TECHNIKA JÍZDY A METODIKA VÝUKY LYŽOVÁNÍ NA MONO-SKI

Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury

TECHNIKA JÍZDY A METODIKA VÝUKY LYŽOVÁNÍ NA MONO-SKI Diplomová práce (magisterská)

Autor: Jan Kvasnička, Aplikovaná tělesná výchova Vedoucí práce: doc. Mgr. Martin Kudláček, Ph.D. Olomouc 2010

Jméno a příjmení: Jan Kvasnička Název diplomové práce: Technika jízdy a metodika výuky lyžování na mono-ski Pracoviště: Katedra aplikovaných pohybových aktivit Vedoucí diplomové práce: doc. Mgr. Martin Kudláček, Ph.D. Rok obhajoby diplomové práce: 2010

Abstrakt Sjezdové lyžování na mono-ski je mladý sport, který v posledních letech zaznamenává velký rozvoj. Vzhledem k nabízenému druhu kompenzačních pomůcek se mu mohou věnovat i osoby s vážným tělesným postižením. Ústředním tématem práce je popsat techniku jízdy a metodiku výuky a zlepšit tak informovanost o tomto sportu. S ohledem na funkční předpoklady lyžařů na mono-ski a na základě podobnosti s biomechanikou lyžování zdravých byla popsána technika jízdy tak, aby kopírovala trendy v alpském lyžování. Metodika moderního pojetí jízdy je vypracována s důrazem na přenositelnost techniky a terminologie do dalších úrovní lyžování a na přehlednost metodického postupu doplněného o názornou fotodokumentaci. Text je přístupný asistentům a začínajícím instruktorům, ale také dostatečně podrobný pro zkušené instruktory a trenéry. Informace by mohly být využívány lyžařskými kluby a oddíly, které průběžně školí stávající i nové instruktory.

Klíčová slova: sjezdové lyžování, mono-ski, sit-ski, technika, metodika, instruktor.

Souhlasím s půjčováním diplomové práce v rámci knihovních služeb.

Author’s first name and surname: Jan Kvasnička Title of the thesis: Mono-ski technique and methodology for its teaching Department: Adapted Physical Activity Supervisor: doc. Mgr. Martin Kudláček, Ph.D. The year of presentation: 2010

Abstract Adaptive skiing is a young sport that has seen big progress over last years. Thanks to the type of compensation equipment even persons with severe functional physical disabilities can practice mono-ski. Study of relevant literature and observation has shown resemblances in biomechanics of alpine skiing and mono-ski. The author of this thesis describes a technique for mono-ski that has taken into account functional conditions of impairment and development trends in alpine skiing. The methodology assumes that good equipment, mutual cooperation between instructor and a client are necessary for creating suitable condition for adaptive skiing. The text of the thesis, supplemented by photographs, presents an easy-to-understand methodology suitable both to beginning instructors and to broadening the understanding of mono-ski teaching among the more experienced instructors. The methodology presented in this thesis will be used during the mono-ski courses.

Keywords: teaching, mono-ski, sit-ski, adaptive skiing, downhill skiing, technique, metodology, training

I agree the thesis paper to be lent within the library service.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně pod vedením doc. Mgr. Martina Kudláčka, Ph.D., uvedl všechny použité literární a odborné zdroje a dodržoval zásady vědecké etiky.

V Olomouci 30.6.2010

……………………………

Děkuji vedoucímu diplomové práce doc. Mgr. Martinu Kudláčkovi, PhD., za rady, připomínky a kritiky při tvorbě bakalářské práce, Tomáši Lisému za fotodokumentaci a konzultace, Hance Malotinové a všem, kteří mi pomáhali při získávání poznatků o problematice.

OBSAH: 1 ÚVOD ............................................................................................................................................... 8  2 PŘEHLED POZNATKŮ ................................................................................................................ 9  2.1 Historie lyžování na mono-ski................................................................................................... 9  2.2 Faktory ovlivňující jízdu na lyžích .......................................................................................... 12  2.2.1 Lyžařská výzbroj.............................................................................................................. 13  2.2.1.1 Charakteristika a popis mono-ski ............................................................................. 13  2.2.1.2 Typy konstrukce mono-ski a výrobci....................................................................... 19  2.2.1.3 Další typy sit-ski ...................................................................................................... 23  2.2.1.4 Stabilizátory ............................................................................................................. 26  2.2.1.5 Lyže .......................................................................................................................... 28  2.2.1.6 Desky ....................................................................................................................... 31  2.2.1.7 Vázání ...................................................................................................................... 32  2.2.2 Lyžařská výstroj ............................................................................................................... 33  2.2.3 Lyžařské prostředí............................................................................................................ 34  2.2.4 Lidské tělo........................................................................................................................ 34  2.2.4.1 Funkční předpoklady - kineziologie jízdy na mono-ski........................................... 35  2.2.4.2 Motorické předpoklady ............................................................................................ 39  2.3 Biomechanické základy jízdy na mono-ski ............................................................................. 40  2.3.1 Síly působící na lyžaře během zatáčení ........................................................................... 40  2.3.2 Těžiště těla ....................................................................................................................... 44  2.3.3 Rovnováha ....................................................................................................................... 46  2.4 Základy lyžařské techniky ....................................................................................................... 49  2.4.1 Druhy oblouků ................................................................................................................. 51  2.4.2 Fáze oblouku .................................................................................................................... 54  3 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE ............................................................................................................. 55  3.1 Cíl práce................................................................................................................................... 55  3.2 Úkoly a postup práce ............................................................................................................... 55  4 METODIKA .................................................................................................................................. 56  5 VÝSLEDKY ................................................................................................................................... 58  5.1 Technika jízdy na mono-ski .................................................................................................... 58  5.1.1 Anatomie oblouku............................................................................................................ 59  5.1.2 Popis podstatných pohybových prvků ............................................................................. 67  5.2 Metodika výuky lyžování na mono-ski ................................................................................... 79 

5.2.1 Všeobecná lyžařská průprava na mono-ski ..................................................................... 79  5.2.1.1 Zahájení výuky ......................................................................................................... 81  5.2.1.2 Indoor aktivity - průpravná cvičení v místnosti ....................................................... 81  5.2.1.3 Outdoor aktivity - průpravná cvičení na sněhu ........................................................ 82  5.2.1.4 Transfery do mono-ski ............................................................................................. 83  5.2.1.5 Popis základní, neutrální polohy .............................................................................. 87  5.2.1.6 Nácvik sklápění stabilizátorů ................................................................................... 89  5.2.1.7 Nácvik pádů a vstávání ............................................................................................ 90  5.2.1.8 Cvičení na místě ....................................................................................................... 97  5.2.1.9 Cvičení v pohybu ................................................................................................... 107  5.2.1.10 Jízda na vleku ....................................................................................................... 111  5.2.1.11 Jízda na sedačkové lanovce.................................................................................. 117  5.2.1.12 Jízda přímo ........................................................................................................... 120  5.2.1.13 Jízda šikmo svahem ............................................................................................. 123  5.2.1.14 Nácvik techniky zatáčení ..................................................................................... 125  5.2.2 Specializovaná lyžařská průprava na mono-ski ............................................................. 128  5.2.2.1 Navazující oblouky ................................................................................................ 128  5.2.2.2 Základní typy oblouků při výuce začátečníků ....................................................... 132  5.2.2.3 Základní problémy výcviku začátečníků ............................................................... 136  5.3 Výsledky anketního šetření ................................................................................................... 138  5.3.1 Základní údaje o instruktorech ...................................................................................... 138  5.3.2 Anketa hodnotící kapitoly techniky jízdy a metodiky výuky na mono-ski ................... 143  5.3.2.1 Výsledky uzavřených odpovědí ............................................................................. 143  5.3.2.2 Odpovědi na otevřené otázky kapitoly technika jízdy na mono-ski ...................... 145  5.3.2.3 Výsledky uzavřených odpovědí ............................................................................. 147  5.3.2.4 Odpovědi na otevřené otázky kapitoly metodika výuky jízdy na mono-ski .......... 148  5.4 Diskuse .................................................................................................................................. 151  6 SOUHRN ...................................................................................................................................... 156  7 SUMMARY.................................................................................................................................. 158  8 ZÁVĚR ......................................................................................................................................... 159  9 REFERENČNÍ SEZNAM .......................................................................................................... 160  10 PŘÍLOHY .................................................................................................................................. 166 

1 ÚVOD Když jsem se dostal do kolektivu vozíčkářů, snažil jsem se zjistit, jakým způsobem lyžují. V roce 2002 jsem narazil na publikaci týkající se tohoto tématu. Později jsem zjistil, že je jediná svého druhu vydaná v České republice. Z informací z knihy Jana Hrušy, Lyžování zdravotně postižených, lze získat přehled o tom, jak lyžování vozíčkářů vypadá. Avšak jako metodický materiál tuto knihu použít nelze. Společně se zkušenostmi ze závodního, instruktorského lyžování a aktivitami spojenými se spolupořádáním začátečnických i pokročilých kurzů, jsem začal aktivně tvořit metodické postupy a popisovat techniku jízdy pro instruktory mono-ski. Ve své profesi se aktivně angažuji jako trenér sjezdového lyžování. Mezi úspěchy považuji členství svých svěřenců v reprezentačních družstvech a jejich úspěchy na mezinárodní scéně, včetně startů na světových a evropských pohárech a juniorských mistrovství světa. Z praxe ve své kariéře jsem si uvědomil dosah toho, jak je důležité držet se správné aktuální techniky, metodických a didaktických postupů při výuce. Mezi nejdůležitější faktory, které ovlivňují jízdu na lyžích, patří materiální podmínky, vnější prostředí a pohybový systém člověka. A tak jsem se rozhodl sepsat informace o výzbroji lyžaře na mono-ski, zpracovávat jeho kineziologii jízdy a hledat společné prvky v biomechanice a technice lyžování stojících a sedících. Teprve komparací praxe se studiem materiálů a funkční individualitou každého sportovce bylo možné pozorovat a zkoušet přenositelnost techniky zdravých. Správné pochopení problematiky průjezdu obloukem a načasování podstatných pohybových prvků lyžaře považuji za zásadní předpoklad pro zkvalitnění výuky. Na popis techniky jízdy nahlížím z pohledu základních rovin a směrů lidského těla. Jako nezbytné východisko pro popis metodické řady výuky lyžování na mono-ski, určené pro instruktory považují vycházet z aktuální techniky a lyžařské terminologie.

8

2 PŘEHLED POZNATKŮ 2.1 Historie lyžování na mono-ski Základy tohoto netradičního sportu byly položeny v Německu po druhé světové válce. Hruša et al. (1999), APA VČAS (2005) popisují další vývoj v USA a Kanadě, kde vznikla na přelomu 70. a 80. let první konstrukce sit-ski. První typy mono-ski byly vyrobeny v Německu (International Paralympic committee, n.d.). V polovině 80. let se dostala technologie do kanady a USA. Peter Axelson tento typ lyže označovaný jako golf cart zdokonalil a dal mu současnou podobu mono-ski. Použil běžnou lyži připevněnou k tvarované sedačce. Lyže byla k sedačce připevněna hliníkovými trubkami a k jízdě se používalo zkrácených holí, které současně plnily funkci stabilizátorů. Později přikoval na jejich konce krátké lyžičky. Při nájezdech na nerovnosti docházelo k tvrdým nárazům a pádům, proto připevnil na svůj prototyp systém tlumičů (Axelson, 1988 in Bejdáková 2005).

Obrázek 1. Návrh mono-ski, Hans Olpp, Urach, Heimy Braun, Německo, vyrobeno 1984 Ve Spojených státech to byly Enabling Technologies' Unique, Sunrise Medical's Shadow, and Dan Fallon's Fallonski. V Evropě jsou dva velcí výrobci mono-ski: Praschberger (Rakousko) a Tessier (Francie). „V německé literatuře se stala jedním z hlavních titulů kniha „Sport für Behinderten" (Gencler, 1988), autor však vychází z již zastaralých materiálů“ (APAVČAS, 2005). Díky popularizaci sportu a dalšímu rozvoji se zde začali vydávat metodické publikace. Jedním z nejznámějších zdrojů je americký časopis "Sports‘a Spokes". Již zmiňovaný P. Axelson byl častým autorem příspěvků. Další velice významnou osobností byl Hal O Leary. Ve „Winter Park“ v Coloradu měl nejprve skupinu amputářů, později se stal instruktorem učitelů a začal trénovat skupinu lyžařů na vrcholové úrovni. V roce 1994 vydal metodickou publikaci „Bold Tracks". O tři roky později vznikl v USA „Adaptive Manual" (PSIA, 1997), výukový systém a systém zkoušek pro instruktory, který byl zařazen do státního výukového systému svazu Profesionálních Učitelů Ameriky (PSIA). 9

Obrázek 2. Návrh mono-ski, Kenneth Paul LaCome, USA (1997) Závody na mono-ski byly poprvé představeny na programu paralympijských her v roce 1984 v Innsbrucku a součástí paralympijských her se staly až v Naganu 1988 (IPC - alpine skiing, 2010). Propagátoři zimních sportů pro osoby se zdravotním postižením zaznamenali po paralympijských hrách příznivé ohlasy. Pomalý rozvoj souvisel s obtížnou dostupností a vybaveností zimních areálů, s nutností speciální materiální výbavy, s náročností osvojených sportovních dovedností ve smyslu časovém a technickém.

Obrázek 3. Návrh mono-ski, Michael L. Goodman, USA (1997) Za začátek sjezdového lyžování vozíčkářů v České republice lze považovat instruktáž D. Smithové (mistryně Velké Británie). Ta se konala v roce 1992. Představy o lyžování osob s tělesným postižením přineslo vydání knihy Lyžování zdravotně postižených - Česká škola (Dostál, 2005). V roce 1992 se konala zimní paralympiáda v Tignes, ze které vedoucí výpravy R. Gronský dovezl fotografie mono-ski různých výrobců (Cyprys, 2007). Mezníkem v rozvoji sjezdového lyžování vozíčkářů v České republice byl rok 1993, kdy za finančního přispění a z iniciativy Univerzity Palackého v Olomouci byla vyrobena první mono-ski v ČR. „Výrobu zahájil v roce 1993 L. Antoš ve firmě Cromon (Hruša et al., 1999). Sjezdové lyžování vozíčkářů bylo rozvíjeno nejprve na FTK Olomouc od roku 1992 a na FTVS UK v Praze od roku 1994“ (Hruša et al., 1999, 7). První organizací, která se v České republice začala věnovat lyžování osob s TP, bylo občanské sdružení Aplikované pohybové aktivity, volný čas a sport (APAVČAS). Každoročně pořádá 10

rekondiční pobyty pod vedením vyškolených instruktorů. Sdružení úzce spolupracuje s katedrou Aplikované tělesné výchovy FTK Univerzity Palackého v Olomouci. Vedoucí sekce lyžování je Krista Halamičková, která je oprávněná školit budoucí instruktory. Od roku 2000 se začátečnickými kurzy zabývá Centrum Paraple v Praze. Každý rok pořádá několik vícedenních kurzů zaměřených na lyžování začátečníků a mírně pokročilých. Lyžařské kurzy probíhají pod vedením Lenky Honzátkové a Aleny Jančíkové" Ve spolupráci s ním vznikl v roce 2004 oddíl lyžování SKV Praha. SKV Praha, který také pomáhá lidem s tělesným postižením v jejich sportovních začátcích a i dále je podporuje. SKV Praha nabízí rekreační i závodní sport a vedle lyžování nabízí sportovcům na vozíku i další sportovní aktivity. Pořádá lyžařské kurzy pro začátečníky a pro pokročilé. Také nabízí zkušeným lyžařům intenzivní trénink jako přípravu na mezinárodní závody. Trenér a vedoucí sekce lyžování je Tomáš Lisý. Sdružením, které se zabývá výukou lyžování osob s TP je Centrum handicapovaných lyžařů, o.s. (CHL) sídlící v Janských Lázních. Sdružení realizuje rekreační lyžování začátečníků, pokročilých i sportovní přípravu lyžařů. Předsedou tohoto sdružení je Marek Dušek, trenérem Jiří Dostál, hlavní vedoucí týmu Kateřina Dušková. Na paralympiádě v Turíně 2006 poprvé soutěžili lyžaři sloučeni do tří kategorií: stojící, sedící a se zrakovým postižením. V předchozích letech bylo kategorií výrazně více a docházelo k tomu, že v některých bylo startovní pole velmi malé. Po sloučení kategorií obsahuje každá z výše zmíněných skupin ještě několik podkategorií, členěných podle charakteru a velikosti handicapu. Jednotlivé podkategorie jsou ohodnoceny koeficienty, na jejichž základě se přepočítává výsledný čas závodníka. Díky tomuto kroku došlo k zatraktivnění soutěží, protože spolu soupeří více závodníků. Na velkých mezinárodních závodech není výjimkou např. 60 mono-ski na startu závodu. Přepočítávání časů dle koeficientů má ale i svá úskalí. Přestože je systém vcelku propracovaný a při většině závodů funguje vcelku spolehlivě, najdou se případy, kdy mají závodníci v některých skupinách výhodu. Například při těžkých podmínkách mají výhodu méně postižení sportovci, protože závodníci s větším handicapem mají často problém závod vůbec dokončit.

11

2.2 Faktory ovlivňující jízdu na lyžích Lyžování patří mezi sportovní odvětví, ve kterém člověk ke své lokomoci používá nejen svůj pohybový aparát, ale i lyžařskou výzbroj. Ta se stává nedílnou součástí lyžaře a tvoří s ním jeden systém - systém lyžař - lyžařská výzbroj. Lyžování je velmi specifické z hlediska stále se měnících vnějších podmínek. Odehrává se v přírodním prostředí, jehož variabilitu lze více či méně předpokládat. Mezi nejdůležitější faktory, které ovlivňují jízdu na lyžích, patří materiální podmínky, vnější prostředí a pohybový systém člověka - lidské tělo. Z tohoto pohledu je patrná úzká souvislost uvnitř sytému lyžař -lyžařská výzbroj (Vodičková, 2008, 16). Jeden z limitujících faktorů ve sjezdovém lyžování je technika jízdy. P. Chevalier (1998) vypracoval schéma předpokladů pro optimalizaci techniky. V ní dominuje 5 faktorů, jež pokrývají nejen osobnostní a motorické předpoklady, ale i reakci prostředí a vlivy moderního materiálního vybavení.

Obrázek 4. Vlivy působící na lyžařskou techniku (upraveno dle Chevaliera, 1998 in Růžička, 2008, 184)

12

2.2.1 Lyžařská výzbroj K provozování sjezdového lyžování je nutné specializované a poměrně sofistikované vybavení, které silně ovlivňuje výkon sportovce. Vybavení se dělí na výzbroj a výstroj. Výzbroj tvoří lyže, mono-ski, vázání s deskou a stabilizátory. Mezi výstroj se zařazuje oblečení, helma, brýle, rukavice a další ochranné prvky. Podoba a vlastnosti těchto částí vybavení podléhají obecným normám ISO, do určité míry jsou definované aktuálním předpisem FIS. Na lyže, desky, vázání a zčásti i mono-ski je třeba pohlížet jako na součásti určitého funkčního systému, kde pracuje systémem lyže, deska, vázání, sit-ski a lyžař v permanentní dynamické interakci s prostředím (Sosna, 2008). V České republice a anglicky mluvících zemích se nejčastěji užívá název mono-ski. Naopak v německy mluvících zemích se často užívá místo mono-ski název sit-ski. Pod názvem sit-ski existují ve světě speciálně upravené saně, které se užívají jak pro sjezdové, tak pro klasické lyžování osob s tělesným postižením. Mezi nejzákladnější typy sit-ski patří mono-ski, dual-ski, bi-ski, kart-ski, tandem-ski, a. ski-cart. Výčet pomůcek pro lyžování je v této kapitole řazen od vybavení pro lyžaře s nejmenším handicapem.

2.2.1.1 Charakteristika a popis mono-ski Mono-ski je sportovní výzbroj, která umožňuje jedinci s tělesným postižením zařadit se mezi zdravou lyžařskou veřejnost. Jedná se o kompenzační pomůcku. Lze ji charakterizovat jako specializovanou součást výzbroje sloužící ke komunikaci mezi terénem a pohybovým aparátem lyžaře. Je součástí systémového řetězce lyže-deska-vázání-mono-ski-lyžař a je první ze dvou propojení mezi lyží a lyžařem (druhým je vázání s podložkou). Prostřednictvím mono-ski jsou přenášeny impulsy na lyži, jimiž zásadně ovlivňujeme vlastní jízdu. Mono-ski rozhoduje o pocitovém komfortu, je tedy důležitým prvkem psychologickým (Sosna, 2008). Lyžařovu jízdu ovlivňuje více než lyže. Pro stojícího lyžaře bývá větším problémem změna značky bot než lyží, stejně tomu je i u výměny mono-ski. Význam bot/mono-ski vystihuje slogan: bota/mono-ski může lyžaře "udělat" nebo zničit (make or break)“ (Sosna, 2008). Mono-ski by proto měla být vybrána co nejvíce na míru, aby komunikace s terénem byla rychlá a přesná a přenos sil co nejméně ztrátový. V důsledku ovlivní provedení pohybového prvku, tedy i vlastní výkon (Sosna, 2008). Bez kvalitní, správně zvolené a dobře upravené a doladěné mono-ski neexistuje dokonalá rovnováha. S ohledem na charakter postižení je důležité nastaveni předozadního těžiště posedu. Kdo nesedí vyváženě, bude o získání stability bojovat i za jízdy. Sjíždění je průběžným usilováním o rovnovážné postavení. Vzniká-li tato dynamická rovnováha už zde, na začátku kinematického řetězce, není pro její udržení nutné nasazovat velké tělesné partie na jeho konci (trup, paže). Rovnováha znamená pohybovou úspornost, tedy i šetření sil a psychiky 13

(Sosna, 2008). Před výběrem mono-ski je dobré vyzkoušet co největší počet typů a zvážit, na jaké výkonnostní úrovni bude mono-lyžař jezdit a jak se jeho kvality budou dále vyvíjet. Mono-ski je složena z několika základních částí. 1) Sedačka, skořepina, skelet •

Sedací část

•

Zádová opěrka

•

Fixační popruhy

•

Chránič dolních končetin

2) Nosná konstrukce •

Konstrukce, rám

•

Opěrka dolních končetin

•

Tažné zařízení pro jízdu na vleku

•

Zařízení pro jízdu na lanovce

•

Hrazda, řidítka

3) Plynokapalinový tlumič

Pro výběr správné mono-ski jsou důležité tyto kritéria: •

Šíře sedačky

•

Výška zádové opěrky

•

Nastavení fixačních pásů

•

Délka sedačky

•

Velikost rámu

•

Úhel sezení

•

Tlumení

Sedačka, skořepina, skelet Měla by být tvarována přímo na tělo lyžaře tak, aby bylo zaručeno dobré spojení mezi lyžařem a lyží. Často se vyrábí každému přímo na míru. Podle požadavků a potřeb se upravuje šířka sedačky, výška posedu, výška zádové opěrky a umístění sedačky na nosné konstrukci. Sedačky se zhotovují z laminátu, karbonových a kevlarových vláken. 14

•

Seddací část: Sedaačka by mělla být příjem mná a pohoodlná. Pro začátečníka může byt vvolnější, alee nesmí se v ní

přetáčett. Pro sporttovního lyžaře musí býýt těsná a zcela obepíínat tělo. V Vnější stranaa: laminátoová, karbonoová nebo kevlarová vrstva tvoořící skelett. Vnitřní strana: můůže být přřipravena pro p personaalizaci přesnně na míru jezdce. Je vylepena teepelnou izoolační vrstvoou, vylita na n míru lyžžaře nebo vyybavena poodtlakovou vložkou, v ktterá přilne k tělu. Vrcholoví i spportovní lyžžaři, kteří mají m vlastní mono-ski, m p používají vyyztužených sedaček naa míru. Napřř. Tessier nnabízí 7 veliikostí sedačček, 6 určenýých pro dosspělé a 1 děttskou.

Obrázekk 5. Sedací část vybaveena tepelnouu izolační vrstvou, v tvarrovatelnou vvložkou •

Záddová opěrkaa: Zádoová opěrka lze přirovnnat ke komíínu sjezdov vé boty. Měěla by poskkytovat v ro ovině sagitáální

progresiivní, přiměřřený a vhoddně brzděnýý odpor po dostatečně dlouhé drázze už od vý ýchozí polohy, ale zárooveň vlastnoost, která je pro lyžaře důležitější d – eliminace handicapu. Výškka zádové opěrky: op je podobná p nebbo vyšší vý ýšce opěrkyy u vozíku. Podřizuje se výšce lééze, funkčnoosti a svalovvé síle, stabbilitě a obraatnosti. Čím m je výška záádové opěrkky vyšší, tím m se obratnnost na monoo-ski snižujje.

Obrázekk 6. Různé výšky v zádovvých opěrekk •

Fixxační popruhhy: Ke skořepině jee podle indivviduální potřeby připev vněn systém m popruhů, fixující lyžžaře k sedaččce.

Nahrazuuje nefunkčční svaly a fixuje poloohu trupu. Jeden J nebo více popruuhů je na zádové z opěrrce. V oblassti L - páteře je bedernní pás bráníccí tělu před přepadnutíím dopředu a pohyby do d stran. Daalší 15 5

o-ski. Při páádu připevnnění přes steehna, případdně přes béérce, záleží na tvaru skkořepiny a stáří mono slouží k tomu, aby nohy nebo lyžař nevyppadl na zem m. Nastaavení a šířkka fixačníchh pásů: Poddle (PSIA, 2008) 2 se fixxační pásy nnastavují tak k nízko, jakk to jde, abyy umožňovaaly pohyb dopředu d a dozadu d a rottační pohybby trupu, alee zároveň je umísťují tak vysoko,, aby poskyytovali podpporu tam, kde k je potřeeba. Vyšší léze vyžaddují přídavn né pásy k leepší udržení pozice truppu. Podle PS SIA (2008) jsou Th8 scchopni pohyybovat se doopředu, ale již ne dozaadu. m limitovvat další doppřední pohyyb v okamžik ku, kdy by se lyžař již nevrátil zpěět do neutráální Pás by měl polohy. Dávejte poozor, abyste jakkoli nelimitovali po ohyblivost a rozsah pohhybů.

p břicho a stehna Obrázekk 7. Fixačníí popruhy, přes •

Chrránič dolnícch končetin:: Tam, kde jsou nohy od kolene k dolůů chráněny boxy z růzzných mateeriálů připeevňující se na

konstrukkci mono-skki, se popruuhy přes dollní končetin ny nepoužívvají. Klouub: Nachází se mezi seddací a opěrnnou části a umožňuje u trrupu pohyb vpřed a vzaad, zároveňň po sklopenní usnadňujee nasedaní/vvysedaní doo/z mono-sk ki. Nosná konstrukce k e Konsstrukce se vyrábí v z modderních matteriálů, kterré se vyznaččují vysokouu pevností při p velmi malé m hmotnosti. K výroobě se použžívá nejčastěěji hliník a chrommolybdenové ttrubky chrááněné nátěreem, eloxovááním

neboo

práškovoou

vypaloovací

barv vou.

Konsttrukce

moono-ski

vžždy

dovolluje

bezprobblémovou jízdu na vlekku a sedačkoové lanovcee. •

Poddložky nohoou (stupačkyy): Stupačka mono-ski poskyttuje ochranuu dolní čássti nohou a chodidel. Výška koleen určuje úhel ú

o (záleeží na typu mono-ski), ale ne tak, aby pokrčeené stehen. Kolena muusí být alesppoň trochu ohnuta nohy neeumožňovally pohyb truupu dopředuu a dozadu.. Výška je nastavena n taak, aby pod dkolení a zadní strana stehen s bylaa přilnuta k sedačce. Kolena K nesm mí vyčnívaat (hrozí jejjich poraněění, způsobeené volným m pohybem).. Dolní konččetiny musíí být položeeny tak, aby nebyly přišškrceny cév vy zadní straany 16 6

m být takk nízko, jakk je to jen možné, anniž by narážžely na snííh i při plnném stehna. Nohy by měli naklopeení do oblouuku a největtším stlačenní tlumiče. •

Tažžné zařízeníí pro jízdu na n vleku: Těchhto zařízení existuje cellá řada. Nejčastěji se u nás vyskytuující je lanoo nebo pásovina připojeena

oboustraanně ke sppeciálnímu zařízení s pojistkou. Pojistka see uvolní zaatáhnutím smyčky vzzad. Smyčkaa buď visí a lyžař ji muusí na koncci vleku uch hopit nebo je j zavlečena celou jízd du na vlekuu za ruku. Uvolněním U p pojistky se zavlečené lano l vyvlék kne z talíře pomy neboo z kotvy. Toto T speciáální zařízeníí s pojistkouu je uchycenno ke konstrrukci v oblaasti nohou. Vypíínací systém m Brojírovyy mono-ski funguje naa kuličku, která k je na konci lankaa zastrčena do trubky rámu. r Tam m je pojistkoou chráněnaa a drží přii jízdě na vleku. v Stlaččením pojisttky se kuliččka uvolní a tím se uvoolní i vypínací zařízeníí. Vypínání při jízdě naa vleku je vvětšinou 2x až 3x jištěno. Tessier nabízí sofisstikovanějšíí systém tažžného zařízeení. Stejně jako j systém m Praschberg gra je uchyccen ke konsstrukci, ale liší se systtémem uvollňování karrabin. Dvojiitý bezpečnnostní mech hanizmus tvvoří dvě nezzávislá lanaa. Každé z těchto t lan drží d lyžař ve v svých rukkách a každdým z nich může uvollnit jinou kaarabinu.

Obrázekk 8. Zařízenní pro jízdu na vleku, Praschberger P r

Obrázekk 9. Zařízenní pro jízdu na vleku, Tessier T 17 7

•

Polloha pro jízzdu na sedaačkové lanovvce: Konsstrukce moono-ski umoožňuje zveddání sedačk ky do poloohy, aby byylo možné nasednout na

sedačkoovou lanovkku.

Obrázekk 10. Zdvih mono-ski, Tessier Scaarver •

Hraazda, řidítkaa K přiipraveným konstrukcím lze přim montovat hrrazdu, která pomáhá instruktoro ovi s udrženním

rovnovááhy. V začáátcích, kdyy má klientt problémy y s rovnovááhou můžem me použít hrazdu. Mezi M pozitivaa hrazdy pattří vyřešeníí základníchh neduhů jízzdy s dopom mocí instrukktora za zád dovou opěrrku. Ty jsou podle Cyprryse (2007): •

Zastrkkávání palcců pod skořeepinu

•

Krátkká vzdálenosst mezi instrruktorem a klientem

•

Předkkloněná polooha instrukktora

my lze vyřřešit použitíím řidítek, které lze přřimontovat ke konstru ukci mono-sski. Popssané problém Instrukttor hrazdu snadno s uchopí v přirozzené polozee a pro mannipulaci můůže vyvinou ut větší sílu na ovládánní mono-ski. Obecně see setkávámee s několika typy: •

Do tvaru T

•

Do tvaru U

•

Délkoově nastavittelnými

•

Výškoově nastavittelnými

Podle zkušenosttí může být negativem to, že za kliienta přebírám me přílišnoou zodpověddnost a činnnosti, které by zvládl sám. s Učení tak nevede k hlavním mu cíli, k učení u samostaatnosti. Obrázekk 11. Hrazdda (Tessier) 18 8

Plynokapalinový tlumič: Systém nahrazuje aktivitu dolních končetin zdravého lyžaře. Jeho funkcí je tlumení nerovností, ale také vertikální pohyb potřebný pro přehranění mezi oblouky. V závislosti na ceně a využití mono-ski lze použít tlumiče různého kvality provedení. Na závodních mono-ski se používají kvalitní motocyklové tlumiče ze zádní stavby motocyklů, u levnějších se setkáváme s použitím cyklistických tlumičů. Tlumič lze nastavit podle váhy, charakteru jízdy sportovce, podle disciplíny i podle členitosti terénu. Použitím kvalitního plynokapalinového tlumiče lze nastavit roztahování tlumiče a útlum stlačení, předpětí pružiny, nastavení tlumení komprese low speed, nastavení tlumení komprese high speed, vyměnitelné pružiny s označením tuhosti pružiny.

Obrázek 12. White Power tlumiče

2.2.1.2 Typy konstrukce mono-ski a výrobci Existuje několik základních typů lišících se svou konstrukcí (konstrukcí částí pružení a posedu). Rozdělení dle konstrukce pružící části: •

Konstrukce pružení bez použití závěsných ramen rámu. Jedná se o základní princip pružení, kdy je rám sedačky vpředu otočně uložen v konstrukci pevně spojené s kopytem. U tohoto systému bývá tlumič nejčastěji uložen kolmo na lyži pod sedačkou. Otočný bod pružení je u tohoto systému uložen výrazně dopředu pod dolními končetinami. Tento systém je často využíván u amerických výrobců. Charakteristické pro konstrukci je posed s nataženým dolními končetinami vpřed. Výhodou provedení je velká robustnost a nízká cena. Zásadní nevýhodou je charakteristika pružení, kdy při propružení dochází k výraznému přenosu těžiště dozadu.

•

Konstrukce pružení pomocí dvou ramen pružení. Při použití složitějšího systému s dvěma rameny je eliminován nežádoucí přenos těžiště vzad při propršení. Tento systém je využíván většinou výrobců. Při propružení se těžiště pohybuje kolmo k lyži ve vertikálním směru, případně lze u některých modelů nastavit charakteristiku, při které dochází k posunu těžiště i 19

opni využívvat předevšším vrcholo oví závodnníci. mírrně vzad a vpřed. Totto nastavenní jsou scho Uloožení tlumiče u této konstrukce k bývá blížee horním úcchytům ram men pružen ní. Tlumič dle výrrobců zaujím má různé polohy p šikm mo vpřed i šikmo vzaad. Dvouraamenné řešeení je výroobci nejččastěji použžíváno. Pouužívají ho přední p výro obci v Evroppě i Asii. V závodech h EC a WC C se jednná praktickyy o jediný používaný p s systém. Tento systém jee používán i v dualski. Pozznámka: Dvvouramennýý systém bývá b často aplikován americkým mi výrobci do d konstrukkce prvvního popsaaného typuu s posedem m s napřímeenými dolnními končettinami dopředu. Uložžení tlum miče zůstávvá stejné. Rozděleení dle poseddu: •

Am merické monno-ski. S doolními končeetinami nataaženými dopředu.

•

Evrropští výrobbci. S dolním mi končetinnami s pokrččenými. Poddle výšky lééze je úhel v kolenníchh kloubech 90° a míň. Pro lyžaře s vyšší lézí je v Evropě E pom měrně rozšířřený posed s dolními konnčetinami pookrčenými hodně h pod sebe.

•

Asiijští výrobcii konstruují rám tak, abby byl posed d mezi amerrickými a evropskými.

