Teachers ICT Competences a Way to Effective Learning for Children with Hearing Difficulties

Teachers’ ICT Competences – a Way to Effective Learning for Children with Hearing Difficulties

Some Hints Daži ieteikumi Několik tipů Βιβλίο Συμβουλών Overvejelser ved anvendelse

Agreement n. 129341-CP-1-2006-1-LV-COMENIUS-C21 2006-2523/001-001 SO2

Riga, Latvia 2009.

Some Hints for using ICT in the core subjects are based on the sources and ideas of the authors that prepared the learning material “The integration of ICT in the study process for children with hearing difficulties” It is designed to give a brief insight into the use of ICT in general and then how to work with children who have hearing problems.

Editorial board Prof. Dr.paed. Ilze Ivanova,Latvia Prof. Venetta Lampropoulou,Greece Prof. Milan Pol, Czech Republic Asoc. prof.. Jiri Zounek,Czech Republic Georgious Panopoulos, Greece Asoc. prof. Steen Hilling, Denmark Ph.D. Charles Kejeh , United Kingdom Mag.paed. Zigrida Zagurilo, Latvia Mag.oec. Ricards Ivanovs, Latvia Mag. Edu. sc. Ireta Cekse, Latvia Dzintars Stepans, Latvia Designer Mag. Edu. sc. Ireta Cekse, Latvia

Reviewers Dr.phil.,Dr.oec. Ineta Kristovska, Latvia Asoc. prof. Danguole Rutkauskiene, Lithuania

ISBN 978-9984-18-264-3 Printed by SIA “Mācību grāmata”

© University of Latvia

Some hints for using ICT in the core subjects Daži ieteikumi IKT izmantošanai pamata mācību priekšmetos Overvejelser ved anvendelse af IT som undervisningsmiddel Několik tipů pro využití ICT v práci učitelů Συμβουλές για την χρήση των ΤΠΕ στα βασικά γνωστικά αντικείμενα Designed in the frame of SOCRATES Comenius 2.1. TICTC Teachers’ ICT Competences – a Way to Effective Learning for Children with Hearing Difficulties , 2006-2009 Agreement n. 129341-CP-1-2006-1-LV-COMENIUS-C21 2006-2523/001-001 SO2 Project coordinator: University of Latvia (Latvia) Partners: Research Academic Computer Technology Institute (Greece) Munkholm Course and Project Centre (Denmark) Masaryk University, Brno (Czech Republic) De Charles Resources Ltd. (United Kingdom) University of Patras (Greece) School for children with hearing difficulties (Latvia)

Riga, Latvia 2009.

Vážení učitelé, budoucí učitelé a studenti, Jistě budete souhlasit s tvrzením, že informační technologie se staly neopomenutelnou součástí naší každodenní práce. Použití počítačů, videa, televize, rozhlasu, kompaktních disků i internetu hraje velkou roli při obměňování metod v rámci procesu učení. Používají-li se informační technologie v procesu učení dovedně a účelně, napomáhá to jeho zintenzivňování, a tedy i zvyšuje jeho úspěšnost. Všichni si uvědomujeme, že inteligentního a tvořivého s rozvinutým potenciálem lze charakterizovat pozitivním postojem k vědění a k myšlení a přáním rozšiřovat a obohacovat své znalosti v průběhu života účastí v procesu celoživotního vzdělávání. Školy, vzdělávací instituce a různá výuková střediska se stávají učícími se organizacemi. Nové technologie nastartovaly změny nejen ve výrobě, ale i v ekonomické sféře, ve sféře sociální, v politice a ve vzdělávání. V jednadvacátém století se musí nejvyšší hodnotou stát vzdělávání, které umožňuje získávat nové znalosti a dovednosti coby základ konkurenceschopnosti na trhu práce. Vzdělání a informace, které přináší, vždy musí být nejdůležitějším intelektuálním vlastnictvím, které je zárukou blahobytu a prosperity společnosti.Má-li být proces výuky a vzdělávání úspěšný, je třeba, aby učitelé byli hlavními protagonisty vyvolávajícími změny v procesu učení. To je však možné, jedině jsou-li učitelé kompetentními odborníky a mají-li dovednosti a kompetence potřebné k realizaci procesu výuky. Kompetence v souvislosti s ICT jsou nesmírně důležité, avšak u učitelů pracujících s mladou generací jsou důležité dvojnásob. Učiteli umožňují proces učení zintenzívnit, učinit jej aktivnějším, zajímavějším a atraktivnějším a tak podpořit motivaci studentů k učení a získávání dovedností pro život.Dnes je také velmi důležité zahrnout do procesu vzdělávání všechny bez výjimky a bez ohledu na jejich pohlaví, rasovou příslušnost nebo handicapy a tak naplnit myšlenku humanismu „Vzdělání pro všechny“. Cílem projektu „TICTC (Teacher's ICT Competences; ICT kompetence pro učitele) – cesta k efektivnímu učení u dětí s poruchami sluchu“ v rámci programu EU SOCRATES Comenius 2.1 bylo vybavit učitele ICT dovednostmi, zlepšit a rozvinout proces výuky, který u studentů s poruchami sluchu zvyšuje motivaci k učení a vytváří studijní dovednosti, nezbytné pro každého člena společnosti založené na informacích a znalostech. Cílová skupina projektu sestávala z praktikujících a budoucích učitelů se zaměřením na práci s dětmi s poruchami sluchu. Realizace projektu proběhla od 1. října 2006 do 1. října 2009. Hlavní výstupy zahrnují popisy kurzů a studijní materiály a příručky pro učitele na téma využití ICT v základních předmětech. Učitelé zapojení do testování studijních materiálů a příručky tyto materiály hodnotili jako užitečný materiál pro využití ve školní praxi, a to nejen v základních předmětech a u dětí s poruchami sluchu, ale i jako materiál pro obecné využití a speciální účely. My, účastníci projektu – Pedagogickopsychologická fakulta Lotyšské univerzity v roli koordinátora projektu i další partneři - Katedra sluchových postižení Univerzity v Patrasu (Řecko), Masarykova univerzita Brno (Česká republika), Ústav počítačových technologií Univerzity v Patrasu (Řecko), Munkholm Course and Project Centre (Dánsko), Charles Resource Centre (Velká Británie), Internátní škola pro děti se sluchovým postižením v Rize (Lotyšsko) – doufáme, že i vy tyto materiály shledáte užitečnými ve své praxi. Příručka Několik tipů pro využití ICT v základních předmětech poskytuje velmi stručný obecný úvod do využití ICT a dále se věnuje práci s dětmi se sluchovým postižením v základních předmětech a pravidlům etiky při využití ICT. Tým tříletého projektu vám při získávání dovedností pro práci s ICT přeje hodně úspěchů.

OBSAH ÚVOD: VÝUKA A UČENÍ S PODPOROU ICT ..............................7 VYUŽITÍ INTERNETU JAKO ZDROJE..........................................9 JAK NAHLÍŽET NA WEBOVÉ STRÁNKY VE VÝUCE – NĚKOLIK RAD A POZNÁMEK ....................................................11 JAK POSUZOVAT WEBOVÉ STRÁNKY.....................................13 VZDĚLÁVACÍ AKTIVITY A JEJICH USKUTEČNĚNÍ VE TŘÍDĚ...............................................................................................16 PROJEKTOVÉ UČENÍ ....................................................................18 MODERNÍ TECHNOLOGIE VE VZDĚLÁVÁNÍ A UČENÍ ........19 TECHNOLOGIE PRO INKLUZIVNÍ VZDĚLÁVÁNÍ ..................26 ZAPOJENÍ ODBORNÍKŮ DO UČEBNÍ KOMUNITY .................29 VZDĚLÁNÍ PRO VŠECHNY..........................................................37 RADY A DOPORUČENÍ PRO UČITELE ŽÁKŮ SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM.........................................................45 ICT JAKO PODPORA PŘI VÝUCE JAZYKŮ...............................52 VYUŽITÍ ICT VE VÝUCE MATEMATIKY U NESLYŠÍCÍCH DĚTÍ..................................................................................................60 ETICKÉ ASPEKTY VYUŽÍVÁNÍ MODERNÍCH TECHNOLOGIÍ VE VÝUCE A UČENÍ .....................................................................63

ÚVOD: VÝUKA A UČENÍ S PODPOROU ICT Ve své učitelské praxi neustále hledáme různé způsoby, strategie a přístupy, které bychom mohli použít k zaujetí a motivaci studentů a k zefektivnění procesu výuky a učení. Je známo, že využití ICT má na učení pozitivní vliv a že příležitost využívat při učení ICT studenty pozitivně motivuje. Než však začnete připravovat a využívat aktivity do hodin, kde chcete technologií využít, měli byste si položit několik otázek: • • • • • • • • • • • •

Jak často budu mít přístup k počítačům? Kolik počítačů máme k dispozici? Bude muset být u jednoho počítače víc studentů? Bude zapotřebí speciální vybavení? (videoprojektor, velké obrazovky, jiné speciální zařízení?) Jaké další vybavení je zapotřebí? (tabule pro psaní fixami, digitální fotoaparát, skener apod.) Jaký software je na počítačích k dispozici? Je k dispozici širokopásmový přístup k internetu? Jaký software budu používat? Budou mé vlastní počítačové dovednosti stačit? Jakou úroveň počítačových dovedností mají studenti? Bude zapotřebí další podpora (např. technická)? Mám naplánovánu náhradní aktivitu pro případ, že by byl problém s počítači? O co se moji studenti zajímají?

Organizování zdrojů Když jste vytvořili nebo získali více dokumentů, obrázků a jiných typů souborů, měli byste je zorganizovat tak, abyste je našli, až je příště budete potřebovat. Téma organizování souborů ve Windows je rozsáhlé, proto ho zde jen ve stručnosti načrtneme: 7

•

•

• • •

•

Stejně jako při třídění tištěných složek poznámek z přednášek zvolte jednoduché, ale srozumitelné názvy pro složky na pevném disku a rozdělte je dále, když už budou příliš obsáhlé na to, aby se s nimi pohodlně manipulovalo. Když chcete vytvořit novou složku, klikněte pravým tlačítkem nad volným místem a mělo by se vám zobrazit menu začínající tlačítkem Zobrazit. Jeďte dolů na Nový a klikněte na něj, potom vyberte Složka. Objeví se symbol složky se jménem zvýrazněným jako Nová složka – zde napište její jméno (07-08). Když jste vytvořili složku, můžete ji dále rozdělit – např. Školní rok 07-08 může obsahovat složky Matematika, Literatura, Fyzika, apod. Můžete také měnit názvy složek nebo souborů: vyberte složku nebo soubor, klikněte na ni pravým tlačítkem a zvolte Přejmenovat (druhé od konce v nabídce)

8

VYUŽITÍ INTERNETU JAKO ZDROJE Internet se dá využít ke spoustě aktivit, ale jejich příprava je časově náročná. Jakmile je však již vytvoříte, většinou je lze upravit i pro jiné studenty. Pokud mají vaši studenti problém s obrovským množstvím informací dostupných na internetu, můžete použít cvičení s konkrétními webovými stránkami, ve kterém získají potřebnou jistotu. Vyhledávání informací online Vyhledávače web prohledávají a databáze si budují pomocí automatických softwarových programů známých jako „pavouci“ nebo „roboti“. Tyto programy si webové dokumenty ukládají a analyzují je. Data získaná z jednotlivých webových stránek si pak vyhledávač doplní do rejstříku. Když do vyhledávače zadáte požadavek na vyhledávání, vyhledávač to, co jste zadali, porovná se svým rejstříkem všech webových stránek, které analyzoval. URL adresy, které nejlépe odpovídají, se vám pak zobrazí jako výsledky hledání, přičemž výsledky s nejlepší shodou jsou umístěny nahoře. Google – http://www.google.com. Pro vyhledávání menších webových stránek věnovaných specifickým tématům je zvláště vhodný Google. Vyhledávání můžete omezit na webové stránky ve své zemi – výsledků hledání pak nebude nepříjemně mnoho! AltaVista - http://altavista.com – je další velice užitečný vyhledávač. Pokud chcete vyhledávat přesný text (např. „Byl pozdní večer, první máj“ , nezapomeňte jej dát do uvozovek. Jinak vám vyhledávač najde stránky s kterýmikoli ze zadaných slov, takže jich mnohou být celé milióny! Při vyhledávání informací je zcela zásadní zvolit si pro daný typ informace nejlepší zdroj a pro tento zdroj nejefektivnější metodu 9

vyhledávání. Než se do vyhledávání informací pustíte, je dobré ujasnit si předmět vyhledávání a otázky, které k tématu máte. Při vyhledávání informací je nutné rozpoznat ústřední pojmy vašeho tématu a to, jak spolu navzájem souvisejí. Dvě nejdůležitější metody vyhledávání jsou vyhledávání podle klíčových slov a vyhledávání podle předmětu neboli vyhledávání v adresářích. Při vyhledávání podle klíčových slov se v databázi hledá materiál, jehož popis v některém z daných polí obsahuje slovo, které jste zadali. Příklady těchto polí u článků a knih jsou název, autor, předmět, abstrakt, plné znění textu nebo rok zveřejnění. Při vyhledávání podle předmětu se vaše hledání řídí pouze polem předmět, takže se dostanete pouze k materiálu souvisejícímu s konkrétním tématem. Další instrukce k vyhledávání na internetu najdete na těchto volně přístupných stránkách English Online: http://www.englishonline.co.uk/englishnon/search/search_web.html

10

JAK NAHLÍŽET NA WEBOVÉ STRÁNKY VE VÝUCE – NĚKOLIK RAD A POZNÁMEK Webové stránky lze chápat jako učební pomůcku, jejíž využívání mnohdy ještě nepatří ve vyučovacím procesu k běžné záležitosti. Následující teze představují jakousi základní filozofii práce s webovými stránkami. Možná, že zde najdete, z vašeho pohledu, některé polemické či rozporuplné body – nic nebrání tomu, abyste si níže uvedené teze přeformulovali v souladu se svojí filozofií vyučování. o Využívejte internetu ke splnění vzdělávacího cíle jako možné učební pomůcky, tzn. stanovte si nejprve vzdělávací cíl a pak posuzujte, zda je pro jeho dosažení určitá webová stránka adekvátní. Nehledejte vzdělávací cíl na základě toho, co je na webové stránce k dispozici! o Nespoléhejte na webové stránky jako na klíčový didaktický prostředek. Mějte na paměti, že web obsahuje také mnoho nekorektních i zcela zavádějících informací. Využívejte tedy web jako jednu z učebních pomůcek. o Ověřte si před každou vyučovací hodinou, zda je Vámi vybraný web dostupný. o Pracujte vždy s webovými stránkami, jejichž kvalitu jste si dopředu pro daný účel posoudili. Věnujte zvýšenou pozornost hypertextovým odkazům, prověřujte je – mohou být prospěšné, ale taky značně zavádějící. o Projděte si před použitím webu ve výuce pečlivě celou jeho strukturu. Všímejte si všech jeho „zákoutí“.

11

o Nenechávejte v hodině žáky surfovat, vyhledávat či jinak „marnit čas“. Žáci musí pracovat takovým způsobem, který vede k naplnění Vašeho vzdělávacího cíle. o Nepodceňujte znalosti žáků při práci s internetem. Mnohdy umí po technické stránce zacházet s tímto médiem lépe než Vy, což nemusí být na závadu. Snažte se být lepší v užitečném zacházení s internetem, které vede k získávání smysluplných vědomostí. K tomuto přístupu veďte i své žáky. o Využívejte přednostně specifických vzdělávacích webových stránek. Ve valné většině případů jsou na nich materiály didakticky upravené. Usnadní to práci Vám i vašim žákům. o Tvořte si vlastní databáze. Uchovávejte si v písemné nebo elektronické formě informace o tom, kterých webů jste kdy a s jakým vzdělávacím cílem využívali, jak dopadla provedená evaluace, zda se podařilo dosáhnout vzdělávacího cíle, jaký jste měli z vyučování pocit Vy a jaký vaši žáci atd. Vlastní zkušenosti jsou nejcennější, avšak rádi se zapomínají.

