický, jsme v dosavadní historii agentury pro ţádnou zásadní spolupráci nevyuţili. * Konektor se začal také prostřednictvím firmy Konektor Social zaměřovat na kampaně na sociálních médiích. Jak k nim klienti přistupují? Velký přeliv investic do internetu je znát uţ několik let, kaţdý ze zadavatelů má však trochu jiné potřeby. Díky pokrytí kompletního mediamixu je naší výhodou současně to, ţe dokáţeme klientům říci, kdyţ je jejich zadání třeba i špatně. Sociální sítě nejsou samospasné. Podobně to bylo v minulosti s virálem. Naivní klient měl představu, ţe kdyţ má špatný produkt a minimum peněz na reklamu, agentura mu natočí virál a vše bude v pořádku. Stejně tak nestačí být na sociálních sítích, je třeba mít v hlavě celkovou situaci značky. * Pracujete v Konektoru i na guerilla marketingu, kterému jste se předtím věnoval? Spíše okrajově. Do Konektoru jsem šel především proto, ţe se mi po komplexní reklamě malinko stýskalo. * Kolik má vlastně Konektor stálých lidí, kdyţ jste původně vznikli na principu propojování? V baráku nás sedí okolo 85 rozdělených do několika samostatně fungujících firem, k nim se ještě počítá zhruba deset dalších stáţistů. Vedle toho máme samozřejmě celou řadu dalších spolupracovníků z různých marketingových oblastí. Kaţdá z našich organizačních jednotek si na sebe musí vydělat. Kromě toho ale také některé projekty z vlastního podporujeme, jako je například české sci-fiprostřednictvím časopisu XB-1 nebo projekty pro ragby. * Co vás přimělo věnovat se i politice? Bylo to ještě v době, kdy zde byl premiérem Stanislav Gross a začal vysvětlovat, jak si sehnal peníze na svůj byt. Celé mi to přišlo jako hodně velké divadlo. Připravil jsem k tomu s kolegy kampaň Stydím se za svého premiéra. Lidé si k tomu mohli za tři tisíce připravit vlastní billboard. Vyuţily to desítky lidí, třeba i skupina Divokej Bill. Pak jsem se rozhodl, ţe politiku kritizovat z hospody a nadávat na poměry mi nestačí. Protoţe mi byla a je programově nejblíţ, vstoupil jsem do ODS a později straně nabídl také naše sluţby. * Konektor ale dělal také pro TOP 09… To bylo na úplném rozjezdu jejich projektu, já sám jsem se navíc na té kampani osobně nepodílel. Jak ale vidno, nápadu, který pro ně Konektor navrhl, se TOP 09 drţí dál. Vedle TOP 09 nás ale postupně oslovily i jiné politické strany. * Pracovali byste i pro jiné? Odděluji byznys od politiky, ale v tomto případě uţ by to asi nešlo. Ani ze strany politických stran by nejspíš nebyl velký zájem. Plné znění zpráv


* Vidíte nějaký rozdíl v komunikaci pro komerční firmy a pro politické strany? Za poslední roky se to hodně přibliţuje, práce je to podobná. Odlišnost je spíše jen v postupu schvalování. Ve firmě rozhoduje o kampaních generální ředitel nebo marketingový manaţer, v demokratických stranách je celý proces mnohdy mnohem komplikovanější a zdlouhavější. * Proč jste se rozhodl, ţe budete kandidovat na šéfa praţské ODS? V té straně jsem uţ devět let. Opravdu jsem si vše za tu dobu taky odpracoval. Nosil jsem letáky, o víkendech, místo abych trávil čas s rodinou, jsem si šel sednout na stánky ODS, stranu jsem sponzoroval. A kdyţ jsem zjistil, ţe z lidí, kterým věřím, nechce nikdo šéfa praţské buňky dělat, prásknul jsem do stolu a šel do toho. * Překvapilo vás z hlediska fungování praktické politiky něco? Spíše ne. Věděl jsem, do čeho jdu. Mám jasnou vizi, co dělat. Znám osobně většinu lidí, kteří chtějí pracovat a kteří vědí, ţe nic není černobílé, a věří ve svobodu člověka. Byl jsem na to připraven. * Máte teď čas na Konektor? Uţ zhruba půl roku nemám moţnost se agentuře více věnovat. * Máte představu, jak budete v politice aktivní třeba za rok? Pro ODS jsem něco jako krizový manaţer, nemám ambice se v politice drţet za kaţdou cenu. Pro mne jsou teď viditelnou metou komunální volby. Uvidíme, co se stane na podzim. Já doufám, ţe ODS uspěje. FILIP HUMPLÍK (1972) Spolumajitel reklamní agentury Konektor a předseda praţské ODS. Vystudoval masovou komunikaci na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a působil v reklamních agenturách Leo Burnett a Boomerang. Poté vedl agentury Point2Point a Clubmark. Společně s Martinem Charvátem, bývalým kreativním ředitelem Mark/BBDO, a Petrem Rydlem, managing directorem Saatchi & Saatchi, zaloţili v roce 1998 agenturu Konektor. PROFIL: POLITICKÝ SAMOROST Samorost, který uţ podnikal nejen v oblasti marketingu, ale také třeba ve vydávání knih nebo dovozu práškových barev, má rád výzvy, které mu ţivot přináší. V patnácti byl tak trochu levičák a dnes šéfuje praţské ODS. Vedle toho psal básničky a povídky, a chtěl se proto taky stát v renomované agentuře Leo Burnett copywriterem. Nakonec ho vzali jako accounta. Působil rovněţ v hardcorových kapelách Chirurgia či Boothill a aţ donedávna aktivně pracoval ve vedení agentury Konektor, která má ve svém portfoliu značky jako Hamé, Oriflame a Linka bezpečí. „Mám pocit, ţe kecání po hospodách je krásné, ale člověk za ně nenese ţádnou odpovědnost. Cítím se jako člověk, který jde do konce s těţkým batohem, ale musí vytáhnout batoh i naše lidi nahoru,“ řekl o sobě nedávno. Foto autor| FOTO: Martin Pinkas Foto autor| FOTO: Martin Pinkas

Zkrácené pracovní úvazky 25.8.2014

ČRo Plus

str. 01

19:10 Radiofórum

Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Dobrý večer na vlnách Českého rozhlasu vám přeje Markéta Ševčíková. Milí posluchači, začíná pravidelné Radiofórum, v němţ, doufám, dospějeme ve společné diskusi k zajímavým a podnětným závěrům. Dnes budeme mluvit o úrovni a vyspělosti našich zaměstnavatelů i zaměstnanců a o kultuře a úrovni zaměstnávání v Plné znění zpráv


České republice vůbec. Naším tématem totiţ budou zkrácené pracovní úvazky. Debata o nich vyvolala minulý týden velkou mediální odezvu. A to díky rozhodnutí Nejvyššího soudu, který zasáhl do neochoty českých zaměstnavatelů nabízet částečné pracovní úvazky a v souvislosti s případem na libereckém magistrátu vyhlásil, ţe ti, kdoţ mají o zkrácený úvazek zájem, mají na zkrácený úvazek nárok a zaměstnavatel jim musí vyhovět. Leda by u soudu prokázal, ţe by tak ohrozil fungování své firmy nebo úřadu. Jenţe, ono to všechno není tak jednoduché. Zaměstnavatelé totiţ tvrdí, ţe tuzemští zaměstnanci nemají o zkrácené úvazky zas aţ tak velký zájem. Spíš o práci přesčas. Zaměstnanci zase tvrdí, ţe je firmy skutečně moc ochotně nenabízejí, tedy ty zkrácené pracovní úvazky a pokud ano, často dojde k tomu, ţe je oficiálně uzavřena smlouva na úvazek zkrácený, ale zaměstnanec nakonec pracuje stejně, jako na úvazek plný. Jen za to dostává poloviční peníze. Kde je tedy pravda a jak je moţné, ţe na rozdíl od nás kupříkladu v Belgii, Nizozemsku či Německu poloviční, či zkrácené úvazky fungují a to k obapolné spokojenosti zaměstnanců i zaměstnavatelů. Je to tím, ţe se u nás zaměstnavatelé stále chovají jako za dob raného kapitalismu a zaměstnanci naopak jako za socialismu? O tom všem dnes budeme společně diskutovat s vámi, našimi posluchači a také s našimi hosty. Pročeţ uţ ve studiu vítám svého hosta, případně hostku hlavní socioloţku Miriam Kotrusovou z Katedry veřejné a sociální politiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, dobrý večer. Miriam KOTRUSOVÁ, socioloţka, Univerzita Karlova -------------------Dobrý večer. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------A prostřednictvím našich telefonních linek uţ zdravím také Nikolu Šimandlovou z Alternativy 50+ dobrý večer. Nikola ŠIMANDLOVÁ, Alternativa 50+ -------------------Dobrý večer. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------A také mého redakčního kolegu, komentátora Českého rozhlasu a také Echa 24 Petra Holuba, dobrý večer, Petře. Petr HOLUB, redaktor -------------------Dobrý den. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------A poněkud nezdvořile k dámám naši debatu dnes otevře právě Petr Holub, který se problematice zaměstnanosti dlouhá léta věnuje a zprostředkuje nám takový malý historický exkurz. Dnes večer budeme hodně totiţ srovnávat Česko s Evropou, takţe Petře, kde se vlastně praxe zkrácených pracovních úvazků vzala a v které evropské zemi vznikla? Petr HOLUB, redaktor -------------------Tak skutečným průkopníkem bylo Nizozemsko, které s tím začalo uţ před válkou v době velké hospodářské krize, ale posléze po válce ten systém dovedlo na evropské poměry k dokonalosti. Celý ten vtip byl v tom, ţe holandská společnost je velmi sociálně soudrţná a kdyţ nebyla práce pro všechny, tak vláda vyhlásila, ţe se budou pracovní místa dělit, o jedno se podělí dva lidé, aby měl kaţdý moţnost si vydělat. Ta společnost s tím souhlasila a od té doby je ten systém opravdu velmi rozvinutý. Nejvíc těch dělených pracovních míst je dodnes v Holandsku. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------To je pravda, tam mají ty zkrácené pracovní úvazky nejen nejdelší tradici, ale také dlouhou praxi a úspěšně tam fungují. Čím to tedy je, ţe jsou Nizozemci stále sociálně soudrţnější neţ zbytek Evropy, potaţmo neţ Češi a Moravané a Slezané? Plné znění zpráv


Petr HOLUB, redaktor -------------------Tak, ta, ty zkrácené pracovní úvazky, to je v podstatě součást sociálního státu. Sociální stát, to je vlastně takový organismus, který, kde společnost se jakoby stará pokud moţno o kaţdého svého člena, který má snahu nějak přispět a tudíţ tam ty systémy, jak dělit pracovní místa, jak zajistit, pokud moţno plnou zaměstnanost, jsou rozvinuté. My jsme na to, zatím měli jenom dvacet let, protoţe u nás vlastně sociální stát toho západního typu neexistoval, tak není divu, ţe se u nás dosud nerozvinul. A ani se vlastně o to, myslím, nikdo důsledně nesnaţil, protoţe všechny ty historické exkurzy ukazují, ţe sociální stát můţe vzniknout opravdu teprve tehdy, kdyţ stát udělá nějaké intervence, aby si lidé na to zvykli. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Takţe myslíte, ţe cesta vlastně i u nás by spočívala v tom, ţe by se do toho výrazněji ponořil stát, ţe by do tady této problematiky vstoupil, pobídl vlastně zaměstnavatelé, tím pádem by se to tady tak jako zavedlo jako oblíbená praxe a potom uţ by to fungovalo. Petr HOLUB, redaktor -------------------Ano, tam nějaký ten krok, jako třeba daňové zvýhodnění zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají na zkrácený úvazek, to je pro ten začátek úplně nezbytné, ale u nás v Česku je potřeba ještě splnit jeden další předpoklad. Kdyţ se člověk podívá třeba na to Holandsko, tak tam ta minimální mzda se pohybuje někde pod dvěma tisíci eury měsíčně, coţ je částka, která se snadno dá dělit mezi dva zaměstnance. U nás, kdyţ ta částka minimální mzdy dosahuje, teď to bude okolo devíti tisíc, tak to potom ta částka pro jednoho zaměstnance bude velmi nízká. Navíc ten český sociální stát má opravdu takovou tu, řekněme, komunistickou tradici a stojí na sociálních dávkách a ty sociální dávky jsou natolik velké, ţe třeba pro ţenu, která můţe být doma s dítětem je nevýhodné, kdyţ chodí do práce, kde bere pod dvacet tisíc korun. Takţe ten zkrácený pracovní úvazek to nemá pro ní smysl na jakékoliv platové úrovni, takţe tam by se musely změnit ty nesmírně vstřícné a vysoké sociální dávky. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Tak, ono to nevypadá tedy zrovna optimisticky na základě toho, co jste říkal, Petře, tak se tady hned tak těch nizozemských poměrů nedočkáme nebo myslíte, ţe ano? Petr HOLUB, redaktor -------------------Tak, je pravda, ţe pokud u nás nebude ten rozdíl mezi mzdou a sociální dávkou vyšší, tak to vţdy bude jenom okrajová záleţitost. Určitě by ale bylo dobře, kdyby se s ní začalo, protoţe já si myslím, ono se to týká v českých poměrech hlavně ţen, tak řada z nich by si ráda uchovala tu kompetenci pracovní, ráda by udrţela svou kariéru a nějak to spojila s výchovou dětí a pokud by to bylo umoţněno, tak byť by se to přímo ekonomicky nevyplatilo v ten daný okamţik, tak by tu alternativu mnohé z těch ţen rády vyuţily. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Tak uvidíme, do jaké míry se vaše prognózy naplní. Já mnohokráte děkuji. To byl Petr Holub, komentátor Českého rozhlasu a také Echa 24. Díky a pěkný den, Petře. Petr HOLUB, redaktor -------------------Těšilo mě, na shledanou. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------A já uţ konečně dám prostor dámám a mému hlavnímu hostu ve studiu, socioloţce Miriam Kotrusové. No, to co jsme slyšeli od Petra Holuba nevypadalo věru příliš optimisticky, ale já bych se pozastavila u jedné věci a to vlastně u takového sociologického obrazu tuzemské společnosti. Já jsem v tom úvodu říkala, ţe po tom, co vyšla minulý týden ta zpráva, takţe se zaměstnavatelé začali velmi čílit, ţe je jim vlastně křivděno, ţe to tak není, protoţe oni nejsou ti, kteří to nechtějí nabízet ty zkrácené pracovní úvazky, ale ţe vlastně o ně u nás není takový zájem, protoţe lidem se do nich příliš nechce. Jaké vy máte zkušenosti, kdyţ jste zkoumali právě tady tu, to rozvrstvení právě a ten zájem o tu práci na zkrácený úvazek u nás. Plné znění zpráv


Miriam KOTRUSOVÁ, socioloţka, Univerzita Karlova -------------------No, tak já myslím, ţe zaměstnavatelé mají pravdu, kdyţ říkají, ţe o to moc veliký zájem není. Nakonec o tom vypovídají i ta čísla, vlastně ten podíl lidí zaměstnaných na částečný úvazek u nás dosahuje 6 % z toho dvě třetiny jsou vlastně ţeny a takţe kdyţ se na to podíváme, v podstatě 95 %, 96 % všech zaměstnaných, všech pracujících lidí pracuje na tu plnou pracovní dobu v té standardní formě tak, jak jsme tady byli zvyklí. Takţe je to, já bych řekla, ţe ten problém má dvě strany, jako vţdy. Je tam strana zaměstnanců a strana zaměstnavatelů, ale vlastně, kdyţ to zasadíme do toho širšího rámce, my skutečně na to nejsme zvyklí. Ta naše společnost funguje nebo ten trh práce funguje ještě velice tradičním způsobem. Takţe je sice fajn, ţe jsme převzali nějaká evropská doporučení, máme vlastně ten zákoník práce formuloval právo vlastně právní nárok lidí na zkrácení toho pracovního úvazku, ale ta realita je trošičku jiná. Takţe já bych jako řekla, ţe pravdu mají i ti, i ti. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Vy jste říkala, ţe u nás trh práce funguje pořád takovým tradičním zavedeným způsobem. Kdyţ to trošku převrátíme do takového lehce piorativního tónu, tak ono někteří jedinci, se kterými jsem mluvila, s některými odborníky tvrdí, ţe ono je to trošku tím, ţe u nás chybí cosi jako kultura zaměstnávání a zaměstnanosti, ţe řeknu-li to zcela natvrdo a lapidárně, zaměstnavatelé mají tendenci vţdy z těch zaměstnanců vysát co nejvíc a prostě chtějí maximální výkon za co nejmenších nákladů, ale ţe zaměstnanci zase mají takové ty neblahé návyky z dob socialismu, ţe se snaţí toho zaměstnavatele vţdycky tak jako trošku přechytračit, pracovat co moţná nejméně, ale za co nejvíc peněz, takţe kdyţ srovnáme zase to, co vy jste vyzkoumali, tak je to skutečně tak nebo to uţ s námi není tak strašné, co se týče právě úrovně a té kultury zaměstnávání u nás? Miriam KOTRUSOVÁ, socioloţka, Univerzita Karlova -------------------Já bych to moţná tak špatně neviděla. Určitě máte pravdu, ţe tyto tendence u nás je ještě moţné nějak jako vysledovat asi budou, ale spíš bych řekla, ţe zaměstnanci nejsou schopni nebo nemají ty kompetence jít za svými právy, jo. Jen málokterý zaměstnanec si vlastně řekne, já mám na to právní nárok, dám to k soudu. Tak podobně jak vlastně ten uvedený případ. A zase zaměstnavatelé, kdyţ necítí ten tlak ze strany zaměstnanců, kteří by prostě prosazovali svá práva, no tak taky k tomu nic nenutí. Takţe já bych řekla, ţe se musíme ještě vzájemně nějakým způsobem vychovat k tomu, abysme vycházeli vstřícným potřebám, aby také zaměstnavatelé vnímali zaměstnance jako lidi se svými povinnostmi, zejména rodinnými a snaţili se jim vyjít vstříc a pak zase obráceně. Ty zaměstnanci budou rádi pracovat a odvádět maximální výkon. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Pravil můj dnešní hlavní host, vlastně hostka, jak jsem říkala, Miriam Kotrusová, socioloţka. Teď se zeptáme další dámy, Nikoly Šimandlové z Alternativy 50+ jaké ona má zkušenosti, protoţe uţ jenom z názvu vaší Alternativy vyplývá, ţe vy se setkáváte často s typickým vzorkem populace, coţ znamená s populací od padesáti nahoru. Je to skutečně tak, jak jsme si tady nastínili nebo právě ta oblast zaměstnávání lidé v preseniorském a seniorském věku tam jsou ty podmínky trošku jiné nebo poměry trošku jiné. Nikola ŠIMANDLOVÁ, Alternativa 50+ -------------------My jsme si vlastně v Alternativě 50+ dělali také výzkum kvantitativní a pak jsme dělali i kvalitativní šetření právě mezi zaměstnavateli, protoţe nás zajímal právě ten jejich pohled na zaměstnávání těch starších lidí, i co se týče moţností zkrácených úvazků a z tohoto výzkumu nám jasně vyplynulo, ţe ti starší lidé, tedy kterým my se primárně věnujeme, takţe tito lidé se snaţí udrţet na trhu práce co nejdéle a zejména pracovat na plný úvazek a to z toho důvodu, jak říkal váš kolega Petr Holub, ţe práce na zkrácený úvazek pro ně není finančně výhodný. To znamená, ţe tito lidé by častokrát i chtěli pracovat na zkrácený úvazek, protoţe uţ třeba mají nějaké zdravotní potíţe nebo kolikrát jsou mezi nimi i osoby takzvaně pečující, to znamená, ţe kromě práce se musejí starat i o svého staršího rodiče, partnera a podobně, ale zároveň tito lidé nemohou pracovat na zkrácený úvazek, jelikoţ ta nabídka není dostatečně široká a nebo právě proto, ţe to finanční ocenění není dostatečně vysoké. To znamená, ţe my jsme měli konkrétní příklad, například jedna paní ta prodělala rakovinu, sháněla práci na zkrácený úvazek, ale bydlela v takovém regionu, kde jednak byla vysoká nezaměstnanost, to znamená, ţe obecně o práci byl velký zájem a počet nezaměstnaných tam byl vysoký, ale zároveň ta nabídka těch zkrácených úvazků byla velice malá a ona tím pádem nemohla vykonávat práci na plný úvazek kvůli svému Plné znění zpráv


zdravotnímu stavu, ale na druhou stranu kdyţ chtěla vykonávat práci na zkrácený úvazek, tak se jí vlastně této moţnosti nedostalo a i kdyby se jí dostalo, tak říkala, ţe finančně by jí to vlastně vůbec nepomohlo. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------No, ono to vypadá, ţe se trošku točíme v zakletém kruhu, protoţe právě pro tady tyto jedince, jak jste vyjmenovala, paní Nikolo, tedy pro seniory, případně pro občany v předdůchodovém věku nebo penzisty, je ta práce na zkrácený pracovní úvazek vlastně velmi výhodná. Také pro maminky s malými dětmi, studenty. Jenţe za předpokladu, ţe za to nedostanou dostatečné mnoţství peněz a naopak jaksi potom podpora v nezaměstnanosti, třeba pro některé ty skupiny, je vyšší, no tak asi se nemůţeme divit, ţe u nás ta nabídka není tak vysoká, ţe ano. Nikola ŠIMANDLOVÁ, Alternativa 50+ -------------------Já bych ještě tedy specifikovala, co se týče, říkal to i váš kolega, co se týče těch sociálních dávek. Oni, já si tedy upřímně nemyslím, ţe jsou nějak extrémně vysoké, zejména třeba konkrétně pro ty lidi nad 55 let. Je pravda, ţe pro ně jsou ty sociální dávky nebo respektive ty dávky v nezaměstnanosti delší, to znamená, ţe je pobírají třeba delší dobu, ale my se velmi často setkáváme s případy, kdy tito lidé, kterým je třeba 55 let, ztratí práci, nárok na podporu v nezaměstnanosti mají po dobu 11 měsíců a poté nic. A jsou to lidé, kteří se velmi často vyskytují ve skupině dlouhodobě nezaměstnaných po uplynutí této jedenáctiměsíční lhůty se snaţí opravdu snaţí najít práci, ale dlouhodobě se jim to nedaří a častokrát tito lidé končí v předčasném důchodu, coţ ale má na ně za se opět negativní vliv, jelikoţ je jim doţivotně krácen starobní důchod a to se můţe vlastně projevit i v jejich seniorském věku, kdy se pak, zejména pak ţeny, mohou ocitat na hranici i pod hranicí chudoby. Takţe ty zkrácené úvazky by byly řešením, ale musely by být dostatečně finančně ohodnocené a zejména pro ty lidi v předdůchodovém věku je důleţité mít v těch posledních letech odpracováno, řekněme co nejvíce nebo mít vyděláno co nejvíce, jelikoţ to má posléze i vliv na výpočet jejich starobního důchodu. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Komunikovali jste, předpokládám, i se zaměstnavateli nebo vešli jste s nimi určitě ve styk. Jak na to reagovali tady na ty vaše výhrady nebo na tady ta zjištění? Nikola ŠIMANDLOVÁ, Alternativa 50+ -------------------Máte pravdu, se zaměstnavateli jsme v kontaktu. Já musím říct, ţe ti zaměstnavatelé se velice liší a naše zkušenost je taková, ţe vţdycky záleţí zaměstnavatel od zaměstnavatele. Nedají se všichni hodit do jednoho pytle, abych tak řekla. Kaţdopádně platí to, ţe ti zaměstnavatelé z naší zkušenosti se těm zkráceným úvazkům brání a to z několika důvodů. Jednak říkají, ţe ty náklady pro ně skutečně nejsou poloviční, ale vyšší, zaměstnávat třeba toho člověka na zkrácený úvazek, ale zejména je to také jakési sladění té práce. Jelikoţ kupříkladu nějaká paní, která pracovala na zkrácený úvazek, tak je to i v tom popisovaném případě, který jste uváděli vlastně na začátku, tak ta paní odcházela o dvě hodiny dříve z práce domů a pro toho manaţera bylo velice problematické se sladit vlastně s tím pracovníkem, bylo pro něj obtíţnější třeba rozdělit tu práci tak, aby to vyhovovalo i tomu člověku, který pracoval na zrkácený úvazek a neţ aby vlastně tuto situaci řešil, která pro ně byla komplikovanější, tak se těm zkráceným úvazkům vlastně bránil. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Říká Nikola Šimandlová z Alternativy 50+. Já se ještě tady vrátím k mému dnešnímu hlavnímu hostu, kterým je Miriam Kotrusová, socioloţka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Já jsem tady v úvodu říkala, vlastně potvrdil to i Petr Holub, ţe vlastně největší tradice a tam to vlastně vzniklo, takovou kolébkou těch zkrácených pracovních úvazků je Nizozemsko. Já kdyţ jsem se dívala do tabulek, tak ono je velmi zvláštní, ţe v tom Nizozemsku na zkrácený pracovní úvazek pracuje samozřejmě nejvíc lidí v Evropě, ale zároveň i poměrně hodně muţů, coţ jinde a natoţ tak v České republice či na Slovensku prakticky neexistuje. U nás ty pracovní zkrácené úvazky jsou výhradní doménou ţen, je to se sociologického hlediska zase nějaké dědictví minulosti a nebo u nás muţům zdá, ţe je to jaksi jich nedůstojné nebo jak to vlastně vzniklo a kromě České republiky to vlastně ještě nemá tradici nejenom na Slovensku, ale také v Maďarsku i Polsku, coţ jsou všechno takové ty postsocialistické země toho našeho středoevropského bloku a tak situace na tom pracovním trhu je v tomto velmi obdobná. Plné znění zpráv


Miriam KOTRUSOVÁ, socioloţka, Univerzita Karlova -------------------Ano, máte pravdu. Já bych řekla, ţe to hodně souvisí jak samozřejmě s tím chováním na trhu práce a s tou jeho podobou, ale i s charakterem té naší současné společnosti. A s takovým vzorcem vlastně rodinných rolí, dělbou rolí v rodině, protoţe u nás je většinově předpokládáno a očekáváno, ţe o tu rodinu, kdyţ se narodí děti, se bude starat muţ a ţena bude o ně pečovat, aţ do doby, dokud ty děti nejdou do nějakého školního zařízení a ona se vrátí zpátky na trh práce. Zatímco nikdo jinde, v těch jiných zejména v těch severských zemích nebo i to Nizozemí se hodně blíţí těm vzorcům skandinávských zemí, je to trošičku jinak a ta dělba rolí v té rodině je více rovnoměrná. Tak moţná proto těm muţům v Nizozemí nepřijde tak zvláštní třeba si zkrátit tu pracovní dobu nebo prostě naplnit tu roli, kterou u nás tradičně vykonává ţena. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Kdyţ se ještě podívám do těch tabulek, tak z členských zemí, pro něţ jsme našli tady data, která byla k dispozici, pracuje nejvíc lidí na ty částečné nebo zkrácené úvazky v Nizozemsku, Dánsku, Irsku a Velké Británii. Jak uţ jsem říkala nejméně v Česku, Slovensku, Maďarsku a také v Polsku. Ţen na zkrácený úvazek pracuje nejvíc v Nizozemsku, Irsku, Velké Británii, Německu, Belgii a Rakousku, takţe ono je to vlastně stejné. Dalo by se z toho vypozorovat, ţe máme dejme tomu, je to tedy poměrně lajcká otázka, ale mě by to zajímalo, jiný poměr k práci neţ jedinci tady z těchto zemí? Miriam KOTRUSOVÁ, socioloţka, Univerzita Karlova -------------------Poměr, já moţná bych to tak nenazvala. Já bych řekla, ţe máme jiný vzorec fungování na trhu práce. My se hodně podobáme vlastně těm jihoevropským zemím, členským státům Evropské unie, to znamená Řecko, Španělsko, Portugalsko. Oni fungují na tom trhu práce velice podobně jak my. Také ten podíl lidí zaměstnaných na částečný úvazek je tam niţší, neţ u nás. Zatímco ty země, které jste vyjmenovala, třeba ty naše okolní země Německo, Rakousko, tak se pohybují hodně kolem toho průměru, té průměrné hodnoty Evropské unie. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Takţe není to tím, ţe jsme lenivější. Prostě nechtěla jsem to říct natvrdo, ale náš vztah k práci je normální, zdravý, jenom ty podmínky tomu jaksi nepřejí. Miriam KOTRUSOVÁ, socioloţka, Univerzita Karlova -------------------Naopak, pracujeme z těch údajů statistických je zřejmé, ţe pracujeme mnohem déle, neţ ty třeba ty země, které se pohybují kolem průměru Evropské unie, takţe určitě nejsme línější. Otázka je, jak je to s tou produktivitou práce, s tou organizací na pracovišti a tak dále. Tam moţná pokulháváme, ale všechno to je vývoj. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Tak, uvidíme, jak ten vývoj půjde dopředu. Milí posluchači, vy se samozřejmě můţete mého dnešního hosta na cokoliv zeptat, případně přispět do naší diskuse. Vy uţ jste nám hodně psali a vyjde-li nám na to čas, tak já ráda ocituji některé z vašich názorů, protoţe to bylo velmi zajímavé. Napsal nám pan Harvánek, potom nám napsal pan Michal, potom Tomáš Beran a tak dále, Martin Šmída. Bylo to velmi zajímavé, ty vaše názory i přímo jaksi z toho, jaké vy máte zkušenosti se zkrácenými pracovními úvazky, takţe máte-li jakýkoliv příspěvek do diskuse, telefonní linka 2215522755 je pro vás otevřena. Já se ještě zeptám vás, paní Miriam, kdyţ uţ jsme tady rozebírali ty vzorce, chování u nejrůznějších národů a také toho, jak se chovají zaměstnavatelé a zaměstnanci. Já jsem našla jednu tabulku, v níţ se vypočítávali výhody, proč tedy zaměstnávat jedince na zkrácené pracovní úvazyky a vyšlo a vzešlo z nejrůznějších studií, ţe zaměstnanci tohoto typu jsou zaprvé loajálnější k té firmě a zadruhé, ţe jsou mnohem výkonnější. Vědí to zaměstnavatelé v tuzemsku? Miriam KOTRUSOVÁ, socioloţka, Univerzita Karlova -------------------No, to je dobrá otázka, jestli to vědí. Moţná, kdyţ by to věděli, tak by zaměstnávali na částečný úvazek mnohem víc lidí, takţe já bych řekla, ţe nevědí a nebo nechtějí vědět. Moţná přece jenom ty jejich nevýhody, které oni v tom spatřují, tak převáţí váhu těch výhod a také ty zaměstnavatelé velice často upozorňují nebo poţadují, aby stát intervenoval. Kdyţ jim to stát udělá zajímavějším, ekonomicky výhodnějším, tak pak také se budou snaţit. Plné znění zpráv


Takţe moţná je to pořád jakoby ta kultura jako čekání, ţe někdo jiný za nás udělá něco a pak my se k tomu přidáme. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Ţe to někdo začne. Jaké zkušenosti máte vy, Nikolo Šimandlová z Alternativy 50+, vědí to ti zaměstnanci s nimiţ jste hovořili, ţe získají velmi výkonné a navíc loajální zaměstnance, budou-li je zaměstnávat na zkrácené úvazky? Nikola ŠIMANDLOVÁ, Alternativa 50+ -------------------Častokrát se setkáváme s tím, ţe a myslím, ţe to /nesrozumitelné/, ţe ti zaměstnavatelé zaměstnávají své zaměstnance na zkrácené úvazky, protoţe vědí, ţe za zkrácený úvazek většinou ti zaměstnanci odvedou víceméně stejnou práci. To znamená stejný objem práce, takţe já si myslím, ţe ti zaměstnavatelé vědí, ţe i ty zkrácené úvazky se jim ve výsledku vyplatí, ale řekla bych, ţe to není dáno jakýmsi dobrým úmyslem, jak častokrát zaměstnávat ty zaměstnance, ale ţe zkrátka ti zaměstnavatelé vědí, ţe zaměstnat takového člověka se jim vyplatí, jelikoţ ten člověk je efektivnější daleko více musí promýšlet svůj čas, jelikoţ ví, ţe velký objem práce musí stihnout za méně času. Častokrát se to děje nejen u té starší generace, ale právě u těch matek, které se vracejí po rodičovské dovolené, pracují třeba na zkrácený úvazek a vědí, ţe zkrátka ve tři hodiny musejí odejít z dané práce, aby vyzvedly třeba dítě ze školky. Takţe je to takové různé. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Tak, já vám prozatím děkuji. Na telefonní lince máme dalšího posluchače, jímţ je pan Chlumecký, jak mi naznačili z reţie, takţe já vám srdečně zdravím, pan Chlumecký, dobrý večer. CHLUMECKÝ, posluchač -------------------Taky zdravím vás a vaše hosty. Správně vám naznačili, jmenuji se Chlumecký, dobrý večer. A já jsem, bych vás poprosil, vyuţil bych tam tu znalkyni, kterou tam máte, i vás paní redaktorko a ten fenomén, který tam jste zmínili takzvaně minimální mzda, protoţe ty půlúvazky nevyřešíme, to je prostě otázka jenom vůle, nevole. Ale ta minimální mzda, ta je trošku zvláštní, protoţe já ze svýho okolí právě proto, ţe se pohybuju na maloregionu, tak znám spousty případů, kdy ta minimální mzda je praktikována, ale nemusí, protoţe vlastně ti zaměstnavatelé čím dál víc bohatnou a pak se rozevírají ty nůţky ve společnosti víc a víc, takţe na jedné straně tady máte vyrůstající obrovské venkovní bazény s drahými filtry a na druhé straně zaměstnanec si nemůţe dovolit jednou za měsíc jít plavat do krytýho bazénu, takţe co jaksi ta společnost udělá pro to, aby ten fenomén minimálních mezd nebyl zneuţíván, jakoţe je zneuţíván. Takţe děkuju za odpověď. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Děkuji panu Chlumeckému za dotaz. Tak, Miriam, to má pan Chlumecký pravdu. On tady Petr Holub na úvod zmiňoval tedy minimální mzdu v Nizozemsku, no tak o té si asi můţeme nechat zatím zdát, ale přesto, oni zaměstnavatelé nemusejí vycházet právě z té minimální mzdy, ono je to vlastně na nich, ale přesto to dělají. Miriam KOTRUSOVÁ, socioloţka, Univerzita Karlova -------------------Já bych to moc nepřeceňovala efekt té minimální mzdy, nebrala to prostě, nezobecňovala to aţ takto. Já si myslím, ţe za tu minimální mzdu skutečně nepracuje zas aţ tak veliký nebo nějaký významný podíl lidí. Spíš ta minimální mzda je brána a byla tak i uzákoněna jako ochrana skutečně té jako velmi určité skupiny pracovní síly na trhu práce. Té méně kvalifikované, prostě, která vykonává nějakou manuální činnost. Ale rozumím tomu, ţe v našich podmínkách opět dochází ke zneuţívání minimální mzdy, ţe člověk dostane jenom tu minimální mzdu a zbytek někde prostě bokem, takţe to zase je naše specialita. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------No, doufám, ţe takových specialit uţ nebudeme mít dlouho tolik. Děkuji mnohokrát socioloţce Miriam Kotrusové, díky a hezký večer. Miriam KOTRUSOVÁ, socioloţka, Univerzita Karlova Plné znění zpráv


-------------------Děkuji, hezký večer. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Děkuji také Nikole Šimandlové z Alternativy 50+, děkuji Petru Holubovi, panu Chlumeckému a všem, kdoţ nám napsali. Od mikrofonu vás zdraví Markéta Ševčíková, milí posluchači a nalaďte si Radiofórum i zítra. Hezký večer přeji.

Tým krajské nemocnice je kompletní 25.8.2014

denik.cz

str. 00

Karlovarský kraj

Karlovarský kraj - Měli být tři, jsou pouze dva. Post ředitele kontroly byl podle generálního ředitele Karlovarské krajské nemocnice (KKN) Josefa Märze nadbytečný. " „Interní kontroling si děláme sami, a obsazovat tuto funkci proto zatím nebudeme," vysvětlil generální ředitel März. Takţe tým, který s ním bude KKN řídit, je zatím kompletní. „Výběrové řízení bylo nakonec vypsáno pouze na dva posty, a to na ekonomického a technického ředitele. Obsazení třetí pozice se bude řešit později," doplnil Vladislav Podracký, mluvčí KKN. Vítězem výběrového řízení na pozici ekonomického ředitele KKN se stal 34letý David Bracháček z Chebu, který dosud pracoval jako finanční manaţer pro českou pobočku. „Mám víceleté zkušenosti z českých i mezinárodních společností, i s vedením týmů zaměstnanců, profesionální a organizační a komunikační schopnosti," napsal ve svém profilu. David Bracháček zmínil i zkušenosti z finančního výkaznictví, práce s rozpočty i kontrolingu a nezapomněl připomenout své úspěchy s identifikací nadbytečných nákladů a zvýšením ziskovosti firmy i s prací s jednáním se zaměstnaneckými týmy a odbory. Zajímavé je Bracháčkovo vzdělání. Ekonomii studoval na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a specializaci Finanční trhy ukončil magisterskou zkouškou. Absolvoval studijní pobyt na univerzitě v Maastrichtu se zaměření na veřejné sluţby a síťová odvětví, k ekonomii se znovu vrátil na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde studijní obor Ekonomie ukončil bakalářskou zkouškou, a vzdělání si doplnil také na Fakultě jaderné a fyzikálně inţenýrské ČVUT. Vítězem na obsazení pozice technického ředitele se stal 32letý Lukáš Holý z Karlových Varů. Tento projektový manaţer studoval na ČVUT v Praze, vzdělání si doplňoval i v zahraničí a dosud pracoval ve firmách Thermia Bau a Baustav. Zaměstnán byl také jako externí hodnotitel Úřadu Regionální rady regionu soudrţnosti Seveverozápad. Oba nově jmenovaní ředitelé začali v Karlovarské krajské nemocnici, která je s obratem přes půldruhé miliardy korun jednou z největších firem v Karlovarském kraji, pracovat od 1. srpna. „Slibujeme si, ţe do naší práce vnesou pohled standardní firmy a nastaví procesy, které v privátních společnostech dobře fungují. Tým máme postavený dobře. Na hodnocení jejich práce je zatím brzy, nyní se s nemocnicí seznamují," uvedl generální ředitel Josef März."

URL| http://www.denik.cz/karlovarsky-kraj/tym-krajske-nemocnice-je-kompletni-20140825-5a0t.html

krátce 25.8.2014

Euro

str. 56

Ligt



BEST COMMUNICATIONS • Anglickočeská PR agentura jmenovala do pozice account manaţerky Terezu Kůţelovou (26), která od svého nástupu pracuje na projektech především z oblasti průmyslu, zábavy a hotelnictví. Předchozí tři roky působila v agentuře AMI Communications, kde se věnovala klientům z oblasti financí a sluţeb. Vystudovala Fakultu mezinárodních vztahů VŠE v Praze. Hovoří anglicky, německy a učí se španělsky. Ve volném čase se věnuje cestování a sportu. MITEL • Graham Bevington se stal výkonným viceprezidentem společnosti Mitel pro region Evropy, Středního východu a Afriky. Graham Bevington působí v segmentu ICT více neţ 25 let. Dříve pracoval jako výkonný viceprezident zodpovědný za mezinárodní obchod. V důsledku dokončení fúze firmy Mitel se společností Aastra se nyní jeho zodpovědnost rozšiřuje na region EMEA, kde se zaměří na posílení značky Mitel na dalších důleţitých trzích. KONEKTOR SOCIAL • Tým agentury, která se specializuje na vyuţití sociálních médií a propojování online a offline komunikace, posílila Martina Harantová (26). V pozici social media konzultantky má na starost přípravu a projektové vedení kampaní, provázání online aktivit s tradičním PR a vyuţití influencerů a opinion leaderů v komunikaci. Martina Harantová vystudovala magisterský obor sociologie na FSV UK. Přichází ze společnosti Socialbakers. NEOVIZE GROUP • Finančním ředitelem Očních klinik NeoVize Group se stal Ludvík Polcar. Je zkušeným profesionálem v oblasti managementu se silnou vazbou na finance, kde má prokazatelné ekonomické výsledky v České i Slovenské republice. Primárně se zaměřuje na zvýšení ekonomické efektivity podnikání. V posledních letech realizoval projekty ve výši stovek milionů korun. Pracoval ve firmách Deloitte Advisory, Stella Management a Český Telecom.

Orbán popuzuje, k fašismu ale nemíří 25.8.2014

Lidové noviny str. 07 KRISTIÁN LÉKO

Svět

Projev Viktora Orbána z konce července vyvolal v zahraničí ostré reakce, protoţe maďarský premiér definoval podobu nového maďarského národního státu s přízviskem „iliberální demokracie“. LN hovořily s historičkou Evou Irmanovou o politických a historických souvislostech kontroverzního projevu. * LN Překvapil vás takto přímý obsah Orbánova projevu? Ani ne, je to logické pokračování vývoje jeho politických názorů. Kdyţ v roce 1988 zakládal Fidesz, charakterizoval se jako liberální demokrat. K liberalismu se hlásil ještě po celá devadesátá léta aţ do voleb v roce 1998, které vyhrál a stal se premiérem. * LN Je to ten okamţik, kdy si Orbán uvědomil, ţe se nikdy nestane premiérem, kdyţ bude radikální a liberální, ale ţe musí vyslechnout konzervativní a nacionalistické nálady společnosti? Ano, ale jeho postojeměly určitý vývoj. Orbán zprvu kritizoval vládu Józsefa Antalla za navazování na „zpráchnivělé staré kořeny“, v liberální opozici byl později i proti vládě socialisty Gyuly Horna. Pak se ovšem k pojmům jako křesťanství či národ ve své politice vrátil a od roku 1998 jiţ o Viktoru Orbánovi lze hovořit jako o konzervativním politikovi. * LN Rok 1998 je významný také tím, ţe vznikla zahraniční politika zaměřená na „zahraniční maďarství“. V čem spočívala? Orbán kritizoval národnostní politiku Hornovy vlády jako velmi slabou. Vytýkal jí, ţe nadbíhá Slovákům, a upozorňoval především na nedostatky základní smlouvy mezi Slovenskem a Maďarskem z roku 1995. Poprvé se na veřejnosti objevila otázka Benešových dekretů. Viktor Orbán v parlamentu jako opoziční politik mluvil o tom, ţe pokud nebude politika kolektivní viny odsouzena, je smlouva k ničemu. Kdyţ se Orbán stal premiérem, reakcí na tuto nedokonalou smlouvu bylo vytvoření sporného a provokativního zákona o zahraničních Maďarech, který měl řešit menšinovou otázku. Ale bylo to provedeno velmi nešťastným způsobem, který oprávněně vzbudil pohoršení jak na vnitřní maďarské scéně, tak i v zahraničí. Ze zákona ale nakonec zmizely všechny sporné věci, které vzbuzovaly nevoli u Slováků a Rumunů. Plné znění zpráv


* LN Parlamentní volby v roce 2006 povaţoval Viktor Orbán za předem vyhrané, ale nakonec ho porazil socialista Ferenc Gyurcsány. Nepomohl mu ale nakonec marasmus po proniknutí premiérova projevu o tom, jak neustále jen lhali? Tato volební poráţka byla opravdu ještě více hořký, ale nakonec Viktoru Orbánovi tři roky, kdy se Ferenc Gyurcsány – po provalení tajného projevu ke straníkům – snaţil setrvat ve své pozici, pomohly při cestě k ústavní většině. Během té doby se totiţ maďarská levice nevídaným způsobem zdiskreditovala, coţ trvá doteď. * LN Velké lidové protesty po zveřejnění projevu také daly za vznik současné síle strany Jobbik. Z nedávno zveřejněného průzkumu veřejnéhomínění vyplývá, ţe lidé více nenávidí maďarské socialisty neţ Jobbik. Čím to je? Jobbik existoval jiţ dříve, ale události z konce roku 2006 a pozdější politika socialistické vlády mu opravdu velmi nahrály. Prostor pro takové strany byl vMaďarsku i dříve, je ale zajímavé, ţe v prvních dvou volbách – v letech 1990 a 1994 – se ţádná extremistická strana do parlamentu nedostala. Pak se v něm epizodně mihla krajně pravicová strana MIÉP – několik poslanců po jedno volební období od roku 1998. Aţ Jobbik od roku 2010 figuruje v parlamentu jako opravdu významná politická síla. A je třeba říci, ţe Jobbik sice je extremistická strana a její program není pro člověka s demokratickými představami v ţádném ohledu přitaţlivý, ale na druhé straně charakteristiky jako strana „neofašistická“ či „neonacistická“ neodpovídají skutečnosti. Vzhledem k tomu, ţe maďarští socialisté jsou tak zdiskreditovaní, sbírá Jobbik i opoziční hlasy, které by jinak patřily jim. Je to ale škoda, protoţe by bylo rozhodně třeba, aby měl Fidesz účinnou demokratickou opozici. * LN Při diskusích o Viktoru Orbánovi se někdy zdá, ţe je protidemokratický. Přitom v zemi se normálně konají volby a pro zformovanou a silnou opozici by nemusel být problém jej ve volbách porazit, ţe? Pokud budou lidé s Orbánem nespokojení, mohou ho vyměnit – není tam ţádná zábrana. On ale měl takové sporné snahy, voliči se například měli před volbami registrovat. To by demokracii v Maďarsku rozhodně neprospělo, nicméně se od toho ustoupilo. Obecně chci říci, ţe ač se v politice Viktora Orbána jisté autoritářské rysy projevují, ale rozhodně nelze mluvit o ţádném „Orbánistánu“ či fašistickém reţimu. * LN V Orbánově projevu je citelné, ţe politiku chápe jako boj dobra se zlem. Jsou pro něj tímto zlem socialisté a liberálové? To je jeden ze znaků polarizace maďarské společnosti. Viktor Orbán povaţuje liberalismus za něco špatného. Je ale otázkou výkladu, co vlastně pojmy „liberalismus“ a „liberální demokracie“ znamenají, které rysy jsou správné a které škodí. * LN Co tedy Orbán popírá, kdyţ hovoří o „iliberálním státu“? On jednoznačně říká, ţe liberální vlády Maďarsku škodily, a vyjmenovává jejich „hříchy“, třeba ţe zemi zadluţily. Orbán hovoří o „iliberálním“, nikoli o „antiliberálním“ státu. Není to popření samotného konceptu liberalismu, ale spíše signál jiného směru neţ kterým směřovala dosavadní maďarská politika. Pro Orbána je zkrátka liberální demokracie konceptem, který na Západě selhává a který nedokáţe drţet krok se zeměmi jako Čína, Rusko, Indie či Turecko. Ale nemyslím, ţe by se Orbán chtěl vydat jejich cestou – on si vytvoří vlastní politiku „nového maďarského národního státu“. * LN Jak chápat závěr Orbánova projevu, ve kterém „celému maďarskému společenství“ říká, ţe v dnešním světě, kdy se můţe stát cokoli, se můţe také stát, ţe „přijde náš čas“? Nelze tam mezi řádky číst revizionistický tón? Pro ucho sousedů Maďarska to opravdu můţe znít aţ výhruţně. Tím spíše, ţe byl projev přednesen v Rumunsku, kde ţije milionová maďarská menšina. V tomto má ovšem Viktor Orbán pravdu – i kdyţ jsou hranice mnohokrát potvrzené a uznané, na případě Ukrajiny je vidět, ţe moţné je opravdu vše. Je zajímavé, ţe za současné geopolitické situace projev vyzněl úplně jinak neţ v klidnějších dobách. Orbán navíc ve stejné době učinil nešťastné prohlášení, ţe by bylo dobré přiznat autonomní práva Maďarům na Ukrajině. * LN Zdá se, ţe Viktor Orbán pouţívá pojmy, které na západní demokratický diskurs působí jako rozbuška – národ, Karpatská kotlina, popírá liberální stát. Nechápe tyto pojmy jinak neţ ostatní? Plné znění zpráv


Určitě je chápe trochu jinak, neţ jaký mají význam na Západě, ale i v sousedních zemích s maďarskou menšinou. Přijde mi, ţe Orbán někdy popuzuje způsobem, který ani neodpovídá jeho faktické politice. Musí zkrátka počítat s tím, ţe pokud Maďar akcentuje symboly jako národ, tradice a křesťanství, dostává hned nálepku nacionalisty a revizionisty. Jsem přesvědčena, ţe Orbánova politika nesměřuje k ţádné revizi historie, protoţe meziválečná revizionistická politika vedla k další katastrofě. Jistě mu ale lze vytýkat přílišný důraz na národní principy. * LN Jak se to v praxi projevuje? Například jsou vysoce zdaněny zahraniční obchodní řetězce, do maďarských rukou se vrací banky či zemědělská půda. Těmito kroky u běţných Maďarů velmi zabodoval, coţ je vidět na výsledcích voleb, v nichţ podruhé za sebou získal ústavní většinu. Je zajímavé, ţe před letošními volbami opozice burcovala proti „Orbánistánu“ – ve snaze napodobit spojení politických sil proti Vladimíru Mečiarovi na Slovensku v roce 1998. Ale tam to vypadalo jinak, a také to dopadlo jinak – nyní se v Maďarsku ţádná „fronta“ proti Orbánovi nevytvořila. * LN Mají kroky Orbána konkrétní ekonomické výsledky? Kdyby se takto vyvíjela hospodářská situace u nás, tak bychom tleskali. Orbán sniţuje nezaměstnanost, schodek rozpočtu vzhledem k HDP činí 2,2 procenta a růst ekonomiky se také pohybuje okolo dvou procent. Opozice mu dříve vytýkala, ţe řada jeho plánů jsou jen populistická gesta, která nebudou fungovat, jenţe ony docela fungují a ekonomicky se Maďarsku zkrátka daří. Dobrým příkladem je obrovský problém s hypotékami v zahraničních měnách, které propagovaly levicové vlády. Jenţe kdyţ spadl forint a přišla do toho měnová krize, mělo to vskutku tragické důsledky na maďarské obyvatelstvo – mnoho domů propadlo bankám, lidé nebyli schopni splácet navýšené úvěry. Orbán se rozhodl pro nestandardní krok, proti kterému se stavěli akademičtí ekonomové, ale nastavení pevného kurzu v jediné oblasti kaţdopádně zafungovalo. * LN Co podle vás nejvíce škodí obrazu maďarského premiéra v zahraničí? Například prvky antisemitismu, které bohuţel nikdy jasně neodsoudil a uchylují se k nim i členové Fideszu. To mu velmi poškozuje renomé. Reakce ze Západu jsou někdy přehnané, někdy jsou ale Orbánovy kroky skutečně na pováţenou a nahrávají úvahám o autoritářství a fašismu. Viktor Orbán často volí apologetický tón směrem k historii. V březnu letošního roku se připomínalo sedmdesáté výročí okupace Maďarska německou armádou, která stála ţivot půl milionu tamějších Ţidů. Jenţe interpretace ze strany Orbána byla taková, ţe Maďarsko bylo obětí Hitlera a ţe za obrovské ţidovské oběti mohou Němci, nikoli Maďaři. Byla tam citelná snaha vyvinit se, přitom opak je pravdou. Nebýt velmi důsledné spolupráce maďarských orgánů by se rozhodně nepodařilo zrealizovat takovou genocidu během několikaměsíců. Do holocaustu se zapojilo přes 200 tisíc maďarských četníků, policistů a dalších. Viktor Orbán také často připomíná „velmocenskou“ éru historických Uher, například snahou postavit sochu uherskému premiérovi Istvánu Tiszovi. * LN Jaký je vztah Viktora Orbána k Evropské unii? V opozičních dobách si vybudoval pozici v Evropské lidové straně, ale současně se vyjadřuje dost kriticky. Je to trochu schizofrenní přístup. Fidesz sice chce setrvat v Evropské unii, ale v trochu jiné, neţ je nyní – nechce federalizovanou Evropu, nýbrţ Evropu národních států. To ale není v politice Viktora Orbána nic nového – vţdy byl vzpurný a nerad se podřizoval. Analýza jeho vztahu s EU se řídí tím, z jakého politického pohledu na to člověk pohlíţí. Představitel liberální demokracie řekne, ţe je všechno špatně a Orbán jemimo všechny demokratické zásady a směřuje k autoritativnímu státu. Ale konzervativnější pohled řekne, ţe Západ a EU jsou opravdu v krizi a Orbánův důraz na novou národní politiku je v pořádku a ţe jej budou následovat i jiní. *** Eva Irmanová Česká historička a hungaristka. Působí jako vědecká pracovnice v Historickém ústavu AV ČR a jako odborná asistentka na Fakultě sociálních věd UK, kde přednáší maďarské a slovenské dějiny. Publikovala čtyři monografie o různých etapách maďarské historie a zahraniční politiky a řadu časopiseckých studií na podobná témata. Plné znění zpráv


Foto popis| Viktor Orbán. Muţ, který odmítá liberalismus. Foto autor| FOTO PROFIMEDIA

Prominenti, nebo lovná zvěř? 25.8.2014

Respekt str. 30 Oko ekonoma ONDŘEJ SCHNEIDER

Být evropským bankéřem je čím dál napínavější Růst evropské ekonomiky se ve druhém čtvrtletí oproti předpokladům opět zastavil, Itálie a Německo se dokonce propadly. Jakkoli není třeba z jednoho předběţného čísla vyvozovat zásadní závěry, je jasné, ţe Evropská unie se stále ještě nevzpamatovala z krize a ţe stále hledá cestu k rychlejšímu růstu. Důvodů slabé výkonnosti Evropy je celá řada – jde především o nepruţný pracovní trh, příliš vysoké daně a nadvládu velkých „národních šampionů“, kteří ve skutečnosti parazitují na svém monopolním postavení. Nicméně, jednou z rozhodujících příčin je i slabý evropský finanční trh. Evropě vţdy dominovaly velké, často státem ovládané banky, na rozdíl od více fragmentovaných kapitálových trhů v USA. Banky v Evropě tohoto svého postavení bohatě vyuţívaly a půjčovaly ve srovnání se svým kapitálem mnohem agresivněji neţ banky v Americe. Větší, neţ se zdálo Rok 2009 ukázal, ţe evropský model rozvoje finančního trhu je ještě riskantnější neţ americký a ţe jeho náprava bude ještě těţší. Větší i menší investoři do pochybných dluhopisů v USA své ztráty rychle odepsali, protoţe jim ani nic jiného nezbývalo. Velké banky pak zachránila vláda rychlou rekapitalizací, která se jí uţ vrátila. To evropské banky se dlouho tvářily, ţe je všechno v pořádku. Protoţe však v pořádku nebylo skoro nic, musely od roku 2010 také začít odepisovat ztráty, jeţ doteď uţ přesáhly 500 miliard a podle některých odhadů se vyšplhají aţ k jednomu bilionu dolarů. Tak obrovské ztráty podstatným způsobem omezily ochotu bank půjčovat. Evropské ústavy za posledních pět let zmenšily svoji bilanci (tj. objem poskytnutých úvěrů) o 2,6 bilionu eur (coţ je přibliţně 170násobek českého hrubého domácího produktu). Za poslední rok klesl objem úvěrů ve Španělsku o devět procent, v Irsku o deset, Portugalsku o sedm, a ve Slovinsku dokonce o 15 procent. Pokud banky takto prudce sniţují úvěry, je pro podnikatele prakticky nemoţné financovat nové projekty. Nejvíce trpí malí a začínající podnikatelé, kteří jsou pro banky rizikovější neţ velké a zavedené firmy. Finanční krize tak dál prohlubuje neefektivní strukturu evropské ekonomiky. Jako by situace na trhu nebyla dost špatná, na sniţování úvěrů tlačí i regulátoři. Ti došli k závěru, ţe musí napravit své selhání z období před krizí a zpřísňují všechna moţná pravidla a trestají banky i za to, co neudělaly. V Evropě vznikl nový, potenciálně celoevropský bankovní regulátor při Evropské centrální bance, který od příštího roku převezme dohled nad 124 největšími evropskými bankami. Ještě předtím prověřuje ECB kvalitu aktiv bank a kontroluje jejich stress testy, v nichţ banky musí dokázat, jak překonají další případnou krizi. ECB od nich očekává, ţe i v případě další recese a kolapsu cen nemovitostí budou schopné financovat svůj provoz a zachovají si kapitál nejméně na úrovni 5,5 procenta aktiv. Vzhledem k tomu, ţe dnes je standardní kapitál ve výši deset procent aktiv (české banky mají v průměru 15 procent) neměl by to být aţ takový problém. ECB navíc do testů nezařadila scénář prohlubující se deflace nebo další eskalace obchodní války s Ruskem. Pokud by k tomu došlo, evropské banky by se opět ocitly před nutností odepisovat nesplatné úvěry, omezovat půjčky malým podnikům a celý začarovaný kruh by se opakoval. Americké problémy Ty větší evropské banky mají ještě jeden bolehlav: podnikání v USA. Američtí regulátoři (v Americe na banky dohlíţí hned několik institucí, nejdůleţitější je centrální banka Fed a federální pojišťovna vkladů FDIC) totiţ mají pocit, ţe na banky je třeba větší přísnost, a to hlavně na ty zahraniční. Od letošního roku banky zodpovídají za to, ţe se ţádný z jejich klientů nevyhýbá placení amerických daní. Ţe to Američané myslí váţně, zjistila v květnu například švýcarská banka Credit Suisse, kdyţ musela zaplatit pokutu 2,5 miliardy dolarů za to, ţe umoţnila tisícům svých amerických klientů vyhnout se placení daní. Řada bank to nyní raději řeší tak, ţe svým ne zcela spolehlivým americkým klientům rozvazuje smlouvy. Aby toho nebylo málo, musela v červnu francouzská banka BNP zaplatit rekordní pokutu ve výši devět miliard dolarů za to, ţe napomáhala svým klientům obcházet Plné znění zpráv


americké sankce proti Kubě, Íránu a Sýrii. Chování manaţerů BNP nebylo zrovna vzorné, nicméně výše pokuty překonala veškerá očekávání. Ambicióznější evropské banky vţdy usilovaly o silnou pozici na americkém trhu -především tam se rozhoduje o velkých obchodech a americký trh umoţňuje rychlý přístup k penězům. Podmínky pro zahraniční banky se však zhoršují: američtí regulátoři se jiţ nespokojují s kapitálem, který tyto banky mají „doma“, v Evropě, ale trvají na tom, ţe i jejich americké pobočky musí být plně kapitálově vybaveny, coţ zvyšuje náklady. Kromě toho musí banky kaţdoročně předkládat tzv. living will, tedy de facto návod, jak banku zlikvidovat v případě bankrotu. Na začátku srpna Fed bankám nařídil, aby nepočítaly s tím, ţe jim v případě potíţí poskytne přístup ke krátkodobým zdrojům. Jinými slovy oznámil, ţe odmítá plnit základní funkci centrální banky, tedy být tzv. věřitelem poslední záchrany. Není zatím jasné, jestli to Fed myslí skutečně váţně, protoţe by to znamenalo negaci hlavního důvodu, proč vznikl: poskytovat krátkodobé půjčky bankám v přechodných potíţích, aby se odstranila hlavní příčina krizí v 19. století, kdy lidé v panice vybírali peníze z kaţdé banky, na kterou padlo podezření, ţe nemá dost peněz. Být bankéřem je zkrátka čím dál napínavější. Jen na ten byznys moc času nezbývá. Foto popis| O autorovi| ONDŘEJ SCHNEIDER, Autor učí v Institutu ekonomických studií FSV UK, je ekonomem v Institutu mezinárodních financí ve Washingtonu.

Novým vedoucím oddělení průmyslových nemovitostí v CBRE je Michal Bezděka 24.8.2014

buildingnews.cz str. 00 Personální změny Tomáš Johánek

PRAHA - Novým vedoucím oddělení Industrial Agency v poradenské společnosti CBRE se stal Michal Bezděka, který působil v této firmě na pozici Senior Industrial Agent od roku 2011. Ve své funkci nahradí Filipa Kozáka, který odchází do společnosti DHL na pozici Director Corporate Real Estate CEE. “Jsem rád, ţe Michal Bezděka přijal výzvu a stává se novým vedoucím oddělení Průmyslových nemovitostí. Během svého tříletého působení v CBRE dokázal, ţe je více neţ schopným nástupcem Filipa Kozáka, k němuţ přišel do týmu s řadou zkušeností z agentury CzechInvest. Jsem si naprosto jistý, ţe společně s celým týmem naváţe na Filipovu úspěšnou práci a bude dále aktivně vytvářet pozici trţního lídra průmyslového trhu s nemovitostmi v České republice,“ říká Richard Curran, Managing Director společnosti CBRE. Michal Bezděka přišel do CBRE s bohatými projektovými zkušenostmi, které získal na pozici Project Manager of Strategic Projects v agentuře CzechInvest v Praze. Absolvent Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Vysoké školy ekonomické v Praze ovládá angličtinu, němčinu a ruštinu. Rád jezdí do práce na kole a ve volném čase se věnuje především rodině.

URL| http://www.buildingnews.cz/personalni-zmeny/novym-vedoucim-oddeleni-prumyslovych-nemovitosti-vcbre-je-michal-bezdeka.html

Prominenti, nebo lovná zvěř? 24.8.2014

respekt.cz str. 00 RESPEKT.IHNED.CZ Ondřej Schneider

Být evropským bankéřem je čím dál napínavější Růst evropské ekonomiky se ve druhém čtvrtletí oproti předpokladům opět zastavil, Itálie a Německo se dokonce propadly. Jakkoli není třeba z jednoho předběţného čísla vyvozovat zásadní závěry, je jasné, ţe Evropská unie se stále ještě nevzpamatovala z krize a ţe stále hledá cestu k rychlejšímu růstu. Plné znění zpráv


Důvodů slabé výkonnosti Evropy je celá řada - jde především o nepruţný pracovní trh, příliš vysoké daně a nadvládu velkých “národních šampionů“, kteří ve skutečnosti parazitují na svém monopolním postavení. Nicméně, jednou z rozhodujících příčin je i slabý evropský finanční trh. Evropě vţdy dominovaly velké, často státem ovládané banky, na rozdíl od více fragmentovaných kapitálových trhů v USA. Banky v Evropě tohoto svého postavení bohatě vyuţívaly a půjčovaly ve srovnání se svým kapitálem mnohem agresivněji neţ banky v Americe. Větší, neţ se zdálo Rok 2009 ukázal, ţe evropský model rozvoje finančního trhu je ještě riskantnější neţ americký a ţe jeho náprava bude ještě těţší. Větší i menší investoři do pochybných dluhopisů v USA své ztráty rychle odepsali, protoţe jim ani nic jiného nezbývalo. Velké banky pak zachránila vláda rychlou rekapitalizací, která se jí uţ vrátila. To evropské banky se dlouho tvářily, ţe je všechno v pořádku. Protoţe však v pořádku nebylo skoro nic, musely od roku 2010 také začít odepisovat ztráty, jeţ doteď uţ přesáhly 500 miliard a podle některých odhadů se vyšplhají aţ k jednomu bilionu dolarů. Tak obrovské ztráty podstatným způsobem omezily ochotu bank půjčovat. Evropské ústavy za posledních pět let zmenšily svoji bilanci (tj. objem poskytnutých úvěrů) o 2,6 bilionu eur (coţ je přibliţně 170násobek českého hrubého domácího produktu). Za poslední rok klesl objem úvěrů ve Španělsku o devět procent, v Irsku o deset, Portugalsku o sedm, a ve Slovinsku dokonce o 15 procent. Pokud banky takto prudce sniţují úvěry, je pro podnikatele prakticky nemoţné financovat nové projekty. Nejvíce trpí malí a začínající podnikatelé, kteří jsou pro banky rizikovější neţ velké a zavedené firmy. Finanční krize tak dál prohlubuje neefektivní strukturu evropské ekonomiky. Jako by situace na trhu nebyla dost špatná, na sniţování úvěrů tlačí i regulátoři. Ti došli k závěru, ţe musí napravit své selhání z období před krizí a zpřísňují všechna moţná pravidla a trestají banky i za to, co neudělaly. V Evropě vznikl nový, potenciálně celoevropský bankovní regulátor při Evropské centrální bance, který od příštího roku převezme dohled nad 124 největšími evropskými bankami. Ještě předtím prověřuje ECB kvalitu aktiv bank a kontroluje jejich stress testy, v nichţ banky musí dokázat, jak překonají další případnou krizi. ECB od nich očekává, ţe i v případě další recese a kolapsu cen nemovitostí budou schopné financovat svůj provoz a zachovají si kapitál nejméně na úrovni 5,5 procenta aktiv. Vzhledem k tomu, ţe dnes je standardní kapitál ve výši deset procent aktiv (české banky mají v průměru 15 procent) neměl by to být aţ takový problém. ECB navíc do testů nezařadila scénář prohlubující se deflace nebo další eskalace obchodní války s Ruskem. Pokud by k tomu došlo, evropské banky by se opět ocitly před nutností odepisovat nesplatné úvěry, omezovat půjčky malým podnikům a celý začarovaný kruh by se opakoval. Americké problémy Ty větší evropské banky mají ještě jeden bolehlav: podnikání v USA. Američtí regulátoři (v Americe na banky dohlíţí hned několik institucí, nejdůleţitější je centrální banka Fed a federální pojišťovna vkladů FDIC) totiţ mají pocit, ţe na banky je třeba větší přísnost, a to hlavně na ty zahraniční. Od letošního roku banky zodpovídají za to, ţe se ţádný z jejich klientů nevyhýbá placení amerických daní. Ţe to Američané myslí váţně, zjistila v květnu například švýcarská banka Credit Suisse, kdyţ musela zaplatit pokutu 2,5 miliardy dolarů za to, ţe umoţnila tisícům svých amerických klientů vyhnout se placení daní. Řada bank to nyní raději řeší tak, ţe svým ne zcela spolehlivým americkým klientům rozvazuje smlouvy. Aby toho nebylo málo, musela v červnu francouzská banka BNP zaplatit rekordní pokutu ve výši devět miliard dolarů za to, ţe napomáhala svým klientům obcházet americké sankce proti Kubě, Íránu a Sýrii. Chování manaţerů BNP nebylo zrovna vzorné, nicméně výše pokuty překonala veškerá očekávání. Ambicióznější evropské banky vţdy usilovaly o silnou pozici na americkém trhu - především tam se rozhoduje o velkých obchodech a americký trh umoţňuje rychlý přístup k penězům. Podmínky pro zahraniční banky se však zhoršují: američtí regulátoři se jiţ nespokojují s kapitálem, který tyto banky mají “doma“, v Evropě, ale trvají na tom, ţe i jejich americké pobočky musí být plně kapitálově vybaveny, coţ zvyšuje náklady. Kromě toho musí banky kaţdoročně předkládat tzv. living will, tedy de facto návod, jak banku zlikvidovat v případě bankrotu. Na začátku srpna Fed bankám nařídil, aby nepočítaly s tím, ţe jim v případě potíţí poskytne přístup ke krátkodobým zdrojům. Jinými slovy oznámil, ţe odmítá plnit základní funkci centrální banky, tedy být tzv. věřitelem poslední záchrany. Plné znění zpráv


Není zatím jasné, jestli to Fed myslí skutečně váţně, protoţe by to znamenalo negaci hlavního důvodu, proč vznikl: poskytovat krátkodobé půjčky bankám v přechodných potíţích, aby se odstranila hlavní příčina krizí v 19. století, kdy lidé v panice vybírali peníze z kaţdé banky, na kterou padlo podezření, ţe nemá dost peněz. Být bankéřem je zkrátka čím dál napínavější. Jen na ten byznys moc času nezbývá. Autor učí v Institutu ekonomických studií FSV UK, je ekonomem v Institutu mezinárodních financí ve Washingtonu.

URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-62681970-prominenti-nebo-lovna-zver

„Květina na talíři je jako broţ. Dělá radost“ 23.8.2014

Benešovský deník str. 05 Zpravodajství ANDREA KARLÍKOVÁ

Bioloţka Jana Vlková v rozhovoru pro Deník říká: Praha – Pěstovat květiny pro radost z jejich krásy a pak si je utrhnout do vázičky. To známe všichni. Ale co takhle si je naservírovat na talíř? Jana Vlková květiny sbírá uţ řadu let proto, aby si z nich v kuchyni posléze udělala nějakou dobrotu. Sama je přitom nejlepší reklamou na jedení rostlin: je plná energie, vypadá mladistvě a svěţe. V rozhovoru pro Deník mimojiné prozradila, jaká je její nejoblíbenější květina a co na její vášeň říkají její tři synové. * Konec srpna nazýváte babím létem. Pro jaké květiny se teď vyplatí vydat se s košíkem? V přírodě uţ toho moc není, spíš plody jako šípek nebo trnky. Někde najdeme ještě aromatické rostliny, třeba ţebříček nebo pelyněk, který se dá v menších dávkách pouţívat i jako koření. Pak uţ ale nezbývá, neţ hledat na zahradě. Pro macešky, chryzantémy a měsíčky je babí léto ideální doba. * Květina je vnímána jako dekorace. Platí to i na talíři nebo můţe nahradit i plnohodnotné jídlo? To asi ne. Já ráda říkám, ţe květina na talíři je jako broţ. Květina není kabát, který by vás zahřál. Květina dělá radost. * A jak je to s jejich chutěmi? Můţete je k něčemu přirovnat, popsat je? Kaţdá květina má svou specifickou chuť, těţko je k něčemu přirovnávat. Některé květiny jsou kyselé, například šťavel či begónie, pak rozeznáváme hořké chutě květin, například řeřišnice nebo lichořeřišnice, jejichţ chuť je velmi podobná ředkvičkám. Květiny sladkých chutí rostou v létě, to je například růţe nebo denivka, ale málo rostlin je sladkých, protoţe cukr je pro ně zásadní látka a ukládají si ji jinde neţ v květech. * Jak jste se vlastně dostala ke květinám? Moje matka je botanik. Uţ od mládí jsem tedy ţila v prostředí, kde jsem se učila květiny poznávat. Posléze jsem vystudovala přírodovědeckou fakultu, obor ekologie. V tom jsem se ale zrovna nenašla, a tak jsem později vystudovala ještě ţurnalistiku. Několik let jsem pak psala o gastronomii. * Kdy jste přišla na to, ţe se květiny dají jíst? Poměrně dávno, ale teprve nedávno jsem našla lidi, které se mnou sdílí podobnou vášeň. Díky nim se tomu mohu věnovat naplno. * Experimentujete v kuchyni? Ano, ráda zkouším. Často také hledám inspiraci v jiných receptech, například ve francouzské kuchyni, protoţe francouzštinu ovládám z cizích jazyků nejlépe. Plné znění zpráv


* Doma máte tři dospělé syny. Jak se tváří na vaše květinové pokrmy? Jedí je odmalička, takţe je mají rádi. Nejstarší je vegan a má to jako součást stravy. Druhý studuje estetiku, takţe se na to dívá z tohoto pohledu, a třetí je takový fyzický muţ. A i ten to má rád. * Máte zahrádku, na které květiny pěstujete. Raději se o květiny staráte nebo vás to s nimi baví víc v kuchyni? Baví mě všechno: rejpat se v hlíně nebo chodit v přírodě a květiny hledat. Já jsem z Prahy a tam je to obzvláště těţké, protoţe všechno posekají sekačky. Najít zarostlá divoká území mi dělá radost. A baví mě to i v kuchyni, kdyţ s květinami experimentuji. * Nelze se nezeptat: jaká je vaše oblíbená květina? Asi denivka. Je to totiţ trvalka a já bych chtěla být jako ona: čím je starší, a čím má méně péče, tím je krásnější. Denivka je totiţ velmi nenáročná květina, na jednom místě vydrţí téměř bez údrţby. Čím méně je přesazujeme, tím lépe rostou. A v kuchyni se dají pouţít různě, na sladký i na slaný způsob. * Připravujete „květinovou“ kuchařku. Můţete ji nějak představit? Kuchařka bude zahrnovat čtyři roční období: brzké jaro, pozdní jaro, horké léto a babí léto, tedy zhruba období od 15. dubna do 15. září. Kaţdé období tvoří deset receptů z květin, květů stromů a jiných rostlin, prostě ze všeho, co se podařilo v tom období získat. Je tam asi šedesát různých druhů divokých i zahradních rostlin. Kuchařka by vyjít začátkem února. * Najdeme v ní tedy vaše recepty, které odzkoušeli a schválili vaši synové … Ano, jsou v ní pouze mé recepty. Nejspíš všechny pokrmy moji synové ochutnali, ale jestli je i schválili? To moţná ne. Ale stejně jsem je tam dala (smích). *** Jana Vlková Vystudovala ekologii na Přírodovědecké fakultě UK a fakultu sociálních věd tamtéţ. Pracovala jako tlumočnice a překladatelka a později jako nezávislá publicistka. Věnovala se zejména tématům gastronomie a cestovaní. V prvně jmenovaném oboru zpracovávala vzájemné spojitosti mezi různými prostředími, kulinárními surovinami, technologiemi přípravy, tradicemi a vývojem. V současné době pracuje na knize s pracovním názvem Jíme kvítí a býlí, která by měla vyjít příští rok před vegetační sezonou. Foto popis| KVĚTINY má Jana Vlková jako celoţivotní koníček. Foto autor| Foto: Pavel Hanuška Region| Střední Čechy Stejná zpráva vyšla také v dalších 10 titulech.