Výrobcii: 1) Rakkouské monoo-ski - Praschberger

Obrázekk 13. Praschhberger monno-ski 2) Franncouzské mono-ski m - Tessier (unisski – leisure, VCF, scarrver, tandem mski, kartskii)

Obrázekk 14. Tessieer mono-skii, Scarver 20 0

3) Japoonské monoo-ski - Nissiin

Obrázekk 15. Nissinn mono-ski 4) Kannadské monoo-ski – isoski, inclineddesign

Obrázekk 16. Inclineedesigne mono-ski 5) Ameerické monoo-ski: •

Freeedomfactory (Revolution Pro Comp C SS, Mogul M Masster, Mogu ul Master V3, Moogul Masterr Two Twin--Ski)

•

KB BG - Kevin Barmble B Gooods

•

Strrange (f1)

•

Raddventures Yetti Y (HBP, Mischief, M All A Mountainn Racer, Ouutriggers)

•

Haall

•

Groove Innovattions

Obrázekk 17. Freedoomfactory mono-ski m 21 1

m Obrázekk18. KBG mono-ski Obrázekk19. Strange f1 mono.sski

Obrázekk 20. Radveentures Yettti mono-ski Obrázekk 21. Hall mono-ski m

Obrázekk 22. Grovee Innovationns 6) Českké mono-skki Krom mě výrobkůů Brojíra se ve v všech přřípadech jed dná o kopie zahraničnícch výrobců. •

Brojírr

•

Němeeček

•

Mikullčík

•

Movetechnologiees

22 2

Obrázekk 23. Brojírr mono-ski Obrázekk 24. Němeček mono-sski

Obrázekk 25. Movettechnologiees mono-skii Obrázekk 26. Mikullčík mono-sski

2.2.1.3 Další typyy sit-ski Dual-ski Lyžoování na dual-ski d je určeno proo lyžaře s částečně postižennými

hornními

konččetinami

a

horší

stranovou s

rovnovááhou. Dual--ski je konsstrukčně veelmi podobn ná monoski. Sklládá se ze skořepiny, nosné konnstrukce a dvou d lyži s běžným m lyžařskýým vázáním m. „Nosná konstrukcee udržuje lyže v rovnoběžnéé poloze ve vzdálennosti 15-20 0cm. Při nakloněění lyžaře do d strany se zatíží jeddna strana a lyže se překlopí na hrany“ (Hruša et al., a 1999, 311). Obrázekk 27. Tessieer Dual-ski

23 3

Bi-ski Lepší stabilitu zajišťuje níže položené těžiště a postavení konstrukce na dvou lyžích. Bi-ski je zařízení, které umožňuje jízdu na sněhu lidem s postižením horních končetin. Bi-ski tvoří speciální krátké lyže, cca 130cm dlouhé, které jsou spojeny pomocí dvou držáků se základní konstrukcí, na kterou je připevněna sedačka a opěrka pro nohy. Vnitřní hrana má odlišný rádius, který je také nutný z důvodu pevné vzdálenosti lyží a odlišné trajektorie (vnější lyže při zatáčení musí jet oblouk s větším poloměrem než lyže vnitřní). Při náklonu se díky konstrukci lyží staví obě lyže na patřičné hrany a zároveň se vnější lyže podsouvá pod vnitřní, čímž je usnadněno naklánění bi-ski. Součástí konstrukce je zvedák, který umožňuje zvětšení světlé výšky mezi konstrukcí a sedačkou a tím nasunutí bi-ski na sedačku lanovky. Za lyžařem je umístěn trubkový rám, který chrání klienta při pádu a zároveň slouží k manipulaci bi-ski a případně ke korekci jízdy doprovodem (Hruša et al., 1999, 31). Nevýhodou bi-ski je, že není odpružena a všechny nerovnosti se přenáší na tělo lyžaře. Odpružení by bylo možné vytvořit, ale celá konstrukce bi-ski by se musela zvýšit. Tím by ztratila svojí vysokou stabilitu. Tažné zařízení je prakticky identické s mono-ski. Dodatečně může být v zadní části vybavena přídavnými stabilizátory umístěnými cca 10-15cm nad zemí, které zabezpečují boční stabilitu. Dalším doplňkem je držadlo na ruce, které je umístěno mezi stehny. To umožňuje snadnější ovládání instruktorem bez použití stabilizátorů. Biski je také vyráběna ve verzi pro děti, která je celkově menší (Cyprys, 2007). Obrázek 28. Bi-ski Tandem-ski Tato konstrukce je pro své vlastnosti určena lidem s tím nejtěžším stupněm postižení, protože není vyžadována jejich spolupráce. Veškerá iniciativa spočívá v rukou instruktora, a proto nejsou potřeba žádné stabilizátory. Co je naprosto odlišné

od

ostatních

konstrukcí,

je

způsob

vedení

instruktorem. V případě tandem-ski je instruktor na konci lyží připevněn ve speciálním vázání. Obrázek 29. Tandem-ski

24

Instruktor nemá lyžařské boty, ale klasické zimní boty. Toto vázání je navíc opatřené brzdou a vstup a výstup z něj je snadný. Instruktor řídí tandem-ski svým tělem, lyže ovládá pohybem nohou a konstrukci pomocí řidítek, kterých se drží oběma rukama (Odvárková, 2010). Kart-ski Tessier vyrábí pomůcku pro lyžování kvadruplegiků, paraplegiků či paraparetiků, kteří mají poruchu rovnováhy v sedu. Jedná se o skořepinovou sedačku, ke které je lyžař připoután pomocí popruhů. K této sedačce jsou pomocí nosné konstrukce uchyceny dvě lyže. K uchycení je použito standardního vázání a k jejich ovládání se používají dvě páky, které staví lyže do přívratu a na vnitřní hrany. Díky postavení lyží lze korigovat směr jízdy a rychlost (Cyprys, 2007). Obrázek 30. Kart-ski Ski-cart Ve skandinávských zemích se vyrábí speciální pomůcka pro lyžování kvadruplegiků, paraplegiků či paraparetiků, kteří mají poruchu rovnováhy v sedu. Jedná se o skořepinovou sedačku, ke které je lyžař připoután pomocí popruhů. Za hlavou a na nohách je ochranný rám, který chrání postiženého při převrácení skicartu. Na vrcholu ochranného krytu hlavy se ve skandinávských zemích při jízdě používá červené výstražné vlaječky. K této sedačce jsou pomocí nosné konstrukce připojeny čtyři krátké samostatně stojící lyže délky cca 60-80cm. Zadní i pření lyže jsou odpružené, napevno upevněné v ose jízdy a lehce postavené na vnitřní hrany, aby dobře udržovaly směr jízdy. Přední lyže jsou pomocí pákového mechanizmu otočitelné. Ovládání předních lyží je možno přizpůsobit podle typu postižení. Lze ovládat pomocí dvou pák, z nichž každá ovládá jednu lyží nebo pomocí pedálů. Zatáčení není podmíněno žádným přenášením váhy (Cyprys, 2007). Obrázek 31. Ski-cart 25

2.2.1.4 Stabilizátoory Stabiilizátory poopisuje Hruuša et al. (1999) jako o krátké frrancouzské hole s kráátkými lyžeemi připojennými na konnci. Práce stabilizátorů s ů v kontaktu u se sněhem m nebo bez nněj má za úkol ú předevšším stabilizoovat trup. Slouží S k zajišťování roovnováhy, jaako i impulls pro otáčeení trupu a pro rytmizzaci jízdy. Poloha P paží může m ovlivnit osu ram men ve všech h rovinách a ovlivnit postavení pááteře, posunout těžiště vpřed v i vzadd. Stabilizáttor má dvě důležitě d fun nkce. Jednouu funkcí je sskluz lyžičk ky a udržovvání rovnovááhy při jízděě. Druhou funkcí f je pooskytování pohybu p na rovných r terrénech. Dvaa velcí výroobci mono-skki (Superlitte a Tessier)) tyto dvě fuunkce zajišťťují jinými systémy. s •

S Superlite a další d výrobcci mají dvě polohy lyžžiček, tzv. sklopující s see stabilizáto ory (flip – ski, s o otevřené – zavřené, z beerle – stabillizátory, prro chůzi – pro p jízdu). Jedna polo oha slouží pro p jíízdu, skloppená polohaa dovoluje odrážení. Aby se zaabránilo poddjíždění staabilizátorů při o odpichování í, bývají pattky z vrchníí strany opaatřeny plechovou destiččkou.

•

S Stabilizátory y Tessier mají m pouze jednu j poloh hu sklopené lyžičky. K odráženíí slouží trn na spodní stranně a špička lyžičky. Mezi lyžičkou a stabilizáttorem se pouužívá jeden n otočný čepp.

Obrázekk 32. Superllite stabilizáátory

Obrázekk 33. Tessieer stabilizátoory

26 6

č Stabiilizátory maají několik částí: •

Tyčkaa

•

Lyže

•

Madloo, rukojeť

•

Manžžeta k upevnnění paže

•

Čep (kloub) (k

•

Trn pro vystupovvání z lanovvky Popis čáástí

Obrázekk 34. Popis částí stabiliizátoru ňů menším. Pro tetrapplegiky jsou u tyto držaadla Držaadlo je monntováno v úhlu cca o 15 stupň tvarovanné. Manžetyy jsou vyroobeny z plasstu, vybaven ny páskou pro p pevné oobepnutí ko olem předlokktí. Některéé druhy stabbilizátorů jsoou odpruženny z důvodu u limitace mikro-nárazů m ů, přenášejíících se hlavvně na zápěěstí, loketníí kloub a postupujícíchh výše. Od dpružení čásstečně předdchází unav vitelnosti svvalů předlokktí. Tessier ke stabbilizátorům m dodává trn, t který slouží k uddržování roovnováhy na n lanovcee a k vystuppování. Trnn směřuje sm měrem dozaadu a je umíístěn tak vysoko, aby lyyže při výsttupu z lanovvky nedrhlyy o zem.

Obrázekk 35. Zadní trn Tessier stabilizátorrů Při nedostatečné n é síle úchoppu se vyrábbí ortéza, sp peciální návvlek na rukaavici, kterýý podporujee slabý vállcový úcho op a plně tuto nedostaatečnou sílu flexorů a exxtenzorů přředloktí kom mpenzuje.

Obrázekk 36. Ortézaa podporujíccí nedostačuující sílu úcchopu 27 7

Délka stabilizátorů: PSIA (2008) popisuje nastavení délky stabilizátorů tak, že v základní poloze, při uvolněných a přirozeně natažených loktech, by měly položené lyžičky na sněhu dosahovat rozmezí mezi koleny a chodidly. U začátečníků mohou být delší, aby poskytovaly větší oporovou bázi a mohou sahat až k chodidlům. Pokročilí lyžaři si stabilizátory zkracují, ale vždy tak, aby mohli nastupovat na lanovku. Závodníci mají kratší stabilizátory, které umožňují bližší průjezd okolo bran. Ševčík (1995) popisuje nastavení délky tak, že když jsou stabilizátory položeny vedle kyčelních kloubů, měl by být v ramenním a loketním kloubu pravý úhel. Délka otevřených stabilizátorů v poloze jízdmo by měla být taková, aby se při vzepření nadlehčila a nadzvednula lyži nad sněhovou podložku. Úhel nastavení lyžičky: Úhel mezi stabilizátorem a lyžičkou se liší podle pokročilosti. Při jízdě jsou lyžičky buďto položeny tak, že je špička ve vzduchu nebo celou plochou na sněhu. Tyto polohy mají vliv na brzdění stabilizátory. Outdoor for all (2008) nastavuje začátečníkům polohu tak, aby umožňovala brzdění, ale ne tak, aby lyžař nemohl v této poloze jet skrze brzdný efekt patky stabilizátorů. Čím je lyžař pokročilejší a terén náročnější, tím je potřeba, aby stabilizátory méně brzdily.

2.2.1.5 Lyže Mezi lyžemi jsou velké rozdíly. Pro každý druh terénu i styl jízdy se hodí jiné lyže. K základním kategoriím patří kategorie race (lyže určené pro způsob jízdy podobný stylu závodníků), slalomové lyže (určené pro jízdu krátkými oblouky), lyže pro obří slalom (lyže určené pro závodní jízdu v obřím slalomu), race carver (určené pro jízdu dlouhými oblouky), ski cross carver (určené pro závody ve ski crossu), al1round carver (univerzální carvingové lyže pro širokou lyžařskou veřejnost), allround lady ski (univerzální lyže pro ženy), easy carver (lyže určené pro začátečníky), al1 mountain (univerzální lyže na sjezdovku i do terénu), free ride (lyže vhodné pro extrémní lyžování v terénu) (Vodičková, 2008). Výběr záleží na: •

úrovni lyžařských dovedností (zkušenosti a zdatnost lyžaře, předpoklady vývoje, to jestli je začátečník, expert apod.)

•

terén, ve kterém se bude převážně pohybovat (upravené sjezdovky, freeskiing, jízda v hlubokém sněhu, boulovitém terénu, newschool)

•

preferovaný charakter jízdy (krátký oblouk, dlouhý oblouk, rychlá nebo pomalejší jízda) 28

Délka lyží: Snowsport Austria (2007, 211) uvádí délky carvingových lyží: •

Děti do 10 let do 140 cm dlouhé lyže

•

Děti do 15 let do 160 cm dlouhé lyže

•

Děti nad 15 let a dospělí 160 – 180 cm dlouhé lyže

•

Hrany lyží se podbrušují zespodu mezi 0,5–1° pro lepší ovladatelnost lyže.

Obrázek 37. Podbroušení hran (Snowsport Austria, 2007) Na začátky se používají většinou délky 160-180cm s kratším poloměrem. Ideální univerzální lyže je 170-175, která má radius 12-16m. Vybírá se také samozřejmě podle váhy lyžaře. Čím těžší je lyžař, tím tvrdší by měla lyže být. Tvrdost lyže by měla být větší z důvodu celé váhy jezdce pouze na jedné lyži. Parametry lyží Z hlediska praxe jsou podstatnými vlastnostmi délka, šířka, rádius, tuhost v ohybu a ve zkrutu, pružnost, živost, tlumení, životnost a dále specifické jako rychlost a drživost. Sosna (2008) popisuje tyto vlastnosti lyže: 1) Délka lyží: je dána zejména charakterem jejich použití, podle kterého výrobci své produkty zařazují do určitých kategorií. V rámci každé kategorie je pak nutný výběr vhodné délky podle vlastních tělesných proporcí a osobních preferencí. 2) Boční vykrojení lyží, rádius: výraznou měrou ovlivňuje celkový charakter jízdy, zejména pak poloměr oblouků. Každá kategorie je charakteristická určitým rozsahem rádiusu nabízených lyží. V rámci kategorie je pak nutný výběr podle vlastních preferencí. Velikost rádiusu lyže je ovlivněna její délkou. Stejný typ lyží má v různých délkách různý rádius. Průhyb lyže a její skutečný radius v jízdě záleží na: • Tuhosti lyže v ohybu i zkrutu • Vzpruhu lyže • Na namontované desce • Hmotnosti lyžaře • Dynamickém tlaku do lyže • Úhlu mezi hranou a podložkou • Rychlosti jízdy • Stavu podložky – tvrdý, vodivý 29

• Technice jízdy lyžaře 3) Geometrie lyže je určena šířkou lyže ve špičce, středu a na konci a vzájemnými poměry těchto rozměrů. Celkově širší lyže mají dobré vlastností v hlubokém nebo problematickém sněhu. Široká špička lyže umožní rychlejší a agresivnější zahájení řezaného oblouku. Široký konec lyže se bude projevovat silou ve fázi ukončení oblouku. Užší konec lyže pak lépe umožní případné dokončeni oblouku smykem. 4) Tvrdost lyže ve flexi (ohybu): jedná se o parametr, který udává, jaká síla musí být vyvinuta k tomu, aby došlo k prohnutí lyže. Podle Sosny (2008) je tuhost v ohybu jedním z nejdůležitějších parametrů lyže. Ta se v oblouku musí prohnout tak, aby umožnila optimální penetraci (zaříznutí) hran do podložky a aby přitom podélné rozložení tlaku nebránilo rychlosti a dovolovalo dynamické ukončení oblouku. Platí pravidlo, že čím „tvrdší" je lyže, tím obtížnější bude její prohnutí. Zároveň však bude její vedení stabilnější, hlavně na tvrdém povrchu. Čím měkčí je lyže, tím snáze ji lyžař při jízdě prohne, ale na tvrdém povrchu nebude v oblouku tak stabilní jako lyže tvrdší. Z toho vyplývá, že lyže měkčí jsou určeny hlavně pro začátečníky a rekreační lyžaře, sportovní lyžař a závodník sáhne po lyži tvrdší. Při volbě tvrdosti lyže bychom měli přihlédnout také k hmotnosti jejího uživatele. Čím je lyžař těžší, tím tvrdší lyži by měl volit. 5) Tuhost lyže ve zkrutu, torze: tento parametr udává, jak obtížně je možné lyži zdeformovat - zkroutit tak, aby její jednotlivé podélné části - špička, střed, pata nebyly v jedné rovině. Možnost uvést lyži do zkratu je vlastnost negativní, a proto se výrobci lyži snaží tento jev co nejvíce konstrukčně omezit. V praxi to znamená, že pokud bude lyže příliš měkká ve zkrutu, lyžař může v oblouku správně uvést střed lyže pod vázáním na hranu, ale její přední a zadní část budou pokračovat více či méně naplocho - nedojde k jejich zahranění. Kvalita jízdy, především na tvrdé trati, bude tedy značně omezena. 6) Pružnost lyže: je vlastnost lyže, která popisuje její živost. Tento parametr musí být v souladu s fyzickými a technickými schopnostmi závodníka. Pružnost je výslednou vlastností, která je ovlivněna tlumením. Teoreticky proti sobě stojí dva extrémy, lyže velmi žívá a aktivní a lyže silně utlumená. 7) Tlumení: Lyže pohybující se určitou rychlostí po nerovném tvrdém terénu je vystavena vibracím. Konstruktéři lyží vůči nim aplikují selektivní přístup, filtraci: některé ponechávají působit (napomáhají rychlé plynulé jízdě), jiné potlačují, aby lyží nerozkmitaly příliš a nesnížily tak její ovladatelnost. Děje se tak nejenom konstrukčními opatřeními uvnitř lyže, ale také

30

přičiněním desek pod vázáním. Více utlumené lyže jsou pro rychlostní disciplíny, naopak nejživější jsou slalomové lyže. 8) Životnost: lyže je u lyžování na mono-ski velkým zatěžováním zkracována. Je to dáno zatížením jedné lyže celou váhou soustavy lyžaře. Vezmeme-li v potaz naměřené hodnoty u stojících závodníků, které dosahují vysokých hodnot (muži 4g, ženy 3,5 g) při rozložené váze lyžaře mezi dvě lyže, tak podobné nebo větší síly působí pouze na jednu lyži. Proto jsou výše popsané vlastnosti lyže velice důležité pro životnost materiálu. 9) Držení lyže v oblouku: je funkcí použitých materiálů včetně bočnic a tuhosti lyže ve zkrutu. Mezi lyžemi jsou velké rozdíly a kvalita lyže výrazně ovlivňuje proces učení i psychický stav lyžaře.

2.2.1.6 Desky S nástupem carvingových lyží v polovině 90. let proběhl obrovský vývoj desek všeho druhu. Během krátké doby se staly běžnou součástí klasické dvojice lyže + vázání. Firemní komplety se nakonec prosadily. Vlastnosti podložek pod vázáním mají tyto funkce: •

Selektivní filtrace vibrací (především zkracují čas potřebný k uklidnění rozkmitané lyže).

•

V důsledku změněných pákových poměrů snadnější naklopení lyže na hranu.

•

Dosažení vyššího měrného tlaku na podložku a tedy i lepšího držení lyže.

•

Zvýšení torzní tuhosti lyže ve střední části (zvětšení tloušťky a průřezu nosníku).

•

Možnost diferencovanějšího dávkování tlaku při zahraněné lyži.

•

Možnost vyšší rychlosti průjezdu obloukem.

•

Redukce rizika nežádoucího kontaktu se sněhem.

•

Zlepšená distribuce tlaku do konců lyže (pravidelněji bez výrazného vrcholu v jejím přetíženém středu), a tedy i zlepšená penetrace celé hrany do podložky s lepší držením a včasným zakrojením.

•

Možnost cíleně ovlivňovat průhyb celé lyže a eliminovat přílišné vyztužení střední části lyže napevno montovaným vázáním.

•

-

Oválné otvory v desce a výsledné kluzné uložení na jednom nebo obou koncích.

-

Pružný spojovací můstek předního a zadního dílu desky nebo elastický blok uprostřed.

-

Rozdělení desky na dva zcela samostatné díly.

-

Určitá pružnost v ohybu samotné desky.

Předvrtaný nosič vázání, umožňující i experimenty s předozadním umístěním vázání, rychlou montáží a demontáží bez nutnosti narušovat integritu lyže případnými dalšími otvory, stejně jako sladění s příslušným vázáním včetně jeho částečné až úplné integrace. 31

2.2.1.7 Vázání Základní deska je upevněna do klasického vázání s vysokými vypínacími silami. Kloubně je deska připojena ke konstrukci. Kvalitní vázání je jednou z nejdůležitějších součástí výzbroje. Konstrukčně se prosazují především nášlapné patní automaty. Původně starší a v počátcích běžnější řešení s otočným patním talířem (Marker, Look) v posledních letech ustoupily. Trh je už dlouho poměrně stabilně rozdělen mezi tradiční známě značky. Ty jsou dnes vesměs vlastnicky propojeny s výrobci lyží a většina hlavních značek má i svoje vázání. Na rozdíl od lyží je vázání takřka bezúdržbovým. Hlavní starostí uživatele je průběžná kontrola jeho nepoškozenosti, periodická kontrola jeho funkčnosti (odborný servis) a správné nastavení vypínacích a přítlačných sil (Sosna, 2008, 118). Podle Sosny AD (2008, 118) je vázání jako součást příslušného systému mechanické zařízení, které plní několik základních funkcí: •

Zprostředkuje komunikaci v rámci daného systému.

•

Speciálním posláním je spojení konstrukce s lyží.

•

Přispívá k tlumení vibrací.

•

Napomáhá cílenému ovlivňování ohybové křivky lyže.

•

Obsahuje permanentně aktivovaný zádržný systém (brzdy), zabraňující volnému pohybu lyže po svahu.

•

Torzní pevnost, robustnost, odolnost a možnost nastavit vysoké vypínací momenty.

Vázání, které mají malé vypínací síly, nemusí vypínat za jízdy, ale vypínají při manipulaci s lyžařem, při jeho zvedání po pádech. Vedle vypínacích momentů špičky a paty je třeba nastavit přítlak paty neboli předpětí. Snowsport Austria (2007) uvádí, že by vázání mělo být minimálně v rozmezí do DIN 16. Nejčastěji se ale používá vázání do DIN 18 a v některých případech i vyšší, DIN 24, 30. Pro lyžování na mono-ski se používají stejná vázání jako pro vrcholové lyžování. „Taková vázání se vyznačují vysokým podílem kovových dílů, širokou pevnou kluznou podložkou a stupnicí minimálně do DIN 16, častěji 18 a u některých modelů ještě výše, DIN 24, ale i 30“. Vedle vypínacích momentů špičky a paty hraje důležitou roli i síla, kterou je bota oběma částmi vázání svírána. Tu je možné na patě vázání nastavit předozadním posunem.

32

2.2.2 Lyžařská výstroj Přilba Při současné přeplněnosti sjezdových tratí a způsobu jízdy lyžařů je používání přilby naprostou nutností. Nebezpečí hrozí z vlastního pádu při jízdě i ze srážky s jiným lyžařem. Stejně důležité jako nošení přilby je osvojení si pravidel chování na sjezdovkách. Mezinárodní lyžařská federace kvůli tomu vytvořila desatero bezpečnosti na sjezdovce. Od února 2009 česká legislativa následuje celosvětový trend a tyto pravidla díky usilovné práci Horské služby ČR zařadila do ČSN. Ve sjezdu je používaná od roku 1959, postupně se přidávaly další disciplíny, takže je v závodním lyžování standardem. Povinnost nošení přilby na sjezdovce zatím platí pouze v Itálii pro děti do 14 let. Je třeba si uvědomit, že odpovídající přilba nás chrání. Potřebné oblečení Vzhledem k narušenému cévnímu a nervovému zásobení dolních končetin u plegiků je nutné dbát na dostatečné termoizolační vlastnosti použitého oblečení. Nejvhodnější je mít na sobě více vrstev, aby se zabránilo podchlazení a vzniku omrzlin. Vzduchové vrstvy mezi jednotlivými kusy oděvu chrání před povětrnostními vlivy. V závislosti na teplotě a potřebě lze některou vrstvu odložit. Dobrou volbou je teplé lyžařské oblečení z prodyšných materiálů, ve kterém nedochází k nadměrnému pocení. Vrchní vrstva by také měla být odolná vůči vodě. A to i u kalhot, kde dochází k prosakování roztátého sněhu, který se dostává do skořepiny po pádu. Je nezbytné používat takové oblečení, které nevytváří nepohodlné záhyby v místech sezení. Různá trička, kraťasy nebo legíny z termo prádla (Moira, Craft, Litex, Jitex, Klimatex, Odlo, atd.), zadržují teplo, mají schopnost nasávat pot a propouštět jej do další vrstvy. Rukavice Rukavice by měly být dostatečně silné a velikost by měla co nejpřesněji odpovídat ruce. Velikou výhodou jsou rukavice, které mají vnitřní stranu zpevněnou např. kůží a přesahují přes zápěstí. Brýle K základní výbavě lyžaře patří sluneční i lyžařské brýle. Brýle slouží jako ochrana před slunečním zářením, umožňují lepší viditelnost za špatných světelných a povětrnostních podmínek. Trh nabízí velké spektrum zorníků, různého zabarvení a propustnosti světla. Neexistuje zorník brýlí, který by se choval ideálně ve všech podmínkách. Pro naši středoevropskou polohu jsou vhodné spíše zorníky do průměrných až horších světelných podmínek, tedy zorník ochranného stupně S2 33

(propouští 18-43% viditelného světla). Nejvhodnější je vlastnit jak brýle s rozjasňovacím zorníkem třídy S1 (43-80 % viditelného světla) až S2 (oranžová, žlutá podle osobní preference) s charakterem silného tzv. atenuátoru (oslabuje modrou složku světla, zlepšuje vnímání kontrastu v difúzních podmínkách), tak neutrální (slabý atenuátor až neutrální filtr, S2). Při větší citlivosti a pro lyžování na ledovci jsou vhodné brýle s tmavším zorníkem třídy S3 (8-18%). Zrcadlové zorníky propouští málo viditelného světla a jsou choulostivé na životnost. (Sosna, 2008).

2.2.3 Lyžařské prostředí Počasí je v horských oblastech často proměnlivé, a proto je důležité přizpůsobovat nácvik techniky jízdy aktuálnímu stavu počasí. Sníh a charakteristika počasí mají velmi výrazný vliv na skluz lyží. Pro rychlost jízdy na starém sněhu je důležitá především teplota a obsah vody, pro jízdu na novém sněhu je z hlediska rychlosti důležitá tvrdost sněhové podložky. Vysoké tření a pomalou jízdu způsobuje nově napadlý prachový sníh s nízkou teplotou a jemný starý sníh kolem teploty 0°C s vysokým obsahem vody. (Vodičková, 2008). „Každá změna sklonu terénu vyvolává změnu v soustavě vnějších sil a narušuje rovnovážný stav“ (Vaverka, 1989 in Vodičková, 2008, 20). „Základním požadavkem při přejezdu terénní nerovnosti je zachování rovnovážného stavu při minimální ztrátě rychlosti (u závodního lyžování). Snahou lyžaře je minimalizace bezoporové situace“ (Vodičková, 2008, 20).

2.2.4 Lidské tělo Lyžování vozíčkářů podléhá několika specifikům. Vedle potřeby speciálních kompenzačních pomůcek, limitují lyžaře při jízdě snížený pohybový potenciál a poruchy vnímáni a čití. Lidské tělo má zásadní vliv na veškerou lokomoci realizovanou na lyžích. Lidské tělo je velmi složitý pohybový systém, který je složen z několika jednodušších systémů. Jednotlivé segmenty těla jsou spojeny kloubním spojením a tvoří složitý kinematický řetězec, ve kterém jsou ve vzájemné silové interakci jednotlivé mechanické triády, které se skládají ze svalů, mezilehlých prvků a segmentů. Svalová činnost je řízena z CNS. Tato vazba je obousměrná. Senzomotorická čidla informují CNS o velikosti svalového napětí. To umožňuje řízení pohybu. (Vodičková, 2008).

34

2.2.4.1 Funkční předpoklady - kineziologie jízdy na mono-ski. Lidské tělo je tvořeno kosterně svalovým aparátem a celou řadou jiných orgánových soustav. Kinetickou komponentou pohybového segmentu páteře jsou především svaly. Svaly pohybující páteří patří do anatomicky velmi rozdílných skupin. Páteří pohybují jak svaly zádové, tak i břišní a krční, ale pohybu nebo fixace páteře se může účastnit i bránice atd. Přehled svalových skupin zúčastněných na pohybu páteře najde zájemce ve standardních učebnicích anatomie nebo kineziologie (Dylevský et al., 1997, 36). My se na lidské tělo podíváme z pohledu kineziologie jízdy na mono-ski. Lyžaři mívají silnou horní polovinu těla a omezený nebo žádný pohyb zbylých částí trupu nebo dolních částí. S výškou transversální léze míšní souvisí také ztráta citlivosti a čití. Lyžaři na mono-ski by měli být podle Oregon Adaptive Skiing (2004) schopni používat stabilizátory k přesunům po rovině, ale také k přesunům špičkou do kopce, který je často nezbytný k nástupu na vlek. U lyžařů na mono-ski sledujeme tyto činnosti: •

Sílu paravertebrálního svalstva (předklon v sedu)

•

Velikost rotace trupu (rotace těla s rukama nahoře)

•

Rozsah bočního pohyb (úklon)

•

Sílu horní poloviny těla a horních končetin

•

Sílu stisku

Správná práce horních končetin a hlavy i správná práce lopatky vůči poloze pánve vede ke správnému postavení páteře a k rozvoji dalších dovedností a techniky. Přes tyto části se snaží instruktor pozorovat správnou polohu těla v jednotlivých částech oblouku. Správná poloha segmentů těla vede k cílené technice, tj. pochopení pohybových prvku náklon - zalomení, orientace - otáčení, krčení - narovnávání (Kvasnička, 2009). Vede k lepší rovnováze, kontrole vedení lyže, ke kontrole tlaku do hrany a k správným rotačním pohybům. Každý sportovec má různý rozsah pohybů. Nejobtížnější variantou k učení je rozdílná lateralita funkčních svalů. Toto je nástin důležitějších svalových skupin, které jsou potřeba k ovlivnění segmentů těla při jízdy na mono-ski. Poloha hlavy Jako první učíme klienta pří změně oblouků pohybům očí ve směru jízdy a točit hlavu ve směru nového oblouku. Poslední obratel by měl být v průběhu jízdy rovnoběžně se svahem, a to i v obloucích.

Proto

jsou

svaly

krku

pro

jízdu

velice

významné.

Mm.

scaleni,

m.

sternocleidomastoideus, m. longus colli a capitis v opozici s m. trapezius a systémy hlubokého 35

svalstva páteřního udržují hlavu ve vzpřímené poloze, popřípadě při jednostranné aktivitě rotují a mírně uklánějí hlavu proti svahu, šikmo ke směru jízdy. Dylevský et al. (1997, 35) popisuje: „V atlatookcipitálním kloubu jsou možné i nepatrné stranové posuny kondylů v jamkách atlasu („stranové kývání“), v nepatrném rozsahu asi 20°“. Poloha trupu Jak funkce abdominálních svalů, tak i hlubokých svalů zádových je úzce spjatá s výškou léze. Při přerušení míchy např. v oblasti Th6 je teoreticky svrchní část m. rectus abdominis a m. abdominis externus stále inervována, ale předklon trupu s vyloučením gravitace je velice omezen. Předozadní pohyb má společně s náklonem vliv na vyvíjení tlaku do lyže a na vedení lyže. Flexe trupu však není zcela nezbytná k uskutečnění jízdy na mono-ski. Funkční extenzory zvedají trup zpět do vzpřímené polohy. Jako kompenzační pomůcka při nedostatečné svalové síle slouží vysoká zádová opěrka a systém fixačních pásů přes břicho, které udržují trup v optimální poloze. Nestačí-li ani výše zmíněné pomůcky, můžeme lyžaře fixovat ještě „kšandami“. Pro jízdu je lateroflexe a rotace trupu podobně důležitá jako práce lopatky. Kromě udržování stranové rovnováhy mají lateroflexe a rotace vliv na pohybový prvek zalomení (před dosažením spádnice) - který vede ke snížení těžiště a k postavení lyže více na hranu. Rotace trnů bederních obratlů, kterou pozorujeme při úklonech, není výsledkem pohybu v meziobratlových kloubech, ale je důsledkem nestejné výšky zadní a přední části obratle. Tato rotace souvisí s protirotací, ke které dochází ve fázi aktivního vedení, tedy v zalomení. Rotace má další výrazný vliv na prvek orientace (děje se na konci oblouku) – který vede k ukončení oblouku, k lepšímu přechodu a jednoduššímu zahájení nového oblouku. Hlavními svaly provádějícími lateroflexi jsou m. quadratus lumborum, hluboké svaly zádové na straně úklonu, šikmé svaly břišní na straně úklonu a m. psoas na straně úklonu. Hlavními svaly provádějícími rotaci jsou m. obliguus internus abdominis (téže strany), m. obliguus externus abdominis (protilehlý), hluboké svaly zádové: spinotransversální systém téže strany, transversospinální systém protilehlé strany, m. latissimus dorsi protilehlé strany. Poloha pletence horní končetiny Pro žádoucí funkci vlastní horní končetiny je důležité postavení lopatky, které zajišťují m. serratus anterior a spinohumerální svaly - m. trapezius, mm. rhomboidei.

36

Pohyby v lopatce: Lopatka může vykonávat posuvné a otáčivé pohyby. Posuvné pohyby směřují buďto nahoru (elevace), dolů (deprese), zevně (abdukce, protrakce), k páteři, navnitř (addukce, retrakce). Rotační pohyby lopatky mění polohu dolního úhlu lopatky a sklon kloubní jamky. Sklon kloubní jamky se při rotacích mění až o 50° (Dylevský et al., 1997, 38). Postavení lopatky využíváme při jízdě oboustranně. Při pohybovém prvku zalomení se - na vnější straně lyžař snaží docílit deprese ramene a deprese lopatky. Hlavními svaly jsou m. trapezius (dolní - vzestupná část). Na vnitřní straně se snažíme o uvolnění ramene a elevaci lopatky. Hlavními svaly jsou m. trapezius (horní - sestupné snopce), m. levator scapulae. Při pohybovém prvku orientace (děje se na konci oblouku) - lyžař provádí depresi lopatky se současnou retrakcí. Hlavními svaly jsou m. trapezius (příčné snopce), mm. rhomboidei. Při pohybovém prvku náklon (na začátku oblouku) - lyžař zůstává v poloze přímo, mění se jeho poloha vůči vnějšímu prostředí. K tomu, aby se mu náklon povedl, musí kromě úklonu hlavy do oblouku taky držet vnitřní rameno dole. K tomu je za potřebí deprese lopatky na vnitřní straně. Horní končetiny Koordinace a síla HKK je pro začátečníky podstatná, neboť právě HKK jsou hlavní výkonnou složkou v technice lyžovaní. Spolu se stabilizátory zajišťují rovnováhu, brzděni, iniciaci různých částí oblouku. Činnost HKK je důležitá pro obecnou mobilitu na mono-ski pro přesuny, obraty, nastupování a vystupování z vleku, nasedání a vysedání z lanovky. Nároky na koordinaci pohybu a svalovou sílu jsou při mobilitě vyšší než při samotné jízdě. S rozvojem stranové rovnováhy a techniky se snižuje zatěžování horních končetin a začíná se projevovat zbývající funkce trupového svalstva. Stabilizátory a paže se pak více používají k balancování, k iniciaci pohybů, které kontrolují zatížení a vedení lyže a k iniciaci rotační složky. Pohyby v ramenním kloubu: Flexi ramenního kloubu vykonávají jako hlavní svaly m. deltoideus (část klavikulární), m. coracobrachialis a napomáhá m.pectoralis major, m. biceps brachii. Hlavními extenzory jsou latissimus dorsi, teres major, m. deltoideus (část spinální). Addukci provádí m. pectoralis major, m. latisimus dorsi, m. teres major, m. teres minor, m. subscapularis a caput longum m. tricipitis. Mezi nejdůležitější abduktory ramenního kloubu patří m. deltoideus (část akromiální) a m.supraspinatus. Rotace ramenního kloubu je důležitá pro vedení stabilizátoru a pro změnu jeho směru (stejně jako rotace předloktí). Pro lyžování jsou tyto pohyby velice důležité. Kontrola stabilizátoru se děje

37

ve všech částech oblouku. V ramenním kloubu zprostředkovávají m. infraspinatus, m. teres minor – zevní, m. subscapularis, m. teres major, latissimus dorsi a m. pectoralis major – vnitřní rotaci. Poloha a síla paže je zásadní nejen pro vyrovnávání stability, ale i pro celou techniku jízdy samotné. Poloha kloubu loketního Tyto svaly mají při jízdě především funkci stabilizační, drží zpevněnou horní končetinu izometrickou kontrakcí, ale zároveň dynamicky reagují na členitost terénu. Úkolem pohybů v předloktí je vedení stabilizátoru správným směrem. V kloubu loketním se tedy kromě extenze, flexe odehrává také pronace a supinace. Flexe - m. brachialis (hluboký sval pažní), m. biceps brachii, m. brachioradialis, povrchní skupina svalů na palmární straně předloktí. Extenze - m. triceps brachii, m. anconeus. Supinace - m. biceps brachii, m. supinator. Pronace - m. pronator teres, m. pronator quadratus. Poloha zápěstí Úkolem svalů předloktí je fixace zápěstí. Při patologické funkci zmíněných svalů, je možná kompenzace pomocí zevní pasivní podpory tapovací páskou nebo ortézou. Významnými svaly ovládající polohu zápěstí jsou m. flexor carpi ulnaris a radialis a m. extensor carpi ulnaris a radialis, spolupracují jako antagonisté. Úchop Lyžař využívá pro správné držení stabilizátoru pevný válcový úchop, který je prováděn mm. lumbricales, mm. interossei v MP kloubech, m. flexor digitorum superficialis v IP1 a m. flexor digirotum profundus v IP2. Palec je postaven do opozice, což zajišťuje m. opponens pollicis a m. flexor pollicis brevis a longus. Úchop stabilizátoru je však možný i bez aktivní flexe prstů, kdy je nutné aplikovat náhradní pomůcky jako je ortéza určená pro úchop stabilizátoru, neoprenová fixační „rukavička“ na suchý zip, obinadlo.

