TELČ-PAMÁTKA UNESCO: EKONOMICKÉ PŘÍNOSY KULTURNÍHO DĚDICTVÍ

Masarykova univerzita

Ekonomicko-správní fakulta

Studijní obor: Veřejná ekonomika

TELČ-PAMÁTKA UNESCO: EKONOMICKÉ PŘÍNOSY KULTURNÍHO DĚDICTVÍ

diplomová práce Vedoucí práce:

Autor:

Ing. František Svoboda

Iva Pospíchalová

Brno, duben 2006

Jméno a příjmení autora:

Iva Pospíchalová

Název diplomové práce:

Telč – památka UNESCO: ekonomické přínosy kulturního dědictví Telč – UNESCO monument: economic benefits of cultural heritage

Název v angličtině: Katedra:

Veřejné ekonomie

Vedoucí diplomové práce:

Ing. František Svoboda

Rok obhajoby:

2006 Anotace v češtině

Výskyt kulturního dědictví má pro danou lokalitu rovněž ekonomickou hodnotu, mj. zvyšuje atraktivnost lokality pro cestovní ruch a má tak nezanedbatelný přínos pro ekonomický rozvoj dané lokality. Na druhou stranu s sebou přináší i omezení a překážky pro další hospodářskou činnost. Úvodní část této práce je věnována vymezení pojmu kulturní památka, typologizaci památkových statků a způsobům financování památkové péče v České republice. Druhá část práce je věnována způsobům oceňování památkových statků a zejména ekonomickým analýzám. Výnosy a náklady, které plynou z přítomnosti kulturního dědictví, jsou zpracovány dle teoretických východisek cost-benefit analýzy, na příkladu města Telče, jehož historické jádro je zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. Anotace v angličtině Presence of cultural heritage has economic value for locality, too, it increases the attractivness of the locality for tourist trade and has indispensable benefit for economic development of that locality. On the other hand, it brings together constraints and obstacles for other economic activities. Opening part of this thesis is focused on definition cultural built heritage, description of heritage goods and means of its appreciation and particularly economic analysis. Benefits and costs coming from the presence of cultural heritage are worked up by the theoretical base of cost benefit analysis, on the example of the city Telč, which historic core is noted in the World Heritage List UNESCO. Klíčová slova v češtině: kulturní dědictví, ekonomická analýza, cost - benefit analýza, cestovní ruch, Telč, UNESCO Klíčová slova v angličtině: cultural heritage, economic analysis, cost benefit analysis, tourism trade, city of Telč, UNESCO

Prohlašuji,

že

jsem

diplomovou

práci

vypracovala

samostatně

pod

vedením

Ing. Františka Svobody a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje.

V Brně dne 14. dubna 2006 Iva Pospíchalová

Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Františku Svobodovi za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Dále

děkuji

Ing. Lence Komůrkové,

Doc. Ing. Miloši Drdáckému, DrSc.

a

vedoucí

Finančního

odboru

Ing. arch. Tomáši Drdáckému

Města

z Akademie

Telče,

věd

(ARCCHIP –Centrum excelence pro výzkum kulturního dědictví) za poskytnuté informace a konzultace.

OBSAH Úvod...................................................................................................................................... 5

1 Památková péče, památkové statky ..................................................................................... 8 1.1 Národní a mezinárodní památková péče ........................................................................8 1.1.1 Národní památková péče........................................................................................8

1.1.2 Mezinárodní péče o památky ............................................................................... 11

1.2 Památky a jejich zařazení do kategorií statků, různé pohledy na tento typ statků.......... 14 1.2.1 Památkové statky a různé kategorie statků ........................................................... 14

1.2.2 Různé pohledy na památkovou péči ..................................................................... 18

1.3 Shrnutí ........................................................................................................................ 23

2 Financování a oceňování kulturních památek .................................................................... 24 2.1 Prostředky státního rozpočtu........................................................................................ 25

2.2 Prostředky z rozpočtu krajů, měst a obcí...................................................................... 28 2.3 Alternativní finanční zdroje ......................................................................................... 29 2.4 Oceňování ................................................................................................................... 30 2.5 Metody finanční a ekonomické analýzy ....................................................................... 31

2.6 Shrnutí ........................................................................................................................ 37

3 Náklady a výnosy dle cost-benefit analýzy ........................................................................ 38 3.1 Výnosy a způsoby jejich měření .................................................................................. 39 3.1.1 Výnosy realizované v Telči.................................................................................. 43

3.2 Náklady a jejich měření ............................................................................................... 54 3.2.1 Náklady spojené s kulturním dědictvím vznikající v Telči.................................... 55

3.3 Shrnutí ........................................................................................................................ 62

Závěr ................................................................................................................................... 64

Seznam použité literatury a dalších pramenů ........................................................................ 67

Seznam tabulek, grafů a obrázků.......................................................................................... 70 Přílohová část ...................................................................................................................... 71

Laskavé světlo září všecko zaplavuje,

náměstí, kašny, kostely i černou Dušní věž.

V zámeckých arkádách je slunce nejjasnější. Jako bych slyšel z dálky dopadávání hroznů

na měděné mísy v zahradách, zastřených končícím létem,

jako bych viděl bohyni úrody vinné.

(úryvek z básně Telč Ivana Blatného)

ÚVOD Česká republika patří mezi země bohaté na kulturní dědictví. Obcí, na jejichž katastru lze

nalézt významnou kulturní památku je mnohem více, než těch turisticky exponovaných. Na

konci osmdesátých let 20. století bylo provedeno hodnocení téměř 8000 sídelních útvarů, z kterého vyplynulo, že 1390 měst, městeček a vesnic mělo tehdy jádro památkového

významu a 1250 poskytovalo hodnotné panorama. Na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO má Česká republika zapsáno 12 lokalit, mezi něž patří i historické jádro města Telče, které bylo na tento seznam připsáno v roce 19921. Ostatně města a sídla jsou primárními kulturními destinacemi v podmínkách České republiky.

Kulturní dědictví je významnou součástí urbanizovaného prostředí a je ovlivňováno ekonomickými činnostmi, kulturní dědictví může rovněž zpětně ovlivňovat ekonomický

vývoj sídel, jejich územní rozvoj. Působení veřejné správy se v tomto ohledu jeví jako

nepostradatelné, především veřejná správa by měla provádět a využívat hodnocení

ekonomických i mimoekonomických souvislostí vývoje historicky významných sídel a opírat o ně své rozvojové záměry. Podle úrovně péče o památky se dá rovněž posuzovat vyspělost společenského systému jednotlivých států.

Téma mé diplomové práce zní: Telč-památka UNESCO: ekonomické přínosy kulturního dědictví. Výskyt kulturního dědictví je charakteristický svou mnohovýznamností. Kulturní

dědictví představuje historickou hodnotu, je svědectvím o mistrovství našich předků a tradic, Data jsou čerpána z publikace vydané Ústavem územního rozvoje s názvem: Památkové lokality, územní plánování a cestovní ruch, dostupné na internetových stránkách ÚÚR [On-line 1

http://www.uur.cz/images/publikace/metodickeprirucky/PDF/Památkové%20lokality.pdf (14.11.2005)]

5

které se po generace předávají. Kulturní dědictví má rovněž vysokou uměleckou a estetickou hodnotu, může být prostředkem uvědomění si místní a národní identity, genia loci. Kulturní

dědictví ovlivňuje charakter prostředí, ve kterém se nachází, včetně sociálních podmínek,

demografické struktury a v neposlední řadě i ekonomického prostředí. Z výskytu kulturního dědictví plyne řada nehmotných kvalit, které jsou obtížně definovatelné. Různé metody se

snaží o jejich ekonomizaci a zahrnutí do rozhodování, k nejvýznamnějším z nich patří Costbenefit analýza, poměřující užitky (výnosy) - např. ekonomický rozvoj dané lokality, rozvoj cestovního ruchu; s náklady v podobě zdrojů použitých na jejich realizaci.

Cílem mé práce je především analýza ekonomických dopadů existence statků kulturního

dědictví na konkrétním příkladu města Telče. V rámci tohoto hlavního cíle jsem si zvolila

dílčí cíle, které mají usnadnit dosažení hlavního cíle. Především začlenění statků kulturního dědictví do obecné teorie statků a související různé přístupy ekonomických proudů myšlení

k problematice tohoto typu statků. Dále pak určit způsoby oceňování památkových statků, ovlivněné omezenou použitelností tržní ceny utvářené střetem nabídky a poptávky. V neposlední řadě také vliv zainteresovaných subjektů na nakládání s památkovými statky.

Hypotézu, kterou budu v práci ověřovat, jsem si stanovila takto: ačkoli je veřejností výskyt kulturních památek (zejména v historických městech) spojován s přílivem značných

finančních prostředků, ve skutečnosti může znamenat spíše převahu nákladů v (městských) rozpočtech.

Při zpracování diplomové práce jsem využívala metodu analýzy různých přístupů ekonomické

teorie k památkovým statkům. Rovněž jsem využívala metodu sběru informací v terénu, jednalo se zejména o řízené rozhovory s pracovníky městských úřadů. Dále jsem využívala

metodu obsahové analýzy odborné literatury, příslušné legislativy a relevantních dokumentů, včetně strategického plánu rozvoje města Telče a rozpočtů. V neposlední řadě jsem využívala

metody komparace teoretických a praktických poznatků a jejich následnou syntézu a aplikaci na příkladu města Telče..

Práce je rozdělena do tří kapitol. V první kapitole se zaměřuji obecně na pojetí památkové

péče, rozdělení pravomocí v rámci národní a mezinárodní památkové péče. Rovněž se zde

věnuji zařazení statků památkové péče do obecné teorie statků a různým pohledům ekonomické teorie na tento typ statků.

6

Druhá kapitola je věnována způsobům financování památkové péče, zejména ochrany a obnovy kulturního dědictví, z různých zdrojů. Součástí této kapitoly je i základní charakteristika finančních a ekonomických analýz.

Poslední třetí kapitola je věnována systematizaci výnosů a nákladů plynoucích z existence památkových statků s využitím dílčích postupů cost-benefit analýzy a jejich aplikaci na

příkladu města Telče. Soustředím se zejména na oblast cestovního ruchu, kde se výnosy a

náklady projevují nejvýrazněji, ačkoli je jejich finanční vyjádření relativně složité. Pro

porovnání situace uvádím příklady i z jiných historických měst - Slavonic, Českého Krumlova a nedalekého hradu Roštejn.

7

1 PAMÁTKOVÁ PÉČE, PAMÁTKOVÉ STATKY Jak již bylo zmíněno v úvodu, jedním z možných způsobů, pomocí něhož lze charakterizovat obecnou vyspělost společenského systému příslušného státu je úroveň péče o památky a jejich

soubory. Kulturní dědictví si pro svou „kulturní hodnotu“ zaslouží speciální ochranu před hrozícím zánikem, ale i ochranu pro možné „lepší“ využití do budoucnosti.

1.1 Národní a mezinárodní památková péče Způsob, jakým je památková péče v jednotlivých zemích organizována záleží na jejich

historickém vývoji, míře státních zásahů do jednotlivých sfér života obyvatel – způsob organizace památkové péče se bude lišit v tradičně liberálních zemích a v zemích s tradičně

silnou rolí státu. Důvodem pro vznik mezinárodních organizací zabývajících se památkovou

péčí je mj. i významnost kulturních památek, která často přesahuje hranice jednotlivých států. Kulturní památky jsou součástí světového kulturního dědictví.

1.1.1 Národní památková péče Dochovaný památkový fond je jednou z nejvýznamnějších složek kulturního bohatství České

republiky a zároveň je jedním z předpokladů pro významnou ekonomickou roli kultury pro ekonomický a sociální rozvoj dané země a stabilizaci jejího demografického vývoje. Uchovávání a prezentace našeho kulturního dědictví může mít značný ekonomický a

národohospodářský význam plynoucí především z rozvoje cestovního ruchu, který využívá atraktivnosti kulturních památek. Kulturní dědictví může rovněž ovlivňovat územní rozvoj dané lokality a rozvoj podnikání.

Státní památkovou péči v České republice vykonávají orgány státní památkové péče, kterými jsou Ministerstvo kultury ČR, krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou

působností. V rámci reformy veřejné správy přešla v roce 2003 agenda státní památkové péče vykonávané okresními úřady na obce s rozšířenou působností, což se neobešlo bez komplikací způsobených zejména nedostatečným plněním úkolů stanovených zákonem o státní památkové péči, nedostatky ve správních řízeních apod., s postupem času ale dochází

ke zlepšování situace. Výkon obecních úřadů s rozšířenou působností v oblasti památkové péče kontrolují krajské úřady. Obce s rozšířenou působností vydávají rozhodnutí ve správních 8

řízeních, které zakládají práva a povinnosti, jejichž nedodržení je postižitelné sankcemi, jsou tedy výkonnými orgány státní památkové péče. V rámci ministerstva kultury jsou zřizovány i

odborné orgány státní památkové péče, jmenovitě památková inspekce a Národní památkový ústav.

Ministerstvo kultury si zřizuje památkovou inspekci jako svůj specializovaný kontrolní

orgán v oboru státní památkové péče, památková inspekce vykonává ústřední dozor nad

dodržováním zákona o státní památkové péči a předpisů vydaných k jeho provedení.

Ministerstvu kultury je podřízen i Národní památkový ústav, odborná organizace státní památkové péče s poradní funkcí, který je od 1.1.2003, v rámci reformy veřejné správy,

příspěvkovou organizací s celostátní působností. Bývalá samostatná pracoviště jsou nahrazena územními odbornými pracovišti. Vykonávají odborné, dokumentační a konzervační práce včetně odborného dozoru.

Základním zákonem, upravujícím funkce státu v péči o kulturní památky je zákon č. 20/1987

Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Dle §1 odst. 2 tohoto zákona

zahrnuje státní památková péče činnosti, opatření a rozhodnutí, jimiž orgány a odborná organizace státní památkové péče v s souladu se společenskými potřebami zabezpečují

zachování, ochranu a vhodné společenské uplatnění kulturních památek. Ostatní orgány státní správy a jiné organizace spolupracují v oboru své působnosti s orgány a odbornou organizací státní památkové péče a pomáhají jim při plnění jejich úkolů2. Definice kulturních památek Kulturními památkami dle §2 zákona o památkové péči jsou nemovité a movité věci,

popřípadě jejich soubory, které jsou významným dokladem historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty

revoluční, historické, umělecké, vědecké, technické nebo ty, které mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem. Soubory věcí mohou být prohlášeny kulturními památkami jako celek, i když některé věci v nich nejsou kulturními památkami.

zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákonů č. 242/1992 Sb., č. 361/1999 Sb., č. 122/2000 Sb., č. 132/2000 Sb., č. 61/2001 Sb., č. 146/2001 Sb., č. 320/2002 Sb., č. 18/2004 Sb. a č. 186/2004 Sb., 2

9

Kulturní památky člení zákon o státní památkové péči na národní kulturní památky,

památkové rezervace a památkové zóny. Mezi národní kulturní památky řadíme

nejvýznamnější památky kulturního dědictví národa. Pokud soubor nemovitých kulturních památek či archeologických nálezů určuje charakter a prostředí území, jedná se o

památkovou rezervaci, která se dále člení dle typu sídla na městskou památkovou rezervaci /MPR/ a vesnickou památkovou rezervaci /VPR/. Mimo těchto sídelních památkových rezervací rozeznáváme i technické památkové rezervace /TPR/ a archeologické památkové rezervace /APR/.

Třetím typem kulturních památek jsou památkové zóny, mezi něž řadíme sídelní útvary či

jejich části s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného

celku, které vykazují významné kulturní hodnoty. Podobně jako u památkových rezervací, rozlišujeme památkové zóny dle typu sídla na městské a vesnické památkové zóny /MPZ, resp. VPZ/ a nesídelní krajinné památkové zóny /KPZ/, chránící rozsáhlejší úseky kulturní krajiny.

Základní údaje a charakteristiky o jednotlivých kulturních památkách se nachází v Ústředním seznamu památek České republiky, který se člení na jednotlivé seznamy dle typů kulturních

památek. Dílčími seznamy jsou Seznam kulturních památek, Seznam památek světového dědictví na území ČR, Seznam národních kulturních památek, Seznam památkových rezervací, Seznam památkových zón a Seznam ochranných pásem. Prohlášení za národní kulturní památku, či za památkovou rezervaci a zápis do příslušného seznamu provádí vláda

České republiky po projednání s příslušným krajským úřadem či obcí s rozšířenou působností. Prohlášení za památkovou zónou provádí ministerstvo kultury.

Na území ČR je registrováno 40 městských památkových rezervací a 61 vesnických

památkových rezervací, 209 městských památkových zón a 164 vesnických památkových zón, 10 archeologických lokalit, 17 krajinných památkových zón a asi 38 000 památkově chráněných objektů. O kvalitě českého památkového fondu svědčí mj. jiné i nadprůměrně

vysoký počet památek zapsaných v Seznamu světového kulturního a přírodního bohatství UNESCO3.

Data jsou čerpána z publikace vydané Ústavem územního rozvoje s názvem: Památkové lokality, územní plánování a cestovní ruch, dostupné na internetových stránkách ÚÚR [On-line 3

http://www.uur.cz/images/publikace/metodickeprirucky/PDF/Památkové%20lokality.pdf (14.11.2005)]

10

Užívání kulturních památek je dovoleno pouze způsobem odpovídajícím jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu. Jedním z problémů, se

kterým se potýká ekonomická teorie i praxe, je vyčíslení této památkové hodnoty kulturních památek. V době svého vzniku byly vytvářeny a vyráběny jako statky, které měly

uspokojovat individuální či společenské potřeby, vznikaly účelově a jejich současná hodnota je často nevyčíslitelná, především pro jejich historicko-dokumentární vlastnosti.

Na druhou stranu podléhají nemovité kulturní památky zastarávání stejně jako jiný stavební

fond, ale s tím rozdílem, že se společnost snaží jejich životnost prodlužovat co nejvíce a s tím

je spojena i větší nákladnost oprav kulturních památek. Toto zastarávání může mít různé formy, přičemž rozeznáváme 5 základních: stavební zastarávání, s ohrožením stability samotných budov apod., funkční, kdy se stává původní užití budov zastaralým (příkladem

„nového“ využití mohou být galerie, které se otevírají v původně hospodářských staveních či průmyslových objektech4), zastarávání lokace, původní umístění kulturní památky se stává

zastaralým z důvodu změn v městském prostředí (například kostely byly původně budovány v místech s vysokou koncentrací lidí, ale s rozrůstáním měst se lidé koncentrují ve

vzdálenějších místech a lokace kostelů již nevyhovuje těmto novým podmínkám),

environmentální zastarávání, například použití staveb může být omezeno znečištěním prostředí či hlukem, a náhlá porucha v podobě záplav, požárů, bouří či zemětřesení.

1.1.2 Mezinárodní péče o památky Zásadní roli v mezinárodní péči o památky hraje UNESCO (United Nations Educational,

Scientific and Cultural Organization), jedna ze 14 mezistátních agentur OSN spolu se svou nevládní organizací ICOMOS (International Council on Monuments and Sites). Rozmach

mezinárodní péče o památky nastává od 70. let 20. století a je spojen především s aktivitami

UNESCO. Pozornost je stále více věnována vlivu kulturní turistiky, kulturního a historického

dědictví na ekonomický rozvoj, ale upozorňuje se i na negativní dopady spojené se stále se zvyšující návštěvností památek

Kultura je chápána jako jeden z podstatných faktorů sociálního a ekonomického rozvoje, i zde

se uznává princip trvale udržitelného rozvoje, tedy rozvoje „který odpovídá na současné

4

například galerie v Konírně na Pražském hradě, či galerie v bývalém průmyslovém objektu Vaňkovka 11

potřeby, aniž by ohrožoval možnost budoucích generací naplnit jejich vlastní potřeby“5. Navrhované akce se mají posuzovat, dle tohoto principu, podle jejich dopadu na prostředí a zdroje, nejen přírodní, ale v kontextu kulturního rozvoje především kulturních zdrojů. V praxi by se měly upřednostňovat projekty vedoucí k dlouhodobým přínosům nad návrhy maximalizující krátkodobé zisky.

