IKS-INSTRUKTOR MONOSKI 1. Úvod Ikona1 Cíl: Student je schopen představit si lyžování na monoski a jednotlivé druhy kompenzačních pomůcek určených k lyžování osob s tělesným postižením. Následný text není přesným návodem jak naučit lyžování na monoski. Má pouze dopomoci připomenout si či poznat jednotlivé kroky v metodice a popsat jednotlivá cvičení. Neberte to jako přesnou strukturu, kterou musíte vždy s klientem absolvovat. Lyžování na monoski, biski či dualski je velice individuální záležitost, kde by se výuka, prostředí a materiál měl přizpůsobit klientovi. Je to o tom, aby se lidé s různým zdravotním postižením naučili buď samostatně lyžovat, být na svahu nezávislí anebo taky jen o tom si užít hor a rychlé jízdy. Hlavně by to měla být zábava a to je našim úkolem. Lidé používající vozík či mající jinak omezenou hybnost, mohou lyžovat pomocí několika druhů „přizpůsobených lyží“. Tato sportovní pomůcka se ve většině případů zjednodušeně skládá ze skořepiny (různě tvarovaná sedačka) a lyže či lyží. Na obr. č 1. je klasická monoski, kterou můžeme v ČR vídat nejčastěji (obr. č. 2 dětská monoski). Monoski je konstruována tak, že na ni lyžují lidé, kteří nemohou používat nohy, lyžovat nezávisle. U „lehčích“ kvadruplegiků je větší šance naučit se na dualski (obr. 3). Dvě lyže pod skořepinou umožňují větší stabilitu. Biski (obr. 4), Kartski (obr. 5), Tandemski (obr. 6) a nový typ odpružené biski (obr.7) jsou určeny pro lidi s těžším zdravotním postižením, jednoduší lyžování rekreačních lyžařů a také pro pohodlnou jízdu s asistentem.
Obrázek č.1
Obrázek č.2
Obrázek č.3
Obrázek č. 4
Obrázek č. 5
Obrázek č.6
Obrázek č.7
Úkol Stručně popište pět osob s různým tělesným postižením, pro které je lyžování na monoski, biski atd. vhodné.
2. Historie lyžování osob s tělesným postižením Ikona1 Cíl: Cílem kapitoly je seznámit studenty stručně s historií lyžování osob s tělesným postižením hlavně v ČR. První zmínky o lyžování lidí s tělesným postižením jsou datovány ze šedesátých let našeho století. Dle Kvasničky (2010) byly základy tohoto sportu položeny v Německu. K dalším zemím, kde se tento sport začal ve větším rozvíjet, patří Norsko, Švédsko, Finsko, a také Francie, Rakousko či Itálie (Kudláček, Ješina, Kvasnička 2007). V České republice se objevila monoski v roce 1988 ve Špindlerově mlýně na Mistrovství republiky tělesně postižených, kde závodili i reprezentanti z Rakouska a Německa. Bližší seznámení pak proběhlo v roce 1992, kdy proběhla instruktáž D. Smithové (mistryně Velké Británie) (Kvasnička, 2010). V roce 1994 se uskutečnil Moravský pohár ve sjezdovém lyžování tělesně a zrakově postižených. Mezi průkopníky lyžování na monoski v ČR patřily sportovní fakulty FTK UP v Olomouci a FTVS UK v Praze. První kurz pro začátečníky na monoski (FTVS UK) se konal v roce 1994 se v Bedřichově a další po roce 1995 první kurz v Jeseníkách (FTK UP) (Kudláček, Ješina, Kvasnička 2007). Další organizace, které se začaly věnovat lyžování na monoski bylo Centrum handicapovaných lyžařů (dříve Křižovatka života), SKV Praha a Centrum Paraple.
Obrázek č. 8. Návrh mono-ski, Hans Olpp, Urach, Heimy Braun (GER) vyrobeno 1984 Úkoly Kde a kdy bylo lyžování na monoski zařazeno mezi regulérní disciplíny paralympijských her?