38

2.2.4.2 Motorické předpoklady Pohybové předpoklady sportovce jsou jedny z faktorů, které se podílejí na sportovním výkonu v lyžování. Z hlediska dosažení výkonů v alpském lyžování jsou významné různé oblasti lidské motoriky. Především se jedná o kvalitu neuromuskulárních funkcí. Proto je třeba v tréninku rozvíjet sílu, rychlost, reaktibilitu, koordinaci a uvědomit si problematiku laterality. Pro lyžování je důležitá optimální kombinace všech zmíněných schopností (Vodičková, 2008).

Obrázek 38. Struktura sportovního výkonu (Dovalil, 2002)

39

2.3 Biomechanické základy jízdy na mono-ski Při jízdě hovoříme buď o sjíždění nebo o zatáčení. Sjíždění může být realizováno buď po spádnici nebo se může jednat o jízdu šikmo svahem. Lyžař převážnou většinu jízdy absolvuje v plynule napojovaných obloucích, kdy hovoříme o zatáčení (Vodičková, 2008).

2.3.1 Síly působící na lyžaře během zatáčení Během zatáčení nastupují různé síly, aby zajistily dynamickou rovnováhu. Dvě nejdůležitější síly jsou příčná síla a odstředivá síla. Na počátku oblouku se obě síly nacházejí ve výsledném rovnovážném stavu. To znamená, že příčná a odstředivá síla mají relativně stejné hodnoty. V průběhu vedení se tyto hodnoty skládají až ke spádnici. Za spádnicí se příčná a odstředivá síla sčítají a působí ve stejném směru. To vytváří aktivní vedení (nejdůležitější část oblouku). Ševčík (1995) píše, že při jízdě na mono-ski mají tyto síly stejný vliv jako na jízdu na lyžích.

Obrázek 39. Síly působící na lyžaře v oblouku (Ševčík, 1995)

Síla je definována jako příčina změny pohybového stavu tělesa a její velikost je dána 2. Newtonovým zákonem: F = m . a [N] F … síla m … hmotnost a … zrychlení.

40

Vnitřní síly jsou síly, které vznikají uvnitř pohybového systému lidského těla. Mohou být pasivní (odpor tkání lidského těla proti zamýšlenému pohybu) a aktivní, které vznikají na základě svalové kontrakce (ty pákovými mechanismy ovlivňují pohyby segmentů těla a působí na vnější prostředí). Pasivní síly mají význam především při tlumení vnějších silových rázů, vznikajících při kontaktu lyžaře s terénem. Pasivní síly jsou dány odporem šlach, vazů, chrupavek, pružností kostí. Interakce vnitřních a vnějších sil souvisí s pohybovou činností člověka. Působením svalových sil člověk ovlivňuje velikost vnějších fyzikálních sil, které mění pohybový stav lyžaře (Vodičková, 1992). Vnější síly jsou síly, které působí z vnějšího prostředí na pohybový systém člověka (síly působící na lyžaře během zatáčení). Nazývají se silami fyzikálními. Patří k nim tíhová síla, tření, síly působící při pohybu v prostředí (síly statické: tlak, vztlak a síly dynamické: odpor prostředí, vztlak), reakční síly, odstředivá nebo dostředivá síla, setrvačná síla. Soustava vnějších sil je skupina fyzikálních sil, které působí v daném okamžiku a v daném prostředí na lyžaře současně. Soustava vnějších sil je při lyžování značně proměnlivá. Při jízdě se mění množství působících sil, jejich velikost i směr. Interakce vnitřních a vnějších sil souvisí s pohybovou činností člověka. Působením svalových sil člověk ovlivňuje velikost vnějších fyzikálních sil, které mění pohybový stav lyžaře. Vaverka (1992) popisuje základní zásadu tak, že změna pohybového stavu (rychlosti pohybu) je vždy způsobena vnějšími silami. Lyžař může velikost některých vnějších sil (např. aerodynamické síly, reakční síly, tření) ovlivnit pohybovou činností, tj. působením svalových sil. Účelný a efektivní pohyb lyžaře se vyznačuje optimální interakcí pohybového aparátu s vnějším prostředím, která vede k správnému splnění pohybového úkolu. Tíhová síla G působí neustále na všechny segmenty těla, je základní vnější silou. Její velikost je dána součinem hmotnosti lyžaře (m) a tíhového zrychlení (g = 9,81 m/s²). Tíhovou sílu lze rozložit s ohledem na sklon svahu do dvou směrů. Jedná se o složku F1, která působí ve směru svahu a je příčinou pohybu lyžaře a o složku F2, která působí kolmo k povrchu a ovlivňuje tlak na podložku v místě interakce pohybového aparátu se sněhem. Tlak složky síly F2 je přenášen prostřednictvím lyží na podložku a je rozložen do plochy skluznic lyží.

41

Obrázek 40. Působení gravitační síly v oblouku (Professional Ski Instructors of America, 2008)

Tření vzniká při kontaktu dvou těles, které se vůči sobě pohybují. V lyžování se setkáváme především s třením smykovým, které působí v místě kontaktu lyže s terénem, valivé tření vzniká při jízdě hlubokým sněhem (Vodičková, 2008). Základní vliv na úroveň tření má konstrukce lyže. Pro konstrukci mono-ski se používá sériově vyráběná lyže. Znamená to, že má stejné parametry jako lyže ostatní. Z hlediska zatáčení má značný význam působiště výslednice třecích sil. Při přímé jízdě leží tření a síly lyžaře v jedné ose. Při jízdě v oblouku se vychýlí z jedné přímky a vzniká otáčivý účinek, který lyži rotuje ve směru oblouku (Ševčík, 1995). Velikost smykového tření je vyjádřena vzorcem:

Součinitel tření závisí na kvalitě třecích se ploch, kvalitě sněhu a rychlosti jízdy. Kolmý tlak závisí na sklonu svahu, ploše podstavy, konstrukci lyží a pohybových akcí lyžaře (Vodičková, 2008). Aerodynamické síly vznikají při pohybu lyžaře v prostředí. Ve sjezdovém lyžování má zásadní význam síla odporu prostředí, působící proti směru pohybu. Velikost ovlivňuje především velikost

42

l na sm měr jízdy, která k je u ly yžaře na moono-ski prakkticky stálá a neměnnáá na kolméhoo průmětu lyžaře rozdíl od o zdravého lyžaře. Reakkční síla půůsobí na lyžžaře vlivem m změny skllonu terénu. Je rozhoddující vnějšíí silou, která v případě tuhých tělees je podle 3. Newtonoova zákona stejně velkká jako síla akční, avšaak orientováána opačným m směrem. U systému lyžař - lyže je situacee poněkud komplikovan k nější, neboťť lidský apaarát se nechová jako tuuhé těleso a navíc může produkov vat vnitřní - svalovou ssílu. Hlavní úloha reakkční mpenzaci půůsobení tíhhové síly a stabilizace postoje. L Lyžař se běh hem své jízzdy síly spoočívá v kom dostáváá do situací, kdy musí provádět p jeednak intuitiivní silové akce a jednnak volní po ohybové akkce, díky nim mž, řeší koonkrétní pohhybový úkool. V průběh hu obloukuu dochází k řadě impaaktních situaací, kdy se prudce měnní zatížení lyží l (Vodiččková, 2009 9). V důsleddku najetí nna terénní vlnu v působí na akci reaakce tzv. rázová r síla. Lyžař je nucen se s působením m rázovýchh sil vyrovn nat předevšším změnouu napětí dolních končeetin. U lyžařů na mon no-ski, kteřří tuto možžnost nemajjí je využívván systém tlumičů a pérování. Podle P členiitosti terénu u nebo závvodní discipplíny lze výšku v a tuhhost nastavitt. Tímto tluumičem nellze úplně nahradit n fun nkci svalovvého systém mu, a proto o je vhodněější využívaat pro lyžovvání upravené svahy bez náhlých terénních vln. v Lyžaři na mono-sski mají meenší možnossti s vyrovnááváním vněějších sil a udržováním u m rovnováhyy z důvodu jjízdy na jed dné lyži. Proto při jízděě využívají dvou stabiliizátorů, s jeejichž pomo ocí toto silovvé působeníí částečně eliminují. Odstředdivá síla vznniká při křivvočarých poohybech. S tímto t pojmeem úzce souuvisí dostřeedivá síla. Obě O síly půssobí současnně a jsou steejně velké, leží l v jedné vektorové přímce p am mají opačný směr. s Velikkost odstředdivé síly je dána d vzorceem:

Z uvvedeného vzztahu vyplýývá, že se zvyšující z see hmotnostíí lyžaře, s rrostoucí rycchlostí jízdyy a zmenšuj ujícím se pooloměrem oblouku o narrůstá odstřed divá síla. V lyžování llze schematticky rozčleenit působenní odstředivvých a dosttředivých siil ve směru u vertikálním m a horizontálním. Jee důležité, aby a výslednnice dostřediivé a tíhovéé síly v zájm mu zachován ní rovnováhhy procházeela bodem opory. o Při jízzdě na hraně dominují vnější síly a autokinettika lyží. Mono-lyžař M s svými lokom močními po ohyby hornních končetinn iniciuje přříslušné meechanismy pro p zatáčeníí. To je dosaahováno vykkloněním těěla do oblouuku a postavvením lyže na hraně (Ševčík,1995, 47). Odsstředivá sílaa neklade u mono-lyžaaře tak vysooké nároky na silovouu kapacitu lyžaře jednnak při přímé jízdě, kdy k lyžař překonává různé terénnní 43 3

nerovnosti ani při jízdě v oblouku, kdy tlaky lyží na podložku nejsou na jednotlivých končetinách diferencované, ale působí na lyžařův sed. Setrvačná síla vzniká na základě 1. Newtonova zákona. Těleso se brání proti změně rychlosti setrvačnou silou, která působí proti směru změny rychlosti.

2.3.2 Těžiště těla Příbramský (1999) popisuje těžiště těla teoretický hmotný bod, kterým prochází výslednice všech tíhových sil působících na jednotlivé segmenty těla. Pro lyžování je těžiště těla velice důležitou složkou. Potřebné vlastnosti lyže jsou využitelné pouze tehdy, je-li těžiště lyžaře umístěno tam, kde má být. Lyžař předozadním posunem těžiště těla může regulovat rozložení tlaku a ovlivňuje skluzové vlastnosti, tření. Rozložení tlaku lyže na podložku: Těžiště mono-lyžařů je níže a v závislosti na typu mono-ski, je ve srovnání se stojícími při stejném připevnění vázání na lyži více vzadu. Americké mono-ski obecně, mají posed více vzadu než rakouské a francouzské. Posun těžiště se projeví změnou jízdních vlastností lyže. Proto podle PSIA (2008) by se v rámci nastavení mono-ski pro klienta měl provést tzv. Dowel test, který spočívá ve správném nastavení lyže. Pokud je průmět těžiště posunutý vůči montážnímu středu lyže více vzadu, lyže méně točí, je s ní problematické zahájit oblouk. Na druhou stranu je lyže klidnější a ve větší rychlosti více stabilní (např. americké, Nissin). Pro výuku jsou tyto vlastnosti nechtěné. Dowel test: PSIA (2008), SFA Template (2008) popisují metodiku správného nastavení montážního středu lyže s průmětem těžiště na dolním nosníku mono-ski. Těžiště těla a střed lyže by měly být, pro nejlepší ovládání lyží, nad sebou. Proto je rozložení tlaku lyže na podložku podobné.

44

Obrázek 41. Rozložení tlaku lyže na podložku (Vaverka, 2008 in Alpské disciplíny)

Obrázek 42. Pohyb v předozadním směru v souvislosti se zatížením lyží (Vodičková, 2008)

Obrázek 43. Lokalizace zatížení lyže v průběhu oblouku (Snowsport Austria, 2007)

45

2.3.3 Rovnováha Jízda na lyžích se provádí ve specifických podmínkách se specifickou skladbou působících sil při neustále se měnících vnějších podmínkách. V podstatě lze rozlišit soustavy sil působící v oporové a bezoporové situaci. Oporová situace je dána kontaktem lyžaře s podložkou a působením reakční síly a tření. Bezoporová situace vzniká při přerušení kontaktu mezi lyží a podložkou, jedná se o letovou fázi, kdy přestává působit reakční síla a tření. Pohyb je ovlivněn tíhovou sílou a aerodynamickými silami. Velmi častým pojmem v lyžování je rovnováha, jejíž obecná definice vychází ze dvou základních podmínek: •

algebraický součet pravoúhlých průměrů všech sil do dvou směrů se musí rovnat nule;

•

algebraický součet momentů všech sil se musí rovnat nule

Rovnováhu rozdělujeme na statickou a dynamickou. Statická spočívá v udržování těžiště nad místem opory, pro dynamickou rovnováhu je typické vychýlení těžiště mimo místo opory. Při lyžování hovoříme nejčastěji o dynamické rovnováze (rovnováze za pohybu) a z hlediska soustavy působících sil hovoříme o rovnováze v oporové nebo bezoporové situaci (Vodičková, 2008). Nácvik dynamické rovnováhy je ve výuce lyžování na mono-ski zásadní dovedností a základním pilířem. V průběhu jízdy se na ni kladou neustále velké nároky. Lyžař zachovává rovnováhu, jestliže při jízdě udržuje odpovídající postavení těla a nepřeruší jízdu pádem. Základním předpokladem pro udržení rovnováhy je přirozený, uvolněný postoj, který umožňuje nepřetržitě udržovat rovnováhu v závislosti na měnící se rychlosti a terénu. Tělo se neustále pohybuje v závislosti na měnícím se terénu, proto receptory neustále vyhodnocují informace o poloze těla a na jejich základě pak upravují polohu těla. Na sjezdaře jsou kladeny vysoké nároky na okamžité řešení v oblasti činnostního myšlení a motorických operací na určitý podnět. Na senzomotorických operacích souvisejících s udržováním rovnováhy se podílejí zrakové, sluchové, vestibulární a kinestetické analyzátory. Proto pro udržení rovnováhy je v sjezdovém lyžování velmi důležitá viditelnost (Hlačík, 2006, 17, 18). V neposlední řadě se mohou projevit rizikové faktory instability v tom smyslu, že člověk falešně vnímá sám sebe. Může dojít k selhání kinestetického čití, mohou se vyskytnout biologické problémy apod. Z toho pak plyne, že člověk veškeré podněty špatně zpracuje a vydává špatné pokyny. Všechny uvedené rizikové faktory mohou vystupovat na úrovni malých parciálních poruch, jejichž kumulace může být stěžejní příčinou poruchy stability (Vodičková, 2008 in Jandová, 2000). Při jízdě v obloucích platí, že výslednice odstředivé síly F a kolmé složky tíhové síly musí procházet podstavou. Rovnováha je teoreticky zachována jestliže průmět výsledné síly FAK (akční síla) prochází touto soustavou. Je důležité, aby FAK působila v co největší blízkosti hrany lyže. To se pak promítá vysokým tlakem na vnitřní hranu, který zajišťuje vznik reakce opory (hrana se 46

zařezává do podložky). „U lyžařů na mono-ski je snaha, aby FAK působila ve vnitřní hraně lyže a došlo tím k minimalizaci použití stabilizátorů“ (Ševčík, 1995, 50). Význam paží pro rovnováhu U začátečníků je význam paží v závislosti s rovnováhou dominující. Hlavním pohybovým úkolem paží je stabilizátory zachytit a zpomalit počínající nerovnovážný stav. Děje se tak zvýšením svalové síly v oblasti tohoto segmentu. Pokud je moment této síly větší než moment síly opačně působící, dojde k návratu do rovnovážné polohy. Podmínka rovnováhy je zachována v situaci, kdy kolmá složka síly F2 prochází podstavou“ (Ševčík, 1995). U lyžařů na mono-ski je šířka podstavy o polovinu menší, proto i stabilita lyžaře se snižuje na polovinu. To je hlavní důvod používání stabilizátorů, které zvyšují rovnováhu lyžaře. Stabilizátory je možno používat kontinuálně a prodloužit působení sil k vyrovnání rovnováhy. Výška umístění sedačky, a tím i těžiště je individuální, má vliv na rovnováhu. Záleží na stupni postižení a vyspělosti lyžaře. Nejčastějším mechanismem porušení rovnováhy je příliš velký náklon a vnější silový podmět. U začátečníků i pokročilých lyžařů je pletenec ramenní často přetěžován a namáhán. Vhodnou formou jak předejít zranění je zaměřit se na posílení svalových systémů v oblasti ramene.

Obrázek 44. Význam paží pro rovnováhu (Ševčík, 1995)

47

Měnící se sklon svahu, tření a odpor prostředí mají vliv na předozadní rovnováhu. V situaci tlumení rázových sil je třeba zaujmout polohu trupu více vzad za účelem udržení polohy. Mezními polohami naklonění těla do nové polohy jsou průměty tíhové síly více mimo lyži k trajektorii stabilizátoru, kdy svalová síla horních končetin neudrží zatížení. V takovém případě dochází k pádu na bok. Pro lyžaře na mono-ski jsou kladeny větší nároky na rovnováhu ve frontální rovině. „Aby byl lyžař schopen udržet rovnováhu, musí zaujímat specifické postoje a polohy odpovídající dané situaci. Správný postoj je takový, který umožňuje okamžitou reakci vedoucí k udržení rovnováhy ve všech směrech“ (Hlačík, 2006, 18).

Obrázek 45. Rozšíření báze opory o stabilizátor

48

2.4 Základy lyžařské techniky Lidské tělo tvoří velmi složitý pohybový systém, složený z jednodušších subsystémů. Nejjednodušším hybným elementem pohybového aparátu je mechanická triáda, která se skládá ze svalů, mezilehlých prvků a segmentů. Sval produkuje vnitřní sílu, která pomocí pákového systému působí na segment a prostřednictvím segmentu působí na vnější prostředí, resp. na další segmenty těla. Vzájemným propojením jednotlivých segmentů pomocí kloubních spojení se vytváří velmi složitý kinematický řetězec, v němž jsou jednotlivé mechanické triády ve vzájemných silových interakcích (Vaverka, 1992). Pohyb lyžaře se vyznačuje značnou prostorovou rozmanitostí, která je dána velkým spektrem pohybových akcí, značným rozsahem variability vnějších fyzikálních podmínek (členitost terénu, měnící se rychlost, variabilita sněhových podmínek) a složitostí stavby a funkcí hybného systému lidského těla. Pohyby a postoje specifické pro sjezdové lyžování jsou vykonány ve všech směrech a jsou základem pro realizaci pohybových dovednosti. 1. Vertikální pohyb 2. Horizontální pohyb 3. Kombinace pohybů v těchto rovinách: •

Pohyby v rovině frontální

•

Pohyby v rovině transversální

•

Pohyby v rovině sagitální

Obrázek 46. Roviny lidského těla

Příbramský (1999) pod pojmem sportovní technika rozumí hlavně z praxe odvozený postup, který určuje, jak co nejúčelněji a co nejekonomičtěji řešit určité pohybové úkoly. Technika sportovní disciplíny odpovídá tzv. ideálnímu motorickému typu. Každý jedinec má však svoje charakteristické pohybové znaky, které techniku jízdy vždy modifikují. Technika pak odpovídá jezdcovým individuálním předpokladům. Pro lyžaře na mono-ski z toho vyplívá, že je nutno rozvíjet výuku podle jeho výjimečnosti. Pod pojmem technika Dovalil (2002) rozumí nejvýhodnější řešení pohybového úkolu v konkrétní terénní situaci. Řešení pohybových úkolů se uskutečňuje skladbou pohybových prvků v prostoru a v čase. Základ techniky tvoří základní lyžařské pohybové dovednosti, které jsou základními stavebními kameny oblouků v základní i vrcholné formě provedení. Procházejí všemi etapami nácviku techniky a jsou doplněny rozšiřujícími pohybovými 49

dovednostmi, které na ně navazují. Lyžařské dovednosti se prolínají ve všech variantách lyžování. Umožňují zvládnout jízdu v proměnlivých sněhových, terénních i závodních podmínkách. Cesta ke sportovně technické dokonalosti je ovlivněna výchozí úrovní techniky a pohybovou zkušeností. Tzn., sportuje-li tělesně postižený před úrazem má větší potencionál k rychlejšímu učení na monoski. Ukazuje se, že koordinačně lépe připravení sportovci se rychleji naučí správné provádění pohybu, než ti, kteří disponují menším pohybovým repertoárem. Ve výuce techniky lyžování jde o to, aby se pohybový projev přibližoval cílené představě. Přitom se musí volit individuální přístup a výuku podřizovat vývojovému stupni sportovce. Faktory techniky Lyžování patří mezi sportovní odvětví, ve kterém člověk ke své lokomoci používá nejen svůj pohybový aparát, ale i lyžařskou výzbroj. Ta se stává nedílnou součástí lyžaře a tvoří s ním jeden systém. Lyžování je velmi specifické z hlediska nestále se měnících vnějších podmínek. Je velice důležité zmínit, že pro sportovce po úrazech páteře, při různých míšních lézích, nejsme schopni docílit stejných výsledků. Proto technické provedení vždy vychází především z možností ovládat své tělo. Podle Vodičkové (2008, 54) „to jsou především obecné schopnosti, morfologické předpoklady, funkční předpoklady a psychické předpoklady“. Pro nácvik optimální techniky jízdy je velmi vhodný trénink ve variabilních podmínkách, kterým se lyžař naučí přizpůsobit. Variabilita podmínek je jedním z hlavních předpokladů, které se podílejí na úrovni a růstu techniky. Vedle obecných schopností patří k dalším faktorům techniky specifické schopnosti. To jsou schopnosti, které byly tréninkovým procesem více rozvinuté, a dále ty schopnosti, které byly nově získané a vycházejí z požadavků, kladených na sjezdaře. Ze specifických schopností lyžaře jsou nejdůležitější přizpůsobivost a plastičnost pohybových struktur. K základním patří síla, která se projevuje jako síla statická, dynamická a výbušná, dále rychlost rychlost reakce, vytrvalost speciální, rychlostní a silová, všeobecná a speciální obratnost, statická a dynamická pohyblivost.) (Vodičková, 2008, 54, 55). Pro lyžování na mono-ski se podle PSIA (2008) jeví jako nejdůležitější •

Udržení rovnováhy: statické, dynamické

•

Kontrola postavení lyže na hranu a její vedení (smýkaní, řezání)

•

Kontrola tlaku do lyže

•

Rotační pohyby hlavy, trupu a stabilizátorů

50

Cílem je umět v každé situaci provádět ty správné pohyby. To vše pod vlivem času, prostoru a síly. Požadavky jsou kladeny na vysokou schopnost reakce a přizpůsobení se na každou situaci. Dále je nutné nacvičovat vysokou pohybovou citlivost a vnímavost (Příbramský, 1999). Pro růst techniky jsou také důležité volní vlastnosti, pokud jsou na odpovídající úrovni z hlediska požadavků lyžování. Rozhodující je překonávání strachu, umění se včas a správně rozhodnout, schopnost nést určitý stupeň rizika. Z hlediska fyziologického a speciálních funkčních předpokladů jsou kladeny při lyžování nároky na výkonnostní kapacitu srdce a oběhového systému a na látkovou výměnu. Rozvojem carvingového lyžování - použitím lyží s větším bočním krojením a kratších délek - se významně zjednodušil princip zatáčení. S tím také souvisí zjednodušení pohledu na výuku zatáčení, začátečníci se učí dříve a snadněji lyžovat než tomu bylo na klasických lyžích (Vodičková, 2008, 55).

2.4.1 Druhy oblouků Pro rozlišení druhů oblouků je možné použít hned několik kritérií. Podle úhlu hranění (podle podílu smyku) se rozeznávají dva hlavní typy oblouků: •

oblouky řezané

•

oblouky smykové

Obrázek 47. Trajektorie těžiště a lyže smýkaného a carvingového oblouku (upraveno podle Le Master, 2009) Dalším kritériem dělení oblouků je jejich poloměr neboli rádius. Pod pojmem poloměr oblouku rozumíme vzdálenost lyžaře od myšleného středu otáčení. Dle tohoto hlediska dělíme oblouky na: •

krátké (rádius cca 5 - 8 m);

•

střední (rádius cca 12 - 15 m);

•

dlouhé (rádius cca 20 a více metrů). 51

Obrázek 48. Vliv míry hranění na poloměru oblouku (Maršík, 2005)

Dalším kritériem dělení oblouků je směr jízdy v oblouku a úhel oblouku. Ten je dán dvěma směry. Směrem, kterým jede lyžař při nájezdu do oblouku a směrem, kterým z oblouku vyjíždí. Dle tohoto hlediska rozlišujeme oblouky: •

otevřené - oblouky jeté při spádnici;

•

zavřené - oblouky jeté více k vrstevnici.

Graf 1. Rádius oblouku v závislosti na úhlu hranění při rozdílně krojených lyžích (Chevalier (n.d.))

Carvingová geometrie lyže umožňuje provézt oblouky s kratším poloměrem s minimální úrovní smyku i při podstatně nižší rychlosti. Vyšší autokinetika náčiní se odráží na technice jízdy v obloucích efektivnějším využitím tlaku do hran. Při napojovaných obloucích je nižší ztráta rychlosti vlivem řízeného či doprovodného smyku.

52

Obrázekk 49. Trajekktorie oblouuku (Vodičkková, 2008 str. s 71 - uprraveno podle Supej, Ku ugovnik & Němec, 2003) Síla a moment kmitání k a hrranění vyžaaduje vyšší nervosvalov n vé schopnossti lyžaře prro tradiční lyži l než pro carvingovoou lyži. Tzvv. smýknutíí bylo patrn né během inniciace obloouku i ve veedení oblouuku. Smýknuutí často vyuužívají pokrročilí sjezdaaři během in niciační fázze při řešeníí časoprosto orové tísně. Ve fázi veddení obloukku se již snnaží smýkáání eliminov vat, neboť zapříčiňujee zvýšené tření t a snížžení rychlostti. Polom měr zakřiveení obloukuu je tedy závvislý na třecch základnícch faktorechh: •

carvingovvém tvaru lyže l a její pružnosti (se vzrůsttajícím krojjením lyže se zmenšuje poloměr oblouku); o

•

úhlu postaavení lyže na n hranu (see vzrůstajícíím úhlem hrranění se zm menšuje polloměr oblouuku a naopak);

•

tlaku vyvííjeného kolm mo na plochhu lyže (náárůst tlaku způsobuje z pprohnutí lyžže a zvyšujee se zakřivení oblouku).

Zahrraněná lyže přechází poo jízdě šikm mo přes plochu skluznicce na budouucí vnitřní hrranu lyže.

53 3

2.4.2 Fáze oblouku Oblouk se rozděluje podle různých škol na různé části. Česká škola lyžování dělí oblouk na: •

Fáze zahájení

•

Fáze vedení

•

Fáze ukončení

•

Fázi přechodovou mezi oblouky

Chevalier (1998) dělí oblouky takto •

Fáze zahájení

•

Fáze pasivního vedení

•

Fáze aktivního vedení¨

Ron LeMaster (2009) zastupující americkou školu dělí oblouk na 4 fáze. •

Fáze iniciace oblouku

•

Fáze kontroly

•

Fáze dokončení oblouku

•

Fáze přechodová

Dalším dělení oblouku je podle Moellera: •

Fáze iniciace

•

Fáze do spádnice

•

Fáze za spádnicí

Obrázek 50. Fáze paralelního oblouku dle Moellera et al. (Vodičková, 2008 in press)

Snowsport Austria (2007) dělí oblouk na: •

Přípravnou fázi

•

Hlavní fázi

•

Fázi ukončení

Obrázek 51. Fáze oblouku podle (upraveno podle Snowsport Austria, 2007) 54

3 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE 3.1 Cíl práce Cílem práce je popsat techniku jízdy na mono-ski a vytvořit metodický postup pro výuku lyžování na mono-ski.

3.2 Úkoly a postup práce •

Shromáždit a nastudovat materiály týkající se nejaktuálnější techniky lyžování stojících pro její následnou transformaci na techniku jízdy na mono-ski.

•

Vypracovat metodický postup s ohledem na aktuální techniku v alpských disciplínách.

•

Zpracovat fotodokumentaci podstatných pohybových prvků a metodické řady do přehledných sekvencí s využitím ilustrací

•

Sestavit a zpracovat anketu o instruktorech mono-ski a anketou pilotně ověřit hodnocení zpracované techniky a metodiky pro instruktory mono-ski

55

4 METODIKA 4.1 Studium a komparace literárních zdrojů K vytvoření metodiky a techniky lyžování na mono-ski bylo nezbytně nutné nashromáždit odbornou literaturu. Z domácích zdrojů, týkajících se lyžování osob s tělesným postižením je možné čerpat pouze z monografií Hruši (1999) a některých diplomových prací např. Ševčíka (1995), Bejdákové (2005), Cypryse (2007) a dalších. Ze zahraničních monografií se zájemci podaří získat Snowsport Austria (2007), kde jsou zpracovány všechny alpské discipliny – race, telemark, snowboard, newschool, včetně lyžování na mono-ski. Kniha je psána jako manuál metodických základů. Mezi další zdroje týkající se této problematiky patří internetové odkazy, např. PSIA (Professional Ski Instructors of America): Adaptive entry level exam material a Adaptive Exam Guide, dále Anual manual od K. Fry (2010) a Reference Manual for Volunteers od Oregon Adaptive Skiing (2004) Alpine integration model – Para aim 2 win (2007). Zpracovaní techniky však chybí i v těchto materiálech. Pro tvorbu popisu techniky a terminologie jízdy je tedy třeba nashromáždit literaturu zabývající se lyžováním zdravých. Hlavním zdrojem byla kniha Ultimate skiing od autora Le Master (2009). K některým jeho přednáškám a textům se lze dostat na jeho webových stránkách. Jedna z mála český napsaných knih zabývající se terminologií a popisem techniky je Technika a tréninkové metody lyžování od P. Chevalier z roku 1998. Jako velký informační zdroj sloužila dizertační práce Vodičkové (2008).

4.2 Terénní pozorování Při terénním pozorování bylo použito metody sekvenčního fotografování a kamerování. Materiál byl následně zpracován ve foto a video manažerech, aby byl pohyb lyžaře na mono-ski rozfázován pro pozorování techniky jízdy.

4.3 Rozhovory s experty Zdrojem informací o lyžování na mono-ski byly rozhovory se zkušenými instruktory a trenéry závodního lyžování. Rozhovory s experty byly vedeny formou kladení otevřených otázek k danému tématu. Smyslem rozhovoru bylo konzultovat danou problematiku a získat názory na nové postupy v metodickém vedení lyžaře na mono-ski.

56

4.4 Skupinové interview Při skupinovém interview byl veden rozhovor se 6 instruktory s cílem probrat reálné překážky lyžařů ve výuce, hledat formy zlepšení dostupné metodiky a hledat informace, které brání instruktorům mono-ski v efektivnější a profesionálnější výuce. Výběr osob byl situován tak, aby byla zachována homogenita skupiny, otevřené otázky byly pokládány směrem do skupiny tak, aby mohl každý reagovat. Délka rozhovoru byla stanovena na 1,5 hodiny.

4.5 Metoda dotazníková Při sestavení ankety bylo využito otevřených, polouzavřených i uzavřených otázek. Při škálovém hodnocení bylo využito bodového hodnocení numerické škály. Do skupiny, se kterou bylo provedeno pilotní anketní šetření, bylo zařazeno 30 osob. Z celkového počtu bylo 15 žen a 15 mužů. Jejich věk se pohyboval v rozmezí 22 - 48. Mezi dotazovanými byli zastoupeni začínající i zkušení instruktoři. Data byla zpracována anonymně.

57

5 VÝSLEDKY Při jízdě navazovanými oblouky dochází k splynutí jednotlivých fází, konec jednoho oblouku je začátkem následujícího oblouku. Každá část má svá specifika a různé použití prvků.Lyžař může dělat chybu jen v některé části oblouku. Pro výuku lyžování je třeba umět tyto fáze vizuálně oddělit. Při špatné čitelnosti techniky použijte videozáznam k rozfázování pohybu lyžaře.

5.1 Technika jízdy na mono-ski Cesta ke sportovně technické dokonalosti je ovlivněna výchozí úrovní techniky a pohybovou zkušeností. Koordinačně lépe připravení a vybavení sportovci se naučí rychleji správné provádění pohybu, než ti, kteří disponují menším pohybovým repertoárem a potenciálem. Ve výuce techniky lyžování jde o to, aby se pohybový projev přibližoval cílené představě. Přitom se musí volit individuální přístup a výuku podřizovat vývojovému stupni sportovce. Je velice důležité zmínit, že pro sportovce po úrazech páteře, při různých míšních lézích, nejsme schopni docílit stejných výsledků. Proto technické provedení vždy vychází především z možností ovládat své tělo. V popisu kapitoly se instruktoři seznámí s rozfázováním pohybu v jednotlivých fázích oblouku, budou popsány podstatné pohybové prvky v jednotlivých rovinách lidského těla. Popisem typů oblouku, které bývají charakteristické pro kurzy mono-ski dočte v kapitole metodika jízdy, specializována lyžařská průprava.

58

5.1.1 Anatomie oblouku Pojem "oblouk" je možné chápat ve dvou rozdílných významech. V užším pojetí rozumíme pod pojmem oblouk zakřivenou část jízdy lyžaře. V širším pojetí při napojovaných obloucích chápeme pojem oblouk jako pohybový děj skládající se z fáze přechodu mezi oběma oblouky a vlastním obloukem, tj. zakřivenou fází jízdy. Jedná se o velmi složitý pohyb po nakloněné rovině, kdy se střídá jízda šikmo svahem s jízdou v oblouku (zjednodušeně po části kružnice). Pro konstruování popisu techniky bylo použito rozdělení na jednotlivé fáze oblouku s členěním podle Le Master (2009). Pro popis techniky podstatných pohybových prvků při jízdě byla použita terminologie P. Chevalier (1998). Každý pohybový prvek se odehrává v jiné rovině, náklon – zalomení v rovině frontální, orientace – otáčení, v rovině transversální, krčení – narovnávání v rovině sagitální.

Obrázek 52. Anatomie oblouku, foto-sekvence (fáze kontroly, dokončení oblouku, fáze přechodu, iniciace)

59

ho oblouku u je Při jízdě navazovaanými oblouuky dochází k splynutíí jednotlivýých fází, konec jednoh ujícího obloouku. Každá část má svá specifikaa a různé pooužití prvků ů. Lyžař můůže začátkeem následu dělat chhybu jen v některé n částii oblouku. Pro P výuku ly yžování je třeba t umět ttyto fáze vizzuálně odděělit. Při špatnné čitelnostti techniky použijte p viddeozáznam k rozfázováání pohybu llyžaře. blouku Fáze dookončení ob Ve fázi fá přechoddové se dokkončuje předdchozí oblo ouk, těžiště těla se posunuje z jed dné strany lyyže na druhhou a docháází k zahájení novéhoo oblouku. Ve fázi přeechodu až iniciace no ového oblouuku docházíí k odlehčeení lyží, jeejich přehraanění, otočeení do novvého směruu. Pro spráávné ukonččení obloukuu je důležitté posunoutt těžiště míírně zpět a nad lyži. Lyže posunnem těžištěě přestane mít m tendencci zatáčet a ukončí u tím oblouk. o Tluumič se zved dá nahoru, aby a po jízděě šikmo svaahem mohl být b v zahájeení obloukuu vahou lyžaře opět zaatlačen dolů ů. Příprava na n nový obllouk začínáá pohledem do nového oblouku. Na N pohyb oččí navazuje pohyb p hlavy y, pohyb vnnějšího stabilizátoru, po ohyb ramenne a protirotaace ramennní osy. Hlavva se dívá ve směru nového n obllouku, tímtoo směrem je j také trocchu ukloněnna. Následuuje vysunuttí spodníhoo stabilizáto oru směrem m do stranny. Tento pohyb p ovlivvní postavení spodníhoo ramene a celé osy raamen. Osa ramen se orientuje o prootirotací do o údolí, s níí se orientuje i horní poolovina truppu. Osa pánvve je kolmo o ve směru pohybu. Sppodní ramen no je zatlačeeno dolů. Rotací R trupuu vzniká přeedpětí v břiišním lise a trupovém svalstvu, kkteré umožn ní nasměroovat mono-skki do novéhho oblouku.

