KOSTEL POVÝŠENÍ SV.KŘÍŽE V ROŽMITÁLE POD TŘEMŠÍNEM. RESTAUROVÁNÍ BOČNÍHO OLTÁŘE Sv.VÁCLAVA A POLYCHROMOVANÉ DŘEVOŘEZBY SV.JANA NEPOMUCKÉHO. Restaurátorská zpráva s redukovanou fotodokumentací.
Technika: polychromované a zlacené dřevořezby a dřevěné architektonické prvky Rozměry: OLTÁŘ: celková výška 390 cm; mensa - šířka 200 cm, výška 97 cm, hloubka 107 cm; predela dvě řezaná reliéfní pozadí: 64 x 56 cm, dva nízké sokly pod řezby andělů: hloubka 36,5 cm, šířka 71 cm, výška 7,5 cm; svatostánek - výška 70 cm, šířka 50 cm, hloubka 50 cm (rozměry skříně bez ozdob); retábl výška 235 cm; zlacená oltářní křídla - výška 180 cm, šířka 30 cm; oltářní obraz - výška 153,5 cm, šířka 89 cm; rám obrazu - šířka lišty 10 cm; dřevořezby: Sv.Štěpán - výška 114 cm, Sv.Vavřinec - výška 116 cm, sokly - šířka 51 cm, výška 44 cm, hloubka 31 cm; ležící Kristus - základna 125 x 39,7 cm, tělo 121 cm. SV.JAN NEPOMUCKÝ: výška 104 cm; sokl - šířka 30,5 cm, výška 57 cm, hloubka 26,3cm, horní plocha 48 x 31,6 cm.
2) Boční oltář Sv.Václava: celkový pohled - stav před restaurováním.
7) Andílek - dušička (pravý); postupné snímání vrstev přemaleb: „0“ stávající polychromie; -2 nejstarší vrstva polychromie. Je třeba uvést, že na jiných místech byla ještě zjištěna další mezivrstva a původní polychromie tak dostala číslo -3.
8) Andílek - dušička (k umístění vpravo na retáblu). Stav po restaurování
9) Andílek - dušička (k umístění vlevo na retáblu). Stav po restaurování.
10) Boční oltář Sv.Václava: řezba Sv.Štěpána. Stav před restaurováním
11) Socha Sv.Štěpána - na čele sonda průzkumu. Stav před restaurováním.
12) Socha Sv. Štěpána; rozšířený průzkum: novodobá vrstva „0“ a sonda na vrstvu „-1“.
13) Socha Sv. Štěpána; makrosnímek sondy v oblasti pravého oka: novodobá vrstva „0“ (na straně k vnitřní straně oka) a sonda na vrstvu „-1“ (vnější strana oka).
14) Socha Sv. Štěpána; makrosnímek při pravém dolním cípu dalmatiky: v odlesku bočního osvětlení se pod novodobou vrstvou „0“ rýsuje ornamentální dekor na vrstvě „-1“. Stav před restaurováním.
15) Socha Sv. Štěpána; postup odkrývání vrstev na obličeji. Vrstva –2: celkový bílý nátěr sochy, doplněný zlacením lemu na dalmatice. –3 je nejstarší, pravděpodobně původní vrstva polychromie.
16) Socha Sv. Štěpána; postupná sonda ve středu dalmatiky: novodobá vrstva „0“; na vrstvě –1 je odkrytá část ornamentálního dekoru; –5 nejstarší červená vrstva.
17) Socha Sv. Štěpána; obličej po sejmutí vrstev přemalby, na čele odstraněno uvolněné novodobé tmelení.
18) Socha Sv. Štěpána: stav po sejmutí vrstev.
19) Celkový pohled na sochu Sv. Štěpána: stav po sejmutí vrstev.
20) Socha Sv.Štěpána: stav po restaurování.
21) Celkový pohled na sochu Sv. Štěpána: stav po restaurování.
22) Římsa na konzole sochy Sv. Štěpána. Postupná sonda: původní vrstva –5.
23) Postup odkrývání původní vrstvy –5 na přední ploše konzoly sochy Sv. Štěpána.
24) Boční oltář Sv.Václava: socha Sv. Vavřince. Stav před restaurováním.
25) Socha Sv. Vavřince; hlava z pravého boku. Stav před restaurováním
26) Pravá ruka sochy Sv. Vavřince; makrosnímek sondy. (Zde uvedená vrstva „0“ se nevyskytuje v celém rozsahu polychromie, proto ji v textu značíme „+1“.) +1 (0) poslední přemalba inkarnátu silnou vrstvou emailu. 0 (-1) souvislá vrstva novodobé polychromie. -1 (-2) starší inkarnát (pravděpodobně z dílny Jos. Krejčíka). -2 (-3) emailová bílá vrstva. -3 (-4) křídový základ bílé vrstvy. -4 (-5) tenká vrstva pigmentovaného laku nejstarší polychromie. -5 (-6) silná vrstva růžového podkladu původního inkarnátu.
27) Socha Sv. Vavřince; makrosnímek sondy ve středu dalmatiky: „0“ novodobá polychromie; -1 starší vrstva polychromie (světlý šedomodrý ornament na modrém pokladu), pravděpodobně z dílny Jos. Krejčíka; -2 souvislá bílá vrstva; -3 zemitá červeň (přibližně: siena pálená); -4 zemitá červeň (přibližně: siena pálená); -5 jasná zemitá červeň, nejstarší vrstva polychromie; -6 křídový podklad.
28) Socha Sv. Vavřince; rozšířená sonda ve středu dalmatiky: na původní vrstvě -5 postupný odkryv zlaceného dekoru.
29) Socha Sv.Vavřince. Makrosnímek dalmatiky na levé straně hrudi: postupné odkrývání původní polychromie se zlaceným dekorem domalovaným tmavě zelenou linkou.
30) Postupné odkrývání vrstev na obličeji sochy Sv. Vavřince: na pravé polovině obličeje je nejmladší vrstva „0“, středem se táhne pruh bílé emailové vrstvy „-2“, na levé polovině obličeje je odkrytá původní polychromie „-4“.
31) Na levé polovině hlavy sochy Sv. Vavřince je odkrytá původní dvouvrstvá polychromie (růžový krycí základ s pigmentovanou lakovou lazurou).
