TECHNICKÉ PAMÁTKY V âECHÁCH, NA MORAVù A VE SLEZSKU
11. díl H–O
Nakladatelství Libri Praha 2002
© kolektiv autorů pod vedením hlavní editorky Hany Hlušičkové, 2002 Illustrations © archivy autorů, archiv Libri, archiv TaL, archiv MILPO, Chebské muzeum v Chebu, Moravský zemský archiv Brno, Severočeské muzeum v Liberci, Státní památkový ústav v Brně, Státní památkový ústav v Ostravě, Státní památkový ústav v Plzni, Technické muzeum v Brně, Východočeské muzeum v Pardubicích, Západočeské keramické závody, a. s. Horní Bříza, a citovaná literatura, 2002 © Libri, 2002 ISBN 80-7277-044-6 ISBN 80-7277-042-X (soubor) ISBN 80-7277-043-8 (I. díl)
OBSAH
Obsah II. dílu Ediční poznámka . . . . . 7 Seznam zkratek . . . . . 8 Seznam autorů hesel podle šifer . . . . . 9 Abecední seznam autorů . . . . . 10 Slovník lokalit H–O . . . . . 11
PODĚKOVÁNÍ
Poděkování Za podporu publikace zadáním reklamy do všech svazků děkujeme společnosti ČEZ, a. s. Nakladatelství LIBRI děkuje všem institucím a osobám, které bezplatně poskytly reprodukční práva k archivnímu i současnému obrazovému materiálu, především Moravskému zemskému archivu v Brně (MZA), Severočeskému muzeu v Liberci, Státnímu okresnímu archivu Beroun, Státnímu památkovému ústavu v Plzni, Státnímu památkovému ústavu v Brně, Státnímu památkovému ústavu v Ostravě, Východočeskému muzeu v Pardubicích, podnikovému archivu Západočeských keramických závodů v Horní Bříze (ZKZ), Povodí Moravy, a. s., PhDr. Stanislavu Burachovičovi a Ing. Stanislavu Wieserovi z Karlových Varů, doc. PhDr. Dušanu Josefovi z Brna, CSc. a RNDr. Pavlu Duškovi z Prahy. Dále nakladatelství děkuje všem autorům publikace, kteří obětavě pročítali a doplňovali příspěvky spoluautorů. Za cenné připomínky děkujeme i čtenářům, kteří nás upozornili na zajímavé objekty v lokalitách, poskytli archivní materiály a mnohdy připojili i fotografie památek.
EDIČNÍ POZNÁMKA
Ediční poznámka Vážení čtenáři, nevídané záplavy, které v polovině srpna 2002 opět tak krutě zasáhly naši zemi, tentokrát především Čechy a část jižní Moravy, nám připomněly jako memento ničivé povodně z roku 1997, které postihly Moravu. Nejde jen o zničení či poškození velkého množství objektů památkového fondu – například v Ostravě, ve čtvrti Mariánské Hory, byly zaplaveny bývalé Čs. továrny na dusíkaté látky, kde bohatý soubor vzduchových, plynových a dusíkových kompresorů vyrobený Vítkovickými železárnami a Škodou Plzeň ve 20.–40. letech 20. století byl zničen, a rafinerie minerálních olejů v Přívoze – ale v mnoha případech i lidské osudy. Řadě našich spolupracovníků více než stoletá voda tehdy i letos znemožnila načas jakoukoli práci, zasáhla také přímo některá pracoviště, zničeny byly i mnohé nenahraditelné archivní materiály a v neposlední řadě se podstatně ztížila komunikace. Zároveň jsme si znovu uvědomili, jak mimořádně důležitého úkolu se autorský kolektiv Technických památek ujal, protože ničivý vodní živel nám ukázal, jak rychle a téměř beze stopy mohou zmizet svědkové usilovné a mnohotvárné činnosti našich předků. A o to cennější je vůle zachovat o nich alespoň toto svědectví. Při dokončování druhého svazku jsme dosud nemohli popsat škody, které na zatím uveřejněných lokalitách (ve vydaném prvním díle – za všechny zmiňme jen Český Krumlov a České Budějovice – i v tomto svazku) nastaly. Podrobné a objektivní zmapování následků povodní si vyžádá ještě mnoho času, proto se budeme snažit zprávu