Obrázekk 53. Fáze dokončení d o oblouku Poznám mka: Lyžaři,, kteří jsou v mono-skki více fixov váni a mají sníženou ppohyblivostt, tak ukonččují oblouk zatlačením m vnitřního (horního) stabilizátoru u. Tímto pohybem p doocílí aktivn ního crossovver přechoddu. Zatlačenním a odtlaččením vnitřnního stabilizzátoru vyvinnou aktivní pohyb těla z oblouku nad n lyže a následně n poohyb dovnittř do novéhho oblouku. Tímto pohhybem zárovveň iniciují nový oblouk. Podle schopnosti s klienti s větším postiižením zatllačují stabiilizátor prooti zemi, ly yžaři s lehččím postiženním prováděějí více rotaačního odtlaačení (Fry, 2010). 2 60 0

Obrázek 54. Aktivita vnitřního stabilizátoru na konci oblouku

Fáze přechodu z oblouku do oblouku Po ukončení oblouku následuje jízda šikmo svahem v základním postavení pro jízdu šikmo svahem. Lyže je postavena na horní hraně a stabilizátory vysunuty před tělem, horní stabilizátor je předsunut více než spodní. Poloha stabilizátorů ovlivňuje polohu ramenní osy. Ta je rotována směrem z kopce. Spodní stabilizátor je rotován prvkem stopař nebo otevření dveří (první i druhý obrázek). Lyžař čeká na přehranění lyže a zasunuje horní stabilizátor (druhý obrázek). Tlumič mono-ski je v této fázi oblouku nejvíce nahoře.

Obrázek 55. Fáze přechodu z oblouku do oblouku

61

p dvěěma mechannismy. Crosssover a crossunder. Přechhod může probíhat •

Crossoveer: je častějjším typem m přechodu.. Při tomto přechodu přechází těělo ze staréého oblouku nad mono--ski a překklápí se na druhou sttranu do noového oblo ouku. Lyže se naklopením mono-sski do stranny nejdřívee dostane na n plochu, pak se přřehraněním na druhou, vnitřní v hrannu a začne zatáčet. Tím vzniká zahájení obblouku. Lin nie obloukuu v přechoduu je proti přeechodu crosssunder ukončená méněě do vrstevnnice.

Obrázekk 56. Trajekktorie těžištěě a lyže při crossover s nasunutím m lyže do spáádnice v prv vní fázi obloukuu (upravenoo podle LeM Master, 20099)

•

Crossundder: Zdatní lyžaři umí provést p ještě jeden typ přechodu. M Modifikovaaný crossunder neboli kyyvadlo je tyyp přechoddu, kdy mon no-ski nechháme pod ttělem podjeet. Kvůli malé m možnosti vertikálníhho pohybu nemůže být b tento přechod p v ttakovém ro ozsahu jakoo u stojících. Přesto má vliv v na liniii oblouku v přechodu mezi m obloukky. Jedná see o esovitý tvvar linie, kdyy lyžař začínná nový obblouk ve stej ejném směruu, jako ukonnčoval oblo ouk předchoozí. Díky tom muto esovitému tvaru ukkončuje obllouk více doo vrstevnicee.

Obrázekk 57. Fáze přechodu p z oblouku o do oblouku 62 2

Fáze iniciace oblouku: Iniciaci oblouku začíná na konci jízdy šikmo svahem, kdy jsou lyže a stabilizátory vedeny paralelně. Během této fáze je potřeba nastavit úhel hranění, ze kterého vychází nový oblouk. Této fázi se také říká bezoporová, protože lyžař padá do prostoru v okamžiku, kdy na lyžaře ještě nepůsobí odstředivá síla a lyže není zatížená. V závislosti na rychlosti a poloměru oblouku pokládá lyžař tělo do zatáčky pod větším nebo menším náklonem.Fáze zahájení oblouku je charakteristická aktivním pohybem lyžaře, jenž příslušnou svalovou smyčkou působí na lyže ve prospěch změny směru jízdy. Silový impuls pro zahájení oblouku pochází ze svalové síly lyžaře, a až následně začínají působit vnější síly: např. tření, dostředivá a odstředivá síla. Před zahájením oblouku je nutné orientovat hlavu a ramena z kopce. Dále vysunout vnitřní stabilizátor do strany. S tím jak se lyže blíží do pozice ke spádnici, začne vysunovat vnitřní stabilizátor. Tento pohyb způsobí přenesení těžiště směrem do oblouku za účelem přehranění lyže. Lyže se naklopením mono-ski do strany dostane z plochy na vnitřní hranu a začne zatáčet.

Obrázek 58. Fáze zahájení oblouku

Obrázek 59. Fáze zahájení oblouku

63

Protirotační princip je podmíněn odlehčením lyží. Zde se uplatňuje zákon akce a reakce, kdy rotace jedné části těla vyvolá protirotaci druhé části těla. Zvýšení tlaku na lyži se současným postavením lyže na hranu je v současnosti stěžejním mechanismem uvedení lyží do točení. Jedná se o nejprogresívnější způsob uvedení lyží do točení využívaný ve všech podobách alpského lyžování včetně jízdy závodníků. Tento princip zatáčení je kombinován s dalšími mechanismy zatáčení (Vodičková, 2008).

Obrázek 60. Možnosti zahájení oblouku a vedení linie (Le Master, 1999)

Obrázek 61. Konec fáze iniciace a začátek fáze aktivního vedení Poznámka: Při výuce začátečníků na mono-ski se využívá především smykových oblouků. Zatížením vnitřního stabilizátoru pohybem do strany dojde působením sil (protirotační, rotační a třecí) k vychýlení lyže z přímočaré jízdy. Protože malá rychlost nedovoluje provést větší náklon (z důvodu malé odstředivé síly při relativně malém poloměru zatáčení) vytváří se smykový oblouk. V dalších fázích výuky je zaměření se na zvýšení rychlosti a možnosti využití náklonu lyžaře a tím i zvyšování úhlu lyže – jízda po hraně. Lyžař se nakloní do oblouku, přehraní a trpělivě čeká na reakci lyží. 64

Fáze kontroly Oblouk je charakterizován poloměrem oblouku a úhlem oblouku. Jízda v oblouku je charakterizována kombinací bočného sesouvání a pohybu lyže vpřed. Při průjezdu obloukem je důležitá optimální kombinace mezi tlakem lyžaře na lyži a úhlem hranění. Při větším poměru bočného sesouvání dochází ke ztrátě rychlosti jízdy. Zvětšeným zatížením a větším úhlem hranění začínají prudce růst odporové síly (enviromentální odporové síly), zejména při zaříznutí hrany lyže. Tyto síly, resp. příslušné momenty sil, významně rozhodují o vychýlení lyže. V důsledku těchto momentů dochází k rotaci soustavy lyžař-lyžařská výzbroj. Diferenciaci hranění a tlaku na lyži lyžař provádí pohybovou činností ovlivňující jeho postoj. V okamžiku, kdy se lyže přiblíží k dosažení spádnice, tak se lyžař vytahuje za stabilizátorem dopředu. Tím se mění osa ramenních kloubů, dochází k protirotaci a zalomení (přiklonění pánve ke svahu). Těžiště se dostává níže ke svahu a lyže je postavena více na hranu. Ve fázi zatáčení je vnitřní stabilizátor stále natažen dopředu a mono-ski naklopena do oblouku. Tato poloha udává impuls k provádění zatáčky. Fáze aktivního vedení se s vývojem techniky dostává dříve nad bránu než v minulosti. Lyžař je při zahajování oblouku aktivní a ke zvyšování tlaku dochází dříve. Fáze kontroly se zkracuje. Při carvingovém oblouku je v první části fáze vedení více zatížena přední část lyže, v průběhu druhé části fáze vedení se projevuje dominantní tlak v oblasti zadní části kopyta mono-ski. Obrázek 62. Di ferenciace tlaku při různých typech oblouku (1) Smýkaný oblouk (2) carvingový s pozvolným nástupem a největším na konci oblouku (3) Race carvingový s rychlým nástupem tlaku a dřívějším uvolněním lyže (upraveno podle Snowsport Austria, 2007)

65

Obrázekk 63. Fáze kontroly k obllouku

Obrázekk 64. Čím více v jsou obllouky zavřeené a čím see lyžař více naklání do oblouku, tím m větší je úhel meezi trajektorrií těžiště a lyží l ve fázi přechodu (u upraveno poodle LeMasster, 2009)

66 6

5.1.2 Popis podstatných pohybových prvků Správná práce hlavy vůči práci lopatky, správná práce lopatky vůči poloze pánve, to vše ve spolupráci s horními končetinami vede ke správnému postavení páteře. Jedině správné výchozí postavení vede k rozvoji dalších dovedností a techniky. Podle Vaverky (1992) ovlivňují pohyb lyžaře a vedení lyží následující mechanismy: •

Interakce lyžařské výzbroje a podložky

•

Dynamika pohybového aparátu

Pro správný vývoj lyžování není nic důležitějšího než precizace základní polohy. Další vývoj navazuje na správný lyžařský postoj. Správná poloha je nezbytným základem pro efektivní a účelný pohyb, který dokáže akumulovat kinetickou energii důležitou pro získání a regulaci rychlosti, sledování ideální stopy a řešení technických faktorů. Poloha lyžaře se v průběhu oblouku mění, jednotlivé části těla se pohybují v různých směrech: •

pohybují se nahoru a dolů,

•

pohybují se dopředu a dozadu,

•

pohybují se do strany,

•

rotují.

Postoj lyžaře se liší a rozeznáváme ho: •

v různých fázích oblouku: −

pří jízdě šikmo svahem

−

před dosažením spádnice

−

na spádnici

−

za spádnicí

•

na různých sklonech,

•

při klouzavém a čistém provedení.

67

Polohy a pohyby lyžaře odpovídají časoprostorově tak, aby se lyžař pohyboval zvoleným směrem. V každé fázi oblouku dosahuje lyžař specifické polohy, aby s co nejmenším vynaloženým úsilím co nejefektivněji zatáčel. V dalším textu budou specifické polohy popisovány a rozebírány jako: •

Náklon – zalomení

•

Orientace – otáčení

•

Krčení – narovnávání

•

Vertikální pohyb v tlumiči

Každá specifická poloha se odehrává v jiné rovině. Pro názornost se v popisu techniky zaměříme na jejich popis v rovině: •

Frontální (čelní)

•

Transversální (příčné)

•

Sagitální (šípová)

Společným prvkem všech poloh je poloha zakřivení páteře v bočním směru. Páteř musí být v oblouku opět prohnuta do tvaru písmene „C“. V oblouku se soustředíme na části těla, které tuto polohu zakřivení ovlivňují. Jedná se o postavení: •

Hlavy

•

Ramen

•

Pánve

•

Horních končetin se stabilizátory

Poznámka: Rozsah pohybových prvků je dán výškou zádové opěrky. Ta je úměrná rozsahu postižení. Nízká zádová opěrka umožňuje vyšší rozsah horizontálního pohybu těžiště než lyžařům kategorie s vyšší zádovou opěrkou.

68

Vertikáální pohyb Pří jízdě se tennto prvek odehrává o přředevším v přípravě na n nový obblouk (koneec jednoho až začátek nového obblouku), kdyy dochází ke k změně hrran. Vertikáální pohyb jje nutný k uvolnění u tlaaku do lyžee a pro inicciaci přestuppu na novoou hranu. V lyžování stojících jee vertikální pohyb těžiiště charakteerizován poohybovým prvkem p krčeení – napíná ání. Takovýý to čistý veertikální poh hyb se děje při lyžovánní na monoo-ski pouze rozsahem v tlumiči. Tím je pohyb těžištěě v tomto směru s výrazzně limitováán. Čím větší v je rozzsah postižení, tím menší m je možnost m vyuužití funkcce tlumiče ve vertikálním směruu. V jednottlivých fázzích obloku u je tlumič různou sillou stlačovván a uvollňován. Běěhem hranění dochází vlivem oddstředivé sííly ke stlaačení tlumiče, během přeechodu z obblouku do oblouku o docchází k jeho uvolnění u a prodloužení p . Poznám mka: Primáární funkccí tlumičee je abso orpce povrchoových změnn terénu. Obrázekk 65. Vertikkální uvolněění v tlumiči mezi oblouky (ukázkka přílišnéhoo zdvihu)

D Další vertikáální pohyb je j vždy dopplněn především o složžku poohybu v rov vině sagitálnní, to je pohhyb trupu vp před a vzad..

O Obrázek 666. Vertikálníí pohyb se složkou s poh hybu v sagittální rovině

9 69

Pohyb lyžaře v rovině sagitální V rovině sagitální se jedná o předozadní náklon trupu a pohyb horních končetin se stabilizátory. Pohyb má vliv na předozadní přesun těžiště a dynamičtější postoj, ve kterém lyžař lepé odolává vlivu vnějších sil. Kromě aktivního pohybu umožňuje tento prvek také konstrukce mono-ski a její přepákování. Pohyb dopředu vede k zatížení přední části lyže. Zatížení slouží jako impuls pro zahájení točení lyže, k efektivnějšímu vedení lyže v průběhu oblouku. Pohyb dozadu vede ke snížení tlaku do špičky lyže, tzn. k impulzu pro ukončení oblouku. V lyžování stojících se užívá pro pohybový prvek náklon dopředu a dovnitř oblouku termín „Kippen“. Tento náklon těla dopředu souvisí se zahájením oblouku. Jedná se o pohyb, kdy dochází náklonem za současného přenesení těžiště do strany k přehranění lyže do oblouku. Náklon trupu dopředu i do oblouku (rovina frontální) se lyžařům na mono-ski dělá snadněji než stojícím lyžařům. Děje se tak rozšířením základny o oporu vnitřního stabilizátoru. Obrázek 67. Rozšíření báze opory o stabilizátor, Matošková (2005)

Obrázek 68. Pohyb lyžaře v rovině sagitální

70

Rovina sagitální (šípová) Části, které je potřeba k docílení správné polohy v oblouku sledovat: 1) Poloha hlavy •

Poloha hlavy nemá valný vliv na předozadní pohyb, kopíruje pohyb hrudní páteře.

2) Poloha ramen, příčná osa (spojnice) ramenních kloubů: Náklon vpřed: •

Vysunutím vnitřního stabilizátoru vpřed dojde k vytažení vnitřního ramene dopředu a k posunu těžiště směrem dopředu. Změní se poloha ramen vůči poloze pánve.

•

Posunutím osy ramen dopředu lze mírně ztlumit terénní vlnu, za ní nedojde k tak velkému rozbalení horních končetin.

Kippen: •

Lze ho též provést pohybem ramen vpřed.

Narovnání: •

V pomalé smýkané jízdě: aktivním pohybem trupu zpět zapojením extenzorů páteře.

•

Při jízdě řezanými oblouky se lyžař vrátí do neutrální polohy vlivem odstředivé síly.

3) Poloha pánve, příčná osa (spojnice) kyčelních kloubů: Náklon vpřed: •

Přitlačení břicha k nohám u nižších lézí. U vyšších lézí větším ohybem páteře směrem do kyfotického postavení v hrudní a bederní páteři (směrem vzad).

Kippen: •

Zasunutí mono-ski za sebe před dosažením spádnice, tj. pohybem pánve směrem do anteverze.

Narovnání: •

U vyšších lézí aktivitou paravertebrálních svalů hrudní páteře.

•

Pokud lyžař ovládá prvek zasunutí mono-ski vůči stabilizátoru, tak k narovnání dojde uvolněním této polohy.

4) Poloha horních končetin a stabilizátorů: Náklon vpřed: •

Vysunutím vnitřního stabilizátoru dochází k posunu těžiště směrem vpřed.

•

Vysunutím a nadlehčením stabilizátoru dojde k páce, která může tlačit tělo vpřed.

Narovnání: •

Zatlačením vnitřního stabilizátoru vůči podložce na konci oblouku dochází k pohybu do neutrální polohy.

71

Pohyb lyžaře v rovině frontální V rovině čelní lze tělo nastavit do dvou poloh. V lyžování stojících jsou tyto polohy charakterizovány pohybovým prvkem náklon - zalomení. Náklon a následné zalomení mají za cíl: •

Snížit těžiště těla (přiblížit těžiště co nejblíže k podložce).

•

Postavit, naklonit lyži na více hranu.

•

Nastavit tělo lyžaře v oblouku tak, aby se co nejefektivněji vyrovnávalo se silami, které na něj působí.

Obrázek 69. Frontální rovina, polohy a pohyby lyžaře

Prvek náklon se děje jako příprava pro zatížení lyží a postavení více na hranu. Protože je lyžař schopen při jízdě v náklonu udržet čistě vyjetý oblouk pouze do určitého nastavení lyže na hranu, navazuje na něj prvek zalomení. Prvek zalomení se děje před dosažením spádnice, aby přes spádnici lyžař již projížděl v pozici s těžištěm blíže ke svahu. Jedině tak je lyžař schopný vyjet čistý, dostatečně zavřený oblouk.

72

Náklon: Pro náklon n můžžeme užít dlouho d pouužívaný term mín a pohyybový prvekk zvaný jak ko „KIPPE EN“ (náklonn, naklopeníí, překlopenní). Prvek, který je slo ožením pohhybu trup ddopředu a pohybu těla do strany k samovolnéému stočenní lyže směrrem ke spáádnici. V záávislosti na změně liniie v první fázi f obloukuu je doplněěn o protirrotaci rameen. Při jízd dě v obloukku působí na lyžaře v jeho těžžišti odstřediivá síla, kteerou je třeba udržovat v rovnovázze se silou dostředivou d u. Proto lyžžař volí takoový úhel nákklonu těžišttě, aby splniil podmínkuu udržení ro ovnováhy (V Vodičková, 2008). Nákllon u začáteečníků je prroveden prvvkem zvaný ým otevřeníí dveří neboo také stopař. Jedná se o rotaci trrupu do obloouku a zatlaačení budouucího vnitřn ního ramenee dolů. Velikkost náklon nu je pohyboový prvek, který k je ovllivněn rovnnováhou meezi dostřediv vou a odstřředivou siloou. Mezi lin nií oblouku do spádnice a velikosstí náklonu je závislosst. V závislo osti na změěně směru jjízdy se lyžžař dostává ke spádnici rychleji nebo n pomaleeji. To ovlivvní jednak velikost náklonu, jednnak momentt, kdy se lyyžař začíná zalomovat. Nejlépe see linie obloouku ovlivň ňuje ve fázzi přechoduu z oblouk ku do oblouuku v rámci nadlehčeníí lyže. Pokuud začíná stuudent oblou uk ve vrstevvnici, bude sse mu zahajovat hůře, než n když rottačním mecchanismem trupu dostaane lyži sam movolným sttočením blížže do spádn nice.

Obrázekk 70. Prvek náklon (horní obrázkyy - při jízdě, spodní obrrázek - při ooutdoor aktiv vitách)

73 3

Zalomeení: Za sppádnicí se zvýší tlak, neboť se příčná p a odsstředivá sílaa sčítají. K tomu, aby se tělo lyžžaře dokázallo lépe vyroovnávat s vnnějšími sílaami, musí bý ýt páteř oblloukovitě prrohnuta do tvaru písmeene „C“. Abby bylo možné m zatáčkku řídit, musí m lyžař před p dosažeením spádnnice aktivněě provést tyyto pohyby: •

Protinnatočení ram men

•

Zalom mení (přitlaččení pánve ke k svahu)

•

Stlačenní tlumiče

V rovvině frontáální dojde ke k změně polohy z náklonu n do zalomení tak, že se páteř zaobblí. Postaveení páteře ovlivňuje o p polohu konsstrukce mo ono-ski jakoo celku (poostavení ly yže na hrannu), ze změnny polohy příčných p oss kyčelních kloubů vů ůči příčné ose o ramenníích kloubů. Zalomení, tj. přitlačenní boků ke svahu, je liimitováno rozsahem r fu unkčních svvalů. Velikoost a místo zalomení jssou dány výýškou zádovvé opěrky. Příčná osa ramenních a kyčelníchh kloubů teedy není rov vnoběžně jaako při nákllonu.

dě, spodní obrázek o - přři outdoor ak ktivitách) Obrázekk 71. Prvek zalomení (hhorní obrázzky - při jízd

74 4

K zalomení dojde těmito mechanismy: •

Odtlačení hlavy od svahu tak, aby byla vodorovně se svahem.

•

Přitlačení vnější lopatky (ovlivní zakřivení hrudní páteře a způsobí mírné odklonění příčnou osy ramen směrem od svahu).

•

Přitlačením bederní páteře, boků ke svahu (přitažení lopaty kyčelní k žebrům).

•

Zatlačení vnějšího ramene a uvolnění vnitřního (má vliv na postavení osy ramen).

Části, které je potřeba k docílení správné polohy v oblouku sledovat: 1) Poloha hlavy: Náklon: •

Pro docílení náklonu je na konci oblouku potřeba nasměrovat hlavu do té polohy, ve které chceme, aby byla na začátku oblouku, tj. mírně ukloněnou z kopce.

Zalomení: •

Přitlačení hlavy k vnějšímu rameni způsobí lateroflexi krční páteře.

2) Poloha ramen, příčná osa (spojnice)ramenních kloubů: Náklon: •

Na konci oblouku přitlačeno dolní rameno k páteři (do té polohy, ve které chceme, aby byla osa ramen na začátku oblouku), tj. deprese lopatky na spodní straně páteře.

Zalomení: •

Zatlačení vnějšího ramene, tj. deprese vnější lopatky má vliv na zakřivení hrudní páteře.

•

Uvolnění ramene na vnitřní straně, tj. elevace lopatky také mění příčnou osu ramenních kloubů a tím i zakřivení páteře.

•

Pokud chybí funkčnost dolního segmentu, měla by být vrcholem zaoblení hrudní páteř.

3) Poloha pánve, příčná osa (spojnice) kyčelních kloubů: Náklon: •

Pro docílení náklonu není třeba v pánvi dělat nic.

Zalomení: •

Zakřivení bederní páteře nejlépe docílíme elevací tj. přitažením vnější lopaty kyčelní k žebrům.

•

Pokud jsou břišní svaly funkční, měla by být vrcholem zalomení bederní páteř.

•

Další variantou jak pomoci ohybu i při nefunkčnosti svalů břicha je provedeni protirotace ramen (změnit polohu trupu vůči poloze pánve vytažením vnitřního ramene dopředu). Musí být provedeno za současného správného nastavení hlavy a ramen. 75

4) Polooha horníchh končetin a stabilizátoorů N Náklon: •

Vysunnutí stabilizáátoru diagonnálně do strrany zvýší opěrnou o bázzi pro lepší náklon. n

Zaalomení: •

Přitlaččení vnějšíhho lokte k tělu, tj. vn nější rotace aktivuje tééž lopatku a pomáhá se základdní, správnoou polohou páteře. p

l v rovině transvverzální Pohyb lyžaře V lyžžování stojících je poohyb v tétoo rovině ch harakterizovván pohyboovým prvkeem orientaaceotáčení.. Cílem proovedení těcchto prvků je oddělen ní práce horrní a dolní poloviny těla. t Pohybb je uskutečněn torzním mi pohyby v páteři změěnou poloh hy hlavy a ramen r vůči poloze pán nve. Příčná osa o měr jízdy. Jednotlivé osy na sebe nejsou rovnoběžnéé a kyčelnícch kloubů je vždy koolmá na sm v průběhhu obloukuu se mění. Vliveem rozdílnoosti příčnýchh os ramennních a kyčellních kloubůů vede: •

Prvekk orientace vznikem v přeedpětí k jedn noduššímu zahájení z obblouku.

•

Prvekk otáčení vedde k lepšímu zalomení a posunutí těžiště směrrem vpřed.

Orienntace se odeehrává v rám mci dokonččení oblouku u a přetrvávvá do okamžžiku, než see lyžař dostaane před spáádnici. Prveek otáčení se děje před dosažením spádnice doo doby než přejde v prv vek orientacce.

Orientaace: Prvekk orientacee je přípraavou na noový oblouk k se odehrrává v rámcci dokončo ování oblouuku provedeením protirootace různýcch části tělaa. Začíná po ohybem očíí ve směru pprůběhu nov vého oblouuku, rotaci hlavy h z kopcce, nasměroování ramenn z kopce a zatlačením vnějšího raamene dolů. Osa pánvee je kolmá na n směr jízzdy kvůli usazení u v mono-ski. m V břišním lise l a v pátteři docházzí k akumullaci energie,, předpětí, které k lyžař využívá v pro přechod z oblouku o do oblouku.

Obrázekk 72. Prvek orientace 76 6

Otáčeníí: Prvekk otáčení začíná z před dosažením spádnice až a k přípravvě na nový oblouk, tj. do okamžiku, než opěět dochází k orientaci. V obloukuu to je fázee kontroly a aktivníhoo vedení ob blouku Začčíná pohybem m vnitřníhoo stabilizáttoru dopředdu (protirottace příčné osy ramennních kloub bů). V polooze mírné protirotace p ramen (spoolečně se zalomením z ve frontální rovině a předkloněěním v rovvině sagitálnní) sleduje sm měr jízdy.

Obrázekk 73. Prvek otáčení, akktivní fáze vedení v oblou uku

Částii, které je pootřeba k doccílení správvné polohy v oblouku sledovat: 1) Polooha hlavy O Orientace: •

Nasměěrování pohhledu směrem k novém mu oblouku.

•

Rotacíí hlavy do údolí. ú

•

A to i během iniciace obloukku, do dosažžení spádnicce.

O Otáčení: •

Udržett polohu hlaavy rovnoběěžně se svah hem, tj. lateeroflexe v krrční páteři.

•

Tlačit hlavu (uchoo) na vnějšíí rameno.

•

V závoodním lyžovvání se hlavva nedívá vee směru lyžíí, ale je od ssměru jízdy y odkloněnaa.

2) Polooha ramen, příčná osa (spojnice) ramenních r kloubů: O Orientace: •

Orienttací (protirootaci) ramenn směrem z kopce. k

•

Depresí vnější, sppodní lopatkky se součassnou retrakccí. 77 7

•

Protrakce spojená s rotací dolního úhlu zevně u vnitřní lopatky.

Otáčení: 1. Vysunutím vnitřního stabilizátoru dochází k protirotaci ramen (vytažením vnitřního ramene dopředu se změní poloha trupu vůči poloze pánve). •

Protirotace ramen s mírným předkloněním vede k efektivnějšímu zalomení.

3) Poloha pánve, příčná osa (spojnice) kyčelních kloubů: Orientace: •

Osa pánve je kolmá na směr jízdy. Upevněním v mono-ski ztrácí možnost se orientovat.

•

Rozdílnou polohou příčné osy ramen a pánve dochází k akumulaci energie (v břišním lise a v páteři), kterou lyžař ve fázi přechodu z oblouku do oblouku využívá k iniciaci nového oblouku.

Otáčení: •

Pro docílení otáčení neboli vedení nelze s příčnou osou kyčelních kloubů dělat nic.

4) Poloha horních končetin a stabilizátorů: Orientace: •

Zatažením stabilizátoru, tj. vnitřního ramene dojde společně s depresí a retrakcí vnější lopatky ke změně polohy příčné ramenní osy.

•

Vnější rotace aktivuje lopatku a pomáhá s orientací na konci oblouku.

Otáčení: 2. Vysunutím vnitřního stabilizátoru dochází k protirotaci ramen (vytažením vnitřního ramene dopředu se změní poloha trupu vůči poloze pánve). 3. Protirotace ramen s mírným předkloněním vede k efektivnějšímu zalomení.

78

5.2 Metodika výuky lyžování na mono-ski Tato metodika poskytuje instruktorům jasný a názorný postup pro výuku lyžováni na mono-ski. Jsou v ní využity nejaktuálnější poznatky získané praxí v závodním lyžování. Ty zároveň zohledňují praktické zkušenosti instruktorů z výuky na českých horách. Obsahem metodiky je všeobecná a specializovaná lyžařská průprava na mono-ski určená instruktorům. Metodika se zaměřuje na zvládnutí základních lyžařských dovedností s důrazem na preciznost a přenositelnost techniky a terminologie do dalších úrovní výuky lyžování. Důraz je kladen na vytváření tzv. komplexních lyžařských pocitů (pocit lyží, pocit skluzu, pocit rychlosti apod.). Podle PSIA (2008), Kvasnička (2006), Ševčík (1995) výuka na mono-ski následuje stejné postupy výuky jako u stojících lyžařů. Pohybové zákonitosti jsou všeobecně stejné, pouze s výjimkou, že pohybové zákonitosti jsou tvořeny pro nejnižší funkční části těla lyžaře.

5.2.1 Všeobecná lyžařská průprava na mono-ski Obsahem všeobecné lyžařské průpravy je popis metodické řady od prvotního seznámení s materiálem potřebným pro jízdu na mono-ski až po průpravná cvičení pro nácvik oblouků. Kapitola popisuje základy lyžařské praxe a začátky lyžování, které jsou rozhodující pro jízdu navazovanými oblouky. Pro lyžaře začátečníky je velice přínosná. Cílem instruktora je soustředit se na tyto dovednosti, které se prolínají všemi etapami výuky: •

Udržení rovnováhy: statické, dynamické

•

Kontrola postavení lyže na hranu a její vedení (smýkaní, řezání)

•

Rotační pohyby

•

Kontrola tlaku do lyže

Kapitola všeobecné lyžařské průpravy má za cíl svým metodickým postupem přivyknout si na výzbroj a vytvořit základy lyžařské praxe nutné pro specializovanou lyžařskou průpravu oblouků 1) Přivyknutí na výzbroj a výstroj Před příchodem na svah by měla mít postupný progres. Na kurzech začíná oficiálním zahájením výuky. V ideálním případě by měla mít dvě fáze. První část probíhá v místnosti, kde se dochází k prvnímu seznámení, nastavení a přivyknutí na přidělený materiál a formou indoor aktivit na první přivykání si svoji výzbroj Říkáme ji indoor příprava. Druhá, outdoor příprava, probíhá na sněhu na rovině. Je snadné využít první zvědavosti a začít s nácvikem průpravných cvičení 79

zaměřených na rozvoj prvních lyžařských dovedností. Při cvičení s klientem je poměr instruktorů na jednoho klienta minimálně 1 : 1. 1) Indoor aktivity 2) Outdoor aktivity 3) Přesedání na mono-ski 4) Popis základní polohy 5) Nácvik sklápění stabilizátorů 6) Nácvik pádů a vstávání 7) Cvičení na místě 8) Cvičení v pohybu (sžít se s materiálem při cvičení na rovině, nacvičit bezpečné pády a jak vstávat, se pohybovat se po rovině použitím stabilizátorů, rozvoj rovnováhy) Tipy pro praxi: Nebojte se strávit extra čas cvičením na rovině, kde můžete v rámci naprosto bezpečného prostředí vysvětlit význam těchto cvičení. Poskytněte klientovi co největší výběr cviků na rozvoj základních dovedností, ale buďte opatrní, abyste ho příliš neunavili. Je třeba, aby již při cvičení na místě zažil pocit úspěchu. Pokud má klient v průběhu výuky problémy s rovnováhou, zkontrolujte nastavení mono-ski.Pozici sedu na nastavení popruhů. Ty musí být nastaveny tak, aby poskytovaly potřebnou oporu, ale zároveň umožňovaly co největší pohyb. Pokud budete lyžaři stále poskytovat dopomoc, nikdy se to nenaučí samostatně. 2) Základní prvky lyžařské techniky Kapitola popisuje metodický postup jízdy na vleku a sedačkové lanovce, dále návod jak zvládnout první kroky na svahu. Kapitola je dělena na použití transportního zařízení, jízdu přímo, jízdu šikmo svahem a nácvik techniky zatáčení před samotnou jízdou navazujícími oblouky. Použití vleku nebo sedačkové lanovky je důležitým faktorem v procesu učení. Bez použití přepravního zařízení by byla výuka základních prvků lyžařské techniky ztížena, protože šetří fyzické síly klientů i instruktorů. S ohledem na specifika lyžování na mono-ski a na bezpečnost a zdraví klientů je nutné jízdu na vleku řádně vysvětlit a připravit se na ni. 1) Jízda na vleku 2) Sjezd po spádnici 3) Jízda šikmo svahem 4) Nácvik oblouků

80

5.2.1.1 Zahájení výuky Cíl: Instruktor musí umět seznámit, informovat a motivovat klienty k nadcházejícímu kurzu. Vybrat, nastavit a vyzkoušet materiál. Terén: Prostorná místnost. Popis: Kurz začínejte formálním zahájením, představením a seznámením s programem. Jako první seznamte začátečníky s tím, jak mono-ski vypadá, s jejím základním zacházením, kompletním vybavením a případným servisem. Pokračujte krátkými přednáškami, motivačními videi a dalšími doplňujícími informacemi jako je bezpečnost pohybu na sjezdovkách a ochrana proti úrazům a komplikacím. Dále zjednodušeně vysvětlete základy techniky za pomoci prezentace a video záznamů. Vysvětlování používané terminologie a techniky se prolíná celým kurzem. Jednotná terminologie znamená lepší přenositelnost klientů mezi instruktory a lepší návaznost pro výuku pokročilých. Jasnost v terminologii a pochopení udělovaných instrukcí k prováděnému pohybu zvyšuje efektivitu a čas strávený vysvětlováním na svahu. Po přednášce pokračujte správným výběrem mono-ski, nastavením stabilizátorů, výběrem helmy a lyží. PSIA popisuje metodiku správného nastavení montážního středu lyže s průmětem těžiště na dolním nosníku mono-ski. Těžiště těla a střed lyže by měly být pro nejlepší ovládání lyží nad sebou. Instruktoři pokračují s přidělenými klienty na transferech do mono-ski a prvními cvičeními na přivyknutí na výzbroj.

5.2.1.2 Indoor aktivity - průpravná cvičení v místnosti První část přípravy se odehrává v místnosti a navazuje na přednášky a seznámení s přiděleným materiálem. Cíl: Přivyknutí si na přidělený materiál, manipulace s lyžařskou výzbrojí, koordinace postoje a pohybů v mono-ski, rozvoj rovnováhy. Terén: Prostorná místnost. Popis pohybu: Přípravu zaměříme na nácvik přestupů z vozíku do mono-ski a zpět, na rozvoj koordinace a rovnováhy, základní pohybové úkony na vnímání poloh a pohybů různých segmentů těla, na vnímání pocitu hrany a těžiště. Forma výuky: minimálně jeden instruktor na jednoho klienta /individuální/ 81

Cvičení: 1) Manipulace s lyžařskou výzbrojí •

Práce se stabilizátory a jejich použití

•

Jak samostatně připravit popruhy

•

Funkce vypínání a zajištěni pojistky tažného zařízení

•

Jak změnit úhel zádové opěrky

2) Přesedání z vozíku do mono-ski a zpět 3) Popis základní polohy 4) Základní a jednoduché cvičení na rozvoj koordinace a rovnováhy

5.2.1.3 Outdoor aktivity - průpravná cvičení na sněhu Druhá část přípravy se odehrává druhý den dopoledne na zasněžené ploše v místě ubytování. Cíl: Všeobecná lyžařská průprava, zlepšení rovnováhy, nácvik pohybových činností a vnímání poloh různých segmentů těla ve vertikálním, předozadním, bočním a rotačním směru. Vnímání pocitu hrany a posunu těžiště. Terén: Rovný, upravený a dostatečně prostorný. Popis pohybu: S klientem venku procvičte základní pohybové úkony a cviky, které navazují na suchou přípravu v místnosti a které napomáhají následné rychlejší výuce na svahu. Přípravu zaměřte na nácvik manipulace s lyžařskou výzbrojí, nácvik přesedání z vozíku do mono-ski a zpět, nácvik prvků, které se projevují v technice. Procvičujte pohybové úkony na vnímání poloh a pohybů různých segmentů těla, na rozvoj koordinace a rovnováhy, na vnímání pocitu hrany a posunu těžiště. Forma výuky: Hromadná, min. jeden instruktor na jednoho klienta /individuální/ Cvičení: 1) Manipulace s lyžařskou výzbrojí 2) Přesedání na mono-ski 3) Popis a nácvik základní polohy 4) Nácvik pádů a vstávání 5) Sklápění stabilizátorů 6) Cvičení na místě 7) Cvičení v pohybu 82

5.2.1.4 Transferyy do mono--ski Přeseedání z vozzíku do moono-ski a zpět z je nejjčastějším typem t přessunu. Dalšíí variantou je přesedáání rovnou z automobilu. Přeseddání nacvičtte v klidu během tzvv. suché přípravy p v den d příjezduu v rámci seeznámení s přiděleným m materiálem m a druhý den d dopoledne v rámcci průpravnéého cvičení.. Na kopci zkoušením z z ztrácíte čas.. n samoostatnosti tím, t že co největší m možnou čáást přípravyy a Cíl: Snnaha o co největší nácvik přemisťťování přeneecháte na kllientovi. R s doostatečným prostorem p p manipullaci. pro Terén: Rovina ů. Popis pohybu: Přessedání z vozzíku i z autoomobilu přeedchází přípprava. Má nněkolik bodů Přípravva: •

Zajjistit stabilittu vratké moono-ski. Staabilitu vratkké mono-skii zajišťuje z jedné straany opora o vozík. Souučasně se používá p fixaace stabbilizátorů z boku a pom moc instrukktora. Osvěd dčilo se zaffixovat monno-ski stabillizátorem, kdy k je jeho j madlo zastrčeno do konstrukkce mono-sski a patka lyžičky staabilizátoru opřena o o snníh. Insttruktor drží mono-ski zezadu z za skkořepinu neebo ji přidržžuje mezi kooleny.

•

Přip ipravit poprruhy mono-sski a stabilizzátory. Moono-ski posttavte vedle vozíku a připravte pop pruhy, kterýými je v níí lyžař upou után, na straanu tak, abyste je později p nem museli vytahhovat z pod d těla lyžaaře.

