Těţba a rekultivace a jejich dopady na krajinné prostředí lokality Hády

Mendelova univerzita v Brně Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Těţba a rekultivace a jejich dopady na krajinné prostředí lokality Hády Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Ing. Alice Kozumplíková, Ph.D.

Jana Klementová Brno 2012

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma „Těţba a rekultivace a její dopady na krajinné prostředí Hády“ vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uloţena v knihovně Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně, dne………..……………..

Podpis……………………..

Chtěla bych poděkovat Ing. Alici Kozumplíkové, Ph.D. z Ústavu environmentalistiky a přírodních zdrojů, za ochotu a poskytování cenných rad při zpracovávání mé bakalářské práce. Také bych chtěla poděkovat celé rodině a přátelům za jejich podporu a trpělivost.

Těţba a rekultivace a její dopady na krajinné prostředí lokality Hády Abstrakt Dobývání nerostných surovin výrazně mění krajinné prostředí. Zejména povrchová těţba má významný dopad na devastaci krajiny. Území Hády u Brna bylo od počátku 20. století ovlivňováno povrchovým dobýváním vápencových loţisek. V dnešní době zde probíhají snahy o zahlazení následků těţby. Tato práce se zabývá problematikou těţby a rekultivace, popisuje konkrétní postupy rekultivace vápencových lomů na Hádech a popisuje jejich současné vyuţití. V závěru je zhodnocen současný stav území z hlediska ochrany přírody a turistického a rekreačního rozvoje. Klíčová slova Těţba, ţivotní prostředí, rekultivace, řízená sukcese, lom Hády

Mining and reclamation and its impacts on landscape of Hády area Abstract Mining changes the landscape significantly. Especially, surface mining has a significant impact on devastation of landscape. The area Hády u Brna was from the beginning 20th century influenced by the surface mining of limestone quarries. Today, effects of mining are obliterating here. This thesis deals with mining and reclamation issues, description of reclamation of limestone quarries in the area Hády, and description of current land use of this area. At the end of this thesis, there is description of current situation of the area in terms of nature conservation and developmnet of tourism and recreation.

Keywords Mining, environment, reclamation, controlled succession, quarry Hády

Obsah 1

ÚVOD A CÍL PRÁCE ............................................................................................. 9 1.1 Úvod ................................................................................................................... 9 1.2

2

Cíl ..................................................................................................................... 10

PŘEHLED PROBLEMATIKY ............................................................................ 10 2.1 Vymezení pojmu rekultivace ............................................................................ 10 2.2

Těţba a její vliv na ţivotní prostředí ................................................................ 12

2.2.1

Způsoby těţby ........................................................................................... 12

2.2.2

Vliv těţby na sloţky ţivotního prostředí................................................... 12

2.3

Legislativa ........................................................................................................ 14

2.3.1 2.4

Projektová dokumentace k rekultivacím ................................................... 16

Druhy rekultivací .............................................................................................. 18

2.4.1

Technická rekultivace ............................................................................... 18

2.4.2

Biologická rekultivace............................................................................... 19

2.4.2.1 Zemědělské rekultivace ......................................................................... 20 2.4.2.2 Lesnické rekultivace .............................................................................. 21 2.4.2.3 Vodohospodářská rekultivace................................................................ 21 2.4.2.4 Ostatní způsoby rekultivace................................................................... 22 2.5

Optimální volba způsobu rekultivace ............................................................... 22

2.6

Rekultivační fáze .............................................................................................. 24

2.6.1

Přípravná fáze ............................................................................................ 24

2.6.2

Důlně technická fáze ................................................................................. 25

2.6.3

Biotechnická fáze ...................................................................................... 25

2.6.4

Postrekultivační fáze ................................................................................. 25

2.7

Trendy ve způsobech rekultivace ..................................................................... 26

2.7.1

Historický vývoj rekultivací v České republice ........................................ 26

2.7.2

Přírodě blízké rekultivace.......................................................................... 27

3 4

METODIKA .......................................................................................................... 28 POPIS ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ............................................................................ 29 4.1 Administrativní a správní členění .................................................................... 29 4.2

4.2.1

Základní charakteristika Macošského bioregionu .................................... 32

4.2.2

Horniny a reliéf ......................................................................................... 32

4.2.3

Podnebí ..................................................................................................... 33

4.2.4

Půdy .......................................................................................................... 33

4.2.5

Flóra .......................................................................................................... 33

4.2.6

Fauna ......................................................................................................... 34

4.3

Přírodní poměry zájmového území .................................................................. 34

4.3.1

Základní charakteristika ............................................................................ 34

4.3.2

Geologické údaje ...................................................................................... 35

4.3.3

Pedologické údaje ..................................................................................... 36

4.3.4

Hydrogeologické údaje ............................................................................. 36

4.3.5

Klimatické podmínky ............................................................................... 37

4.3.6

Flóra .......................................................................................................... 38

4.3.7

Fauna ......................................................................................................... 39

4.4 5

Širší územní vztahy – popis bioregionů ........................................................... 31

Územní ochrana ............................................................................................... 39

TĚŢBA A REKULTIVACE V ZÁJMOVÉM ÚZEMÍ ...................................... 41 5.1 Historie těţby ................................................................................................... 41 5.2

Rekultivace lomů na Hádech ........................................................................... 43

5.2.1

Rekultivace Růţenina lomu ...................................................................... 44

5.2.1.1 Obecné informace ................................................................................. 44 5.2.1.2 Stav před rekultivací ............................................................................. 44 5.2.1.3 Realizace rekultivace ............................................................................ 45 5.2.1.4 Výsledek rekultivace ............................................................................. 45 6

ZHODNOCENÍ SOUČASNÉHO STAVU ÚZEMÍ ........................................... 47 6.1 Vyuţití území po rekultivaci ............................................................................ 47 6.1.1

Lom Dţungle ............................................................................................ 47

6.1.2

Lom Hády ................................................................................................. 47

6.1.3 6.2

SWOT analýza území z hlediska ochrany přírody ........................................... 48

6.2.1

Silné stránky .............................................................................................. 49

6.2.2

Slabé stránky ............................................................................................. 50

6.2.3

Příleţitosti.................................................................................................. 50

6.2.4

Hrozby ....................................................................................................... 50

6.3

SWOT analýza území z hlediska turistiky a rekreačního vyuţití ..................... 52

6.3.1

Silné stránky .............................................................................................. 52

6.3.2

Slabé stránky ............................................................................................. 53

6.3.3

Příleţitosti.................................................................................................. 53

6.3.4

Hrozby ....................................................................................................... 54

6.4 7 8 9 10 11 12

Růţenin lom .............................................................................................. 48

Shrnutí SWOT analýz ....................................................................................... 54

DISKUZE................................................................................................................ 55 ZÁVĚR.................................................................................................................... 56 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY .................................................................. 57 SEZNAM POUŢITÝCH TABULEK A OBRÁZKŮ.......................................... 60 SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK .................................................................. 61 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................ 62

1

ÚVOD A CÍL PRÁCE

1.1 Úvod Těţební činnost je úzce spjata s poškozováním krajinného prostředí. Rozvoj hospodářství přináší vyšší nároky na mnoţství spotřebovaných nerostných surovin. Jejich dobývání je však spojeno s negativními dopady na ţivotní prostředí a devastováním krajiny. Poškozování ţivotního prostředí je přitom komplexní. Dotýká se sloţek biosféry, atmosféry, pedosféry, hydrosféry, litosféry a také sociosféry. Nejvýraznější negativní vliv na krajinu má těţba povrchovým (lomovým) způsobem. Po bezprostředním ukončení povrchového dobývání zůstávají rozsáhlé zdevastované plochy, které často připomínají měsíční krajinu. Povrchová těţba je v České republice velmi rozšířená, proto v této práci jsou popsány její dopady na ţivotní prostředí. Povrchovou těţbou bylo zasaţeno i území Hády, které leţí severovýchodně od Brna. Zdejší vápencový lom byl těţen zejména ve druhé polovině 20. století a dnes představuje jizvu v krajině viditelnou z širokého okolí. S rozvojem dobývání nerostných surovin se klade i větší důraz na ochranu a péči o ţivotní prostředí. Tato snaha se promítá také v oblasti zahlazování následků po těţební činnosti tzv. rekultivace. Jde o sloţitý proces, ovlivňovaný řadou faktorů, který má obecně za cíl obnovu krajinného prostředí. Výstupy rekultivační činnosti jsou různé a ovlivňují jak přírodní, tak i socioekonomické prostředí v daném území. Tato práce se zabývá konkrétními výstupy a dopady rekultivace vápencového lomu v lokalitě Hády u Brna. Popisuje postup obnovy tohoto území a hodnotí jeho současný stav. Motivem pro zvolení tohoto tématu práce je botanická, geologická a estetická významnost popisovaného území. Vlivem těţby bylo území Hády značně narušeno a je nyní zajímavé sledovat, jakým způsobem dochází k jeho obnově a vyuţití.

9

2

Cíl Práce je zaměřena na vysvětlení problematiky těţby a rekultivace a jejich dopady

na krajinné prostředí. Cílem je popis provedené rekultivace a jejich dopadů na území Hády u Brna. V závěru práce bude zhodnocen současný stav území z hlediska ochrany přírody a rozvoje turistiky a rekreace.

3

PŘEHLED PROBLEMATIKY

3.1 Vymezení pojmu rekultivace Původ slova rekultivace pochází z latinského jazyka, v němţ znamená znovu vzdělání či obdělání. Rekultivací krajiny pak rozumíme obnovení nebo navrácení úrodnosti a produkčnosti krajiny (Volný, 1985). Pojem rekultivace má široký význam. „ Jedná se o všeoborový proces řízených úprav silně poškozeného území, jejichţ smyslem je uvedení narušených pozemků do společensky

ţádoucího

stavu.

Vychází

z geologie,

půdoznalství,

hydrologie,

klimatologie, botaniky, zoologie, mikrobiologie, krajinné ekologie a zasahuje především do sfér hornictví, zemědělství, lesnictví, vodního hospodářství, meliorace, stavebních oborů, sociologie, územního plánování, prognostiky, ekonomiky a poslední dobou stále významněji do problémů spjatých s turistikou, rekreací a vyuţíváním volného času.“ (Štýs, str. 4, 2009) V literatuře avšak můţeme nalézt různé definice tohoto pojmu. Jedna z definic rekultivace uvádí, ţe se jedná o soubor opatření na úpravu území poškozených přírodními nebo antropogenními vlivy, sledující zlepšení biologických funkcí (Kryl, Frölich a Sixta, 2002). Jiná zase definuje rekultivaci jako aktivní obnovu a tvorbu půdního fondu v oblasti devastované průmyslovou činností (Helešicová a Štýs, 1992). Tradiční pojetí vysvětluje rekultivaci jako opětovné vytvoření orné půdy na neplodných výsypkách, lomech a dalších devastovaných území (Sádlo a Tichý, 2002).