UNESCO Významným podnětem k založení Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) v listopadu 1945 byly hrůzy právě skončené války. Hlavní myšlenkou je

udržení mezinárodního míru rozvíjením spolupráce v oblasti vědy, výchovy a kultury, rozvíjením úcty k lidským právům a právnímu řádu, čímž se má pomoci v zabránění vzniku

dalších válek. Československo tehdy patřilo mezi 20 zakládajících států, v současnosti má UNESCO 191 členů a sídlí v Paříži.

K základním oblastem působnosti UNESCO patří vzdělávání a výchova, kultura, přírodní vědy, společenské vědy, komunikace a informace, ale i speciální témata, mezi než patří

udržitelný rozvoj, problematika HIV/AIDS, postkonfliktní teritoria, hydrologie apod. UNESCO iniciovalo za dobu své existence uzavření více než 30 mnohostranných úmluv, nejvýznamnější v oblasti kulturního dědictví je úmluva přijatá v roce 1972 – Úmluva o

ochraně světového kulturního a přírodního dědictví. Hlavním posláním této úmluvy je

povinnost členských států zabezpečit „označení, ochranu, zachování a předávání kulturního a přírodního dědictví budoucím generacím.“6Na základě této úmluvy byl konstituován Výbor

pro světové dědictví (World Heritage Committee) a Fond světového dědictví (World Heritage Fund), které začaly pracovat v roce 1976.

Na základě této Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví je vytvářen Seznam světového dědictví (World Heritage List), na nějž jsou zapisovány památky

s mimořádnými hodnotami. Tento seznam v současné době obsahuje více než 800 kulturních památek. O samotném zápisu rozhoduje Výbor pro světové dědictví, který je složen ze zástupců členských států, na základě odborných stanovisek poradních organizací. Kromě definice ze Zprávy pro Světovou komisi OSN pro životní prostředí a rozvoj (WCED) nazvané: „Naše společná budoucnost“, kterou v roce 1987 předložila její tehdejší předsedkyně Gro Harlem Bruntlandová 6 více oficiální stránky UNESCO: online 5

12

tohoto Seznamu světového dědictví existuje Seznam významných kulturních památek v ohrožení, kde je v současné době 34 kulturních památek, kterým je věnována speciální péče. V této úmluvě jsou stanovena kritéria, která musí každá světová památka splňovat, aby mohla

být zapsána na Seznam světového dědictví. Především musí být mistrovským dílem lidského tvůrčího génia, musí být nositelem jedinečného či výjimečného svědectví7 o kulturních

tradicích nebo civilizaci dosud existující nebo zaniklé, nemusí se tedy jednat pouze o nemovité či movité památky, ale i události či živé tradice celosvětového významu.

a myšlenky výjimečného

V rámci UNESCO bylo založeno Mezinárodní studijní centrum pro konzervaci a restaurování

kulturních statků. K přínosům jeho práce řadíme i tzv. Benátskou chartu přijatou v roce 1964, neboli Mezinárodní chartu o zachování a restaurování památek a sídel, obsahující základní principy, jimiž se má řídit konzervace a restaurování památek.

ICOMOS Poradenským orgánem UNESCO je i její nevládní organizace Mezinárodní rada pro památky a sídla ICOMOS (International Council of Monuments and Sites), zabývající se

teorií i praxí památkové péče s nezastupitelnou hodnotou při výměně mezinárodních zkušeností. Podobně jako UNESCO, zabývá se i ICOMOS dlouhodobě kulturním turismem a

jeho možnými negativními dopady na kulturní památky a snaží se vytvářet programy zaměřené na management kulturních památek a výchovu specialistů.

ICOMOS vydává mezinárodní dokumenty o ochraně kulturního dědictví, kulturního turismu se týkala již druhá charta přijatá v roce 1976 a revidovaná v roce 1999, jedná se o

Mezinárodní chartu kulturního turismu, v níž se mimo jiné uvádí, že mezinárodní turismus je „stále více uznáván jako pozitivní síla, která podporuje zachovávání přírodního a

kulturního dědictví. Turismus může podchytit ekonomické aspekty kulturního dědictví a využít je pro jeho zachování tím, že vytváří finanční zdroje, vzdělává a ovlivňuje politiku. Je nedílnou součástí ekonomik a pokud je úspěšně řízen, může být významným rozvojovým

V současné době dochází k posunu vnímání důležitosti kulturních tradic existujících či zaniklých civilizací, kdy se uvažuje o zapsání vězení, kde strávil část života Nelson Mandela na Seznam světového dědictví UNESCO. 7

13

faktorem.“8 Součástí této charty je i 6 principů, jejichž dodržováním se má docílit vyváženého

rozvoje turistiky, zaměřené na místa kulturního dědictví, mj. princip trvale udržitelného rozvoje, maximální kvalitu prožitku pro návštěvníky, zapojení místní komunity do procesů plánování a ochrany kulturního dědictví a cestovní ruch by měl být pro hostitelskou zemi přínosem.

1.2 Památky a jejich zařazení do kategorií statků, různé pohledy na tento typ statků K základním otázkám v památkové péči patří financování jejich zachovávání, obnovování a

regeneraci. Především z jakých zdrojů má být tato péče financována. Při značném zjednodušení se jedná o tři základní způsoby, soukromé financování, veřejné financování a nebo kombinace obou, v zásadě odpovídající politickému zaměření vlády. V ekonomické teorii, především v teorii statků a v pohledu různých ekonomických škol, lze nalézt mnoho argumentů pro veřejné financování péče o památky.

1.2.1 Památkové statky a různé kategorie statků Pojetí památek jako ekonomických statků je logické a nevzniká problém polemiky s tímto

tvrzením. V obecné ekonomické teorii jsou statky hmotnými i nehmotnými výstupy, ale i

vstupy činností sloužících k uspokojování individuálních a společenských potřeb. Užitná hodnota těchto statků, tedy užitek z nich plynoucí, odpovídá míře, jakou uspokojují dané potřeby. Památky, stejně jako jiné statky a zdroje, se vyznačují omezeností, vzácností a jejich alokování má být proto racionální.

Památky jsou specifickými ekonomickými statky. V době svého vzniku byly produkovány účelově, sloužily k uspokojování tehdejších individuálních a společenských potřeb, sloužily

jako hospodářská stavení, dílny, obytné domy, sídla šlechticů, kostely atd. Dodnes dochované a historicky ceněné vybavení šlechtických sídel i běžných obydlí, včetně nábytku, nádobí,

knih atd., dříve rovněž sloužilo svému původnímu účelu. V současnosti se stále více klade

důraz na přiměřené využívání památek v jejich původním účelu, ať již praktickém (např. liturgický, obytný, občerstvovací) či estetickém a uměleckém. Specifikem památek je Viz ICOMOS, International Cultural Tourism Charter, online <www.icomos.org/tourism/chater.html>, překlad

8

14

památková hodnota vedle níž stojí jejich ekonomická hodnota, která spočívá v jejich

vzácnosti a užitné hodnotě.

V následujícím textu jsou památkové statky zařazovány do jednotlivých kategorií

ekonomických statků. Toto zařazení je provedeno nejdříve podle převládajícího přístupu Samuelsona a Musgraveových, poté jsou uvedeny rizika, která v tomto převládajícím přístupu shledávají další významní ekonomové.

Převládajícím široce rozšířeným přístupem k otázce veřejných statků, avšak značně

kontroverzním, je přístup Samuelsonův a Musgraveových, kteří „prostřednictvím pozitivní analýzy identifikovali několik vlastností statků a roztřídili podle těchto vlastností všechny statky do jakýchsi arbitrárních kategorií.“9

K tomuto třídění sloužila dvě kritéria – možná

vyloučitelnost ze spotřeby a rivalitnost spotřeby – podle nichž vzniklo klasické dělení na statky na veřejné, soukromé a smíšené10. Veřejné statky jsou dle tohoto pojetí ty, jejichž

užitek je nedělitelný v rámci celého společenství, nikoho nelze vyloučit z jejich spotřeby a

jejich obstarávání se zpravidla neobejde bez zásahu veřejné správy. Jsou tedy charakteristické nerivalitní spotřebou a nevyloučitelností ze spotřeby. Podle tohoto pojetí by mohla být

příkladem veřejného statku fasáda renesančního domu, kterou si návštěvník může

prohlédnout bez omezení, aniž by musel platit vstupné, eventuelně procházka po pražském Karlově mostě za podmínky, že zde není placeno vstupné (mýtné).

Naproti tomu soukromé statky lze dle tohoto převládajícího přístupu rozdělit a poskytovat

odděleně jednotlivým uživatelům, aniž by ostatním vznikly externí užitky či náklady.

Nejúčinnějším způsobem jejich rozdělování je prostřednictvím trhu a za cenu určenou střetem nabídky a poptávky. Příkladem soukromého statku může být v rámci již zmiňovaného renesančního domu na telečském náměstí obchod, za nějž je placeno tržní nájemné.

Na pomezí soukromých a veřejných statků nacházíme v tomto pojetí statky smíšené, jejichž

spotřebu je možné omezit, neplatí zde nevyloučitelnost ze spotřeby jako u veřejných statků. Jejich podpora z veřejných zdrojů je vysvětlována kategorií veřejného zájmu. Například dotace z městského rozpočtu na provoz muzea snižuje náklady, které by jinak platili 9

Mojmír Hampl: Trojí přístup k veřejným statkům in Finance a úvěr, 51, 2001, č. 2 Členění statků dle P. A. Samuelsona, více viz P.A.Samuelson, Ekonomie

10

15

návštěvníci v podobě vyššího vstupného a dá se předpokládat, že by se návštěva muzea při placení plného vstupného stala prestižní záležitostí pouze pro lidi s vyššími příjmy.

Zvláštní skupinou statků, představující alternativu ke smíšeným statkům z pojetí Samuelsona

a Musgraveových, jsou poručnické statky (merit goods), neboli statky pod ochranou, mohou jimi být jak soukromé statky (např. památkové chráněný dům v soukromém vlastnictví), tak i

veřejné statky. Důvodem pro jejich ochranu státem je veřejný (obecný) zájem. Veřejný

zájem je konstituován vzájemným působením individuálních preferencí a jejich integrací do

kolektivních preferencí. Nejlepším příkladem poručnického statku je povinná školní

docházka, veřejný zájem plyne z prokázaného efektu vzdělávání pro společnost, který si uvědomuje v dané chvíli více než-li dítě, které má nastoupit do školy. Proto je státem zaručen

minimální rozsah vzdělání poskytovaný bezplatně v podobě povinné školní docházky. Ochrana památek má být stejně povinná jako povinná školní docházka.

Samuelson přímo odůvodňuje zásah veřejného sektoru do tržního mechanismu právě existencí čistě veřejných statků a existencí problému černého pasažéra11 - profit i jiných uživatelů

statků než těch, kteří za ně platí – je dostatečným důvodem pro tyto zásahy do tržního mechanismu. Tyto statky jsou podle něj tedy svými vlastnosti předurčené k tomu, aby byly poskytovány státem, trh by je podle Samuelsona neprodukoval v dostatečném množství.

Na rizika spojená s tímto přístupem Samuelsona a Musgraveových, zejména v podobě

nebezpečného vyvozování normativních závěrů z takto provedeného roztřídění statků, upozorňují další význační ekonomové – Roanald Coase, James Buchanan či William

Niskanen.

Již v samotném odůvodňování státních zásahů do tržního mechanismu prostřednictvím

existence čistě veřejných statků a existence problému černého pasažéra, je možné nalézt některá úskalí tohoto převládajícího přístupu, zejména jde o způsob, jakým Samuelson určuje

čistě veřejné statky a hlavně fakt, že problém černého pasažéra, podobně jako externality, spojuje výlučně s veřejnými statky, ačkoli se vyskytují i u soukromých statků.

11

problém černého pasažéra je možné s jistým zjednodušením ztotožnit s negativní externalitou 16

Dalším úskalím je určení optimálního množství poskytovaných čistě veřejných statků. Trh

produkuje právě to množství, jaké je poptáváno při dané ceně a pokud by byla produkce nevýhodná, nebyla by realizována. Hodnocení, zda je toto „tržní“ množství dostatečné či ne je

pak subjektivní. Není možné určovat optimální množství z jakési agregované společenské funkce blahobytu, vzniklé sčítáním užitků jednotlivců ze spotřeby čistě veřejných statků.

Navíc problém černého pasažéra není specifickým problémem veřejných statků, setkáváme se s ním i u většiny transakcí soukromých statků, typickým příkladem je růst tržeb obchodníků v blízkosti nově postavené továrny, ačkoli se tito obchodníci nepodíleli na její výstavbě.

Další kategorií o níž se hovoří výlučně v souvislosti s veřejnými statky jsou externality, tj. vnější ekonomické účinky, které vznikají v souvislosti s tím, že spotřebitelé neplatí plnou

tržní cenu za poskytované statky. Na tomto místě bychom mohli opět polemizovat s tímto tradičním přístupem, protože s externalitami se můžeme stejně tak setkat i u statků privátních, výše uvedený příklad továrny a růstu tržeb obchodníků v okolí je typickým příkladem.

Externality dělíme na kladné a záporné. Kladné externality znamenají přínos převyšující náklady za něj hrazený,

v oblasti památkové péče se jedná například o zvýšení tržeb

restauračních zařízení situovaných v blízkosti udržovaných a zpřístupněných památek, podobně jako zvýšený obrat ubytovacích zařízení. V blízkosti lázeňských zařízení je možné

pozorovat růst návštěvnosti nedalekých zámků, muzeí či galerií. Tyto kladné externality mohou být vytvářeny zcela záměrně, tak aby se zvyšovala atraktivnost kulturní památky či

města s kulturním dědictvím. Přitažlivost města není sama o sobě zaručena pouhou přítomností kulturní památky, je synergickým výsledkem mnoha faktorů.

Ale mohou se vyskytovat i záporné externality, pokud snižují přínosy nebo zvyšují náklady

v našem případě kulturních památek v oblasti památkové péče. Zvyšovat náklady na údržbu památek mohou průmyslové podniky v jejich blízkosti vypouštěním exhalací do ovzduší, které poškozují omítky či sochy.

17

Doposud zřejmě nejlepším zdůvodněním existence veřejně poskytovaných statků jsou

transakční náklady12 spojené s uzavíráním a vynucováním kontraktů. Čím nižší jsou tyto náklady, tím spíše bude koordinace probíhat na základě tržního mechanismu a naopak,

s rostoucími transakčními náklady roste úloha státu. Nejznámějším představitelem tohoto přístupu je R. Coase. „Coaseho institucionální přístup k veřejným statkům je založen na existenci prohibitivních transakčních nákladů v případě poskytování některých statků na tržním principu.“13 Coaseho přístup představuje jiný způsob vyjádření statků, které má

poskytovat stát, než přístup Samuelsona a Musgraveových. Důležitou roli zde hraje i byrokracie, která má své charakteristické vlastnosti a obecně je velice složité rušit státní instituce, vzniklé za účelem poskytování veřejných statků a takto je možné vysvětlit i narůstající deficit veřejných rozpočtů.

Podporu památkových statků z veřejných zdrojů je možné zdůvodnit i společenským uznáním

jejich hodnoty a následnou zákonnou úpravu práv vlastníků (omezení jejich práv) v zájmu

ochrany kulturního dědictví. Těmito vlastníky mohou být fyzické osoby, právnické osoby,

obce, církve, stát apod., a toto omezení jejich vlastnických práv je částečně kompenzováno systémem státních dotací a finančních příspěvků na ochranu těchto památek. Památkové

statky tak nejvíce odpovídají definici poručnických statků chráněných státem z obecného zájmu – v případě památkové péče je tímto obecným zájmem zachování kulturního dědictví, jakožto svědectví o životě minulých generací i pro příští generace.

1.2.2 Různé pohledy na památkovou péči Jak již bylo uvedeno v předešlé podkapitole, nejčastěji udávaným důvodem pro ochranu kulturního dědictví je veřejný zájem, v pracích významných ekonomů, např. K. Engliše a

F.A. Hayeka je pro tuto kategorii používáno spojení obecný zájem. Právě existence

veřejného či obecného zájmu je používána jako podmínka pro financování ochrany kulturních památek z veřejných rozpočtů – státu, vyšších územních celků a obcí. Veřejný zájem je

konstituován vzájemným působením individuálních preferencí a jejich integrací do

kolektivních preferencí, takto se stává i z památkové péče preferovaný předmět veřejného zájmu.

transakční náklady v podobě nákladů na uzavření obchodu nevstupují do ceny produktu (dopravní náklady, náklady na zisk informací, náklady na právní služby při vynucování plnění kontraktu apod.) 13 Mojmír Hampl: Trojí přístup k veřejným statkům in Finance a úvěr, 51, 2001, č. 2 12

18

F. A. Hayek napsal ve své knize Cesta do otroctví toto: „existuje mnoho druhů služeb, které si lidé přejí, které je však možno poskytovat jen tehdy, jsou-li prostředky na ně získávány donucením, jelikož jejich poskytování nelze omezit jen na ty, kteří jsou ochotni za ně

zaplatit.“14 Nazývá je kolektivními statky, jsou jimi služby, které nelze poskytovat

individuálně, pouze všem členům různých skupin. A pokračuje: „neznamená to, že je v zájmu

společnosti jako celku, aby se uspokojovaly všechny kolektivní zájmy. Kolektivní zájem se stane obecným jen tehdy, pokud všichni shledají, že uspokojení kolektivních zájmů

jednotlivých skupin bude pro ně na základě nějakého principu reciprocity znamenat přebytek zisku nad břemenem, které budou muset nést.“15

Na rozdíl od individuálních preferencí bývá obecný zájem definován negativně, podobně jako obecné principy a pravidla společenského vývoje. Negativní vymezení na příkladu ochrany

kulturního dědictví znamená, že jej bráníme proti chátrání, daného stářím památek, ale i před

nevhodným zacházením s nimi, vedoucího často k jejich nenávratnému zničení. Toto negativní vymezení týkající se ochrany kulturních památek je uvedeno i v Listině základních

práv a svobod v článku 35, odst.3: „ Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani

poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.“16 Na základě obecného zájmu se tedy památkové statky

stávají veřejnými či smíšenými, bez ohledu na formu jejich vlastnictví, zda jsou konkrétní objekty ve veřejném či soukromém vlastnictví.

Obecný zájem je jednou z podmínek rozlišování veřejných památkových statků, k dalším

patří objem disponibilních prostředků ve veřejných rozpočtech a preference konkrétních

kulturních památek, jejichž náklady jsou úplně nebo částečně hrazeny z veřejných rozpočtů.17 V této souvislosti preferoval zájem celku v zachovávání památek nad mnohdy protikladnými

zájmy jednotlivců i Alois Riegl (1858-1905), který byl zastáncem demokratického pojetí

památkové péče. Ve své době kritizoval jak romantické obnovování památek (preferované architekty a staviteli), tak i nacionální zaměření památkové péče (prosazované historiky

umění). Rozhodující se pro něj stala historicky nejmladší hodnota stáří, kterou považoval za Viz F. A. Hayek, Právo, zákonodárství a svoboda, 1994, str. 142-144 Viz F. A. Hayek, Právo, zákonodárství a svoboda, 1994, str. 142-144 16 Listina základních práv a svobod, ústavní zákon 23/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů 17 Více v publikaci Jiřího Hudečka, Proč a jak veřejně i soukromě financovat zachovávání památek a regeneraci chráněných území, 1995 14

15

19

obecně a bezprostředně srozumitelnou a v budoucnu stále více respektovanou.18 Riegl patřil

k průkopníkům konzervační památkové péče, stavěl se proti obnovovacím pracem, které považoval za falšování původní formy a vzhledu, respektoval přirozený zánik památky.

K obecným památkovým hodnotám řadil A. Riegl pamětní hodnotu (záměrná hodnota památek, historická hodnota a hodnota stáří) a přítomnostní hodnotu (hodnota užitková, umělecká, hodnota novosti a relativní umělecká hodnota)19.