s výčtem škod podat až v závěrečném dílu (spolu s dodatky). V následujícím, třetím dílu již budou uveřejněny dílčí údaje o povodňových škodách alespoň ve městech, například v Plzni a v Praze, kde již bude znám přibližný rozsah škod ve čtvrtích nejvíce postižených jako Karlín, Libeň a Holešovice. V činnosti nás povzbuzují velmi příznivé ohlasy odborné veřejnosti i očekávání čtenářů, kteří se zajímají o postup prací na dalších dílech. Neméně nás těší i zájem stále se rozrůstajícího kolektivu autorů na rozšiřování původního hesláře, ověřování současného stavu památek a pořizování fotografické dokumentace. Důkazem jejich úsilí je právě tento druhý svazek, který je podle našeho názoru pro širší čtenářskou obec mnohem atraktivnější než ten předchozí. Redakce naopak vychází autorům vstříc a zařazuje ještě horké novinky do korektur, aby nedocházelo k prodlevám a informace o technických památkách v uváděných lokalitách byla co nejúplnější. Na druhou stranu jsme přihlédli i k některým kritickým připomínkám, abychom uvážlivěji prováděli výběr hesel. Ale i nyní jsme si vědomi, že se nám ne vždy podařilo nalézt tu jedině správnou koncepci takové práce, a tu důsledně a v úplnosti naplnit. Jsme si také vědomi, že v publikaci mapujeme jen pověstný vrcholek ledovce a mnohé technické památky se nám zatím nepodařilo do tohoto encyklopedického přehledu zahrnout. Náměty k heslům můžeme čerpat pouze z doposud zpracovaných podkladů památkářů – a tady je nutné upozornit na skutečnost, že mnohá území teprve čeká inventarizace z hlediska průmyslového dědictví – a z literatury. Na tomto místě bychom chtěli požádat pracovníky regionálních muzeí, v nichž se nacházejí mnohé cenné archivní dokumenty i fotografické materiály, aby nás o nich uvědomili. Jsme si jisti, že tato forma oboustranné spolupráce přinese cenné plody. Lze tak upozornit na nejrůznější památky průmyslového dědictví kraje, které přispívají i k atraktivitě regionu pro turistický ruch a v neposlední řadě zvýší i návštěvnost muzeí, v jejichž expozicích návštěvníci najdou další podněty k putování po památkách. Navíc lze tak mnohé nepřesnosti a omyly uvést na pravou míru a objevit pro širší veřejnost doposud v odborné literatuře opomíjené památky industriálního charakteru. Takovou formu spolupráce se nám například podařilo navázat již s Východočeským muzeem v Pardubicích, jehož pracovníci vyšli redakci maximálně vstříc, a výsledkem je plastický pohled do obdivuhodné minulosti města Pardubic i regionu. Prosíme zároveň všechny čtenáře, aby nás na případné nepřesnosti, nedostatky či opominuté a nezmapované památky upozornili, protože v závěrečném svazku encyklopedie počítáme jak se zařazením dodatků, tak i případných oprav. Můžete tak přispět k tomu, aby dílo, které už z povahy svého rozsahu vzniká vždy jednou za generaci, bylo co nejpřesnější a nejúplnější. K encyklopedické části připomeňme, že tam, kde se nachází více památek, jsme se snažili přiblížit alespoň stručnou historii a hospodářský vývoj lokality, zpravidla města. Pokud se v jednom místě nachází pět a více památek, zvolili jsme pro přehlednost jejich rozdělení podle výrobních oborů, a to v tom pořadí, jak byly řazeny úvodní oborové statě v prvním díle. Tím se zároveň snažíme vyvarovat apriorního hodnocení „významu“ památky pro určitou lokalitu. Při popisu památek zmiňujeme i historickou technologii, která je od jejich smyslu neoddělitelná a jež formovala i jejich