10

Dle Volného (str. 1, 1985) lze avšak obecně rekultivaci chápat jako: „soubor všech opatření a úprav, jimiţ se přispívá k obnovení produkčnosti krajiny a přírodních vlastností krajiny jako celku, tzn. všech jejich přírodních sloţek.“ V zákonných předpisech je rekultivace často spojována s pojmem sanace. Dle zákona č. 44/1998 Sb., o ochraně a vyuţití nerostného bohatství, jsou rekultivační práce součástí sanace. Sanaci přitom vymezuje jako „ odstranění škod na krajině komplexní úpravou území a územních struktur.“ Dle Kryla, Frölicha a Sixty (2002) je základním cílem rekultivačních a sanačních prací tvorba nové krajiny a navrácení krajinného systému vytvořením nových hospodářských celků – zemědělských pozemků, lesů, vodních ploch a toků včetně částí rekultivovaných ploch určených obyvatelstvu pro účely rekreace a sportu v krajině dříve devastovanou těţbou nerostných surovin. Výstupem rekultivací by neměly být jen hospodářsky či sociálně vyuţitelné pozemky, ale i určitý prostor krajiny, který je pro přírodu součástí ekosystémů a pro lidi ţivotním prostředím. V těchto souvislostech se pouţívají i pojmy denaturalizace či resocializace. V praxi je uplatňován i široký pojem revitalizace (Štýs, 2009). Rekultivace by měly probíhat v souladu s hlavními zásadami funkčního vyuţití krajiny. Tyto zásady jsou shrnuty do tzv. tři „E“ rekultivované krajiny: 

Ekologie - Krajina musí být ekologicky vyváţená. Toho lze dosáhnout jen za předpokladu stability ekosystémů. Za nejúčinnější stabilizační prvky jsou povaţovány výsadby lesů, parků a vodních ploch (Helešicová a Štýs, 1992).



Ekonomika – Krajina by měla být také ekonomicky efektivní. Zastoupení produktivní formy zemědělských rekultivací je důleţité zejména pro obţivu obyvatelstva. Ekonomicky efektivní jsou i produkční formy lesů a vodohospodářské způsoby rekultivace (Štýs, 1990).

11



Estetika – Estetické působivosti je dosahováno vhodným reliéfem, úměrným zastoupením všech základních způsobů rekultivace a řešením jejich proporcionality v prostoru. Esteticky se uplatňují různé formy rekultivační zeleně, vodní plochy a toky. Estetické účinnosti lze dosáhnout i vhodnou koncepcí rekreačních způsobů rekultivace (Štýs, 1990).

3.2 Těţba a její vliv na ţivotní prostředí 3.2.1 Způsoby těţby Těţba nerostných surovin na pevnině je prováděna v podstatě dvěma způsoby a to hlubinným a povrchovým. Hlubinný způsob je typický pro dobývání černého uhlí. Povrchový, nazývaný rovněţ lomový, je více spojen s dobýváním hnědého uhlí, stavebních a keramických surovin, jejichţ loţiska se nacházejí na povrchu zemské kůry nebo bezprostředně pod ním. Speciální těţební způsob je pouţíván při těţbě ropy a zemního plynu. Suroviny jsou dobývány pomocí hlubinných vrtů, při kterých je potřeba tlakových sil. Dalším speciálním způsobem těţby je zplyňování (např. podzemní zplyňování uhlí) nebo louţení (např. kamenné soli, uranové rudy) (Volný, 1985). Těţební způsoby se od sebe liší nejen pouţitou technologií, ale také mírou narušení ţivotního prostředí (Volný, 1985). Například těţba povrchovým způsobem je ekonomicky výnosnější, avšak proti hlubinnému způsobu dobývání se vyznačuje vysokou intenzitou negativních vlivů na přírodní i antropogenní součásti krajiny (Štýs, 1990). Ať uţ zvolíme jakýkoliv způsob a technologii těţby, vţdy bude ve větší či menší míře působit na krajinu negativně. 3.2.2 Vliv těţby na sloţky ţivotního prostředí Hornická činnost kromě pozitivní ekonomické výnosnosti přináší řadu negativních důsledků projevujících se především devastací krajiny. Bývají postiţeny jak jednotlivé sloţky krajiny, tak i celá krajinná sféra ve své komplexnosti (Volný, 1985). Významný vliv na ţivotní prostředí má hlavně povrchová (lomová) těţba. Dobýváním nerostů tímto způsobem jsou ovlivňovány sloţky ţivotního prostředí:

12



Litosféra ‒ Při dobývání nerostných surovin je právě litosféra nejvíce narušovanou sloţkou ţivotního prostředí. Narušování probíhá formou rozsáhlých záborů půdy jak pro vlastní těţbu, tak pro ukládání těţebních odpadů a pro pomocné provozy těţby. Nejrozsáhlejší zábory půdy způsobuje především těţba povrchovým způsobem (Volný, 1985). V rámci těţby dochází také ke změnám či vzniku nového reliéfu. To probíhá zejména prostřednictvím přesunů těţených odklizových hmot z lomových jam na výsypky či odvaly (Kryl, Frölich a Sixta, 2002).



Hydrosféra ‒ Těţební činnost ovlivňuje reţim a kvalitu podzemních i povrchových vod, odtokové a infiltrační poměry, výpary i místní sráţky (Kryl, Frölich a Sixta, 2002). Reţim povrchových vod je narušován především poklesem terénu, způsobeným závalem nadloţní horniny, jeţ deformuje spád vodotečí. V důsledku záboru území pro dobývání můţe také docházet k překládání vodních toků do nových koryt. Těţbou je narušen i reţim vod podzemních a to narušením vodonosné vrstvy. Lomová stěna můţe působit jako odvodňovací studna a sniţovat tak hladinu podzemních vod na okolních pozemcích (Volný, 1985).



Atmosféra ‒ Při těţbě dochází ke změně mikroklimatických poměrů. Ovlivnění reţimu přízemní atmosféry je způsobeno několika faktory. Jedním z nich je morfologie terénních novotvarů vzniklých při těţební činnosti (jámy, výsypky, odvaly, sloţiště, poklesy), které ovlivňují tepelnou bilanci vzduchu a jeho proudění. Dalším faktorem negativně ovlivňujícím atmosféru je prašnost. Úlet prašných částí je problémem hlavně výsypek a odvalů. Částice skladového materiálu jsou unášeny sílou větru a rozptylují se tak do ovzduší (Volný, 1985).



Pedosféra ‒ Vlivem těţby můţe dojít k degradaci nebo k destrukci půdy. K degradaci půdy dochází v okolí lomů a výsypek vysoušením, zamokřením, zaplavením zeminou či kontaminací vodou nebo vzduchem.

13

K destrukci pedosféry dochází na celé ploše lomu, výsypek a odvalů i na plochách provozního zařízení (Štýs et al., 1981). 

Biosféra ‒ Dochází k narušování fytocenóz, zoocenóz a mikrobiálních cenóz. Biosféra je znehodnocována jak přímým odstraňováním zeleně, tak i nepřímo prostřednictví změn v oblasti horninového prostředí, reliéfu, atmosféry, hydrosféry a pedosféry (Štýs, 1990).



Sociosféra ‒ Dobývání nerostných surovin výrazně ovlivňuje ţivotní podmínky společnosti a společenské vztahy. Regiony postiţené těţbou jsou spojovány s vysokou koncentrací znečišťujících látek v ovzduší, s vysokou intenzitou hluku a vibrací, zvýšenou dopravou a celkově se špatným stavem ţivotního prostředí. Pro účely těţby také dochází často při záboru půdy k vyhlazování lidských sídel. Obyvatelé jsou tak nuceni svá sídla opustit a přetrhat své vazby k obydlí (Volný, 1985).

3.3 Legislativa Dobývání nerostů je vţdy spojeno s výrazně negativním dopadem na všechny sloţky ţivotního prostředí, proto je také třeba právní regulace. S rozvojem a rozsahem hornické činnosti se klade větší důraz na právní úpravu zahlazování následků těţby. Problematika rekultivací vyţaduje vţdy komplexní řešení, proto je v rámci legislativy zakotvena hned v několika právních předpisech. Dominantní postavení představuje zákon č. 44/1998 Sb., o ochraně a vyuţití nerostného bohatství (horní zákon). Tento zákon v § 31 odst. 5 ukládá těţební organizaci povinnost zajistit sanaci, včetně rekultivace, všech pozemků dotčených těţbou. Do sanačních prací je zahrnuta i rekultivace podle zvláštních zákonů (zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích) (Vícha, 2011).

14

Ze zákonů vyplývá rozdílné právní podmínky pro obnovu území dotčených těţbou výhradních loţisek a území dotčených těţbou loţisek nevyhrazených nerostů. Rozdíl mezi těmito loţisky spočívá ve formě vlastnictví. Výhradní loţiska jsou ve vlastnictví státu, zatímco loţiska nevyhrazených nerostů vlastní majitelé pozemků, na nichţ se nevyhrazené nerosty nacházejí. Horní zákon v § 3 obsahuje výčet všech vyhrazených nerostů. Nerosty, které se na tomto seznamu neobjevují, jsou povaţovány za nevyhrazené. Do této skupiny nerostů patří zejména stavební kámen, štěrkopísky či cihlářské hlíny. Horní zákon vyţaduje provedení sanace a rekultivace pouze na území dotčeném těţbou výhradních loţisek. U loţisek nevyhrazených nerostů se výslovně nevyţaduje po ukončení těţby sanační a rekultivační práce provádět (Vícha, 2011). Novela horního zákona, kterou schválil parlament ČR zákonem č. 168/1993 Sb., doplnila a rozšířila některá ustanovení týkající se ochrany ţivotního prostředí při dobývání výhradních loţisek. Účelem novely bylo doplnit ustanovení horního zákona tak, aby existovala záruka, ţe těţební organizace budou mít při dobývání, i po jeho dotěţení, dostatek finančních prostředků na zajištění sanace a rekultivace všech pozemků dotčených těţbou. Tuto povinnost nyní ukládá § 31 odst. 6 horního zákona (Ney, 2001). Na zmíněné právní předpisy navazují další právní předpisy upravující ochranu jednotlivých sloţek ţivotního prostředí (Vícha, 2011). Současně platnou legislativu týkající se sanací a rekultivací představuje: Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a vyuţití nerostného bohatství (horní zákon) ve znění pozdějších předpisů Zákon ČNR č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě Zákon č. 157/2009 Sb., o nakládání s těţebním odpadem a o změně některých zákonů. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivu na ţivotní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivu na ţivotní prostředí)

15

Zákon č. 17/1992 Sb., o ţivotním prostředí Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a změně některých zákonů (vodní zákon) Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (o ochraně ovzduší) ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 593/1992 Sb., o finančních rezervách Vyhláška ČBÚ č. 104/1988 Sb., o hospodárném vyuţívání výhradních loţisek, o povolování a ohlašování hornické činnosti a ohlašování činnosti prováděné hornickým způsobem, ve znění vyhlášky ČBÚ č. 242/1993 Sb., vyhlášky ČBÚ č. 434/2000 Sb. a vyhlášky č. 299/2005 Sb.