•

Zvoolit velikost dopomoci a počet insttruktorů. Přípprava a přřesedání zaabere mnohho času. Větší V sam mostatnost

klientů

ubírá

n na

činnosstech

insttruktorů. Obrázekk 74. Přípraava před přeesedáním doo mono-ski Tip: Přii přesedání dejte pozoor na shrnuttí oblečení, které by mohlo m způsobit otlaky a nachlazeení. Shrnutéé oblečení, ale i uměllohmotná přezka, p kterrá spojuje kšandy, k můůže kontakttem s okrajem zádové opěrky způůsobit otlačeeniny.

3 83

1) Přessedání z voozíku S plnou dopomocí: •

Dvaa instruktořři: jeden insstruktor přisstoupí ke kllientovi zezzadu, zajistí stabilitu mono-ski m svýými koleny. Uchoppí klienta pod p ramenyy za předlo oktí, druhý ho uchopí pod kolen ny a za bérrce. Souučasným tahhem vzhůruu a do stranyy ho přemístíte do monno-ski

•

Jedden instrukttor: Instrukktor nejdříve položí do olní končetiny do monno-ski, potéé přistoupí ke klieentovi zezaadu, uchopí ho pod raameny za předloktí, p a tahem vzhhůru a do strany s ho sám s přemístí do moono-ski. U zdatnějších z klientů staččí asistence jednoho j insstruktora.

moci: S částeččnou dopom Stabiilitu mono--ski zajišťujje instruktoor tím, že drží d mono-sski zezadu za skořepinu nebo mezi m koleny. Klient přessedá do monno-ski s nebbo bez dopo omoci instruuktora tahem m nahoru a do d strany.

mocí Obrázekk 75. Přeseddání z vozíkku do mono-ski s dopom

84 4

Samostaatně: Tento úkon klaade vysoké nároky na soběstačno ost, zvládají ho šikovnní jedinci s velkou silou funkčních svalů attd. Od instrruktora se vyžaduje v po ouze přípraava mono-skki. Klient opře o mono--ski z jedné strany o voozík, z druhé strany zaffixuje stabillizátorem v zavřené pooloze. Vzepřře se na rukkou a přenese trup straanou do seddačky monoo-ski. Zpoččátku pomáhhejte v přessunu úchop pem za nohyy a ruce. S počtem p přesunu se snaažte dopomooc snižovat.

Obrázekk 76. Přeseddání z vozíkku do mono-ski samosttatně

85 5

2) Přesedání z automobilu Přesedání z auta do vozíku je pro vozíčkáře přirozené. Přínosem přesedání z auta do mono-ski je především úspora času. Jsou při ní ale kladeny vysoké nároky na soběstačnost klienta. Používá se například tam, kde lyžař přijede na parkoviště, ze kterého se může dostat rovnou na přepravní zařízení areálu. Často je ale přirozenější a jednodušší přesednout nejdříve do vozíku a teprve potom přesednout do mono-ski. Přesedání: Při přesunu do mono-ski z auta zasuňte do prostoru mezi otevřené dveře a auto tak, aby byla dveřmi a autem fixována v pohybu do stran. •

Dva instruktoři: Jeden instruktor chytne klienta za nohy, druhý instruktor pod rameny za předloktí. S plnou asistencí přesunou lyžaře do mono-ski stojící dále od auta.

•

Jeden instruktor: Instruktor nejdříve vloží dolní končetiny do mono-ski. Klient má jednu ruku na madle nad dveřmi popřípadě na sedačce automobilu a druhou na vzdálenější bočnici monoski. Visem nebo vzporem na rukou přenáší trup do sedačky mono-ski. Instruktor mu pomáhá nadzvednout se za pánev.

•

Samostatně: Nejdříve vloží dolní končetiny do mono-ski, jednu ruku má na madle nad dveřmi popřípadě na sedačce automobilu a druhou na vzdálenější bočnici mono-ski. Visem nebo vzporem na rukou přenese trup do sedačky mono-ski.

Obrázek 77. Přesedání z automobilu

86

5.2.1.5 Popis zákkladní, neutrální poloohy Cíl: Zákkladní polohha je nezbyttným předppokladem prro efektivní a účelný poohyb. p Záákladní poloohu lyžařee primárně určuje výrrobce monno-ski. Je to t typ a tvvar Popis polohy: konstrukkce, dále pooloha sedaččky vůči tétoo konstrukcci a lyži. Tvvar sedačky je určen vý ýškou a úhllem sklonu zádové opěěrky a úhlem m sklonu sttupačky pro o položené nohy. Hlavva je vzpřím mená a pohhled j Polohha hlavy v oblouku o hraaje v lyžováání velice ddůležitou rolli. Ovlivňuje a směřujee ve směru jízdy. určuje postavení p raamen a bočční prohnutíí krční, hrud dní i bedernní páteře. P Postavení prrvního krčního obratle je co nejvííce vodorovvně. Záda jsou opřenaa celou plocchou o zádoovou opěrk ku, ke kteréé je hnuta vzad do lyžař fixxován jedníím nebo vícce popruhyy. Hrudní a bederní pátteř je oblouukovitě proh tvaru píísmene „C““. Bederní lordóza je v kyfotickém m postaveníí a vytváří z pánve a horní h poloviny těla jedden celek. Obloukovit O é prohnutí umožňuje velkou pohhyblivost ppři současném zachovvání stabilityy celého truppu. Dolní končetiny jsoou položenéé na opěrce k tomu určené. Podle typu t mono--ski jsou noohy buďto více v pokrčeené nebo více natažen né. Při pohlledu z bokuu je vrcholeem úhlu mezi m trupem a dolními končetinami k i pánev.

Obrázekk 78. Neutráální, základdní poloha Postaveení a délka stabilizátor s ů: Postavenní stabilizáto orů je na úrrovni boků v šíři 20 – 30 3 cm od lyyže. PSIA (22008) popisuje nastavvení délky stabilizátorů ů tak, že v základní ppoloze, při uvolněnýchh a přirozenně nataženýých loktech, by měli pooložené lyžiičky na sněhhu dosahovvat rozmezí mezi kolenny a chodidlyy. U začáteečníků mohou být delšší, aby posk kytovali věttší oporovouu bázi, a mohou m sahatt až k chodiddlům. Pokročilým lyžaařům se staabilizátory zkracuji, z alee vždy tak, aby mohli nastupovat na lanovkuu. Závodnícci mají stabbilizátory co c nejkratšíí, aby umožňovali blíízký průjezd okolo brran. Ševčík (1995) poppisuje nastaavení délky tak, že kdy yž jsou stabbilizátory ppoloženy veedle kyčelnních

87 7

p úhel. Délka stabbilizátorů v poloze p jízdm mo kloubů, měl by býtt v ramenníím a loketníím kloubu pravý by mělaa být takováá, aby se při vzepření nadlehčila a nadzvedla lyže l nad sněěhovou pod dložku. Úhel naastavení lyžiičky: Úhel mezi m stabiliizátorem a lyžičkou l se liší podle ppokročilosti.. Při jízdě jssou lyžičky buďto polooženy tak, že je špičkka ve vzducchu nebo ceelou plochoou na sněhu u. Tyto poloohy mají vliiv na brzděění stabilizáátory. SFA Template (2008) ( nastaavuje začátečníkům po olohu tak, aby a umožňoovala brzděění, ale ne tak, aby lyyžař nemoh hl v této pooloze jet skrze brzdn ný efekt pattky stabilizáátoru. Čím je lyžař pookročilejší a terén náro očnější, tím m je potřebaa, aby stabiilizátory mééně brzdily.

Obrázekk 79. Odpoččinková polloha Poznám mka: Jen prro úplnost doplňuji polohu p o polohu odpočinkoovou. Není tématem žádných lekcí, lyžaři se jii většinou naučí autoomaticky samy. Spočívá S v opření o se o stabilizátorr v místě manžetyy a ne v mísstě madla.

Obrázekk 80. Odpoččinková polloha

88 8

5.2.1.6 Nácvik skklápění stabbilizátorů Cíl: Náccvik různýcch druhů skllápění stabilizátorů z polohy otevřřené do poloohy zavřenéé. pit stabilizátor do pozice pro chůzi. Oba způsooby Popis pohybu: Jsouu dvě základdní možnossti jak sklop se prováádí o konstrrukci monoo-ski (dolní končetin). První P způsoob se prováádí opřením patky lyžiččky o stupaččku na nohyy a přitažením je stabiliizátor sklop pen. Druhý způsob se pprovádí zatlačením špiččky lyžičky stabilizátorru proti stuppačce pro noohy.

Obrázekk 81. Sklápěění stabilizáátorů (dva způsoby) z

89 9

5.2.1.7 Nácvik pádů a vstávání Nácvik pádů: Pády nacvičte v rámci outdoor aktivit jako první dovednost, kterou je potřeba zautomatizovat. Správná technika pádu je pro klienta velice důležitá, jejich nácvik je bezpečnostním i metodickým prvkem. Proto nácviku věnujte velkou pozornost. Správným a kontrolovaným pádem lze zabránit zranění. Nácvik pádu pomáhá odstranit bariéru strachu, má pozitivní vliv na psychiku a nepřímo ovlivňuje rychlost výuky náročnějších cviků. Cíl: Nácvik kontrolovaného pádu. Terén: Respekt z pádu snížíte volbou vhodného terénu. Nejdříve nacvičujte pády do svahu, do měkkého sněhu (do závěje). Potom zkoušejte na rovině a až naposledy ze svahu dolů. Popis pohybu: Lyžař se snaží o zautomatizovaný pád a padat vždy směrem ke svahu. Pád by měl pokaždé směřovat nejprve na skořepinu mono-ski, aby pohltila co nejvíce energie. Lyžař se snaží při pádu zpevnit („sbalit“) • Při pádu na bok v malé rychlosti se lyžař snaží předpažit a natáhnout horní končetinu před tělo. • Při pádu ve vyšších rychlostech zvedá oba stabilizátory před sebe a tlačí lokty k sobě (předpažit pokrčmo).

Obrázek 82. Poloha horních končetin před pádem a při pádu

90

Obrázek 83. Poloha horních končetin při pádu Popis některých pádů-nejčastější chyby: •

Pád na pokrčený loket: hrozí zranění loketního, ramenního kloubu i krční páteře.

•

Pád konstrukcí na horní končetinu: paže dostane pod konstrukci mono-ski.

•

Pád, kdy se horní končetina dostane za konstrukci mono-ski: horní končetina se ocitne za mono-ski a stabilizátor se zasekne pod konstrukcí. V takovém případě je potřeba nejprve uvolnit paži se stabilizátorem.

•

Pád směrem z kopce dolů: hrozí i úraz hlavy a natažení svalů krční páteře.

•

Na prudkém a zledovatělém svahu: dochází k nekontrolovanému sesouvání a klouzání skořepiny po sněhu. U začátečníků použijte řídící popruhy, kterými klienta bezpečně brzdíte a případně zastavíte.

•

Zranění ze snahy zabránění pádu: oporou a přenesením velké váhy na stabilizátor, hrozí poškození měkkých struktur pletence ramenního z přetížení. V takovém případě je lepší bezpečně upadnout a snížit tím riziko úrazu.

91

Nácvik vstávání: Vstávání na mono-ski je silově velmi náročné. Vstávání na rovině a v hlubokém sněhu nemusí zvládnout samostatně ani zkušený lyžař s menším postižením, silnými pažemi a trupem. S narůstajícím svahem se stává vstávání jednodušší. Cíl: Nácvik soběstačnosti. Samostatný způsob vstávání je silově i technicky náročný, ale učte ho hned od začátku. Terén: Pro jeho náročnost volte nejdříve vstávání ve svahu. Nacvičovat samostatné vstávání začínejte na prudším svahu. Popis pohybu: Vstávání má obyčejně dvě fáze. •

První fází je příprava, kdy si lyžař nastaví stabilizátory do polohy pro odpichování a instruktor nasměruje klienta do správného směru vůči kopci (při pádu dochází k přetočení lyžaře), případně nasadí vypnutou lyži.

•

Druhou fází je samotné vstávání, zkontrolování a případné upravení pozice klienta v mono-ski před další jízdou. Odstraňte sníh z mezer mezi mono-ski a klientem.

1) Příprava na vstávání: Poloha mono-ski pro vstávání: Základní a ideální poloha pro vstávání je lyže ve vrstevnici. Vodorovná poloha lyže zajistí, že lyžař při vstávání neujíždí dopředu ani dozadu. Je-li lyžař nasměrován jinak, přetočte jej. Lyži uchopte vždy za tu část, která je výše. Nadlehčete konec lyže a suňte dolů do vrstevnice. Pokud je špička lyže o kus výše než pata nebo pokud je špička lyže ve spádnici směrem nahoru, otočte klienta vždy tak, abyste neprohýbaly jeho záda přes zádovou opěrku. Aby se to nedělo, musí se klient předklonit. Např. když má klient nízkou zádovou opěrku a vysokou postavu, když je místo úrazu páteře na stejném místě jako konec zádové opěrky a klient vám nepomůže ohnutím trupu dopředu a láme se v zádech nebo, když je první způsob klientovi nepříjemný, volte směr otočení špička lyže k hlavě.

92

Vypnuté vázání a zapnutí mono-ski do lyže na svahu: Nasadit vypnutou lyži můžete dvěma způsoby. Vždy nasazujte na rozepnuté vázání. Nasazování lyže v leže na boku: •

Zacvaknutí zvednutím: Přiložte lyži ke kopytu mono-ski, zasuňte špičku do vázání, klient se nadzvedne a přitlačí kopytem mono-ski lyži ke svahu. Opatrným zvednutím dostanete klienta do stoje a potom lyži zacvaknete.

•

Zacvaknutí přitlačením rukama: Přiložte lyži ke kopytu mono-ski, zasuňte špičku do vázání a tlačte za patu lyže směrem do zapnutí. Pomozte si třeba tím, že si skluznici lyže opřete o stehna a zatáhnete za zádovou opěrku.

Čím je lyže kratší, tím to jde hůře, čím je klient lehčí, tím se více otáčí ve sněhu. Nasazování lyže v poloze, kdy klient stojí: •

Postavte klienta na kopyto konstrukce mono-ski, uchopte ho zezadu pod skořepinou, tahem vzhůru a se vzporem klienta na stabilizátorech přemístěte kopyto do špičky vázání, zastrčte špičku kopyta a zatlačením do zádové opěrky, ramen nebo stehen zacvaknete patu.

2) Vstávání: V kapitole vstávání jsou rozebírány vstávání s dopomocí instruktora a samostatně. S pomocí druhé osoby: Popis pohybu: Podjeďte lyžaře a stoupněte si tak, abyste měli širokou základnu. Klient má oba stabilizátory. Vstávaní předchází důkladné přitlačení lyže k podložce. Nepřitlačení lyže vede k posunutí mono-ski nebo ke styku s instruktorovými lyžemi. Přitlačení zápěstí nebo předloktí k stabilizátoru nezatěžuje lyžařovy úchopové svaly a ramenní kloub, ve kterém nedochází k takové trakci. Klienta zvedněte tahem přes hranu lyže a položte patu stabilizátoru na zem vedle lyžaře. Velmi lehkého člověka lze zvednou za hrazdu, jinak používejte popsaný postup. Podle výšky instruktora uchopte vzdálenější rukou: •

Stabilizátor na jeho konci, druhou fixujte zápěstí.

•

Zápěstí, druhou fixujte předloktí.

93

Tip: Pokud klient nadzvedne trup opřením o loket, lyže mono-ski se přitlačí do podložky sama. Poznámka: Před jízdou vždy odstraňte sníh z mezer mezi mono-ski a klientem. Již ze začátku učte klienta při zvedání dopomoci instruktorovi vzporem na ruku položenou na sněhové podložce. Sám tím nacvičuje samostatné vstávání. Směr lyžaře a instruktora: jako instruktor máte dvě možnosti jak se ke klientovi postavit. Buďto ve směru jízdy klienta nebo v jeho protisměru. Stejný směr: Pokud je klient úplný začátečník se špatnou rovnováhou, volte tento přístup. Umožní vám přidržet klientovu horší rovnováhu rychlou pomocí. Při rozjetí se rozjíždíte stejným směrem bez instruktorova otáčení.

Obrázek 84. Vstávání s dopomocí – stejný směr klienta a instruktora

94

Opačný směr: Podle druhu pádu volíte přístup zepředu (pokud klient potřebuje přetočit, protože leží špičkou lyže směrem vzhůru).

Obrázek 85. Vstávání s dopomocí – opačný směr klienta a instruktora

95

Samostatně: Terén: Otočení do správného směru a vstávání v měkkém a hlubokém sněhu je náročné, na tvrdém podkladu je otočení jednodušší. Popis pohybu: Vstávání předchází zavření obou stabilizátorů a přitlačení lyže k podložce, tak aby se zaříznula a udržela pozici ve vrstevnici. To klient provede tak, že nadzvedne zádovou opěrku od sněhu. Odtlačením dlaní vyšší ruky se dostane na loket ruky spodní. Do vyšší ruky uchopí stabilizátor, položí ho co nejblíže k rameni a s jeho pomocí se dostane na nataženou spodní ruku. Madlo stabilizátoru zafixuje co nejblíže k tělu mezi břicho a nohy. To mu šetří sílu na udržení pozice. V této pozici pak rychle uchopí stabilizátor do spodní ruky a oběma stabilizátory se odstrčí až do vzpřímené polohy.

Obrázek 86. Nácvik vstávání samostatně 96

5.2.1.8 Cvičení na místě Cíl: Působit posloupností cvičení na místě na rozvoj rovnováhy a zlepšení manipulace s mono-ski. Rovnováha je základem pohybu na lyžích. Její udržení je díky malé laterální stabilitě lyže ze začátku dost obtížné. Horší stranovou rovnováhu dohání klienti činností horních končetin a stabilizátorů. Proto je toto cvičení tolik náročné na svaly horních končetin. Nespěchejte na svah a snažte se tak vyhnout negativním návykům, které by zpomalily klientův další rozvoj. Terén: Cvičení provádějte na rovině a upraveném terénu, správný terén snižuje nároky na sílu a rovnováhu klienta. Lyže nikam neujíždí a lyžař se nemusí zaobírat tím, jak stojí. Průpravná cvičení: Začněte jednoduchými cviky na rozvoj rovnováhy a vnímání polohy těla i jeho segmentů a pohyby v nich. Poznámka: Cvičení na místě je prvním a důležitým nácvikem techniky jízdy. Volené cviky imitují pohybové prvky, které jsou typické pro techniku lyžovaní. Na rovině procvičujete pohybové prvky, které jsou typické při jízdě: •

Vertikální pohyb a pohyb v sagitální rovině – pohybový prvek krčení a narovnávání, předozadní pohyb

•

Změna os těla ve frontální rovině – pohybový prvek náklon a zalomení

•

Změna os těla v transversální rovině – pohybový prvek orientace a otáčení - změna příčné osy ramenních vůči příčné ose kyčelních kloubů - rotace a protirotace segmentů těla

•

Cvičení stability

Cviky na pohybové prvky techniky jízdy: krčení - narovnávání a předozadní pohyb Popis vertikálního zdvihu tlumiče: Primární funkcí tlumiče je absorpce povrchových změn terénu. Na činnost tlumiče a jeho práci ve smyslu odlehčení a zvýšení tlaku má vliv nastavení charakteru tlumiče a velikost odstředivé síly, která vzniká během fáze vedení oblouku. Sekundární funkcí tlumiče je uvolnění tlaku do lyže nutný k přehranění a k iniciaci nového oblouku.

97

Popis náklonu vpřeed: má pro přředozadní pohyb p významný vlivv. Posun těžiště ovllivní vysunnutí Poloha hlavy nem stabilizáátorů vpředd, přitlačení břicha k noohám u nižžších lézí neebo zasunuttím mono-sski za sebe,, tj. pohybem m pánve sm měrem do annteverze. U vyšších lézzí větším ohhybem páteřře směrem do d kyfotickéého postavení v hrudní a bederní páteři p (směreem vzad). Popis narovnáváníí: V pomaalé smýkané jízdě: akktivním pohhybem trup pu zpět zappojením exttenzorů pátteře. Při jízzdě řezaným mi oblouky se lyžař vráátí do neutráální polohy vlivem odsstředivé sílyy. U vyšších h lézí aktivittou paraverttebrálních svalů s hrudnní páteře. Zatlačením Z vnitřního stabilizátoruu vůči podlo ožce na koonci obloukuu dochází k pohybu doo neutrální polohy.Pok kud lyžař ovvládá prvekk zasunutí mono-ski m v vůči trupu, taak k narovnnání dojde uvolněním u tééto polohy. 1) Verttikální pohyyb v tlumiči Totoo cvičení jee to důležitéé pro získánní pocitu po ohybu v tlum miči. V poddstatě je jed dinou možnoostí jak praccovat ve verrtikálním sm měru s těžišttěm těla. Cíl: Zattížení a odleehčení lyže pomocí poohybu v tlum miči je důležžité pro sprrávné zahájeení a ukonččení zatáčeníí. Cvičení jssou nadstavvbou v technnice, viz pop pis technikyy. Popis pohybu: p Těllo je v záklladní polozee. Stabilizáátory jsou nastavené n v poloze pro o odpichováání, opřeny vedle těla o zem. Vzporem V naa nataženýcch rukou se lyžař zkoouší nadleh hčit od zem mě. Pokrčenním rukou znova z zatěžuuje lyži. Cvvičení lze provádět různnou intenzitoou.

Obrázekk 87. Vertikkální pohyb v tlumiči Poznám mka: Pří jízddě se tento prvek p odehrrává předev vším v příprravě na novvý oblouk (k konec jednooho až začáttek nového oblouku), kdy docházzí ke změněě hran. V jeednotlivých fázích oblo ouku je tlum mič různou silou stlačoován a uvoolňován. Běěhem hraněění docházíí vlivem oddstředivé sííly ke stlaččení tlumiče, během přeechodu z obblouku do obblouku doch hází k jeho uvolnění a pprodloužení. 98 8

2) Pohy hyb horní pooloviny truppu v sagitálnní rovině (přředozadní) Cíl: Zattížení a odleehčení lyže posunem těěžiště je důlležité pro spprávné zaháájení a ukon nčení oblouuku. Spolu s náklonem a zalomením m určuje, jeestli bude jízzda smýkanná nebo vyjeetá čistě po hraně. Popis pohybu: p Těllo lyžaře je v základní poloze. Trrup je mírněě předkláněěn a poté zaakláněn. Poodle posedu a fixace v mono-ski, respektive podle výšk ky léze a fuunkčnosti ssvalů, je po ohyb provedden v funkčníchh segmentecch. pouze ve

Obrázekk 88. Předozzadní pohybb Tip: Pokkud je tentoo cvik špatnně provediteelný z důvod du nefunkčnnosti potřebbných svalů,, lze si pom moci zavřenýými stabilizáátory. Kdyžž se chce kllient předklonit, stačí stabilizátory s y nadlehčit. Když se chhce klient zaklonit, z opřře stabilizáttory o sněhhovou podlo ožku před sebou s a nappínáním ruk kou se dostaane narovnááním v zádeech. Poznám mka: Tento druh d pohybu se aplikujje např. při zahájení obblouku, jakoo pozice přii rozjetí vleku, při pohyybu těla doo pozice prro nasedání na lanovk ku. V rámci pokročilé techniky tíímto pohybbem lyžař kopíruje k terrénní změnny svahu. Druhou vaariantou cvviku je přředozadní pohyb p jednním stabilizáátorem. Prootože při tom mto cviku dochází k rotaci r příčné osy rameenních kloub bů, je zařazzen mezi cvvičení v kapitole orientaace – otáčenní.

99 9

Cviky na pohybové prvky techniky jízdy: náklon – zalomení Cíl: Cílem náklonu a zalomení je snížit těžiště těla, naklonit lyži na hranu a nastavit tělo lyžaře v oblouku tak, aby se co nejefektivněji vyrovnávalo se silami, které na něj působí. Cvičení jsou nadstavbou v technice, viz popis techniky. Popis náklonu: Osa ramen a pánve je rovnoběžně. Pro docílení náklonu je potřeba mírně uklonit hlavu z kopce, přitlačit vnitřní rameno k páteři, přitlačit lopatku k páteři. V pánvi není třeba dělat nic. Umístit stabilizátor diagonálně do strany pro zvětšení opěrné báze. Popis zalomení: Osa ramen a pánve není rovnoběžně jako při náklonu. Postavení v bederní páteři ovlivňuje poloha pánve, tzn. poloha dolních končetin umístěných v mono-ski. K zalomení v bederní páteři dojde odtlačením hlavy od svahu, přitlačením vnější lopatky, přitažením lopaty kyčelní k žebrům, zatlačením vnějšího ramene a uvolněním vnitřního. Průpravná cvičení: 1) Pohyb horní poloviny trupu (zalomení v hrudní páteři, úklon) Cíl: Aktivita trupu, která vede ke změně osy ramen a k zaoblení hrudní páteře. Tento pohyb vede k zalomení, to je přiklonění boků ke svahu, a společně s protirotací ramen na konci oblouku k orientaci ramen do oblouku. To vede k lepšímu a snadnějšímu zahájení nového oblouku. Popis pohybu: Lyže zůstává na ploše. Stabilizátory jsou na zemi. Lyžař úklonem v hrudní páteři naklopí ramena ke straně a přenese váhu ke stabilizátoru.

100

Obrázekk 89. (vlevvo) Poloha těla při jízzdě šikmo svahem a při p zahajovvání oblouk ku (Snowspport Austria,, 2007) Obrázekk 90. (vpravvo) Pohyb horní h poloviiny trupu vee frontální roovině hyb pánve doo strany (zaalomení v beederní páteřři) 2) Pohy Cíl: Akktivita trupuu, která vedde ke změnně osy pánv ve vůči ose ramen a k zaoblení bederní b páteeře. V praxi vede k zaloomení, přikllonění bokuu ke svahu. Popis pohybu: p Lyžžař přenesee váhu na jeden stabillizátor a spuustí bok poomalu k této o straně. Lyži L postaví na hranu.

Obrázekk 91. Nácvik zalomení v bederní páteři p 101

mka: Častouu chybou v praxi je, žee se lyžař naklápí do oblouku o hlavvou a rameeny, tedy krrční Poznám páteř je ohnuta směěrem do obblouku (konkávně) a vn nitřní ramenno je níže. T To má za náásledek ohnnutí páteře na n druhou stranu s než je j správně nebo n docháází k prohnuutí páteře ddo tvaru „S““. Chyba veede k odtlaččení boků od svahu, vnnitřní hrana není přitlaččena k podlložce, lyže ssmýká. Stáv vá se, že lyyžař může přřepadnout ze z svahu dollů.

Obrázekk 92. Špatnéé postavení hlavy, příčnné osy rameenních klouubu vůči polloze pánve

Poznám mka: Je velicce důležité, aby jezdecc cítil rozdíll mezi pohyybem boků ddo stran a pohybem p truupu ke stranně. Jsou to dva d rozdílnéé průpravné cviky s růzzným efekteem (mají opodstatnění v technice). 3) Pohy hyb těla do strany s (nákllon): Osaa otáčení je umístěna ve v vázání lyže. Otáčeníí probíhá poouze k vnější soustavě.. V páteři není n žádný pohyb, p osa ramen r a pánnve je rovnnoběžně, v krční k páteři dochází k lateroflexi vně z oblouuku (poslednní krční obrratel je vodoorovně). Lyyže se cvičen ním postavíí na hranu. Cíl: Náccvik náklonnu, přiklonění těla ke svvahu.

Obrázekk 93. Nácvik náklonu

102 2

Cviky na pohybové prvky techniky jízdy: orientace – otáčení Cíl: Cvičení jsou nadstavbou v technice, viz popis techniky. Prvek orientace se odehrává ve fázi ukončení oblouku. Poloha orientace je přípravou na nový oblouk. Ukončení oblouku je charakterizováno zastavením pohybu těžiště těla lyžaře směrem dolů, dopředu a dovnitř oblouku. Tím je přerušeno další zvyšování hranění a zatížení lyží. Lyže se pohybují obvykle šikmo svahem. Prvek otáčení provádí lyžař během vedení oblouku (tělo sleduje směr jízdy) v poloze mírné protirotace. Cílem fáze vedení je lepší vedení lyží, kontrola odstředivé síly a kontrola poloměru zatáčení. Na linii oblouku se odehrává z místa před dosažením spádnice až k přípravě na nový oblouk. Cílem otáčení je nastavit tělo před spádnicí do polohy (společně s posunem těžiště dopředu) tak, aby mohlo dojít (společně se zalomením) ke zvyšování hranění a kolmého tlaku do lyže. Popis orientace: Pro orientaci je důležité nasměrování pohledu směrem k novému oblouku, rotace hlavy, rotace ramen, deprese lopatky se současnou retrakcí na jedné straně. Příčná osa kyčelních kloubů je neměnná, vždy kolmá na směr jízdy. Popis otáčení: Udržet polohu hlavy rovnoběžně se svahem, tj. lateroflexe v krční páteři (tlačit hlavu (ucho) na vnější rameno). Hlava se nedívá ve směru lyží, ale je od směru jízdy odkloněna. Vnější ruka je přitlačená k tělu. Protrakce vnitřní lopatky spojená s rotací dolního úhlu. Cvičení jsou nadstavbou v technice, viz popis techniky. Průpravná cvičení: 1) Rotace hlavy ke straně: 2) Rotace ramenní osy: •

Vysunutí jednoho stabilizátoru vpřed

•

Otočení trupu vůči mono-ski o 90 stupňů

3) Pracovat s osou ramen – zvedat a zatlačovat rameno.

103

Obrázekk 94. Rotacee hlavy Obrázekk 95. Vytažení za jedníím stabilizáátorem dopřeedu

Obrázekk 96. Otočení trupu vůčči mono-skii o 90 stupň ňů

Obrázekk 97. Otočení trupu vůčči mono-skii o 90 stupň ňů

Poznám mka: Průpraavné cviky na n otáčení jssou zahrnuty ty mezi cvikyy ve frontállní i sagitáln ní rovině.

104 4

Cvičení na stabilitu Mezi cvičení na místě lze také zařadit cviky na stabilitu. Cíl: Působit na rozvoj rovnováhy a vnímání polohy a jednotlivých segmentů těla. Trénovat cit pro hranu a plochu lyže a získat lepší přehled o posunu těžiště do stran a dopředu, dozadu. Průpravná cvičení: Jsou většinou prováděné pohybem horních končetin se stabilizátory a drobnými stabilizačními pohyby trupového svalstva. 1) Příprava stabilizátorů na odpichování a na jízdu (sklápění a uvolňování pojistky). 2) Natahování za stabilizátorem do různých směrů. 3) Nadzvedávání stabilizátorů do různých poloh. 4) Posouvání jednoho nebo obou stabilizátorů. Cvičení se zavřenýma očima: 1) Pohyby hlavou ve všech rovinách, především rotace, lateroflexe a „stranové kývání“. 2) Pohyby v trupu v sagitální rovině. 3) Přenášet váhu na pravý a levý stabilizátor. 4) Naklánět trup do stran při zatížení obou stabilizátorů. 5) Naklánět trup do stran, ale váha je na jednom stabilizátoru. 6) Vysouvat stabilizátor a rotovat osu ramen. 7) Pracovat s osou ramen – zvedat a zatlačovat rameno.

105

Obrázekk 98. Nácvik stability

106 6

5.2.1.9 Cvičení v pohybu Cíl: Přemisťování a překonávání vzdáleností spojených s lyžařskými přesuny, zlepšit manipulaci s mono-ski a se stabilizátory. Terén: Kvůli sníženým nárokům na sílu a rovnováhu, zahajujte na rovině a upraveném terénu. Poté pokračujte na mírném sklonu. Popis cviku: Obraty jsou cvičení, která umožňují změnu směru. Lze cvičit jak se zavřenými, tak otevřenými stabilizátory, ale v praxi se otevřené stabilizátory k přesunům nepoužívají. Zavřené stabilizátory jsou pro mobilitu na mono-ski lepší, protože se nesmýkají a jsou delší. V praxi se aplikují jak na rovině, tak ve svahu. Obraty na rovině se používají např. mezi parkovištěm a vlekem, posouvá se ve frontě na vlek, nastupuje díky jejich realizaci na vlek a překonává ploché části sjezdovek a terénní nerovnosti. Ve svahu se používají např., stojí-li lyžař bokem ke svahu a chce se rozjet, při odpichování se současnou změnou směru jízdy, vpřed i vzad. Lyžař může obrat dosáhnout sunem lyže po podložce i zdvihem. Průpravné cvičení: 1) Pohyb dopředu a dozadu 2) Obrat 3) Kombinace obratů a pohybu vpřed a vzad

107

1) Pohyb dopředu a dozadu Pohyb dozadu je snazší než pohyb dopředu. Při přesunech na rovině mu dopomáhejte k udržení základní rovnováhy. Při přesunech dopředu dodávejte dopomoc zezadu uchopením zádové opěrky nebo hrazdy. Při přesunech pozadu uchopte klienta za dolní končetiny nebo za stupačku. Vpřed Lyžař umístí stabilizátory v oblasti kyčelních kloubů, zatlačí proti podložce směrem vzad a odráží se za tělem.

Obrázek 99. Pohyb vpřed bez nadlehčení a s nadlehčením

108

Vzad V poloze mírného záklonu trupu postaví lyžař stabilizátory co nejvíce dozadu za tělo. Stabilizátory jsou více od těla, horní končetina je pokrčena v lokti. Pohyb lze rozdělit na práci paží a práci trupu. Z výchozí pozice zatlačí do stabilizátorů až do natažených rukou. Tím se posune vzad.

Obrázek 100. Pohyb vzad bez nadlehčení a s nadlehčením

Poznámka: Při funkci trupových a břišních svalů lze pohyb následovat předklonem trupu a prodloužit tak působení na stabilizátory. Po odstrčení vrátí lyžař ruce a trup do původní polohy a pohyb opakuje.

109

2) Obraty přestupováním: •

Okolo středu lyže

•

Okolo špičky přestupováním „přívratem“

•

Okolo patky lyže přestupování „odvratem“

Obrat okolo středu: Tento obrat je nejjednodušším způsobem. Provádí se odlehčením celé lyže a otáčením kolem osy procházející středem lyže a těla. Stabilizátory umístí lyžař vedle sebe ve větší vzdálenosti od lyže. Obrat provede rotací trupu na jednu stranu za současného přenesení váhy na stabilizátory a vzporu o ně. Obraty jsou v malém rozsahu a pomalejší. Druhá varianta obratu okolo středu lze provést tak, že lyžař umístí jeden stabilizátor před těžiště a druhý za něj. Přední stabilizátor je nakloněn mírně vzad, zadní je položen na kolmo nebo mírně vpřed. Rotaci trupu vzniká v břišním lise předpětí, které vzporem do stabilizátorů v opačném směru než jsou umístěny, způsobí točení do požadovaného směru. Tato varianta je náročnější na rovnováhu, funkčnost a sílu horních končetin a trupu, ale je rychlejší a ve velkém rozsahu. Okolo špičky lyže: Špička zůstává stále na sněhu, stabilizátory jsou položeny na úrovni kyčelních kloubů. Jeden umístí blíže k tělu a ten druhý, ke kterému se přemisťuje je od těla dále. Předkloněním a vzporem na stabilizátorech provádí odlehčením patky posun lyže do strany. Obraty okolo patky: Tento způsob obratu na rovině je technicky a silově nejnáročnější způsob. Špička lyže lze nadzvednou velice těžce, a proto se provádí sunem špičky po zemi. Je to obdobný způsob jako obrat okolo špičky. Aby se podařila nadlehčit přední část lyže, položí lyžař stabilizátory více vpřed a při vzporu se více zakloní. Poznámka: Obraty ve svahu: Obrat okolo patky se používá tehdy, stojí-li lyžař bokem ke svahu a chce se rozjet. Stabilizátor bližší ke svahu předsune vpřed, dolní posune vzad za osu těla. Vzepřením horních končetin, rotací ramen ze spádnice a mírným náklonem těla a mono-ski ze svahu se uvolní hrana lyže a tak dojde k posunu špičky do spádnice.

110

Obrázek 101. Poloha pro rozjezd z vrstevnice

3) Kombinace obratů a pohybu vpřed a vzad Kombinací překonává lyžař vzdálenosti a mění směr pohybu. •

Naučte lyžaře pohybovat se vpřed a vzad s odlehčením lyže.

•

Dalším cvikem je v nadlehčení změnit postavení lyže z linie a zatočit.

•

Přejděte s nácvikem do svahu. Stejným principem jako na rovině se klient pohybuje do kopce popředu i pozadu.

5.2.1.10 Jízda na vleku

Obrázek 102. Jízda na vleku Výuku začátečníků je vhodnější zahájit jízdou na vleku, která je snadnějšíJejím cílem je mobilita klientů, která vede ke zvýšení soběstačnosti. Přínosem jízdy na vleku je rozvoj rovnováhy. Tu mohou později cíleně cvičit různým nadlehčováním stabilizátorů a přenášením váhy.