12

JAK POSUZOVAT WEBOVÉ STRÁNKY V případě, že jste nalezli webovou stránku, jejíž obsah chcete využít pro doplnění výkladu nebo ji hodláte doporučit žákům, měli byste vždy kriticky zhodnotit, zda je příslušná stránka opravdu vhodná ke vzdělávacím účelům. Na internetu může publikovat prakticky kdokoliv a může tak činit s různými cíli, které nemusejí být vždy zcela čestné. Proto je důležité mít na paměti alespoň základní charakteristiky nebo kritéria, podle nichž je možné webové stránky „prověřit“. V následující části textu najdete několik základních kritérií, která Vám pomohou při rozhodování, zda webovou stránku lze využít ve výuce. •

Správnost, věrnost, výstižnost

V tomto případě jde o problém, že prakticky kdokoliv může publikovat na webu a mnohé zdroje (ani autory) nelze nijak „zkontrolovat“. V podstatě neexistují žádné standardy, které by musely stránky splňovat a jejichž dodržení by zajišťovalo správnost či hodnověrnost informací na dané webové stránce. Zkuste si tedy odpovědět na následující otázky: Jak spolehlivé (hodnověrné) a bezchybné jsou informace na daném webu? Je možné kontrolovat/prověřit fakta (např. odkazy na použité zdroje apod.), popř. autora zprávy uvedené na webových stránkách? •

Vzdělání (odbornost) autora

Problémem bývá zjistit autorství informací nalezených na internetu. Je-li uveden seznam autorů, pak například chybí jejich kvalifikace. V mnoha případech lze těžko zjistit zodpovědnost (a také 13

důvěryhodnost) nakladatele či toho, kdo informace publikoval. Bohužel informace o autorech nebývají na webových stránkách velmi často k dispozici vůbec. Zkuste si odpovědět na následující otázky: Jsou na stránce nějaké informace o autorovi/autorech? (jméno, pracoviště) Jaká je kvalifikace autora webových stránek pro to, aby mohl psát o daném tématu? (vzdělání v oboru, další publikační činnost) Jak renomovaný je ten, kdo informace publikuje? (soukromé stránky, univerzitní stránky, stránky institucí) Pokud nejsou na webové stránce žádné informace o autorech, neznamená to automaticky, že jde o špatný projekt. Všechny knihy ale mají uvedeného autora, tak proč by měl být internet výjimkou? Objektivita Často nejsou jasně stanovené cíle či zaměření autorů, kteří prezentují dané informace. Stránky mohou sloužit i jako virtuální tribuna určená k šíření jednostranných názorů či jinak zkreslených informací. Položte si následující otázky: Jsou prezentované informace bez předsudků, nebo jsou jednostranně zaměřené? Nejsou informace záměrně zkreslené či jinak „upravené“? Nezamlčují důležité informace? •

Aktuálnost

Na webových stránkách někdy nebývají žádná data. Pak lze jen těžko zjistit, jak staré jsou publikované informace, nebo zda jsou ještě vůbec platné. Webové stránky by měly obsahovat přinejmenším datum poslední změny (aktualizace). 14

Je obsah webových stránek aktuální (časově i obsahově)? Je zřejmé datum publikování informace? •

Záběr, rozsah, zaměření

Někdy je rovněž těžké určit, komu je webová stránka určena, jaká témata vlastně pokrývá, nebo co je jejím hlavním tématem. Je proto vhodné položit si například následující otázky:

Jaká témata zachycuje dílo publikované na webové stránce? Do jaké hloubky je téma zpracováno? Komu je webová stránka určena?

15

VZDĚLÁVACÍ AKTIVITY A JEJICH USKUTEČNĚNÍ VE TŘÍDĚ Samoregulované učení ? Termín “samoregulované učení“ můžeme definovat jako proces učení, v jehož průběhu žáci samostatně určují své vlastní cíle, plány, vypracovávají regulační pravidla a evaluační strategie. Učení může být efektivní pouze tehdy, když žáci aktivně zpracovávají dostupné informace. Ovšem když učitel poskytuje počítačové prostředí k učení, vzniká dojem, že počítač navozuje u žáků chování “pokus-omyl” namísto orientace na problémy nebo cíle. Důležité je, že žáci jsou vedeni v procesu zpracování materiálu a vyvíjejí vlastní strategie, aby se vyhnuli úskalím samoregulovaného učení. Navíc množství informací poskytované na webu může vést k informačnímu přesycení, nekonzistenci díky nelineární strukrtuře, nekoherenci funkčnosti různých prostředí. Nicméně, klíčem k efektivnímu učení je motivace žáků Je všeobecně známo, že existují dva hlavní typy motivů: Vnitřní motivace: Je známo, že vnitřní motivace vede k velmi a kreativitě. Zájem o učební aktivitu se kvalitnímu učení zvnitřňuje, když žák shledává úkol prospěšným. Vnější motivace: Žák, motivovaný k učební aktivitě zvnějšku, pracuje, aby dosáhl cílů stanovených někým jiným, nikoli jím samotným. Využití webových nástrojů a obsahu ve třídě musí býrt organizováno takovým způsobem, aby podporovalo samoregulační učení cestou nárůstu vnitřní motivace žáků.

16

Problémové učení Problémové učení (angl. PBL) je pedagogickou strategií “aktivního učení”, která však může být adaptována k využití v oblasti základního a středního vzdělání. Hlavními charakteristikami této pedagogické strategie jsou : • problém: ...učení je posouváno kupředu posuzováním problémů s otevřenýmm řešením. • proces spolupráce: ...žáci se učí v malých skupinách na bázi spolupráce. • role učitele:...učitel je spíše pomocníkem, nežli tím, kdo dodává hotové znalosti. Při vytváření PBL aktivity je důležité zpočátku použít zjednodušené verze skutečných světových problémů. Učitel může postupně přidávat další složky. Tato progrese a postupné prolínaní motivují žáky, takže tito postupně získávají odborné znalosti. V průběhu tohoto procesu učení je velmi důležité poskytovat žákům zpětnou vazbu a reflexi. Schopnost řešit problémy je v dnešní době základní znalostí. Řešením problémů žáci rozvíjí poznávací strategie, aby byli schopni analyzovat nepředpokládané, obtížné situace a vytvářet smysluplná řešení. Zapojíme-li žáky do řešení takových problémů, budeme rozvíjet jejich schopnost kritického myšlení, což jim pomůže v interakci se skutečným životem. Naproti tomu dobře strukturované problémy s jediným řešením, předkládané žákům v tradičních třídách, poučí žáky o samotném řešení, méně však o způsobu jak k němu dospět. Ve skutečném životě zřídkakdy opakujeme tytéž kroky vedoucí k řešení problémů; tudíž ustrnulá posloupnost řešení vyučovaná v dobře strukturované třídě je stěží přenositelná. Místo toho problémy skutečného života poskytují věčně proměnlivé množství cílů, kontextů, obsahů, překážek a neznámých, které ovlivňují náš přístup k nim. Aby byli úspěšní na své životní dráze, žáci potřebují procvičovat řešení obtížných problémů odrážejících život mimo školní lavice. Tato dovednost je hlavním cílem problémového učení.

17

PROJEKTOVÉ UČENÍ Projektové učení (angl. PBL) zdůrazňuje v procesu učení aktivity, které jsou dlouhodobé, mezipředmětové a zaměřené na žáka. S ohledem na tuto metodu musí žáci organizovat svou práci a řídit svůj volný čas. V rámci projektového učení žáci spolupracují a dávají tak smysl svému konání. Projektové vyučování se liší od aktivit založených na pouhém zjišťování informací právě svým důrazem na spolupráci v učení. Navíc dalším výraznýmm rozdílem je produkce žákovských výtvorů za účelem prezentace naučeného. Web je velmi dobrým rámcem pro navrhování projektových aktivit.

Tipy pro využití projektového učení Učitel si musí uvědomit některé problémy dříve, než začne navrhovat projekt pro své žáky. Přiložená tabulka uvádí přehled výše zmíněných problémů • Kdy použít projektové učení: Projektové učení je navrhováno pro komplexní problémy, které nutí žáky bádat, aby porozuměli. Nemá smysl používat projektové učení pro usnadnění učení faktickýmm informacím. Například žáci mohou být požádáni, se tak aby sledovali kvalitu vody v místní řece a naučili něco o místním ekosystému a ekologických problémech, které ho ovlivňují. • Název projektu: vyberte jako název projektu něco skutečného, co má význam v životě vašich žáků. • Použití technologie: poskytujte technologicky zaměřené pomůcky, které rozvinou u vašich žáků schopnost bádat. • Spolupráce: založte svůj projekt na žákovské spolupráci. • Čas: projekt musí trvat dostatečně dlouho, aby se žáci mohli zapojit (minimálně 3 týdny).

•

Požadavek na výstupy: žáci musí připravit výstup jako výsledek svého výzkumu (prezentační soubor, textový dokument, shrnutí atd.). 18

MODERNÍ TECHNOLOGIE VE VZDĚLÁVÁNÍ A UČENÍ Co je Webquest? WebQuest je formát lekce založené na zjišťování informací, v jejímž rámci většina informací, s nimiž žáci pracují, pochází z webu. Žáci informace čtou, analyzují a syntetizují. Jedná se o vysoce konstruktivní výukovou metodu, v jejímž rámci se žáci aktivně dobírají vlastního chápání problému. Výzkum je obvykle založen na otázkách a problémech ze skutečného života. Internet tak přenáší současné události do třídy. Samotné vyhledávání (angl. quest) je obvykle rozděleno do následujících úseků: • Úvod • Úkol • Zpracování • Evaluace • Závěr • Učitelova stránka Typické je to, že žáci dokončují WebQuests v kooperativních skupinách. Každý žák v každé skupině má přidělenu “roli” nebo specifickou oblast výzkumu. WebQuesty se často vyskytují ve formě scénářů pro hraní rolí profesionálních výzkumníků nebo historických osobností. WebQuesty jsou skvělou pomůckou pro využití ve třídě. Učitel může vyhledat určité téma nebo vytvořit své vlastní webquesty s využitím programů Microsoft Frontpage nebo Microsoft Word. Učitelem vytvořený WebQuest dovoluje žákům dokončit nejrůznější úkoly s využitím kancelářských programů jako např. Microsoft Word, PowerPoint, Access, Excel a Publisher. Učitelé mohou používat tento nástroj a vytvářet webquestový projekt. Na projektu můžeme hodnotit použití Microsoft Office, webu a dokončení webquestových úkolů. WebQuest je skvělý způsob, jak integrovat technologii do výuky. Webquesty mohou být vytvářeny a spouštěny i bez internetu, uchovány na pevném disku počítače. 19

Co je Web 2.0 neboli sociální internet ? Web 2.0 odkazuje na druhou generaci webových komunit a hostovaných služeb (jako např. sociální sítě, wiki, folksonomy) zaměřených na podporu tvořivosti, spolupráce a sdílení mezi uživateli. Přestože termín označuje novou verzi webu, neznamená to v praxi aktualizaci technických specifikací, ale změny ve způsobech využití internetu developery a koncovými uživateli. Výraz "Web 2.0" může také označovat přeměnu webových stránek z izolovaných zásobníků informací na vzájemně propojené výpočetní platformy, které ve vztahu k uživateli působí jako software. Web 2.0 také obsahuje sociální prvek umožňující uživatelům vytvářet a distribuovat obsah , který je často možno bez omezení sdílet a znovu používat. Je třeba si povšimnout, že roste ekonomická hodnota webu, protože uživatelé mohou zvládnout větší množství on line činností. Někteří považují technologie Web 2.0 za dobře použitelné v oblasti výuky cizích jazyků. Technologie jako např. on-demand video, file-sharing, blogy, wiki a podcasting se staly velmi populárními mezi učiteli jazyků a studenty. Využitím těchto “nových nástrojů“ uživatelé zdůrazňují aspekty spolupráce a společenství. Co je del.ic.ious web site? Webová stránka del.icio.us (v angl vyslovováno jako "delicious") je sociální záložková webová služba určená pro uchování, sdílení a objevování webových záložek. Nehierarchický kategorizační systém klíčových slov je používán na del.icio.us, kde mohou uživatelé každou svoji záložku označit tagem číselně nebo pomocí libovolných klíčových slov. Je zde umožněn kombinovaný pohled na záložky s tagy libovolného uživatele; kolektivní charakter aplikace umožňuje vidět záložky podobně zaměřených uživatelů. Veškerý materiál umístěný na del.icio.us je standardně nastaven jako veřejně přístupný, třebaže uživatel může označit specifické záložky jako soukromé; importované záložky jsou nastaveny jako soukromé. Je zdůrazňovánn aspekt veřejnosti; 20

aplikace není primárně zaměřena na shromažďování soukromých (“nesdílených“) kolekcí záložek. Co je YouTube ? YouTube je webová stránka zaměřená na sdílení videa, kde uživatelé mohou nahrávat a sdílet videoklipy. Tato stránka používá technlogii Adobe Flash k zobrazení široké palety videa včetně filmových klipů, televizních klipů a hudebních klipů stejně jako amatérského materiálu, jako jsou např. videoblogy a původní videonahrávky. Neregistrovaní uživatelé mohou zhlédnout větší část videoobsahu stránky, zatímco registrovaným uživatelům je povoleno nahrávat neomezený rozsah videomateriálů. Část materiálů je přístupná pouze uživatelům starším 18 let (např. videa s potenciálně urážlivým obsahem). Nahrávání pornografie není povoleno. Související videa, označená názvem a tagem, se na monitoru objevují napravo od daného videa. Během druhého roku existence byly na YouTube přídány funkce umožňující uživatelůmm odesílat “videoodpovědi“ a subskribovat si přísun materiálu s určitým obsahem. Co je RSS? RSS označuje skupinu webfeedových formátů používaných k publikování pravidelně aktualizovaného obsahu jako např. zápisy do blogů, hlavní titulky zpráv nebo podcasty. Dokument RSS, který bývá nazýván jako "feed," "web feed" nebo "channel", obsahuje buď shrnutí obsahu asociovaného webu, nebo úplný text. RSS lidem umožňuje držet krok s jejich oblíbenými webovými stránkami automaticky, což je snazší než manuální kontrola. Obsah RSS může být čten pomocí softwaru nazvaného "RSS reader," "feed reader" nebo "aggregator." Uživatel si zajistí přísun z “feedu“ vložením feedového odkazu do čtecího softwaru nebo kliknutím na ikonu RSS v prohlížeči, což zahájí celý proces. Čtecí program pravidelně kontroluje nový obsah uživatelem subskribovaných feedů a stahuje všechny nalezené aktualizace. 21

Co je blog nebo WebBlog? Blog je webová stránka, kam jsou záznamy zapisovány chronologicky a běžně zobrazovány s obrácenou chronologií. Slovo "blog" také může být užíváno jako sloveso s významem udržovat nebo doplňovat obsah blogu. Mnohé blogy komentují události nebo určitá témata, jiné fungují jako osobněji zaměřené on line deníky. Typický blog kombinuje text, obrázky a odkazy na jiné blogy, webové stránky a jiná média vztahující se k jehom tematickému zaměření. Důležitou součástí mnoha blogů je možnost zanechávat komentáře v interaktivním formátu. Většina blogů má primárně textový charakter, třebaže některé jsou zaměřeny na umění (artblog), fotografie (photoblog), skeče (sketchblog), videa (videoblog), hudbu (MP3 blog), audio (podcasting) a stávají se tak součástí širší sítě sociálních médií. Co je Wiki? Wiki je druh počítačového softwaru umožňující uživatelům snadno vytvářet, editovat a propojovat webové stránky. Wiki jsou často používány ke tvorbě spolupracovních webových stránek, komunitních stránek a stále více instalovány firmami k poskytování finančně dosažitelných a efektivních intranetových sítí nebo pro využití v oblasti znalostního managementu. Lze říci, že se jedná “nejjednodušší on-line databázi, která vůbec může fungovat”. Jedním z nejznámějších příkladů wiki je Wikipedia. Co je podcast? Podcast je digitální mediální soubor nebo vybraná kolekce takovýchto souborů distribuovaných po internetu s využitím sdružování přenosných mediálních přehrávačů nebo osobních počítačů. Termíny jako “radio” mohou označovat buď samotný obsah nebo metodu, kterou je sdružován; posledně zmíněné je také

22

nazýváno jako podcasting. Hostitel nebo autor podcastu je často nazýván podcasterem. Termín "podcast" je složeninou ze slov "iPod" a "broadcast". iPod firmy Apple je přenosný mediální přehravač, pro který byly vyvinuty první podcastingové skripty (viz historie podcastingu). Přestože podcasterské webové stránky mohou často nabízet přímé stahování nebo nasměrování datového toku se svým obsahem, podcast odlišuje od ostatních digitálních mediálních formátů jeho schopnost být sdružován, subskribován a stahován automaticky po zjištění nového obsahu, s využitím aggregátorů nebo feed readerů schopných přečíst feed formáty jako RSS nebo Atom. Co jsou mind mappingové nástroje? Mind map je diagram zastupoující slova, myšlenky, úkoly nebo jiné položky připojené a uspořádané radiálně okolo ústředního klíčového slova nebo myšlenky. Tato metoda se využívá pro generování, vizualizaci, strukturování a klasifikaci myšlenek a také jako pomoc při studiu, organizaci, řešení problémů a psaní. Je to diagram s vyobrazením, který reprezentuje sémantické a jiné souvislosti mezi jednotlivými dávkami informací. Nelineární, radiální povaha grafické prezentace podporuje brainstormingový přístup k jakémukoli organizačnímu úkolu a eliminuje tak překážky stanovení skutečně vhodného nebo relevantního koncepčního rámce. Mind map se podobá sémantické síti nebo kognitivní mapě, druhy používaných spojení však nepodléhají žádné formální restrikci. Jednotlivé složky jsou uspořádány intuitivně s ohledem na důležitost koncepce a jsou organizovány do skupin, větví nebo oblastí. Uniformní grafické vyjádření sémantické struktury informace metodou hromadění vědomostí může pomoci znova vybavit existující paměťové stopy.