vnější a vnitřní utváření. K vysvětlení pojmů, pokud je třeba, poslouží v posledním díle zahrnutý slovník technických a odborných výrazů. Tam bude také zařazen biografický slovník osobností (s životními daty a základními údaji), seznam muzeí, expozic a skanzenů i základní bibliografie. Za redakci Hana Hlušičková, hlavní editorka a odpovědná redaktorka František Honzák, šéfredaktor Vaše náměty a připomínky zasílejte laskavě na adresu redakce: Nakladatelství LIBRI, Na Hutmance 7, 158 00 Praha 5, anebo prostřednictvím internetu, e-mail:
[email protected]
7
S E Z N A M Z K R AT E K
Seznam zkratek a. s. – akciová společnost akc. spol. – akciová společnost APH – Archiv Pražského hradu arch. – architekt Bd. – Band c. k. – císařsko-královský č. – číslo ČHMÚ – Český hydrometeorologický ústav čp. – číslo popisné (domu) čs. – československý ČSPV – Československý přehradní výbor ČSR – Československá republika ČSD – České (Československé) státní dráhy ČSSR – Československá socialistická republika ČVUT – České vysoké učení technické doc. – docent Dr., dr. – doktor DVT – Dějiny věd a techniky (časopis) ed. – edice, editor ESČ – Elektrotechnický svaz československý fak. – fakulta gen. – generál HDP – Hydroprojekt CHKO – chráněná krajinná oblast ICOLD – International Commission on Large Dams Ing., ing. – inženýr k. k. – kaiserlich-königlich k. p. – koncernový podnik KČT – Klub českých (československých) turistů KNP – Krása našeho domova (časopis) kol. – kolektiv KP – kulturní památka kpt. – kapitán k. ú. – katastrální území LZ – lesní závod m n. m. – metrů nad mořem MAP – Masarykova akademie práce max. – maximální MěÚ – městský úřad mil. – milion min. – minimální mjr. – major MNO – ministerstvo národní obrany MPK – Mezinárodní přehradní komise (ICOLD) MÚ – místní úřad
8
MZA – Moravský zemský archiv n. p. – národní podnik něm. – německy NKP – národní kulturní památka NTM – Národní technické muzeum v Praze o. p. – oborový podnik ONV – okresní národní výbor pěch. – pěchoty plk. – plukovník por. – poručík pplk. – podplukovník prof. – univerzitní profesor př. n. l. – před naším letopočtem PÚSČ – Památkový ústav středních Čech pův. – původní, původně PV – povodňová vlna PVK – Pražské vodovody a kanalizace Qa – dlouhodobý průměrný průtok QN – n-letý kulminační průtok red. – redakce roč. – ročník ř. – řada ŘOP – Ředitelství opevňovacích prací sb. – sborník s. p. – státní podnik seš. – sešit SHP – stavebně historický průzkum SOA – státní oblastní archiv SOkA – státní okresní archiv SONP – Spojené ocelárny národní podnik Kladno spol. s r. o. – společnost s ručením omezeným SPÚ – státní památkový ústav SPÚSČ – Státní památkový ústav středních Čech SÚRPMO – Státní (dnes Specializovaný) ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů sv. – svazek; svatý, svatá škpt. – štábní kapitán TM – Technické muzeum v Brně TP – Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ÚÚG – Ústřední ústav geologický vyd. – vydání vz. – vzor ZKZ – Západočeské keramické závody zl. k. m. – zlatých konvenční měny žen. – ženijní
SEZNAM AUTORŮ