3. Výzbroj a výstroj Ikona1 Cíl: Cílem kapitoly je představení jednotlivých částí nezbytného vybavení pro jízdu na monoski. Sedačka (skořepina) Sedačka bývá vyrobena z laminátu, karbonových a kevlarových vláken. Vnitřní strana je vylepena tepelnou izolační vrstvou. Skořepina může mít různé velikosti. Pro závodní lyžaře bývá vylitá na míru. Sedačka by měla být správné velikosti, aby přilnula k tělu lyžaře a reagovala dobře na jeho pohyb (Kudláček, Ješina, Kvasnička 2007). Zadní a sedací část je spojena kloubem, který se dá různě nastavit pomocí ráčny. U sedačky se setkáme s rozdílnou výškou zádové opěrky. U lidí s těžším postižením (např. kvadruplegiky) je zádová opěrka vyšší pro větší oporu. Dále ke skořápce bývá připevněna stupačka, která je nastavená tak, aby nohy byly pokrčené a zadní strana stehen byla přilnuta k sedačce. Pro jízdu na vleku je připojeno k sedačce tažné zařízení. Nastavení těžiště může být uděláno na lyži předozadním posunem vázání, náklonem na sedačce nebo také posunem skořepiny do jiných inzertů. Tlumící jednotku tvoří tlumič, u kterého můžeme nastavit různé stupně tuhosti pružení (Kudláček, Ješina, Kvasnička 2007). Stabilizátory Stabilizátory (obrázek č.7) jsou přirovnávány k francouzským holím. Jsou to krátké hůlky, které mají na konci připevněné lyžičky. Délka stabilizátorů je nastavitelná dle potřeb lyžaře. U začátečníků se stabilizátory nastavují vyšší (pravý úhel při sklopených stabilizátorech). Stabilizátory se používají v otevřené formě k samotné jízdě, udržení rovnováhy a jízdě na vleku. Sklopené jsou využívány k pohybu po rovině, do mírného kopce a k obratům. Patky lyžiček jsou opatřeny destičkou se zuby, která slouží k dobržďování (při otevřených stabilizátorech) a při odpichování a obratech na rovině (při sklopených stabilizátorech). U kvadruplegiků se při úchopu stabilizátorů ke zpevnění či úplnému přichycení využívá speciálních neoprenových návleků nebo běžných obinadel (obrázek č.8).
Obrázek č. 9 Vázání
Obrázek č. 10
Kvůli váze skořepiny, lyžaře a velkému tlaku a silám působícím na vázání je potřeba, aby bylo kvalitní. Při lyžování na monoski se využívá vázání pro závodní lyžaře (vysoká vypínací síla- DIN vyšší než 14). Lyže U lyže záleží na zdatnosti lyžaře a jeho zkušenostech. Tak jako u běžných lyžařů. Čím je lyžař lepší, tím může být lyže delší a tvrdší. Délka a tvrdost lyže taky souvisí s velikostí a váhou lyžaře. Pro začátečníky je ideální délka lyže mezi 165 cm -185 cm a rádiusem 13m-16m. Úkol Ikona6a Najděte výrobce jednotlivých typů monoski v ČR republice a ve světě a podívejte se na jednotlivé druhy jejich výrobků.
4. Pravidla a příprava při lyžování na monoski Ikona1 Cíl: Studenti by po prostudování této kapitoly měli znát, jaká jsou specifika při lyžování na monoski, na co si dát pozor a co před tím než se dostaneme na svah, je třeba připravit.