23

Co je Concept mapping? Concept mapping je technika pro vizualizaci vztahů mezi různými koncepcemi. Concept map je diagram ukazující vztahy mezim koncepcemi. Koncepce jsou propojeny označenými šipkami v hierachické struktuře rozvětvené odshora. Vztahy mezi koncepcemi jsou artikulovány pomocí propojovacích frází jako např. "je příčinou čeho", "je následkem čeho", "je požadováno kým (čím)" nebo "přispívá k". Řídící výukové systémy (LMS a CMS) Panují nejasnosti o rozdílu mezi tzv. Content Management systém (CMS) – Systém pro správu obsahu a Learning Management system (LMS) – Řídící výukový systém. Definujme tedy tato dvě prostředí pomocí srovnání podobností a rozdílů. Systém pro správu obsahu (CMS): Pomáhá učitelům při nahrávání digitálního vzdělávacího materiálu v různých formátech (např. MS dokument, MS Powerpoint apod.). Tyto soubory nemusí být transformovány do webového formátu jako je HTML stránka. Používat tuto platformu je poměrně snadné a nejsou k tomu potřeba žádné další předpoklady. Základní části CMS systému jsou: • on line materiál • hodnocení studentů (on line kvízy, testy, atd.) • diskusní fóra Mezi nevýhody patří: • Malá flexibilita systému. Dokonce ani názvy modulů systému CMS nelze měnit. • Nedostatek interaktivních prvků. Přes CMS se nelze dostat na interaktivní platformy se vzdělávacími materiály (dreamweaver, flash atd.). Z těchto důvodů učitelé vkládají odkazy na jiné zdroje uložené mimo CMS platformu.

24

Pouze nahrávání. V CMS nefunguje identifikace uživatele ani možnost uložit test před odesláním vyučujícímu. Řídící výukový systém (LMS): Tento systém pomáhá řídit jakoukoli učební aktivitu. V podstatě organizuje informace související s učebním procesem, nikoli učení samo. Základními funkcemi LMS jsou: • přihlášení studentů • sledování kurzu online • hodnocení • diskusní fóra • transfer dat do jiných LMS • program kurzu •

Mezi nevýhody patří: • Tyto systémy se musí často aktualizovat.. • Konfigurace systému. Jedná se o komplikovanou webovou aplikaci, která je nákladná, protože je třeba ji konfigurovat dle vašich potřeb. Toto jsou některé známé LMS a CMS: • Blackboard (http://www.blackboard.com/us/index.Bb) • Joomla (http://www.joomla.org/ http://www.joomla.gr/) • Moodle (http://moodle.org/) • eClass (http://www.eclass.net/pub/EClass_Web_Site_1.htm) • PostNuke (http://www.postnuke.com/) • Drupal (http://drupal.org/)

25

TECHNOLOGIE PRO INKLUZIVNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Rovný přístup ke kurikulu Kurikulum je rámcem, v němž každá škola utváří a následně uskutečňuje vzdělávací program. Dlouhodobé i krátkodobé cíle, které učitelé stanovují, vycházejí z toho, jaké kurikulum je v každé zemi celostátně předepsáno. Hlavní a nejzajímavější otázka ve věci inkluzivního uspořádání u nedoslýchavých a neslyšících dětí spočívá v tom, zda mají ke vzdělávacímu programu a každodenní výuce přístup všichni žáci. Učitelé z běžných škol jsou zvyklí pracovat se slyšícími dětmi a často si neuvědomují překážky, jimž neslyšící žáci čelí. Navíc nejnovější kurikula a vzdělávací programy (v souladu s tlaky na velký objem informací v co možná krátkém čase) směřují k předávání velkého množství znalostí i u mladších dětí. Takto cirkulující informace, které pedagog nijak nepřizpůsobuje, často nemohou dospět až k neslyšícímu žáku. A v tomto okamžiku mohou velmi pomoci nové technologie. Technologické novinky — příklady Technologie převodu hlasu v text Technologie převodu textu ve znakovou řeč Interaktivní tabule Digitální videokonference Výukový software Kritéria výběru správné technologie ve třídě Již v předchozí kapitole jsme zmínili, že populace neslyšících není homogenní. Podle potřeby každého jednotlivého žáka bude učitel muset rozhodnout o typu technologické podpory této skupině. Faktory, které bude přitom brát v úvahu, jsou následující: 1. 2. 3. 4.

úroveň vzdělávání (předškolní, základní atd.) komunikační mód neslyšících nebo nedoslýchavých žáků přítomnost případných dalších vzdělávacích potřeb počet žáků

26

Co dělají nové technologie lépe? Představte si, že máte ve třídě mezi dvaceti slyšícícmi dětmi tři neslyšící.. Zároveň si představte, že úkolem dne je vysvětlit dětem koloběh vody v přírodě. Pokuste se nalézt způsob, jakým vysvětlíte slova jako vypařování, zkapalňování, pohyb molekul vody atd. dítěti, které: 1. velmi špatně slyší a používá znakovou řeč 2. čátečně slyší, ale má velmi omezený slovník 3. slyší dobře, ale není na úrovni schopností plného porozumění nebo dekódování významu slov U všech tří případů je třeba dodatečná pomoc: - vizuální pomoc k tomu, aby byly vysvětleny všechny významy - animovaná pomoc pro udržení motivace k učení - bezprostřední pomoc pro to, aby se děti učily stejným tempem Dvě hlavní výhody moderních technologií jsou rychlost a obraz. Učitel může využít buď software, nebo obrázky z internetu, video z televizního pořadu, případně fotografie, a zároveň má k dispozici simultánní tlumočení do znakové řeči nebo jinou možnost zobrazování mluveného slova na monitoru. V takových případech se zjevně zvyšuje pravděpodobnost úspěšného učení. Dodatečná pomoc prospívá všem Výzkumy ukázaly, že dodatečné vizuální a jiné pomůcky určené neslyšícícm nebo nedoslýchavým dětem prospívají i slyšícím dětem na všech akademických úrovních. Pozorujeme, že i sylšící děti, které přijímají informace mluvenou formou jazyka, si obohacují znalosti i všemi vizuálními podněty, s nimiž se ve výuce setkávají. Jaké jsou obecné výhody? o lepší komunikace mezi učitelem a žákem o lepší komunikace mezi žáky 27

o o o o o

zábavnější učení rychlejší výsledky interaktivní forma učení lepší sebehodnocení aktivnější participace při výuce

Možné nevýhody o nedostatečně připravení učitelé o nekonzistentní používání technologií o složitý výběr materiálu

28

ZAPOJENÍ ODBORNÍKŮ DO UČEBNÍ KOMUNITY Učební komunity spojují lidi pro sdílené učení, objevování a generování znalostí. V rámci učební komunity přebírají všichni účastníci zodpovědnost za dosažení učebních cílů. Učební komunity jsou procesem, ve kterém se jednotlivci potkávají, aby dosáhli svých učebních cílů. Ty mohou být specifické pro jednotlivé kurzy a aktivity nebo společné pro celý vzdělávací institut. Tyto myšlenky jsou pro proces učební komunity ústřední: • Sdílené objevování a učení; • Fungující vztahy mezi členy; • Propojení s jinými učebními a životními zážitky; • Inkluzivní učební prostředí. Sdílené objevování a učení. Společné učební aktivity, kde účastníci sdílejí zodpovědnost za probíhající učení, pomáhají rozvoji učební komunity. Ustupuje tradiční model, kde ústředním prvkem je odborník, který se formou přednášek dělí o své poznatky. Účastníci spíše využívají učební techniky, kde každý/každá vidí svůj přínos při plnění učebních cílů. Fungující vztahy mezi členy. Učební komunity se rozvíjejí, pokud jsou interakce mezi jejími členy smysluplné, fungující a nezbytné pro splnění úkolů v kurzech a učebních aktivitách. Smysluplné vztahy fungují v rámci celé komunity, např. mezi studenty, vyučujícími, různými dalšími pracovníky, nejen mezi vrstevníky podobného zaměření nebo z jedné studijní skupiny. Propojení s jinými učebními a životními zážitky. Učební komunity vzkvétají, když implicitní a explicitní vztahy přesahují do života mimo kurz, kterého se členové účastní. Tyto vztahy pomáhají zasadit učení do širšího kontextu upevněním místa jednotlivce v celé školní komunitě a snižují izolovanost jednotlivců.

29

Inkluzivní učební prostředí. Učební komunity jsou úspěšné, pokud jsou různá prostředí, ze kterých účastníci přichází a jejich zkušenosti přijímány tak, že obohacují kolektivní učení skupiny. Aktivity, při kterých se účastníci seznamují a navazují vztahy s ostatními lidmi z jiného prostředí, by měly být zapojovány co nejčastěji. Lze tedy uzavřít, že hlavními principy učební komunity jsou: • zapojení; • vklad (ve smyslu reflexe psychologického vlastnictví); • vliv; • identita; • určité normy, názory, předpoklady a hodnotové systémy. Známe různé typy učebních komunit jako: • profesionální; • školní; • aktivní; • dynamické; • IT; • internetové; • on – line; • elektronické. Úspěšné profesionální učební komunity mohou být popsány následujícím způsobem: • kolegiální a podpůrná účast řídící osoby, která se o dělí o vedení, tedy moc a autoritu přizváním spolupracovníků k rozhodovacím procesům; • sdílená vize, která je výsledkem neochvějné oddanosti vyučujících učení, často je zmiňována a vyučující se k ní vztahují při své práci; • společné učení se vyučujících a aplikace poznatků při řešení problémů spojených s potřebami studentů;

30

•

•

vzájemné náslechy mezi kolegy a hodnocení učitelova chování ve třídě jako zpětná vazba a asistenční činnost pro podporu rozvoje jednotlivce a komunity; materiální zabezpečení a kapacita lidí pro zabezpečení těchto úkonů.

Online učební komunity představují společné místo na Internetu, které řeší učební potřeby svých členů pomocí proaktivního partnerství. Pomocí sociálních sítí a počítače – zprostředkované komunikace, pracují lidé v komunitě pro dosažení společného učebního cíle. V online učební komunitě se komunikace odehrává prostřednictvím textových diskusí (synchronních nebo asynchronních), audio, video nebo jiných pomůcek podporovaných Internetem. Učební cíle mohou být navrhovány instruktorem nebo mohou vyvstat z členských diskusí, které odráží osobní zájmy. Záměrné onlinové učební komunity mohou být rozděleny na dle svého zaměření na znalostní, cvičební a problémové. Základní znaky IT učební komunity: • společný cíl, úkol; • používání technologií; • znalost jazyka; • dovednosti pro používání technologií; • podpůrný systém; • tutoři; • dobře navržený učební materiál; • učební prostředí. ICT učební komunity mají určité výhody: • rychlá komunikace, spolupráce; • levná komunikace; • úspora času; • rozvíjí nezávislé a autonomní učení; • učení sdílením; 31

• noví přátelé, kolegové. Jsou zde však také problémy a rizika – ne všichni vyučující a studenti mají dobré počítačové dovednosti. Je také nezbytné disponovat technickými platformami, které podporují učební způsoby: „aktivní“, „konstruktivní“, komunity různými „kooperativní“, „záměrné“, „konverzační“, „reflektivní“ a „kontextualizované“. Technické platformy pro CSCL (Computer Supported Collaborative Learning) musí podporovat různé typy synchronních nebo asynchronních komunikací mezi členy učební skupiny. Měly by učební skupině poskytnout funkce pro platformy jako jsou e-mail, diskusní skupiny, chat, sdílení datových základen., koncepty skupinového povědomí, plánování a nástroje na myšlenkové mapy, sdílené bílé tabule, software na zpracování dokumentů, simulace pro více uživatelů, průzkumné prostředí. Pokud považujeme školu za vzdělávací organizaci – učební komunitu, potom můžeme říct, že cílem všech zapojených je rozvíjet výuku a učební procesy integrováním ICT do škol a připravit tak studenty na budoucí život. Použití IT ve studijním procesu Informační technologie se staly nezbytnou součástí každodenní práce. Použití počítačů, videa, televize, rádia, CD a Internetu hraje významnou roli v měnících se metodách studijního procesu. Při správném a účelném použití IT ve studijním procesu se učení stává intenzivnější a v budoucnu také plodnější. Každý si uvědomuje, že vzdělaná a rozvinutá osobnost má pozitivní vztah k vědění a poznávání, touží rozšířit a obohatit své znalosti. Výsledkem efektivní pedagogické práce musí být intelektuálně rozvinutá mladá osobnost toužící obohatit svůj duševní svět. Nové technologie přinesly změny nejen ve výrobě, ale také v ekonomice, sociální sféře, politice a vzdělávání. Nejvyšší hodnotou se musí stát vzdělání, které dává příležitosti získat informace pro praktické využití. Vzdělání a získané informace se musí stát nejdůležitějším intelektuálním vlastnictvím, které zajišťuje prosperitu a blaho společnosti. Aby tento proces mohl být uskutečněn, musí 32

školy disponovat moderním technologickým vybavením, aby zvýšily šance a konkurenceschopnost mladých lidí na trhu práce. Integrace informačních technologií do škol Cíle integrace IT mohou být rozděleny do 3 skupin: • Sociální cíle – předat žákům základní znalosti a dovednosti pro práci s IT, aby byli připraveni pro život v moderní společnosti jako dobře informovaní občané; • Profesionální cíle – aspoň částečně připravit žáky na možné používání IT v jejich budoucích profesích; • Pedagogické cíle – použití IT pro zlepšení učebního a výukového procesu. Tyto cíle se v procesu integrace překrývají. IT jsou do školního studijního procesu integrovány třemi způsoby: 1) IT jako předmět studia, 2) IT jako moderní studijní prostředí (studijní nástroj, který vylepšuje a obohacuje tradiční studijní svět), 3) IT jako zcela nezbytná součást studijního procesu. Prvním bodem obvykle rozumíme zvláštní předmět informační technologie v osnovách. Druhý odkazuje na použití IT ve kterémkoli předmětu a zároveň vazbu mezi jednotlivými předměty a zapojením nových forem práce, např. projektové dny ve škole. Třetí bod se běžně vztahuje k profesnímu komponentu středoškolského vzdělávání. Ve vzdělávání učitelů různých předmětů pro zavádění IT do jejich výuky je nejpodstatnější volba softwaru, tedy speciálně zpracovaných studijních programů, které musí splňovat tato kritéria: • Správnost obsahu: v programu nejsou žádné obsahové, věcné, výpočetní, gramatické ani syntaktické chyby. • Prezentace obsahu: didaktický obsah je prezentován jasně, názorně, snadno dostupnou a uživatelsky přátelskou formou. Zadání úkolů je didakticky správně zpracováno, aby studijní proces proběhl zdárně. 33

•

•

• • •

• • • • • • • •

Použití technologií – optimální, maximálně využívající nových technologií. Žáci mají možnost učit se tvořivě a pestře, čehož lze s jinými nástroji sotva dosáhnout. Integrace do studijního procesu – program může být úspěšně integrován do studijního procesu. Musí být také použitelný v jediné vyučovací hodině. Materiály musí být snadno použitelné a působivé, aby stimulovaly studijní proces. Program je snadno použitelný a uživatelsky vlídný. Koordinace se studijním plánem: obsah programu je v souladu s obsahem studijního plánu. Interakce – členové studijní skupiny mohou efektivně spolupracovat. Program nabízí dostatek možností pro interaktivní studijní aktivity, které jsou vysoce kvalitní a stimulují studijní proces. Program má několik úrovní náročnosti, takže si je uživatel sám může navolit. V programu nejsou žádné programové chyby. Učitel nebo žák si jako uživatelé mohou nastavit rychlost, množství a pořadí prezentovaného materiálu. Program správně vyhodnocuje uživatelovy odpovědi, přiměřeně a pohotově reaguje. Program má potenciál pro větvení, čímž umožňuje individualizované učení a výuku. Uživatel může v případě potřeby požádat o pomoc. Učitel může upravovat obsah programu. Program má výkonný systém, který umožňuje sledování a dokumentování práce žáka.