Seznam autorů hesel podle šifer Ber – Ing. Pavel Beran BF – PhDr. Benjamin Fragner bg – prof. Ing. arch. Tomáš Šenberger Bor – Bc. Alena Borovcová buf – Ing. Aleš Bufka Dbr – PhDr. Dagmar Braunová Dvo – Ing. arch. Eva Dvořáková est – PhDr. Eduard Stehlík gar – Mgr. Miloš Garkisch GW – Ing. arch. Jiří Gwuzd, CSc. Hán – doc. Ing. Pavel Hánek, CSc. hol – Ing. Luděk Holub huc – Ing. Jan Hučka iRo – Ivan Rous ivo – PhDr. Iva Votroubková JAS – Jaroslav Jásek JIR – Ing. Šárka Jiroušková jme – PhDr. Jiří Merta JOT – Ing. Jan Otýpka JPE – Ing. arch. Jan Pešta jry – Jitka Rychlíková JŘE – Jaroslav Řezník jva – Ing. Jana Vránková jvk – Ing. Jaromír Kašpárek jža – Ing. Jan Žižka kar – PhDr. Vladimír Karlický, CSc. KKu – Ing. arch. Karel Kuča klt – Ing. Jaroslav Klát kpk – PhDr. Vladimír Kupka Krj – Ing. Mojmír Krejčiřík LLs – PhDr. Ludvík Losos LPR – PhDr. Lubomír Procházka LSa – Lukáš Sábo LSM – Mgr. Luboš Smolík LuŠ – Luděk Štěpán LVa – PhDr. Leoš Vašek mar – Radek Rejšek a Ing. P. R. Manoušek MAT – Ing. arch. Dr. Miloš Matěj Mch – Ing. Stanislav Michal MiR – PhDr. Miloš Říha
miv – Ing. Michal Vosátka MJa – Mgr. Martin Janoška mlč – PhDr. Leoš Mlčák msk – Ing. arch. Miriam Skoumalová ofa – Ing. Olga Frídlová PaD – Ing. arch. Pavel Domanický PBr – Bc. Pavel Brestovanský ppa – Mgr. Pavel Panoch PPe – Ing. arch. Petra Peterková red – redakce Rot – Ing. Pavel Rotschein Roy – Božena Royová ryš – Mgr. Michaela Ryšková RUr – Radim Urbánek sdv – Ing. Stanislav Dvořák sek – Věra Sekotová ŠiK – Štěpán Ivan Kovář TAK – Tomáš Kučera Tka – Mgr. Tomáš Karel Tom – Ing. arch. Blanka Tomková vdo – Mgr. Věra Doležalová vec – RNDr. Josef Večeřa Vel – PaeDr. Josef Velfl vít – Jaroslav Vít VKr – PhDr. Vladislav Krátký vlf – Ing. arch. Eva Volfová Vot – prof. Ing. Dr. Ladislav Votruba, DrSc. vve – RNDr. Viera Večeřová vvf – Vojtěch Volf VYL – Ing. arch. Eva Vyletová Zem – Mgr. Lubomír Zeman zhr – Ing. Jiří Zahradník ZiZ – Zina Zborovská ZPe – dr. Zdeněk Petráň ZPr – Zdeněk Procházka ZRa – Ing. Zdeněk Rasl (***) – materiály shromážděné v rámci programového projektu MK ČR Výzkum industriálních a technických areálů a objektů, nositel projektu SÚPP v Praze
9
SEZNAM AUTORŮ
Abecední seznam autorů Beran Pavel (Ber) Borovcová Alena (Bor) Braunová Dagmar (Dbr) Brestovanský Pavel (PBr) Bufka Aleš (buf) Čtvrtník Pavel Doležalová Věra (vdo) Domanický Pavel (PaD) Dvořák Stanislav (sdv) Dvořáková Eva (Dvo) Efmertová Marcela Fragner Benjamin Frídlová Olga (ofa) Galuška Jan Garkisch Miloš (gar) Gwuzd Jiří (GW) Hánek Pavel (Hán) Hlavačka Milan Hlušičková Hana Hofmann Gustav Holub Luděk (hol) Honzák František (fh) Hučka Jan (huc) Janák Karel Janoška Martin (MJa) Jásek Jaroslav (JAS) Jiroušková Šárka (JIR) Karel Tomáš (Tka) Karlický Vladimír (kar) Kašpárek Jaromír (jvk) Klát Jaroslav (klt) Klik Karel Kovář Štěpán Ivan (ŠiK) Krátký Vladislav (VKr) Krejčiřík Mojmír (Krj) Kubačák Antonín Kubín Miroslav Kuča Karel (KKu) Kučera Tomáš (TAK) Kupka Vladimír (kpk) Kuttelvašer Zdeněk Losos Ludvík (LLs) Majer Jiří Manoušek P. R. (mar) Matěj Miloš (MAT) Merta Jiří (jme) Michal Stanislav (Mch) Mlčák Leoš (mlč)
10
Novák Rudolf Otýpka Jan (JOT) Panoch Pavel (ppa) Pešta Jan (JPE) Peterková Petra (PPe) Petráň Zdeněk (ZPe) Procházka Lubomír (LPR) Procházka Zdeněk (ZPr) Rasl Zdeněk (ZRa) Rejšek Radek (mar) Rotschein Pavel (Rot) Rous Ivan (iRo) Royová Božena (Roy) Rychlíková Jitka (jry) Ryšková Michaela (ryš) Řezník Jaroslav (JŘE) Říha Miloš (MiR) Sábo Lukáš (LSa) Sedláček Richard Sekotová Věra (sek) Skoumalová Miriam (msk) Smolík Luboš (LSM) Smutný Bohumír Stehlík Eduard (est) Šenberger Tomáš (bg) Štěpán Luděk (LuŠ) Šumpela Josef Tomková Blanka (Tom) Urbánek Radim (RUr) Vašek Leoš (Lva) Večeřa Josef (vec) Večeřová Viera (vve) Velfl Josef (Vel) Vít Jaroslav (vít) Vlček Pavel Volf Vojtěch (vvf) Volfová Eva (vlf) Vosátka Michal (miv) Votroubková Iva (ivo) † Votruba Ladislav (Vot) Vránková Jana (jva) Vyletová Eva (VYL) Vylita Tomáš Zahradník Jiří (zhr) Zborovská Zina (Ziz) Zeman Lubomír (Zem) Žižka Jan (jža)