Důležitým faktorem rozvoje ochrany kulturního dědictví jako obecného zájmu je rostoucí role

státu pozorovatelná od konce 19. století. Byla vykládána jako povinnost státu podílet se na zajištění kvalitního života občanů, včetně duchovního rozvoje a rozvoje vzdělanosti, přičemž

byla zdůrazňována role umění a kultury pro vzdělání a morální povznesení společnosti. Mezi další faktory lze zařadit i vznik fenoménu volného času v důsledku industrializace průmyslu a

vzniku osmihodinového pracovního dne. Fenomén volného času zapříčinil růst poptávky po kultuře a umění, postupně i turismu.

Na konci 19. století vznikl v Praze Klub za starou Prahu, jehož spoluzakladatelem byl i spisovatel Vilém Mrštík stavící se

proti kosmopolitnímu modernismu. Tento klub je

příkladem iniciativy občanské společnosti, mezistupně mezi jednotlivci a státem nejen v oblasti památkové péče. Modernost má podle V. Mrštíka vycházet z minulosti vlastního

národa, její zdroj nemůže být chápán kosmopolitně. Vzorem jsou pro něj mj. moravské

folklórní hodnoty. Tento směr vzniká jako reakce na snahy „modernistů“ nahradit

nevyhovující staré budovy novými, které by lépe vyhovovaly pokroku, k těmto tradicionalistickým aktivitám lze řadit i kampaň Pražského klubu proti boření významných

pražských památek ve jménu modernity. Právě na toto boření reaguje V. Mrštík ve své Bestia Triumphans20, kde mj. píše: „Praha zlatá, kde není kamene, který by nebyl posvěcen krví

našich předků, ale taky není kamene, na který by městská naše rada neopovážila namířit svou motyku - ta Praha stále si ještě není vědoma barbarského svého díla.“21 Bestia Triumphans je pro něj opakem humanity, mírou nevzdělanosti, sumou hrubých vlastností v člověku, hranicí, kde končí inteligence a začínají převažovat špatné síly atd.

Alois Riegl, Nové směry v památkové péči, 2003, str. 105 Alois Riegl, Nové směry v památkové péči, 2003, str. 105 20 Podle tohoto Mrštíkova díla je pojmenována i anticena za nejhorší počin v oblasti likvidace hmotného kulturního dědictví v České republice, kterou udělují zástupci občanských sdružení zaměřených na ochranu kulturního dědictví. Dobře zdokumentovaný a zdůvodněný návrh může zaslat kdokoliv, komise výběr nemůže ovlivnit, pouze vybírá ten „nejlepší“ a jeho prezentací se snaží burcovat veřejné mínění podobně jako Vilém Mrštík ve svém díle 21 viz Vilém Mrštík, Bestia Triumphans in Moje sny, 1901, str. 729 18 19

20

V zemích na evropském kontinentu je tradicí silný přímý vliv státu v kultuře, daný rovněž

rozsáhlým zestátňováním - veřejné zdroje představují významnou část finančních zdrojů kulturních památek. Od počátku 21. století se stále klade větší důraz na dlouhodobou finanční

stabilitu a ve spojení s požadavkem na snižování výdajů veřejných rozpočtů a růstem role

soukromých mecenášů a korporací. Dlouhodobá finanční stabilita má vytvořit podmínky pro rozvoj účinnější ochrany kulturního dědictví, méně ovlivněné hladinou podpory veřejnosti, která se může měnit. Veřejný sektor hraje důležitou roli v ochraně kulturního dědictví,

prostřednictvím politického rozhodování jsou přerozdělovány finanční prostředky na ochranu kulturního dědictví a zároveň jsou stanovována i pravidla, omezující vlastníky v nakládání

s kulturním dědictvím. Politické rozhodování má tedy zásadní význam v oboru památkové

péče. Nejvíce byla problematika politického rozhodování o veřejném financování rozpracována teoretiky veřejné volby, v anglosaské teorii známé jako „public choice“, mezi

než patří nositelé Nobelovy ceny za ekonomii J. Schumpeter, J. Buchanan či P. A. Samuelson.

Principy politického rozhodování mohou zvětšit rozdíl mezi odborným (vědeckým) určením předmětů a žádoucích činností v oblasti památkové péče a praktickým, politicko-

ekonomickým rozhodováním o shodných objektech památkové péče. Tento rozdíl je možné

omezit například zakomponováním těchto odborných (vědeckých) přístupů k památkám do památkových zákonů jako možné stanovení obecných pravidel a principů obecného zájmu.

V této oblasti mohou vznikat spory mezi liberálními zastánci neomezené svobody a práv občanů – vlastníků a podnikatelů ve způsobu nakládání s památkovými objekty v jejich vlastnictví s ochránci kulturního dědictví ve stávající podobě pro příští generace.

Teorie veřejné volby je druhem rozhodování typického pro veřejný sektor. Vychází

z neoklasické teorie a jejího předpokladu maximalizace užitku jednotlivých aktérů. Těmito aktéry jsou jednotlivci, skupiny jednotlivců a společnost. O soukromých statcích rozhodují jednotlivci sami za sebe v rámci tržního mechanismu, u veřejných statků toto není možné, protože jednotlivci nejsou schopni či nechtějí tento svůj zájem o ně vyjádřit a zde nastupuje politický mechanismus. Politický trh, kde dochází ke střetu politické nabídky tvořené

politiky, resp. politickými stranami s politickou poptávkou tvořenou voliči, jejichž cílem je

maximalizace užitku je obdobou trhu, kde se střetává nabídka s poptávkou po soukromých statcích. Politický trh je tedy prostorem pro politické vyjednávání a uzavírání smluv mezi voliči a politiky.

21

Jednotlivcům je dána povinnost platit daně a z těchto prostředků jsou financovány veřejné

statky. O přerozdělování veřejných prostředků rozhodují politici, volení zástupci občanů,

kteří se snaží maximalizovat svůj užitek. Užitek politiků lze definovat jako soutěž o hlasy

voličů, které jim mají umožnit realizovat užitek a prestiž z jejich pozice a jejich motivací je

pak snaha o znovuzvolení. Ve stranickém systému se stejně jako politici chovají i politické strany. Volič si dle svého politického smýšlení vybírá politickou stranu, která mu nejvíce

vyhovuje a o níž je přesvědčen, že mu přinese největší užitek. Na politický trh dále vstupují

zájmové skupiny, které se snaží ovlivnit politiky a legislativu ve svůj prospěch a tím

maximalizovat svůj užitek. Většinou se jedná o formální institucionalizované skupiny,

sdružující jednotlivce s podobnými cíli a preferencemi, jako příklad lze uvést odbory, ekologická hnutí apod.

V neposlední řadě je i byrokracie významným subjektem veřejné volby. Byrokracie

maximalizuje svůj užitek maximalizací svého rozpočtu a vlivu, někdy tato její snaha může

vést k slepému sledování cíle maximalizace rozpočtu a odklonu od původního poslání organizace. V této souvislosti hrozí zaměnění obecného zájmu za zájem skupinový a pak závisí na zvoleném zastupitelstvu a jím uplatňované politice, zda se soustředí na dosahování dílčích byť kolektivních cílů nebo se zaměřuje na všeobecně přijímané obecné cíle.

V České republice proběhla reforma veřejné správy, založená na principu decentralizace a

dekoncentrace. V rámci této reformy vznikly kraje jako vyšší územně správní celky, které spolu s obcemi s rozšířenou působností nahradily zaniklé okresy a převzaly jejich agendu. O

památkových statcích, jejich ochraně, regeneraci a přiměřeném využívání by se mělo

rozhodovat na co nejnižším stupni, co nejblíže dané problematice, tak aby docházelo k co nejefektivnější alokaci omezených zdrojů. Rizikem je problém nedostatečné odbornosti a kompetentnosti k rozhodování o takto specifických problémech, který mohou vyřešit týmy

odborníků či poradní skupiny, které se účastní v procesu rozhodování a mohou motivovat občany k většímu zájmu o zachovávání památek.

22

1.3 Shrnutí V rámci kulturních politik jednotlivých zemí zaujímá památková péče přední místo.

Dochovaný památkový fond je jednou z nejvýznamnějších složek kulturního bohatství každé země a k prioritám patří zachovávání jeho různorodosti.

Zásadní roli v mezinárodní památkové péči hraje UNESCO, jedna z mezistátních agentur Organizace spojených národů, spolu se svou nevládní organizací ICOMOS. Stále větší pozornosti se věnuje vlivu kulturní turistiky mj. i na ekonomický rozvoj dané lokality či

země. Podobně jako v jiných sférách se i v památkové péči uznává princip trvale udržitelného rozvoje.

V České republice je památková péče vykonávána orgány státní památkové péče, zejména

ministerstvem kultury, krajskými úřady a obcemi s rozšířenou působností. Ministerstvu

kultury je rovněž podřízen odborný orgán státní památkové péče, Národní památkový ústav. Základním zákonem upravujícím ochranu a obnovu kulturního dědictví zákon č.20/1987 Sb., o státní památkové péči. Vzhledem k jeho stáří se v současné době pracuje na novém památkovém zákoně, který by více zohledňoval aktuální vývoj v památkové péči.

Při vymezování památek jako statků, jenž je důležité i pro ozřejmění státních zásahů do této oblasti, je možné narazit na rizika spojená s nejrozšířenějším přístupem k teorii statků – přístupem Samuelsona a Musgraveových, na která upozorňovali další význační ekonomové –

Roanald Coase, James Buchanan či William Niskanen. Památkové statky svým charakterem nejvíce odpovídají charakteristice poručnických statků (merit goods), u nichž je spolufinancování z veřejných rozpočtů vysvětlováno pomocí kategorie obecného zájmu.

23

2 FINANCOVÁNÍ A OCEŇOVÁNÍ KULTURNÍCH PAMÁTEK Model financování památkové péče, a kultury obecně, se v České republice příliš neliší od

modelů financování v Západní Evropě, ačkoli jsme pozadu (zejména v oblasti financování

kulturních památek ze soukromých zdrojů) v důsledku politiky minulého komunistického režimu.

Převažuje financování z prostředků státního rozpočtu, ačkoli se stále zdůrazňuje role

soukromého sektoru. V rámci obecného ekonomického přístupu se prosazuje financování ze soukromých zdrojů všude, kde se toto financování

může osvědčit více než financování

z veřejných rozpočtů. Pro ochranu, obnovu a regeneraci kulturních památek je charakterická vyšší nákladnost než u ochrany a obnovy „obyčejného“ stavebního fondu, plynoucí z jejich historické specifičnosti a snahy o její zachování na podstatně delší dobu než je jejich

technická životnost. Proto se jeví partnerství soukromého a veřejného sektoru při financování ochrany, obnovy a regenerace kulturního dědictví jako nejlepší.

Pozitivem je, že obecně roste objem prostředků vynakládaných v rámci financování zachovávání památek, roste zájem společnosti o problematiku a tím i politická vůle ve

vydávání většího objemu prostředků. Stále přibývají nové typy památek, nesoustředíme se pouze na hrady a zámky či kostely, ale přibývají chráněné průmyslové objekty z 19. století či

zvláštní architektonická díla uznávaných architektů – příkladem může být vila Tugendhat v Brně z počátku 20. století zapsaná do Seznamu kulturního dědictví UNESCO. Rozšiřují se

způsoby využívání památek, neziskového i podnikatelského, ale i nové technologie jejich oprav. Vzhledem k mnohovýznamnosti kulturních památek mají investice vkládané do jejich

zachovávání, obnovy a regenerace multiplikativní charakter vůči ekonomickému prostředí

v blízkosti památek. Například oprava a zpřístupnění kulturní památky zvyšuje atraktivnost lokality pro kulturní turismus a znamená i možný ekonomický přínos pro poskytovatele služeb turistům, obchodníkům, hoteliérům apod.

V úvodní kapitole byl nastíněn rozhodovací proces a dělba pravomocí v rámci zajištění

ochrany kulturních památek na národní úrovni. Státní správu na úseku památkové péče

vykonávají Ministerstvo kultury a orgány kraje a obcí třetího stupně v přenesené působnosti.

Financování památkové péče může být zajištěno i ze zdrojů jiných kapitol státního rozpočtu 24

než je kapitola ministerstva kultury, z mimorozpočtových zdrojů, alternativních zdrojů či

prostřednictvím daňových úlev. Popisu jednotlivých zdrojů financování je věnována následující podkapitola.

2.1 Prostředky státního rozpočtu Přerozdělování prostředků ze státního rozpočtu probíhá prostřednictvím dotací, jenž představují nenávratné finanční prostředky poskytované jiným institucím či jednotlivcům. Dotace poskytované ze státního rozpočtu mají charakter běžných či kapitálových dotací, oba

typy mohou být jak účelové – mají výslovně určený způsob, jakým mohou být využívány –

tak neúčelové, jejich použití se řídí pouze zákonnými úpravami a použity mohou být pro různé účely. Dotace mají vyrovnávací charakter s cílem zmírňovat nerovnosti ve financování památek jako veřejných statků a služeb, které by jinak nebyly zabezpečeny.

Ze státního rozpočtu jsou dále financovány i příspěvkové organizace, v rámci ministerstva kultury se jedná o systém Památkových ústavů. Financována je takto jejich činnost i

prostředky, které lze použít na další investice. Ze státního rozpočtu mohou být poskytovány i individuální dotace na vybrané investiční akce. Tabulka 1 rok

Dotace ze státního rozpočtu na ochranu památek a péči o kulturní dědictví dle regionálního členění v letech 1999 - 2004

Hl. město Praha jihočeský

jihomoravský severočeský

1999

2003

2004

25375485

20733000

28240621

33038867

112051868

96634720

57552000

36166000

31187306

41339549

72178452

64166074

východočeský

75507012

celkem

2002

22647800

69438613

západočeský

2001

37551643

severomoravský středočeský

2000

52381315

52475304

42894000 50426000 39097000 36937208 51198500 47690352

49854000 39179000 38320000 31064000 51046000 40403000

32938000 26055000 33075800 29474900 45523000 29369000

33404693 25411193 30578000 11069000 37920289 33494000

48205420 32261206 30108000 18553000 55455650 40928000

535750281 387525580 332793485 253334700 231305102 299889692

Pramen: CEDR, Ministerstvo financí ČR

25

Z tabulky je patrné, že se celkový objem prostředků věnovaných ze státního rozpočtu na ochranu památek a péči o kulturní dědictví snižoval (může to souviset i s převodem části prostředků do rozpočtu krajů, které je mohly použít i na památkovou péči). Ačkoli v roce

2004 se výše dotace ze státního rozpočtu zvýšila o 29,65% oproti předchozímu roku 2003. Pro lepší názornost následuje graf se zobrazením celkové výše dotací ze státního rozpočtu v letech 1999 až 2004.

výše dotací

Graf č. 1 Celková výše dotací ze státního rozpočtu na ochranu památek a péči o kulturní dědictví v letech 1999 – 2004 (v milionech Kč) 600 550 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 1999

výše dotací

2000

2001

2002

2003

roky 2004

Pramen: CEDR, Ministerstvo financí ČR

Ministerstvo kultury vypisuje několik specializovaných programů v rámci přímé finanční pomoci při zachovávání kulturních památek: •

nejnaléhavější opravy nemovitých kulturních památek jsou financovány z havarijního

programu, který má pomoci řešit nouzové situace způsobené především povětrnostními vlivy, opravy střech či nosných konstrukcí staveb,

•

nejvíce prostředků z rozpočtu ministerstva kultury bylo v roce 2005 poskytnuto na program záchrany architektonického dědictví, jednalo se o částku 331 mil. Kč.

Tento program byl založen k podpoře obnovy kulturních památek patřících

k nejcennějším v rámci naší republiky, hrady, zámky, kláštery, historické zahrady, kostely apod. Prostředky mají směřovat k jejich záchraně či záchraně jejích součástí tvořících podstatu kulturní památky, •

poloviční částka byla v loňském roce poskytnuta na realizaci projektů v rámci programu

regenerace

městských

26

památkových

rezervací

a

městských

památkových zón22. Prostředky z něj mají pomáhat historickým městům prohlášeným

za památkové rezervace či památkové zóny v přípravě, zpracování a realizaci jejich vlastních programů regenerace a jsou pouze jedním ze zdrojů. Podmínkou přidělení

prostředků je spoluúčast vlastníka a města. Je tak zachováván žádoucí princip

vícezdrojového financování a příspěvky z tohoto programu tvoří dlouhodobě zhruba 60% celkových nákladů oprav, •

podobný program je vypsán i pro péči o vesnické památkové rezervace, vesnické

památkové zóny a krajinné památkové zóny, z něhož je financována ochrana a

obnova lidové architektury – zemědělské usedlosti, chalupy, kapličky – nacházející se

v uvedených památkově chráněných územích, •

pro financování obnovy movitých kulturních památek je vypsán program restaurování movitých kulturních památek, prostředky je možné použít

k restaurování významných děl výtvarného umění či jiných uměleckořemeslných prací.

Tyto programy mají sice pozitivní stimulační efekt, ale podpora vlastníků památek ze strany

státu je stále nedostatečná a nedosahuje úrovně západoevropských zemí. Programy zaměřené na obnovu kulturních památek vypisuje kromě ministerstva kultury i ministerstvo pro místní rozvoj. Jedná se především o program obnovy venkova, prostředky z tohoto programy mají

být použity na obnovu venkovského prostoru, který je postupně vysidlován, na opravu

obytných budov, na hospodářský rozvoj obcí, na výstavbu občanské vybavenosti a technické

infrastruktury apod., přičemž se předpokládá participace obyvatel na obnově své obce.

Možným zdrojem prostředků pro péči o kulturní památky mohou být i prostředky

z mimorozpočtových fondů, například ze Státní fondu kultury či Státního fondu životního prostředí, oba fondy jsou zřizovány zvláštním zákonem, kde je přesně stanoveno k jakému účelu mohou být prostředky z nich použity.23

Uvedené programy slouží k přímému financování péče o památky, jinou možností je i nepřímé financování v podobě daňových úlev, definovaných v celé daňové soustavě. Jedná více informací o Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón lze najít v usnesení Vlády ČR č. 209 (ze dne 25. března 1992), dostupném na internetových stránkách ministerstva kultury 23 Více viz internetové stránky Ministerstva kultury, online <www.mkcr.cz> a Ministerstva pro místní rozvoj, online <www.mmr.cz > (ke dni 11.1. 2006) 22

27

se například o osvobození u daně z nemovitostí pro objekty ve vlastnictví státu nebo obce, pokud neslouží k podnikatelským projektům a nejsou pronajímány. Podobně nejsou

předmětem darovací daně ani dotace ze státního rozpočtu, rozpočtů krajů a obcí. Kulturní památky jsou také po dobu osmi let od roku následujícího po vydání stavebního povolení

osvobozeny od daně z nemovitostí, od této daně jsou církevní památky osvobozeny úplně.

K nepřímě pomoci je možné řadit i bezplatné odborné služby organizací státní památkové péče.

2.2 Prostředky z rozpočtu krajů, měst a obcí Soustava památkových ústavů nyní po reformě veřejné správy kopíruje územní členění státu dle vyšších územních celků, z krajských rozpočtů plynou prostředky do krajských orgánů státní památkové péče a ty pak mohou být použity k financování

vypsaných programů

v rámci ochrany kulturního dědictví. Z krajských rozpočtů mohou být prostředky dále přerozdělovány do rozpočtů obcí. Kraj Vysočina, na jehož území jsou tři památky zapsané na

Seznamu světového dědictví UNESCO včetně Telče, poskytuje kromě běžně vydávaných

prostředků na ochranu a obnovu kulturních památek, každoročně každé z těchto památek UNESCO neúčelovou dotaci ve výši 1 mil. Kč s podmínkou využití těchto prostředků na ochranu kulturních památek. Jedná se o ojedinělý příklad podpory specifickému okruhu

památek, kterými zajisté památky zapsané na Seznamu světového dědictví UNESCO jsou a aktivita kraje Vysočina je dávána za příklad i ostatním krajům.

Obecní rozpočty disponují omezenými prostředky, většinou nezbývá dostatečné množství prostředků na památkovou péči po uhrazení výdajů daných zákonem, např. do sociální sféry

či školství. Pokud se podaří nějaké prostředky ušetřit, záleží na preferencích a prioritách

místních zastupitelů, jakým způsobem budou použity. Navíc současná úprava našeho daňového systému je demotivující pro aktivitu územní samosprávy, jelikož má město pouze

minimum šancí na ovlivnění daňových příjmů plynoucích do obecního rozpočtu přerozdělením

ze

státního

rozpočtu.