Na základě těchto nebo podobných kritérií musí zodpovědné instituce vyhodnotit programy, dříve než je doporučí školám. Pokud odhlédneme od nesmírně rychlého rozvoje IT, je aktuální položit si otázku, jakou roli sehrávají počítače v dosažení pedagogických cílů. Je také zajímavé zamyslet se nad tím, zda použití počítačů nezbytně a pozitivně ovlivňuje učení a výuku. Abychom si mohli na tyto otázky odpovědět, pokusíme se analyzovat některé možné výhody použití PC ve studijním procesu: 34

Počítač je “tolerantní pedagog”, který dokáže ochotně a neúnavně opakovat výklad každému žákovi tak dlouho, jak jen je to potřeba, • Počítač věnuje veškerou pozornost jedinému žákovi, což u učitele vyučujícího ve třídě není možné, • Počítač je spravedlivý, pozorný a tolerantní v komunikaci s jakýmkoli žákem a také objektivně a okamžitě vyhodnocuje znalosti žáka, • Počítačové programy využívající text, zvuk, film, ukázky videa, mohou demonstrativně vykonávat mnoho komplikovaných funkcí (včetně možnosti pro žáky nastavovat si samostatně situaci v interaktivním modu), které by pomocí tradičních metod nebylo možno realizovat. • Počítače nabízí jak žákům tak učitelům široké a mnohostranné databáze informací (např. slovníky, encyklopedie), o nejrůznějších tématech, které jsou vyprodukovány pomocí multimediálních technologií a hypertextu, • Počítačové sítě umožňují získávání a vyměňování informací prakticky po celém světě, • V mnoha případech je počítač vhodnější pracovní nástroj než papír, pero, tužka a pravítko. Ovládnutí počítače a jiných technologií pro zpracování informací se stalo nezbytnou dovedností pro realizaci studijního procesu ve škole. Velmi významným prvkem je však také přístup vyučujících a jejich schopnost pozitivně žáky motivovat pro studijní proces, probouzet v nich zájem a připravenost pracovat. Učitelé hrají významnou roli ve správném nasměrování a předběžné práci s IT, tak aby bylo možno uskutečnit posun od zvládnutí IT k jejich skutečné integraci do vzdělávacího procesu. •

Rozvoj dovedností pro využívání it ve studijním procesu Pomocí Internetu je možné obohatit a podstatně rozšířit výuku jak humanitních, tak i přírodovědných předmětů. Tyto metody motivují k tomu, aby byla hodina netradiční, její příprava však nutně bývá 35

náročnější pro žáky i pro učitele. Učíme se, jak udělat výuku a učení zajímavější. Některá výuka se zabývá samotnými ICT a nevyžaduje tak další počítačovou podporu. Jiná používá internetové učební prostředí s funkcemi pro skupinovou práci. Tyto modely jsou vhodné pro vyšší, ale i středoškolské vzdělávání, pouze musí být přizpůsobena obtížnost obsahu a cílů podle schopností členů skupiny. Školy se dnes přibližují tzv. IT učebním komunitám a v důsledku toho se výuka a učení stávají zábavnější, zajímavější a spolupráce mezi studenty a učiteli mezi sebou i navzájem je těsnější. Úkolem dnešní školy je však také zabezpečovat výuku pro všechny.

36

VZDĚLÁNÍ PRO VŠECHNY Vzdělání pro všechny (EFA) je hnutí, které se zabývá zajištěním všeobecného přístupu aspoň k základnímu vzdělání. “Každé dítě má jedinečné vlastnosti, zájmy, schopnosti a učební potřeby, proto jestli právo na vzdělání má něco znamenat, musí vzdělávací systémy a programy brát v potaz širokou škálu těchto vlastností a potřeb.” (UNESCO 1994). Podobně jako Vzdělání pro všechny je i cílem inkluzivního vzdělávání zajistit přístup ke vzdělání všem, nehledě na jejich individuální vlastnosti a obtíže, aby se budovala spravedlivější společnost. V rámci přechodu k inkluzivnímu vzdělávání nepředstavuje zvládání diverzity jen čistě technickou či organizační změnu. Zvládání diverzity znamená odstraňování bariér a rozšiřování vzdělávacích příležitostí. A k tomu nestačí jen změna legislativy či organizační úprava, je to dlouhodobý proces. Praxe v jednotlivých národních systémech je různá podle prostředí a tradic země. Každá země by měla být připravena analyzovat vlastní situaci, určit bariéry a facilitátory inkluze a naplánovat přiměřený proces rozvoje. Kvůli tomu je nezbytné: • zahájit změny, • upravit administrativní struktury, • mobilizovat zdroje a najít nové. Důvody pro inkluzi Pro posun směrem k inkluzivním školám, kde je třeba zvládat diverzitu, můžeme uvést mnoho argumentů: •

spravedlivější vzdělávání – požadavek vzdělávat všechny děti společně v inkluzivních školách znamená, že školy budou nuceny rozvíjet takové metody výuky, které budou odpovídat individuálním rozdílům žáků a budou z nich tedy mít prospěch všechny děti a jejich rodiny.

37

sociální spravedlnost – inkluzivní školy mohou změnit postoje k odlišnostem tím, že budou děti vzdělávat společně a vytvářet základ pro spravedlivější a nediskriminující společnost. • ekonomická spravedlnost – bude zřejmě méně nákladné zřizovat a udržovat školy, které vzdělávají všechny děti společně než zavádět komplexní systém různých typů škol zaměřených na konkrétní skupiny dětí. Pokud budou inkluzivní školy nabízet efektivní vzdělávání pro všechny své studenty, budou také efektivnější co se týče nákladů. Je mnoho institucí, center, asociací, sociálních organizací a rodin, které se podílí na řízení procesu diverzity ve vzdělávání. Rodiny přispívají ke vzdělávání svých dětí nejvíce. Partnerský vztah může být mezi odborníky a rodinami navázán pouze pokud obě strany uznají tento přínos a pochopí roli, kterou v celém procesu hrají. Výchozím bodem může být uznání práv dítěte tak, jak je stanoveno OSN v Úmluvě o právech dítěte. •

Pro vzdělávání dítěte je také významné, když je skutečně a plně začleněno do rodiny. Teprve potom je možné začlenit jej do vzdělávacího systému a společnosti. Rodiny někdy prožívají zármutek a bolest, když jsou u jejich dítěte zjištěny obtíže s učením, chováním nebo jiné specifické poruchy. Ty mohou vést k problémům ve vztahu rodiny k dítěti. V těchto případech může škola či různá centra a třídní učitelé zprostředkovat kontakt mezi rodinou a dítětem, školou a rodinou. Je také důležité, když rodina doma dítě v učení a rozvoji podporuje. Děti se učí lépe, když jsou v souladu očekávání a příležitosti učit se doma a ve škole. Nezbytným prvkem při inkluzi dítěte do vzdělávání a společnosti vůbec je však spolupráce se školou a předávání informací o dítěti. Rodiny znají dítě nejlépe – vidí jeho rozvoj už od narození. Mezi jejich znalosti patří informace o schopnostech, aktivitách, vztazích, postojích doma, jeho/jejích přáních a názorech na různé otázky. Bez pomoci rodin by třídní učitelé ve škole tyto informace nezískali.

38

Diagnostika studentů Existují různé nástroje pro hodnocení dětí a jejich učení. Tyto nástroje se mohou skládat z jednoduchého inventáře, který popisuje výkony a obtíže dětí v řadě oblastí: • úroveň hrubé motoriky • úroveň jemné motoriky • komunikace a vývoj jazyka • kognitivní vývoj (myšlení) • sebeobslužné dovednosti • učení ve škole (např. chování, jazyk, čtení, psaní, počty) • sociální vývoj • emoční vývoj • senzorické problémy Podobné inventáře mohou být vyplněny na základě učitelovy každodenní práce s dítětem, je možné i průběžně zaznamenávat výkony dítěte. Třídní učitelé mohou používat: • dotazníky • rozhovory • záznamy diskusí • pozorování dětí Využití IT pro zaznamenávání výsledků a přípravě pozorování dětí samozřejmě usnadňuje učiteli práci. ICT také výrazně pomáhá při spolupráci a komunikaci s rodiči a jinými školními specialisty. Třídní učitelé spolupracující se školním psychologem, dětským lékařem, vedením školy nebo poradenskými centry se mohou o dítěti mnoho dovědět během vyučování, o přestávkách i v rámci mimoškolních aktivit. Cílem výzkumu a hodnocení studentů a jejich rodin je zajistit každému dítěti individuální přístup. Pokud je pokrok studenta hodnocen průběžně, pak budou vznikající obtíže zjištěny dlouho předtím, než se stanou závažnými. Diagnostika také pomáhá objevit různé talenty a nadané žáky. 39

Včasná diagnostika Včasná diagnostika obtíží dítěte je velmi důležitá pro případnou včasnou intervenci. “Včasná” v tomto smyslu neznamená jen během prvních let dítěte. Znamená to, že obtíže musí být zjištěny dříve než přejdou do vážných problémů a to lze pouze s pomocí rodičů. Včasný zásah v tomto smyslu: • minimalizuje dopad obtíží • snižuje potřebu nákladných rehabilitačních a nápravných programů • zvyšuje šanci, že potřeby studenta budou naplněny v běžné třídě Včasná diagnostika a intervence jsou zvláště důležité v prvních rocích života, školních rocích a přechodovém období. Častým problémem bývá to, že učitelé vyčkávají do momentu, než se objeví jasné doklady školního neúspěchu a teprve potom se snaží jednat. Aby se tomuto selhání předešlo, je nezbytné, aby: • Učitelé byli seznámeni s modely vývoje dětí a byli tak schopni určit významné odchylky • Učitelé spolupracovali s rodiči při získávání informací o vývoji, dovednostech, zájmech a obtížích dítěte • Učitelé byli schopni používat jednoduché výzkumné nástroje • Učitelé pracovali v týmech se zdravotníky a sociálními pracovníky, vyhledávali u nich pomoc nebo k nim v případě potřeby posílali děti. Je také velmi důležité, aby si učitelé uvědomili, že studenti mají různé dovednosti a nadání, které se nevztahují ke školním osnovám. Podpora studentů Do podpory patří všechno, co žákům umožňuje učení. Konkrétně se jedná o možnosti, které doplňují běžné možnosti třídního učitele. Nejvýznamnější formou podpory je ta, která vychází ze zdrojů dostupných na každé škole: • podpora dětí dětem, • podpora učitelů učitelům, • rodiče jako partneři ve vzdělávání svých dětí, 40

společenství jako podpora pro školu, využití moderních forem, metod, ICT pro zvýšení motivace k učení. V některých situacích lze získat pomoc také od učitelů specialistů, poradenských center a odborníků z jiných sektorů. Pomoc musí být uskutečněna holisticky. Služby a zprostředkování musí fungovat koordinovaně a ne odděleně. Koordinátorem této podpory ve škole se stává třídní učitel. Jedním z prvních úkolů při budování efektivní podpory je mobilizace zdrojů, které už existují ve škole a jejím okolí. Mezi strategie, které jsou běžně používány pro zvýšení efektivnosti, patří: podpora dětí dětem, kdy žáci spolupracují v rámci třídy a dokáží si vzájemně pomoci s prací, • podpora učitelů učitelům, kdy učitelský sbor společně rozhoduje, jak nejlépe vyhovět různým potřebám svých žáků, • diferenciace ve třídě a škole. Vytváření školních týmů je velmi důležité při zvládání odlišností a budování partnerských vztahů ve škole. • •

Rodiče jako aktivisté Rodiče často přebírají roli aktivistů ve svého druhu národní asociaci rodičů. Pomáhají školním radám a školám lépe komunikovat se společenstvím, jinými vzdělávacími zařízeními, poradenskými centry a menšinovými rodinami. Školní rady fungují jako součást podpůrného systému pro realizaci cílů vzdělávání a osobnostního rozvoje. Vzdělávací systém přiznává právo rodičů na účast v rozhodovacím procesu o jejich dětech, i kdyby nebylo dáno legislativou. Rodiče mohou být např. zváni na rodičovské schůzky do školy, kde se hovoří o situaci jejich dítěte. Tím je zajištěno, že rozhodnutí o dítěti budou učiněna na základě všech dostupných informací. Rodičovské schůzky se odehrávají na dvou rovinách – školní a třídní. Třídní rada rodičů většinou pomáhá třídnímu učiteli při řešení různých problémů s učením, výukou a vztazích mezi školou a komunitou.

41

Úrovně spolupráce Spolupráce třídního učitele s rodinami může být na: 1. individuální úrovni 1. komunikace přes telefon, Internet, dopisy 2. odpovědi na otázky 3. pozvání do školy 4. individuální konzultace 5. domácí návštěvy 2. úrovni třídy 1. schůzky 2. konzultace 3. diskuse 4. přednášky 3. úrovni školy 1. rodinné večery (večírky) 2. slavnosti 3. exkurze, výlety 4. sportovní aktivity Spolupráce učitele Třídní učitel koordinuje spolupráci různých partnerů, jak znázorňuje obrázek 1. Obrázek 1: Spolupráce třídního učitele

42

Studenti Lékař

Sociální pedagog

Učitelský sbor

Třídní učitel

Rodiče

Knihovník

Psycholog Vedení školy

Společenství

Třídní učitel musí vykonávat různé pedagogické funkce jako: diagnostikování, plánování, organizování, řízení, vzdělávání, kontrolování, opravování, zkoušení a hodnocení. Pracovní cyklus třídního učitele je znázorněn v obrázku 2. Pokud učitel dokáže pracovat s ICT, může mu to výrazně pomoci v komunikaci, výzkumu nebo vedení záznamů o každém dítěti. Obrázek 2: Pracovní cyklus třídního učitele S ta n o v e n í c ílů

O p ra v y

D ia g n o s tik a

K o n tro la

P lá n o v á n í

R e a liz a c e

Všechny aktivity třídního učitele směřují ke zlepšení podpůrného systému pro studenty, který jim dává šanci učit se efektivněji. Každá škola usiluje o vytvoření podpory pro dítě, může se však lišit v různých zemích, dokonce i obcích a městech. 43

Cílem tohoto systému je podpořit dítě a rodinu. Použití IT může být velmi užitečné v komunikaci, vyhledávání informací, vzdělávání rodin a kontaktování studentů.