3.3.1 Projektová dokumentace k rekultivacím Projektová dokumentace vychází zejména z reálného záměru budoucího vyuţití dotčeného území a také jeho místních podmínek (Ney, 2001). Základní dokumenty týkající se rekultivací musí být schváleny před zahájením samotné těţby. Rekultivační postupy uvedené v projektových dokumentacích se mohou v průběhu těţby pouze upřesňovat. Projednávání těchto projektů a dokumentace se účastní dotčené fyzické a právnické osoby a orgány státní správy a samosprávy, pokud jsou jejich zájmy dotčeny dobýváním výhradního loţiska.1 Základní dokumentaci týkající se sanačních a rekultivačních prací tvoří:  Plán otvírky, přípravy a dobývání ‒ Horní zákon v § 32 odst. 1 ukládá těţební organizaci povinnost vypracovat plán otvírky, přípravy a dobývání (POPD), dle kterého jsou sanační práce prováděny. Obsah plánu vymezuje příloha 3 vyhlášky 1

Zdroj: Rekultivace - principy a historie. Czech Coal Group [online]. Neuvedeno [cit. 2012-05-19]. Dostupné z: http://www.czechcoal.cz/cs/profil/skupina/rekultivace.html

16

ČBÚ č. 104/1988 ve znění vyhlášky 242/1993 Sb.. POPD obsahuje základní informace o loţisku, stavu a kvalitě zásob, rozsahu těţby, metodách dobývání či ovlivnění sloţek ţivotního prostředí. V grafické části plánu jsou obsaţeny veškeré mapové podklady. Zejména na základě tohoto dokumentu rozhoduje obvodní báňský úřad o povolení hornické činnosti. Součástí POPD je technická dokumentace sanací a rekultivací, která je tvořena Souhrnným plánem sanací a rekultivací a plánem sanace a rekultivace. Tyto dokumenty musí akceptovat a být v souladu s územně plánovací dokumentací (územní plán velkého územního celku, územní plán obce a regulační plán) (Pokorný, Filip a Láznička, 2001).  Souhrnný plán sanací a rekultivací (SPSR) ‒ Řeší komplexní úpravy území dotčeného těţbou v návaznosti na plánované vyuţití území po ukončení těţby. Vychází z územně plánovací dokumentace a zpracovává se s výhledem do konce ţivotnosti lomu nebo dolu, minimálně na dobu 20 let. Je zpracován pro celé území dobývacího prostoru včetně vnějších výsypek a ploch, které byly těţební činností dotčeny (Ney, 2001). Z tohoto koncepčního dokumentu vychází pak všechny plány a projekty sanací a rekultivací.  Plán sanace a rekultivace (PSR) ‒ Při zpracování tohoto plánu se vychází ze SPSR. Obsahem plánu je technický plán a harmonogram prací, vyčíslení předpokládaných nákladů na sanace a rekultivace, návrh na vytvoření potřebných finančních rezerv a časový průběh jejich tvorby (Kryl, Frölich a Sixta, 2002).  Generel rekultivací ‒ Konečné úpravy krajiny po ukončení těţby řeší tzv. generely rekultivací. Vychází ze SPSaR a jejich cílem je upřesnit jednotlivé fáze sanace a rekultivace s časovým horizontem 5-10 let.2

2

Zdroj: Rekultivace - principy a historie: Způsob projednávání projektů rekultivací. Czech Coal Group [online]. Neuvedeno [cit. 2012-05-19]. Dostupné z: http://www.czechcoal.cz/cs/profil/skupina/rekultivace.html

17

3.4 Druhy rekultivací Pro členění rekultivací lze pouţít různá kritéria. Nejpouţívanější členění je podle převaţujících činností v procesu rekultivace a podle konečného vyuţití rekultivovaného území. Rekultivační proces po těţební činnosti zpravidla probíhá ve dvou základních, na sebe navazujících etapách ‒ technická rekultivace a biologická rekultivace (Volný, 1985). 3.4.1 Technická rekultivace Tato rekultivace sestává ze souboru opatření technické povahy. Předchází rekultivaci biologické a připravuje jí podmínky k realizaci. Technická rekultivace je realizována jiţ v průběhu přípravy a realizace těţby. Cílem technické rekultivace je odstranění deficitní povahy stanoviště (Volný, 1985). Sestává z řady technických opatření:  Terénní úpravy – Jsou prováděny hlavně na výsypkách, odvalech a poklesech. Provádějí se formou těţení, dopravy a ukládání zemin. Cílem je dosaţení ţádoucího tvaru povrchu terénu. Rozsah a intenzita terénních úprav závisí na inklinaci a členitosti upravovaného území a na cíli vyuţití území po rekultivaci (Kryl, Frölich, Sixta, 2002).  Naváţky úrodných a potenciálně úrodných hornin a zemin – Skrývky a naváţky úrodných zemin jsou povaţovány za základní pilíř rekultivací. Na povrch upravovaných výsypek se naveze zemina s vhodnými půdotvornými vlastnostmi (Kryl, Frölich, Sixta, 2002). Ekologicky nejhodnotnější sloţkou jsou zeminy vrchního humózního profilu. Tento kvalitní půdotvorný materiál je dočasně ukládán na tzv. deponie (Helešicová a Štýs, 1992). Pro určení kvality zemin k rekultivaci existuje klasifikace, která veškeré nadloţní zeminy řadí dle vhodnosti k rekultivaci do pěti tříd. V případě, kdy cílem rekultivace není vytvořit plochu s primárně hospodářskou funkcí, ale spíše je cílem vznik přírodě blízkých ploch, není vyuţívání závěrů této klasifikace vhodné. V tomto případě

18

totiţ není rozhodující kvalita půdotvorného substrátu (Kryl, Frölich a Sixta, 2002).  Základní půdní meliorace – Probíhá formou úprav mechanických, fyzikálních a chemických vlastností půdy za účelem optimalizace průběhu půdotvorného procesu. Jedná se o aplikaci různých typů melioračních substrátů (např. bentonit, vápenec, slínovce, papírenské kaly, rašelina, apod.) (Kryl, Frölich a Sixta, 2002).  Hydromeliorační opatření – Cílem tohoto opatření je zlepšení kvalitativních i kvantitativních vlastností podzemní vody a také vytvořit podmínky pro co největší vyuţití vody povrchové. Součástí hydromelioračních opatření jsou zejména odvodňovací a závlahové úpravy pozemků (Kryl, Frölich a Sixta, 2002).  Technická stabilizace svahů a systém protierozních opatření – Minimalizuje dynamiku geomorfologického procesu ve svaţitém devastovaném území (Štýs et al., 1981).  Technická zabezpečení – Je zde zahrnuta výstavba cestní sítě za účelem zpřístupnění rekultivovaných ploch či výstavba oplocení jako ochrana před zvěří, popř. lidmi (Štýs et al., 1981). 3.4.2 Biologická rekultivace Biologická rekultivace je tvořena souborem opatření biologické povahy. Je charakterizována

jako

závěrečná

etapa

rekultivace.

Skládá

se

z

činností

agrotechnických, lesopěstebních a pratotechnických (luční hospodářství) či obecně z činností související s oţivením geologického či vodního prostředí. (Kryl, Frölich a Sixta, 2002) Biologickou rekultivaci dále dělíme na zemědělskou, lesnickou, vodohospodářskou a ostatní rekultivaci.

19

3.4.2.1 Zemědělské rekultivace Výstupem zemědělských rekultivací jsou pozemky s ornou půdou, louky, pastviny, zahrady, sady, vinice, chmelnice či jiné součásti zemědělského půdního fondu. Tento způsob rekultivace patří mezi technicky a finančně náročné. Předpokladem je výskyt dostatečně vhodného a mocného půdotvorného substrátu na rekultivovaném území. (Kryl, Frölich a Sixta, 2002) Toho je docíleno v podstatě dvěma způsoby rekultivace:  Přímá rekultivace (bez překryvu) – jde o rekultivace zemin přímo uloţených na výsypkách či odvalech, dochází tak k přímému zúrodnění pozemků. Tento způsob je velmi časově náročný (nejméně 20 aţ 30 let) a nezaručuje vytvoření podmínek pro intenzivní zemědělskou výrobu. Proto se uplatňuje především v oblastech určených k mimoprodukčním zemědělským účelům – dočasné ozelenění, vytváření travnatých ploch, parkové úpravy a podobně (Kryl, Frölich a Sixta, 2002).  Nepřímá rekultivace (s překryvem) – Na rozdíl od přímé rekultivace se zde povrch výsypek a odvalů převrství ornicí či jinými snadno zúrodnitelnými zeminami. Tyto zúrodňovací zeminy, hlavně ornici, je nutné po čas těţby kvalitně skrývat aby nedošlo k jejich degradaci. Tímto způsobem rekultivace se značně urychluje zúrodňovací proces a je moţné ho uplatnit na území, které je určeno k intenzivní zemědělské produkci (Kryl, Frölich a Sixta, 2002); (Štýs et al., 1981). Výběr ploch pro zemědělskou rekultivaci by měl být dostatečně uváţlivý. Zemědělským způsobem je vhodné rekultivovat devastované pozemky, které navazují na stávající zemědělské plochy. Měly by mít určitou minimální výměru a vhodný sklon svahu. Základem úspěšné zemědělské rekultivace je vhodný výběr osevního postupu, správně provedené agrotechniky, organického a minerálního hnojení a ochrana kultur (Kryl, Frölich a Sixta, 2002).

20

3.4.2.2 Lesnické rekultivace Lesnické způsoby rekultivace jsou významné z hlediska dopadu na krajinu. Lesní porosty fungují v ekologických soustavách jako stabilizující prvek. Plní mimo jiné funkci hygienickou, klimatickou, vodohospodářskou, stabilizační či rekreační (Pokorný, Filip a Láznička, 2001). Volba způsobu zalesnění závisí na tom, k jaké funkci budou nově vzniklé lesy určeny (Kryl, Frölich a Sixta, 2002). Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích rozlišuje lesy dle funkce na hospodářské lesy (určeny primárně pro produkci dřeva), lesy ochranné (na mimořádně nepříznivých stanovištích) a lesy zvláštního určení (určeny pro ostatní mimoprodukční funkce). Poţadavky lesních dřevin na kvalitu stanoviště jsou v porovnání se zemědělským způsobem rekultivace niţší. Lesnická rekultivace se uplatňuje na lokalitách, kde byla hornickou činností odňata lesní půda, dále na územích, na nichţ jsou nepříznivé podmínky a půdy pro zemědělské vyuţití nebo tam, kde je ze společenských zájmů nutné zvýšit zastoupení lesních ploch. Stejně jako v případě zemědělské rekultivace je vhodné navázat při zakládání porostů na stávající okolní lesní porosty (Kryl, Frölich a Sixta, 2002); (Volný, 1985). Úspěšnost zakládání nových lesních porostů závisí na pedologických vlastnostech zemin pouţitých při rekultivaci, výběru kvalitě sadebního materiálu, výběru druhové skladby dřevin, technice a způsobu výsadby, ošetřování a ochraně lesních kultur proti biotickým činitelům (Kryl, Frölich a Sixta, 2002). 3.4.2.3 Vodohospodářská rekultivace Vodohospodářskou rekultivací se upravují území vhodná pro vznik a trvalou existenci vodní plochy. Jde o vyuţití zvodněných vytěţených lomů či poklesů nebo svedení vod do těchto území a vhodnou hydrotechnickou úpravou zajistit jejich odpovídající vodohospodářské vyuţití. Součástí vodohospodářské rekultivace jsou i úpravy vodního reţimu a břehových částí devastovaného území. Výstupem vodohospodářských rekultivací mohou být retenční nádrţe, akumulační nádrţe (voda uţitková, pitná, hydroenergetické vyuţití), meliorační nádrţe pro závlahy, asanační

21

vodní plochy, sportovně rekreační vody, rybníky či nové vodní toky (Volný, 1985); (Štýs et al., 1981). 3.4.2.4 Ostatní způsoby rekultivace Do ostatních způsobů rekultivace můţeme zařadit jednak nejméně intenzivní formy biologické rekultivace tzv. řízené sukcese (nazývané také jako rekultivace blízké přírodě), ale i převáţně technické formy rekultivace pro vznik sportovišť, autodromů, koupališť, rekreačních areálů, arboret, zahrádkářských kolonií, sídlištních zelení, stavebních pozemků obytných i průmyslových a další (Volný, 1985).

