TECHNICKÝ SERVIS KNIHOVNÁM Jaromír Kubíček Technické služby knihovnám jsou úspěšně organizovány v řadě zemí Evropy. Spojuje je zpravidla shodný název (Knihovnické centrum – Dánsko, Nizozemí, Norsko, Izrael, Francie, Německo; Knihovnické služby – Velká Británie, Švédsko, Finsko, v některých zemích není jen při jednom – Francie či Nizozemí) a společné mezinárodní organizace ROTNAC – Kulatý stůl národních středisek technických knihovnických služeb, která je samostatnou sekcí v rámci IFLA a v níž je České Technické ústředí knihoven stále zastoupeno. V bývalých východních zemích je takové centrum jen v Maďarsku. Služby ústředí technických služeb knihovnám jsou velmi pestré a koordinovanou spoluprací v rámci ROTNAC postupně jednotlivá národní centra je rozšiřují o další aktivity, které se osvědčily v členských zemích knihovnických center. Jde o organizace typu našich akciových společností, resp. společností s ručením omezeným, které na hospodářském principu podnikají ve prospěch knihoven. Jsou řízeny správní radou, ale vlastní výkon garantují ředitelé, z nichž jeden je zpravidla knihovnický odborník. Zakladateli či akcionáři bývali často velké knihovny ve státě, kterým se však jejich podíl již dávno vyplatil. Počátky technických center vesměs spadají do období po druhé světové válce a dnes jde o moderně vybudované prosperující podniky. Co tvoří náplň činnosti technických ústředí knihoven: 1) doplňování knihovního fondu, resp. knižní kolektor jak jsou tyto služby nazývány např. v Nizozemí. Tato služba spočívá v pravidelně vydávaných informacích o doporučených novinkách z knižního trhu a jejich zasílání po vydání, zpravidla v pevných vazbách pro knihovny, které se v knihovnických centrech ve vlastních dílnách provádějí. Jde o služby nejznámnější, protože jsou poskytovány průběžně – a to velkému počtu knihoven. Výhody pro knihovny spočívají jednak při výběru knih (např. v Německu přes 200 lektorů z knihoven sleduje knižní produkci, která ročně dosahuje až 60 tisíc titulů), jednak ve změnách z brožova193
ných knih na vázané, které by si knihovny stejně musely zadat. Jisté zpoždění od vydání knih v zasílání přes knihovnická centra není chápáno jako nevýhoda. 2) Knihovnický nábytek. V každém knihovnickém centru najdeme několik typů dřevěných, kovových nebo vzájemně z těchto dvou materiálů kombinovaných knihovnických regálů, vysoké řemeslné a funkční kvality. Je pochopitelné, že nábytek vyrábějí specializované firmy. Knihovnická centra však spolupracují při jeho vývoji a zajišťují i kompletní architektonické řešení podle požadavků knihoven. 3) Knihovnické pomůcky. Jde o nejrůznější materiály, jako obaly či pouzdra na jednotlivé typy dokumentů včetně audiovideomedií a pomůcky na jejich zpracování, ochranu a údržbu. 4) Knihovnické tiskopisy nejrůznějšího druhu pro jednotlivé knihovnické procesy při doplňování, zpracování a využívání knihovního fondu. Mnohé z nich jsou univerzální a setkáme se s jejich obdobou v různých zemích, některé jsou vyráběny individuálně pro jednotlivé knihovny, což umožňují zpravidla vlastní maloofsetové tiskárny. Z tiskopisů však začíná převažovat odbyt prázdných traktorových katalogizačních lístků, tak jak knihovnické procesy přecházejí na počítače. 5) Katalogizace. Jde o tradiční služby, které doprovázejí knihy dodávané z centrál knihovnických služeb. Mají různé stupně - formou katalogizačních záznamů lze získat signální informace o nabídce knih, nejčastěji jde však o katalogizační záznam uložený do knihy při dodání včetně knižního lístku; tyto formy v posledních letech nabývají elektronickou podobu. Pro veřejné knihovny, pro které je výběr katalogizovaných knih určen, je velkou výhodou průběžné vytváření široce pojatého typového katalogu v elektronické podobě – něco obdobného vzniká u nás pro knihovny užívající systém Lanius. Některá centra se podílejí na tvorbě, zpřístupňování či distribuci databázových souborů, ať již národní produkce nebo souborných katalogů1 . 6) Vzdělávací semináře a porady. Je v zájmu technických ústředí knihoven sledovat nové trendy v knihovnictví, přizpůsobovat jim strukturu své činnosti a tedy aktivně přispívat k rozvoji oboru a organizovat vzdělávací akce nejen pro knihovny, ale také na mezinárodní úrovni s obdobnými organizacemi. 1 DOČKALOVÁ, Marie: Souborný katalog uživatelů knihovního systému LANIUS. Duha, 11, 1997, č.2, s.11-12.