4.1. Pravidla lyžování na monoski U lyžování na monoski mě napadá pár pravidel, na které je dobré před výukou nebo během výuky myslet. Bezpečnost na prvním místě Důsledná příprava (obhlédnutí terénu, domluva s obsluhou vleku, dostatek asistentů, zkušenost……) Základní lyžařské pravidla a chování na sjezdovce (lyžař se s nimi nemusel dříve setkat) Pozor na lyžařův stav (chlad, bolest, únava) Nepřetěžovat Nohy v teple Oblečení (nejlépe nepromokavé, termoprádlo, dobrá zimní obuv) Pozor na dekubity (sedák v monolyži) Zábava, zábava, zábava Cíl: co největší nezávislost (pomáháme tam, kde je třeba)
4.2. Doporučení pro instruktory Instruktor je při výuce na monoski velice důležitý. Dává lyžaři nejen cenné rady, ale důležitá je taky osobní dopomoc. Proto je nezbytné, aby byl instruktor schopný lyžař a byl fyzicky zdatný. To jak se bude lyžování klientu líbit, je částečně i na nás. Pokud působíme jistě, víme, co děláme a jsme empatičtí, je to velký krok k tomu, aby si to klient užil. Co pomůže:
Krátké lyže (tzv. shorty- kolem 1,20 m, dle výšky instruktora) Oblečení (výrazné) Nářadíčko po ruce Znát pravidla bezpečnosti Znát didaktické zásady, postupy Individuální přístup Osobní zkušenosti s lidmi se zdravotním postižením Pozitivní myšlení a dobrá nálada
4.3. Jak na to? Při výuce monoski si musíme uvědomit, že každý člověk s tělesným postižením bude potřebovat něco jiného. Týká se to vybavení, oblečení, postupu a přístupu při výuce, prostředí atd. Před samotnou výukou je dobré zjistit si o lyžaři, kterého budeme vyučovat, co nejvíce. Základní informace by vám měl klient poskytnout při přihlášení na kurz. Pro získání dalších informací, dávám přednost osobnímu rozhovoru. Při přihlašovaní na kurz by vám měl klient poskytnout následující informace: Věk Typ zdravotního postižení Jiné zdravotní komplikace Šířka sedáku na vozíku (je to dobré vědět, když si dopředu potřebujete připravit velikost monoski) Informace získané osobním rozhovorem: Pokud má klient získané tělesné postižení: Jak dlouho je po úraze? Výška léze? (při poranění páteře) Lyžoval před úrazem? Jiné sporty? Vrozené postižení: Jiné sporty? Hybnost rukou? Zkontrolování dalších fyzických omezení: rovnováha, koordinace, síla paží. Pozn.: Dle těchto náležitostí posoudíme, kterou z pomůcek (monoski, bi-ski, dualski) budeme využívat, jakou míru podpory asistenta bude klient potřebovat, a na základě těchto informací zvolíme postup výuky.
4.4. Suchá příprava Suchá příprava by měla v ideálním případě probíhat v teple a suchu a měla by obsahovat všechny náležitosti, které musíme připravit, než půjdeme na sníh. Vysvětlení základních mechanismů: otevírání a sklápění stabilizátorů, lanko na vlek, mechanismus na sedačkovou lanovku, přitáhnutí opěrky. Monolyže (velikost skořápky, výška sedačky): Nastavení: podpěrka na nohy, výška stabilizátorů (pravý úhel v lokti při sklopených stabilizátorech). Kontrola: ráčny, popruh na nohy, lanko na vlek, mechanismus na lanovku, stabilizátory (pravý x levý). Přesun do monolyže: nejlépe ve dvou-pod rameny a pod koleny, zasunout dozadu. Základní pozice: stabilizátory vedle patek bot, ruce a ramena uvolněné, lokty ohnuté, hlava vzhůru, pohled vpřed. Přilba, oblečení: Nutné teplé a nepromokavé oblečení. Dobře padnoucí přilba!!!!! Lyžařské brýle. Při problému s prochladnutím spodních končetin, je možné využít pro přikrytí speciální vak, spacák či jinou přikrývku. Cvičení: Přesun do monolyže z vozíku (venku nácvik přesunu z auta) Správné nastavení vybavení Upásání (břicho, stehna, kotníky) Správná pozice Použití stabilizátorů Rovnováha- lehce pohyb dopředu a vzad, s oporou o stabilizátory, bez opory Pozn.: Asistent musí dbát na bezpečnost. Zvláště v místnosti, kde může klient spadnout na tvrdý povrch, musí mít klient neustále jištění. Klienta jistíme zezadu uchopením skořepiny, nebo stisknutím skořepiny zezadu mezi stehna. Úkoly Vyjmenujte bezpečnostní pravidla chování na sjezdovce dle FIS (Bílý kodex)? V pár větách popište, co si představíte pod vyjádřením: Co největší nezávislost lyžaře (pomáháme tam, kde je třeba)?