32) Postup snímání přemaleb na obličeji sochy Sv. Vavřince.
33) Obličej sochy Sv. Vavřince po sejmutí přemaleb.
34) Socha Sv. Vavřince: stav po sejmutí vrstev.
35) Celkový pohled na sochu Sv. Vavřince: stav po sejmutí vrstev.
36) Socha Sv. Vavřince: stav po restaurování.
37) Celkový pohled na sochu Sv. Vavřince: stav po restaurování.
38) Polychromovaná socha Sv. Jana Nepomuckého. Stav před restaurováním.
39) Hlava sochy Sv.Jana Nepomuckého. Stav před restaurováním.
40) Rocheta na dolním lemu sochy Sv. Jana Nepomuckého; makrosnímek sondy: „0“ novodobá polychromie; -1 bílá plocha a olejové zlacení na plastickém pásku; -2 leštěné stříbro a zlato (rozhraní); -3 bolusový podklad.
41) Levé koleno sochy Sv. Jana Nepomuckého; makrosnímek postupného odkryvu leštěného zlacení a stříbra.
42) Makrosnímek sondy na pravé ruce sochy Sv. Jana Nepomuckého: „0“ novodobá polychromie; -1 a -2 starší vrstvy polychromie; -3 původní polychromie; -4 křídový podklad (na této podkladové vrstvě jsou namalované kapky krve, což je součást náznaku malované dekorace, jak ji běžně dělali řezbáři pro předávací řízení, definitivní polychromii pak dělali malíři).
43) Rozfázovaný odkryv vrstev na levé tváři sochy Sv. Jana Nepomuckého: původní polychromie je na vrstvě –4.
44) Postup snímání vrstev na levé polovině obličeje sochy Sv. Jana Nepomuckého: -4 původní vrstva polychromie (-3 je mimořádně obtížně oddělitelná vrstva, pravděpodobně základový nátěr pod vrstvou -2).
45) Rocheta na pravém boku sochy Sv. Jana Nepomuckého: stav po tmelení v místě silně poškozeného zlacení.
46) Celkový pohled na sochu Sv. Jana Nepomuckého: stav po sejmutí přemaleb.
47) Socha Sv.Jana Nepomuckého: stav po restaurování.
48) Celkový pohled na sochu Sv.Jana Nepomuckého: stav po restaurování.
49) Konzola sochy Sv. Jana Nepomuckého: stav po restaurování
50) Ukřižovaný Kristus (součást sochy Sv.Jana Nepomuckého): stav po restaurování.
STAV DÍLA PŘED RESTAUROVÁNÍM
MENSA je barokně tvarovaná, zhotovená r.1904 řezbářem Janem Procházkou z Příbrami (farní kronika); k výměně mensy došlo pravděpodobně z důvodu silného narušení dřeva a zborcení konstrukce - dá se předpokládat, že nová mensa více méně respektuje původní tvar. Dekorace malovaným mramorem - jedna vrstva přemalby, zlacené řezby jsou zborcené, rozlámané a pospojované množstvím hřebíků. Mensa je po obvodu prasklá, dřevo v prasklině sesedlé; příčinou je prohnutý stupínek - váha celého oltáře tak spočinula na okrajích mensy. Uvnitř řezané a polychromované stěny skalního Božího hrobu. BOŽÍ HROB - dřevořezba ležícího Krista (signováno Jos. Krejčík 1893): blok byl sklížen z lipových fošen - vlivem vnitřního pnutí některé slepy povolily a vznikly škvíry až 3 mm široké; několik drobných částí se úplně oddělilo (žádná nechybí) - již v minulosti dílo bylo neodborně slepováno (špička nohy přilepená s posunem); původní polychromie je znečištěná. SVATOSTÁNEK - malovaný mramor, vrstvy odpovídají nálezům na mense; zlacení; chybí ulomený kus římsy. 2 DŘEVOŘEZBY ANDĚLŮ (vzadu signováno Jos. Krejčík 1893); původní polychromie je znečištěná, na prasklinách je hrubě tmeleno a přemalováno s širokými přesahy; stejně jako u ležícího Krista se lepený lipový blok rozpadá v četných rozlepených spojích; křídla jsou uvolněná (již v minulosti byla provizorně fixována hřebíky, původní fixáž na dřevěné kolíky). K andělům patří podstavce s jednou vrstvou přemalby malovaného mramoru a řezané pozadí (skála s vinnou révou) - 1 vrstva přemalby, silně pokapáno stearinem steklým ze svíček. Jedno řezané pozadí se roztrhlo vlivem rozdílného pnutí ve slepené desce a nosné konstrukci. RETÁBL: zachovaná architektonická část původního barokního oltáře; přemalby jako na soklech světců, dřevo napadené dřevokazným hmyzem, ve spodní části je konstrukce zborcená, v minulosti průběžně provizorně opravovaná. OBRAZ Sv.VÁCLAVA: Obraz bez signatury a datace; je pravděpodobné, že pochází také z doby velké přestavby oltáře v r.1893. Napínací rám obrazu je napadený červotočem, nemá klínový vypínací systém, nemá ani okrajové vyvýšení, takže plátno leží na celé jeho ploše, je tedy zapotřebí zajistit jeho výměnu. Malba je po celé ploše krakelovaná, krakely mají lehce miskovitě zvednuté okraje; na četných místech menší částečky barevné vrstvy i podkladu odpadly. Tato místa jsou vesměs „přeretušována“ bez tmelení defektů stylem: na odpadlé místo velikosti 5 mm 20 mm široký mazanec barvy značně odlišného odstínu. RÁM OBRAZU: pochází pravděpodobně z doby vzniku obrazu; dřevo na několika místech ve spojích rozdílně zborcené a pospojované hřebíky, které není možné odstranit; kombinované zlacení na poliment (lesk) a olejové zlacení (mat) - zejména polimentové zlacení je částečně setřené.