194
Technické ústředí knihoven (TÚK) má v České republice velkou tradici, spojenou s úspěchy i problémy. Připomeňme si stručně jeho curriculum. Hlasy knihovníků požadující vytvoření technického centra knihovnám se výrazněji prosazovaly až v obrodném procesu v roce 1968 a realizace se ujal dr. Kamil Groh, tehdejší vedoucí kabinetu knihovnictví Státní knihovny ČSSR. K ustavení samostatné veřejné prospěšné instituce zřizované ministerstvem kultury došlo v roce 1970, původně jako relativně samostatné složky ústřední knihovny státu, k úplnému osamostatnění došlo až v roce 1991, kdy se TÚK stalo rozpočtovou organizací2 . Bylo to však v době začínajících změn ve státní správě a probíhající privatizace. TÚK se svými více než 20 zaměstnanci působilo v několika pronajatých prostorách v Praze a s pracovištěm distribuce knihovnických pomůcek a tiskopisů ve Slavkově u Brna. Původně se počítalo se zařazením TÚK do 2. vlny velké privatizace, což mělo své problémy a ministerstvo kultury rozhodlo nakonec o zrušení3 . Ke zrušení TÚK došlo v roce 1993 v souvislosti s redukcí řady organizací, přímo řízených ministerstvem kultury. Protože se nenašel zájem o způsob privatizace, byla v té době samostatná organizace s právní subjektivitou převedena a začleněna do dvou knihoven, které byly pro případné další pokračování nejvhodnější. Národní knihovna převzala kromě některých základních prostředků či jiného technického vybavení několik personálních úvazků pro zajišťování architektonických poradenských služeb, Moravská zemská knihovna se dělila také o technické vybavení a do jejího stavu bylo v zásadě převedeno pracoviště zásobující knihovny pomůckami a tiskopisy se sídlem ve Slavkově u Brna. Ve Slavkově působilo TÚK až do konce roku 1995, kdy stavební úřad města nařídil vyklizení a zrušení provizorního objektu, v němž pracoviště sídlilo, a proto došlo k přestěhování TÚK přímo do Brna, do budovy Pedagogické knihovny MZK. Zde působí stále a kromě tradičního sortimentu knihovních pomůcek a tiskopisů, jehož skladbu s tvůrčím úsilím obměňuje či doplňuje, nabízí i několik typů knihovnického nábytku (regály, police, knihovní katalogy, stoly pod počítače apod.). Obměna sortimentu za posledních pět let působení pod firmou Mo2 FRANC, Zdeněk: Jak dál v technických službách knihovnám. Informace TÚK, 21, 1992, č.4, s.8-15. 3 TONDL, Vítězslav: K privatizačnímu projektu a zrušení TÚK. Informace TÚK, 21, 1992, č.4, s.3-6.
