Technické zajištění zvukové produkce z hlediska analogového a digitálního zpracování nízkofrekvenčního signálu. Pavel Horkel

Technické zajištění zvukové produkce z hlediska analogového a digitálního zpracování nízkofrekvenčního signálu

Pavel Horkel

Bakalářská práce 2013

ABSTRAKT V této bakalářské práci se budu zabývat zpracováním nízkofrekvenčního signálu v analogových a digitálních systémech zajišťující zvukovou produkci. Na vzájemných rozdílnostech se pokusím popsat principy funkcí a výhody či nevýhody obou systému. Klíčová slova: zpracování zvukového signálu, mixáţní pult, zvuková produkce, digitální signálový procesor

ABSTRACT The bachalor thesis deal with the low frequency signal processing in analog and digital systems for live sound productions. I will try to describe principle of function and the pros and cons in their differences. Keywords: sound signal processing, mix consoles, sound production, digital signal processor

Děkuji MgA. Pavlu Hrudovi za věcné připomínky a trpělivost při tvorbě této bakalářské práce.

Prohlašuji, ţe odevzdaná verze bakalářské/diplomové práce a verze elektronická nahraná do IS/STAG jsou totoţné

OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................... 9 1 PŘENOSOVÝ ŘETĚZEC ....................................................................................... 10 1.1 ODPOSLECHOVÝ SYSTÉM ..................................................................................... 11 1.1.1 Řízení odposlechu od zvukaře ..................................................................... 12 1.1.2 Samostatné monitorovací pracoviště ............................................................ 13 1.1.3 Odbočení zvukového signálu pro televizní přenos ...................................... 14 2 ČÁSTI PŘENOSOVÉHO ŘETĚZCE.................................................................... 16 2.1 ELEKTROAKUSTICKÉ MĚNIČE ............................................................................... 16 2.1.1 Elektrodynamický mikrofon ........................................................................ 16 2.1.2 Elektrostatický mikrofon .............................................................................. 16 2.1.3 Princip funkce reproduktoru ........................................................................ 18 2.2 DISTRIBUCE SIGNÁLU ........................................................................................... 18 2.2.1 Symetrické vedení signálu ........................................................................... 19 2.3 VSTUPNÍ ZESILOVAČ............................................................................................. 19 3 ANALOGOVÉ ZPRACOVÁNÍ NÍZKOFREKVENČNÍHO SIGNÁLU V PŘENOSOVÉM ŘĚTĚZCI ................................................................................ 21 3.1 ÚPRAVA ANALOGOVÉHO SIGNÁLU EKVALIZÉREM ................................................ 21 3.1.1 Princip funkce analogového ekvalizéru ....................................................... 21 3.1.2 Parametrický ekvalizér ................................................................................. 22 3.1.3 Grafický ekvalizér: ....................................................................................... 23 3.2 ÚPRAVA ANALOGOVÉHO SIGNÁLU POMOCÍ EFEKTU DOZVUKU ............................. 25 3.3 DYNAMICKÁ ÚPRAVA ANALOGOVÉHO SIGNÁLU ................................................... 26 3.4 ZAPOJENÍ EXTERNÍCH EFEKTOVÝCH JEDNOTEK DO PŘENOSOVÉHO ŘETĚZCE ........ 29 3.5 MIXÁŢNÍ PULT ...................................................................................................... 29 3.6 VÝKONOVÁ SEKCE PŘENOSOVÉHO ŘETĚZCE A REPRODUKTOROVÉ SOUSTAVY ..... 31 3.7 NÁCHYLNOST ANALOGOVÉHO ŘETĚZCE Z HLEDISKA ŠUMU.................................. 33 4 DIGITÁLNÍ ZPRACOVÁNÍ SIGNÁLU ............................................................... 35 4.1 PRINCIP ZPRACOVÁNÍ ANALOGOVÉHO SIGNÁLU DO DIGITÁLNÍ PODOBY ............... 35 4.1.1 Funkce analogově digitálního převodníku ................................................... 36 4.1.2 Vzorkování, vzorkovací frekvence .............................................................. 36 4.1.3 Aliasing ........................................................................................................ 37 4.1.4 Kvantovani ................................................................................................... 38 4.1.5 Latence – zpoţdění ....................................................................................... 39 4.1.6 Časová synchronizace digitálních konzolí s ostatními přístroji: .................. 39 4.1.7 Digitální synchronizace ................................................................................ 40 4.2 ZPRACOVÁNÍ DIGITÁLNÍHO SIGNÁLU POMOCÍ DSP A ZVUKOVÉHO SOFTWARE ..... 40 4.3 DIGITÁLNÍ MIXPULTY A ZVUKOVÝ PŘENOSOVÝ ŘETĚZEC ..................................... 41 4.3.1 Monitoring od hudebníka ............................................................................. 42 4.3.2 Digitální mixáţní pult .................................................................................. 44 4.3.3 Digitální distribuce signálu .......................................................................... 45 4.3.4 Převod signálu na analogový pomocí D/A převodníku ............................... 46 5 ZÁVĚR ...................................................................................................................... 47

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY.............................................................................. 48 SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK ..................................................... 49 SEZNAM OBRÁZKŮ ....................................................................................................... 50 SEZNAM PŘÍLOH............................................................................................................ 52

UTB ve Zlíně, Fakulta multimediálních komunikací

9

ÚVOD Potřeba ozvučit kulturní akce ať uţ ve venkovních, nebo vnitřních prostorech se stále těší velkého zájmu. Neustálý vývoj ozvučovací aparatury přináší do tohoto odvětví nová řešení dle potřeb a náročnosti ozvučovaných souborů a ozvučovaného prostoru. Samotný zvuk, jehoţ zdrojem je např. lidský hlas, blány bicí soupravy, kytarové aparáty apod. reprezentují zvukové vlny sestávající se z nepřetrţitých změn v tlaku vzduchu. Tyto změny tlaku vytváří podélné mechanické vlnění, které působí na membránu mikrofonu, proto je moţné zvuk pomocí mikrofonu snímat a zvukové vlny tak převést na elektrický signál. S takto převedeným zvukovým signálem je poté moţno pracovat a pomocí zesilovačů, filtrů, přístrojů pro úpravu dynamiky apod. jej upravit a znovu reprodukovat. S pokračujícím technickým pokrokem se tento elektrický signál také čím dál častěji převádí pomocí analogově-digitálního převodníku do toku dat, digitálně se upravuje a po opětovném převodu na analogový signál digitálně-analogovým převodníkem, distribuuje dále. Z hlediska zajištění zvukové produkce např. v podobě ozvučení koncertu provádí výše uvedené procesy mixáţní pult, popř. digitální převodník a digitální signálový procesor. V této bakalářské práci se proto budu zabývat principy zpracování zvukového signálu z analogového a digitálního hlediska a na vzájemných odlišnostech se pokusím determinovat funkce a výhody, či nevýhody jednotlivých systému.


1

10

PŘENOSOVÝ ŘETĚZEC

Zvuk ve formě elektrického signálu vstupuje do přenosového zvukového řetězce, kde je pomocí vodičů distribuován mezi jednotlivými komponenty. Jednotlivé komponenty jsou řazeny v sérii a elektrický signál tak postupně prochází skrz všechny zařazené prvky. To signalizuje určitou nevýhodu do série řazeného přenosového řetězce a tou je skutečnost, ţe výsledná kvalita zvuku bude vţdy ovlivněna nejslabším článkem celého řetězce. Musíme proto dbát na výběr jednotlivých komponentů, propojovacích vodičů a omezit tak moţné degradace signálu. Nejzákladnější přenosový řetězec určený pro zajištění zvukové produkce se skládá z elektroakustického měniče (mikrofonu), kabelů, mixáţní a distribuční sekce signálu (mixáţní pult), výkonové sekce (zesilovače) a reproduktorové soustavy. Dle typů a poţadavků na ozvučení prostoru se tento řetězec rozšiřuje o další články, zejména odposlechovou monitorovací sekci, efektové procesory, grafické ekvalizéry a různé variace reproduktorových soustav.

(obr 1. Základní ozvučovací řetězec)


11

1.1 Odposlechový systém Při ozvučování ţivé kapely reprodukujeme zvukový signál z hudebních nástrojů pomocí výkonové a reproduktorové soustavy směrem k publiku. Hudebníci jsou na pódiu mimo směr šíření zvuku z těchto reproduktorů. Jelikoţ bývá pódium velikých rozměrů a zvuky z jednotlivých nástrojů se mezi sebou dosti prolínají, májí hudebníci odposlechový monitor, do kterého si můţou nechat poslat signál z kteréhokoliv snímaného nástroje na pódiu. Samotný monitor, běţně nazýván jako odposlech je v podstatě reproduktorová skříň tvarem uzpůsobená k situování na pódiu vedle hudebníka. Skládá se většinou z výškového a středobasového reproduktoru, nebo širokopásmového reproduktoru. Podle typu jednotlivých provedení bývá zesilovač integrován uvnitř odposlechu a monitorovací signál je do něj přiveden stíněným kabelem. V profesionálním řešení je spíše pouţito externího zesilovače a zesílený signál, který jiţ dosahuje vysokých hodnot proudu je od zesilovače k odposlechu veden silovými kabely. Kaţdý odposlech má kromě vstupní zdířky, také výstupní konektor, který tak umoţňuje paralelně propojovat více odposlechů do jedné monitorovací větve. Ozvučovací přenosový řetězec můţe mít několik variant provedení, liší se pak zejména v distribuci signálu k jednotlivým monitorům. Jednotlivé varianty a počet monitorů se volí dle nároků hudebního souboru, velikosti ozvučovaného prostoru a technických moţností ozvučovacího systému, převáţně dle počtu monitorovacích AUX výstupů na mixáţním pultu.

(obr 2. Odposlechový reprobox s vestavěným zesilovačem)


12

1.1.1 Řízení odposlechu od zvukaře V této variantě vstupuje zvuk ve formě elektrických signálů z mikrofonů pomocí multipárového kabelu do mixáţního pultu. V mixáţním pultu jsou signály dle potřeby upraveny, smíchány a dále distribuovány na výstupní a monitorovací sekci.