3.5 Optimální volba způsobu rekultivace Základní vlastnosti, které by měla rekultivovaná krajina splňovat, jsou ekologická vyváţenost, zdravotně hygienická nezávadnost, ekonomická efektivnost, estetická působivost a rekreační účinnost. Splnění těchto poţadavků lze dosáhnout optimalizací všech rekultivačních způsobů. Tato optimalizace je tedy dána vhodným poměrem zemědělských, lesnických, vodohospodářských a ostatních způsobů rekultivace při respektování všech přírodních a socioekonomických faktorů v daném území (Štýs et al., 1981). Kryl, Frölich a Sixta (2002) obecně rozdělují faktory ovlivňující výběr způsobu rekultivace na ekologickou a sociálně ekonomickou sloţku. Činitele ovlivňující optimální volbu způsobů rekultivace lze také rozdělit dle Štýse (1990) na variabilní a relativně konstantní.

22

Tab. 1 Základní faktory ovlivňující volbu způsobu rekultivace

Ekologické poměry

Sociálně ekonomické poměry

Geografická poloha

Obytný prostor

Nadmořská výška

Průmyslový prostor

Litosféra

Úroveň zemědělství

Atmosféra

Úroveň lesnictví

Hydrosféra

Úroveň vodního hospodářství

Pedosféra

Technická infrastruktura krajiny

Biosféra

Prostor pro rekreaci

(Kryl, Frölich a Sixta, 2002, vlastní návrh tabulky) Tab. 2 Rozdělení faktorů na konstantní a variabilní Konstantní faktory

Variabilní faktory

Geografická poloha

Technologie těţby

Litosférické vlastnosti

Způsob hospodaření s odpady a sekundárními surovinami

Atmosférické vlastnosti Hydrosférické vlastnosti

Těţbou vyvolané vlivy: ‒ ‒ ‒ ‒

Geomorfologické Geologické Pedologické Hydrologické ‒ Ekologické

Pedosférické vlastnosti Biosférické vlastnosti Úroveň a struktura: ‒ ‒ ‒ ‒

Industrializace Zemědělské výroby Lesnické výroby Osídlení ‒ Rekreačních aktivit (Štýs et al., 1981, vlastní návrh tabulky)

23

Z výše uvedeného vyplývá, ţe proces stanovování ekologicky a socioekonomicky optimálních způsobů rekultivace je velmi sloţitý a mnohotvárný. Je ovlivněn řadou proměnlivých i relativně stálých činitelů přírodní i společenské sféry. Obecně nejdůleţitějšími činiteli jsou přírodní charakter devastované krajiny, charakter těţby a devastace a sociálně ekonomické poměry. Vhodnou volbou způsobu rekultivace můţeme vytvořit krajinu, která splňuje podmínky ekologické vyváţenosti i společenské efektivnosti (Štýs et al., 1981).

3.6 Rekultivační fáze Pro různorodost podmínek k rekultivaci není vhodné plně generalizovat rekultivační postupy. Dle Štýse et al. (1981) avšak existuje tzv. rámcová osnova rekultivace, která je aplikovatelná pro různá individuální řešení rekultivací. Tato osnova doporučuje členit rekultivační postupy do následujících fází:  Přípravná fáze  Důlně technická fáze  Biotechnická fáze  Postrekultivační fáze

3.6.1 Přípravná fáze Jiţ samotný průzkum loţisek by měl být koncipován tak, aby poskytoval informace a podklady pro moţnosti následné rekultivace. Během přípravné fáze je nutné preventivně řešit střety zájmů, přičemţ dílčí společenské zájmy by se neměly upřednostňovat před prosazováním celospolečenských priorit (Štýs et al, 1981). Do této fáze také patří uplatňování rekultivačních záměrů jiţ při zpracování územně plánovacích podkladů (územní generel, územní prognóza, územně technické podklady) a územně plánovací dokumentaci (územní plán vyššího územního celku, územní plán obce, regulační plán) (Pokorný, Filip a Láznička, 2001).

24

3.6.2 Důlně technická fáze Důlně technická fáze má převáţně preventivní charakter. V této fázi je plně rozvinuta těţba nerostu a skrývání nadloţního materiálu. Tato etapa se výrazně podílí na utváření podmínek pro rekultivaci a na jejím celkovém úspěchu (Štýs et al., 1981). V důlně technické fázi je velmi důleţité sloučit zájmy báňské a rekultivační činnosti. Jiţ během těţby je nutno řešit všechna technicky a ekonomicky realizovatelná opatření vedoucí k minimalizaci devastace prostředí v rámci celého dobývacího prostoru. Způsob těţby by měl přispívat k vytváření vhodných předpokladů pro následnou rekultivaci v souladu s cílovou představou o způsobu vyuţití daného území. Zvláštní pozornost je věnována způsobu umisťování a tvarování výsypek, odvalů a sloţišť v krajině. Provozovatel je povinen ze zákona zajistit oddělenou skrývku úrodných vrstev půdy, ukládat odklizené hmoty přednostně ve vytěţených prostorách a na pozemcích horší kvality. Dále musí provádět stavbu výsypky takovým způsobem, aby tvarem, uloţením zemin a vodními poměry byla připravena pro rekultivaci (Štýs et al., 1981); (Helešicová a Štýs, 1992). 3.6.3 Biotechnická fáze Biotechnická fáze je obdobím rekultivace v pravém slova smyslu. Hlavním úkolem této etapy je zajistit zahlazení následků hornické činnosti. Vytváří se podmínky pro konkrétní záměry vyuţívání rekultivovaných pozemků. Probíhá formou technické a finální biologické rekultivace (Pokorný, Filip a Láznička, 2001). 3.6.4 Postrekultivační fáze Postrekultivační fáze je zahájena předáváním jiţ zrekultivovaných pozemků do následného uţívání a pokračuje ve většině případů ve sledování vlivu na ţivotní prostředí. Tato fáze probíhá formou monitorování stavu území (Pokorný, Filip, Láznička, 2001).

25

3.7 Trendy ve způsobech rekultivace 3.7.1 Historický vývoj rekultivací v České republice Způsob obnovování krajiny devastované dobýváním nerostů se postupem času výrazně měnil. Počátky rekultivačních snah o obnovu krajiny u nás datujeme v 50. letech minulého století. Pro toto období jsou charakteristické jednoduché rekultivace, které se prováděly v hnědouhelných revírech po hlubinné těţbě. Jednalo se o jednoduché zemědělské rekultivace bez dodatečného pouţití orniční vrstvy a jednoduché lesnické rekultivace s minimální úpravou pozemků a stanovišť (Kryl, Frölich a Sixta, 2002). V šedesátých letech se přistoupilo k propracovanějším způsobům rekultivací. Byla zpracována první podrobná klasifikace výsypkových substrátů a nadloţních skrývkových zemin z hlediska vhodnosti pro rekultivaci. Byla prosazena koncepce propracovanějších zemědělských rekultivací s vyuţitím jiţ zachráněných kulturních vrstev, především ornice. V rámci lesnického způsobu rekultivace se začal pouţívat pestřejší sortiment vysazovaných dřevin (Kryl, Frölich a Sixta, 2002). V dalším desetiletí se začal klást větší důraz i na tvarování a úpravu výsypek a do rekultivačních postupů byly zahrnuty i malé vodohospodářské rekultivace. Přesto se i v tomto období jednoznačně prosazují zemědělské způsoby rekultivace. V 80. letech dochází k cílené tvorbě zemědělských, lesnických i vodohospodářských rekultivací. Jsou známy i rekultivace, jejichţ výstupem je například mostecký autodrom, hipodrom či golfové hřiště (Kryl, Frölich a Sixta, 2002). V podstatě aţ do 90. let byl preferován zemědělský způsob rekultivace, a to hlavně tvorba orné půdy. Odklon od tohoto trendu je nazýván ekologizace rekultivačního cyklu. Výrazně se odstoupilo od zemědělských rekultivací a přešlo se více na rekultivace lesnické. Promítla se sem i snaha provádět rekultivace, které vychází z krajinnotvorné koncepce. Zvaţuje se v celém kontextu revitalizace krajiny v souladu se sociálně ekonomickými podmínkami regionů (Kryl, Frölich a Sixta, 2002).

26

Pro dnešní dobu jsou charakteristické preference koncepce krajinně ekologické obnovy velkoplošných území, přesahující i dobývací prostory jednotlivých těţebních organizací. Cílem rekultivací je dosaţení ţádoucí úrovně biodiverzity velkých územních celků navazujících na přírodní prostředí, která nebyla hornickou činností dotčena (Kryl, Frölich a Sixta, 2002). Jedním z nejvýraznějších trendů ve způsobu obnovy krajiny, který se uplatňuje i v rámci

středoevropských

těţebních

prostorů,

jsou

rekultivace

hydrické

(vodohospodářské). V rámci České republiky je tento trend viditelný zejména v Podkrušnohorské pánvi, kde zatápěním velkých povrchových lomů vznikly vodní nádrţe Medard, Milada a Most. Stejný trend je pozorovatelný např. v Polsku či Německu. Zvláštní pozornost je věnována v poslední době také vyuţití přirozené sukcese při rekultivacích, tento způsob rekultivace je v literatuře často nazýván jako „Přírodě blízká rekultivace“ (Lipovská, 2011).

3.7.2 Přírodě blízké rekultivace Tento způsob obnovy devastovaného území patří mezi specifické formy rekultivací. Spočívá v rozhodnutí ponechání těţebních ploch přirozenému vývoji. Je zde brána v potaz skutečnost, ţe téměř všechna místa po těţbě mají potenciál obnovit se sama spontánní sukcesí, tedy samovolným nástupem rostlinných společenstev. Ponechání ploch přirozenému vývoji má jednoznačné výhody. Z hlediska ekologického dosahuje mnohem lepších výsledků neţ běţné rekultivace a z hlediska ekonomického není finančně náročná (Lipovská, 2011). V současné době k tomuto způsobu rekultivace dochází především v prostorách chráněných území, mimo tyto prostory jen výjimečně. Zemědělské či lesnické rekultivace mají obecně vţdy přednost. Překáţkou jsou především legislativa a přístup úředníků. V některých státech Evropy je dokonce zákonem stanovené nechat určitý podíl ploch přírodě blízké rekultivaci. Čeští ekologové i zástupci těţebních společností se jiţ posledních pár let snaţí o to samé. Jejich snahou je zrovnoprávnění přírodě blízkých rekultivací s ostatními způsoby zaběhlých rekultivací a jejich rozšíření i mimo chráněná území (Heneberg, 2008). V roce 2009

27

účastníci semináře „Obnova území narušených těţbou nerostných surovin“ formulovali zásady přírodě blízké rekultivace. Jedna ze zásad zní: „ Velká většina těţbou narušených území má potenciál obnovit se samovolně ‒ spontánní sukcesí, která můţe být v některých případech také cíleně řízena. Ve větších těţebnách by mělo být ponecháno spontánní sukcesi zpravidla minimálně 20 % jejich rozlohy v biologicky nejcennějších částech. Menší těţebny a deponie se obvykle do krajiny začlení bez problémů, ekologická sukcese by se tedy mohla uplatnit na celé její ploše“ (Starý, Sitenský a Hodková, 2011). Vědci se při snaze začlenění tohoto způsobu rekultivace do právních předpisů opírají o skutečnost, ţe některé nerekultivované plochy těţebních prostorů jsou biologicky bohatší a hostí ohroţené druhy, zatímco na lesnicky či zemědělsky rekultivovaných plochách se tato rozmanitost vytrácí. (Řehounek, Řehounková, 2012) Jednoznačnou nevýhodou ponechání bývalých těţebních prostorů přirozené sukcesi je doba trvání obnovy. Spontánní sukcese je pomalejší a také méně předpovídatelná neţ technické rekultivace (Lipovská, 2011). Není vhodná pro všechny typy devastovaných ploch. Nejlépe se uplatňuje při obnově vápencových lomů.