44

RADY A DOPORUČENÍ PRO UČITELE ŽÁKŮ SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM Možnost vnímat přednášejícího a čerpat z učebnic a publikací má nejen pro jedince se sluchovým postižením své meze, které jsou dané lidskou schopností vnímat a zapamatovat si přednášený text. Vědeckými výzkumy bylo dokázáno a všeobecnými zkušenostmi také potvrzeno, že čím více medií na člověka působí (v rozumné míře), tím větší množství informací a potažmo znalostí je schopen recipovat. Tato situace přivedla řadu pedagogů k ústupu od klasických pedagogických postupů a učebnic k užívání audiovizuálních pomůcek a ICT technologií ve výuce. (Zlámal, 2004 in Malíková, 2007) V uvedeném textu bude věnována pozornost především zásadám práce při využívání výukových materiálů v elektronické podobě a e-learningu ve výuce u žáků s postižením sluchu. Nemůžeme ovšem opomenout, že i přes tento druh výuky je stále důležitá přímá komunikace mezi učitelem a žákem. Proto zde uvádím specifické zásady pedagogické práce s žáky se sluchovým postižením (Jonáková, 2009): •

•

•

•

Zásada stálého udržování zrakového kontaktu - nejdůležitější zásada, která přímo ovlivňuje míru a úspěšnost komunikace sluchově postižených žáků a učitele. To znamená, že pedagog při komunikaci stojí čelem k žákům tak, aby měli všichni možnost se aktivně zapojit do rozhovoru. Zásada komunikativnosti prostředí - zde je důležitý pozitivní motivační faktor. Je to dostatek prostoru pro otázky a jejich zodpovězení. Zásada poskytování zpětné vazby - je velmi důležitým faktorem, který ovlivňuje kvalitu výsledků činností, her, práce i učení. Zásada jasné struktury a pravidel pro organizaci činností – v případě žáků se sluchovým postižením je třeba postupovat 45

zejména v počátcích, při uvádění nových postupů, organizačních forem práce velmi strukturovaně s expozicí jasných pravidel. Při výuce žáků se sluchovým postižením lze využít některých programů a e-learningových kurzů, které byly vytvořeny pro výuku žáků slyšících. Řada z těchto programů je však založena na práci se zvukovými výstupy, příp. se opírají o složitě formulované větné konstrukce, které figurují jako instrukce pro studujícího. Při přípravě výukových programů a e-learningových kurzů pro jedince se sluchovým postižením je proto nezbytně nutné zohlednit úroveň jejich komunikačních kompetencí, které vyplývají z tohoto druhu postižení. Národní jazyk (v našem případě český jazyk) je jazyk s bohatou a nepravidelnou flexí, proto identifikace zákonitostí jednotlivých gramatických kategorií může působit neslyšícím velké potíže, stejně jako zákonitosti, podle nichž se řadí slova do vět a souvětí. Při úpravě textů pro žáky se sluchovým postižením by měla být zohledňovala specifika recepce psaného textu jedinci s tímto smyslovým postižením a dodržována tato základní pravidla: • rozlišit informace relevantní (podstatné), které budou – byť i v pozměněné podobě – zachovány, a informace redundantní (nadbytečné), jejichž vypuštění nenaruší celkovou kohezi cílového textu • vynechat nepodstatné či nadbytečné informace, které by mohly neslyšící zmást, ale zároveň klást důraz na zachování samotného textu (příp. příběhu) • vynechat komplikovaná slova, nebo je nahradit slovy, která jedinec zná a rozumí jim • v upraveném textu zachovat chronologický sled událostí, i když v originálním textu tomu tak není nebo nemusí být • text doplnit dalšími vysvětlujícími údaji, které by pro běžného čtenáře byly zbytečné (výkladový slovník, apod.).

46

Trendy zavádění ICT do vzdělávacího procesu a charakteristika konkrétních prvků využitelných při vzdělávání žáků se sluchovým postižením: • PC a dataprojektor pomocí kterých je možné využívat výukové materiály v elektronické podobě Srovnání klasických učebnic a elektronických výukových materiálů: Výhody klasických učebnic:

Nevýhody klasických učebnic:

• z hygienického hlediska je tištěný text pro čtení a studium nejvhodnější • učebnici je možno přenášet a lze z ní studovat prakticky kdekoli • do tištěného textu si může studující dopisovat poznámky, podtrhávat, atd. • ke studiu z učebnice nepotřebuje studující žádné další vybavení

• nákladná distribuce, nová vydání • výklad je omezen pouze na text, resp. obrázky a grafy • nesnadná aktualizace údajů, např.odkazů na zdroje na internetu, atd. • nemožnost interaktivního přístupu • nemožnost zpětné vazby

Nevýhody elektronických výukových materiálů:

Výhody elektronických výukových materiálů: •

• • • • • •

mohou obsahovat sdělení nepřeveditelná do tištěné formy (aplikace, tutoriály, výukové programy, interaktivní testy, atd.) snadná a nenákladná distribuce možnost interakce a zpětné vazby snadná aktualizace možnost sdílení informací mnohonásobné využití kapacit spolupráce studujících a

• • • •

47

studující potřebuje příslušnou techniku (minimálně počítač a CD) pro použití live materiálů potřebuje připojení na internet studující musí vědět, jak příslušnou techniku používat čtení textů z monitoru je pro mnoho studujících naprosto nepřijatelné

Nevýhody elektronických výukových materiálů:

Výhody elektronických výukových materiálů: •

vyučujícího spolupráce studujících navzájem

Velmi vhodná je kombinace tištěné učebnice s elektronickými výukovými materiály. • Elektronický studijní kurz (E-learning) Silné stránky e-learningu •

•

•

• •

• •

vyšší efektivnost výuky možnost informace uspořádat do malých celků, které lze jednoduše skládat do různých kurzů dostupnost studijního materiálu (kdekoliv, kdykoliv a odkudkoliv) individuální přístup ke studujícímu – možnost vytvoření více variant výukových materiálů nižší náklady na vzdělávání interaktivní forma výuky – multimediální prvky (např. flash animace, audio záznamy, videosekvence) atraktivnost výukového obsahu širší možnosti testování znalostí

Slabé stránky e-learningu •

•

•

• • • •

nízká motivace k sebevzdělávání, nedostatečná potřeba veřejnosti celoživotně se vzdělávat chybějící potenciál pedagogů schopných vytvářet a vést elearningové kurzy nedostatečná počítačová gramotnost široké veřejnosti a neschopnost samostatné práce na straně potenciálních zájemců o elearningové vzdělávání

přehnaná délka kurzů obsah nesplňuje studentovy požadavky nebo není poutavý nedostatečné vtažení studujícího do výuky (špatná motivace) nedostatek kontaktu s ostatními

E-learning je jednoznačně vhodná metoda vzdělávání žáků se sluchovou vadou v případě, že jsou zohledněna specifika související s daným smyslovým postižením. Ze zkušeností tutorů elearningového kurzu Eliška vyplývají následující doporučení (http://www.eliska.cz/):

48

•

•

•

•

•

•

Zcela nezastupitelnou úlohu hraje e-learning v oblasti motivace. Vše, co souvisí s prací na počítači, je pro žáky lákavé a působivé. S ohledem na přirozenou soutěživost žáků se doporučuje zavedení systému hodnocení, které by žáky mohlo motivovat ještě více. Základním předpokladem úspěchu projektu je respekt k žákům, vstřícnost k jejich věkové skupině i k jejich způsobu komunikace. Celý systém by měl být graficky přitažlivý, důležitá je nabídka vhodných a zajímavých témat a pestrost v nabídce cvičení. Od žáků základní školy nelze očekávat systematičnost, cílený přístup ke vzdělávání a schopnost samostudia na úrovni dospělých studentů. Je proto nutné kurzy koncipovat tak, aby jejich frekventantům bylo již od počátku zřejmé, zda se jedná o aktivity povinné či dobrovolné. Je nutné mít stále na mysli jazykovou stránku textů. Jak již bylo výše zmíněno, je potřeba zohledňovat, že majoritní jazyk dané země nemusí být sluchově postiženému jedinci srozumitelný. Jako vhodné řešení se tedy nabízí úprava textů dle výše uvedených pravidel, příp. převedení písemného textu do znakového jazyka. Žáci mají mít možnost konzultovat cvičení a úkoly s rodiči, je tedy vhodné připravit i takové aktivity, na kterých může účastník kurzu spolupracovat s rodinnými příslušníky. Jako velmi přínosné se jeví pořádání jak vícedenních, tak jednodenních seminářů a víkendových pobytových akcí se zážitkovým programem, které námětově doplňují e-learningové kurzy. Žáci mají možnost řešit jednotlivé úkoly v rámci pobytu, zároveň mají možnost získat okamžitou zpětnou vazbu, pracovat s tutory a spolužáky, se kterými jsou jinak v kontaktu pouze elektronickou cestou, apod.

Tvůrci jiných e-learninových kurzů pro vysokoškolské studenty se sluchovým postižením doporučují při vytváření jednotlivých témat zohledňovat následující opatření (http://www.teiresias.muni.cz/imosesp/download/pristupnost.pdf): 49

•

•

•

•

•

Texty zařazené v kurzu, příp. kurz samotný, je třeba důsledně strukturovat (např. využívat seznamů a podobných textově organizačních prvků a stěžejní části graficky odlišit, příp. zvýraznit.) V případě, že se v textech zařazených v kurzu objevují neznámé pojmy či málo frekventované výrazy, které nejsou v rámci konkrétního kurzu vysvětleny, je vhodné opatřit kurz určitou podobou slovníku. V souvislosti s problematikou porozumění významu slov u sluchově postižených se jeví jako optimální zařadit výkladový slovník. Stěžejní pasáže textu je vhodné opatřit překladem do znakového jazyka (tedy videozáznamem tlumočníka interpretujícího daný text v národním znakovém jazyce). Kurz je vhodné opatřit obrazovými a interaktivními prvky. Grafy, animace, obrázky, interaktivní prezentace atd., doplňující hlavní část kurzu, mají nezastupitelnou úlohu v didaktice a metodice výuky sluchově handicapovaných, dokreslují smysl slov a činí sdělovanou informaci nejen zajímavější, ale především snadněji srozumitelnou a akceptovatelnou. Kurz by měl ve zvýšené míře obsahovat pasáže sloužící k procvičení získaných vědomostí, k jejich následnému testování a pravidelnému opakování. Vzhledem k úsilí, které musí neslyšící vynakládat na porozumění textu, a k strukturální odlišnosti kódu, se kterým spontánně pracuje, nemají zaznamenané informace v národním (majoritním) jazyce nikdy tak trvalý pedagogický dopad jako u slyšících studentů. Veškeré zvukové záznamy je třeba opatřit jejich textovou alternativou přímo v zobrazeném textu, nebo alespoň stručným popisem obsahu zvukového souboru. Je-li navíc záznam stěžejní pro pochopení výkladu, je nanejvýš vhodné, aby byl opatřen titulky nebo překladem do znakového jazyka.

Mezi další trendy informačních a komunikačních technologií, které mohou být zaváděny do výuky žáků se sluchovým postižením,můžeme zařadit např.: 50

• • •

• Digitální kamera a fotoaparát Elektronická tabule (tzv. White Board) Laptopové třídy Digitální knihovny

51

ICT JAKO PODPORA PŘI VÝUCE JAZYKŮ Informační a komunikační technologie (ICT) měly během posledních dvaceti let obrovský vliv na oblast vzdělávání, včetně vzdělávání dětí se sluchovým postižením. Učitelé musí integrovat ICT do svých výukových programů a vytvářet prostředí pro učení, ve kterém nebude počítač sloužit pouze k naplňování kurikulárních cílů, ale kde bude přístroj pomocí nejrůznějšího softwaru využíván také k budování znalostí napříč kurikulem. Role a styl učitele je nejvýznamnější podmínkou pro úspěšnou integraci počítačů do výuky a učebního procesu a má tak vliv na výsledky žáků se sluchovým postižením. Chování dětí se změnilo a to následujícím způsobem: • Studenti se neučí nebo nechtějí učit z knih. • Věnují velkou část svého času televizi, Internetu, počítačovým hrám a mobilnímu telefonu. • Učí se komunikovat. Technologie posouvá zájmy dětí, které si pomocí nich osvojují znalosti a dovednosti. Jedním z hlavních rysů moderní doby je nárůst komunikace, která je provázaná s produkcí a distribucí informací. Naše psané a mluvené zprávy jsou okamžitě přenášeny na dlouhé vzdálenosti a řeč je používána stále více. Komunikace vede k rozvoji a rozvoj vytváří další potřebu komunikace. Každá kultura produkuje znalosti a zvyky, které se odráží v jazyce. Výuka jazyka s použitím ICT má dva aspekty: • Pomoc při výuce mateřského jazyka pro jeho efektivnější ovládnutí. • Učení jazyků pro komunikaci a profesní uplatnění. Učitelé a ICT Dostupnost ICT a příprava učitele jsou rozhodující pro porozumění efektivnosti počítačů ve třídě. Není možné přesně vyhodnotit efektivnost jakéhokoli výukového nástroje, aniž by byl dostatečně často používán a měl tak určitý pedagogický efekt. Také pokud učitelé nejsou pro výuku pomocí počítačů vyškoleni, efekt 52

dostupnosti počítačů sám o sobě může generovat neobjektivní výsledky, použitelné jen částečně. Mnozí učitelé jazyků jsou stále málo obeznámeni se současnou počítačovou technologií. V mnoha případech musí učitelé při seznamování se s nástroji a vyvíjení nových možností čelit organizačním překážkám jako jsou nedostatek času, financování, školení. Různé ICT aplikace mají různý efekt v závislosti na designu a také na způsobech, jak jsou použity v prostředí třídy. ICT ve třídě rozšiřují možnosti učitele, nabízí bránu k obohacení obsahu, pomáhají dětem k lepším výsledkům jejich pátrání a také umožňují učitelům stát se opět žáky. Přijetí ICT je silně ovlivněno naším postojem a názorem na ně. Měli bychom si tedy zodpovědět následující otázky: • S jakým cílem chceme počítače ve třídě použít? • Můžeme svých cílů dosáhnout? • Jakými prostředky můžeme svých cílů dosáhnout? Technologický hardware a typy nástrojů pro použití ve třídě • Elektronické bílé tabule • Kamery • Video • Skenery • Projektory • Počítač • Laptop Software použitý ve třídě Standardy Microsoft Office - MS Word, PowerPoint. • Software pro prezentace - MS PowerPoint . • Programy založené na webu - Mapy, Digitalní znalosti. Oblíbené • Nástroje na opravu pravopisných chyb v textu. • Nástroje na zvýraznění syntaktických chyb. • Nástroje na fonetický přepis slov. • Systém transformace textu na hlas a hlasu na text. 53

• • • • • • • • • • •

Speciální elektronické slovníky pro děti na úrovni základní školy, středí školy a lycea. Klíčové dovednosti pro čtení. Zrychlené čtení. Chybějící odkazy. Hláskuj. Příběhy. Psané instrukce. Psané chybějící odkazy. Obrázky. Obrázky nebo videa ve znakové řeči. Video slovník znakové řeči.