ŘEZANÁ KŘÍDLA RETÁBLU: řezaná barokní ornamentika, součást původního oltáře; dřevo na mnoha místech zborcené, popraskané ve spojích, četné provizorní fixace hřebíky; starší polimentové zlacení několikrát opravováno - zejména poslední opravy provedeny na mimořádné silnou vrstvu mixtionu, která se trhá typickou krakeláží. Četné opravy nyní již zkorodovaným zlatým bronzem. ŘEZANÁ KARTUŠE s nápisem „Nedej zahynouti svým“ - součást původního oltáře; na nápisu vrstvy přemaleb odpovídající dalším původním prvkům; dřevo a zlacení odpovídá popisu řezaných oltářních křídel. Na rubu nápis štětcem s datováním oprav a zlacení 1877. DVĚ HLAVY ANDÍLKŮ se zlacenými křídly - součást původního oltáře; dřevo silně napadené dřevokazným hmyzem; polychromie s vrstvami přemaleb; původní polimentové zlacení s vrstvami olejového přezlacení. SOCHY Sv.ŠTĚPÁNA A Sv.VAVŘINCE: Nelze potvrdit, zda se jedná o součást původního oltáře, podle zjištěných vrstev je možné, že řezby jsou starší; blok řezby zezadu vybrán - v základně v obou případech doplněn klínovým výřezem k eliminaci pnutí; dřevo silně narušené dřevokazným hmyzem, zborcené části v minulosti fixovány hřebíky; až pět vrstev polychromie (některé přemalby nejdou po celé ploše); na dalmatice Sv.Štěpána v průzkumu nalezeny zbytky zlacení s malovaným ornamentem. Sv.Vavřinec - na levém boku evidenční číslo 12/35, totéž číslo na pravém boku sochy Sv.Štěpána. DVĚ KONZOLY - podstavce dřevořezeb popsaných v předchozím textu; 5 vrstev polychromie - dá se tedy předpokládat stejná doba vzniku jako u dřevořezeb. SOCHA SV.JANA NEPOMUCKÉHO umístěná samostatně na konzole vpravo od vítězného oblouku je podle průzkumu mladší než řezby světců umístěné po stranách oltáře Sv.Václava; 4 vrstvy polychromie - na rochetě stříbro a na jejím spodním lemu zlato na polimentovém podkladu; dřevo napadené dřevokazným hmyzem; ruce a kříž s Kristem, vše původně fixované dřevěnými kolíky, nyní přibité hřebíky. KONZOLA řezby Sv.Jana Nepomuckého; 4 vrstvy polychromie; římsa silně napadená dřevokazným hmyzem - na rozích se již dřevo rozpadlo.
VÝSLEDKY PRŮZKUMOVÝCH PRACÍ HLAVY ANDÍLKŮ 0 -1 -2
ZLACENÍ KŘÍDEL: Novodobé olejové zlacení. Silná vrstva olejového adheziva. Křídový podklad, v prohlubních zelená podmalba stínů.
-3 -4
Bolus se zbytky zlata. Křídový podklad. POLYCHROMIE:
0 -1 -2 -3 -4
Stávající polychromie. Světle růžová. Tmavší růžová. Našedlá oranžovo-růžová. Zatónovaný křídový podklad. TECHNIKA POLYCHROMIE
1) Zabroušený křídový podklad s nažloutlou izolací. 2) Řídkou klihovou barvou na podkladu načrtnuty základní rysy: obočí, oční linie, oční panenky bez zřítelnic, rty a pod. 3) Inkarnát. (Podkresba lehce prosvítá.) 4) Pololazurní laková vrstva inkarnátu, v níž jsou vypracovány tónové přechody.
KARTUŠE 0 -1 -2 -3 -4 -5 -6
Zlatý nápis „Nedej zahynouti svým“ na krémovém základu (silný nátěr emailem). Tmavě modrý německo-český nápis na krémovém základu. Jasně červený nápis se zlacením na bílém našedlém základu. Stříbrný nápis na podkladu v odstínu přibližně sieny pálené. (Odpovídá nápisu v kartuši konzoly Sv.Jana Nep., který má dataci 1915.) Zlatý nápis na světle modrém podkladu. Ztmavlý bronzový nápis s červenou linkou na modrém podkladu (odstín: jasný ultramarín). Zlatý nápis „RENOVATUM MDCCCXLIII“ na krémovém základu.
SOCHA Sv.ŠTĚPÁNA 0 -1 -2 -3
ALBA Bílá a černá na spodním okraji (bíle malovaná krajka na černém podkladu). Bílá - bílá Bílá - bílá Bílá - černá. DALMATIKA (při zadním okraji polychromie)
0 -1 -2 -3
Našedlá siena pálená. Oranžová (minium?). Siena pálená. Jasnější zemitá červeň. Každá z vrstev má své zlacení lemu dalmatiky.
1 1/2 posledního článku prostředníku pravé ruky je pozdější doplněk; dořezba svojí šířkou navazuje na nánosy přemaleb - po jejich odstranění zůstává malý schod. Mašle na dalmatice byla novodobě rekonstruována a přibita hřebíky; pod ní byla nalezena vrstva -1 (oranžová s ornamentálním dekorem) - je tedy zřejmé, že oprava rozpadající se mašle patří do zásahů Kafkovy firmy. 0 -1 -2 ˘
KAMENY NA KNIZE Novodobá polychromie. Černá. Pololazurní polychromie zapouštěná do podkladu.
0 -1 -2
BOTY Hnědá. Černá. Černá.
0 -1 -2 -3
ZEM Umbra. Zelená umbra. Indická červeň. Křídový podklad.
0 -1 -2
PALMOVÝ LIST Stávající „brčálová zeleň“. Světlejší šťavnatá zeleň. Odstín zelené země.
SOCHA Sv.VAVŘINCE 0 -1 -2 -3 -4 -5
DALMATIKA: Nátěr olejovou barvou - odstín sieny pálené (stínováno malbou do mokré barvy). Světle šedo-modrý ornament na modrém základu. Souvislý bílý nátěr (zde velice tenký a mimořádně obtížně oddělitelný). Jednobarevný nátěr - tmavší siena pálená. Skoro stejný odstín jako „-3“. Nejstarší barevná vrstva: jasný odstín zemité červeně (podobné pozzuole) se zlatým rostlinným dekorem, doplněným tmavě zelenou malovanou linkou..
-6
Křídový podklad na dřevě.
0 -1 -2 -3 -4
Zlacené pruhy na dalmatice: Novodobé zlacení. Zlacení na modrém nátěru. Bílý nátěr. Zlacení na podkladu sieny pálené. Původní zlacení.