5. Metodika a cvičení Ikona1 Cíl: Cílem této kapitoly je seznámit studenty s jednotlivými kroky metodiky lyžování na monoski a možností cvičen u jednotlivých kroků.
5.1. Nácvik na rovině Pro dobrý základ je podstatná práce na rovině. Cvičením na rovině se rozvíjí nezbytná rovnováha, kontrola lyže a rotační dovednosti potřebné k obloukům. Nácvik pádů: Ruce do klína, hlavu přitáhnout na trup. Pokud má klient strach spadnout, pád simulujeme pomalým položením na sníh nebo jen na signál.
Nácvik vstávání: Za pomocí asistence- lyžaře musíme otočit tak, aby lyže byla kolmo ke spádnici. Lyžař si sklopí stabilizátory, asistent si stoupne bokem a přišlápne lyži. Lyžař podá bližší stabilizátor asistentovy, který ho za něj pomalu vytahuje a druhým si zároveň může dopomoci zvednout se oporou o sníh. Pokud jsou k monoski přidělané řidítka, můžeme použít k zvednutí je.
Bez asistence- tímto způsobem jsou schopni vstát jen zkušení lyžaři převážně s lehčím tělesným postižením (paraplegie, amputace). Lyžař musí lyži otočit do správného směru a sklopit stabilizátory. Lyžař se nadzvedne na spodní ruce, stabilizátorem druhé ruky se bude odtláčet směrem od svahu. Po dostatečném odtlačení, chytne spodní ruka stabilizátor a dokoná pohyb o opřený spodní stabilizátor až do požadované polohy. Samostatné vstávání je dobré z počátku trénovat na prudším kopci. Základní poloha: Tělo vzpřímené, stabilizátory vedle patek bot, ruce a ramena uvolněné, lokty ohnuté, hlava vzhůru, pohled vpřed. Rovnováha: Trénovat předozadní a pravolevý pohyb. Rozcvička: Je dobré lyžaře naučit, jak se před každým ježděním či tréninkem rozcvičit. Rozcvičku u začátečníků je lepší provádět s asistentem a jeho případnou dopomocí. Cvičení: Simulované pády a zvedání (bezpečnost!) Rovnováha se stabilizátory na místě - náklony dopředu, dozadu, do boku Nazvedávání na sklopených stabilizátorech - stabilizátory vedle těla, odlehčení středu lyže Hvězdicový obrat: o se sklopenými stabilizátory opřenými vedle těla o střed zůstává na stejném místě o otáčení okolo patky o otáčení okolo špičky Posuny dopředu a vzad se sklopenými stabilizátory Posuny dopředu a vzad s otevřenými stabilizátory (za pomocí vnitřní strany lyžiček) Odpichování vpřed
Odpichování vzad V základní pozici táhnutí za lano- jeden asistent tahá na laně, druhý jistí lyžaře zezadu za skořepinu
5.2. Nácvik jízdy po spádnici Nácvik jízdy po spádnici provádíme na mírném kopci, nejlépe do mírného protisvahu nebo dojezdem do roviny. Pro začátek je lepší neustála dopomoc asistenta. Je pak na jeho zvážení, zda může lyžaře nechat při jízdě samostatného. Lze použít i lano, které dáme klientovi přes břišní pás. Pokud si ho necháme nakrátko, můžeme zabránit i pádu a kontrolovat rychlost. Příliš mnoho pádů, by mohlo začátečníku lyžování znechutit.