Pro výběr vzdělávacího softwaru existují tato kritéria: • Užitečnost. • Funkčnost. • Estetičnost. Na webu jsou v současnosti dostupné jazykové databáze, které umožňují učit se jazyk samostatně z autentických zdrojů (tzv. datadriven learning). Mnohé internetové noviny, vyhledávače a webové adresáře poskytují přístup k nesčetným zdrojům informací na Internetu. Např. noviny a časopisy přinášejí zprávy, které studenti mohli slyšet jen předcházející den a uplatnit tak své znalosti o světě kolem ve studiu jazyků. Vyvstávají zde však dvě otázky: první z nich je problém interaktivity. Jak ve spleti všech těchto různých možností a nástrojů zpřístupnit učitelům a studentům stále komplexnější informace, komunikační možnosti a nástroje, aniž by byly matoucí a zároveň umožnily učitelům a studentům vybírat si a zpracovávat svůj vlastní výběr nástrojů/možností. Druhá otázka se týká interakce: jak můžeme zajistit, aby asynchronní a synchronní komunikační možnosti dokázaly replikovat obrovskou rozmanitost interakcí mezi učitelem a studentem a studenty mezi sebou. Odpověď na výše uvedené otázky je: Školy musí vyvinout efektivní strategie pro proškolení učitelů ve tvořivém a efektivním použití výukových nástrojů. Při prozkoumávání a experimentování s 54

těmito nástroji potřebují učitelé podpůrný systém pro to, aby udržovali krok s nově dostupnými technologiemi, seznamovali se s příklady zasazenými do kontextu výuky/učení u dětí se sluchovým postižením, využívali příležitostí pro rozvoj osobních dovedností ve vytváření svých vlastních využití technologií a mohli se zapojenými kolegy konzultovat všechny výhody a nevýhody vlastních výtvorů ve fázích návrhu i realizace. Při usměrňování skupinové práce a poskytování cílového jazyka musí učitelé také spolupracovat se studenty, aby našli vhodné způsoby pro realizaci projektů. Ve spolupráci by se měli zaměřit na rozvoj dovedností jednotlivých studentů ve třídě a v cílovém jazyce. Učební proces Studující se liší v tom, jak jsou schopni zařadit nové prvky jako např. ICT do svého modelu přiměřeného prostředí pro učení jazyka. Často jsou jako podmínky pro úspěšnou integraci ICT u studentů jazyka uváděny přístupnost, autonomie, reflektivita a interaktivita. V důsledku integrace digitálního obsahu nastává změna v učebním procesu, která má tyto znaky: • Vychází ze studenta. Studenti si uvědomují, že byli pověřeni úkolem a podílí se na vytváření a rozvíjení vlastních projektů, zatímco učitelé vedou, pomáhají a poskytují materiály ke studiu. Učitelé dále představují pilíře vzdělávacího procesu ve spolupráci se svými studenty, přejímají však roli, která je méně autoritativní a spíše podpůrná a směřuje učení studentů směrem k cílům, které byly definovány učitelem a kurikulem. • Je založen na spolupráci. Učení pomocí autentických úkolů je interaktivní zkušenost mezi studenty a jejich učiteli - studenti dostávají a používají informace, vyměňují si myšlenky a navazují vztahy s odborníky v dané oblasti. • Aktuální. Výuka pomocí ICT má potenciál vytvářet vzdělávací příležitosti, které různými způsoby splňují požadavky jednotlivců a skupin a umožňují jim pracovat podle svých potřeb a zájmů. Učitelé mohou navíc používat digitální přístroje ke zdokonalenému zaznamenávání výsledků studentů pomocí databází nebo video záznamů pozorování rozvoje dovedností. 55

Produktivní. ICT motivuje studenty i učitele k vytváření obsahu, a přínosem je proto fakt, že úroveň a kvalita produkce je zpravidla vysoká. • Celoživotní. Studenti rozvíjí své učební dovednosti, ze kterých budou těžit dlouhodobě a které jim umožní interagovat s lidmi a myšlenkami bez omezení. Dovednost najít informace a lidi, použít informace v kontextu, to jsou zásadní cíle učebního procesu. Efektivní práce učitele vyžaduje působení na několika rovinách. Učitelé se musí zapojit do plánování a kontrolování zkušeností založených na počítačích, aby zajistili, že studenti reflektují a rozumí obsaženým jazykovým pojmům. Mohou použít tyto postupy: • Zaměřit se na konkrétní aspekty prožitků dětí se sluchovým postižením. • Navrhnout postupy rozvíjející potřebné dovednosti. • Facilitovat počítačovou zpětnou vazbu. • Pomoci zvolit nejvhodnější cesty při hledání odpovědi. • Podpořit bádání otázkami. • Uspořádat skupinová setkání a v jejich rámci tzv. burzy nápadů (brainstorming). • Děti vytváří modely jako základ pro práci jiných dětí. • Zadávání úkolů s otevřeným koncem, kde je stanovená jen počáteční struktura a děti samy si volí strategie pro splnění. •

Mluvený jazyk a ICT Jedním z hlavních cílů vzdělávacího procesu zůstává osvojení si dovednosti sebevědomě, jasně a účelně se vyjádřit. Jazyk prostupuje všemi oblastmi kurikula pro základní školu, představuje však také samostatný okruh. Úkolem učitele je průběžně plánovat a vytvářet pro děti zajímavé a nápadité situace nebo scénáře, ve kterých rozvíjejí jednotlivé složky jazyka, vnímavost k jazyku, kompetenci a sebevědomí pro jeho použití, kognitivní schopnosti v jazyce a nakonec pomocí jazyka rozvíjí děti i po stránce emoční a imaginativní.

56

ICT poskytují mnoho stimulujících příležitostí pro rozvoj jazyka. Činnosti mohou být přizpůsobeny věku a pokročilosti studujících. Kromě toho umožňují činnosti spolupráci a týmovou práci, která vede ke konverzacím a diskusím mezi dětmi. Tzv. storytime představuje pro děti příležitost zveřejnit vlastní příběhy a každodenní zážitky širokému publiku. Děti se díky této technologii dozví něco o vyprávění příběhů, naučí se recenzovat knihy, dělat rozhovory s autory, pracovat s glosářem, tematickým slovníčkem a anketou. Děti přivítají, když je jejich práce zveřejněna a mohou ji tak sdílet s jinými dětmi, rodinou a přáteli. Práce se různí od básní po úvahy a záznamy zážitků. Použití digitálního fotoaparátu Digitální fotoaparát je při výuce jazyka nedocenitelnou pomůckou pro nesčetné možnosti, které skýtá - na prvním stupni základní školy je to snad nejužitečnější přístroj. Děti se přirozeně zajímají o svět kolem sebe a pomocí fotoaparátu mohou zachycovat momenty a události v čase, které později mohou tvořit základ pro diskuse ve třídě, např. školní výlet. Digitální vyprávění příběhů Digitální vyprávění příběhů (Digital Storytelling) je technologií, která dětem umožňuje vyprávět své příběhy s přesunutím těžiště z textu na mluvené slovo prostřednictvím audia a videa. Digitální příběh je sérií obrázků zkombinovaných se soundtrackem a ústředním hlasem dítěte. Děti mohou na příběhu pracovat samy nebo ve skupinách, důraz je však vždy kladen na sdělení a vyznění příběhu, nikoli na použité technologie. Při budování příběhu je užitečné použít techniku tzv. storyboarding, tedy předběžné přehrání obrázků ve sledu. Příběhy mohou být založeny jen na textu s fotografií a audiem nebo mohou být důmyslnější a obsahovat i soundtrack, pohyblivé obrázky (zachycené DVD kamerou), apod. Použité digitální technologie propojují vizuální, orální a textové prvky, přesto zůstává vyprávění příběhů hlavně uměním komunikace. Děti se speciálními vzdělávacími potřebami mohou z tohoto postupu velmi těžit a může vést ke větší inkluzi a účasti na učebním procesu. 57

ICT a psaný jazyk Psaný jazyk funguje jako externí paměť. Děti jsou mnohem přístupnější činnostem, které vedou k zamyšlení nebo mají zvýšit jejich povědomí o určitých jevech, pokud jsou založeny na ICT. Ještě významnější z hlediska gramotnosti je „vyšší úroveň kognitivních funkcí, která je vyvolána samostatnějším, kritickým postojem ke zkušenostem, které navozuje psaný jazyk”. Zatímco v mluvené řeči odvazujeme význam ze vzájemného působení mluvčího, příjemce a kontextu, v psaném jazyce musí čtenáři do značné míry usuzovat pouze ze samotného textu. Pokud chceme, aby byl text autonomní a explicitní reprezentací zamýšleného významu, musíme rozvíjet porozumění abstraktním vztahům mezi jazykem a zkušeností a být ochotnější využívat symbolický potenciál vlastní jazyku. Gramotnost slouží jako nástroj i podnět k dosažení vyšších úrovní analytického myšlení a formální argumentace – dovedností, představujících jedny z klíčových sil v rozvoji civilizace, jak v celých kulturách, tak u jejích členů. Právě v procesu psaní si je jednotlivec nejvíce vědom symbolické funkce jazyka a potenciálu, který má pro zachycování zkušeností, tak aby mohla být při dalším využití zvažována, zpochybňována a modifikována. Během procesu psaní jsou rozvíjeny ty dovednosti, které nejvíce spojujeme s vyššími kognitivními dovednostmi. Mezi ně patří větší povědomí o učebním procesu, v případě studia jazyků větší metalingvistické znalosti. Při týmovém psaní je navíc rozvíjena i sociální a pragmatická dimenze, čímž jsou vyvráceny dřívější obavy o tom, že posun od ústního k novým médiím sebou nevyhnutelně přinese sociální odcizení a nedostatek interpersonálního zapojení při šíření informací a účasti v zábavních a výukových aktivitách. Autonomie učitele a studujícího jsou těsně spojeny. Pokud tyto koncepty aplikujeme na internetovou technologii pro výuku jazyků, lze konstatovat, že některé technologie a jejich způsoby využití jsou vhodnější než jiné. Při používání výhradně autentických informačních zdrojů v cílovém jazyce, které nejsou interaktivní, se ochuzujeme o širokou paletu komunikačních zdrojů, které jsou 58

dostupné. Učitelé, kteří jsou ochotní sdílet své nápady, mohou podpořit jiné projekty. Tak pomáhají rozvíjet internetovou komunitu jak studujících, tak i vyučujících, přičemž ani jedna není virtuální. Očekávání spojená se zapojením ICT do výuky jazyků • Děti dělají pokroky. • Zvyšuje se sebevědomí dětí a také jejich vzájemná podpora, společná zábava. • Děti používají jazyk při vysvětlování toho, co udělaly nebo při pomoci druhým. • Děti se zlepšují v práci na počítači. Používají různé funkce při hledání různých složek – příběhů. Hodnocení školního technologického vybavení a nástrojů Odpovězte na otázky: • Jaká je situace ve vaší škole? • Jste připraven/a zapojit technologie? • Víte, jaké dovednosti v oblasti technologií má nebo potřebuje učitelský sbor? • Jaké vybavení používáte při výuce jazyků? • Jak plánujete použití technologií? • Jaký je rozpočet na nové technologie? • Jak hodnotíte dosavadní vývoj? Hodnocení učebního procesu Cílem evaluace je posoudit učební materiály, organizační aspekty výuky, kooperativní učení atd. Organizační složka učení a vyučování se tak zrychlí a zjednoduší a vznikne prostor pro jazykové facilitátory, kteří se mohou soustředit více na samotné žáky. Primárním cílem výuky, která je založena na určité didaktické linii, je prohloubit učební procesy oslovováním žáka na třech úrovních: kognitivní, sociální a osobní. Úkolem učitele při dosahování tohoto cíle je poskytnout konceptuální základnu pro výměnu zkušeností. • Zpětná vazba z komentářů studentů o technologických možnostech. • Cíle a očekávání v oblasti studia jazyků. • Zapracování technik vrstevnického hodnocení ve fázi klasifikace. 59

VYUŽITÍ ICT VE VÝUCE MATEMATIKY U NESLYŠÍCÍCH DĚTÍ Dříve než integrujeme ICT do výuky matematiky u neslyšících, je třeba zvážit několik bodů. Informační technologie by měly být v matematice použity tak, aby rozvíjely Národní kurikulum matematiky Evropské Unie integrovaně a smysluplně, aby bylo v souladu s nařízeními. Rozhodnutí, kde ICT v matematice použít, by mělo být vedeno vašimi cíli. Diskuse s jinými uživateli ICT u neslyšících ve výuce matematiky i jiných předmětů pomůže učiteli dojít k vlastnímu praktickému řešení. Je důležité promluvit s výrobci softwaru a požádat je, aby nabídli zdarma volný software pro otestování, dříve než bude rozhodnuto o koupi. O softwaru byste měli také zjistit co nejvíce informací, než se definitivně rozhodnete použít jej ve výuce matematiky. Neslyšící student matematiky nemá kvůli svému postižení žádný první jazyk. Z tohoto důvodu by při výuce matematiky u neslyšících měl učitel používat metody jako při výuce nového jazyka. Neslyšící děti se liší co do stupně hluchoty, proto budou také reagovat na výukové metody velmi rozdílně. Z toho důvodu by mělo být využito mnoho různých ICT metod a možností, aby se tak řešily problémy, se kterými se mohou jednotliví studenti v matematice potýkat. Nyní popíšeme dostupný software a hardware: •

Komunikace. Neslyšící studenti mají problémy s komunikací mezi sebou i s ostatními studenty, díky spolupráci na ICT úkolu v matematice však mohou rozšířit použití rozvinutého matematického jazyka i souvisejících matematických pojmů, naplánovat a dokončit práci. Kromě toho je komunikace součástí sociálního, emočního a kognitivního rozvoje studentů. ICT software jako webový prohlížeč pro navigaci na Internetu, emailový software pro komunikaci s přáteli, software pro tzv. rychlé zprávy, software propojený s mobilními telefony, videotelefony a videokonferencemi, diskusními místnostmi a

60

diskusními fóry o matematice zlepší neslyšícím studentům možnosti komunikace. •

•

• • •

Matematický software pro začátečníky může být použit při rozvíjení početních dovedností a upevňování náročných pojmů. Je vhodný z toho důvodu, že nedoslýchaví studenti si obtížně osvojují jazykové dovednosti. Jelikož se matematika vyučuje v kontextu určitého jazyka, pojmy by měly být zaváděny už v rané fázi. Software volíme tak, aby nebyl příliš závislý na zvuku. Software zaměřený na předměty jako je matematika nabízí řešení problémů, zácvikové programy a procvičování, stejně jako simulace. Použití softwaru ve znakové řeči navrženého speciálně pro matematiku. Textový editor umožní neslyšícímu studentovi splnit zadání z matematiky. Díky multimediálním prezentacím kombinujícím text, obrázky, video a animace mohou studenti experimentovat s čísly a jinými aritmetickými operacemi. Dva nejčastější výukové softwarové nástroje jsou Power Point a Hyper studio. Software byl navržen ve Spojených státech a je založen na Americké znakové řeči, jak ukazuje obrázek níže.

Hardware Tento hardware lze připojit k počítači pro zdokonalení výuky matematiky u neslyšících nebo nedoslýchavých dětí: • Skener: využíván pro načítání obrázků, čísel, textové grafiky a kreseb. • Digitální fotoaparát: pomáhá při práci na projektech, rozvíjí početní dovednosti i čtení a psaní. • Digitální video kamera: dá se použít v hodinách matematiky, matematické znakové řeči, hodinách mluvení atd. • Tiskárna: pro vytváření materiálů vysoké kvality. • Mobilní telefony: pro psaní zpráv. Jsou vhodné z toho důvodu, že díky nim budou nedoslýchaví studenti moci diskutovat a vyměňovat si názory s ostatními svými vrstevníky. 61

•

• •

Videotelefony a video konference: umožňují obousměrnou, synchronní audiovizuální komunikaci na dálku. Výuka matematiky pro neslyšící i slyšící tak může probíhat přímo ve znakové řeči nebo prostřednictvím tlumočníka na určitém místě, na národní nebo mezinárodní úrovni. Pomůcky pro neslyšící jako např. indukční smyčky. Osobní pomůcky pro neslyšící jako televizní nebo video zesilovače.

62

ETICKÉ ASPEKTY VYUŽÍVÁNÍ MODERNÍCH TECHNOLOGIÍ VE VÝUCE A UČENÍ Profesionální etika Existuje několik odnoží aplikované etiky, které se zaměřují na etické problémy různých profesí, např. obchodní etika, lékařská etika, novinářská etika, inženýrská etika, muzejní a právnická etika. Technologické a environmentální obory zase zkoumají účinky a dopady nových technologií nebo projektů na přírodu a společnost. Všechna tato odvětví řeší podobné problémy, které vznikají v rámci etického kodexu dané profese a stanovují svou zodpovědnost vůči veřejnosti, např. chránit její přírodní bohatství nebo splňovat očekávání poctivého jednání a ochrany soukromí. Etika používání moderních technologií pojednává o tom, jak se správně chovat při používání moderních technologií. Etika v klasickém smyslu slova odkazuje k pravidlům a normám, které řídí chování jednotlivce ve vztahu k ostatním. S rozšířením technologií a počítačů je zřejmé, že problémy, které odedávna sužovaly obchodní styk a chování, budou přetrvávat. Nové médium může dokonce vyvolávat další problémy. Jinými slovy, od vzniku Internetu se změnila i definice etiky. Objevil se nový typ etiky zvaný počítačová etika, která se zabývá normami chování souvisejícími s počítači. Počítačová etika je potřebná z těchto důvodů: • rozmach Internetu otevřel nové právní otázky • objevují se nové otázky, které nelze zodpovědět pomocí starých zákonů • tradiční zákony jsou v tomto světě již zastaralé • Internet a počítače by měly podléhat ucelenému systému zákonů 63