Rozpočtové

v zákoně č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení samosprávným celkům a některým fondům.

28

určení

výnosů

daní

je

některých daní

definováno územním

Alternativou mohou být účelové či rozvojové fondy, které mohou být dalším zdrojem

prostředků. Prostředky do těchto fondů mohou plynout z prodeje obecního majetku, z výnosů

privatizace obecního majetku či spoluprací s podnikatelským sektorem a zisku prostředků z prodeje či pronájmu památek. O způsobu využívání těchto prostředků rozhoduje

zastupitelstvo. Rozvojové fondy mohou být součástí nosného rozvojového programu obce, prostředky z nich mohou sloužit k financování projektů, k poskytování půjček a dotací od obce.

2.3 Alternativní finanční zdroje Prostředky z veřejných rozpočtů tvoří pouze část celkových prostředků nutných k zabezpečení

existence kulturních památek, k úhradě nákladů spojených s jejich údržbou, platy zaměstnanců apod. Prostředky je nutné hledat i v jiných možných alternativních zdrojích. Tyto alternativní zdroje plynou převážně ze služeb poskytovaných kulturními památkami,

nejvhodnějším příkladem je vstupné, jehož výše nesmí být příliš vysoká, aby nesnižovalo

zájem ze strany návštěvníků, i proto je provoz kulturních památek dotován ze státního rozpočtu.

Významnými zdroji finančních prostředků do blízké budoucnosti by měly být prostředky

z tzv. Norských fondů, které navazují na program SAPARD a jsou určeny na podporu

chudších regionů EU. K základním prioritám patří ochrana kulturního dědictví Evropy,

ochrana životního prostředí, podpora vědy a výzkumu, zdravotnictví a péče o dítě apod.24 Výše finanční podpory může být až 90%. K významným zdrojům prostředků patří i program SROP ( Společný regionální operační program), zejména jeho priority 4.1.1 Rozvoj služeb

pro cestovní ruch a 4.2.1 Rozvoj infrastruktury pro cestovní ruch. Tento program je zaměřen

na rozvoj nových ekonomických aktivit v regionálním a místním měřítku, na tvorbu nových pracovních míst, zlepšení kvality infrastruktury apod.

Pokud jsou památky pronajímány či jinak poskytnuty k podnikatelským aktivitám, mohou

prostředky získané z této podnikatelské činnosti posílit rozpočty těchto kulturních památek. Jiným zdrojem mohou být prostředky získané prostřednictvím sbírek, či z prostředků nadací a Více informací je možné nalézt na stránkách ministerstva financí [online < http://www.mfcr.cz/index.php?r=118>, (ke dni 14.3.2006)]

24

29

nadačních fondů zakládaných pro dosahování obecně prospěšných cílů, většinou jsou určeny

pro konkrétní památky a mají spíše místní, regionální význam. K organizacím nestátního neziskového sektoru zaměřeným na záchranu památek a obnovu architektury patří Archaia, obecně prospěšná společnost, občanské sdružení 3 Duby, sdružení Castellum, Nadace Českého kubismu, Sdružení pro Staré Brno a další.

Dalším možným alternativním zdrojem jsou sponzorské dary, mecenášství soukromých subjektů, které není příliš rozšířené. Jistou možností pro zvýšení podílu sponzorských darů by

mohla být i daňová asignace, která by umožňovala odepsání darů na veřejně prospěšné činnosti, kulturu či církve z daní.

2.4 Oceňování Výskyt kulturních památek ovlivňuje charakter prostředí, sociální podmínky, demografické

struktury apod., stejně jako ekonomické fungování. Mnoho z nehmotných kvalit plynoucích z mnohoznačnosti kulturních památek je obtížně definovatelných a nastává problém i při snaze o jiné než jejich finanční vyjádření a tyto kvality se stávají nesouměřitelnými.

Památky jsou ekonomické statky, které jsou především součástí spotřeby – spotřebou je

návštěva kina, muzea, prohlídka hradu či zámku a náklady, které vznikají v souvislosti s touto spotřebou se stávají rovněž součástí spotřeby.

Pokud chceme docílit ekonomického ocenění památkových statků, vyjadřujeme především náklady spojené se zajišťováním jejich existence. Problémem je ekonomické ocenění

mimoekonomických hodnot, které je řešitelné vždy jen částečně. Samotná definice hodnot jako mimoekonomických je posouvá mimo dosah ekonomického ocenění, finanční či jinou naturální formu.

U památkových statků je u omezena možnost využití ceny, která je tvořena tržním

mechanismem - střetem poptávky s nabídkou, ekonomické ocenění se proto vyjadřuje prostřednictvím různých forem cen.

30

Z těchto různých forem cen je možné využít v rámci péče o památky například pořizovací

cenu, která odpovídá skutečně vzniklým nákladům souvisejících s pořízením příslušných

památkových statků a její použití je tedy omezené pouze pro novější objekty, tato cena je základem pro výpočet výše odpisů. Pokud tuto pořizovací cenu snížíme právě o výši odpisů, získáme zůstatkovou cenu. Při případném prodeji památkových statků lze určit cenu prodeje

podle existující poptávky, nabídková strana si může vykalkulovat případné náklady a očekávaný výnos a určit výslednou cenu, která se nazývá nabídková cena.

Pokud je postrádána tržní cena jako prostředek pro ocenění památkových statků a služeb, jeví se jako nejvhodnější použití stínových cen, zvláště pak v cost-benefit analýze. Při určování

stínových cen se vychází z „nákladů příležitosti“, které vznikají při produkci či užití statků, které nejsou realizovány na trhu. Základem je určování mezní míry substituce spotřebitelů, mezní míry technické substituce výrobců, eventuelně náklady výroby. Použití stínových cen

je zřejmě nejvhodnější v oblasti památkové péče, protože jsou při jejich konstrukci zahrnuty i mimotržní složky a umožňují kvalitativní ohodnocení různými srovnávacími metodami.

Přesto je i koncept použití stínových cen omezen právě v souvislosti s jedinečností památek kulturního dědictví. Náklady příležitosti zde představují hodnotu druhého nejlepšího užití, při sestavování jakéhosi „žebříčku“ alternativních užití se nemusíme soustředit pouze na finanční

ocenění, ale je vhodné použít komparační postupy či udělování preferencí jednotlivým alternativám.

Svou roli při určování hodnoty hraje i subjektivní posouzení významu daných kulturních

památek, jinak si bude památky cenit zainteresovaný subjekt, jinak nezainteresovaný. Podobně se mohou lišit i kritéria, podle kterých má probíhat oceňování. Problémem může být

i obtížně odhadnutelný význam, který může mít památka v delším časovém horizontu směrem do budoucna, od čehož se odvozuje i ochota vládat prostředky do jejich ochrany a do budoucna není ani jisté, zda bude dostatek prostředků na péči o kulturní památky.

2.5 Metody finanční a ekonomické analýzy Památky jsou součástí širšího environmentálního prostředí. Jejich poškozování tedy znamená v konečném důsledku i snížení hodnoty jimi poskytovaných „služeb“. 31

Situace v soukromém sektoru je do značné míry „zjednodušena“ motivací, kterou je

zvyšování tržní hodnoty subjektu, zvyšování ziskovosti a při rozhodování o realizaci projektu je klíčový výsledek finanční analýzy, která je vztažena přímo k tomuto subjektu. Ve veřejném

sektoru je nutné brát v potaz celospolečenské dopady, zejména vliv na sociální situaci

v posuzované oblasti, ochranu zdraví a života obyvatelstva, úsporu volného času, zvyšování životního standardu, stav životního prostředí, zaměstnanost apod. Náklady a výnosy

z finanční analýzy ekonomická analýza rozšiřuje na společenské náklady a výnosy, které

plynou pro společnost jako celek. Výsledky finanční analýzy jsou ve veřejném sektoru pouze doplňkovými údaji, rozhodujícím kritériem ve veřejném sektoru je maximalizace výsledků ekonomické analýzy.

Ekonomická analýza zahrnuje hodnocení vlivu na jednotlivé dotčené subjekty (domácnosti, podniky, územní samospráva, region či stát), oproti finanční analýze, která je zaměřena pouze

na nositele projektu. „Smyslem a posláním ekonomických analýz je zvýšit míru informovanosti o daném předmětu rozhodnutí, o možných variantách a o jejich společenských nákladech a

užitcích. Ve své podstatě se jedná o zkvalitnění předpokladů efektivního uskutečňování

veřejné volby, které sice samo o sobě nezaručuje výběr optimální varianty, ale snižuje nebezpečí zcela nesprávného či svévolného rozhodnutí.“25

K základním metodám ekonomické aproximace prostředí patří jednokriteriální metody

(analýza nákladů a výnosů, analýza nákladů a efektivnosti apod.), hédonistické metody

(metoda mzdových rozdílů, hodnota nemovitostí), metoda cestovních nákladů či metoda kontingenčního ohodnocení. Na úvod zařazuji jejich krátkou charakteristiku spolu s obecnou charakteristikou finanční analýzy.

Jak již bylo řečeno, finanční analýza (FA) se obrací primárně k subjektu realizujícímu

projekt (investiční apod.) s cílem vyčíslit odhadovaný výsledek realizace projektu, tedy přebytek či deficit investovaných prostředků. Tento výsledek lze vyjádřit v podobě peněžního zisku, příjmu či cash flow či jejich kombinací. Podmínkou je převedení nákladů a odhadovaných budoucích přínosů na čistou současnou hodnotu diskontováním.

25

Viz Mališová, Malý: Hodnocení veřejných projektů, 1997, str. 19 32

Finanční analýzy je potřeba přizpůsobit při aplikaci na ocenění nemovitostí, protože půda není vytvořena člověkem, na její tvorbu nevznikají náklady, náklady vznikají pouze při jejím

získání. Tato historická cena, představující finanční náklady na získání půdy, neodpovídá její

tržní hodnotě a nastávají tři okolnosti: „vypočítává se maximální hodnota rozvojové plochy určené k prodeji na otevřeném trhu a jejímu porovnání s požadovanou cenou nebo je

vypočítáván očekávaný zisk z realizace rozvoje pokud je půda majetkem realizátora rozvoje

nebo se vypočítává maximální cena rozvoje pozemku pokud jsou známy náklady.“26

Zbytkovou metodou pak lze vypočítat maximum, které může být zaplaceno při koupi pozemku jako rozdíl prodejní ceny hotového rozvoje mínus náklady rozvojových prací, ke kterým je přičten zisk. Tato metoda může být použita pro různé projekty městské obnovy či

rozvoje. U těchto projektů záleží na hodnotě obnovovaného vlastnictví, pokud bude nižší než náklady na její obnovu, nestojí za realizaci, i když ochrana kulturního dědictví může svou hodnotou tento pokles ve finanční hodnotě převažovat.

Rozšířením finanční analýzy je společenská finanční analýza (SFA), která zohledňuje finanční pozici každé strany, která se účastní realizace projektu, vlastníka majetku, stavitele, finančníka či uživatele apod.

Alternativou společenských finančních analýz v prostředí veřejných úřadů a jimi prováděných

operací včetně ochrany kulturního dědictví je analýza návratnosti nákladů (CRA), může být obsažena na všech úrovních veřejné správy, protože každá úroveň je spojena s finančními náklady a přínosy a zároveň se může pro každou úroveň správy (místní, regionální, národní) lišit.

Použití jednokriteriálních ekonomických metod závisí na možnosti převedení jednotlivých

kritérií na jedno dominantní, ať již jejich seřazením dle preferencí (ordinálně) či výpočtem užitkové funkce (kardinálně). K základním jednokriteriálním metodám hodnotících jak

náklady tak i důsledky programů patří analýza minimalizace nákladů (CMA), analýza

účinnosti nákladů (CEA), analýza nákladů a užitečnosti (CUA) a analýza nákladů a výnosů (CBA).

Viz Lichfield, N a kol: Cost benefit analysis for the cultural bulit heritage: principles and praktice, 1993, str. 27, překlad 26

33

Analýza minimalizace nákladů (CMA) se používá v případě alternativ programů, u nichž se

prokáží rovnocenné výsledky a odpadá nutnost vyčíslení těchto důsledků. Vybírá se

alternativa s minimálními náklady. Příkladem použití může být vyčíslování nákladů, které způsobuje nějaký druh znečištění, živelná katastrofa apod. Nejdůležitějším při aplikaci této metody je správné rozlišení mezních a průměrných nákladů a správné rozpočítávání sdílených či režijních nákladů na jednotlivé projekty.

Analýza účinnosti nákladů (CEA) se používá zejména pro hodnocení programů s výstupy

různé kvantity, ale stejné povahy a pro měření výstupů používá jejich přirozené naturální či fyzické jednotky (ušetřené kilometry, úspora volného času apod.) a nezjišťuje se hodnota ani

cena těchto efektů a odpadá tak často obtížné oceňování nehmotných položek. Tato metoda se typicky používá v oblastech jako jsou národní obrana, vnitřní bezpečnost či zdravotnictví.

Analýza nákladů a užitečnosti (CUA) se často používá ve zdravotnictví. Jejím specifikem je

přepočet důsledků alternativ na upravené naturální jednotky a zařazujeme tak do rozhodování i kvalitativní stránku výstupů.

Analýza nákladů a výnosů (cost-benefit analýza, CBA) je jednou z metod používaných

k usnadnění rozhodování, veřejného i soukromého. Jejím základem je systematické posuzování všech možných dopadů daného rozhodnutí, jeho možných přínosů a nákladů v peněžním vyjádření, i u dopadů, které nejsou postižitelné tržně a tedy i usnadnění

efektivnější alokace zdrojů. Po odečtení nákladů od přínosů získáváme čistý přínos, který se může stát kritériem pro rozhodování o různých variantách. Pokud jsou dopady zkoumaných

rozhodnutí vztaženy pro širší společnost, jedná se o rozšíření cost benefit analýzy na společenskou analýzu nákladů a výnosů (společenská cost benefit analýza, SCBA).

Od devadesátých let 20. století roste zájem o definování a kvantifikování ekonomických

dopadů kultury, vytváří se tzv. impact studies, příkladem je i analýza společenských dopadů (community impact analýza, CIA), které se snaží měřit přímé i nepřímé příjmy

generované kulturním sektorem pro daný region či město (ve statickém rámci), ale u nás

nejsou příliš rozšířené. I o aplikovatelnosti cost-benefit analýzy se vedou debaty, období přílišné důvěry v použití této metody střídají období skepse o její aplikovatelnosti, především proto, že může vytvářet přílišné nároky na specifické informace, které mohou být nedostupné.

34

Tabulka 2

Shrnutí základních vlastností jednotlivých metod Finanční analýzy

Prostředí

•

Uvnitř

•

Vně

•

Poskytovatel

• • • • • •

Sektor

Vnitřní prostředí

FA SFA CRA •

•

•

•

Vnější prostředí

•

Vše relevantní

Náklady a výnosy Přímé

Některé nepřímé

•

•

Společenské

•

Ekonom.analýzy

CBA

SCBA

•

•

Socioek.a. CIA •

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

Pramen: převzato z publikace Lichfield, N a kol: Cost benefit analysis for the cultural bulit heritage: principles and praktice, 1993, str. 24, překlad

Z tabulky je patrné, že se finanční (FA) a společenské finanční analýzy (SFA) dotýkají pouze přímých dopadů na prostředí projektu, zatímco zbylé metody se rovněž zaměřují i na okolní

prostředí. Jednotlivé metody se liší i zařazením dílčích sektorů do analýzy, pouze analýza

společenských dopadů (CIA) implikuje všechny relevantní sektory a zároveň jako jediná zahrnuje i analýzu společenských nákladů a přínosů, ostatní metody zahrnují pouze přímé a některé nepřímé náklady a přínosy.

Rovněž je velice důležité identifikovat jednotlivé subjekty, kterých se realizace projektů týká

nebo ji mohou ovlivnit. Těmito dotčenými subjekty mohou být jednotlivci, skupiny osob, firmy, místní úřady apod. Příslušnost do určité skupiny ovlivňuje i výběr použité metody. Možný výběr metod podle typu dotčených subjektů zobrazuje následující tabulka.

Konečný výběr metody, která bude použita jednotlivými subjekty, záleží na zohlednění stanovených kritérií jednotlivými metodami.

35

Tabulka 3

Metody dle dotčených skupin

Náklady a výnosy Přímé finanční náklady • běžné • kapitálové Přímé finanční výnosy • prodej • pronájem Nepřímé náklady/výnosy • dědictví/kulturní • sociální • ekonomické • environmentální • prestiž Použitá metoda

Aktéři přímo

Vláda

zapojení v ochraně

poskytující

• •

•

kult. dědictví

subvence

Sponzoři •

Místní úřady

•

• • •

•

• FA, SFA

CRA, CBA

• CE

• • • • CIA

Pramen: převzato z publikace Lichfield, N a kol: Cost benefit analysis for the cultural bulit heritage: principles and praktice, 1993, str. 26, překlad

K dalším metodám pomocí nichž se zjišťuje, jak lidé hodnotí environmentální změny (k nimž

jsou řazeny i změny ve stavu kulturních památek), jsou kontingenční metody, založené na

přímém dotazování vzorku relevantní populace. Tímto dotazováním se získávají informace o ochotě lidí platit za kvalitativní a kvantitativní přínosy u netržních statků (willingness to pay

– WTP), v našem případě například ochota zaplatit určitou výši vstupného, resp. jak by se

měnila návštěvnost se změnou výše vstupného. Na druhou stranu lze dotazováním zjišťovat i

ochotu lidí nést náklady spojené se snižováním kvality i kvantity netržních statků, resp. jaké

ztráty jsou přijatelné (willingness to accept - WTA). V případě jedinečných kulturních aktiv je

ochota lidí platit (WTP) rovna celkovému příjmu jednotlivců a ochota lidí nést náklady (WTA) je nekonečná…hodnotová funkce ztrát je strmější než ta pro zisky (znamená to rozdíly mezi těmito dvěma měřeními) a odhad pomocí WTP je obvykle preferován.27

Podobně je koncipována i metoda cestovních nákladů (Travel Cost Method – TCM). Pomocí této metody se zjišťuje hodnota, kterou lidé přisuzují dané lokalitě tím, že investují

čas a peníze na její návštěvu. Výchozím předpokladem je fakt, že náklady na cestu jsou analogií vstupného a tudíž je její použití vhodné zejména v lokalitách s volným vstupem či Tiziana Cuccia: Contingent valuation in: A Handbook of Cultural Economics, edt by Ruth Towse, 2003, str. 121, překlad 27

36

vstupem podmíněným pouze minimálními poplatky. Nevýhodou této metody jsou poměrně vysoké nároky na sběr dat.

2.6 Shrnutí Tradiční silné postavení státu v oblasti památkové péče je dáno vývojem v minulých letech

(centrálně plánovaná ekonomika) i celkem běžným zestátňováním v Evropě. I přes tuto silnou roli státu se v současnosti se přikládá stále větší význam soukromým zdrojům finančních prostředků.

Problémem v památkové péči je nalezení takového způsobu oceňování památkových statků, ve kterém by

byly

zahrnuty

i

mimoekonomické

hodnoty. Analýzy

zkoumající

celospolečenské dopady jednotlivých projektů či programů jsou pak rozšířením výsledků finančních analýz, zkoumajících dopady pouze pro zadavatelské subjekty. Jednotlivé analýzy

zahrnované do skupiny ekonomických analýz pak do různé míry zohledňují mimoekonomické hodnoty zkoumaného projektu či programu.

37

3 NÁKLADY A VÝNOSY DLE COST-BENEFIT ANALÝZY Obecná definice analýzy nákladů a výnosů zní:„analýza nákladů a výnosů je soubor

praktických metod optimální volby v oblasti veřejné ekonomiky respektující kritérium maximální čisté společenské rentability, přičemž jsou všechny uvažované náklady a užitky vyjadřovány v penězích, ať už přímým či nepřímým způsobem.“28 Právě požadavek vyjadřování výnosů i nákladů v penězích patří k největším překážkám při jejím zpracování.