(obr. 3. Multipárový kabel) Monitorovací sekce je součásti mixáţního pultu a zvukař tak řídí směrování jednotlivých nástrojů do jednotlivých odposlechových cest, pomocí potenciometru AUX na kaţdé „šavli“ mixáţního pultu. Počet odposlechových cest (výstupů AUX) závisí na provedení a technických parametrech mixáţního pultu. Z monitorovacích výstupů mixáţního pultu je odposlechový signál posílán zpět na pódium pomocí multipárového kabelu, který tak slouţí nejen k distribuci signálu z mikrofonů do mixpultu, ale také k distribuci odposlechových signálů zpět na pódium k jednotlivým odposlechům.

(obr. 4 – přehledový diagram: řízení odposlechu od zvukaře)


13

Monitorovací sekce je tedy řízena přímo z mixáţního pultu a zvukař dle komunikace s hudebníky směruje jednotlivé nástroje k příslušným odposlechům. 1.1.2 Samostatné monitorovací pracoviště V případě menších nároků kapel a malých pódií stačí provádět monitoring zvukař z hlavního mixáţního pultu, který je tak centrálním mozkem veškerého děni. V případě festivalů, open air koncertů a koncertů v halách, kde je jiţ velká dálka mezi hlavním zvukařem a hudebníky, má monitorovací sekce samostatný mixáţní pult a zvukaře, který se stará o monitoring na pódiu. Hlavní zvukař se tak můţe více soustředit na ozvučování prostoru a komunikace mezi ním a hudebníky v rámci nastavení odposlechových cest zbytečně neruší atmosféru koncertu. Monitorovací stanoviště je většinou umístěno na kraji pódia a zvukař zařizující monitoring bývá v daleko bliţším spojení s kapelou, komunikace je tak daleko snaţší. Monitorovací mixpult navíc umoţňuje „vymíchání“ a úpravu signálu speciálně pro odposlechovou část, bez závislosti na ozvučovací sekci. Je tak daleko snadnější uzpůsobit zvuk jednotlivých nástrojů dle potřeb monitoringu. Zapojení samostatného monitorovacího pracoviště do přenosového řetězce je realizováno pomocí rozdělovače tzv. splitteru. Splitter je zařízení, které se zařadí do signálové cesty a rozdělí signál na více odboček stejného signálu. Z první odbočky můţeme směrovat signál dále na vstup hlavního mixáţního pultu skrz multipárový kabel. A z druhé odbočky splitteru vedeme signál na mixáţní pult samostatného monitorovacího pracoviště. Provedení splitteru můţe být tzv. aktivní, nebo pasivní. Pasivní rozdělení signálů probíhá pomocí transformátorů, signál je tak galvanicky i impedančně oddělen a dle odboček na transformátoru můţe být přiveden na jeden a více výstupů. Je však nezbytné pouţít kvalitní transformátory s malým přenosovým zkreslením, to můţe být u levných splitterů někdy problém. Fantomové napájení je v tomto případě odděleno také, avšak většina pasivních splitterů dovoluje zapnout jeho přemostění a distribuci k mikrofonu, pokud by „fantom“ neprošel, bylo by potřeba zajistit jej dalším externím zařízením. Aktivní splitter potřebuje síťové napájení a oproti pasivní verzi je osazen vstupními zesilovači, které je třeba příslušně nastavit. Samostatně dokáţe distribuovat fantomové napájení a zesílením signálů před jejich rozbočením zaručuje bezztrátové rozbočení signálu. Splittery mají také volbu galvanického oddělení země (GND), která dokáţe vyřešit problémy při vzniku tzv. zemních smyček, které se projevují parazitním „brumem“ a mohou


14

vznikat v případě zapojení monitorovací mixpultu a hlavního mixáţního pultu, či jiných v řetězci zapojených zařízení do rozdílných síťových okruhů.

(obr. 5. – aktivní splitter firmy Klark Teknik: přední strana)

(obr. 6. – aktivní splitter firmy Klark Teknik: zadní strana) Funkce splitteru můţe být implementována také do monitorovacího mixpultu a umoţňuje tak minimalizovat počet propojovacích kabelů. V takovém případě vstupuje signál z mikrofonů do monitorovacího mixáţního pultu, kde je rozdělen a z jedné odbočky pokračuje do monitorovacího mixpultu, přitom je z druhé veden zpět na výstup a multipárovým kabelem k hlavnímu mixáţnímu pultu. 1.1.3 Odbočení zvukového signálu pro televizní přenos Na obrázku č. 4 je zobrazen aktivní splitter firmy Klark Teknik, který dovoluje trojí rozbočení signálu. Třetí odbočku je tak moţno vyuţít například pro odbočení zvukového signálu do odděleného zvukového pracoviště pro přímý televizní přenos koncertu, nebo jeho záznam. V takovém případě je signál rozdělen do třetí signálové cesty a putuje do samostatného mixáţního pultu ke zvukovému mistrovi mixující zvukový signál na míru televiznímu přenosu, popř. za účelem záznamu koncertu. Pro ještě větší autenticitu prostředí mívá tento zvukový mistr umístěny také ruchové mikrofony v sále pro snímání potlesku a reakcí publika. Pokud by nebyl k dispozici splitter s třemi výstupy, bylo by moţné pro zvukový záznam, nebo televizní přenos pouţít odbočení signálu z hlavního mixáţního pultu pomocí zdířek direct out, které umoţnují odbočení signálu za vstupním zesilovačem mixáţního pultu. Toto řešení je ovšem amatérské, jelikoţ gainem mixáţního pultu ovlivňujeme jak


15

signál mixáţního pultu tak i tento odbočený výstupní signál, coţ můţe být celkem nevýhodné. Existuje také řešení systémem s odděleným snímáním pro ozvučení a záznam, coţ představuje snímání kaţdého zdroje zvuku dvěma mikrofony, jeden pak slouţí pro ozvučení a druhý pro záznam. Výhoda tohoto způsobu z pohledu záznamu je zvukařova nezávislost na ozvučovacím řetězci a svoboda volby jednotlivých typů mikrofonů pro záznam.

(obr. 7. Přehledový diagram – zapojení části přenosového řetězce se samostatným monitorovacím stanovištěm)


2

16

ČÁSTI PŘENOSOVÉHO ŘETĚZCE

2.1 Elektroakustické měniče Pokud chceme pomocí elektronických zařízení zvukový signál zesílit, nebo jakkoliv upravit a poté reprodukovat, je potřeba jej převést na signál elektrický. K tomuto účelu se v praxi pouţívají elektroakustické měniče, převáţně dynamické a kondenzátorové mikrofony, popř. snímače elektromagnetické, pieozosnímače a pro převod elektrického signálu zpět na signál akustický reproduktory. Pro stručnost zde uvedu jen principy funkcí nejpouţívanějších elektroakustických měničů vztahující se převáţně pro zvukovou produkci - ozvučení koncertu: 2.1.1 Elektrodynamický mikrofon Zkráceně nazýván také dynamický mikrofon, je velmi hojně pouţívaný pro zpěv, snímání kytarových aparátů a jednotlivých bubnů bicí soupravy. Vyznačuje se dostatečně širokým kmitočtovým pásmem, malým zkreslením, nízkým šumem a robustní konstrukcí. Jako mechanická část dynamického mikrofonu, na kterou působí akustický tlak, bývá pouţita membrána z lehkých, přitom pevných umělých materiálů. Na membránu je připevněna měděná cívka, která působením podélného zvukového vlnění kmitá v magnetickém poli permanentního magnetu. Tím se v cívce indukuje napětí a vzniká tak elektrický signál. Pro ţivou produkci jsou osvědčeným standardem například mikrofony firmy Shure SM 57(rytmičák, kytarové aparáty, saxofon apod.) a Shure SM58 (zpěv a basové aparáty).

(obr. 8. Mikrofon Shure SM57) 2.1.2 Elektrostatický mikrofon „Elektrostatický mikrofon bývá běžně označován jako kondenzátorový. V elektrostatickém mikrofonu tvoří membrána zachycující dopad podélného zvukového vlnění elektrodu kondenzátoru, v němž se kumuluje elektrický náboj. Druhou část kondenzátoru, k němuž


17

je připojeno stejnosměrné polarizované napětí - tzv. fantomové napájení, tvoří pevná elektroda. Změny akustického tlaku rozechvívají membránu, čímž se mění vzdálenost elektrod kondenzátoru a tedy i jeho kapacita. Zajistíme-li, aby se náboj při změně kapacity kondenzátoru nemohl rychle vyrovnávat, potom se při zmenšení kapacity kondenzátoru (zvětšení vzdálenosti membrány od pevné elektrody) zvětší napětí na kondenzátoru (považujeme-li náboj za konstantní). Požadavek pomalého vyrovnávání náboje při změně kapacity je zajištěn pomocí rezistoru, který zvýší vnitřní odpor zdroje polarizačního napětí.

(obr. 9. – Kondenzátorový mikrofon AKG 451B) Náboj na kondenzátoru je možné získat buď pomocí zdroje stejnosměrného polarizovaného napětí (tzv. fantom), nebo pomocí elektretu - dielektrický materiál nesoucí permanentní elektrický náboj. Tento materiál je nanesen na jednu elektrodu a proto není zapotřebí zdroje polarizačního napětí.“ 1 Mikrofony s permanentním nábojem nazýváme elektretové mikrofony, většinou však mívají za elektretovou vloţkou zařazen zesilovací FET tranzistor a ten se bez napájení neobejde. Dle typu tranzistoru je napájení elektretových mikrofonů řešeno monočlánkem 1,5V popř. pomocí fantomového napájení. „Elektrostatické

mikrofony

se

vyznačují

velkou

výstupní

impedancí,

vyrovna-

nou frekvenční charakteristikou, vysokou citlivostí, malým zkreslením a vysokou stabilitou svých vlastností. Proto se používají ve studiové technice a pro měřící účely.“2 V praxi jsou pro ozvučování pouţívány různé druhy „kondenzátorových“ mikrofonů a to převáţně pro ozvučení bicí soupravy – overheady, zpěvy a snímání kytarových aparátů.

1

Elektrostatický mikrofon. Encyklopedie fyziky [online]. 2013 [cit. 2013-05-16]. Dostupné z: http://fyzika.jreichl.com/main.article/view/388-elektrostaticky-mikrofon 2 Tamtéţ


18

2.1.3 Princip funkce reproduktoru Pokud pomocí mikrofonu převedeme zvuk ve formě akustického tlaku na signál elektrický, upravíme jej a zesílíme, můţeme jej opět přeměnit na zvuk – podélné mechanické vlnění a to pomocí reproduktoru. Klasický elektrodynamický reproduktor funguje v podstatě na opačném principu jako elektrodynamický mikrofon. Na cívku pevně spojenou s membránou reproduktoru přivádíme zesílený elektrický signál, který na základě amplitudy a frekvence signálu indukuje měnící se elektromagnetické pole. Jelikoţ se cívka nachází v magnetickém poli permanentního magnetu reproduktoru, dochází k vzájemnému působení magnetických sil a membrána reproduktoru vyvolá svým kmitáním akustický tlak, který slyšíme jako zvuk. V praxi se dnes pouţívají reproduktorové systémy, které kombinují reproduktory do různých sestav a umoţňují tak pokrýt celé spektrum slyšitelného zvuku. O těchto sestavách se rozepíšu níţe v samostatné sekci.