V počítačové etice se dnes objevují tři palčivé otázky. Jsou to: autorská práva, soukromí a cenzura. Mnoho lidí má špatnou zkušenost se lživými emaily (scams), které slibují, že z Vás udělají milionáře. Jedná se vlastně o stejný princip jako u pyramidové hry, která funguje prostřednictvím telefonu nebo pošty, ale žádný zákon ho na jistý čas nepokryl. Kvůli hromadným emailům se také rychleji rozšířily městské legendy a vyvolaly obavy z některých potravinářských a lékárenských výrobků. Tyto zprávy jen zahlcují emailové systémy a uživatele a zdají se být nezadržitelné. Někteří inzerenti také zasílají nevyžádané reklamy, tzv. spamy. Autorské právo Autorská práva neboli copyright zajišťují právní ochranu proti kopírování originálních výtvorů, což mohou být tištěná nebo fotograficky či elektronicky uložená slova, hudba, výtvarné umění a múzická umění. Cílem copyrightu není jen chránit práva, ale také stanovit pravidla pro to, které kopie nebo části díla mohou být široce dostupné. Copyright zasahuje i elektronickou podobu těchto děl, ačkoli zákony o nových elektronických kopiích v indexu vyhledávače a vyrovnávací paměti prohlížeče musí být ještě upraveny. Autorská práva existují na jakékoli originální dílo od momentu publikování, ať je formálně registrováno či nikoli a dokonce i v případě, kdy dílo nenese žádnou značku copyrightu. Copyright zřejmě platí i na veřejných vývěskách jako je e-mail, vzkazovník, diskusní skupina, ovšem zákon nebyl v těchto oblastech zatím dobře otestován. Autorská práv jsou respektována ve většině zemí světa. Počítačová komunikace Elektronická pošta (e-mail) je používána pro výměnu zpráv mezi jednotlivci kdekoli na světě. Mailing lists neboli e-mailové konference používají email pro vytvoření diskusního fóra, spolupráci mezi skupinami lidí, kteří se zapojí. Mohou vzniknout pro nejrůznější aktivity od pořádání elektronických schůzek až po registraci na konferenci. 64

Usenet je internetový nástroj, který umožňuje vytvářet, číst a přispívat do mezinárodních diskusních skupin organizovaných kolem konkrétního tématu, od závažnějších po bizarní názory a banální klábosení. Počítačové konference umožňují malým skupinkám lidí pořádat diskuse zanecháváním vzkazů v počítačovém systému. Jednotliví členové skupiny se připojují do systému v čase, který jim vyhovuje a čtou a odpovídají na zprávy. Počítačové konference jsou běžně používány jako podpora výuky. Při video konferenci se zase malé skupiny lidí setkávají k diskusi v reálném čase. Mohou se vidět a slyšet a mohou také sdílet data či jinak spolupracovat za použití počítačového softwaru. E-mailové zprávy E-mailové zprávy se skládají ze dvou základních částí, nadpisu a těla textu. • Nadpis obsahuje kontrolní informace, tj. od koho, komu, datum a předmět zprávy • tělo textu obsahuje samotný text zprávy Je úkolem učitelů, aby se sami naučili psát zprávy správně a následně to naučili i své žáky. Zde je několik tipů, nad čím se zamyslet, než odešleme zprávu. Uvědomte si přesně, co chcete sdělit! Pamatujte, že e-mail slouží pro rychlé odesílání zpráv tak, aby si je adresáti mohli okamžitě přečíst a reagovat. Buďte věcní, aniž byste zapomněli něco podstatného a nezacházejte do zbytečných detailů. Buďte konkrétní! Používejte velká a malá písmena standardně. Jednou z nejčastějších chyb při psaní e-mailových zpráv je, že odesilatelé používají velká písmena v domnění, že tak více zaujmou. V jistém smyslu to tak je, ale byla by to asi nežádoucí pozornost, kterou byste získali. Zkuste napsat velkými písmeny jeden odstavec a dejte ho někomu přečíst. Co myslíte, že vám na to poví? Dokáže ho přečíst bez problémů? Adresát takové zprávy bude dost možná ignorovat váš e-mail, protože číst velká písmena je poměrně náročné. Dalším 65

důvodem je to, že použití velkých písmen může působit výhružně či rozzlobeně. Skoro jako byste adresátovi sdělovali: „Přečti si to, nebo uvidíš!”. Používejte správně a přiměřeně předmět zprávy. Předmět zprávy by měl být stručný, aby se podle něj dalo usuzovat na obsah zprávy. Nikdy nenechávejte políčko prázdné. Před odesláním zprávy si ověřte, že jste ho vyplnili! Rozhodně buďte zdvořilí. Vždy začněte pozdravem „Vážená/Vážený paní/pane“ a rozlučte se „S pozdravem” nebo i méně formálně, pokud je zpráva pro vaše kolegy nebo někoho blízkého. Pokud chcete v textu něco zdůraznit, použijte některý z těchto obvyklých způsobů: 4. určitou pasáž můžete zdůraznit podtržením (podobně jako tučným písmem) 5. *hvězdičkami* můžete část textu zvýraznit (podobně jako kurzívou) 6. VELKÝMI PÍSMENY docílíte opravdu velkého důrazu (ovšem pozor, zprávy napsané výhradně nebo téměř celé velkými písmeny působí, jako byste křičeli!) 7. „smajlíky” jsou výrazy tváře vytvořené pouze s pomocí klávesnice, které mají předat náladu nebo záměr pisatele (šťastný, smutný). Dbejte na gramatiku, pravopis a interpunkci. V některých jazycích se můžete v gramatice a interpunkci dopustit hrubých chyb. Vždy své chyby opravte před odesláním zprávy – špatně napsaná zpráva s pravopisnými a gramatickými chybami udělá na adresáta špatný dojem, zvláště pokud píšete někomu úředně. Dávejte si pozor při citacích z jiných zpráv, zvláště pokud odpovídáte na zprávu z Usenetu nebo Mailing listu - ostatní ze skupiny pravděpodobně viděli původní zprávu a nebudou mít zájem číst ji celou znovu, je také možné, že jste pochopili informace jinak než ostatní.

66

Nezapomeňte se podepsat. Pokud píšete v angličtině, snažte se psát jednoduše. Ne všichni adresáti jsou rodilými mluvčími, proto zvolte raději tzv. global English. Pokud možno, vyhněte se: • slangu, ustáleným frázím a vtipům • frázovým slovesům • záporům Ty mohou čtenáře zmást. Vyhněte se záporům. Kladné otázky a výroky jsou srozumitelnější než záporné. Přeposílání a přílohy Někteří lidé se v přeposílání vyžívají. Pokud je zpráva důležitá a nebyla všem zainteresovaným doručena, pak ji jistě přepošlete. Pokud ale přeposíláte jen vtipy nebo jiné nepracovní zprávy, zřejmě mrháte svým časem. Najděte si něco lepšího na práci, když nevíte co se svým časem. Pokud přepošlete zprávu jednou za čas, je to v pořádku, pokud se z toho ale stane zvyk, popřemýšlejte o tom! Pokud píšete zprávu, ve které popisujete určitý postup nebo detaily, použijte pro psaní Microsoft Word a potom dokument pošlete jako přílohu ke zprávě. Naučte se, jak posílat přílohy na vašem e-mailu. Přílohy nemíchejte. Vyhledávání informací na webu Existují tři základní způsoby, jak na Internetu vyhledávat informace: brouzdání, adresáře webových stránek a vyhledávače. Brouzdání na webu je velmi jednoduché a zábavné, někdy nečekaně najdete zajímavý materiál pro praktické využití, jindy ale zase promarníte spoustu času. Zkuste tedy použít konkrétní stránku, např. univerzity nebo pedagogické fakulty, pokud hledáte určitý program. Můžete využít tlačítko „O krok zpět”, abyste mapovali svůj pohyb, soustřeďte se na to, co hledáte, nenechte se rozptýlit jinými zajímavými objevy. Adresář webových stránek vám bude užitečný, pokud hledáte informace o širším problému, musíte však postupovat logicky. 67

Internetové vyhledávače jsou vhodné, pokud hledáte něco konkrétního. Fungují tak, že do nich zadáte klíčová slova definující váš problém. Vyhledávání informací vyžaduje trpělivost, logiku, poznámky, konkrétnost. A to je to, co se musíme naučit. Nezapomeňte citovat své zdroje, zvlášť pokud připravujete materiál pro prezentaci, článek, zprávu nebo projekt. Vytváření bibliografie chce trpělivost a důslednost. Pokud chcete bibliografii vytvářet online, použijte nástroj nazvaný Noodlebib. Je důležité vědět, jak psát odkazy na použitou literaturu. Tři hlavní typy elektronických zdrojů jsou: • webové stránky • ucelené práce (zprávy, výzkumné zprávy, online knihy) • články z periodik jako jsou odborné časopisy nebo noviny Následující tipy vám pomohou správě uvést odkazy. Buďte co nejkonkrétnější Samotné množství materiálu na Internetu někdy znemožňuje vytváření užitečných referencí. Pravidlo číslo jedna zní: buďte co nejkonkrétnější. Pamatujte, že účelem odkazu je zprostředkovat čtenářům určitou stránku nebo dokument. Předkládáme dva příklady, které uvádí American Psychological Association (APA) a Write Group style. Webová stránka (APA) Write Group Limited. (2003). StyleWriter. Retrieved May 20th, 2003, from http://www.write.co.nz/mainsite/StyleWriter.html Webová stránka (Write Group) Write Group Limited. StyleWriter. 2003. Retrieved from http://www.write.co.nz/mainsite/StyleWriter.html (20 May 2003) Článek na webové stránce (APA) Write Group Limited. (2003). How to write references for Internet pages and online resources. Free stuff. Retrieved May 20th, 2003, from

68

http://www.write.co.nz/mainsite/HowToWriteReferencesForInternet PagesAndOnlineResou.html Článek na webové stránce (Write Group) Write Group Limited. 'How to write references for Internet pages and online resources.' Free Stuff. (2003). Retrieved from http://www.write.co.nz/mainsite/HowToWriteReferencesForInternet PagesAndOnlineResou.html (20 May 2003) Buďte důslední Musíte uvést stejné klíčové prvky a seřadit je také stejně, jako by šlo o tištěné zdroje. Jak přesně to bude vypadat, to záleží na stylu, který si pro odkazování zvolíte.

Nezapomeňte na tyto dva rozdíly Internetové zdroje se od tištěných liší ve dvou ohledech. • Internetové zdroje by měly obsahovat dva údaje – datum, kdy byla stránky naposledy aktualizována (pokud možno) a datum přístupu na stránku • Internetové zdroje by měly obsahovat tzv. URL (Uniform Resource Locator – internetová adresa), které ukazuje, kde jste dokument čerpali. Uveďte co nejvíce z těchto prvků Autor Uveďte autora/autory a/nebo redaktory tak jako v tištěných citacích Datum vydání nebo revidování U kompletních prací nebo periodik to bude datum vydání, u webových stránek datum posledních úprav. Datum se většinou objevuje na konci stránky. Pokud uvedeno není, napište 'n.d.'. Název dokumentu Název i podnázvy uveďte jako u tištěných citací. Může se jednat o název článku nebo kapitoly. Pokud není uveden autor nebo redaktor, začněte názvem. 69

Název celého díla Může se jednat o název knihy nebo periodika. Použijte kurzívu. Informace o vydání U periodik to bude ročník, číslo a (případně) čísla stránek Datum přístupu Tento prvek bude záviset na celkovém stylu psaní odkazů, je však důležité uvést datum, kdy jste dokument na Internetu otevřeli. URL – internetová adresa Nejlepší způsob jak se ujistit, že jste URL uvedli správně, je zkopírovat a vložit ho přímo do dokumentu z adresního řádku. Pokud musíte zalomit dlouhé URL přes řádek, udělejte to pomocí pomlčky nebo mezi dvěma částmi. Na konci URL nepřidávejte interpunkci. Nezapomínejme na autorská práva Autorská práva neboli copyright jsou souborem exkluzivních práv, která upravují používání určitých myšlenek nebo informací a jejich vyjádření. Zjednodušeně řečeno jde doslova o „práva kopírovat” původní díla. Většinou jsou tato práva poskytována na omezenou dobu. Symbolem pro copyright je "©". Přestože nebylo písmeno C v kroužku nikdy právně uznáno jako symbol autorského práva, běžně se v tomto významu používá. Autorské právo se objevuje v nejrůznějších tvůrčích, intelektuálních nebo uměleckých podobách či „dílech”. Patří mezi ně básně, studentské a vědecké práce, divadelní hry a jiná literární díla, filmy, choreografie (tanec, balet, apod.), hudební kompozice, audio nahrávky, malby, kresby, sochy, fotografie, software, rádiové a televizní vysílání živých a jiných vystoupení, a podle některých jurisdikcí i průmyslový design. Design nebo průmyslový design mohou být pod některými jurisdikcemi podřízeny jednomu nebo několika zákonům. Autorské právo patří do zákonů tzv. duševního vlastnictví Zákon o autorském právu se zabývá pouze formou nebo způsobem, jakým byly myšlenky nebo informace podány, „formou objektivního vyjádření”. Nebyl vytvořen ani zamýšlen s tím, aby chránil samotnou 70

myšlenku, koncept, fakta, styly nebo techniky, které mohou být v chráněném díle obsaženy, nebo které mohou reprezentovat. Ve většině jurisdikcí dává autorský zákon prostor pro satirické nebo interpretační zpracování, které může samo podléhat autorskému právu. Jiné zákony stanovují omezení na reprodukování nebo použití tam, kde nesahá copyright – jako jsou obchodní značky a patenty. Autorské zákony byly v některých zemích standardizovány mezinárodními úmluvami jako je Bernská úmluva a jsou od členských států vyžadována mezinárodními organizacemi jako je Evropská Unie nebo Světová obchodní organizace. Bernská úmluva z roku 1886 poprvé stanovila uznání autorského práva mezi suverénními státy, nikoli jen bilaterálně. Podle Bernské úmluvy není třeba autorská práva u tvůrčích děl uplatňovat nebo vyhlašovat, dílo je chráněno automaticky již v momentu vzniku, autor se nemusí nikde registrovat ani o právo žádat. Jakmile je dílo “ustanoveno”, tj. napsáno nebo zaznamenáno na fyzické médium, autor je automaticky oprávněn uplatnit své právo na dílo, jakákoli díla odvozená, pokud se jich sám nezřekne nebo práva nevyprchají. Díky Bernské úmluvě se dostává zahraničním autorům stejného zacházení jako domácím a to ve kterékoli zemi připojené k úmluvě. Velká Británie například podepsala úmluvu v roce 1887, ovšem významné části zavedla až v roce 1988, kdy byl přijat Zákon o autorském právu, designu a patentech. Spojené státy podepsaly Bernskou úmluvu až v roce 1989. Nařízení Bernské úmluvy jsou včleněna do dohody Světové obchodní organizace TRIPS, čímž se Bernská úmluva stala prakticky celosvětovou. Většinou musí dílo splňovat minimální standardy originality, aby se pro autorské právo kvalifikovalo a právo vyprchá po dané době (některé jurisdikce ho však povolují prodloužit). Velmi jednoduchou definici předkládají zákony Spojených států. Autorské právo je způsob ochrany poskytovaný zákony Spojených států autorům „původních autorských děl” včetně literárních, dramatických, hudebních, výtvarných, architektonických a dalších intelektuálních děl. 71

***Tato ochrana je poskytována pro vydaná i nevydaná díla. Materiál z „veřejné sféry” je duševním vlastnictvím, které nepodléhá autorským zákonům. Co je plagiátorství? Plagiátorství je krádež a rozšiřování myšlenek, slov a jiného duševního vlastnictví vydávaného za vlastní dílo. Např. používání slov někoho jiného ve vědeckém článku bez uvedení zdroje je plagiátorský čin. Netiketa, (z „network etiquette“), je dohoda na elektronických fórech (Usenet, mailing lists, chat a na Internetových fórech) pro usnadnění efektivní interakce. Netiketa pochází ještě z dob před Internetem, kdy byly nejčastěji používány textové elektronické zprávy, Telnet, Usenet, Gopher, Wais a ftp to převážně výzkumnými a vzdělávacími institucemi. AUTORSKÁ PRÁVA NA INTERNETU: Jedna ze známých pověr kolujících v rámci internetové kultury je ta, že všechny materiály uveřejněné na Internetu jsou od copyrightu osvobozené nebo vstupují do veřejné sféry. Tak to ale není. Materiály jsou chráněny od okamžiku jejich vytvoření nebo ustanovení ve hmatatelné podobě, i když jejich vyvěšení na Internetu může za určitých okolností vést k oprávnění pro použití jinde nebo za jiných okolností. Normálním stavem všech děl, pokud jejich copyright nevyprchal nebo nejsou umístěny do veřejné sféry, je ochrana autorskými právy. Co znamená ochrana autorských práv? Vlastníci autorských práv mohou zabránit (nebo povolit) kopírování a přepracování svého díla a jeho uložení na jakékoli elektronické médium. To se vztahuje na každou situaci během přístupu na Internetu (včetně vyrábění dočasných nebo neplánovaných kopií při používání díla), rozšiřování, stahování, brouzdání (čtení) a tištění děl z Internetu.