+1 0 -1 -2 -3 -4 -5
RUBOVÁ STRANA DALMATIKY: Přírodní siena (na levém rukávu tato vrstva až na malé máznutí úplně chybí). Střední žluť. Intenzívní růžová. Bílá vrstva. Světlá nafialovělá růžová. Střední fialová. Světlý našedlý křídový odstín s nádechem do zeleno-žlutá.
PRAVÁ RUKA: (Zde nalezená vrstva „0“ se nevyskytuje v celém rozsahu polychromie, proto ji v textu značíme „+1“.) +1 Poslední přemalba silnou vrstvou emailového inkarnátu. 0 Souvislá vrstva novodobé polychromie. -1 Starší inkarnát (pravděpodobně dílna Jos. Krejčíka). -2 Emailová bílá vrstva. -3 Křídový základ bílé vrstvy. -4 Tenká vrstva pigmentovaného laku nejstarší polychromie. -5 Silná vrstva růžového podkladu původního inkarnátu. -6 Křídový podklad s povrchem uzavřeným klihovou izolací. Bílá vrstva „-2“ a „-3“ je velmi těžce oddělitelná od snadno zranitelné tenké pololazury „-4“. SOCHY Sv.ŠTĚPÁNA A VAVŘINCE SOUHRNNĚ Na řadě míst se ukazuje, že poslední vrstva polychromie není souvislou přemalbou; bude tedy přesnější v textu uvádět souvislou vrstvu „0“ a v případech lokálních přemaleb vrstvu „+ 1“. Touto poslední vrstvou jsou např. přemalovány ruce (a je to i při porovnání i patrné na porušené modelaci), ale na obličeji chybí; bílou je přemalována alba, patrně kvůli znečistění, ale pouze po krajku bíle malovanou na černém podkladu při spodním okraji (poslední bílý nátěr tedy označíme „+ 1“ a malovaná krajka patří již vrstvě „0“). V těchto místech vrstva „-1“ (která je na fotografiích z průzkumové fáze označena ze shora uvedených důvodů jako „-2“) je souvislá bílá přemalba a na vrstvě „-2“ je další malovaná krajka; tentokrát ovšem přesahuje bílý podklad a krajka je znázorněna kresbou černou linkou. Bílá emailová vrstva je doložena v proměnlivé síle po celém povrchu, prostupuje jí tenká krakeláž spodní vrstvy, zde mnohem širší, ale má i svou vlastní krakeláž zalitou
mladší vrstvou, je tedy samostatnou vrstvou. Na některých partiích, zejména na inkarnátech není emailový nátěr položen přímo na povrch, ale má klihokřídový podklad. Dalmatika: na původní červené vrstvě -5 i na zlatých dekorech jsou defekty (včetně děr po červotoči!), které jsou zaplněny pozdější vrstvou -4. Po porovnání dekoru a barevnosti lze s velkou pravděpodobností vrstvu -1 připsat dílně Jos. Krejčíka (pravý anděl má modrý hábit a Sv.Vavřinec umístěný vpravo má na vrstvě -1 modrou dalmatiku, růžovo-fialový odstín rubu dalmatiky odpovídá odstínům použitým na andělech; levý anděl má růžový hábit a Sv.Štěpán na vrstvě -1 má dalmatiku v odstínu minia). Sv.Vavřinec má základní blok dřeva rovný, na pravém boku lehce prohnutý dopředu. Sv.Štěpán je mírně prohnutý vzad. Je možné, že obě sochy byly vyřezány do dílů, které vznikly podélným rozštípnutím jednoho kusu kmene; jeden díl dřeva by v tom případě byl otočený „hlavou dolů“.
MENSA 0 -1 -2 -3 -4
Lazura malovaného mramoru. Podmalba mramoru. Bílý základový nátěr. Nátěr v barvě páleného okru. Tenký nátěr v odstínu zelené země přímo na dřevo.
(Zde je třeba uvést, že u lakýrníků bývalo zvykem k prvnímu izolačnímu nátěru dřeva použít rozředěné zbytky barev.) Nadšené hodnocení práce Kafkovy firmy v Rožmitálské kronice bychom lépe pochopili, kdyby byla možnost v celku znovu uvidět předcházející barevnou vrstvu (sonda na mense: -3) - nejlépe je dokumentována na bocích svatostánku na místech zakrytých bočními reliéfními pozadími (fot.č.4). ODKLÁPĚCÍ DVEŘE MENSY Při podrobném ohledání zjištěno, že řezané obvodové ozdoby nebyly přeneseny ze starší oltářní architektury, jak se restaurátor zprvu mylně domníval. Příčinou jejich četných lomů není původně předpokládaný transfer, ale použitá technika výroby. Ozdoby nebyly ohýbány nebo řezány do prohnutého tvaru, nýbrž rovný polotovar byl zezadu částečně nařezán až do 4/5 výšky v rozestupech 8-10 mm, což umožnilo přizpůsobení tvaru mensy. Po fixaci bylo dřevo přebroušeno a pokryto kliho-křídovou vrstvou. Dochované zbytky nepravého zlacení ve spodní vrstvě.
SVATOSTÁNEK Vrstvy odpovídají nálezům na mense.
ZLACENÍ MENSY A SVATOSTÁNKU Tyto novodobé díly byly pojednány nepravým zlacením, jehož rozsáhlé zbytky se zachovaly ve spodní vrstvě. Přezlacení bylo provedeno: a) na vystouplých místech kvalitním polimentovým zlacením; b) na ostatních plochách byly ponechány plastické defekty včetně cákanců boloňské křídy a zlaceno matovaným bronzem; ponechání tohoto stavu je nevhodné zejména na ploše dvířek svatostánku, která původně tvořila podklad pro nyní ztracenou zlacenou řezbu Krista na kříži (svědectví dokumentární fotografie z doby po rekonstrukci provedené Kafkovou firmou). Restaurátor navrhuje ponechat kvalitní polimentové zlacení a na ostatních partiích obnovit původní techniku nepravého zlacení, která má také své vlastní optické kvality a nelze ji považovat pouze za náhražku.