(obr. 10. – Středobasový elektrodynamický reproduktor)

2.2 Distribuce signálu Pro distribuci signálu z mikrofonu se v praxi pouţívají stíněné kabely s konektory XLR a symetrickým vedením, s jejich pomocí je analogový signál veden na vstupy předzesilovačů mixáţního pultu, popř. zvukové karty a jiných zařízení pro zpracování zvuku. Tyto symetricky vedené kabely obsahují dva „aktivní“ vodiče, nazývané také HOT a COLD, které jsou obklopeny ochranným stíněním připojeným na kostru mikrofonu a zemnící bod tzv. „zem“ vstupního zesilovače. Ochranného stínění se pouţívá proto, ţe výstupní signál z mikrofonu je poměrně nízké úrovně a bývá proto náchylný na parazitní elek-


19

tromagnetické interference. Kvalitativně se profesionální kabely odlišují od svých „laciných“ kolegů zejména způsobem opletení ochranného stínění, velikostí průřezu kabelu a „aktivních“ vodičů a také materiálem pouţité izolace. 2.2.1 Symetrické vedení signálu K redukci neţádoucích interferencí je pouţíván sofistikovaný systém symetrického vedení. Výstupní signál je ještě v těle mikrofonu většinou pomocí transformátoru rozdělen do dvou vzájemně obrácených fází, na tzv. pozitivní a negativní. Tyto fázově otočené signály jsou vedeny vodiči HOT (pozitivní) a COLD (negativní) na vstupní zesilovač zvukového zařízení, kde je jeden ze signálů pomocí transformátoru, nebo elektronického obvodu fázově otočen zpět a oba signály se sečtou. Pokud dojde během vedení kabelu k naindukování parazitního signálu, dojde k tomu na obou vodičích HOT a COLD vzájemně, tím ţe jeden ze signálu na vstupu zesilovače otočíme fázově zpět, parazitní signál se tak dostane do opačné fáze oproti parazitnímu signálu na druhém vodiči a dojde tak k jejich vzájemnému odečtení, kdeţto „původní“ uţitečný signál se přitom sečte. Tento důmyslný způsob vedení nám zaručuje poměrně vysokou odolnost kabelů vůči vnějšímu rušení (např. frekvence elektrické sítě 50Hz, signály mobilních telefonů apod.) a zajišťuje spolehlivý přenos elektrického signálu.

2.3 Vstupní zesilovač Vstupní zesilovač je jedním z nejdůleţitějších článků přenosového řetězce a to jak v případě analogového tak digitálního zpracování signálu. Pokud porovnáme analogové a digitální přístroje pro zpracování zvuku, jejich vstupní zesilovače pracují do téhle fáze na stejném principu zpracování signálu. Např. v mixáţním pultu upravuje předzesilovač vstupní mikrofonní signál řádově desítky mV na potřebnou „linkovou“ úroveň cca 0,6V. Takto zesílený signál je jiţ daleko více odolný proti rušení a předurčuje jej to k dalšímu účinnému zpracování v následujících sekcích analogového mixáţního pultu. V případě digitálního mixpultu je tento linkový signál ideální pro další zpracovaní pomocí A/D převodníku. Vstupní zesilovač tak bývá jedním z hlavních článků zvukového zařízení, určujících kvalitu a ovlivňující cenu celého přístroje. V profesionální praxi se pro konstrukci vstupních zesilovačů vyuţívají nízkošumové operační zesilovače s co nejmenším harmonickým zkreslením. Kaţdý výrobce si chrání své konstrukční řešení vstupního zesilovače a


20

s vývojem nových tranzistorů a nových operačních zesilovačů se snaţí své produkty stále inovovat. Na kaţdém vstupním zesilovači profesionálního zvukového zařízení najdeme volbu vstupní citlivosti, většinou pomocí přepínače, nebo dvou vstupů (mic a line in). Vstupní citlivost volíme dle signálu připojeného na vstup. Signál z mikrofonu dosahující nízké úrovně je třeba zesílit daleko vice, neţ signál linkový, jehoţ zdrojem můţe být např. sampler. Můţeme si tedy vybrat mezi vstupní citlivostí určenou pro mikrofon (označovanou jako „mic“) a citlivostí určenou pro linkový signál (označovanou jako „line in“).

(obr. 11 - vstupní část zvukové karty motu896 s přepínačem vstupní úrovně mezi: line a mic) Další důleţitou součástí vstupního zesilovače je potenciometr zisku tzv. Gain, kterým nastavujeme ideální úroveň zesílení vstupního signálu. Správně nastavená „ideální“ úroveň signálu nezpůsobí zkreslení, limitaci vstupního zesilovače a přitom zaručí dostatečnou dynamiku signálu. Nastavení zisku zesilovače provádíme dle vlastní úvahy, zkušeností, citlivosti mikrofonu a dynamiky vstupního signálu. K orientaci nám slouţí stupnice potenciometru GAIN a také kontrola signálu na ručičkovém, nebo led peak-meteru. Vedle potenciometru GAIN najdeme také často funkci PAD, která nám umoţňuje rychlé utlumení signálu o -12dB, vyuţití najde například v případě nastavení vstupu na mikrofonní citlivost a současného připojení linkového signálu, kdy potřebujeme provést rychlý útlum na poţadovanou hodnotu bez přebuzení vstupního zesilovače. Součástí vstupního zesilovače je také volba zapnutí fantomového napájení (tzv. fantom), dle typu a výrobce zařízení můţeme zapnout, či vypnout „fantom“ na kaţdém vstupu zvlášť, nebo po skupinách. Fantomové napájení má většinou hodnotu 48V a slouţí k napájení elektrostatických „kondenzátorových“ mikrofonů. Z výše uvedeného textu vyplývá, ţe pokud chceme kvalitně zpracovávat analogový signál je potřeba zesílit jej na dostatečnou, převáţně linkovou úroveň. Tato úroveň nám zaručí odolnost signálu proti parazitním interferencím, šumu, bezztrátovost signálu a správnou dynamiku pro jeho další úpravy a distribuci.


3

21

ANALOGOVÉ ZPRACOVÁNÍ NÍZKOFREKVENČNÍHO SIGNÁLU V PŘENOSOVÉM ŘĚTĚZCI

Zvukový signál převedený pomocí elektroakustického měniče na signál elektrický můţeme nazvat také signálem analogovým, ten je definován spojitou funkcí spojitého času, v tomto případě je charakterizován plynule se měnícím elektrickým napětím. Akustická vlna způsobí podélné mechanické vlnění a to se pomocí magnetu, membrány, cívky a elektromagentické indukce přemění na elektrický, analogový signál.

3.1 Úprava analogového signálu ekvalizérem Ekvalizérem nazýváme korekční obvod nebo zařízení, které slouţí k úpravě frekvenční charakteristiky zvukového signálu zesílením či potlačením některých částí akustického spektra. Ekvalizér bývá často součástí mixáţního pultu, nebo je konstruován jako samostatná jednotka ve standardizovaném rozměru 19“ palcového racku. Jedno z prvních pouţití jednoduchého ekvalizéru bylo jiţ počátkem 20. století, při korekci signálu lidského hlasu pro jeho účinný přenos telefonními linkami. S nástupem rádiového vysílaní a příchodem nahrávacích studií v 70. letech se vývoj ekvalizérů posunul od jednoduchých pásmových propustí, k sofistikovanějším zařízením umoţňující přesně nastavit zvýraznění námi poţadované frekvence. V praxi se ekvalizéry nejčastěji pouţívají pro úpravu, zvýraznění lidského hlasu, zpěvu, odfiltrování nepotřebných frekvencí a úpravu výstupního signálu z mixáţního pultu vzhledem k charakteru ozvučovaného prostoru. Běţně se omezují nízké frekvence při snímání kytarového reproboxu mikrofonem, mluvenému slovu a zpěvu můţeme přidat na srozumitelnosti zesílením frekvencí kolem 2,5-4kHz a pomocí grafického ekvalizéru se většinou omezují nechtěné kmitočty způsobující např. zpětnou vazbu. Moţností aplikovat ekvalizér je velké mnoţství a úprava zvukového signálu ekvalizérem je jednou z nejpouţívanějších vůbec. 3.1.1 Princip funkce analogového ekvalizéru Pro lepší znázornění si ekvalizér představíme jako samostatnou jednotku, do které posíláme zvuk v podobě elektrického signálu. Ten je upravován pomocí kombinace operačních zesilovačů a elektronických součástek (kondenzátory, cívky, rezistory) které tvoří rezonanční obvody (tzv. pásmové propusti) a frekvenčně tak ovlivňují zvukový signál.


22

Pokud zvyšujeme hlasitost zvukového signálu jako celku, zesilujeme tak signál v celém jeho frekvenčním pásmu, toto zesílení má tzv. vyrovnaný frekvenční průběh. Princip funkce ekvalizéru však spočívá v zesílení, nebo zeslabení jen vybraného frekvenčního pásma signálu. Určujícím prvkem úpravy signálu v ekvalizéru je jeho strmost, která se udává v dB na oktávu. Oktávou rozumíme rozsah mezi dvojnásobným a polovičním kmitočtem poţadované frekvence. Ve zvukové praxi mají jednoduché ekvalizéry např. pro úpravu výšek a basů pevně danou frekvenci a strmost 6dB/okt. popř. 12dB/okt, nastavovacím parametrem je poté jen volba zesílení, či zeslabení dané frekvence. 3.1.2 Parametrický ekvalizér Ekvalizér dovolující nastavit strmost a frekvenci individuálně se nazývá parametrický, jeho hlavním parametrem bývá nastavení střední frekvence F, šířka oktávy často označována jako činitel jakosti Q udávájící jeho strmost a hodnota Gain/Level, neboli poměr zesílení/útlumu dané frekvence. Parametrický ekvalizér najdeme velice často jako součást jednotlivých šavlí mixáţního pultu, ale konstruuje se také jako samostatná jednotka do 19“ racku.