Jízda v základní poloze: Jízdu začínáme v základní poloze natočením špičky směrem ke spádnici. Tělo uvolněné, stabilizátory mírně vpřed, trup mírně dopředu, pohled směřuje před sebe.
Brždění pomocí stabilizátorů: Při jízdě z mírného kopce můžeme zastavit pomocí postavení stabilizátorů na patky a zatlačením na ně nebo postavením do „pluhu.“ Zpomalování pomocí stabilizátorů: Stejný princip jako při brzdění. Cvičení: jízda do samotného zastavení jízda se zpomalováním a opětným zrychlením jízda do zastavení pomocí brzdění jízda do zastavení a opětovné rozjetí předsouváním stabilizátorů dopředu a zpět zvedání jednoho a druhého stabilizátoru (musíme přenést váhu na druhou stranu) zvednutí obou stabilizátorů (jen pokud si je lyžař jistý)
5.3. Jízda na vleku / sedačkové lanovce Než přistoupíme k jízdě na vleku nebo lanovce, zopakujeme lyžaři technické náležitosti a postup při nástupu a výstupu z vleku či lanovky. Poma, kotva K samostatné jízdě na vleku přistupujeme až tehdy, kdy lyžař zvládá dobře rovnováhu v základní poloze. Do té doby jezdíme společně s ním (lyžaře držíme buď za skořepinu, nebo řidítka). Zpočátku při jízdě na vleku je dobré mít na dopomoc více asistentů. Jeden asistent pomáhá při nástupu na vlek, druhý při výstupu a třetí je pro jistotu u tlačítka na zastavení vleku. Nesmíme zapomenout na seznámení obsluhy vleku s dopomocí při nástupu na vlek.
Nástup na vlek: Lyžař se dostane pomocí stabilizátorů na nástupní místo. Pokud je připraven ve směru jízdy vleku, otevře stabilizátory. Vlekař nebo asistent zahákne kotvu nebo pomu za tažné zařízení monoski. Pokud je třeba, pomůžeme lyžaři se v prvních metrech srovnat a držet stabilitu (držíme za skořápku / řidítka a jdeme / utíkáme s ním pár metrů)
Jízda na vleku: Lyžař je po celou dobu jízdy v základním postavení. Horní polovina těla je uvolněná tak, aby se v případě nerovností snadno vyvaroval pádu. Stabilizátory mu dopomáhají k udržení rovnováhy. U začátečníků se osvědčilo umístit stabilizátory dále od těla - od boků směrem ven („melouny v podpaží“). Lokty směřuji ven, skoro pravý úhel mezi paží a předloktí, ramena v rovině. Výstup: Z počátku dopomáhá při výstupu asistent, který zatáhne za očko tažného zařízení a dopomůže lyžaři chycením zezadu a otlačením za skořepinu, dostat ho z prostoru výstupu. Pokud je lyžař zkušenější vypíná tažné zařízení sám. V případě potřeby je asistent pořád poblíž. Lyžař se v místě výstupu nakloní na jeden stabilizátor, přenese váhu a uvolní tak druhou ruku pro zatáhnutí za poutko. Po odepnutí musí co nejrychleji sklopit stabilizátory a opustit místo výstupu (v případě roviny). Pokud na konci vleku není obsluha, je nezbytné, aby byl přítomen asistent u STOP tlačítka. Cvičení: simulace táhnutí vleku - táhneme lyžaře na laně do mírného kopce nácvik výstupu - zatažení za poutko (směrem dozadu) a rychlé sklopení stabilizátorů vyzkoušet obě dvě strany a zjistit, na kterou je vypínání jednodušší (může se stát, že se jedna strana zasekne)