111

Pomy Vleky pro začátečníky bývají většinou pomy, jejichž rychlost je pomalá. Jízda na ostatních pomách je obtížná kvůli větší rychlosti a kvůli prudkému rozjezdu. Uchycení tažného zařízení do talíře vyžaduje větší přesnost a kratší čas na provedení než na kotvách. Tyč pomy musíte nejdříve nadzvednout a potom ze shora zastrčit do oka tažného zařízení mono-ski. Nevýhodou tohoto typu přepravního zařízení je, že se pří uvolnění pojistky tažného zařízení někdy obmotá lanko okolo talíře a klient je stále vlečen za místo výstupu. Kotvové vleky Kotva je vhodnější typ vleku. Pokročilí lyžaři jsou na ní samostatnější, protože jsou schopni na ni nastupovat sami. Její rychlost bývá konstantní a nehrozí problémy při nástupu jako u pomy. Délka lanka navijáku kotvy umožní delší čas na zavlečení kotvy do oka tažného zařízení. Vlekař nebo instruktor nemusí být tolik přesný, protože kotvu jen stáhnete a zastrčíte, je jedno jestli ze shora nebo ze spodu. Kotvové vleky přináší možnost jízdy instruktora vedle klienta. Nejsou postaveni vedle sebe, ale podle délky lanka tažného zařízení mono-ski, je klient v částečném závěsu. Klady této jízdy jsou, že se klientům na strmějších svazích nezvedá špička lyže, v případě šikmého svahu je vlek nestahuje do strany, instruktor získává čas na komunikaci o technice jízdy. Domluva a obecná bezpečnost Klientům vysvětlete základní pravidla chování na vleku, jak se zachovat v případě pádu. Co nejdříve vysvětlete základní pravidla bezpečného chování na sjezdovce. Důkladnou přípravou nejlépe předejdete zbytečným kolizím. Dohodou na pravidlech s obsluhou vleků si ušetříte případné nepříjemnosti. Např. první jízdy, pokud to obsluha vleku dovolí, jede instruktor spolu s lyžařem a zajišťuje rovnováhu, vypnutí pojistky tažného zařízení. V průběhu výuky klientovi postupně snižujte poskytovanou dopomoc s nástupem na vlek, jízdou na vleku a s výstupem. Předem zjistěte charakter vleku a zajistěte místo výstupu z vleku. Jeden instruktor zajistí nouzové tlačítko, kterým lze vypnout vlek, pokud vlek nemá při výstupu vlastní obsluhu. Druhý instruktor čeká na konci vleku a má za úkol zajistit místo výstupu při pádu klienta. v případě, že zablokuje místo přijíždějícím lyžařům nebo že se lyžaři nepodaří vyháknout lanko tažného zařízení z talíře pomy nebo kotvy. Pokud není výstup personálně zajištěn, tak jede instruktor před klientem, aby mu pomohl s výstupem. Terén: Pomalý vlek s mírným stoupáním, s prostorným výstupem do roviny nebo mírně z kopce. 112

Průpravvná cvičení:: Je důležitéé, aby si klieenti před vlastní jízdouu vyzkoušeli průpravnéé činností. 1) Insttruktor taháá nebo tlačíí lyžaře po rovině, r ve vrrstevnici a do d kopce. 2) Náccvik obratů pro nasměrrování lyže do stopy vleeku 3) Náccvik rovnovváhy 4) Náccvik a načassování výstuupu 5) Náccvik polohy stabilizátorru při výstup upu z vleku 6) Náccvik vystupování pomoocí pojistkyy. Palec je zastrčen do očka pojisttky sloužícíí k vypnutí závěsného zařízení. K uvolnění u jee nutno zaatáhnout zaa pojistku směrem dozzadu a dolů.. Obrázekk 103.Průprravné cvičenní jízdy na vleku v Poznám mka: Vypínaací systém Brojírovy mono-ski m funguje f jinaak. Je na kuuličku, kterrá je na koonci lanka a je zastrčenna do trubkyy rámu, kdee je pojistko ou chráněnaa a drží při jjízdě na vleeku. Stlačenním pojistkyy se kulička uvolní a tím m se uvolní vypínací zaařízení. Jízda naa vleku na 3 samostatnéé časti. •

nástuppu na vlek

•

jízdy na n vleku

•

výstuppem z vleku

Popis nástupu na vlek: v S plnou dopomocí: Lyžaře přitlačte doo prostoru k nastupováání a obraťtte ho špičkouu nahoru. Vlekař V neboo vy mu zaháknete kotvu k nebo tallíř pomy doo závěsného zařízení.

Obrázekk 104. Nástuup na vlek s plnou doppomocí 113 3

S částeččnou dopom moci: Lyžař see k vleku doopraví sám, sám se otoočí špičkouu nahoru ve směru jízdyy. Může takké připraviit oko tažnéého zařízení. Vlekař nebbo instrukttor mu pouzze zahákne kotvu k vlekuu.

Obrázekk 105. Nástuup na vlek s částečnou dopomocí Samostaatně: Někteří lyžaři nepotřebují dopomoc při nasedání na n kotvu. Saami se otoččí šikmo do o směru jízdy, jednou rukou přippraví oko tažného zařízení, z drruhou rukoou chytnouu kotvu a zavlíknou ji. V okam mžiku rozjetíí sklopí stabbilizátory doo polohy prro jízdu.

Obrázekk 106. Nástuup na vlek samostatně s 114 4

Popis jíízdy na vlekku: Lyžař jee celou jízduu v základnním postavenní a stabilizzátory vyrovvnává případdný pád do strany.

Obrázekk 107. Jízdaa na vleku s dopomocí instruktora Obrázekk 108. Jízdaa na kotvovéém vleku vee dvojici Poznám mka: Jízdu mohou m kom mplikovat sttopy vyjeté ve sněhu. Lyže najížždí na hrany y stopy a drží d v ní. Too zvyšuje náároky na straanovou rovnnováhu a ak ktivitu hornních končetinn a trupu. U někteerých typů vleků docchází při roozjezdu k trrhavým pohhybům (pruužinové po omy), které se přenášejjí na lyžařee. V těchto případech se klient umístí u stabiilizátory více dopředu u a do strann a připravíí se na vyrovnávání věttších výkyvvů těla. S přibývvající stabillitou na vleeku můžetee klientovi vymyslet několik n cvikků na rovno ováhu, přennos váhy a uvědomění u si skluzu. Popis výýstupu z vleeku: Popis pohybu: p Naa konci vlekku se kliennt snaží zato očením opuustit co nejrychleji pro ostor výstuupu. Začáteččníci mají s vybočením m ze stopy a s opuštěním m prostoru problémy. V okamžiku u, kdy je lyyžař ještě v tahu t vlekem m, provádí jedním j stabbilizátorem pohyb do strany a snnaží se vych hýlit ze směru tahu a druhou d rukoou současněě provádí vypínání. v Po o uvolnění vybočí ješttě více do strany s a opuustí prostor. Pokud je místo m výstuupu na rovinně nebo z kopce k je výsstup snazší. Pokud je výstup v z vleeku v kopci,, nezvládajíí klienti vyybočit do rooviny nebo vrstevnice a začínají couvat. V tento t okam mžik zachyťte klienta a pomožte p m přetočit se mu s do vrstev vnice. Nebo klient umísstí stabilizáttory za těloo na hranu lyyžiček otoččených o 455° a tím see zabrání ro ozjetí monoo-ski dozaduu. Jednoduššeji se to dělá d instrukttorovi, kterýý nemá lyžee. Poznám mka: Zdatněější jedinci se s raději vyypínají tak, že se přitáhhnout za kootvu a vyhááknou ji z oka. o Potom se s nasměrují a pustí do požadovanného směru.

115

Obrázek 109. Výstup z vleku pomocí poutka vypínacího zařízení (na opačné a stejné straně jako je směr výstupu)

Obrázek 110. Výstup z vleku přitažením ke kotvě

Obrázek 111. Výstup z vleku přes pojistku

Poznámka: Kromě výstupu popředu existuje ještě výstup pozadu. Aplikuje se při výstupu na prudkých svazích. Tedy jen u zkušených lyžařů. Po vypnutí se lyžař dostane do vrstevnice tak, že couvne do zatočení. Potom se teprve rozjede vpřed. 116

5.2.1.11 Jízda na sedačkové lanovce

Obrázek 112. Jízda na sedačkové lanovce

Jízda na sedačkové lanovce se zdá být jednodušší než jízda na vleku, ale není tomu tak. Na vleku může být lyžař plně soběstačný (jen výjimečně se najdou vleky, na kterých potřebuje výraznou asistenci), naproti tomu je mnoho lanovek, kde je nasedání i vysedání velice komplikované a vyžaduje silnější dopomoc. Jen zdatnější lyžaři si mohou dovolit jezdit na lanovce sami. Zajištění bezpečnosti na lanovce není tak organizačně náročné. Přesto je třeba domluvit se s obsluhou na charakteru nastupování a vystupování. Lanovka má své pozitiva, jako je odpočinek horních končetin a trupu, lepší komunikace s instruktorem, možnost svačiny a vyřízení si telefonů. Zápory pro začátečníky převažují. Poloha na lanovce je pro ně stresující. Nástup i výstup je obratnostně náročnější. Nástup bývá často krátký a hrozí tam nepříjemný pád. Některé lanovky mají zrychlující umělé pásy, na kterých je udržení rovnováhy těžší. Výstup vyžadující mírný seskok je třeba obratnostně načasovat. Pokud klient nasedne mezi stupačky lanovky, tak je hrazda tlačí do nohou. Konstrukce mono-ski trhá potah sedaček. Nástupní cesta k lanovce, vzhledem k tomu, že mono-ski neprojde turniketem, bývá komplikovanější než u vleku, kde to nebývá problém.

117

Průpravvná cvičení:: nástup nan Před prrvním nastuupováním vyzkoušejte v nečisto. Vyssvětlete klientovi tech hniku a přessný postup nástupu n i výýstupu ze seedačkové laanovky. •

Uvolnnit pojistku mono-ski. m

•

Vyzvednout monoo-ski do násstupní pozicce za pomoccí stabilizátoorů a předkklonu.

•

Zaareetovat pojisttku mono-skki.

Obrázekk 113. Průprava na nástup na lanovvku, pozicee mono-ski

Popis nástupu na sedačkovou s u lanovku: Popis pohybu: p Poodle náročnnosti terénuu na nástu upištích zvoolte počet instruktorů ů k dopomooci. Domluvvte se s obsluhou vlekuu na případné pomoci s nastupovááním a na zzpomalení chodu c lanovvky při nástuupu a výstuupu. Vše poddřiďte subjeektivním po ocitům kliennta. Dopomooc dávejte ve v dvou insstruktorech.. Pokud se domluvvíte s obsluhhou vleku a zaškolíte ji, nebudete potřebovat

takovvý

počet

instruktorrů.

Před

nástupem na nástupišti naa lanovku odjistěte pojistkuu mono-ski. Zádovou opěrku o uvolněte až po nasednuutí na lanovku. Najeeďte s lyžžařem do nástupnního prostooru, stabilizzátory má v poloze určené pro p odpichoování. Obrázekk 114. Nástuup a jízda na n lanovce Ve dvou d nebo s jedním insstruktorem (později to klient uděllá samostatnně) vyzvedn nete mono--ski do násttupní pozice nad úrovveň sedačkyy (u staršícch mono-skki je někdyy při zvedaacím manévvru potřeba přišlápnouut lyži). Monno-ski jsou konstruováány tak, že v poloze prro nastupování drží sam my. k zakloonit, aby see na ní udržeel a Sedačkuu necháte naasunout podd mono-ski.. Po nasednutí musíte klienta 118

P (20088) popisuje 3 možnostii dopomoci při aby bylo možno suundat ochrannné zábradllí sedačky. PSIA nasedánní na lanovkku.

Obrázekk 115. Naseedání na lannovku podle PSIA (Proffessional Skii Instructors oof America, 2008)

Popis výýstupu ze seedačkové laanovky: Vyseedání klade vyšší nároky na stabiilitu, je obtíížné naučit se mechanismy jakým mi se dostatt ze sedačkyy. Popis pohybu: p Poodle charaktteru výstuppu se stabillizátory přeed vystupovváním otev vře do poloohy určené pro jízdu nebo n zůstannou zavřenéé (pokud jee potřeba se s odrazit a odjet z místa m výstuppu). Výstup realizujte v začátcích s dopomocíí. Na horní stanici kliennta vysuňtee tlakem do zad z lanovvky a pomáhhejte mu uddržet rovnovváhu. Před jízdou z kop pce zaaretujte pojistku. Pokuud má lyžařř výstupy s dopomocí dostatečně d zvládnuty, z p přistupte k nácviku po ohybů, kterýými lyžař sáám vystoupíí ze sedačkyy. Jsou dva způsoby z jak k toho dosáhhnout. •

Lyžař nadzvednee pánev naad sedačku tím, že see hodně přředkloní. Lyžař Ly se snnaží s u odstrčit od d okraje seddačky. Spollečně s posu uvnými pohyyby opřením trubky stabilizátoru vřed se s vystrká z lanovky. Zapře Z se o stabilizátory položenéé na sněhové podložcee a snaží se s udržet roovnováhu.

•

Lyžař se snaží ruukama odstrrčit od okra aje sedačky. Madlo staabilizátorů drží d háčkovvým úchoppem a sedaadlo lanovky ky bočním klešťovým k ú úchopem. P Předklonem a posuvnýými pohybby se vystrkáá z lanovky do jízdy příímo.

•

Tessieer stabilizáttory mají zadní trn, o ktterý je možnno se vzepříít a vysunou ut.

119 9

5.2.1.12 Jízda přímo Cíl: Jízda v základním postoji, nácvik regulace rychlosti a dobrzďování, nácvik práce se stabilizátory, příprava pro pozdější oblouky, rozvoj a udržování rovnováhy. Terén: Mírný, dostatečně široký svah, nejlépe s bezpečným nájezdem a dojezdem do roviny. Pomalý vlek. Popis polohy: Hlava je vzpřímená a pohled směřuje ve směru jízdy. Trup je v mírném předklonu. Osa ramen a osa pánve je rovnoběžná. Horní končetiny jsou mírně pokrčeny v loketních kloubech, ramena jsou uvolněná. Poloha stabilizátorů je před tělem v paralelním postavení ve vzdálenosti větší než je šíře ramen, špičky stabilizátorů jsou ve vzduchu, aby jimi šlo brzdit. Váha těla je rozložena mezi lyží a stabilizátory. Pro jízdu je důležité klidné netoporné držení trupu a správný pohyb paží a stabilizátorů. Popis pohybu: Je zřejmé, že jezdec není při prvních jízdách schopen udržet rovnováhu a volit směr jízdy. Proto zezačátku jezděte tak, že držíte hrazdu nebo zádovou opěrku mono-ski a za současného slovního doprovodu dbáte na správné provádění pohybů lyžaře. Výuku začněte natočením lyže do spádnice. V případě potřeby volte směr jízdy, brzděte a zabraňujte pádu. Snažte se o to, abyste se svými lyžemi lyžaři nepletli pod stabilizátory.

Obrázek 116. Jízda s dopomocí a v těsném závěsu za klientem

120

V případě, že lyžař nemá problémy s rovnováhou, tak snižte dopomoc. Za klientem jeďte v těsné blízkosti, buďte připraveni při ztrátě stranové rovnováhy uvést lyžaře zpět do rovnovážné polohy nebo připevněte brzdící popruhy. Tip: Pokud máte k dispozici mono-ski bez hrazdy, klienta přidržujete za zádovou opěrku, doporučujeme pro instruktora kratší lyže. Ty se nepletou klientovi pod stabilizátory a instruktor je na nich pohyblivější a obratnější. Ideální délka je točivá slalomová lyže 155-165cm dlouhá. Průpravná cvičení: Pro jízdu rovně dolů aplikujte cviky s pohybem trupu, horních končetin a zdvihem nebo sunem stabilizátorů. 1) Brzdit, zastavit se, znovu se rozjet Lyžař vysune stabilizátory vpřed, přenese na ně váhu a tlačením do patek lyžiček zpomaluje buďto až do zastavení nebo jen reguluje rychlost. Čím více tlačí lokty směrem dolů, tím je větší zahranění lyžiček stabilizátoru a to vede k většímu brzdnému efektu. Vrácení polohy trupu zpět a uvolnění loktů vede k odlehčení stabilizátorů. 2) Různě široká stopa stabilizátorů a vliv šíře základny na rovnováhu 3) Natáhnout se za oběma stabilizátory dopředu a zpět Zatěžování lyží v předozadním směru. Tento cvik slouží jako průprava pro posun těžiště během vedení a ukončení oblouku. Pokud to jezdci nejde aktivně, ať zkusí brzděním dostat horní část trup dozadu (tlak, který působí brzděním na ramena směrem dozadu přenést i na páteř a narovnat se tak v zádech).

Obrázek 117. Předozadní pohyb trupu

121

4) Otáčet hlavu do stran z kopce a zpět 5) Zatáhnout jeden stabilizátor a zpět 6) Opakovaně zvedat horní rameno a přitlačovat spodní lopatku k páteři Cílem cvičení je rotace ramen a uvědomění si pozice ramen, kterou budete jako protirotační princip vyučovat v kapitole nácviku oblouků. 7) Vytáhnout se krátce za jedním stabilizátorem a zpět Cílem cvičení posun těžiště a změna zatěžování lyže. 8) Zvednout jeden, pak druhý stabilizátor 9) Snaha nadzvednout oba stabilizátory a jet bez jejich opory Těmito dvěma cviky působíme na rozvoj rovnováhy, pocitu skluzu, zrychlení a citu pro plochu lyže. Také působíme na odbourání strachu.

Obrázek 118. Zvedání stabilizátoru Obrázek 119. Zvedání obou stabilizátorů Obrázek 120. Vytahování se za jedním stabilizátorem

122

5.2.1.133 Jízda šikkmo svahem m

Obrázekk 121. Jízdaa šikmo svahhem (Snow wsport Austrria, 2007)

Cíl: Jízzda v základdním postojji při jízdě šikmo svah hem, nácvikk regulace tlaku do hrrany, regulaace smýkánní a hranění, nácvik prááce se stabiilizátory, ro ozvoj a udržžování strannové rovnov váhy, přípraava pro pozdější obloukky. Terén: Mírný, M dosttatečně širokký svah, s bezpečným b nájezdem n a dojezdem. Popis polohy: p Staabilizátory jsou j před tělem, t rovn noběžně s lyží, l slouží k udržován ní rovnovááhy. Lyžičkyy stabilizátoorů jedou poo horních hranách. h Horní stabilizáátor je mírnně předsunu utý. Osa ram men směřujee mírně z koopce ze svaahu. Pánev a bederní páteř p je přikkloněna ke svahu. Hlaava a trup jssou odkloněěny od svahhu. Tím vznniká plynullé zaoblení páteře a přřenos váhy na horní hranu h lyže bez b rotační složky, tj. bez b smýkáníí.

Obrázekk 122. Jízdaa šikmo svahhem s dopoomocí a bez ní Popis pohybu: Jízdda se vyznaččuje tlakem m do horní hrany, h tlak vzniká v přikloněním pán nve ke svahhu a mírným m odkloněníím ramen v opačném směru. Kliient nacvičuuje rovnováhu v záklaadním postooji, protože požadavkyy na stabilitu jsou při jízdě na hraaně vyšší neež při jízdě na ploše ly yže. Dopom moc s udrženním rovnovváhy, případdně s regulaaci smykového proveddení poskytuujete fixací přes zádovvou 123 3

s o plynuléé provedeníí pohybu s jízdou j na hhraně a limitujte smýkaavý opěrku nebo hrazddu. Snažte se n cit pro hrranu. průběh s důrazem na

m Obrázekk 123. Zaháájení obloukku z jízdy šiikmo svahem Průpravvná cvičení:: 1) Brzddit, zastavit se, znovu se s rozjet 2) Natááhnout se zaa oběma staabilizátory dopředu d a zpět zp 3) Opaakovaně odllehčovat a zvedat z horníí stabilizáto or nahoru a vřed 4) Otáččet hlavu sm měrem z koppce a zpět 5) Opaakovaně zveedat horní raameno a přřitlačovat sp podní lopatkku k páteři 6) Zatááhnout spoddní stabilizáátor dozadu a zpět spollečně s rotaccí lyžičky sttabilizátoru z kopce 7) Vytááhnout se zaa horním staabilizátorem m a zpět 8) Reggulovat smýkkání a hraněění 9) Sesoouvání šikm mo svahem

Obrázekk 124. Otáčení hlavy sm měrem z koopce a zpět, zjišťování změny z vlivuu polohy naa další segmennty

124 4

Obrázek 125. Zvedání horního stabilizátoru nahoru a vpřed

Obrázek 126. Zasunutí spodního stabilizátoru Obrázek 127. Vysunutí jednoho stabilizátoru vpřed v průběhu oblouku

5.2.1.14 Nácvik techniky zatáčení Smykový oblouk má i přes tendence ve sjezdovém lyžování v metodice svoje nezastupitelné místo. Regulovaná jízda vede ke snazšímu pochopení správného postavení jednotlivých částí těla při zatáčení. Vynechání tohoto oblouku vede k tomu, že klienti neumí kontrolovat rychlost svoji jízdy a bezpečně zastavit. Cíl: Naučit zahájení oblouku ze svahu se současným přehraněním a natočením lyže ke spádnici. Terén: Středně strmý, dostatečně široký upravený svah s bezpečným nájezdem a dojezdem do roviny. Popis pohybu: Je zřejmé, že lyžař není při prvních jízdách schopen udržet rovnováhu a volit směr jízdy. Proto ze začátku jezděte tak, že držíte hrazdu nebo zádovou opěrku mono-ski a za současného slovního doprovodu dbáte na správné provádění pohybů lyžaře. V případě potřeby volte jako instruktor směr jízdy, brzděte a zabraňujte pádu. Snažte se o to, abyste se svými lyžemi lyžaři nepletli pod stabilizátory. 125

Učební tipy: •

Před jízdou se domluvte s klientem, že budete slovně vést směr jízdy. Později si můžete funkci slovního vedení vyměnit. Od začátku se snažíte jako dvojice o to se co nejvíce sehrát.

•

Velkou pozornost při nácviku oblouku věnujte správnému postavení hlavy, příčné osy ramenních kloubů, poloze vnitřního ramene a lopatky. Nedostatečné procvičení těchto poloh má za následek výrazné zpomalení procesu výuky carvingového způsobu zatáčení.

•

Pro kvalitní ukončení smýkaného oblouku začátečníků je nutno přenést těžiště těla nad lyže (orientací ramen do údolí) a mírně dozadu. Pokud lyže nedostane včas tyto dva impulsy a zůstává postavena na hraně, tak má stále tendenci zatáčet a přetáčet se směrem ke svahu.

Poznámka: Jednotná terminologie znamená lepší přenositelnost klientů mezi instruktory a lepší návaznost pro výuku pokročilých. Jasnost v terminologii a pochopení udělovaných instrukcí k prováděnému pohybu zvyšuje efektivitu a čas strávený vysvětlováním na svahu. Průpravná cvičení: 1) Jízda šikmo svahem, zatáčka ke svahu, zastavit do kopce V přípravném oblouku lze rozeznat fázi jízdy šikmo svahem, nasazení oblouku ke svahu, oblouk, zastavení do kopce (instruktor je v dostatečné blízkosti, aby po zastavení korigoval polohu lyžaře do vrstevnice). Začínejte ze základního postavení ve vrstevnici. Nechte lyžaře zatáčet tak dlouho až zastaví špičkou do kopce. Jezdec využívá důsledně toho, co se naučil při jízdě šikmo svahem (viz. popis jízdy šikmo svahem). Při jízdě šikmo svahem vysune horní stabilizátor stranou a pokusí se mírně zatížit lyži posunem těžiště ke svahu. Lyže tímto impulzem začne zatáčet až do úplného zastavení.

Obrázek 128. Oblouk ke svahu samostatně (upraveno podle Snowsport Austria, 2007) 2) Oblouk ze spádnice 126

m výuky je nácvik n obloouku ze spáádnice. Lyžaař zaujme zzákladní posstavení otoččen Dalším stupněm m do údolí (po ( spádnici). Do tohooto postaven ní mu musítte pomoci. Tato situacce je ztížena o směrem zahájenní oblouku, kdy k jezdec musí překloopit lyži naa hranu, kterrá jede po pploše. Oblouk je delší, ve větší rycchlosti a půůsobí v něm větší odstřeedivá síla. Oblouk O ukonnčete zastavvením do prrotisvahu.

Obrázekk 129. Obloouk ze spádnnice s dopom mocí 3) Obloouk lyže přees spádnici s přehraněnním Ze záákladního postavení p prro jízdu šikkmo svahem m otočí hlavvu z kopce, zasune mírrně stabilizáátor s vyrotoováním lyžičky z kopcee, zatlačí sppodní ramen no dolů. Tím m iniciuje přřenesení těžžiště z oblouuku nad lyžii a zahájeníí oblouku. Vysunutím V spodního sttabilizátoru do strany zzíská lyžař větší v základdnu pro opooru. Přenesením váhy nad n lyži a daalším náklon nem těla do středu obloouku začínáá nový oblouuk.

Obrázekk 130. Reguulovaný oblouk přes sppádnici

127 7

5.2.2 Specializovaná lyžařská průprava na mono-ski Kapitola navazuje na dovednosti získané při všeobecné lyžařské průpravě. Obsahuje průpravná cvičení, která pomáhají lyžařům zlepšit techniku jízdy. Při specializované průpravě instruktor stále opakuje, procvičuje a zdokonaluje veškeré prvky, které se klienti naučili ve všeobecné lyžařské průpravě. Shodné prvky se všeobecnou lyžařskou průpravou nebudeme znovu popisovat. Popsány budou jen prvky, které se ve všeobecné lyžařské průpravě neobjevily. Instruktorům ukazuje nejčastější typy oblouků při výuce začátečníků a popis základních problémů výuky začátečníků.

5.2.2.1 Navazující oblouky

Obrázek 131. Navazující oblouky s dopomocí Začátečníci mají tendenci nejprve k pomalejší jízdě a ke kratším smykovým obloukům. Rychle je pří správné volbě terénu prodlužují a zvykají si na rychlejší jízdu. To je, pokud umí regulovat směr a rychlost jízdy, předstupněm v pokračování výuky na prudším svahu. Střední oblouky jdou většinou mono-lyžařům nejrychleji. Od dlouhých se liší velikostí prvku smyku, velikostí naklopení těla do oblouku, poloměrem a rychlostí. Krátké dynamické oblouky jsou nejpokročilejší dovedností začínajícího lyžaře. Pro výuku se vyžaduje, aby byl jedinec silově a koordinačně vybaven. Cíl: Naučit efektivní vedení oblouku po hraně. Terén: Středně strmý, dostatečně široký upravený svah s bezpečným dojezdem k přepravnímu zařízení (aby se lyže nemohla rozjet příliš rychle a cvičenec neměl strach). Popis pohybu: Pro vedení lyže po hraně je důležité správné postavení páteře (hlavy, lopatky a příčné osy ramenních kloubů vůči příčné ose kyčelních kloubů) a činnosti v popsaných směrech tak jak je uvedeno v kapitole techniky jízdy na mono-ski. Postavení na hranu zajistí náklon do oblouku 128

během zahajování oblouku a zalomení v jeho průběhu. Regulaci tlaku docílí lyžař náklonem vpřed, pro ukončení oblouku je nutno přenést těžiště těla nad lyže a mírně dozadu. Pro lepší přehranění musí dojít k nadlehčení lyže ve fázi přechodu a iniciace oblouku. Orientace těla na konci oblouku nebo protirotační princip ulehčí fázi zahájení. Vysvětlete začátečníkovi co nejdříve jednotlivé fáze oblouku. Vysvětlete, jak oblouk zahájit, vést a ukončit podle získaných informací z kapitoly o technice mono-ski. Oblouky nacvičujte nejdříve s dopomocí: za hrazdu nebo horní okraj zádové opěrky mono-ski. Pokud nemá klient problémy s rovnováhou, nacvičujte lyžování samostatně a pro připadnou regulaci rychlosti na laně. Pokud lyžař zvládá techniku zatočení, nechte zpočátku volbu poloměru zatáčení na něm. Pokud však nezvládá volbu trasy, domluvte se na vedení a převezměte iniciativu se slovním doprovodem.

Obrázek 132. Vedení jízdy mezi oblouky Obrázek 133. Vedení oblouku s dopomocí Obrázek 134. Regulace rychlosti pomocí popruhu (Snowsport Austria 2007) Obrázek 135. Jištění s odstupem

129

Průpravná cvičení: Lyžaři na mono-ski jsou o průpravná cvičení ochuzená oproti stojícím lyžařům z důvodu zapojení horních končetin k procesu udržování rovnováhy. K precizaci techniky se snažte dojít přes instruktáž a názorné ukázky. 1) Správná práce stabilizátorů Práce stabilizátorů v kontaktu se sněhem nebo bez něj má za úkol především stabilizovat trup. Slouží k zajišťování rovnováhy, jako i impuls pro otáčení trupu a pro rytmizaci jízdy celkově. Poloha paží dokáže ovlivnit osu ramen ve všech rovinách, ovlivnit postavení páteře a dokáže posunout těžiště vpřed i vzad. Ideální poloha je proto před tělem, ruce přirozeně natažené. Ve fázi zahájení, vedení a ukončení oblouku je zřetelně vidět práce vnitřní ruky: •

Nejprve mírným zasunutím vzad a rotováním vnitřního stabilizátoru do středu oblouku.

•

Vysunutím stabilizátoru dovnitř oblouku (způsobuje natočení osy ramen směrem do spádnice a využívání protirotačních sil při jízdě v obloucích).

•

Za současného zasunutí vnějšího stabilizátoru a jeho přitlačení k tělu

•

Předsunutí stabilizátorů vpřed před dosažením spádnice.

2) Rychlost reakce Rychlost reakce lyžaře na náhlou změnu podmínek je základní podmínkou rychlejší, pokročilé jízdy. Zastaveni na povel instruktora, kdy začátečník musí prokázat schopnost rychlé a bezpečné reakce, je důležitý prvek každé metodiky v základním lyžování. Jednoduchá cvičení pomáhají zvyšovat rychlost reakce a zlepšují lyžování. 3) Orientace v prostoru Začátečníci mají sklopenou polohu hlavy a sledují terén především před sebou. Jízda je pak plná nervozity a unáhlených reakcí i v nízké rychlosti. Při pohledu dále před sebe mají lyžaři možnost volit trasu s časovým předstihem. Tato časová výhoda jim dává čas na reakci, dává jim pocit bezpečí a může být zásadním rozdílem mezi pokročilou jízdou, plnou lehkosti a začátečnickou jízdou trhanými nesouvislými oblouky. 4) Sesouvání svahem Cílem cvičení je vliv na zjemnění základních postojů a na zvyšování jistoty při sjíždění těžkých terénů. Rovnoměrné sesouvání šikmo nebo dolů svahem probíhá na horní hraně v základním 130

sjezdovém postavení. Přitlačením pánve ke svahu nebo do údolí, přitlačíte nebo povolíte držení horních hran. Sesouvání šikmo svahem: •

Zahajte pomocí pohybu pánve směrem do údolí, který postaví lyži na plochu

•

Delší dobu se sesouvejte šikmo dolů

•

Totéž s výraznějším zatížením

•

Změna mezi jízdou šikmo svahem a sesouváním stranou

Sesouvání stranou ve spádnici: •

Zahajte pomocí pohybu pánve směrem do údolí

•

Kontrolovaně sesouvejte šikmo a ve spádnici s opakovaným zastavením a sesouváním /spojeno s jízdou šikmo svahem/

•

Sesouvejte se v záklonu

•

Krátké sesouvání, vícenásobné odražení, delší sesouvání

•

Sesouvání k vytýčenému cíli

5) Hokejové zastavení Zastavení pomocí prudkého zahranění na horní hraně. Vynikající cvičení využitelné při potřebě rychlého zareagování na nečekanou situaci (nutnosti zastavit). Také je to cvičení na náklon trupu. Zkoušejte jej s narůstající rychlostí. 6) Padající list Lyžař se nakloní dopředu a využije horní stabilizátor k přenesení váhy na špičku. Tím zahájí sklouznutí kolébavým pohybem vpřed. V místě zastavení přenese těžiště zpět do střední rovnovážné polohy. Zatížením zadní části lyže vykoná zatáčku ke svahu pozadu. Pohyb několikrát opakujte.

131

5.2.2.2 Základní typy oblouků při výuce začátečníků Smykový oblouk Základním principem korekce rychlosti jízdy je smykový oblouk, tj. bočný skluz patky lyže. Velikost zpomalení mono-ski v oblouku závisí na délce skluzu a velikosti zahranění. Čím nižší zahranění a kratší délka skluzu, tím menší je korekce rychlosti jízdy. Oblouk s přibrzděním na konci oblouku: Další možností korekce rychlosti je oblouk s přibrzděním, tj. prodloužení jízdy po vrstevnici nebo i mírně proti ukončení oblouku.

Obrázek 136. Oblouk s přibrzděním před dosažením vrstevnice

Používáme pro výraznou regulaci rychlosti především na svazích s velkým sklonem a v těžkém terénu. Jedná se o normální oblouky se zvýšeným brzdivým efektem v závěru. Těžiště se nachází nejníže v momentě ukončení oblouku. Největší brzdivý efekt má takové provedení, kdy se špičky a patky lyží pohybují přibližně ve spádnici a patky se vysouvají ve smyku téměř do vrstevnice. Tímto vyjetím se prodlouží čas, po který mono-ski nezrychluje (při jízdě po spádnici), lyžař má delší čas na přípravu na další oblouk. Obrázek 137. Oblouk s přibrzděním ukončením oblouku hodně do vrstevnice, trajektorie lyže a těžiště (upraveno podle Le Master, 1999)

132

v obblouků do vrrstevnice jee však velicee důležité dbát d na bezppečnost. Sho ora přijíždějjící Při vyjíždění lyžaři nemusí počíttat s tak razzantním zatááčením a hro ozí možnosst přímého sstřetu. Dopo oručuje se, aby a se nad lyžařem neuustále pohybboval instruuktor, který těmto t srážkkám předcháází.

Smýkaný ný oblouk s dřívějším d náárůstem tlakku do lyže: Protii technice oblouku s přibrzděním m stojí mn nohem technickky dokonaleejší forma, kdy je lyžaař aktivní v rámci ukončenní, přechoddu a iniciace obloukku. Snaží se co nejdřívee dostat lyžži do spáddnice, aby mohl m co neejdříve zvýšit tlak t do hraany a tím regulovat r ryychlost. Náásledně končí obblouk pod nižším n úhleem a nižším m náklonem hrany, aby se mu m lépe vykkonával přecchod.

Obrázekk 138. Reguulovaná brzddná aktivitaa před dosažžením spádnnice a okoloo spádnice

Obrázekk 139. Smýkkaný obloukk (Snowspoort Austria, 2007) Obrázekk 140. Nasm měrování lyže co nejrycchleji do spádnice (uprraveno podle Le Masterr, 2009)

133 3

Carvingová vlnovka S přibývajícími zkušenostmi lyžaře jim vysvětlujte pohybové prvky techniky a jejich zapojení v jednotlivých částech výuky. Lyžař se nakloní do oblouku, přehraní a trpělivě čeká na reakci lyží. Snaží se limitovat smyk tím, že nepouští patku lyže do strany. Nepoužívá se mechanismus vzpříčení, při kterém dochází ke smýkání. Již po několika pokusech lze zaznamenat kladnou změnu v technice lyžování. Tato technika navazuje na smykový oblouk v jeho základní formě, kdy zatěžujeme lyži tlakem proti hraně. Jedná se o kreativní hru s vnitřními a vnějšími silami. Dominují zde vnější síly a autokinetika lyží. Lyžař svými lokomočními pohyby horních končetin iniciuje příslušné mechanismy pro zatáčení. Vklonění těla do oblouku je ukazatelem kvality zvládnutého balancování na hranách z oblouku do oblouku. Lyžař se podstatnou měrou podílí pouze na fázi zahájení oblouku, zbytek dotvoří lyže a vnější síla.