(obr. 12 – Výřez tří pásem samostatné jednotky parametrického ekvalizéru do 19“ racku)

V praxi se tento ekvalizér pouţívá k redukci rušivých zvuků, například od akustické zpětné vazby, nebo k omezení síťového rušivého napětí naindukovaného do signálové cesty. „Filtr pro odstranění takových parazitních zvuků se obvykle označuje jako notch a vlastně se jedná o hodně „ostrý“ parametrický ekvalizér (tedy s vysokým Q), který maximálně potlačuje pásmo frekvencí obsahujících rušivý zvuk. Filtr typu notch také umožňuje volit potlačení větší než obvyklých 15 nebo 18 dB/okt. Pro použití filtru typu notch je důležitá úvaha, že rušivý zvuk obvykle neleží jen v jednom frekvenčním pásmu, ale obvykle obsahuje i harmonické frekvence. Takže odstranění síťového brumu znamená nastavení prvního notch


23

filtru nejen na 50 Hz síťové frekvence, ale zřejmě i dalšího filtru na 2. (častěji 3.) harmonickou frekvenci 100 (150) Hz“.3

(obr. 13 Solid state logic EQ 500 - klasický modul parametrického ekvalizéru určený k vestavění do míchací konzole s barevně rozlišenými frekvenční pásmy) 3.1.3 Grafický ekvalizér: Grafický ekvalizér se skládá z několika pásmových filtrů nastavených pevně na určitou frekvenci, zapojených společně v jednom přístroji. Je tak moţné přehledně nastavit frekvenční průběh v celém slyšitelném pásmu. Přístroj je osazen tahovými potenciometry a polohou jednotlivých nastavovacích prvků se při jeho nastavení vytváří jakýsi graf (proto také název grafický ekvalizér), tento graf umoţňuje přehlednou orientaci při nastavování celého přístroje. „Jednotlivé filtry jsou naladěny buď po oktávách (cca 10 pásem), po půloktávách a nebo po třetinooktávových intervalech (cca 27 pásem). Protože hudební

3

Tipy, triky, nastavení - Variace na téma "parametrický ekvalizér". Muzikus [online]. 2010 [cit. 2013-05-16]. Dostupné z: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Tipy-triky-nastaveni-Variace-na-temaparametricky-ekvalizer~18~brezen~201


24

interval jedné oktávy je vždy dvojnásobkem dané frekvence, může vypadat uspořádání pásem oktávového ekvalizéru např. takto: 31 Hz, 63 Hz, 125H2, 250H2,500 Hz, 1 kHz, 2kHz, 4kHz,8 kHz, 16 kHz Pro lepší orientaci uvádím také frekvence třetinooktávového equalizéru o 30 pásmech: 25,31.5, 40, 50, 63, 80, 100, 125, 160, 200, 250,315, 400, 500, 630, 800 Hz; 1, 1.25 ,1.6, 2 , 2.5, 3.15, 4, 5, 6.3, 8, 10, 13, 16, 20 kHz Protože jednotlivá frekvenční pásma následují těsně za sebou, musí být v tomto případě šířka pásma jednotlivých filtrů mnohem užší než např. u oktávového ekvalizéru, aby nebylo příliš ovlivňováno pásmo sousedních frekvencí. Při konstrukci grafického ekvalizéru je důležité, aby se jednotlivá pásma překrývala takovým způsobem, aby byl frekvenční průběh relativně vyrovnaný při nastavení všech prvků do nulové polohy, nebo do stejné polohy zesílení či zeslabení. Stejně jako u otočných potenciometrů, které mívají někdy definovanou střední polohu (nulový stav) pomocí aretační drážky bývá i u grafických eqvalizérů často tento doplněk pro snadnější identifikaci ,,nuly".“4

(obr. 14 – Grafický ekvalizér s rozlišením 28 oktáv) Grafických ekvalizérů se vyuţívá např. pro vyváţení nedostatků reprosoustav, omezení rezonančních kmitočtů subwooferu a omezení nechtěných frekvencí v sále se špatnou akustikou. Z vlastních zkušeností můţu říct, ţe grafický ekvalizér zařazen na výstupu mixáţního pultu je dosti nepostradatelná záleţitost, jelikoţ některé sály kulturních domů mají velice špatně řešenou akustiku, ta se sice často lehce zlepší při větším počtu publika i tak je většinou potřeba omezit vybrané nízké tóny, které často způsobují nahoukávání mikrofonů a různou nesrozumitelnost lidově „zahuhlanost“ reproduktorové soustavy. Viz také nastavení ekvalizéru na obr. 14.

VLACHÝ, Václav. Praxe zvukové techniky. 2., aktualiz. vyd. Praha: Muzikus, c2000, s. 92. ISBN 80-86253-05-8. 4


25

3.2 Úprava analogového signálu pomocí efektu dozvuku Abychom pochopili rozdíly mezi analogovým, a digitálním způsobem úpravy signálu popíšu na následujících řádcích jednoduché efektové zařízení, které se pouţívá k efektování signálu a funguje čistě na analogovém principu. Většinu podobných zařízení (magnetofonové echo apod.) jiţ v dnešní době nahradily digitální efektové jednotky, které nabízejí nepřebernou škálu efektů a jejich nastavení. Jedním z nejpouţívanějších efektů jiţ v počátcích prvních nahrávacích studií a ţivé zvukové produkce byl tzv. dozvuk neboli echo. Toto dozvukové zařízení bylo ve velkých studiích řešeno reálným snímáním zpoţdění signálu mezi mikrofonem a reproduktorem vzájemně umístěných v dozvukové místnosti. Velikost místnosti a vzdálenost mezi mikrofonem a reproduktorem pak určovala efekt zpoţdění. Vývoj prvních dozvukových zařízení však přinesl pruţinové a páskové dozvukové efekty. Pruţinový dozvuk je jedním z přenosných zařízení, které se do dnešní doby montují např. do kytarových aparátů pro jejich specifický zvuk a analogový princip efektování zvuku. Princip funkce tohoto dozvukového přístroje spočívá v převodu signálu pomocí elektromagnetického budiče na pruţinu, coţ pomocí elektromagnetické indukce způsobí rozkmitání pruţiny. Následně se signál snímá pomocí elektromagnetického snímače na druhém konci pruţiny. Tento přenos signálu skrz pruţinu způsobí zpoţdění signálu, které je přímo závislé na délce pruţiny. Výsledný zpoţděný signál se potenciometrem poměru dozvuku „domíchává“ k původnímu signálu a vytváří se tak efekt zpoţdění signálu. Kromě kytarových zesilovačů se jiţ dnes tyto zařízení nepouţívají, plně je nahradily digitální efektové procesory jako je např. Lexikon PCM91. Tento přístroj nabízí aţ 450 přednastavených presetů různých dozvuků. Dokáţe zpracovat signál v kvalitě 24bit / 48kHz. Samozřejmostí je také moţnost nastavení vlastních presetů a jejich a přenos pomocí paměťové karty.

(obr. 15. Digitální procesor - reverb Lexikon PCM91)


26

3.3 Dynamická úprava analogového signálu Přístroj, jeţ umoţňuje upravit dynamiku signálu se nazývá kompresor a vyuţívá se pro úpravu signálu s velikou dynamikou. Děje se tak převáţně u signálů při ozvučování bicí soupravy („kopák, rytmičák“), zpěvu, baskytarové linky apod. Profesionální analogové kompresory se vestavují do 19“ racku jako samostatné jednotky. Existuje mnoho typů a provedení kompresorů, liší se zejména konstrukcí a typem aktivních součástek a to od přístrojů sestavených výhradně z polovodičů aţ po elektronkové přístroje.

Princip funkce kompresoru: „Centrálním mozkem každého analogového kompresoru je elektronický obvod, který hlídá úroveň signálu a na základě nastavených parametrů rozhoduje o tom, jakým způsobem budou zásahy do dynamiky signálu probíhat. Řídící napětí z tohoto obvodu se převádí do zesilovače řízeného napětím (VCA=VOLTAGE CONTROLLED AMPLIFIER), kterým daný signál prochází. Převážná většina kompresorů odvozuje řízení dynamiky z určitého nastavitelného bodu, který se nazývá práh citlivosti (TRESHOLD). Až do této prahové úrovně, kterou si nastaví uživatel dle libosti, není signál procházející zařízením nijak ovlivňován. Po překročení prahu citlivosti (které je většinou možné kontrolovat na indikátoru) dochází k omezování signálové úrovně – o kolik a jak rychle, to už závisí na nastavení jednotlivých parametrů.“ 5 Kompresní poměr (RATIO) udává závislost úrovně výtupního signálu na úrovni signálu vstupního. „Například při nastavení kompresního poměru 2:1 má překročení vstupní úrovně o 2dB nad nastavený práh citlivosti (TRESHOLD) za následek vzrůst úrovně na výstupu o 1dB, vzrůst úrovně na vstupu o 4db způsobí nárust signálu na výstupu pouze o 2dB.“6 Pokud pouţijeme vyšší kompresní poměry a to zejména více jak 10:1, dynamiku signálu nad prahem citlivosti potlačíme úplně a takovému extrémnímu nastavení se říká limitace. Přístroj provádějící limitaci se nazývá Limitér, je to v podstatě kompresor s kompresním

VLACHÝ, Václav. Praxe zvukové techniky. 2., aktualiz. vyd. Praha: Muzikus, c2000, s. 199. ISBN 80-86253-05-8. 6 VLACHÝ, Václav. Praxe zvukové techniky. 2., aktualiz. vyd. Praha: Muzikus, c2000, s. 199. ISBN 80-86253-05-8. 5