OBRAZ SV.VÁCLAVA Na spodním okraji podstavce přeraženého pilíře je sotva znatelná signatura a datace, teprve na makrofotografii se podařilo přečíst letopočet 1876 K. Pro porovnání: tento letopočet je i s vypsaným jménem autora uveden na obraze hlavního oltáře. Z historie kostela podle kronikáře V.Matouška víme, že autorem obrazu je Bedřich Kamarýt, „svého času farář v Deštné“.
ZLACENÁ KŘÍDLA RETÁBLU Místa, kde docházelo k uvolňování podkladu, byla postupně až několikrát přezlacena na olejové adhezivo. To bylo často naneseno v extrémně silné vrstvě, patrně mělo působit zároveň jako přetmelení. Právě tyto partie jsou silně zbrázděny časnou krakeláží. Takto plasticky znetvořená místa je třeba odstranit a po opravení podkladu nově přezlatit. Nové zlacení pak upravit podle okolí umělou patinou.
DVA NÍZKÉ SOKLY POD ŘEZBY ANDĚLŮ 0 -1 -2 -3
Lazura malovaného mramoru. Malovaný mramor okrového odstínu. Tenký bílý základní nátěr. Nátěr okrovou olejovou barvou přímo na dřevo.
DVĚ ŘEZANÁ RELIÉFNÍ POZADÍ 0
Silná vrstva olejové polychromie - převládající odstín khaki.
-1
Starší vrstva polychromie.
KRISTOVO TĚLO Z BOŽÍHO HROBU Mezera v rozlepeném bloku táhnoucí se po celé délce levého boku řezby a četné další trhliny. Hlavní příčinou vzniku trhlin ve spojích dřevěných bloků je použitá nevhodná kombinace dřeva (vlastní řezba je z lipového dřeva, řezbářsky nenáročná základní konstrukce je smrková) a patrně i špatně volená skladba jednotlivých fošen, z nich byl slepen blok.
DŘEVOŘEZBA SV.JANA NEPOMUCKÉHO 0 -1 -2 -3 -4 -5
Ruka (vrstvy inkarnátu): Novodobá polychromie. Tenká barevná vrstva. Souvislé tenké překřídování. Inkarnát. Tenký, krakelovaný inkarnát. Tato vrstva je znečištěna sazemi z požáru. Podklad. Do podkladu, ještě před nanesením izolace byly řídkou barvou zakresleny základní rysy, na rukou červenou barvou naznačeny stékající kapky krve, které pak nebyly použity při zhotovení polychromie.
Poslední 2 články ukazováku levé ruky a 1/2 posledního článku malíku a 2 články prsteníku pravé ruky jsou pozdější doplňky (na křídovém podkladu jsou zde 2 vrstvy). U obou rukou bylo při některé z oprav přelomeno původní uchycení dřevěnými kolíky a ruce pak byly fixovány dlouhými hřebíky. (Obě ruce byly fixovány novodobými, průmyslově sekanými hřebíky.) Levá ruka byla zároveň pootočena asi o 90° Na původní vrstvě je místy černý nános, předpokládáme, že jsou to stopy po ohni. Odpovídají tomu další skutečnosti: ohořelé místo v kartuši na konzole a prohořelá část v přední části obláčku. Ve vydlabaném rubovém prostoru dřevěného bloku je vidět, že velký kus přední partie byl vyjmut a nahrazen novým dřevem; okraje původního dřeva jsou ohořelé. Linie nově dosazeného dílu se jako trhlina široká 1 až 3 mm zřetelně rýsují i na přední straně sochy. (Rozměry nově dosazeného dílu: šířka ve středu obláčku 132 mm, horní hrot dílu je v prohlubni záhybů drapérie mezi nohama ve výši levého kolena, tj. 275 mm od spodního okraje sochy. Nově osazená část má i odlišnosti v řezbě: vykrajované ozdoby spodního lemu rochety mají na původní řezbě výšku 15 - 20 mm, na nové dořezbě je výška 24 - 25 mm.) Podle směru šíření ohně by mohla být původcem svíčka. Stříbro a zlacení na bocích řezby není dotaženo na místa, která nejsou viditelná při pohledu zepředu, v těchto partiích je i řezba pouze schematická. Je možné, že původní umístění sochy bylo ve výklenku nebo na jiném místě vylučujícím pohled ze strany.
UKŘIŽOVANÝ KRISTUS Pravá paže od ramene je pozdější, ne příliš zdařilý doplněk; chybí zde křídová vrstva. KONZOLA Při postupném odkrývání vrstev nápisu v kartuši objeveny další přímé i nepřímé časové údaje. V této souvislosti je zajímavé, ne však překvapující, sledovat, jak s postupem času ubývalo na odbornosti renovátorů a zároveň nabíraly na síle nánosy jejich přemaleb. Je-li tedy na vrstvě „0“ na silné vrstvě bílého emailu zlatý nápis „Sv.Jene Nepomucký oroduj za nás!“, na vrstvě „-1“ nacházíme tentýž nápis malovaný žlutou barvou nahuštěný ve spodní polovině kartuše, přičemž v její horní části nacházíme v hlavním úředním jazyce vyvedené „...bitte für uns!“ z doby německého protektorátu. Na vrstvě „-2“ je stříbrný, zlatým lakem lazurovaný český nápis: Sv.Jene Nepomucký oroduj za nás! Renov. 1915 Máme tak další svědectví, jak často byl od poloviny 19.stol. mobiliář opravován, upravován a přemalováván. (Stejná situace - včetně dvojjazyčného nápisu - je v kartuši bočního oltáře Sv.Václava.) Vrstva „-2“ je položena zčásti přímo na spodní vrstvu, na mnoha místech jí předcházelo masivní přetmelení klihokřídovým tmelem. Starší polimentové zlacení bylo sice krakelované, místy setřené, ale jinak poměrně dobře zachované. Přesto bylo hrubě přetmeleno, krakelované partie byly převrstveny hustou olejovou barvou - a vše pak bez rozlišení přezlaceno na olejové adhezivo. Toto přezlacení je dobře zachované, působí však fádně a jeho podkladové vrstvy silně narušují plasticitu řezaného ornamentu. Vzhledem k uvedeným okolnostem bude vhodné odkrytí polimentového zlacení a jeho restaurování, byť původní záměr s odkrýváním straších vrstev zlacení nepočítal. 0 -1 -2 -3 -4
KŘÍŽ Novodobý okrový fládr. Podkladová vrstva novodobého fládrování. Tmavá hnědo-červená. Černá. Černá. UKŘIŽOVANÝ KRISTUS
Sonda na zádech: 2 vrstvy olejového zlacení; adhezivo novodobé vrstvy má barvu zahnědlé fermeže, spodní vrstva nanesená na křídový podklad je tmavě růžová. V tomto případě nedoporučujeme odstraňovat novodobé zlacení, neboť starší vrstva po sejmutí novodobého adheziva zůstává dost poničená.