195
ravské zemské knihovny doznala i několik základních změn v rozsahu služeb. Při delimitaci pražského centra převzala MZK ústřední výběrovou katalogizaci. Období nejvyšší slávy této služby bylo na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy počet odběratelů dosahoval několika set a plně využíval kapacity tisku v týdenních a čtrnáctidenních sériích katalogizačních lístků. V roce 1993 měla ústřední výběrová katalogizace asi 100 zákazníků-knihoven a nabízela v průměru 30 nových záznamů týdně (s výběrem pro menší knihovny ve čtrnáctidenních sériích), když knihy do roku 1994 v dohodě pro TÚK zpracovávala Městská knihovna v Praze. Ústřední výběrová katalogizace byla službou placenou, pro mnohé městské knihovny výhodnou; jestliže totiž odebíraly několik sérií, zabezpečovaly jimi na 70-80 % potřebných katalogizačních lístků pro své katalogy. Na konci roku 1996 bylo odebíráno již jen 37 sérií a při objednávce pro další rok zájem o tuto službu natolik poklesl, že zanikla. Jen jeden ředitel okresní knihovny telefonátem projevil lítost, neboť viděl v ústřední katalogizaci průběžně dodávanou vzorovou katalogizaci, na níž jejich katalogizátorky získávaly metodický návod a sledovaly případné změny v katalogizační praxi. Zánik ústřední výběrové katalogizace můžeme dát do souvislosti se zánikem krajské výběrové katalogizace, kterou zajišťovaly ve svých regionech téměř všechny státní vědecké knihovny a jeho příčinou je elektronizace knihoven. V období působení TÚK při Moravské zemské knihovně byla rozšířena nová služba, která je běžnou součástí evropských knihovnických centrál – ústřední nákupna knih. Byla prováděna po pět let a zastavena v prosinci 1995. Proč? Příčiny byly jednak v jejím způsobu provádění, jednak ekonomické. Ty odborné nedostatky spočívaly v tom, že čtvrtletně vydávaná nabídka byla sestavovaná z edičních plánů spolupracujících nakladatelství a skutečné vydávání plánovaných titulů se od předpokládaného čtvrtletí velmi často rozcházelo. Také dodávání objednaných knih mívalo zpoždění a knihovny právem poukazovaly na časové rozdíly v dodávkách knih, které bývaly dříve na pultech knihkupectví4 . Myslím však, že to nebyly tyto organizační nedostatky, které jsme se snažili odstraňovat, ale trvající ekonomické poměry na knižních trhu. Se spo4 FIKAR, Karel: Rok činnosti knižní nákupny TÚK. Informace TÚK, 21, 1992, č.2, s.25-27.
196
lupracujícími vydavateli mělo TÚK výhodu 25 % rabatu, z něhož 15 % poskytovalo knihovnám, tedy dodávalo knihy o 15 % levněji proti cenám v knihkupectvích. Víme však, že mnozí vydavatelé a snad všechny knižní velkosklady dodají knihy s 25 % rabatem kterékoliv knihovně. Praxe větších knihoven z této nabídky vychází a mnohé knihovny se v ní vidí, když svými kontakty na několik velkododavatelů průběžně šetří 25 % prostředků, určených na nákup knih. Možná i více, když si uvědomíme, že česká knižní produkce nezná pevné katalogové ceny a knihkupci si je volně dotvářejí. Pokud Svaz knihkupců a nakladatelů prostřednictvím zákonné vyhlášky nesjedná nápravu, nemá u nás ústřední nákupna knihoven naději na úspěch. Takovou vyhlášku však nepředpokládejme v brzké době, neboť ze současného stavu těží jak „šikovníÿ knihkupci, tak knihovníci. Dosavadní hospodaření TÚK je součástí hospodaření MZK jako příspěvkové organizace, která není plátcem daně z přidané hodnoty. To si vyžaduje změnu, tedy nakupovat materiál či zboží bez daně, do výrobku zakalkulovat náklady, odvést příslušné daně, investovat ve prospěch rozvoje působnosti a tedy celkově jinak hospodařit. Takovou změnu v současné době připravujeme, ale pokud proběhne v rámci Moravské zemské knihovny a ne jako samostatně hospodařící organizace, nemyslím, že povedou k zásadnějším změnám v působení TÚK. Nová Ústřední knihovnická rada v souvislosti s přípravou materiálu pro poslance kulturního výboru parlamentu se dotkla této problematiky, když v přípravných tezích konstatovala „bylo zrušeno Technické ústředí knihovenÿ. Do definitivní podoby materiálu se však již tato věta nedostala, neboť jak