27

poměrem ∞:1, “V praxi se již poměry vyšší než 10:1 považují za limitéry, jelikož nárust vstupní úrovně o 10dB způsobí přírůstek výstupní úrovně pouze o 1dB. Většina běžně nabízených kompresorů nese název Kompresor/Limitér, znamená to, že je možné nastavit kompresní poměr na nízké i vysoké hodnoty a tudíž dosáhnout jak malé komprese, tak limitace. “7 Rozdíl v pouţití kompresoru a limitéru je celkem odlišný. Zatímco pouţitím kompresoru zvyšujeme průměrnou hlasitost signálu, limitér bývá pouţit spíše jako ochranný prvek vstupních zesilovačů proti přebuzení, který „zaručuje“ nepřekročení signálu nad určitou maximální úroveň. (vyuţívá se toho zejména při digitálním záznamu, popř. v PA systémech). Pokud tedy nastavíme limitér jen pro omezení špičkových signálů, bude mít na výsledný zvuk minimální vliv, avšak pokud nastane extrémní situace nárůstu signálu – limitér zareaguje a tuto výchylku nepropustí. V praktických aplikacích má většina modelů také funkci SOFT KNEE, tento název je odozen podle charakteru reakce kompresoru nad prahem citlivosti. „U tohoto typu komprese se kompresní poměr nastavuje automaticky podle úrovně signálu – pro menší signály je kompresní poměr velmi nízký, při narůstání signálové úrovně se zvyšuje. Ovládání kompresoru při takovém nastavení je mnohem snažší, zvlášť když je k dispozici automatické nastavení času reakce. Takto nastavené kompresory jsou oblíbené i pro měkký, příjemný zvuk ,zejména při zpracování vokálů“.8

7

Tamtéţ s. 199 VLACHÝ, Václav. Praxe zvukové techniky. 2., aktualiz. vyd. Praha: Muzikus, c2000, s. 201. ISBN 80-86253-05-8. 8


28

(obr. 16. - Závislost nárůstu výstupní úrovně na úrovni vstupní u funkce SOFT KNEE) „Čas reakce – čas, který kompresor potřebuje na to, aby reagoval na vzrůst vstupní úrovně, se nazývá dobou náběhu (ATTACK TIME), a protože se pro různé účely hodí i různý způsob reakce, bývá nastavitelný od zlomků až po desítky milisekund. Další čas, který je možné na kompresoru nastavit, je tzv. čas doběhu (RELEASE TIME). Je to doba, kterou kompresor potřebuje k návratu do normálního stavu poté, co úroveň signálu klesne pod práh citlivosti. Ovládání tohoto času bývá v rozmetí jednotek, či desítek ms až do jedné sekundy a více. Kromě náběhových a doběhových časů mívají některé modely možnost nastavení tzv. času držení (HOLD TIME), který zabraňuje kompresoru, aby vstoupil do fáze doběhu dříve než po předem nastavené době. “9 Nastavení náběhového a doběhového času je třeba dobře znát a umět jej nastavit. Pro kaţdý typ signálu se totiţ hodí různě nastavené časy doběhu a náběhu. „Neboť nevhodným nastavením dochází k nežádoucím efektům, které se projeví jako slyšitelné „pumpování“ či „dýchání“ vlivem prudkých změn v úrovni signálu.“ 10

VLACHÝ, Václav. Praxe zvukové techniky. 2., aktualiz. vyd. Praha: Muzikus, c2000, s. 202. ISBN 80-86253-05-8. 10 VLACHÝ, Václav. Praxe zvukové techniky. 2., aktualiz. vyd. Praha: Muzikus, c2000, s. 202. ISBN 80-86253-05-8. 9


29

3.4 Zapojení externích efektových jednotek do přenosového řetězce Většina klasických mixáţních pultů nabízí na kaţdé „šavli“ frekvenční úpravu signálu pomocí ekvalizéru, pokud potřebujeme signál upravit externím přístrojem je potřeba zařadit jej do přenosového řetězce. K tomuto účelu má kaţdý profesionální mixpult konektor INSERT. V praxi funguje tento konektor na principu stereofonního jacku 6,3mm na jedné a tzv. Ypsylon rozbočením na druhé straně kabelu. Vsunutím jacku do konektoru INSERT vyvede signál na výstupní jack Y kabelu, ten se připojí na vstup efektového zařízení a z výstupu tohoto zařízení putuje signál druhým (vstupním) kabelem zpátky na vstup INSERT. Dochází tak k sériovému napojení efektového zařízení do přenosového řetězce.

(obr. 17 - Tzv. Ypsylon kabel v provedení jack 6,3mm)

3.5 Mixážní pult Jak jiţ bylo výše zmíněno, elektrický signál vstupuje do mixáţního pultu skrz vstupní zesilovač, kterým je zesílen na potřebnou úroveň. Signál je dále veden do směšovací/distribuční sekce na příslušnou větvi mixáţního pultu, lidově nazývanou „šavle“. Počet těchto šavlí je přímo úměrný počtu vstupů mixáţního pultu. Hlavním řídícím prvkem kaţdé šavle je volume fader, aneb tahový potenciometr řídící celkovou hlasitost dané šavle. Jednotlivé šavle dovolují upravit signál pomocí ekvalizéru, posílat jej do AUX výstupů, nastavovat panoramu signálu a funkcí SOLO poslouchat jen jedinou „šavli“. Potenciometr panoramy směruje podle nastavení signál do levé, nebo pravé části výstupní, stereo sekce mixáţního pultu. Výstupní signál z jednotlivých šavlí je za volume faderem posílán skrz sběrnici na tzv. mixáţní zesilovač.


30

(obr. 18 – výřez části mixáţního pultu s fadery, group tlačítky L-R, 1-2, 2-4, potenciometrem panoramy (PAN) a potenciometry AUX) V mixáţním zesilovači jsou jednotlivé signály smíchány na principu sečtení elektrických napětí a pomocí faderů řídících hlavní výstupní hlasitost distribuovány na výstup mixáţního pultu. Výše popsaný princip funkce mixáţního pultu je velice zjednodušený a moţností jak směrovat signál skrz mixáţní pult je daleko více. Tyto moţnosti se také liší dle jednotlivých typů a výrobců mixáţních pultů. Zmíním zde však ještě jednu moţnost směrování signálu a tou je funkce GROUP. V místě volume faderu jednotlivých šavlí najdeme často přepínač GROUP, kterým můţeme směrovat signály na výstupní sekce tzv. groupy. Směrování signálu pomocí funkce group je velice výhodné. Dovoluje nám v podstatě sdruţit signál např. ze všech mikrofonů sekce bicích nástrojů dohromady a jejich celkovou hlasitost pak ovládat jediným volume


31

faderem. Podobně si můţeme sdruţit sekci zpěvu, kytar apod. Tato moţnost zjednodušuje celkové nastavení úrovní a poměrů při mixáţi. Na kaţdém mixáţním pultu najdeme také dva nejdůleţitější volume fadery, většinou pospané jako L a R. Jsou to dva tahové potenciometry řídící celkovou výstupní hlasitost pravého a levého výstupního kanálů mixáţního pultu. U profesionálních pultů najdeme ještě také také fader M – mono, pouţívaný pro výstupní sekci subbasů

(obr. 19 – vpravo výstupní fadery ţluté barvy L, R a vlevo červené fadery jednotlivých group ) Mixáţní pult je tedy v analogovém přenosovém řetězci jedním z hlavních prvků, pomocí kterého zvukař směruje, řídí, upravuje a směšuje vstupní signály směrem k výkonové aparatuře. Stává se tak centrem veškerého dění a zpracování zvukového signálu.

3.6 Výkonová sekce přenosového řetězce a reproduktorové soustavy Smíchaný a upravený signál je z výstupní sekce mixáţního pultu přiveden stíněnými kabely k výkonovým zesilovačům, většinou bývá do výstupní signálové cesty zapojen také grafický ekvalizér, jímţ můţeme upravit výsledný zvuk a potlačit nechtěné frekvence. Ještě před zesilovačem bývá zařazena vyhýbka (crossover), coţ je přístroj v podstatě fungující jako laditelná pásmová propust. Tato vyhýbka rozděluje signál dle potřeby na dvě aţ tři


32

pásma (basové, středobasové a výškové), která jsou jiţ dále zesílena odděleně a poté silovými kabely přivedena na odpovídající sekci reproduktorové soustavy. Vývoj reproduktorových soustav pro veřejné ozvučené tzv. P.A.(„public acces“) systému jde stále kupředu a jeho detailní popis by obsáhl celou bakalářskou práci. Proto zde uvedu zejména současné způsoby ozvučování prostoru. Klasická reproduktorová soustava je sloţena z kombinace výškových, středobasových reproboxů a subbasové sekce zajištující nízké frekvence. Tento systém plošného ozvučování vyzařuje zvukové vlny do celého prostoru, dle směru umístění, to můţe mít určité nevýhody. „Při snaze o vykrytí prostoru za použití většího počtu běžných reproboxů (= bodový zdroj signálu) dochází k nekontrolovatelnému sčítání a odečítání fází zvuku (tzv. efekt „Comb Filtering“), což má zpravidla za následek frekvenčně nevyrovnaný zvuk v různých místech poslechového pole.“ 11

(obr. 20 - Klasický P.A. systém určený pro malé zvukové produkce, vrchní dva reproboxy tvoří středobasovou a výškovou sekci, pod nimi subbasové reproduktory pro přenos nízkých kmitočtů) Tento nedostatek klasických reproboxů řeší systém Line array (tzv. přímkový zdroj signálu) coţ je závěsný systém ozvučení, který „nevyužívá klasické reproboxy bodově vyzařující zvuk, ale jedná se o systém, který směruje zvuk ve vertikální rovině, což dovoluje signálem dokonale vykrýt požadovaný prostor libovolného tvaru a velikosti.