Sedačková lanovka Než se vydáme do nástupního prostoru sedačkové lanovky, vše s lyžařem předem nanečisto vyzkoušíme. Obsluha vleku musí o monolyžaři vědět a při nástupu a výstupu je lepší, když lanovku zpomalí. Nástup na lanovku: Než lyžař půjde do nástupního prostoru, nesmí zapomenout odjistit pojistku. Lyžař se buď dostane do nástupního prostoru pomocí sklopených stabilizátorů sám, nebo s dopomocí asistence. Je potřeba se nastavit po směru jízdy sedačky. Pokud je lyžař samostatný, opře se o sklopené stabilizátory, nakloní se dopředu a nazvedne skořepinu nad úroveň sedačky. Asistent může pomoci tak, že stojí bokem k lyžařovi ve směru jízdy sedačky, přišlápne svou patkou lyže patku lyže monolyžaře a skořepinu vytáhne směrem nahoru. Na skořepině bývá přiděláno ucho, za které pohodlně lyžaře nadzvedneme, pokud tomu tak není, je potřeba zvednou skořápku za její spodní část. I v tomto případě nám může lyžař dopomoci nadzvednutím se na stabilizátorech a přenesením váhy dopředu. Lyžař by měl být uprostřed, aby bylo možné po dosednutí na lanovku bez problému sklopit bezpečnostní hrazdu.
Výstup z lanovky: Jestliže monolyžař vystupuje sám, nechá sklopené stabilizátory, na kterých se při dojezdu do vysedacího prostoru vzepře a vysune se z lanovky. Pak následuje otevření stabilizátorů a odjezd. Pokud vysedá monolyžař za pomocí asistenta otevře stabilizátory ještě před vysednutím. Po příjezdu do vysedacího prostoru pomůže asistent vysunout monolyžaře za opěrku skořepiny a po dosedu na sníh přechytí lyžaře za vrch skořápky a sveze ho pryč od výstupu. Zajistit pojistku! Cvičení: nadzvednutí se na stabilizátorech nadzvednutí se s asistencí výstup a nástup nanečisto
5.4. Jízda šikmo svahem Pro jízdu šikmo svahem zvolíme mírnější terén. Zopakujeme lyžaři základní postavení a popíšeme postavení v jízdě šikmo svahem. Lyže je postavena na hranu, stabilizátory pomáhají udržovat rovnováhu, směřují ve směru jízdy a jsou mírně před tělem. Váha těla je lehce přenesena ke svahu, trup směřuje mírně z kopce. Pohled směřuje ve směru jízdy. V počátku zkoušíme s asistentem. Až lyžař nabude jistotu, můžeme využít lano nebo ho nechat samotného. Cvičení: opakované brzdění a rozjetí předklony a narovnání vysunutí stabilizátorů dopředu a zpět zvedání dolního stabilizátoru vytáhnout se za horním stabilizátorem a zpět
5.5. Nácvik oblouků Oblouky nacvičujeme vždy nejlépe s asistencí. Asistent dopomůže v určité fázi s náklonem do oblouku a tím tak umožní procítit lyžaři správné provedení. Oblouk můžeme rozdělit na tři fáze: nasazení oblouku, vedení oblouku a ukončení. Zdroje uvádějí rozdílné fáze a občas bývá uvedena ještě jedna- přechodová nebo mezi oblouková.
Nácvik oblouků: oblouk ke svahu do zastavení oblouk ze spádnice oblouk přes spádnici navazované oblouky Před samotným nácvikem oblouků vysvětlíme lyžařům techniku zatáčení. Základní postoj- otevírání dveří (natáhnutí paže, vyjetí stabilizátoru mírně od lyže, vytočení zápěstí)- náklon (přenesení váhy na bok) – předklon (přenesení váhy na přední část lyže)návrat do základního postoje. Upozorníme lyžaře, aby nebyl moc strnulý a snažil se u uvolnění. Často se stává, že má lokty blízko u skořepiny. Proto se vžil výraz- „neseme melouny“ (lokty dál a výš od skořepiny).