Úder USA na Sýrii 23.8.2014

ČT 24

str. 07

12:00 Polední události

Petra KRMELOVÁ, moderátorka -------------------Američané podle agentury Reuters zvaţují zásahy na pozice Islámského státu v Sýrii. Uvedla to s odkazem na bezpečnostního poradce Bílého domu. Dosud přitom na radikály útočili jen na území Iráku. Tamní armáda spolu s kurdskými milicemi zahájila postup na dvojici měst na severu země, které islamisté ovládají. Po telefonu teď zdravím politického geografa Michaela Romancova. Jakou pozici vlastně mají radikální islamisté v Sýrii, ať uţ ve vztahu k reţimu prezidenta Asada nebo k povstalcům? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK Plné znění zpráv


-------------------Já se domnívám, ţe ta jejich pozice je poměrně velice komplikovaná, protoţe v zásadě jsou jaksi v konfliktu jak se syrským reţimem Asadovým, tak s částí těch povstalců, to znamená, je třetí strana toho nebo třetí velká strana toho občanského konfliktu v Sýrii a tím pádem je ten konflikt ještě o to nepřehlednější. Petra KRMELOVÁ, moderátorka -------------------A jakou podobu by podle vás mohly mít zásahy v Sýrii, můţou si Spojené státy dovolit něco víc, neţ v posledních dnech v Iráku, kde letecky tedy útočí na pozice islamistů? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Tak samozřejmě, ţe by si to dovolit mohli, nicméně já si nedovedu představit, ţe by po zkušenost z Afghánistánem sáhli k něčemu jinému, neţ právě ke vzdušné podpoře, respektive ... nebo nějaké konkrétního aktéra a nebo ke vzdušným útokům na pozici Islámského státu bez podpory jakékoliv konkrétního aktéra na zemi v Sýrii, to je asi tak maximum, kterého se v současnosti můţeme dočkat. Petra KRMELOVÁ, moderátorka -------------------Politický geograf Michael Romancov, děkujeme za komentář. Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Na shledanou.

Bioloţka Jana Vlková: „Květina na talíři je jako broţ. Dělá radost“ 23.8.2014

denik.cz

str. 00

Středočeský kraj

Praha - Pěstovat květiny pro radost z jejich krásy a pak si je utrhnout do vázičky. To známe všichni. Ale co takhle si je naservírovat na talíř? Jana Vlková květiny sbírá uţ řadu let proto, aby si z nich v kuchyni posléze udělala nějakou dobrotu. " Sama je přitom nejlepší reklamou na jedení rostlin: je plná energie, vypadá mladistvě a svěţe. V rozhovoru pro Deník mimo jiné prozradila, jaká je její nejoblíbenější květina a co na její vášeň říkají její tři synové. Konec srpna nazýváte babím létem. Pro jaké květiny se teď vyplatí vydat se s košíkem? V přírodě uţ toho moc není, spíš plody jako šípek nebo trnky. Někde najdeme ještě aromatické rostliny, třeba ţebříček nebo pelyněk, který se dá v menších dávkách pouţívat i jako koření. Pak uţ ale nezbývá, neţ hledat na zahradě. Pro macešky, chryzantémy a měsíčky je babí léto ideální doba. Květina je vnímána jako dekorace. Platí to i na talíři nebo můţe nahradit i plnohodnotné jídlo? To asi ne. Já ráda říkám, ţe květina na talíři je jako broţ. Květina není kabát, který by vás zahřál. Květina dělá radost. A jak je to s jejich chutěmi? Můţete je k něčemu přirovnat, popsat je? Kaţdá květina má svou specifickou chuť, těţko je k něčemu přirovnávat. Některé květiny jsou kyselé, například šťavel či begónie, pak rozeznáváme hořké chutě květin, například řeřišnice nebo lichořeřišnice, jejichţ chuť je velmi podobná ředkvičkám. Květiny sladkých chutí rostou v létě, to je například růţe nebo denivka, ale málo rostlin je sladkých, protoţe cukr je pro ně zásadní látka a ukládají si ji jinde neţ v květech.



Jana VlkováVystudovala ekologii na Přírodovědecké fakultě UK a fakultu sociálních věd tamtéţ. Pracovala jako tlumočnice a překladatelka a později jako nezávislá publicistka. Věnovala se zejména tématům gastronomie a cestovaní. V prvně jmenovaném oboru zpracovávala vzájemné spojitosti mezi různými prostředími, kulinárními surovinami, technologiemi přípravy, tradicemi a vývojem. V současné době pracuje na knize s pracovním názvem Jíme kvítí a býlí, která by měla vyjít příští rok před vegetační sezonou. Jak jste se vlastně dostala ke květinám? Moje matka je botanik. Uţ od mládí jsem tedy ţila v prostředí, kde jsem se učila květiny poznávat. Posléze jsem vystudovala přírodovědeckou fakultu, obor ekologie. V tom jsem se ale zrovna nenašla, a tak jsem později vystudovala ještě ţurnalistiku. Několik let jsem pak psala o gastronomii. Kdy jste přišla na to, ţe se květiny dají jíst? Poměrně dávno, ale teprve nedávno jsem našla lidi, které se mnou sdílí podobnou vášeň. Díky nim se tomu mohu věnovat naplno. Experimentujete v kuchyni? Ano, ráda zkouším. Často také hledám inspiraci v jiných receptech, například ve francouzské kuchyni, protoţe francouzštinu ovládám z cizích jazyků nejlépe. Doma máte tři dospělé syny. Jak se tváří na vaše květinové pokrmy? Jedí je odmalička, takţe je mají rádi. Nejstarší je vegan a má to jako součást stravy. Druhý studuje estetiku, takţe se na to dívá z tohoto pohledu, a třetí je takový fyzický muţ. A i ten to má rád. Máte zahrádku, na které květiny pěstujete. Raději se o květiny staráte nebo vás to s nimi baví víc v kuchyni? Baví mě všechno: rejpat se v hlíně nebo chodit v přírodě a květiny hledat. Já jsem z Prahy a tam je to obzvláště těţké, protoţe všechno posekají sekačky. Najít zarostlá divoká území mi dělá radost. A baví mě to i v kuchyni, kdyţ s květinami experimentuji. Nelze se nezeptat: jaká je vaše oblíbená květina? Asi denivka. Je to totiţ trvalka a já bych chtěla být jako ona: čím je starší, a čím má méně péče, tím je krásnější. Denivka je totiţ velmi nenáročná květina, na jednom místě vydrţí téměř bez údrţby. Čím méně je přesazujeme, tím lépe rostou. A v kuchyni se dají pouţít různě, na sladký i na slaný způsob. Připravujete „květinovou" kuchařku. Můţete ji nějak představit? Kuchařka bude zahrnovat čtyři roční období: brzké jaro, pozdní jaro, horké léto a babí léto, tedy zhruba období od 15. dubna do 15. září. Kaţdé období tvoří deset receptů z květin, květů stromů a jiných rostlin, prostě ze všeho, co se podařilo v tom období získat. Je tam asi šedesát různých druhů divokých i zahradních rostlin. Kuchařka by vyjít začátkem února. Najdeme v ní tedy vaše recepty, které odzkoušeli a schválili vaši synové … Ano, jsou v ní pouze mé recepty. Nejspíš všechny pokrmy moji synové ochutnali, ale jestli je i schválili? To moţná ne. Ale stejně jsem je tam dala (smích)."

URL| http://www.denik.cz/stredocesky-kraj/biolozka-jana-vlkova-kvetina-na-taliri-je-jako-broz-dela-radost20140823-fsxp.html

Proč nastalo zklamání ze sociologie 23.8.2014

Lidové noviny

str. 19


Orientace 54

© 2014 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

JAN JANDOUREK Zamyšlení nad disciplínou, která nám o fungování společnosti mnohé říká, ale také neříká, ve světle inspirativního P. L. Bergera Před zhruba půlstoletím vyšla kniha Petera L. Bergera Pozvání do sociologie (Invitation to Sociology: A Humanistic Perspective). Nebyla to kniha jako jiné, stala se pastí či lákadlem pro mnoho lidí, kteří získali dojem, ţe sociologie a společenské vědy vůbec mohou být dobrodruţstvím. A jsou? Patřím ke generaci, která byla k sociologii nalákána knihami právě P. L. Bergera či Charlese W. Millse, ale také českými autory, kteří byli přesně opační neţ Berger, třeba Jan Keller. Četli jsme také a poslouchali Miloslava Petruska, Jiřího Kabeleho, Josefa Alana, Václava Bělohradského, zaţili ještě Miroslava Dismana, jezdili s Hynkem Jeřábkem do Kostnice i četli o výzkumech chicagské školy a odbíhali na formálně vytříbené přednášky Michala Černouška o Freudovi. Poznali jsme mnoho dalších skvělých lidí. Všechno to bylo na čerstvě zrozené Fakultě sociálních věd UK a bylo to něco jako dobrodruţství. Mohli jsme svůj obor míchat s psychologií a se sociální psychologií, s religionistikou i se statistikou. „Švédský stůl“ byl prostřen. Taky jsme pak jako absolventi skončili všude moţně od pravicových médií po ProAlt, od armády po tantra masáţe, od církve a ambasád po banky a sociální sluţby. A pak ţe se vysokoškolák neuchytí! Jen v té sociologii nás neskončilo aţ tolik. Proč? Jíte tu milou paní. Chutná? Kolegové se moţná ozvou s vlastní interpretací, ale něco bude moţná dáno tím, ţe jsme byli akademicky vychováni určitým způsobem, který uţ mizí. Peter L. Berger byl sociolog „interpretativní“ a literárně ovlivněný, stejně tak Miloslav Petrusek. Jan Keller aCh. W. Mills nás na dálku svými knihami školili v sociologii kritické a angaţované; Václav Bělohradský v tom, ţe přednáška se můţe blíţit extatickému kázání, a Ivo Bayer nás dokázal pobavit i usadit v Německu nasátým střízlivým liberalismem. Zaměření školy bylo výrazně kvalitativní. Nejenom „co“, ale taky „proč“ se děje, bylo důleţité. Jistě, limity mého popisu jsou zřejmé - jako by pro mě neexistovala sociologie na Filozofické fakultě UK, na Masarykově univerzitě v Brně či Sociologický ústav Akademie věd. Ale kaţdý je prostě odněkud. Všechno, co jsem v posledních letech pouţil, mi dala teologie a sociologie, které jsem vystudoval. Ale přiznejme si, oba obory nejsou dnes asi přes všechny granty a instituce v nejlepší kondici. Pro mnoho lidí znamenal vstupní bránu do sociologie výše zmíněný Peter L. Berger (1929), především díky knize Pozvání do sociologie. Stala se mezinárodním bestsellerem. Jak autor později poznamenal, svedl touto knihou na scestí mnoho mladých lidí, kteří pak poznali, ţe jsou na školách a v praxi tlačeni ke zcela jiné sociologii, neţ byla ta, kterou jim Berger tak lákavě vylíčil. Ale sám ji asi v oné době - počátkem šedesátých let nemohl napsat jinak. Autor se českým čtenářům vloni připomněl biografií Dobrodruţství náhodného sociologa, kterou vydalo brněnské nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury (pro Orientaci knihu recenzoval 27. 7. 2013 Roman Vido). Dílo je Bergerovou sociologickou autobiografií. Kromě toho má Berger ještě ţivot teologický, protoţe je luteránsky zaměřeným teologem. Tento aspekt - kromě toho nejnutnějšího - ale stojí v autobiografii stranou, aby tyto dvě odlišné oblasti lidského poznání autor nesměšoval. Co vlastně Berger ve svém slavném Pozvání do sociologie píše? Prvním poznáním sociologie je v jeho očích to, ţe věci nejsou tím, čím se zdají být. Sociální realita má mnoho významových vrstev. Kdykoli objevíme nějakou novou, změní se vnímání celku. Antropologové pouţívají termín „kulturní šok“, čímţ se míní vliv zcela nové kultury na nováčka. V extrémním případě podle Bergera takový šok proţívá zkušený západní badatel, kterému v půlce večeře sdělí, ţe to, co jí, je ta milá stará paní, s níţ hovořil minulý večer. Jak poznamenává, má to předvídatelné fyziologické i morální důsledky. Dnes uţ se většina průzkumníků s kanibalismem na cestách nesetkává, nicméně první setkání s mnohoţenstvím či rituály týkajícími se puberty, nebo i jen s tím, jakým stylem příslušníci některých národů řídí auta, můţe pro amerického (a nejen pro něj!) návštěvníka znamenat šok. Šok znamená nejen nesouhlas nebo znechucení, ale také pocit vzrušení, ţe některé věci mohou být opravdu velmi odlišné od těch, na něţ jsme si zvykli doma. Pohled za fasádu Pokud jde o sociologické bádání, zkušenost sociologického objevu je moţné popsat jako „kulturní šok“ minus geografické posunutí. Jinými slovy, sociolog se pohybuje doma - se šokujícími výsledky. Lidé, kteří se rádi vyhnou šokujícím objevům, věří tomu, ţe společnost je pouze to, co se učí v nedělní škole, a mají rádi bezpečná pravidla, by se měli od sociologie drţet dál. Neboli Bergerovými slovy: „Lidé, kteří necítí pokušení před zavřenými dveřmi, kteří nemají zájem o lidi, kteří se spokojí s tím, ţe obdivují krajinu, aniţ by přemýšleli o lidech, kteří ţijí v domech na druhé straně řeky, by si asi měli od sociologie drţet odstup. A lidé, jejichţ zájem spočívá hlavně v jejich vlastních myšlenkových konstrukcích, udělají stejně dobře, kdyţ se obrátí ke studiu malých bílých myší. Sociologie bude z dlouhodobého hlediska uspokojující pouze pro ty, kteří Plné znění zpráv


nedokáţou nemyslet na tak strhující věc, jako je sledovat lidi a snaţit se pochopit lidské záleţitosti.“ Klást si sociologické otázky předpokládá, ţe člověk má zájem dívat se z určitého odstupu na běţně přijímané nebo oficiálně úředně definované cíle lidského jednání. Rakouský rodák Peter Ludwig Berger uvádí několik příkladů, jak se dívat za „fasády sociálních struktur“. Příkladem můţe být politická organizace v určité komunitě. Pokud někdo chce zjistit, jak se řídí moderní americké město, je velmi snadné dostat se k oficiálním informacím. Ovšem musel by to být naivní člověk, aby věřil, ţe tento druh informací poskytuje plastický obraz politické reality dané komunity. Sociolog bude chtít znát i „neformální mocenské struktury“. Kdyţ studují sociologové moc, nahlíţejí do nitra oficiálních mechanismů, o nichţ se někdo můţe domnívat, ţe řídí moc v komunitě. Pokračování na straně 20 Proč nastalo zklamání ze sociologie Dokončení ze strany 19 Nebo další příklad. V západních zemích, zejména v USA, se předpokládá, ţe muţi a ţeny se berou, protoţe jsou do sebe zamilovaní. Jenţe jakmile se někdo dá do bliţšího zkoumání, zjistí, ţe Amorův šíp je veden spíše dost pevně definovanými směry danými třídou, příjmem, vzděláním a rasovým i náboţenským pozadím. Sociolog je veden logikou svého oboru - a díky ní odhaluje zákonitosti sociálních systémů. To nemusí být nutně v souladu s jeho temperamentem a sklony. Vskutku: můţe se stát, ţe sociolog, který jako jednotlivec, jako občan, můţe být smířlivého naladění, je profesně nucen jít proti tomu, co je povaţováno za samozřejmě dané. Zaskočeni realitou Ve svém nedlouhém, několikastránkovém textu Sociology: A Disinvitation? z roku 1992 Berger bilancoval poslední velká selhání svého oboru. Jmenuje čtyři, kdy došlo ve společnosti k vývoji, který sociologové nepředvídali. Předně na konci 60. let a v 70. letech povstala ve vyspělých západních společnostech silná protestní hnutí. Základnu měla v majetné vyšší střední třídě. Podle teoretických předpokladů měla být jinde. Na to, aby se právě tihle lidé stali revolucionáři, se přece měli příliš dobře. „Jak je moţné,“ ptá se Berger, „ţe někteří z nejvíce privilegovaných lidí na Zemi, a dokonce v dějinách, se ostře postavili proti společnosti, která jim ta privilegia poskytla? Jestliţe se člověk obrátí k americké sociologii, jak byla a stále je vyučována v mnoha vysokoškolských kurzech, najdeme tam přece tvrzení, ţe čím jsou lidé bohatší, tím jsou konzervativnější.“ „Ţivě si vzpomínám na scénu z okolí Brooklynu,“ píše zklamaný sociolog. „Naše okolí procházelo procesem rychlé gentrifikace (termín pro to, kdyţ boháči nakupují domy v oblasti chudších vrstev - pozn. autora). Byli jsme součástí toho procesu, sloţení okolí se měnilo z etnicky dělnické třídy v kvalifikovanou vyšší střední třídu. Téměř na kaţdé ulici byl skoro kaţdý dům v oknech vyzdoben tehdy politicky korektními plakáty:,USA z Vietnamu‘,,Milovat, ne válčit‘,,Zachraňte velryby‘ a podobně. S jedinou výjimkou domu, který si z toho dělal legraci:,Podporujte naše vojáky ve Vietnamu‘,,Podporujte místní policii‘ a,Registrujte komunisty, ne zbraně‘. V tomto domě ţil postarší ovdovělý veterán. Jednoho dne byl vystěhován, přišli úředníci a vyloţili jeho majetek na ulici. Pak ho vynesli na ulici sedícího v invalidním křesle, na hlavě měl čapku American Legion. Nějací kamarádi ho vyzvedli a odvedli pryč. Jeho majetek byl někam odvezen. Hned další týden se do domu nastěhovali noví lidé. Ihned se v oknech objevily mírové symboly.“ Berger povaţuje za omyl představu, ţe pozdní 60. léta skončila. Nikoli, jen se kulturně a politicky institucionalizovala. Problém vysvětlit tento jev spočívá v ideologické slepotě, kdy sociologové stále vidí věci jako konflikt mezi hodnými a zlými, jen se trochu posunula politicky korektní znaménka. „Lidé nechtějí přijmout sociologické vysvětlení svých vlastních závazků.“ Druhým příkladem sociologického selhání je pro Bergera rychlý ekonomický vzestup zemí Dálného východu. Nejde jen o rychlost ekonomického zázraku, nýbrţ také o úspěšnou modernizaci v nezápadním kulturním kontextu. Nikdo nečekal vzestup Japonska. Všichni byli přesvědčeni, ţe konfucianismus bude překáţkou rozvoje v (Jiţní) Koreji a Číně. Dnes se právě tento filozofický směr všeobecně povaţuje za jednu z příčin východoasijského ekonomického úspěchu. Třetím případem je sekularizační teorie vzniklá v 50. a 60. letech minulého století. Podle ní modernizace přináší zmenšení významu, ba úpadek náboţenství v lidském ţivotě - a to v institucích i v individuálním vědomí. Jenţe se ukazuje, ţe tohle platí pro Evropu a ještě tak třeba pro Quebec, zatímco zbytek světa je stejně náboţenský, jako byl vţdycky. Kdyţ byl Berger v Íránu dva roky před svrhnutím šáha (stalo se v roce 1979), nikdo by neřekl, ţe se tak bude dít pod taktovkou islámu a Chomejního. Bergerova ţena Brigitte byla v té době v Turecku a viděla mnoţství aut se zelenými vlajkami. Kdyţ se o tom zmínila tureckým hostitelům, byli překvapeni. Neměli dojem, ţe by se před jejich očima odehrávalo něco náboţenského, a byli to všechno sociální vědci a sekularizovaní intelektuálové. I sociologové mají problém posuzovat svět jinak neţ podle rohu, na kterém ţijí. Čtvrtým příkladem selhání je rozpad sovětského impéria a kolaps socialismu. Berger poznamenává znovu připomeňme, ţe text psal v roce 1992 -, ţe počátky i důsledky této události jsou pořád ještě příliš čerstvé, Plné znění zpráv


takţe není nutno někoho obvinit, ţe nemá po ruce vysvětlující teorii. Stejně tak by nebylo na místě obvinit sociology, ţe to nedokázali předvídat. Stojí nicméně za zmínku, ţe nebyli v předvídání o nic lepší neţ kdokoliv jiný. Základní otázka nicméně nezní, proč se „oni“ (rozuměj východoevropské reţimy) zhroutili, ale proč jsme se „my“ (Západ) ještě nezhroutili. Zajímavější někdy je pídit se a vysvětlovat, proč věci vlastně fungují, a nikoliv naopak. Rozumná věda, nerozumní lidé Proč sociologie tolikrát selhala? Berger v tom vidí plody myšlení „zajatého“ určitými modely. V sociologii k tomu vedlo mimo jiné zaujetí kvantitativními metodami a snaha přiblíţit se přírodním vědám. Na kvantitativním přístupu není samo o sobě nic špatného, existují však otázky, na něţ se nehodí. Jako věda je sociologie nutně cvičením se v racionalitě. To je však něco dost odlišného od domněnky, ţe běţné sociální jednání je vedeno racionalitou. Italský ekonom Vilfredo Pareto (1848-1923), sám matematicky orientovaný, věděl, ţe většina lidského jednání můţe být označena za jednání nelogické. Sociologie nesmí zaměnit vlastní racionální přístup za přístup celého světa. Levice je na ústupu, ale strůjci toho, ţe se věda mění v ideologii, jsou tu pořád. Podle Bergera k těmto prosazovatelům ideologičnosti dnes patří stoupenci feminismu a multikulturalismu. Většina ekonomů ţije v zajetí svých racionalistických předpokladů a velké mnoţství politologů padá do stejné pasti. Antropologové jsou podle Bergera pravděpodobně ještě více ideologičtí neţ jakákoli jiná společenskovědní disciplína a lidé v historických a humanitních vědách propadají kaţdé doktrinální módě, která do Nového světa přiletí přes Atlantik - „většinou s Air France, a kaţdá je ještě tmářštější a intelektuálně barbarštější neţ ta předchozí“. Patologie je v oboru uţ hodně zakořeněná a sociologii by pomohlo, kdyby se vrátila k velkým otázkám klasického období, aby byla metodologicky pruţná a bojovně antiideologická. Zůstali jsme tedy nakonec jako sociologičtí sirotci, kdyţ sám guru vyjádřil skepsi? Ptal jsem se na to před dvanácti lety na Fóru 2000 Anthonyho Giddense (taky guru, poradce britského premiéra a autor další svádějící knihy - Úvodu do sociologie). Audience tehdy udílel jednu za druhou na Hradě za těţkými kovanými dveřmi v jakési komnatě. „Proč sociologie nepředpověděla společenský a politický zlom na konci roku 1989?“ ptal jsem se. Řekl: „Přírodní vědy stále ještě nedokáţou předpovídat zemětřesení. Předpověď je vţdy ošemetná záleţitost a společenští vědci si v předpovídání nevedou o nic lépe neţ přírodovědci. Přesto si myslím, ţe pokud jde o rok 1989, je docela překvapivé, ţe Sovětský svaz i východní Evropu studovaly na plný úvazek stovky vědců, a téměř nikdo si nepředstavoval, ţe se tyto události odehrají tak, jak se pak odehrály. Z toho bychom se mohli poučit: svět nás bude neustále překvapovat a vůbec nezáleţí na tom, jste-li sociologové. Svět je stále komplikovanější. A totéţ platí o lidském jednání.“ Domov můj a sociologie Co z Bergerových myšlenek o zklamání ze sociologie můţeme aplikovat na českou společnost? Na začátku 90. let se zdálo, ţe se společnost přesunula hodně doprava. Lidé v průzkumech deklarovali, ţe jsou pravicově smýšlející. Pak se ukázalo, ţe tomu tak není; spíše tím dávali najevo, ţe jsou proti komunistům a jejich momentálně zkrachovalému reţimu. Ţe se mládeţ v poměrně krátké době začne vymezovat proti generaci, která zaţila normalizaci, v takové míře nejspíš čekal málokdo. Trochu zlomyslně mohu ocitovat sám sebe jako proroka, protoţe 20. února 1997 jsem v MFDNES napsal: „Aţ s krvavými mozoly vybudujeme vysněný kapitalismus, další generace jím bude ostentativně pohrdat jako hnusným konzumem a uteče z domu, aby za peníze rodičů vedla,alternativní‘ ţivot mezi podezřelými ţivly v pochybných komunách. Očekávat, ţe nastane doba, kdy budou všichni pilně a svorně pracovat a ve zbylém čase si uţívat výdobytků kapitalismu, je nejenom iluzorní, ale také nebezpečná. Příliš snadno pak lze vzbudit dojem, ţe za starých časů bylo lépe a měl by přijít někdo, kdo zavede pořádek. Kandidáti na takovou funkci by se jistě ochotně našli uţ dnes.“ Zase tak chytrý jsem však nebyl, stačilo se dívat kolem sebe. Na fakultě jsem potkal studentku s červenými vlasy a s amplionem přes rameno, která říkala, ţe je třeba bojovat proti kapitalismu. A další studentku, která nám v hospodě řekla, ţe je z komunistické rodiny a oni to tenkrát v roce 1989 proţívali všechno jinak. Kdyţ tenkrát, tak zřejmě pořád. Samozřejmě není něco takového jako jedna mladá generace. Máme taky své jakoby hippies a yuppies a bobos a generaci Y a další odrůdy, někdy se jednotlivé exempláře dále přerodí v jiné - podle toho, jak nabývají či pozbývají rozumu. Ale je to generace, která proţívá „ošklivý nový svět“ a chce proti němu bojovat, přinejmenším pasivně nezájmem, nebo aktivně s amplionem. Mohli jsme to čekat předem, protoţe to se tak nejdéle po dvaceti letech stává vţdycky. Druhé selhání sociologie, ţe jsme nepoznali vzestup asijského kapitalismu, se nás tolik netýkalo, protoţe to ani badatele, ani lid nemuselo zajímat; naše téma to nebylo. Vrací se samozřejmě aţ dnes ve svých důsledcích, tedy především pokud jde o rostoucí vliv Číny a také asi významněji kvůli vietnamské menšině u nás. Menšině aktivní, početné a stále více asimilované. Plné znění zpráv


Pokud jde o třetí oblast, zrovna u nás se zdá, ţe platí. Patříme k výrazně ateistickým a sekularizovaným částem světa. Otázkou samozřejmě je, nakolik jde o skutečný ateismus, nebo jen odmítavý vztah k církevním institucím a oficiálním dogmatům. Existuje tady široká oblast neurčité spirituality (východní náboţenství, spiritismus, magické představy), kterou uţ mnozí autoři popisovali (Tomáš Halík, Zdeněk R. Nešpor, Ivan O. Štampach). Bergerova teze tedy nejspíš platí a Česko je buď výjimkou potvrzující pravidlo, nebo ani zas takovou výjimkou není. Teze čtvrtá, ţe sociologie nepředpověděla pád sovětského impéria, je pravdivá i v českých poměrech. Na to lze však namítnout, ţe impérium také padnout nemuselo, přinejmenším ne tak brzo a mohlo ještě pokračovat. Michail Gorbačov představuje skutečně ukázku úlohy osobnosti v dějinách. Další moţností je, ţe impérium nepadlo aţ tolik, jak jsme si na začátku 90. let mysleli. Máme být tedy také zklamáni ze sociologie? To je spíš věc mentálního rozpoloţení neţ objektivně posouditelného faktu. V kaţdém případě ani přírodní vědy nedokáţou předpovědět všechno, a to nepracují s člověkem coby svobodnou bytostí. Pozorovat, číst, myslet Tím se dostáváme k prozatímnímu závěru putování s Peterem Ludwigem Bergerem. Prostě se zdá, ţe ještě musíme hodně pozorovat, hodně myslet a hodně číst. Z Bergera třeba knihu Sociální konstrukce reality (1966, česky vyšla 1999), kterou napsal se svým kolegou a přítelem Thomasem Luckmanem. Pro pochopení sociálního konstruktivismu je to kniha základní. A v našem prostředí by další doporučenou Bergerovou knihou měla být Kapitalistická revoluce (1986, česky 1993). Je to skoro vášnivá obhajoba kapitalismu, která je apologií systému, o němţ se v intelektuálních kruzích vesměs nic dobrého neříká, aby se intelektuál neztrapnil. Při svém psaní Berger vyuţívá nejen znalosti textů, ale těţí ze „sociologického cestování“, kdy během své dráhy projel jako vnímavý pozorovatel mnoho zemí. Poznal tak reality, v nichţ lidé různých kultur ţijí, a také pak realitu pro sebe a i pro druhé konstruují. P. L. Berger se v závěru svého textu Sociology: A Disinvitation? domnívá, ţe současný stav oboru je sice patologický, avšak jeho protagonisté by měli problémům čelit. Aby se něco stalo, je třeba vrátit se k velkým otázkám klasického období, mít historické povědomí, být kosmopolitní, metodologicky flexibilní a „militantně neideologický“. Je to vlastně svým způsobem nakonec další svůdné pozvání, které můţe zase nechat povstat na oborovém poli nové bojovníky. Třeba se to podaří. Ostatně sám Berger cituje vtip: „Kdo je to sociolog? Člověk, který potřebuje grant ve výši jednoho milionu dolarů, aby našel svou vlastní cestu do nejbliţšího nevěstince.“ Je to zřejmě cesta trnitého hledání. *** Lidé, kteří necítí pokušení před zavřenými dveřmi, kteří se spokojí s tím, ţe obdivují krajinu, aniţ by přemýšleli o lidech, by si asi měli od sociologie drţet odstup V 90. letech se zdálo, ţe se společnost přesunula doprava. Lidé deklarovali, ţe smýšlejí pravicově. Ukázalo se ale, ţe tím tehdy jen dávali najevo odpor vůči komunistům. Proč sociologové nedokázali předpovědět kolaps sovětského impéria? Inu, přírodní vědy také dodnes nedokáţou předpovídat zemětřesení... Foto popis| KRESBA LELA GEISLEROVÁ Foto popis| Kapacita nejen sociologická - Peter L. Berger, vídeňský rodák a americký občan, je také luteránským teologem Foto autor| FOTO BOSTON UNIVERSITY O autorovi| JAN JANDOUREK, sociolog a publicista Autor je sociolog, spisovatel a publicista, v současnosti je redaktorem internetového serveru Reflex.cz

Úspěch léčby závaţných onemocnění 22.8.2014

ČRo Plus

str. 01

19:10 Radiofórum

Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Dobrý večer vám všem, kdo nás právě posloucháte a v této chvíli především vám, kdo chcete nejen poslouchat, ale chcete i diskutovat. Začíná posluchačská diskuse, začíná Radiofórum, u kterého vás vítá Petr Schwarz. Dnes budeme hovořit o velice těţkých ţivotních situacích, jaké s sebou nesou váţné nemoci. Asi všichni dnes vědí, ţe úspěch léčby nezávisí jen na lécích, přístrojích a odbornosti léčby, ale ţe velice podstatný je psychický stav pacienta a jeho okolí. To, nakolik se nemocný dokáţe nemoci postavit, coţ zase nezávisí jen na jeho vůli. A my jsme se vás dneska zeptali na vaše zkušenosti a názory, na kolik dokáţí v tomto ohledu pomoci lékaři, a coţ uţ je úvodní otázka, o které jste diskutovali přes den na internetu, jak podle vás umějí lékaři sdělovat závaţné diagnózy. Já uţ se na to zeptám posluchačů, kteří budou diskutovat v první části dnešního Radiofóra, napřed Jaroslavy Peroutkové. Dobrý večer. Jaroslava PEROUTKOVÁ -------------------Dobrý večer. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Tak na kolik a jak podle vás umějí lékaři sdělovat závaţné diagnózy? Jaroslava PEROUTKOVÁ -------------------Já si myslím, ţe je to hlavně o lidech, jo, nemůţeme to asi bagatelizovat obecně, jsou lékaři, kteří dokáţí velice citlivě, jsou to od přírody psychologové, kteří dokáţí velice citlivě člověku sdělit a dát mu i tu naději a jsou také lidé, lidé, kteří to řeknou prostě natvrdo a poraď si s tím. A já mám, já mám zkušenost, bohuţel uţ není ţivý, s tatínkem, který měl závaţnou diagnozu, a v podstatě 3 roky, 3 roky bojoval s rakovinou a pokud, pokud můţu, lékaři v té nemocnici, kdyţ mu sdělili, sdělili tu diagnozu, tak on přišel domů, jak kdyţ se nic neděje, jo, opravdu, opravdu prostě tak jako nabuzený, ano, ale ono se to dá, třeba se s tím dá něco dělat a třeba, třeba prostě zrovna já budu mít to štěstí a oni, a oni prostě udělají, co budou, bude v jeho, v jejich silách a prostě všeho srdnatě do toho a 3 roky, vlastně o 3 roky mu prodlouţili ţivot a docela si ho v mezích moţností dokázal i uţít, takţe tuhle tu zkušenost mám já, no, takţe asi tak, no. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------O lidech je to rozhodně a dostaneme se k tomu určitě v další části. Druhým přihlášeným do první části diskuse je Milan Sveřepa. Dobrý večer. Milan SVEŘEPA -------------------Dobrý večer. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Tak, jaká je vaše odpověď? Milan SVEŘEPA -------------------Tak já myslím, ţe v tom, ţe to záleţí na lidech, jak říkala předřečnice, se samozřejmě musí souhlasit, nicméně řekl bych, ţe to je právě to slabé místo, takţe to záleţí na lidech, ţe my v tom systémovém hledisku, myslím, ţe všichni najdeme ve svém okolí spoustu případů, kdy sdělení té diagnozy, ať uţ se jedná třeba o nemoc, ono se to taky velmi často týká třeba narození dítěte s postiţením, coţ je taky v podstatě podobný případ. Tak je uděláno velmi nešetřeně, leckdy doprovázené velkým tlakem na to, aby třeba právě v případě toho narození dítěte prostě byl jeho ţivot ukončen, nebo aby bylo odloţeno do ústavu, takţe já si myslím, ţe z toho obecně zobecnitelného hlediska tady opravdu panuje velký nedostatek v tom, ţe si myslím, ţe jsou prostě pacienti nebo lidé redukováni v zásadě jenom na tu fyzickou stránku a zapomíná se na nějaký jejich emoce a duševní rozpoloţení, které je v tom samozřejmě velice důleţité, já bych třeba k tomu případu, který byl před tím řečený, mohl říct z druhé stránky příklad toho, kdy se člověk dozví to, ţe má rakovinu, způsobem, ţe kdyţ si dojde pro výsledky vyšetření, tak mu řeknou, jo, vy uţ tady ale nemáte být, vy máte být na onkologii, takţe asi tak. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Ano. To opravdu citlivý přístup není. Dnes voláme i do Dánska Martu Nachman, Nachtman, pardon, dobrý večer. Marta NACHTMAN -------------------Dobrý večer. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Jaký je váš názor? Marta NACHTMAN -------------------Tak můj názor, spíš zkušenost je taková, ţe tady v Dánsku se klade mnohem větší důraz na psychickou pohodu pacienta, a to nejenom u těch váţných diagnoz, ale i u takových jako radostnějších věcí, jako je třeba těhotenství a porod, takţe obecně můţu říct, ţe se tady vlastně s pacienty komunikuje lépe, ta komunikace je taková věcná, to znamená, ţe jako neschovává se před námi ţádné informace, ale je vám to sdělováno vhodným způsobem, samozřejmě všude jsou výjimky, protoţe jsme jenom lidi, ale obecně je to vhodnějším způsobem a většinou i rovnou dostanete ještě doporučení nebo kontakt prostě na nějakou další pomoc psychologickou, ať uţ jde o přímo psychology nebo různá sdruţení, kde prostě pacienti můţou, pacienti se stejnou diagnozou, třeba s rakovinou prsu, spolu mohou sdílet ten úděl, který je čeká. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Takţe vidíte rozdíl v tomto mezi českým a dánským zdravotnictvím výrazný? Marta NACHTMAN -------------------Určitě. Jako můţu říct tady téma dnes jsou váţné diagnozy a já můţu vidět obrovský rozdíl třeba i v porodnictví, to jako, to nejste nemocný, ale chovají se k vám jako k člověku, mnohem líp a ona potom ta psychická pohoda ovlivňuje vlastně i průběh toho těhotenství a porodu, takţe i v těch veselých diagnozách to můţe pomoci. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Ano. Vydrţte mi, prosím, všichni tři chviličku na lince, já se k vám hned vrátím, vy ostatní dostanete příleţitost ještě za trošičku delší chviličku, ale dostanete, také zatím vydrţte, teď si poznamenejte číslo sem do studia, pokud ho neznáte, 221552755. Teď ale ještě představím svého dnešního hosta, či, pardon, dnes mimořádně hosty, zakladatele Nadačního fondu Klíček Markétu Královcovou a Jiřího Královce. Dobrý večer oběma. Markéta KRÁLOVCOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu Klíček -------------------Dobrý večer. Jiří KRÁLOVEC, zakladatel Nadačního fondu Klíček -------------------Dobrý večer. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Napřed asi stejnou otázku, jakou jsme kladli posluchačům, jak podle vás umějí lékaři sdělovat závaţní diagnozy, jaké vy máte zkušenosti? Jiří KRÁLOVEC, zakladatel Nadačního fondu Klíček -------------------No, tak my máme zkušenosti v podstatě podobné nebo shodné s tím, co uţ v těch příspěvcích zaznělo, ţe se to velmi liší případ od případu a člověk od člověka. A jenom nás vlastně vţdycky znovu fascinuje, protoţe my jsme na začátku své práce, coţ bylo někdy koncem 80. a začátkem 90. let, měli velikou snahu právě i tomu komunikování s pacientem nějak pomoci, takţe jsme překládali všemoţnou literaturu, která nám jako hodnotná přišla do ruky. A přišlo nám neuvěřitelné, ţe hodně věcí a zásad a principů, které se právě z toho k pacientům Plné znění zpráv


týkají, tak bylo uţ dávno velmi pregnantně formulováno a zároveň se vţdycky ty uţ jednou zodpovězené nebo dobře reflektované otázky vţdycky znovu v takových vlnách vracejí a do té praxe se příliš nedostávají. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Jenom, abychom si představili vlastně, co děláte, představte Nadační fond Klíček, alespoň krátce. Markéta KRÁLOVCOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu Klíček -------------------Představit krátce práci, která má za sebou uţ tolik let, bude nesnadný úkol, ale pokusím se o to, klíček vlastně vznikl, ne jako nápad - pojďme něco dělat, ale vznikl jako taková reakce a odpověď na takový velký přetlak, který jsme měli z osobního kontaktu s váţně nemocnými dětmi. On, jak manţel zmínil, tak ta naše práce začínala koncem 80. let, konkrétně, ta první zkušenost byla v roce 1988, kdy jsme se poprvé ocitli tehdy ještě jako studenti z Univerzity Karlovy na dětské onkologii v Motolské nemocnici v Praze a tenkrát jsme byli konfrontováni s prostředím, kde nebyli rodiče, kde byly jenom děti a to děti, které proţívaly nelehkou dobu svého ţivota, daleko od domova, izolováni od mnoha přirozených věcí, takţe to byl ten impuls. A od toho se odvinula spousta větví, které děláme, posluchače můţeme odkázat na naše webové stránky našeho Nadačního fondu Klíček, protoţe těţko to shrnout stručně, samozřejmě největší projekt, který asi nejvíc táhne pozornost, tak je snaha otevřít dětský hospic, my se staráme uţ 10 let, letos máme výročí 10 let od ... první dům toho našeho dětského hospice, o ten respitní dům, který je nabytý celoročně, pobyty rodinám s váţně nevyléčitelně nemocnými dětmi, vzděláváme herní specialisty, překládáme odbornou literaturu, v Motolské nemocnici máme uţ od roku 1993 ubytovnu pro mimopraţské rodiny, je toho víc, ale všechno to má jedno společné, prostě pomoci tomu, aby se stonalo dětem líp a aby ti, kteří by u té postýlky měli být, na to měli prostor. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Takţe zabýváte se hlavně dětmi? Markéta KRÁLOVCOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu Klíček -------------------Ano. Ano. Především. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Vy jste říkala dětský hospic, jak se liší dětský a dospělý hospic? Jiří KRÁLOVEC, zakladatel Nadačního fondu Klíček -------------------To by bylo na dlouhé povídání. Těch rozdílů je mnoho, jeden z nich je i ten, ţe dětský hospic nemá jako těţiště té své práce podporu v úplně závěrečné fázi ţivota, i kdyţ i tu ten skutečný dětský hospic samozřejmě je schopný poskytnout, liší se i spektrem diagnoz, protoţe v hospicích pro dospělé dneska převaţují onkologické diagnozy, coţ u dětských hospiců není pravidlem, liší se kapacitou, protoţe dětské hospice zpravidla mívají maximálně 8 lůţek pro rodinu, liší se tím, ţe je daleko méně medikalizovaný nebo má méně medicínský charakter, neţ dneska běţně mívají hospice pro dospělé, liší se tím, ţe i ta péče je daleko dlouhodobější, i třeba z hlediska podpory poskytované pozůstalým, a těch důvodů je opravdu nebo těch rozdílů je opravdu celá řada. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------To znamená, rozumím-li tomu správně, ţe v tom hospicu mohou být děti i s rodiči? Markéta KRÁLOVCOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu Klíček -------------------No, samozřejmě, naopak je spíš výjimečné, ţe se na nás některá rodina obrátí s tím, jestli by tam nemohlo být i dítě samotné, a pokud tu důvěru v nás mají a pokud my a i rodina jsme si jisti, ţe tu péči jsme schopni i v tom omezeném týmu, který zatím máme, zvládnout a ta rodina má nějaký váţný důvod pro to, aby si ulevila a vlastně to dítě nechala u nás samotné, tak s tím přivolíme, i kdyţ ta praxe bývá taková, ţe to dítě je doprovázeno často i několika členy rodiny a někdy dokonce i třeba svým vlastním zvířetem. Petr SCHWARZ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Na kolik je pro to dítě důleţité, právě aby bylo v nějakém známějším prostředí a co vlastně ten hospic nabízí proti domovu navíc? Markéta KRÁLOVCOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu Klíček -------------------Tak teď je otázka, jestli se budeme bavit o tom, co můţeme nabídnout my, nebo o tom, co obecně můţe dětský hospic nabídnout, pro představu, pro posluchače, kteří třeba nemají zatím ţádnou ani informaci o tom, ţe takové zařízení vůbec můţe existovat, my sami jsme byli před lety trochu šokovaní tím, kdyţ jsme slyšeli, ţe něco jako dětský hospic je, protoţe ta naše představa byla plná mýtů a neznalostí, měli jsme představu, ţe jde o nějakou umírárnu, kde jsou vedle sebe děti, místo toho, aby byly doma, takţe jsme byli trošku pobouřeni tou myšlenkou, ale kdyţ jsme viděli první dětský hospic na světě, tak jsme zjistili, ţe to, co jsme viděli na vlastní oči v anglickém Oxfordu, takţe vlastně totéţ, jako jsou naše plány, které vznikaly někdy v těch 80. a v počátku 90. let, a to je vlastně dům, kde je všem hezky, přestoţe je tam přítomna ta diagnoza a ta váţná nemoc, ta diagnoza váţné nemoci, takţe ty dětské hospice trošičku nahrazují a suplují tu širší rodinu a nabízejí všechno, co to dítě a ta rodina mohou potřebovat. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Tak téma jsme si podrobněji představili, pojďme zpátky k našim diskutujícím. Ano, posloucháte Radiofórum, posloucháte stanici Český rozhlas Plus, dnes se vás ptáme, jak podle vás se lékaři chovají k pacientům, na kolik jim umí sdělovat závaţné diagnózy, jak by se podle vás lékaři chovat měli, nyní o tom s ředitelkou Nadačního fondu Klíček a koordinátorem projektu Nadačního fondu Klíček, manţely Královcovi, diskutují posluchači Milan Sveřepa, Jaroslava Peroutková a Marta Nachtman. Marty Nachtman se napřed zeptám, jestli chce reagovat na něco z toho, co nyní padlo? Marta NACHTMAN -------------------Mně jenom jako velmi potěšilo to, ţe takováhle zařízení existují v Česku. A já teda vítám, /nesrozumitelné/ aţ relativně od pozdního věku, od 30 let, takţe jako znám taky situaci v Česku, a spíš mě jako mrzí, ţe vlastně v téhle té komunikační a psychologické a takové té, takovýho toho celistvého přístupu, ţe se toho chytají neziskovky, ţe to vlastně není jako součást toho standardního systému veřejný zdravotní péče, kde prostě tahle ta stránka je neustále podceňována. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Reakce Jaroslavy Peroutkové. Jaroslava PEROUTKOVÁ -------------------Paní mi to vzala z úst, já jsem přesně na tom, na to, nad tímhle tím uvaţovala, ţe by skutečně měli být lékaři a vůbec zdravotnický personál asi lépe připravovaný právě tady na ty situace, na to, jak hovořit s pacienty, jak jim podat informace, jakým způsobem, citlivě, moţná by nebylo od věci, ţe jde o velmi závaţný, prostě závaţnou diagnozu a jde třeba i sdělit něco závaţného rodičům nějakého dítěte, aby u toho byl třeba psycholog, který, který by v tom také mohl pomoci nebo prostě vymýšlet další a další věci, aby se vlastně těm pacientům ta psychika co nejméně narušila, tou, tím závaţným sdělením. A jinak bych chtěla strašně vyjádřit, prostě obrovský, obrovský obdiv a dík nadaci Klíček, protoţe to je ohromné, co dělají. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------A Milan Skořepa, Sveřepa, pardon, pardon. Milan SVEŘEPA -------------------Já bych k tomu asi dodal jenom to, ţe myslím, ţe z toho, z té předchozí diskuse jako vyplývá právě ten, ta zvýšená potřeba, to, ţe se neustále objevují nové a nové sluţby nebo iniciativy, které reagují právě na to, ţe člověk v případě nemoci nebo v jakékoliv jiné situaci, nejenom ta fyzická stránka, ale ţe pro ten jeho nějaký prospěch důleţitá i ta jeho emoční stránka a také vztahy s blízkými lidmi a ţe ta současná ... a ţe v zásadě jako je potřeba, aby toto současné české medicínské prostředí začalo víc tohle to reflektovat, vycházelo tomu víc Plné znění zpráv


vstříc, zatím to je spíš výjimečné a spíš se to děje ze stran právě nějakých neziskových organizací nebo jiných iniciativ. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Jak uţ tady padlo, domníváte se také, ţe lékaři by měli býti lépe třeba školeni právě v těchto otázkách? Milan SVEŘEPA -------------------Jednoznačně, já si myslím, ţe v případě jako profesní přípravy lékařů dochází právě k velmi jednostrannému zaměření se jenom na tu stránku medicínskou ve smyslu, vidím před sebou nějakou diagnozu, problém, odstřihnu se od toho zbytku a ten problém řeším a ţe je potřeba právě do toho zavést nějaký celistvější přístup k člověku. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Co si myslí manţelé Královcovi. Jiří Královec, ano. Jiří KRÁLOVEC, zakladatel Nadačního fondu Klíček -------------------Jestli bych mohl začít stručně reagovat, tak v podstatě se vším tím, co posluchači říkali, se dá jen souhlasit, jenom mám trošinku poznámku k tomu, co by měl dělat systém a co by mělo zůstávat na třeba těch neziskových organizacích. My si myslíme, ţe jsou věci, které systém při sebelepší vůli postihnout nemůţe a ţe je dobře, a o to bychom se měli všichni v nějaké podobě snaţit, ţe je dobře ten systém kultivovat a působit na to, aby ta společnost byla zralejší, ukotvenější, mravnější, ale ţe řada věcí nikdy nemůţe být systémově postihnuta. A ţe naopak je dobře, kdyţ některé věci stojí mimo ten systém, třeba sestra Francis Dominica, coţ je zakladatelka prvního dětského hospice vůbec, kdyţ na ní lidé opakovaně dotírali s prosbou, ať nějak charakterizuje, v čem vlastně dětská hospicová péče spočívá, tak řekla, ţe jde o to, aby to bylo rozšířené přátelství, aby to byl vlastně vztah s tou rodinou, vztah, který má osobní podobu, a to je něco, čemu se velice těţko, nebo k čemu se velice těţko můţete v systému dopracovat. Ona vůbec ta naše společnost je postiţena spoustou věcí a jak jsem zmínil na začátku, ţe jsme vlastně kontaktem se zahraniční literaturou zjišťovali věci, které nám jsou blízké a které dneska upadají v zapomenutí, zejména proto, ţe humanitní obory, které by měly tohle to povědomí šířit, tak jim dneska často jde o takovou originalitu, která je zaloţena někdy na takovém nefér šplhání po zádech autorit, tak třeba i tu /nesrozumitelné/ vnímají jako překonanou nebo Ivana Iljiče, coţ byl úţasně kritický myslitel, dneska ho málokdo zná, nicméně to byli lidé, kteří upozorňovali na to, jak nebezpečné je, kdyţ se ze společnosti vytratí takový nějaký transcendentní přesah. Uţ v roce 69 ta /nesrozumitelné/ psala o tom, jak vlastně ve chvíli, kdy člověk má pocit, ţe pozemská existence je to jediné, co má, tak mu najednou to utrpení přestává dávat smysl, přestává zapadat do nějakého smysluplného kontextu toho rodinného příběhu, nebo Ivan Iljič upozorňoval na to, ţe ve chvíli, kdy se vzdáváme jako lidé své vlastní autonomie a stále více věcí ze svého proţívání předáváme odborníkům, ať uţ jsou to lékaři a nebo psychologové, i ve věcech, které jsou v podstatě obecně lidské, takţe se tím jednak nesmírně ochuzujeme a jednak připravujeme o to, abychom vlastně si z toho trápení, které nás potkává, vţdycky potkávat bude, dokázali něco uţitečného odnést. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Přece jenom vy říkáte, ţe některé věci by samozřejmě měly stát mimo systém, na druhou stranu pro českého pacienta, zvláště, asi třeba ve, nechci říct většině, ale rozhodně v mnoha případech by třeba lidštější prostředí v nemocnicích určitě bylo přínosné. Markéta KRÁLOVCOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu Klíček -------------------Já bych jenom ráda dodala, a tady si troufnu být v pozici, kterou sama ráda nemám, ale taková jedna rada nebo spíš poznatek z kontaktu s mnoha tisíci rodinami, máme pocit, ţe ten problém veliký, který mezi těmi zdravotníky je, tak je ta pýcha, a naopak ta cesta ke změně je pokora, to jenom taková jakoby drobná poznámka, protoţe často lidem kolem Klíčku jsou tou vrbou a nebo jsou tím ramenem, na které dopadají lidi, kteří před malou chvílí, před pár minutami mluvili právě s někým ze zdravotníků a něco se těţkého dozvěděli. A jenom ještě malinkatá poznámka k tomu hroucení se nebo k té psychice, která by se neměla narušit, mohu říct věc, která je moţná zvláštní, ale je opravdu potvrzená mnoha, mnoha, mnoha zkušenostmi, protoţe těch rodin uţ jsme potkali tisíce za těch více neţ 20 let, velice zvláštní je, ţe to někdy je úplně naopak, ţe naopak ta rána, Plné znění zpráv


která přijde, a těţko se bránit tomu, ţe se něco naruší, kdyţ se dozvíte něco tak váţného, tak naopak je brána k novému poznání, k nové naději a k lepšímu proţívání, je to tak, ţe bych v tomhle tom třeba povzbudila lidi, kteří se bojí toho sdělování diagnozy, nebo kteří nějakým způsobem mají pocit, ţe je potřeba všechno nějakým způsobem zaobalit, protoţe naopak velice často vlastně ta konfrontace s vlastní smrtelností člověku otevře cesty a dá mu odvahu začít řešit věci, ke kterým dosud vlastně odvahu neměl. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Já se ještě na chvilku vrátím k našim posluchačům. Vybíráte si lékaře podle toho, jak dokáţou působit i psychologicky? Milan Sveřepa. Milan SVEŘEPA -------------------Jednoznačně. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Je to pro vás zásadní a nacházíte? Milan SVEŘEPA -------------------Tak v některých případech je to těţké, občas to vede k mnoha výměnám, ale, ale je to samozřejmě velice důleţité kritérium. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Co Jaroslava Peroutková. Jaroslava PEROUTKOVÁ -------------------Samozřejmě ten člověk, kterýmu já se svěřuju vlastně se svými nejintimnějšími věcmi, coţ, ţe jo, vlastně moje tělo je, tak by asi mi neměl být nesympatický, protivný, jo, mělo by se s ním dát skutečně mluvit nějak otevřeně lidsky a pak ano, jo, a kdyţ prostě se v ordinaci nesetkám s někým takovým a můţe to bejt oboustranný, já mu nemusím být taky sympatická, on za to třeba ani nemůţe, ale prostě asi vyhledám někoho jiného, to je jednoznačné. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------A co Marta Nachtman? Marta NACHTMAN -------------------Tak musím říct, ţe jsem měla štěstí asi na lékaře jak v Česku, tak i tady, takţe vlastně neměla jsem nikdy potřebu vyloţeně změnit lékaře, jediná osoba, se kterou jsem si příliš nepadla do noty, byla zubařka dětská tady, která mě přesvědčovala, ţe kojení po půlroce je nezdravé, ale dál k ní chodíme. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Dobře. Já vám v této chvíli děkuji za vaše diskusní příspěvky, rozhodně bychom museli, mohli debatovat dále, ale musíme uţ také dát prostor dalším posluchačům. Posloucháte Český rozhlas Plus, pořad Radiofórum, ve kterém dnes diskutujeme o zdravý a nemoci a o tom, jak umí lékaři sdělovat různé závaţné diagnozy pacientům. V této chvíli uţ se zcela otevírá linka 221552755, můţete začít volat, říci své názory, případně osobní zkušenosti, či se můţete ptát našich hostů, zakladatelů Nadačního fondu Klíček Markéty a Jiřího Královcových. Tak, tady opravdu padla poměrně velká spousta věcí. Já bych se vrátil ještě k tomu lidštějšímu prostředí v nemocnicích, vy na svých stránkách píšete, ţe humanizace nemocnic je dnes velice módním tématem, ale ne tak úplně se daří. V čem myslíte, ţe se nedaří hlavně? Markéta KRÁLOVCOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu Klíček -------------------Plné znění zpráv


Tak teď se dostáváme vlastně na začátek práce Klíčku, protoţe moje původní téma vlastně je téma diplomové práce, kterou jsem vlastně dělala v kontaktu s dětskou onkologií v Motole, tak bylo moţnosti uplatnění estetické výchovy u dítěte ve vyhraněné ţivotní situaci, takový dlouhý název, a tenkrát jsem vlastně zjistila, ţe estetizace a humanizace jsou opravdu dva úplně různé přístupy a ţe je mnohem snazší do nemocnice donést spoustu hraček, pozvat tam klauny, teď to myslím velice korektně, ale prostě pozvat tam kohokoliv, kdo by rozptyloval, kdo by tam přišel na chviličku a udělal tam nějakou show, divadlo, zahrál si s dětmi, a je to mnohem snazší, ale mnohem míň důleţité si troufám i dneska po těch letech říct, neţ pozvat vlastní mámu a dát jí tam prostor 24 hodin vedle postýlky dítěte a dokonce se s ní otevřeně bavit o všem, co jí zajímá. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Na linku 221552755 se dovolala paní Fišerová, dobrý večer. posluchačka -------------------Dobrý večer. Já jsem přišla k pořadu později, takţe nevím, kdo jsou vaši diskutující, ale ráda bych se k tomu vyjádřila. Paliativní péče v naší zemi není úplně, úplně dostatečná, mluvím z vlastní zkušenosti, před 7 měsíci nám zemřel nejstarší 19-letý syn, my jsme měli to velké štěstí, ţe nás doprovázela Cesta domů a chtěla by se tady přimluvit za to, ţe samozřejmě hospitní péče je velmi dobrá, určitě lepší, neţ nemocniční, ale moţnost doprovodit blízkého člověka doma, v domácím prostředí, v okruhu rodiny pro nás byla velmi důleţitá, bylo to velmi těţké, ale byli jsme za to velmi vděční. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Ano, tak děkujeme za podělení se o smutnou zkušenost. Jiří Královec. Jiří KRÁLOVEC, zakladatel Nadačního fondu Klíček -------------------Dobrý večer, já jsem jenom chtěl říct jednu věc, která je u nás moţná trošku zbytečně polarizovaná, protoţe dětské hospice všude na světě nabízejí i domácí hospicovou péči, ty týmy dětských hospiců vyjíţdějí do domácností a je tu regulérní součást toho, co vlastně ten hospic nabízí, takţe to není vůbec v protikladu. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Na lince 221552755 máme další posluchačku. Dobrý večer. posluchačka -------------------Dobrý večer. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Ano, můţete hovořit. posluchačka -------------------Já bych chtěla říct asi tolik, já mám taky velice špatnou zkušenost s lékařem, který léčil mojí dceru, která v 53 letech zemřela, byla léčena na Crohnovu nemoc a hrozně důvěřovala panu doktorovi, já ho ani nechci jmenovat, protoţe já, kdyţ jsem ho poprvé viděla, tak nevím, jak ona mu mohla důvěřovat, ten uţ na pohled byl tak nesympatickej. A 4 roky jí léčil na tu Crohnovu nemoc, kaţdý měsíc dojíţděla na tu léčbu, první léčba jí, ta byla špatná, tak jí nasadil další. No, ale vţdycky po tý léčbě dva dny měla teploty, nebylo jí dobře, špatnou krev měla, nakonec potom, co to chci říct, jo, před rokem, neţ zemřela, tak měla, tak ji zjistil, ţe má něco na játrech a přešel to a řekl, ţe to nic není, místo aby ji poslal někam jinam, tak jí stále léčil, léčil, aţ jí vyléčil do hrobu. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Jako opravdu mně je velice líto vaše smutná zkušenost, ale přece jenom toto je trošku jiné téma, neţ v této, v této chvíli řešíme. Já se vrátím ještě přece jenom k dětským pacientům. Na kolik je důleţitý psychický stav rodičů? Plné znění zpráv


Jiří KRÁLOVEC, zakladatel Nadačního fondu Klíček -------------------Víte co, psychický stav rodičů je pro děti důleţitý vţdycky, bez ohledu na to, jestli jsou nemocné nebo zdravé, samozřejmě, ţe ta nějaká souvislost psychosomatická je poměrně hluboká, dokonce zajímavé, ţe v historii byly medicínské systémy, které do určitého věku nikdy neléčili děti odděleně od rodičů, a dokonce to vnímali tak, ţe nemoc dítěte je vţdycky nějakým způsobem přístupná přes maminku. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Zbývají nám uţ opravdu jenom vteřin. Jak byste si představoval ideální nemocnici, protoţe k tomu jsme se nedostali. Já vím, ţe je to opravdu na dlouhé minuty, ale zkuste krátce? Jiří KRÁLOVEC, zakladatel Nadačního fondu Klíček -------------------Tak ideální nemocnice bychom si představovali tak, ţe je to místo, ve kterém ti lidé fungují v nějakém rovnoprávném postavení a kdy je to místo, které nabízí skutečnou sluţbu, tedy sluţbu, takţe tam ti lidé jsou na jedné rovině a není tam ten vztah asymetrický. A já bych moţná ještě vyuţil teda těch posledních vteřin k tomu, ţe bych posluchače, které tohle to téma zajímá, pozval na konferenci, kterou pořádáme a která se právě týká tématu psychosociální podpory dětí, my 12. září v Národní technické knihovně v Praze pořádáme konferenci, která se jmenuje Pediatrie z druhé strany, to je název kníţky, kterou při té příleţitosti budeme představovat, a ta se právě týká toho, jak vnímají nemoc a léčení lidé na druhé straně, to znamená, rodiče a děti, týká se principu péče, která s tou rodinou počítá a nesoustředí se pouze na pacienta samotného a informace o tom se dají najít na tom našem webu. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Ano. Tak to byla pozvánka na závěr dnešního Radiofóra, jehoţ hosty byli zakladatelé Nadačního fondu Klíček Markéta a Jiří Královcovi. Já děkuji, ţe jste si udělali čas a zase někdy na slyšenou. Markéta KRÁLOVCOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu Klíček -------------------Na shledanou taky všem. Jiří KRÁLOVEC, zakladatel Nadačního fondu Klíček -------------------Na shledanou. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------V pondělí budete s Markétou Ševčíkovou moci diskutovat o tom, jak jsou zaměstnavatelé vstřícní ke zkrácené pracovní době. Hostem ve studiu bude socioloţka Miriam Kotrusová z Katedry veřejné a sociální politiky Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity v Praze. Pro tuto chvíli se ale uţ od mikrofonu Českého rozhlasu Plus loučí Petr Schwarz.

Dění na východní Ukrajině 22.8.2014

ČRo Radioţurnál

str. 02

18:10 Ozvěny dne - publicistika

Vladimír KROC, moderátor -------------------V publicistice se vracíme k dění na východní Ukrajině, kam bez ohledu na stanovisko Kyjeva Červeného kříţe vyjel humanitární konvoj z Ruska. Teď zdravím politologa Martina Riegela z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Martin RIEGEL, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Plné znění zpráv


Dobrý večer. Vladimír KROC, moderátor -------------------Jak se to dá hodnotit, je to chytrý tah z ruské strany nebo podpásový vůči ukrajinským úřadům? Martin RIEGEL, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Je to moţná, řekněme, takový ten důsledek té úplně nejasné situace kolem toho humanitárního konvoje, kdy ono se to dostalo do nějakého mrtvého bodu, ţe Moskva samozřejmě musela asi přijít s nějakým aktivním krokem, ale zároveň je to porušení těch veškerých dohod, které byly s vládou Ukrajiny a s Mezinárodním Červeným kříţem. Vladimír KROC, moderátor -------------------Takţe to, co se na hranicích odehrálo, byste tedy neoznačil vysloveně za invazi? Martin RIEGEL, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já bych asi nehovořil o invazi, to je opravdu příliš silné slovo, ale bezpochyby je to, řekněme, naprosto zásadní porušení základních principů, je to porušení teritoriální integrity suverénního státu, v tomto případě Ukrajiny, které je naprosto nepřijatelné, sousední stát takovýto krok nesmí činit na území sousedního stát, tak to je vyloučené. Vladimír KROC, moderátor -------------------Čili Moskva nemá přece jen šanci tento postup obhájit, ţe podle dohody s Kyjevem Rusové odpovídají za bezpečný průjezd konvoje oblastmi pod kontrolou separatistů a to se právě děje. Martin RIEGEL, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Víte, ono, i kdyby k takové dohodě došlo, a došlo k ní, to neznamená, ţe ospravedlňují Moskvu k takovému tomu kroku, samozřejmě vláda Ukrajiny je suverénní, vláda v Kyjevě má moţnost si i takovou tu dohodu jednostranně, řekněme, jí pozměnit, odmítnout to a prostě to v ţádném případě to, ţe došlo k nějaké předběţné dohodě, naopak opravňuje Moskvu k takovémuto kroku. Vladimír KROC, moderátor -------------------Není to ale nakonec jen, dejme tomu, další menší provokace z ruské strany, epizoda, která zase odezní, anebo se tu rýsuje střet, který by mohl ohrozit i plánovanou schůzku prezidentů Porošenka s Putinem? Martin RIEGEL, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------To, jestli to ohrozí plánovanou schůzku, to asi nejsem schopen v tuto chvíli odhadnout, ale já, pokud bychom měl do určité spekulovat, tak předpokládám, ţe Moskva a prezident Putin se snaţí do určité míry testovat prostor, tak jako to činil na Krymu, zkouší, kam můţe zajít, jakým způsobem bude vláda v Kyjevě reagovat a vláda v Kyjevě opravdu teďko na to reaguje velmi zdrţenlivě, chce se vyhnout nějaké ozbrojené konfrontaci, nicméně stejnou strategii volila i na Krymu a nakonec se ukázalo, ţe tam došlo k anexi suverénního území, takţe si myslím, ţe tam opravdu opět dochází k nějaké hře, kdy ti aktéři na sebe koukají, hrají na mrkanou a snaţí se otestovat, kdo dřív uhne. Vladimír KROC, moderátor -------------------Soudí Martin Riegel z Institutu politologických studií Univerzity Karlovy. Děkuju, na shledanou. Martin RIEGEL, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Hezký večer. Plné znění zpráv


Hádka o noviny 22.8.2014

Prima

str. 10

18:55 Zprávy FTV Prima

Karel VOŘÍŠEK, moderátor -------------------Zvoní klasickým tištěným novinám umíráček? Kdy jim dá internet poslední smrtící úder? Jsou lidé, kteří se o to dokáţí do krve pohádat. Jak je to u nás? To zjišťoval reportér Zbyněk Zykmund. Cestou by mohlo být propojování tištěného zpravodajství s internetovým. Patrik BUŇKA, redaktor Zbyněk ZYKMUND, redaktor redaktor -------------------Český konzervativní čtenář si svoje ranní noviny pořád neodpustí. Podle Unie vydavatelů si v posledních 14 dnech aspoň jeden deník přečetlo 7 z 10 Čechů. Články v denním tisku totiţ mají šanci jít víc do hloubky. Jan JIRÁK, mediální odborník, FSV UK -------------------Předností novin vůbec je to, ţe pořád ještě jaksi vyrábějí, řekl bych, pořádnou ţurnalistiku. Patrik BUŇKA, redaktor Zbyněk ZYKMUND, redaktor redaktor -------------------Trend je podle odborníků jasný. Velké mediální skupiny musí kombinovat větší mnoţství aktivit, aby se uţivily. Jan JIRÁK, mediální odborník, FSV UK -------------------Ukazuje se, ţe silní hráči tištěných médií mají tendenci přeţívat tím, ţe kombinují internet a tištěná média. Patrik BUŇKA, redaktor Zbyněk ZYKMUND, redaktor redaktor -------------------A naopak. Slabší hráči na mediálním trhu zaznamenávají větší pokles. Trafikanti hlásí, ţe novin na stáncích se prodává o něco míň. Jan KOVAŘÍK, majitel trafiky -------------------Určitě má vliv ta příloha teda. Třeba čtvrteční Mladá fronta, ţe jo, tý se prodá určitě dvakrát tolik neţ normální Mladý fronty. Patrik BUŇKA, redaktor Zbyněk ZYKMUND, redaktor redaktor -------------------Ţe přílohy táhnou, vědí i samotní vydavatelé novin. Na podzim proto spustí revoluci nejčtenější český zpravodajský deník. Štěpán KOŠÍK, předseda představenstva MAFRA -------------------Budeme předělávat Mladou frontu Dnes tím způsobem, ţe kaţdý den bude obsahovat magazín, který bude mít v podstatě časopisový tvar. Patrik BUŇKA, redaktor Zbyněk ZYKMUND, redaktor redaktor -------------------Plné znění zpráv


Uţ dnes se ale vydavatelství můţe pochlubit skvělými výsledky. Za prvních 7 měsíců se mu podařilo zdvojnásobit zisk v porovnání se stejným obdobím loňského roku. Štěpán KOŠÍK, předseda představenstva MAFRA -------------------Nové obchodní příleţitosti vyhledáváme u tiskáren, kde jsme získali asi za 130 milionů nových zakázek. Co se týče zákazníků směřujících do inzerce, tak je to o nabídnutí speciálních projektů. Patrik BUŇKA, redaktor Zbyněk ZYKMUND, redaktor redaktor -------------------Své čtenáře si deníky udrţují a nové získávají také pomocí různých věrnostních a předplatitelských programů a odměn. V silné konkurenci si musí kaţdý najít svou strategii. Zbyněk Zykmund a Petrik Buňka, Prima FTV.