Doporučujeme: 1) Čistění. 2) Vyfrézování zbytků zlomených původních dřevěných kolíků. 3) Petrifikaci a zpevnění spojů dřeva. 4) Retuš. 5) Upevnit sošku na kříž opět pomocí dřevěných kolíků.
SOUHRNNÉ INFORMACE Jednou z hlavních příčin četných přemaleb a tmelení, ale patrně i výměn architektonických prvků, byla destruktivní činnost červotoče, jak je zřejmé z četných otvorů zaplněných vždy následující barevnou vrstvou. S tím souvisí i skutečnost, že do 19. stol. se oltář pravděpodobně obešel bez výrazných zásahů, pak však následují opravy v poměrně rychlém sledu za sebou.
POSTUP RESTAURÁTORSKÝCH PRACÍ SOUHRNNÉ INFORMACE Původní dřevořezby a architektonické prvky po transportu ošetřeny radioaktivním ozářením. Petrifikace prováděny akrylátovým roztokem Solakryl X s přídavkem ochranného prostředku Lignofix ( Cu-naftenát, permethrin). Ty z novodobých architektonických prvků, které nevyžadují petrifikaci jsou na rubové straně opatřeny napuštěním roztoku Lignofix Eko. Ke konsolidaci barevných vrstev požit Paraloid B72. K retuším použity pigmenty pojené Paraloidem B82.
MENSA 1) Čistění povrchu polychromie. 2) Odstranění vyčnívajících hřebíků, které byly použity při neodborné fixaci ulomených dílů obvodové zlacené dekorace. 3) Oddělení zborceného spodního okraje po celém obvodu mensy; po napuštění Lignofixem přilepeno na původní místo a fixováno zalepením dřevěných kolíků. 4) Slepení uvolněných částí obvodové zlacené ozdoby odklápěcích dveří. 5) Špánování a tmelení prasklin. 6) Na obvodové plastické liště odklápěcích dveří obnovena původní technika nepravého zlacení. 7) Retuš.
8) Ochranný voskopryskyřičný lak.
DŘEVOŘEZBY ANDĚLŮ (dílna Jos. Krejčíka) 1) Předběžné očistění. 2) Odstranění četných hřebů použitých při neodborné fixaci uvolněných křídel a trhajícího se bloku. 3) Odstranění kapek stearinu ze svíček. 4) Odfrézování zbytků přelomených spojovacích kolíků. 5) Čistění znečistěného povrchu polychromie (kombinace rozpouštědel). Zlato bylo čištěno kombinací tradičních postupů. 6) Petrifikace rozebraných dílů před opětovným slepením. 7) Slepení dílů a posílení spojů navrtám otvorů po odstraněných hřebících a vlepení dřevěných hmoždinek. 8) Tmelení. 9) Retuš 10) Ochranný voskopryskyřičný lak.
DVĚ ŘEZANÁ RELIÉFNÍ POZADÍ 1) Předběžné očištění. 2) Odstranění nevhodně použitých hřebíků. 3) Slepení uvolněné konstrukce a její posílení zavrtáním kolíkových spojů. 4) Odstranění silné vrstvy přemalby rušící plasticitu jak svým nánosem, tak i podivným „stínováním“, které nepodporuje, ale mate tvarování řezby. 5) Hrubé tmelení plastických defektů (piliny pojené styrén-akrylátovou disperzí Sokrat). 6) Jemné tmelení zatónovaným křídovým tmelem. 7) Mezivrstva k oddělení retuší napuštěním roztokem akrylátu Paraloid B 72. 8) Úsporná retuš (pigmenty pojené roztokem akrylátu Paraloid B 82). 9) Ochranný nátěr roztokem včelího vosku a damary.
DVA NÍZKÉ SOKLY POD ŘEZBY ANDĚLŮ 1) Očištění od hrubých nečistot a mechanické odstranění cákanců stearinu ze svíček. 2) Čistění ředidly. 3) Oba podstavce jsou zhotoveny ze smrkového dřeva, na rubové straně pouze hrubě opracovaného. Řemeslné provedení je poměrně nekvalitní: spoje fixovány hřebíky a vnitřní boční stěny, byť mají rozměry pouhých 6 x 27 cm, jsou zhotoveny ze dvou prkének o délkách 17 a 10 cm, jejichž rovné řezy jsou spojeny pouze šikmo zatlučeným hřebíkem – úspornost až zarážející. Tyto „spoje“ samozřejmě již povolily a podstavce se bortí. Je tedy třeba do mezer vpravit lepidlo, bočnice stáhnout a dále z vnitřní strany vyztužit vlepením
lišty. Právě tak je nezbytné další příčnou lištou podlepit horizontální plochu, neboť sokl je poměrně dost zatížen. 4) Opravy trhlin vlepením špánů a tmelení plastických defektů. 5) Izolace slabým roztokem Paraloidu B 72. 6) Barevná retuš - pigmenty pojené Paraloidem B 82. 7) Ochranný nátěr roztokem včelího vosku a damary.