Oblouk ke svahu do zastavení (Brzděni pomocí oblouku) Tento oblouk zahajujeme jízdou šikmo svahem. Jízda šikmo svahem- přenesení váhy na horní hranu lyže- mírný předklon - otevření dveří- do zastavení- narovnání do základní polohy Cvičení: několik oblouků do zastavení na jednu a pak druhou stranu girlandy přehnaná práce stabilizátorů (lyžař zjistí, co lyže dělá v různém postavení stabilizátoru) přehnané a urychlené přenesení váhy Oblouk ze spádnice Tato fáze bývá pro lyžaře obtížná. Lyžař se postaví směrem po spádnici (čelem z kopce). Lyže jede po skluznici a lyžař ji musí dostat na hranu. Základní postavení (po spádnici)- rozjezd- přenesení váhy- otevření dveří- předklon- do zastavení. Cvičení: jízda po spádnici za pomocí lana (asistent koriguje rychlost jízdy) jízda po spádnici za pomocí lana s mírným náznakem oblouku, návrat do základní pozice (obě strany) několik oblouků do zastavení na obě strany Oblouk přes spádnici Lyžař zahájí jízdu šikmo svahem v základním postavení. Pro zahájení oblouku předsune spodní stabilizátor, pohled směřuje z kopce a lyže se stáčí směrem ke spádnici. Pak následuje přenesení váhy na vnitřní hranu lyže, otevření dveří (vysunutí stabilizátoru), předklon a dotočení oblouku. Cvičení: stočení do spádnice a zpět
kratší a delší oblouk
Navazované oblouky S navazovanými oblouky začínáme, pokud lyžař dobře ovládá oblouk přes spádnici na obě dvě strany. Nejlépe trénovat na svahu, který je lyžaři dobře známý. Mezi oblouky dbát na vracení se do základní polohy a práci trupu. Cvičení: slalom velikosti oblouků změna terénu Další cvičení: padající list sesouvání šikmo svahem práce stabilizátorů hokejové zastavení krátké smykové oblouky Dalším krokem jsou carvingové oblouky. Při carvingovém oblouku se lyže v oblouku nedostává na skluznici, ale jede po hranách. K tomuto stylu jízdy se dopracují jen pokročilí lyžaři, kteří bez problému zvládají smýkané oblouky. Ze začátku je dobré jet s lyžařem a držet ho zezadu za monoski a dopomoci mu s náklonem a přechodem do dalšího oblouku.
Úkoly Vyjmenujte jednotlivé kroky v metodice, jak jdou za sebou.
6. Lyžaři s dětskou mozkovou obrnou Ikona1 Cíl: Cílem kapitoly je upozornit na specifika výuky lyžování u osob s dětskou mozkovou obrnu. Pokud se budete věnovat lyžování na monoski, velmi často se setkáte s osobami s dětskou mozkovou obrnou. U lyžařů s dětskou mozkovou obrnou (DMO) musíme počítat s odlišným postupem ve výuce a delším časem v jednotlivých pokrocích. Velký rozdíl je taky mezi lyžaři u různých typů DMO. Lidé s hemiparetickou a kvadruparetickou formou budou lyžovat většinou pasivně. U formy diparetické záleží na pohyblivosti. Při výuce klademe důraz na ujasnění pojmů. Pojmy si stanovíme ze začátku a už je nebudeme měnit. Osoby s DMO mají narušenou rovnováhu, a proto je dobré se k rovnovážným cvičením vracet. Neklademe přehnaný důraz na cvičení na rovině. Pokud něco nejde, nemusí se to lyžař nutně naučit. Např.: tažení na laně po rovině (těžké udržet rovnováhu). Daleko snáze se udržuje rovnováha při jízdě po spádnici na laně (na krátko), kdy lyžaře brzdíme a udržujeme pomalou rychlost. Z tohoto cvičení se dá pokračovat mírnými obloučky po spádnici a následně vlnovkou.