Polský představitel muslimů odmítá zahalování ţen a větší část práva šaría 22.8.2014

reflex.cz

str. 00

Zprávy

Přední představitel umírněných muslimů v Polsku profesor Selim Chazbijewicz odsoudil zahalování hlav muslimek, jeţ se stává mezi evropskou muslimskou komunitou stále populárnější. Chazbijewicz také kritizuje postupnou arabizaci polských muslimů. Zahalování hlav a tváří muslimek je „vynález“ středověkých islámských teologů. Islámské právo šaría musí být odmítnuto ze tří čtvrtin a islám musí být odarabizován. Takové a podobné reformní názory hlásá Chazbijewicz v rozhovoru pro polský web natemat.pl. V rozhovoru Chazbijewicz prohlásil, ţe se teologie islámu nevyvíjí od 11. století (podle křesťanské éry). On sám je zastáncem vývoje islámu podle potřeb vývoje lidské civilizace. Řekl, ţe je pro něj velkou absurditou, ţe dnes mnozí muslimové usilují napodobovat výklad islámu podle středověkých muslimských učenců, kteří jsou primitivy. Chazbijewicz také odmítá brutální fyzické tresty (bičování, sekání, kamenování) a označuje je za poplatné době vzniku v raném středověku. Tento umírněný muslim také varuje před polskými muslimy, kteří v současné době bojují v řadách islámských teroristů v Sýrii a Iráku. „To je důvod, proč my do muslimské komunity v Gdaňsku nepřijmeme nikoho bez přísné evidence. Máme veškeré osobní údaje lidí, neboť za ně neseme zodpovědnost,“ řekl Chazbijewicz. V závěru rozhovoru odpověděl na otázku ohledně odporu části polské veřejnosti vůči údajné snaze tamějších muslimů zavádět v Polsku islámské právo: „Šaría (islámské právo) musí být ze tří čtvrtin odmítnuta. Zůstává tedy pouze otázka praktikování modlitby. My, polští muslimové, dnes nemůţeme postupovat podle pravidel práva ze středověku.“ Kdo je Selim Chazbijewicz Celým jménem Selim Mirza Beg-Juszeński Daniar Chazbijewicz , narozen roku 1955 v polském městě Gdaňsk. Polský muslim, doktor humanitních věd a profesor. Pochází ze šlechtického rodu polsko-litevských Tatarů. V roce 1991 získal titul doktor humanitních studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Adama Mickiewicze v Poznani. Působí jako profesor na Warminsko-Mazurské Univerzitě v Olštýně. Je autorem osmi knih a básnických sbírek. Chazbijewicz je také spoluzakladatelem Sdruţení Tatarů v Polské republice, kterému v letech 1999 aţ 2007 předsedal. Do roku 2003 byl rovněţ duchovním muslimské komunity v Gdaňsku. Kandidoval v roce 1997 ve volbách za Hnutí za obnovu Polska a v roce 2011 kandidoval do polského senátu v parlamentních volbách za stranu Právo a spravedlnost.



URL| http://www.reflex.cz/clanek/58553/polsky-predstavitel-muslimu-odmita-zahalovani-zen-a-vetsi-cast-pravasaria

První kamiony ruského konvoje přijely do Luhansku, Ukrajina protestuje 22.8.2014 zpravy.rozhlas.cz str. 00 / evropa Vojtěch Berger,Martin Dorazín, mkp, ČTK Do Luhansku dorazily první kamiony ruského konvoje s humanitární pomocí. Konvoj se dnes dal do pohybu po týdnu stání na ukrajinských hranicích. Rusko uţ nechtělo dál čekat na bezpečnostní záruky, které pro průjezd poţadoval Červený kříţ. Podle generálního tajemníka Severoatlantické aliance Anderse Fogh Rasmussena je vjezd konvoje na ukrajinské území bez souhlasu Kyjeva do očí bijícím porušením ruských mezinárodních závazků. Ukrajina stihla provést celní odbavení jen u malého počtu kamionů. Rozhodla se ale, ţe nebude konvoji bránit v cestě, aby se vyhnula obviněním z provokací. Kyjev však postup Ruska ostře odsoudil.Šéf ukrajinské tajné sluţby SBU Valentin Nalyvajčenko označil jízdu konvoje po ukrajinském území za přímou invazi Ruska. Prezident Petro Porošenko byl mírnější a mluvil o jasném porušení mezinárodního práva. Premiér Arsenij Jaceňuk řekl, ţe se Rusko nemůţe smířit s příklonem Ukrajiny k západu.Prezidentské kanceláře Ruska a Ukrajiny se dohodly, ţe humanitární pomoc je potřeba doručit co nejrychleji. V té souvislosti se objevily i odhady, podle kterých by konvoj po vyloţení nákladu mohl ještě dnes zamířit zpátky do Ruska.Ruská strana argumentuje záměrnými průtahyPodle ruských zdrojů uţ na východní Ukrajinu vjelo více neţ 100 kamionů, a to bez souhlasu kyjevské vlády a bez doprovodu zástupců Mezinárodního výboru Červeného kříţe, jak původně předpokládaly dohody.„Náš konvoj s humanitárním nákladem vyjíţdí směrem k Luhansku,“ oznámil ředitel tiskového odboru ruského ministerstva zahraničí Alexandr Lukaševič.Ruský humanitární konvoj vjel na Ukrajinu. Kyjev mluví o přímé invazi, zasahovat ale nebude„Situaci s nekonečnými umělými průtahy uţ déle nestrpíme. Konvoj se stovkami tun akutně potřebné humanitární pomoci týden stál na hranici,“ připomněl Lukaševič a obvinil ukrajinskou stranu i její západní spojence z vědomého maření humanitární mise.Vysoký ruský diplomat důrazně varoval před provokacemi a útoky na ruský konvoj. NATO stupňuje kritiku MoskvyVjezd konvoje na ukrajinské území bez souhlasu Kyjeva je do očí bijícím porušením ruských mezinárodních závazků, které povede k další izolaci Moskvy, prohlásil dnes generální tajemník Severoatlantické aliance Anders Fogh Rasmussen. Také šéfka diplomacie Evropské unie Catherine Ashtonová řekla, ţe Rusko "zcela jasně narušilo ukrajinské hranice".„Můţe to jen prohloubit krizi v regionu, kterou vytvořilo samo Rusko a kterou Rusko nadále přiţivuje,“ uvedl Rasmussen v prohlášení k ruskému konvoji, který bez souhlasu Kyjeva a bez zprostředkování Mezinárodním výborem Červeného kříţe překročil ukrajinské hranice.„Je to moţná důsledek ne úplně jasné kolem humanitárního konvoje, kdy se to dostalo do mrtvého bodu,“ poznamenal Martin Riegl z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. „Takţe Moskva musela asi přijít s nějakým aktivním krokem, ale zároveň je to porušení veškerých dohod, které byly s vládou Ukrajiny a Mezinárodním výborem Červeného kříţe.“„Nehovořil bych o invazi, to je opravdu příliš silné slovo, ale bezpochyby je to naprosto zásadní porušení teritoriální integrity suverénního státu, v tomto případě Ukrajiny, které je naprosto nepřijatelné. Prostě sousední stát takovýto krok nesmí činit na území sousedního státu, to je vyloučené,“ zdůraznil Riegl.Kritický je i Pentagon. Moskva svým jednáním jen zvyšuje napětí kolem ukrajinské krize, říká jeho mluvčí John Kirby: „Rusko nemůţe bez povolení posílat na ukrajinské území ţádné osoby, vozidla ani zásilky. Moskva jasně narušuje suverenitu Ukrajiny. Konvoj se musí bezpodmínečně vrátit do Ruska.“Mezitím se v Luhanské i Doněcké oblasti dál ostře bojuje. Konvoj nakonec nedoprovázeli pracovníci Červeného kříţe, ale eskorta proruských separatistů.Vše o krizi na Ukrajině Zvětšit mapuRuský humanitární konvoj vjel na Ukrajinu. Kyjev mluví o přímé invazi, zasahovat ale nebudeRuský konvoj s humanitární pomocí by se mohl dostat na území Ukrajiny uţ zítraPříští týden by se měli poprvé setkat prezidenti Ruska a UkrajinyNa východě Ukrajiny dál pokračují těţké boje, Kyjev chystá několik mírových rozhovorůWashington kritizuje Moskvu za podporu separatistů na Ukrajině, Rusko popírá zničení kolony

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1387898

V nové soutěţi na Temelín si uţ Rusy nedokáţu představit, Plné znění zpráv


21.8.2014

Ekonom str. 20 Téma - Rozhovor David Tramba

říká vládní velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška Jako vládní zmocněnec pro rozšíření Temelína v létě skončil, v pozici velvyslance pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška ovšem nadále zůstává. Nová vláda má prý o jeho sluţby stále zájem. „Tuto funkci zastávám od roku 2006 a díky Vladimiru Putinovi mám stále co dělat,“ říká Bartuška v rozhovoru pro týdeník Ekonom. * Není to paradox rušit pozici zmocněnce pro Temelín ve chvíli, kdy se ministři financí a průmyslu jasně vyslovili pro další rozvoj jaderné energetiky v České republice? Uţ jste někdy viděl, ţe by se něco postavilo jen schválením nějakého dokumentu? Ve schvalování jsme poměrně dobří, ale podívejte se, co jsme všechno za posledních 20 let neudělali. Stále nemáme dobudovanou dálniční síť, vysokorychlostní ţeleznice a tak dále. Odhodlání prokáţete prací a penězi, ne slovy. * Kdyţ jsme u peněz, bez státem garantované výkupní ceny elektřiny z nových jaderných bloků nebude stavět ČEZ ani nikdo jiný. Nikdo nebude v Evropě investovat do jakéhokoli nového energetického zdroje, pokud nebude mít garantovanou návratnost. Podpora obnovitelných zdrojů v Evropské unii vytvořila situaci, kdy cena pro koncového spotřebitele je vyšší neţ dříve, ale cena silové elektřiny je hluboko pod úrovní návratnosti nové jaderné, plynové nebo uhelné elektrárny. Ostatně ani obnovitelné zdroje by nikdo nestavěl, kdyby neměl subvencovanou výkupní cenu. Pokud nebude vláda ochotna tyto garance poskytnout, nemá smysl o této věci dále hovořit. Ţádný princ na bílém koni, který by nové elektrárny jen tak zaplatil, nepřijede. * Měl by nové jaderné bloky v Temelíně či Dukovanech stavět ČEZ, nebo někdo jiný? Třeba podnik stoprocentně ovládaný státem? Společnosti ČEZ trvalo pět let, neţ sestavila tým pro rozšíření Temelína. Vybudovat nový podnik na zelené louce je jistě moţné, ale ztratili bychom mnoho let a stálo by nás to mnoho peněz navíc. Není vůbec jednoduché splnit všechny poţadavky Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, Euratomu a Mezinárodní agentury pro jadernou energii. Klíčový problém je sehnat lidi. Skutečných odborníků na tuto oblast je v Česku málo. Uţ jen přetáhnout je z ČEZ do vznikajícího podniku s nejistou budoucností bude těţké. * Co si myslíte o názoru, ţe investorem by měl být podnik spjatý s dodavatelem nových jaderných reaktorů. Nové bloky by vyrostly třeba na základě partnerství veřejného a soukromého sektoru. Nechápu logiku, proč nechat nové jaderné bloky v České republice – s garantovanou výkupní cenou – v majetku zahraničního subjektu. To by znamenalo, ţe zisky budou odtékat do zahraničí. Jako by nestačilo, ţe takto odtékají na zahraniční účty zisky českých bank. * Pozorujete u nové vládní koalice strategické uvaţování? Zajímá se vůbec o to, zda budeme mít za 20 let z čeho vyrábět elektřinu? Horizont dlouhodobého přemýšlení prakticky zmizel. Nelze se tomu divit, za posledních 12 let se tu vystřídalo osm premiérů. Jakmile vidím materiál s označením „strategie“ či „strategický“, obdivuji odvahu autorů, ţe něco takového předkládají. Jen strategií konkurenceschopnosti tu vzniklo osm, ale ţádnou z nich jsme bohuţel nenaplnili. * Máme vůbec na to postavit a spustit v této zemi nové jaderné reaktory? Ano, jako jedna z mála evropských zemí jsme toho schopni. Ale tuto kapacitu postupně ztrácíme. Stačí, kdyţ se rozprchne tým lidí, který má v současnosti ČEZ. * Nenastal čas znovu přepsat státní energetickou koncepci? Stačí zmínit dění na východě Evropy či v Iráku. Není to nic nového. Nestabilita na trhu s ropou panuje uţ od první ropné krize v roce 1973. Skoro s kaţdým vývozcem ropy a plynu v našem okolí – s výjimkou Norska – byly, jsou nebo budou problémy. Ať uţ jde Plné znění zpráv


o Irák, Írán, Alţírsko, Libyi, Nigérii a tak dále. Ani problémy s Ruskem nejsou ničím novým, stačí připomenout plynové krize let 2006 a 2009. * Kdyţ přihlédneme k letošním událostem na východě Evropy, je pro nás Rusko ještě partnerem? Měl by Rosatom mít moţnost účastnit se nového jaderného tendru, bude-li vyhlášen? Jiţ v roce 2009 jsem chtěl ruského uchazeče ze soutěţe vyloučit, ale tehdy jsem neuspěl. Letos uţ nevidím jediný důvod, proč Rusy vůbec oslovovat. Rosatom je státní koncern zodpovídající za mírový i vojenský jaderný program. V případě dalšího stupňování krize je jen otázkou času, kdy se objeví na seznamu podniků postiţených sankcemi. A poté budeme svědky, jak padnou projekty Rosatomu na stavbu nových bloků v Maďarsku, Finsku nebo Jordánsku. * Pokud se krize na Východě bude dále stupňovat, přijdou evropské země o dodávky ruského plynu a ropy. Je reálné tento výpadek něčím nahradit? V březnu, kdy krize kvůli Krymu vypukla, jsem řekl: počítejme s tím, ţe tranzit plynu a ropy přes Ukrajinu můţe skončit v kterémkoli okamţiku. Jsme na to připraveni. Plyn lze do Česka dovézt v potřebném mnoţství jinými cestami, v horší situaci bude Maďarsko nebo Bulharsko. Dokonce i situace, kdy by Rusové vývoz plynu zastavili úplně, je řešitelná, i kdyţ jedna či dvě nejbliţší zimy by byly velmi těţké. Pak by to byla otázka ceny. Evropské země by musely nabídnout atraktivní cenu, aby přitáhly zájem vývozců zkapalněného plynu. * Bavili jsme se o zemním plynu, ale horší bude nahradit výpadek dodávek ropy. Tam je uţ dnes problém nasytit globální poptávku. Hlavní problém vidím v tom, ţe eskalace rusko-ukrajinského konfliktu by posílila faktor strachu a zvedla cenu ropy. Ale to neznamená, ţe se máme Ruska bát. Je menší zlo platit 50 korun za litr benzinu neţ mít před domem ruské tanky. * Obávám se, ţe řada Čechů má opačný názor. Zdraţení cen paliv a energií se lidem líbit nebude. Dnes se hraje o více neţ o to, kolik bude stát plyn nebo ropa. Není moţné, aby se Evropská unie jakoţto největší světová ekonomika nechala vydírat zemí, která kromě ropy a plynu nemá co nabídnout. Mezinárodní sankce jiţ zdecimovaly ruské bankovnictví a zastavily rozvoj těţebního průmyslu v zemi. A jak na to Rusové odpověděli? Zakázali svým lidem kupovat francouzské sýry, paštiky Hamé a polská jablka! S pomocí podobných zákazů se Rusko znovu světovou supervelmocí opravdu nestane. * Jak myslíte, ţe tato krize dopadne? Stále jsem přesvědčen, ţe aţ tato nová studená válka skončí, Rusko bude opět chtít zavést normální vztahy s námi a my s ním. Nemá smysl vybudovat si nezdravou závislost třeba na dodávkách ze severní Afriky. Stačí se podívat na dění v Libyi, která je na pokraji rozpadu. Řešením do budoucna je mít diverzifikované portfolio dodavatelů plynu, které bude zahrnovat Alţírsko, Libyi, Katar, Rusko, Turkmenistán, ale třeba i Austrálii, která se brzy zařadí mezi největší vývozce zkapalněného plynu. *** Václav Bartuška (46) • Vystudoval ţurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, patřil k vůdcům studentské revoluce v listopadu 1989. • Poté se stal členem parlamentní komise pro vyšetřování policejního zásahu dne 17. 11. 1989, své zkušenosti zveřejnil v knize Polojasno. • Následně pracoval jako novinář, pak vykonával funkci generálního komisaře české účasti na výstavě Expo 2000 v Hannoveru. • V roce 2006 nastoupil na ministerstvo zahraničí, stal se zvláštním velvyslancem ČR pro otázky energetické bezpečnosti. • V letech 2010 aţ 2014 současně působil jako vládní zmocněnec pro rozšíření Jaderné elektrárny Temelín. Foto autor| Foto: Matej Slávik



S NÁDECHEM THAJSKA 21.8.2014

Hospodářské noviny str. 17 Aneta Štefánková

Gourmet

Pracovní oběd ŘEDITELKA NADACE TEREZY MAXOVÉ TEREZIE SVERDLINOVÁ PROPADLA ASIJSKÉ KUCHYNI. Asii navštívila Terezie Sverdlinová uţ mnohokrát, ale stále má pocit, ţe se jí ještě dostatečně nenabaţila. Proto si chutě a vůně tamějšího jídla ráda připomíná i v Praze. Pro naše setkání vybrala thajskou restauraci Café Buddha na Národní třídě. A to především proto, ţe tu vaří rodilí Thajci, takţe jídlo má domácí a autentický šmrnc. „Vyhovuje mi také, ţe toto místo zatím lidé nemají tolik v povědomí, takţe se můţu plně věnovat své schůzce. V některých restauracích často potkáte spoustu partnerů, známých či lidí z byznysu, coţ je někdy výhoda, jindy po pravdě řečeno naopak, protoţe člověk ztrácí klid a koncentraci,“ vysvětluje svůj výběr pozitivně naladěná ředitelka Nadace Terezy Maxové dětem. Ještě neţ si vybereme jídlo, má jasno o zakončení oběda. „Určitě si dám dezert. Mají tu moje milované mango sticky rice,“ ukazuje nadšeně v jídelním lístku na název, který mi zatím nic neříká. Necháváme se unášet exotickou atmosférou. Křehká blondýnka s velkýma modrýma očima přiznává, ţe má pro Asii slabost. Poutavě vypráví o tom, jak si v Thajsku uţívá tradiční masáţe, jak v chaotické Indii absolvovala ajurvédskou očistu těla, v Japonsku se na pět hodin zapomněla v zenové zahradě nebo jak si v Barmě vyzkoušela ţivot bez bankomatů a mobilních telefonů. Nejkrásnější pláţe jsou podle ní v Austrálii, zemi jejího manţela. K obědu si nakonec vybírá salát z avokáda a zelených jablek, který se podává s krevetami. Já si objednávám sushi set nazvaný Akita. Terezu Maxovou jsem neznala Světoběţnice Tereza Sverdlinová pochází ze Zábřehu na Moravě. V dětství hrála na klavír a uvaţovala o studiu na konzervatoři. Nakonec se ale rozhodla pro gymnázium. Krátce po revoluci ji totiţ nadchla představa, ţe by se mohla podílet na veřejném dění, proto začala studovat politologii na Karlově univerzitě. Školu sice dokončila, ale oboru se kromě několika stáţí při studiu nikdy nevěnovala. „Potřebuji mít srdce a rozum v rovnováze a myslím, ţe v prostředí politiky, aniţ bych ho chtěla jakkoli hanit, by se mi to nepodařilo,“ vysvětluje Sverdlinová. Na první setkání se světoznámou topmodelkou si vzpomíná ţivě. „Byla jsem typická studentka politologie. Místo toho, abych četla Elle, jsem se snaţila louskat The Economist. Takţe se musím přiznat, ţe jsem netušila, kdo Tereza Maxová je,“ směje se. „Hned při našem prvním setkání byla Tereza naprosto odzbrojující. Měla jsem pocit, ţe to je člověk, kterého znám celý ţivot,“ popisuje Sverdlinová, která v nadaci pracuje uţ osmnáct let. Můţe tedy srovnávat, jak se priority nadace měnily. „Kdyţ poprvé přijdete do kojeneckého ústavu nebo dětského domova, zaplaví vás pocit nespravedlnosti. Děti trpí, i kdyţ za nic nemohou. A vy jim to chcete vynahradit, koupit jim hračky, někam je vyvézt, postavit jim hřiště. Jenţe relativně rychle vám dojde, ţe největší problém není materiální nedostatek, ale fakt, ţe v ústavu vůbec jsou,“ říká Sverdlinová a dodává, ţe se nadace postupně začala více zaměřovat na prevenci. „Podporujeme zařazování dětí zpět do rodin, ať těch původních, pokud to podmínky dovolí, nebo pěstounských. Je velmi důleţité, aby odmala viděly správné vzory. To, jak máma s tátou chodí do práce, jak funguje běţný rodinný ţivot. A také aby měly moţnost získat dobré vzdělání a rozvinout svůj potenciál,“ vysvětluje. Kdyţ se Terezie Sverdlinové ptám na nejsilnější momenty její práce, popisuje hlavně ty šťastné. „Jako první mi na mysli vytanou vysokoškoláci. Na vysokou školu se dostává jen minimum dětí z dětských domovů, asi 0,3 procenta. Je proto velká radost, kdyţ pak sedíte na promoci absolventa, kterému jste zaplatili pět let studia a podpořili jeho motivaci a píli,“ říká. Sladkoslaná rýţe s mangem Nad miskou voňavého salátu se Terezie Sverdlinové ptám na to, jak se v průběhu let změnil přístup Čechů k charitě a dobrovolnictví. „Stále věřím na dobrého českého člověka. Kdykoli jsme měli projekty, kdy se mohla veřejnost zapojit a pomoct něčím konkrétním, vţdy se to dařilo. A nejen u našich akcí,“ vysvětluje. K rozvoji dobrovolnictví podle ní výrazně přispívají i firemní CSR strategie, které dobrovolnickou činnost zprostředkovávají svým zaměstnancům. „Někteří lidé upřednostňují manuální práce, tedy přijdou shrabat trávu nebo vymalují místnost, jiní raději věnují svůj čas a know-how. To znamená, ţe udělají nějakou práci ve svém oboru navíc. Tento přístup se osvědčil i v chodu naší nadace, kdy máme moţnost zdarma vyuţívat advokátní, překladatelské nebo reklamní sluţby. Díky tomu, ţe za ně nemusíme platit, šetříme náklady,“ popisuje Sverdlinová. Sama se dobrovolnictví věnuje také. Mimo svoji práci působí ve výkonném výboru Asociace nadací při Fóru dárců a jako mentorka v PR klubu. Zajímá mě, jestli se coby ředitelka nadace zajímá o dobrovolnické projekty i na svých cestách po světě. „Přímo v zařízeních pro opuštěné děti jsem se nikdy podívat nebyla. Ale kdyţ vidím, ţe se místní děti snaţí a něco vyrábějí, ráda si to od nich koupím. V Kambodţi jsme se šli podívat do neziskovky, která vzdělávala děti, a nějaké peníze na provoz jsme jim tam nechali,“ přiznává. Plné znění zpráv


Restaurace Café Buddha je vhodným místem pro příjemný, neokázalý pracovní oběd. Přestoţe leţí v centru města, najdete tu klid pro nerušenou konverzaci. Ke kávě si objednáváme výše zmíněný dezert mango sticky rice. Dostáváme hromádku rýţe politou kokosovým mlékem a ozdobenou plátky čerstvého manga. O co prostší vizuálně, o to sofistikovanější chuťově. Kombinace sladkoslaného základu a šťavnatého manga je skutečně podmanivá. Po obědě čeká Terezii Sverdlinovou ještě několik schůzek. Momentálně v nadaci připravují desátý ročník módní přehlídky Fashion for kids, na niţ by spolu s Terezou Maxovou rády pozvaly i hosty, kteří přijeli projekt podpořit v uplynulých letech. Řeší také kolekci Teribear, která pomáhá dostat charitu k lidem prostřednictvím předmětů denní potřeby. Letos Teribear nově nabízí třeba obaly na chytré telefony. „Nebo krásné povlečení pro všechny, kdo rádi spí. Stejně jako já,“ zakončuje naše povídání Terezie Sverdlinová. Terezie Sverdlinová (38) Ředitelka Nadace Terezy Maxové dětem. Vystudovala politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Ještě za studií pracovala v Centru pro demokracii a svobodné podnikání. Ve dvaceti začala spolupracovat s modelkou Terezou Maxovou při rozjezdu nadace pomáhající dětem. Miluje cestování, nejraději se vrací do Asie. Ve volném čase cvičí jógu, chodí do kina, čte, spí a setkává se s přáteli. S manţelem Leonem Sverdlinem, který je Australan, ţije v Praze. Co jsme si daly v Café Buddha Salát s krevetami, avokádem, zeleným jablkem Sushi Akita Mango sticky rice Neperlivou vodu Espreso Celková útrata: 997 korun Foto autor| Foto: Matej Slávik O autorovi| Aneta Štefánková, [email protected]

Michal Bezděka vedoucím oddělení průmyslových nemovitostí CBRE, nahrazuje Filipa Kozáka, který odchází do společnosti DHL 21.8.2014

Kariera.iHNed.cz str. 00 -rkp-

Kariera.iHNed.cz

Společnost CBRE, nabízející sluţby v sektoru komerčních realit, oznamuje změnu na pozici vedoucího oddělení Industrial Agency. Novým vedoucím se stal Michal Bezděka, který působil ve společnosti CBRE na pozici Senior Industrial Agent od roku 2011. Ve své funkci nahradí Filipa Kozáka, který odchází do společnosti DHL na pozici Director Corporate Real Estate CEE. Michal Bezděka má za úkol navázat na působení Filipa Kozáka a dále aktivně pracovat na rozvoji aktivit společnosti a obhájit pozici trţního lídra průmyslového trhu s nemovitostmi v České republice. Michal Bezděka působil ve společnosti CBRE na pozici Senior Industrial Agent od roku 2011. Do CBRE přišel s bohatými projektovými zkušenostmi, které získal na pozici Project Manager of Strategic Projects v agentuře CzechInvest. Michal je absolventem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Vysoké školy ekonomické v Praze. Ovládá angličtinu, němčinu a ruštinu. Rád jezdí do práce na kole a ve volném čase se věnuje především rodině. Předešlé informace o společnosti CBRE: Lukáš Šaling a Jan Hřivnacký nastupují do CBRE - čtěte ZDE CBRE: Investice do komerčních nemovitostí v ČR budou 1,7 mld. eur - čtěte ZDE CBRE: Roste zájem o prodej a zpětný pronájem nemovitostí - čtěte ZDE CBRE koupila Impact-Corti - čtěte ZDE



URL| http://Kariera.iHNed.cz/pro-hr-manazery/c1-62672160-michal-bezdeka-vedoucim-oddeleni-prumyslovychnemovitosti-cbre-nahrazuje-filipa-kozaka-ktery-odchazi-do-spolecnosti-dhl

Novým vedoucím oddělení průmyslových nemovitostí společnosti CBRE je Michal Bezděka 21.8.2014

personalista.com str. 00 personalista.com

lidé a podniky

Richard Curran, Managing Director společnosti CBRE, říká: „Jsem rád, ţe Michal Bezděka přijal výzvu a stává se novým vedoucím oddělení Průmyslových nemovitostí. Během svého tříletého působení v CBRE Michal dokázal, ţe je více neţ schopným nástupcem Filipa Kozáka, k němuţ přišel do týmu s řadou zkušeností z agentury CzechInvest. Jsem si naprosto jistý, ţe společně s celým týmem naváţe na Filipovu úspěšnou práci a bude dále aktivně vytvářet pozici trţního lídra průmyslového trhu s nemovitostmi v České republice.“ Michal Bezděka působil ve společnosti CBRE na pozici Senior Industrial Agent od roku 2011. Do CBRE přišel s bohatými projektovými zkušenostmi, které získal na pozici Project Manager of Strategic Projects v agentuře CzechInvest v Praze. Michal je absolventem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Vysoké školy ekonomické v Praze. Ovládá angličtinu, němčinu a ruštinu. Rád jezdí do práce na kole a ve volném čase se věnuje především rodině.

URL| http://www.personalista.com/lide-a-podniky/novym-vedoucim-oddeleni-prumyslovych-nemovitostispolecnosti-cbre-je-michal-bezdeka.html

Chudí trpí pocitem ztráty hlasu 21.8.2014

Právo str. 03 Příloha - Salon ŠTĚPÁN KUČERA

Sociolog Daniel Prokop: S Danielem Prokopem (1984) jsme se bavili o bojovnících proti „blbé náladě“, o likvidačním nastavení vymáhání dluhů či o postavení českých Romů. Ve společnosti MEDIAN se Prokop zaměřuje na výzkum politických preferencí, mediálního chování a metodiku kvantitativního výzkumu. Na Fakultě sociálních věd UK se pak věnuje dynamice chudoby a sociálnímu vyloučení. * Čítáme v novinách změť statistik o tom, jak se nám ţije ve srovnání se zahraničím, a z těch statistik pak dejme tomu Miroslav Kalousek a Jan Keller vyvozují vzájemně protichůdné závěry. Jak se v tom máme vyznat? S čísly lze samozřejmě pracovat různě. Kdyţ Miroslav Kalousek mluví o chudobě, pouţívá výhradně ukazatel relativní příjmové chudoby. Ten říká, kolik lidí ţije v domácnostech s příjmem do 60 procent středního příjmu v dané zemi. Takových je u nás oproti většině Evropy málo, asi okolo 9 procent. Politici a někteří zapálení bojovníci proti „blbé náladě“ pak často volají: „Podívejte se, máme méně chudých neţ Skandinávie, tak na co si stěţujete?“ Je to ale nesmysl. Hranice, kdy je člověk ve své zemi relativně chudý, je v Česku zhruba dvakrát niţší neţ v zemích západní Evropy. A to po přepočtu na lokální ceny. Lucemburský či švédský „chudý“ je prostě proti českému často boháč. Dalším stupněm nepochopení a manipulací je třeba porovnávání příjmové chudoby českých a třeba švýcarských důchodců. Tamní senioři ale měli v uplynulých čtyřiceti letech výrazně vyšší příjmy a jejich penzijní systém předpokládal, ţe si budou spořit na stáří - nynější měsíční výplaty, ze kterých se počítá příjmová chudoba, tedy nemusejí mít závratně vysoké, aby byli reálně bohatší neţ důchodci čeští, kteří jsou závislí jen na výplatách veřejného důchodu. Ono to asi zní nudně a školometsky, ale kdyţ se tyhle argumenty začnou pouţívat při sniţování valorizace penzí, jako se to dělo v minulých letech, týká se to kvality ţivota miliónů lidí. * A jak se nám tedy vlastně ţije? Plné znění zpráv


V Česku je i oproti řadě postkomunistických zemí poměrně málo lidí, kteří trpí extrémní chudobou. Ačkoli neucelené informace naznačují, ţe počet sociálně vyloučených, kteří ţijí v ubytovnách nebo nemají střechu nad hlavou, se v posledních letech zvýšil. Na druhou stranu máme hodně lidí, kteří jsou chudí tak trochu. Středněpříjmový Čech je chudobě výrazně blíţ neţ středněpříjmový Němec. Řadu lidí u nás ohrozí i nečekané výdaje v řádu tisíců korun. Nemohou si dovolit výrazné ţivotní strategie a investice. Nemohou si dovolit cestovat a trávit volný čas finančně náročnější aktivitou. Zkrátka nemohou myslet na to, co střední třída povaţuje za samozřejmost. Jejich ţivotní úroveň se v posledních letech rozhodně nezlepšovala a jsou více ohroţeni řadou společenských rizik. * Jaká jsou to rizika? Chudší zaměstnanci jsou kvůli niţší kvalifikaci více ohroţeni nezaměstnaností. V problémových regionech, jako jsou severozápadní Čechy, dnes tvoří aţ tři čtvrtiny nezaměstnaných lidé bez maturity. Chudí jsou také dlouhodobě více zasaţeni inflací. Ta je teď nízká, ale dlouhodobě ji táhne zdraţování tzv. povinných výdajů - potravin, bydlení, energií a výdajů na zdraví. U důchodců a chudších domácností přitom tyto poloţky tvoří větší část rozpočtu neţ u zbytku populace. Ţivotní náklady jim tak v posledních šesti letech rostly aţ jedenapůlkrát rychleji neţ ostatním. Diskuse o ţivotní úrovni či valorizaci důchodů tohle nenápadné chudnutí chudých ne vţdy berou v potaz. Pak je tu předluţení a exekuce. Chudší domácnosti jsou jimi postiţeny častěji, protoţe si nemohou dovolit platit větší nečekané výdaje, častěji mají výpadky v zaměstnanosti a vzhledem k typu vzdělání se hůř orientují ve finančních záleţitostech. V Moravskoslezském kraji nám asi 30 procent nezaměstnaných a nízkopříjmových respondentů přiznalo, ţe uţ si museli vzít půjčku na běţné věci, jako je jídlo či nájem. Dluhové spirály, které z toho pramení, navíc posiluje skandální nastavení vymáhání dluhů, které dělá i z malých pohledávek existenční problém na měsíce a roky. * Jaké dopady má sociální situace těchto obyvatel na jejich postoje? Například méně důvěřují institucím. A to těm politickým, ale i neziskovým organizacím, soudům či médiím. U lidí, kteří mají ve společnosti horší postavení, je to asi nevyhnutelné. Coţ ale neznamená, ţe bychom se tím neměli zabývat. Klesající důvěra v instituce se totiţ podílí na poklesu legitimity parlamentní demokracie. Chudí lidé se méně účastní voleb a jsou i jinak politicky méně aktivní. Kdyţ se CVVM nedávno ptalo, zda by se měly zrušit politické strany a parlament, jen menšina aktivních lidí s příjmem do 14 ti -síc byla proti. Stejně tak jen menšina chudých Čechů ve výzkumech souhlasí s tím, ţe demokracie je lepší neţ jakýkoli jiný způsob vlády. Neznamená to, ţe by většina podporovala vládu autoritativní. Čas -to si myslí, ţe pro lidi jako oni se nic nezmění, ať uţ tu demokracie bude, nebo nebude. Dokonce jim připadá, ţe se nemohou vyjadřovat k problémům společnosti. Některé analýzy také ukazují, ţe míra důvěry v instituce se promítá do ekonomického výkonu země a ve státech s vyššími nerovnostmi je po odstínění dalších vlivů vyšší míra korupce. Občas máme sklon věci jako korupce či důvěra v demokracii redukovat na morální problém, na souboj dobrých a špatných. Bez pochopení jejich sociálních kořenů s nimi ale moc neuděláme. Postoje lidí ţijících v chudobě jsou důleţité i pro pochopení její reprodukce. Pracující chudí a nezaměstnaní hůře hodnotí kvalitu svého ţivota a mají horší očekávání do budoucnosti. Podle výzkumů Medianu také výrazně méně aktivně tráví volný čas, coţ bývá dáno jinými zvyky v rodině i nedostatkem peněz. To můţe ve výsledku napomáhat právě k reprodukci chudoby. Volnočasovými aktivitami totiţ udrţujme své známosti a kontakty z různých částí společnosti, které nám mohou pomoci při ztrátě zaměstnání nebo s hledáním lepšího. Asi nejproblematičtější věcí z tohoto hlediska je ale české vzdělávání. Výzkumy ukázaly, ţe v rámci OECD patříme mezi země, v nichţ vzdělávací sys -tém nejvíce reprodukuje nerovnosti. Děti, které se narodí rodičům z nejniţších vrstev, chodí s velkou pravděpodobností na horší střední školy. Je tedy velká šance, ţe uvíznou v chudobě svých rodičů. Právě tato tzv. mobilita je přitom klíčová, kdyţ se ptáme, nakolik jsou nerovnosti, které do jisté míry existují všude, spravedlivé. * Před několika lety jste vedl českou část mezinárodního výzkumu OSN zaměřeného na situaci Romů v sociálně vyloučených lokalitách. Zjistili jste ně -co překvapivého? Jedno překvapení se týkalo právě zadluţení. Víc neţ třetina domácností uvedla, ţe má peněţní půjčky. Reálně to můţe být i víc, protoţe někdo se to bojí přiznat. To číslo je ale kaţdopádně výrazně vyšší neţ v ostatních deseti zemích střední a východní Evropy, kde výzkum běţel. Přitom lidé ve slovenských či balkánských vyloučených lokalitách často ţijí ještě nuzněji a jsou zcela bez vzdělání. Nelze tedy předpokládat, ţe by se dluhům vyhýbali díky své finanční gramotnosti. Moţných vysvětlení tohoto českého specifika je více. Romové i Neromové z těchto oblastí si u nás častěji neţ v jiných zemích půjčují od různých nebankovních společností, lokálních poskytovatelů a lichvářů. Příčinou je i náš systém vymáhání dluhů, který udělá z tisícového dluhu 13 tisíc, prohlubuje dluhové pasti a znesnadňuje vymanění se z nich. Náklady toho sys tému Plné znění zpráv


jsou obrovské. Z domácností to vysává miliardy, které by jinak šly do spotřeby a posílily ekonomiku. Pro část dlouhodobě nezaměstnaných je zadluţení znásobené náklady na vymáhání hlavním důvodem, proč si nehledají oficiální práci - o částky nad nezabavitelné minimum pak totiţ přijdou. Pro řadu lidí se navíc exekuce staly symbolem nefunkčního a nepřátelského státu, coţ má důsledky v jiţ zmíněném poklesu důvěry v instituce i v demokracii. * Dá se tedy říct, jestli si Češi stěţují moc, nebo málo, anebo úplně normálně? Jak je to s tou „blbou náladou“? Ţe si Češi příliš stěţují na ţivotní úroveň, je podle mě mýtus. Při srovnání zemí EU zjistíte, ţe počet lidí, kteří svou domácnost označují za chudou, silně závisí na tom, kolik jich v dané zemi skutečně trpí materiální deprivací. Česko se v tom -hle nijak neodlišuje. V letech po ekonomické krizi byl slyšet názor, ţe jsme sami sebe aţ příliš přesvědčili, jak se máme špatně, díky čemuţ klesla poptávka, coţ vedlo k další stagnaci. Na tom moţná něco bude. Občas to ale přerostlo ve strategii popírání chudoby. Typickým znakem je zjednodušené pouţívání vybraných statistik, o kterém jsme mluvili na začátku, a následné hledání vysvětlení v české povaze v nostalgii po jistotách, obecné nespokojenosti, závistivosti apod. Výsledkem je místo omezení „blbé nálady“ spíše další rozdělení společnosti. Člověk z úspěšné střední třídy propadne dojmu, ţe se pod ním nachází jakýsi věčně si stěţující druh plebejců nechápajících dnešní dobu. Chudší zbytek společnosti zase trpí pocitem ztráty hlasu. Jeho problémy jsou najednou nelegitimní. Myslím, ţe to byl i jeden z důvodů polarizace společnosti, která došla naplnění v prezidentském souboji Zemana a Schwarzenberga. V poslední době se to doufám trochu mění a sociálním problémům je věnováno více pozornosti, aniţ by to vedlo k nesmiřitelným ideologickým hádkám. Pro řadu lidí se exekuce staly symbolem nefunkčního a nepřátelského státu, coţ má důsledky v poklesu důvěry v instituce i v demokracii Foto autor| Foto Petr Horník

Transparency International spouští monitoring financování podzimních voleb 20.8.2014

ČRo Radioţurnál

str. 01


Vladimír KROC, moderátor -------------------Transparency International spouští monitoring financování podzimních voleb. Podvodů a kupčení s hlasy se obává prý zejména na severu Čech a Moravy. Naším hostem je v tuto chvíli Petr Vymětal z Transparency International, dobrý den. Petr VYMĚTAL, Transparency International -------------------Dobrý den. Vladimír KROC, moderátor -------------------Vy, pokud tomu správně rozumím, pokračujete v projektu Transparentní volby. Bude se váš postup teď v případě komunálních voleb nějak lišit třeba od monitorování, financování kampaní před eurovolbami? Petr VYMĚTAL, Transparency International -------------------Bude se určitě lišit. Dali jsme, nebo představili jsme právě před tímto monitoringem jednu novinku a tou je nahlašování nekalostí, předvolebních nekalostí. Kdyţ si vzpomenete před 4 lety v Krupce kupování hlasů, volby několikrát zrušené a musely se opakovat, takţe de facto jdeme touto cestou právě nahlašování nebo moţností zapojit voliče pro nahlašování těchto nekalostí. Tyto informace nebo tyto podněty bude sbírat právní poradna. A těchto podnětů se čím dál častěji objevuje více a více. Vladimír KROC, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Z čeho vycházíte, ţe ..., alespoň tak to psala agentura, ţe se obáváte kupčení s hlasy zejména na severu Čech a Moravy? Petr VYMĚTAL, Transparency International -------------------Jednak jsou to lokality, kde najdete poměrně silnou komunitu sociálně vyloučených a řada těchto potenciálních voličů se, se ... nějakým způsobem hlouběji neuvaţuje, nebo, nebo hlouběji nezamýšlí tím, ţe prodej právě nějakého hlasu nebo výměna hlasu pro konkrétního kandidáta můţe ovlivnit výsledky voleb v dané obci na minimálně 4 roky a teď uţ nebudeme pak zabředávat do těch podrobností, co se během těch 4 let na radnici můţe stát, ale tyto indicie v minulosti byly a chceme nějakým způsobem tento monitoring rozšířit a právě od toho bude na stránkách Transparentní volby formulář, do kterého voliči a běţní občané mohou zasílat podněty, které pak bude vyhodnocovat právní poradna. Vladimír KROC, moderátor -------------------No a v té předvolební kampani, protoţe toto samozřejmě bude aţ v průběhu voleb, tak budete i nadále hodnotit jednotlivé strany a hnutí, jakým způsobem tedy přistupují transparentně k té kampani? Čili, podle jakých kritérií je budete hodnotit? Petr VYMĚTAL, Transparency International -------------------De facto standardně uţ budeme monitorovat podle několika kritérií. My jsme tato kritéria rozdělili do dvou, tří velkých oblastí. První jsou náklady na kampaň, druhé jsou naopak příjmy, ta zdrojová stránka kampaní a třetí oblastí nebo třetím kritériem bude monitoring přímo na místě a to uţ je teda ... to uţ jsou otázky billboardů, veškerých předvolebních akcí. A právě tady v té třetí oblasti budeme chtít zapojit i širší veřejnost, protoţe máme aplikaci pro chytré telefony, kde můţou tyto billboardy, případně předvolební akce fotit a zasílat na náš web. Vladimír KROC, moderátor -------------------No a kdy a jak seznámíte veřejnost s výsledky tohoto monitoringu? Petr VYMĚTAL, Transparency International -------------------Takţe monitoring kritérií bude v případě voleb do zastupitelstev měst a obcí zveřejněn 25. září a 1. října pak monitoring senátních voleb. Vladimír KROC, moderátor -------------------To byl Petr Vymětal z Transparency International. Děkuju, na shledanou. Petr VYMĚTAL, Transparency International -------------------Na shledanou. Vladimír KROC, moderátor -------------------Na druhé lince je odbornice na politický marketing Anna Matušková z katedry marketingové komunikace Fakulty sociálních věd Masarykovy univerzity. Dobrý den. Anna MATUŠKOVÁ, katedra marketingové komunikace Fakulty sociálních věd Masarykovy univerzity -------------------Dobrý den. Vladimír KROC, moderátor -------------------Je u voličů poptávka po tom, aby bylo financování předvolebních kampaní transparentní? Pomůţe to stranám, kdyţ takříkajíc vyloţí karty na stůl? Anna MATUŠKOVÁ, katedra marketingové komunikace Fakulty sociálních věd Masarykovy univerzity Plné znění zpráv


-------------------Já si nejsem jistá, ţe v kampani je toto priorita pro voliče. Já myslím, ţe kaţdý volič chce vědět, co takovou volbou získá. To znamená, co pro něho konkrétní kandidát v případě Senátu či kandidát do zastupitelstva, případně komunálních voleb udělá. Jako, co vím, vţdycky na základě výzkumů, tak to financování a ta transparentnost, samozřejmě lidi to chtějí, ale v rámci té konkrétní volby to není, myslím, téma, které by zrovna rozhodovalo, koho podpoří. Vladimír KROC, moderátor -------------------Kdyţ jsme slyšeli to, ţe Transparency International se zaměří, kromě jiného, na monitoring billboardů, jak jsou ještě dnes účinné právě billboardové kampaně? Mohou nějakým způsobem ovlivnit voliče? Anna MATUŠKOVÁ, katedra marketingové komunikace Fakulty sociálních věd Masarykovy univerzity -------------------S těmi billboardy v České republice je to obecně těţké. Samozřejmě komunální volby vyhrává kontaktní kampaň, to znamená, ten kandidát, který je známý a jak nejvíce osloví voliče skrze svoji osobu, nicméně samozřejmě, pokud jste neznámá značka, tak vám ty billboardy mohou pomoci, ale co se týče těch rozpočtů, které mají většinou strany na komunální i senátní volby, tak ty nejsou tak vysoké. To znamená, ţe ten zásah těch billboardů nikdy nemůţe bejt tak masivní, protoţe jich prostě není tolik. Vladimír KROC, moderátor -------------------Jsou teď strany a kandidáti poučenější v tom smyslu, ţe třeba hledají nové cesty, jak zaujmout voliče, třeba prostřednictvím společenských sítí, nebo, nebo sázejí takříkajíc na jistotu? Anna MATUŠKOVÁ, katedra marketingové komunikace Fakulty sociálních věd Masarykovy univerzity -------------------Vlastně ty kampaně v České republice se pořád posunují dopředu a jsou strany, které jsou kreativní, samozřejmě hledají způsoby, ať uţ to je vyuţívání sociálních médií, tam se to teďka trošku změnilo, nebo takovej jakoby, řekněme, návrat k tomu opravdu jako obcházení lidí, organizování mítinků. Ty kampaně začínají být jako poměrně kreativní. Je to taky dáno tím, ţe teďka je poslední dobou trošku míň peněz. Vladimír KROC, moderátor -------------------A podle vašich poznatků, jak závaţné je ono kupčení s hlasy, na které se chce Transparency International v těch nadcházejících volbách zaměřit? Anna MATUŠKOVÁ, katedra marketingové komunikace Fakulty sociálních věd Masarykovy univerzity -------------------Určitě to je namístě. V historii jsou příklady, napadá mě namátkou Mostecku, Jiří Paroubek a další. Určitě je to jako fajn. Ty komunální volby jsou jako rozsáhlé, stejně jako Senát, takţe tam je vţdycky co sledovat, ale já bych se spíš taky zaměřila na to, jak ty kampaně jakoby probíhají, co se, co se vůbec v nich sděluje, protoţe v některých případech někdy to sdělení v některých třeba vyloučených lokalitách můţe být jakoby opravdu skoro na hraně. Ale to je potom otázka Nejvyššího správního soudu. Vladimír KROC, moderátor -------------------A vyplatí se stranám marketingový průzkum v tom smyslu, ţe si nejprve zjistí, po čem je ve veřejnosti poptávka, a potom tomu uzpůsobí svoje hesla? Funguje to? Anna MATUŠKOVÁ, katedra marketingové komunikace Fakulty sociálních věd Masarykovy univerzity -------------------Rozhodně to funguje, jak se ukazuje ve volbách, ale vy můţete zkoumat 2 věci. To není jenom, ţe si zjistíte, co lidé chtějí, protoţe potom samozřejmě musíte si dát pozor na to, ţe kaţdá ta strana je nějak hodnotově vymezena, kdyţ to řeknu zjednodušeně, vlevo, vpravo, a potom samozřejmě nemůţete úplně popřít ty svoje hodnoty v té komunikaci. Mnohem zajímavější je testovat to, co chcete komunikovat a zjistit, jak na to lidé reagují, protoţe samozřejmě kaţdá strana přijde s nějakými tématy, ať uţ je to v komunálu opravit chodník, dostavit čističku, udělat to či ono, a pak je vhodné na místě opravdu vyzkoumat, jestli tohle je to téma, které ty lidi zajímá. To je mnohem efektivnější. Plné znění zpráv


Vladimír KROC, moderátor -------------------Odbornice na politický marketing Anna Matušková. Děkuju, na shledanou. Anna MATUŠKOVÁ, katedra marketingové komunikace Fakulty sociálních věd Masarykovy univerzity -------------------Hezký den, na shledanou.

Celebritizace a likvidace veřejnoprávnosti České televize 20.8.2014

denikreferendum.cz str. 00 František Kostlán

Domov

Česká televize dlouhodobě postrádá moderátorské špičky. Martin Veselovský a Daniela Drtinová patří podle Františka Kostlána ve své práci k lepšímu průměru, stejně jako většina dosavadních či nově přišedších moderátorů ČT. Server iDnes.cz přišel - jak má ostatně ve zvyku - se skutečnou „zpravodajskou bombou“. S televizními moderátory Martinem Veselovským a Danielou Drtinovou prý opustila Českou televizi i část diváků jejich pořadů, Interview ČT24 a Událostí, komentářů. Server z tohoto tématu vysoustruhoval konfliktní záleţitost, různorodé názory ze všech stran se jen sypaly, ba dokonce i přehledný graf k tomu přiloţil. „Moderátoři Martin Veselovský a Daniela Drtinová odešli z České televize na konci letošního března. Pokles sledovanosti jejich pořadů se projevil okamţitě. To sice mohlo být dáno nasazením nových moderátorů, na které si diváci teprve museli zvykat, či, jak argumentuje televize, vysíláním atraktivnějších pořadů na jiných kanálech, ani po několika měsících se ale sledovanost zdaleka nepřiblíţila k původním hodnotám,“ píše iDnes.cz. V článku následuje v podstatě smyšlená, uměle vyrobená přestřelka, kde jedno tvrzení popírá druhé. Celebritizace ČT Jediný, kdo se vyjádřil k podstatě problému, byl Vlastimil Nečas, přednášející na katedře mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Nečas je přesvědčen, ţe si nové Události, komentáře diváky znovu najdou. „Dokáţu si představit, ţe si lidé, kteří odešli, časem zvyknou na nový styl. Sám jsem uvítal jiné tváře a ústupek od celebritizace novinářů, ta ČT neprospívá,“ říká Nečas. Česká televize si podle něj sama na sebe upletla bič, kdyţ z moderátorů vytvořila celebrity. „Televize do Drtinové a Veselovského investovala dost peněz a udělala z nich ikony. Nasadila je do jinglů, udělala z nich své tváře a zcela záměrně zvýšila jejich cenu na trhu. Teď tu tvář poskytují někomu jinému a ČT na to doplácí,“ říká Nečas. Pokles sledovanosti tak podle něj nemusí nutně značit špatnou kvalitu pořadu. „To nemusí znamenat, ţe dělají horší veřejnou sluţbu. To můţe znamenat jen to, ţe hlavní tváří pořadu uţ není celebrita,“ vysvětluje důsledky Nečas. Chybějí moderátorské špičky Veselovský a Drtinová nikdy nepatřili k moderátorským hvězdám jiným způsobem neţ tím celebritózním. Ve své práci patří oba k lepšímu průměru, stejně jako většina dosavadních či nově přišedších moderátorů ČT. Publicistika ČT, zpravodajská i tématická, má přes veškerou snahu o komercionalizaci stále svou kvalitu, který vysoko převyšuje publicistiku soukromých stanic. Foto commons.wikimedia.org To, co vedlo k nejspíše přechodnému odlivu některých diváků je vedle této celebritizace i způsob, jakým Drtinová s Veselovským odešli. Mírný pokrok v mezích zákona, který nám formou předstírané revoluce předvedli, mohl některé z nich pohnout k následování. Plné znění zpráv


Česká televize dlouhodobě postrádá moderátorské špičky, protoţe o ně nestojí. Nad ostatní vyčnívala jen Barbora Tachecí, která mj. jako první nenechala politiky utíkat od tématu, ta je však dodnes pověstnou výjimkou. Komerční zapšklost a soudruhování Prostředí v redakci komukoli nadprůměrnému dříve či později setne hlavu. Tento způsob „rovnosti“ je v ČT bohuţel tradiční. Současné vedení má k podpoře tohoto přístupu své důvody. Dnešní generální ředitel se snaţí posunout veřejnoprávní televizi směrem k vyčpělému komerčnímu polobulváru, tudíţ hledá své „hvězdy“ jinde neţ ve zpravodajství. Například v seriálech, které před ČT stokrát omlela Nova či Prima (Profesionálové, Hercule Poirot, Případy detektiva Mudrocha…) či v normalizačních soudruţských stupiditách (Malý pitaval z velkého města, Dynastie Nováků…) Publicistika ČT, zpravodajská i tématická, má přitom přes veškerou snahu o komercionalizaci stále svou kvalitu, který vysoko převyšuje publicistiku soukromých stanic (pokud se u Primy, Novy a dalších stanic dá o novinařině vůbec hovořit, o čemţ se dá s úspěchem pochybovat). Zpravodajství by mělo být klenotem veřejnoprávnosti, namísto toho jsme často zásobováni šedivou průměrností, z níţ jakoby nebylo úniku. Mnoho slov, málo informací - asi právě toto úsloví nejlépe vystihuje současnou úroveň zpravodajství ČT. Pane generální řediteli Současné vedení instituce veřejné sluţby to prostě neumí jinak: s odstoupením od „celebritizace“ není schopno dosáhnout na diváky jinak. Třeba důrazem na kvalitu zpravodajství včetně moderace zpravodajských a názorových pořadů. „Hvězdou“ se totiţ můţe někdo stát i tím, ţe je skutečně dobrý, pane generální řediteli. A změna vzhledu studia včetně přidání dotekových obrazovek nestačí. Zlepšit musíte obsah zpravodajství, design je ve veřejnoprávní televizi druhotný, pane generální řediteli. Úpadek médií Před očima nám probíhá likvidace veřejnoprávnosti České televize, ale v polobulvárních médiích typu iDnes.cz donekonečna mlátí prázdnou slámu na téma celebrity. Jedno jde s druhým: s prudce upadající kvalitou médií má seriozní česká ţurnalistika na dlouho odzvoněno. Televizní i ta psaná.

URL| http://denikreferendum.cz/clanek/18580-celebritizace-a-likvidace-verejnopravnosti-ceske-televize

Geopolitolog mluví o přitvrzování Putinova reţimu a klidu před bouří v samotném Rusku 20.8.2014

parlamentnilisty.cz str. 00 Alena Hechtová

Politologové

POLITOLOGOVÉ Sankce, kterými je postiţeno Rusko ze strany západního světa, a protisankce, kterými se tomuto kroku brání, jsou tématem mnoha diskuzí i komentářů. V tom, jaké mají ale skutečný dopad, se tyto komentáře značně liší. Přitom některé předpovídají Rusku v důsledku toho obrat k lepšímu. Mimo jiné proto, ţe se jeho místní ekonomika více rozproudí, naučí Rusy hledat řešení v rámci vlastních surovin a výrobků, z čehoţ budou profitovat zase jen právě občané Ruské federace. Zprávy, které se v posledních dnech však začaly objevovat, naznačují spíše opak. I kdyţ totiţ Kreml své občany ujišťoval, ţe sankce vyhlášené Ruskem proti západním státům neovlivní ceny zboţí na ruském trhu, podle ruského deníku Kommersant (který staví na své apolitičnosti) začaly rychle narůstat velkoobchodní ceny. Plné znění zpráv


V Moskvě se sice ceny zvýšily dosud jen mírně, avšak například na Dálném východě došlo ke skokovému nárůstu cen dokonce prý aţ o desítky procent. Podle geopolitologa Michaela Romancova tím však nepříliš pozitivní zprávy o nejbliţším vývoji v Ruské federaci nekončí. Nesmysl podporovaný kremelskou propagandou “Tvrdit, ţe Rusku pomůţe, pokud přestane dodávat věci na Západ, je naprostý nesmysl. Je to ovšem nesmysl silně podporovaný současnou vládní propagandou a zesiluje o to víc, jak podle informací ze skutečně nezávislých zdrojů stoupá nespokojenost místních spotřebitelů. Ovšem, ten kdo tomu věří, nezjistí samozřejmě pravdu hned, vše bude mít nějakou setrvačnost a ukáţe se v plné síle aţ třeba v příštím roce,“ řekl ParlamentnímListům.cz Romancov. Podle něj bylo i v minulosti typické pro ruského prezidenta Vladimira Putina zejména to, ţe on nevychovával občana, jako hlavně spotřebitele. Do jaké míry bude mít tento fakt vliv na další vývoj i postoje občanů k němu poté, co dopady sankcí Západu i těch, které vyhlásilo Rusko, začnou být znatelné, však Romancov odhadovat odmítá. “Byly by to jen pouhé spekulace. Navíc víme skutečně jen velmi málo o tom, jak a proč se v Kremlu o čemkoli rozhoduje. Jisté je však to, ţe lze pozorovat posilující reţim vládnutí v duchu autoritářského,“ poukázal dále pro ParlamentníListy.cz geopolitolog. Ruská federace jako monolit? Jen papírově, tvrdí politolog Jak dále zmínil, potvrzuje se opět to, ţe Rusko je federací hlavně papírově. V obecné a praktické rovině je tomu podle Romancova jinak. “Ano, politické elity Ruska i jeho společnost ráda hovoří o tom, ţe Ruská federace je jakýsi monolit. Jen ten, kdo však detailně zná poměry v této zemi, ví, ţe to prakticky nikdy neplatilo. Ovšem pokud ruská ekonomika rostla, lidem se poměrně dařilo, tak tyto zprávy přijímali s jakousi rezignací, neprotestovali proti nim, moţná jim i věřili. Nyní se však dá opět očekávat posilování odstředivých tendencí některých zemí. Vţdy přicházely z těch regionů, které jsou surovinově silně či etnicky výrazněji odlišné. Nebude tomu asi jinak ani nyní. Riziko se dá předpokládat, i kdyţ je tam dosud klid, z Tatarstánu či například Čečny,“ domnívá se Michael Romancov. Jeho slova do jisté míry mohou potvrdit i zprávy o tom, ţe se na Sibiři začali objevovat separatisté. Není jich mnoho a jejich volání po větší autonomii není proto do Kremlu tolik slyšet. Přesto zřejmě čelní politické špičky netěší načasování toho, kdy se tyto zprávy objevily. Odpovídá tomu proto i poměrně razantní zakročení proti těmto tendencím - například v podobě zablokování internetových stránek a podobně. Je to přitom tak trochu s podivem ve srovnání s tím, ţe se z ruských provládních médií ozývá jiţ několik měsíců to, ţe všichni rusky mluvící občané na Ukrajině mají právo na sebeurčení a ţe by bylo nejlepší, kdyby se z Ukrajiny stal federální stát. V Rusku posiluje autoritářský reţim “Je to jasná ukázka toho, co jsem jiţ zmínil. Tedy ţe Rusko posiluje a přechází částečně na autoritářský reţim. Zajímavé je v tomto ohledu sledovat i práci sdělovacích prostředků. Jelikoţ často berou informace pouze z médií, která jsou prokremelská či závislá na informacích z vládních ruských kruhů, vyznívají pak některé zprávy zcela jinak, neţ jaká je skutečnost. Moţná je za tím jazyková bariéra mnohých novinářů, kteří jsou závislí jen na zdrojích v angličtině, poněvadţ ruštinu neovládají, můţe za tím stát však i fakt, ţe nevyhledávají aktivně veškeré dostupné informace, které lze na internetu najít. I proto pak o moţná aţ varovných signálech neinformují nebo neinformují včas. V případě Sibiře se to částečně podařilo. Vzhledem k tomu, jak je to však obrovský prostor, který zahrnuje hned tři federální okruhy, lze předpokládat, ţe tam ještě určité nepokoje vznikat mohou,“ naznačil pro ParlamentníListy.cz Romancov. Podle něj však riziko vzniku různých opozičních hnutí nehrozí vesnicím, ale z logických důvodů spíše městům. “Samozřejmě to, jak se vše bude odvíjet, bude záleţet na tom, zda se dokáţe v současné době spíše roztříštěná opozice spojit,“ řekl geopolitolog Romancov. Mohou přijít nepokoje ze Sibiře? Právě Sibiř se můţe stát poměrně stěţejním obrovským regionem. Mimo jiné třeba proto, ţe sousedí s nejlidnatější zemí světa Čínou. “Pro Rusko je dlouhodobě neudrţitelná představa srovnávání území jejich se Plné znění zpráv


sousedním čínským. Zatímco na jeho straně hranice Rusové marně hledají práci a odjíţdějí proto za zaměstnáním do přilehlých čínských regionů, je i hustota obyvatelstva na obou stranách hranic nesrovnatelná. I kdyţ se stále objevují a snaţí uplatnit snahy o vzájemné hospodářské spolupráci, na čínské straně ţije v současnosti 14násobně větší počet lidí neţ na straně ruské. I to o něčem svědčí. Hospodářsky je to nyní tak, ţe Čína dostává z Ruska prakticky vše, co potřebuje, sankce proti Rusku i samotné ruské sankce tento fakt ještě velmi pravděpodobně umocní. Čína tedy profituje, poněvadţ zboţí dostává za výhodnější ceny, neţ by je dostávala z Evropy či jiných zemí. Regiony s ní sousedící na straně Ruska tedy mohou časem tendence k tomu, aby získaly větší autonomii, skutečně dál posilovat,“ uvedl na závěr pro ParlamentníListy.cz Michael Romancov. Připustil, ţe by se nepokoje ale i v některých jiných částech Ruské federace mohly s tím, jak se mohou zvyšovat ceny či sociální nestabilita země v důsledku sankcí, objevovat téţ. Michael Romancov se specializuje hlavně na geopolitiku a geografii - tedy i důvody toho, proč dochází k posunům hranic států. Odborně se zaměřuje na politickou geografii demokratických zemí, Evropskou unii a mezinárodní vztahy. Působí jako odborný asistent na Institutu mezinárodních studií, Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze; téţ na Katedře politologie a mezinárodních vztahů, Fakulty humanitních studií Západočeské univerzity v Plzni. Od roku 1998 vyučuje na Institutu politologických studií Univerzity Karlovy na Fakultě sociálních věd.

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1407&clanek=331439

Tým krajské nemocnice je kompletní 19.8.2014

Chebský deník str. 01 (iva)

Titulní strana

Měli to být tři manaţeři, jsou ale pouze dva Karlovarský kraj – Měli být tři, jsou pouze dva. Post ředitele kontroly byl podle generálního ředitele Karlovarské krajské nemocnice (KKN) Josefa Märze nadbytečný. „Interní kontroling si děláme sami, a obsazovat tuto funkci proto zatím nebudeme,“ vysvětlil generální ředitel März. Takţe tým, který s ním bude KKN řídit, je zatím kompletní. „Výběrové řízení bylo nakonec vypsáno pouze na dva posty, a to na ekonomického a technického ředitele. Obsazení třetí pozice se bude řešit později,“ doplnil Vladislav Podracký, mluvčí KKN. Vítězem výběrového řízení na pozici ekonomického ředitele KKN se stal 34letý David Bracháček z Chebu, který dosud pracoval jako finanční manaţer pro českou pobočku. „Mám víceleté zkušenosti z českých i mezinárodních společností, i s vedením týmů zaměstnanců, profesionální a organizační a komunikační schopnosti,“ napsal ve svém profilu. David Bracháček zmínil i zkušenosti z finančního výkaznictví, práce s rozpočty i kontrolingu a nezapomněl připomenout své úspěchy s identifikací nadbytečných nákladů a zvýšením ziskovosti firmy i s prací s jednáním se zaměstnaneckými týmy a odbory. Zajímavé je Bracháčkovo vzdělání. Ekonomii studoval na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a specializaci Finanční trhy ukončil magisterskou zkouškou. Absolvoval studijní pobyt na univerzitě v Maastrichtu se zaměření na veřejné sluţby a síťová odvětví, k ekonomii se znovu vrátil na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde studijní obor Ekonomie ukončil bakalářskou zkouškou, a vzdělání si doplnil také na Fakultě jaderné a fyzikálně inţenýrské ČVUT. Pokračování na str.5 Tým nemocnice je... Dokončení ze str.1 Vítězem na obsazení pozice technického ředitele se stal 32letý Lukáš Holý z Karlových Varů. Tento projektový manaţer studoval na ČVUT v Praze, vzdělání si doplňovali v zahraničí a dosud pracoval ve firmách Thermia Bau a Baustav. Zaměstnán byl také jako externí hodnotitel Úřadu Regionální rady regionu soudrţnosti Seveverozápad. Oba nově jmenovaní ředitelé začali v Karlovarské krajské nemocnici, která je s obratem přes půldruhé miliardy korun jednou z největších firem v Karlovarském kraji, pracovat od1.srpna.„Slibujeme si,ţedo naší práce vnesou pohled standardní firmy a nastaví procesy, které v privátních společnostech dobře fungují. Plné znění zpráv


Tým máme postavený dobře. Na hodnocení jejich práce je zatím brzy, nyní se s nemocnicí seznamují,“uvedl generální ředitel Josef März. Region| Západní Čechy Stejná zpráva vyšla také v dalších 2 titulech.

Kombinované studium zkouší mou disciplínu 19.8.2014

Mladá fronta DNES

str. 03 (lev)

Příloha - Vysoké školy

NA VLASTNÍ KŮŢI Nela Vejvodová má za sebou první ročník teritoriálních studií na FSV UK v Praze. Oceňuje, ţe do školy chodí jen jednou za měsíc, na druhou stranu jí vadí, ţe je kvůli tomu izolovaná od studentského ţivota. Jak vlastně kombinované studium vypadá? * Co to znamená studovat kombinovaně? Jak často musíte chodit do školy? Kombinované studium je něco mezi prezenční a dálkovou formou. Chodím do školy zhruba jednou měsíčně, vţdy v pátek odpoledne od dvou do půl osmé. Rozvrh máme daný dopředu, nic si nesestavujeme. Za semestr mám většinou tři tyto páteční přednáškové bloky. Jiné školy mají přednášky třeba kaţdou druhou sobotu, nebo jednou měsíčně delší blok výuky od pátku do neděle. * Jak dlouho přednáška trvá? Podle rozvrhu tři hodiny, někdy jsou v pátek dvě za sebou, někdy jenom jedna. Dozvíme se poţadavky ke zkoušce, zadání seminární práce, přednášející s námi probere povinnou literaturu, někdy rozdá další materiály. * Jací jsou učitelé? Různí. Někteří nám na úvodní přednášce jenom sdělí poţadavky ke zkoušce a za dvacet minut je hotovo. Jiní se zase snaţí do svých tří hodin vměstnat úplně všechny informace. Coţ povaţuji za ztrátu času, poznámky se prakticky dělat nedají, protoţe u ţádného z témat se nejde do hloubky, je to chaotické. Kaţdý motiv je sám o sobě na hodinu, třeba studená válka, vláda Margaret Thatcherové, rozpad Československa... * Dá se skloubit studium a práce? Právě proto kombinované studium existuje. Hodně mých spoluţáků uţ není ve studentském věku, dodělávají si vzdělání třeba kvůli poţadavkům zaměstnavatele. V posluchárně se mnou sedí i několik maminek na mateřské. Většina studentů ale naráz studuje dvě školy nebo dva obory – jeden prezenčně a druhý právě kombinovaně. Nebo studují při práci na plný úvazek. * Je kombinované studium stejně obtíţné jako denní? Dost lidí si myslí, ţe kombinované studium je brnkačka. Jednou za semestr si přijdu napsat test a jinak mám vlastně od školy pokoj. Přitom objem učiva, který musím znát, abych zkoušky zvládla, je stejný jako u „denních“ studentů. Moţná někdy dokonce i větší, protoţe na klasické přednášce učitel většinou vypíchne to nejdůleţitější nebo to, co by on rád u zkoušky slyšel. Kdeţto já, odkázaná pouze na povinnou četbu a materiály, se musím „nadrtit“ všechno. Co kdyby náhodou… * A můţete vyuţít konzultačních hodin? Jistě, ale to je něco jiného neţ být na přednášce. Nevýhodu mají ti, kteří si informace pamatují, kdyţ je slyší. Tady jenom čtete a čtete. Plné znění zpráv


* Jsou na vás přednášející přísnější neţ na „denní“ studenty? To si nemyslím. Jen občas počítají s tím, ţe víme víc – právě proto, ţe jsme studovali sami z kníţek a přečetli úplně všechno. * Jak samostudium vypadá? Přečtu a napíšu, co je potřeba, ze začátku si vyměním pár e-mailů s učitelem o tématu seminární práce, o zdrojích, zeptám se, kdyţ mi něco není jasné. Pak uţ přípravu ke zkouškám řeším přes Facebook se spoluţáky, půjčujeme si poznámky, sdílíme uţitečné odkazy... * Co vám dává nejvíc zabrat? Kombinované studium je zkouška mé disciplinovanosti. Kdyţ v říjnu dostanu třeba dvacet kníţek, stovky stran povinné četby s tím, ţe termíny seminárek a zkoušek jsou v lednu, nesednu hned za stůl a nezačnu pracovat. Odsunu to, protoţe leden je daleko. Pak všechno doháním na poslední chvíli. A rozhodně nejsem jediná. * Jaké má tedy kombinované studium přednosti a nevýhody? Výhodou je určitě větší volnost, můţu si svůj čas organizovat podle sebe, protoţe nemusím kaţdý den do školy. Mám přitom také status studenta, coţ se samozřejmě hodí. Nevýhod je trochu víc, vlastně i ta volnost, odsunuji povinnosti, protoţe průběţně se po mně nic nechce. Neznám svoje učitele, nevím, jací budou u zkoušek, protoţe jsem je viděla jednou. Největší problém ale vidím v izolovanosti od studentského ţivota. Kdyţ jdu na přednášku, nikdo uţ ve škole není, spoluţáky znám pouze od vidění, ze zkoušek a z Facebooku. *** »Lidé si myslí, ţe kombinované studium je brnkačka: jednou za semestr napíšu test a jinak mám od školy pokoj. Přitom musím zvládnout to samé, či dokonce víc neţ „denní“ studenti. Foto autor| Foto: Petr Topič, MAFRA

S Veselovským a Drtinovou opustila ČT i část diváků „jejich“ pořadů 19.8.2014

zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Domácí iDNES.cz, Michaela Černá

Pořady zpravodajského kanálu ČT24 Interview a Události, komentáře ztratily část diváků. Pokles sledovanosti začal po odchodu moderátorů Daniely Drtinové a Martina Veselovského, kteří obdobu svých původních pořadů vytvářejí pro soukromou internetovou televizi DVtv. Moderátoři Martin Veselovský a Daniela Drtinová odešli z České televize na konci letošního března. Pokles sledovanosti „jejich“ pořadů se projevil okamţitě. To sice mohlo být dáno nasazením nových moderátorů, na které si diváci teprve museli zvykat, či, jak argumentuje televize, vysíláním atraktivnějších pořadů na jiných kanálech, ani po několika měsících se ale sledovanost zdaleka nepřiblíţila k původním hodnotám. Poslední březnová vysílání Interview Daniely Drtinové sledovalo průměrně 200 tisíc diváků. Hned po jejím odchodu čísla poklesla. Sledovanost pořadu Interview ČT (Interview DD). Zdroj dat: ATO (údaje za 8/2014 nejsou kompletní) Podle televize to způsobilo dubnové volno. „Velikonoční týden je vţdy kvůli školním prázdninám a dovoleným ve sledovanosti nestandardní,“ argumentovala tisková mluvčí ČT Alţběta Plívová. Jenţe i v polovině dubna uţ Interview ČT24 sledovalo jen kolem 140 tisíc diváků. Plné znění zpráv


Letní prázdniny jsou ve sledovanosti jen těţko porovnatelné období, ale v týdnu před jejich začátkem, na konci června, uţ průměrná celková sledovanost nedosáhla ani na 100 tisíc diváků a drţela se těsně pod touto hranicí. Pohoršily si i Události, komentáře, přestoţe u nich nebyl pokles sledovanosti tak dramatický. Moţná i proto, ţe v nich zůstal jeden z původní dvojice moderátorů, Lukáš Dolanský. Přesto část diváků pořad přestala sledovat. Ještě v polovině března, kdy pořad moderoval Veselovský, jich k obrazovkám zasedalo průměrně více neţ 330 tisíc diváků. Uţ o měsíc později ale sledovanost klesla o více neţ 50 tisíc diváků. Sledovanost pořadu Události, komentáře. Zdroj dat: ATO (údaje za 8/2014 nejsou kompletní) V posledním červnovém týdnu si Události, komentáře lehce polepšily, průměrně se na ně dívalo asi 290 tisíc diváků. A Česká televize si chválí i léto. „Červencové hodnoty ukazují, ţe sledovanost Událostí, komentářů i Interview ČT24 má pozitivní trend,“ komentovala za Českou televizi mluvčí. Ţe si nové Události, komentáře diváky znovu najdou, je přesvědčen i Vlastimil Nečas, přednášející na katedře mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. „Dokáţu si představit, ţe si lidé, kteří odešli, časem zvyknou na nový styl. Sám jsem uvítal jiné tváře a ústupek od celebritizace novinářů, ta ČT neprospívá,“ říká Nečas. Je přesvědčen, ţe Česká televize si na sebe sama upletla bič, kdyţ z moderátorů vytvořila celebrity. „Televize do Drtinové a Veselovského investovala dost peněz a udělala z nich ikony. Nasadila je do jinglů, udělala z nich své tváře a zcela záměrně zvýšila jejich cenu na trh. Teď tu tvář poskytují někomu jinému a ČT na to doplácí,“ popisuje Nečas. Pokles sledovanosti tak podle něj nemusí nutně značit špatnou kvalitu pořadu. „To nemusí znamenat, ţe dělají horší veřejnou sluţbu. To můţe znamenat jen to, ţe hlavní tváří pořadu uţ není celebrita,“ vysvětluje důsledky Nečas. Nejde o čísla, tvrdí televize Česká televize se brání, ţe o čísla jí nikdy ani nešlo a jejich cílem není dosahovat vysoké sledovanosti. "Nejde nikdy o absolutní čísla, ale vţdy o relativní," vysvětluje Plívová. Musí být podle ní přihlédnuto k celkovým proměnám televizního trhu a pořadům, které jsou vysílané ve stejnou dobu na jiných kanálech. Argumentuje také tím, ţe vysoká sledovanost pořadů Událostí, komentářů a Interview před odchodem Veselovského a Drtinové byla ovlivněna zajímavým politickým děním minulý rok. Daniela Drtinová i Martin Veselovský ukončili svoji spolupráci s Českou televizí na jaře letošního roku. Na jejich pozicích se teď střídají jejich kolegové, z kterých by televize ještě v srpnu měla vybrat vhodné nástupce. V Interview ČT24 se střídají Zuzana Tvarůţková se Světlanou Witowskou. Místo Veselovského Události, komentáře uvádějí David Borek, Daniel Takáč a Zuzana Tvarůţková s Lukášem Dolanským.