Obrázek 141. Ukončení oblouku pod menším stranovým úhlem než u přibrzďovaného oblouku

Carvingový oblouk Další pokračování základního výcviku vidím v důkladné práci s těžištěm těla, vytvoření širší škály zkušeností a pohybových vzorců, kvalitnějším rozborem jízdy v průběhu oblouku a aplikace sportovnějšího pojetí jízdy. V průběhu specializované průpravy opakujeme a procvičujeme vybrané prvky, které jsme nacvičovali ve všeobecné lyžařské průpravě s tím, že se kvalitativně proměňují. Ve specializované průpravě pro nácvik carvingových oblouků nacvičujeme: •

Jízdu po hranách

•

Polohy jednotlivých segmentů těla v průběhu carvingové vlnovky

•

Carvingový oblouk

134

Tip: Chcete-li lyžaře naučit oblouk vyjetý po hraně, jeďte s ním několikrát zachyceni za hrazdu nebo skořepinu mono-ski. Při jízdě vyvíjením tlaku dolů (přes hrazdu nebo skořepinu) nedovolte, aby se lyže dostávala do smyku. Tlačte mono-ski směrem do hrany tak, aby se zařezávala do sněhu. Začátečník bude mít sice pocit, že lyži neovládá a že nedělá to, co chce on, ale získává tak pocit pro jízdu „na hraně“. Poznámka: S výukou začínejte až tehdy, zvládá-li jezdec precizně smykový oblouk. Pokud neumí dobře brzdit, nepostupujte ve výuce carvingového oblouku. Nekvalitní lyže, špatná kondice a velké postižení můžou být kontraindikací řezaných oblouků.

Obrázek 142. Race carvingový oblouk

135

5.2.2.3 Základní problémy výcviku začátečníků Výběr terénu Dle celkového ovládání mono-ski je nutno vybírat vhodný terén. Pro začátečníka, který nezvládá základní dovednosti ovládání mono-ski, je nutné volit terén méně náročný. Jako nejideálnější pro výcvik vozíčkářů je mírný upravený svah končící rovinou či protisvahem (Hruša et al., 1999). Pro začátečníky je vztah k terénu, tj. poznávaní různých terénních forem, velmi důležitý. Pokud opustí výcvikový svah, octne se v jiných poměrech. Správnému chování se v měnících se situacích při sjíždění v terénu sice může naučit, to však vyžaduje čas, zkušenost a trénink. Proto by se měl seznámit s nejdůležitějšími formami terénu. Struktura terénu a vlastnosti sněhu se mění, proto je musí lyžař nacvičovat, aby dosáhl požadované bezpečnosti jízdy. Do vhodnosti výběru terénu je nutno zahrnout i prostředí vleku či lanovky. Důležitá je snadná dostupnost nástupního i výstupního prostoru vleku a lanovek (Ševčík, 1995). Zásadou je nespěchat na výuku a dovolit si jen jízdu na takovém terénu, kde má lyžař svoji jízdu pod kontrolou. Oblouky do vrstevnice jsou nebezpečné (sledovat co se děje vedle nich a nad nimi není možné - instruktor). Je třeba si nechat dostatečně dlouhou a prostornou únikovou zónu. Snažit se předvídat místo a včas snižovat rychlost. Korekce směru jízdy Korekce směru jízdy je jedním z nejdůležitějších principů sjíždění na mono-ski. Lyžař by měl během výcviku dosáhnout takového stupně této dovednosti, aby dokázal v jakékoliv situaci řídit mono-ski dle svého záměru. Korekce směru jízdy je velice spjatá s udržením rovnováhy a korekcí rychlosti jízdy. U začátečníků se nejčastěji objevují dvě chyby: •

První z nich je nedostatečné točení, kdy velikost točení je nízká a mono-ski postupně stále víc a víc směřuje dolů z kopce. Důvodem této chyby jsou malé rotační pohyby vyvolané polohou segmentů těla a rotací stabilizátoru. Impuls točení daný velikostí zatlačení do vysunutého stabilizátoru stranou je příliš malý. Mono-ski nevyužije autokinetiky lyže a setrvává v přímém směru.

136

•

Druhou chybou je naopak přetočení mono-ski. Mono-ski vyjíždí příliš špičkou směrem do kopce a dochází tak k zastavení lyžaře a přerušení plynulé jízdy. Nejčastěji je způsobeno přetrvávajícím impulzem pro točení (ve fázi ukončení oblouku chybí posun těžiště dozadu a nad lyži) nebo špatně nastaveným průmětem těžiště a středem lyže. Obecným problémem jízdy začátečníků je změna přehranění, následována hledáním opory a

postupným zvyšováním tlaku v oblouku, s jeho maximem na konci oblouku. S pozvolným nástupem tlaku je spojeno: zvyšování rychlosti během první poloviny oblouku (otevřený oblouk) a uzavírání druhé poloviny oblouku (s brzným efektem na ve fázi ukončení). Kvůli špatnému nasměrování lyže na konci oblouku se znovu nový oblouk zahajuje hůře a pozvolněji. Nejjednodušším návodem k zatočení je dívat se na konci oblouku do místa, kde chci ukončovat další oblouk. Kromě praktického důvodu kontroly míst, kam míříme, je natočení hlavy impulsem k natočení trupu. Hlava a ramena svými pohyby řídí pohyb mono-ski. Korekce rychlosti jízdy Rychlost je jedním z faktorů, které ovlivňují prožitek z jízdy na mono-ski. Pro začátečníky je její korekce velice náročná. Často je mono-lyžař schopen velice rychle zlepšovat svoji jízdu, a protože nemá zažité prvky lyžařské techniky smýkaného oblouku a brzdění, stává se sám sobě i okolí nebezpečným. Pro její zvládnutí je nutno mít rozvinuté technické dovednosti týkající se udržení rovnováhy a správného postavení segmentů těla a stabilizátorů. Mechanismy, sloužící k regulaci jízdy v oblouku: •

Změna velikosti úhlu hranění lyže a poloměr oblouku

•

Velikost prvku smyku v průběhu oblouku

•

Úhel oblouku neboli ukončení oblouku do vrstevnice, doba setrvání v oblouku

•

Diferenciace (velikost a časování) tlaku na lyži ve vertikálním směru

•

Diferenciace tlaku a posun těžiště k přední, střední či zadní části lyže

137

5.3 Výýsledky anketníh ho šetřen ní 5.3.1 Základní Z ú údaje o in nstruktorrech Ankeetní šetřenní proběhloo formou polostruktturovaného dotazníkuu, přičemžž respondeenti odpovíddali na uzavvřené otázkky č 1.- 5., 8., 10., 12. a 13., otáázky č. 6. a 7. byly ottevřené, u pěti p otázek č. č 9., 11., 14., 1 16. a 17. měli respondenti možnost m vyjáádřit se k ootázce form mou uzavřenné i otevřenéé odpovědii. Otázku č. č 15 hodnnotili respon ndenti pom mocí bodovvého hodno ocení, přičeemž hodnotaa 1 byla miinimum – hodnota h 5 maximum. m Odpovědi od o respondeentů byly zpracovány z do grafů (vvýsečových,, sloupcovýých, pruhovýých). Ankettního šetřenní se zúčastnnilo 30 resp pondentů z řad ř instrukrrorů mono-sski. Základnní údaje o skkupině respondentů zprracovávají ttyto otázky.. 1.

Poh hlaví: Oběě pohlaví jssou zastoupeena 15 respondenty.

2.

Věk k: Průůměrný věk mužů je 299 let, žen 25 let.

3.

Povvolání: Tém měř polovinna tázaných respondenttů jsou stud denti vysokéé školy. Mezi muži se nacházejí n čttyři osooby samostaatně výděleččně činné. Zbytek Z skup piny tvoří zaaměstnanci.

4.

Jak k dlouho see věnujete vyučování v n mono-sk na ki? Tém měř polovinna respondeentů se věnuuje výuce na n mono-skki déle než 3 roky. Dáále je přibližžně stejjný počet těěch, kteří učí dva roky a kteří majíí za sebou první p sezónuu.

5.

Pláánujete pok kračovat v dalších d kurrzech výuk ky lyžování na mono-ski? Vícce než polovvina, 56% plánuje p dlouhodobě pokračovat p v této činnoosti. Čtvrtin na odpověděěla, že neví. n Zbytekk respondenntů plánuje pokračovatt v další výuuce po dobuu studia.

Pláánujete pokračovat v dalších k d kurzech h výuky  lyžováání na m mono‐skki?  Nevíím 27% % Ne 0% 0 Ano, dlouho A odobě 56%

An no, po dobu u  studia 17%

Graf 2. Zastoupení respondenttů v jejich plánech p na pokračování p í ve výuce

138

6.

Kolik dnů roččně odučítee na mono-sski? oce. Insttruktoři mono-ski oduččí průměrněě 12 dnů v ro

7.

Kolika kurzů výuky mon no-ski se roočně účastn níte? Insttruktoří mono-ski se roočně účastníí průměrně 2 kurzů.

8.

Mááte licenci instruktoraa lyžování mono-ski? m 80% % procent táázaných nem má splněný licenční ku urz instruktoora mono-skki.

Máte licenci l insstruktoraa lyžováníí mono-sk ki? 15 10

ANO NE

5 0 MUŽI

ŽEN NY

Graf 3. Zastoupení žen a mužůů, kteří vlasstní licenci instruktora i 9.

Prooč se věnujete výuce lyyžování naa mono-ski? ? 21 instruktořůů se činnosti spojené s výukou věnují v převážně z kladdného vztah hu k lyžováání. Rozzmezí 10-15 instruktoorů se věnuj ují výuce ly yžování na mono-ski kkvůli integrraci sportovvců s těělesným posstižením, seeberealizaci a využití volného v časuu. 5 tázaných respondeentů se věnnuje výuuce kvůli prraxi na vysooké škole. V otevřených o o odpovědích bylo nejčaastěji uváděěno stráveníí času s přááteli vozíčká áři, seznám mení s noovými lidmii, někomu poomoc a při tom si zalyžžovat, nová zkušenost zzaměstnání.

Proč se věnuje ete výucce lyžováání na m mono‐skki?  Brigáda Vztah k lyyžování Využití volnéh ho času Inttegrace TP spo ortovců Úraz v rodině nebo o přátel Praxe vve škole Sebereealizace

Řady1

0

5

10

Graf 4. Zastoupení důvodů ve výuce lyžoování na mo ono-ski

139 9

15

20 0

25 5

10. Věnujete se výuce lyžování jako instruktor? Skoro polovina tázaných dotazovaných respondentů se zároveň věnuje výuce lyžování zdravých. Žádný z respondentů se nevěnuje výuce amputářů (třístopé lyžování). 11. Pobíráte za práci instruktora mono-ski finanční odměnu? 50% procent instruktrorů pobírá příplatky na ubytování, dopravu nebo stravu. 39% to dělá bez finanční odměny a pouze 10% dostává mzdu za každý den svého zaměstnání. V otevřených odpovědích respondenti uváděli, že instruktora mono-ski provádějí v rámci svého zaměstnání. Jeden uvedl, že pracuje na dohodu o provedení práce, odměnu pobírá dvakrát měsíčně. 12. Myslíte si, že je informovanost o tomto sportu dostatečná? 27 instruktorů si myslí, že informovanost o sportu lyžařů na mono-ski je nedostatečná. Pouze tři dotazovaní odpověděli, že neví. 13. Čerpáte informace o lyžování na mono-ski i jinde než na kurzech? Více jak polovina respondentů odpověděla, že nemá odkud čerpat informace o lyžování na mono-ski. 8 respondentů odpovědělo, že informace čerpá osobním kontaktem na absolvovaných z kurzech. 5 respondentů čerpá informace z internetu. Dva respondenti se nezajímají odkud čerpat informace o lyžování na mono-ski. Jeden instruktor odpověděl, že čerpá informace z literatury. Nikdo neodpověděl, že by informace ke své činnosti nepotřeboval.

Čerpáte informace o lyžování na monoski i jinde než na kurzech? Ano – osobní kontakt Ano – web Ano - literatura, časopisy Ne - nepotřebuji Ne - nemám odkud Ne - nezajímá mě

5

8

1 0

Řady1

17 2 0

5

10

15

20

Graf 5. Zastoupení charakteru zjišťování informací o lyžování na mono-ski 14. Setkali jste se v praxi se situacemi, kdy jste si nevěděli při výuce rady a vysvětlení techniky a metodiky by vám pomohlo? 73% dotazovaných odpovědělo, že se setkali ve své praxi se situací, kdy by jim metodické rady pomohly. Nejčastěji uváděnými důvody, se kterými se respondenti setkali: jak naučit lyžovat začátečníka, správná technika zahájení oblouku, brzdění, jaký zvolit typ lyží, každá rada v začátcích je 140

dobrá a je jich potřeba hodně, výuka atypického typu postižení. Na odpověď co by instruktorům pomohlo, odpovídali instruktážní video, literatura. 15. Jak byste ohodnotili vaše vedoucí kurzu? (1 = min. spokojenost; 5 = max. spokojenost) Respondenti považují informovanost o lyžování na mono-ski za velmi nízkou a nejsou spokojeni se zdroji, z kterých by mohli informace čerpat. Hodnotí celkový přístup, komunikaci s vedoucími kurzu a vedení výuky nadprůměrně. 5 instruktorů ohodnotilo odborné znalosti svých vedoucích hodnotou 2 (druhé nejhorší bodové hodnocení).

Hodnocení vedoucích ‐ celkem Celkový přistup Vedení výuky Ped. dovednosti Odborné znalosti Komunikace 0

5

10

15

20

Komunikace Odborné znalostiPed. dovednosti Vedení výuky Celkový přistup Řady5

18

12

8

9

19

Řady4

8

11

13

14

8

Řady3

4

2

8

7

2

Řady2

0

5

1

0

1

Řady1

0

0

0

0

0

Graf 6. Zastoupení bodového hodnocení vedoucích kurzu 16. Zaznamenali jste nějaké zdravotní obtíže vyplývající z práce instruktora mono-ski? Sedmnáct respondentů má zdravotní komplikace formou bolesti zad, dvanáct pociťuje ve spojitosti s výukou únavu, zbytek nemají žádné zdravotní komplikace. V otevřených odpovědích na tuto otázku, nejčastěji odpověděli bolest hlavy, modřiny od kontaktu těla s mono-ski, bolest svalů předloktí, chlad. Únava k lyžování patří, vždy je možnost k odpočinku. 17. Jaké jsou podle vás největší negativa lyžování na mono-ski? 76% respondentů považují lyžování za finančně náročný sport. Finanční náklady považují za největší negativum. Na druhém místě se vyskytuje bezberiérový přístup. Na třetí místo respondenti zařadili nevyhovující lyžařské podmínky v České republice. 141

Mezi doplněná negativa lyžování na mono-ski byla uvedena: nepochopení sportu osob s tělesným postižením, zisky převažující nad ochotou spolupráce s lyžaři na mono-ski, ničení potahového materiálu lanovek.

Jaké jsou podle vás největší negativa lyžování  na mono‐ski?  Neadekvátní přístup obsluhy vleku Bariéry (WC, restaurace…) Problém parkovacích míst v blízkosti vleku Finanční nákladnost Řady1

Nevyhovující lyžařské podmínky Závislost na druhé osobě Žádná 0

5

10

15

Graf 7. Zastoupení odpovědí týkající se negativ lyžování na mono-ski

142

20

25

5.3.2 Anketa hodnotící kapitoly techniky jízdy a metodiky výuky na mono-ski Respondenti hodnotili nejprve techniku jízdy, která obsahovala obecné otázky na téma technika jízdy graf. 8 a konkrétní otázky k technice jízdy graf 9. Výsledky metodiku výuky obecně, hodnocenou respondenty, najdeme znázorněnou v grafu 10, dále metodiku výuky konkrétně v grafu 11. K hodnocení ankety použili bodové hodnocení, přičemž hodnota 1 byla minimum – hodnota 5 maximum. Obě části anket jsou doplněny tabulkami s průměrným bodovým hodnocením techniky konkrétně tabulka 1 a průměrným bodovým hodnocením metodiky konkrétně tabulka 2. Respondenti měli možnost u 3 otázek techniky jízdy otevřených odpovědí. Co se jim na konkrétní kapitole líbí, co by změnili, eventuálně doplnili. Tyto možnosti měli také u 7 otázek metodiky výuky.

5.3.2.1 Výsledky uzavřených odpovědí •

Nejlépe byla hodnocena obrázková dokumentace, respondentům pomohla k pochopení psaného textu (4,71).

•

Detailnost textu hodnotili respondenti průměrným bodovým ohodnocením (4,36).

•

Přesnost textu byla ohodnocena průměrným bodovým hodnocení (4,57).

•

Srozumitelnost a je-li technika jízdy pochopitelná, respondenti ohodnotili nejnižším průměrným bodovým ohodnocením, přesto je ale stále nadprůměrně (3,86).

•

Popsaná technika jízdy byla pro instruktory přínosná a byla hodnocena průměrným bodovým hodnocením (4,57).

143

Technika obecně přičemž 1 = MINIMUM, 5 = MAXIMUM Je obrazová dokumentace dostatečně názorná? Je dostatečně detailní? Je dostatečně přesná? Je pochopitelná, srozumitelná? Plní svůj účel, je přínosná? 0

2

4

6

8

10

12

Plní svůj účel, je přínosná?

Je pochopitelná, srozumitelná?

Je dostatečně přesná?

Je dostatečně detailní?

Je obrazová dokumentace dostatečně názorná?

5

9

2

8

8

10

4

4

9

6

3

4

3

1

2

0

3

0

2

0

1

0

0

0

1

0

0

0

0

0

Graf 8. Bodové hodnocení zpracované kapitoly technika jízdy

Technika konkrétně Pomohla vám fotodokumentace k pochopení … Pomohly vám dílčí znalosti techniky ke zlepšení … Pomohla vám tato kapitola vidět a učit priority …

5

Pochopili jste lépe polohy a pohyby jednotlivých …

4

Vysvětlil vám text dostatečně podstatné …

3

Jsou vám více jasné jednotlivé fáze oblouku?

2

Je vám více jasné zapojování potřebných svalů …

1

Je vám více jasná biomechanika jízdy na monoski? 0

2

4

Graf 9. Bodové hodnocení zpracované kapitoly technika jízdy

144

6

8

10

12

CELKEM / TECHNIKA / KONKRÉTNĚ Je vám více jasná biomechanika jízdy na mono-ski?

4,21

Je vám více jasné zapojování potřebných svalů pro jednotlivé druhy pohybů v průběhu oblouku?

4,07

Jsou vám více jasné jednotlivé fáze oblouku?

4,14

Vysvětlil vám text dostatečně podstatné pohybové prvky při jízdě na mono-ski?

4,07

Pochopili jste lépe polohy a pohyby jednotlivých segmentů těla v různých fázích oblouku?

4,07

Pomohla vám tato kapitola vidět a učit priority techniky?

4,36

Pomohly vám dílčí znalosti techniky ke zlepšení výuky?

4,14

Pomohla vám fotodokumentace k pochopení psaného textu?

4,79

Tabulka 1. Průměrné bodové hodnocení zpracované kapitoly

5.3.2.2 Odpovědi na otevřené otázky kapitoly technika jízdy na mono-ski Z uvedeného textu je patrné, že autor práce závodně lyžoval a v současné době se věnuje trénování mládeže. Jeho práce je pro mě velice přínosná. Nemám co dodat, má erudovanost v problematice nedosahuje autorovy úrovně. Pokud to jde, trochu zjednodušit text (pro mě ubrat odborné výrazy a nahradit českými výrazy). Co se Vám na POPISU FÁZÍ OBLOUKU líbí? V odpovědích se vyskytovaly tyto texty. „Pomohla k lepšímu pochopení obrázková dokumentace, rozdělení fázi oblouku se líbilo, líbí se mi pojmenování fází podle Chevaliera, zjištění totožné techniky zdravých a na mono-ski, popis zapojování svalů při jízdě“. V odpovědích se vyskytovaly proti sobě dva názory. Dobrá srozumitelnost, praktičnost, názornost kapitoly proti názoru, že texty jsou dost vědecké, k pochopení mi hodně pomohly fotky a kreslené obrázky. Co byste na POPISU FÁZÍ OBLOUKU změnili, eventuálně doplnili? K lepšímu pochopení by respondentům pomohl zpracovaný video-manuál, více obrázků s popisky a šipkami. Objevil se jeden názor na to, že by bylo dobré začít popisovat fáze od fáze iniciace. Co se Vám na popisu POHYBŮ SEGMENTŮ V JEDNOTLIVÝCH ROVINÁCH TĚLA líbí? Popis pohybů stanovených segmentů hodnotili jako přehlednou. Dobře jsou vysvětleny úkony potřebné ke správné technice jízdy. Respondentům se líbila fotografická dokumentace s popisem rovin, detailní popis rovin a části těla je potřeba pečlivě sledovat. Co byste na popisu POHYBŮ SEGMENTŮ V JEDNOTLIVÝCH ROVINÁCH TĚLA změnili, eventuálně doplnili?

145

Respondenti by na popisu nic neměnili. Kapitola se jim občas zdála náročná na vnímání (hodně informací, které si je potřeba vžít). Uvedeno bylo, že je těžké rozlišit čistý pohyb v konkrétních rovinách. Co se Vám na popisu PODSTATNÝCH POHYBOVÝCH PRVKŮ líbí? V otevřených odpovědích zhodnotili jako výstižné, s detailním a názorným popisem probíraných cviků a členění textu. Líbil se slovní popis a fotodokumentace. Co byste na kapitole POPIS PODSTATNÝCH POHYBOVÝCH PRVKŮ změnili, eventuálně doplnili? Na popisu podstatných pohybových prvků by nic neměnili.

146

5.3.2.3 Výsledky uzavřených odpovědí •

Fotodokumentace zaznamenala maximální využití lepší představy prováděného cviku (4,93).

•

Detailnost textu hodnotili respondenti přůměrným bodovým hodnocením (4,50).

•

Přesnost textu byla ohodnocena průměrným bodovým hodnocení (4,43).

•

Popsaná metodiky výuky byla instruktory přínosná a byla hodnocena průměrným bodovým hodnocením (4,43).

•

Srozumitelnost a je-li metodika výuky pochopitelná, respondenti ohodnotili společně s fotodokumentací průměrným bodovým ohodnocením (4,93).

Metodika obecně Je obrazová dokumentace dostatečně … Je dostatečně detailní? Je dostatečně přesná? Je pochopitelná, srozumitelná? Plní svůj účel, je přínosná (praktičnost)? 0 Plní svůj účel, je  Je pochopitelná,  přínosná  srozumitelná? (praktičnost)?

2

4

6

8

10

12

14

Je dostatečně  přesná?

Je dostatečně  detailní?

Je obrazová  dokumentace  dostatečně  názorná?

5

13

6

7

8

13

4

1

8

6

5

1

3

0

0

1

1

0

2

0

0

0

0

0

1

0

0

0

0

0

Graf 10. Bodové hodnocení zpracované kapitoly metodika výuky

147

Graf 11. Bodové hoodnocení zppracované kapitoly k mettodiky výukky CE ELKEM / ME ETODIKA / KONKRÉTN K NĚ Byyla v metodicee dostatečná záásoba technickkých cvičení?

4,21

Byyla cvičení dosstatečně vysvěětlena?

4,50

Byyla technická cvičení c efektivvní?

4,43

Jstee schopní díkyy metodice léppe rozeznat čaasto vyskytující se chyby?

4,21

Zryychlila se vašee výuka díky předložené p meetodice?

3,93

Byyli byste schoppni lépe plánovvat výuku na mono-ski pod dle předloženéé metodiky?

4,29

Pom mohly vám díílčí znalosti metodiky m ke zleepšení výuky??

4,36

Pom mohla vám footodokumentace k lepší předdstavě provád děného cviku?

4,86

Je obrazová dokkumentace dosstatečně názorrná?

4,64

Tabulkaa 2. Průměrnné bodové hodnocení h z zpracované kapitoly meetodiky výuuky

5.3.2.4 Odpovědi na otevřen né otázky kapitoly k metodika výýuky jízdy n na mono-ski Co se Vám V na kapiitole NÁCV VIK PÁDŮ A VSTÁVÁ ÁNÍ líbí? Responddenti hodnootili precizzně popsanéé vstávání s názorným vysvětlenním, líbilo se proveddení otočení do vrstevnice a obrázzková dokum mentace, ka apitolu hodnnotili jako vvýbornou prrevenci úraazů. s zdůrazněn ění, jak spráávně lyžaře s mono-skii přetáčet a zmínění šiiroké báze instruktora i p při Líbilo se

148

dopomoci zvedání lyžaře („ocení zejména menší ženy instruktorky, které do pohybu při zvedaní zapojí celé tělo“). Co byste na kapitole NÁCVIK PÁDŮ A VSTÁVÁNÍ změnili, eventuálně doplnili? Instruktoři by zařadit pád na vleku. Objevil se i názor na zjednodušení textu (ubrat odborné výrazy a nahradit českými výrazy) a možná až moc podrobné vysvětlení (stejně se každý instruktor musí zařídit dle individuální situace). Co se Vám na kapitole TRANSFERY DO MONO-SKI líbí? Byla zmíněna přínosnost a praktičnost pro začátečníky, srozumitelnost popsané kapitoly a obrázková dokumentace. Dále přínos pro správný přesun pro asistenty a nápad přesedání do monoski rovnou z automobilu. Co byste na kapitole TRANSFERY DO MONO-SKI změnili, eventuálně doplnili? Zmíněno bylo doplnění o obrázek přesedání z automobilu a rozcvičení asistenta. „Doplnit lze jen, že nasedání ať již do mono-ski nebo do auta z auta a jiné přesuny jsou individuální záležitostí každého vozíčkáře - jako návod ovšem bez připomínek“. Co se Vám na kapitole CVIČENÍ NA MÍSTĚ A V POHYBU líbí? Byla zmíněna důležitost kapitoly s tím, že je dobře, že si našla místo. Kladně popisovali propojení nácviku s výstupem na zdokonalení techniky lyžování, vhodně propojenou obrázkovou dokumentaci s pohybovými prvky. Zaznamenali propojení s praxí u zdravých lyžařů, a že rovnovážná dovednost a její trénink je absolutním základem mono-ski lyžování. Co byste na kapitole CVIČENÍ NA MÍSTĚ A V POHYBU změnili, eventuálně doplnili? Instruktoři by doplnili více obrázků společně s instruktorem. Zmínila bych možnost využití instruktora jako asistenta u cviků začátečníka. Co se Vám na kapitole JÍZDA NA VLEKU A LANOVCE líbí? Kladně hodnotili zpracovanou bezpečnost a výbornou názornost pečlivě zobrazených fotek vlekaře a mono-ski lyžaře při samostatném nasedání na vlek a popis provedení pohybu. Co byste na kapitole JÍZDA NA VLEKU A LANOVCE změnili, eventuálně doplnili?

149

Instruktoři by více zdůraznili rozhození lyžaře při výstupu. Zmíněno bylo zkrácení této kapitoly, ale zároveň doplnění o fígl na pomy (když se jedná o pomu s prohnutou tažnou tyčí, je dobré zavléct talíř tak, aby oblouk pomy směřoval k lyžaři na vleku, tažné lano se nezasekne). Co se Vám na kapitole JÍZDA PŘÍMO, JÍZDA ŠÍKMO SVAHEM líbí? Líbilo se široké spektrum průpravných cvičení, praktické vysvětlení, názornost propojení cviků s technikou jízdy a obrázková dokumentace. Kapitola byla hodnocena jako mírně kratší. Co byste na kapitole JÍZDA PŘÍMO, JÍZDA ŠÍKMO SVAHEM změnili, eventuálně doplnili? Bylo zmíněno věnovat větší důraz na bezpečnost, lepší popis techniky brzdění a udržení rovnováhy. Bylo zmíněno doplnění o fotografie s instruktory. Co se Vám na kapitole NÁCVIK TECHNIKY ZATÁČENÍ líbí? Líbilo se názorné obrázkové zpracování a podobnost s výukou nehandicapovaných. Co byste na kapitole NÁCVIK TECHNIKY ZATÁČENÍ změnili, eventuálně doplnili? Respondenti by doplnili výčet nejčastějších chyb v jednotlivých fázích zatáčení. Více obrázkové dokumentace. Co se Vám na kapitole NAVAZUJÍCÍ OBLOUKY líbí? Líbilo se rozšíření základních postupů u pokročilých lyžařů na mono-ski, popis typických oblouků. Co byste na kapitole NAVAZUJÍCÍ OBLOUKY změnili, eventuálně doplnili? Instruktoři by zlepšili obrázkovou dokumentaci, kapitolu by rozvedli, uvedli by alternativní možnosti a více zdůraznili problémy výuky. Zdůrazněno bylo celkové rozfázovaní oblouků u začínajících lyžařů a doplnit popis o verbálním vedení jízdy.

150

5.4 Diskuse Jízdu vozíčkářů ovlivňuje několik faktorů, které práce rozebírá. Ty nejdůležitější jsou materiální vybavení, tedy lyžařova výzbroj a pohybový aparát v interakci s vnějšími podmínkami. Detailněji se autor věnoval popisu problematiky výzbroje, kineziologie jízdy na mono-ski, biomechaniky jízdy na mono-ski. Zpracovává a popisuje techniku jízdy na mono-ski a metodiku výuky lyžování. Anketním šetřením zjišťuje přínosnost zpracovaného textu. Lyžařská výzbroj Pro vozíčkáře je nedílnou součástí výzbroje personifikovaná skořepina mono-ski, její konstrukce a samozřejmě lyže a stabilizátory. Mono-ski je specializovaná součást výzbroje sloužící ke komunikaci mezi terénem a pohybovým aparátem lyžaře, proto ji lze svou funkcí přirovnat k lyžařské botě stojících. Tak k popisu mono-ski přistupuje i PSIA (2008). Aktivní lyžař by tak proto k tomu měl přistupovat při výběru nebo při pořizování mono-ski. Dbát velký důraz na to, co je potřeba si pohlídat a pořízení mono-ski nepodceňovat. Lyžařská výzbroj je poměrně sofistikovaný materiál, který podléhá vývoji. Bohužel pořízení mono-ski je velice nákladná a za kvalitu je třeba si ještě více připlatit. Pouze s kvalitní mono-ski, ve správně zvolené těsnosti skořepiny a volbou kvalitního tlumiče využije lyžař potenciálu materiálů a svých pohybových dovedností. Správný výběr má obrovský vliv na posed a rovnováhu při sjíždění. Vzniká-li správná fixace těla a rovnováha už zde, není pro její udržení nutné zapojovat další partie těla. Zádová opěrka lze přirovnat ke komínu sjezdové boty. Podle PSIA, 2008 by měla společně s fixačními pásy poskytovat progresivní, přiměřený a vhodně brzděný odpor po dostatečně dlouhé dráze už od výchozí polohy, ale zároveň vlastnost, která je pro lyžaře důležitější - eliminaci postižení. Fixační pásy by měly být tak nízko, aby umožňovaly pohyb dopředu a dozadu a rotační pohyby trupu, ale umístěny tak vysoko, aby poskytovaly podporu tam, kde je potřeba. Kineziologie jízdy na mono-ski Interakce lyžařské výzbroje a pohybového systému lyžaře má zásadní vliv na veškerou lokomoci realizovanou na lyžích. Jednotlivé segmenty těla jsou spojeny kloubním spojením a tvoří složitý kinematický řetězec, ve kterém jsou ve vzájemné silové interakci jednotlivé mechanické triády, které se skládají ze svalů, mezilehlých prvků a segmentů. Páteří pohybují svaly zádové, břišní a krční. Bránice se pohybu a fixace páteře také účastní. Autor si dává ve vysvětlení techniky jízdy a popisu podstatných pohybových prvků za cíl, používat pohyb důležitých segmentů a stanovených částí, ovlivňující správné postavení. Pro objasnění pohybu důležitých segmentů a stanovených částí 151

je popis používaných svalů důležitý. Pro jízdu na mono-ski podle popsané techniky je důležitá správná poloha hlavy, trupu, pletence horní končetiny společně s činností lopatky, pohyby v ramenním kloubu a předloktí. Postavení hlavy a příčných os ramenních kloubů vůči pánvi ve všech rovinách ovlivňují správnou výchozí polohu. Literární prameny Vzhledem k tomu, že k vývoji konstrukcí lyžařské výzbroje dochází neustále a problematika techniky se také vyvíjí, je třeba se pro kvalitní výuku stále zabývat jejím vývojem. V dostupné české literatuře Ševčík (1995), Hruša (1999), Kvasnička (2006) i další diplomové práce popisují techniku jízdy a metodiku výuky na klasických lyžích. Snowsport Austria (2007), PSIA (2008), Oregon adaptive skiing (2004), SFA Temple (2008) tuto změnu podchytili, a i přesto, že se ve shromážděných materiálech nikdo nezabýval rozborem techniky jízdy na mono-ski, tak metodiku výuky aplikují na carvingové lyže. Velkým zdrojem informací, převážně o provedených studií v oblasti carvingového lyžování byla dizertační práce Vodičková (2008) Změna techniky s příchodem carvingových lyží: Carvingová geometrie lyže umožňuje provézt oblouky s kratším poloměrem s minimální úrovní smyku i při podstatně nižší rychlosti. Vyšší autokinetika náčiní se odráží na technice jízdy v obloucích efektivnějším využitím tlaku do hran. Při napojovaných obloucích je nižší ztráta rychlosti vlivem řízeného či doprovodného smyku. Oblouky na klasických a carvingových lyžích se liší svým projevem ve vertikálním pohybu těžiště těla, ale i ve všech horizontálních rovinách - v rovině frontální, sagitální i transverzální. S tím souvisejí i vznikající tlaky do přední či zadní části lyže. „Při oblouku na tradičních lyžích je více vyvíjen tlak na lyži v oblasti pod hlavičkami metatarzů vnější nohy v průběhu celého oblouku“ (Schiefermiiller et al., 2005 in Vodičková, 2008, 77). „Při carvingovém oblouku je v první části fáze vedení více zatížena přední část lyže (tlak vyvíjen pod hlavičkami metatarzů), v průběhu druhé části fáze vedení se projevuje dominantní tlak v oblasti paty“ (Schiefermiiller et al., 2005 in Vodičková, 2008, 77). „Carvingová technika se vyznačuje relativně krátkou fází vedení (vedení lyží od spádnice) a srovnatelně dlouhou fází iniciační. Na tradičních lyžích byla iniciační fáze výrazně kratší než fáze vedení. Přenesení váhy a přehranění je typické pro obě techniky“ (Miiller et a1., 2005 in Vodičková, 2008, 77). „U stojících bylo na tradičních lyžích zjištěno dominantní zatížení ve fázi vedení na vnější lyži. Na carvingových bylo zjištěno zatížení vnitřní i vnější lyže ve všech fázích carvingového oblouku“ (Miiller et a1., 20052005 in Vodičková, 2008, 77). Z těchto vypsaných výzkumů lyžování stojících,

152

zaměřených na sledování změny tlaku se s přechodem z klasických lyží na carvingové, vyplývá také přístup změny k popisované technice na mono-ski. Popis vzniku techniky jízdy na mono-ski: Při popisu techniky bylo s výčtu různých dělení oblouku vybráno rozdělení na 4 fáze s terminologií podle Le Master (2009). Ten dělí oblouk na fázi iniciace oblouku, fázi kontroly, fázi dokončení oblouku a fázi přechodovou. K popisu techniky lyžařskou terminologií byly autorem vybrány tyto pohybové prvky podle Chevaliera (1998). Jsou popsány jako dvojice spolu souvisejících

pohybových

prvků:

náklon-zalomení,

orientace-otáčení,

krčení-narovnávání,

vertikální pohyb. U lyžařů po transverzální lézi míšní je každý lyžař velké individuum. Je zde mnoho možností zapojení potřebných svalů pro naučení se podstatných pohybových prvků. Správná poloha jednotlivých segmentů je nezbytným předpokladem pro efektivní a účelný pohyb, který dokáže akumulovat kinetickou energii důležitou pro získání a regulaci rychlosti, sledování ideální stopy a řešení technických faktorů. Další vývoj navazuje na správný lyžařský postoj. Sjezdové lyžování je sport, ve kterém o účelné poloze a pohybu rozhoduje zakřivení páteře. Poloha páteře tak, jak je popsaná v kapitole techniky, má vliv na vypořádání se s vnějšími silami a nasazení sil vnitřních. Pro udržení správné polohy páteře bylo autorem vybráno několik částí těla, na které se zaměřil i při popisu podstatných pohybových prvků techniky. Pozorováním a praxí bylo zjištěno, že poloha hlavy, poloha ramen (příčná osa ramenních kloubů), poloha pánve (příčná osa kyčelních kloubů), poloha horních končetin se stabilizátory ovlivňují polohu páteře nejvíce a lyžaři se na ně mohou nelépe soustředit jak v rovině boční, tak v rovině frontální a transverzální. I velmi malé, často na první pohled neviditelné pohyby mají speciálně u více postižených lyžařů nebo závodníků velký vliv na celkový projev jízdy. Správná poloha hlavy společně s polohou pletence ramenního a lopatkou (postavení příčné osy ramen) ovlivňuje lateroflexi krční páteře. Postavení příčné osy ramen vůči poloze pánve ovlivňuje lateroflexi hrudní a bederní páteře. To vše ve spolupráci s horními končetinami vede ke správnému postavení. Podle zapojených svalů se vrchol lateroflexe posouvá výše k Th-L přechodu nebo ke krční páteři. Popis vzniku metodiky výuky na mono-ski Metodika výuky jízdy na mono-ski byla autorem sestavena tak, aby splňovala požadavky carvingové techniky. Obecně se metodická řada příliš neliší od metodik pro ostatní lyžaře, cvičení na místě a v pohybu jsou doplněna o nové cviky, které se snaží simulovat techniku jízdy. Osvědčilo se, zařadit nácvik pádů a vstávaní před samostatný výcvik přivyknutí si na lyžařskou výzbroj. Outdoor aktivity jsou napsány tak, aby si instruktoři uvědomili dopad těchto cviků na techniku 153

jízdy. Metodický postup je užitečný především pro začátečníky. Popis techniky jízdy je určen pro pokročilé instruktory, kteří nevědí, jak pokračovat s výukou pokročilých lyžařů. Protože je pro lyžaře na mono-ski omezený počet průpravných cvičení v samotné jízdě, přechází instruktor s klientem přes jednotlivé typy oblouku k technicky pokročilejším možnostem zatáčení. Velkým přínosem je pro čtenáře obrazová dokumentace. Fotografie znázorňují lyžaře při provedení správné techniky jízdy. Metodika je doplněna o mnoho obrázků, které by měli začínajícímu instruktorovi doplnit představu prováděného cviku. Výsledky anketního šetření Napsání práce přivedlo autora k položení si základních otázek, které se týkaly participace instruktorů na výuce mono-ski a zpětné vazby na přínosnost zpracované techniky lyžování a metodiky výuky na mono-ski. Hlavním předmětem práce však toto zjišťování nebylo, mělo poskytnout základní údaje o vzorku instruktorů a pro další vylepšení metodické řady. Je předpokládáno, že až po delší době se ověří, jaká bude přínosnost pro praxi. Polovina tázaných respondentů studují vysokou školu, roli instruktora monoski se věnují převážně z kladného vztahu k lyžování, v menší míře splnění praxe ve škole. Volný čas se snaží trávit výukou svých tělesně postižených kamarádů na mono-ski. Z ankety vyplývá, že by bylo vhodné vyškolit instruktory mono-ski a tím zvýšit procento instruktorů lyžování mono-ski, kteří mohou předávat informace dalším méně zkušeným instruktorům a asistentům. Více jak polovina respondentů odpověděla, že nemá odkud čerpat informace o lyžování na mono-ski než z kurzů. Z toho vyplývá, že by tato práce mohla sloužit instruktorům na mono-ski jako literatura pro techniku jízdy a výuku metodiky na mono-ski, neboť respondenti považují informace o tomto sportu jako nedostačující. Polovina respondentů dostává za práci instruktora mono-ski pouze příplatky na ubytování, stravu a dopravu. 39% respondetů nepobírá finanční odměnu a pouze. Přes to, že respondenti považují informovanost velmi nízkou a nejsou spokojeni se zdroji, z kterých by mohli informace čerpat, hodnotí celkový přístup vedoucích kurzů nadprůměrně. Překvapivě nebyla hodnocena závislost na druhé osobě, když i špičkoví závodní lyžaři, kteří si svými výkony nijak nezadají se zdravími závodníky se bez osobní asistence při přípravě před a po lyžování, i na svahu bohužel neobejdou. Jen někteří jedinci s malým postižením se umí zcela obejít bez dopomoci asistenta, ale i tak jsou občas na svahu nuceni oslovit veřejnost s drobnou dopomocí. Závěrem pro druhou část ankety bylo, že některé části textu nejsou příliš srozumitelné a bylo by dobré se pokusit zjednodušit text, ubrat nebo nahradit odborné výrazy za české výrazy. Celkově byla technika jízdy a metodika výuky hodnocena nadprůměrně. Všechny otázky byly po zpracování odpovědí ohodnoceny nadprůměrně. Nejhůře byla hodnocena srozumitelnost kapitoly techniky. 154

Klíčové pro informovanost instruktorů je spolupráce se zkušenějšími trenéry a instruktory. Největší skupinou jsou asistenti, ty jsou například z řad studentů škol. Rodinní příslušníci a přátelé samotných vozíčkářů, kteří se často výuky na kurzech účastní, nebyli do anketního šetření zahrnuti. Ze zkušeností vyplývá, že průměrný lyžař s povědomím o problematice vozíčkářů se stane užitečným asistentem schopným samostatně vykonávat zodpovědnou práci asistenta během několika lyžařských kurzů (6 až 12 dní). Cílem je použít tento zpracovaný dokument zdokonalování vědomostí instruktorů a asistentů mono-ski.