výše uvedeno, neodpovídala současnému stavu. Tento stav však není optimální ani pro Moravskou zemskou knihovnu, při které dnes TÚK působí, ani pro veřejné knihovny, kterým by mělo ústředí především sloužit. Situace tedy vyžaduje řešení, má-li dojít ke zlepšení působení Technického ústředí knihoven. Protože jde o služby a služby jsou v ekonomice zboží za něž se platí, je třeba hledat řešení z pohledu ekonomiky, hospodaření. Roční uzávěrka 1996 nám prozradí, že TÚK dodalo knihovnám v minulém roce za 2 770 tis. Kč zboží, z toho bylo za 2 104 tis. Kč knihovnických pomůcek, za 666 tis. Kč nábytku. Ve skladě má TÚK zboží za 2,6 mil Kč (od převzetí TÚK v roce 1991 byl snížen sklad zásob pouze o 12 %; většina zboží v zásobách má minimální pohyb). 197
Co může však samostatné TÚK provádět, aby pro knihovny znamenalo více než dosud. Sortiment představující zajímavý přínos jak pro knihovny, tak pro jeho dodavatele, je stále v knihovnickém nábytku. Nabídka knižních regálů pro veřejné knihovny od dosavadních několika firem je dosud velmi úzká. Pro dětské koutky bychom asi marně hledali veselý a praktický nábytek u výrobců. Dále je tu prostor spojený s elektronickou revolucí – jednak nabídka technického zařízení pro vybavování knihoven, jednak poskytování služeb v dodávání multimédií CD ROM a kazety či nové DVD. V evropských veřejných knihovnách tvoří multimediální fondy až třetinu z celkového knihovního fondu, zatímco u nás jsou zpravidla jen součástí hudebních oddělení, s nimiž se setkáme jen ve větších městských knihovnách. Další oblasti, které zajišťují centra knihovnických služeb v evropských zemích jsou již nejisté. Mám na mysli spolupráci při tvorbě a distribuci bází dat, ať již jde o národní produkci či souborné katalogy (to garantuje Národní knihovna a její vazby s Albertinou icome Praha). Knižní nákupna je věcí z legislativních důvodů neschůdnou, jak již bylo popsáno. Stávající sortiment knižních pomůcek a tiskopisů se bude udržovat jen obtížně ve stávajících objemech v důsledku elektronizace knihoven. Do případného zrodu samostatného centra služeb knihovnám nemáme tedy obsahově mnoho co vložit. I zde platí, že co je ekonomicky zajímavé, je už zadané nebo těžko dosažitelné. Všechno je jinak. Pokusme se nastínit vizi TÚK v blízké budoucnosti. Jde o privatizovanou akciovou společnost ve vlastní budově se sídlem v malém městě na česko-moravském pomezí. Jejich 18–20 zaměstnanců má ve své nabídce nákupnu knih, kazet, CD-ROMů či jiných médií. Dodává široký sortiment pro zařízení, modernizaci i automatizaci rozmanitých knihovních i meziknihovních služeb. Sleduje trendy rozvoje knihoven a organizuje k jejich dosažení semináře, spolupracuje s obdobnými organizacemi v sousedních státech. . . Prostě je po všech stránkách pro knihovny užitečnou a knihovnami uznávanou organizací. Prosperuje. Myslím, že záleží jen na nás, aby taková organizace vznikla. Nemyslím však, že již přišla vhodná doba k vypsání emise akcií a vyhledávání akcionářů mezi knihovnami. A to nejen proto, že na akcie nám v současné době ještě nezbývá. Snad už je za námi období, kdy se snažil každý formulovat své problémy ale nevnímal problémy vystavované svým kolegou, jak to platilo ještě donedávna. Pro současné období spíše 198
platí, že každá knihovna se již v problémech s úspěchem zorientovala, ale je přesvědčena o svém, pokud možno originálním přístupu v zajišťování svých statutárních funkcí. Až přejde i tato fáze, kterou by bylo možné charakterizovat werichovskou parafrází „ten dělá to, a ten zas tohle, a všichni dohromady zaplatíme mocÿ, dojde i na zřízení opět samostatného centra knihovnických služeb. Věřím, že mezi knihovnami setrvá smysl pro koordinovanou spolupráci a že nadejde období, kdy se knihovníci rozhodnou uvést v život účinnou profesní organizaci, která bude poskytovat technické zázemí jejich službám. Myslím, že je to úkol pro Sdružení knihoven i pro Svaz knihovníků a informačních pracovníků. Než k tomu dojde, obracejte se s důvěrou na technické ústředí při Moravské zemské knihovně.
199