Jaroslav Macháček uvádí: „hodnocení projektů a činností souvisejících s historicky významnými sídly však často více vyhovuje dílčí využití postupů cost-benefit analýzy než zpracování celé analýzy.“29 Tato práce se zaměřuje na zmapování hlavních oblastí, kde se

výnosy a náklady spojené s kulturním dědictvím vyskytují. Jejich přesné peněžní vyčíslení a

následné porovnání, které je důležitým krokem v rámci cost-benefit analýzy, v tomto případě není možné.

Podstatou analýzy nákladů a výnosů je srovnávání vstupů (v podobě nákladů) a pozitivních efektů sledovaných projektů či činností s využitím různých ekonomických konceptů (náklady

obětované příležitosti, stínové ceny, internalizace externalit, paretovské optimum, spotřebitelský přebytek apod.).

Základní dělení analýzy nákladů a výnosů dle časového horizontu jejího zpracovávání, ve

vztahu k realizaci projektu či jiné činnosti, je na analýzu ex ante, in media res a analýzu ex post, z nichž každá má jinou vypovídací schopnost pro svého realizátora. Výsledky analýzy

prováděné před realizací projektu, či jiné činnosti, mohou být důvodem pro změnu podmínek

projektu, či jeho nerealizování. Kdežto při zpracovávání analýzy až po skončení projektu, či jiné činnosti, se již jeho průběh ovlivnit nedá.

Důvodů, proč je vhodné zpracovávat ex ante analýzu, je mnoho. Jedním z klíčových důvodů je fakt, že uskutečnění jakéhokoli projektu znamená snížení množství zdrojů dostupných zbytku ekonomiky a zvýšení nabídky zboží a služeb. Ex ante analýza by měla odpovídat na

otázky typu samotné opodstatněnosti realizace projektu (v opozici k jeho nerealizování), realizaci právě tím určitým způsobem či časovém harmonogramu jeho realizace (odpovědi na 28 29

Viz Mališová, Malý: Hodnocení veřejných projektů, 1997, str. 27 Viz Jaroslav Macháček: Ekonomické souvislosti využívání kulturně historických lokalit, str.43 38

otázky typu: proč realizovat daný projekt právě nyní?). V soukromém sektoru jsou tyto otázky zodpověditelné snážeji nežli ve veřejném sektoru. Náklady a výnosy z realizace daného projektu nejsou spojeny pouze se subjektem, který daný projekt chce realizovat, ale dotýkají

se i jiných subjektů. Podobně by měl veřejný sektor brát v úvahu i externality (např. znečišťování životního prostředí apod.).

Zpracovávání ex post analýz by mělo zahrnovat nejen konečné náklady a výnosy uskutečněného projektu, ale mělo by sloužit i jako podklad vzdělávání se do budoucna prostřednictvím poznatků z praxe.

Náklady a výnosy plynoucí z ochrany kulturního dědictví nejsou symetrické mezi příslušníky

současné populace, natož pak mezi jednotlivými generacemi. Přesto lze tyto náklady a výnosy rozdělit do čtyř základních typů na přímé (direct), které vznikají přímo v sektorech

zahrnutých v ekonomickém procesu, nepřímé (indirect), vznikající nepřímo v ostatních

sektorech a ty se pak dělí na reálné (real), technické náklady a výnosy dopadající na zbytek

společnosti a na finanční (financial), peněžní náklady a výnosy dopadající na zbytek

společnosti30. Turisté například neplatí přímo za užitky, které mají z návštěvy kulturního

dědictví (kromě vstupného), přesto jim vznikají náklady nepřímé v podobě cestovného, nákladů na ubytování apod.

3.1 Výnosy a způsoby jejich měření Výnosy jsou souhrnem užitků, které plynou jednotlivcům, skupinám jednotlivců či celé

společnosti, z realizace určitého projektu či veřejného opatření. Mohou být jak peněžní tak

nepeněžní. Tyto výnosy, plynoucí nejen z rozvoje cestovního ruchu, se mohou projevovat v ekonomice nejen v dlouhém období, ale mohou být konkurenceschopné na trhu již

v krátkém období. Výnosy plynoucí ochrany kulturního dědictví dělíme do tří základních kategorií: primární a sekundární výnosy, a distribuční efekty.

Primární ekonomické výnosy jsou spojené s očekávanou úhradou každé transakce mezi

spotřebitelem a producentem, v případě kulturního dědictví se jedná například o poplatek za zpracováno dle Lichfield, N a kol: Cost benefit analysis for the cultural bulit heritage: principles and praktice, 1993, str. 18 30

39

prohlídku historického domu (zámku, hradu, galerie,…), prostředky vynaložené na koupi

starožitného kusu nábytku v antikvariátě apod. Kvantifikace těchto výnosů v peněžních jednotkách je relativné jednoduchá – jedná se o všechny formy vstupních poplatků včetně

prostředků vynaložených na koupi suvenýrů. K jejich měření se používá kategorie spotřebitelského přebytku.

Primárními výnosy dle Lichfielda a kol. jsou: ceny placené za památkové statky a služby včetně ochoty platit za spotřební zboží a statky (poplatky, turistické výdaje, nákupy kulturních

statků a služeb apod.), hodnota místa pro návštěvníky, dopad na ekonomický rozvoj, čistý nepřímý efekt příjmů na poskytovatele a producenty, čistý nepřímý efekt příjmů na výdaje

zaměstnanců poskytovatelů kulturních statků a služeb, indukovaný efekt příjmů, placené daně na všech stupních a tvorba pracovních míst31.

Primární transakce spouštějí sekundární přelévání vnějších efektů, často se značným významem, jejichž

výsledkem

jsou sekundární výnosy. Nejběžnějším příkladem

sekundárních výnosů v oblasti ochrany kulturního dědictví je zvyšování hodnoty prostředí sousedních vlastnictví – např. domu sousedícího s památkově chráněným domem či restaurace lokalizované v blízkosti památky. Naše „malá“ rozpočtová pravidla32 stanovují, že

stoprocentní výnos z daně z nemovitostí na území obce plyne přímo do obecního rozpočtu33,

prostředky zůstávají v katastru obce ve stejné výši v jaké byly vybrány. Sekundárním výnosem je i stimulace soukromých investic (např. vznik nových kaváren, restaurací, obchodů se suvenýry, hotelů apod.) v důsledku projektů ochrany kulturního dědictví. K sekundárním

výnosům lze řadit i projekty zaměřené na opatření snižující energetickou náročnost historických budov, snižují se tak náklady a snižuje se např. i riziko vzniku požárů apod.

Sekundární výnosy shrnuje Lichfield a kol. takto: „efekt přelévání ovlivňující hodnotu nemovitostí, zvyšování základu daně z nemovitostí, úspora energií, stimulace soukromých

investic, možné snížení nákladů na vzdělávání či sanačních výdajů, zvýšení počtu veřejných

Viz Lichfield, N a kol: Cost benefit analysis for the cultural bulit heritage: principles and praktice, 1993, str. 15, překlad 32 zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní) 33 od daně z nemovitostí jsou osvobozeny nemovité památky osm let od roku následujícího po vydání stavebního povolení na jejich opravu 31

40

služeb, větší počet vznikajících obchodů a zároveň snížení počtu zanikajících obchodů, růst dostupnosti, růst otevřenosti prostředí.“34

Poslední kategorií výstupů jsou distribuční efekty, které mohou být vyvolány konzervačními

projekty. Vyjadřují skutečnost, že některé skupiny obyvatel mohou ztrácet zatímco jiné získávají. Například může být snaha přestěhovat chudé obyvatele z dané historické lokality a

nahradit je středněpříjmovými skupinami obyvatel, výsledný pozitivní efekt může v sobě skrývat ztrátu přestěhovaných obyvatel. Svou roli hrají i transakční náklady.

Aplikace ekonomických analýz při vyhodnocování ochrany kulturního dědictví je složitější nežli získání hodnoty v tržním mechanismu. Složitost aplikace spočívá v obtížném definování

všech efektů, které ochrana kulturního dědictví přináší a riziko, že mohou být některé důležité

aspekty opomenuty. Dalším možným metodologickým problémem může být vypovídací schopnost stanovených stínových cen a jejich souměřitelnost mezi různými projekty, stejně tak je problematické vypořádání se s prvkem času.

Na mikroekonomické úrovni se odhad hodnoty programu či místa získává měřením plochy pod křivkou poptávky (individuální či společenské). Maximální cena, kterou je jednotlivý

návštěvník (turista) ochoten zaplatit (willingness to pay) se liší od ceny, kterou skutečně platí.

Ve většině případů je tato skutečně placená cena (v podobě celkového příjmu vypočteného

jako součin ceny a počtu návštěv) nižší a rozdíl mezi těmito cenami je spotřebitelský

přebytek.

Spotřebitelský přebytek je vyjádřením mezní ochoty platit za každou další jednotku

spotřebovávaného statku. Pokud není stanovena cena (vstupné), celá oblast pod křivkou poptávky je spotřebitelským přebytkem, protože návštěvník (turista) je ochoten

za

spotřebovávaný statek platit určitou částku, ale nemusí. Obecně se ale cenová linie skládá ze dvou částí – přímé (vstupné a přímé poplatky) a nepřímé (cestovní náklady) – jednotliví spotřebitelé platí různé ceny, měnící se s různou vzdáleností od místa kulturní památky.

Viz Lichfield, N a kol: Cost benefit analysis for the cultural bulit heritage: principles and praktice, 1993, str. 16, překlad 34

41

Nejběžněji užívanou poptávkovou křivkou v oblasti volnočasových aktivit, kulturních destinací či akcí je Clawson-Knetschova poptávková křivka, pracující s cestovními náklady

jako zástupce za to, co by byli lidé ochotni platit, pokud by nebyly stanoveny poplatky při vstupu. Rostoucí vzdálenost od kulturní památky znamená rostoucí cestovní náklady a tím

snižování počtu přijíždějících. Integrací se z individuálních ochot platit vypočítá celková

ochota platit, která je celkovou ekonomickou hodnotou sídla a jeho služeb pro společnost v každém okamžiku a může být využit pro porovnání s celkovými náklady vznikající s provozováním daného sídla či akce. Při stanovení vstupních poplatků není tento celkový výnos realizován, část zůstává návštěvníkům, část nabízejícím a část se mění na náklady mrtvé váhy.

Na makroekonomické úrovni se prování analýza dopadů výnosů z kulturní turistiky na

místní ekonomiku prostřednictvím multiplikátoru, v jistém smyslu se stále pracuje

s poptávkovou křivkou. Rozeznáváme několik typů multiplikátorů – odbytový multiplikátor,

který odpovídá efektu na obchodním obratu, multiplikátor výstupů, který kromě obratu zohledňuje i zásoby, multiplikátor vstupů, jenž bere v úvahu i přínosy pro vládu, pro obyvatele, včetně obyvatel jiné národnosti a multiplikátor zaměstnanosti, vycházející z předchozích multiplikátorů, který určuje efekt na zaměstnanost. Nejpoužívanějšími

multiplikátory jsou klasický keynesiánský multiplikátor a multiplikátor vstupů a výstupů. Multiplikátor vstupů a výstupů se používá k popsání vzájemných vztahů mezi všemi sektory

ekonomiky, v oblasti cestovního ruchu vypovídá o dopadu turismu na jednotlivé sektory (oproti keynesiánskému multiplikátoru, který vypovídá o agregovaném dopadu na všechny sektory).

Dopad turistických výdajů na místní ekonomiku může být trojího typu – přímý, nepřímý a indukovaný. Přímý efekt je spojen přímo s turistickými výdaji, které jsou často směřovány

do specifických sektorů, které jsou proto často označovány za turistické průmysly (ubytování, restaurace, zábava, doprava, maloobchod apod.). Nepřímý efekt vzniká růstem poptávky

z turistického průmyslu na místní výrobní faktory i na ostatní sektory ekonomiky (nákup

služeb místních produkčních faktorů či místních produktů a služeb). Indukovaný efekt

42

je spojen s výdaji domácností, utrácením příjmů vydělaných přímo či nepřímo jako důsledek turistických výdajů.35

3.1.1 Výnosy realizované v Telči Telč má v současnosti díky svému historickému vývoji vysoký potenciál pro využití v oblasti cestovního ruchu, který může znamenat přínos i do budoucna. Zařazení města na Seznam

světového kulturního dědictví UNESCO v roce 1992, byl dalším významným okamžikem

v nedávné historii města. Jak se cestovní ruch, potažmo zápis na Seznam světového dědictví UNESCO, projevil na příjmech městského rozpočtu a ekonomické situaci města, bude analyzováno v této části.

Rozvoj cestovního ruchu jde ruku v ruce s rozvojem společnosti, zejména po druhé světové válce se rozvíjí fenomén volného času, roste vzdělanost a zejména se rozvíjí hromadná

letecká doprava osob. V posledních dvou dekádách souvisí rozvoj kulturního turismu s ekonomikou informačního věku, rozvojem nabídky kulturních atrakcí a institucí.

V podmínkách České republiky jsou města primární kulturní destinací, Telč i nedaleké

Slavonice jsou příkladem tzv. monofunkčních historických měst, jejichž monofunkčnost spočívá právě ve výrazné orientaci na cestovní ruch, převažující nad ostatními možnými

funkčními zaměřeními měst. Monofunkční historická města mají společné znaky, plynoucí

z jejich historie, většinou mají středověký či renesanční charakter. Jak uvádí Jaroslav

Macháček, společným znakem těchto měst je, „že se v minulých obdobích ocitla mimo hlavní

proud ekonomického rozvoje a že v průběhu 20. století se jejich historická hodnota stala i

ekonomickým zdrojem.“36 Pro tato města se vžilo označení „historické perly-historic gems“. Pro ilustraci je zde zařazen stručný nástin historického vývoje obou zmiňovaných měst.

Kvůli klimatickým podmínkám bylo Telečsko osídleno později než ostatní oblasti jižní

Moravy. Telč vznikla na křižovatce obchodních měst a měla tak strategickou polohu, ačkoli

není datum vzniku města známo, první zmínky se objevují ve 13. století. Na přelomu 13. a 14. století byla Telč dle nejstarších písemných záznamů zeměpanským zbožím, důkazem je i Zpracováno dle zprávy Picture project (projekt financovaný Evropskou komisí) č. 13 nazvaný Dopad kulturního turismu na místní ekonomiku, dostupný na www stránkách tohoto projektu [online www.prictureproject.com, ze dne 22.2.2006] 36 Viz Jaroslav Macháček: Ekonomické souvislosti využívání kulturně historických lokalit, str.39 35

43

mohutná pozdně románská věž sv. Ducha. O věži sv. Ducha se předpokládá, že je dokladem nedokončeného záměru královské administrativy vybudovat zde velké strážní a zřejmě i správní centrum oblasti.

V roce 1335 byla Telč vykoupena pozdějším císařem Karlem IV., který v té době spravoval

Moravu, již v roce 1339 ale Jan Lucemburský vyměnil Telč s Oldřichem z Hradce za hrad Bánov ležící na moravsko-slezském pomezí. Po pánech z Hradce byli dalšími majiteli panství

Slavatové, po nich Lichtensteinové z Kastelkornu a nakonec Podstatští - Lichtensteinové.

Díky snaze pánů z Hradce i následujících majitelů rozšiřovat panství přikupováním statků a vesnic bylo v Telči vybudováno skutečné centrum celé oblasti jihozápadní Moravy.

V první polovině 19. století byla Telč významným centrem textilního průmyslu, místní

továrna zaměstnávala několik set pracovníků. Význam města je patrný i z velkého počtu církevních staveb a rozlohy samotného náměstí v porovnání s jinými městy. Od druhé

poloviny 19. století význam Telče klesá. Jedním z možných důvodů je fakt, že se Telč nestala

v roce 1850 sídlem okresního (podkrajského) úřadu a tuto situaci se nepodařilo v průběhu následujícího století prakticky změnit. Dalším důvodem by mohlo být dokončení železničního spojení s okolními městy až na konci 19. století a to ještě nepříliš významnou lokální tratí.

Historie Slavonic má podobné rysy jako historie města Telče. Slavonice vznikly kolem 12.

století, nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1260, jako osada a později trhová ves patřící

pánům z Hradce (větev Vítkovců) a postupně se rozvíjely v opevněné město s propracovaným

podzemním systémem, který sloužil nejen k odvodňování, ale i jako obranný systém města. K největšímu rozvoji města došlo ve 14. století, došlo k rozšíření tržišť a obě náměstí tvořily

úzké dlouhé měšťanské domy, tento rozmach byl v 17. století vystřídán úpadkem. Až po

druhé světové válce byly znovuobjeveny kamenné artefakty, nádherné fresky, sgrafitové příběhy na fasádách domů, sklípkové klenby, které zdobily měšťanské domy a tento objev byl

důvodem pro prohlášení města Slavonic městskou památkovou rezervací v roce 1961 a pro nynější nominaci na zápis do Seznamu světového dědictví UNESCO.

Na tomto malém historickém exkurzu jsem chtěla ilustrovat společné znaky monofunkčních

měst na příkladu města Telče a Slavonic. Období vzniku města lze považovat za období hospodářské prosperity, které je střídáno obdobím útlumu, často spojeným s válkami a 44

dalšími konflikty, které se podepsaly i na hospodářské prosperitě měst a na útlumu rozvojových aktivit. Tento útlum pak zapříčinil zachování měst v podobě, kterou měly v době svého největšího rozkvětu.

Největší přínosy, resp. výnosy, které Telči plynou z titulu kulturní památky a následného zařazení na Seznam světového dědictví UNESCO, jsou spatřovány v těchto oblastech: • • • • •

zvýšený potenciál města pro cestovní ruch, výnosy v rámci městského rozpočtu, změny v podnikatelském prostředí, růst počtu pracovních příležitostí, zejména pak růst prestiže města.

Jednotlivé oblasti jsou v následujících odstavcích blíže popsány včetně vzájemných vazeb,

které mezi nimi existují.

Oblastí, kde je památkový potenciál města Telče nejvíce využíván je cestovní ruch.

V devadesátých letech 20. století byl v Telči prováděn rozbor struktury denních návštěvníků,

z něhož vyplývá, že 21% návštěvníků uvedlo jako důvod návštěvy turistiku. Převážnou část tvořili tuzemští návštěvníci (přibližně 60% všech turistů), ze zahraničních návštěvníků převažovali turisté z německy mluvících zemí, což je dáno i blízkostí hranic s Rakouskem.

Návštěvnost města Telče je stále do značné míry závislá na tuzemských návštěvnících, ačkoli přibývá zahraničních návštěvníků - stále více návštěvníků přijíždí z Japonska a dalších

vzdálenějších zemí, jedná se zejména o jednodenní návštěvy, které převažují v 75ti procentech.37 Ačkoli má návštěvnost Telče výrazně sezónní charakter, dochází k postupnému

prodlužování sezóny v jarních a podzimních měsících a město se snaží zvýšit návštěvnost i během zimy pořádáním různých kulturních akcí.

V níže uvedené tabulce je uvedena návštěvnost vybraných památek v Telči spolu

s návštěvností nedalekého hradu Roštejn, patřícího do Mikroregionu Telčsko a zámku v Českém Krumlově.