SVATOSTÁNEK 1) Očištění od hrubých nečistot a mechanické odstranění cákanců stearinu ze svíček. 2) Čistění ředidly. 3) Odstranění nevhodně použitých hřebíků a drátů elektrického vedení. 4) Slepení uvolněné konstrukce zadní stěny a její posílení zavrtáním kolíkových spojů. 5) Špánování širokých trhlin v zadní stěně, uzavření několika vyvrtaných průchodů a doplnění ulomené římsy. 6) Hrubé tmelení plastických defektů (piliny pojené styrén-akrylátovou disperzí Sokrat). 7) Jemné tmelení zatónovaným křídovým tmelem. 8) Mezivrstva k oddělení retuší napuštěním roztokem akrylátu Paraloid B 72. 9) Retuš a úprava malovaného mramoru podle konzol s dochovaným původním mramorováním - zejména římsy dotónovány zemitou červení podle dohody se zástupcem památkové péče (pigmenty pojené roztokem akrylátu Paraloid B 82). 10) Ochranný nátěr roztokem včelího vosku a damary. ZLACENÉ PRVKY (dvířka svatostánku a pilastry): Bylo akceptováno a restaurováno pozdější polimentové přezlacení některých vystupujících částí. 1) Očištění od hrubých nečistot a mechanické odstranění cákanců stearinu ze svíček. 2) Čistění ředidly. 3) Podle potřeby doplněn setřený poliment a dozlacena úplně setřená místa. Na matových částech, které byly novodobě pojednány bronzem, po sejmutí novodobé vrstvy a odstranění cákanců boloňské křídy byla obnovena původní technika nepravého zlacení.
RETÁBL 1) Odstranění nánosů hrubých nečistot a starých uvolněných tmelů na horní ploše římsy. 2) Teprve nyní se ukázalo, jak silně je římsa rozežraná červotočem - retábl je třeba po vytažení hřebů rozebrat, aby bylo možné provést důkladnou petrifikaci a napuštění ochranným roztokem. 3) Sejmutí přemaleb. 4) Petrifikace.
5) Nové spojení dílů retáblu a doplnění zborcené spodní příčky. 6) Tmelení. 7) Retuš na římse, na desce retáblu rekonstrukce. 8) Ochranný voskopryskyřičný lak. ZLACENÁ ŘEZANÁ KŘÍDLA RETÁBLU: 1) Slepení uvolněných částí a další fixace pomocí zavrtaných kolíků. 2) Čistění polimentového a olejového zlacení; některé partie olejového zlacení bylo vhodné odstranit vzhledem k rozpraskání a zvrásnění mimořádně silné vrstvy mixtionu. 3) Petrifikace. 4) Tmelení 5) Opravy zlacení.
KARTUŠE 1) Sejmutí přemaleb. 2) Čistění zlacení. 3) Petrifikace. 4) Tmelení. 5) Opravy zlacení. 6) Retuš.
OKŘÍDLENÉ HLAVY ANDÍLKŮ 1) Sejmutí přemaleb. Na krku obou hlaviček odstraněny až 3 mm silné vrstvy novodobého plošného křídového přetmelení. 2) Čistění zlacení. 3) Petrifikace. 4) Tmelení. 5) Opravy zlacení. 6) Retuš.
OBRAZ SV. VÁCLAVA 1) Ochranný přelep malby. 2) Sejmutí z vypínacího rámu. 3) Dublování: použito belgické lněné plátno (hustota 16,7 x 12,5 nití na cm). Adhezivo: směs včelího vosku a damary. 4) Upevnění na nový napínací rám. 5) Sejmutí přelepu. 6) Čistění malby a odstranění nevhodných „retuší“ (po zkouškách jako nejvhodnější
použita solventní nafta, která v čase potřebném pro rozpuštění přemaleb nerozpouští malbu). 7) Tmelení: akrylátový disperzní tmel. 8) Retuše: pigmenty pojené Paraloidem B82. 9) Damarový lak.
RÁM OBRAZU 1) Opatrné čistění (podkladová vrstva je nekvalitní). 2) Povolené spoje byly zezadu posíleny šikmo zavrtanými kolíky, mezery vyplněny pilinovým tmelem. 3) Uvolněné části křídové vrstvy dopojeny a fixovány k podkladu. 4) Opravy zlacení. Vzhledem ke špatné kvalitě původního polimentu (na rozdíl od jiných součástí oltáře) jsou možnosti přeleštění starého zlacení velmi omezené.
SOCHY SV.ŠTĚPÁNA A VAVŘINCE 1) Průzkum: mapování vrstev a rozsahu jejich zachování drobnými sondami. 2) Postupné snímání vrstev; vzhledem ke skutečnosti, že všechny vrstvy mají olejové nebo lakové pojení, je použitelný pouze mechanický způsob - s výjimkou míst přetmelených nebo přetřených kliho-křídovou směsí, kde je vhodné naměkčení vodou. Původní zlacení plastických pásků na dalmatice se nedochovalo v celé rozsahu. Tam, kde původní zlacení (často i s křídovou vrstvou) bylo zničeno, ponecháváme vrstvu novější. 3) Petrifikace prováděna průběžně se snímáním vrstev. Podle potřeby byly uvolněné vrstvy zpevňovány, vyrovnávány a fixovány k podkladu. 4) Tmelení: hluboké defekty pilinovým tmelem (pojení akrylátovou disperzí), jemné tmelení voskovými tmely. 5) Z původní stuhy na prsou Sv.Vavřince se zachovaly pouze zlomky. Na žádost zástupce majitele byla stuha rekonstruována a upevněna silonovou nití, je tedy snadno odstranitelná. 6) Retušovány byly barevné defekty v souvislé ploše nebo linii. Na místech, kde původní kresba chybí, bylo retušováno neutrálně, aby defekty nenarušovaly celkový dojem. (Pigmenty pojené Paraloidem B82.) 7) Ochranný nátěr voskovou emulzí. Film byl přeleštěn.
KONZOLY dřevořezeb Sv.Štěpána a Sv.Vavřince. 1) Snímání vrstev na původní malovaný mramor. 2) Petrifikace. 3) Fixáž barevné vrstvy Paraloidem B72. 4) Tmelení. Hrubé tmelení pilinovým tmelem, na povrch jemný křídový tmel. 5) Retuš. 6) Ochranný voskopryskyřičný lak.
Konzola Sv.Vavřince byla silně poškozená červotočem a povolená ve spojích. Konzolu bylo třeba rozebrat a odstranit z ní hřebíky (délka 100 mm !). Z horní nepolychromované desky byl vyříznout pruh rozpadajícího se dřeva. Rozebrané díly petrifikovány. Vyříznuté dřevo doplněno a celek znovu slepen. Spoje zajištěny vlepením dřevěných hmoždinek.