URL| http://zpravy.idnes.cz/po-odchodu-moderatoru-veselovskeho-a-drtinove-klesa-ceske-televizi-sledovanostgfx-/domaci.aspx?c=A140814_144655_domaci_mcn

Dopad ruských sankcí 18.8.2014

ČT 24

str. 05

21:31 Horizont

Michal KUBAL, moderátor -------------------A ve studiu se k nám přidal politický geograf Michael Romancov. Dobrý večer. Michel ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Plné znění zpráv


Dobrý večer. Michal KUBAL, moderátor -------------------Jak podle vás je váţné toto prohlášení, prohlášení Roberta Fica, pro jednotu Evropy? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Myslím si, ţe naštěstí moc ne. Ani Slovensko, ani Maďarsko nejsou ţádní ekonomičtí giganti. Já samozřejmě jaksi chápu starost premiérů o svoji zaměstnanost, ale myslím si, ţe je nejdůleţitější vlastně z toho, vlastně, co zaznělo ve vaší ukázce, je, kdyţ tam byla ta řeč o tom střelit se do nohy, pořád je lepší střelit se do nohy, neţ nechat někoho, aby vás střelil do hlavy... Michal KUBAL, moderátor -------------------To byla reakce litevského ministra zahraničí. Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Přesně tak. A myslím si, ţe měl v tomto naprostou, naprostou pravdu. A tohle to kňourání, jak nás to moc bolí, dneska jsme viděli, zaznělo to i ve vašich reakcích, ţe jihočeská Madeta, která kňourala velice hlasitě u nás, ţe se nakonec značnou část té produkce podařilo udat na domácím trhu. Ono jaksi to pravděpodobně nebude tak horké a přesně, jak tady zaznělo před chvilkou z úst pana kolegy, prostě evropská ekonomika je nesrovnatelně větší neţli ruská. Čili z dlouhodobého, nebo střednědobého a dlouhodobého hlediska uţ vůbec ne, Rusko nemá šanci v téhle té soutěţi sankcí, řekněme, proti Evropě uspět. Samozřejmě, za předpokladu, ţe Evropa bude jednotná. Michal KUBAL, moderátor -------------------Jsme svědky přechodného jevu, nebo něco, něčeho zásadního? Angela Merkelová prohlásila, ţe podle ní uţ nikdy nebude moţné vrátit se zpátky k tomu byznysu, jako byl před tím. Naopak Rusko hlásá orientaci na asijské trhy a podobně. Vzniká, vzniknou tady něco jako dva bloky, zóna volného obchodu mezi Evropou a Amerikou, na druhé straně něco obdoba RVHP mezi Ruskem, nebo respektive euroasijskou unií a Čínou například? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Je to docela dobře moţné. Hlavně si myslím, ţe by si evropští obchodníci měli uvědomit, ţe byznys /nesrozumitelné/ můţete dělat s tím, jenom s těmi, kdo v normálním módu rozumějí těm pravidlům a dodrţují je. Rusko to nebylo nikdy, upřímně řečeno. A v poslední době tak, jak získalo určitou sebedůvěru, mimo jiné i ekonomickou, tak se začalo chovat vůbec šíleným způsobem, ale pořád mu to procházelo, protoţe se tam viděli ty obrovské příleţitosti. A všichni ti, kdo v Rusku investovali, tak pokud nebyli úplně slepí a hluší, tak věděli, ţe ta země není normální, pokud jde o vymahatelnost práva a tak dále. Čili měli počítat s tím, ţe pokud chtějí realizovat velké zisky, coţ je vy byznysu normální, tak, ţe to je spojeno v případě Ruska i s nadstandardním rizikem. To, ţe si tohle to nezakalkulovali, je do značné míry jejich věc. A pokud jde o tu druhou část vaší otázky, tak prezident Putin prostě prohlásil, ţe chce Rusko v jistém ohledu odříznout od Evropy. Mají zpracovávanou novou kulturní politiku, která se ne Rusko, nikoliv Evropa. Takţe tady to vypadá, ţe skutečně se snaţí mířit kamsi do Asie. Ale co je zajímavé, a to kritizují i jaksi ruští autoři, oni říkají, ţe míří do Asie, respektive na asijsko-pacifický trh, ale ve skutečnosti jsou upnuti na jednu jedinou zemi, na Čínu. A to bude nakonec obrovský problém primárně pro samotné Rusko. Michal KUBAL, moderátor -------------------Zase by mohli tahat za kratší konec provazu v tomto vztahu. Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Já myslím, ţe uţ tahají. Plné znění zpráv


Michal KUBAL, moderátor -------------------Pane Kučero, jaderná zbraň vzájemných ekonomických vztahů - energie. Myslíte si, ţe je reálné, ţe někdo na rozdíl od té studené války, tentokrát po tom knoflíku sáhne? Jakub KUČERA, ekonomický komentátor -------------------Já si to nemyslím. Nevěřím v to. Protoţe to by opravdu bylo teda velká tragédie pro obě dvě strany a ani ty ekonomické dopady není jednoduché propočítat. Nicméně já si myslím, ţe tady to je trošku politologická otázka, protoţe je otázka, kdo by to vlastně vydrţel. A já osobně si tedy myslím, ţe pro Evropu by to byl krátkodobě větší problém, protoţe prostě tady ta, ty energetické suroviny nejsou, nicméně si musíme uvědomit, co hrozí evropským aktérům dlouhodobém výhledu. Tak propad ekonomiky, oni prohrají volby. V Rusku, kdyţ se propadne ekonomika výrazně, tak Putinovi prostě jde o přeţití jeho reţimu, jeho nějakého odkazu. Čili si myslím, ţe zejména pro Rusko to nemá, nemá příliš velký význam a nebudou chtít jít takto daleko. Michal KUBAL, moderátor -------------------Doufejme. Byla by nám trošku zima. Minimálně. Doufejme, ţe nebudou příliš velké mrazy. Jakub Kučera. Díky moc. Jakub KUČERA, ekonomický komentátor -------------------Děkuji za pozvání.

Ukrajinská armáda vytlačuje separatisty 18.8.2014

ČT 24

str. 06

21:31 Horizont

Michal KUBAL, moderátor -------------------A ještě jeden klíčový vývoj přinesl poslední měsíc. Zásadní úspěchy ukrajinské armády v bojích proti separatistům. Kyjev je dokázal připravit o značná území, která kontrolovali. Teď ale tvrdí, ţe dostali nové zbraně i lidi a ţe vrátí úder. Katarína FAGOŠOVÁ, redaktorka -------------------Východoukrajinské město Sniţne 15. července. Jen několik kilometrů od místa, kam o dva dny později dopadlo letadlo malajsijských aerolinií, zemřelo v troskách domu 11 lidí. Sergej, separatista -------------------Mnoho lidí vidělo to letadlo, co bombu shodilo. Mělo na sobě ukrajinské znaky. Katarína FAGOŠOVÁ, redaktorka -------------------Ukrajinská armáda vinu odmítla. Na oblastí prý její stroje vůbec nelétaly. V době tragédie letu MH17 hlavní boje probíhaly jinde. Ukrajinské jednotky stále ještě slavily dobytí Slavjansku a Kramatorsku a postupovaly dál na východ. Separatisté měli pod kontrolou široký pás území od Doněcku aţ k ruské hranici, navíc i se stotisícovým Lysyčanskem a tak i severní cestu do Doněcku. Sami rozhodovali, koho k troskám letounu pustí a koho ne. A přestoţe obě strany souhlasily, ţe ve čtyřicetikilometrové a později desetikilometrové vzdálenosti od místa havárie bude platit klid zbraní, střílelo se jen s malým omezením dál. Alexander HUG, pozorovatel OBSE -------------------Museli jsme práci přerušit, protoţe se tam střílelo a velmi blízko dopadaly střely dělostřelectva. Katarína FAGOŠOVÁ, redaktorka Plné znění zpráv


-------------------Armáda se tvrdě pustila na Luhansk. Jen dva dny po pádu letounu obsadila část města a odřízla separatisty od zásobování. Do dneška se jí město podařilo kompletně obklíčit a zatlačit povstalce dál na jih. Dobyla Lysyčansk a snaţí se o úplné odříznutí Doněcku. Sem se dnes soustředí největší boje. Povstalci údajně vůbec poprvé nasadili raketomety Uragán ruské výroby. Do boje vyslali taky 30 nových tanků a 120 obrněných transportérů. Ukrajinská armáda přesto tvrdí, ţe ovládá stále víc cest vedoucích do Ruska a bojuje uţ i o město Sniţne a kontrolu nad místem havárie letu MH17. Katarína Fagošová, Česká televize. Michal KUBAL, moderátor -------------------Michael Romancov ještě jednou. Nakolik je to, co se teď děje na zemi, ty úspěchy ukrajinské armády, klíčové pro rozhodování Kremlu, nakolik opravdu tlačit, řekněme, na pilu? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Upřímně řečeno, já si myslím, ţe Kreml postupně ty vzbouřence pouští, jak se říká, k vodě. Otázka je, co se stalo s velitelem Strelkovem, ten se najednou vypařil, tak se neví, neví, kde je. Donedávna to byl hrdina, byl na různých plakátech, v Rusku se o něm hovořilo, ţe to je člověk, který prostě, na jehoţ bedrech spočívá tíha celého ruského světa a najednou prostě je pryč. Moţná se zase někde vynoří. Takţe já si myslím, ţe Kreml v tomto ohledu začíná couvat, nicméně čím déle tam ten problém bude trvat, tím v jistém ohledu lépe. Na Ukrajině se blíţí volby, velký tedy chaos v těhle těch částech, probíhající boje, mrtví, kterých bohuţel jaksi přibývá, to všechno jsou věci, které v zásadě Moskvě v tento okamţik vyhovují, protoţe to ukazuje na Ukrajinu jako na nestabilní stát. Michal KUBAL, moderátor -------------------Myslíte si, ţe je reálné, ţe by Moskva prostě dala ruce pryč od toho, co se děje na východě Ukrajiny? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Já si myslím, ţe ne jaksi jednorázově. Ale říkám, myslím si, ţe tam je vidět určitý útlum té podpory, ale upřímně řečeno, všechny velké státy, které mají takový politický, politický rozměr jako Rusko, mají zkušenosti s tím. Stačí se třeba podívat na válku Iráku s Íránem v 80. letech, kde to tehdy byl Sovětský svaz a Spojené státy, ţe čas od času stačí v těch konfliktech vţdycky tu jednu stranu podpořit přesně tolik, aby nebyla rozdrcená a aby měla jaksi energii na to vzdorovat dál. A ono to můţe stačit na to, aby ten konflikt doutnal, ale dokud není úplně uhašen, coţ se zatím tedy neděje, tak to můţe někomu, někomu vyhovovat. Michal KUBAL, moderátor -------------------Minulý týden jsme slýchali z úst představitelů, oficiálních představitelů Severoatlantické aliance, polský premiér to například tvrdil, ţe invaze je ve své podstatě na spadnutí nebo ţe je mnohem pravděpodobnější, neţ tomu bylo před pár dny. Myslíte si, ţe teď je tedy Kreml spíš na cestě k jakémusi ústupu z těch svých pozic, anebo opravdu stále ještě je ta invaze ve hře? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Já si myslím, ţe ta invaze je ve hře minimálně proto, ţe jsou určitě zpracovány prostě plány, vojáci jsou profesionálové a museli se na to připravovat, to znamená vědí, jak to udělat a určitě jsou to schopni spustit. Otázkou je, co by tím získali a co by tím ztratili. Aspoň z toho, co tady dneska zaznělo, je vidět, ţe prostě Kreml začíná jednat, Lavrov byl v Berlíně, nějakým způsobem se projevují ty ekonomické sankce a v Moskvě samozřejmě vědí, ţe pokud by došlo k další teritoriální agresi, ţe ta evropská odpověď by byla ještě, ještě horší. Samozřejmě nás by to, nás by to jaksi bolelo také, teď je jenom otázka, jak moc se tohohle toho Putin a ti lidé okolo něj bojí. A já si myslím, ţe paradoxně moţná ale ještě víc se bojí toho, ţe vlastně kdyby vpadli tedy vojensky na Ukrajinu a opětně by byli za hrdiny, ţe by Putinovi mohla vyrůst velice nepříjemná politická opozice právě z řad těhle těch vojenských hrdinů, protoţe například ten velitel Strelkov se v očích nových Rusů vlastně začal stávat moţná aţ důleţitějším neţ Putin, a to je něco, co se mu určitě nelíbí. Michal KUBAL, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Vladimir Putin, klíčová postava tohoto konfliktu, pojďme se na něj podívat.

Putin klíčovým hráčem v ukrajinské krizi 18.8.2014

ČT 24

str. 07

21:31 Horizont

Michal KUBAL, moderátor -------------------Po sestřelení malajsijského boeingu ovládla titulní strany světových časopisů jeho tvář, ale nebylo to rozhodně v pozitivních konotacích. Poslední měsíce pro Vladimira Putina přinášejí tvrdou kritiku za hranicemi a doslova raketový vzestup obliby doma v Rusku. Po 14 letech faktické vlády nad svou zemí rozehrál hru o místo v jejích dějinách. Adriana DERGAM, redaktorka -------------------Rusko Borise Jelcina. Totální ústup z velmocenských pozic, hospodářských krach, bezvládní, dvě války s čečenskými separatisty na Severním Kavkazu. Na globální hry uţ vyčerpanému Rusku nezbýval dech. Kdyţ Severoatlantická aliance bombardovala v kosovské válce Srby, tradiční ruské spojence, Moskva bezmocně přihlíţela. Ruské elity věděly, ţe se to musí změnit. Měl přijít někdo úplně jiný neţ Jelcin. Stal se jím neznámý mladý premiér Vladimir Putin. Bývalý šéf ruské bezpečnosti, nástupkyně KGB, se rychle osvědčil. Vladimir PUTIN, ruský prezident /2. 4. 2000/ -------------------Na rozdíl od předchozích let jsou hospodářské ukazatele výš, neţ jsme očekávali. Adriana DERGAM, redaktorka -------------------Uţ jako zvolený prezident vyhlásil válku Kremlu nepoddajným oligarchům, ze kterých privatizace udělala mocné pány, a začal osobně dohlíţet na zkrocení povstaleckého Čečenska. Za dekádu krvavých bojů v něm zemřelo přes 100 tisíc civilistů. Vladimir PUTIN, ruský prezident /Groznyj, 26. 3. 2000/ -------------------Je jasné, ţe tu máme mnoho problémů. A ţe to bude stát spoustu úsilí. Adriana DERGAM, redaktorka -------------------Po druhém zvolení ale čekal Putina nový problém. Oranţová revoluce dostala do vedení Ukrajiny, historické kolébky Ruské říše, prozápadní politiky. Julija TYMOŠENKOVÁ, bývalá ukrajinská premiérka /prosinec 2004/ -------------------Všechny kanály světa se přepnuly na Kyjev a vítá vás celý svět. Adriana DERGAM, redaktorka -------------------Pohledem Vladimira Putina do ruské předsíně vtrhl nezvaný západní host. Kromě občasných utahování plynových kohoutků dostává Ukrajina od Kremlu jasné varování. Západ jsou slova, Rusko činy. Po obsazení moldavského Podněstří si v roce 2008 ve válce s Gruzií de facto připojuje Abcházii a Jiţní Osetii. Spojenec Tbilisi, Spojené státy zaneprázdněné v Afghánistánu a Iráku, ruskou expanzi nezastavily. Nabídku amerického restartu vztahů chápe Putin jako projev slabosti. Zesiluje agresivní rétoriku a rozpočet na armádu. Rusko je na vítězné plavbě. Vladimir PUTIN, ruský prezident -------------------A to odporuje pokusům některých zemí o zachování nadvlády ve vojenské, politické, finanční a ideologické sféře. Plné znění zpráv


Adriana DERGAM, redaktorka -------------------Silný vůdce krotí šelmy i na mezinárodní scéně. V syrské krizi chemických zbraní se Putin ukázal rozhodný a schopný, Washington bezradně tápající. Další body pro Putina spadly z nebe spolu se zběhlým zaměstnancem amerických tajných sluţeb. osoba -------------------No a co bude se Snowdenem? Vladimir PUTIN, ruský prezident -------------------Co já vím. Jeho ţivot, jeho osud. On na naše území přijel bez pozvání. Adriana DERGAM, redaktorka -------------------Na Ukrajině prozápadního Juščenka střídá znovu proruský Janukovyč. Jenţe i jeho koketování se Západem znovu vyvolává ruskou zlobu a nečekaný vývoj. Vladimir PUTIN, ruský prezident -------------------Prezident Janukovyč odloţil podpis asociační dohody s EU. Co bylo potom? Státní převrat, který podpořili naši američtí a evropští partneři. A do dál? Chaos a úplná občanská válka. Adriana DERGAM, redaktorka -------------------I na začátku neplánovaného scénáře to vypadalo, ţe šťastná hvězda Putina neopustila. Ruský svět se rozšířil o Krym. Netradiční spolky otevřely nové moţnosti a euroasijská unie nabrala reálné kontury a nové zájemce. V záři znovuzrozené velmoci Rusové přehlíţí i to, ţe se prezident od některých volebních slibů vzdaluje. Vladimir PUTIN, ruský prezident /15. 3. 2004/ -------------------Slibuji vám zachování všech demokratických výdobytků, rozvoj systému více stran, upevnění občanské společnosti a obranu svobody sdělovacích prostředků. Adriana DERGAM, redaktorka -------------------Hlavní zdroj informace, televizi, má drtivě pod kontrolou stát. Občanský disent se netoleruje. Represivní zákony omezují média i společnost. Zahraniční vliv v nevládní sféře je pod přísnou kontrolou. Popularita silného vládce přesto raketově stoupá. Pád malajsijského letadla na východní Ukrajině můţe ale let Putinovy štěstěny zvrátit. Z velmoci se na mezinárodní scéně stává pária. Hospodářskou stabilitu rozviklaly sankce a ztráta proruského východu Ukrajiny můţe i Rusům ukázat, ţe ani velmoc ani její spasitel nejsou tak silní, jak se zdá. Adriana Dergam, Česká televize. Michal KUBAL, moderátor -------------------Ve studiu stále ještě Michael Romancov a přidal se k nám komentátor deníku Právo Alexandr Mitrofanov, dobrý večer. Alexandr MITROFANOV, komentátor, Právo -------------------Dobrý večer. Michal KUBAL, moderátor -------------------Pojďme citovat kremelské politology. Ti tvrdili, ţe toto uţ není hra o Ukrajinu, ţe to je hra o Rusko, ţe to je hra o Vladimira Putina. Není to v určitém slova smyslu opravdu uţ hra o Vladimira Putina? Nedostalo se to tak daleko, ţe vsadil všechno na jednu kartu? Plné znění zpráv


Alexandr MITROFANOV, komentátor, Právo -------------------Globálně vzato ano, protoţe to, co se nyní děje v Rusku, to je věc, která není normální pro běţnou společnost. To se vyšroubovalo aţ do takových výšek, míním tím určitou na jedné straně hysterii vůči všemu, co je na západ od ruských hranic a na druhé straně obdiv k, vlastně měli bychom říkat moţná, jako říkal Ţirinovskij v minulém týdnu, císař Vladimir I., anebo nejvyšší vládce, takţe vidíte, ţe ten obdiv, který uţ hraničí s kultem osobnosti, obě tyto stránky nejsou stránky, které jsou charakteristické pro normální společnost, ale kdyţ vezmeme v úvahu to, ţe ačkoliv to tak není moc vidět, ale i samotní Rusové přiznávají, ţe země je plná problémů, ţe se moc neřeší, tak je to moţná určitý moment, kde i Putinovi půjde o hodně. Michal KUBAL, moderátor -------------------Minulý týden ten, ta návštěva Krymu, pečlivě dlouho připravovaná, dlouho avizovaný projev, který se nejdřív odkládal, potom se nakonec neuskutečnil, potom poskytli jeho záběry bez zvukové stopy, myslíte si, ţe tohle jsou známky toho, ţe moţná ne všechno úplně jde podle toho, jak si Kreml naplánoval? Alexandr MITROFANOV, komentátor, Právo -------------------Tak pro objektivitu je třeba říct, ţe později v noci se to odvysílalo celé. Michal KUBAL, moderátor -------------------Před půlnocí to bylo. Alexandr MITROFANOV, komentátor, Právo -------------------A záznam, to taky můţeme najít stenograficky těchto věcí. Michal KUBAL, moderátor -------------------Ano, nicméně ten projev nebyl, nevypadal jako připravený, bombastický projev. Vypadal jako narychlo spíchnutý. Alexandr MITROFANOV, komentátor, Právo -------------------Víte, problém je ten, ţe teď všechno, co souvisí s Ruskem, je předmětem občas i šílených spekulací a člověk je jenom registruje a vlastně bere to nevědomí a například i takovouhle spekulaci, ţe ten den dopoledne hackeli twitterový účet Medveděvovi a Putin se lekl, ţe stejná skupina Šaltaj-boltaj, která to udělala, tak prostě hackela i jeho vlastní projev. Hrozné, ale je to velmi charakteristické pro tu atmosféru, která je teď v ruské společnosti. Michal KUBAL, moderátor -------------------My jsme se tu, pánové, potkali ve stejném sloţení před nebo někdy okolo krymského referenda, a vy jste, pane Romancove, říkal, ţe Vladimir Putin hraje zajímavou hru, ţe nechává lidi okolo sebe, aby říkali ty nejtvrdší komentáře a ţe on si nechává moţná ústupovou cestu v tom, aby se mohl ještě stáhnout. Vidíte tu jeho hru stále ještě podobně? Myslíte si, ţe pořád ještě hraje opatrnou hru, kdy by mohl říct, já jsem to tak úplně nemyslel? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Upřímně řečeno, já jsem se tenkrát velice mýlil. Já jsem byl přesvědčen, ţe prostě Putin přesně jaksi udělá tohle to a nakonec řekne dobře, a teď do hry vstupuju já a pojede to podle mezinárodního práva, protoţe to bylo něco, co mu do té doby v kontextu třeba Sýrie a tak dále přinášelo body. Takţe nerad bych se mýlil znova, je to samozřejmě moţné, nicméně kdyţ se vrátím jenom teďka k té krymské řeči nebo k té řeči, kterou pronesl na Krymu, tak tam bylo zajímavé, ţe on vlastně mluvil aţ poté, co nechal vymluvit se všechny šéfy politických frakcí, které jsou v Dumě, a tam v zásadě došlo k tomu, co bych označil termín geopolitická jednota. Tam všichni představitelé politických stran, které jsou zastoupeny v Dumě, vyjadřovali naprostou, naprostý souhlas, naprostou jednotu v tom, ţe to, co Rusko, respektive Putin dělá, ţe to je v pořádku. Lišili se pouze v tom, jestli Plné znění zpráv


chtěli jít osidlovat Arktidu nebo prostě z Putina udělat cara a tak dále, coţ byly v zásadě nepodstatné, nepodstatné detaily, čili já jsem tohle to chápal jako v zásadě demonstraci naprosté semknutosti ruského politického světa, těch politických elit kolem Putina. Jestli to je proto, ţe cítí, ţe dochází k problémům, nebo jestli je za tím něco jiného, to nedokáţu, nedokáţu rozklíčovat. Michal KUBAL, moderátor -------------------Pojďme ještě jednou do Moskvy, Miroslav Karas. Mirku, ty uţ jsi v Moskvě nějaký čas, změnila se nějak ta atmosféra nejenom v Moskvě, ale v celém Rusku, v zemi ohroţené cizí mocí? Zaţil jsem to v Iráku, zaţil jsem to v Srbsku, lidi reagujou jinak vůči cizincům a podobně. Cítíš ty něco podobného například v Moskvě, v moskevských ulicích? Miroslav KARAS, zpravodaj ČT, Moskva -------------------Ano, je to cítit pochopitelně a zvláště teď v uplynulých týdnech. Ještě třeba na podzim loňského roku bylo velmi silně kritizováno všechno, co aspoň tady v Moskvě bylo neruské a přitom spousta imigrantů mnohdy drţí Moskvu nad vodou, pokud jde o práci. Jsou to obyvatelé Tadţekistánu, Uzbekistánu, proti nim byla velmi silná vlna. Ta se teďka rozšířila především o Američany a Západ. Zvláště Spojené státy jsou a Američané a američtí politici velmi silně kritizováni. Na druhou stranu s tím jde obrovský nárůst popularity Putina, kterému se podařilo semknout kolem sebe šéfy různých stran v zájmu toho, kdyţ říká, všechno teď, co děláme, je pro Rusko. Minulý týden Putin oslavil 15 let, co je v politice a nikdy snad neměl takovou popularitu jako nyní. Takřka 9 Rusů z 10 schvaluje jeho kroky a kdyby volby byly zítra, tak znovu ty prezidentské volby vyhraje. Putinovi se podařilo letos prakticky vše, na co sáhl, ať uţ to byly olympijské hry, anexe Krymu, i teď podpora vzbouřenců na jihovýchodě Ukrajině. A všechno, co je spojeno s jeho úspěchy, tak doprovází nemůţu říct nenávist, ale nevraţivost vůči všemu, co přichází ze Západu. Michal KUBAL, moderátor -------------------Miroslav Karas, Moskva, díky moc. Pane Mitrofanove, celé tohle vysílání začalo letadlem, měsíčním výročím, ale před měsícem sestřelením MH17, je tohle ta jedna ze zásadních věcí, které Kremlu nevyšly v tom celém plánu na východě Ukrajiny? Alexandr MITROFANOV, komentátor, Právo -------------------Já si myslím, ţe podle všeho, opět já se omlouvám divákům ... Michal KUBAL, moderátor -------------------Pojďme spekulovat. Alexandr MITROFANOV, komentátor, Právo -------------------To nelze říct nic konkrétního, co by bylo dokázané. Michal KUBAL, moderátor -------------------Ano, pojďme spekulovat. Alexandr MITROFANOV, komentátor, Právo -------------------Podle všeho toto v plánu nebylo, myslím v plánu Kremlu. A v kaţdém případě to velmi zkomplikovalo Putinovi další jednání na mezinárodní politické scéně, protoţe tato tragédie, u níţ si myslím, ţe západní veřejné mínění, nejenom západní politici, byli přesvědčeni, ţe Rusko sice nepřímo, ale má podíl na tom, co se stalo, tak uţ otočila vidění ruského problému z pragmatické roviny do roviny lidské, přičemţ zabarvené takovým způsobem, ţe jestli si vzpomene stránky západních novin po tom, co se to stalo, ţe uţ to lidé asi moc nerozdýchají, kdyby západní politici pragmaticky si podali ruce s Putinem a dohodli se na tom, ţe Ukrajinu rozdělí. Michal KUBAL, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Nakolik mu, myslíte, ţe mu vnitřně z pohledu Rusů záleţí nebo komplikují ten ţivot, ţivot tyto sankce a tohle, řekněme, vnější nepřátelství? On je známý tím, ţe ráno si první přečte bulvár Komsomolskaju pravdu, to je tedy něco, co čtou jeho voliči. Je to Vladimir Putin, kterému jde především o jeho obraz uvnitř Ruska? Alexandr MITROFANOV, komentátor, Právo -------------------Víte, tam není ani problém, jestli on přečte něco v Komsomolskaje pravdě, ale spíše to, jak se budou chovat a co budou myslet čtenáři Komsomolskaje pravdy, jeho elektorát. A kdyţ se podíváme opět na to, co je nyní v síti, opět s určitou distancí se podíváme na to, co bylo uţ mnohokrát zveřejněno, tak tam najdeme telefonické rozhovory nejenom řadových voličů, ale členů stran, jako Jednotné Rusko nebo Ţirinovského strana, a ti lidé uţ jako hodně kritizují to, ţe nejsou věci, na které byli zvyklí čistě konzumně. Dneska v Twitteru celý den vidím fotografie opět prázdných polic ruských obchodů s potravinami. Samozřejmě ne všechny police jsou prázdné, prázdné jsou tam, kde byly západní produkty, anebo jsou tam zbytky těch potravin, ale jsou třikrát draţší a kupodivu lidé začínají být nespokojení. A to je logické, protoţe Putin totiţ tu svou popularitu ještě před těmito událostmi zaloţil na tom, ţe Rusové konečně dostali těch 10 druhů sýra, kdyţ to řeknu trochu přehnaně, a dneska uţ to tak není. Michal KUBAL, moderátor -------------------Pane Romancove, je podle vás Vladimir Putin díky tomuhle všemu nebo kvůli tomuhle všemu v koutě? A jak nebezpečný je muţ typu Vladimira Putina, kdyţ je v koutě? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Víte, já bych začal jednou věcí. My jsme před chvilkou z úst vašeho moskevského zpravodaje, co všechno se Putinovi povedlo a jak je úţasně populární. Upřímně řečeno, kdyţ se Putin znovu stal prezidentem, teď myslím to třetí období po těch zfalšovaných volbách a tak dále, tak on vydal takzvané Májové dekrety nebo Májová nařízení, kde slíbil Rusům hory doly, co všechno se povede. Nepovedlo se vůbec nic. To znamená, jestli Putina vnímáme jako úspěšného nebo neúspěšného politika, to záleţí na tom, kolik o něm máme informací, jak v dlouhém časovém úseku ho sledujeme a jaká je tam ta diskuse. V Rusku není ţádná. V tom je ten velký problém, čili on zatím viditelně v koutě není. Moţná můţe být v koutě, protoţe se tam děje něco za tou oponou, která, která je spuštěná, ale jestli se tam něco děje nebo ne, to já netuším. Michal KUBAL, moderátor -------------------Michael Romancov, Alexandr Mitrofanov. Díky moc, pánové. Je to měsíc a den, kdy tragicky skončil let MH17 a většina otázek, které si tehdy svět začal klást, zůstává stále bez odpovědi. To ale neznamená, ţe se nebudeme ptát zas a znovu. A aţ nějakou odpověď dostaneme, dozvíte se to právě u nás na ČT24. Od nás je to všechno, začínají Události, komentáře, i tam o důsledcích ukrajinské krize, sankce a jejich dopady v Česku. Ode mě hezký večer, dobrou noc a zítra zase na viděnou.

Nepokoje ve Fergusonu 18.8.2014

ČT 24

str. 06

22:00 Události, komentáře

Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Americký Ferguson má za sebou jednu z nejvyhrocenějších nocí navzdory zákazu vycházení. Kvůli nepokojům dnes povolal guvernér státu Missouri Národní gardu. Protesty vyvolala smrt afroamerického mladíka Michaela Browna, kterého za bílého dne šesti ranami zastřelil bělošský policista, jenţ mladého muţe podezíral z krádeţe. Obě strany mají své stoupence. Rodina zastřeleného si pak přeje hlavně klid na černošském předměstí. Situaci komentoval i šéf OSN Pan Ki-mun. Vyzval americké úřady, aby dodrţovaly právo na pokojné shromaţďování a svobodu projevu. V Událostech, komentářích Kryštof Kozák z katedry amerických studií Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Dobrý večer, to je strašně dlouhé, pane Kozáku. Kryštof KOZÁK, katedra amerických studií, Institut mezinárodních studií FSV UK v Praze -------------------Plné znění zpráv


Dobrý večer. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------A Martin Řezníček, americký zpravodaj České televize, toho času právě ve Fergusonu. Martine, dobrý večer. Martin ŘEZNÍČEK, zpravodaj ČT, Ferguson, USA -------------------To je kratší, ano. Dobrý večer. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Přijel si před chvílí do Fergusonu. Na ten první pohled to je tam vidět, ţe je tam obrovské napětí, ţe jsou tam střety? Martin ŘEZNÍČEK, zpravodaj ČT, Ferguson, USA -------------------No, na první pohled to vidět přirozeně není, protoţe to město musí fungovat a funguje i nadále. Na druhou stranu na několika místech jsou vidět stopy po těch několika divokých nocí, které Ferguson a víceméně jde o jednu hlavní ulici, která vede přímo středem tohoto předměstí nebo tohoto města víceméně samostatného vede. Ty stopy jsou viditelné v podobě vyhořelé benzinové pumpy a několika dalších obchodů, které jsou zadělané takovými dřevěnými deskami, protoţe byly vyloupeny v minulých dnech. To jsou věci, které na první pohled vidět jsou. Na druhé straně je tady vysoká přítomnost policistů logicky, začíná se sem stěhovat Národní garda a jednotlivé útvary, které mají hlídat dneska první noc tedy tohle to místo. Takţe to napětí je cítit ve vzduchu, ale není tak viditelné, jak by se mohlo zdát z těch několika záběrů, které televize stále opakují dokola, které ukazují ty nepokoje. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Mimochodem, dnes je klid, tam je o nějakých sedm hodin míň neţ tady u nás, pokud, pokud se nemýlím. Martin ŘEZNÍČEK, zpravodaj ČT, Ferguson, USA -------------------Ano, správně. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Takţe odpoledne. Teď je klid? Martin ŘEZNÍČEK, zpravodaj ČT, Ferguson, USA -------------------Teď je klid, ale ten klid byl odpoledne i v minulých dnech. Posledních 24 hodin bylo vlastně ukázkových a příkladných. Konalo se několik pokojných demonstrací, manifestací, setkání v kostele tady a několik dalších věcí, které dokonce přenášely americké televize. Ovšem potom večer těsně před začátkem toho zákazu vycházení, který byl od 12 hodin od půlnoci do pěti do rána, tak se strhly boje a měl si pravdu, tahle ta poslední noc byla v tomhle tom moţná nejvyhrocenější, nejostřejší. Ale opět, byla to skupinka moţná 150 lidí, kteří se tohohle účastnili, ale těch několik stovek dalších, kteří si to připomínají tu smrt a tu situaci, která tady není uspokojivá, vztahům mezi bělošskou většinou policií tedy nebo většinově bělošskou policií, takhle bych to řekl správně, a většinově černošským obyvatelstvem, to jsou věci, které v těch zprávách tolik vidět nejsou. Ale tyhle ty demonstrace se tady konají v mírové, pokojné, skutečně se tady konají stále. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------A co vlastně má být výsledkem? Určitě vyšetření tedy tohoto případu, který všechno spustil, a ještě něco dál, nějaké změny ve vztahu mezi černými a bílými? Martin ŘEZNÍČEK, zpravodaj ČT, Ferguson, USA -------------------Plné znění zpráv


Ano, je to velmi sloţitá situace a velmi sloţitý problém jako takový, protoţe přirozeně nelze je, nelze to označit za nějaké politické hnutí typu stop válce v Afghánistánu nebo v Iráku, demonstrace, které se konaly ve Washingtonu před lety, tohle je něco jiného přirozeně. Tady jde o to, ţe ten vztek a ta nespokojenost dlouhodobá s tím, jak údajně se ta policie, které vládne bílá většina tedy v tomhle tom konkrétním městě, chová k černochům, ţe častěji neţ ostatní bílé ve statistikách, a ty to dokazují, ţe na ně cílí, ţe je prohledává na ulici, ţe je prostě otravuje teď z pohledu té černošské většiny. A to jsou věci, které jsou dlouhodobé, a ta věc ta konkrétní jiskra, která zaţehla ten obrovský poţár, jenom ukazuje na to, jak ty problémy jsou pod pokličkou moţná v několika dalších městech nejenom tady v Missouri, ale v několika dalších městech a v několika dalších čtvrtí. To je jedna věc. Druhá věc ta krátkodobá je ta, ţe všichni víceméně na ulici chtějí vidět, co se skutečně stalo, protoţe stále existují dvě verze a dnešek to posunul opět dál, dvě verze, co se skutečně stalo tehdy při střelbě na toho mladíka, kolikrát na něj ten policista vystřelil. Má se za to, ţe minimálně šestkrát, ale není to definitivní. Jsou dvě pitvy, které byly provedeny uţ a na další se čeká. A další, třetí je, byla nařízená federálním ministerstvem spravedlnosti Ericem Holderem jako ministrem. Tohle jsou věci, které v tuto chvíli budou zajímat přirozeně ty, kteří tady protestují. A další věc je ta, ţe ve středu se má rozhodovat o tom, jestli bude nebo začne ten proces, jestli bude obviněn ten dotyčný policista taky, nebo ne. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Martine, děkuju, na shledanou. Martin ŘEZNÍČEK, zpravodaj ČT, Ferguson, USA -------------------Hezký večer. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Pane Kozáku, kdyţ poloţím otázku, proč v Americe oţívají rasové rozpory, tak bude to otázka namístě, anebo to v Americe anebo se to týká jenom toho Fergusonu a je to nějaký ojedinělý exces? Kryštof KOZÁK, katedra amerických studií, Institut mezinárodních studií FSV UK v Praze -------------------Tak určitě to není ojedinělý exces. Tam prostě je pravda, ţe se zvolením Baracka Obamy zvlášť my, co to vidíme trochu víc z dálky nebo spousta lidí se tak nějakým způsobem upokojila, ţe ty rasové problémy vlastně v Americe uţ neexistují nebo to tak začalo vypadat. A je pravda, ţe pokud jste na Harvardu nebo na nějaké elitní univerzitě, tak tam jako mezi v určité vrstvě opravdu tam, tam jako na rasisty toho starého typu nenarazíte. Nicméně Amerika... Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------No, a někde jinde? Kryštof KOZÁK, katedra amerických studií, Institut mezinárodních studií FSV UK v Praze -------------------No, Amerika je velká země a je spousta míst, kde vlastně to rasové rozdělení je jako velmi zřetelné. Já jsem kdyţ jsem se koukal na některé údaje o tom Fergusonu, tak tam je třeba zajímavé, ţe před 20 lety to byla ještě bělošská čtvrť. To máme podrobně zmapované a bylo tam vlastně 70 % bělochů. No, a postupně se, jak byli černoši zřejmě vytlačováni z toho, z těch centra, z centra měst, tak se z toho stala vlastně relativně rychle černošská čtvrť. A zrovna na té míře segregace je dobře vidět, ţe ten rasový problém jako o něm se třeba tolik nemluví, ale lidé, kteří si vybírají, kde budou bydlet, tak jsou si toho velmi vědomi. A zvlášť v některých městech na tom americkém jihu. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Čili Amerika tak nějak usnula na vavřínech, říkala si, tak uţ to máme za sebou to, co bylo v minulém století, a ono se ukazuje, ţe ne? Ono to zůstává v těch lidech? Kryštof KOZÁK, katedra amerických studií, Institut mezinárodních studií FSV UK v Praze -------------------Určitě to tam nějakým způsobem zůstává. A zejména v těch lokalitách... Plné znění zpráv


Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Myslím v nějakým masovějším měřítku. To, ţe budou jednotlivé excesy, to asi je jasné. Kryštof KOZÁK, katedra amerických studií, Institut mezinárodních studií FSV UK v Praze -------------------A ne, tak tam to vlastně, teďka v New Yorku Times vyšly zajímavé mapy právě, jak moc segregovaná jsou jednotlivá města. Takţe je to pouze jeden z ukazatelů. A je pravda, ţe ve spoustě ohledech a ve spoustě třeba velkých městech, já jsem teďka byl třeba byl v New Yorku a tam prostě na ulici vidíte smíšené páry a jako to velkoměsto nějakým způsobem ty lidi tak promíchá, ţe tam to není takový problém. Ale přesně menší města, předměstí na americkém jihu tam ta jako tradice minimálně teď to nemusí být nutně rasismus, ale takového toho jakoby třeba i podvědomého oddělování, ţe vlastně proti černochům nic nemám, ale rozhodně s nimi nechci bydlet... Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Ale nebude to soused. Kryštof KOZÁK, katedra amerických studií, Institut mezinárodních studií FSV UK v Praze -------------------A nebude to soused, tak to tam určitě trvá, a ti lidé vám to samozřejmě nepřiznají, kdyţ se zeptáte v těch dotaznících, nebo někteří ano, ale ta realita je úplně, ta realita je úplně jasná. A není to jenom případ starého jihu. Prostě Detroit je také jedno z nejsegregovanějších měst a je jako vlastně na severu. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------A ta rovnoprávnost v praxi, ta tedy vypadá jak v Americe? Kryštof KOZÁK, katedra amerických studií, Institut mezinárodních studií FSV UK v Praze -------------------Rovnoprávnost v praxi jako to teďka úplně nevím, co tím myslíte. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------No, teď se ptám na kvóty. No, tak jsou nějaké kvóty, kolik kde koho musí být jak zaměstnáno z rasového hlediska samozřejmě, podmínky pro vzdělávání a tak dále. Kryštof KOZÁK, katedra amerických studií, Institut mezinárodních studií FSV UK v Praze -------------------No, je pravda, ţe... Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Jestli tady tohle není začátek toho, proč nechci, aby můj soused byl opačné barvy pleti, neţ jsem já. Kryštof KOZÁK, katedra amerických studií, Institut mezinárodních studií FSV UK v Praze -------------------No, tak jestli myslíte tu problematiku pozitivní diskriminace, no, tak ta jako v poslední době je spíš na ústupu, tady u nás se to pořád ještě tak jakoby zmiňuje jako takový zajímavý exces, ţe se to jako přeţene s tou diskriminací na druhou stranu. Ale vlastně je to uţ dlouhodobě na ústupu a osekává se to, jo. To znamená, ţe ta představa, ţe tam, ţe černoši tam mají nějaké svoje speciální jako speciální kvóty na, tak ta je, ta je spíš upozorní, ta pozitivní diskriminace byla velmi dobrá. Teďka jako abych to třeba spojil s tou problematikou policie, tak se přesně ukazuje, ţe jako je velmi důleţité na té lokální úrovni, ţe policisté jsou také černoši nebo ţe jsou z té komunity. Teďka tam právě došlo k tomu, ţe došlo k tomu, ţe šéf... Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Šéfem jmenovali černocha. Plné znění zpráv


Kryštof KOZÁK, katedra amerických studií, Institut mezinárodních studií FSV UK v Praze -------------------Jako povolali přesně, protoţe je z toho místa. A tam bohuţel je to důleţité z toho, ţe taková banální historka, ţe někoho zastavíte na ulici, tak se můţe ta konfrontace mezi tím policistou a tím, tou dotyčnou osobou odehrát různě a je dost pravděpodobné, ţe kdyby oba byli trochu na podobnější jako kulturně komunikační úrovni, tak to neskončí jako nesmyslnou střelbou za bílého dne. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Pane Kozáku, děkuju, na shledanou. Kryštof KOZÁK, katedra amerických studií, Institut mezinárodních studií FSV UK v Praze -------------------Díky za pozvání, na shledanou.

Křesťanský filozof v Občanském fóru 18.8.2014

Lidové noviny str. 11 Názory/seriál PETRUŠKA ŠUSTROVÁ

Cesta chartisty, poslance, pedagoga a diplomata Martina Palouše od občanských institucí k občanským institucím Podepsal Chartu 77, ačkoli tušil, ţe tím končí jeho vědecká dráha, naštěstí jen oficiální. Byl u zrodu Občanského fóra, pak prohrál boj o jeho směřování s Václavem Klausem. Na politiku však Martin Palouš nezanevřel, v diplomacii to dotáhl aţ na velvyslance v USA a zástupce při OSN. Nakonec se vrátil k přednášení a práci pro „disent“, pro Knihovnu Václava Havla. Lásku k filozofii si Martin Palouš přinesl z domova: jeho otcem je Radim Palouš, český filozof, pedagog a komeniolog. Z domova si také přinesl křesťanskou víru, pevnou důvěru v demokracii a hlubokou skepsi ke komunistickému reţimu. Měl štěstí, narodil se v říjnu 1950, takţe stihl vystudovat dřív, neţ jeho otec podepsal Chartu 77. Radim Palouš patřil k prvním signatářům Charty 77 (v roce 1982 pak byl jednímz jejích tří mluvčích) a také k prvním vyhozeným. Univerzita Karlova se ho promptně zbavila poté, co byl jeho podpis „reakčního pamfletu“ zveřejněn - a jeho děti by měly nepochybně vstup na studia na dlouhé roky zapovězen. Martin a jeho bratr Jan (známý astronom) však studovali v době, kdy byl jejich otec ještě vysokoškolský učitel, takţe sice neměli valný „kádrový původ“, ale ani ţádný podstatný škraloup v kádrových materiálech. Martin vystudoval chemii na Přírodovědecké fakultě UK a v roce 1974 získal titul doktora přírodních věd. V letech 1972-1977 vystudoval také na filozofické fakultě filozofii a v roce 1976 začal pracovat jako školitel programátorů, ovšem po podpisu Charty 77 toto zaměstnání ztratil a do roku 1980 se ţivil - podobně jako řada jiných chartistů - jako topič a uklízeč. V roce 1980 se mu otevřela moţnost lepší práce: výrobní podnik Svaz invalidů Meta ho přijal jako programátora. To byla zároveň firma, která zaměstnávala i odborníky, které reţim nemiloval. Ve společenství Martin dobře věděl, ţe v komunistickém Československu neexistuje jen oficiální marxistická věda. Jeho otec pořádal samizdatové spisy Jana Patočky aMartin se účastnil doma i v jiných bytech podzemních seminářů, na nichţ přednášeli lidé, kteří na univerzitě z politických důvodů přednášet nemohli. Ale někdy i ti, kteří mohli a riskli to. Kromě toho byla rodina Paloušových úzce spřátelena s rodinou Jiřího a Dany Němcových, takţe Martin byl častým návštěvníkem nejen „otevřeného bytu“ v praţské Ječné ulici, ale také podzemních koncertů a s mnoha příslušníky undergroundu se znal a přátelil. Věděl tedy dobře, ţe vedle běţné společnosti existuje ještě společnost jiná - společenství lidí, kteří si chtějí ţít po svém a jejichţ vztah k reţimu je vymezenmírou svobody, kterou jimreţim ponechává. Byl přece sám členem tohoto společenství. Logicky tedy stejně jako jeho otec podepsal na konci roku 1976 základní prohlášení Charty 77, ač mu bylo jasné, ţe tím jeho oficiální vědecká dráha vezme za své dřív, neţ stačila začít. Ale jen ta oficiální - a tou přece svět ani v komunistickém Československu nekončil. Existovaly další, „podzemní“ moţnosti: naslouchat neoficiálním přednáškám československých i cizích filozofů, vydávat vlastní díla i překlady v samizdatu a hlavně být v souladu s vlastním svědomím a přátelit se a debatovat s podobně smýšlejícími lidmi. Bylo to málo? Bylo to hodně? To posuzoval kaţdý sám za sebe. Plné znění zpráv


Charta 77 Ţivot v okruhu Charty 77 byl druţný, a kdo strávil v příslušné době odpoledne nebo večer s Martinem Paloušem, nemohl nevědět, kdo je jeho láska Hannah Arendtová, kterou překládal. Chtě nechtě se to musel dozvědět i ten, kdo by filozofickou knihu v ţivotě neotevřel. Martin byl (jako mnoho jiných překladatelů) nesmírně zaujat svou autorkou, mluvil o ní jako o „Haničce“ a s nadšením líčil, jak jí to skvěle myslí, jak báječně píše a jak má pravdu. Vnášel do společenství signatářů filozofická témata a nejvíc se - pochopitelně - přátelil s lidmi, kteříměli podobné sklony jako on sám. Pozdějším plodem jeho tehdejších úvah a rozhovorů je kniha Svatojánský výlet, kterou napsal s filozofem Zdeňkem Neubauerem a matematikem Ivanem Havlem a kterou v roce 1999 vydalo praţské nakladatelství Malvern: B. Just. V lednu 1986 se stal spolu s Annou Šabatovou a Janem Šternem mluvčím Charty 77. Tito tři mluvčí se snaţili otevřít Chartu širší veřejnosti, překročit hradby „ghetta“. Dokazují to především dva dokumenty, které vydali: Prostor pro mladou generaci (dokument Charty 77 7/86), který vychází z protestu nekonformní mládeţe u praţské zdi Johna Lennona v prosinci 1985, po němţ následoval spontánní průvod mladých lidí a podpisová akce. A zejména Slovo ke spoluobčanům (dokument Charty 77 2/87). Slovo ke spoluobčanům podepsaly dvě trojice mluvčích - ti z roku 1986 a spolu s nimi Jan Litomiský, Libuše Šilhánová a Josef Vohryzek, kteří se stali novými mluvčími na začátku roku 1987; v dokumentu se při příleţitosti desátého výročí vzniku Charty 77 obracejí k občanům ČSSR. Mimo jiné se v něm píše: „Domníváme se, ţe nenásilný odpor proti všemu zlému, tolerance, slušnost, otevřenost pravdě i jinému názoru a trpělivá vytrvalost jsou těmi nejlepšími nástroji, kterých můţe naše společnost uţít v nadcházejícím boji za svou emancipaci, za společenskou obnovu a demokratický pořádek.“ V té době uţ se společnost dávala do pohybu, i kdyţ jen ti nejzapřisáhlejší optimisté věřili, ţe vznikající společenský pohyb a nové nezávislé iniciativy mohou v dohledné době přinést nějaký hmatatelný výsledek. Občanské fórum Přišel však 17. listopad 1989, politická situace se měnila z hodiny na hodinu a bylo jen logické, ţe se Martin Palouš rychle ocitl v centru dění - v Koordinačním centru Občanského fóra, mezi jehoţ zakladatele patřil. V lednu 1990 byl také jednímz nových poslanců, kooptovaných do Federálního shromáţdění, a setrval ve výboru pro zahraniční věci aţ do prvních svobodných voleb. Na podzim 1990 kandidoval na předsedu OF, ale ve volbách ho porazil Václav Klaus. Jejich představy o dalším působení Občanského fóra byly diametrálně odlišné: filozof Palouš si - spolu se značnou částí tehdejší aktivistů - představoval široké lidové hnutí, jehoţ se účastní různé ideové proudy a strany. Ekonom a politik Klaus byl přesvědčen, ţe taková instituce je ve skutečné politice neúčinná, a přál si, aby se OF proměnilo v politickou stranu s jednotným programem. Nutno říci, ţe o povaze Občanského fóra se vedly dlouhé a zapálené -a v podstatě bezvýchodné diskuse a spory téměř po celou dobu jeho existence. Například začátkem května 1990, jak píše historik Jiří Suk v knize Labyrintem revoluce, „zveřejnila rada (OF) stručnou zprávu, v níţ oznámila, ţe se necítí být způsobilá předurčovat budoucnost Občanského fóra, a proto navrhla svolat na podzim kongres zástupců OF, aby rozhodl o dalším osudu hnutí. Tváří v tvář rozporůma zmatkům vedení OF rezignovalo na koncepční řešení.“ Diplomacie... a občanská společnost Jestli vůbec bylomoţné najít koncepční řešení v tak neobyčejně různorodém hnutí, kde vedle Křesťansko-sociálního hnutí působila například Levá alternativa, je jiná otázka. Nenaplnila se totiţ ani Klausova představa: stal se sice prvníma posledním předsedou OF, ale k naplnění své vize si nakonec zaloţil Občanskou demokratickou stranu. Martin Palouš se z parlamentní a stranické politiky přestěhoval k moci výkonné. A to do oblasti, která ho vţdycky přitahovala, tedy k zahraniční politice. V letech 1990-1992 a znovu v letech 1998-2001 byl náměstkem ministra zahraničních věcí, poté od října 2001 do roku 2005 velvyslancem České republiky ve Spojených státech (kde vystřídal ve funkci Alexandra Vondru) a pak od července 2006 převzal po Hynku Kmoníčkovi funkci stálého představitele České republiky při Organizaci spojených národů v New Yorku. V té setrval do roku 2011. Fakticky ale neopustil ani akademickou dráhu: jiţ od roku 1990 vyučoval na Univerzitě Karlově a v roce 1994 nastoupil na její Fakultu sociálních věd, kde působil mimo jiné jako proděkan. Přednášel také - během svého tamního pobytu i později - na univerzitách v Severní Americe. Nyní je hostujícím profesorem na Floridské univerzitě v Miami. Martin Palouš uveřejnil celou řadu textů na filozofická, společenskovědní a mezinárodní právní témata, přeloţil například knihu Hannah Arendtové Eichmann v Jeruzalémě nebo výbor z prací Erica Voegelina Kouzlo extrému: revolta proti rozumu a skutečnosti. Jeho hlavní politicko-nepolitickou doménou však je občanský sektor. V letech 1994-1998 byl předsedou Českého helsinského výboru a v letech 2011-2012 ředitelem Knihovny Václava Havla, v jejíţ správní radě dosud pracuje jako ředitel zahraničních aktivit knihovny. Logicky, přednáší a převáţnou část roku přece ţije ve Spojených státech. Jeho ambicí je, aby se z Knihovny Václava Havla stala silná a vlivná instituce, podobná knihovnám dřívějších amerických prezidentů, která bude kolem sebe sdruţovat myslící a podnětné lidi, pořádat celou škálu zajímavých akcí a bude ovlivňovat postoje a názory Plné znění zpráv


lidí v České republice. Martin Palouš s manţelkou Pavlou (dcerou Dany Němcové) adoptovali dvě děti, cikánské děvčátko a vietnamského chlapce. Příští pondělí: Marta Švagrová píše o písničkáři Jaroslavu Hutkovi Seriál LN přináší portréty výrazných postav přelomového roku 1989 z tehdejšího Československa i okolních zemí. Dojde jak na postavy kladné, tak několik záporných z pomyslné druhé strany barikády. Seriál vychází kaţdé pondělí. Foto popis| Na sněmu Občanského fóra v Olomouci v prosinci 1990: Zleva Václav Klaus, Petr Pithart (za ním stojí Martin Palouš) a Vojtěch Sedláček Foto popis| Velvyslanec Stálé mise při OSN si udrţuje kondici během okolo jezera v newyorském Central Parku Foto popis| Martin Palouš * 14. října 1950 Signatář Charty 77, diplomat, pedagog, velvyslanec ČR v USA (20012005), velvyslanec ČR při OSN v New Yorku (2006-2011), ředitel Knihovny Václava Havla (2011-2012) Foto popis| Během Fóra čs. veřejnosti konaného v Praze 10. prosince 1988 ke dni 30. výročí vyhlášení Všeobecné deklarace liských práv spolu diskutují Václav Malý (vlevo) a Martin Palouš Foto autor| FOTO: MAFRA-ARCHIV, ONDŘEJ NĚMEC, ČTK // KOLÁŢ ŠIMON / LN O autorovi| PETRUŠKA ŠUSTROVÁ, publicistka

PROČ NE)HRAJU GOLF 18.8.2014

Ona DNES str. 04 markéta fialová

Fejeton

Ţe to můj muţ se mnou myslí váţně, jsem pochopila, kdyţ si ke mně nastěhoval golfový bag. Ţe s golfem budu muset v ţivotě počítat, mi došlo, kdyţ mě kvůli němu na dlouhé hodiny opouštěl. A ţe si s golfem budu muset potykat i já, mi doklaplo, kdyţ jsem přestala rozumět hovorům svých přátel. Jsou tací, kteří v ţivotě nepotkají jediného golfistu nebo aspoň ne takového, jehoţ vášeň by byla nakaţlivá. V mém ţivotě se však v jeden moment kumulace zasaţených bílým míčkem zvýšila tak prudce, ţe můj mentální imunitní systém podlehl. Strůjcem a pachatelem, důvodem i příčinou mých golfových prvopočátků byl můj muţ. Osud tomu chtěl, potkali jsme se. Já vášnivá lyţařka, on zkušený golfista, ani mně, ani jemu sport toho druhého nic neříkal. V kolonce „společné zájmy“ jsme měli zprvu jen minusové body. Navíc golf mého muţe zaměstnával podstatně víc neţ mě lyţe a na jeho čas trávený na hřišti jsem začala ţárlit. Vracel se ke mně znavený a s blaţeným výrazem uspokojení ve tváři. První sezonu jsem se upřímně těšila na první sníh. To jsem ale ještě netušila, ţe aby dokázali přeţít zimu, vymysleli golfisté indoor. V ten moment beznaděje ve mně nejspíš uzrálo odhodlání pochopit, o čem to celé je. Tak jako Old Shatterhand nenápadně z návrší pozoroval ţivot ve vesnici rudokoţců, tak jsem já z bezpečné vzdálenosti studovala pohyb po hřišti. Nepříliš sportovně oděné postavičky vláčely po rozlehlých latifundiích z místa na místo směšné tenké hůlky a pinoţily se za malým bílým nic. Ještě víc legrační se mi zdály být miniaturní papamobily, které chaoticky popojíţděly, co minutu zastavovaly, aby z nich posádka hupla ven a opět zpět a hadimršky pak popojely dalších deset metrů. Briskně jsem se dovtípila, ţe dětská pískoviště, aranţovaná křovíčka a umělé kačírky ten těkavý pohyb všem zúčastněným úspěšně komplikují, ale o moc víc mi toho mé první amatérské pozorování nedalo, určitě ne nadšení to zkusit. Pak ale přišel pocit vyobcování. Počet golfistů v mém okolí raketově vzrostl a nedali se ignorovat. Soused začal se sekačkou jezdit v soustředných kruzích a uprostřed kolečka si zapíchl vlajku. Můj šéf začal nosit golfové boty i k obleku a na krku svého zubaře jsem rozpoznala miniaturní hůlku i s míčkem. Zdálo se mi, ţe hovory o golfu začínají četností převyšovat debaty o počasí, snesitelnější pak byly ty o golfovém počasí. Kaţdopádně slovník těch řečí mi byl cizí, a jak rostl pocit vyděděnosti, sílilo i mé odhodlání. Několik sezon mi zkazily děti. Kdyţ jsem se s entuziasmem a prvním pupíkem dovalila k trenérovi, objasnil mi teorii o změně těţiště těhotné golfistky a poslal mě domů. Ať se vrátím, aţ si těţiště zase srovnám. Jenţe kdyţ jsem toho dosáhla, přišlo druhé dítě. Do třetice mě trenér přijal. K mým postřehům z golfu přidal něco málo poučení a mnoho hodin tréninku. Nečekala jsem to, ale bolelo to. Na golfu jsem si namohla svaly, o kterých jsem neměla ani zdání, a právě a jen na golfu jsem si v jeden den uhnala úţeh, úpal a golfový loket zároveň. Plné znění zpráv


Pak přišlo období naplnění, golfové společenství mě přijalo vlídně. Golfový bag jsem přestala vyndávat z auta, ve skříni mi přibylo triček s límečkem a radši neţ o vaření jsem s kamarádkami propírala, kde jsem uštědřila kolik ran. I s muţem jsme byli rázem kompatibilnější pár. Jenţe kaţdá sranda něco stojí a u golfu je to čas. A kde ho brát a nekrást. Mám dvě dcery a vím, ţe čas, který jsou ochotny se mnou teď trávit, nebude trvat věčně. A tak jsem dala hůlky k ledu. Čekají, aţ přijde chvíle vzkříšení. A ţe to nebude dlouho trvat, je mi při pohledu na holky jasné. Zatím vedu řeči o golfovém počasí a sem tam přeleštím fešné polobotky. Udrţuji si tak hladinku závislosti. Vím, ţe doţivotní abstinence by mě teď uţ zabila. * Foto autor| FOTO: SHUTTERSTOCK, ARCHIV REDAKCE, ILUSTRACE: KRISTÝNA KLEPSOVÁ O autorovi| markétafialová, AUTORKA MARKÉTA FIALOVÁ (43) moderuje Televizní noviny v televizi Nova. Vystudovala masovou komunikaci na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. S novinařinou začínala v deníku Mladá fronta Dnes. Je vdaná a má dvě dcery. [email protected]

Hostem je doktor Pavel Ţáček 16.8.2014

Frekvence 1

str. 01

17:00 Press klub

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Právě teď začíná Press klub a naším dnešním hostem je doktor Pavel Ţáček. Dobrý den. Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Dobrý den. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Dodám, ţe historik, také novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů a také člen Rady České televize. Říkám to dobře? Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------To je správně, ale to uţ je tak dávno, ţe, je to součást veřejného ţivota. To je pravda. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------A vy byste nejraději mluvil o tom, ţe budete kandidovat do Senátu, viďte? To je teď ... Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Tak, těch témat je určitě celá řada. Já myslím, myslím si, ţe můţeme se vrátit zpátky trochu. Já se tomu nebráním. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------No, to já bych chtěl. Tak třeba jako bývalý člen Rady České televize, tak to mi řekněte jako jak hodnotíte teď v této chvíli úroveň veřejnoprávního média číslo 1? Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Tak, určitě k němu mám vztah, i kdyţ asi jiný neţ tenkrát, přece jenom být radní, byť teda to bylo jenom dva roky, tak to něco znamenalo, tím spíše, ţe já měl tu pozici na rozdíl od jiných radních zkomplikovanou, ţe řada mých bývalých spoluţáků působila v té České televizi. A pak se mi pochopitelně po skončení kaţdé rady smála, smáli, co jste tam vy chytráci rozhodovali? Takţe tím, s tím byl člověk konfrontován. Byly tam určitě humorné i méně humornější jaksi vtípky, nebo situace. A co bych kritickým okem veřejnoprávní médium, respektive Plné znění zpráv


Českou televizi, co bych hodnotil je připravenost některých novinářů. Myslím si, ţe díky tomu, ţe ten tlak na média je obrovský dneska ... Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------To si rád poslechnu, pane doktore. Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Ţe, ţe ta, tak přece jenom to člověk studoval. A musím říct, ţe teda mé pohledy na média v době, kdy jsem studoval a kdy jsme třeba zakládali Studentské listy v těch prvních dvou letech po revoluci, a dnešní práce jsou velmi, velmi vzdáleny. Tenkrát kdyţ nám zdůrazňovali ještě teoretici na Fakultě ţurnalistiky, posléze Fakultě sociálních věd, ţe musí být dva nebo tři zdroje, které tu jednu informaci vlastně ověřují, tak dneska mi připadá, ţe uţ to neplatí. Ţe ta doba se strašlivě posunula. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Mě zajímá ta připravenost ... Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Ta připravenost, připravenost ... Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Třeba kdybyste to převedl na ty diskuse televizní. Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Přesně tak. Diskuse a rozhovory. Tam to podle mě je vidět nejvíc. Ţe kdyţ uţ ten subjekt toho rozhovoru je vlastně donucen k nějaké odpovědi, tak mně připadá, ţe se tam vznáší ta jedna ta klíčová otázka, tak jak to je, odkud šly ty peníze, co se dělo, co se mělo dít. A ta otázka nepadne. Jo, čili, čili mně to připadne, ţe ten člověk je jaksi předvařen, ţe ten člověk je připraven, donucen k těm odpovědím, které veřejnost ţádá. Ale ten novinář jakoby uţ neměl sílu, nebo tu myšlenku mu tu poslední otázku podstatnou naprosto, která rozklíčuje celou situaci, poloţit. Čili tady si myslím, ţe ta připravenost těch novinářů ... Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------No, a koho bychom teda pochválili z té České televize třeba? Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Tak, já si myslím, ţe určitě špička tam je kolega Ţelezný. To si myslím, ţe ten se na to připravuje, na něm to je vidět. A tady je vlastně by člověk jenom těţce hledal, co by mu, co by mu nějakým způsobem vytknul. Pochopitelně v intencích jaksi veřejnoprávní televize. Můţeme zase systémově říci, ţe veřejnoprávní televize se některým ţánrům líbí, jako je politická satira, nebo můţou být i ... Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------No, mně by to, ještě kdybyste se u toho chvilku zdrţel, vy tedy hodnotíte Jakuba Ţelezného jako nejlepšího ... Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Já si myslím, ţe ... Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------... moderátora debat politických v České televizi? Plné znění zpráv


Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Já hodnotím i v kontextu teda zpravodajství jako takového. Není divu, ţe to vnitřní výběrové řízení vyhrál a ţe teda on je, patří k těm několika mluvícím hlavám, které reprezentují tu zpravodajskou část České televize. To si myslím, ţe tak, ţe tak prostě je. A myslím si, ţe ta jeho příprava by slušela určitě i jeho dalším kolegům, aby prostě, ta veřejnost, která očekává něco od veřejnoprávní televize, od veřejnoprávního média, tak aby dostala co nejvíce. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Vy jste pouţil termín mluvící hlava, to je tak, to je takové zlé jako. Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Já to říkám, určitě ... Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Já jsem měl vţdycky za to, ţe mluvící hlava je ten, kdo, čimelík, který sedí a čte ze čtecího zařízení. A ... Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Tak, já to pouţívám v tom symbolickém slova smyslu úplně mě v tomhle směru netahejte jaksi za slovo. Ale, ale myslím si, dejme tomu teda hlava, osoba, která symbolizuje to které dané médium, v tomhle případě teda Českou televizi. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Václav Moravec? Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Já si myslím, ţe je vidět, ţe je ve své funkci uţ poměrně dlouhou dobu. U něj také platí to, ţe to vypadá, jako kdyby neměřil stejným metrem vůči některým těm pozvaným třeba politikům nebo i jiným osobám veřejného ţivota. A myslím si, ţe tady to koření, které by ta, ta, taky je to moţná dáno tím, ţe dnes uţ veřejnost neslyší na tu politiku. Určitě doby těch diskusí mnohdy i zábavných prostě z 90. let jsou pochopitelně pryč. Ale o to víc je to teda pro toho náročnějšího diváka, o to víc je to náročnější pro ty, pro tu přípravu a pro ty novináře. A tady si myslím, ţe, ţe by určitě ten formát by se měl posunout, určitě by měl mít třeba nějaký konkurenční formát a ţe by měli dýchat na záda Václavu Moravcovi další novináři, kteří by prostě dostali například i v České televizi prostor. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Vy jste řekl, ţe neměří všem stejným metrem. Tak ... Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Vypadá to tak, vypadá to tak. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Tak, ke komu tak on je přikloněný? Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Někdy, někdy právě, zase ale berte to jako subjektivní pocit, kdyţ poloţí otázku, kdyţ někomu skočí jako ten pracovní nástroj svůj, třeba tomu politikovi do, do řeči a někdy ne, tak se vám zdá, ţe teda buď je unaven, a nepřerušuje toho druhého, nebo ho to téma tak zajímá, na rozdíl od jiného povinného tématu. Toto je samozřejmě individuální tohle posuzovat. Ale kdyţ to člověk srovnává třeba s některými diskusemi tohohle typu Plné znění zpráv


v zahraničí, tak to, tak to je podle mě něco jiného. Já si myslím, ţe tady ta média obecně se z těch 90. let, kdy nedosáhla vlastně ničeho, já si pamatuju, a moţná to je taky otázka toho mého posunu z té pozice vlastně novináře a šéfredaktora Studentských listů, kdy jsme psali, kritizovali, snaţili jsme se věci měnit. Ale byla tam třeba určitá hranice a ta nově vzniklá politická elita, ta politická struktura byla nedobytná, ţádné změny nebyly. Dneska ta média se naučila pracovat sama se sebou a být silnější. A jsou schopná měnit, měnit vlády pomalu, ministry, nebo je velmi výrazně atakovat, ţe jim to velmi silně vadí. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Hm. No, to by nesvědčilo o tom, ţe nedosáhli ničeho. Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------No ne, ten posun je obrovský a máme to, je to, byla to otázka 25 let samozřejmě, to nešlo, to nešlo hned. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Ještě poslední otázka k tomuto tématu velmi krátce zkuste. Martin Veselovský byl z nich daleko nejlepší? Anebo ... Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Určitě, to jsem zapomněl, ano, tomu bych se touto cestou omluvil. Myslím si, ţe patřil taky k té špičce. A jsem mimochodem zvědavý teda, co, co dál, jak rozvine, rozvine své umění. To si myslím, ţe jak v Českém rozhlasu, tak v České televizi teda podával velmi, velmi slušný výkon. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Hm. Pane Ţáčku, vy jste byl podle internetu jeden z těch, kteří krátce po revoluci, nebo co po revoluci, ještě před revolucí organizovali veškeré ty demonstrace a některé akce, tak jak se na to díváte z toho pohledu, kdyţ jste byl jeden z těch, kteří to všechno způsobili, jeden z těch, kteří se podíleli na převratu. A teď je tady taková situace jaká je. Právě to je důvod, proč chcete do Senátu? Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Tak, trošku vás opravím. Určitě jsem neorganizoval to mnoţné číslo demonstrace, ale tu klíčovou, toho 17. listopadu. U toho jsem byl a ... Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Tak to je to nejdůleţitější. Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------... to mě bavilo, protoţe byla, byla stavovská demonstrace, byla studentská. A já ji i tak bral. Byl jsem jedním z těch radikálnějších zastánců v té pluralitě tam těch lidí, kteří to organizovali, jednali. To, ţe prostě musíme na to, na to Václavské náměstí dojít. Jakou cestou se tam dostaneme, to je jedno, ale ţe bychom tam dojít měli. A ... Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Mimochodem, ţe vás přerušuju, vzpomenete si ještě minutu od minuty, jak to bylo? Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Tak, minutu od minuty nevím, ale vzpomínám si, měl jsem tam takové záţitky, kdy třeba kdyţ jsem hledal v tom davu, který se neustále zvětšoval a myslím si, ţe na tom nábřeţí to bylo k 50 tisícům lidí a pak se to zase rozpustilo a zbyly nás jako dva nebo tři tisíce na té Národní třídě. Tak jak jsme šli s těma svíčkama na Vyšehradě nahoře, na tom hřbitově, tak se mi podařilo jedné slečně, která šla přede mnou, zapálit vlasy. Čili pro Plné znění zpráv


mě záţitek 17. listopadu je i to, ţe jsem ji hasil. Ţe to přiměřeně vonělo a pak vţdycky občas jsou výročí, tak se jí touto cestou omlouvám. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------V kolik jste přišel domů 17. listopadu? Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Pak ještě, pak ještě druhý jako velmi silný záţitek, kdy mrazilo na zádech nejenom kvůli tomu, ţe byla zima, ale bylo Ach synku, synku. A vlastně ty, ty zpěvy na té Národní třídě. Přišel jsem pozdě, byl jsem úplně v transu vlastně, takţe rodiče ze mě nedostali slova. A hned jsem věděl, ţe se musí něco dělat a hned vlastně ... Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Uţ toho 17. jste věděl, ţe pukají ledy? Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Ţe to, ţe to, já to bral zase jako studentsky, ţe my studenti se musíme proti tomu postavit, ţe nám, ţe jsme dostali takovou nakládačku, která byla absolutně nepřiměřená. Ten samotný zásah, kdy vás obklíčí, nedají vám šanci odejít a pak vás teda v tom trychtýři prostě takovým způsobem v zásadě zmlátí, tak to si myslím, ţe byl, ţe byla věc, která odstartovala, odšpuntovala celou tu situaci. A podařilo se nám vlastně během toho víkendu udělat nejradikálnější protikomunistické prohlášení jako vysokoškolští studenti v Praze. Které za sebou daleko nechalo třeba to prohlášení Charty nebo nějakých dalších nezávislých iniciativ. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Teď je rok 2014, vy se chystáte do Senátu. Je to proto, ţe nejste spokojen s tím, co se tady právě od, promiňte, vaší revoluce, protoţe vy jste stál na začátku, co se tady odehrálo? Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Tak, asi naší revoluce, pořád to rozhodně nebylo dílo jedné osoby. Takhle by to asi nešlo úplně vidět. Ale je to jeden z těch motivů, nebo jeden z těch podpůrných, podpůrných důvodů, ţe máme vlastně půlkulaté výročí 25 let a pokud chcete něco měnit, pokud právě jste nespokojen, a tak já jsem teda člověk, který by ukazoval na ostatní a jakoby se snaţím se začínat opakovaně, opakovaně /nesrozumitelné/ člověk k zodpovědnosti u sebe. A myslím si, ţe teda to 25. výročí jakoby je posílení právě, kdyţ se někdo zeptá, tak jako kritizujete, co, kritizuješ, co děláš, tak kdyţ teda ta nabídka přišla, tak samozřejmě po řádném zváţení jsem nakonec řekl ano. A jeden z těch podpůrných, podpůrných důvodů je i to, ţe proč se bát v době toho výročí 25., kdy zde ta vazba a ta legitimita, mimochodem od té Národní třídy a zájem o ten veřejný ţivot tady prostě je. A já to odvozuju od toho, od těch událostí, od té studentské revolty, která potom k nim došla vlastně. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Tak, to říká v Press klubu doktor Pavel Ţáček. Pavel Ţáček je hostem Press klubu, Pavel Ţáček kandidát do Senátu za Občanskou demokratickou stranu. Pane Ţáčku, ten pocit, se kterým kandidujete do Senátu, tak je takový, ţe si říkáte, jsem chlap v nejlepších letech, tak teď toho můţu nejvíc vykonat, nebo jste lehce rozčílený občan, který si říká, musíme něco změnit, anebo prostě máte dostatek volného času, nebo proč? Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Já tam mám zase několik důvodů. Jeden z důvodů třeba je i to, ţe vlastně kandiduji jako nezávislý. Já jsem to od začátku prezentoval jako, jako ţe se prezentuji jako pravicově uvaţující a i konající Praţan. Pravicově orientovaný člověk. Vlastně těch 25 let. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Ovšem na kandidátce ODS. Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------A jdu jako nezávislý na kandidátce ODS, která mně to nabídla. Já jsem měl na začátku podmínku, aby se pokusili jednat, abych byl kandidátem pravice. V té, v tom volebním bodu 21, to znamená Praha 5, Praha 13 a Řeporyje. Coţ zřejmě z toho důvodu, ţe mě oslovili poměrně později, tak asi k tomu, k tomu, k tomu nedošlo. Nicméně já se pořád vnímám a myslím to, a to je ten jeden z těch důvodů, ţe ten Senát se můţe teď na podzim zase vrátit do rukou pravice, ţe ten, ta hegemonie sociální demokracie tím, ţe ona sama vlastně to prezentuje, nemůţe obhájit přes 20, 20 senátorů, tak si myslím, ţe by se tam měli navracet nikoliv nějaké levicové hnutí nebo populisté, ale osoby, které jednoznačně jsou profilovány jako pravicové a které vlastně ten Senát vemou jako začátek, dejme tomu, nějaké jiné politiky, politiky, která nebude spjata s těmi předchozími problémy. A Senát má také ještě myslím si tu výhodu, ţe je to více o myšlenkách, o hodnotách, o té politice pravé, tak jak já ji vnímám a ne třeba o financích. Ţe tam teda vlastně Senát neschvaluje ani rozpočet. Senát nerozděluje ţádné dotace a tak dále. To si myslím, ţe je jedno obrovské plus, které není příliš vnímáno veřejností. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Pane doktore Ţáčku, kdo z těch protikandidátů, kteří se objevují právě v tomto obvodu, tedy na Praze 5, zjednodušeně řečeno, koho povaţujete za největšího soupeře? Já připomenu, ţe tam kandiduje třeba bývalý starosta Prahy 5 doktor Jančík. Do jisté míry kontroverzní osoba. Tak koho se nejvíc bojíte? Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Tak, já nevím, já, to bych to takhle úplně neformuloval. Já naopak tu situaci vidím tak, ţe pokud tam je dostatek kvalitních kandidátů, tak z toho můţe pro ten Senát vzejít pouze dobrý výsledek, jo. Čili i vás /nesrozumitelné/, kdyţ kandidujete s někým, kdo je kvalitním kandidátem neţ to, ţe by, ţe by to ... Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Já kdyţ kandiduju, tak chci vyhrát. Já chci co nejslabší. Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Tak to je, to je samozřejmě pravda. Ale myslím si, ţe tady je nutné se soustředit na to, jak člověk prezentuje sebe, svoji veřejnou činnost. Jakým způsobem prezentuje to, co můţe udělat, co to odvést v tom Senátu, neţ ţe by měl nějakým způsobem nahlíţet do kuchyně těch, těch ostatních kandidátů. Já si myslím, ţe ... Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Mně se nechce věřit, ţe nemapujete konkurenci. Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Ale, tak ta jména člověk zná. Nebo objevila se ve dvou vlnách. Myslím si, ţe člověk můţe tak nějak předpokládat, co od nich můţe čekat. A podle toho samozřejmě i tu svoji prezentaci a tu prezentaci těm, těm voličům v tom, v tom prostoru Prahy 5 a Prahy 13 vlastně přiblíţit. Protoţe, protoţe faktem je, ţe uţ vaši kolegové na to upozorňovali, ţe tam vlastně můţe být i pravicový přetlak jakoby. Ale to se samozřejmě uvidí, jsou to demokratické volby a vrchol toho, té demokracie v tomhle směru. A ten, kdo rozhodne, je prostě ten volič, který, nemyslím si, ţe to je nutně o počtu billboardů a ţe teda věřím tomu, ţe ty hodnoty a ty myšlenky a to, ţe, co za těmi myšlenkami stojí, coţ si myslím, ţe v mém případě ta profilace díky svým předchozím veřejným funkcím taková je. A ţe to ti lidé mohou ohodnotit tím, ţe teda půjdou volit, byť teda to bude kombinováno s těmi komunálními volbami a pak ještě vlastně, dejme tomu, bude druhé kolo, které uţ bude samostatné. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Pane doktore, je dneska Občanská demokratická strana dobrá značka? Plné znění zpráv


Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Tak, to je samozřejmě otázka zejména pro, pro členy. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Ne, to je otázka pro kaţdého. Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------To je otázka pro kaţdého. Já to vnímám samozřejmě jako, jako nestraník, já to vnímám jako člověk, který kdyby přišel nějaký nedemokratický subjekt, nebo levicový subjekt nebo populistický, tak samozřejmě odmítnu. Nemám vůbec o čem uvaţovat. Přišli zástupci pravicového subjektu, který má něco za sebou, dobrého i špatného. Dneska vlastně ani nejsme schopni s tím malým odstupem posuzovat některé ty věci, které mnohdy v našem veřejném ţivotě končí jinak neţ jak to vypadá na začátku. Ale určitě ta značka ODS jaksi byla poškozena a to současné vedení se snaţí z té situace je pochopitelně nějakým způsobem dostat. Ale nakolik se mě to týká jako nezávislého kandidáta, já si myslím, ţe má určitý, můţu si to dovolit, určitý odstup od těch věcí, které se právě týkají toho negativního, toho poškození té značky. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------No, dobře, ale vy kandidujete na kandidátce ODS a nade vší pochybnost si kladete otázku, ţe třeba také kandiduje trestně stíhaný ex primátor Svoboda. Teď je tady nějaká kauza Nagyová. Teď jsou tady nějací trafikanti. Toto všechno dohromady na vás dělá jaký dojem? Protoţe, promiňte, já jenom dokončím tu otázku, vy se s tou, promiňte, "partou" teď spojíte. Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Tak, já to samozřejmě vnímám, ţe to tak můţe být. Na druhou stranu podívejte se, jaké jsou ty senátní volby, na čem jsou postavené. Jsou postavené na osobnosti, jsou postavené na většinovém principu. Dá se říct, ţe to jsou nejsloţitější volby jaksi v České republice v tom dvoukolovém systému většinovém. A tam si myslím, ţe člověk dává mnohem víc sebe a své osobnosti neţ ţe by nutně byl identifikován stoprocentně s tím subjektem. S tím stoprocentně s ODS jsou identifikováni členové ODS a já si myslím, já si myslím, ţe to, ţe jak, proč ODS oslovila mě jako nezávislého kandidáta? Já si myslím, ţe takhle si poloţme tuhle tu, tuto otázku. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------No. A na tu bych se skoro bál odpovědět v této situaci. Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------No, já si myslím, ţe teda asi nenašli ve svých řadách kandidáta, kterému by mohli tu důvěru dát. A samozřejmě já to postavil, jak jsem říkal na začátku, postavil jsem to tak, ţe se vnímám jako pravicový kandidát, který by měl oslovit pravicové voliče. I v té roztříštěné třeba Praze 5, kde teda je to velmi sloţitá komunálně politická situace ... Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------No, počkejte, pane doktore, vy si přece předně říkáte o hlasy voličů, kteří podporovali a podporují ODS. Souhlasíte s tím? Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Já si právě myslím a diskutoval jsem to se svým volebním štábem, ţe bysme měli oslovit nejenom hlasy ODS, nebo členů ODS, nebo podporovatelů ODS, ale i hlasy pochopitelně dalších pravicových voličů, kteří nevědí, koho, koho si vybrat, kteří, pro které mohu být tím dobrým kandidátem. Čili my primárně rozhodně jdeme vlastně, oslovujeme voliče, kteří dneska nevědí, kteří se dokonce tápou v tom smyslu, ţe by se mohli přiklonit k nějakému populistickému subjektu. A tady já jim nabízím alternativu i tím, co jsem dosud udělal, jak jsem se dosud prezentoval, těmi hodnotami, které, které, ke kterým se hlásím. Plné znění zpráv


Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------A vy to vysvětlujete velmi srozumitelně. To je příjemné. Ale kdybych po vás chtěl jednu, jeden jediný důvod. Představte si, ţe bydlím na Praze 13 nebo na Praze 5. Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Jeden důvod? Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Jeden důvod, proč bych vám měl hodit hlas. Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Třeba proto, ţe jsem se na Praze 5 narodil, ţe jsem tam ţil dvě třetiny svého ţivota, ţe tam mám část své rodiny ... Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------To je mně úplně jedno, ţe jste se tam narodil. Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Ţe tam mám silnou identifikaci s tím, s tím prostorem. To je první věc. Druhá věc ... Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Slabý. Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Druhá věc je, ţe pokud jste osoba politicky činná, veřejně činná, pokud řešíte vůbec tu politiku, protoţe berme to tak, ţe ten vztah k politice v České republice obecně určitě šel rapidně dolů od těch 90. let. Vzpomeňme si, kolik lidí se angaţovalo na začátku 90. let a berme to, coţ si myslím, ţe je obrovská škoda, a to si myslím, ţe za to nesou velkou vinu politické subjekty, které na tom kolbišti dosud byly. A, a byť je tady určitý handicap ještě z minula. To tady myslím z doby před rokem 89, ţe lidé nemají rádi asi politické strany. Ale jsou, je to prostě pilíř demokratického politického systému. Tak si myslím, ţe právě mohu být tou alternativou a mohu být teda tou jistotou, ţe je nezklamu. Ţe to, ţe nejsem člověk, který by uhýbal, nejsem člověk před nějakým problémem, ţe, ţe věci řeším. Nejsem člověk, který by třeba přeběhl k nějakému levicovému nebo nějakému populistickému subjektu. To si myslím, ţe tam být alternativa můţe. A jak teda vnímám tu situaci, která je poměrně roztříštěná, zejména na té Praze 5, tak si myslím, ţe ta podpora od těch menších politických subjektů, které jsou pravicově orientovány, nebo orientovány od středu doprava, tak ţe by, ţe by tam být mohla. A ţe by to mohlo dát ten potřebný počet hlasů. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Hm. Zcela jiná kapitola ve vašem ţivotě je právě Ústav pro studium totalitních reţimů. S jakým pocitem jste sledoval teď ten poslední taneček, který byl kolem nového ředitele? Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Tak, samozřejmě s trpkým, protoţe jako zakladatel té instituce, kdyţ jsme teda nedostali dostatek času, aby byla úplně plně dobudována, ale myslím si, ţe jsme zaloţili dobré základy a ţe jsme tím řešili určitý problém veřejného ţivota, to jest vybudování instituce, stejně jako tomu je v Německu, ve všech státech střední a východní Evropy. A která se věnovala nejenom odborné práci, ale také jakési prevenci. Připomínání veřejnosti, co bylo. A upozorňování do budoucna, ţe třeba jiný -ism můţe přijít a bude, a poznáte ho podle toho, ţe bude Plné znění zpráv


pouţívat podobné technologie. Myslí vládnutí. Protoţe technologie kdyby měla Státní bezpečnost některé současné technologie, štěnice, odposlechy, tak asi bychom, by ten systém byl úplně jinde. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------No, počkejte, a máte pocit, ţe ten ústav v této chvíli plní svoji úlohu? Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Já si myslím, ţe ne úplně. Pochopitelně vzhledem k tomu, jaká je tam situace. A kdyţ jsme vlastně u těch motivů jít do Senátu, tak trošku jsme u toho, protoţe za to můţe Senát. Politicky za to nese odpovědnost Senát, kdyţ zvolí nekvalitní radu, kdyţ zvolí do té rady osoby, které chtějí tu instituci zničit, nebo omezit, nebo nevědí, co to je výkon veřejné funkce být v té radě, které jsou pod tlakem soudů, ţalob, dokonce odborářských organizací, které tam vznikají jako houby po dešti na obranu těch zaměstnanců, tak si myslím, ţe zase Senát dříve či později bude řešit, co s tou radou. Dokonce je moţné, ţe ta rada bude jednou v budoucnosti odvolávána. A myslím si, ţe by bylo zase vhodné, stejně jako tomu bylo v roce 2007, vybrat tam kvalifikovanější lidi, kteří vědí, co to je výkon veřejné sluţby a budou té instituci spíše chtít pomoct, nebo plnit řádně ve smyslu zákona té povinnosti, neţ ţe by jí chtěli uškodit. To, co se tam teda dneska děje a to sloţení aţ na výjimky, teďka se tam nově dostal pan doktor Eduard Stehlík a paní Kavalírová, tak ty to myslí, ty vědí, proč ta instituce má svoji důleţitost. Nejenom v českém kontextu, ale v kontextu vlastně střední a východní Evropy. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------A vy jste řekl, kdyţ vidím, co se tam dnes děje. Co se tam děje tak mimořádného? Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Tak, je to neustále tlak, který má svoji politickou rovinu. Osobní rovinu. Pak taky takovou jakousi neumětelskou, protoţe kdyţ tam je management, který prostě neví, čemu, co a jak řídit, tak je to prostě tristní. Je to věc, kdy třeba ta digitalizace, kterou vlastně nikdo nechápe, jako nástroj, který je ze zákona, který funguje v Polsku, do určité míry v Německu, teď po něm volají, vím to velmi aktuálně, protoţe jsem se účastnil diskusí v Kyjevě, na Ukrajině, aby se digitalizovaly materiály po bývalé KGB jako způsob demokratizace a zpřístupnění těchto materiálů veřejnosti. Aby se mohli seznámit, co na koho kdo, jak to bylo, jaké byly mechanismy. Tak to vlastně dneska je likvidováno naprosto, naprostými amatéry, kteří mimochodem za část těch chyb, které tam opravdu jsou, jako v kaţdé lidské činnosti, ale jsou to, je to 0,01 prostě promile, tak dokonce mohou. Čili dneska je taková situace, ţe, ţe ti lidé, kteří jsou zodpovědni za metadata a tak dále, tak dneska říkají, ţe za to můţe někdo jiný. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Pane doktore ... Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Je to prostě zmatek. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Pane doktore Ţáčku, s tou zkušeností, kterou vy máte z Ústavu pro studium totalitních reţimů v okamţiku, kdy slovenský soud nám všem vysvětlil, ţe Andrej Babiš nebyl spolupracovníkem StB, tak co jste si, co si o tom myslíte s vašimi zkušenostmi? Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Tak já jsem samozřejmě byl překvapen tím rozhodnutím té soudkyně v Bratislavě. A samozřejmě se po těch 25 letech, a zase je to trošku motivace jít do toho veřejného ţivota, vlastně se divil tomu, ţe můţe dát za pravdu tak nevěrohodným osobám jako je, jako jsou příslušníci bývalé Státní bezpečnosti. Protoţe u nich je jasné, ţe se museli rozhodnout ... Plné znění zpráv


Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Takţe? Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Ţe byli buď nedůvěryhodní tenkrát a porušovali ... Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Takţe nevěříte tomu, ţe Andrej Babiš nebyl spolupracovníkem? Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Tak, já to beru tak, ţe je to soudní proces, je to první instance. Pokud se ÚPN, Ústav paměti národa na Slovensku odvolá, tak to ještě nějakou dobu, dobu poběţí. Věřme ... Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Co si o tom myslíte bez ohledu na to, jaký byl výsledek soudu? Co si o tom myslíte jako novinář a praktik, který ví, jak tyto věci chodí? Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Tak, já si myslím, ţe to obecně zapadá do takového jakéhosi trendu zapomínání. To jest nejenom, ţe zapomínáme, co bylo před listopadem 89, ale moţná uţ dokonce po roce 89. Coţ teda je věc, která, kde si myslím, ţe je ve veřejném ţivotě, veřejném ţivotě nutně se bavit o hodnotách a bavit se o těch věcech, které s tím zapomínáním, respektive nezapomínáním souvisí. Já si myslím, ţe ten trend tady prostě je, jeho výsledkem je mimochodem dokonce i útok na Ústav paměti národa v minulosti. A útok na Ústav pro studium totalitních reţimů v současnosti. To je součást nějakého obecnějšího trendu, kdy jakoby vítězí určité, dejme tomu, společenské nebo politické síly, které si myslí, ţe ta minulost je, ţe ji nesmíme vnímat tak, jak doopravdy byla, ţe musíme vyuţít třeba ty voliče, které jsou spjati s tou minulostí, to jest voliče z řad bývalé komunistické strany, nebo dokonce z řad těch příslušníků. Za vším můţeme najít ty osobní motivy, můţeme najít i ty ... Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Zkuste mně odpovědět nějak přímo. Já předpokládám, ţe vy jste chlap, který zná zákulisí těchto věcí. Ne nadarmo jste seděl na Ústavu pro studium totalitních reţimů. Podle vás, a teď to neberte nějak, ţe vás do toho chci tlačit, ale uţ nevím, koho jiného bych se na to zeptal, aby mi řekl, jak to pravděpodobně bylo. Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Já tomu samozřejmě rozumím. Také se ale jako odborník vyjadřuji ... Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Co si myslí doktor Ţáček jenom tak jako u piva? Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------... Vyjadřuji k těm věcem, které znám, jo. Čili to bych, to bych musel nastudovat ty materiály. V tomhle směru já se opírám ... Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Pane Ţáčku, myslíte, ţe spolupracoval Andrej Babiš, nebo ţe ne? Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Plné znění zpráv


Já si myslím, ţe by, kdyby nespolupracoval se Státní bezpečností, tak by byl vyřazen z té kontroly těch, té agenturní sítě v druhé polovině 80. let. Na druhou stranu situaci komplikuje, kaţdý ten případ je individuální. Úplně, já chápu tuhle vaši otázku, ale chápejte teda moji odpověď, on v té době byl, byl v zahraničí. Čili je tam něco, co není úplně zodpovězeno. A ... Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Je to 50 na 50? Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------/Smích/. To moţná bude i jinak neţ 50 na 50, ale to vám, to vám opravdu neřeknu. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Jak to bude? Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Já věřím v tomhle směru kolegovi doktoru Sivošovi, který je z ÚPN, který velmi pečlivě, vím, ţe to je velmi pečlivý člověk, spolupracoval s ním, jsem s ním za Jána Langoše ještě na ÚPN. A věřím tomu, kdy se stavěl a interpretoval ty materiály, ţe nebyly nevěrohodné a ţe ty materiály, ţe to, co dneska říkají ti příslušníci Státní bezpečnosti z té Bratislavy, z té domácí zprávy, ţe to prostě není pravda. To je, myslím si vše, co k tomu teď můţe člověk říci. Berme ale, berme ale dopady. Vy to berete přímo k věci, já to chápu. Jaký má vztah tento soud v Bratislavě k situaci v České republice? No, ţádný. Jo, to si myslím, ţe je, ţe je zcela zásadní věc. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Jak, jak to? Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------No, formálně právní lustrační zákon nadále platí. Ta situace, jaký má vztah prostě k problému pana ... Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------A to je přece úplně ... Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Pana Babiše ten, ten, ten soud v Bratislavě. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------No, to je přece úplně nepodstatné. Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------To je jenom velmi virtuální. To je, to je jenom jako symbolicky politický moţná. Ale ... Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Já tomu rozumím ... Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------... faktický, faktický důvod ... Luboš Xaver VESELÝ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------... ale, ale zas pochopte, ţe uţ, uţ, my novináři uţ nevíme, koho se zeptat. Tak jsem měl za to, ţe vy řeknete jasné stanovisko. Ţe řeknete nemůţu to dokázat, ale myslím si, ţe Babiš byl spolupracovníkem. Anebo pravděpodobně nebyl. Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Podívejte se, pro mě, pro mě ale odpověď je sloţitá, člověk by musel třeba dělat odborné stanovisko k tomu a poznat všechny materiály, jako třeba dělal kolega z ÚPN. Nebo kolega Schovánek z Ústavu pro studium totalitních reţimů. Druhá věc, já jsem v těch materiálech Státní bezpečnosti našel případy, kdy ten příslušník na nějakou velmi omezenou dobu vyfabuloval třeba některé schůzky. Dokonce na ně vybral peníze. Na to se samozřejmě po roce, roce a půl přišlo a on dostal trest, on byl prostě stíhán, vyhozen a tak dále. Čili vím, ţe jsou případy i z 80. let, nebo z druhé poloviny 80. let, kdy se některý příslušník snaţil tomu velmi sloţitému systému byrokratické kontroly v té Státní bezpečnosti vyhnout a mohl se po nějakou dobu tomu vyhýbat. Ale ne věčně. Jo, a tam teda některý z těch příslušníků opravdu vlastně byli vyhozeni, čímţ se ta situace komplikuje. Na druhou stranu, jestli jim věřit tehdy, co psali v těch písemnostech, a to, co říkají dneska soudu, kdy uţ vědí, ţe jsou, ţe uţ nemůţou bejt stíháni, tak, a jestli to ještě někdo podporuje tato jejich tvrzení, tak to je velmi sloţitá otázka a tohle to by opravdu měl, měl odpovědět soud. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Tak, pane Ţáčku, děkujeme za to, ţe jste přišel do Press klubu. Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Já taky děkuji za pozvání. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Drţíme palce, ať vám to dobře dopadne v Senátu, mějte se moc hezky a zatím na shledanou. Pavel ŢÁČEK, doktor, historik, novinář, bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů -------------------Děkuji, na shledanou. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Hostem Press klubu byl doktor Pavel Ţáček, kandidát do Senátu za Občanskou demokratickou stranu.

Tlačit na kolegy? Lepší je diskutovat, říká nový ekonomický šéf špitálu 16.8.2014

Mladá fronta DNES str. 03 Bohumil Zeman

Kraj Karlovarský

Vypráví s ohromným nadšením a zaujetím. Stále se směje a je znát, ţe díky pětiletému pracovnímu pobytu a ţivotu v Norsku načichl optimismem. Auditor a ekonom David Bracháček z Chebu se po pracovních pozicích u Ernst & Young a KPMG vrátil domů a od 1. srpna je ekonomickým ředitelem Karlovarské krajské nemocnice. * Jak blízko nebo daleko jste měl ke zdravotnictví? Karlovarskou nemocnici jsem sledoval uţ dříve. Kariéru jsem začal v auditu, pracoval jsem v Ernst & Young pro Státní ústav pro kontrolu léčiv a pro GE Health Care. Zvaţoval jsem odchod do zahraničí. Původně jsem odešel do Norska na půl roku, ale zůstal jsem tam pět let. Tam jsem pracoval v KPMG pro klienta GE Health Care, firma vyrábí v Norsku kontrastní média pro medicínu. Viděl jsem zdravotnictví z druhé strany a vím, co jsou dodavatelé zač. * Co vás táhlo zpět? Plné znění zpráv


Po pěti letech v Norsku jsem si srovnal v hlavě, jestli chci v zahraničí zůstat navţdy. Zastávám filozofii, ţe mladí lidé by měli vycestovat, něco si vyzkoušet, a líbí se mi, kdyţ se vrací a snaţí se doma uplatnit zkušenosti, které nasbírali. * A co jste pochytil a chtěl byste do nemocnice převést? Otevřenost, komunikaci s lidmi. Aby tu nebyly zavřené dveře a nikdo nevěděl, co se v oblasti financí děje. Mám zkušenost, ţe transparentní firmy se dostanou nejdále. Nevyplácí se tlačit na kolegy silou. Lepší je diskutovat a ptát se jich. Jedna dobrá otázka má větší sílu neţ deset rozkazů. Proč to děláte takhle? Nemohli bychom to dělat lépe? Opravdu je tento dodavatel nejlepší? Sháněli jsme někoho lepšího? * Uţ jste zkoušel tuto taktiku v nemocnici? Nesmím se nechat odradit. Kdyţ kolega řekne, ţe je něco v pořádku, tak to akceptuji, ale musím to mít zkontrolované. A věta „je to v pořádku, protoţe si nikdo nestěţoval“ ještě neznamená, ţe to je nejlepší moţný stav. Řadu věcí se nemocnici podařilo dostat na nejlepší moţnou hranici. Moje práce spočívá v tom, aby sestry, doktoři a ostatní věděli, ţe třeba nákupy materiálu a léků jsou v tom nejlepším moţném stavu. * Říkáte transparentnost. Co tedy bude za vás jinak? Chtěl bych, aby ekonomika byla otevřená i dovnitř směrem k zaměstnancům. Aby všichni věděli, kam směřujeme a proč co děláme. Lidé ochotněji pracují, kdyţ se jim vše vysvětlí a kdyţ všemu rozumí. * Můţete dát příklad? Máme dobré tarify na mobily a zároveň pevné linky. Do budoucna se chci podívat třeba na to, jestli se dá na telekomunikacích trochu ušetřit. * Kde má podle vás špitál rezervy? Historicky se vedení měnilo, nemocnice má za sebou i divoké kormidelníky. Nový generální ředitel Josef März je špičkový lékař i šéf. Má své vize a já jsem tu od toho, abych mu je pomáhal naplňovat. Musím všechno prohlédnout, zda je to v pořádku, opravit, oprášit a poskládat. Snad se nám provozní úspory ještě podaří najít. Kdyţ si děláte pojistku na auto, obvoláte víc konkurenčních pojišťoven a dostanete se s cenou třeba o padesátikorunu níţ. Pravidelná revize jakýchkoliv dodávek přináší úspory. * Pouţiju váš příměr. Můţete pojišťovny úspěšně obvolat, i kdyţ jim dluţíte tolik peněz, ţe stíháte hradit faktury půl nebo tři čtvrtě roku po lhůtě splatnosti? To je dobrá otázka. Odpovím, ţe stále můţu. V jiných odvětvích firmy naráţejí na to, ţe jim čas od času dodavatel nezaplatí nebo zkrachuje. Nemocnice je jako odběratel pořád bonitní, stabilní a vţdy zaplatí. Snad se nám podaří lhůty splatnosti trochu zkracovat. Mám důvod k mírnému optimismu. * Jak dlouho po splatnosti se nyní nemocnice pohybuje? To bych si, s dovolením, nechal pro sebe. * Vţdyť jste říkal, ţe budete otevřený a transparentní. Já doufám, ţe se to podaří do konce roku zlepšovat, aby naše vyjednávací pozice vůči dodavatelům byla výhodnější. * Krajská nemocnice vţdy trpěla vysokými ztrátami, vloni minus 131 milionů korun. Jak se to podle vás projevovalo? Špitál s takovou ztrátou nemůţe zvýšit platy. Musím ale říct, ţe tu pracují špičkoví, motivovaní a fenomenální doktoři. Kdyţ srovnám ošetření v Norsku a tady, tak tady je to tisíckrát lepší. * To si děláte legraci. Plné znění zpráv


Nedělám. Mám dva syny, oba jsem v Norsku odrodil. Ţeny chodí během těhotenství jen na jednu lékařskou prohlídku. Lidé si v Česku stěţují na neochotu doktorů. Já ale vidím v Karlových Varech jednoho motivovaného odborníka vedle druhého. Třeba na kardiologii, onkologii. Rád bych třeba za půl roku řekl, ţe konstantní vlčáckou prací jsme ušetřili sumu peněz, kterou můţeme věnovat částečně na uhrazení dluhu, na rozvoj špitálu a na platy. * Budete zvyšovat mzdy? Uţ se to děje. Náklady na platy zdravotních sester od srpna zvyšujeme o 1,5 milionu korun měsíčně. Coţ znamená růst v rozpětí od 500 do 1500 korun na jednu sestřičku. Důleţité je, aby věděly, za co dostávají přidáno. Snaţíme se nastavit jasná pravidla, kterým bude kaţdý rozumět. * Jste vlastně povoláním auditor. Pomáhá vám auditorské oko při práci finančního ředitele? Určitě. Auditor je nepříjemný skeptik. Měl by leccos rozporovat, nebo spíš pokládat otázku: Řekněte mi, proč? Kdyţ pozoruji naše obchodní oddělení a finance, vidím fantastické kolegy. Vţdy ale existuje moţnost, jak věci posouvat kupředu. V tomto ohledu je nespokojený kolega vţdycky dobrý kolega. Nespokojenost rozsekaná do jednotlivých bodů se dá přetavit v řešení problémů. * Říkal jste, ţe máte rád nespokojence. Ale co takoví rebelové, kteří v karlovarské nemocnici stávkovali, demonstrovali, odvolávali ředitele? Natrefil jste na ně? Znám onu historii. Nemyslím, ţe by demonstrovali bezdůvodně. Špatně se jim některé věci vysvětlily, roli hrály nedostatky v komunikaci. Finanční ředitel musí fungovat zároveň jako motivátor. Kdybych si chtěl koupit nové sluţební auto, generální ředitel by mě musel hned vyhodit. * Takţe se na nemocnici díváte jako na soukromou firmu? To rozhodně ne. Ale v například v nákupech materiálu musíme být ta nejdrsnější, ale zároveň férová soukromá firma. Spousta dodavatelů je ochotná přijít s dobrými nabídkami. Absolutně efektivní musíme být v provozu, který se netýká pacientů. * Náměstek hejtmana Čermák řekl, ţe ztráta nemocnice v polovině roku je jen 16 milionů. Sedí to číslo? Vloni to bylo za celý rok strašidelných minus 131 milionů. Rámcově je to pravda. Do budoucna hodně záleţí na tom, co se podaří vyjednat s pojišťovnami. Kdyţ započítám i dotaci od kraje v rámci veřejné sluţby, tak si umím představit, ţe se na konci roku dostaneme blízko k nule, abychom mohli nemocnici dál rozvíjet ve finančních benefitech pro zaměstnance a vylepšovat prostředí. * O Karlovarském kraji se říká, ţe se do něj nevracejí vysokoškoláci, nenajdou tu uplatnění. Jak to bylo s vámi při návratu z Norska? Měl jste uţ vyhlédnuté místo? Ne, neměl. Rozhodoval jsem se, jestli si vzít obrovskou hypotéku a koupit v Norsku dům, nebo se vrátit. Realitní situace ve Skandinávii je enormní. Musíte něco zdědit nebo vymyslet facebook, abyste si koupil pěkné bydlení. Ale platy zaměstnanců jsou tam super. Karlovarský kraj se za pět let, co jsem tu nebyl, velmi změnil k lepšímu. Funguje tu řada zahraničních firem. Mladým bych doporučoval, aby se nebáli uvědomit si vlastní cenu. * Nechválíte změny v kraji proto, ţe jste sociální demokrat? V ČSSD jsem páté kolo u vozu. Chci se věnovat nemocnici. Moje ambice v politice jsou nulové. FAKTA David Bracháček * 34 let, z Chebu * vystudoval ekonomii na Fakultě sociálních věd UK * studijní pobyt na univerzitě v Maastrichtu * má diplom britské asociace certifikovaných účetních * 2003 aţ 2004 - RWE Transgas * 2004 aţ 2007 - Ernst & Young (pozice audit senior) * 2007 aţ 2010 - KPMG Oslo (audit senior) * 2010 aţ 2012 - Helly Hansen AS Oslo (kontrolor pro mateřskou společnost a pro exportní trhy) * 2012 aţ 2014 Bekaert Textiles CZ (finanční manaţer pro českou pobočku) * od 1. 8. 2014 - ekonomický ředitel Karlovarské krajské nemocnice * zájmy - sport (lyţe, kolo), ekonomika veřejného sektoru * umí anglicky, německy a norsky Plné znění zpráv


Foto popis| David Bracháček Nový ekonomický ředitel Karlovarské krajské nemocnice. Foto autor| Foto: Martin Stolař, MAFRA Regionální mutace| Mladá fronta DNES - karlovarský kraj

Kyjev prý zničil ruský armádní konvoj 15.8.2014

ČT 24

str. 01

21:31 Horizont

Michal KUBAL, moderátor -------------------Napětí mezi Ukrajinou a Ruskem stoupá. Na hranicích stále čeká tajemný konvoj s pomocí, kterou Moskva poslala do oblastí postiţených boji. Novináři ale zachytili jinou kolonu mířící z Ruska na Ukrajinu, konvoj desítek obrněných transportérů a v podvečer ukrajinský prezident oznámil, ţe jeho armáda většinu vozidel zničila. Zásadní zlom v ukrajinské krizi nebo denní realita, na kterou je teď jenom o něco víc vidět. Odpovědi v následující hodině, začíná Horizont Speciál, dobrý večer. Hned ráno se objevily první zprávy o ruském vojenském konvoji mířícím přes hranice na Ukrajinu. Viděli ho západní novináři sledující cestu ruské humanitární pomoci. Moskva zprávy popřela. Před pár hodinami pak ukrajinský prezident oznámil zničení velké části tohoto konvoje a Moskva tyto zprávy opět popřela. Katarína FAGOŠOVÁ, redaktorka -------------------Vojenské vrtulníky nad kamiony, zelené vozy po boku těch bílých, tak vypadala cesta konvoje k ukrajinské hranici. Rusko od začátku trvalo na tom, ţe vedou pomoc, který východoukrajinský Luhansk nutně potřebuje. Obě kolony se včera večer rozdělily. Bílé náklaďáky se zastavily, ty zelené pokračovaly. 23 bojových vozidel a cisteren a palivem podle novinářů z britského Guardianu čekalo aţ do setmění. A pak přes hraniční přechod Izvaryne, který mají pod kontrolou separatisté, vstoupilo na ukrajinské území. Uţ ráno se zpráva dostala na jednání ministrů zahraničí do Bruselu. Linas LINKEVIČIUS, litevský ministr zahraničí -------------------Přes hranici přejelo 70 vozů s armádní technikou. Myslím, ţe můţeme mluvit o snaze odvrátit pozornost. Katarína FAGOŠOVÁ, redaktorka -------------------Mluvčí ruských pohraničníků to odmítl. Tvrdil, ţe vojáci zůstali na ruském území a zatímco všichni čekali, kde se armádní kolona objeví, Kyjev oznámil, ţe jeho jednotky většinu vozů zničily. Andrij LYSENKO, mluvčí ukrajinské vlády -------------------Naše rozvědka tento konvoj sledovala. Provedli jsme odpovídající akce a část konvoje uţ neexistuje. Katarína FAGOŠOVÁ, redaktorka -------------------Porošenko o zeleném konvoji po telefonu mluvil s britským premiérem Cameronem. Jemu jako prvnímu akci ukrajinského dělostřelectva oznámil. Podle Moskvy jde ale o čirou fantazii. Katarína Fagošová, Česká televize. Michal KUBAL, moderátor -------------------Jedno z center krize a Miroslav Karas. Mirku, je znát rostoucí napětí? Miroslav KARAS, redaktor -------------------Dobrý večer, je znát to napětí a to uţ od včerejších večerních hodin, kdy jsme slyšeli informaci o tom průniku zhruba 23 obrněných transportérů, cisteren a vojenských nákladních aut přes hraniční přechod Izvaryno na ukrajinské území. Na nohou je Ukrajina, na nohou je dnes Rusko, ale i nejen tyto dvě země, ale přeci i celý svět Plné znění zpráv


prakticky se dívá na tyto události. Pochopitelně Rusko je stále zastáncem toho, ţe se nic nestalo, ţe tam nikdo nepřijel, a proto nejsou prakticky od dnešního rána ţádné velké komentáře. Michal KUBAL, moderátor -------------------Ono samozřejmě zničení ruského konvoje na Ukrajině, to by znamenalo invazi na ukrajinské území. Je to jeden z těch důvodů, proč Moskva tak vehementně popírá, ţe k něčemu takovému došlo? Miroslav KARAS, redaktor -------------------Divné je, ţe na tuto situaci, která je opravdu velmi váţná a velmi sloţitá, nereaguje ani premiér Medveděv, ani prezident Putin. Reagoval prakticky dnes jediný představitel Moskvy a to vysoký představitel ministerstva obrany generál Konašenko, který řekl, ţe je to novinářská kachna, ţe je s podivem, ţe se západní svět řídí ne fakty, ale novinářskými kachnami. Ţe to je fantazírování novinářů a ţe nikdy ani ve dne ani v noci tam ţádné ruské vozidlo neprojelo, přiznal současně, ţe na ruském, zopakoval na ruském území jsou s působí tam nové vojenské jednotky, speciální jednotky, které naopak chrání místní, tedy tamní ruské obyvatelstvo před častými vpády Ukrajinců, takţe generál Konašenko to obrátil s tím, ţe ne Rusové přijíţdí na Ukrajinu, ale často ve velkých skupinách Ukrajinci přijíţdí na ruské území. To svědčí o tom, jak kaţdá strana uţ trvá na svém a jak celou záleţitost uţ doprovází informační válka. Michal KUBAL, moderátor -------------------Miroslav Karas, Moskva, ještě se v následující hodině několikrát uvidíme, prozatím díky. Ve studiu uţ tady se mnou sedí politolog Emil Souleimanov, dobrý večer a Brian Whitmore, šéfeditor Rádia Svobodná Evropa, dobrý večer. Podle vás, kdybych měl citovat anglickou klasiku, je to mnoho povyků pro nic? Děje se něco takového, řekněme na kaţdodenní bázi? Brian WHITMORE, šéfeditor, Rádio Svobodná Evropa -------------------Ano, něco takového se skutečně děje. Nevím, jestli kaţdý den. Ale víme, ţe Rusko posílá své zásoby na Ukrajinu. To co je teď jiné, je to, ţe tenhle konkrétní konvoj byl skutečně viděn britskými novináři z Telegraphu a Guardianu, kteří o něm napsali. Ale myslím si, ţe tenhle incident musíme vidět v širším kontextu. Ukrajinská krize, respektive tahle fáze ukrajinské krize se velmi rychle posouvá do svého konce. Rusko teď má dvě moţnosti. Ani jedna není příjemná. Na jednu stranu můţe přiznat poráţku, protoţe ukrajinské jednotky se chystají vymýtit zbytek těch separatistů z Luhanska a Doněcka. Zprávy z minulého dne hlásí, ţe vedení rebelů se rozpadá, rezignuje. Zdá se, ţe utíkají zpátky do Ruska, takţe na jednu stranu Putin by mohl přiznat poráţku anebo na druhou stranu můţe spustit invazi. Ani jedna verze není dobrá a ten chaos, který dnes vidíme s tím humanitárním konvojem, vojenskými vozidly, které moţná překročili hranici, moţná ne, to vše se do toho promítá. I včera jsme viděli další ukázku tohoto chaosu, celý týden Kreml mluvil, ţe bude veliký projev prezidenta Putina na Jaltě. A třicet minut před samotným projevem zastavili jeho vysílání. Ten projev proběhl, ale nebyl vysílán. A kdyţ Kreml takhle řekne, ţe bude nějaký spektakl, tak by člověk čekal, ţe tam skutečně něco bude, protoţe Kreml umí skutečně udělat nějakou pořádnou show, ale na poslední chvíli to zastavili. Proč? A ten projev vlastně nebyl nic zajímavého. Bylo to takové částečně konfrontační, částečně uklidňující, takový klasický Putin. Ale všechny tyhle ty věci pohromadě podle mě znamená, ţe se věci blíţí do svého konce a Rusko má dvě moţnosti. Ani jedna není dobrá - invaze nebo poráţka. Michal KUBAL, moderátor -------------------Opravdu neexistuje ţádná střední cesta? Brian WHITMORE, šéfeditor, Rádio Svobodná Evropa -------------------Nemyslím si, ţe nic mezitím neexistuje. Dosud existovalo, ale teď kdyţ ukrajinské jednotky skutečně obkličují ty rebely, odřízly Doněck a Luhansk od sebe navzájem, tento moment uţ je pro ně velmi těţké pokračovat v této nelineární, hybridní válce. Buď se z toho stane opravdová válka, která by byla velmi nepředvídatelná, velmi nebezpečná a všichni se toho bojí, včetně Ruska, anebo pan Putin musí přiznat, ţe to je poráţka. A bojovat příště. Michal KUBAL, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Je zásadní otázka, jestli by u ně byl ještě další den. Pane Souleimanově, vidíte vy to podobně, ţe Moskva je řekněme ve fázi paniky, ţe reaguje, je ve vleku událostí, není uţ ten, kdo hýbe, ţe ten obraz Vladimira Putina jako geniálního šachisty se nějak začíná rozpadat? Emil SOULEIMANOV, politolog, FSV UK -------------------Mnozí si mysleli, jestli Putin je příliš chytrý nebo se přepočítal, já jsem si do poslední doby myslel, ţe moţná má v esu ještě v rukávu ještě několik es, které můţe pouţít, ale v tuto chvíli si myslím, ţe se přeci jen přepočítal. Nikdo asi nečekal, ţe ukrajinská armáda, která byla ve stavu rozkladu, se najednou ukáţe jako bojeschopná, ukáţe se, ţe je schopna v podstatě obsazovat území, získávat zpátky kusy východní Ukrajiny. Na druhou stranu asi mnozí z Moskvy očekávali, ţe nejen obyvatelé Donbasu, ale také jihu Ukrajiny a jihu vlastně oděské, chersonské a tak dále oblasti, charkovské oblasti, a dalších těch jihovýchodních oblastí takzvaného Novoruska, ţe přeci jen budou podporovat separatisty. Najednou se ukázalo, ţe mezi nimi je poměrně malé mnoţství lidí, kteří by byli ochotni riskovat svoje ţivoty právě těch separatistických jednotkách. V této situaci uţ Rusové nemůţou pouţívat jen svoje agenty, vlastně velmi šikovným způsobem, jak tomu bylo třeba na Krymu a později i na tom Donbasu. Teď proti té regulérní armádě musí nasazovat nějakou silnější a jasnější armádní skupinu a tu právě oni nemají a události posledních dnů a týdnů ukazují, ţe přeci jen, pokud, jak říkal kolega, ruská armáda nezakročí, tak nepodaří se na východě Ukrajiny udrţovat ani ten latentní konflikt, jehoţ pomocí by Moskva mohla ovlivňovat události na Ukrajině. Dalším zajímavým a důleţitým faktorem je ten faktor Západu. Ukázalo se, ţe přes jistá neočekávání se Evropě a Spojeným státům podařilo tak či onak sjednotit, vypracovat společnou linii. Asi to očekával jak v Moskvě tak jinde málokdo, a Putin si musí uvědomovat, ţe pokud se rozhodne vkročit, vojensky intervenovat, tak to asi bude mít za následek ještě větší sankce a to si nemůţe v této chvíli dovolit. Michal KUBAL, moderátor -------------------Pokud bych vás poprosil o časový odhad, jestli také vidíte dvě jasné volby před Vladimirem Putinem, buď přijmout poráţku anebo sáhnout k přímé invazi. Myslíte, ţe to je otázka dnů? Emil SOULEIMANOV, politolog, FSV UK -------------------To hodně asi souvisí s tím, jak dlouho se udrţí povstalecké armády v Luhaňsku a v Doněcku, přece jen jedna věc je, pokud máte pole, obsadit pole, pokud máte dělostřelectvo a vojenská letadla, to není zas tak velký problém. Ale obsadit města, pokud by separatisté měli v úmyslu bránit kaţdou ulici, jak to byli třeba ochotni Čečenci v rusko-čečenských válkách předchozích, tak by to přineslo tisíce obětí mimo jiné na civilním obyvatelstvu, tady by byla otázka, jestli by ukrajinská armáda chtěla přeci jen riskovat takový konflikt, přeci jen i kdyby tu válku vyhrála, pak bude třeba nějak s těmi lidmi ţít a mnozí z nich právě proto, ţe se stávají oběti útoků ze strany ukrajinské armády, jiná otázka je, proč se stát oběťmi útoků, tak přeci jen je to také otázka, jestli ukrajinská armáda bude schopná a ochotna jít do těch pouličních střetů a riskovat ţivoty jak svých lidí, tak lidí civilistů na východě Ukrajiny. Takţe to se můţe protáhnout a pokud by se to protáhlo na měsíce, na rok, na dva, tak Putin pořád ještě má asi nějaký manévrovací prostor z časového hlediska, ale toto jsou všechno velké otázky a asi bliţší týdny ukáţí, jak se to bude vyvíjet. Michal KUBAL, moderátor -------------------Z povstaleckých území přicházely dneska trošku rozporuplné informace. Novináři jednak říkali, ţe v Doněcku, není patrné, ţe by se tamní politici obávali toho, ţe by ukrajinská armáda měla v nejbliţších dnech přijít do města. Na druhou stranu někteří srbští bojovníci, kteří bojují na straně separatistů tvrdili, ţe uţ se to opravdu chýlí ke konci a ţe pomalu balí domů. Myslíte si, ţe je to otázka dnů, týdnů nebo dokonce let? Brian WHITMORE, šéfeditor, Rádio Svobodná Evropa -------------------Já si myslím, ţe tohle je skutečně konec. Myslím, ţe se tady bude těţce bojovat ve městech, myslím, ţe to bude opravdu závaţná situace a to bude ošklivá válka, ale bude to jen uklízení v zásadě. Myslím, ţe ukrajinská vláda uţ se rozhodla. Hlavní bod je po výhře pana prezidenta Porošenka, po výhře voleb, najednou máte prezidenta, který má demokratickou legitimitu a on začal čistit ukrajinské ozbrojené sloţky, protoţe byly do určité míry infiltrovány proruskými prvky a sloţkami, a proto byla taková dramatická změna v tom, jak ukrajinská armáda působila. Samozřejmě i Západ je tady velmi důleţitý hráč z hlediska těch sankcí. Mnoho lidí o nich mluví negativně, ale ty sankce fungují. Včera se stala velmi důleţitá věc, které jsem si všiml já, ţe německý Plné znění zpráv


/nesrozumitelné/ řekl, ţe jeho společnost potřebuje 15 bilionů rublů, coţ je strašně moc peněz. Tohle je ruská největší ropná společnost, a pokud /nesrozumitelné/ padne, byla by to naprostá katastrofa. Já nevím, jestli se k tomu blíţí, ale pokud něco takového řeknou veřejně, tak je jasné, ţe ty sankce začínají mít efekt a myslím, ţe strategie, v to co doufá prezident Putin, je, ţe to vydrţí do zimy, protoţe pak můţe pouţít plyn jako svojí zbraň. Ale nemyslím si, ţe by rebelové tak dlouho mohli vydrţet. Myslím si, ţe se velmi blíţíme do konce. Můţu se splést, ale myslím, ţe se blíţíme konci. Michal KUBAL, moderátor -------------------Teď bychom měli být ve spojení s Josefem Pazderkou, naším zpravodajem, který je právě na cestě z východu Ukrajiny, dobrý večer, Josefe. Pro tebe, je to překvapivá zpráva to k čemu dneska došlo, to o čem mluví Ukrajinci, to znamená, vojenský konvoj, který směřoval na ukrajinské území z ruského území, nebo je to kaţdodenní realita na východě? Josef PAZDERKA, redaktor -------------------Spíš bych se klonil k tomu druhému. Podle ukrajinských zdrojů k takovýmto přejezdům ruské vojenské techniky dochází poměrně často a i kdybychom o tom neměli nějaké naprosto stoprocentní informace, tak jen samotný fakt, ţe ukrajinská armáda svádí s těmi rebely de facto tvrdé boje uţ dva měsíce, to znamená, vzniká otázka, odkud berou munici, odkud berou zbraně, odkud jsou podporováni, ţe jsou schopni takto tvrdý odpor klást uţ dva měsíce, tak se nabízí jednoznačná odpověď, ţe prostě k té vojenské pomoci ze strany Ruska dochází, ţe k ní dochází kontinuálně a to čeho jsme byli svědky dnes, je prostě a jen střípek z té daleko větší reality. Michal KUBAL, moderátor -------------------Slyšeli jsme tady názory, ţe uţ se opravdu blíţí konec toho konfliktu z vojenského pohledu. Jaká je nálada mezi ozbrojenci, mezi separatisty, se kterými jsi mluvil? Josef PAZDERKA, redaktor -------------------Já bych v těch odhadech byl velice opatrný. Uţ bylo zmíněno to, ţe dobývání velkých měst je absolutně jiná věc neţ to, kdyţ se prochází volným prostranstvím nebo vesnicemi. Druhá věc je, je nepochybné a podle toho, co jsme viděli a slyšeli na místě, ţe ukrajinská armáda nadsazuje své úspěchy a ţe ten její postup zdaleka není tak dramaticky rychlý, jak se zdá. To nijak nesniţuje tu paniku na straně separatistů i to,ţe ukrajinská armáda postupuje, ale postupuje sloţitěji s daleko většími oběťmi neţ přiznává a i ta taktika musí být přizpůsobována té realitě, třetí věc je, tam bych byl daleko méně optimistický neţ kolegové, to je prostě to, ţe Rusko díky té otevřené hranici a díky řadě dalších vazeb na východ Ukrajiny má prostě šanci ovlivňovat a destabilizovat tu situaci řadou jiných věcí. Tam můţe skončit, můţou skončit velké vojenské operace, ale můţou probíhat jakési neznámé teroristické útoky. Můţou tam být odpojovány energie, spousta a spousta věcí, které můţou tu situaci a tu oblast destabilizovat měsíce, ne-li roky, takţe to jasné a jednoznačné vítězství ukrajinské strany zdaleka není ještě v dohledu. Michal KUBAL, moderátor -------------------Josef Pazderka, i tobě prozatím díky a i s tebou se ještě uslyšíme. Ve studiu vítám Michala Zdobinského, šéfredaktora časopisu ATM, dobrý večer. 23 bojových vozidel pěchoty, podle toho co napočítali britští novináři, to není invazní síla? Jak zásadní roli ale mohou sehrát v takovém typu konfliktu, jaký vidíme na východě Ukrajiny? Michal ZDOBINSKÝ, šéfredaktor, ATM -------------------Tak já se domnívám, ţe to skutečně ţádnou invazní sílu představovat nemůţe. Já jsem si našel nějaké obrázky, kde v podstatě byly čerstvé záběry z toho konvoje. Tam byla nejen bojová vozidla pěchoty, ale byly tam i obrněné transportéry, nákladní vozidla, cisterny a tak dále. Čili to spíš vypadá jakoby, ţe by to byl pokus nějakým způsobem posílit ty separatisty, ale já bych v této chvíli rozhodně nemluvil o invazní síle nebo invazní armádě. Michal KUBAL, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Ty posily, jak zásadní roli mohou sehrát, 23 BVP. Michal ZDOBINSKÝ, šéfredaktor, ATM -------------------Já si myslím, ţe pochopitelně, pokud by se dostali na místo určení, tak 23 obrněných vozidel určitě v té dané oblasti nějakou váhu mít bude, ale z hlediska celkového, to znamená, toho celého území, ve kterém se bojuje, tak si myslím, ţe zase aţ tak zásadní význam by to nemělo pro nějaké další nadcházející boje. Michal KUBAL, moderátor -------------------Slyšeli jsme z pohledu Kyjeva optimističtější i pesimističtější odhady. Kdyţ se zeptám vás, jak dlouho podle vás můţou povstalci odolávat v městském terénu? Tam je samozřejmě boj velmi těţký i pro zkušenou armádu a o ukrajinské armádě, při vší úctě, jako o zkušené příliš hovořit nemůţeme. Michal ZDOBINSKÝ, šéfredaktor, ATM -------------------Já si myslím, ţe bude velmi záleţet, jakou zvolí ukrajinská armáda taktiku. Pokud nechá, dejme tomu, těm separatistům otevřený koridor, aby měli kam ustoupit a teď mám na mysli ustoupit do Ruska, tak si myslím, ţe tomu obsazení těch dvou klíčových měst by mohlo dojít relativně rychleji. Pokud zvolí alternativu b), to znamená, ţe separatisty v těchto dvou městech obklíčí, tak já se domnívám, ţe budeme svědky velmi dlouhé a velmi krvavé války. Protoţe válka ve městě nebo ve městech v zastavěných oblastech, tam v podstatě nemůţete pouţít letectvo, nemůţete nebo neměl byste pouţít dělostřelectvo a raketomety, čili tam opravdu se můţeme dostat do situace, kde se bude bojovat o kaţdou ulici, o kaţdý dům. A známe z minulosti, kolega uţ tady zmínil Čečensko, známe situace z Iráku a tak dále, kde v podstatě tyto boje v zastavěných oblastech jsou pro útočící armádu, to znamená, pro Ukrajince velmi, velmi komplikované, a naopak velmi dobře nahrávají obráncům v těch městech. Michal KUBAL, moderátor -------------------Michal Zdobinský, prozatím díky. Evropská unie vyzvala Rusko k zastavení nepřátelských akcí na ukrajinském pomezí. Tady pár reakcí světových činitelů na poslední vývoj. Carl BILDT, švédský ministr zahraničí -------------------Ti, kdo stupňují krizi, jsou rusové. Máme konkrétní fotodokumenty, které dokazují, ţe ruské ozbrojené vozy přejíţdějí na Ukrajinu. Phillip HAMMOND, britský ministr zahraničních věcí -------------------Jsou-li skutečně na ukrajinském území ruští vojáci nebo ruská vozidla, musejí okamţitě odejít, protoţe následky by mohly být velmi váţné. Catherine ASHTONOVÁ, šéfka diplomacie EU -------------------Musím vyzvat Rusko, aby ve spolupráci s mezinárodní komunitou přivedlo tuhle krizi ke konci. Aby zabezpečilo celistvost Ukrajiny a budoucnost Ukrajinců v jejich zemi. A aby k dosaţení tohoto cíle spolupracovalo s mezinárodním společenstvím. Andrij LYSENKO, mluvčí ukrajinské armády -------------------Kaţdý ruský vojenský konvoj je stále pod dohledem. Nemůţeme je zničit hned u hranice, protoţe protivzdušné síly, které podporují teroristy a ruská vojska za hranicí, monitorují náš vzdušný prostor. Proto pouţíváme taktiku, ţe necháme konvoje vjet hlouběji do našeho území a pak je zničíme. Michal KUBAL, moderátor -------------------Pánové, slyšeli jsme teď reakci Západu. Jak zásadní v tomto ohledu je to, co zaznělo od našich, řekněme, východnějších partnerů z Maďarska a ze Slovenska. Viktor Orbán prohlásil, ţe Evropa se sankcemi střelila do nohy.znamená to, ţe se Vladimiru Putinovi začíná dařit narušovat tu evropskou jednotu těţce dobytou? Plné znění zpráv


Brian WHITMORE, šéfeditor, Rádio Svobodná Evropa -------------------Myslím, ţe se mu daří rozbořit Evropu mnohem méně neţ předtím neţ tahle krize začala a rozhodně předtím neţ bylo sestřeleno letadlo malajsijských aerolinek. Kdyţ se podíváte na slovenského pana premiéra a maďarského pana premiéra, coţ bylo popravdě dost předvídatelné, je důleţité si uvědomit, ţe větší evropské mocnosti, které se v minulosti snaţily Rusku spíše vyhovět, a to mluvím samozřejmě zejména o Německu a trochu méně o Francii, teď vidíte, ţe ty větší evropské mocnosti jsou mnohem jednotnější a i ty menší a i Spojené státy jsou teď jednotnější a další členové NATO. Putin dokázal něco, co jsem myslel, ţe vůbec nejde. On vlastně spravil NATO. On ho více sblíţil. Samozřejmě, slyšíme tady nesouhlasné hlasy, protoţe prezident Putin utratil v Evropě hodně peněz a stále ještě má nějaké karty, které tady můţe zahrát, ale to nejlepší co mohl udělat, je tohle. Takţe o jednotnost Evropské unie se zase tolik nebojím v tento moment. Myslím si, ţe dnes bylo velmi zajímavé to, ţe poté, co pan prezident Porošenko oznámil, ţe ukrajinská armáda sestřelila část těch vozidel, tak spousta představitelů Evropy řekla: Doufáme, ţe Rusko nenarušilo teritorium Ukrajiny. Moje první reakce byla: Boţe můj, začne tady opravdu plná válka, ale strašně rychle se změnilo to, jak se na tohle to nahlíţí. Najednou se objevilo: Tohle by mohl být důkaz, ţe Rusko skutečně je na Ukrajině a to by mohl být problém pro Rusko. Právě jste ukázali, ţe Evropa je najednou mnohem jednotnější. Nemyslím si, ţe to co říká pan Orbán a Fico není moc zajímavé. Michal KUBAL, moderátor -------------------Myslím, ţe se shodneme, ţe Vladimir Putin je těţko ten muţ, který přijme poráţku, tak pokud bychom si zaspekulovali, ţe by došlo k té invazi, tedy ţe by se vydal tou druhou cestou, jaké moţnosti má Západ? Nemyslím si, ţe by šel bojovat za Ukrajinu? Emil SOULEIMANOV, politolog, FSV UK -------------------To jsou ekonomické sankce, v první řadě moţná diplomatické sankce. Musíme si uvědomit, ţe Ukrajina zase není členskou zemí NATO a málokdo bude chtít jít do války kvůli nějakému perifernímu státu ať uţ je pro evropskou bezpečnost jakkoliv důleţitý. Kaţdopádně ekonomické sankce by zbývaly v tomto případě, a já bych chtěl říci, ţe třeba podle mého názoru to, ţe Západ vlastně zavedl sankce proti pár desítkám lidí poté, co Rusko anektovalo Krymský poloostrov, tak to nebylo asi bráno váţně v Rusku, asi to byl takový posměch jak vůči Západu, tak vůči Moskvě, ţe jako anektujete území a pak pár desítek lidí se dostane do toho black listu sankčního, toto asi takové kroky asi uţ bychom neměli očekávat v případě, kdyby Rusko hypoteticky intervenovalo na Ukrajinu. Já si myslím, ţe právě doba těch úsměvných sankcí je pryč. Michal KUBAL, moderátor -------------------Kdybychom si vzali křišťálovou kouli, co myslíte, ţe přinesou příští hodiny, příští dny, máme tam konvoj v bílé barvě, tohle by byl konvoj v zelené barvě. Brian WHITMORE, šéfeditor, Rádio Svobodná Evropa -------------------Ano, měli jsme malé bílé muţíčky a malé zelené muţíčky, na Twitteru toho včera bylo hodně. Já nemám křišťálovou kouli a to s pozorováním Ruska ţivím, ale pan prezident Putin se nedá moc předvídat. On to dělá schválně, ţe je nepředvídatelný, ale teď je opravdu zatlačen do kouta. Já si nemyslím, ţe by Západ šel do války s Ruskem, s jadernou velmocí kvůli Ukrajině. Ale nemyslím, ţe by to musel dělat. Západ je schopen skutečně oslabit ruskou ekonomiku, poloţit jí na kolena závaţnými sankcemi. Ruský energetický průmysl nedokáţe vytěţit vlastní ropu a plyn bez západní technologie. Ruská ekonomika by nefungovala bez západních půjček. To, co vidíme teď, je jen odříznutí půjček na 90 dní, to dělaly ty poslední sankce. Představte si, ţe by úvěry se zastavily pro všechny ruské společnosti. Uţ v Rusku vidíte, ţe ruští oligarchové jsou čím dál nervóznější. Oni jsou zvyklí na svůj pohodlný evropský ţivotní styl a na dovolenou jezdí do jiţní Francie a byty mají v Londýně a to teď bude pryč, takţe pan Putin bude mít velké problémy u sebe doma. Pokud Rusko skutečně začne s invazí, spousta lidí tam zemře, bude to strašlivé. Ale západ má tu moc se tomu postavit, aniţ by musel bojovat. Takţe pokud bych měl křišťálovou kouli, očekával bych, ţe z Moskvy teď přichází hodně signálů, ţe pan prezident Putin hledá způsob, jak se z tohohle dostat ven. A myslím, ţe bude chtít dál destabilizovat Ukrajinu. A myslím, ţe tahle konkrétní fáze celé operace bylo naprosté selhání z jeho strany. Uţ bylo řečeno, oni snili o novém velkém Rusku, od Oděsy aţ po Charkov a to se prostě nestalo, to nevyšlo, coţ mě nepřekvapuje. Já jsem v 90. letech v Oděse ţil, lidé v Oděse chtějí mluvit rusky, ale nechtějí být součástí Ruska. Oni jsou velmi šťastní, ţe Plné znění zpráv


jsou tam, kde jsou a to je v zemi, která se snaţí přiblíţit Evropě, ale myslím si, ţe od toho trochu odstoupíme a podíváme se na celý ten širší kontext, tohle je hrozně důleţitá událost. Protoţe kaţdý imperialistický ruský projekt musí nějakým způsobem zapojit Ukrajinu, bez Ukrajiny není ţádný ruský imperialismus a to co se děje právě teď, je to, ţe Rusko ztrácí Ukrajinu. A to velmi rozhodným způsobem a moţná navţdycky. Kdyţ mluvíme se svými kolegy na Ukrajině, i rusky mluvící Ukrajinci se teď obrací proti Rusku. Samozřejmě bude tam potřeba napravit spoustu věcí. Tam probíhají zuřivé boje, ale Ukrajina jde směrem na Západ, to je jednoznačné. Rusko jí ztrácí, coţ je výborné pro Ukrajinu podle mého názoru. Ale v konečném důsledku to není moc dobré pro pana prezidenta Putina, ale myslím, ţe je to dobré pro Rusko, protoţe aţ Rusko přijde o Ukrajinu, bude konečně muset přestat s tím svým imperiálním komplexem, protoţe bez Ukrajiny to zkrátka nepůjde a tohle by pro Rusko mohlo být velmi dobré. Ne pro pana Putina, ne pro jeho reţim, ale pro Rusko. Michal KUBAL, moderátor -------------------Často zaznívá, kdyţ nebude Vladimir Putin, moţná přijde něco horšího. Souhlasíte s tím? Emil SOULEIMANOV, politolog, FSV UK -------------------Těţko říci. To je velmi komplikovaná otázka, já si myslím, ţe v tom vypjatém napětí, ve kterém se nachází ruská společnost, která je dost deformovaná právě tou válečnou propagandou, xenofobií, šovinismem, takţe se obávám, ţe nemůţeme očekávat někoho lepšího. Já se bojím, ţe to můţe být nějaký populista, který bude militantnější a kupodivu míň předpovídatelný neţ Putin, takţe ta hrozba tady existuje, ale také třeba někteří kolegové z Ruska mluvili o tom, ţe pokud by nespokojenost oligarchů dosáhla opravdu takové vysoké míry, pokud by třeba to, co se děje na Ukrajině a to o co přichází ruské elity, pokud by toho bylo příliš moc, ţe by mohlo dojít k nějakému třeba ke změně reţimu v Rusku, ţe by Putin byl odstraněn, v tomto případě by se moţná k moci mohl dostat umírněnější politik, ale to jsou samozřejmě všechno spekulace. Nevíme, jak se to bude vyvíjet. Putin má kontrolu nad bezpečnostními sloţkami, má kontrolu nad rozvědkou, on tomu věnuje velmi zvýšenou pozornost, aby udrţoval vlastně kontrolu nad vším podstatným v zemi, takţe já si myslím, ţe toto je všechno dost spekulativní zatím aspoň. Michal KUBAL, moderátor -------------------A teď Berlín a Martin Jonáš. Martine, Německo, klíčová evropská země. Je Angela Merkelová pevná v odhodlání nepolevit tváří v tvář Vladimiru Putinovi? Martin JONÁŠ, redaktor -------------------Je to tak a dá se říci, ţe to odhodlání v Německu v posledních týdnech jen a jen roste. Německo uţ dávno není tou zemí, která na začátku ukrajinské krize brzdila své partnery v Evropě před ostrými protitahy vůči ruské strategii, ba právě naopak a z toho jaké informace nechávají prosakovat německé ministerstvo zahraničí a kancléřský úřad, je zřejmé, ţe mezi německou politickou reprezentací převládlo poměrně značné zklamání z Moskvy. Špičkoví politici se netají tím, ţe to bylo Rusko, které se obrátilo zády k dosavadnímu privilegovanému partnerství mezi Berlínem a Moskvou. Vzpomeňme si, kolikrát se Angela Merkelová a další němečtí politici snaţili navázat nějaký zvláštní kontakt s Kremlem. Nabídnout Rusku nějakou ústupovou, byť uličku z té vypjaté situace na Ukrajině a vzpomeňme si také, ţe to vlastně nikdy k ničemu nevedlo. To, ţe si nerozumí Angela Merkelová a Vladimir Putin, to vlastně není ţádné překvapení, oni si nerozuměli nikdy. To, co je ale velmi charakteristické, je velmi ostré napětí mezi politiky, politiky německé sociální demokracie, kteří byli vţdycky velkými zastánci vstřícné politiky vůči Rusku a současnému moskevskému vedení. Vezmeme v úvahu slova Sigmara Gabriela, německého vicekancléře, který teď otevřeně mluví o to, ţe je třeba hospodářskými sankcemi zasáhnout oligarchy okolo Vladimira Putina, to jest vlastně zasáhnout centrum ruské moci, to jsou velmi nediplomatická slova, která přicházejí jak bych potřeboval nebo chtěl zopakovat od sociálního demokrata a také od člověka, který má v německé vládě na starosti německé hospodářství. Michal KUBAL, moderátor -------------------Martin Jonáš a klíčová země v celém postoji, Západu a zejména Evropské unie směrem ke Kremlu a směrem k Vladimiru Putinovi, díky moc.