37

Uvedená data jsou čerpána ze Sociálně-ekonomické analýzy Města Telče, 2000, str.29 45

Tabulka 4

Návštěvnost vybraných památek v letech 1989 - 1996

rok

státní zámek Telč hrad Roštejn

zámek Český Krumlov

1989

1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

136323 111819 72344 85221 85692 89511 96110 90087 90161 34916 22671 18118 24455 21391 23954 29629 29821 30400

117048 129039 130805 143244 154537 154075 147322

galerie J. Zrzavého (Telč)

12628 10718 10917 11839 11041

Pramen: Informační středisko Telč,hrad Roštejn, internetové stránky Českého Krumlova

Z údajů v tabulce je patrné, že na počátku 90. let 20. století doznívala vysoká jediná návštěvnost památek z období minulého režimu, kdy byly organizovány výlety větších skupin

lidí. V letech 1990 a zejména 1991 bylo dosaženo minima v počtu návštěvníků těchto památek a v dalších letech nastával opět růst návštěvnosti. V prvních několika letech po

zapsání historického jádra města Telče do Seznamu světového dědictví UNESCO (v roce 1992) se mírně zvyšovala návštěvnost telčského zámku, ale tento růst nebyl výrazně vyšší

nežli v komplexu hradu a zámku v Českých Budějovicích nebo na hradě Roštejně. Rostoucí návštěvnost souvisí i s otevřením hranic a rostoucím přílivem cizinců do České republiky,

ačkoli se v Telči projevuje spíše závislost na růstu počtu tuzemských návštěvníků než zahraničních, v závislosti na kulturních a rekreačních možnostech a ekonomické situaci v ČR. Tabulka 5

Návštěvnost vybraných památek v letech 1997 - 2004 rok

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

státní zámek Telč

90161 73489 89197 90000 96000 93751 87563 71090

zámek Český Krumlov

147322 149686 160119 299430 297534 235427 292103 329133

hrad Roštejn

galerie J. Zrzavého (Telč)

galerie hasičský dům (Telč) věž sv. Ducha (Telč) rozhledna (Telč)

30400 34999 37352 37590 35676 33695 36560 30867 11041

9581

11128

8376

7862

9182

7127

8127

13500

5951

8273

6042

6679

3940

2977

6493

4570

5914

Pramen: Informační středisko Telč,hrad Roštejn, internetové stránky Českého Krumlova

5717

5024

5371

Zakolísání v návštěvnosti v roce 1998 bývá vysvětlováno celkovým poklesem kulturního turismu, který byl sledován v celé Západní Evropě v té době, ačkoli jak je patrné z přehledu návštěvnosti, zakolísání ve stejném roce není patrné ani v komplexu zámku a hradu v Českém

Krumlově, ani na hradě Roštejně. V následujícím roce byl zaznamenám nárůst návštěvnosti o 21,4%, návštěvnost zámku se pohybovala téměř na úrovni roku 1997. 46

Návštěvnost vybraných památek v letech 1992 – 2004 v tisících

360 340 320 300 280 260 240 220 200 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0

státní zámek Telč hrad Roštejn

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

zámek Český Krumlov

19 89

návštěvnost v tisících

Graf č. 2

rok

Pramen: Informační středisko Telč,hrad Roštejn, internetové stránky Českého Krumlova

V grafu je provedeno srovnání návštěvnosti státního zámku v Telči, nedalekého hradu Roštejn a komplexu hradu a zámku v Českém Krumlově. Vývoj návštěvnosti v Českém Krumlově je

poznamenám dvěma událostmi, které výrazně ovlivňují i průběh křivky – výrazný pozitivní

posun návštěvnosti od roku 2000, kdy se do celkové návštěvnosti zámku započítává i

návštěvnost věže, která přešla pod správu zámku – fakticky se sčítá počet návštěvníků ze všech dostupných tras a věže (může docházet ke dvojímu či trojímu započítávání návštěvníků, ačkoli procentní podíl těch návštěvníků, kteří by si zároveň zakoupili vstupenku na všechny

trasy i na věž se pohybuje kolem 5 – 7%38). V Českém Krumlově byl zaznamenán i negativní posun v návštěvnosti a to v roce 2002, který byl způsoben povodněmi.

Vývoj návštěvnosti zámku v Telči má odlišný charakter, nežli vývoj návštěvnosti v obou dále

srovnávaných památkách, dlouhodobě se vyznačuje spíše klesajícím trendem. Možných vysvětlení se nabízí několik: •

zámek nabízí návštěvníkům města velice atraktivní exteriéry, které jsou přístupné bez

poplatků. Návštěvníci mají volný přístup na obě nádvoří, nevelkou okrasnou

francouzskou zahradu, jejichž prohlídka může sama o sobě návštěvníkům přinést dostatečný užitek. Mohou si tak prohlédnout exteriéry, které jsou jim známy z filmových děl a pocítit atmosféru, kterou zámek nabízí, 38

dle telefonického rozhovoru s tamním kastelánem

47

•

k prohlídce interiéru zámku je nutné zaplatit vstupné, které se může někomu zdát příliš

vysoké. Toto vstupné v současné době činí 80 Kč na osobu ( resp. 60 Kč pro důchodce a snížené vstupné činící 40 Kč). V nabídce jsou dva okruhy. Mnoho návštěvníků

raději volí bezplatnou prohlídku exteriéru a případně zakoupení propagačních materiálů s vyobrazením interiéru zámku, •

zámek nenabízí dostatečné množství doprovodných akcí, které by zvýšily jeho atraktivnost pro potenciální návštěvníky.

Graf č. 3

Podíl nákladů a příjmů na Telčském zámku v letech 1994 – 199939

Pramen: Ing. arch. Miloš Drdácký, ÚTAM - ARCCHIP

V předchozím grafu je prezentován nedostačující podíl příjmů, které jsou v Telčském zámku tvořeny především

příjmy ze vstupného a z pronájmu (včetně příjmů z filmování)), na

pokrytí nákladů na údržbu a běžných nákladů.

Situace v nedalekém hradě Roštejn je odlišná, návštěvnost zde má stoupající tendenci. Tento hrad se stává oblíbenou destinací cykloturistů díky své výhodné poloze i charakteru okolního

přírodního rázu. Jsou zde pořádány hojné doprovodné akce, k nejvyhlášenějším patří hodokvasy, šermířské turnaje, jazzové víkendy, noční prohlídky (v roce kdy se s jejich

pořádáním začalo stoupla návštěvnost o 5000 návštěvníků a stále se zvyšuje). I návštěvnost komplexu hradu a zámku v Českém Krumlově má rovněž zvyšující se tendenci.

39

legenda: costs – náklady, total income – celkový příjem, entrance fee income – příjem ze vstupného 48

Dle zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, může město vybírat místní poplatky, jejichž výše je upravena v místní vyhlášce. Město Telč vybírá

tyto poplatky upravené místní vyhláškou č.4/2003: poplatek ze psů, poplatek za rekreační pobyt (tzv. pobytové poplatky), poplatek za užívání veřejného prostranství (včetně užívání

veřejného prostranství pro tvorbu filmových a televizních děl), poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj a poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů.

Vypovídací schopnost pobytových poplatků je značně omezená. Poplatek se vybírá prostřednictvím ubytovatelů za přechodný pobyt ve městě za rekreačním účelem, pokud není prokázán jiný důvod pobytu. Tabulka 6

Výtěžek vybraných místních poplatků v letech 2001 až 200640 ( v Kč) rok

Pobytové poplatky Poplatek za užívání

veřejného prostranství

2001

2002

2003

2004

2005

2006

107 325

64 200

110 295

31 460

95 115

100 000

385 489

325 245

391 683

298 769

329 258

300 000

Pramen: Městský úřad Telč, Finanční odbor

Ačkoli by měl mít výtěžek tohoto pobytového poplatku vypovídací schopnost o počtu turistů, kteří ve městě zůstávají více dnů a znamenají větší přínos pro ekonomiku města, ubytovatelé využívají možnosti neodvádět pobytový poplatek s odvoláním na jiný účel cesty. Ačkoli

v Telči jednoznačně převládá kulturní turistika, ubytovatelé často uvádějí důvod cesty jako

služební a vyhýbají se tak platbě pobytových poplatků. Výpadek v příjmech města

z pobytových poplatků v roce 2004 je způsoben změnou splatnosti poplatků – s účinností od roku 2004 je poplatek splatný jedenkrát ročně oproti předchozím rokům, kdy byl splatný dvakrát ročně.

V Telči jsou dvě základní kategorie ubytovacích zařízení – hotely a ubytování v soukromí, chybí ubytování typu ubytovna. Nachází se zde celkem 8 hotelových zařízení ( Hotel Antoň, Hotel Celerin, Hotel Černý Orel, Hotel Na Hrázi, Hotel Pangea, Hotel Pod Kaštany, Hotel

Telč a Vzdělávací a konferenční centrum MŠMT Telč) s celkovou kapacitou cca 310 míst. 40

Jedná se o návrh rozpočtu na rok 2006

49

Informační středisko v Telči eviduje ubytovatele v soukromí s možností jejich prezentace na internetových stránkách města Telče, tito evidovaní ubytovatelé celkově nabízí cca 160 lůžek.

Někteří ubytovatelé v soukromí již požádali o vyřazení z evidence Informačního střediska,

protože mají stálou klientelu zajištěnou na delší dobu dopředu. Celkový počet ubytovatelů v soukromí a kapacita jimi nabízených lůžek je odhadován na 40 –50 (resp. cca 250 lůžek), v sezóně je tento počet pravděpodobně nedostačující vzhledem k obtížnosti zajištění ubytování pro turisty prostřednictvím Informačního střediska41.

Jiný přímý vliv na příjmy městského rozpočtu cestovní ruch, ani skutečnost, že je Telč kulturní památkou a památkou na Seznamu světového dědictví UNESCO, nemá. Je to dáno

úpravou rozpočtového určení daní v České republice, obsažené v zákoně č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým

fondům, preferující princip solidarity oproti principu zásluhovosti při rozdělování daňových

příjmů mezi jednotlivé obce, neboť většina daňových příjmů je závislá na počtu obyvatel obce a velikosti obce42. V současné době plyne do místních rozpočtů 100% výnosu daně

z nemovitostí, 100% daně z příjmu právnických osob placené obcí, 30% daně z příjmu osob samostatně výdělečně činných, 1,5% daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a podíl

z 20,59% podílu na DPH, daně z příjmu právnických osob, daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti, daně z příjmu fyzických osob placené srážkou, daně z příjmu fyzických osob samostatně výdělečně činných43. Predikované daňové příjmy obcí se násobí koeficientem,

který závisí na počtu obyvatel a velikosti obce (v Telči pro rok 2006 činí tento koeficient

0,035275) a výsledné částky tvoří očekávané daňové příjmy obecního rozpočtu pro daný rok.

I v případě daně z nemovitostí přichází město o část příjmů. Dle §9 písm. p) zákona č.

338/1992 Sb., o dani z nemovitostí jsou osvobozeny stavby kulturních památek na dobu osmi

let, počínaje rokem následujícím po vydání stavebního povolení na stavební úpravy prováděné vlastníkem44. Na druhou stranu má toto časově omezené osvobození od platby

daně z nemovitostí pozitivní efekt v motivaci vlastníků staveb kulturních památek provádět

opravy svého majetku. Městský úřad v Telči pomáhal v 90. letech vlastníkům nemovitostí

(především těch na náměstí) v jejich rychlé opravě, tak aby se zvýšila atraktivnost náměstí jako celku pro cestovní ruch.

informace jsou čerpány ze Socioekonomické analýzy města Telče, 2001, str. 31 a 32 Viz Simona Hrabalová: Teorie a praxe rozvoje měst a obcí, 2004, str.35 43 Viz tamtéž, str. 36 44 §9 zákona číslo 338/1992 Sb., o dani z nemovitosí. 41

42

50

V této úpravě rozpočtového určení daní výrazně chybí motivační prvek pro obce, vyvíjet

aktivity k podpoře místních ekonomických subjektů, vytvářet lepší podmínky pro podnikatele. Tato jejich podpora se projeví na rozpočtových příjmech pouze v minimální míře prostřednictvím tzv. motivačního prvku, v současné úpravě je upraven ve výši 1,5% daně

z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, který je dále násoben příslušným koeficientem dané obce. V Telči činí výtěžek z tohoto motivačního prvku pro rok 2006 731 000 Kč, přičemž celkové příjmy ze státního rozpočtu činí 35 mil. Kč - motivační prvek tvoří 2% z příjmů plynoucích do městského rozpočtu ze státního rozpočtu. Struktura příjmů města

Telče je zobrazena v následující tabulce. Vzhledem ke změně rozpočtových pravidel, která je v platnosti od 1.1.1996, jsou data v tabulce uváděna právě od tohoto roku. Tabulka 7

Přehled příjmů města Telče v letech 1996 až 2005 (v tisících Kč)

druhy příjmů

daňové p. nedaňové p.

kapitálové p. dotace

celkem

1996

23311 16907

1655

27104

1997

22288 17294 11043 63967

68977 114592

1998

25047 25501 8099

35564 94211

Pramen: Socioekonomická analýza města Telče, MĚÚ Telč

1999

25776 26823

1653

21112 78391

2004

40955 7285 1750

39828 94134

2005

45520 7335 1500

35491 97093

V podnikatelském prostředí je rovněž možné sledovat změny, které způsobil rozmach

cestovního ruchu. Proto, aby co největší podíl výnosů z cestovního ruchu v soukromé sféře zůstal v rukou místních obyvatel, preferuje se iniciativa místní komunity. V případě investic z vnějšího prostředí dochází k odčerpávání části výnosů z území města.

Současná úprava rozpočtového určení daní znamená pro městský rozpočet příjem 30% z daně

z příjmů právnických osob dle sídla jejich činnosti násobený koeficientem dle počtu obyvatel

a velikosti města, ovlivnění výše těchto daňových příjmů plynoucích do městského rozpočtu

je omezená. Telč v současnosti aktivně nepodporuje vznik nových podnikatelských subjektů. ale v případě projevení jejich zájmu o činnost na území města je ochotna, v rámci svých možností, tyto subjekty podpořit.

K ilustraci, jak se změnila skladba funkčního využití domů na náměstí slouží následující

obrázek. Srovnává situaci v roce 1950 (obrázek vlevo) se situací v roce 2002 (obrázek vpravo).

51

Obrázek č. 1 Funkční využití telčského náměstí v roce 1950 a v roce 200245

Pramen: Ing. arch. Tomáš Drdácký, ÚTAM - ARCCHIP

Na obrázku je patrná významná změna ve funkčním využití domů na náměstí. Zatímco v roce 1950 dominovalo využití domů pro obchod a poskytování služeb obyvatelům a na náměstí byl

pouze jeden hotel, v roce 2002 se využití domů stále více přizpůsobuje potřebám turistů – zvyšuje se počet soukromých ubytovatelů, roste počet menších barů a restaurací a roste i počet domů se smíšeným využitím.

I ze změn v podnikatelském prostředí je patrný pozitivní vliv cestovního ruchu na zaměstnanost, cestovní ruch absorboval značnou část uvolňovaných pracovníků z primárního

a sekundárního sektoru. Počet ekonomicky aktivních obyvatel46 (EAO) zaměstnaných

v terciárním sektoru bylo 635 v roce 1996, v roce 1998 se tento počet snížil na 579 EAO, na

druhou stranu vzrostl počet osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) z 786 v roce 1996 na

legenda: housing – bydlení, shops and services for citizens – obchody a služby pro obyvatele, facilities for tourists (accomodation) – ubytování pro turisty, public facilities – školy, úřady apod., mixed function – více funkcí zároveň; hotel, restaurant, bar – hotely, restaurace a bary. 46 ekonomicky aktivní obyvatelstvo činilo při sčítání lidu v roce 1991 téměř polovinu všech obyvatel (49,4%) 45

52

1035 v roce 199847. Počet ekonomicky aktivních osob zaměstnaných v terciárním sektoru i

počet osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) má v současnosti rostoucí trend.

Největší přínos zařazení Telče na Seznam světového dědictví UNESCO je spatřován v růstu prestiže města. Potenciálním návštěvníkům je označením města za památku UNESCO dána

„záruka kvality“, zařazení na tento prestižní Seznam světového dědictví UNESCO je

podmíněno splněním přísných podmínek. Zařazení památky na Seznam světového dědictví UNESCO působí jako motivační faktor pro návštěvníky ze vzdálenějších příjezdových

destinací, zejména z řad turistů přijíždějících do Evropy za středně a dlouhodobými

rekreačními a poznávacími zájezdy. Výhodou České republiky je fakt, že počtem a hustotou pokrytí památkami UNESCO patří Česká republika k nejlépe vybaveným zemím ve světě.

Město podporuje kulturní akce zde konané, každoročně jsou vynakládány nemalé prostředky na propagaci města a k tomuto účelu vznikají i sdružení měst sledujících stejný záměr – šíření

povědomí a propagaci jiných destinací kulturního turismu než je Praha. Často se v této souvislosti upozorňuje na vysokou koncentraci turistů směřujících do našeho hlavního města Prahy.

Telč je členem dobrovolného zájmového sdružení Česká inspirace (dobrovolný svazek

obcí), zaměřeného zejména na rozvoj turistického ruchu prostřednictvím propagace

kulturních akcí v členských městech. Sdružení

vydává informační materiály v několika

světových jazycích a s různým zaměřením např. na kole s Českou inspirací, toulky s Českou

inspirací, jak příjemně strávit chvíle v 8 z nejkrásnějších měst ČR či kulturní kalendáře pro

jednotlivé roky. K dalším členům patří Hradec Králové, Jindřichův Hradec, Kutná Hora, Litomyšl, Polička, Třeboň a po odstoupení Českého Krumlova i Cheb.

Další významnou organizací, jejíž je město Telč členem je Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska (SHS ČMS), které vzniklo v roce 1990. Tato organizace napomáhá

k vytváření podmínek a nástrojů pro zachování, propagaci a trvale udržitelný rozvoj kulturního dědictví. V současnosti sdružuje 197 obcí a městských částí a 8 jiných právnických

osob. Sdružení historických sídel Čech Moravy a Slezska je gestorem Programu regenerace městských památkových rezervací a zón, v této souvislosti uděluje každoročně cenu za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace MPR a MPZ. Od roku 1994 je Sdružení 47

Socioekonomická analýza města Telče, 2000, str.20

53

hlavním gestorem Dnů evropského dědictví – Dny otevřených dveří památek, které se

konají pod záštitou Rady Evropy každoročně v průběhu měsíce září.

V roce 2001 byl založen dobrovolný svazek obcí na jejichž území se nachází památka

UNESCO s názvem České dědictví UNESCO. Členy tohoto svazku obcí jsou Český

Krumlov, Jankov, Kroměříž, Kutná Hora, Lednice, Valtice, Litomyšl, Olomouc, Telč, Žďár nad Sázavou, Brno, Holašovice a Třebíč. K cílům, které si tento dobrovolný svazek obcí

vytýčil patří mj. i snaha změnit systém financování oprav a restaurování památek a území

zapsaných na Seznamu světového dědictví, posílení preferenčních kritérií pro památky UNESCO ve stávajících dotačních titulech a prosazení zařazení pravidelné neměnné účelové

položky určené výhradně pro památky UNESCO. K dalším činnostem Českého dědictví

UNESCO patří i společná propagace členů, která je v současné době uskutečňována prostřednictvím

projektu „Vítejte v ČR – zemi památek UNESCO“. Tento projekt je

financován převážně ze Společného regionálního operačního programu (SROP) a jeho

cílem je zejména podpora využití významného potenciálu památek zapsaných na seznam UNESCO v České republice.

3.2 Náklady a jejich měření V rámci ekonomických analýz je posuzován dopad projektu či opatření na všechny dotčené subjekty, je zařazena kategorie společenských užitků a nákladů a dochází tak z rozšíření

oproti finančním analýzám zkoumajícím dopad pouze na nositele projektu. Některé efekty spojené s jednotlivými subjekty nemusí zasahovat společnost jako celek, jsou tedy irelevantní

pro ekonomickou analýzu – jsou jimi především transfery nerozvíjející reálné zdroje, které neznamenají ekonomické náklady. Podobně jako výnosy je i určování nákladů v ekonomické

analýze založeno na stínových cenách, finanční náklady jsou založené na nákladech příležitosti – nejsou vztaženy k samotné transakci, ale ke zdrojům požadovaných k jejich realizaci.

Příkladem finančních nákladů, které jsou irelevantní v rámci ekonomických analýz jsou úroky na investované peníze. Tyto úroky jsou transakčními náklady mezi věřitelem a dlužníkem, ale

pro ekonomiku jako celek neznamenají ve výsledku žádný rozdíl a proto se nezapočítávají.