DŘEVOŘEZBA SV.JANA NEPOMUCKÉHO 1) Odstraněno novodobé upevnění hřebíky. Obě ruce, poslední 2 články ukazováku levé ruky, upevnění Krista ke kříži a upevnění kříže k rukám a rochetě. 2) Sejmutí přemaleb. Polimentové zlacení a stříbro byly při následné přemalbě na vystouplých partiích hrubě přebroušeny. Krakelovaná místa (zejména na okrajích sochy při styku se zdí) byla zpevněna nátěrem klihové vody a přetmelena klihokřídovým tmelem. To jsou skutečnosti značně znesnadňující odkryv i následné restaurování. Povrch kovů a polimentu bylo nutné mimořádně důkladně dočistit, což byl předpoklad pro revitalizaci polimentu a zacelení rušivých defektů a následné celkové přeleštění. Zacelována byla pouze místa sedřená při přemalbě, která rušila vnímání tvarového členění, naopak byla ponechána poškození, která jsou součástí běžného opotřebení a patiny. 3) Petrifikace. 4) U oddělených částí obnoveno fixování dřevěnými kolíky. 5) Konsolidace polychromie silně ředěným roztokem Paraloidu B 72. 6) Tmelení hlubokých defektů pilinovým tmelem (pojeno akrylátovou disperzí). 7) Konečné tmelení: a) polychromie - barevnými voskovými tmely, b) zlacené plochy - boloňská křída. 8) Retuš: pigmenty pojené Paraloidem B82. 9) Vosková emulze. Přeleštěno. UKŘIŽOVANÝ KRISTUS 1) Sejmuto poslední olejové zlacení. 2) Petrifikace. 3) Tmelení voskovými tmely. 4) Retuš. 5) Vosková emulze. Upozornění: Kříž s Kristovým tělem je zasunutý do levé ruky a vložený do pravé ruky sochy; poloha kříže je dána jediným možným způsobem. Není použito žádné další fixáže. KONZOLA 1) Sejmuto novodobé olejové přezlacení staršího polimentového zlacení. Starý poliment je schopný přijmout nové přezlacení sedřených míst. Sejmuty přemalby v plochách a v kartuši. 2) Petrifikace. 3) Fixáž barevné vrstvy Paraloidem B72.
4) Tmelení: pilinový a křídový tmel. 5) Retuš: pigmenty pojené Paraloidem B82. 6) Voskopryskyřičný lak.
RESUMÉ Při prohlídce postupu prací v restaurátorově ateliéru dne 1.8.1997 bylo dohodnuto: na novodobých architektonických prvcích zůstane malovaný mramor pocházející z roku 1933 s tím, že bude lazurně přitónován tak, aby se přizpůsobil původním částem oltáře. Základními limitujícími faktory pro rozhodnutí z památkového hlediska byly nálezy na řezbách Sv.Štěpána a Sv.Vavřince, které jsou, jak nyní můžeme potvrdit, starší než řezba Sv.Jana Nepomuckého - a na druhé straně pouhé dvě vrstvy polychromie na novodobých částech (oltářní mense a svatostánku), z nichž ta starší a původní působí značně provizorně. Pro úplnost nutno dodat, že tato 1. vrstva pod stávajícím povrchem byla sondáží potvrzena na všech i původních součástech a je pravděpodobné, že takto byl v době na začátku 20. století přetřen mobiliář v celém kostele. V této souvislosti je třeba ocenit práci slečny Ivany Hoyerové, která z farní a obecní kroniky vypsala sdělení vztahující se k mobiliáři a jeho opravám. Můžeme tak dát do souvislosti výsledky sondážního průzkumu s archivními záznamy a získáváme tak poměrně přesný obraz o postupných proměnách se dvěmi výhradami: 1) V textech není zmínka o původu nejstarších řezeb, jejichž přesné datování bude věcí uměleckých historiků. 2) Ve farní kronice je uvedeno: „V měsíci říjnu 1904 nechal duchovní správce zříditi novou tumbu (mensu) při oltáři postranním Sv.Václava, aby v ní mohl též Boží hrob budoucně se zříditi.“ S tímto záznamem koliduje skutečnost, že na zadní straně soklu polychromované řezby Kristova těla je vyřezána signatura: „Jos. Krejčík, Praha, 1893“. Můžeme spekulovat, že zde byly dodatečně umístěny řezby přemístěné odjinud, faktem ale je, že šířka prostoru Božího hrobu odpovídá délce řezby Kristova těla. Jednou z hlavních příčin četných přemaleb a tmelení, ale patrně i výměn architektonických prvků, byla destruktivní činnost červotoče, jak je zřejmé z četných otvorů zaplněných vždy následující barevnou vrstvou. S tím souvisí i skutečnost, že do 19. stol. se oltář pravděpodobně obešel bez výrazných zásahů, pak však následují opravy v poměrně rychlém sledu za sebou. Nejstarší signovaná oprava, doložená nápisem na rubu kartuše z retáblu, je z roku 1877, podepsán Fr. Fous - podle zápisu v kronice pozlacovač z Rožmitálu.
PODMÍNKY UCHOVÁNÍ DÍLA
Nevystavovat zdrojům sálavého tepla; je třeba vyloučit nevhodné umístění svíček a zamezit znečistění skapávajícím stearinem. Údržbu a ošetření provádět pouze suchou cestou: měkkou prachovkou a vysavačem s kartáčovým nástavcem. V této souvislosti je třeba upozornit, že atributy jsou do rukou pouze volně vloženy, je třeba dát pozor při manipulaci. Sochy Sv.Štěpána a Vavřince nedržet za cípy dalmatiky, které jsou silně narušené. Sochu Sv.Jana Nepomuckého přenášet v rukavicích, nebo se vyhnout držení za zlacené plochy.
POZNÁMKA Sochy Sv.Štěpána, Sv.Vavřince a Sv.Jana Nepomuckého v době kompletování restaurátorské zprávy byly z bezpečnostních důvodů umístěny mimo objekt kostela. Nebylo tedy možné vyfotografovat oltář Sv.Václava jako celek ve stavu po restaurování. Fotodokumentace obsahuje 83 barevných fotografií 15 x 21 cm.
V Praze, dne 10. září 1998 Jindřich Růžička