4

METODIKA Následující část práce je věnována zájmovému území Hády u Brna. Text je členěn

na tři kapitoly. První kapitola se zabývá popisem zájmového území a širšími územními vztahy. Pro zpracování této kapitoly byly pouţity především literární zdroje zabývající se přírodními poměry území Hády a Macošského bioregionu. Popis je doplněn tematickými mapami území. Další kapitola se věnuje popisu těţby a rekultivačních činností na Hádech. Ke zpracování této kapitoly byly vyuţity, kromě literatury, také plány likvidace lomu a poznatky z účasti na odborné exkurzi na Hádech. Text je doplněn fotodokumentací z místa popisu. Třetí kapitola, zaměřená na zhodnocení současného stavu území, byla zpracována pomocí SWOT analýzy. Tato analýza byla provedena na základě poznatků z návštěv území a účasti na odborné exkurzi vedené členem ČSOP Pozemkového spolku Hády.

28

5

POPIS ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ

5.1 Administrativní a správní členění Zájmová lokalita Hády u Brna se nachází v Jihomoravském kraji na severovýchodním okraji města Brna. Je součástí katastrálního území městských částí Maloměřice, Ţidenice a Líšeň. Severní část území navazuje na katastrální území obce Kanice v okrese Brno ‒ venkov.

Hranice katastrálního území Obr. 1 Mapa katastrálního území (Zdroj: registry.czso.cz, upraveno)

29

Na jiţních svazích Hádů, v katastrálním území Maloměřice a Kanice, se rozléhá velký vápencový lom Hády. V katastrálním území Líšeň se nachází další vápencový lom nazývaný Lesní, který je součástí dobývacího prostoru (DP) Líšeň. Lom Hády byl v minulosti součástí DP Maloměřice, jehoţ celková rozloha činila 35,26 ha. Loţisko bylo dobýváno pro cementářské korekční sialitické suroviny (doprovodná surovina vápenců) těţební organizací Českomoravský cement, a.s.. V současné době je zde těţba zastavena. Vlastníky pozemků jsou i nadále Českomoravský cement, a.s. a od roku 2006 část pozemků vlastní ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády.

Výhradní loţiska Obr. 2 Mapa výhradních loţisek na Hádech a okolí (Zdroj: geofond.cz)

30

5.2 Širší územní vztahy – popis bioregionů Pro účely navrhování územních systémů ekologické stability se krajina člení na biogeografické jednotky. Jednou z nich je bioregion, který představuje individuální jednotku biogeografického členění krajiny na regionální úrovni. Dle soustavy biogeografického členění krajiny podle Culka (1996) spadá oblast Hády u Brna pod bioregion Brněnský (1.24) a z větší části pod bioregion Macošský (1.25), z tohoto důvodu bude pozornost dále věnována charakteristice Macošského bioregionu.

Hranice katastrálního území Obr. 3 Mapa hranice Macošského a Brněnského bioregionu v oblasti Hády (Zdroj: mapy2.nature.cz:)

31

5.2.1 Základní charakteristika Macošského bioregionu Macošský bioregion je tvořen úzkým pruhem vápencového území ve středu Jiţní Moravy. Plocha zaujímá 100 km² a má výrazně protáhlý tvar. Macošský bioregion je tvořen vápencovými plošinami prořezanými skalnatými ţleby. Na jiţním okraji se vyskytuje 1. dubový vegetační stupeň, převaţuje 4. bukový a ve ţlebech v inverzních polohách 5. jedlo-bukový vegetační stupeň. Hranice vůči okolním bioregionům je výrazná a ostrá, daná rozšířením vápenců a na ně vázané bioty. Bioregion zabírá geomorfologický podcelek Moravský kras, který je známý svými rozvinutými krasovými jevy. Význam bioregionu vyústil roku 1956 ve vyhlášení CHKO Moravský kras. Můţeme zde najít i několik maloplošných zvláště chráněných území. Mezi nejvýznamnější náleţí NPR Hádecká planinka, NPR Jeskyně Pekárna, NPR Josefské údolí, NPP Býčí skála, NPP Rudické propadání a NPR Moravský kras-střed. Další významné rezervace jsou PR U Brněnky, PR Zadní Hády, PR Údolí Říčky a PR Bílá voda (Culek, 1996). 5.2.2 Horniny a reliéf Macošský bioregion je tvořen převáţně čistými devonskými vápenci, zčásti sem zasahuje granodiorit brněnského masivu či bazální devon v podobě nevápnitých slepenců a jílovců. Ve střední části krasu kolem Rudic a Olomoučan se nacházejí prohlubně vyplněné druhohorními sedimenty (jíly, písky). Na jihu zasahují spraše, které severněji přechází do sprašových hlín (Culek, 1996); (Stejskalová, 2004). Moravský kras má převáţně zarovnaný povrch, který je však rozčleněn ostrými hlubokými údolními zářezy (ţleby). Mezi významné útvary patří skalní věţe a mosty, jeskyně a propasti. Unikátním útvarem je propast Macocha, která je součástí jeskynního systému Punkevní jeskyně (Culek, 1996). Reliéf bioregionu má charakter ploché vrchoviny s členitostí 150 aţ 200 m. Ve střední části nabývá charakteru členité vrchoviny s členitostí aţ do 270 m. Nejniţším

32

bodem je údolí Říčky u Muchovy boudy s nadmořskou výškou asi 265 m. Nejvyšší bod s nadmořskou výškou 590 m se nachází západně od Šošůvky (Culek, 1996). 5.2.3 Podnebí Dle Quittovy klasifikace klimatu leţí bioregion v klimatických oblastech od nejteplejší MT11 na jihu aţ po nejchladnější MT 3 na severu. Klima vykazuje výrazný gradient z okolí města Brna, které je teplé a suché (Brno 8,6 ⁰C, 547 mm), do severnějších oblastí, které jsou chladnější a vlhčí (Olomoučany 7,7 ⁰C, 620 mm). Jiţní okraj bioregionu má velmi teplé podnebí díky jiţní orientaci svahů Hády (Culek, 1996). Popisované území Hády, které tvoří nejjiţnější oblast Macošského bioregionu, můţeme začlenit jiţ do klimatické oblasti T2. 5.2.4 Půdy Na výchozech vápenců vystupují rendziny, často kambizemní s odvápněnou jemnozemí. Náhorní plošiny nesou hnědozemě na spraších a sprašových hlínách. Na místech, kde povrch vápenců není zakryt pokryvy, se nachází ve fragmentech reliktní krasové půdy (Culek, 1996). 5.2.5 Flóra Přirozená vegetace je tvořena dubohabřinami, ostrůvkovitě se vyskytují teplomilné doubravy a na plošinách vyšší severní a střední části jsou bučiny. Na kamenitých osypech v inverzních polohách se hojně vyskytují suťové lesy. Bezlesí je zastoupeno skalní stepí (Culek, 1996). Obecně je flóra bioregionu velmi pestrá. Převaţuje lesní květena obohacená řadou druhů alpidských předhůří, jako jsou ostřice chlupatá (Carex pilosa), dymnivka plná (Corydalis solida), zapalice ţluťuchovitá (Isopyrum thalictrodies). Některé mají vztah k Alpám, např. chrastavec doubravní (Knauita drymeia) a jiné spíše ke Karpatům, např. hvězdnatec čemeřicový (Hacquetia epipactis). Teplomilné druhy se pronikají okrajově od jihu, např. dub pýřitý (Quercus pubescent), naopak z vyšších poloh Drahanské

33

vrchoviny sestupují v údolích montánnější typy, např. bledule jarní (Leucojum vernum). K charakteristickým druhům patří např. rozrazil horský (Veronica montana), pěchava vápnomilná (Sesleria varia), dvojštítek měnlivý (Bistucella varis) a prorostlík dlouholistý (Bupleurum longifolium), tis červený (Taxus baccata), ostřice tlapkatá (Carex pediformis) a ploštičník evropský (Cimicifuga europaea) (Culek, 1996). 5.2.6 Fauna Fauna Macošského biregionu nese znaky fauny hercynské se silným ovlivněním karpatským. Zvláštností regionu jsou významná stanoviště netopýrů včetně hromadných zimovišť. V bioregionu nalezneme významné druhy savců, jako je jeţek východní (Erinaceus concolor) či netopýr velký (Myotis myotis). Z ptáků se zde vyskytují sýc rousný (Aegolius funereus), skorec vodní (Cinclus cinclus) nebo lejsek malý (Ficedula parva). Z významných plazů zde nalezneme ještěrku zelenou (Lacerta viridis) a z obojţivelníků mloka skvrnitého (Salamandra salamandra). Mezi významné měkkýše zde patří např. ţitovka obilná (Granaria frumentum), ovsenka ţebernatá (Chondrina clienta) či závornatka malá (Clausilia parvula). Významné druhy hmyzu zastupují např. kobylka Barbitistes serrricauda nebo píďalka šťavelová (Entephria infidaria) (Culek, 1996).

5.3 Přírodní poměry zájmového území 5.3.1 Základní charakteristika Zájmová lokalita Hády u Brna je součástí Drahanské vrchoviny, jejího nejjiţnějšího cípu. Převáţná většina Hádů má ráz krasové plošiny o nadmořské výšce okolo 420 m. Nejvyšším bodem je vrch Hády s nadmořskou výškou 424,3 m. Severní část území se mírně vyvyšuje k vrcholu Šumbery, zatímco jiţní část klesá ke kotě 386 m na Velké Klajdovce. Dominanty celé oblasti tvoří vysílací věţ a rozsáhlý vápencový lom. (Tichý a Štefka, 2000). Lom byl v minulosti vyuţíván jako zdroj suroviny silikátové korekce - pro výrobu slínku v cementárně Maloměřice (Lange, 2000). Plochy

34

dotčené těţbou se rozšiřovaly postupně. Lom na Hádech můţeme rozdělit na tři části: lom Dţungle, lom Hády a Růţenin lom.

Obr. 4 Mapa jednotlivých lomů na Hádech (Zdroj: mapy2.nature.cz, upraveno) 5.3.2 Geologické údaje Oblast Hády u Brna je významnou geologickou lokalitou. Z hlediska regionálního členění reliéfu České republiky je území součástí Moravského krasu, tvořeného především devonskými vápenci. Jeho jiţní část je rozdělena tektonicky a údolími vodních toků na několik plošin, z nichţ Hádecká plošina je značně morfologicky převýšena nad okolním terénem (424 m n. m. na vrcholu kopce Hády, oproti 250 m n. m. v okolí Růţenina dvora). Hádecká plošina vznikla spodnokřídovým zvětráváním a krasovými pochody ve čtvrtohorách. Nejstarší geologickou jednotkou v širší oblasti Hádecké plošiny představují prekambrické horniny brněnského masivu, které utuhly přibliţně před 590 miliony let v hloubkách zemské kůry a na povrch se dostaly aţ při tzv. kadomském vrásnění na konci prekambria. Jsou tvořeny především granodiority,

35

tedy horninami značně blízkými svým sloţením ţule. V jejich nadloţí je vyvinut mocný komplex sedimentů paleozoického stáří. Právě tyto sedimenty byly vyuţívány pro cementářské účely. Vrstevní sled začíná bazálními klastiky devonského stáří a postupně přechází do hornin macošského souvrství, které je na Hádech reprezentováno mělkovodními vilémovskými vápenci s bohatou faunou korálů. Další vrstvy tvoří křtinské vápence a níţe potom hádsko-říčské vápence. Nejvyšší část profilu je opět tvořena hlíznatými křtinskými vápenci.

Z hlediska moţnosti vyuţití jsou vápence

zatříděny jako vápence ostatní, které se vyuţívají jako korekční sialitická sloţka pro surovinovou směs pro výrobu cementu.