LABSKÁ
L LABSKÁ (Trutnov) Nádrž Labská Ochranná nádrž Labská na Labi pod Špindlerovým Mlýnem, jako nejvýše položené dílo soustavy vodních děl na Labi, má zachytit podstatnou část sněhových vod ve střední části Krkonoš. Podnětem pro její výstavbu byly veliké škody za povodní v letech 1888, 1890 a 1897. V kolaudačním zápisu v roce 1916 se píše: Aby Labe níže neplechu netropilo, byla vybudována tato přehrada. Stavbu provedla v letech 1910–16 firma Redlich a Berger za 3,5 mil. rakouských korun. Dělníci měli většinou zkušenosti z evropských staveb vodních děl a tunelů. Plocha povodí je 60,68 km2, průměrné srážky jsou vysoké – 1 377 mm, průměrný průtok 2,13 m3.s-1 a stoletý povodňový průtok 200 m3.s-1. Přehrada je založena na orthorulách. Má dva přelivy: šachtový na levém břehu a korunový postranní při pravém břehu. Voda od šachtového přelivu se odvádí tunelem o průměru 7,0 m, vylámaném v rostlé skále. Od postranního přelivu o čtyřech polích se voda vede do vývaru pod přehradou kaskádovým svodem. Tížná přehrada z místní ruly je od základu vysoká 41 m, dlouhá v koruně 154 m, v půdoryse zakřivená poloměrem 170 m, má kótu koruny 694,54 m n. m. a objem hrázového tělesa 50 000 m3. Celkový ob-
jem nádrže, včetně přepadového, je 3,37 mil. m3. Voda se může z nádrže vypouštět dvěma spodními výpustmi o průměru 1 100 mm (pravá je zaslepena a určena pro energetické využití) a dalšími pěti výpustmi, vyvedenými do tunelu od šachtového přelivu. Od napuštění nádrže byly pozorovány průsaky přehradou, které se stále zvětšovaly a v roce 1930 činily už 314 l. min-1. Přestože stabilita přehrady nebyla ohrožena, přistoupilo se v roce 1930 k opravě. Stavba za 1. světové války měla být symbolem rakouského mocnářství. Proto byla na vzdušním líci umístěna velká dvouhlavá orlice a pod ní iniciály panovníka F. J. I. Orlice byla odstraněna v roce 1920 a iniciály v roce 1926. Dnes zde lze číst R. Č., iniciály státu. Přehrada patří k našim nejvýznamnějším předválečným přehradám. (Vot) Literatura: Trejtnar, K. a kol., Přehrady Povodí Labe, nakl. Kruh, Hradec Králové 1975. LABSKO-VLTAVSKÁ VODNÍ CESTA Plavba a zpočátku zejména voroplavba měnily od počátku 2. tisíciletí přirozenou tvářnost řek Labe a Vltavy. Do rozhodování o plavbě na Vltavě se zapsali už kníže Václav vyhlášením Vltavy za svobodnou cestu po vodě, Vratislav II. zavedením pla-
vebního cla, Soběslav I. vydáním předpisů o plavbě, Jan Lucemburský zavedením předkupního práva na splavené dřevo pro pražskou Výtoň a zejména Karel IV. stanovením předpisů pro voroplavbu na Vltavě v roce 1353, příkazem zřizovat ve všech jezech vrátka (niemčiny) a zavedením vlivné instituce Přísežných mlynářů zemských. Velké uvolňovací práce na Vltavě prováděl v polovině 17. století strahovský opat Kryšpín Fuk. Novým plavebním objektem byla první plavební komora u jezu v ➚ Županovicích, postavená v roce 1729 budoucím profesorem Pražské inženýrské školy Janem Ferdinandem Schorem. Roku 1789 byl dokončen ➚ Schwarzenberský kanál, dlouhý 44,4 km, spojující povodí Vltavy a Dunaje. O provádění prací na Vltavě se zasloužila zejména rodina Lannů, podnikající od roku 1793, později jako firma Lanna až do znárodnění v roce 1948. Zárodkem