155

6 SOUHRN Z dostupných pramenů, tykající se lyžování na mono-ski nelze použít žádný dokument shrnující informace potřebné pro výuku nebo zdokonalení vědomostí instruktorů a asistentů mono-ski. Lyžování na mono-ski podléhá několika specifikům. Vedle potřeby speciálních kompenzačních pomůcek, lze sport provozovat jen ve vhodných lyžařských areálech se vstřícným přístupem provozovatele. Klíčové pro realizaci je přítomnost trenérů, instruktorů a asistentů, pro které je tento text určen. Největší skupinou jsou asistenti, kteří se rekrutují z řad studentů škol a rodinní příslušníci a přátelé samotných vozíčkářů. Trvá však dlouhý čas, než se stane užitečným asistentem schopným samostatně vykonávat zodpovědnou práci zkušeného instruktora. Efektivní výuka vyžaduje individuální přístup ke každému vozíčkáři s ohledem na jeho pohybový potenciál. Instruktor musí být schopen pozorováním odhalit chyby v technice jízdy, vysvětlit je a vymýšlet opravné cviky. Své zkušenosti a poznatky obvykle předává asistentům, kteří s jednotlivými vozíčkáři lyžují a informace předané osobním kontaktem následně aplikují. S ohledem na tento fakt bylo cílem práce vytvořit techniku jízdy a metodiku výuky. Pro tvorbu jejího popisu bylo zapotřebí nashromáždit literaturu zabývající se lyžováním stojících a tu využít společně s praxí v oboru pro zpracování témat zabývající se lyžováním na mono-ski. Mezi nejdůležitější faktory, které ovlivňují jízdu na lyžích, patří materiální podmínky, vnější prostředí a pohybový systém člověka. Proto se autor rozhodl sepsat informace o výzbroji lyžaře na mono-ski, zpracovávat jeho kineziologii jízdy a hledat společné prvky v biomechanice a technice lyžování stojících a sedících. Teprve praxe, studium materiálů společně s funkční individualitou každého sportovce bylo možné pozorovat a zkoušet přenositelnost techniky zdravých. I velmi malé, často na první pohled neviditelné pohyby totiž mají speciálně u více postižených lyžařů, nebo závodníků velký vliv na celkový projev jízdy. Správné pochopení problematiky průjezdu obloukem a timing podstatných pohybových prvků lyžaře jsou autorem považovány za zásadní předpoklad pro pochopení výuky jízdy a pro další vývoj klientových dovedností na všech úrovních. Obsahem lyžařských dovedností jsou pohybové akty (pohyb těžiště těla a postavení výše vyjmenovaných částí těla v rovině frontální, sagitální, transversální a ve vertikálním směru) a motorické operace (vedení lyží v oblouku po hranách, zatěžování lyží a velikost hranění v průběhu oblouku, rovnovážné postavení). Na popis techniky jízdy je nahlíženo z pohledu základních rovin a směrů lidského těla. Jako nezbytné východisko pro popis metodické řady výuky lyžování na mono-ski, určené pro instruktory je nutné vycházet z aktuální techniky a lyžařské terminologie. Pro konstruování popisu techniky bylo použito rozdělení na jednotlivé fáze oblouku s členěním podle Le Master (2009). Pro popis techniky podstatných pohybových prvků při jízdě byla použita 156

terminologie P. Chevalier (1998). Lyžař zaujímá v jednotlivých fázích oblouku specifické polohy tak, aby s co nejmenším vynaloženým úsilím co nejefektivněji zatáčel. Tyto pohyby a postoje vykonávané lyžařem jsou podobné pro zdravé lyžaře i lyžaře na mono-ski, přesto byli pohybové prvky popsány podle specifických požadavků kineziologie jízdy na mono-ski. Každý pohybový prvek se odehrává v jiné rovině, náklon – zalomení v rovině frontální, orientace – otáčení, v rovině transversální, krčení – narovnávání v rovině sagitální. V rozboru techniky je popisován i vertikální pohyb spojený s předozadním pohybem trupu. Základem pro správnou techniku jízdy lyžaře je správné postavení páteře a dalších segmentů ve všech fázích oblouku. Pro správné zatížení lyží a využití jejich kinetické vlastnosti je zapotřebí, aby byla v oblouku prohnuta do tvaru písmene „C“. To je důvodem pro zvýšení pozornosti, kterou by měl instruktor nebo trenér věnovat na sledování postavení hlavy, polohy pletence horní končetiny, příčné osy ramenních a kyčelních kloubů ve vzájemné souhře s postavením horních končetin se stabilizátory. Zpracovaná metodika poskytuje instruktorům postup pro výuku s důrazem na preciznost a přenositelnost techniky a terminologie do dalších úrovní výuky lyžování. Toho je využito již při průpravných cvičeních na místě, kde je kladen velký důraz na správné pochopení. Výuka jízdy na mono-ski následuje metodiku výuky stojících lyžařů s tím, že pohybové zákonitosti jsou tvořeny pro nejnižší funkční části těla lyžaře. Základním metodickým předpokladem pro úspěšný začátek lyžování na mono-ski je zvládnutí přesunu z vozíku na mono-ski a zpět a nácvik kontrolovaného pádu tak, aby nedošlo k nechtěnému zranění. Navazujícím krokem vedoucím ke zvládnutí techniky lyžování je nácvik a pochopení základní polohy a pochopení poloh stanovených segmentů těla tak, jak jsou využívány při jízdě. Po zvládnutí základních činností s mono-ski je pokračováno v nácviku stability lyžaře. Nejprve cvičením na místě a v pohybu. Při úspěšném absolvování indoor aktivit jsou schopnosti lyžaře rozšiřovány o zvládnutí jízdy na vleku a lanovce. V dalších krocích popisuje metodika postup při výuce na svahu. Poskytuje návod jak účinněji zvládnout jízdu přímo a šikmo svahem s co největším počtem průpravných cvičení. Nácvik zatáčení s navazující specializovanou lyžařskou průpravou dotváří dovednostní vzestup v podobě zvládnutí různých typů oblouků. Instruktory informuje o základních problémech výcviku. Při sestavování textu byl kladen důraz na fotodokumentaci doplňující informace v textu.

157

7 SUMMARY There is no available comprehensive literary resource on mono-ski that is devoted to the technique. For developing a description and terminology for/of such technique it was therefore necessary to gather multiple resources on alpine skiing of healthy persons. Taking this into account the purpose of the thesis was to develop description of the technique and methodology for teaching mono-ski. For construing the technique description a sequencing of the turn into particular phases (Le Master 2009) was used. For describing prevalent moves during the turn the terminology of P. Chevalier (1998) was used. These specific positions taken by the skier in the particular phases of the turn, so she/he has turns with the lest possible effort. Moves and positions performed by a skier are described in accordance with the specific kinesiology of mono-ski. Each specific position is taken in on a different plane - frontal, transversal and sagital. The chapter also describes the vertical move. The basis for proper skiing technique is a proper positioning of the spine and other segments in the particular phases. For developing pressure on the ski and utilizing its kinetic properties it is necessary to bend into letter C shape. For this reason the chapter focuses on the position of head, shoulders, hips and arms with outriggers, which are most important for taking the position. The skiing skill is composed of moves (for example the outriggers vertical moves, lateral and front-toback center of gravity and the rotary move) and motoric operations (putting skis on the edges, developing pressure on skis during the sequenced turns, balanced position). The developed methodology gives instructors guidance for teaching with focus on clarity and deliverability of the technique and terminology into next stages of teaching. This is used in preparatory drills on flatlands, where there is stress on right understanding. Teaching mono-ski is similar to teaching alpine skiing in fact that the regular moves are composed of the lowest to ground parts of a skier body. The basic methodological precondition is managing the move from the wheelchair into mono-ski and back and practicing a controlled fall, so there is no injury. The next move in managing mono-ski technique is drill in positions and understanding the positions of particular body segments in a way they are used during skiing. For managing the basic skills on mono-ski the drills in balance and stability follows - first on site and during move. After successful practicing of the outdoor activities the skills of a mono-ski skier are broadened by the skills of lift and chairlift riding. In the next steps the methodology for teaching shifts to teaching on slopes. It gives guidance for more effective ride in line and in traverse with the greatest possible amount of preparatory drills. Practicing turns with specialized skiing drills builds for developing the skill in all types of turns. Instructors are informed on the basic problems they are likely to meet during their teaching. The thesis gave focus to photographic documentation that amends the information given in the text. 158

8 ZÁVĚR Lyžování patří mezi sporty, u kterých hloubka prožitků není tolik závislá na stupni pohybového umění. Podobnou radost z lyžování může mít zkušený lyžař i začátečník. Málokterého lyžaře uspokojí pouze radost z pohybu na lyžích v zimní krajině, ale většinou chce i dobře vypadat a jízdu stále zkvalitňovat. Proto záleží na tom, jak dobře se lyžař učí novým dovednostem a také jak dobře je vyučován. Technika alpských disciplín je pro svoji mladost a progresy velice málo zpracovávána. Pro instruktory, trenéry ani lyžaře na mono-ski u nás neexistují žádné hodnotné informační zdroje a tak jsou odkázáni hledat informace v zahraniční literatuře a u zkušenějších kolegů. Práce se zabývá popisem techniky jízdy a metodiky výuky lyžování na mono-ski tak, aby odpovídaly vývoji trendů v carvingovém lyžování. Pro sestavení textu bylo za potřebí, nastudovat materiály týkající se problematiky výzbroje, kineziologie jízdy na mono-ski, biomechaniky dvoustopého i třístopého lyžování, techniky lyžování stojících. Mezi lyžováním zdravých a vozíčkářů existují překvapivě silné paralely. Na základě podobnosti biomechaniky jízdy a pohybového projevu byla tvořena technika jízdy pasovaná na funkční předpoklady lyžaře na mono-ski. Teprve komparací praxe se studiem materiálů a funkční individualitou každého sportovce bylo možné pozorovat a zkoušet přenositelnost techniky. Informace uvedené v textu mají vysokou hodnotu a přínos pro ty, kteří mají zájem dozvědět se o metodice výuky začátečníků i o popisu techniky vycházející z posledních let závodního lyžování. Práce umožňuje čerpat z velkého množství praktických příkladů a cvičení doplněných bohatou obrazovou dokumentací. Z mého pohledu je práce přínosná pro více cílových skupin. Pro svoji přehlednost metodického postupu doplněného o názornou fotodokumentaci je text přístupný asistentům a začínajícím instruktorům. Text by měl poskytnout informační zdroj pro trenéry a zkušené instruktory, protože popisuje vliv zapojení důležitých segmentů těla, aktuální terminologii popisu pohybových prvků a funkční podobnosti mezi lyžováním zdravých a vozíčkářů. Práce může sloužit jako podkladový materiál pro ty, kteří školí stávající i nové instruktory.

159

9 REFERENČNÍ SEZNAM Alpine integration model – Para aim 2 win (2007). Long term skier developement for para-alpine ski rating (Atletes with A physical disability. Aplikované pohybové aktivity, volný čas a sport. (2005). Lyžování tělesně a zrakově postižených monoski. Retrieved 13.4.2010 from the World Wide Web: http://www.apavcas.cz/lyzovani.html Asociace profesionálních učitelů lyžování (2008). Snowsports manual - Metodika výuky lyžování dětí a dospělých, snowboardingu, telemarku a freestylu. APUL, o.s., Špindlerův Mlýn. Bedřich, L. (2008). Základy sportovního tréninku v alpských disciplínách. In Metodická komise AD SLČR, Učební texty pro trenéry alpských disciplín (pp. 40-77). Praha: Olympia. Bedřich, P. (2008). Základy pedagogiky a didaktiky v alpských disciplínách. In Metodická komise AD SLČR, Učební texty pro trenéry alpských disciplín (pp. 22-40). Praha: Olympia. Bejdáková, M. (2005). Lyžování na monoski – faktory participace a úroveň informovanosti. Diplomová práce, Karlova Univerzita, FTVS, Praha. Centrum handicapovaných lyžařů, (n.d.). Co je to monoski. Retrieved 2.5.2010 from the World Wide Web: http://www.monoski.info/co-je-to-monoski/ Cypris, M. (2007). Výcvik začátečníků na monoski. Diplomová práce, Karlova Univerzita, FTVS, Praha. Cypris, M. (2005). Speciální pomůcky využívané ve sjezdovém lyžování zdravotně postižených s míšním poraněním. Bakalářská práce, Karlova Univerzita, FTVS, Praha. Čihák, R. (1997). Anatomie 1. Praha: Avicenum. Čihák, R. (1997). Anatomie 3. Praha: Avicenum. Dovalil, J. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia. Dostál,

J.

(2005).

Historie.

Retrieved

18.4.2006

from

the

World

Wide

Web:

Wide

Web:

http://www.cstps.cz/cstps/jnp/cz/gen/clanek/sporty-lyzovani-historie.html Dylevský, I. et al. (1997). Pohybový systém a zátěž. Praha: Grada. Fry,

K.

(2010).

Anual

manual.

Retrieved

4.3.2010

from

the

World

http://www.thesnowpros.org/images/uploads/content-uploads/AnnualManual-2010.pdf Hruša, J. et al. (1999). Česká škola lyžování: Lyžování zdravotně postižených. Praha: SLČR. Chevalier, P. (n.d.). Závodní lyžování, technická koncepce. Praha: SLČR. Chevalier, P. (1998). Technika a tréninkové metody lyžování, Alpské disciplíny. Skripta SLČR. International Paralympic committee-alpine skiing. (n.d.). About the sport – History. Retrieved 19.6. 2010 from the World Wide Web: http://www.ipc-alpineskiing.org/About_the_Sport/

160

International Paralympic committee- alpine skiing (n.d.). IPC Alpine Skiing Classification Overview.

Retrieved

10.6.2010

from

the

World

Wide

Web:

http://www.ipc-

alpineskiing.org/Classification/ International Paralympic committee (n.d.). History. Retrieved 19.3.2010 from the World Wide Web: http://www.paralympic.org/release/Winter_Sports/Alpine_Skiing/About_the_sport/History/ Janda, V. (1996). Funkční svalový test. Praha: Avicenum. Jandová, S. (2000). Časoprostorové řešení jízdy na skibobu ve slalomu a jeho vliv na výkon přechodové fáze skoku na lyžích. Dizertační práce, Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Praha In S. Vodičková, Dynamometrie alpského lyžování – vývoj metodologie a její aplikace na řešení vybraných problémů (p 50). Habilitační práce, Technické univerzity, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Liberec. Kábele, J. (1992). Sport vozíčkářů. Praha: Olympia. Krištofovič, J. (2007). Kondiční trénink, 207 cvičení s medicinbaly, expandéry a aerobary. Praha: Grada. Kvasnička, J. (2006). Sjezdové lyžování vozíčkářů. Postupová práce, Palackého univerzita, Fakulta tělesné kultury, Olomouc. Kvasnička, J. (2009). Pokus o charakteristiku jednotlivých svalových skupin z hlediska jejich funkce při jízdě v obloucích. Seminární práce, Karlova Univerzita, FTVS, Trenérská škola, Praha. LeMaster, R. (2009). Ultimate skiing. Champaign, IL: Human Kintetics. Le Master, R. (1999). Skiers edge. Champaign, IL: Human Kintetics. Hlačík, Z., & Dušek, L. (2006). Metodika výuky sjezdového lyžování dle nejnovějších poznatků rakouského systému vzdělávání instruktorů sjezdového lyžování. Učební texty pro profesionální instruktory lyžování. Olomouc: Sun ski a board school. Maršík, J. (2005). Carving. Praha: Grada Publishing. Matošková, P., Suss, V., & Zahálka, F. (n.d.). Rozšíření metodiky nácviku lyžování skupiny LW2. Retrieved 22.5.2010 from the World Wide Web: http://www.ftvs.cuni.cz/eknihy/sborniky/200511-16/prispevky/postery/13-Matoskova.htm Metodická komise AD SLČR. (2008). Učební texty pro trenéry alpských disciplín. Praha: Olympia. Odvárková, E. (2010). Komparace realizace sjezdového lyžování u osob s poruchou mobility v Čechách a ve Francii. Bakalářská práce, Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta, Hradec Králové. Oregon Adaptive Skiing (2004). Reference Manual for Volunteers. Retrieved 4.3.2010 from the World Wide Web: http://www.oregonadaptivesports.org/Downloads/OASManual.pdf

161

Psotová, D., & Příbramský, M. (2007). Sjíždění a zatáčení na lyžích – Česká škola lyžování. Praha: Karolinum. Professional Ski Instructors of America. (2008). Adaptive entry level exam material. Retrieved 20.5.2010

from

the

World

Wide

Web:

http://www.psia-rm.org/ed_materials/Adaptive/

Adaptive%20Educational%20Materials/Adaptive_Entry_Level_Exam_Material_09_10.pdf Professional Ski Instructors of America – Eastern Division . (2008). Adaptive Exam Guide. Retrieved

20.5.2010

from

the

World

Wide

Web:

http://www.psia-e.org/ed/adaptive/

AdaptiveExamGuide.pdf Příbramský, M. (1999). Lyžování: základní lyžařská průprava, alpské lyžování, carving. Praha: Grada. Příbramský, M., & Vaverka, F. (1999). Biomechanika sjezdového lyžování, III.část. Olympiapress. Růžička, I. (2008). Technologické aspekty carvingového lyžování. In Optimální působení tělesné zátěže a výživy. Kinantropologické dny MUDr. Soulka (p. 184). Retrieved 10.5.2010 from the World Wide Web: http://pdf.uhk.cz/ktvs/konference/2008/data/tisk.pdf SFA Template, Outdoor for All (2008). Teaching Mono-Skiers. Retrieved 2.4.2010 from the World Wide

Web:

http://www.outdoorsforall.org/documents/Training/Training_Teaching_Mono_

Skiers.pdf Ševčík, D. (1995). Technické a metodologické problémy jízdy na monoski. Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury, Olomouc. Sosna, I, (2008). Základy sportovního tréninku v alpských disciplínách. In Metodická komise AD SLČR, Učební texty pro trenéry alpských disciplín (pp. 111-126). Praha: Olympia. Tejkalová, A. (2010). Na paralympijské hry do Vancouveru odjede pětice českých lyžařů. Retrieved 20.4.2010

from

the

World

Wide

Web:

http://www.handisport.cz/index.php?option

=com_content&view=article&id=1565:na-paralympijske-hry-do-vancouveru-odjede-pticeeskych-lya&catid=59:lyovani&Itemid=73 Tessier, (n.d.). Retrieved 4.6. 2010 from the World Wide Web: http://www.dualski.com/accueiluk.htm Vaverka, F. (2008). Úvod do biomechaniky alpských disciplín. In Metodická komise AD SLČR, Učební texty pro trenéry alpských disciplín (pp. 78-89). Praha: SLČR. Vaverka, F. (1992). Technika a biomechanika sjezdových disciplín. Praha: Karolinum. Vodičková, S. (2008). Dynamometrie alpského lyžování – vývoj metodologie a její aplikace na řešení vybraných problémů. Habilitační práce, Technické univerzity, Fakulta přírodovědněhumanitní a pedagogická, Liberec. Walter, R. (2007). Snowsport Austria, Austria ISBN 978-3-851119-306-0. 162

Wilson, J. (2009). Design and Manufacture of a MonoSki with Fixed Damped Outriggers. Retrieved 19.3.2010 from the World Wide Web: http://jonrwilson.com/images/engineering/Monoski_ by_Jon_Wilson.pdf

Seznam obrázků z internetových zdrojů Obrázek 1. Návrh mono-ski, Hans Olpp, Urach, Heimy Braun (GER) vyrobeno 1984 (http://www.google.com/patents/about?id=arkwAAAAEBAJ&dq=Hans+Olpp) Obrázek

2.

Návrh

mono-ski,

Kenneth

Paul

LaCome

(USA)

1997

(http://www.google.com/patents/about?id=jq8DAAAAEBAJ&dq=Kenneth+Paul+LaCome) Obrázek

3.

Návrh

mono-ski,

Michael

L.

Goodman,

(USA)

1997

(http://www.google.com/patents/about?id=UdoDAAAAEBAJ&dq=Michael+L.+Goodman+mon oski) Obrázek

5.

Sedací

část

vybavena

tepelnou

izolační

vrstvou,

tvarovatelnou

vložkou

(http://www.dualski.com/sieges-uk.htm) Obrázek 6. Různé výšky zádových opěrek (http://www.dualski.com/sieges-uk.htm) Obrázek 7. Fixační popruhy, přes břicho a stehna (http://www.dualski.com/sieges-uk.htm) Obrázek 8. Zařízení pro jízdu na vleku, Praschberger: (www.praschberger.com) Obrázek 9. Zařízení pro jízdu na vleku, Tessier (http://dualski.com/largueur_teleski-uk.htm) Obrázek 10. Zdvih mono-ski u Tessier Scarver (http://dualski.com/vfc_uniski_dualski-uk.htm) Obrázek 12. White Power tlumiče (http://www.wpsuspension.com/products/Street.php) Obrázek 11. Hrazda Tessier (http://dualski.com/barre_assistance-uk.htm) Obrázek 13. Praschberger mono-ski (http://www.praschberger.com/) Obrázek 14. Tessier mono-ski, Scarver (http://www.dualski.com/) Obrázek 15. Nissin mono-ski (http://www.nissinusa.net/products_wc.php#sports) Obrázek 16. Inclinedesigne mono-ski (http://www.unlimitedmagazine.com/2010/04/how-to-thriveas-a-paralympic-athlete/) Obrázek 17. Inclinedesigne mono-Ski (http://www.eureka.gme.usherbrooke.ca/perseus/en/paralympics.asp) Obrázek 18. Freedomfactory (http://www.freedomfactory.org/) Obrázek 19. KBG (http://www.kbgsitski.com/) Obrázek 20. Strange f1 (http://www.sitski.com/strange-f1.htm) Obrázek 21. Radventures Yetti Obrázek 22. Hall (http://www.sitski.com/eqrev.htm) Obrázek 23. Grove Innovations (http://www.sitski.com/eqrev.htm) 163

Obrázek 26. Movetechnologies mono-ski http://www.movetechnologies.net/web/cz/produkty/sitski/fotogalerie) Obrázek 27. Mikulčík mono-ski (http://josefmikulcik.sweb.cz/8.jpg.jpg) Obrázek 28. Tessier Dual-ski (http://dualski.com/vfc_uniski_dualski-uk.htm) Obrázek 29. Bi-ski (www.abledata.com) Obrázek 30. Tandem-ski (http://dualski.com) Obrázek 31. Kart-ski (http://dualski.com/kartski-uk.htm) Obrázek 32. Ski-cart (http://www.hi.se/sv-se/Hjalpmedelstorget/Fritid/-/Fritid/Att-ha-roligare-pafritiden/Skidakning/Skicart/) Obrázek 33. Superlite stabilizátory (www.praschberger.com) Obrázek 34. Tessier stabilizátory (http://www.dualski.com/stabilisateurs-uk.htm) Obrázek

35.

Popis

částí

stabilizátoru

(http://www.ftvs.cuni.cz/eknihy/sborniky/2005-11-

16/prispevky/postery/13-Matoskova.htm) Obrázek 36. Zadní trn Tessier stabilizátorů (http://www.dualski.com/stabilisateurs-uk.htm) Obrázek 37. Ortéza podporující nedostačující sílu úchopu (http://www.spokesnmotion.com/catalog/product.asp?product_id=1070) Obrázek 46. Rozšíření báze opory o stabilizátor (http://www.ftvs.cuni.cz/eknihy/sborniky/2005-1116/prispevky/postery/13-Matoskova.htm) Obrázek 47. Roviny lidského těla (www.wikipedia.com)

164

Seznam tabulek Tabulka 1. Průměrné bodové hodnocení zpracované kapitoly ........................................................145  Tabulka 2. Průměrné bodové hodnocení zpracované kapitoly metodiky výuky .............................148  Tabulka 3. Procentuelní vyjádření bodového hodnoceni odpovědí instruktorů mono-ski ..............171 

Seznam grafů Graf 1. Rádius oblouku v závislosti na úhlu hranění při rozdílně krojených lyžích (Chevalier (n.d.)) ............................................................................................................................................................52  Graf 2. Zastoupení respondentů v jejich plánech na pokračování ve výuce ....................................138  Graf 3. Zastoupení žen a mužů, kteří vlastní licenci instruktora......................................................139  Graf 4. Zastoupení důvodů ve výuce lyžování na mono-ski ............................................................139  Graf 5. Zastoupení charakteru zjišťování informací o lyžování na mono-ski..................................140  Graf 6. Zastoupení bodového hodnocení vedoucích kurzu ..............................................................141  Graf 7. Zastoupení odpovědí týkající se negativ lyžování na mono-ski ..........................................142  Graf 8. Bodové hodnocení zpracované kapitoly technika jízdy.......................................................144  Graf 9. Bodové hodnocení zpracované kapitoly technika jízdy.......................................................144  Graf 10. Bodové hodnocení zpracované kapitoly metodika výuky .................................................147  Graf 11. Bodové hodnocení zpracované kapitoly metodiky výuky .................................................148 

Použité zkratky v textu: HK – horní končetina HKK – horní končetiny IP1 – interfalangový kloub proximální IP2 - interfalangový kloub distální m. – musculus mm. - musculi MP – metakarpofalengové klouby Th – torakální

165

10 PŘÍLOHY Příloha 1. Objednávkový formulář Praschberger mono-ski  Příloha 2. Harmonogram kurzu začátečníků mono-ski  Příloha 3. Procentuelní vyjádření bodového hodnoceni odpovědí instruktorů mono-ski 

166

Příloha 1. Objednávkový formulář Praschberger mono-ski

167

168

Příloha 2. Harmonogram kurzu začátečníků mono-ski

1. den - neděle 14.00 – 15.00

Příjezd

15.00 – 16.30

Ubytování klientů

15.30 – 16.30

Seznámení instruktorů, přednáška o indoor aktivitách pro instruktory

16.30 – 17.30

Hromadné seznámení, přednáška o indoor problematice pro klienty, motivační, informační videa

18.00

Večeře

19.00 – 21.00

Indoor aktivity (výběr materiálu, rozcvička, přesedání na mono-ski, rovnováha, …)

…

Úvodní večírek, doseznámení

2. den – pondělí 8.00

Snídaně

9.30 – 12.00

Outdoor aktivity – rozcvička, nácvik pádů a vstávání, cvičení na místě, cvičení v pohybu, inner-skiing

12.30

Oběd

14.00 – 16.00

Zákl. prvky lyž. techniky - cvičení v pohybu, průprava na vlek, pohyb na lyžích na svahu, jízda na vleku, sjezd po spádnici

18.00

Večeře

19.00

Přednáška techniky – (popis základní polohy), videa pokročilých lyžařů azávodníků

3. den - úterý 8.00

Snídaně

9.30 – 12.00

Zákl. prvky lyž. techniky – rozcvička, sjezd po spádnici, jízda šikmo svahem, brzdění

12.30

Oběd

14.00 – 16.00

Zákl. prvky lyž. techniky – jízda šikmo svahem, brzdění

18.00

Večeře

19.00

Volná zábava – kytara, spol. hry, filmy…

4. den - středa 8.00

Snídaně

9.30 – 12.00

Dopolední program – volný, lyžování jen pro zájemce

12.30

Oběd

14.00 – 16.00

Odpolední program – regenerace: bazén, sauna

18.00

Večeře

19.00

Přednáška – co je to SKV, jak funguje, video-rozbory

5. den – čtvrtek 169

8.00

Snídaně

9.30 – 12.00

Zákl. prvky lyž. techniky/ Specializovaná lyžařská průprava – rozcvička, nácvik oblouku (techniky zatáčení),

12.30

Oběd

14.00 – 16.00

Specializovaná lyžařská průprava – osvojování, zdokonalování lyž. dovedností Večeře

18.00

Video-rozbory individuálních stylů jízdy podle

19.00

6. den – pátek 8.00

Snídaně

9.30 – 12.00

Specializovaná lyžařská průprava – volné lyžování dle večerních instrukcí

12.30

Oběd

14.00 – 16.00

Specializovaná lyžařská průprava – carvingové oblouky

18.00

Večeře

19.00

Závěrečný večírek

7.den – sobota 8.00

Snídaně

9.30 – 12.00

Specializovaná lyžařská průprava – pro zájemce, určená pro pokročilé kurzy Oběd

12.30

Odjezd

170

Příloha 3. Tabulka 3. Procentuelní vyjádření bodového hodnoceni odpovědí instruktorů mono-ski OTÁZKY

MUŽI ŽENY CELKEM %

Pohlaví:

15

15

30

Věk:

29

26

55

27,5 (průměr)

Student

8

8

16

53,3%

Zaměstnanec

5

8

13

43,3%

OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná)

4

0

4

13,3%

Nezaměstnaný Jak dlouho se věnujete vyučování na mono-ski?

1

0

1

3,3%

< rok

4

3

7

23,3%

Rok

0

2

2

6,7%

Dva roky

3

5

8

26,7%

8 Déle než 3 roky Plánujete pokračovat v dalších kurzech výuky lyžování na mono-ski? 8 Ano, dlouhodobě

6

14

46,7%

9

17

56,7%

Ano, po dobu studia

3

2

5

16,7%

Ne

0

0

0

0,0%

Nevím

4

4

8

26,7%

Kolik dnů ročně odučíte na mono-ski? ________

154,5

219,5

374

12,5 (průměr)

Kolika kurzů výuky mono-ski se ročně účastníte?

27

40

67

2,2 (průměr)

2

4

6

20,0%

13

11

24

80,0%

Seberealizace

5

8

13

43,3%

Praxe ve škole

4

1

5

16,7%

Úraz v rodině nebo přátel

0

0

0

0,0%

Integrace TP sportovců

4

10

14

46,7%

Využití volného času

7

7

14

46,7%

Vztah k lyžování

10

11

21

70,0%

Brigáda

0

1

1

3,3%

Mono-ski

15

15

30

100,0%

Amputářů (stojících)

0

0

0

0,0%

7 Stojících („zdravých“) Pobíráte za práci instruktora mono-ski finanční odměnu?

6

13

43,3%

Hodinová mzda

0

0

0

0,0%

Mzda za každý den

2

1

3

10,0%

Nepobírám

5

7

12

40,0%

Pouze příplatky na ubytování, stravu, dopravu…

8

8

16

53,3%

Povolání:

Máte licenci instruktora lyžování mono-ski? ANO NE Proč se věnujete výuce lyžování na mono-ski?

Jiné (prosím doplňte __________________________) Věnujete se výuce lyžování jako instruktor?

Jiné ________________________________________

171

Myslíte si, že je informovanost o tomto sportu dostatečná? ANO

0

0

0

0,0%

NE

13

14

27

90,0%

2 NEVÍM Čerpáte informace o lyžování na mono-ski i jinde než na kurzech? 2 Ne - nezajímá mě

1

3

5,5%

0

2

6,7%

Ne - nemám odkud

8

9

17

56,7%

Ne - nepotřebuji

0

0

0

0,0%

Ano - literatura, časopisy

0

1

1

1,8%

Ano – web

2

3

5

9,1%

3

8

14,6%

8

22

40,1%

7

8

26,7%

4,40

4,64

0,93

5 Ano – osobní kontakt Setkali jste se v praxi se situacemi, kdy jste si nevěděli při výuce rady a vysvětlení techniky a metodiky by vám pomohlo? 14 Ano (jaké) __________________________________ 1 Ne Jak byste ohodnotili vaše vedoucí kurzu? (1 = min. spokojenost; 5 = max. spokojenost) 4,64 Komunikace s vámi 1-2-3-4-5 Odborné znalosti 1-2-3-4-5

4,21

3,93

4,21

0,84

Pedagogické dovednosti 1-2-3-4-5

3,93

3,73

3,93

0,79

4,14

3,93

4,14

0,83

4,57

4,47

4,57

0,91

Žádné

5

4

9

4,5

Bolesti zad

7

10

17

8,5

Únava

6

6

12

6

Vedení výuky 1-2-3-4-5 Celkový přistup 1-2-3-4-5 Zaznamenali jste na sobě nějaké zdravotní obtíže vyplývající z práce instruktora mono-ski?

Jiné (prosím doplňte _____________________________) Jaké jsou podle vás největší negativa lyžování na monoski? Žádná

0

0

0

0,0%

Závislost na druhé osobě

3

5

8

26,7%

Nevyhovující lyžařské podmínky

8

7

15

50,0%

Finanční nákladnost

13

10

23

76,7%

Problém parkovacích míst v blízkosti vleku

7

1

8

26,7%

Bariéry (WC, restaurace…)

12

8

20

66,7%

Neadekvátní přístup obsluhy vleku

4

2

6

20,0%

Jiné (prosím doplňte ____________________________)

172