Čtvrtohorní sedimenty mají velmi malou

mocnost a jsou zastoupeny především v podobě sutí a mělkými hlínami (Tichý a Štefka, 2000); (Holešovská, 1999). Tab. 3 Geomorfologické členění oblasti Systém

Provincie

Oblast Brněnská Hesrcynský Česká vysočina vrchovina (Zdroj: mapy2.nature.cz, vlastní návrh tabulky)

Celek Drahanská vrchovina

Podcelek Moravský kras

5.3.3 Pedologické údaje Území Hády lze charakterizovat jako vápencovou výsušnou lesostepní oblast. Má svérázné suché klima. Skalnatý vápencový podklad a mělké rendzinové půdy zesilují výslunnost a výhřevnost půd. Lokalitu tvoří mělké půdy, půdního typu – rendziny na vápencích, půdního druhu – hlinité půdy s přechodem do půd jílovitohlinitých aţ jílovitých (Holešovská, 1999). 5.3.4 Hydrogeologické údaje Řeka Svitava se nachází asi 1 km od bývalého DP Maloměřice. Stálý vývěr podzemní vody se nachází v Růţenině lomu, který je situován v jihovýchodní části dobývacího prostoru. Tímto vývěrem je dotováno mělké jezírko, které je odvodňováno mělkým rigolem do údolí jiţně od lomu (Holešovská, 1999).

36

5.3.5 Klimatické podmínky Oblast Hády u Brna patří dle Quittovy klasifikace do klimatické oblasti T2 – teplá oblast. Odlišné členění klimatu nabízí Atlas podnebí ČSR z roku 1958, který tuto oblast zařazuje do klimatické oblasti A2 – teplá oblast suchá (Tolasz et al., 2007). Tab. 4: Klimatické podmínky oblasti dle Quittovy klasifikace

Klimatická oblast T2 - teplá oblast Počet letních dní Počet dní s průměrnou teplotou 10 C a více Počet dní s mrazem Počet ledových dní Průměrná lednová teplota Průměrná červencová teplota Průměrná dubnová teplota Průměrná říjnová teplota Průměrný počet dní se sráţkami 1 mm a více Suma sráţek ve vegetačním období Suma sráţek v zimním období Počet dní se sněhovou pokrývkou Počet zataţených dní Počet jasných dní

50 - 60 160 - 170 100 - 110 30 - 40 -2 - -3 18 - 19 8-9 7-9 90 - 100 350 - 400 200 - 300 40 - 50 120 - 140 40 - 50

(Tolasz et al., 2007)

Tab. 5: Klimatické podmínky oblasti dle klasifikace atlasu podnebí ČSR z roku 1958 Klimatická oblast A2 - teplá oblast suchá Charakteristiky okrsku

teplý, suchý, s mírnou ⁰zimou, s kratším slunečním svitem

lednová teplota na -3 C, sluneční svit ve vegetačním období Znaky klimatické nebo terénní pod 1500 hodin

(Tolasz et al., 2007)

37

5.3.6 Flóra Jiţní svahy Hádů představují významnou botanickou lokalitu. Pro řadu významných

teplomilných

druhů

jsou

Hády

místem

nejsevernějšího

či

nejseverozápadnějšího výskytu na Moravě. Druhové bohatství zdejší přírody je ovlivněno přítomností vápencového podloţí a příhodnou geografickou polohou. Neopomenutelný vliv má zejména činnost člověka. Velká část cenné vegetace utrpěla za poslední desítky let výrazné změny. Bývalé pastviny a louky zarostly keři, na řadě míst byl vysázen nebo se samovolně rozšířil les, z polí se staly zarůstající úhory a více neţ polovina jiţního svahu Hádů se musela podrobit těţbě vápence. Ačkoliv tyto nepříznivé zásahy zanechaly na druhovém bohatství hlubokou stopu, najdou se tu oblasti s cennými rostlinnými společenstvy. Jedním z nich je území Kavky, které se nachází mezi dvěma bývalými lomy- lomem Dţungle a Růţeniným lomem. Nalezneme zde stepní palouky oddělené jedinci dubu pýřitého (Quercus pubescens) a skupinami keřů se svídou krvavou (Swida sanguinea), ptačím zobem obecným (Ligustrum vulgare), dřínem obecným (Cornus mas) a mnoho dalších. Z bylinného patra zde převládají oman mečolistý (Inula ensifolia), vítod větší (Polygala major), pryšec mnohobarvý (Tithymalus polychromus) či koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis). Na východ od vápencového lomu se rozkládá území registrované jako přírodní památka Velká Klajdovka. Na tomto území se nacházejí keře hlohů (Crataegus sp.), růţí (Rosa sp.) a dřínů (Cornus mas). Mezi nimi nalezneme např. hrachor širolistý (Lathyrus latifolius), sasanka lesní (Anemone sylvestris), lnice kručinkolistá (Linaria genistifolia) a záraza vyšší (Orobanche elatior). Zcela nejvzácnější rostlinou této lokality je exemplář zvláště chráněné orchideje vstavač nachový (Orchis purpurea), který je současně také poslední známou rostlinou tohoto druhu na území Brna. Dalším významným územím v okolí Hádů je jiţní okraj Hádecké planinky nad horním okrajem vápencového lomu. Nalezneme zde porosty koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis), plicníka měkkého (Pulmonaria mollis) či prvosenky jarní (Primula veris). Vzácným druhem této lokality je záraza nachová (Orobanche purpurea) či hadinec červený (Echium russicum). Významnou lokalitou je také prostor Růţenina lomu. Rostou zde tisíce exemplářů kruštíku bahenního (Epipactis palustris). Dále zde nalezneme např. oman mečolistý

38

(Inula ensifolia), hvězdnice chlumní (Aster amellus), zlatovlásek obecný (Linosyris vulgaris) a len tenkolistý (Linum tenuifolium). Celkově bylo na jiţních svazích Hádů v posledních letech zaznamenáno 76 druhů ohroţených cévnatých rostlin (Tichý a Štefka, 2000). 5.3.7 Fauna Oblast Hády oplývá druhovým bohatstvím jak rostlinným, tak i ţivočišným. Je zde zastoupeno velké mnoţství zejména bezobratlých. Mezi nejznámější druhy patří např. kudlanka náboţná (Mantis religiosa) a saranče modrokřídlá (Oedipoda caerulans). Mezi významnější druhy můţeme zařadit vzácnou zlatoočku (Hypochrysa elegant), u které je tato oblast jediným výskytem na Moravě či mravkolev ostruhatý (Distoleon tetragrammicus), pro něhoţ jsou Hády nejsevernějším výskytem dokonce v rámci celé Evropy (Tichý a Štefka, 2000). Díky nedostatečnému mnoţství povrchové vody v lokalitě se zde vyskytují obojţivelníci a plazi pouze v malém zastoupení. Jezírka v Růţenině lomu jsou jediným útočištěm této skupiny ţivočichů. Vyskytuje se zde uţovka obojková (Natrix natrix), nebo skokan hnědý (Rana temporaria). Naopak hojné zastoupení zde mají ptáci. Mezi běţné druhy patří např. kos černý (Turdus merula), sýkora koňadra (Parus major), nebo pěnkava obecná (Fringilla coelebs). V lese lze potkat např. datla černého (Dryocopus martius), červenku obecnou (Erithacus rubecula) či střízlíka obecného (Troglodytes troglodytes). Savci jsou zde zastoupeni také poměrně pestře. Z nejmenších savců můţeme jmenovat rejska malého (Sorex minutus), z těch větších např. prase divoké (Sus strofa), srnec obecný (Capreolus capreolus). Z šelem se zde vyskytují lasice kolčava, kuna lesní či liška ryšavá (Tichý a Štefka, 2000).

5.4 Územní ochrana Na území Hády u Brna se nachází čtyři zvláště chráněná území, jejichţ celková rozloha přesahuje 1 km². Oblast je chráněna zejména díky své druhové rozmanitosti a stepnímu charakteru. Zvláštní ochranu přírody v zájmové oblasti tvoří: 39

 Chráněná krajinná oblast Moravský kras (1956)  Národní přírodní rezervace Hádecká planinka (1950)  Přírodní památka Velká Klajdovka (1987)  Přírodní památka Kavky (2000)

Chráněná krajinná oblast

Národní přírodní rezervace

Přírodní památka

Obr. 5 Mapa zvláště chráněného území (Zdroj: mapy2.nature.cz, upraveno) Území chráněné krajinné oblasti Moravský kras má rozlohu 94 km2. Bylo vyhlášeno v roce 1956 a je tak druhou nejstarší CHKO v České republice. Moravský kras je nejlépe vyvinutou krasovou oblastí republiky. Jsou zde bohatě zastoupeny krasové útvary. Vyznačuje se velkou pestrostí vegetace a vysokým zastoupením přírodě blízkých ekosystémů. (Tichý a Štefka, 2000) 40

V roce 1950 byla na území Hády vyhlášena národní přírodní rezervace Hádecká planinka, která celou svou rozlohou spadá pod CHKO Moravský kras. Rezervace o rozloze 79,5 ha se rozkládá na jiţní části Hádecké plošiny mezi lomem Hády a ostroţnou Šumbery nad Těsnohlídkovým údolím (Tichý a Štefka, 2000). Předmětem ochrany jsou přirozená lesní a lesostepní společenstva s bohatým zastoupením chráněných a ohroţených druhů rostlin a ţivočichů (Štefka, 2001). Další zvláště chráněné území se nachází jihovýchodně od Hádecké planinky. Přírodní památka Velká Klajdovka o rozloze 10,5 ha byla vyhlášena roku 1987. Toto území slouţí k ochraně cenných společenstev stepního aţ lesostepního charakteru.3 V roce 2000 byla vyhlášena Přírodní památka Kavky s rozlohou 6,4 ha, která se nachází na jiţním úbočí Hádů mezi dvěma bývalými lomy – Dţungle a Růţenin lom. V minulosti z důvodu těţby nebylo území přístupné veřejnosti. Vyvinula se zde cenná společenstva stepního aţ lesostepního charakteru s řadou teplomilných rostlin.