budoucí paroplavby byl malý parní člun Josefa Božka, vyzkoušený v roce 1817. Počátky plavby na Labi připomínají výnosy Karla IV. o skladu plaveného dřeva ve Veletově u Kolína a o svobodné plavbě dřeva po Labi, pro níž se upravovala řeka a stavěly jezy. Rozvoj voroplavby ustal koncem 19. století, kdy začala přes protesty „vorařů“ výstavba jezových stupňů pro zkanalizování řeky. Krátký historický přehled o plavbě na dvou našich hlavních řekách je nutný pro pochopení hodnoty objektů na nich jako významných technických památek (přehled objektů zahrnuje úvodní stať k Vodohospodářství). (Vot) LABSKÝ NÁHON, Velký a Malý (Hradec Králové) Náhon odbočuje z Labe nad starým jezem u Předměřic, vede přes Plotiště, Kukleny a Březhrad, kde se nad Opatovicemi vrací do Labe. Zásoboval původně rybníky hradeckého panství vodou. Je dlouhý asi 12 km. (Vot) LACEMBOK-HRÁDEK (Domažlice), cisterna viz HRÁDEK-LACEMBOK
Labská, vzdušní líc přehrady (archiv Vot) 326
LAHOŠŤ (Teplice) Vápenka a lomy vápencové Hlavním výrobcem vápna v Lahošti byla firma Wendish. Z její vápenky se dochovalo pouze vysoké torzo šestibokého továrního komína. Vlastní pec byla odstraněna. Z velkého množství malých jámových lomů, které se nacházely mezi Lahoští a
LAN·KROUN
➚ Hudcovem, se poblíž bývalé vápenky zachovaly tři menší lomy. Všechny jsou zatopené a dnes slouží ke koupání. Komín stojí v lese na jižním okraji obce, lomy jsou u silnice do Hudcova. (JOT) LAMPERTICE (Trutnov) Těžba uhlí – důl Fanny/Františka Jáma Františka byla hloubena od 40. let 19. století ve svahu nad pozdější železniční stanicí Lampertice v důlním poli těžaře Rudolfa Mangera z Černé Vody. Původně se jednalo o vrátkovou svislou těžní jámu odvodňovanou štolou Antonín z roku 1815, jejíž ústí bylo pod kopcem u Lampertického potoka. Po roce 1869 přešla jáma Františka do rukou bratří Müllerů a později slouží jako větrná jáma dolů Julie a Marie (➚ Žacléř). Doba výstavby stávající těžní budovy z režného zdiva funkčně členěné na zděnou třípodlažní těžní věž a přízemní strojovnu není přesně známa, lze ji však s největší pravděpodobností klást do počátku druhé poloviny 19. století. Vlastní těžní věž byla v průběhu doby svého provozu mírně snesena a opatřena nízkou sedlovou střechou. Z technického zařízení je zachován malý elektrický těžní stroj Siemens-Schuckert pravděpodobně ze 30.–40. let 20. století, který byl instalován v původní strojovně parního těžního stroje. Mimo vlastní historické jádro areálu byla v 70. letech 20. století postavena ventilátorovna. Severně při silnici z Lampertic do Žacléře byla postavena dělnická kolonie, z níž zůstal zachován jeden typologicky ojedinělý objekt. (MAT) Literatura: Holanec, J., Svatoňovická báňská společnost 1897–1945, Kamenouhelné doly Kladno – historie a současnost, 1983, č. 3 (pozn.: Nejasnost působí údaj, že v roce 1872 je jáma Fanny uváděna jako „svislá vrátková šachta“, to by znamenalo, že stávající objekt – evidentně typologicky odpovídající dolu vybavenému parním těžním strojem – vznikl až po tomto datu); Ludvík, J., Jáma Františka. Evidenční list důlního díla, Východočeské uhelné doly s. p. Trutnov, 1996. LÁNOV (Trutnov) Lánov je tvořen čtyřmi na sebe navazujícími částmi – Horním, Prostředním, Dolním a Malým Lánovem. Již k roku 1488 je doloženo dolování a železný hamr (ten již v první čtvrtině 15. století). S rozvojem dolování železné rudy na počátku 16. století získal Horní Lánov statut horního města (1534). V 16. a 19. století se tu ruda těžila a zpracovávala; od poloviny 18. století se tu rozvíjí tkalcovství a přadláctví – ve 20. letech 20. století se uvádí bělidlo, úpravny, přádelna lnu a dvě strojní tkalcovny. (red) Literatura: Kuča, K., Města a městečka