Podobně nemusí mít současná či historická cena půdy používané jako část investice vztah 54

k ekonomické hodnotě půdy získané reziduální metodou48, její vlastník může získat, ale i

ztratit při zacházení s půdou a stává se irelevantní pro ekonomickou analýzu. Problematické je

i započítávání externalit do jednotlivých analýz, ekonomické náklady a výnosy z nich plynoucí

jsou

kvantifikovatelné.

obtížně

měřitelné,

podobně

jako

jsou

samy

externality

obtížně

Často jsou za náklady ochrany a obnovy kulturního dědictví považovány ty náklady navíc, které plynou vlastníkovi či uživateli kulturní památky či vládě, poskytující finanční

příspěvky, z důvodu větší finanční náročnosti ochrany a obnovy kulturních památek. Skutečné náklady ochrany a obnovy kulturních památek jsou ale rozdílem kapitálových a běžných nákladů vlastníka či uživatele kulturního dědictví v situaci, kdy by byla či nebyla

ochrana či obnova kulturních památek provedena oproti rozdílu finančních výnosů obou situací.49 Jedná se o soukromé náklady příležitosti, které mohou být kladné i záporné.

Kromě těchto přímých nákladů a výnosů dopadajících na zainteresované subjekty jednotlivých projektů existují i nepřímé náklady a výnosy, které dopadají na společnost jako celek – společenské náklady příležitosti, které mohou být stejně jako soukromé náklady

příležitosti kladné i záporné. Skutečnými náklady ochrany a obnovy kulturního dědictví jsou pak soukromé i společenské náklady příležitosti, z pohledu těch kdo ztrácí či získávají konzervací památek, vztažené k hodnotě dědictví, která by byla ztracena, pokud by kulturní památka zanikla.

3.2.1 Náklady spojené s kulturním dědictvím vznikající v Telči Náklady, které v Telči vznikají v souvislosti s kulturním dědictvím a péčí o něj, potažmo se

zápisem města na Seznam světového dědictví, rovněž úzce souvisí s cestovním ruchem a dalším využíváním památkového fondu města. Jsou jimi zejména: • • •

výdaje v rámci oprav a obnovy kulturního dědictví,

výdaje na kulturu, prezentaci města, event. placené členské příspěvky,

výdaje související s využíváním památkového fondu cestovním ruchem.

Tyto náklady budou v následujícím textu blíže rozvedeny a to především z pohledu města a městského rozpočtu.

ekonomická hodnota jako přebytek či nedostatek historických finančních nákladů. Při obchodování s půdou tak může být realizován zisk, ale i ztráta. 49 Viz Lichfield, N a kol: Cost benefit analysis for the cultural bulit heritage: principles and praktice, 1993, str. 68, překlad 48

55

V roce 2001 zpracoval Ústav územního rozvoje Brno studii Hodnocení potenciálu cestovního

ruchu na území ČR, v rámci bodování dílčích potenciálů (přírodního a kulturního subsystému zahrnující i kulturní a rekreační turistiku), bylo město Telč ohodnoceno jako zóna s velmi

vysokým potenciálem s celkovým ziskem 180 bodů. Pro srovnání, Jihlava získala 191 bodů, Pelhřimov 154 bodů, Třebíč 115 bodů. V případě Telče zřejmě došlo k podhodnocení

vhodnosti krajiny pro pěší turistiku, cykloturistiku a další sportovní akce a především pro kongresy a konference50. Město Telč, řadící se mezi tzv. monofunkční historická města, se prezentuje jako vhodná destinace pro kulturní turisty a cestovní ruch zde hraje významnou roli.

Ačkoli mají památková péče a cestovní ruch odlišné cíle a motivace, spojuje je památkový

fond. Základním cílem památkové péče je uchování hodnot památkového fondu a jejich

předání budoucím generacím, kdežto primárním cílem a posláním cestovního ruchu je dosahování zisku a v památkách je spatřován vhodný zdroj k využití (někdy hraničící

s vykořisťováním), podobně jako suroviny pro jiná odvětví. Atraktivitu památky, města či jiné

lokality pro cestovní ruch vytváří mimo jiné i dobrý stav a vhodná prezentace kulturních

památek a na druhou stranu, cestovní ruch pomáhá zviditelnit význam památek pro společnost. Z pohledu marketingu patří cestovní ruch do kategorie služeb, ale přesto lze nalézt odlišnosti služeb cestovního ruchu od ostatních služeb s nimiž mohou být spojeny i náklady: •

snazší kopírovatelnost - např. jídelníčky jednotlivých restaurací, destinace cestovních

•

propagace mimo sezónu,

•

kanceláří,

větší závislost na komplementárních službách – služby v cestovním ruchu jsou široce provázané a snížení kvality jedné z nich vede k tomu, že zákazník vnímá sníženou kvalitu kompletní služby,

50

•

složitější distribuční cesty – místo výroby je současně místem spotřeby, ale významnou

•

větší vliv psychiky a emocí při nákupu – větší citová a emocionální očekávání,

roli hrají zprostředkovatelé,

•

větší důraz na image a úroveň služeb – služby a jejich úroveň se spojuje se jménem

•

větší význam vnější stránky poskytovaných služeb – oblečení letušek, nebo např.

•

kratší expozitura služeb – o kvalitě a užitných vlastnostech výrobku nebo jiných služeb

jejich poskytovatele a jeho image,

dokonale a permanentně uklizené odbytové prostory McDonald’s apod.,

se můžeme přesvědčit dlouhodobě, u služeb cestovního ruchu je tento čas velmi krátký

Viz Strategický plán rozvoje města Telč, 2005, str. 92

56

(dovolená trvající několik dnů, cesta letadlem trvající několik hodin, pobyt v restauraci trvající několik minut,…)51

K významným zdrojům finančních prostředků určených na ochranu a obnovu kulturního

dědictví patří již zmiňovaný program regenerace městských památkových rezervací a zón, který vypisuje ministerstvo kultury. V rámci tohoto programu je definována spoluúčast

vlastníka památky a obce52, v jejíž katastru se objekt nachází. Tyto prostředky jsou řazeny do nákladů, protože jsou účelově vázané na konkrétní projekty a pro město znamenají de facto

výdaje a prostředky vynakládané na ochranu a obnovu kulturních památek se v rozpočtu města nacházejí na výdajové stránce.

Výše státní podpory závisí rovněž na charakteru prací prováděných na jednotlivých památkách – u restauračních prací je financováno ze státních prostředků 100% prací. U ostatních prací záleží výše státní, potažmo obecní podpory na typu vlastníka památky: •

církevní památky: výše státního příspěvku dosahuje 50% ceny, město se podílí 20%

•

památky ve vlastnictví města: výše státního příspěvku činí 50% a město se podílí

•

památky v soukromém vlastnictví: stát se podílí 50%, vlastník 40% a město přispívá

a vlastník 30%, rovněž 50%,

zbylými 10%.

Nutno podotknout, že výše státního příspěvku je fixní, tzn. pokud se v průběhu realizace

projektu zvýší náklady, nezvyšuje se automaticky státní příspěvek a toto navýšení zaplatí vlastník památky. Pro ilustraci je vložena následující tabulka, porovnávající státní příspěvky programu regenerace ve městech Telč a Slavonice. Tabulka 8

Státní příspěvky v rámci Programu regenerace MPR v Kč Telč

rok

Slavonice

2002

1 883 000

3 090 000

2003

1 900 000

2 150 000

2004

1 720 000

2 699 387

2005

1 590 000

2 270 000

Pramen: MěÚ Telč, MěÚ Slavonice

51 52

Viz Čertík, Miroslav a kol.: Cestovní ruch – vývoj, organizace a řízení, 2001, str.72 podmínkou pro čerpání prostředků z tohoto programu je vypracování městského programu regenerace 57

Prostředky, které v současnosti plynou do Slavonic jsou vyšší oproti prostředkům plynoucím

do Telče. V Telči probíhal největší počet restauračních a obnovovacích prací v 90. letech,

kdežto ve Slavonicích vrcholily práce zaměřené na ochranu a obnovu kulturního dědictví až na přelomu 20. a 21. století i v souvislosti s možnou nominací renesančních domů na zápis do Seznamu světového dědictví UNESCO, která se uskutečnila v roce 2003.

Na začátku devadesátých let 20. století a zejména po zapsání historického jádra města Telče

do Seznamu světového dědictví UNESCO, byl v Telči kladen velký důraz na rychlé obnovovací a restaurační práce, které se zpočátku soustředily na domy na náměstí.

Pro městský rozpočet znamenala tato snaha o rychlé opravení co možná největšího počtu domů na náměstí problémy v souvislosti s podmínkami čerpání dotací z programu regenerace, ve kterých je stanovena spoluúčast města – znamenalo to vydávání velkého množství prostředků z městského rozpočtu, kterých se ale nedostávalo. Tato spoluúčast města byla ale podmínkou, aby vlastník památky obdržel státní příspěvek - u domů na náměstí se jedná

především o soukromé majitele, kde je spoluúčast města stanovena na 10% ze schválené ceny oprav. Město řešilo tento problém nedostatku finančních prostředků dohodou s vlastníky památek spočívající v zavázání se, že příspěvek od města v rámci spoluúčasti na programu regenerace vrátí do městského rozpočtu jako dar.

Ačkoli se může zdát toto řešení nesprávné, ve výsledném efektu mohly být spokojeny obě

strany – vlastník památky (ve většině případů soukromá osoba) obdržel v rámci programu regenerace alespoň 50% prostředků ze schválené ceny oprav, které by nezískal bez „fiktivní“

spoluúčasti města a město splnilo svůj záměr v snaze o brzké opravení co největšího počtu domů na náměstí, s nižšími výdaji z městského rozpočtu. Jedná se pouze o část prostředků, protože město zároveň opravovalo památky ve svém vlastnictví, kde je stanovena 50% spoluúčast a dále přispívalo na opravu církevních památek, využívajících rovněž program regenerace. Část majitelů domů na telčském náměstí raději zvolila cestu samofinancování

oprav (a jsou na to hrdí) kvůli administrativní náročnosti a zdlouhavosti procedur pro získání peněžních prostředků z programu regenerace, navíc byly

prostředky často čerpány

neefektivně zejména ke konci kalendářního roku, protože byla stanovena povinnost vrátit nevyčerpané prostředky do státního rozpočtu. Uzavírání smluv se stavebními firmami rovněž zvyšovalo náklady na opravy.

58

U dalších výdajů plynoucích z městského rozpočtu do oblasti kultury, propagace města, péče o vzhled města, infrastruktury apod., je prakticky nemožné stanovit, o kolik se různí od

výdajů, které by byly vynakládány v případě, že by město Telč nebylo městskou památkovou rezervací či nebylo zapsáno na Seznamu kulturního dědictví UNESCO, jednalo by se o spekulace.

Porovnání výdajů do těchto oblastí v jiných podobně velkých městech, které ale nejsou monofunkčními

historickými městy orientovanými na cestovní ruch jako Telč, by bylo

samozřejmě možné, ale značně neprůkazné. Každé město má specifický ráz, orientuje se na různé činnosti, liší se v demografických charakteristikách a ve svém historickém vývoji, který determinuje současný i možný budoucí vývoj.

Rozvoj města v kulturní oblasti je patrný již z počtu významných kulturních akcí, které se zde pravidelně pořádají a Telč se tak stává kulturním centrem. K těmto nejvýznamnějším akcím,

z hlediska cestovního ruchu patří zejména kulturní festival Prázdniny v Telči (čtrnáctidenní folkový festival konající se každoročně na přelomu července a srpna), Balóny nad Telčí,

Horácký jarmark, Dny evropského kulturního dědictví, Parní léto (výletní jízdy historického

vlaku), Francouzsko-česká hudební akademie (kurzy vážné hudby pro studenty hudebních škol

z celé Evropy), Zimní folkové prázdniny, festival Krajina hudby, Václavské časy,

Mezinárodní hudební festival PONTES, Běh Terryho Foxe a Májové trhy.

Výše prostředků plynoucích z městského rozpočtu na kulturu se každoročně mění, v roce 2004 byl na záležitosti kultury vydán 1 mil Kč, na činnost Informačního střediska byl ve

stejném roce vydán rovněž 1 mil. Kč. Část prostředků se do městského rozpočtu vrátí v podobě příjmů, např. ze vstupného na památky provozované městem (v roce 2004 činily

tyto příjmy 60 000 Kč) a z činnosti Informačního střediska (v roce 2004 ve výši 500 000 Kč). Výdaje na veřejnou zeleň činily ve stejném roce 1 600 000 Kč.

V roce 2005 bylo na kulturu vydáno 1 550 000 Kč (350 000 Kč z této částky bylo vydáno na

činnost nově otevřené městské galerie Hasičský dům), na činnost Informačního střediska (potažmo rozpočtové položky Záležitosti vnitřního obchodu, služeb a cestovního ruchu) bylo

v roce 2005 vydáno 2 195 000 Kč. V příjmové stránce rozpočtu města pro rok 2005 jsou patrné příjmy v celkové výši 610 000 Kč. Výdaje na veřejnou zeleň dosáhly ve stejném roce výše 1 800 000 Kč53. 53

podrobný rozpočet města Telče za roky 2004 a 2005 je v příloze č.1 59

Ve výdajích Informačního střediska jsou zahrnuty i výdaje na prezentaci města. V současné

době Telč čerpá prostředky ze Společného regionálního operačního programu (SROP) určené

na zkvalitnění propagace města a zlepšení jeho image. S použitím prostředků z tohoto programu mají být vytvořeny tématické propagační materiály „šité na míru“ jednotlivým

cílovým skupinám návštěvníků v jednotlivých ročních obdobích, rovněž by měla být vytvořena publikace prezentující památky UNESCO na Vysočině a prezentační CD a DVD.

V rámci dobrovolného svazku obcí České dědictví UNESCO, jehož je město Telč členem,

jsou rovněž čerpány prostředky ze SROPu a jeho priority 4.1.1 určené na Rozvoj služeb pro cestovní ruch v rámci projektu „Vítejte v ČR – zemi památek UNESCO“, jehož cílem je

zejména podpora využití významného potenciálu památek zapsaných na seznam UNESCO

v České republice. Výše členských příspěvků je stanovena na 100 000 Kč pro větší města

(Brno, Olomouc a Prahu), 50 000 Kč pro menší města (vč. Telče), výše členského příspěvku pro Holašovice není stanovena – platí členský příspěvek dle svých možností (v roce 2005

přispěli částkou 1 500 Kč). Pro následující roky (2006 a 2007) byla výše členského příspěvku zvýšena o 50%. Jednotlivá členská města dále platí příspěvky na výrobu reklamních materiálů ve výši 2 Kč na obyvatele.

Pro Telč je charakteristická harmonie místa s prostředím, poklidný rytmus života, o jejichž

zachování se zde usiluje. V jistém smyslu je tato harmonie narušována přílivem turistů a

rostoucím zájmem o město, který nastal zejména po zápisu města na Seznam světového dědictví UNESCO – jakkoli to s sebou přináší i pozitiva. Zvýšený cestovní ruch může mít

negativní dopad na historické objekty a prostředí, zahrnující tři základní kategorie: rizika a dopady na sídla a území, rizika a dopady pro obyvatele a rizika a dopady na objekty54.

V rámci rizik a dopadů na sídla a území dochází k morfologickým změnám, zejména

prostřednictvím budování nových zařízení a infrastruktury, v mnoha případech nezapadajících do stávajícího charakteru prostředí. Rovněž dochází ke globalizaci architektury, jejímž

následkem může být ztráta jedinečnosti a různorodého charakteru zástavby v různých

oblastech. V rámci morfologických změn dochází k reorganizaci veřejných prostor, tyto proměny veřejných prostor mohou být pozitivní – květinová výzdoba, větší důraz kladený na čerpáno z prezentace Ing. arch. Tomáše Drdáckého vytvořenou ku příležitosti konference Sdružení historických sídel Čech Moravy a Slezska konané v říjnu 2005 54

60

úklid veřejných prostor apod., na druhou stranu mohou být negativní – nevhodně situované předzahrádky apod.

Pro obyvatele může zvýšený cestovní ruch znamenat snížení kvality života, i v Telči jsou patrné turistické přetížení a „zácpy“ prostorů, zejména v letních měsících. Problémem je i

parkování vozidel na náměstí – je snaha vyhovět požadavku obyvatel v dostupnosti úřadů,

obchodů, obydlí apod., na druhou stranu je poznamenán celkový ráz náměstí. S otázkou kvality života obyvatel souvisí i nalezení optimální míry využívání památek, jejich zhodnocování, které je často konfliktní vůči snaze o zvýšenou ochranu památek. Dá se říci, že

se kulturní dědictví zapojuje do běžného života společnosti. Ve snaze o zvyšování atraktivnosti města pro cestovní ruch může docházet k nadřazování zájmů turistů nad zájmy

místních obyvatel, někdy i na úkor samotných památek. Důraz je kladen na levný půvab

v podobě trhů, turistických obchodů, festivalů a výrazného osvětlení památek. Do města jsou následně „lákáni“ obchodníci či obyvatelé, kteří zde nebydlí. Z centra města se tak stává cíl turistické spotřeby.

Rizika a dopady na objekty lze rozdělit do šesti kategorií: •

aspekty prostředí – vlhkostní a teplotní změny, povrchové deposity, znečištění

•

mechanické poškození a opotřebení – zvýšené opotřebení, vibrace a dynamické vlivy,

• • • •

ovzduší, radiace a monitoring,

záměrné poškozování – vandalismus, zcizení,

ignorance a nedbalost – hluk, alkohol, znečišťování, transformace – změny užívání, stavební úpravy a konflikt užívání – posvátnost vs. návštěvníci.

Všechny tyto negativní jevy pak znamenají růst nákladů na jejich odstraňování, pokud již nejsou změny nevratné.

Vysoká koncentrace návštěvníků v interiérech památek, v depozitářích sbírek, muzeích

znamená výrazné změny vnitřního klimatu, zejména změny v relativní vlhkosti prostředí,

které se může negativně podepsat na depozitáři, sbírkách a jiných vysoce ceněných movitých památkách a uměleckých předmětech. Při pohybu velkého množství lidí v delším časovém

horizontu dochází k zvýšenému opotřebení, zejména podlah, schodišť apod. Toto zvýšené opotřebení je možné pozorovat často i u soch, jejichž části jsou v důsledku různých pověr a přikládaných nadpozemských schopností „omakávány“ až jsou vyleštěny. 61

Vandalismus není naštěstí v Telči rozšířen, místní policisté řeší spíše problémy s výtržníky,

kteří v opilosti budí pohoršení. Mládež se v ojedinělých případech „zaměřuje“ spíše na popelnice a jiné věci na veřejných prostranstvích. Podobně je tomu i s graffiti, na

památkových objektech v Telči jsou zaznamenávány minimálně. Policisté se zde setkávají ve větší míře spíše s nahlašováním krádeží a jiných událostí, které se jim staly např. v Praze, a

které tam neohlašují z obavy před zdlouhavým jednáním na policejní stanici v důsledku vyššího počtu vyšetřovaných záležitostí.

Větším problémem je zvýšený hluk a znečišťování, zejména zbytky jídla, cigaret a především žvýkačky, které negativně působí na památkové objekty a jejich vzhled. Podobně mohou mít

negativní dopad i nevhodně provedené stavební úpravy, které mohou vést ke ztrátě autenticity.

3.3 Shrnutí Jedním typem ekonomických analýz je i cost benefit analýza – analýza nákladů a výnosů,

která poměřuje vstupy (v podobě nákladů) s pozitivními efekty sledovaných projektů či aktivit. Její vypracování, v památkové péči spíše použití dílčích postupů této analýzy, má

poskytnout informace o samotné proveditelnosti projektů a slouží jako podklad pro rozhodování subjektů ve veřejného sektoru.

Měření výnosů je možné provádět na mikroúrovni – prostřednictvím spotřebitelské poptávky (nejběžněji používanou poptávkovou křivkou pro volnočasové aktivity je Clawson-

Knetschova poptávková křivka) a na makroúrovni – prostřednictvím multiplikátorů (nejběžnějšího keynesiánského a input-output multiplikátoru). Výnosy dělíme do tří základních kategorií na výnosy primární, sekundární a na distribuční efekty.