Ukrajinská krize 15.8.2014

ČT 24

str. 01


Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Situace na Ukrajině eskaluje. Ukrajinská armáda ostřeluje rebely a přitom podle svých slov zničila konvoj ruských obrněnců. Kam se konflikt na Ukrajině dostal? A co bude dál? Začínají Události, komentáře, dobrý večer. Část ruského konvoje, o kterém, jak jsem říkal, ho Ukrajinci údajně zničili, měl překročit hranici v noci. Prezident Petro Porošenko to v telefonickém rozhovoru potvrdil britskému premiérovi Davidu Cameronovi. Rusko to ale popírá. Podle Moskvy ţádný konvoj hranice nepřejel. Rusko taky obvinilo Ukrajinu z pokusu narušit humanitární misi a vyzvalo k příměří v regionu. A my pojďme na aktuální informace, aktuální zprávy za naším zpravodajem Miroslavem Karasem, dobrý večer. Miroslav KARAS, zahraniční zpravodaj ČT, Moskva -------------------Dobrý večer. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Miroslave, jsou nějaké nové informace o tom údajném ruském konvoji, o tom rozstříleném ruském konvoji, jak říkají Ukrajinci? Objevily se nějaké nové skutečnosti? Miroslav KARAS, zahraniční zpravodaj ČT, Moskva -------------------Objevilo se tvrzení nejvyššího, jednoho z nejvyšších představitelů ministerstva obrany, generála Konašenkova, který rezolutně odmítl přítomnost ruských transportérů, cisteren a nákladních aut na ruském území. Řekl, ţe ani ve dne, ani v noci k ţádnému průniku hranice nedošlo. Přiznal při této, v této souvislosti, ţe ano, máme tady speciální jednotky blízko hranice, ale ty jsou tady kvůli tomu, aby chránily místní obyvatele, tedy Rusy, před častými vpády ukrajinských vojáků na ruské území, tedy obrátil tu situaci. Divil se nad tím, ţe západní svět nevěří faktům, ale věří novinářským, jak řekl, cituji, kachnám několika západních novinářů, kteří fantazírují a vymýšlejí si pohádky, kdyţ tvrdí něco o obrněných transportérech, přičemţ přibývá těch svědectví o tom, ţe tam byli, včetně Porošenkova telefonátu britskému premiérovi. Novou skutečností je i večerní prohlášení ministerstva zahraničních věcí tady v Moskvě, které vyslovilo obavy nad bezpečností toho konvoje, protoţe tvrdí, ţe jsou obavy oprávněné poté, co byli zatčeni jacísi tři sabotéři v Luhansku, ţe jsou obavy z připravovaného útoku na ten konvoj s humanitární pomocí a Rusko teď trvá na tom, aby Ukrajina zajistila jeho bezpečnost. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------My jsme se spolu bavili včera o tom projevu Vladimira Putina, ty jsi citoval ruský tisk, který ho, řekněme, klasifikoval jako mírumilovný projev. S tím, co se teď v tuto chvíli děje, jak to s tím projevem podle tebe jde dohromady? Miroslav KARAS, zahraniční zpravodaj ČT, Moskva -------------------Jde to dohromady velmi těţce. Ten Putinův projev se dost vymykal všem projevům minimálně během posledního půl roku. Nejen tím, ţe se odehrával za divných okolností, několikrát byl přeloţen, začal se čtyřhodinovým zpoţděním, byly zavřeny dveře před televizními kamerami a ty, které tam byly, tak dodaly světovým agenturám, ale nejen jim, ale i ruským televizím celý ten projev bez zvuku. Shodou okolností teď v tuto chvíli stále je reprízován uţ v té dokonalé podobě v ruských televizích. Tak samozřejmě tento projev kromě těchto okolností se lišil ještě tím, ţe nebyl tak ostrý, tak jak se čekalo, proto Rusové, sdělovací prostředky hovoří o tom, ţe mírumilovný prezident hovořil mírumilovně. Jak to jde dohromady, já si připomínám, vzpomínám na různá jeho vystoupení těsně před invazí Krymu, kdy ruský prezident věděl to, co se děje, určitě věděl od svých poradců o zeleném a nejen bílém konvoji, který míří k ukrajinské hranici a neřekl na toto téma nic. Vzpomeňme si, jak dlouho na Krymu hovořil, ţe ţádní ruští vojáci tam nejsou, přičemţ po několika týdnech jim dal státní vyznamenání a řády, takţe jeho nepředvídatelnost je zjevna i tady. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Miroslave, vidíš tam paralelu mezi tím, co se děje teď v tuto chvíli, to znamená v eskalaci toho konfliktu, a s tím, co se dělo právě na Krymu? Miroslav KARAS, zahraniční zpravodaj ČT, Moskva -------------------To je, bylo by zajímavé se vrátit zpátky. Svět uţ zapomněl nebo zapomíná a nemluví o tom, jak začínala invaze a jak k invazi došlo a ţe k ní uţ dnes došlo, málokdo si vzpomene. Krym uţ přestal plnit stránky novin, ale připomíná mi toto vyslání vlaštovky, té zelené kolony, jakési vlaštovky to, co se zpočátku dělo na Krymu, kdyţ přes dva hraniční přechody, které jsou na pevninské části Krymu s ukrajinskou pevninou, přicházely různé poloozbrojené jednotky kozáků anebo neidentifikovaných zelených muţíků, kteří vystrkovali, lidově řečeno, růţky a zkoušeli, jaká bude reakce Ukrajiny. Tehdy ta ukrajinská reakce byla mizivá a invaze Krymu skončila tak, jak skončila. Tady tu souvislost nepatrně vidím v tom, ţe místo těch kozáků a poloozbrojených zelených muţíků, z nichţ se později vyklubali ruští vojáci, projelo 23, podle některých více, ozbrojených vozidel, jako kdyby to byla další vlaštovka, která by měla zjistit, jak bude reagovat světové mínění. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Říká Miroslav Karas. Já ti děkuji za tvoje odpovědi. Díky, hezký večer. My v tématu budeme pokračovat, a to s mými dalšími hosty. První poslankyně uţ je se mnou ve studiu, Helena Langšádlová, dobrý večer, poslankyně TOP 09. Helena LANGŠÁDLOVÁ, poslankyně, místopředsedkyně strany /TOP 09/ -------------------Dobrý večer. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------A ve spojení je s námi také europoslankyně Kateřina Konečná. Dobrý večer i vám. Kateřina KONEČNÁ, europoslankyně /KSČM/ -------------------Dobrý večer z Nového Jičína. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Tak já začnu u vás, paní poslankyně Langšádlová, humanitární konvoj, ostřelování zeleného konvoje, to znamená vojenského konvoje, jaksi eskalace problému, další a další informace, co se to podle vás děje? Kam jsme se to dostali? Helena LANGŠÁDLOVÁ, poslankyně, místopředsedkyně strany /TOP 09/ -------------------No já mám obavy, ţe tady dochází k zinscenování jakéhosi konfliktu, který měl ještě více eskalovat situaci na východě Ukrajiny. Já si myslím, ţe pan prezident Putin v sobě nezapře důstojníka zpravodajských sluţeb, protoţe ke zpravodajským sluţbám a k jejich nástrojům právě podobné kroky patří. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Stejná otázka i na Kateřinu Konečnou. Kam se podle vás ten celý konflikt dostal v tuto chvíli? Kateřina KONEČNÁ, europoslankyně /KSČM/ -------------------Tak já si myslím, ţe zapomínáme ještě na jednu důleţitou věc, a to je to, jak se vyjadřujou evropští státníci. On se dneska nebo v minulých dnech setkal prezident Putin s finským prezidentem, kancléřka Merkelová ve svém rozhovoru dneska řekla, ţe je ochotná jednat s prezidentem Putinem, opravdu ta situace se mění, ale to co já povaţuju za obrovskou eskalaci, je to, ţe vlastně necháváme moţná půl milionu lidí bez absolutní pomoci, troufnu si říct někdy aţ v etnických čistkách, které se dneska na východě Ukrajiny dějí a Evropskou unii to jakoby nezajímá. Proč Evropská unie, proč Ukrajina neposlala sama humanitární konvoj pro to, aby tam nedocházelo k tomu, ţe tam lidé umírají na ulici, ţe jsou tam váţně zranění bez pomoci, ţe tam jsou děti, ţeny Plné znění zpráv


bez jídla, bez toho, aby tam fungovala škola? Vţdyť na to se přece musíme ptát. Ale opravdu v rámci toho mezinárodního hnutí vidím to posunutí jinak neţ paní kolegyně, vnímám to z celého evropského kontextu a pevně věřím, ţe to povede k tomu, ţe ty strany se opravdu nakonec dohodnou. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Kateřina Konečná říká, humanitární krize - problém půl milionu lidí, kteří jsou v obklíčení, kteří jsou na tom velmi špatně. Rusko ovšem trvá na svém, ţe ono ţádný problém jaksi nezpůsobilo, protoţe ono se separatisty nemá nic společného. Proč podle vás to Rusové stále tvrdí? Helena LANGŠÁDLOVÁ, poslankyně, místopředsedkyně strany /TOP 09/ -------------------Já jsem přesvědčena podle těch důkazů, které jsme mohli vidět i na obrazovkách České televize, ţe Rusko se velmi výrazně zúčastnilo v ozbrojování těch povstalců. A prvním předpokladem pro to, aby ti lidé, kteří jsou tam opravdu v mimořádné obtíţné situaci, mohli dostat tuto pomoc, je, aby Ukrajina, ukrajinský stát ovládal celé své území a mohl fungovat a mohl poskytovat všechny ty sluţby, které stát má poskytovat. Jinak je nesmírně důleţité, aby evropští státníci byli jednotní, ale i velice důslední, protoţe faktem je, ţe Rusko obsadilo část Ukrajiny. Ukrajina je suverénním státem a toto ruská strana zkrátka nerespektuje. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Paní europoslankyně Konečná, my jsme tady slyšeli, ţe Rusko obsadilo část Ukrajiny, Ukrajina koneckonců hovoří o tom, ţe nějakým způsobem zastavila nebo rozstřílela nebo zničila ten konvoj, který právě měl mířit z Ruska do Ukrajiny nebo na Ukrajinu. Je podle vás tohle to uţ jasný signál toho, ţe Rusko stojí za tím konfliktem? Kateřina KONEČNÁ, europoslankyně /KSČM/ -------------------Já si to vůbec nemyslím a já kdyţ mluvím o tom, ţe by se měly dohodnout všechny strany, tak mluvím o tom, ţe by se mělo dohodnout Rusko, Evropská unie, Ukrajina a separatisté. Já se domnívám, ţe Rusko a ani prezident Putin a nikdo další dnes separatisty neovládají, ale kdyţ mluví paní kolegyně o tom, jak je to s humanitárním konvojem a jak by Ukrajina měla zachránit své vlastní lidi a nedopouštět tam de facto genocidu vlastního obyvatelstva, tak já bych chtěla dodat to, ţe mě velmi překvapuje, ţe pan prezident Porošenko místo toho, aby tam vpouštěl další své vojáky a další zbraně, tak se nepokusil se separatisty dohodnout například na tom, aby tam právě poslal humanitární konvoj, který by celou tu krizi mohl alespoň trošku narovnat. A tam já jsem ţádné pozitivní slova neviděla, takţe já dneska tu chybu vidím na všech stranách. Myslím si, ţe je to velmi zablokované. Já sama vnímám velmi pozitivně informaci, ţe by se měl sejít vlastně ruský ministr zahraničních věcí, ukrajinský ministr zahraničních věcí společně se státníky z Francie a Německa v Berlíně v nejbliţších dnech a tam, já si myslím, ţe to můţe být to, ta průlomová schůzka, která snad trošku narovná ty poměry. Ale pokud se bavíme o separatistech, já se nedomnívám a nemyslím si, ţe jsou nějaké relevantní důkazy na to, ţe dnes separatisty ovládá kdokoliv z Moskvy. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Ani ten případný konvoj, který měl překročit hranice Ruska právě na Ukrajinu, ani to vás nepřesvědčí? Kateřina KONEČNÁ, europoslankyně /KSČM/ -------------------Ani to mě nepřesvědčí, protoţe znovu opakuji, já, pro mě je nepochopitelné, ţe Evropská unie jako mírový projekt nebyla první, která by ten humanitární konvoj tam poslala. Samozřejmě ţe je tam řada obyvatel, kteří jsou dneska v situaci, v jaké jsou a já nevyčítám nikomu, ţe posílá humanitární konvoje. Ale k tomu překročení, oni ty zprávy se poměrně různí, protoţe kdyţ se podíváte na některá zahraniční média, tak se například mluví o tom, ţe vlastně ty hranice překročili ty separatisté, kteří je tam dneska anebo ukrajinská armáda, kteří je tam dneska překračují zcela normálně, protoţe tam vlastně ţádná hranice, tak jak je to v kaţdém a dnes si troufnu říct téměř vojenském konfliktu, tak prostě neexistuje, takţe o tom, kdo je reálně překročil, o tom si dovolím trošku pochybovat, protoţe pan prezident Porošenko uţ nám toho tady řekl hodně a spousta těch věcí nakonec byla vyvrácená, takţe stejně tak, jak není moţné věřit úplně jednomu státníkovi, já v tomhle případě nevěřím ani prezidentu Ukrajiny, zvlášť ne po tom, co udělal na Ukrajině, jakým způsobem vlastně zrušil třetinu ukrajinského parlamentu velmi nedemokraticky a my se na to z Evropy díváme a tvrdíme, jak je všechno v pořádku. Plné znění zpráv


Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Helena Langšádlová tady na mě gestikuluje, ţe by ráda něco k tomu dodala. Helena LANGŠÁDLOVÁ, poslankyně, místopředsedkyně strany /TOP 09/ -------------------Faktem je, ţe Rusko obsadilo část Ukrajiny v rozporu s mezinárodním právem, v rozporu se svými závazky z Budapešti z 90. let. Faktem je, ţe Rusko rozdmýchává konflikt na východě Ukrajiny a já jsem přesvědčená, ţe ta situace, která tam je dneska vyeskalována, včetně pádu malajsijského letadla, tak jde na zodpovědnost ruského prezidenta Putina. A jednat se samozřejmě musí, avšak já jsem přesvědčena, ţe především se musí dodrţovat závazky, musí být dosaţeno toho, aby Ukrajina ovládala celé své území a poté je moţné stabilizovat situaci, včetně té pomoci obyvatelstvu. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Dobrá. A stručnou reakci, kdo tedy v tuto chvíli drţí ten klíč k tomu, k té uklidnění té situace nebo vyřešení té situace? Helena LANGŠÁDLOVÁ, poslankyně, místopředsedkyně strany /TOP 09/ -------------------Já jsem přesvědčena, ţe to je ruský prezident Putin. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Na závěr stejná otázka i pro Kateřinu Konečnou, kdo podle vás je tím, kdo můţe ten problém vyřešit v tuto chvíli? Kateřina KONEČNÁ, europoslankyně /KSČM/ -------------------Jak jsem o tom mluvila, je to o tom, aby si sedly všechny čtyři zainteresované subjekty, to znamená jak Ukrajina, tak separatisté, tak Evropská unie, tak Rusko, a našly to řešení. Nikdy to nemůţe vyřešit jenom jeden, protoţe rozhodně to nebyl pan prezident Putin, který by tento konflikt rozdmýchal jako takový, ale nechme například vyšetření pádu malajsijského letadla opravdu mezinárodní nestranné komisi a neukvapujme se k rychlým závěrům. Jenom k tomu nebo toho chci varovat, protoţe je to velmi nebezpečné, nedělají to ţádní jiní politici, čeští politici jsou v tomhle občas papeţštější neţ papeţ a můţe se nám to krutě vymstít nejenom tím, jakým způsobem máme nastaveny dneska sankce a jak dopadnou na české obyvatelstvo, ale také tím, ţe přestaneme být věrohodným partnerem v mezinárodní politice. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Dámy, díky za vaše odpovědi, za váš čas. Mějte se hezky, na shledanou. Helena LANGŠÁDLOVÁ, poslankyně, místopředsedkyně strany /TOP 09/ -------------------Na shledanou. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------My v tématu ale budeme pokračovat, a to s mým dalším hostem, který uţ tu sedí se mnou ve studiu, tím dalším hostem je Martin Riegl, politický geograf, dobrý večer i vám. Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Dobrý večer. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Já moţná naváţu na to, o čem jsme se tady bavili s dámami, to znamená, kdo má ten klíč v té ruce v tuto chvíli podle vás? Je to opravdu Vladimir Putin? Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------No to je zcela nepochybné. Klíče k řešení drţí Vladimir Putin, který neustále usiluje o to, aby tam poskytoval nějakou podporu, která má být popiratelná, ale samozřejmě ta popiratelnost se z toho stále více vytrácí, takţe tam ta zodpovědnost i moţnost řešení je samozřejmě u prezidenta Putina. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Říkáte zodpovědnost i moţnost řešení, ale mě by zajímalo, jestli Vladimir Putin v tuto chvíli je opravdu podle vás tím, kdo v tuto chvíli ještě všechno řídí? Jinak se zeptám, je to člověk, který má tu situaci plně pod kontrolou? Nevymkla se mu ta situace na straně těch separatistů trošku z toho, s čím počítal? Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------My to samozřejmě můţeme rozčlenit, jestli má přímý vliv, jestli přímo řídí skrze své lidi ty separatisty, to je moţné, ţe ne. Ale samozřejmě ty separatisté by bez nějaké ekonomické, finanční, vojenské, materiální, lidské pomoci dlouho nevydrţeli, takţe ten nepřímý vliv tam bezpochyby je. A musíme si uvědomit, ten Luhansk, Doněck, to nejsou klasické mezinárodně uznané státy, které mohou být v několika případech velmi silné, tohle to jsou spíše nějaké, řekněme, banditské entity, které tam kontrolují několik málo institucí, terorizují to obyvatelstvo a ta jejich podpora je poměrně malá, takţe samozřejmě ten klíč k tomu řešení je opravdu v Rusku a to zamezení tý podpory by to velmi rychle ukončilo. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Rozumím, ale moje otázka zněla, jestli v tuto chvíli opravdu ovládá tu situaci Vladimir Putin, jestli jí má plně pod kontrolou, jestli má na ty separatisty takový vliv, aby v zásadě on byl tím, kdo můţe tu situaci v zásadě vyřešit? Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Já jsem o tom přesvědčen. Já si myslím, ţe i ve vedení těch republik nebo těch mezinárodně neuznaných států, jakkoliv to nazýváme, jsou neustále ruští občané. Oni v poslední době velmi často rezignují, pan Strelkov, coţ je otázka, jestli uţ to není nějaký náznak toho, ţe Ruská federace se pomalu se snaţí z toho konfliktu vyvázat. To je moţné. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Ta jeho rezignace, ano. Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Těch rezignací bylo několik, vţdycky je trošku zahaluje tajemství. Ty důvody, zda tam nedochází k nějakému zranění, přemístění na jiné posty, takţe ten nepřímý vliv tam bezpochyby je. A pakliţe by byly uzavřeny ty kohouty té pomoci všestranné, tak by ten konflikt byl velmi rychle ukončen a ty separatisté by zkolabovali, takţe ten nepřímý vliv tam je bezpochyby. Jestli tam dochází k přímému řízení, to nejsem schopen říci. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Na druhou stranu, máme tu dva konvoje, jeden bílý, jeden zelený. Ten bílý je vidět, stojí na hranicích, není vpuštěn, navíc je na místě jaksi u přechodu, který kontrolují separatisté, druhý, zatím tedy jaksi neověřený konvoj, měl mířit nebo překročit hranice Ukrajiny. Co to podle vás znamená, o čem to svědčí? Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Pokud se bavíme o těch dvou konvojích, opět to svědčí o tom, ţe z hlediska Moskvy se velmi často rozcházejí činy se slovy. Tam neustále bylo proklamováno, ţe tam bude spolupráce s Mezinárodním červeným kříţem, s ukrajinskými autoritami, ten konvoj, ten humanitární, se odchýlil od své trasy, mířil na hranici, která je pod Plné znění zpráv


kontrolou rebelů, coţ znamená, ţe ukrajinské síly, ukrajinský stát má velmi omezenou moţnost to kontrolovat. Já si myslím, ţe cíl vyslání toho konfliktu nemusí být jeden, bezpochyby je to nějaká hra, řekněme, o sympatie na východě Ukrajiny. On es snaţí, řekněme, posílit tu svojí legitimitu, snaţí se posílit svojí legitimitu uvnitř Ruska, získat na svojí stranu obyvatelstvo východní Ukrajiny. A jaké tam jsou, řekněme, nějaké zákulisní, skryté záměry, to nejsem schopen posoudit. Já nevím, jestli je nutné věřit, řekněme, ukrajinským předákům, ukrajinským autoritám, ale není, není důvod nevěřit, řekněme, nezávislým novinářům, kteří reportovali o tom, ţe tam dochází k přesunu vojenské techniky přes hranice. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Vy jste říkal a sám jste to řekl, ţe slova se někdy rozcházejí s činy. Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Já bych řekl skoro vţdycky. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Dobrá, ale v tomto případě, řekněme, v tomto konfliktu, kdyţ zůstaneme u Vladimira Putina a zůstaneme u jeho slov, tak ten jeho projev, o kterém jsem se také bavil s Miroslavem Karasem, plný míru, jak říkají ruští novináři nebo jak to komentovali, je tohle to klasická ukázka podle vás, kdy ta slova se rozcházejí s tou realitou? Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Já myslím, ţe ten projev byl docela zajímavý. Tam lze nalézt několik bodů. Prvním z nich je, ţe prezident Putin primárně cílí, řekněme, na domácí publikum opravdu. A on si je vědom toho, ţe ten souboj sankcí můţe negativně zasáhnout ruskou společnost, zřejmě v té schopnosti saturovat potřeby, dochází k poklesu měny, dochází k redukci zboţí. To opravdu můţe podvázat ruskou ekonomiku, ale on si je vědom toho, ţe ta vysoká politická legitimita je schopna tady ty, řekněme, dočasné problémy překlenout. Druhým bodem byl, kdy on zmiňoval, ţe mnozí evropští státníci nejsou úplně komfortní s těmi sankcemi. Tam si myslím, ţe opravdu on cílí spíše ven, cílí do Evropy, míří na svoje trojské koně, které můţeme pojmenovat. Nachází se napříč Evropou, jsou to, buďto jsou to politické strany, v některých případech jsou to celé státy, jako například Kypr, v současné době se trošku Maďarsko odchyluje, řekněme, od té společné ... Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Máte na mysli i ta slova Viktora Orbána, kdy zpochybnil ty sankce například? Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Přesně, přesně tak. A i vymezení se premiéra Fica vůči těm sankcím, takţe tady evidentně prezident Putin, řekněme, cílí na svoje stoupence v rámci Evropské unie a snaţí se trošku ten blok rozklíţit. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Říká Martin Riegl. Díky za vaše slova. Mějte se hezky, na shledanou. Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Hezký večer.

Hamás vs. Izrael: Hlava 22 15.8.2014

Dotyk str. 00 Tomáš Pojar

Hydepark

Autor působí jako prorektor Vysoké školy Cevro Institut, je bývalým velvyslancem v Izraeli. Plné znění zpráv


Autor působí jako prorektor Vysoké školy Cevro Institut, je bývalým velvyslancem v Izraeli. Vystudoval Politologii na Fakultě sociálních věd UK. Od roku 1995 působil v humanitární organizaci Člověk v tísni, posléze se stal jejím ředitelem. Poté pracoval na ministerstvu zahraničních věcí, kde zastával funkci náměstka pro dvoustranné vztahy a 1. náměstka pro bezpečnostní otázky, záleţitosti EU a bilaterální vztahy s evropskými státy. Podstatou existence Hamásu je skálopevná víra ve zničení Izraele. Současná válka proto není válkou poslední. Proč se Hamás právě nyní rozhodl rozpoutat válku s Izraelem a proč opakovaně odmítl přistoupit na navrţená příměří? V posledních měsících se dostal pod finanční i diplomatický tlak a zároveň vypozoroval určitou izraelskou slabost. Vlastní problémy ve spojení s ucítěnou příleţitostí jej pak přivedly k akci. Současné problémy Hamásu nebyly primárně způsobeny Izraelem. Izrael si území Gazy nikterak nenárokuje, vojáky i civilisty stáhl v roce 2005 a jediné, co chce, je klid. Jak si Palestinci v Gaze vládnou, je Izraeli naprosto jedno. Jde mu jen o to, aby do Gazy nebyly pašovány moderní zbraně včetně raket s hlavicemi o váze desítek kilogramů a doletem aţ několik set kilometrů. To je také hlavní důvod blokády Gazy ze strany Izraele i Egypta. Obě země chtějí vyzbrojování Hamásu a dalších teroristických skupin maximálně omezit. Pro obě země je Hamás nepřítelem. Na druhé koleji Izrael si však Hamásu v poslední době příliš nevšímal. Pod zvýšený tlak se organizace dostala převáţně ze strany Egypta, který po převzetí moci armádou začal likvidovat stovky pašeráckých tunelů vedoucích z Gazy na Sinajský poloostrov. Hamás se dostal pod tlak i ze strany mnoha dalších arabských zemí včetně Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů. (Mezi jeho podporovateli zbylo pouze Turecko a Katar.) Strach z posilování nekontrolovatelných islamistických skupin totiţ spojuje i mnohé minulé rivaly a nepřátele. To vše bylo znásobeno faktem, ţe státní i nestátní sponzoři terorismu a islamistických skupin byli zcela zaujati děním v Sýrii a Iráku a podporou tamějších islamistů. Na Hamás jim nezbýval čas ani peníze. Dostal se na druhou kolej zájmu a přestal mít na výplaty vlastních lidí. Potřeboval o sobě dát nutně vědět. Současná válka je tedy pro Hamás primárně kombinací cynického PR cvičení a fundraisingu. Fakt, ţe se Hamásu příliš nedařilo ani z vojenského hlediska, zase vysvětluje délku trvání bojů. Podařilo-li by se mu zasadit Izraeli nějaký překvapivý vojenský úder, moţná by příměří nastalo jiţ před pár týdny. Díky protiraketovému systému Iron Dome však ani více neţ tři tisíce odpálených raket nezpůsobily Izraeli zásadní ztráty. Stejně tak se příliš nezdařily údery připravované prostřednictvím desítek tunelů vedoucích z Gazy na izraelské území. Ano, Hamás poprvé vypálil rakety aţ na sever Izraele a vyslal nad izraelské území bezpilotní letadla. To sice z propagandistického hlediska pomohlo, zásadní úspěch však nepřišel. Hamásu zbylo jediné: dosáhnout co nejviditelnějšího zničení samotné Gazy včetně co nejvyššího počtu mrtvých Palestinců, a tím dostat Izrael pod mezinárodní tlak. Právě proto taktika Hamásu – stejně jako všech moderních teroristicko-gerilových organizací – spočívá ve vedení asymetrických válek a v dosaţení co největšího počtu civilních obětí na obou stranách. Strach z posilování nekontrolova-telných islamistických skupin spojuje i mnohé minulé rivaly a nepřátele. Kdyţ to nejde na straně protivníka, je třeba o to více zvyšovat počet mrtvých alespoň na straně vlastní. Právě proto má Hamás velicí bunkry a sklady zbraní v mešitách, nemocnicích nebo školách, proto odpaluje rakety z hustě obydlených oblastí a tunely začínají ve sklepeních obytných domů. Rozklíčování obětí Na mezinárodní PR frontě se úspěch přece jen začal dostavovat. Rychle se totiţ zapomnělo, kdo boje rozpoutal a kdo je teroristickou organizací. Izrael začal být jako obvykle absurdně obviňován z genocidy a jednostranného pouţití tzv. disproporční síly vedoucí k dvěma tisícovkám obětí. Jaká je však skutečnost? Nějak se zapomíná, ţe mezi mrtvými Palestinci jsou stovky zabitých teroristů, proti kterým Izrael bojuje primárně. Podíváme-li se na minulá kola bojů, vidíme, ţe zhruba polovina mrtvých Palestinců je právě z řad příslušníků teroristických skupin. Naposledy, v roce 2012, to bylo 60 procent. Nelze opomínat ani fakt, ţe Hamás dle vlastních prohlášení v průběhu bojů popravil desítky Palestinců za údajnou kolaboraci a desítky jeho raket zasáhly omylem území Gazy. I tyto přímé oběti Hamásu jsou počítány mezi palestinské mrtvé. Ano, i těch několik set zbývajících mrtvých palestinských civilistů, které zasáhly izraelské střely, je vysoké číslo. V naprosté většině je ale i za jejich smrt jednoznačně zodpovědný právě Hamás – kvůli způsobu vedení boje i faktu, ţe to byl on, kdo začal ostřelovat desítkami raket denně izraelská města a odmítl prvotní egyptské příměří. Plné znění zpráv


I na Blízkém východě totiţ platí dvě základní pravidla válčení: války bez civilních obětí neexistují a za důsledky válek je vţdy primárně odpovědný ten, kdo je rozpoutal. O co jde nyní při sjednávání dlouhodobějšího příměří? Přes veškerý cynismus musí i Hamás ukázat, ţe oněch dva tisíce mrtvých a desetitisíce lidí, kteří se ocitli bez střechy nad hlavou, mělo smysl. Potřebuje sehnat peníze na obnovu Gazy a v první řadě na podporu vlastních lidí a vlastní politiky. Zároveň oslabit blokádu Gazy – v první řadě ze strany Egypta. Většina komerčního i humanitárního zboţí bude nadále proudit z Izraele. Egyptská hranice je však důleţitá s ohledem na pohyb lidí a příliv peněz či pašovaných zbraní. Izraeli jde zase o zpomalení nového vyzbrojení Hamásu. Přál by si Gazu demilitarizovanou, to však není reálný cíl. Omezení pašování ze zahraničí i zkomplikování výroby zbraní vlastních je do určité míry moţné. V tom se Izrael shodne s Egyptem. Obnova Gazy je nicméně závislá na zmírnění blokády. Gaza s volným, nekontrolovatelným pohybem osob a zboţí ve stejnou chvíli znamená větší pravděpodobnost brzkého vyzbrojení tamějších teroristických skupin, coţ by ve svém důsledku vedlo k opakování bojů. Jednání o příměří jsou tak v první řadě jednáními o prostupnosti hranic. Do značné míry se jedná o vyřešení Hlavy 22. Podstatou existence Hamásu je skálopevná víra ve zničení Izraele. Hamás proto přestane být relevantní, budeli Izrael zničen nebo opustí-li tato víra jeho členy. Současná válka s Hamásem proto není válkou poslední. Kdy bude ta další, však zatím nikdo neví. Současná válka je pro Hamás primárně kombinací cynického PR cvičení a fundraisingu. Kdyţ to nejde na straně protivníka, je třeba o to více zvyšovat počet mrtvých alespoň na vlastní straně.

Studnice rad, nápadů a vzpomínek 14.8.2014

denikreferendum.cz str. 00 Lukáš Jelínek

Domov

Miroslav Šlouf, který dlouhá léta pomáhal budovat politickou kariéru Miloše Zemana, nyní zaloţil nové politické hnutí Obroda. Jeho první zkouškou budou podzimní komunální volby. Vlastně nevím, co si o něm myslet. Svou všudypřítomností, ale i vizáţí připomíná Brouka Pytlíka. Mnozí v něm naopak vidí Ferdu Mravence - práce všeho druhu. Pěkně o něm hovoří Topolánkův Marek Dalík, jako svého učitele jej prezentuje i prezidentův rádce Martin Nejedlý. Říká se mu lobbista. Především ale jde o výborného organizátora a marketéra s důkladnou znalostí politického zákulisí. Miroslav Šlouf. Před listopadem 1989 vedl národní výbor Prahy 7, byl i místopředsedou ústředního výboru Socialistického svazu mládeţe. Měl však pověst komunisty slušného, pomáhajícího. V půlce devadesátých let správně vycítil potenciál sociální demokracie a pomohl jí vzhůru. Miloši Zemanovi spíchnul dvě úspěšné kampaně (1996 a 1998) a prostřednictvím turné Zemáku jej dostal aţ do Strakovy akademie. Vedl premiérovy poradce a odváděl práci čistou i špinavou. S jeho érou se pojí aféra Olovo (dehonestace Zemanovy vnitrostranické kritičky Petry Buzkové), návštěvy kmotra Mrázka na úřadu vlády a rozkvět klientelismu. V dobách, kdy byl Miroslav Šlouf na vrcholu, jsou ukryty kořeny dnešní politické mizérie a odcizení volených zástupců občanům. Foto Aleš Běhounek, Mediafax Sotva se Zeman vytratil ze špičkové politiky, zaloţil Šlouf sdruţení Přátelé Miloše Zemana. Byl téţ u zrodu Strany práv občanů, s níţ je teď na kordy. Léta, kdy mu Zeman visel na rtech, minula. Nyní má Šloufa za muţe nespolehlivého. Ten by přitom, kdyby to šlo, ještě donedávna za prezidenta dýchal. Věci se ale změnily. Šlouf prý příště nebude volit ani Miloše Zemana, ani Zdeňka Škromacha. Energii věnuje svému novému hnutí Obroda. Název byl vybrán skvěle – slovo je české, srozumitelné, výstiţné a sáhli po něm uţ kdysi demokraticky orientovaní komunisté, které v roce 1968 smetly ruské tanky. Obroda zanechala svoji stopu v Chartě 77 i Občanském fóru. Této Obrodě se Obroda Šloufova úplně líbit nemusí: oni byli političtí idealisté, Šlouf je technokrat, praktik, obchodník s politikou. Společný můţe být leda levicový profil. Plné znění zpráv


První zkouškou Šloufovy Obrody budou podzimní komunální volby. Ţádnou slávu však nečekejme. Jméno někdejšího Zemanova důvěrníka nemá nejlepší zvuk, kromě toho sám je jen čestným předsedou. Lídrem hnutí je student Fakulty sociálních věd UK Jiří Bejlovec. Pro iDnes uvedl: „Neříkáme, ţe je v České republice všechno špatně. Nechci, aby politické hnutí Obroda bylo takovou jednokvaškou, jen pro volby do obecních zastupitelstev. Pilířem našeho programu je ochrana slabších, seniorů a dětí.“ Jako další priority hnutí potom zmínil podporu druţstevnictví, dostavbu jaderné elektrárny Temelín, investice do infrastruktury, vzdělání a vlastenectví. „Nechci být předsedou vlády, prezidentem ani kancléřem na Hradě. Budu ale rád, kdyţ budu dotázán na názor,“ řekl na oficiálním setkání s novináři Miroslav Šlouf. Ano, názory a rady Šloufovi šly vţdy. Znám několik sociálních demokratů, kteří jej pokládají za politického génia. V něčem asi mají pravdu, byť superman, za jakého bývá občas vykreslován váţně nalevo a ironicky napravo, by nejspíš neskončil letitý vztah se Zemanem tak hloupě. Nejdřív byl jako spolustrůjce prezidentovy kampaně popírán, pak byl se Zemanem několikrát načapán, následně se schválně pokoušel blýsknout v Zemanově blízkosti, no a poté, co novinářům barvitě popsal svoji roli v prezidentském klání, se dostal na hradní červenou listinu. Neskončil přitom na ní sám: ţe se k příteli Milošovi nemohou dostat, uţ roní slzy i četní zemanovci v ČSSD. Inu, kdo s čím zachází, s tím také schází, a parta okolo pánů Mlynáře, Nejedlého a Kruliše se ukázala být učenlivou. Je jasné, ţe i dnes by měl veterán Miroslav Šlouf s čím radit. Má to ale háček – zamlţenou minulost. Kdyby tu pomohl vyjasnit, prospěl by dobré věci a částečně odpracoval své politické hříchy. Něco málo uţ pro iDnes Šlouf naznačil při vzpomínkách na půlku devadesátých let, kdy byl u kontaktů Miloše Zemana s česko-švýcarskými podnikateli, kteří nabízeli Lidovému domu peníze a doţadovali se vlivu na obsazení státní správy, aţ se sociální demokracie ujme vlády: „Pomáhal jsem mu řešit takzvanou bamberskou aféru, kdy určití lidé nabízeli pomoc a bankovní garanci sociální demokracii. Ta banka ale vůbec neexistovala a kdyby přišlo jakékoli vedení ČSSD do jakékoli jiné banky, odešli by zatčení a bylo by po sociální demokracii…“ Jen dál, houšť a větší kapky. Je jedno, uvidíme-li v tom zpověď „spolupracujícího obviněného“, nebo exhibici „práskače“. V dobách, kdy byl Šlouf na vrcholu, jsou ukryty kořeny dnešní politické mizérie a odcizení volených zástupců občanům. Uţ proto je na místě vědět, kudy se vinuly spletité cesty politiky a byznysu. A nemějme pochyby o tom, ţe paměť má Miroslav Šlouf výbornou.

URL| http://denikreferendum.cz/clanek/18552-studnice-rad-napadu-a-vzpominek

Mediální analytik Milan Šmíd o „hypotékových novinářích“ a krizi v ČT: Nestřílejte na pianistu! 13.8.2014

novinky.cz str. 00 Kultura - SALON Veronika Trestrová, SALON

Milan Šmíd (1944) pracoval dvacet let v Československé televizi. Do letoška působil na Fakultě sociálních věd UK, kde se věnoval především proměnám tuzemského televizního vysílání v historických souvislostech. Reflexe mediálního dění publikuje mj. na vlastních stránkách louc.cz. Jak lze z dnešního pohledu hodnotit polistopadovou transformaci tuzemského televizního vysílání? Myslím si, ţe nedopadla nejhůř, i kdyţ si všichni stěţují, ţe Česká televize stále není dostatečně odpojená od politiky. Kaţdá televize veřejné sluţby bude ale vţdy svým způsobem státotvorná, bude s vládnoucím establishmentem nějakým způsobem souznít. Nesouvisí to jen se zákony a s televizními řediteli, často je to otázka vědomé či podvědomé autocenzury. A co se týče například financování, jsme unikát v postkomunistické Evropě v tom, ţe ČT byla a je finančně soběstačná, nepotřebuje státní dotace, zatímco jinde, třeba na Slovensku, v Maďarsku či v Bulharsku, se bez nich neobejdou.Jaký byl vývoj v ostatních postkomunistických zemích v porovnání s námi? Plné znění zpráv


Nejhůř na tom je maďarská veřejnoprávní televize, která měla po roce 1989 sloţitou historii a dnes je její podíl na sledovanosti zhruba mezi 10 a 15 procenty. V Bulharsku je televize silně provázaná s vládou – kdykoliv se měnila vláda, měnil se vţdy i televizní ředitel. Podobné to bylo na Slovensku za Mečiara. V Polsku zase vývoj ovlivnil zákon, podle něhoţ vysílací licenci mohla dostat jen polská společnost, v níţ cizinci směli mít maximálně třetinový podíl. Tím pádem zahraniční kapitál, který k nám vlétnul velice razantně s Novou, do Polska nijak nespěchal. Ve srovnání s našimi východními sousedy jsme na tom tedy poměrně dobře, včetně vyváţenosti duálního systému vysílání. Ten by měl fungovat tak, aby veřejnoprávní televize nebyly natolik silné, ţe by neumoţnily existenci soukromého sektoru, který je svým způsobem zpestřením nabídky. Na druhé straně komerční sektor by neměl být tak silný, aby marginalizoval vysílání veřejné sluţby. Je to otázka rovnováhy.Jak lze takovou rovnováhu zajistit? Dřív se ovlivňovala udělováním frekvencí. Dnes, po digitalizaci, uţ hraje roli především způsob, jakým je rozdělována reklama. Všimněte si, ţe ČT měla uţ od roku 1993 reklamu omezenou na jedno procento vysílacího času. Panoval zde názor, ţe by soukromý sektor měl dostat přednost, ČT se zdála moc silná, byly obavy, ţe by znemoţnila rozvoj komerčního vysílání.Mluvil jste o postkomunistických zemích. Jak si na tom ale stojíme ve srovnání se Západem? Do kvality vysílání v některých vyspělých západních demokraciích máme daleko. Je to však také problém prostředků. Pořád se poměřujeme s BBC, ale je rozdíl, jestli vybíráte poplatky od tří a půl miliónu domácností jako u nás, nebo od dvaceti šesti miliónů jako ve Velké Británii. Nehledě na výši poplatku, který je u nás niţší. Takţe: Nestřílejte na pianistu, hraje nejlíp, jak umí! Vţdy se najde někdo, kdo bude nespokojen. Mně však trochu vadí, ţe mnozí kritici se nejsou schopni povznést nad vlastní subjektivní divácké záţitky a neumějí se podívat na program ČT s odstupem a v širší perspektivě.Jak se díváte na nedávnou krizi kolem České televize, která je spojována hlavně s osobou Daniely Drtinové? Do této aféry jsem se lehce zapletl. Kdyţ se objevily první zprávy o stíţnosti 23 redaktorů na vedení zpravodajské redakce, trochu jsem se naštval na novináře, kteří byli s věcí rychle hotovi a hned do světa hlásali: V České televizi je nastolena cenzura. Vytáhl jsem si z archívu všechny redaktory vyjmenované případy, zhlédl je a porovnal se stíţností. Kladl jsem si otázku: Zamlčela Česká televize něco, co by veřejnost měla vědět, nebo nezamlčela? Jak jsem zjistil, téměř o všem se ve vysílání mluvilo. Od prostředníčku na Vltavě a pískání na Zemana po Schwarzenbergovy stíţnosti na lţivý inzerát a Zemanovu virózu. Pravda, ne vţdy v tom vysílacím čase, který by si někteří přáli.Co tedy bylo v konečném důsledku příčinou odchodu Drtinové? U případu Drtinová se slilo dohromady několik věcí. Dostala se do konfliktu s ředitelem, svým jménem zaštítila stíţnost redaktorů, kteří neměli odvahu vylézt z anonymity. Podle mého názoru mezi nimi byli dřívější vedoucí, kteří zákonitě mají vůči svým nástupcům výhrady, a asi tam byli i ti mlaďoši, kteří jsou skutečně přesvědčeni o tom, ţe prosazování editoriální politiky je cenzura. Rada ČT pak stíţnost vůbec nezvládla. Měla ji projednat. A co udělala? Rozhodla, ať se k tomu vyjádří generální ředitel. Komise, kterou tehdejší předseda Rady ČT Milan Uhde na konci projednávání stíţnosti navrhoval, měla začít fungovat hned od začátku.Daniela Drtinová po svém odchodu vsadila na internetovou televizi DVTV. Myslíte, ţe má tenhle projekt budoucnost? Pokud ho bude vydavatelství Economia dlouhodobě financovat, jistá budoucnost by tady byla. Nejde však jen o sledovanost, ale také o prestiţ a citovanost média. Uţ jste někde našla nějakou citaci z rozhovorů, které tam dělají? Já ne. Ale třeba se to změní. Daniela Drtinová FOTO: Petr Hloušek, PrávoZaujal mě váš pojem „hypotékový novinář“. Myslíte si, ţe změny ve vlastnictví médií vedou k větší autocenzuře nebo k obavě jít do kontroverzních témat? Ano, myslím si, ţe se zvýšila autocenzura. Je to umocněno tím, ţe se stále více šetří, ţe novinářů je hodně a míst málo. S hypotékou na krku si budete rozmýšlet, jestli půjdete do konfliktu s vydavatelem. Hodně také záleţí na šéfech jednotlivých médií. Andrej Babiš si nechal sepsat etický kodex od Karla Hvíţďaly. Já jsem ho četl a je pravda, ţe vlastník podle něj nemá téměř ţádná redakční práva, o všem rozhoduje šéfredaktor. Jenomţe co kdyţ se tento šéfredaktor rozhodne bezvýhradně slouţit nikoli veřejnosti, ale vlastníkovi?Dokáţou Češi vnímat média kriticky?



Zeptejte se výzkumných agentur, já to nevím. Kdyţ ale vidím, jak lidé dají na to, co si přečtou, kdo ví kde, jsem vţdy trochu zklamaný. Klasickým příkladem je Ukrajina. Je neuvěřitelné, jak úspěšná u nás byla ruská propaganda, jak lidé věřili dezinformacím, které se do Česka dostávaly přes internet. Naopak v oficiálním zpravodajství o událostech na Ukrajině nebyla odvaha ukázat uţ na samém počátku také kriminální ţivly, které v rámci Majdanu působily. Nevyčítal bych to zpravodajům, problém vidím spíš v newsroomech, kde editoři často nedokáţou vyuţít všechny materiály, které jsou k dispozici, a jsou ve vleku agenturního zpravodajského mainstreamu.A co ţivé vstupy z míst dění, mají smysl? To je jedna z mých výtek vůči českému zpravodajství. Redakční politika ČT24 se zřejmě řídí tím, ţe kdyţ nemůţou mít obrazové materiály, tak ať mají aspoň ţivé vstupy. Namísto toho, aby na místě kameraman sbíral záběry pro situační obrazovou zprávu, tak se před kameru postaví redaktor a všechno nám převypráví. Přizpůsobila se tomu i Nova, která má jen jeden satelitní zpravodajský vůz. V regionech staví své redaktory na střechy a na kopce, odkud telekomunikační firmy zajišťují obrazové spojení do studia Novy. A poněkud podivná mi připadá praxe, při níţ Nova svého redaktora vystrčí ven před studio, aby nám sdělil cosi, co mohlo být obsahem čtené zprávy ze studia.Nova by asi byla tématem na samostatný rozhovor, zůstaňme u ČT. Byl dobrý nápad rozšířit časový prostor Událostí? Raději bych uvítal patnáctiminutové stručnější zprávy, neţli tuhle de facto spotřebitelskou relaci. Jenomţe ty zprávy nejsou jen pro mě nebo pro vás, jsou pro masového televizního diváka, který přes den nesleduje internet ani nekouká na ČT24. Zapne si večer televizi a očekává náloţ informací. S délkou zpravodajství je spojena spousta problémů. Na začátku stála představa, ţe se Události budou zabývat problémy hlouběji, ukáţou i pozadí a souvislosti. Jenomţe to hlouběji neznamená, ţe budu ve studiu citovat informace z Wikipedie. Zajímavé nicméně je, ţe změna zpravodajství ČT ovlivnila zpětně i Novu. Před nástupem komerčních televizí se standardní stopáţ zpravodajského příspěvku pohybovala kolem tří minut. Jakmile přišla Nova, zkracovalo se na devadesát sekund. Tím televize pochopitelně zpovrchněla. Události tento trend zvrátily. Dnes se ani Nova nebojí jít do delší stopáţe. Otázkou však je, zda téma, které dostalo větší prostor, je taky dobře zpracované.Uţ jsme se dotkli problému „hypotékových novinářů“ a toho, ţe je míst málo. Myslíte si, ţe je zde nadprodukce absolventů ţurnalistických oborů? Ano. Ti, co začali studovat ţurnalistiku v devadesátých letech, měli téměř stoprocentní jistotu, ţe po nich média sáhnou. Dnes jsou vystudovaní novináři často nuceni ţivit se něčím jiným, dělají tiskové mluvčí, v PR agenturách. Dočetl jsem se, ţe v Berlíně, ale také v New Yorku je více novinářů zaměstnáno v PR agenturách neţ v médiích. Je to odraz celosvětové mediální krize.Zvláště noviny a časopisy se snaţí zachránit příklonem k bulvarizaci, opomíjejí některá témata, často baví za kaţdou cenu. Existuje nějaká cesta ven? V Americe se deficit kvalitní, investigativní ţurnalistiky řeší formou nadací. Vznikají novinářské organizace, jakési firmy podporované nadačními penězi, které jsou skutečně neutrální. Například ProPublica, která jde po tématech veřejného zájmu, udělá investigativní reportáţ a potom ji nabídne velkým médiím, aby ji zařadila do programu. Je to takové PR ve prospěch veřejného zájmu. Myslím, ţe dnes, kdy se obsah médií kvůli zisku modifikuje, je tohle dobrá cesta.

URL| http://www.novinky.cz/kultura/salon/344682-medialni-analytik-milan-smid-o-hypotekovych-novinarich-akrizi-v-ct-nestrilejte-na-pianistu.html

Humanitární konvoj míří k ukrajinským hranicím 12.8.2014

ČRo Radioţurnál

str. 03


Vladimír KROC, moderátor -------------------Z Moskevské oblasti vyrazil k ukrajinským hranicím konvoj skoro 300 vozidel s ruskou humanitární pomocí pro obyvatele oblasti, které zasáhly boje mezi ukrajinskými vládními silami a separatisty. Poblíţ hranic ale Rusové údajně taky rozmístili tanky, obrněná vozidla, vrtulníky a děla spolu s bezmála 50 tisíci vojáky. A lidé na severovýchodě Ukrajiny jsou z těchto signálů poněkud zmateni. Nevědí, komu a čemu věřit. Přesvědčil se na ukrajinsko-ruské hranici náš zvláštní zpravodaj Pavel Novák. Plné znění zpráv


Pavel NOVÁK, zvláštní zpravodaj ČRo -------------------Městečko Vovčansk má necelých 20 tisíc obyvatel. Leţí těsně u ruských hranic. Zdejší lidé ţili hlavně z přeshraničního turistického ruchu. Z Ruska jezdili klienti nakupovat výpěstky místních, bavili se, pronajímali si chaty na léto a utráceli. To je najednou pryč. Rusové zkrátka v městečku nejsou. Proč by také jezdili, kdyţ jim jejich úřady zakázaly cokoli si z Ukrajiny dováţet. Paní Ludmila si skládá svůj stánek na městském trţišti a říká, ţe trţba vůbec nebyla dobrá. Paní Ludmila se vpádu Rusů na Ukrajinu nebojí. Neví, proč by se jich měla bát. Jsou to přece naši bratři, říká. Tak proč se jich bát. Na mizerné obchody bez ruských zákazníků si stěţuje i pan Viktor, penzista a příleţitostný taxikář. Horší uţ to podle něj být nemůţe. Pánové nahoře se podle něj pohádali a odnese to za ně ten nejuboţejší poslední občan. Kéţ by byla práce a klid. To by prý úplně stačilo. Pro manţele Leonida a Larisu, majitele zelinářství, by ruská invaze byla velmi nepříjemná. Uţ teď se obchody skoro vůbec nehýbou. Larisa, majitelka zelinářství -------------------Všechno by zase mělo být jako dřív. To bylo dobře. Kaţdý se staral o to svoje a byl klid. Nebojíme se, proč taky. Prostě jen nechceme, aby se bojovalo. Zkrátka chceme, aby se zase vrátily staré časy, aby nebyla ţádná válka a ţádná okupace. Aby to bylo jako dřív. Pavel NOVÁK, zvláštní zpravodaj ČRo -------------------O 70 kilometrů jiţněji ve dvoumilionovém Charkově přece jen strach z vpádu Ruska mají. Město je opravené, dalo by se říci kvetoucí. Byla by ho škoda. Podle slečny Iriny se kaţdý tak trochu bojí. Sice jen trošičku, ale přece. Autor reklamních textů Alexander se prý také bál příchodu ruských vojáků, ale hrozby uţ nevnímá. Alexander, autor reklamních textů -------------------V začátcích těch nepokojů jsme se ještě báli. Ještě tak někdy v květnu. Ale dnes, kdyţ uţ desetkrát hrozili, ţe sem přijdou, a nikdy se to nesplnilo, tak uţ to není nic strašného. Nebojíme se. Pavel NOVÁK, zvláštní zpravodaj ČRo -------------------A co kdyby Rusové přece jen přišli? Musel jsem naléhat. Alexander, autor reklamních textů -------------------Nic bychom nestačili udělat. Jsme přece 70 kilometrů od hranic. Uţ by bylo na všechno pozdě. Uţ bychom byli okupovaní a museli se s tím naučit ţít. Ani utéct bychom uţ nestačili. Pavel NOVÁK, zvláštní zpravodaj ČRo -------------------Zatím v Charkově věří, ţe se zlé předtuchy nevyplní. Z Vovčansku a Charkova Pavel Novák, Radioţurnál. Vladimír KROC, moderátor -------------------Humanitární konvoj, který posílá na východ Ukrajiny ruská vláda, by měl k hranici dojet asi za dva dny. Se zásilkou potravin, léků a zdravotnických potřeb pak zamíří k městu Luhansk, kde statisíce lidí ţijí kvůli bojům vládních sil se separatisty v krajně těţkých podmínkách. Naším hostem je Karel Svoboda z Katedry ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Karel SVOBODA, Katedra ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd UK -------------------Dobrý den. Vladimír KROC, moderátor -------------------Stovky ruských vozidel s pomocí vyjely dnes ráno. Západní mocnosti varují Moskvu, aby tuto operaci nevyuţila jako záminku k invazi na východní Ukrajinu. Můţeme věřit, ţe opravdu jde o čistě humanitární gesto? Plné znění zpráv


Karel SVOBODA, Katedra ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd UK -------------------Tak samozřejmě tomu můţeme, můţeme v podstatě věřit. Ono to má dvě roviny. Pokud tedy, pokud tedy opravdu ten konvoj není nějaký vojenský, jenom, jenom krytý, tak jedna věc je pomoc těm lidem a druhá věc je určitá propagandistická rovina, protoţe Moskva prostě můţe říkat, podívejte se, zatímco Kyjev vás tady bombarduje, my vezeme pomoc. To je mezi námi rozdíl a prostě tohohle toho vyuţít. Čili já bych se ani nedivil, kdyby to opravdu byla humanitární pomoc. Jenom prostě od Ruska trošku, trošku překvapivý, no. Vladimír KROC, moderátor -------------------Takţe, dá se to podle vás vyloučit, ţe by si nějak připravovalo půdu pro větší intervenci? Karel SVOBODA, Katedra ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd UK -------------------Ne, tak vyloučit se nedá nikdy nic. Mně by jenom přišlo prostě zvláštní vzhledem k tomu, ţe ta hranice je prostupná a ta podpora skrze hranici chodí, ţe by to zrovna teď Rusko udělalo takhle, takhle prostě otevřeně takovýmhle konvojem, přišlo by mi to prostě zvláštní, ale za posledních pár měsíců uţ jsem si zvykl, ţe se vyloučit nedá opravdu nic. Vladimír KROC, moderátor -------------------Kyjev se staví k této pomoci velmi zdrţenlivě. Zatím nechce konvoj na svoje území pustit. Odvolává se na Červený kříţ. Nevyhrotí se tím ještě právě situace mezi Moskvou a Kyjevem? Karel SVOBODA, Katedra ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd UK -------------------Tak samozřejmě vyhrotí a opět, opět jako musím, musím říct, ţe to Rusům můţe vyhovovat, protoţe, protoţe oni budou říkat, podívejte se, Kyjev k vám ani nechce pustit humanitární pomoc. Já chápu i pozici Kyjeva, protoţe jestliţe nikdo přesně neví, co v těch náklaďácích vlastně je. Červený kříţ sám o sobě je k tomu taky velmi zdrţenlivý, jakoţe by, ţe by on s tím měl něco společného, tak to, to prostě jako chápu, chápu pozici Kyjeva v tomhle. Vladimír KROC, moderátor -------------------A jak se tedy na pozadí toho všeho, myslím té humanitární akce, vysvětlit demonstraci síly z ruské strany, která znovu rozmístila poblíţ ukrajinských hranic desítky tisíc vojáků. Karel SVOBODA, Katedra ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd UK -------------------Tak ono je to uţ po několikáté, ţe Rusko vţdycky stáhne vojáky k hranicím, pak je zase, zase odvelí zpátky. To je jedna věc. Druhá věc je, ţe Rusové, Rusové můţou říkat, my se vlastně bráníme, nám nejde o nic jiného. Podívejte se. My bráníme svoji hranici. To ano, ale nejdeme, nejdeme za ní. Jediné, jak jsem překročili hranici, je humanitární pomoc. Můţe to být prostě další, další v tomhle tom v téhle té komunikační strategii. Nicméně druhá rovina je ta, ţe samozřejmě ti lidé tam pravděpodobně, pravděpodobně tu pomoc potřebují a je to jakoby pozitivní, ţe se jim dostane. Vladimír KROC, moderátor -------------------Poznamenává Karel Svoboda z Institutu mezinárodních studií Univerzity Karlovy, děkujeme, na shledanou. Karel SVOBODA, Katedra ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd UK -------------------Děkuji, na shledanou.

Erdogan uvěřil, ţe je spasitelem Turecka 12.8.2014

Lidové noviny

str. 06


Svět 134

© 2014 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

MAGDALENA SLEZÁKOVÁ Co čeká Turecko pod novým prezidentem? „Erdogan propadl myšlence, ţe je zachráncem Turecka, bohem vyvoleným spasitelem,“ řekl LN analytik Emil A. Souleimanov, který působí na Institutu mezinárodních studií FSV UK. * LN „Národ dal najevo svou vůli,“ prohlásil Erdogan po vítězství v prezidentských volbách. Souhlasíte? Odpovídají výsledky voleb skutečné oblibě Erdogana? O tom, ţe Erdogan volby vyhraje, pochyboval málokdo, ale hodně se diskutovalo o tom, zda se mu to podaří uţ v prvnímkole. A on uspěl - to je jasné vítězství. Hlasy mu odevzdávali nejen voliči na venkově, ale své soupeře porazil i ve většině měst. Svou roli v tom bezesporu hrálo to, ţe proti němu stáli lidé, kteří nedosahují ani jeho síly a moci, ani charismatu. Avšak příčiny jeho úspěchu tkví hlouběji. * LN V čem tedy? Erdogan má podporu napříč společností, přestoţe se vědomě profiluje jako někdo, kdo ji chce polarizovat. Stojí za ním venkované a lidé z menších měst, ale i část obyvatel větších měst. Turecká společnost bývá - s trochou nadsázky - dělena do dvou skupin, na takzvané bílé a černé Turky. „Bílí Turci“, to jsou emancipovaní, sekulární a europeizovaní vzdělanci, k nimţ se dosud počítaly i politické elity. Zatímco „černí Turci“ jsou převáţně lidé z venkova, původně hlavně z Anatolie, kteří po stránce vzdělání zaostávají, většinou se ţiví manuální prací či obchodem a kladou důraz na náboţenství. A Erdogan je vůbec první z významných tureckých politiků, který se k „černotureckému“ původu hrdě hlásí.

Ukrajinská armáda svírá separatisty 11.8.2014

ČT 24

str. 01

21:31 Horizont

Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, moderátorka -------------------Horizont začíná, dobrý večer. Střelba a výbuchy granátů v kdysi milionovém městě. Většina obyvatel raději utekla. Uvnitř Doněcka exkluzivně natáčel štáb České televize. Některé záběry jsou drastické. Stejně jako tamní realita. Josef PAZDERKA, redaktor -------------------Hořící domy a marná snaha ještě něco zachránit. Doněck je v úplném obklíčení. Dopadají na něj granáty a střely. Ve městě jsou pravidelně slyšet výbuchy. Cíle střelby jsou absolutně nevyzpytatelné. Tyhle autobusy byly například připravené vyváţet lidi z Doněcka ven. Takhle nakonec všechno dopadlo. Ve městě zůstávají hlavně staří a nemocní lidé. Důchodci Věra a Anatolij nezvládnou nikam odejít. V noci i přes den se ukrývají v malém sklepě svého domu. Hodiny tráví v jeho stísněných prostorách. Plní emocí a strachu. Věra ALEXEJEVOVÁ, obyvatelka Doněcku -------------------Přišlo na nás hrozné neštěstí. Boţe, boţe. Josef PAZDERKA, redaktor -------------------Strach Věry a Anatolije je oprávněný. Tenhle dům v sousedství dostal přímý zásah. Stará ţena z něj unikla jen zázrakem. Její sedmatřicetiletý vnuk leţí v troskách dodnes. Roman KUZMIČ, obyvatel Doněcku -------------------Kluk tady leţí uţ dva dny. Nikdo ho nedokáţe odvézt do márnice a normálně pohřbít. Josef PAZDERKA, redaktor -------------------Plné znění zpráv


Doněck připomíná město duchů. Kdo mohl, vzal uţ dávno nohy na ramena. Tohle je kyjevský Prospekt, cesta z města směrem k letišti. Kdysi rušná silnice, po které jezdily stovky aut. Teď tady auto projede jenom výjimečně. Město se rychle propadá do strachu a anarchie. Útoky armády zničily i místní vězení. Přes sto vězňů uprchlo na svobodu. Doněcké separatisty je ve městě vidět minimálně. Kyjev jejich nabídky na dočasné humanitární příměří odmítá. Rebelové odpovídají, ţe pokud armáda vstoupí do města, bude z něj druhý Stalingrad. Josef Pazderka, Česká televize, Doněck. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, moderátorka -------------------A Josef Pazderka je hostem Horizontu. Dobrý večer, Josefe, z tvé reportáţe mrazí. Ty víš, jak Doněck vypadal před tím, jak těţké pro tebe je vidět ho teď, takhle, mluvit s těmi lidmi. Josef PAZDERKA, redaktor -------------------My jsme do Doněcka pronikli před dvěma dny, v neděli během odpoledne. Musím říct, ţe ty první pocity byly skutečně mrazivé. Tak, jak podle vašich slov mrazí z té reportáţe, tak mě mrazilo při vstupu do města. Město je prázdné. Je velice těţké vlastně v tom obrovském prostoru odhadnout, kolik lidí tady reálně zůstává, ale ty odhady kolísají někde od dvaceti, moţná třiceti procent obyvatel, většinou starých lidí, většinou lidí, kteří prostě odmítají odejít za jakýchkoli okolností. Krčí se ve sklepích, přeţívají ze dne na den. Mezitím během dne se objevují samozřejmě i mladší lidé. To město se snaţí přes všechny ty obrovské nesnáze nějak budit zdání toho, ţe se nevzdává, ţe dále bude fungovat, ale ta realita je skutečně tristní. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, moderátorka -------------------A u těch, co ve městě zbyli, dá se vůbec ještě mluvit o nějaké podpoře jedné nebo druhé straně, povstalcům, armádě? Josef PAZDERKA, redaktor -------------------Lidé jsou především frustrovaní. Opravdu se bojí, mají strach, je nutné také k tomu dodat, ţe za viníka těch, těch, tý střelby nebo toho ostřelování drtivá většina z nich povaţuje ukrajinskou armádu. Slyšeli jsme desítky teorií o tom, jak ukrajinská strana střílí absolutně bez jakéhokoliv cílení aţ po teorie o tom, ţe separatisté prostě přijedou do nějakého hustě obydleného kvartálu nebo části města, odtud vystřelí rychlé rakety a poté zmizí a jakmile je ukrajinská strana odpovídá, tak uţ střílí na civilisty. Ta situace je nepřehledná. V zásadě nikdo není stoprocentně schopen určit, odkud přesně kdo střílí a nejsou to ani pozorovatelé OBSE, kteří tady ještě v určitých počtech se pohybují po městě. Nikdo není schopný to říct. Nicméně určitý podíl ukrajinské armády je nepochybný a to drtivou většinu těch lidí, kteří v Doněcku tady zůstali, podněcuje k tomu, ţe prostě je povaţuje za viníky té situace a také za viníky toho, ţe umírají dál lidé. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, moderátorka -------------------Josef Pazderka, děkujeme do Doněcku a hlavně přejeme hodně štěstí. Josef PAZDERKA, redaktor -------------------Dobrý večer. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, moderátorka -------------------A hostem Horizontu je i politický geograf Martin Riegl, vítejte. Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Dobrý večer. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, moderátorka --------------------



Viděli jsme velmi nelehkou situaci. Ta ofenziva ukrajinské armády trvá uţ čtyři měsíce. Jak je to moţné? Teď ji navíc čeká zřejmě boj v Doněcku. Moţná dům od domu. To je na tom ukrajinská armáda tak špatně nebo jsou povstalci prostě tak dobří? Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Těch důvodů je samozřejmě spousta. Ukrajinská armáda byla v troskách, byla infiltrována samozřejmě i ruským vlivem. Docházelo tam ke změně velení. Nebyla dobře zásobována, nebyla dobře řízena. Na druhé straně ty povstalci jsou neustále zásobováni lidmi a zbraněmi a financemi z Ruské federace. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, moderátorka -------------------Právě Rusko další klíčový hráč a zpráva dneška přes hranice pošle humanitární konvoj a ukrajinský prezident Porošenko souhlasí. Pod podmínkou, ţe půjde o mezinárodní operaci pod patronátem červeného kříţe. Evropská unie a NATO Moskvu varují, aby toho nezneuţila. Fogh RASMUSSEN Anders, generální tajemník NATO -------------------Pravděpodobnost ruského zásahu na Ukrajině je vysoká. Rusové si připravují záminku pro takovou akci pod zástěrkou humanitární operace. Vidíme techniku, která můţe být pro takovou nelegální akci vyuţita. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, moderátorka -------------------Můţe to být ta ona zástěrka? Máme čekat intervenci ruské armády? Podle mluvčího ukrajinské armády je na hranicích 45 tisíc vojáků. Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Samozřejmě záminka to být můţe, ale já si nemyslím, ţe samotnou tou záminkou by byla ta dohoda o té, řekněme, humanitární pomoci. Ruská federace pokud by chtěla, tak by byla schopna poslat vojska uţ v současné době. Ona tam ty povstalce de facto posílá uţ několik měsíců. Ne cela ukrajinská hranice je pod kontrolou ukrajinských ozbrojených sloţek. Nicméně, pokud bysme se opravdu bavili o pravděpodobnosti, ţe ruská armáda vstoupí na území Ukrajiny, já si myslím, ţe opravdu tam ta pravděpodobnost je, soudím na to zejména podle toho, co se odehrávalo v Abcházii a v jiţní Osetii, řekněme na počátku devadesátých let v roce 1992, kdy opravdu ruská armáda pouţívala podobné nástroje. Bombardování, dodávky zbraní, dodávky lidí v Abcházii a potom tam přesunulo oficiálně své takzvaně mírové sbory. A de facto to území zabralo, potom uznala jeho nezávislost a de facto dodneška má vliv na Gruzii, takţe opravdu si myslím, ţe tam ta moţnost je. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, moderátorka -------------------A proč ukrajinský prezident Porošenko souhlasil tady s tou humanitární misí nejen Ruska, ale i Ruska, u které právě hrozí to zneuţití. Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Ono mediálně propagandisticky to bylo samozřejmě velmi chytré. Nejdříve s na to v průběhu víkendu chytil mezinárodní červený kříţ na tu nabídku, která je samozřejmě zcela logická. Mezinárodní červený kříţ se snaţí pomáhat lidem, kteří jsou zasaţeni tím neštěstím. Coţ je zcela legitimní. Posléze i Evropská unie i Spojené státy přišly s tím, ţe taková to humanitární akce by měla být podniknuta a ono se asi nedá říct, ţe by neměla. Opravu ti lidé na tom místě trpí, jsou jich aţ stovky tisíc, takţe nelze nepřihlíţet k tomu jejich neštěstí, takţe samozřejmě to má naprostou legitimitu. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, moderátorka -------------------A uţ jen krátce, poprosím, dá se odhadovat teď reakce západu, kdyby tam skutečně došlo k nějakému zneuţití? Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Plné znění zpráv


Já nevím, konkrétně jaká by byla reakce. Vojenská by asi nebyla, moţná, ţe by tam došlo k nějakému minimálně symbolickému, symbolickým dodávkám vojenského materiálu. Nicméně, myslím si, ţe z ruského pohledu by to nebylo racionální, protoţe dále by se zhoršil ten jeho obraz, zejména v Evropské unii. Myslím, ţe by přišlo o další spojence, zejména například Řecko, Kypr ale primárně by to narušilo jeho vztahy s Německem, kteří, řekněme, to Německo je takovým hlavním strategickým spojencem Ruska v Evropské unii. Takţe si myslím, ţe ty střednědobé, dlouhodobé škody pro Ruskou federaci by byly velmi, velmi negativní. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, moderátorka -------------------Budeme to sledovat. Martin Riegl, děkujeme. Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Já děkuji za pozvání, hezký večer.

McDONALD’S ČR/SR 11.8.2014 Euro str. 96 Light redakce ([email protected]) Petr Vávra ředitel developmentu Společnost McDonald’s Česká republika a Slovensko oznamuje jmenování Petra Vávry (42) do pozice development directora pro oba trhy. Petr Vávra zahájil kariéru v realitní agentuře Real Spektrum. Následně se stal součástí společnosti pro rozvoj a správu nákupních center v Evropě ECE Projektmanagement, kde zpočátku pracoval jako centre manager v nákupních centrech v Německu a v Česku. Po získání rozsáhlých provozních zkušeností byl jmenován do funkce development manager pro Česko a Slovensko. Naposledy pracoval jako property & asset manager ve společnosti Cushman & Wakefield, kde měl na starost realitní projekty v Maďarsku a České republice. Jaroslav Švehla, real estate manager pro Českou republiku, a Richard Boháč, development manager pro Slovensko, budou přímými podřízenými Petra Vávry a zůstanou i nadále hlavními kontaktními osobami odpovědnými za expanzi společnosti McDonald’s. *** 1 OČNÍ KLINIKA LEXUM Martin Fučík • primář operačních sálů MUDr. Martin Fučík se vrací do týmu oční kliniky Lexum. Od srpna 2014 působí jako primář operačních sálů a glaukomového centra. Martin Fučík patří mezi české oční mikrochirurgy s nejvyšším počtem provedených zákroků. Specializuje se na mikrochirurgii katarakty, refrakční nitrooční chirurgii, diagnostiku a léčbu glaukomu. V letech 1990 aţ 2003 pracoval na očním oddělení Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze. Od roku 2003 do roku 2009 působil na klinice Lexum a v letech 2010 aţ 2014 na klinice Gemini. Je členem České oftalmologické společnosti, České glaukomové společnosti a České lékařské komory. Je autorem řady odborných publikací a statí. Mezi jeho největší pracovní úspěchy patří vědecká stáţ v Doheny Eye Institute v Los Angeles, chirurgická mise v africké Zambii a pracovní stáţ na Novém Zélandu. Martin Fučík se kromě klientů v současné době nejvíce věnuje dvouletému synovi Kryštofovi. Rád jezdí na kole nejen na kliniku, občas si zahraje pláţový volejbal a pravidelně se věnuje badmintonu. Tento sport pěstuje jiţ od 17 let a největším jeho úspěchem bylo druhé místo na Masters Nového Zélandu. 2 HAVEL, HOLÁSEK & PARTNERS Tomáš Varoščák • vedoucí advokát Tým česko-slovenské advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners rozšíří vedoucí advokát Tomáš Varoščák. Jeho specializací je obchodní právo, korporátní agenda a oblast fúzí a akvizic. Naposledy působil jako senior advokát v advokátní kanceláři Hogan Lovells. Tomáš Varoščák (36) se v advokacii pohybuje více neţ deset let. V minulosti působil také v kancelářích Linklaters a Kinstellar. Zúčastnil se řady transakcí jak na straně prodávajících, tak kupujících, dále poskytoval poradenství při vytváření společných podniků, a restrukturalizacích včetně přeměn společností. Poradenství poskytoval v oblasti strojírenství, energetických podniků, technologických společností a v sektoru sluţeb. Tomáš Varoščák vystudoval Právnickou fakultu UK, je členem České advokátní komory a hovoří anglicky a španělsky. Ve volném čase se nejraději věnuje sportovním aktivitám a rodině. 3 KNOWLIMITS GROUP Jan Plamínek • strategy director Novým strategy directorem komunikační agentury Knowlimits Group byl jmenován Jan Plamínek (44), který bude zodpovědný zejména za rozvoj klientského Plné znění zpráv


portfolia a koordinaci interních procesů. Jan Plamínek se v prostředí médií pohybuje od roku 1999, své zkušenosti sbíral ve vedoucích obchodních i publisherských pozicích vydavatelských domů, jako je Economia, Mladá fronta nebo Ringier, a v posledních letech také v agenturním prostředí. Jan Plamínek je ţenatý, má syna a dceru. Ve volném čase se rád věnuje cestování, ideálně mimo obvyklé destinace. V těchto místech rád poznává běţný ţivot, lokální gastronomii a zvyklosti. 4 PARTNERS FINANCIAL SERVICES Vladislava Cisarzová • členka představenstva Lada Kičmerová • členka představenstva Novými členkami představenstva společnosti Partners Financial Services se staly Vladislava Cisarzová, obchodní ředitelka, a Lada Kičmerová, ředitelka marketingu a PR. Rozšíření představenstva na sedm členů schválila valná hromada společnosti konaná 17. června 2014. Novými místopředsedy představenstva se stali Vít Mikolášek, ředitel právních sluţeb a compliance, a Petr Bartoš, ředitel operations. Vladislava Cisarzová se věnuje spolupráci s obchodními partnery, produktovému portfoliu a vede tým analytiků. Ve firmě Partners působí od roku 2008 jako obchodní ředitelka, v letech 2012 aţ 2013 také jako CEO Partners Polska. Je absolventkou vyšší odborné školy obchodně-právní. Pracovala ve společnosti IPB Real Investment, kde působila jako vedoucí oddělení pronájmů. Obchodní zkušenosti získala jako marketingová ředitelka a vedoucí oddělení pronájmů v aukční síni Naxos. Hovoří plynně polsky a anglicky a mezi její hlavní zájmy patří tanec. Je několikanásobnou mistryní České republiky v show dance a disponuje tituly z evropských a světových tanečních soutěţí, které nasbírala mezi lety 1993 aţ 2000. Lada Kičmerová má na starost řízení reklamní kampaně společnosti, interní i mediální komunikaci a rozvoj marketingových a webových aktivit společnosti Partners. Jako ředitelka marketingu a PR působí od prosince 2011. Je absolventkou VŠE v Praze, Fakulty mezinárodního obchodu, a Univerzity Karlovy, Fakulty sociálních věd, oboru ţurnalistika a mediální studia. Od roku 2005 pracovala v deníku Lidové noviny, nejprve jako redaktorka a následně jako vedoucí rubriky o osobních financích. Do firmy Partners přišla v roce 2009 v roli tiskové mluvčí. Hovoří anglicky, německy a francouzsky a ve volném čase se věnuje zejména cestování, sportu (squash, běhání) a filmům. 5 IMPER CZ Jaroslav Holý • marketingový manaţer Společnost Imper CZ, jeţ se zabývá vytvářením databází a vývojem webových aplikací, ve svých řadách přivítala marketingového manaţera Jaroslava Holého. Před nástupem do firmy Imper CZ působil Jaroslav Holý (34) dlouhodobě v marketingovém oddělení společnosti ADC Blackfire Entertainment, která se zabývá velkoobchodním a maloobchodním prodejem hraček a licenčních produktů pro děti. Svou kariéru zde zahájil v roce 2001 jako asistent marketingového oddělení, na počátku roku 2004 se stal ředitelem marketingového oddělení a v této pozici setrval aţ do letošního dubna. Jaroslav Holý vystudoval MBA na Business School Netherlands. S partnerkou a dcerou ţije v Praze. Mezi jeho koníčky patří sport, cestování, četba a jachting. Foto popis| 1 Martin Fučík Oční klinika Lexum Foto popis| 2 Tomáš Varoščák Havel, Holásek & Partners Foto popis| 3 Jan Plamínek Knowlimits Group Foto popis| 4 Vladislava Cisarzová Partners Financial Services Foto popis| 4 Lada Kičmerová Partners Financial Services Foto popis| 5 Jaroslav Holý Imper CZ Foto autor| FOTO • archiv

Miroslav Šlouf se vrací 11.8.2014

parlamentnilisty.cz vfe

str. 00

Monitor

Miroslav Šlouf patřil k nejbliţším spolupracovníkům Miloše Zemana. Byl u zaloţení Strany práv občanů – zemanovci i Sdruţení přátel Miloše Zemana. Po skončení prezidentských voleb se od něj hlava státu odstřihla. Nyní Šlouf posílá do politického klání další hnutí s názvem Obroda. Napsal to server iDnes.cz. Šloufova Obroda bude kandidovat v podzimních komunálních volbách v Praze. Sám čestný předseda hnutí ale do politiky nemíří. “Nechci být předsedou vlády, prezidentem ani kancléřem na Hradě. Budu ale rád, kdyţ budu dotázán na názor. Pokud jde o Prahu, podařilo se nám sestavit celou kandidátku,“ prohlásil Šlouf. Pomáhal jsem Zemanovi s bamberskou aférou. Ale nemluvili jsme spolu uţ několik let



Pro server iDnes.cz Šlouf zavzpomínal na spolupráci se Zemanem: “Pomáhal jsem mu řešit takzvanou bamberskou aféru, kdy určití lidé nabízeli pomoc a bankovní garanci sociální demokracii. Ta banka ale vůbec neexistovala, a kdyby přišlo jakékoli vedení ČSSD do jakékoli jiné banky, odešli by zatčení a bylo by po sociální demokracii.“ Šlouf také prozradil, ţe se Zemanem naposledy mluvil před několika lety na sjezdu Strany práv občanů zemanovci. Dobré zachováme a špatné změníme. A za dva roky budeme kandidovat do krajů Předsedou Obrody je Jiří Bejlovec, který studuje na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. “Zvolili jsme si motto: Dobré zachováme, špatné změníme. Neříkáme, ţe je v České republice všechno špatně. Nechci, aby politické hnutí Obroda bylo takovou jednokvaškou, jen pro volby do obecních zastupitelstev. Chceme získat zkušenosti, abychom se za dva roky mohli účastnit voleb do krajů. Pilířem našeho programu je ochrana slabších, seniorů a dětí. V České republice není dostatečná infrastruktura školek a jeslí,“ komentoval Bejlovec. Hnutí chce podporovat druţstevnictví, dostavbu jaderné elektrárny Temelín a investice do infrastruktury, vzdělání a vlastenectví. Obroda bude kandidovat v Praze a také v Ústeckém a Jihočeském kraji.