Úkoly: Navrhněte v bodech metodickou řadu lyžování na monoski u osoby s diparetickou formou DMO a přidruženým lehkým mozkovým postižením.
7. Pár slov na závěr Ikona1
Cíl: Cílem této kapitoly je seznámení studentů se současnou situací a organizacemi věnujícími se lyžování na monoski v ČR. Osobně se věnuji lyžování vozíčkářů zhruba 10 let. Musím říct, že za tu dobu, kdy jsem poprvé stála před úkolem, přesadit vozíčkáře do skořápky a sjet s ním kopec, se tato aktivita v České republice významně rozšířila a na monoski už se „svezla“ a naučila spousta lidí. S výukou jsem začínala v Centru handicapovaných lyžařů, kde působím dodnes. Toto Centrum se původně jmenovalo Křižovatka života a například v zimní sezóně 2001/2002 prošlo kurzy 24 vozíčkářů. V roce 2012 už to bylo přes 150 klientů. Na těchto číslech je vidět vzrůstající zájem o kurzy. Kurzy pro instruktory monoski a předmět Instruktor monoski (KAT/IMON) se konají pod záštitou katedry aplikovaných pohybových aktivit při FTK UP Olomouc. Další organizace v České republice, které umožňují lidem s tělesným postižením lyžovat, jsou hlavně SKV Praha, Centrum Paraple, UK FTVS Praha, Katedra aplikovaných pohybových aktiv v Olomouci a Centra podpory integrace. Na lyžaře s amputací dolních končetin se zaměřuje pouze jediná organizace KRONOS- Praha. Z mých dosavadních zkušeností je lyžování na monoski či biski pro každého. Může se jednat jak o lyžování aktivní či pasivní. Aktivním lyžováním myslím to, když se člověk sám naučí na monoski a sjede bezpečně sjezdovku. Pasivní lyžování je pro ty, kteří potřebují k obsluze monoski asistenci. Oboje však může přinést radost z pohybu a rychlosti, možnost dostat se tam, kam by to jinak nešlo, nebo prostě jen další smysluplné využití volného času. Webové stránky s dalšími informacemi o zimních pohybových aktivitách lidí se zdravotním postižením: Ikona7 www.apa.upol.cz www.monoski.info www.kronos-pec.cz www.skvpraha.org www.paraple.cz www.lipno.info/lipno-pro-handicapovane Abychom se ve světě neztratili &smiley; Ikona8 Monoski- Mono-Ski Monolyžař- Mono-skiers Stabilizátory- Outriggers Opěrka na nohy- Foot tray Skořepina- Bucket Nezávislot- Independent Lyže- Ski Poma- Ski lift Sedačková lanovka- Chairlift A co na závěr? Snad jen to, že většina lidí, kteří si monoski vyzkoušeli, se k ní většinou opět vrátí. Není to pouze o sportovním výkonu, nebo se vrátit k tomu co jsem dělal před úrazem.
Zasněžené hory a lesy jsou nenapodobitelné, pohyb po sněhu umožňuje rozmanité zkušenosti, nesrovnatelné pocity při jízdě s kopce a společné zážitky s rodinou či přáteli. Úkoly Navštivte jednotlivé stránky organizací, které se věnují problematice lyžování osob s tělesným postižením, vyberte si jednu a stručně popište, co pro klienty v oblasti lyžování nabízejí.
8. Referenční seznam Ikona7 Kudláček, M., Ješina, O. & Kvasnička, J. (2007). Lyžování na monoski. Aplikované pohybové aktivity v zimní přírodě (pp 16-32). Olomouc: Univerzita Palackého. Kvasnička, J. (2010). Technika jízdy a metodika výuky lyžování na mono-ski. Diplomová práce, Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury, Olomouc.