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 3. díl Kolí–Mi, Libri, Praha 1998. Vodovod V roce 1904 bylo v Lánově založeno družstvo, které si vytklo za cíl vybudování vodovodu, jenž by zásoboval obce Horní Lánov, Prostřední Lánov, Dolní Lánov a Prosečné v údolí Malého Labe. Projektu se ujala Severočeská společnost vodní. Jímání bylo navrženo pomocí deseti jímek v horní části údolí Hádku na území Dolního Dvora ve výši asi 1000 m n. m. Voda se shromažďuje v tzv. Vodním zámečku, vodovod je rozdělen na dvě tlaková pásma. V době zahájení provozu 5. prosince 1911 měl vodovod 55 km dlouhé potrubí. Vodovod dodnes plní svou úlohu, síť potrubí se asi o 10 km rozšířila. (Tom) LÁNSKÁ STROUHA (Nymburk) Lánská strouha (nesprávně nazývaná též Sánský kanál) vznikla asi počátkem 15. století nákladem vrchnostenského úřadu královské komory české za Jiřího z Poděbrad, který daroval Nové mlýny na strouze své manželce Kunhutě. Název Lánská pochází asi od lánů, kudy byla strouha vedena. Hlavním účelem bylo napájet vodou rybník ➚ Blato, do té doby „nebeský“ rybník, zvaný také Blatské jezero pro svou velkou plochu 936 ha (skoro 10 km2), druhou největší v Čechách. Na strouze byl nově postaven Nový mlýn, později, koncem 18. století, po vypuštění rybníka Blato, byl postaven mlýn v Pátku. Strouha odbočuje z řeky Cidliny asi 3 km pod Žehuňským rybníkem. Vodu v řece vzdouval splav, stavidlový jez o šířce 5 m, se třemi dřevěnými stavidly. Strouha podchází nejprve trať Velký Osek–
–Chlumec nad Cidlinou, vede podél obcí Malé a Velké Opolany, Odřepsy, pod obcemi Pátkem a Křečkovem a vlévala se původně pod obcí Kovanice do Labe asi 3 km pod Nymburkem. Vodní družstvo pro úpravu Blatnice a přítoků v Pátku přeložilo kolem roku 1930 dolní tok Lánské strouhy od Křečkova do Mrliny pod Budiměřicemi. Strouha se přeložkou proti původní délce 17 km o něco zkrátila. Koryto je průměrně 8 m široké a asi 2 m hluboké. Průtočnou kapacitu udávala přibližně vodoprávně schválená hltnost Francisovy turbiny mlýna v Odřepsích 1,7 m3.s-1. Majitelé mlýna v Odřepsích, Nového mlýna a mlýna v Pátku platili poděbradskému panství jako majiteli vzdouvacího a vpustného zařízení na Cidlině a koryta strouhy poplatek až do roku 1880, kdy byly objekty vykoupeny. Např. mlýn v Pátku platil roční poplatek 157 zlatých 50 krejcarů, mlýn v Odřepsích se vyvázal za 3 000 zlatých. Pohonná zařízení mlýnů se časem modernizovala. Šest vodních kol na vrchní vodu Nového mlýna nahradila roku 1906 Francisova turbina o hltnosti 1,25 m3.s-1; tři složení vodních kol mlýna v Odřepsích byla nahrazena koncem 19. století dvěma Girardovými turbinami a roku 1908 Francisovou turbinou o hltnosti 1,7 m3.s-1 s výkonem 24 HP při spádu 1,4 m. Tři vodní kola na spodní dopad v Pátku byla roku 1905 nahrazena rovněž Francisovou turbinou. (Vot) LANŠKROUN (Ústí nad Orlicí) Počátky města, které vzniklo nad soutokem Ostrovského a Třešňoveckého potoka, nejsou zcela jasné. První písemný doklad o něm pochází až z roku 1285, ze souvislostí je však zřejmé, že šlo o královské
Lanškroun, náměstí s prostou oktogonální kašnou na třech stupních u radnice – stav před rokem 1938 (SÚPP). 327