11

Line array, závěsný systém [online]. [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: http://www.line-array.cz/


33

(obr. 21 - Středovýšková sekce systému line array) K tomu se využívá efektu, kdy je větší množství zvukových měničů spojeno zvukovody tak, aby působily společně jako jediný zdroj zvuku. Line Array systémy tak díky řízenému vyzařování zaručují zcela vyvážený poslech v celém ozvučovaném prostoru.„12 „Výhodou Line Array systému je také nižší pokles akustického tlaku se vrůstající vzdáleností od zvukového zdroje. Teoreticky je pokles akustického tlaku oproti bodovému systému ozvučování až poloviční, tedy 3dB oproti 6dB s každým zdvojnásobením vzdálenosti od zvukového zdroje. Co to v praxi znamená? Stejně velký prostor ozvučíme Line Array systémem daleko menšího výkonu, než jaký bychom potřebovali u konvenčního bodového systému. Nespornou výhodou Line Array je i modulárnost systému a spojování jednotlivých komponent do libovolně velkých sestav pro konkrétní akci. S klasickými reproboxy není „nekonečné“ navyšování výkonu prakticky možné.“13

3.7 Náchylnost analogového řetězce z hlediska šumu Analogové obvody musí být pečlivě navrţeny a pouţívány, aby se zabránilo vzniku neţádoucího šumu. Jde zejména o vedení signálových cest mimo napájecí části zařízení, stínění vodičů a jednotlivých zesilovacích obvodů, zemnící body apod. Všechny obvody, kterými analogový signál prochází, mohou vytvářet určité malé mnoţství šumu, které záleţí pře-

Line array, závěsný systém [online]. [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: http://www.line-array.cz/ Make.cd. CO JE LINE ARRAY? [online]. 2012 [cit. 2013-05-16]. Dostupné z: http://make.cd/clanek/109co-je-line-arrayo 12 13


34

váţně na kvalitě pouţitých elektronických součástek – operačních zesilovačů. Čím více analogových obvodů je v „sériovém“ řetězci zvukového zařízení zapojeno, tím větší je pravděpodobnost vzniku určitého mnoţství šumu. Kaţdý takový obvod můţe totiţ nabrat parazitní signály např. z elektrického vedení, mobilních telefonů a dalších zdrojů. Platí zde tedy základní pravidlo analogového do série zapojeného řetězce – princip nejslabšího článku, který tak určuje kvalitu celého výstupního signálu. Na rozdíl od analogových obvodů, kde je zvuk zpracováván jako elektrický signál, jsou digitální obvody méně náchylné k tomuto druhu rušení, protoţe signály jsou zpracovávány jako data, respektive čísla. Přenos digitálních dat je moţno mezi jednotlivými komponenty daleko lépe kontrolovat a zaručit tak jeho bezchybnost. Jedinou vyjímkou je analogový přenos signálu na vstupu a výstupů digitálního zvukového zařízení, kde jsou jiţ data převedena zpět na elektrický signál.


4

35

DIGITÁLNÍ ZPRACOVÁNÍ SIGNÁLU

Jak jsem jiţ výše uvedl, zpracování zvukového signálu pomocí analogového řetězce má své určité nevýhody, které plynou zejména z pravidla nejslabšího článku sériového analogového řetězce, který se vţdy projeví na výsledné kvalitě zvukového signálu. S miniaturizací prvních počítačů v 70. letech 20. století přišla také myšlenka pokusit se zpracovat zvukový signál digitálně. Vývojáře k tomu vedla zejména odolnost digitálního signálu proti rušení, vysoká spolehlivost přenosu dat s malým poměrem zkreslení a také představa „nekonečných“ moţností jak zvuk v digitální podobě upravovat. Z počátku však bylo jasné, ţe omezená výpočetní kapacita prvních počítačů v 70. Letech 20.století nebude moci konkurovat poměrně spolehlivému analogovému přenosu zvukového signálu v analogových zařízeních. Vývoj digitálních zařízení tak prošel poměrně dlouhou cestu, která aţ s rozvojem výkonných digitálních signálových procesorů naplno potvrdila správné úvahy ohledně nástupu digitálních zvukových zařízení.

4.1 Princip zpracování analogového signálu do digitální podoby Digitálních zvukových zařízení vzniká nepřeberné mnoţství, abych mohl lépe vystihnout podstatu zpracování signálu v těchto přístrojích, popíšu ji na příkladu digitálních mixáţních pultů, které jsou v podstatě centrem řízení digitálně zpracovaného signálu při zvukové produkci. Níţe popsané principy jsou však obecně platné pro většinu přístrojů zpracovávajících analogový zvukový signál do digitální podoby a zpět. Zvuk ve formě elektrického signálu vstupuje do digitálního mixáţního pultu na obvod vstupního zesilovače, který jej zesílí na potřebnou ideální úroveň cca 0,6V14. Takto zesílený elektrický signál je dále distribuován na vstup analogově digitálního převodníku (A/D), který jej převádí na signál diskrétní, digitální. Tento krok se anglicky nazývá „analog-todigital-converscion“ (ADC). Digitální mixpult dále pracuje se zvukovým signálem, jako tokem dat a zpracovává jej skrz digitálně signálový procesor (DSP) a počítačový software. Po zpracování a úpravě dat konvertuje digitálně analogový převodník (D/A) digitální tok dat zpět na elektrický, analogový signál. Anglicky „digital-to-analog-conversion“ (DAC).

14

Dle technických listů A/D převodníků (Datasheet Texas Instruments)


36

4.1.1 Funkce analogově digitálního převodníku Analogově digitální převodník (A/D) je elektronická součástka určená pro převod analogového signálu na signál diskrétní (digitální). Důvodem tohoto převodu je umoţnění zpracování původně analogového signálu na číslicových počítačích. Mezi nimi v současnosti převaţují digitální signálové procesory DSP, které jsou vyrobeny přímo za účelem zpracování analogových signálů. Převod spojitého signálu na diskrétní se skládá ze dvou fází. Vzorkování a kvantování signálu. 4.1.2 Vzorkování, vzorkovací frekvence Pokud si představíme krátký úsek analogového signálu, mohli bychom jej do nekonečna zvětšovat a pozorovat tak jeho nejmenší detaily, jelikoţ mají počítače pouze konečnou kapacitu paměti a ani nejsou nekonečně rychlé, musíme se v praxi při A/D převodu omezit pouze na nezbytně nutné mnoţství vzorků, které budeme dále zpracovávat. 15 Vzorkování se provádí tak, ţe rozdělíme vodorovnou, časovou osu signálu na rovnoměrné úseky (T). Nyní můţeme z kaţdého úseku odeberat jeden vzorek (S). Na první pohled jde vidět, ţe z původního signálu tak ztratíme mnoho detailů, jelikoţ místo spojité čáry, kterou lze donekonečna zvětšovat dostaneme pouze mnoţinu diskrétních bodů s intervalem odpovídajícím pouţité vzorkovací frekvenci.16 Čím vyšší bude vzorkovací frekvence, tím bude počet odebraných bodů větší a digitální signál tak bude obsahovat více informací.

(obr. 22 - Vzorkovaný spojitý signál s jednotlivými odebranými vzorky)

Stopařův průvodce digitálním zvukem - 2. díl. Audiozone [online]. 2013 [cit. 2013-05-17]. Dostupné z: http://www.audiozone.cz/recenze/stoparuv-pruvodce-digitalnim-zvukem-2-dil-t18556.html 16 Tamtéž 15


37

Vzorkování se anglicky nazývá (SAMPLING). Frekvence vzorkování, počet vzorků za jednu vteřinu (tzv. sample rate) definuje počet vzorků za jednotku času (obvykle za 1 sekundu) načítaných ze spojitého analogového signálu při jeho přeměně na diskrétní signál. 4.1.3 Aliasing Abychom mohli digitalizovaný signál úspěšně převézt zpět na signál analogový, je potřeba dodrţet základní pravidlo dle Nyquistova teorému, které říká, ţe „dokonalá rekonstrukce signálu je možná pouze tehdy, pokud je vzorkovací frekvence větší než dvojnásobek maximální frekvence vzorkovaného signálu, neboli když Nyquistův kmitočet (polovina vzorkovací frekvence) je vyšší než nejvyšší frekvence vzorkovaného signálu.“ Při pouţití niţší vzorkovací frekvence se po převodu zpátky na analogový signál mohou v důsledku tzv. aliasingu objevit ve výsledném signálu kmitočty, které v původním signálu nebyly a poškodit jej. Například pokud maximální kmitočet signálu je 20 kHz, je nutné pouţít vzorkovací frekvenci vyšší neţ 40 kHz. Aliasingu se dá zabránit jedině takzvaným antialiasing filtrem, coţ je dolní propust zařazená před převodníkem. Ta nedovolí frekvencím vyšším neţ je Nyquistova frekvence vstoupit do převodníku. Provedení takové dolní propusti není zdaleka tak jednoduchý úkol jak by se mohlo zdát. Potřebujeme totiţ filtr s velmi vysokou strmostí, který bude nad poţadovaný kmitočet ořezávat nechtěné pásmo a zároveň s vlastností co nejniţšího útlumu v okolí kritické frekvence (poloviny vzorkovací frekvence), která jiţ musí být propuštěna. Parametry a způsob provedení tohoto filtru jsou jedním z dalších určujících prvků kvality profesionálních A/D převodníků.

(obr. 23 – vzorkovaný signál) Lidské ucho je schopno slyšet v rozmezí cca 16Hz – 20kHz, výrobci zvukových A/D převodníků však vstupní signál omezují aţ nad 22kHz, například zvukové mixáţní pulty firmy Soundcraft jsou schopny zpracovat signál v rozmezí 20Hz – 22kHz při vzorkovací frekvenci 48kHz a 24bit.


38

Jelikoţ jiţ běţně dostupné digitální signálové procesory dosáhly dostatečného výpočetního výkonu, u většiny profesionálních A/D převodníků se proto pouţívá vzorkovací frekvence 48kHz, která zajištuje dostatečné mnoţství původní informace signálu pro jeho věrnou reprodukci zpět. 4.1.4 Kvantovani Vzhledem k tomu, ţe počítače a další zařízení dále zpracovávající digitální signál umí vyjádřit pouze čísla s omezenou přesností, je potřeba navzorkované hodnoty upravit i na svislé ose. Protoţe se hodnota vzorku dá vyjádřit pouze po určitých kvantech, nazýváme tuto fázi A/D převodu kvantování.