„Zemanův“ Šlouf je zpět. Uţ ale nechce na Hrad, má hnutí Obroda 11.8.2014

zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Domácí iDNES.cz, Josef Kopecký

Miroslav Šlouf se vrací. Muţ, jenţ byl nejbliţším spolupracovníkem Miloše Zemana, kdyţ byl ještě premiérem, a pak stál u zrodu Sdruţení přátel Miloše Zeman a následně i politické strany, která pomohla Zemana dostat na Hrad, jde do podzimních komunálních voleb s novým politickým hnutím Obroda. Je čestným předsedou. Zemi je podle Šloufa nutné „vyvést z marasmu“, ve kterém se nachází. Právě jeho Obroda podle něj můţe pomoci republiku obnovit. Lobbista Šlouf se ve zlém rozešel se Stranou práv občanů Zemanovci, v jejíţ praţské organizaci působil. Vliv na současného prezidenta získali místo Šloufa lidé jako Vratislav Mynář, který je nyní kancléřem na Hradě, a Martin Nejedlý, jenţ je Zemanovým poradcem a místopředsedou Strany práv občanů. „Nechci být předsedou vlády, prezidentem ani kancléřem na Hradě. Budu ale rád, kdyţ budu dotázán na názor. Pokud jde o Prahu, podařilo se nám sestavit celou kandidátku,“ řekl Šlouf při setkání s novináři v restauraci v centru Prahy nedaleko jeho kanceláře. Sám v podzimních volbách kandidovat nebude. Se Zemanem jsem se neviděl, ani nepamatuju, říká Šlouf Šlouf, jenţ byl před listopade 1989 funkcionářem KSČ a SSM, zavzpomínal i na éru, kdy byl blízkým spolupracovníkem Miloše Zemana. „Pomáhal jsem mu řešit takzvanou bamberskou aféru, kdy určití lidé nabízeli pomoc a bankovní garanci sociální demokracii. Ta banka ale vůbec neexistovala a kdyby přišlo jakékoli vedení ČSSD do jakékoli jiné banky, odešli by zatčení a bylo by pro sociální demokracii,“ zavzpomínal Šlouf na aféru z devadesátých let, kdy českošvýcarští podnikatelé nabízeli sociální demokracii za moţnost ovlivnit pozice ve státní správě. „S panem Zemanem jsem mluvil naposledy před několika lety na sjezdu Strany práv občanů Zemanovci,“ řekl iDNES.cz Šlouf. Předsedou jeho hnutí Obroda je Jiří Bejlovec, který studuje na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.„Zvolili jsme si motto Dobré zachováme, špatné změníme. Neříkáme, ţe je v České republice všechno špatně- Nechci, aby politické hnutí Obroda bylo takovou jednokvaškou, jen pro volby do obecních zastupitelstev. Chceme získat zkušenosti, abychom se za dva roky mohli účastnit voleb do krajů. Pilířem našeho programu je ochrana slabších, seniorů a dětí. V České republice není dostatečná infrastruktura školek a jeslí,“ uvedl Bejlovec. Plné znění zpráv


Jako další priority hnutí zmínil podporu druţstevnictví, dostavbu jaderné elektrárny Temelín, investice do infrastruktury, vzdělání a vlastenectví. V kampani nebude hnutí Obroda sázet na billboardy, protoţe podle Bejlovce uţ v současné době nefungují, ale na přímé komunikaci s občany. Hnutí bude kandidovat nejen v Praze, ale i na dalších místech zemi, například v Ústeckém nebo Jihočeském kraji. Šlouf loni v lednu přiznal, ţe pomáhal Milošovi Zemanovi s prezidentskou kampaní: InsertSingleVideo

URL| http://zpravy.idnes.cz/zemanuv-slouf-je-zpet-do-voleb-jde-i-jeho-hnuti-obroda-p0u/domaci.aspx?c=A140811_111313_domaci_kop

Chorvatsko se ani rok od svého vstupu nesţilo s Evropskou unií 9.8.2014

byznys.ihned.cz str. 00 byznys.ihned.cz Dagmar Klimovičová

Chorvatsko patří mezi ty země, které jsou velmi silně orientované na svoje tradice a historii. Vstup do Evropské unie vyţaduje změnu tohoto postoje a jak ukázal první rok členství, změna to nebude vůbec jednoduchá. Ani rok poté, co Chorvatsko vstoupilo do Evropské Unie, nepřijali jeho obyvatelé hodnoty a způsob ţivota svých evropských spoluobčanů za své. Odpovědnost za tento stav leţí podle Chorvatů jednoznačně na politicích, kteří zatím nebyli schopní zmírnit rezistenci chorvatského národa vůči takovým změnám. “Jeden rok poté, co jsme vstoupili do Evropské unie nedošlo prakticky ţádnému narovnání v oblasti ţivotní úrovně a sociálních hodnot, které jsou běţné ve vyspělých zemích EU. Viníkem tohoto selhání je špatně řízena politika, která nebyla schopná přesvědčit populaci této na tradice silně orientované země. Evropský způsob ţivota není samozřejmost a vyţaduje radikální změnu pohledu na svět,“ uvedl Viktor Vresnik, šéfredaktor chorvatského Forbesu. Podle Vresnika je Chorvatsko klaustrofobicky do sebe zahleděná země, která se vyznačuje neuvěřitelnou tolerancí pro všechny druhy drobné korupce, nedůvěrou podnikatelů a aţ příliš těsnými vazbami na vlastní minulost, která ovšem často nebyla aţ tak slavná jako romantické představy jejích patriotů. Dobrou zprávou je, ţe nic z toho není vytesáno do kamene a změna je stále moţná. Špatnou zprávou je, ţe ta změna ještě nenastala. K tomu, jak politické elity naloţily s příleţitostí spojenou s členstvím v EU se vyjádřil děkan Fakulty sociálních věd Univerzity v Záhřebu Nenad Zakošek. "Zatímco proces přistoupení byl tlačen politickými elitami a obyčejní lidé příliš nadšení neprojevovali, roční zkušenost s členstvím je opačná. Vláda dokázala vytěţit jen velmi málo a snahy o čerpání peněz z evropských fondů byly často neúspěšné. Naopak běţní lidé a různé společnosti si začínají na výhody zvykat a pomalu z nich profitovat," uvedl na blogu LSEE Zakošek. Ekonomičtí specialisté dokonce v otázce postavení Chorvatska vůči EU našlapují kolem srovnání s Řeckem. Podle byznys konzultanta ze společnosti Arhivanalitika Velimira Šonjeho zatím nehrozí stejný osud, přesto ve vyjádření pro Jutarnji list upozorňuje na neschopnost přilákat zahraniční investice a neefektivní veřejný sektor. Profesor ekonomie Dean Sinković uţ má větší obavu. "Bulharsko a Rumunsko zaţily po vstupu ekonomický růst, ale naše situace je jiná. Viděli jsme, co se stalo Řecku, Španělsku, Portugalsku, a to jsou země Chorvatsku podobné," řekl pro BBC. Chorvatsko vstupuje do EU. Sen o euroráji se změnil v nejistotu a obavy z dluhové krize - čtěte ZDE Stagnaci integrace lze také podle mnohých přičíst na vrub relativně pohodlnému ţivotu většiny obyvatel bývalé Jugoslávie. Půjde Chorvatsko ve stopách zkrachovalého Řecka? Doufejme, ţe ne. Uţ proto, ţe v Chorvatsku nikdo nikdy nepoţíval takových privilegií, jakým se těšila řecká správa. Za druhé, i přes všeobecný odpor ke změně nejsou chorvatští úředníci stejní jako jejich řecké protějšky. A co je velmi důleţité, vzhledem k velmi malému objemu chorvatského hospodářství a jeho významu v rámci EU, prakticky neexistuje moţnost, ţe by v případě ekonomického kolapsu státu unii mohlo ohrozit.



Chorvatsko se stalo 28. členem Evropské unie 1. července 2013 po deseti letech od podání ţádosti o členství. Během přístupového procesu Evropské komise zdůrazňovala, ţe Chorvatsko splňuje politické předpoklady k tomu, aby se v budoucnosti stalo členskou zemí EU. Měla stabilní demokratické instituce a neměla problémy s prosazováním vlády zákona či s nerespektováním základních práv. Na druhou stranu existovala řada oblastí, ve kterých musela chorvatská vláda ve svém reformním úsilí přidat. Jednalo se o oblasti soudní reformy a reformy státní správy, boji proti korupci, práv menšin a návratu uprchlíků z dob válečného konfliktu v první polovině devadesátých let. Chorvatsko také muselo plně spolupracovat se soudním tribunálem OSN ICTY. Evropská komise v této souvislosti poukázala na potíţe Chorvatska s vydáváním příslušné dokumentace. Z ekonomického hlediska lze Chorvatsko povaţovat za funkční trţní ekonomiku, která dosahuje takového stupně vývoje, ţe je srovnatelný s hospodářskou úrovní některých členských států EU. Komise také ocenila snahu země o dosaţení “značného stupně makroekonomické stability s nízkou inflací“.

URL| http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-svet/c1-62527530-chorvatsko-se-ani-rok-od-sveho-vstupu-neszilo-sevropskou-unii

Chorvatsko se ani rok od svého vstupu nesţilo s Evropskou unií 9.8.2014

iHNed.cz str. 00 byznys.ihned.cz Dagmar Klimovičová

Chorvatsko patří mezi ty země, které jsou velmi silně orientované na svoje tradice a historii. Vstup do Evropské unie vyţaduje změnu tohoto postoje a jak ukázal první rok členství, změna to nebude vůbec jednoduchá. Ani rok poté, co Chorvatsko vstoupilo do Evropské Unie, nepřijali jeho obyvatelé hodnoty a způsob ţivota svých evropských spoluobčanů za své. Odpovědnost za tento stav leţí podle Chorvatů jednoznačně na politicích, kteří zatím nebyli schopní zmírnit rezistenci chorvatského národa vůči takovým změnám. “Jeden rok poté, co jsme vstoupili do Evropské unie nedošlo prakticky ţádnému narovnání v oblasti ţivotní úrovně a sociálních hodnot, které jsou běţné ve vyspělých zemích EU. Viníkem tohoto selhání je špatně řízena politika, která nebyla schopná přesvědčit populaci této na tradice silně orientované země. Evropský způsob ţivota není samozřejmost a vyţaduje radikální změnu pohledu na svět,“ uvedl Viktor Vresnik, šéfredaktor chorvatského Forbesu. Podle Vresnika je Chorvatsko klaustrofobicky do sebe zahleděná země, která se vyznačuje neuvěřitelnou tolerancí pro všechny druhy drobné korupce, nedůvěrou podnikatelů a aţ příliš těsnými vazbami na vlastní minulost, která ovšem často nebyla aţ tak slavná jako romantické představy jejích patriotů. Dobrou zprávou je, ţe nic z toho není vytesáno do kamene a změna je stále moţná. Špatnou zprávou je, ţe ta změna ještě nenastala. K tomu, jak politické elity naloţily s příleţitostí spojenou s členstvím v EU se vyjádřil děkan Fakulty sociálních věd Univerzity v Záhřebu Nenad Zakošek. "Zatímco proces přistoupení byl tlačen politickými elitami a obyčejní lidé příliš nadšení neprojevovali, roční zkušenost s členstvím je opačná. Vláda dokázala vytěţit jen velmi málo a snahy o čerpání peněz z evropských fondů byly často neúspěšné. Naopak běţní lidé a různé společnosti si začínají na výhody zvykat a pomalu z nich profitovat," uvedl na blogu LSEE Zakošek. Ekonomičtí specialisté dokonce v otázce postavení Chorvatska vůči EU našlapují kolem srovnání s Řeckem. Podle byznys konzultanta ze společnosti Arhivanalitika Velimira Šonjeho zatím nehrozí stejný osud, přesto ve vyjádření pro Jutarnji list upozorňuje na neschopnost přilákat zahraniční investice a neefektivní veřejný sektor. Profesor ekonomie Dean Sinković uţ má větší obavu. "Bulharsko a Rumunsko zaţily po vstupu ekonomický růst, ale naše situace je jiná. Viděli jsme, co se stalo Řecku, Španělsku, Portugalsku, a to jsou země Chorvatsku podobné," řekl pro BBC. Chorvatsko vstupuje do EU. Sen o euroráji se změnil v nejistotu a obavy z dluhové krize - čtěte ZDE Stagnaci integrace lze také podle mnohých přičíst na vrub relativně pohodlnému ţivotu většiny obyvatel bývalé Jugoslávie. Půjde Chorvatsko ve stopách zkrachovalého Řecka? Doufejme, ţe ne. Uţ proto, ţe v Chorvatsku Plné znění zpráv


nikdo nikdy nepoţíval takových privilegií, jakým se těšila řecká správa. Za druhé, i přes všeobecný odpor ke změně nejsou chorvatští úředníci stejní jako jejich řecké protějšky. A co je velmi důleţité, vzhledem k velmi malému objemu chorvatského hospodářství a jeho významu v rámci EU, prakticky neexistuje moţnost, ţe by v případě ekonomického kolapsu státu unii mohlo ohrozit. Chorvatsko se stalo 28. členem Evropské unie 1. července 2013 po deseti letech od podání ţádosti o členství. Během přístupového procesu Evropské komise zdůrazňovala, ţe Chorvatsko splňuje politické předpoklady k tomu, aby se v budoucnosti stalo členskou zemí EU. Měla stabilní demokratické instituce a neměla problémy s prosazováním vlády zákona či s nerespektováním základních práv. Na druhou stranu existovala řada oblastí, ve kterých musela chorvatská vláda ve svém reformním úsilí přidat. Jednalo se o oblasti soudní reformy a reformy státní správy, boji proti korupci, práv menšin a návratu uprchlíků z dob válečného konfliktu v první polovině devadesátých let. Chorvatsko také muselo plně spolupracovat se soudním tribunálem OSN ICTY. Evropská komise v této souvislosti poukázala na potíţe Chorvatska s vydáváním příslušné dokumentace. Z ekonomického hlediska lze Chorvatsko povaţovat za funkční trţní ekonomiku, která dosahuje takového stupně vývoje, ţe je srovnatelný s hospodářskou úrovní některých členských států EU. Komise také ocenila snahu země o dosaţení “značného stupně makroekonomické stability s nízkou inflací“.

URL| http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-svet/c1-62527530-chorvatsko-se-ani-rok-od-sveho-vstupu-neszilo-sevropskou-unii

Ruská odveta 9.8.2014

Mladá fronta DNES str. 10 Michael Romancov

Názory

Současné ruské sankce ukazují, ţe se Moskva chystá na dlouhodobou konfrontaci. Vzhledem k stavu její ekonomiky proto šetří zahraniční měnu tím, ţe omezila dovoz potravin, které dokáţe produkovat sama. Kdyţ se v mezinárodních vztazích sáhne k sankcím, je to neklamný signál skutečnosti, ţe přestala fungovat normální komunikace a situace se dostala do krajní, neţádoucí polohy. Zatímco se, v souladu s rozhodnutím Moskvy odpovědět na naše sankce protitahem v podobě zákazu dovozů agrárních produktů, začínají vyčíslovat moţné ekonomické škody, uniká nám jejich politicko-komunikační rozměr, respektive „váha“ ruské odpovědi. Sankce, které po teritoriální agresi vůči Ukrajině začaly být proti Rusku uplatňovány, byly nejprve zaměřeny na prominenty reţimu a jejich motivem i cílem bylo jediné: přimět Kreml ke změně uvaţování a chování. Ve snaze zbytečně neomezit prostor pro jednání nebyl na seznam zařazen sám Putin, byť je jasné, ţe bez jeho pokynů se v Rusku nic zásadního neděje. Po katastrofě s malajsijským letadlem došlo k posunu a Západ se rozhodl přejít k tzv. sektorovým sankcím, namířeným proti citlivým částem ruské ekonomiky – vojenský průmysl a technologie, energetickotěţební sektor a banky, ale dominantně či zcela se jednalo o odvětví, která jsou ve vlastnictví či pod kontrolou státu. Sankce navíc míří do budoucnosti, tedy nikoli na to, co jiţ bylo nasmlouváno a případně i uhrazeno. I u těchto sankcí je však stále silně akcentován „signalizační“ rozměr, neboť ani v tomto případě cílem není Rusko odkudsi či kamsi srazit, ale vrátit ho k typu uvaţování a jednání v Evropě standardnímu. Ponecháme-li stranou v zásadě komický pokus čečenského prezidenta Kadyrova o „symetrickou“ odpověď, kdy Obamovi a dalším zakázal vjezd do Čečny a zmrazil jejich neexistující aktiva, tak Rusko na sankce, s výjimkou vlasteneckých tirád ve sdělovacích prostředcích, aţ do tohoto týdne vlastně nereagovalo. Úder proti všem Rozhodnutí Moskvy omezit, respektive zakázat dovoz agrární produkce ze zemí, které uvalily či schvalují protiruské sankce, je tak prvním „aktivním“ opatřením. Oproti našim sankcím vidíme několik podstatných rozdílů. Ruská strana míří plošně na všechny země, které se vůči Moskvě vymezily. Terčem nejsou politickoekonomické elity, ale všichni soukromí producenti a exportéři. Kreml si je zcela jistě vědom, jak citlivá je v kontextu Evropské unie zemědělská politika i jak agresivní dokáţou být při prosazování svých poţadavků například francouzští zemědělci. Zatímco 72 procent Rusů, dle Plné znění zpráv


posledního výzkumu Levada centra, podporuje rozhodnutí vlády o zavedení sankcí, v EU sílí volání po kompenzacích za předpokládané ztráty... Nebude to dlouho trvat a opět uvidíme, jak Rusové, aţ na pár ze Západu podporovaných příslušníků „páté a šesté kolony“, pevně stojí za svým prezidentem a spolu tvoří mohutný, nerozbitný monolit, zatímco na naší straně budou stoupat vášně. Právě proto je třeba stále mít na paměti, ţe jsme se k sankcím odhodlali teprve v okamţiku, kdy standardní metody komunikace ve zcela nestandardní a nepřípustné situaci války v Evropě selhaly. Ţe cílem našich sankcí nebylo a není „vítězství“, ale snaha obnovit zablokovanou komunikaci, za kterou jsme ochotni platit i vlastními ekonomickými ztrátami. Západ totiţ věří, a ekonomickopolitická realita a zkušenost euroatlantického prostoru to potvrzuje, ţe vzájemný obchod mezi partnery povzbuzuje důvěru, která se z obchodu následně přelévá do ostatních (například vojensko-bezpečnostní) sfér vzájemných kontaktů. V případě Ruska však toto paradigma teď neplatí a je otázka, zda kdy platilo vůbec. Současná ruská „odpověď“ bohuţel ukazuje, ţe se Moskva chystá na dlouhodobou konfrontaci, a aţ naše sankce začnou působit, hodlá jim čelit. Vzhledem ke stavu ruské ekonomiky se totiţ relativně nejsnáze podaří šetřit cizí měnu, kterou si jiţ nebude moţné půjčovat na západních finančních trzích, tím, ţe se omezí dovoz potravin, které na rozdíl od obráběcích strojů či IT Rusko dokáţe produkovat samo. Foto autor| Foto: Reuters O autorovi| Michael Romancov, Působí na Institutu politologických studií, FSV UK a na Metropolitní univerzitě Praha

Pád moderního manţelství 8.8.2014 Dotyk str. 00 Téma Romana Jandourková Z hlediska kulturních dějin je manţelství jednou z nejstabilnějších institucí v historii lidstva. Pro mnoho lidí je dodnes spojené s pocitem závaznosti, sounáleţitosti a bezpečí. Přesto stále více párů ţije mimo manţelský svazek a navíc přibývá i rozvodů. Proč je dnešní doba je k instituci manţelství tak skeptická? Přišel blahobyt čili doba bez hladu. Jakmile zmizí hlad, lidé nemají důvod být spolu, opírat se jeden o druhého a objeví se babylonský efekt – ztratí společnou řeč. Alespoň tak vidí prapříčinu toho, ţe se lidé odvracejí od manţelství, přední český psycholog Jeroným Klimeš (viz Jsme spiklenci slasti! Daní za to jsou rozpadlé vztahy) . Podle nejnovějších statistik se v České republice rozpadá přibliţně kaţdé druhé manţelství. Nebylo tomu tak vţdy. Po mnoho století bylo manţelství povaţováno za nezrušitelné a rozvod byl povolen jen ve velmi omezených případech, například nebylo-li manţelství takzvaně konzumováno, tedy sexuálně završeno. Dnes je naopak rozvod podle zákona moţný prakticky ve všech moderních společnostech světa. Výjimku tvoří Malta a Filipíny, ačkoli i tamní páry mohou dosáhnout rozvodu – a to v zahraničí, pokud se tam jeden z partnerů nebo oba takzvaně „běţně zdrţují“. Z hlediska celého světa jsou to ovšem skutečně výjimky. Jenţe aby se mohli dva lidé rozvést, musí napřed uzavřít manţelství. A dá se předpokládat, ţe mají v úmyslu zaloţit rodinu. Rozpad velké rodiny Podle definice je rodina skupina osob spojených přímým příbuzenským vztahem, kde členové na sebe berou zodpovědnost za své děti. Manţelství pak lze definovat jako společensky uznaný sexuální svazek mezi dvěma dospělými jedinci. Tímto svazkem vzniká nové příbuzenské pouto. V moderních společnostech převaţuje takzvaná nukleární rodina. Jde o dva dospělé lidi, kteří ţijí ve společné domácnosti s vlastními nebo adoptovanými dětmi. Pokud nějací další blízcí příbuzní ţijí ve společné domácnosti nebo udrţují blízké vztahy, hovoříme o širší nebo rozšířené rodině. Plné znění zpráv


V Evropě, kde došlo k velkému přesunu obyvatel do měst a rozpadu tradiční rodiny, uţ tento model nalezneme zřídka. Zbyly jen jakési trosky: babička občas pohlídá, tchán a zeť si pomáhají při výstavbě domu. Jinde ve světě model širších rodinných vztahů nacházíme poměrně často. V moderní společnosti však rodina pomalu mizí. Mnohé nukleární rodiny jsou totiţ tvořeny rodiči a jen jedním dítětem. Tato jednodětnost začíná představovat nemalý problém. Západní svět totiţ stárne se všemi důsledky, které tento fakt přináší. Máme zde generaci lidí v produktivním věku, která bez významnějšího přispění širší rodiny pečuje o vlastní děti, chodí do práce a zároveň pečuje o své prarodiče, případně rodiče. Není divu, ţe se člověk za těchto okolností po několika letech vyčerpá, případně zhroutí. Navíc to má neblahé důsledky pro jeho rodinné a jiné mezilidské vztahy. A jsme zpátky u rozvodů. Rozvést se je snadnější V moderních průmyslových zemích býval kdysi typický takzvaný „kontradiktorní systém“. Aby byl rozvod moţný, musel jeden z manţelů vznést proti druhému obvinění – například pro surové zacházení nebo cizoloţství (viz Rodina v průběhu historie) . V roce 2011 bylo rozvedeno 28 000 manţelství, tedy 46,2 %. Před dvaceti lety to bylo 34,8 % manţelství. Dnes je rozvod podle zákona naopak moţný prakticky ve všech moderních společnostech světa. Výjimku tvoří Malta a Filipíny. Postupem času však začaly vznikat rozvodové zákony, které neřešily otázku „z čí viny“. V polovině šedesátých let dvacátého století se takovéto zákony začaly objevovat v prvních průmyslově vyspělých zemích Evropy, a tento trend se velmi rychle šířil ruku v ruce s růstem rozvodovosti. V celé Evropské unii lze pouze s drobnými odchylkami pozorovat nárůst počtu rozvodů spolu s poklesem počtu uzavíraných manţelství. Výjimku tvoří jenom severské země: Švédsko, Dánsko, Norsko a Island. Jaké jsou tedy příčiny rozvodů? Lze nalézt několik faktorů, které souvisí s širšími sociálními změnami. S výjimkou malého procenta velmi bohatých lidí dnes uţ nemá manţelství přímou souvislost s přáním předávat majetek a status z generace na generaci. Naše ţivotní úroveň stoupá, jsme emancipovanější, v jistém ohledu je pro nás snazší zaloţit si svou vlastní samostatnou domácnost. Manţelství přestalo být nutným ekonomickým partnerstvím, jako tomu bývalo dříve. Například ještě za minulého reţimu působila vedle neformálních tlaků a vlastního přání řada tlaků formálních. V jejich důsledku bylo nesezdané souţití v mnoha ohledech značně nevýhodné. Lidé měli menší šance získat byt a novomanţelskou půjčku, byli jinak daňově zatíţeni. Podíl muţů a ţen, kteří z dané vzdělanostní skupiny ţijí v nesezdaném souţití (rok 2011) Pod heslem prorodinné politiky tak stát nutil uzavírat manţelství i ty lidi, kterým chyběly základní předpoklady. Sociolog Petr Šmolka říká: „Bývalé Československo proto bylo zemí s jednou z výrazně nejvyšších sňatečností na světě vůbec. Pouze 3,7 procenta ţen se ani jednou neprovdalo a jen 5,4 procenta muţů si ani jednou za ţivot neproţilo slasti a strasti manţelského stavu. Mimo danou instituci tak zůstávali opravdu jen velice zvláštní exoti a podivíni.“ Dnes uţ rozvod není stíhán společenským stigmatem. Moderní člověk je navíc zvyklý hodnotit manţelství podle míry osobního uspokojení, jaké mu nabízí. „Rostoucí počet rozvodů tedy zřejmě nevypovídá o hluboké nespokojenosti s manţelstvím jako takovým, ale o sílícím, obecném rozhodnutí učinit z něj prospěšný a uspokojující vztah,“ je přesvědčen známý britský sociolog Anthony Giddens. Rozvodová úskalí Velký počet rozvodů přináší problémy do mnoha ţivotních oblastí. Rozvedená matka, která ţije nějakou dobu sama, má ztíţenou moţnost najít si práci. Postiţena je i výchova dětí. Ročně je 90 procent dětí svěřeno do výhradní péče matek a 8 procent do výhradní péče otců, zbytek jiným osobám. „Výzkumy ukazují, ţe ţeny rozvodem ekonomicky ztrácejí, zatímco muţi postupem času na rozvodu vydělávají, i kdyţ mají nadále subjektivní dojem ekonomické ztráty,“ popisuje těţkou situaci ţeny po rozvodu socioloţka Radka Dudová. Nejčastěji se rozvádíme po Plné znění zpráv


2–3 letech manţelství. V Evropě, kde došlo k velkému přesunu obyvatel do měst a rozpadu tradičního rodinného zřízení, uţ model širší rodiny nalezneme zřídka. Rozvedené matky se závislými dětmi se stávají ohroţené chudobou a nízkou ţivotní úrovní. Asi polovina neúplných rodin v čele s rozvedenou matkou se pohybuje pod hranicí 1,5násobku ţivotního minima. Psycholoţka Ilona Špaňhelová připomíná, ţe rozvod postihuje také děti, a to především psychicky. „Děti mají různé fantazijní představy, mají pocit, ţe něco nepředstavitelně hrozného provedly, a nedokáţou říci, co to je. Myslí si, ţe se rodič odstěhoval do jiné země a zase se jednou vrátí. Jindy si je dítě jisté, ţe uţ jednoho rodiče nikdy neuvidí, především to bývají tatínkové, a uţ je nebude mít rád, protoţe odešel, zanevřel na ně.“ Druhým nejčetnějším důvodem je alkoholismus muţe či nezájem o rodinu ze strany ţeny. Počet rozvodů (v tisících) Počet sňatků (v tisících) 56 % rozváděných manţelů má nezletilé děti – v roce 2011 proţívalo rozvod rodičů 23 716 dětí. Dnešní generace mladých lidí proto začíná k manţelství přistupovat jiným způsobem neţ generace předchozí. Je patrná tendence oddalovat vstup do manţelství, vzrůstá počet lidí upřednostňujících nesezdaná souţití. Pokud uţ se pro svatbu rozhodnou, dělají to v mnohem vyšším věku neţ jejich rodiče. Věk rodičů při narození prvního potomka se posunul ke třicítce i za ni. Důsledkem je pak přirozeně niţší počet dětí v rodině. Nesezdaná souţití – hrozba nestability Takzvané faktické manţelství – tedy souţití dvou lidí bez svatby, jinak označované jako nesezdané souţití či kohabitace – začíná být stále více populární. Označuje dvojice, které spolu delší dobu ţijí a společně i bydlí a hospodaří. V celé EU lze pozorovat nárůst počtu rozvodů spolu s poklesem počtu uzavíraných manţelství. Pokud se taková dvojice rozejde, znamená to pro ni nemálo změn v mnoha oblastech, podobně jako je tomu u rozvádějících se párů. Psycholoţka Šárka Gjuričová upozorňuje na to, ţe ţivot v takovémto svazku není zdaleka tak jednoduchý, jak si lidé někdy myslí. Z konkrétních důvodů vyhrává nevěra – nevěrní muţi rozvedli 3,8 % manţelství a nevěrné ţeny 2,5 %. Jen pro zajímavost, v roce 1991 rozvod zapříčinila nevěra muţe v 14,8 % případů a nevěra ţeny v 13,6 % případů. Ţe bychom zahýbali méně? „Zřídit si společné bydlení je často obtíţnější neţ uzavřít sňatek. Mírně pejorativní označení tohoto souţití ‚ţít spolu na hromádce‘ nebo ‚na psí kníţku‘ vyjadřuje fakt, ţe se uskutečňuje via facti rozhodnutí a vzájemná dohoda partnerů; společnosti je deklarováno neformálně a jednostranně, není nikým stvrzováno.“ Podobný model souţití existoval uţ dříve, ale byl stiţen společenským stigmatem. Buď se tento ţivotní styl připisoval niţším vrstvám, nebo jím lidé pohrdali z morálních ohledů. Dnes si s tím lidé tolik hlavu nelámou, byť dlouholeté souţití bez sňatku není u nás pořád tak obvyklé jako třeba v Německu. Podle mezinárodního srovnávacího šetření týkajícího se rodiny a reprodukce, jeţ provádělo Population Studies Center na univerzitě v Michiganu, jsou ale právě nesezdaná souţití nejméně stabilními svazky. Jako nejstabilnější se ukázala přímá manţelství bez předchozího ţivota na zkoušku. Manţelství uzavřená po určitém období ţivota na zkoušku mají také vyšší rozvodovost. Singles aneb Ti, kteří jsou sami Plné znění zpráv


Samostatnou kapitolou v mezilidských vztazích jsou takzvaní singles. Kde se v Česku nejvíc rozvádí (počet rozvodů podle krajů v roce 2013) Podíl nesezdaných manţelství z úplných rodin (podle krajů v roce 2011) Zdroj: ČSÚ Zdroj: ČSÚ Typická historka z internetu: Sedmatřicetiletá Marie má výbornou práci, která ji baví. Vydělává hodně peněz a můţe přitom cestovat, hezky se oblékat a bavit se. „Proč bych to nedělala, kdyţ mě nic neomezuje? Aspoň v práci se můţu realizovat. To hodně chlapům vadí. Poznala jsem jich dost a ţádnému nebylo po chuti, ţe vydělávám víc neţ on, ţe jsem málo doma a ţe zatím nechci rodinu. Tedy – teď uţ bych dítě i brala, ale zase není s kým.“ Pojmy mívají občas několik významů, takţe výraz singl označuje také člověka, který ţije sám a partnera nemá. U rozvodového soudu stojí nejčastěji ţeny mezi 35–39 lety. Podle psycholoţky Jitky Douchové mají singles některé charakteristické znaky. Jsou úspěšní v práci, obvykle mají vlastní byt či auto. Dbají na to, jak vypadají a jak vystupují. Práci a kariéru povaţují mnohdy za nejdůleţitější hodnoty svého ţivota. Společenské akce tráví obklopeni spoustou kamarádů a známých, přicházejí ale sami nebo pokaţdé v doprovodu jiného partnera. Jsou dlouho fixováni na rodiče či sourozence, kteří jim částečně „suplují“ partnera či partnerku. Mohou mít sklony k alkoholismu nebo k poruchám příjmu potravy. Fenomén singles zasahuje i do oblastí, kde bychom jejich význam moţná zas aţ tak nečekali. Ve Spojených státech mají značnou kupní sílu a vzhledem k tomu, ţe nemají mnoho platebních povinností, mohou více peněz utrácet za zábavu, módní novinky a za rekreaci. Z komerčního hlediska jsou proto velmi zajímavou skupinou. Perspektivy manţelství V současnosti existují legálně i vztahy, které by dříve nebyly myslitelné. Především moţnost souţití párů osob stejného pohlaví v rámci registrovaného partnerství, někde přímo sňatků. T 89 % případů se rozvedlo bez jasné příčiny – kvůli „rozdílnosti povah, názorů a zájmů" a kategorii „ostatní". Scénáře, podle kterých ţila generace rodičů, nefungují, spíše si dnes lidé tvoří své vlastní. Ve Spojených státech přibývá manţelství, kde není společná loţnice a kde páry spolu neţijí. Dalším logickým krokem by pak bylo umoţnit manţelské souţití více osob, jak je vlastní některým jiným kulturám. Poţadavek na to by zřejmě přišel z oblasti muslimské náboţenské tradice. Je ale pravděpodobné, ţe stejný nárok by vznesli i Evropané a Američané. Není vyloučeno, ţe právní úpravy, která umoţní nějakou formu kolektivního souţití, se dočkáme. Z dnešního hlediska si ale nedovedeme představit, jaké pozoruhodné mnohoúhelníky by mohly vzniknout. Sociologicky je potřeba se ptát, jakou funkci by něco takového ve společnosti plnilo. Přinejmenším lze odhadovat, ţe by se zmenšil počet opuštěných partnerů a dětí vyrůstajících v neúplných rodinách. Jaké by to přineslo nezamýšlené důsledky psychologické a sociální, nikdo netuší. Dalším logickým krokem by bylo umoţnit manţelské souţití více osob, jak je vlastní některým jiným kulturám. Další osud instituce manţelství je podobně nejasný. Mnoho párů odloţilo za globální ekonomické krize po roce 2008 rozvod, protoţe by přišel příliš draho.



Mnozí ţenatí a vdané mají různé aférky a seznamují se na internetových stránkách pro zadané, místo toho, aby ţili buď jasně ve „skutečném manţelství“, nebo zvolili „skutečný rozvod“. Vznikly páry, které jsou rozvedené, ale dál ţijí spolu, aby udrţely stabilní zázemí pro své děti. Jsou lidé, kteří uzavřeli předmanţelskou smlouvu a kaţdých pět let ji revidují. Nová je také idea manţelského sabatiklu (tak se říká tvůrčímu volnu, které si berou po čase univerzitní přednášející, aby mohli v klidu pracovat na svých odborných publikacích). Manţelé v takovém svazku po nějakou dobu ţijí odděleně, aby se k sobě po čase mohli s novým elánem vrátit. Na manţelství lze také nahlíţet jako na svazek trvající po dobu výchovy dětí, ne jako na celoţivotní svazek. Přibývá takzvaných „šedých rozvodů“, tedy rozvodů lidí ve věku 50 nebo 60 let. Existuje i představa, ţe by manţelství podle zákona automaticky „vypršelo“ třeba po sedmi letech a bylo třeba ho obnovit. Tradiční manţelství tedy zřejmě přeţije, vedle něj však bude existovat celá řada dalších vztahů, které lidé teprve teď objevují. Návrh na rozvod podává ve dvou třetinách případů ţena . Romana Jandourková je socioloţka, kulturní antropoloţka. Absolvovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy.

Soumrak filmových časopisů v Čechách 8.8.2014

mediaguru.cz str. 00 Mediaguru

Tisk

Digitální a tištěná verze časopisu jsou pro mediálního podnikatele Martina Černého odlišné světy. Časopis chápu jako reklamní nosič, říká Martin Černý, majitel společnosti Černá Hora – Media, která vedle Rádia Černá Hora vlastní ještě poslední výraznější pokus o mainstreamový filmový časopis na českém trhu Svět filmu. Zatím se zdá, ţe po magazínu Premiere půjde o další důkaz, ţe vydávat časopis, a to především s filmovou tematikou, je největší výzvou současného mediálního světa. Kontinuální vydávání Světa filmu skončilo v prosinci 2013, přičemţ na něj aţ v těchto měsících zkouší navázat letní dvojčíslo. Kolik bylo předplatitelů, kdyţ Svět filmu v prosinci končil? Bylo jich původně kolem dvou tisíc, coţ se postupně koncem roku sniţovalo. V jakém nákladu tehdy časopis vycházel? Největší náklad za poslední dobu byl na loňském ročníku filmového festivalu v Karlových Varech - tam se rozdávalo pět aţ šest tisíc výtisků červnového a červencového čísla. K tomu šel ještě menší počet výtisků do distribuce, celkem do deseti tisíc. To znamená, ţe časopis, který měl v začátcích (tedy v červenci 2010) náklad kolem 20 tisíc kusů, se v posledních měsících dostával do distribuce v počtu čtyř tisíc výtisků? Čtyři tisíce jsou v podstatě taková hranice, protoţe tisk je drahý. Pro nás by bylo samozřejmě nejschůdnější, kdyby si čtenáři vţdy volili, zda chtějí tištěnou nebo digitální verzi, a aţ na poptávku by vznikala nabídka. Pokud by si například čtenář někde 30. dne v měsíci zadal, ţe chce tištěnou verzi, pak do 5. dne měsíce příštího mu můţe dojít do pošty. Coţ by ale zase nemohlo stát méně neţ 60 aţ 80 Kč, tedy více neţ kolik Svět filmu doposud stál. V tištěné verzi se prodával za 44 Kč. Jak si představujete cílového čtenáře Světa filmu? Svět filmu bych přirovnal k časopisu o autech, ve kterém si lidé čtou většinou o tom, co si nemohou dovolit. A říkají si: „Jé, tohle bych chtěl, kdybych měl ty peníze.“ Coţ samozřejmě není přímo záleţitost našeho čtenáře, tedy filmového diváka, protoţe ten do kina jít můţe. Ovšem vybírá si a v tom mu náš časopis můţe pomoci. Proč v něm tedy nejsou recenze? Plné znění zpráv


Protoţe časopis chápu trochu jako reklamní nosič. Mám za to, ţe recenze čtou lidé, kteří se o to více zajímají, zatímco nenázorové články lidé, kteří na daný film pouze chtějí jít a na jejich základě se rozhodnou. Od února do května 2013 časopis existoval pouze v digitální podobě ve sluţbě Floowie. Jakým způsobem proběhl přechod z tištěné verze do digitální a posléze naopak? Není to tak, ţe by mezi těmi verzemi byl nějaký podstatný rozdíl. V podstatě digitální podoba je jen kopií tištěných stránek. To je moţná právě nevýhoda, jelikoţ by digitální časopis měl mít úplně jiný formát. Mělo by to vypadat trochu jinak. Nejde ani tak o transformaci, jen to místo do tiskárny pošlete provozovateli elektronické distribuce. To znamená, ţe rozdíl byl jenom v tom, ţe digitální verze přišla o fázi tisku a distribuce? Ano, jinak Svět filmu v tištěné i digitální verzi vznikal zcela totoţně. Kdyby to fungovalo do důsledků, tak obsah digitální verze by samozřejmě měl být širší. Moţnosti tam jsou, můţe se jít do detailů. Moje vize potom je, ţe by se Svět filmu mohl propojovat i s jinými databázemi. Digitální verze by skutečně neměla vypadat jako stránky, jimiţ listuji, ale měla by se mnohem více zakládat na nějakém posouvání a různých záloţkách. Jenţe uţ samotná příprava plánu, jak by takový digitální časopis mohl vypadat, stojí peníze. Třeba aţ padesát tisíc korun zaplatíme jen abychom si řekli, ţe to spustíme. Základní koncept ale můţe vyjít klidně i na sto tisíc korun. Digitální distribuce pak stojí kolik? To jsou minimální částky navíc oproti tištěné verzi, kde jen tisk přijde na 150 aţ 200 tisíc korun měsíčně, aby to mělo nějaký smysl. Nechal si Svět filmu měřit prodeje? Ne, to zase stojí peníze. Sluţby mediální agentury si Svět filmu zaplatil? V mediální agentuře jsem samozřejmě byl, ale pro tu není časopis s desetitisícovým nákladem atraktivní a lukrativní. Vy jste zároveň majitelem rádia Černá hora. Zkoušel jste nějak vyuţít moţnosti inzerovat v rádiu? Ano, my jsme zkusili navýšit náklad v některých krajích, kde jsme měli reklamu v rádiu, a zjišťovali, zda se vrátí menší remitenda. Coţ skutečně zafungovalo a v daných krajích se časopisy vyprodaly. Mimochodem Lubomír Káňa (předchozí majitel Světa filmu, pozn. red.) také kdysi zaplatil reklamu v televizi a i tehdy se zvedly prodeje. Jenţe v obou případech pouze dočasně. Jako kdybychom s tím neuměli pracovat – nezvedl se počet předplatitelů… Přitom facebooková stránka Světa filmu má kolem 90 tisíc fanoušků. Do Facebooku se investovalo? Přiznám se, ţe nevím. Nějaká iniciativa asi byla, ale nic masivního. Sám přiznáváte, ţe Svět filmu ve své digitální verzi plně nevyuţil potenciál. Jakým způsobem by to tedy podle vás mohlo fungovat jinak, lépe? Představuji si propojení časopisu s jeho digitální verzí pomocí nějaké aplikace na podobné bázi, jako je čtečka QR kódů. Kdy vy si vyfotíte časopis a od toho, co na dané stránce je, se pak začne odvíjet, co vám ukáţe aplikace. Takţe třeba vyfotíte film na obálce a v aplikaci se vám spustí související upoutávka. Kdyţ vyfotíte fotku z filmu Gravitace, tak tam můţe být rozcestník na George Clooneyho nebo na jiné filmy z vesmíru. A pak uţ ta aplikace běţí nezávisle na časopise. Vy osobně byste preferoval digitální nebo tištěnou verzi?



Vnímám digitální a tištěnou verzi jako dva světy, které mezi sebou bojují. A zatím vítězí ta digitální verze. Nemyslím si, ţe by nás jako časopis digitální příznivci zaplatili, jenţe na druhou stranu tisk stojí peníze. Mně osobně se ani ta digitální verze nelíbí, nejsem ani na Facebooku. Podle mého názoru svádí moderní svět trošku k tuposti. Zatímco v reálném světě kdyţ člověk někam přijde, musí se usmát, podat ruku, tak na Facebooku nemusí vůbec nic. Nepovzbuzuje to snahu se na něčem domluvit, něco udělat. Autor rozhovoru: Tomáš Miklica Rozhovor vznikl jako součást bakalářské práce na téma „Vliv elektronické distribuce periodik na tištěnou ţurnalistiku“ na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.

URL| http://www.mediaguru.cz/2014/08/soumrak-filmovych-casopisu-v-cechach/

Soumrak filmových časopisů v Čechách 8.8.2014

mediaguru.cz str. 00 Mediaguru

Internet & Mobil

Digitální a tištěná verze časopisu jsou pro mediálního podnikatele Martina Černého odlišné světy. Časopis chápu jako reklamní nosič, říká Martin Černý, majitel společnosti Černá Hora – Media, která vedle Rádia Černá Hora vlastní ještě poslední výraznější pokus o mainstreamový filmový časopis na českém trhu Svět filmu. Zatím se zdá, ţe po magazínu Premiere půjde o další důkaz, ţe vydávat časopis, a to především s filmovou tematikou, je největší výzvou současného mediálního světa. Kontinuální vydávání Světa filmu skončilo v prosinci 2013, přičemţ na něj aţ v těchto měsících zkouší navázat letní dvojčíslo. Kolik bylo předplatitelů, kdyţ Svět filmu v prosinci končil? Bylo jich původně kolem dvou tisíc, coţ se postupně koncem roku sniţovalo. V jakém nákladu tehdy časopis vycházel? Největší náklad za poslední dobu byl na loňském ročníku filmového festivalu v Karlových Varech - tam se rozdávalo pět aţ šest tisíc výtisků červnového a červencového čísla. K tomu šel ještě menší počet výtisků do distribuce, celkem do deseti tisíc. To znamená, ţe časopis, který měl v začátcích (tedy v červenci 2010) náklad kolem 20 tisíc kusů, se v posledních měsících dostával do distribuce v počtu čtyř tisíc výtisků? Čtyři tisíce jsou v podstatě taková hranice, protoţe tisk je drahý. Pro nás by bylo samozřejmě nejschůdnější, kdyby si čtenáři vţdy volili, zda chtějí tištěnou nebo digitální verzi, a aţ na poptávku by vznikala nabídka. Pokud by si například čtenář někde 30. dne v měsíci zadal, ţe chce tištěnou verzi, pak do 5. dne měsíce příštího mu můţe dojít do pošty. Coţ by ale zase nemohlo stát méně neţ 60 aţ 80 Kč, tedy více neţ kolik Svět filmu doposud stál. V tištěné verzi se prodával za 44 Kč. Jak si představujete cílového čtenáře Světa filmu? Svět filmu bych přirovnal k časopisu o autech, ve kterém si lidé čtou většinou o tom, co si nemohou dovolit. A říkají si: „Jé, tohle bych chtěl, kdybych měl ty peníze.“ Coţ samozřejmě není přímo záleţitost našeho čtenáře, tedy filmového diváka, protoţe ten do kina jít můţe. Ovšem vybírá si a v tom mu náš časopis můţe pomoci. Proč v něm tedy nejsou recenze? Protoţe časopis chápu trochu jako reklamní nosič. Mám za to, ţe recenze čtou lidé, kteří se o to více zajímají, zatímco nenázorové články lidé, kteří na daný film pouze chtějí jít a na jejich základě se rozhodnou.



Od února do května 2013 časopis existoval pouze v digitální podobě ve sluţbě Floowie. Jakým způsobem proběhl přechod z tištěné verze do digitální a posléze naopak? Není to tak, ţe by mezi těmi verzemi byl nějaký podstatný rozdíl. V podstatě digitální podoba je jen kopií tištěných stránek. To je moţná právě nevýhoda, jelikoţ by digitální časopis měl mít úplně jiný formát. Mělo by to vypadat trochu jinak. Nejde ani tak o transformaci, jen to místo do tiskárny pošlete provozovateli elektronické distribuce. To znamená, ţe rozdíl byl jenom v tom, ţe digitální verze přišla o fázi tisku a distribuce? Ano, jinak Svět filmu v tištěné i digitální verzi vznikal zcela totoţně. Kdyby to fungovalo do důsledků, tak obsah digitální verze by samozřejmě měl být širší. Moţnosti tam jsou, můţe se jít do detailů. Moje vize potom je, ţe by se Svět filmu mohl propojovat i s jinými databázemi. Digitální verze by skutečně neměla vypadat jako stránky, jimiţ listuji, ale měla by se mnohem více zakládat na nějakém posouvání a různých záloţkách. Jenţe uţ samotná příprava plánu, jak by takový digitální časopis mohl vypadat, stojí peníze. Třeba aţ padesát tisíc korun zaplatíme jen abychom si řekli, ţe to spustíme. Základní koncept ale můţe vyjít klidně i na sto tisíc korun. Digitální distribuce pak stojí kolik? To jsou minimální částky navíc oproti tištěné verzi, kde jen tisk přijde na 150 aţ 200 tisíc korun měsíčně, aby to mělo nějaký smysl. Nechal si Svět filmu měřit prodeje? Ne, to zase stojí peníze. Sluţby mediální agentury si Svět filmu zaplatil? V mediální agentuře jsem samozřejmě byl, ale pro tu není časopis s desetitisícovým nákladem atraktivní a lukrativní. Vy jste zároveň majitelem rádia Černá hora. Zkoušel jste nějak vyuţít moţnosti inzerovat v rádiu? Ano, my jsme zkusili navýšit náklad v některých krajích, kde jsme měli reklamu v rádiu, a zjišťovali, zda se vrátí menší remitenda. Coţ skutečně zafungovalo a v daných krajích se časopisy vyprodaly. Mimochodem Lubomír Káňa (předchozí majitel Světa filmu, pozn. red.) také kdysi zaplatil reklamu v televizi a i tehdy se zvedly prodeje. Jenţe v obou případech pouze dočasně. Jako kdybychom s tím neuměli pracovat – nezvedl se počet předplatitelů… Přitom facebooková stránka Světa filmu má kolem 90 tisíc fanoušků. Do Facebooku se investovalo? Přiznám se, ţe nevím. Nějaká iniciativa asi byla, ale nic masivního. Sám přiznáváte, ţe Svět filmu ve své digitální verzi plně nevyuţil potenciál. Jakým způsobem by to tedy podle vás mohlo fungovat jinak, lépe? Představuji si propojení časopisu s jeho digitální verzí pomocí nějaké aplikace na podobné bázi, jako je čtečka QR kódů. Kdy vy si vyfotíte časopis a od toho, co na dané stránce je, se pak začne odvíjet, co vám ukáţe aplikace. Takţe třeba vyfotíte film na obálce a v aplikaci se vám spustí související upoutávka. Kdyţ vyfotíte fotku z filmu Gravitace, tak tam můţe být rozcestník na George Clooneyho nebo na jiné filmy z vesmíru. A pak uţ ta aplikace běţí nezávisle na časopise. Vy osobně byste preferoval digitální nebo tištěnou verzi? Vnímám digitální a tištěnou verzi jako dva světy, které mezi sebou bojují. A zatím vítězí ta digitální verze. Nemyslím si, ţe by nás jako časopis digitální příznivci zaplatili, jenţe na druhou stranu tisk stojí peníze. Mně osobně se ani ta digitální verze nelíbí, nejsem ani na Facebooku. Podle mého názoru svádí moderní svět trošku k tuposti. Zatímco v reálném světě kdyţ člověk někam přijde, musí se usmát, podat ruku, tak na Facebooku nemusí vůbec nic. Nepovzbuzuje to snahu se na něčem domluvit, něco udělat. Plné znění zpráv


Autor rozhovoru: Tomáš Miklica Rozhovor vznikl jako součást bakalářské práce na téma „Vliv elektronické distribuce periodik na tištěnou ţurnalistiku“ na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.

URL| http://www.mediaguru.cz/2014/08/soumrak-filmovych-casopisu-v-cechach/

ČT: Míří k oblakům a také na filmový festival v Chicagu 8.8.2014

parlamentnilisty.cz str. 00 Česká televize

Tiskové zprávy

Dokumentární film Martina Duška K oblakům vzhlíţíme čeká mezinárodní premiéra. Uskuteční se v říjnu 2014 v Chicagu na 50. ročníku tamního mezinárodního filmového festivalu. Pořadatelé snímek zařadili do soutěţní sekce. Jemná love story vystihující ţivotní pocity současné vyřazené mladé generace, kterou diváci viděli poprvé letos v červenci na festivalu v Karlových Varech, vznikla v brněnském studiu České televize. Na 50. ročníku našeho festivalu chceme objevovat něco nového, uvádějí pořadatelé prestiţní filmové přehlídky v Chicagu na svých webových stránkách. A právě této představě film z prostředí českých tuningových srazů K oblakům vzhlíţíme odpovídá. Ráďa Pešek, hlavní hrdina snímku, ţije na severu Čech, ale mohl by být odkudkoliv v Evropě. Jeho pocity stagnace a vyprázdněnosti totiţ znají tisíce mladých lidí z mnoha zemí. Jeho jedinou jistotou je rozpadající se auto a řvoucí výfuk motoru. Počítá kaţdou korunu a kaţdá práce ho obtěţuje. Zkouší nové příleţitosti se stejným výsledkem. Pocit naplnění se mu nedostává. Jediná psychologická kotva, na kterou se můţe spolehnout, je de facto kus plechu a sen o tom, jak by jeho auto mohlo být něčím víc. Raději hladoví, neţ by neměl na benzín. Ve vztahu k jeho autu je jistá masochistická perverze. Není to tak, ţe poměr se ţenami ho neláká. Naopak. Ve filmu přechází od jedné známosti ke druhé. Kulisy, místo a dialogy jsou téměř totoţné, ale postavy se mění. I to je známka velké vyprázdněnosti. Stagnace. Nemá kam jít. Nemá za čím jít. “Z nudy svého všednodenního ţivota se Ráďa dvakrát ročně vykupuje účastí na tuningovém srazu,“ představuje svého hrdinu reţisér a scenárista Martin Dušek a dodává: “Jakmile však tento svět opustí, naráţí na realitu všedních dnů.“ Film vznikal dlouho a za náročných podmínek. Podle kreativní producentky ČT Kamily Zlatuškové však bylo úsilí celého štábu vynaloţeno smysluplně a reţisér Martin Dušek opět prokázal, ţe je v mnoha ohledech výjimečný tvůrce. “Mám radost, ţe ve výhradní produkci brněnského studia České televize vznikl další dokumentární film, který je schopen obstát v konkurenci velkých koprodukčních počinů v prestiţních českých i světových soutěţích,“ říká Kamila Zlatušková a dodává: “Domácí premiéra v soutěţní sekci festivalu v Karlových Varech a světová premiéra v USA je toho důkazem. Navíc jde vlastně o klasický televizní dokument, coţ je ţánr, který takzvané áčkové festivaly do svých soutěţí běţně nepouští.“ Mezinárodní filmový festival v Chicagu se uskuteční od 9. do 23. října 2014. Reţisér a scenárista Martin Dušek (*1978) vystudoval televizní ţurnalistiku na FSV UK v Praze a studoval dokumentární tvorbu na FAMU. Jeho celovečerní dokumentární debut Poustevna, das ist Paradies, který reţíroval společně s Ondřejem Provazníkem, byl na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě oceněn jako nejlepší český dokumentární film roku 2007. Film Ţeny SHR (natočil opět společně s Ondřejem Provazníkem) získal nominaci na Cenu Pavla Kouteckého 2010, na Evropskou televizní cenu Prix Europe 2011 a byl vybrán do soutěţe mezinárodního filmového festivalu Docaviv 2011 v Tel Avivu. Z další tvorby: Mein kroj, Rozezlení, Parta analog a další. Hana Orošová, tisková mluvčí TS Brno




Dienstbier se od dohody na sluţebním zákoně distancuje 7.8.2014

ct24.cz str. 00 vrm

Domácí

Praha - Ministr pro legislativu Jiří Dienstbier se nebude účastnit dalších prací na sluţebním zákonu. Vláda se včera s opozicí dohodla na tom, ţe z normy vypustí institut generálního ředitelství – a původně samostatnou, zastřešující instituci přesune pod ministerstvo vnitra. Podle Dienstbiera se tím ale zákon "zprzní" a nedojde k avizovanému odpolitizování českého úřednictva. Stejné výhrady vznáší i odbory a iniciativa Rekonstrukce státu. Původní vládní návrh zákona o státní sluţbě počítal se vznikem generálního ředitelství, které mělo od nového roku zastřešovat a personálně řídit celou českou byrokracii. Podle opozičních stran ODS a TOP 09 by tím ale vznikla mocná "citadela úřednické šlechty" (slova M. Kalouska) a vládu nakonec donutily k ústupku. Tzv. superúředníka, čili generálního ředitele státní sluţby, má nově nahradit náměstek pro státní sluţbu na ministerstvu vnitra. To se bude o správu byrokracie dělit s ministerstvem financí. "Je to ústupek vyděračské taktice pana Kalouska a za takovéto prznění kvalitního koaličního návrhu odmítám převzít zodpovědnost," reagoval Dienstbier a varoval před tím, ţe Brusel počítal s původní verzí normy. "Nejsem schopen garantovat, ţe tento návrh zajišťuje naplnění podmínky pro čerpání evropských peněz." Na dalším jednání vlády poţádá o to, aby kabinet jednáním s Unií pověřil někoho jiného; navrhuje ministryni pro místní rozvoj Jourovou. "Pan Dienstbier chce, aby bylo více ţen v politice, ale předvádí nám tu nejhorší muţskou vlastnost, a tou je ješitnost," reagovala na Dienstbierův postoj poslankyně ODS Jana Černochová. "V České republice existuje parlamentní demokracie, kde má kaţdý zástupce politické strany právo přesvědčit své kolegy o tom, ţe jeho názor je moţná lepší, neţ byl návrh zákona," řekla v Událostech, komentářích. Dienstbierovi ale na dohodě nejvíce vadí, ţe někdejší generální ředitelství přijde o moţnost podílet se na výběru státních tajemníků (tzn. trvalých náměstků). Nově je má jmenovat vláda na návrh ministra. "Zpolitizoval se výběr jednotlivých státních tajemníků na ministerstvech," varuje. Středula: Opozice zvítězila na celé čáře, premiér podlehl jejímu tlaku Změny ve sluţebním zákoně tvrdě kritizují i odbory."Jsme rozezleni, nespokojeni a myslíme si, ţe to neprospěje České republice," prohlásil předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. "Vláda zásadním způsobem rezignovala na nezávislost státní správy. Ta podle nového modelu v ţádném případě nezávislá nebude, bude pod kuratelou politiků, a to tak silnou, jak si opozice přála." Opozici obvinil z toho, ţe hrozbou obstrukcí jen zneuţívá mezery v jednacím řádu sněmovny k vyděračským praktikám. Odborový svaz státních orgánů a organizací potom dodal, ţe jde o jasné porušení dohod v rámci tripartity, kde prý na ţádném jednání poţadavky na změny v návrhu sluţebního zákona nezazněly; Středula dodává, ţe jiţ také vyzval premiéra i ministra financí ke společnému jednání. Výhrady vznáší také Lenka Petráková, ředitelka Oţivení, jedné z organizací sdruţených v Rekonstrukci státu. Právě Rekonstrukci státu se tři čtvrtiny současných poslanců před volbami zavázali k přijetí protikorupčních zákonů, z nichţ jeden je i ten o státní sluţbě. Nyní Petráková uvádí, ţe vznik generálního ředitelství státní sluţby nebo jiného nadresortního orgánu je podle ní zcela zásadní a nezbytný pro odpolitizování státní správy. Obdobně hovoří i parlamentní Úsvit. "Vláda bude drţet celou státní správu v hrsti a řídit ji pomocí svých politických exponentů tak, jak je tomu dnes," prohlásil šéf poslanců Úsvitu Radim Fiala. Sobotka: Zvítězil zájem občana a zdravý rozum Sociální demokracie, jeţ ještě počátkem týdne označovala existenci generálního ředitelství za nezbytnou, ovšem tvrdí, ţe sníţení vlivu politiků na úředníky nezavře dveře ani nová verze sluţebního zákona. "Nevzdali jsme se základních principů, kdy se musí udělat čára mezi politikou a nezávislou státní správou. Mění se spíš způsob, čili ţe nepůjde o samostatný orgán," uvádí místopředseda socialistů Zaorálek. Včerejší dohoda s pravicí je podle něj dobrý krok, protoţe revidovaná novela "má ve sněmovně šanci na velkou podporu".



Sám premiér potom prohlásil, ţe zaţehnáním obstrukční blokády, kterou hrozila opozice, se vládě otevírají dveře k další práci a schvalování potřebných norem: "Ještě měsíce bychom se mohli v parlamentu dohadovat s opozicí a neprojednali bychom jediný zákon. Včera zvítězil zájem občana a zdravý rozum." Finance z evropských fondů prý v ohroţení nejsou a Dienstbierův krok – odchod od přípravy zákona – povaţuje za logický: "Odpovědnost za přípravu zákona se přesouvá z Úřadu vlády na ministerstvo vnitra, a je tedy zcela logické, ţe ji bude zajišťovat ministr vnitra Chovanec." Podle vicepremiéra Babiše pak Dienstbier pouze neunesl prohru, která je "ale z hlediska přijetí zákona zcela marginální". Politoloţka Dvořáková: Včerejší dohoda sluţební zákon vykastrovala Minimálně rozpaky potom vzbuzuje včerejší dohoda u politických analytiků. Depolitizace státní správy není momentálně nijak zabezpečena, protoţe zákon čekají úpravy. "Povaţuji to za naprosto špatný kompromis," řekla politoloţka Vladimíra Dvořáková. Útok na generální ředitelství povaţuje za cílenou snahu zabránit tomu, aby vzniklo prostředí, které omezuje korupci. "A tím, ţe se generálního ředitelství vzdali, je celý zákon vykastrovaný." Výhru podle politologů nemůţe slavit ani opozice, protoţe transformace generálního tajemníka v náměstka na vnitru ještě nezaručuje, ţe bude mít niţší pravomoci – coţ byla jedna z věcí, o něţ ODS a TOP usilovaly. "Včerejším večerem vše začíná znovu," uvádí politolog z Fakulty sociálních věd UK Kamil Švec. "V ţádném případě nejde o jednoznačné vítězství opozice. Představa, ţe něco získala tím, ţe superúředníkem bude náměstek na ministerstvu vnitra, je velice iluzorní," soudí komentátor Českého rozhlasu Plus Jiří Berounský. Právě před neúměrným posílením vnitra varují komunisté. Podle ministra Milana Chovance jde ale o zbytečné obavy. Politického náměstka bude prý ministr ovlivňovat jen okrajově. "Je to pozice ministerstva vnitra, a ne moje," zdůraznil. Koalice a opozice se ve sněmovně zase tak často nedohodnou. Naposledy to dokázaly v roce 2013, kdyţ dolní komora vyslovila nedůvěru vládě Jiřího Rusnoka a sama se rozpustila. V roce 2010 pak například shodně prošel zákon o omezení podpory na obnovitelné zdroje.

URL| distancuje/

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/282426-dienstbier-se-od-dohody-na-sluzebnim-zakone-

V Plzni bývá praţská atmosféra, míní Vladimír Novotný 7.8.2014

Domaţlický deník str. 10 IVO FENCL

Kultura regionu

Plzeň – Literární historik, kritik, editor, publicista a překladatel Vladimír Novotný je jiţ od podzimu roku 2002 také šéfredaktorem Plzeňského literárního ţivota neboli PLŢe, jak setomutočasopisu,vněmţ prostor k publikování dostávájí regionální autoři, říká. Vladimír Novotný, ač Neplzeňan, má tak výrazný vliv na regionální literární ţivot. * Co je vám odměnou za léta práce s časopisem PLŢ, který jste vymyslil a zaloţil? Tak pozor: s myšlenkou, ţe by měl a mohl v západočeské metropoli vycházet literární časopis, přišla Jana Horáková z Knihovny města Plzně. To ona je „matkou PLŢe“. Já se k tomu nachomýtl asi jako jediný, kdo v té v době v Plzni věděl, jak se takový časopis dělá. Celé léto 2002 jsme si o tom povídali, Jana uţ byla netrpělivá, chtěla vidět konkrétní kroky, ale my promýšleli koncepci časopisu, která funguje uţ dvanáctý rok. Hodně nám tehdy pomohli Josef Hrubý a Dana Svatková. A odměna? Radost z toho, ţePLŢpořád vychází. Ţe pořád nepatří do nějakého kontejneru. Kromě toho „dělat“ PLŢe víceméně na koleně, věčně s málo penězi, to je i kouzelné dobrodruţství. * Ale pohybujete se více kraji. Inspirovaly vás třeba Pardubice a tamní autoři a studenti? Plné znění zpráv


Nedávno vyšel rozhovor s jedním z mých doktorandů, kterývzpomínal,jakjsemsiho jednou zavolal a uloţilmu,aby jednak v Pardubicích zaloţil literární časopis, jednak aby se stal předsedou Střediska východočeských spisovatelů. Na obojí došlo. V Pardubicích vychází velice utěšený čtvrtletník Partonyma, na jehoţ vydání se podílí celá řada mých posluchačů. Je ale otevřen mladším i starším autorům téţ odjinud, není to regionální literární časopis jako plzeňský PLŢ. Pro pardubické studenty mám jen slova chvály, pokud si je ovšem zaslouţí. Nekonečná je ovšem praţská literárníinspirace,byťobčask ničemu neinspiruje. * Jste znám jako kritik, který raději přistoupí na osobní rozkol s kolegou, neţ aby přimhouřil oči a pokřivil některá prověřená hlediska. Je to snadné, je to samozřejmost? Snadné to není ani trochu, kolikrát to tuze bolí, má-li se však člověk povaţovat za literárního kritika (těch je v českých zemích kolem šesti sedmi), a to můţe být i úděl, musí to být i samozřejmost. Kritik nemhouří a nekřiví, zatímco recenzent „podělkář“ mhouří a křiví, tudíţ lţe. Nebo, častěji, lakuje na růţovo. Případně nerozumí, coţ je nejhorší, a přesto posuzuje. Navíc je to pokaţdé různé: jednou autor vydá dobrou knihu, podruhé vydá špatnou či naopak. Takţe i prověřená hlediska se flexibilně obměňují. * V poslední době jste nešetřil Středisko západočeských spisovatelů, hlavně jeho minulé vedení, a kritizujete i praţskou Obec. Co je podle vás dnes nejhorší na těch spolcích? Uţ v roce 2004 jsem se připojil ke skupině renomovaných literátů, kteří se bláhově pokoušeli reformovat Obec spisovatelů: zle jsme splakali nad vejdělkem. Nejde to: Obec je uţ nereformovatelná, i kdyby se topila v penězích. Uţ dlouho není z pohledu literární současnosti k ničemu. Minulé vedení Střediska západočeských spisovatelů samo sebe hejčkalo jak v peřinkách, všem se to líbilo, vedení obzvlášť, našlo si k tomu i „peřinkáře“, leč paradoxně je dnešní Středisko stále ještě reformovatelné – na rozdíl od Obce. Jenabymušlo o ţivou literaturu v regionu. A kéţ by získalo na svou stranu mladé autory, v jejichţ očích je zatím dosti pro smích. * Zamlouvá se vám něco na Plzni, pokud odhlédnete od literatury? To je asi nedorozumění: mám Plzeň rád, jezdím do ní rád, na některé plzeňské lokality včetně pohostinských nebo antikvariátních se vysloveně těším – a především je v Plzni nebo v jejím okolí spousta báječných lidí, z jejichţ přátelství se raduji. Ivo Hucl, Dagmar Kuncová, Jan Sojka… Samozřejmě je v ní stejně jako v jiných městech plno lhářů a lenochů, jejichţ počínání by se nemělo zamlouvat nikomu. Ti by měli zmizet i s esteticky odpudivými kašnami na náměstí, usadili by se však v jiném městě a tamější neřády vypudili naopak do Plzně, ať zase škodí někde jinde. Moţná mi to nebudete věřit, ale v Plzni bývá v mnoha ohledech vysloveně „praţská“ atmosféra. Ale kvůli tomu do ní nejezdím. * Víme, ţe jako dobrý kritik musíte především dost číst, a zajímalo by nás, jak identifikujete autory a knihy, které naopak pomíjíte uţ po prvním doteku. To je pouze otázka estetické zkušenosti. A samozřejmě literárněkritické zkušenosti. Dobrý lékař také pozná skoro na první pohled, o jaký neduh jde, co pacienta suţuje – a dobrý kritik by tvůrčí neduhy a svízele měl rovněţ poznat skoro okamţitě: z kvality jazyka, literární řeči, z (ne)umění dialogu, z typu líčení… Z toho, jak někdy literáti neuměle napodobují, jak podléhají nenáročným módám. Příběh se dá vyprávět jen určitým mnoţstvím způsobů, a to se téţ dá rozpoznat hned. Pravda, měl by mít člověk načteno aspoň několik tisíc knih různých podob, aby se orientoval při hodnocení – a také trocha literární teorie nikoho nezabije. * Máte za sebou dlouhou řadu publikací, sta článků a taky mnoho vystudovaných muţů a ţen, coţ bude jistě zhodnoceno, ale jste kritik, takţe: Dokázal byste prozradit, co s odstupem povaţujete za svůj vlastní největší omyl? Jen papeţ je prý neomylný a i tzv. papeţové literární kritiky se mýlí, dokonce se leckdy mýlí. Jenţe kdo nemá názor, ten se mýlit nemůţe, názoru nemaje. A kdo nerozumí kumštu, také s tzv. omylem nepřijde do styku. Vlastně ani s literaturou. Byly časy,kdyse nesmělo ani naznačovat, cimrmanovskyřečeno,akdyţse člověk přesto snaţil naznačovat, kolikrát dost směšně balancoval na laně. A občas padl na zadeček. Bylo by komické nepřiznatomyl,lečnejhoršíje, kdyţvámobčas půlku kritiky, pokaţdé tu analytickou, bezohledně vyškrtnou. Místo zanícené recenze je tu pak bezpohlavní informace, a to je mnohem horší neţ omyl. Ten přece lze napravit.