Na

území je moţno spatřit téměř 40 ohroţených druhů rostlin z červeného seznamu ČR4

6

TĚŢBA A REKULTIVACE V ZÁJMOVÉM ÚZEMÍ

6.1 Historie těţby Pro město Brno představoval kopec Hády jiţ odedávna důleţitý zdroj stavebního kamene. Počátek 20. století však přinesl zásadní zlom v intenzitě jeho dobývání. Do této doby se na území Hády těţilo v menší míře a to pouze v tzv. Městském lomu, který nebyl příliš rozsáhlý a byl původně situován v horních etáţích současného lomu Hády. Vzrůstající spotřeba cementu vedla k otevření nového závodu v Maloměřicích. Pozemky pro stavbu si v roce 1906 pronajala od obce Maloměřice firma Leo Czech. Výstavba byla započata v roce 1907 a jiţ v roce 1908 byl zahájen její provoz. Těţba 3

Zdroj: PP Velká Klajdovka. ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády [online]. Neuvedeno [cit. 2012-05-07]. Dostupné z: http://www.psh.ecn.cz/index3.htm 4

Zdroj: PP Kavky. ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády [online]. Neuvedeno [cit. 2012-05-07]. Dostupné z: http://www.psh.ecn.cz/index3.htm

41

probíhala v lomu Dţungle, který byl zdrojem vysokoprocentního vápence. K dosaţení konstantního obsahu vápence se k vysokoprocentnímu vápenci přidávají korekční materiály – slín nebo vápnito-jílovité břidlice. Slín jako korekční materiál byl dováţen z blízkého okolí koňskými potahy. Vápenec se těţil ručně a pro přepravu vytěţených surovin do cementárny se pouţívala nově vybudovaná lanová dráha. Na těţbě se podílelo asi 90 pracovníků a denní výkon výroby v cementárně se pohyboval kolem 100 tun cementu (Tichý a Štefka, 2000). Jiţ v roce 1910 zvýšené poptávce tehdejší výroba nepostačovala. Bylo nutné další rozšíření o dvě nové rotační cementářské pece a nahrazení ruční těţby za těţbu pomocí pneumatických vrtaček. Dále byla zvýšena kapacita lanovky a byl přistavěn větší drtič. Jako korekční materiál se začaly pouţívat vápnito-jílovité břidlice z lomu Dţungle. Denní výroba závodu se zvýšila v roce 1912 na 350 tun cementu a počet pracovníků se zvýšil na 110. Tímto tempem těţby došlo v lomu Dţungle brzy k vyčerpání zásob a bylo nutné najít nová loţiska vápnito-jílovitých břidlic. Pro tento účel byl otevřen Růţenin lom, jako zdroj vysokoprocentního vápence byl otevřen lom Habeš u Velké Klajdovky a později i Lesní lom v katastru obce Líšeň. Z Habeše se vápenec dopravoval auty do Růţenina lomu, kde se vyklápěl a překládal na vozíky úzkorozchodné dráţky a po ní se převáţel do surovárny v lomu Dţungle. Z lesního lomu se převáţel lanovou dráhou do surovárny vápenec jiţ podrcený. V 20. a 30. letech byly postupně prováděny další modernizace způsobu těţby. Z Růţenina lomu se do starého lomu Dţungle nechaly prorazit dva tunely. Dopravu vápence tedy nově zajišťovaly dvě lokomotivy s úzkokolejnými vozíky. Doposud uţívaná lanová dráha tedy ztratila své vyuţití a byla zrušena. Od roku 1953 se začalo v lomech těţit tzv. komorovými odstřely (Tichý a Štefka, 2000). Do těţební stěny byla uloţena trhavina a odpálením došlo k odstřelu části nebo celé těţební stěny. Výhodou komorových odstřelů je jednorázové uvolnění značného objemu suroviny. Jednoznačnou nevýhodou jsou značné otřesy při výbuchu náloţí (Vacek, 2003). Proto také později bylo komorové odstřelování nahrazeno odstřely clonovými. Tento způsob odstřelování je citlivější jak z hlediska vlivů na ţivotní prostředí, tak z hlediska potřeb mnoţství a kvality surovin (Tichý a Štefka, 2000).

42

V roce 1960 byl pro těţbu otevřen nový Městský lom situovaný mezi lomem Dţungle a Růţeniným lomem, v nichţ byla současně těţba ukončena. Kolejová doprava pozbyla svou funkci a byla nahrazena nákladními automobily (Tichý a Štefka, 2000). Další modernizace závodu byly prováděny v roce 1963, 1977, 1984 a převáţně v první polovině 90. let. Všechny modernizace se týkaly především zvýšení kapacity výroby cementu (Lange, 2000). Technologie výroby cementu byla prováděna tzv. mokrým způsobem, pro který je charakteristická vysoká energetická náročnost. Z cenového hlediska nebyly hotové výrobky konkurence schopné. Nebyly zde ani dobré podmínky pro změnu technologie doprovázenou velmi náročnou investicí. Po zváţení všech moţností rozhodlo představenstvo akciové společnosti o zastavení výroby v cementárně Maloměřice ke dni 31.12 1997. Současně padlo definitivní rozhodnutí o zastavení těţby v DP Maloměřice a v DP Líšeň. V roce 1998 byla tedy definitivně ukončena veškerá výroba v závodě Maloměřice (Tichý a Štefka, 2000).

6.2 Rekultivace lomů na Hádech Po ukončení těţby se jiţ nepředpokládalo obnovení činnosti. Od roku 1996 se tedy začal realizovat projekt rekultivace lomů na Hádech. Na základě zpracovaných návrhů a doporučení orgánu ochrany ţivotního prostředí, přírody a krajiny měla být koncepce technické a biologické rekultivace lomu maximálně přizpůsobena vzniku a rozvoji původních rostlinných a ţivočišných společenstev, odpovídající danému prostředí (Holešovská a Wagnerová, 1999). Do realizace rekultivačních prací se zapojilo roku 1998 i občanské sdruţení Rezekvítek, které částečně koordinuje probíhající rekultivace a zároveň se stará o přilehlá chráněná území. V roce 2000 se zástupci z Rezekvítku a Regionálního sdruţení ČSOP Brno rozhodli vytvořit samostatný subjekt, který by měl za jediný cíl ochranu přírody na území Hády. Na podzim téhoţ roku vznikla nezisková organizace ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády. Jeho hlavním posláním je „zajistit optimální vyuţití lokality Hády tak, aby byla zachována a dále rozvíjena jedinečná přírodní hodnota území, ale zároveň bylo umoţněno šetrné rekreační vyuţití území, a to zejména k ekovýchovným aktivitám.“ V roce 2006 se podařilo Pozemkovému spolku Hády za pomoci financování 43

z programu Evropské Unie LIFE-Nature odkoupit od majitele část lomu a v současné době zde vykonává správu území.5 I díky působnosti Rezekvítku a Pozemkového spolku Hády byl prosazen moderní způsob rekultivace blízké přírodě. Vzorovým příkladem úspěšnosti tohoto způsobu obnovení území je rekultivace Růţenina lomu. 6.2.1 Rekultivace Růţenina lomu 6.2.1.1 Obecné informace Růţenin lom je vápencový jámový lom leţící na jiţním úpatí vrchu Hády u Brna. Je součástí velkého lomového komplexu na Hádech v bývalém DP Maloměřice. Těţba v Růţenině lomu probíhala zejména v první polovině 20. století. V 60. letech byla těţba ukončena a dno lomu bylo zčásti zaneseno technologickými odpadními surovinami, zejména odprašky z výroby cementu (Tichý, rok neuveden). Díky silnému vývěru pramene z jedné z lomových stěn nebylo moţné surovinovými odpady zavést celý lom. V roce 1998 se zde začalo s rekultivací dle zásad řízené spontánní sukcese. Náklady na realizaci přesahovaly 4 miliony Kč. Oficiální doba realizace trvala do roku 2002, avšak díky dotačním programům trvá dodnes. (Kmet et al., 2005, online) 6.2.1.2 Stav před rekultivací Po ukončení dobývání vápence a skládkování odprašků začal být lom postupně osídlován vegetací vázanou na vápencový podklad. Do lomu se začaly samovolně stěhovat různé druhy běţných, ale i vzácných rostlin a ţivočichů. Postupně se zde objevilo přes deset ohroţených druhů rostlin, mezi nimiţ byly např. kruštík bahenní (Epipactis palustris), zeměţluč spanilá (Centaurium pulchellum) či pelyněk pontický (Artemisia pontica). Růţenin lom byl postupně osídlen několika druhy vodního hmyzu, ryb či uţovkou obojkovou. Jiţ před samotnými rekultivačními pracemi zde vzniklo prostředí s velmi rozmanitou ţivou přírodou. Diverzita stanovištních podmínek a vzniklých společenstev byla dokonce vyšší neţ před těţbou (Kmet et al., 2005, online).

5

Zdroj: Vše co jste chtěli vědět o PSH, ale báli jste se zeptat. ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády [online]. Neuvedeno [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://www.psh.ecn.cz/index3.htm

44

Zamýšlená rekultivace tedy musela brát v úvahu ochranu této vzácné bioty. Byly zde proto pouţity postupy, které akceptovaly původní přirozený vzhled lomových stěn a umoţnily pokračování přirozeného zarůstání lomu. Rekultivační práce byly tedy spíše zaměřeny na prevenci působení negativních vlivů, které by mohly tuto přirozenou sukcesi ovlivnit, brzdit nebo částečně zastavit (Kmet et al., 2005). 6.2.1.3 Realizace rekultivace Hlavní úpravy byly provedeny na dně lomu. Nejdříve došlo k odstranění betonových sloupců a odpadů. Původní jezírko, jehoţ vznik byl zapříčiněn vývěrem pramene jedné z lomových stěn, bylo rozšířeno o několik desítek čtverečních metrů. Menší tůně napájené dešťovou vodou vznikly u severozápadní lomové stěny. Na povrch lomového dna, který byl tvořen odpraškovým odpadem, byl rozprostřen jemný štěrk a tenká vrstva rendziny z místního zdroje. Cílem bylo vytvořit vhodné prostředí pro suchomilné rostliny a ţivočichy. Dalším úkolem bylo odstranit z celého lomu nálety invazních dřevin. Především se jednalo o trnovník akát (Robinia pseudacacia) a topol kanadský (Populus canadensis). Do nově vytvořených ploch byla postupně vysévána semena mnoha stepních druhů rostlin pocházející z blízkého okolí lomu, vzdálených maximálně do 5 kilometrů. Některé vzácné rostliny byly pěstovány uměle a poté vysazeny. Celkem bylo přeneseno do lomu 65 druhů rostlin. Růţenin lom byl tak obohacen o 20 ohroţených druhů červeného seznamu květeny České republiky. Náhradou za vykácené akátové a topolové porosty byly vysazeny dřeviny jako dub zimní, olše, jeřáb břek, dřín jarní atd. Účelem této výsadby nebylo zpětné zalesnění lomu, nýbrţ jeho obohacení o druhy, které by se v lomu jen těţko spontánně objevily. Při výběru dřevin byla stejně jako u bylin zohledněna nejen jejich geografická původnost, ale i místní původ osiva (Kmet et al., 2005). 6.2.1.4 Výsledek rekultivace Rekultivací lomu byla podpořena rozmanitost přírodních stanovišť. Vznikla zde volná vodní hladina, pobřeţní zóny a štěrkové plochy střídané stanovišti s malou mocností půdy. Na místech, dříve zcela pustinných, vznikly bohaté travinobylinné

45

porosty. Počet ohroţených druhů rostlin zachovaných v lomu se zdvojnásobil a výskyt invazivních druhů byl značně omezen (Kmet et al., 2005). Růţenin lom byl v roce 2006 oceněn hlavní cenou za rekultivaci. Cena „Zelený most“ byla udělena Těţební unií ve spolupráci s Českou komorou architektů.6

Obr. 6 Pohled na Růţenin lom těsně před rekultivací (1998) (Zdroj: http://www.fol.brno.cz/toCP1250/main/brozura/ruzenin_lom/index.php?kap01)

Obr. 7 Dnešní pohled na Růţenin lom (2012) (Zdroj: Autorka)

6

Zdroj: Zelený most. Česká komora architektů [online]. 2006 [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://www.cka.cc/souteze/vysledky/zelenymost_vysl

46

7

ZHODNOCENÍ SOUČASNÉHO STAVU ÚZEMÍ

7.1 Vyuţití území po rekultivaci 7.1.1 Lom Dţungle Rekultivací prošly i ostatní plochy na Hádech. V lomu Dţungle byly rekultivační činnosti prováděny od roku 1996 do 1999. (Holešovská a Wagnerová, 1999). Tato rekultivace byla velmi odlišná od těch pozdějších. Probíhala metodou klasické rekultivace, kdy na povrch lomu byl navezen půdotvorný substrát a následně vysazeny dřeviny. Vysazený porost se kvůli nepříliš kvalitní zemině a suchému charakteru území neuchytil a z lomu se stala jen monotónně zatravněná plocha. V současné době je celý prostor lomu vyuţíván Pozemkovým spolkem Hády pro chov lam alpak. Lamacentrum zde začalo fungovat v roce 2012 a klade si za cíl „pomoci najít cestu k přírodě obyvatelům města Brna a okolí“.7 7.1.2 Lom Hády V roce 1998 začaly další rekultivační práce na území lomu Hády, ve kterém těţba probíhala v 60. letech aţ do konce roku 1997. Tato rekultivace probíhala odlišným způsobem neţ v lomu Dţungle. Díky angaţovanosti občanského sdruţení Rezekvítek a Pozemkového spolku Hády bylo zapříčiněno, ţe lom nebyl rekultivován klasickou naváţkou zeminy, nýbrţ byly provedeny jen minimální technické zásahy a lom byl ponechán přirozené sukcesi. Cílem bylo zamezit vzniku další umělé a monotónní rekultivované plochy a dát prostor pro nástup původní stepní a lesostepní vegetaci. Byly zde provedeny podobné postupy jako při rekultivaci v Růţenině lomu. Jelikoţ se jedná o daleko rozsáhlejší plochu, sukcese zde probíhá pozvolněji (Vlasatá, 2011). V současné době je lom vyhledávaným místem pro rekreaci. Vede zde naučná stezka Hády doprovázena několika naučnými tabulemi. Horní okraj lomu, který je součástí přírodní rezervace Hádecká planinka, je navštěvován jako výhledové místo.