(obr. 24 - kvantovaný analogový signál) Abychom mohli určit, jaké hodnoty má po kvantování nabývat určitý vzorek, je potřeba rozdělit prostor kolem jednotlivých hodnot na toleranční pásy. Kterémukoliv vzorku, který padne do daného tolerančního pásu, je při kvantování přiřazena daná hodnota. Jak je vidět, kvantované hodnoty se ve většině případů liší od skutečných navzorkovaných hodnot. Velikost kvantizační chyby je vzdálenost mezi kvantovanými a původními navzorkovanými body.17

17

Stopařův průvodce digitálním zvukem - 1. díl. Audiozone [online]. 2013 [cit. 2013-05-16]. Dostupné z: http://www.audiozone.cz/recenze/stoparuv-pruvodce-digitalnim-zvukem-1-dil-t18487.html


39

(obr. 25 – červeně značený vysledný digitalní signál) 4.1.5 Latence – zpoždění Obvody, které v digitálním mixpultu převádějí zvukové signály na binární kód, způsobují zpoţdění signálu, tzv. Latenci. Doba zpoţdění závisí na typu A/D převodníku a jeho nastavení. Obvykle bývá zpoţdění ve výši 10 milisekund (tisícin sekundy) nebo více. Taková hodnota zpoţdění můţe působit zanedbatelně, ovšem při ţivém hraní, nebo monitoringu hudebníku, se toto zpoţdění střetává s hudebním rytmem. Samotní hudebníci můţou být zmateni a to v případě, kdy se hudebník snaţí vzájemně hrát a poslouchat se ve svém monitoru, do kterého je poslán jeho signál s malým zpoţděním způsobeným A/D převodníkem. Technologický vývoj však pokračuje stále dopředu a v dnešní době jiţ nejlepší převodníky dosáhly tak malé hodnoty zpoţdění, ţe je zanedbatelná. Analogové mixáţní pulty mají z tohohle hlediska výhodu, zpracovávají totiţ zvuk okamţitě a zpoţděním netrpí. 4.1.6 Časová synchronizace digitálních konzolí s ostatními přístroji: Pokud chceme propojit digitální mixáţní pult s jakýmkoliv dalším přístrojem jako je rekordér, DAW či jiné systémy je nezbytné všechny přístroje vzájemně synchronizovat. "Všechny digitální mixážní pulty, které počítají s nějakou formou automatizace by měly umět vysílat časový kód, v opačném případě může být DMP řízen např. Multitrackového rekordéru, nebo z DAW. V obou případech je nezbytné propojit oba systémy synchronizačním kabelem (MIDI, SMPTE) a správně aktivovat synchronziační režim na obou přístrojích. Synchronizace vyžaduje, aby byla zařízení natrvalo spojena "Přístroj, který vysílá synchronizační signál – informaci o aktuální pozici, je označován jako MASTER (řídící),


40

zatímco všechna ostatní zařízení které jsou tímto signálem řízeny – se nazývají SLAVE (podřízené).“18 4.1.7 Digitální synchronizace Digitální synchronizace (WORDCLOCK) je synchronizační kód odvozený od vzorkovací frekvence umoţňující nastavit správné fungování digitálních obvodů uvnitř vzájemně propojených přístrojů. Většinou se jeden digitální přístroj nastavuje jako řídící – MASTER a ostatní pracují jako podřízené tzv. SLAVES. Digitální synchronizaci je třeba správně nastavit, zapojit a pouţívat. I kdyţ se můţe zdát, ţe některé přístroje, které nejsou nastavené na společný WORDCLOCK pracují správně. Pokud např. všechny přístroje pracují v reţimu interní wordclock synchronizace budou zřejmě spolupracovat bez problému do chvíle určité nesrovnalosti – poté dojde ke špatnému zpracování digitálních dat a narušení kvality zvuku např. zasekáváním zvuku. Je li v systému propojeno několik digitálních přístrojů, je nezbytné je synchronizovat z jednoho MASTER zdroje jediné vzorkovací frekvence (přístroj je přepnut na interní samplovací frekvenci). Ostatní spolupracující přístroje mají aktivovaný reţim EXTERNAL WORCLOCK a jsou tak nastaveny jako SLAVES – přijímají externí vzorkovací frekvenci MASTER přístroje. Při zapínání přístrojů by se měl nejprve zapnout MASTER a poté aţ jimi synchronizované přístroje.19 Digitální synchroinzace WORDCLOCK je většinou realizován pomocí koaxiálního rozhraní.

4.2 Zpracování digitálního signálu pomocí DSP a zvukového software Digitální signálový procesor (DSP) je mikroprocesor, jehoţ návrh je optimalizován pro algoritmy pouţívané při zpracování digitálně reprezentovaných signálů. Zvuk ve formě dat vstupuje z A/D převodníku do DSP jednotky, která je řízena softwarem určeným pro úpravu zvukových signálů v digitální podobě. Úprava zvuku ve formě dat představuje obrovské mnoţství početních operací, které musí DSP vykonat. Operace, které DSP vykonává, jsou řízený speciálně navrţeným softwarem pro úpravu zvuku. Ovládání tohoto softwa-

VLACHÝ, Václav. Praxe zvukové techniky. 2., aktualiz. vyd. Praha: Muzikus, c2000, s. 121. ISBN 80-86253-05-8. 19 VLACHÝ, Václav. Praxe zvukové techniky. 2., aktualiz. vyd. Praha: Muzikus, c2000, s. 121-122. ISBN 80-86253-05-8. 18


41

ru je jiţ otázkou provedení jednotlivých zařízení. Na digitálním mixáţním pultu jsou to veškeré „tlačítka a knoflíky“, nebo také rozhraní dotykového displeje mixáţního pultu.

4.3 Digitální mixpulty a zvukový přenosový řetězec Vývoj digitálních konzolí se od 70. let 20. století rozvinul v obrovské odvětví přístrojů s mnoha funkcemi. Digitální způsob úpravy zvuku umoţnil implementovat původně analogové externí zařízení jako grafické ekvalizéry, kompresory apod. přímo do mixáţního pultu v podobě softwarových pluginů, které upravují zvuk ve velice dobré kvalitě stejně jako jejich analogoví předchůdci a zachovávají přitom kompaktnost zařízení. Pouţití digitálního mixpultu pro ozvučení koncertu můţe přinést mnoho ušetřené práce a to zejména minimalizací potřebných kabelů pro propojení systému. Takovým nejelegantnějším řešením, které přinesl vývoj digitálních mixpultů je oddělený systém řízení tzv. (snake) jak jej nazývá výrobce Allen & Heath. Mikrofonní signál je v tomto případě jiţ na pódiu přiveden na tzv. „Main audio rack“ coţ je centrální mozek veškerého dění digitálního systému „snake“. Tento přístroj převede elektrický signál A/D převodníky na data a zpracovává je na svém DSP procesoru. Toto zpracování a veškeré směrování signálu je řízeno pomocí digitálního mixpultu, který však v tomto případě funguje jiţ čistě jako řídící kontroler a je propojen s „main audio rackem“ jediným ethernetovým kabelem Cat5 (v praxi se však pro zálohu vedou alespoň dva kabely). Hlavním rozdílem tohoto systému „snake“ oproti analogovému mixpultu je tedy to, ţe audiosignály nejsou fyzicky vedeny na mixáţní pult, zpracovány a posílány zpět do reprosoustavy na pódium, ale zpracovávány přímo na pódiu v „Main audio racku“, kde jsou po zpracování DSP jednotkou převedeny D/A převodníky zpět a distribuovány do výkonové sekce a reprostoustavy.

(obr. 26 - Main audio rack Allen & Heath GLD-AR2412 s 24vstupy a 12 výstupy)


42

Digitální systémy nám všeobecně nabízejí velkou kompaktnost a většinou také rozšiřitelnost jednotlivých modulů, v případě Main audio racku na obr. 24 můţeme dle potřeby pomocí konektoru EXPANDER připojit dodatečný modul a rozšířit tak přístroj o další vstupy a výstupy. Co se týče monitoring je v tomto případě fyzicky prováděn v „Main audio racku“ a řízen digitálním mixpultem jako kontrolerem, externím monitorovacím stanovištěm pomocí druhého digitálního mixpultu a nebo samotným hudebníkem. 4.3.1 Monitoring od hudebníka Main audio rack Allen & Heath GLD-AR2412 umoţňuje také řízení monitoringu samotným hudebníkem. Tento sofistikovaný systém je čím dál tím oblíbenější. Samozřejmostí je tedy to, ţe se hudebník naučí monitorovací konzoli ovládat a bude jí rozumět. Slouţí k tomu jednoduchá uţivatelská konzole ME-1.20 Výhodou je také to, ţe kontrolu nad monitoringem neztrácí ani zvukař za digitálním mixpultem a můţe tak kdykoliv řízení monitoringu převzít. Těchto konzolí můţe být k „Main audio racku“ připojeno více a kaţdý hudebník si tak můţe řídit svůj odposlech dle jeho vlastního uváţení.

(obr. 27 – konzole ME-1 určená pro osobní monitoring řízený hudebníkem)

20

Viz. Přiloţené video na cd-r „1_řízení monitoringu hudebníkem“


43

(obr. 28 - Main audio rack spolu s kontrolerem – digitálním mixáţním pultem, fialovou čarou naznačen způsob propojení obou přístrojů pomocí Cat, modře pak konektor pro monitoring hudebníkem)

(obr. 29 - Allen & Heath GLD-80 digitální mixáţní pult - kontroler)


44

4.3.2 Digitální mixážní pult V případě výše uvedeného systému Allen & Heath „snake“

21

funguje mixáţní pult jako

externí kontroler celého systému, na trhu jsou však nabízeny i systémy které na první pohled fungují podobně jako klasický analogový mixáţní pult, kdy je elektrický signál veden pomocí multipárového kabelu na jednotlivé vstupy mixáţního pultu, ovšem uvnitř přístroje probíhá vše na bázi digitálního zpracování zvuku. Tyto konzole nabízejí také dle svého provedení připojení externích převodníků přes ethernetový kabel a zapojení systému podobně jako výše uvedený „snake“. Je jiţ poté na zvukaři jakou moţnost vedení signálu zvolí. Uvnitř digitálního mixpultu je jiţ vše řízeno digitálně a signál je zpracováván jako binární kód. Zaručuje to jeho stálou kvalitu a vysokou odolnost proti rušení, nárustu šumu apod. Samotné úpravy signálu ať jiţ frekvenčního, nebo dynamického charakteru probíhají také digitálně v rámci vestavěných softwarových programů, které řídí úpravu dat v DSP procesoru. Těchto programů (pluginů) je vyvíjeno veliké mnoţství a existuje tak moţnost jejich aktualizace. Většinou se tak děje pomocí USB vstupu umístěného v digitální konzoli, kaţdý výrobce se však snaţí dodrţovat tzv. uzavřený systém těchto pluginů, který zajišťuje stabilitu celého digitálního mixpultu. Znamená to skutečnost, ţe uvedené pluginy jdou aktualizovat jen ověřeným firmwarem přímo od samotného výrobce. Velkou výhodou digitálních konzolí je moţnost jejich automatizace a uloţení všemoţných nastavení. V rámci zvukové zkoušky se tak můţe kapela nazvučit a celé nastavení mixáţního pultu uloţit do tzv. presetu. Tyto presety je moţné také přenášet na USB kliči a mít jich uloţeno v podstatě nekonečně mnoho. Ve srovnání s analogovým mixáţním pultem, kdy si tento „preset“ zaznamenával zvukař na papír, je tato skutečnost jednoznačnou výhodou digitálních mixpultů. Velmi zajímavou novinkou je moţnost bezdrátového řízení digitální konzole řady iLive Allen & Heath pomocí dotykového přenosného zařízení – iPadu. Do přístroje iPad se nainstaluje program od tzv. iLive MixPad, který umoţní bezdrátovou komunikaci mezi iPadem a mixáţní konzolí. Na iPadu si tak můţeme zobrazit jednotlivé šavle a upravovat signál