VLADIMÍR NOVOTNÝ • Narodil se v roce 1946 v Praze • Po absolvování Filozofické fakulty UK a vědecké aspirantuře na Univerzitě Palackého v Olomouci pracoval v redakcích odborných a literárních časopisů • Jedenáct let strávil v nakladatelství Odeon a v letech 1990- 1999 v Ústavu pro českou literaturu AV ČR. • Před dvaceti lety začal na FSV UK přednášet českou a světovou literaturu • Vedl semináře tvůrčího psaní na Literární akademii • Od roku 1999 učil na Západočeské univerzitě v Plzni • Nyní je docentem na FF Univerzity Pardubice • Napsal řadu knih, například Problémy a příběhy. Od Puchmajera k Páralovi (2001), Mezi moderností a postmoderností (2002), Paradoxy a paralely (2006), Ta naše postmoderna česká (2008), Plzeňskou literární vlasti(ne)vědu (2012) nebo knihu záznamů Řádečky (2014) Foto popis| VLADIMÍR NOVOTNÝ, literární teoretik i aktivní autor, je od roku 2002 šéfredaktorem časopisu PLŢ. Foto autor| Foto: archiv V. Novotného Region| Západní Čechy

Dienstbier prý dostal se sluţebním zákonem velkou lekci. Teď to od něj schytá Sobotka, tuší experti 7.8.2014

parlamentnilisty.cz str. 00 Jiří Hroník

Politologové

Dohoda vládní koalice s pravicovou opozicí TOP 09 a ODS o podobě sluţebního zákona je podle politologa Jana Kubáčka prohrou ministra Jiřího Dienstbiera, který měl přípravu novely na starosti. Jde o signál, ţe zdaleka nemá tak pevnou pozici, a navíc opět doplácí na to, ţe je příliš sebestředným politikem. Za hodně nestandardní lze navíc povaţovat skutečnost, ţe si ministr bez portfeje vytvořil na Úřadu vlády téměř duální tým o stejné početnosti jako má premiér. Málokdy vídaným jevem skončilo jednání zástupců všech parlamentních stran o novele zákona o státní sluţbě. Vládní koalice si totiţ padla s pravicovou opozicí TOP 09 a ODS kolem krku, coţ předznamenává společné hlasování a takřka jistotu, ţe zákon začne platit 1. ledna 2015. Nevznikne generální ředitelství státní správy, jak původně vládní politici chtěli, ale nahradí jej náměstek pro státní správu na Ministerstvu vnitra. Dohodnuté znění se nezamlouvá KSČM, jejímuţ předsedovi Vojtěchu Filipovi vadí extrémní posílení pravomocí vnitra a vnímá ho i jako velký ústupek pravici. Nespokojené s výsledkem je i hnutí Úsvit. Ani s odstupem 24 hodin netají šéf nejsilnější opoziční strany rozčarování z výsledku jednání a z faktického vítězství pravicové opozice TOP 09 a ODS. “Má to dvě základní příčiny: Nejednotu koalice v diskuzi o samotné podobě zákona spojenou s amatérismem při projednávání a také strach z toho, ţe by namísto nich do toho mohl zasáhnout prezident. Je to postoj slabošský, kdyţ o tom nechají rozhodovat ty, kteří byli ve volbách před necelým rokem zásadně občany odmítnuti,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz předseda KSČM Vojtěch Filip, ţe podobu tak důleţitého zákona určily vlastně strany, které v minulých volbách propadly. Zákon měl zajistit odpolitizování státní správy, coţ se ale nestane Zástupci hnutí Úsvit na schůzce marně poukazovali na to, ţe se touto podobou sluţebního zákona vlastně nic nezmění. “Nám šlo o to, aby zákon zajistil odpolitizování státní správy, aby se vytvořila profesionální státní správa, která by státu byla k něčemu dobrá. To jednání bylo ale jinak velmi poklidné a spočívalo v tom, ţe zástupci TOP 09 a ODS řekli, ţe je to pro ně velmi dobrý návrh a ţe pro něj budou hlasovat. My za hnutí Úsvit a také komunisté jsme řekli, ţe máme výhrady a ţe bychom o tom chtěli dále ještě jednat. No a tím vlastně celá schůzka skončila,“ líčí pro ParlamentníListy.cz předseda poslaneckého klubu hnutí Úsvit Radim Fiala. Výsledek dohody podle něj zachovává status quo. “Vláda bude zase řídit celou státní správu pomocí svých politických exponentů, které si tam samozřejmě můţe dosazovat úplně stejně, jako je to dnes. Sice se odvolává na to, ţe je to podobný systém jako v Německu, ale uţ zapomíná dodat, ţe v Německu jsou tito státní tajemníci a vrchní ředitel jmenováni na doţivotí. To znamená, ţe mohou lépe odolávat různým politickým tlakům. Kdeţto tady přijde jakákoli vláda a bude ty pozice obsazovat tak, aby slouţily jejím politickým zájmům. Z toho důvodu pro tenhle zákon, pokud bude takto koncipován, hlasovat nemůţeme,“ vysvětluje šéf poslanců hnutí Úsvit. Nikdo neřekl, proč se jednání nezúčastnil ministr Dienstbier Plné znění zpráv


Podle předsedy ODS Petra Fialy se ukázalo, ţe občanští demokraté měli pravdu, kdyţ dosavadní podobu zákona kritizovali. “K dohodě o znění sluţebního zákona přispěla ochota spolu normálně u kulatého stolu mluvit a vyříkávat si pro a proti, coţ by měla být v politice běţná věc,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz první místopředsedkyně poslaneckého klubu ODS Jana Černochová, proč mohla z jednání odcházet spokojena. “Chápu, ţe se teď opozice musí bít v prsa a snaţit se z toho získat psychologicky a symbolicky maximum. Ale je pravdou, ţe se dosáhlo rozumného kompromisu, kde opozice získala body, ale zase koalici úplně nepřeválcovala a premiér ustál solidní kompromis a neztratil tvář. Mohla by tak projít norma, která je funkční a zároveň garantuje samostatnost a jistou nezávislost úředníkům, ale politickým ministrům i funkčnost státní exekutivy,“ říká pro ParlamentníListy.cz Jan Kubáček, politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Ze schůzky, která dohodu většiny parlamentních stran na podobě novely stvrdila, se omluvil kvůli jiným povinnostem ministr bez portfeje a zároveň předseda Legislativní rady vlády Jiří Dienstbier, který měl přípravu sluţebního zákona na starosti. “Samozřejmě jsem se ptal, proč na jednání pan Dienstbier není, ale nedozvěděl jsem se to. Mohu jenom spekulovat, ţe snad došlo k nějaké výměně názorů, ale nevím to, nikdo mi na to neodpověděl,“ konstatuje předseda poslaneckého klubu hnutí Úsvit Radim Fiala. “Myslím, ţe pan Dienstbier na včerejším jednání nikomu nechyběl,“ glosuje ministrovu neúčast Jana Černochová. To bylo řečí, o jak klíčovou normu se jedná Dienstbierovu neúčast na jednání povaţuje politolog Jan Kubáček za velice nestandardní, protoţe právě on byl za návrh zcela zodpovědný. “Sám zdůrazňoval, ţe je to naprosto klíčová norma z důvodu apolitizace státní správy, ale i klíčová norma pro čerpání budoucích evropských peněz. A náhle se podle toho nechová, není tomu finále přítomen, aby nějakou osobní zárukou a argumentací zkusil při vyjednávání získat a dojednat maximum, nebo přinejmenším ustát tu svou pozici,“ podivuje se Jan Kubáček. “V bitvě o sluţební zákon Jiří Dienstbier prohrál proto, ţe příliš přitvrdil. Pokud by měl variantu B, připouštěl ji, respektive měl ji připravenou a posléze ji předloţil a získal pro ni širokou podporu, tak by svou pozici ustál a neztratil by tvář. Takhle byla po celou dobu vyjednávání jeho jediná reakce, ţe pověstně dupal na plyn a odmítal to jakkoli korigovat brzdou nebo jakýmkoli vyjednáváním. Ztrácel tak podporu i ve vlastní domovské straně, nemluvě mezi nejbliţšími partnery ve vládě, natoţ u opozičních stran,“ upozorňuje politolog, ţe se ministr uţ jen kvůli tomu, jak dlouho se nepovedlo zákon uvést v ţivot, mohl při taktičtějším postupu tvářit jako ten, kdo konečně uspěl. Sebestředný politik si na Úřadu vlády vytvořil duální tým Doplatil však na to, ţe to pojal příliš osobně a takovým příliš jájínkovským principem. “O to víc, ţe během těch jednání jeho pozici opustil premiér, uţ předtím jeho viditelní spolubojovníci ze sociální demokracie, během dne pozici velmi výrazně korigovali i koaliční partneři. Takţe pro diváky vnitřního politického dění je to signál, ţe Jiří Dienstbier zdaleka nemá tak pevnou pozici a ţe opět doplácí na to, ţe je příliš sebestředným politikem. Je u něj zřetelná absence týmového hráčství a tratí na ní jak ve svých domovských vodách sociální demokracie, tak i ve vládní koalici, nemluvě o poslaneckém prostředí. Ostatně to uţ zaţíval v Senátu,“ podotýká Jan Kubáček. V té souvislosti zmiňuje i jistou dvojkolejnost na Úřadu vlády, s níţ je ministr bez portfeje, který má na starosti lidská práva a rovné příleţitosti, a zároveň předseda Legislativní rady vlády spojován. “Je takovým veřejným tajemstvím, ţe Jiří Dienstbier si na Úřadu vlády vytvořil téměř duální tým o stejné početnosti jako premiér, coţ je hodně nestandardní. V minulosti tomu tak nikdy v situaci ministra pro legislativu či v situaci ministra bez portfeje nebylo, vţdy měl tým mnohonásobně menší, tenčí, odborně se skládal spíše z externistů a šlo spíše o poradenství zvenku,“ srovnává pro ParlamentníListy.cz politolog Jan Kubáček počínání Jiřího Dienstbiera a jeho předchůdců. Promyšlená výpomoc se uţ Dienstbierovi a jeho souputníkům vyplatila Za zajímavé povaţuje i to, ţe si Jiří Dienstbier přivedl s sebou nejen celou řadu odborníků na problematiku lidskoprávní a sociální legislativy, ale také řadu “spolubojovníků“ do nejvyšších pater Úřadu vlády. “Třeba i do sekcí, které s jeho zaměřením ani tak nesouvisí. Ať je to sekce mediální a vnějších vztahů, tak i další Plné znění zpráv


jakoby logistické sekce na Úřadu vlády. Ukazuje se, ţe Jiří Dienstbier dál plánuje být tím solitérem, plánuje si vytvořit svým způsobem stínový a v mnoha ohledech duplicitní úřad vůči agendě premiéra,“ konstatuje politolog. A tím vším jako by se táhla červená nit v podobě volebního sjezdu ČSSD v březnu 2015. “Na jaře příštího roku můţeme očekávat jistý emancipační střet Jiřího Dienstbiera a dalších kandidátů na vysoké funkce v sociální demokracii. Myslím si, ţe uţ i premiér cítí, ţe ta výpomoc tehdy na podzim loňského roku byla opravdu naprosto promyšlená a ţe uţ byla vybrána za cenu vysokých mocenských pater pro Jiřího Dienstbiera i jeho souputníky,“ připomíná Jan Kubáček schůzku některých špiček ČSSD s prezidentem, coţ v konečném důsledku pomohlo senátoru Dienstbierovi k vládnímu křeslu. Na řadě uţ nebude jen Hašek a spol., ale i předseda Sobotka “Dá se očekávat, ţe příští atak uţ se povede nejen vůči Michalu Haškovi a řadovým místopředsedům, ale do té skupiny uţ bude přibrán i Bohuslav Sobotka. Zkrátka Jiří Dienstbier uvaţuje jako samostatný střelec, jako samostatná bojová jednotka a jako solitér politiky. A k tomu si, podle toho, co víme z Úřadu vlády, vytváří samostatnou bojovou jednotku, která je zcela nezávislá na premiérovi, coţ je poměrně unikátní. V podstatě obdobný princip má pouze jeden člen vlády, a to ministr financí,“ naznačuje politolog Jan Kubáček, ţe prohru o sluţební zákon nemusí Jiří Dienstbier uţ v blízké budoucnosti nechat jen tak.


Nestřílejte na pianistu! 7.8.2014

Právo str. 03 Příloha - Salon VERONIKA TRESTROVÁ

Mediální analytik Milan Šmíd o „hypotékových novinářích“ a krizi v ČT Milan Šmíd (1944) pracoval dvacet let v Československé televizi. Do letoška působil na Fakultě sociálních věd UK, kde se věnoval především proměnám tuzemského televizního vysílání v historických souvislostech. Reflexe mediálního dění publikuje mj. na vlastních stránkách louc. cz. * Jak lze z dnešního pohledu hodnotit polistopadovou transformaci tuzemského televizního vysílání? Myslím si, ţe nedopadla nejhůř, i kdyţ si všichni stěţují, ţe Česká televize stále není dostatečně odpojená od politiky. Kaţdá televize veřejné sluţby bude ale vţdy svým způsobem státotvorná, bude s vládnoucím establishmentem nějakým způsobem souznít. Nesouvisí to jen se zákony a s televizními řediteli, často je to otázka vědomé či podvědomé autocenzury. A co se týče například financování, jsme unikát v postkomunistické Evropě v tom, ţe ČT byla a je finančně soběstačná, nepotřebuje státní dotace, zatímco jinde, třeba na Slovensku, v Maďarsku či v Bulharsku, se bez nich neobejdou. * Jaký byl vývoj v ostatních postkomunistických zemích v porovnání s námi? Nejhůř na tom je maďarská veřejnoprávní televize, která měla po roce 1989 sloţitou historii a dnes je její podíl na sledovanosti zhruba mezi 10 a 15 procenty. V Bulharsku je televize silně provázaná s vládou – kdykoliv se měnila vláda, měnil se vţdy i televizní ředitel. Podobné to bylo na Slovensku za Mečiara. V Polsku zase vývoj ovlivnil zákon, podle něhoţ vysílací licenci mohla dostat jen polská společnost, v níţ cizinci směli mít maximálně třetinový podíl. Tím pádem zahraniční kapitál, který k nám vlétnul velice razantně s Novou, do Polska nijak nespěchal. Ve srovnání s našimi východními sousedy jsme na tom tedy poměrně dobře, včetně vyváţenosti duálního systému vysílání. Ten by měl fungovat tak, aby veřejnoprávní televize nebyly natolik silné, ţe by neumoţnily existenci soukromého sektoru, který je svým způsobem zpestřením nabídky. Na druhé straně komerční sektor by neměl být tak silný, aby marginalizoval vysílání veřejné sluţby. Je to otázka rovnováhy. * Jak lze takovou rovnováhu zajistit? Dřív se ovlivňovala udělováním frekvencí. Dnes, po digitalizaci, uţ hraje roli především způsob, jakým je rozdělována reklama. Všimněte si, ţe ČT měla uţ od roku 1993 reklamu omezenou na jedno procento Plné znění zpráv


vysílacího času. Panoval zde názor, ţe by soukromý sektor měl dostat přednost, ČT se zdála moc silná, byly obavy, ţe by znemoţnila rozvoj komerčního vysílání. * Mluvil jste o postkomunistických zemích. Jak si na tom ale stojíme ve srovnání se Západem? Do kvality vysílání v některých vyspělých západních demokraciích máme daleko. Je to však také problém prostředků. Pořád se poměřujeme s BBC, ale je rozdíl, jestli vybíráte poplatky od tří a půl miliónu domácností jako u nás, nebo od dvaceti šesti miliónů jako ve Velké Británii. Nehledě na výši poplatku, který je u nás niţší. Takţe: Nestřílejte na pianistu, hraje nejlíp, jak umí! Vţdy se najde někdo, kdo bude nespokojen. Mně však trochu vadí, ţe mnozí kritici se nejsou schopni povznést nad vlastní subjektivní divácké záţitky a neumějí se podívat na program ČT s odstupem a v širší perspektivě. * Jak se díváte na nedávnou krizi kolem České televize, která je spojována hlavně s osobou Daniely Drtinové? Do této aféry jsem se lehce zapletl. Kdyţ se objevily první zprávy o stíţnosti 23 redaktorů na vedení zpravodajské redakce, trochu jsem se naštval na novináře, kteří byli s věcí rychle hotovi a hned do světa hlásali: V České televizi je nastolena cenzura. Vytáhl jsem si z archívu všechny redaktory vyjmenované případy, zhlédl je a porovnal se stíţností. Kladl jsem si otázku: Zamlčela Česká televize něco, co by veřejnost měla vědět, nebo nezamlčela? Jak jsem zjistil, téměř o všem se ve vysílání mluvilo. Od prostředníčku na Vltavě a pískání na Zemana po Schwarzenbergovy stíţnosti na lţivý inzerát a Zemanovu virózu. Pravda, ne vţdy v tom vysílacím čase, který by si někteří přáli. * Co tedy bylo v konečném důsledku příčinou odchodu Drtinové? U případu Drtinová se slilo dohromady několik věcí. Dostala se do konfliktu s ředitelem, svým jménem zaštítila stíţnost redaktorů, kteří neměli odvahu vylézt z anonymity. Podle mého názoru mezi nimi byli dřívější vedoucí, kteří zákonitě mají vůči svým nástupcům výhrady, a asi tam byli i ti mlaďoši, kteří jsou skutečně přesvědčeni o tom, ţe prosazování editoriální politiky je cenzura. Rada ČT pak stíţnost vůbec nezvládla. Měla ji projednat. Aco udělala? Rozhodla, ať se k tomu vyjádří generální ředitel. Komise, kterou tehdejší předseda Ra dy ČT Milan Uhde na konci projednávání stíţnosti navrhoval, měla začít fungovat hned od začátku. * Daniela Drtinová po svém odchodu vsadila na internetovou televizi DVTV. Myslíte, ţe má tenhle projekt budoucnost? Pokud ho bude vydavatelství Economia dlouhodobě financovat, jistá budoucnost by tady byla. Nejde však jen o sledovanost, ale také o prestiţ a citovanost média. Uţ jste někde našla nějakou citaci z rozhovorů, které tam dělají? Já ne. Ale třeba se to změní. * Zaujal mě váš pojem „hypotékový novinář“. Myslíte si, ţe změny ve vlastnictví médií vedou k větší autocenzuře nebo k obavě jít do kontroverzních témat? Ano, myslím si, ţe se zvýšila autocenzura. Je to umocněno tím, ţe se stále více šetří, ţe novinářů je hodně a míst málo. S hypotékou na krku si budete rozmýšlet, jestli půjdete do konfliktu s vydavatelem. Hodně také záleţí na šéfech jednotlivých médií. Andrej Babiš si nechal sepsat etický kodex od Karla Hvíţďaly. Já jsem ho četl a je pravda, ţe vlastník podle něj nemá téměř ţádná redakční práva, o všem rozhoduje šéfredaktor. Jenomţe co kdyţ se tento šéfredaktor rozhodne bezvýhradně slouţit nikoli veřejnosti, ale vlastníkovi? * Dokáţou Češi vnímat média kriticky? Zeptejte se výzkumných agentur, já to nevím. Kdyţ ale vidím, jak lidé dají na to, co si přečtou, kdo ví kde, jsem vţdy trochu zklamaný. Klasickým příkladem je Ukrajina. Je neuvěřitelné, jak úspěšná u nás byla ruská propaganda, jak lidé věřili dezinformacím, které se do Česka dostávaly přes internet. Naopak v oficiálním zpravodajství o událostech na Ukrajině nebyla odvaha ukázat uţ na samém počátku také kriminální ţivly, které v rámci Majdanu působily. Nevyčítal bych to zpravodajům, problém vidím spíš v newsroomech, kde editoři často nedokáţou vyuţít všechny materiály, které jsou k dispozici, a jsou ve vleku agenturního zpravodajského mainstreamu. * A co ţivé vstupy z míst dění, mají smysl? Plné znění zpráv


To je jedna z mých výtek vůči českému zpravodajství. Redakční politika ČT24 se zřejmě řídí tím, ţe kdyţ nemůţou mít obrazové materiály, tak ať mají aspoň ţivé vstupy. Namísto toho, aby na místě kameraman sbíral záběry pro situační obrazovou zprávu, tak se před kameru postaví redaktor a všechno nám převypráví. Přizpůsobila se tomu iNova, která má jen jeden satelitní zpravodajský vůz. V regio -nech staví své redaktory na střechy a na kopce, odkud telekomunikační firmy zajišťují obrazové spojení do studia Novy. A poněkud podivná mi připadá praxe, při níţ Nova svého redaktora vystrčí ven před studio, aby nám sdělil cosi, co mohlo být obsahem čtené zprávy ze studia. * Nova by asi byla tématem na samostatný rozhovor, zůstaň -me u ČT. Byl dobrý nápad rozšířit časový prostor Událostí? Raději bych uvítal patnáctiminutové stručnější zprávy, neţli tuhle de facto spotřebitelskou relaci. Jenomţe ty zprávy nejsou jen pro mě nebo pro vás, jsou pro masového televizního diváka, který přes den nesleduje internet ani nekouká na ČT24. Zapne si večer televizi a očekává náloţ informací. S délkou zpravodajství je spojena spousta problémů. Na začátku stála představa, ţe se Události budou zabývat problémy hlouběji, ukáţou i pozadí a souvislosti. Jenomţe to hlouběji neznamená, ţe budu ve studiu citovat informace zWikipedie. Zajímavé nicméně je, ţe změna zpravodajství ČT ovlivnila zpětně iNovu. Před nástupem komerčních televizí se standardní stopáţ zpravodajského příspěvku pohybovala kolem tří minut. Jakmile přišla Nova, zkracovalo se na devadesát sekund. Tím televize pochopitelně zpovrchněla. Události tento trend zvrátily. Dnes se ani Nova nebojí jít do delší stopáţe. Otázkou však je, zda téma, které dostalo větší prostor, je taky dobře zpracované. * Uţ jsme se dotkli problému „hypotékových novinářů“ a toho, ţe je míst málo. Myslíte si, ţe je zde nadprodukce absolventů ţurnalistických oborů? Ano. Ti, co začali studovat ţurnalistiku v devadesátých letech, měli téměř stoprocentní jistotu, ţe po nich média sáhnou. Dnes jsou vystudovaní novináři často nuceni ţivit se něčím jiným, dělají tiskové mluvčí, v PR agenturách. Dočetl jsem se, ţe v Berlíně, ale také v New Yorku je více novinářů zaměstnáno v PR agenturách neţ v médiích. Je to odraz celosvětové mediální krize. * Zvláště noviny a časopisy se snaţí zachránit příklonem k bulvarizaci, opomíjejí některá témata, často baví za kaţdou cenu. Existuje nějaká cesta ven? VAmerice se deficit kvalitní, investigativní ţurnalistiky řeší formou nadací. Vznikají novinářské organizace, jakési firmy podporované nadačními penězi, které jsou skutečně neutrální. Například ProPublica, která jde po tématech veřejného zájmu, udělá investigativní reportáţ a potom ji nabídne velkým médiím, aby ji zařadila do progra -mu. Je to takové PR ve prospěch veřejného zájmu. Myslím, ţe dnes, kdy se obsah médií kvůli zisku modifikuje, je tohle dobrá cesta. Pořád se poměřujeme s BBC, ale je rozdíl, jestli vybíráte poplatky od tří a půl milió -nu domácností jako u nás, nebo od dvaceti šesti miliónů jako ve Velké Británii Foto autor| Foto Petr Horník

Izraelci se stahují z Gazy 5.8.2014

ČT 24

str. 08


Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Izrael stáhl všechny své vojáky z Pásma Gazy. Hned poté začalo třídenní příměří vyjednané Egyptem, které má otevřít cestu k trvalejšímu klidu zbraní. Izraelci tvrdí, ţe po 4 týdnech bojů splnili svůj hlavní cíl, tedy zničení zásobovacích tunelů Hamasu. Během střetů zemřelo na 1900 Palestinců a přes 60 Izraelců. Václav ČERNOHORSKÝ, redaktor -------------------Plné znění zpráv


Uprostřed sutin hledá Saíd zbytky svého ţivota. Ještě před pár dny to byl nový dům, teď hromada kamení a pod ní překvapivý nález. Saíd MARÚF, obyvatel Pásma Gazy -------------------Tyhle slepice tady byly jediný "vojenský cíl" Izraele. Václav ČERNOHORSKÝ, redaktor -------------------Pásmo Gazy vypadá jako po zemětřesení. Obnova bude podle odhadů stát 6 miliard dolarů. Satelitní snímky ukazují celé bloky domů srovnané se zemí. obyvatel Pásma Gazy -------------------Nemohl jsem svůj dům ani najít. Jsem z toho v šoku. Václav ČERNOHORSKÝ, redaktor -------------------Měsíc bojů připravil o střechu nad hlavou téměř půl milionu Palestinců. 1900 jich zemřelo. Izraelská armáda tvrdí, ţe Hamasu zasadila tvrdý úder. Zničila prý přes 30 tunelů a 3 tisíce jeho raket. Stejné mnoţství ale ozbrojenci stále mají ve skladech. Mark REGEV, mluvčí izraelské vlády -------------------Izrael příměří dodrţí a budeme pozorně sledovat, jestli Hamás také. Václav ČERNOHORSKÝ, redaktor -------------------Izrael si v opačném případě vyhradil právo boje obnovit. Své jednotky stáhl z Gazy do obranných pozic. Vojáci dostali zpět mobily, aby si mohli zavolat domů. Zatím neví, jestli je nebudou muset brzy znovu odevzdat. Václav Černohorský, Česká televize. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------No a s námi ve studiu Martin Riegl, politický geograf z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý večer. Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Dobrý večer. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------A taky Jaroslav Šonka, publicista a odborník na poměry v Německu. Dobrý večer i vám. Jaroslav ŠONKA, publicista, odborník na Německo -------------------Dobrý večer. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Pánové, vnímáte to, ţe tento palestinsko-izraelský konflikt je komentován, vnímán světem a moţná i tou neveřejnou, moţná tou spíše veřejnou, ale spíše tou neodbornou veřejností vnímán mnohem ostřeji a komentován daleko častěji, neţ tomu bylo kdykoli jindy v minulosti? Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Já si to úplně nemyslím. Ten izraelsko-palestinský konflikt je neurologickým bodem, řekněme světové geopolitiky od 40. let, takţe je to velmi jakoby prolongovaný konflikt, tak z toho důvodu je samozřejmě věnována pozornost. Nachází se ve velmi důleţitém regionu světovém, takţe samozřejmě světová média tam zaměřují Plné znění zpráv


svoji pozornost a tím, jak se penetruje internet do celé společnosti, tak samozřejmě ta pozornost se tomu trošku zvětšuje. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------To je moţná ten moment, pane Šonko, právě sledování v podstatě války v přímém přenosu. Internet, blogy a tak dále. Jaroslav ŠONKA, publicista, odborník na Německo -------------------To je jedna věc. Ale ono je to tak, ţe pokud bychom se na to podívali z Německa, tak tam máme ještě jinou válku. Tam máme 2. světovou válku, máme tam holocaust, které způsobily určitý vztah Němců, vztah zodpovědný jakýsi vůči Izraeli a jeho obyvatelům a je to opravdu něco zvláštního vidět, jak vlastně vzniká takový sendvič různých historických událostí. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Kdybyste měl být konkrétnější, jak se to projevuje právě tato historická vazba? Jaroslav ŠONKA, publicista, odborník na Německo -------------------Tak projevuje se to tak, ţe v Německu existuje jak v osnovách škol, tak v takovém systému politického vzdělávání mimoškolního existuje velmi hluboce promyšlený přístup k tomu, co vlastně byli Ţidé v Německu, proč jsou v Izraeli, jak to bylo způsobené a jak zajistit jejich existenci. A na druhé straně je Německo vyrovnávajícím agentem v této záleţitosti, protoţe po 2. světové válce dlouhá desetiletí se vzpěčovalo být nějakým vojensky agresivním státem. Byl to stát vţdycky mírový, vţdycky spíš potlačoval agresivní impulsy, to znamená, oni jsou dobří mediátoři. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Kdybysme měli ještě se vrátit k tomu a teď vidíme unikátní fotografie, které poskytla agentura ČTK právě z Pásma Gazy, jak je vnímán tento konflikt prostřednictvím webu, sociálních sítí. Přináší to podle vás zjednodušování pojmů reality, je to normální, je to běţné, ale je to tady více viditelné? Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Je to součást mediální války, je to součást propagandy. Já myslím, ţe hnutí Hamas, ale i izraelská vláda si jsou velmi dobře vědomi toho, ţe je potřeba osvětlovat, proč nebo zda dochází k civilním obětem, jaké role Hamasu zase opravdu schovávají za to civilní obyvatelstvo, zda se snaţí to místní obyvatelstvo vyuţívat jako civilní, civilní štíty. Naopak Hamas se snaţí ukazovat tu brutalitu toho Izraele, tu necitlivost těch, řekněme, náletů, útoků, takţe tohle to samozřejmě v tom hraje velmi velkou roli na obou stranách. Obě strany jsou si toho vědomy a velká část té války se právě odehrává v té mediální rovině. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Jako tento konflikt je moţné ho srovnat v tom, kdo chce skutečně vymezovat svoji moc a kdo chce nad kým zvítězit? Kdyţ vidíme fotografie lidí s různým vyznáním, kteří se vedou za ruce. Vypovídá to skutečně o tom, ţe moţná mezi sebou válčí radikální skupina na jedné straně, politická moc, která chce být zodpovědnost občanů na druhé straně. Ale věříte tomu, ţe to, co vidíme pod tím povrchem, ţe to je pravda, ţe prostě Palestinci a Izraelci v tom, kdyţ to řeknu, nejniţším stupni chtějí spolu ţít a chtějí a jsou schopni spolu komunikovat? Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------To je velmi těţká otázka tohle to. Já si myslím, ţe opravdu na těch obou, na obou stranách toho konfliktu jsou radikálové, jsou umírnění, coţ mohou být často, řekněme, ta sloţka, která znemoţní řešení toho konfliktu, právě ten souboj mezi těmi radikálními elementy, umírněními elementy a přesně tohle je důleţité, co zmiňoval pan kolega, ţe stát Izrael, Izraelci jsou si velmi dobře vědomi toho, ţe mezinárodní společenství, nikdo na světě se nepostará o jejich bezpečnost, a ten konflikt v Izraeli je hodně o tom, ţe právě Izrael se snaţí zachovat a ochránit své vitální zájmy, coţ je bezpečnost svých obyvatel a samozřejmě na tu vnější agresi on musí reagovat Plné znění zpráv


agresí. Otázka samozřejmě potom, jestli ta agrese vůči Gaze, vůči obyvatelstvu v Gaze byla zcela adekvátní, to nejsem schopen posoudit. Ale primárně opravdu Izrael se snaţí ochránit sám sebe. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Na druhou stranu v tomto ohledu právě rezonovala slova vysoké komisařky OSN pro lidská práva, která mluvila o tom, ţe se moţná Izrael dopouští válečného zločinu právě v Pásmu Gazy. To jsou komentáře z těch mezinárodních organizací, které ale svět asi musí a bere váţně. Nebo je tomu jinak například v Německu? Jaroslav ŠONKA, publicista, odborník na Německo -------------------Tak svět to bere váţně, ale my bychom měli vzít váţně heterogenitu té celé scény, protoţe pokud budou, budeme sledovat nějaké radikální komentáře a budeme se zabývat jenom válečným konfliktem, tak tím nepokryjeme své znalosti nebo nutné znalosti k tomu pochopit jak izraelskou, tak palestinskou společnost. Izrael je demokratická země, to znamená tam je moţné velmi radikálně protestovat i proti tomu, co způsobila v tomto okamţiku izraelská vláda. To je věc jedna. Druhá věc je, ţe Izrael má také své schopnosti nabízet určitou mírovou stranu. Jenom namátkou připomenu Západo-Východní Divánový orchestr Daniela Barenboima, který trvá na tom, aby v jeho symfonickém orchestru mladých lidí hráli lidé jak z palestinských území, tak z Izraele. A ta věc funguje přesto, akorát to ten válečný konflikt zakrývá. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Kdyţ se ještě vrátíme k tomu vnímání ze strany laické veřejnosti, v Česku měli vţdy Izraelci před Palestinci trochu náskok právě v tom, kdo je ten dobrý a kdo je ten zlý. Teď se v tom veřejném prostoru začíná objevovat více kritiky. Jak je to například v Německu, kde je a to aţ v těch posledních několika letech, desetiletých větší početná muslimská menšina? Jaroslav ŠONKA, publicista, odborník na Německo -------------------V Německu, kdyţ bychom to vzali paušálně a hovořili jen o muslimské menšině, tak se s tím nevyrovnáme. Největší součást muslimské menšiny v Německu jsou Turci. Turci jak státně, tak tedy svou pozicí v Německu stojí úplně někde jinde neţ například arabští muslimové. Turecká obec velíně se kamarádí s ţidovskou obcí a oni se setkávají na kulturním setkání, pečou si koláče, ale baví se samozřejmě o tomto, o tomto konfliktu. Někde jinde je to, kdyţ jsou určité menšiny, které se nedostanou mezi nebo do toho systému politického vzdělávání a je zapotřebí ve školách dávat velmi pozor na to, co tam dělají arabští kluci. To se v Berlíně stává velmi často, ţe vznikají násilné gangy, a ţe je třeba s nimi nějak pedagogicky zacházet. Vţdycky je to záleţitost mladých lidí. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Ty obavy o tom, ţe se moţná zvyšuje extremismus na jedné či druhé straně vůči Ţidům nebo vůči muslimům, myslíte si, ţe jsou v tuto chvíli na místě, anebo právě jsou i vyhroceny tím, co se děje aktuálně teď? Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Pokud se bavíme o České republice, tak si myslím, ţe ne. A opravdu ty, řekněme ty menšiny jsou tady velmi nepočetné. Je to, je to součástí agendy, některých řekněme okrajových politických proudů. Pokud jde o svět, tak opravdu to souvisí s těmi událostmi. Viděli jsme útok na přátelském zápase na jeden izraelský klub. Tam to bezpochyby bylo v důsledku těch současných událostí. Nicméně, řekněme, ta antisemická vlna se v Evropě zejména v Paříţi, v Londýně, moţná i v německých městech zdvihá poměrně jako řekl bych aţ negativně pravidelně. Ty útoky jsou poměrně běţné a myslím si, ţe u nás to prozatím nehrozí přerůst do nějakých váţných excesů. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Poslední věc. Náměstkyně britského ministra zahraničí podala rezignaci, poslala Cameronovi rezignační dopis, ţe nechce být náměstkyní proto, jakým způsobem vlastně Británie jedná v rámci izraelsko-palestinského konfliktu. Na druhou stranu David Cameron ji napsal, ţe to je záleţitost, která ho velmi mrzí, ţe si myslí, ţe zastává se jak jedné, tak druhé strany v podstatě spravedlivě. Ukazuje se, ţe na té evropské scéně se tříští i politické názory, protoţe toto byli dva lidé, kteří spolu velmi úzce spolupracovali, na druhou stranu Sayeeda Plné znění zpráv


Warsiová nepopírá to a naopak byla vyzdvihovaná proto, ţe je první muslimkou v takto vysoce postavené funkci. Jaroslav ŠONKA, publicista, odborník na Německo -------------------No tak pokud to můţu oslovit z německé perspektivy, tam takových političek a politiků je hodně, oni mají silný emancipační impuls a zatím k nějakým velkým konfliktům nedošlo. Tady rezignace v tomto kontextu, to si v České republice téměř neuvědomujeme. Není to ţádný prostředek politického boje, ale je to styl, jak se ukáţe nějaká vlastní pozice. Ta dáma určitě se svou kariérou neskončila. Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Já si myslím, ţe není úplně na místě, aby náměstek dával najevo takhle své politické preference. Já myslím, ţe ty evropské státy, vy jste zmiňovala to usnesení na poli OSN. Tam ty evropské státy postupovaly poměrně jednotně. Z těch 13 nebo kolika států evropských, všechny se zdrţely, jediné Spojené státy hlasovaly proti, Česká republika drţela tu linii, takţe si myslím, ţe tam ţádný rozpor není. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Pánové, díky za to, ţe jste přišli dnes večer, na shledanou. Jaroslav ŠONKA, publicista, odborník na Německo -------------------Taky děkujeme. Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Hezký večer.

Hospody bez kouře: Kaţdý pokus má cenu, říká bývalý ministr Heger 4.8.2014

euractiv.cz

str. 00

Euractiv.cz / Sekce / Vnitřní trh

Poslanci hnutí ANO navrhují zákaz kouření ve všech prostorách společného stravování. Můţe dlouhodobě diskutovaná otázka ve Sněmovně bez problémů projít? Nebylo by moudřejší počkat na rozsáhlejší novelu protikuřáckého zákona, kterou chystá ministerstvo zdravotnictví? Boj s kouřením je běh na dlouhou trať a čím více pokusů, tím větší šance na úspěch, myslí si bývalý ministr z TOP 09 Leoš Heger. Česko má nakročeno k tomu, aby se připojilo k řadě dalších evropských zemí, které zakazují kouření v restauracích. Poslanci uţ dostali návrh stručné novely „protikuřáckého zákona“, která má právě jediný cíl – zákaz kouření ve vnitřních prostorách společného stravování. S návrhem přišla skupina poslanců hnutí ANO, které tak podpořilo nápad svého člena Radka Vondráčka. Ten návrh zdůvodňuje tím, ţe Česká republika je jedinou zemí, která kouření v restauracích nijak nereguluje. Majitelé se v Česku mohou rozhodnout pro kuřácký, nebo nekuřácký podnik, nebo restauraci pomocí stavebního oddělení rozdělit na kuřáckou a nekuřáckou část. Praxe ale ukázala, ţe taková úprava nestačí, myslí si poslanec. „Mezi kuřáckou a nekuřáckou částí totiţ z povahy věci nemůţe být neprodyšná zeď nakreslená na grafické značce ‚Stavebně oddělené prostory pro kuřáky a nekuřáky‘, ale vzduch, kterým se kouř volně šíří,“ píše v důvodové zprávě. Připomíná také průzkum agentury Ipsos a Fakulty sociálních věd UK z roku 2012, podle kterého si zákaz kouření ve stravovacích zařízeních přeje 78 % dospělé populace. Praštit půllitrem Kouření v zařízeních společného stravování se v Česku řeší uţ dlouhá léta. Na místě je proto otázka, jestli se naplní Vondráčkovo očekávání, ţe problém lze jednoduše vyřešit jednou větou v zákoně. „Z legislativního hlediska jde o jednoduchou úpravu, problematická je ale věcná stránka návrhu,“ řekl k tomu EurActivu poslanec TOP 09 Leoš Heger, který se jako někdejší ministr zdravotnictví snaţil zákaz kouření v restauracích prosadit minulý rok. Plné znění zpráv


Heger (TOP 09): „Díky podobným iniciativám se o problematice kouření znovu diskutuje v médiích i jinde, a můţe tak posilovat trend nekuřáctví.“ Jeho ministerstvo tehdy připravilo komplexnější novelu zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky tabáku, alkoholu a jiných návykových látek, která ovšem v tehdejší vládě Petra Nečase neprošla kvůli odporu ministrů z ODS. Podle bývalého ministra lze očekávat tlak tabákové lobby a také hojné diskuze mezi zastánci ochrany lidského zdraví a zastánci svobody podnikatelů. Jak na květnovém semináři v poslanecké sněmovně konstatoval také bývalý poslanec ODS Boris Šťasný, který v minulosti konec kouření v restauracích sám navrhoval, proti zákazu se uţívá řada účelových mýtů. Jedním z nich je podle něj argument, ţe podobně by bylo moţné regulovat pití alkoholu a konzumaci tučných jídel. „Jestliţe pobývá v uzavřené místnosti kuřák s nekuřákem, nekuřák je poškozován pasivním kouřením, tedy kouřem produkovaným cigaretou kuřáka. Máte-li však v jedné místnosti pijáka piva s pijákem limonády, oba spolu mohou spokojeně pobývat, nerozhodne-li se opilý piják piva praštit pijáka limonády do hlavy,“ řekl s nadsázkou. Populismus před volbami? Podle Hegera by se nemělo zapomínat na několik důleţitých otázek. Například na to, ţe pasivnímu kouření v kuřáckých restauracích jsou vystaveni nejen hosté-nekuřáci, ale také zaměstnanci. Ne kaţdý má přitom moţnost jednoduše změnit zaměstnání, upozorňuje Heger. Kouření v restauracích nebo barech má také výrazný vliv na kouření mladých lidí, připomíná ve svém návrhu poslanec Vondráček. Podle zmíněného průzkumu totiţ mládeţ často kouří právě při zábavě v baru nebo hospodě. Podle předsedy Asociace hotelů a restaurací Václava Stárka je zákaz kouření v restauracích téma, kterým se chtějí poslanci zviditelnit. „Je před volbami, je to oblíbené politické téma,“ řekl ve vysílání Radioţurnálu. Na zákaz kouření se přitom nechystají jen poslanci ANO, ale také ministerstvo zdravotnictví, které má do konce roku představit rozsáhlejší novelu zmíněného zákona, která má mimo jiné omezit dostupnost tabákových výrobků a alkoholu. Ministerstvo vychází i ze staršího návrhu bývalého šéfa resortu Hegera. Trend posiluje Nemělo by tedy větší smysl počkat na komplexní zákon? Podle Vondráčka není na co čekat. Zákaz kouření v restauracích totiţ nepředstavuje pro provozovatele ţádné zvláštní náklady a veřejnost je na opatření připravena. „Proto není vhodné čekat na schválení vládního návrhu,“ shrnuje. Vondráček (ANO): „Zákaz nepředstavuje pro provozovatele ţádné zvláštní náklady a veřejnost je na opatření připravena.“ Ţe ministerstvo chystá vlastní zákon, to podle něj nevadí. „Naopak, přijetí předkládaného návrhu bude znamenat vyřešení otázky kouření v zařízeních společného stravování, coţ usnadní cestu vládnímu návrhu,“ myslí si. To můţe být pravda i podle Hegera. Regulace kouření je prý běh na dlouhou trať a jen málokterý pokus je nakonec úspěšný. Čím je tedy pokusů více, tím lépe, domnívá se. Proto je podle něj moţné poslanecký návrh ANO přivítat. „Díky podobným iniciativám se o problematice kouření znovu diskutuje v médiích i jinde, a můţe tak posilovat trend nekuřáctví,“ řekl také redakci. Právě diskuze a dlouhodobý tlak na změnu společenského vnímání je podle něj při boji s kouřením důleţitý. „Je to stejné jako plivání na veřejnosti. Ještě před půl stoletím bylo zvykem plivat veřejně do plivátek, coţ bylo nejen nehygienické, ale také odpudivé,“ přirovnává. Také kouření se podle něj stále více přesouvá do sféry činností, které jsou nepřijatelné. Uvědomují si to prý i samotní kuřáci, kteří akceptují, ţe jejich zlozvyk je z veřejného prostoru vytlačován, uzavřel bývalý ministr. Autor: Adéla Denková

URL| http://www.euractiv.cz//clanek/zakaz-koureni-v-restauracich-kazdy-pokus-se-pocita-rika-byvaly-ministrheger-012057

Protiruské sankce a finanční instituce 1.8.2014

ČT 24

str. 01

21:05 Ekonomika



Michala HERGETOVÁ, moderátorka -------------------Hezký večer u Ekonomiky, která se dnes bude věnovat na velké své části právě sankcím uvaleným Evropskou unií a Spojenými státy na Rusko. Ty začnou platit uţ zítra. A firmy stále přesně neví, kterých výrobků se budou týkat, detailní prostudování materiálu, který byl dnes zveřejněn, byl zveřejněn odpoledne, jim zabere nejméně několik dní. Podle předběţných odhadů by ale sankce mohly v Česku ohrozit stovky pracovních míst. S dalšími informacemi přichází Hana Vorlíčková. Hanko, hezký večer, tak přibliţ nám, jak to se sankcemi vypadá. Hana VORLÍČKOVÁ, redaktorka -------------------Některé české podniky mají v současné době velký strach. Pokud se totiţ ruský průmysl skutečně dostane do problémů, mohlo by to ohrozit desítky tuzemských firem. Radek ŠPICAR, viceprezident, Svaz průmyslu a dopravy ČR -------------------Od roku 2008 si čeští exportéři uvědomují,ţe musí hledat alternativní trhy mimo Evropskou unii právě kvůli velmi nepříjemné hospodářské situaci, která od roku 2008 v Evropě panuje a tím alternativním třetím trhem číslo jedna pro mnoho českých exportérů bylo právě Rusko. Jan MLÁDEK, ministr průmyslu a obchodu /ČSSD/ -------------------V tuto chvíli my se budeme snaţit, aby ten dopad těch sankcí byl co nejmenší a co se týče Ruska a budeme hledat alternativy na jiných trzích, podpoříme ty firmy, ať uţ v jiných zemích bývalého Sovětského svazu nebo mimo bývalý Sovětský svaz, kde mohou vyváţet své produkty. Hana VORLÍČKOVÁ, redaktorka -------------------Oborů, kterých se sankce proti Rusku dotknou, je celá řada. Ohroţen je například ropný nebo zbrojní průmysl. Na seznamu je i takzvané zboţí dvojího uţití. Tedy takové, které se pouţívá jak v civilním, tak i vojenském průmyslu. Seznam má 269 hustě popsaných stran a škála výrobků je opravdu široká. Jiří HYNEK, prezident, Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR -------------------Tam najdete od obráběcích center přes různé chemikálie, software aţ třeba pro motory pro malé letecké modely. Hana VORLÍČKOVÁ, redaktorka -------------------Sankce mohou ublíţit hlavně firmám, pro které je Ruská federace klíčovým obchodním partnerem, i kdyţ je tato země aţ sedmým nejdůleţitějším obchodním partnerem Česka, v posledních letech vzájemný obchod výrazně stoupl. Michala HERGETOVÁ, moderátorka -------------------Jak sankce dopadnou na české podniky, ale i na celou Evropu, to probereme s Jaroslavem Hanákem prezidentem Svazu průmyslu a dopravy České republiky, vítám vás v Ekonomice a také s Michalem Mejstříkem, profesorem ekonomie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. I vám hezký večer. Pánové, od premiéra Bohuslava Sobotky jsme slyšeli, ţe nás sankce nesmí bolet. Je to tedy moţné, aby sankce, které zavede celá Unie, Česko nebolely? Jaroslav HANÁK, prezident, Svaz průmyslu a dopravy ČR -------------------Tak určitě bolet budou, protoţe z toho výčtu, co tady říkala vaše kolegyně je velká, velká část portfolia našich firem a správně bylo řečeno, ţe my jsme Rusko pro Rusko diverzifikovali export do Evropské unie, změnili o dvě aţ tři procenta a ten export šel především do Ruska a do Číny. Takţe velký problém budou mít především firmy, které vyrábí stroje, zařízení nebo to speciální zařízení pro to dvojí určení. To si myslím, ţe celý svaz strojírenské technologie správně uţ dneska jedná s ministrem Mládkem, a tam to bude asi nejzávaţnější, takţe bolet to bude. Plné znění zpráv


Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já bych ještě k tomu přidal, jelikoţ také jako předseda Mezinárodní obchodní komory trvale propaguji specifickou situaci, to jest takzvané globální hodnotové řetězce. Nezapomínejme, ţe třetina exportu jde do Německa a velká část tohoto exportu pokračuje právě na ty třetí trhy a pro Německo je právě ten ruský trh velmi významný. Michala HERGETOVÁ, moderátorka -------------------To znamená, ţe i kdyby naše firmy nebo naši politici se řekněme nezapojili, tak prostě pokud nebudeme mít komu dodávat v Německu, protoţe nebudeme mít odbyt. Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Přesně tak, takţe nás to postihne i sekundárně, právě tou účastí v těchto globálních hodnotových řetězcích. Michala HERGETOVÁ, moderátorka -------------------Vy jste změnili strojírenství jakoţto sektor, který to zřejmě pocítí nejcitelněji. Předpokládám, ţe zejména to bude zajímat onen seznam 269 stran se jmenovanými výrobky a my teď máme na telefonu Milana Macholána, generálního ředitele První brněnské strojírny. Hezký večer. Pane řediteli, jak teď počítáte dopady na vaše firmy? Milan MACHOLÁN, generální ředitel, První brněnská strojírna, Velká Bíteš -------------------Očekáváme řádově, ţe by to mohlo být ročně, odhadujeme v desítkách aţ stamilionech korun, ale tady je jedna zásadní věc. My třeba děláme do leteckého průmyslu a v leteckém průmyslu, pokud přijdete o nějaký obchod, nějaký byznys, vypadnete z nějakého projektu, tak pak trvá řekněme třeba aţ i 10 let, neţ se dostanete na nový projekt, protoţe v tom letectví, nejenţe musíte prokázat své technické schopnosti, ale musíte prokázat veškeré certifikace, zkoušky, pozemní, letové a podobně. Takţe to není otázka třeba jednoho dvou let, ale opravdu ztratíte byznys třeba na 10 let a to uţ jde potom řádově do miliard korun. Michala HERGETOVÁ, moderátorka -------------------Představitelé Evropské unie a Spojených států uvaţovali o zavedení sankcí proti Rusku od začátku krize na Ukrajině. Skutečné ekonomické sankce ale přichází aţ téměř pět měsíců od jejich prvního setkání. Podívejme se, jak se přístup Západu za tu dobu změnil. redaktorka -------------------Lídři evropské osmadvacítky se kvůli ukrajinské krizi sešli poprvé 5. března a podnikli první společný krok proti Kremlu. Okamţitě s ním zastavili jednání o bezvízovém styku. K Evropě se připojily Spojené státy a Západ pohrozil dalšími dopady na ruskou ekonomiku. Angela MERKELOVÁ, německá kancléřka -------------------Řeknu to jasně, nikdo taková opatření nechce přijmout, ale jsme na ně připraveni, jestli bude potřeba. redaktorka -------------------Ke konci března zasadil Washington a Brusel Rusku první silnější úder. Mířil i do nejvyšších míst. Západ schválil opatření proti 30 lidí figurujících v přípravách odtrţení Krymu od Ukrajiny. Majetkové a cestovní sankce se dotkly i nejbliţších spolupracovníků Vladimira Putina. Barack OBAMA, americký prezident /27. 3. 2014/ -------------------Pokud Rusko bude pokračovat v dosavadním kurzu, izolace se prohloubí. Sankce se zvýší a bude to mít důsledky na ruskou ekonomiku. redaktorka Plné znění zpráv


-------------------A Západ dodrţel slovo. Tento týden rozhodl o zatím poslední vlně sankcí proti Kremlu, nejtvrdších od dob studené války, ty mají omezit obchod ruských firem se zbraněmi a v oblasti ropného průmyslu a vyspělých technologií. Barack OBAMA, americký prezident /29. 7. 2014/ -------------------Protoţe s Evropou úzce na sankcích spolupracujeme, budou mít ještě větší dopad. Ruské chování na Ukrajině a naše sankce udělaly slabou ruskou ekonomiku ještě slabší. redaktorka -------------------Nové sankce neminuly ani pětici ruských bank, ve kterých má stát nadpoloviční majetkový podíl. Na finanční trhy v Evropské unii nesmí ani největší bankovní dům v Rusku Sberbank. Washington a Brusel také uţ poněkolikáté rozšířil své sankční seznamy, na které přibyly další významné ruské firmy a lidé z okolí Vladimira Putina. Vladimir ČIŢOV, ruský velvyslanec při EU -------------------My jsme si tuto konfrontaci se Západem a Evropskou unií nevybrali. Sankce, kterými Evropská unie Rusku hrozí, se jí určitě vymstí. Ne kvůli odvetným opatřením, které by Rusko mohlo přijmout, ale utrpí tím obchod v Evropské unii a unijní ekonomika. redaktorka -------------------Podle německé vlády ztratila Moskva na investicích od začátku roku v přepočtu okolo dvou bilionů korun. Nové kroky Západu jí mají ještě letos připravit o dalších 600 miliard.

Technik, který zkrotil vzduch 1.8.2014

Dotyk str. 00 Jan Štětka

Fokus

Díky podnikateli Janu Jankovi, zakladateli firmy Janka, se české země staly kolébkou vzduchotechnického průmyslu. Konstruktér-samouk se pustil do výroby zcela nových kovových zařízení na přívod a odvod vzduchu pro hostince, sklady či kovářské výhně uţ koncem 19. století. Třicet let před Američanem Willisem Carrierem, který bývá povaţován za vynálezce moderní vzduchotechniky. Komunistům ten starobylý název nevadil. Nápis Janka na rozlehlé továrně u nádraţí v praţském Radotíně totiţ připomínal tehdy běţná jména podniků jako Desta, Jitona, Botana, Lachema, Tepna, Tosta, Tiba, Ferona, Jitka nebo Tatra. Kdo za rudé totality pracoval v „Jance“, často ani netušil, ţe zakladatelem Jankovky byl uţ v roce 1872 podnikatel Jan Janka. Tento český pionýr vzduchotechnického průmyslu přitom předběhl o několik desetiletí svou dobu. Za vynálezce moderní vzduchotechniky totiţ bývá povaţován Američan Willis Carrier, který v roce 1902 zkonstruoval první odvětrávací systém. Jenţe to uţ v Praze závod Jana Janky třicet let vyráběl ventilátory vlastní konstrukce. A vyrábí je v moderní podobě kromě jiného dodnes, coţ Jankovku pasuje na nejspíš nejdéle fungujícího výrobce vzduchotechniky na světě. Zámečník od Ţatce Je páteční dopoledne a parta kovodělníků v jedné z menších vedlejších hal radotínské továrny je zabraná do práce. „Ta důkladná dřevěná trámová konstrukce nad jejich hlavami ještě pamatuje pana Janku, jsme totiţ v nejstarší budově celého areálu,“ říká redaktorovi týdeníku Dotyk při výpravě po stopách Jana Janky v Radotíně Jana Baláková, manaţerka současné firmy Janka Engineering. Zakladatele podniku však nejţivěji připomínají právě oni kovodělníci. Jan Janka, celým jménem Jan Antonín Janka, který se narodil v roce1848 v Ţatci, se totiţ po absolvování obecné školy vyučil zámečníkem. Učinil tak jako tehdy mnozí Češi ve Vídni, ovšem po návratu do Čech v sedmdesátých letech 19. století se natrvalo usadil v Praze. A hned v roce 1872 zakládá v Dlouhé třídě na Starém Městě malou klempířskou dílnu. Plné znění zpráv


Podobných provozoven byly v tehdejší Praze desítky, moţná stovky. Jenţe Jankova suterénní dílna se od ostatních klempířství výrazně lišila. Šikovný řemeslník a podnikatel si našel nový originální sortiment, k čemuţ podle znalce strojírenské historie Josefa Habera přispěla nejspíš i celosvětová krize, vypuknuvší na jaře roku 1873. Janka se jako konstruktér-samouk pustil do výroby zcela nových kovových zařízení na přívod a odvod vzduchu pro hostince, sklady či kovářské výhně. Jeho staroměstská dílna o patnácti dělnících začala chrlit kupříkladu tehdy neznámé vodní ventilátory k odvětrávání, zvané Delfíny. Brzy nato začala vyrábět kolové ventilátory pro hostince, komínové nástavce značky Radikal, ventilační nástavce značky Hermes, ale i třeba plechové ventilátory, odsávače a sběrače prachu a hoblin. O těchto výrobcích dnes víme především z inzerátů v dobovém tisku. Ostatních zpráv o činnosti tehdy zatím jen nevelké praţské firmičky je jako šafránu, podobně jako nejstarších fotografických snímků. „Archiv Jankovky včetně nejstarších dokumentů navíc v roce 2002 zničila povodeň,“ připomíná manaţerka Baláková. Ale zpět k nejstarší historii. Vzduchotechnické novinky se koncem 19. století snadno ujaly na trhu, protoţe prodejcům potravin převratně umoţňovaly snazší skladování potravinářského zboţí i třeba sušení zeleniny v sušičkách. Hostinští zase konečně našli způsob, jak zkultivovat vzduch v zakouřených či zatuchlých lokálech. Nová továrna byla záhy vybavena moderními montovnami s parním a elektrickým pohonem strojů. A tak není divu, ţe na Hospodářské výstavě v Praze v roce 1908 Janka se svou produkcí exceloval a dostal jednu z hlavních cen. Prostor v Radotíně V té době uţ Jan Janka udělal druhý památný krok ve své podnikatelské kariéře. Protoţe malá dílna v Dlouhé třídě mu uţ kapacitně nestačila, přestěhoval roku 1907 firmu i svou rodinu – s podnikáním mu v té době uţ pomáhal syn Josef Janka – do městysu Radotín, tedy poměrně daleko od jihozápadní hranice historické Prahy. Šlo ovšem o předvídavé rozhodnutí. Radotín disponoval rozlehlými rovinatými pozemky, vedla tam ţelezniční trať z Prahy do Plzně a v neposlední řadě tam uţ fungovaly další závody jako cementárna, prádelna sklářského písku, továrna na výrobu ţelezných postelí nebo závod na tělocvičné nářadí. Podle radotínského archiváře Jaroslava Šindelky zakoupil Jan Janka velké pozemky poblíţ radotínského nádraţí, kde stávala provozovna na filtraci sklářského písku z nedalekého lomu v Kosoři. „Tam zahájil se čtrnácti pracovníky výrobu. Rok nato byla postavena administrativní budova, v jejímţ přízemí byl pro zaměstnance zřízen hostinec U ventilátoru,“ říká Šindelka pro týdeník Dotyk. Nová továrna byla záhy vybavena moderními montovnami s parním a elektrickým pohonem strojů. To ovšem vyvolalo i potřebu většího provozního kapitálu. Jan Janka proto přijal v roce 1910 do podniku za společníka inţenýra Otakara Podhajského, který disponoval jako technický odborník se zkušenostmi z USA a ze Švédska kromě peněz také značnou erudicí. Podnik se začal prudce rozvíjet, počet zaměstnanců dosáhl stovky. Základ produkce pořád tvořila vzduchotechnika, ale k ní se postupně přidávala výroba elektrotechniky, teplovzdušného topení, sušáren, dmychadel, čerpadel i transformátorů. Často rozměrné výrobky byly z továrny vyváţeny pomocí ţelezniční vlečky a staly se atrakcí pro místní obyvatele. Jenţe to uţ se první etapa existence firmy Janka chýlila ke konci. Předznamenaly jej jednak váţné spory mezi spolumajiteli, které vyústily v odchod Otakara Podhajského a ve vznik jeho hostivařské továrny (později TOS Hostivař) s konkurenčním výrobním programem. Sušárny byly běţně dodávány do cukrovarů a tabaček po celém Rakousku-Uhersku i do zahraničí. Především však 30. září roku 1912 zemřel ve věku čtyřiašedesáti let zakladatel podniku Jan Janka. Osvěţení pro Zlatou kapličku Jankovka dál zůstávala v rukou Jankových dědiců a příbuzných, především syna Josefa. Vzápětí přišla další zkouška ţivotaschopnosti firmy – první světová válka. „Nebyla práce z oboru a zaměstnancům byly sniţovány platy,“ popisuje toto období Josef Haber. „Závod se proto musel přeorientovat na válečnou výrobu, jedině výroba sušáren zeleniny se udrţela. V podniku bylo tehdy zaměstnáno asi 500 lidí,“ dodává. Právě v sušárenství tehdy Jankovka začala vynikat. Podnik vlastnil řadu rakouských i zahraničních patentů na sušicí proces zvaný Progresit, jenţ pouţitím mírně vlhkého cirkulujícího sušícího média umoţňoval kvalitní Plné znění zpráv


sušení zemědělských plodin včetně cukru a tabáku. Sušárny ve skříňovém provedení byly běţně dodávány do cukrovarů a tabaček po celém Rakousku-Uhersku i do zahraničí. Hned po válce ovšem nastal další šok. Po rozpadu monarchie a po vzniku Československa Jankovka podobně jako řada dalších firem ztratila zavedená odbytiště. Následkem byl nedostatek kapitálu, přeměna rodinné firmy ve společnost s ručením omezeným v roce 1918 a nakonec v akciovou společnost v roce 1923. Tím se s radotínskou továrnou definitivně rozloučila rodina Janků a majiteli akcií se stali místní velkostatkáři, stavitelé a velkoprůmyslníci. Díky změnám však mohla být plně zachována výroba Jankovky. Mimořádné cti se podniku dostalo, kdyţ si u něj praţské Národní divadlo počátkem 20. let objednalo vzduchotechnickou výbavu své budovy. Elektrické motory k ní navíc zkonstruoval samotný vynálezce František Křiţík. Ventilace a svatý duch Méně slavnou kapitolou však byla událost z roku 1930, podle níţ později za komunistického reţimu dostala Jankovka oficiální přízvisko „Závody Rudých letnic“. Komunisté přitom byli při konstruování legendy o radotínských „rudých letnicích“ kreativnější neţ sám konstruktér Jan Janka. Dát totiţ firmě zabývající se výrobou vzduchotechniky a ventilátorů název parodující církevní svátek Seslání ducha svatého je buď projevem mimořádně tupého smyslu pro humor, nebo propagandistickým rudým majstrštykem. O co šlo? 20. dubna roku 1930 – čili navíc o Velikonocích, a nikoli o letnicích – svolali komunisté a komunistická mládeţ do Radotína přes úřední zákaz pochod. Nervózní četníci ve snaze nepovolenou akci korigovat pouţili zbraně a postřelili několik lidí včetně dětí, z čehoţ komunisté později vyrobili a nafoukli mýtus o „Masarykovi nechajícím střílet do dětí“. V samotné Jankovce ovšem za první republiky došlo k dalšími rozvoji podniku i výrobního sortimentu. Od roku 1926 závod vyráběl okruţní chladiče vzduchu pro turbogenerátory. Pak jej ale v roce 1933 těţce postihla hospodářská krize. Nastalo hromadné propouštění a hodnota akcií klesla aţ na šedesátinu. Přesto Jankovka vyrobila třeba ventilátory pro elektrárny a cukrovary dodávané Škodovými závody do Číny, Persie a Jiţní Ameriky. Podobně se vyráběly ventilátory pro české uhelné a rudné doly. Z Radotína putovaly i chladiče vzduchu pro hydrogenerátory tehdy budovaných elektráren. A Jankovka budovala i první průmyslové odprašovací zařízení, pouţité v radotínské cementárně, nebo odlučovač popílku v plynárně v Michli. Vzduchotechnici od Ţatce Jan Antonín Janka (1848–1912) Rodák z Ţatce se vyučil ve Vídni zámečníkem. Po návratu do Čech zaloţil v roce 1872 klempířskou dílnu v Dlouhé třídě na Starém Městě praţském. Specializovala se jako první v Čechách a nejspíš i na světě na konstrukci a výrobu ventilátorů a větracích a odsávacích zařízení. Se svým záměrem Jan Janka uspěl a začal si hledat větší prostor ke stavbě továrny, kterou v roce 1907 zaloţil v Radotíně jiţně od Prahy. Do Radotína se přestěhoval i s rodinou. Kdyţ se firma začala prudce rozvíjet, továrník 30. září 1912 zemřel. Podnik převzali dědicové. Josef Janka Syn Jana Janky se stal hlavní osobností radotínské továrny na výrobu vzduchotechniky a dalších elektrospotřebičů v letech 1912 aţ 1923, kdy firmu řídili rodinní příslušníci zakladatele. Přispěl k rozvoji výroby sušiček zeleniny a řepy. Po roce 1918 však firmě chyběl kapitál, proto byla v roce 1923 proměněna v akciovou společnost. Tehdy se cesty Jankovy rodiny a radotínské Jankovky definitivně rozešly. Se zmíněnou prací pro ND je pak srovnatelná prvorepubliková zakázka na klimatizační zařízení pro Vladislavský sál na Praţském hradě. Romanův startup Na schodišti administrativní centrály Jankovky visí řada velmi starých fotek podniku, dokumentujících velkolepé dílo Jana Janky. Je tam ale i pár snímků starých šedesát či pětadvacet let, z nichţ čiší konzumní pohoda aţ schůzovací nuda. V roce 1945 totiţ radotínskou Jankovku čekala další radikální změna vlastníka – byla na čtyři desítky let znárodněna. Nastala éra neustálých reorganizací, přesto se dá říct, ţe firmu i celý vzduchotechnický průmysl si totalitní reţim poměrně hýčkal. Uţ v roce 1948 byla zahájena stavba nové továrny na těţkou vzduchotechniku v Milevsku a radotínská Jankovka se stala jejím pouhým závodem. Teprve v roce 1960 se podnik v Radotíně znovu osamostatnil a dostal zmíněný název „Janka – Závody Rudých letnic“. Plné znění zpráv


V roce 1968 byla továrna přejmenována a dalších dvacet let nesla neutrální název Janka Radotín. Úspěšně exportovala vzduchotechniku do východního bloku, ale podílela se třeba i na dodávkách pro Palác kultury, zrekonstruované Národní divadlo či masokombináty v Čakovicích a v Písnici. A polistopadová historie? Po privatizaci v roce 1993 a po krachu východních trhů přivedli noví majitelé podnik téměř k bankrotu, avšak po roce 1998 se Jankovka stala součástí americké firmy Lennox, jednoho z největších světových výrobců chladírenské techniky. Firmu i celý vzduchotechnický průmysl si totalitní reţim poměrně hýčkal. Potomci Jana Janky – jejich existenci se však týdeníku Dotyk nepodařilo vypátrat ani potvrdit – se dnes k firmě zaloţené jejich předkem nijak nehlásí. Management Jankovky s nimi není v ţádném kontaktu. Mezitím ale ve firmě vyrostl jiný významný český manaţer. Martin Roman, který se podle svých slov v roce 1994 jako pětadvacetiletý neznámý mladík přihlásil do konkurzu na šéfa Jankovky a zázračně uspěl. Právě on pak podnik postavil na nohy a prodal americkému Lennoxu. Líheň manaţerů Janka Radotín se po roce 1989 stala překvapivou líhní úspěšných českých manaţerů. Svědčí o tom profesní kariéry bývalého dlouholetého ředitele polostátního energetického gigantu ČEZ Martina Romana nebo lidoveckého diplomata a exministra ţivotního prostředí Rusnokovy vlády Tomáše Podivínského. Martin Roman 1969 Narozen v Havířově. 1993 Čtyřiadvacetiletý Martin Roman ukončil studium práv na Karlově Univerzitě a stal se šéfem českého zastoupení německého výrobce bramborových lupínků Wolf Bergstrasse. 1994 Přihlásil se do výběrového řízení na post generálního ředitele Janky Radotín a uspěl. 1998 Po tvrdé restrukturalizaci firmu prodal americké skupině Lennox a následně odešel z vedení Jankovky. 2000 aţ 2004 Stal se generálním ředitelem strojírenské firmy Škoda Holding v Plzni. 2004 aţ 2011 Působil jako generální ředitel a šéf představenstva polostátní energetické společnosti ČEZ. 2011 aţ 2013 Stál v čele dozorčí rady společnosti ČEZ. Martin Podivínský 1969 Narozen ve Vyškově. 1989 Byl členem ústředního stávkového výboru studentů, poté působil v deníku Rovnost. 1992 Absolvoval ţurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK Praha. 1993 aţ 1995 Byl manaţerem ve společnosti Janka Radotín. 1996 Nastoupil na ministerstvo zahraničí. 1997 aţ 2000 Působil na ambasádě ve Vídni. 2003 aţ 2005 Vedl kabinet ministra zahraničí Cyrila Svobody. 2005 aţ 2009 Generálním konzulem v Dráţďanech. 2011 Náměstek Státního fondu ţivotního prostředí, na starosti měl program Zelená úsporám. 2013 Ministr ţivotního prostředí ve vládě Jiřího Rusnoka. Plné znění zpráv


Vzápětí nato z Radotína odešel a v úspěšně nakročené kariéře pokračoval v čele plzeňské Škodovky a společnosti ČEZ (viz Líheň manaţerů) . Dnes je radotínský závod s názvem „Janka Engineering“ součástí indického koncernu Lloyd, který se specializuje na výrobu výměníků a rezidenčních a vlakových klimatizačních jednotek. „Zaručuje nám to moţnost pokračovat v našem tradičním výrobním programu, a přitom máme volnost a přístup na světové trhy,“ říká k tomu Jana Baláková z vedení firmy. Jankovka vyrábí klimatizační jednotky, průmyslové chladiče a uţ sto čtyřicátým druhým rokem stále i ventilátory. Dávný prozíravý zámečník a zakladatel z Ţatce by asi zíral. V příštím díle seriálu o velikánech českého hospodářství si přečtete o Josefu Hlávkovi, pohádkově úspěšném architektovi, staviteli a mecenáši, jehoţ stavby dodnes patří k perlám Prahy, Vídně nebo ukrajinských Černovců a jehoţ Nadace uţ sto let pomáhá talentovaným mladým Čechům.



Téma Česká pozice, Kristián Léko

Recommend Documents