Největší přínos zařazení města Telče na Seznam světového dědictví UNESCO je spatřován

v růstu prestiže města, toto zařazení lze chápat jako záruku kvality pro potenciální návštěvníky, protože zařazení na tento prestižní seznam předchází splnění mnoha požadavků. Památkový fond je využíván cestovním ruchem - toto odvětví se neustále rozvíjí a příjmy

62

z něj tvoří v Evropských zemích zhruba 0,8% - 3% hrubého národního produktu55, ale chybí

zpětná vazba, tak aby plynuly prostředky z cestovního ruchu přímo na ochranu a obnovu

kulturních památek56, navíc není patrný příliv prostředků z cestovního ruchu do městského

rozpočtu, díky našemu nemotivujícímu systému rozpočtového určení daní. Změny vyvolané

rostoucím kulturním turismem a zařazením města Telče do UNESCO jsou patrné i

v podnikatelském prostředí – roste počet soukromých ubytovatelů, obchodů a služeb orientovaných na turisty apod.

Měření nákladů je prováděno prostřednictvím nákladů příležitosti – privátních i

společenských. Celkové náklady ochrany a obnovy kulturního dědictví jsou pak součtem privátních a společenských nákladů příležitosti. V porovnání s výnosy získáváme informaci o

přínosu (kladném či záporném), který s sebou ochrana a obnova kulturních památek přináší

v porovnání se situací, kdy by nebyla provedena a případně by byla památka ztracena. Pro městský rozpočet znamená přítomnost kulturních památek zvýšené výdaje na jejich ochranu a

obnovu, ale i na vzhled města, případně růst výdajů na kulturní akce a propagaci města. Rovněž je možné sledovat růst nákladů negativně podepsat na stavu památek.

v souvislost s přílivem turistů, který se může

viz Kulturní politika ČR [on-line]. [cit. 14.3.2006]. Dostupný na WWW: 56 HDP má dle údajů ze Statistického úřadu v podmínkách ČR rostoucí tendenci (v roce 2005 byla jeho výše 2 884 mld. Kč) potom by se prostředky vydávané na ochranu a obnovu památek ze státního rozpočtu měly pohybovat ve výši od 20 mld Kč do 76 mld. Kč, tak aby kopírovaly procentní příjmy z cestovního ruchu v rámci HDP. Ve skutečnosti se v ČR tyto výdaje pohybují ve výši přesahující 0,3 mld. Kč. 55

63

ZÁVĚR Kultura, jedno z odvětví národního hospodářství, má rozsáhlý dopad a přesah i do ostatních lidských činností. K silným stránkám kulturního sektoru České republiky patří mj. i naše

bohatost na kulturní a historické dědictví, rozvinutá infrastruktura kulturního průmyslu apod. Současně k slabým stránkám patří celkově nedobrý stav kulturního dědictví či jednostranné „vytěžování“ omezeného okruhu kulturních památek a nedostatečné využívání potenciálu

řady kulturních zdrojů.57 Památky, tvořící významnou součást kultury, jsou dle zákona o památkové péči významným dokladem historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti. Jsou projevem tvůrčích schopností a práce lidí v nejrůznější oborech.

Hlavním cílem této práce byla analýza ekonomických dopadů existence statků kulturního

dědictví na konkrétním příkladu města Telče. Analýza byla provedena v třetí kapitole této práce prostřednictvím teoretického základu cost – benefit analýzy a jeho aplikace na výnosy

a náklady, které v Telči vznikají v souvislosti s výskytem statků kulturního dědictví. Hlavní

důraz byl kladen na zkoumání, jak přítomnost kulturních památek ovlivňuje ekonomiku města, především městský rozpočet. Tento pohled byl dále rozšířen na další subjekty

ekonomiky a na změny v podnikatelském prostředí. Dílčí cíle, které byly v úvodu stanoveny, byly zpracovány především v prvních dvou kapitolách této práce a výsledky jejich zkoumání

jsou podrobněji uvedeny ve shrnutích na konci jednotlivých kapitol. Domnívám se, že se mi všechny cíle podařilo naplnit.

Při zpracování práce byla potvrzena má hypotéza, že ačkoli je veřejností výskyt kulturních

památek (zejména v historických městech) spojován s přílivem značných finančních

prostředků, ve skutečnosti může znamenat převahu nákladů v (městských) rozpočtech, především prostřednictvím slabé vazby mezi výnosy plynoucími zejména z cestovního ruchu

do městské pokladny. Podobně využívání památkového fondu cestovním ruchem není zpětně kompenzováno prostředky, které by plynuly z výnosů cestovního ruchu na ochranu a obnovu

památkového fondu (souvisí i s nemotivujícím rozpočtovým určením daní). Finanční

prostředky neplynou do městského rozpočtu pouze z titulu přítomnosti statků kulturního dědictví, velké množství prostředků určených na ochranu a obnovu kulturních památek je

účelově vázáno a jejich jiné než stanovené použití znamená odejmutí celé finanční podpory. 57

čerpáno z Kesner, L. Marketing a management muzeí a památek, 2005, str. 30 64

V případě památek zapsaných na Seznam světového dědictví UNESCO neznamená tento zápis příliv prostředků z této organizace – poskytuje prostředky pouze nejohroženějším

památkám – naopak jsou stanoveny „členské“ příspěvky, které má každá zapsaná památka

odvádět – v Telči byly tyto příspěvky stanoveny relativně vysoko (v řádu statísíců), město se je rozhodlo neplatit a v současné době očekává, co se bude dít (zatím nebyla ze strany UNESCO žádná reakce).

Na základě faktů z dané oblasti, se kterými jsem se v průběhu zpracování práce seznámila, jsem zformulovala několik stručných poznatků a námětů na zlepšení v oblasti památkové péče (především z pohledu historických měst): •

zlepšení postavení památek UNESCO v českém systému památkové péče a jeho

financování: naše země je známá svou bohatostí v počtu kulturních památek, přesto pro ty nejvýznamnější z nich – památky zapsané na Seznam světového dědictví

UNESCO – není vytvořena samostatná položka v rámci rozpočtu ministerstva kultury58 ani zde není ustanovena zvláštní pracovní skupina, která by se zabývala

pouze památkami zapsanými v UNESCO či nominujícím na tento prestižní zápis, •

hledání „zlaté střední cesty“ mezi zájmy odvětví cestovního ruchu a památkové péče, podobně jako mezi místními obyvateli a návštěvníky: odvětví cestovního ruchu

využívá památkového fondu, který se v dané lokalitě nachází, k tomu, aby generoval zisk a cílem památkové péče je zachování tohoto památkového fondu v co nejlepším stavu i pro příští generace. Nejdůležitější je stanovit si priority, zda přikládáme větší

význam možným ziskům plynoucím z cestovního ruchu, nebo preferujeme co nejlepší

stav památkového fondu i na úkor nižšího cestovního ruchu. Současně je nutné hledat „zlatou střední cestu“ mezi místními obyvateli a návštěvníky – město dělají lidé –

přílišná orientace na uspokojování potřeb a požadavků turistů může sice znamenat pozvednutí životní úrovně místních obyvatel, současně ale může způsobit i pokles

spokojenosti se životem v daném městě. Charakter města Telče, včetně zápisu na Seznam světového dědictví UNESCO, má vliv i na zvyšování výdajů na bydlení,

které může „odrazovat“ (především mladé rodiny) od bydlení v Telči. Tento fakt, spolu s nedostatečným množstvím pracovních příležitostí, má vliv na věkový průměr

za vytvoření této samostatné položky v rozpočtu ministerstva kultury lobuje i sdružení České dědictví UNESCO 58

65

obyvatelstva v Telči, který postupně roste. Město by mělo více podporovat mladé rodiny s dětmi a vznik nových pracovních příležitostí, •

více motivující rozpočtové určení daní: současná úprava rozpočtového určení daní, především stanovení koeficientu, podle kterého každá obec získává daňové příjmy do svého

rozpočtu

ze

státního

rozpočtu,

příliš

nemotivuje

obce

k podpoře

podnikatelského prostředí. Koeficient je počítán pouze dle velikosti dané obce a počtu obyvatel, navíc přesně stanovená hranice počtu obyvatel, od které se odvíjí množství

finančních prostředků, znamená značné rozdíly v poskytovaných prostředcích v jednotlivých pásmech – změna počtu obyvatel někdy i o několik lidí může znamenat veliké rozdíly v příjmech městského rozpočtu (aktuálním příkladem je

„kupování“ občanů městem Jihlava s cílem zvýšení daňových příjmů města). Řešením by mohlo být stanovení dalšího kritéria, které by zohledňovalo i aktivitu města, případně velikost odvodů na daních z jednotlivých měst.

Prioritou by v současné době mělo být schválení nového památkového zákona, který by nahradil „starý“ zákon, schválený ještě za minulého režimu, tak aby více odpovídal

současným podmínkám v památkové péči. Jeho součástí by dle mého názoru měla být i

úprava postavení památek UNESCO v systému české památkové péče a jejího institucionálního zabezpečení, za kterou lobuje i sdružení České dědictví UNESCO. Současně

bych navrhovala i úpravu postavení odborného orgánu státní památkové péče – Národního památkového ústavu tak, aby měl více výkonných pravomocí včetně možného sankcionování při nedodržení stanovených podmínek.

66

Seznam použité literatury a dalších pramenů Monografie a sborníky: CUCCIA, T. Contingent valuation. In TOWSE, R. A handbook of cultural economics. Cornwall: MPG Books, 2003 s. 119 – 132. ISBN 1-84542-234-1 ČERTÍK, M. Cestovní ruch : vývoj, organizace a řízení. 1.vydání Praha: OFF, 2001. 352 s. ISBN 8023862758. HAYEK, F. A. VON. Právo, zákonodárství a svoboda: nový výklad liberálních principů spravedlnosti a politické ekonomie. 2. vydání Praha: Academia, 1994 415 s. ISBN 8020002413. HLOBIL, I. Památky vašeho města jsou váš kapitál.1. vydání. Praha: Výzkumný ústav výstavby a architektury, 1993. 69 s. HRABALOVÁ, S. Teorie a praxe rozvoje měst a obcí. 1. vydání Brno: MU, 2004. 93s. ISBN 80-210-3356-8. HUDEČEK, J. Ekonomické pohledy na památkové statky našich měst. 1. vydání. Praha: Výzkumný ústav výstavby a architektury, 1992. 81 s. ISBN: 80-85124-15-7. HUDEČEK, J. Proč a jak veřejně i soukromě financovat zachovávání památek a regeneraci chráněných území. 1. vydání Praha: Ministerstvo kultury ČR, 1995. 72 s. ISBN 8090209602. KESNER, L. Marketing a management muzeí a památek. 1. vydání Praha: Grada Publishing, 2005. 304 s. ISBN 80-24711-04-4. LICHFIELD, N. a kol. Cost benefit analysis for the cultural bulit heritage: principles and praktice, 1. vydání , Sri Lanka: State Printing Corporation, 1993. 95 s. ISBN 955-613-043-8. MACHÁČEK, J. Ekonomické souvislosti využívání kulturně historických lokalit. 1. vydání Praha : Oeconomica, 2004. 121 s. ISBN 80-245-0756-0. MALIŠOVÁ, I. Hodnocení veřejných projektů: učební texty pro studenty oboru veřejná ekonomika. 1. vydání Brno: Masarykova univerzita, 1997. 88 s. ISBN 8021015918. MRŠTÍK, V. Moje sny (Pia Desideria) : epištoly, úvahy, essaye, studie, články, kritiky, polemiky i s pamflety. 2. vydání Praha: Nakladatelské družstvo Máje, [1901] s. 474-844, iii s. PEKOVÁ, J. Hospodaření a finance územní samosprávy. 1. vydání Praha: Management Press, 2004. 375 s. ISBN 80-7261-086-4. REKTOŘÍK, J. a kol. Ekonomika a řízení odvětví veřejného sektoru. 1. vydání Praha: Ekopress, 2002. 265 s. ISBN 80-86119-60-2. RIEGL, A. Moderní památková péče. Praha: Národní památkový ústav, 2003. 172 s. ISBN: 80-86234-34-7. 67

SAMUELSON, P. A. Ekonomie. 2. vydání Praha: Svoboda, 1995. 1011 s. ISBN 802050494X SOUČKOVÁ, E. Město dělají lidé. 1. vydání Praha: Výzkumný ústav výstavby a architektury, 1994. 58 s. ISBN: 80-85124-73-4.

Internetové a jiné zdroje, legislativa: D°13, Dopad kulturního turismu na místní ekonomiku. Project PICTURE [online].[cit. 22. února 2006]. Dostupný na WWW: . DRDÁCKÝ, M. Impact and risks of tourism in cultural heritage environment. ÚTAM, Akademie věd ČR [online].[cit. 20. února 2006]. Dostupný na WWW: . DRDÁCKÝ, M. Planning and Management of Historic Cities – a Czech Approach and Example of a World Heritage City of TELČ. ÚTAM, Akademie věd ČR [online].[cit. 20. února 2006]. Dostupný na WWW: . HAMPL, M. Trojí přístup k veřejným statkům. Finance a úvěr, 2001, roč. 51, č.2, s. 111-125. ICOMOS, International Cultural Tourism Charter. [online].[cit. 14. listopadu 2005]. Dostupný na WWW:. KAIGL, J. Památková péče, in: Sborník statí o kultuře v letech 1998-2003. NPÚ [online].[cit. 14. ledna 2006]. Dostupný na WWW: . Památkové lokality, územní plánování a cestovní ruch, ÚÚR [online].[cit. 14. listopadu 2005]. Dostupný na WWW: . Socioekonomická analýza města Telče, 2000. Strategický plán rozvoje města Telče, 2005. TOMÍŠKOVÁ, M. Efektivní marketing zvyšuje návštěvnost a turistickou prestiž památek. MODERNÍ OBEC [online].[cit. 3. listopadu 2005]. Dostupný na WWW: . UNESCO, oficiální internetové stránky. [online].[cit. 14. listopadu 2005]. Dostupný na WWW: . 68

YAMAMURA, T., KIDOKORO, T., ONISHI, T.: The process of tourism development and the influence of tourism on the historic heritage in Lijiang, Yunnan, China, Proc. 2nd International Congress on „Studies in Ancient Structures“ (G. Arun, N. Seckin ed.), pp. 10151024, Istambul, 2001. Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní. Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy (č. 73/2000 Sbírky mezinárodních smluv). Výnos ministra kultury ze dne 27. 4. 1970 č. j. 7.419/70-II/2 o prohlášení historického jádra města Telče za památkovou rezervaci. Interní materiály Finančního odboru MĚÚ v Telči. Interní materiály MĚÚ ve Slavonicích.

69

SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A OBRÁZKŮ Tabulka 1

Dotace ze státního rozpočtu na ochranu památek a péči o kulturní dědictví

Tabulka 2

Shrnutí základních vlastností jednotlivých metod.......................................... 35

dle regionálního členění v letech 1999 - 2004 ................................................ 25

Tabulka 3

Metody dle dotčených skupin ........................................................................ 36

Tabulka 4

Návštěvnost vybraných památek v letech 1989 - 1996................................... 46

Tabulka 5

Návštěvnost vybraných památek v letech 1997 - 2004................................... 46

Tabulka 6

Výtěžek vybraných místních poplatků v letech 2001 až 2006 ( v Kč) ............ 49

Tabulka 7

Přehled příjmů města Telče v letech 1996 až 2005 (v tisících Kč) ................. 51

Tabulka 8

Státní příspěvky v rámci Programu regenerace MPR v Kč............................. 57

Graf č. 1

Celková výše dotací ze státního rozpočtu na ochranu památek a péči o kulturní

Graf č. 2

Návštěvnost vybraných památek v letech 1992 – 2004 v tisících ....................... 47

Graf č. 3

dědictví v letech 1999 – 2004 (v milionech Kč) ................................................ 26

Podíl nákladů a příjmů na Telčském zámku v letech 1994 – 1999 ..................... 48

Obrázek č. 1

Funkční využití telčského náměstí v roce 1950 a v roce 2002 ................... 52

70

PŘÍLOHOVÁ ČÁST

71

Seznam příloh Příloha č. 1

Příloha č. 2 Příloha č. 3

Tabulka podrobného rozpočtu města Telče .............................................. 73

Seznam světového dědictví – zápis Telče................................................... 75 Zakládací listina sdružení České dědictví UNESCO ................................ 79

72

Příloha č. 1

Tabulka podrobného rozpočtu města Telče

ROZPOČET MĚSTA TELČE I.ROZPOČTOVÉ PŘÍJMY Daňové příjmy Daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti Daň z příjmů FOZČ dle počtu zaměstnanců Daň z příjmů fyzických osob ze SVČ Daň z příjmů FO ze SVČ dle bydliště Daň z příjmů fyzických osob z kapitálových výnosů Daň z příjmů právnických osob Daň z příjmů právnických osob za obce Daň z přidané hodnoty Poplatek za likvidaci komunálního odpadu Poplatek ze psů Pobytové poplatky Poplatek za užívání veřejného prostranství Poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj Odvod výtěžku z provozování loterií Správní poplatky Daň z nemovitosti Daňové příjmy celkem Nedaňové příjmy Příjmy z pronájmu pozemků Příjmy z pronájmu rybníků Ostatní záležitosti lesního hospodářství Předškolní zařízení Činnosti knihovnické Záležitosti kultury (věž sv. Ducha) Záležitosti sdělovacích prostředků (TL) Informační středisko Bytové hospodářství Nebytové hospodářství Pohřebnictví Ostatní nakládání s odpady Činnost místní správy Příjmy z úroků, dividend Nedaňové příjmy celkem Kapitálové příjmy Příjmy z prodeje majetku Činnost místní správy Kapitálové příjmy celkem Dotace Neinvestiční přijaté dotace ze všeob. pokl. správy Neinvestiční přijaté dotace ze SR Neinvestiční přijaté dotace ze st. fondů Ostatní neinvestiční dotace ze SR Neinvestiční dotace od obcí (za žáky) Neinvestiční přijaté dotace od krajů Převody z rozpočtových účtů Převody z vlastních fondů Neinvestiční dotace od mezin. institucí Investiční dotace přijaté Dotace celkem Financování Příjmy celkem 73

2004

2005

7 619 737 1 161 1 300 435 8 272

8151 822 1144 2000 572 8508

13 061 2 400 220 150 400 600 200 2 200 2 200 40 955

16123 2600 200 150 300 650 300 2000 2000 45520

350 275 300 250 70 60 230 500 2 000 2 500 150 200 100 300 7285

625

1750

300 50 60 200 450 2000 2200 150 200 600 400 7335

1750

1500 1500

33278

30774

1200

1493

5350 39828 4316 94 134

3224 35491 7247,3 97093,3

II. ROZPOČTOVÉ VÝDAJE Pěstební činnosti Silnice Provoz veřejné silniční dopravy Pitná voda Odvádění a čistění odpadních vod Úpravy drobných vodních toků Mateřská škola Základní škola Masarykova Základní škola Hradecká Základní umělecká škola Knihovna Záležitosti kultury j.n. Zachování a obnova kulturních památek Záležitosti sdělovacích prostředků (TL) Informační středisko Tělovýchovná činnost DDM Bytové hospodářství Nebytové hospodářství Veřejné osvětlení Pohřebnictví Územní plánování Komunální služby a územní rozvoj Sběr a svoz komunálních odpadů (TESCO) Sběr a svoz ostatních odpadů (Služby) Ochrana druhů a stanovišť Chráněné části přírody Veřejná zeleň Ostatní činnosti k ochraně přírody Dávky sociální výpomoci Pečovatelská služba Domov důchodců Klub důchodců Požární ochrana Zastupitelstva obcí Činnost místní správy Příjmy a výdaje z finančních operací Ostatní činnosti Výdaje celkem Financování Celkem

320 1600 300 75 2000 270 1600 2100 2400 150 1361 1000 2970 270 1000 700 100 750 800 1000 915 2910 160 2400 1000 20 20 1600 10 15630 700 4616 120 34 1515 27222,5 420 6969,5 87028 7106 94134

74

326 2150 300 85 3424 100 1500 2200 2500 100 1301 350 1050 300 2195 700 150 875 1351 1280 800 4505 137 2550 1200 50 30 1800 20 12803 800 4907 119 40 1465 28335 500 8151,3 91649,3 5444 97093,3

Příloha č. 2

Seznam světového dědictví – zápis Telče

75

76

77

78

Příloha č. 3

Zakládací listina sdružení České dědictví UNESCO

79