21

Viz. Přiloţené video na cd-r „3_digitálná mixáţní pult Allen & Heath GDR 80“


45

pomocí graficky propracovaných ekvalizéru apod.22 Moţnosti těchto zařízení jsou opravdu veliké a odvíjí se převáţně dle softwarového vybavení přístroje. 23 Zmíním se zde ještě o další moţnosti a tou je napojení digitální konzole na osobní počítač, který také dle nainstalovaných aplikací můţe plně převzít kontrolu nad digitánlím mixáţním pultem a řídit mix např. ze vzdáleného pracoviště, děje se tak pomocí propojení mixpultu a počítače ethernetovým kabelem. 4.3.3 Digitální distribuce signálu Propojení mixáţního pultu a externích AD/DA převodníků realizuje kaţdý výrobce dle svého systému. Zatímco v systému „snake“ se pouţívá ethernetového standardu pro řízení externí jednotky – signály se zde ani v digitální podobně nepřenáší, stačí nám k tomuto propojení jeden standardní kabel CAT5 nazýván také ethernetový kabel, podle svého primárního účelu propojování počítačových sítí. Co se týče přímého přenosu dokáţe jediný kabel přenést 64 kanálu v kvalitě 24-bit/48 kHz PCM audio spolu s řídícím signálem.24 Pro samotný přenos digitálního signálu, např. mezi digitálním mixáţním pultem a externím digitálním nahrávacím zařízením bylo vyvinuto několik dalších protokolů. AES/EBU „Standard stereofonního (dvoukanálového) přenosu digitálního zvuku AES3. Z hlediska využití pro více stop je nutné paralelní nasazení tohoto standardu. Běžnou výbavou nebo možností rozšíření mnoha digitálních pultů je pak implementace AES/EBU formátu v kombinaci po čtyřech, tedy pro celkový počet osmi kanálů na jednom konektoru DSub 25. Více stop lze dosáhnout větším použitím těchto vstupních nebo výstupních konektorů na pultu a zvukovém rozhraní pro záznam.“25 MADI V současné době nabízí tento standard moţnost přenosu 64 kanálů. K přenosu se vyuţívá optického, nebo koaxiálního kabelu. Tento protokol se stal velice oblíbeným a obsazují jej do svých zařízení firmy jako: RME, Solid State Logic, DiGiCo, Euphonix (dnes Avid), Lawo, Studer, Yamaha atd.

22

Viz. Přiloţené video na cd-r „2_řízení mixáţního pultu pomocí ipad“ Viz přiloţené video „“1_řízení mixáţního pultu pomocí ipad“ na cd-r disku 24 Ethersound. Ethersound [online]. 2012 [cit. 2013-05-15]. Dostupné http://www.ethersound.com/technology/overview.php 25 Jak nahrát živý koncert. Audiozone [online]. 2013 [cit. 2013-05-15]. Dostupné http://www.audiozone.cz/recenze/jak-nahrat-zivy-koncert-1-dilt19067.html?sid=d36ad4ecd6bfca8dfc17583b9e44a164 23

z: z:


46

4.3.4 Převod signálu na analogový pomocí D/A převodníku V digitálních konzolích, nebo jejich externích převodnících jsou tedy zvukové signály zpracovávány ve formě dat, tyto data jsou pomocí softwarem řízených DSP procesorů upravena, probíhá zde například i samotné smíchání signálů avšak na bázi početních operací, a poslána na digitálně-analogový převodník (D/A). Tento převodník je elektronická součástka zajišťující převod diskrétního, nespojitého signálů na signál spojitý, analogový ve formě elektrického napětí. Pokud si představíme vstupní elektrický signál, jeho konverzi do digitální podoby a zpětný převod na signál elektrický, mluvíme zde o tzv. rekonstrukci signálu. Princip rekonstrukce probíhá zjednodušeně tak, ţe digitální signál řídí přepínač, který pomocí přepínání jednotlivých rezistorů vytváří změny referenčního napětí, které se pomocí součtového zesilovače na výstupu projeví jako spojitý analogový, elektrický signál. Tento signál je dále veden stíněnými kabely k výkonovým zesilovačům a reprosoustavě.


5

47

ZÁVĚR

Zajištění zvukové produkce jen pomocí analogových mixáţních pultů a dalších analogových zařízení je stále funkčním řešením. Výhoda těchto systémů je zejména výhodna cena u low-end přístrojů, poměrně jednoduchá opravitelnost jednotlivých komponentů, spolehlivost a často přehlednost a jednoduchost ovládání. Toto řešení najde nadále vyuţití převáţně při ozvučování menšími konzolemi nenáročných koncertů a všude tam, kde je jiţ nějakou dobu celý systém zabudován – hudební kluby apod. Z hlediska mobilních řešení a poměrné kompaktnosti při ozvučování mají digitální systémy jednoznačně své výhody, oproti analogovému řešení. Další klady pak spočívají v poměrné přehlednosti a grafickém zobrazení prováděných úkonů (úprava signálu ekvalizací, dynamiky apod.) na displeji digitální konzole. Velikých výhod a moţností co se monitoringu odposlechových cest týče a také vysoké zvukové kvality a menší náchylnosti k indukování brumů, šumu apod. Zranitelnost digitálních systémů je jedině v jejich moţné kompaktní poruchovosti. Pokud totiţ dojde v digitálním mixáţním pultu k větší poruše, přestane často fungovat celá konzole a znemoţní tak provoz celé zvukové produkce. Opravitelnost, nebo rychlá výměna poškozeného komponentu je pak daleko draţší a náročnější operací, neţ by tomu bylo u analogového systému. I přesto mají systémy na principu digitálního zpracování signálu velikou budoucnost a jiţ dnes jsou naprostým standardem při ozvučování všech velkých hudebních událostí.


48

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY GRACE, R. Hudba a zvuk na počítači. Praha, 1999, 292. ISBN 80-716-9519-X. VLACHÝ, Václav. Praxe zvukové techniky. 2., aktualiz. vyd. Praha: Muzikus, c2000, ISBN 80-86253-05-8. SVOBODA, ŠTEFAN. Reproduktory a reproduktorové soustavy. SNTL - Nakladatelství technické literatury, 1976. ISBN 04-503-83 WEBOVÉ STRÁNKY Elektrostatický mikrofon. Encyklopedie fyziky [online]. 2013 [cit. 2013-05-16]. Dostupné z: http://fyzika.jreichl.com/main.article/view/388-elektrostaticky-mikrofon Tipy, triky, nastavení - Variace na téma "parametrický ekvalizér". Muzikus [online]. 2010 [cit. 2013-05-16]. Dostupné z: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Tipy-trikynastaveni-Variace-na-tema-parametricky-ekvalizer~18~brezen~201 Line array, závěsný systém [online]. [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: http://www.linearray.cz/ Make.cd. CO JE LINE ARRAY? [online]. 2012 [cit. 2013-05-16]. Dostupné z: http://make.cd/clanek/109-co-je-line-arrayo Ethersound. Ethersound [online].

2012

[cit.

2013-05-15].

Dostupné

z:

http://www.ethersound.com/technology/overview.php Jak nahrát ţivý koncert. Audiozone [online]. 2013 [cit. 2013-05-15]. Dostupné z: http://www.audiozone.cz/recenze/jak-nahrat-zivy-koncert-1-dilt19067.html?sid=d36ad4ecd6bfca8dfc17583b9e44a164 http://www.allen-heath.com


SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK Tzv.

takzvaně

Apod.

A podobně

Popř.

popřípadně

49


50

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr 1. Základní ozvučovací řetězec Obr 2. Odposlechový reprobox s vestavěným zesilovačem Obr. 3. Multipárový kabel Obr. 4. Přehledový diagram: řízení odposlechu od zvukaře Obr. 5. Aktivní splitter firmy Klark Teknik: přední strana Obr. 6. Aktivní splitter firmy Klark Teknik: zadní strana Obr. 7. Přehledový diagram – zapojení části přenosového řetězce se samostatným monitorovacím stanovištěm Obr. 8. Mikrofon Shure SM57 Obr. 9. Kondenzátorový mikrofon AKG 451B Obr. 10. Středobasový elektrodynamický reproduktor Obr. 11. Vstupní část zvukové karty motu896 s přepínačem vstupní úrovně Obr. 12 Výřez tří pásem samostatné jednotky parametrického ekvalizéru do 19“racku Obr. 13. Solid state logic EQ 500 - klasický modul parametrického ekvalizéru Obr. 14. Grafický ekvalizér s rozlišením 28 oktáv Obr. 15. Digitální procesor - reverb Lexikon PCM91 Obr. 16. Závislost nárůstu výstupní úrovněna úrovni vstupní u funkce SOFT KNEE Obr. 17. Tzv. Ypsylon kabel v provedení jack 6,3mm Obr. 18. Výřez části mixáţního pultu s fadery, group tlačítky Obr. 19. Výstupní fadery mixáţního pultu Obr. 20. Klasický P.A. systém Obr. 21. Středovýšková sekce systému line array Obr. 22. Vzorkovaný spojitý signál s jednotlivými odebranými vzorky Obr. 23. Vzorkovaný signál Obr. 24. Kvantovaný analogový signál

UTB ve Zlíně, Fakulta multimediálních komunikací Obr. 25. Výsledný digitalní signál Obr. 26. Main audio rack Allen & Heath GLD-AR2412 Obr. 27. Konzole ME-1 určená pro osobní monitoring řízený hudebníkem Obr. 28. Main audio rack spolu s kontrolerem Obr. 29 Allen & Heath GLD-80 kontroler

51


52

SEZNAM PŘÍLOH DATOVÉ CD-R -

Obrázky mixáţních pultů

-

Video ukázka řízení monitoringu hudebníkem „1_řízení monitoringu hudebníkem“

-

Video demonstrace ovládání mixpultu pomocí iPadu „2_řízení mixáţního pultu pomocí ipad“

-

Video ukázka digitálního mixáţního pultu „3_digitální mixáţní pult Allen & Heath GDR 80“

Technické zajištění zvukové produkce z hlediska analogového a digitálního zpracování nízkofrekvenčního signálu. Pavel Horkel

Recommend Documents