72

Co je autorskými právy chráněno? Téměř všechno, co je na Internetu vyvěšeno, může být chráněno autorským právem, pokud autor není více než sedmdesát let po smrti (a i v tom případě je možné, že platí autorská práva na kompilaci a redakci materiálu). Díla jsou chráněna od okamžiku, kdy vzniknou napsáním nebo zaznamenáním či ustanovením jiným způsobem. Autorská práva nezahrnují registraci. Není vyžadováno ani oznámení copyrightu, přestože uvedení jména držitele autorského práva slouží jako varování pro uživatele. Stejně jako jsou v tištěném světě chráněny osobní dopisy, jsou v počítačovém světě chráněny e-maily. Pod ochranu spadají i webové stránky a jejich obsah, témata diskusních skupin a jejich obsah atd. Hlavní ponaučení tedy je, že při přípravě materiálů do výuky je třeba vycházet ze stejných předpokladů jako u tištěných textů nebo audiovizuálních produkcí. Jinými slovy, je třeba si uvědomit, že při práci s materiály na Internetu pro jiné účely než čtení na obrazovce bude potřeba oficiální povolení, pokud ovšem nejsou dostupné pod licencí (explicitní nebo implicitní) nebo nepodléhají ustanovením Spravedlivého jednání (Fair Dealing), které platí pro jiná média. Je rozumné si myslet, že když je materiál přístupný, je také povoleno jej kopírovat? Tento argument je poměrně častý. Nikdo by prý nemohl očekávat, že materiály uveřejněné na Internetu zůstanou nedotčeny. Nejen že kopírování a šíření nemůžeme zabránit – dokonce se s ním počítá. Obecně se předpokládá, že když je materiál dostupný na Internetu nebo WWW, je také povoleno jej minimálně číst. Ovšem i toto předpokládané oprávnění vychází z autorského práva. Autorské právo se vztahuje, nebo by se mohlo vztahovat, na všechny následujících činností, které by mohly být zajímavé pro týmy připravující kurzy na Internetu: • stahování materiálů z webových stránek; 73

vytváření odkazů, které studenty zavedou ze stránek vlastní instituce přímo na jiné relevantní stránky jiných organizací; • kolování zápisů z diskusních skupin; • ukládání mailů v archivu Při každé z těchto činností dochází ke kopírování a elektronickému ukládání děl, na která se vztahuje autorské právo. •

JAK MŮŽEME NA INTERNETU PRACOVAT LEGÁLNĚ? Legálně kopírovat můžeme dvěma způsoby: • s oprávněním od vlastníka autorského práva • podle ustanovení Spravedlivého jednání (Fair Dealing), které určité úkony povoluje Oprávnění Existují dva druhy oprávnění: • •

explicitní oprávnění, které je vyvěšeno na domovské stránce a kde je uvedeno, jak lze nebo nelze s obsahem nakládat implicitní oprávnění lze vyvodit z kontextu, ve kterém je materiál zpřístupněn

Spravedlivé jednání (Fair Dealing) Spravedlivé jednání je založeno na výjimkách z autorského práva, které se vztahují na většinu úkonů, při kterých není třeba žádat o povolení vlastníky autorských práv (reprodukování díla pro recenzní účely, kritiky, kopírování pro samostudium, zadávání zkoušek, domácích úkolů apod.) Internet a autorské právo Co konkrétně je na www chráněno? Originální podkladový design webové stránky a jejího obsahu včetně: • odkazů • originálního textu • grafiky • audia 74

• videa • html, vrml a jiných původních sekvencí • seznam webových stránek zkompilovaný jednotlivcem nebo organizací • všechny ostatní původní prvky, které vytváří originální materiál Mnohé aspekty a otázky týkající se autorského práva a Internetu nejsou stále vyřešeny. Tyto informace mají sloužit jako průvodce, který by vás měl uchránit porušení autorských práv a plagiátorství. Pokud máte o používání různých položek stále pochybnosti, odkazujeme na oficiální pravidla copyrightu. Můžete vytvořit webové stránky pro sebe nebo svou třídu Pokud jste se rozhodli vytvořit si webové stránky, musíte si vše dobře naplánovat. Je třeba zamyslet se nad designem i obsahem. Můžete stránky použít jako výukový materiál pro žáky, pak ale jazyk musí být srozumitelný a rozvržení stránek přehledné. Je dobré s dětmi na přípravě stránek spolupracovat, aby byly přiměřené jejich věku. Na stránkách můžete vyvěšovat různá oznámení, doplňující materiál do výuky, úkoly dle pokročilosti apod. Nezapomeňte ale, že web je dynamické médium. Při vytváření webových stránek MŮŽETE: •

•

Zadat odkazy na jiné stránky (Pozor, někteří jednotlivci a organizace mají specifické požadavky, pokud na ně odkazujete. Dobře si stránky prohlédněte, jestli podobná omezení nenajdete. Je dobré požádat o povolení. Pokud citujete nebo parafrázujete materiál z cizího zdroje, musíte ho uvést stejně jako při psaní vědeckých prací. Rozsah citací je omezený.) Použít volně dostupnou grafiku, pokud je inzerována jako "free".

75

Při vytváření webových stránek NEMŮŽETE: • Uveřejnit na svých stránkách obsah jiných stránek • Kopírovat a skládat informace dohromady z různých Internetových zdrojů a vytvářet tak „svůj vlastní” dokument. (Můžete citovat nebo parafrázovat v omezeném rozsahu, pokud původní zdroj uvedete včetně jeho adresy. Stejná zásada samozřejmě platí pro tištěné zdroje.) • Vkládat bez dovolení do svých dokumentů elektronický materiál jiných osob, např. e-mail. • Měnit kontext nebo upravovat něčí digitální korespondenci způsobem, který mění původní význam. • Kopírovat a vkládat něčí seznam literatury na vlastní webové stránky. • Kopírovat a vkládat loga, ikony a jinou grafiku z webových stránek na vlastní stránku (pokud není jednoznačně inzerovaná jako "freeware." Shareware (sdílený materiál) není zadarmo. Některé organizace vám rády povolí použít jejich logo, neboť je to reklama zadarmo, ovšem budou chtít vědět, kdo o ně žádá. Nemusí schválit jakoukoli stránku, na které se jejich logo má objevit. Počítačové hry Hry, které jsou u aktivních uživatelů ICT dobře známé a oblíbené, mají také své plusy a mínusy. Mohou být zařazeny téměř do všech oblastí školního kurikula, od matematiky přes jazyky a společenské vědy. Hry rozvíjejí tvořivost, interakci, sebekázeň, respektování pravidel, autonomii, vyplňování instrukcí, trpělivost a přesnost. Mimo to hry probouzí další zájem o ICT, využití jeho možností. Obsah a forma her musí být v souladu s věkem uživatelů. Ve výukových a učebních procesech musí hry doplňovat učivo, mohou být ale také využity pro odreagování po závažném a náročném úkole. Každá hra má svůj začátek a konec. Úkolem učitele je stanovit pro hraní her určitá pravidla.

76

Nevýhody počítačových her Ne vždy mohou být vyučující a rodiče s dětmi a dohlížet na to, jaké hry hrají, je však nezbytné, aby rodiče nenechali děti hrát cokoli. Je dobré, když si rodiče po hře s dítětem popovídají o tom, co hrálo a co mu hra přinesla. Hry jsou speciální případ, protože je děti hrají převážně doma, přesto mohou učitelé ve spolupráci s rodiči vytvořit určitá pravidla. Pokud se jedná o dítě se speciálními potřebami, měl by na stanovení pravidel spolupracovat i dětský lékař. Děti s poruchami sluchu získávají velké množství informací zrakem, oči jsou pak ale unavené, může se objevit bolest hlavy, dítě se stává nervóznějším. Pokud mluvíme o počítačových hrách, většinou máme na mysli nepsaná pravidla, která jdou ruku v ruce s etikou práce učitele. Patří mezi učitelovy úkoly ve spolupráci s rodiči dohlížet na hraní počítačových her. Pohovor s rodiči by mohl pomoci zavést doma hrací kulturu. Společně s rodiči můžete vytvořit Rady pro rodiče, jak zajistit bezpečnost na Internetu – jak zajistit bezpečnost na Internetu pro děti. Na začátku je užitečné seznámit rodiče se statistikou. Rady pro rodiče, jak zajistit bezpečnost na Internetu. Obecná pravidla pro zajištění bezpečnosti na Internetu: • Zajímejte se o Internet. • Dokonce i když nemáte počítač, je dobré se o Internet zajímat, protože vaše dítě na něj může mít přístup jinde. • Stanovte pravidlo pro Internet a povolte jen určité stránky a určité časy. • Instalujte počítač v otevřeném prostoru, kde na něj vidíte. • Kontrolujte, které stránky vaše dítě navštěvuje. • Zablokujte stránky, kam by vaše dítě nemělo chodit. • Vytvořte složku v záložkách, kam dítě může uložit své oblíbené stránky. • Nevyvěšujte na Internetu fotku svého dítěte. • Řekněte svým dětem, aby neudávaly žádné informace o sobě ani členech rodiny. • Naučte děti, aby se vám svěřily, pokud po nich někdo žádá osobní informace. 77

Řekněte svým dětem, že mluvit s cizím člověkem na Internetu je jako mluvit s ním někde venku. Pokud vašemu dítěti telefonuje cizí člověk, řekněte mu, že se vám s tím musí svěřit. Děti by také měly vědět, že pokud na Internetu na něco narazí, nebudou za to potrestány. Pokud cítí, že budou mít problémy a něco jim zakážete, nebudou vám ochotně sdělovat, když na obrazovce něco „vyskočí”! Řeknou vám jen to, o čem si myslí, že vám nevadí. Řekněte svým dětem, aby vás okamžitě informovaly, pokud je někdo na Internetu obtěžuje. •

Zde jsou rady, jak chránit vaše dítě na sociálních webových stránkách: • Dovolte jim vyvěšovat jen obrázky, které jako rodiče/pečovatelé schvalujete – cokoli příliš sexy na to, abyste to nechali kolovat při nedělním obědě, by se na Internet nemělo dostat. Také by neměly poskytovat fotky, na kterých je možno identifikovat školu, do které chodí, protože tak by je někdo mohl najít. • Řekněte svým dětem, aby na svých stránkách nevyvěšovaly svá telefonní čísla ani e-mailové adresy. • Upravte dětem nastavení jejich účtu tak, aby jim pouze vybraní kamarádi mohli posílat rychlé zprávy (např. ICQ). Tím nenarušíte jejich společenský život (další známí s nimi mohou textovat), pouze nebudou obtěžováni přes službu rychlých zpráv (Instant Messenger). • Zkontrolujte, zda vaše dítě na nastavení své sociální webové stránky zvolilo možnost zablokování přeposílání fotografií – tím se zabrání šíření fotek z jejich domovské stránky do celého světa bez souhlasu. • Přesvědčte děti, aby na sebe na svém blogu moc neprozrazovaly. Pokud budou přátelé potřebovat adresu večírku, kam se chystají, mohou zavolat a nemusí se o tom dočíst na stránkách. • Poproste je, aby vás seznámily se svou sociální webovou stránkou – když se zapojíte a postavíte je do role autority, rádi se podělí o své zkušenosti. 78

Existuje určitý kodex o chování na společenských webových stránkách a webovém chatu. Stránka http://www.rediff.com/money/2003/aug/07betterlife1.htm vás dovede k informacím o webovém chatu. Pro děti a dospělé • • • • • • • •

•

Nikdy neprozrazujte své příjmení. Nikdy neuvádějte v přezdívce svůj věk, např. Sameer14. Nikdy neuvádějte svou adresu, dokonce ani město, kde bydlíte. Nikdy nedávejte nikomu své telefonní číslo, ani neslibujte, že zavoláte. Dejte si velký pozor, pokud se vás někdo bude ptát na váš věk hned potom, co jste se seznámili. Nepřijímejte od lidí, které neznáte, žádné soubory. Nedávejte nikomu, koho neznáte, svoji fotografii. Nikdy si nedomlouvejte schůzku s někým, s kým jste se poznali na chatu, pokud nepůjdete s dospělým, kterému důvěřujete, jako s mámou nebo tátou. Pokud z někoho dostáváte strach, oznamte to správci diskuse.

Nevěřte nikomu, kdo říká: “Jediná etika na síti je to, co vám projde.” Pokud narazíte na morální dilema v kybernetickém prostoru, zamyslete se nad zásadami, kterými se řídíte v běžném životě. Je dobrá šance, že najdete odpověď. Řiďte se pravidly slušného chování tak jako v běžném životě. Jak se seznámit s pravidly chování v online diskusních místnostech Online diskusní místnosti poskytují digitální prostor, ve kterém se uživatelé mohou zapojit do sociálních webových systémů účastí v diskusích na konkrétní témata. Na rozdíl od jiných metod online komunikace jsou diskusní místnosti většinou monitorovány ve 79

skutečném čase vyškolenými zaměstnanci, kteří dohlíží na dodržování protokolu nebo servisních požadavků. Předpokládá se však, že všichni uživatelé se seznámí a budou dodržovat pravidla chování, kterým se souhrnně říká „Netiketa”. Seznamte se s pravidly konkrétních diskusních místností Krok 1 Seznamte se s pokyny pro účast v diskusních místnostech na webových stránkách poskytovatele. Tato pravidla jsou obvykle označovaná jako TOS (servisní požadavky). Krok 2 Pokud na stránkách, kde je diskusní místnost umístěna, nejsou servisní požadavky uvedeny, řiďte se pravidly z internetové bezpečnosti. Více informací je dostupných na stránkách CyberAngels (viz. odkazy níže). Vyhněte se častým chybám v diskusních místnostech Krok 1 Nepoužívejte ve zprávě do diskusní místnosti výhradně velká písmena, protože ta jsou považována za “křičení” a rozptylují ostatní uživatele. Krok 2 Nepoužívejte hrubé výrazy. Krok 3 Zdržte se reakcí na něčí nepřiměřené chování. Tomuto počínání se říká “flaming” (vzplanutí) a jen situaci zhoršuje. Krok 4 Hlídejte si své soukromí a respektujte soukromí ostatních. Nikdy neudávejte své osobní údaje (jako skutečné jméno a adresu), ani to nevyžadujte od ostatních. Krok 5 Uvědomte si, že komunikace v diskusní místnosti postrádá určité znaky, které pomáhají při interpretaci, jako je intonace a řeč těla. Při dodržování pravidel chování diskusní místnosti bude lépe pochopen význam i záměr sdělení. 80

Soukromí a bezpečnost Soukromí a bezpečnost jsou pro učitele, žáky a rodiče velmi důležité. Zde jsou některé rady, jak soukromí hájit: • Nezapomeňte, že na Internetu není opravdu soukromé nic. Proto neuveřejňujte domácí adresu ani telefonní číslo své ani někoho jiného. • Dejte si pozor na to, co o sobě řeknete na blogu a sociálních webových stránkách, i kdyby to mělo být v sekci komentářů. Vaše slova se vám mohou vrátit zpět. • Vždy se odhlašte, když odcházíte od počítače. • Nikdy nedávejte nikomu svá hesla ani nepoužívejte hesla někoho jiného. Pokud máte pocit, že vaše heslo by mohlo být odhaleno, změňte ho. Při vytváření hesla kombinujte velká a malá písmena, čísla, písmena a znaky. Naučte se, jak heslo vytvořit! • Nikdy nepiště do e-mailu nic, co by mohlo být použito proti vám. • Nakládejte s korespondencí ostatních lidí s respektem. • Neodpovídejte na spam. • Nemyslete si, že znáte někoho, s kým jste se potkali online. Virtuální setkání mohou být zavádějící. • Neodpovídejte na výhružné zprávy. Učitelé a vedení školy musí pro studenty vytvořit vyhovující pracovní prostředí, kde fungují moderní technologie. Je důležité zamyslet se nad židlemi, umístěním počítačů, osvětlením, zvláště pokud pracujeme se studenty se sluchovým postižením, abychom nepoškodili jejich zdraví. Etika – psaná i nepsaná pravidla pro používání ICT se stanou normou pouze tehdy, až je všichni ti, kteří jsou zapojeni do vzdělávacího procesu, začnou sami dodržovat. V této kapitole jsme se věnovali některým aspektům etiky při používání ICT a doufáme, že jsme podnítili zájem o tuto významnou problematiku.

81