7

Zdroj: Lamacentrum Hády [online]. 2012 [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://www.lamacentrum.cz/Lamacentrum-Hady.html

47

7.1.3 Růţenin lom Růţenin lom je v současnosti nejvyhledávanějším místem z celého území Hádů. Vede zde terénní výuková trasa. Turisty avšak nejvíce láká přítomnost křišťálově čistých jezírek. V letních měsících je území navštěvováno aţ stovkami lidí. Růţenin lom se stal i oblíbeným místem naturistů, kteří oslavují pobyt v přírodě mimo jiné také nudismem.

7.2 SWOT analýza území z hlediska ochrany přírody Z předchozích kapitol vyplývá, ţe území Hády je velmi cenná botanická a geologická lokalita. Není tedy pochyb o tom, ţe je na místě zabývat se její ochranou. Ochrana území je důleţitá i pro úspěšnost rekultivace, která v současné době stále probíhá formou řízené sukcese. Po ukončení těţby došlo k zpřístupnění velké části území a zvýšení návštěvnosti. V současné době jsou Hády velmi turisticky atraktivní. Rozvoj turistiky a rekreace na území ovšem můţe být v rozporu se snahou o ochranu a rekultivaci přírodního prostředí. Na Hádech můţeme pozorovat pokus o skloubení obou zájmů - ochrany přírody a rozvoj turistiky a rekreace.

48

Tab. 6 SWOT analýza území Hády z hlediska ochrany přírody SILNÉ STRÁNKY

SLABÉ STRÁNKY

‒ Vysoký podíl území pod zvláštní územní ochranou ‒ Území je součástí soustavy Natura 2000 ‒ Působení ZO ČSOP Pozemkového spolku Hády a občanského sdruţení Rezekvítek ‒ Environmentální vzdělávání a výchova na území: naučné stezky a terénní výukové trasy

PŘÍLEŢITOSTI

‒ Šíření invazních dřevin v prostorech lomu ‒ Potřebnost pravidelné údrţby území ‒ Výskyt odpadů ‒ Konflikt v prioritní ochraně druhů ‒ Vysoká návštěvnost území ‒ Znečišťování vodních ploch v Růţenině lomu ‒ Porušování zákazu vstupu do PP Kavky a Růţenina lomu bez odborného doprovodu HROZBY

‒ Zvýšení povědomí veřejnosti o botanické a geologické významnosti území ‒ Zvýšení zájmu veřejnosti o ochranu přírody ‒ Vyšší finanční podpora činnosti ZO ČSOP Pozemkového spolku Hády a občanského sdruţení Rezekvítek

‒ Nedostatečná údrţba území ‒ Zvýšení návštěvnosti území ‒ Znečištění vodních ploch v Růţenině lomu ‒ Obnovení těţební činnosti

(Vlastní návrh) 7.2.1 Silné stránky Velká část území spadá do kategorie velkoplošně i maloplošně zvláště chráněných území a také do soustavy chráněných území evropského významu Natura 2000. Tímto je legislativně zaručena ochrana přírodního prostředí na území. Dalším výrazně kladným činitelem v ochraně přírody je působení neziskových organizací ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády a občanské sdruţení Rezekvítek, které se dobrovolně starají o

49

území a zajišťují jeho pravidelnou údrţbu. Tyto organizace zároveň zajišťují i environmentální výchovu na území. Prostřednictví naučných stezek Hády a údolí Říčky a terénních výukových terénních tras Kavky a Růţenin lom pomáhá šířit informace o významnosti území a potřeby jeho ochrany. 7.2.2 Slabé stránky Největším problémem ochrany rozmanitosti přírodních stanovišť je šíření invazivních a rychle rostoucích dřevin, zejména trnovníku akátu, jasanu a smrku. Mimo odstraňování invazních druhů je třeba neustále zachovávat stepní charakter území prostřednictvím sečením trav a kácení rychle rostoucích dřevin. Při odstraňování invazních druhů dochází často ke konfliktu prioritní ochrany druhů. Příkladem je šíření dubu pýřitého, který patří mezi ohroţené druhy v České republice. Kvůli prioritní ochraně stepního charakteru území je tento dub v určité oblasti kácen. K ochraně přírodního prostředí také negativně přispívá vysoká návštěvnost. Dochází k sešlapování zeleně, narušování volně ţijících ţivočichů hlukem a zatěţování odpadky. K těmto vlivům dochází i na biologicky nejcennějších lokalitách PP Kavky a Růţenin lom, i přestoţe je zde zakázán vstup bez odborného doprovodu. 7.2.3 Příleţitosti Díky environmentálnímu vzdělávání a výchově se můţe zvýšit povědomí o botanické a geologické významnosti území a zároveň také zájem veřejnosti o ochranu přírody. Vyšší zájmem o ochranu přírody Hádů by mohl vyvolat i zvýšení finanční podpory na údrţbu území. 7.2.4 Hrozby Největší hrozbu pro území představuje nedostatečná údrţba. Ta můţe způsobit rozšíření invazních porostů a tím potlačení původních a vzácných druhů a následnou změnu druhové skladby. Další hrozbu pro přírodu Hádů představuje zvýšení návštěvnosti a negativních vlivů z ní vyplývající. Vysoká návštěvnost má mimo jiné i negativní dopad na čistotu vodních ploch v Růţenině lomu. Návštěvníci a jejich psi se

50

do těchto míst často chodí koupat, můţe tak dojít k značnému znečištění vod. Další hrozbu pro území můţe znamenat obnovení těţební činnosti. Loţisko nebylo v minulosti zcela vytěţeno. Stav geologických zásob korekční sialitické suroviny na loţisku činil ke dni 31.12 1997 celkem 21 199 000 tun (Českomoravský cement a.s., 1999). Obnovení dobývání není zákonem zakázané, ale dá se předpokládat, ţe získání povolení by bylo velmi obtíţné i díky působení občanských aktivit v oblasti ochrany přírody.

51

7.3

SWOT analýza území z hlediska turistiky a rekreačního vyuţití

Tab. 7 SWOT analýza území Hády z hlediska rozvoje turistiky a rekreace SILNÉ STRÁNKY

SLABÉ STRÁNKY

‒ Vysoká návštěvnost ‒ Poloha v blízkosti sídlišť Líšeň a Vinohrady ‒ Dopravní dostupnost ‒ Estetická hodnota území ‒ Geologická a botanická významnost území ‒ Lamacentrum ‒ Environmentální vzdělávání a výchova: terénní výukové trasy a naučné stezky ‒ Atraktivita Růţenina lomu ‒ Území je součástí CHKO Moravský kras PŘÍLEŢITOSTI

‒ Šíření invazních dřevin v prostorech lomu ‒ Nepřítomnost laviček a odpadkových košů ‒ Výskyt odpadů ‒ Špatný stav naučných tabulí ‒ Tabule se zákazem vstupu

HROZBY

‒ Zvýšení zájmu veřejnosti o rekreaci v přírodě ‒ Vyšší finanční podpora činnosti ZO ČSOP Pozemkového spolku Hády a občanského sdruţení Rezekvítek ‒ V blízkosti hotel Velká Klajdovka a restaurační zařízení ‒ Volné prostory pro další rekreační vyuţití (Vlastní návrh)

‒ Nedostatečná údrţba území ‒ Sníţení estetické hodnoty ‒ Sníţení botanické významnosti území ‒ Znečištění vodní plochy v Růţenině lomu ‒ Obnovení těţební činnosti

7.3.1 Silné stránky Území Hády je známé jako jedna z botanicky a geologicky nejvýznamnějších lokalit v Brně i okolí. Má výhodnou polohu z hlediska rozvoje turistiky. Nachází se

52

v blízkosti dvou velkých a hustě obydlených sídlišť Líšeň a Vinohrady. K rekreaci zde slouţí Lamacentrum v bývalém lomu Dţungle, naučné stezky Hády a Údolí Říčky a terénní výukové trasy Kavky a Růţenin Lom. Velmi atraktivním místem pro rekreaci jsou jezírka v Růţenině lomu. Silnou stránkou je také skutečnost, ţe území Hády z velké části leţí v CHKO Moravský kras, který patří mezi významné turistické cíle na Moravě. 7.3.2 Slabé stránky Slabou stránkou území z hlediska rozvoje rekreace a turistiky je šíření invazních dřevin. Jak jiţ bylo zmíněno, tyto druhy porostů mají tendenci se rychle šířit na úkor některých původních druhů. Invazní dřeviny tak ohroţují vzácné a ohroţené druhy, díky jejichţ výskytu jsou Hády významné a turisticky atraktivní. Další negativem na území je nepřítomnost laviček a odpadkových košů v prostorech lomů. Při procházce po výukových trasách a stezkách zde není místo vyhrazené pro odpočinek. S nepřítomností košů se projevuje zároveň problém výskytu odpadů na území. Jen z Růţenina lomu se v letních měsících vyváţí aţ třicet pytlů odpadu. Negativně také působí vandalismem poškozené některé naučné tabule. K rozvoji turistiky ani nepřispívají neplatné tabule se zákazy vstupu na území lomů. Tyto zákazy jsou zde ještě z dob, kdy se na území těţilo. Mnoho lidí tak mohou odradit od návštěvy území. 7.3.3 Příleţitosti S rostoucím zájmem veřejnosti o rekreaci v přírodě by se dala očekávat vyšší návštěvnost území Hádů. V tomto směru je pozitivní přítomnost hotelu Velká Klajdovka a k němu přilehlé restaurační zařízení, které by mohlo tvořit turistické zázemí, popřípadě by zde v budoucnu mohlo fungovat turistické informační centrum. Debata o vyuţití lomu Hády zůstává otevřená, není tedy vyloučeno další vyuţití prostoru k rekreačním účelům. Při návrhu vyuţití území se však musí brát v potaz ochrana přírodního prostředí.

53

7.3.4 Hrozby Jednoznačnou hrozbou pro rozvoj turistického vyuţití Hádů je neudrţování stavu území. Nedostatečná údrţba by znamenala velmi negativní dopad na rozvoj turistiky rekreace v území. Vlivy invazních dřevin, neúměrného zarůstání travními porosty a výskytu odpadů by mohly způsobit sníţení estetické, ale také biologické významnosti území. Další hrozbu vyvolává koupání lidí a psů v jezírkách v prostoru Růţenina lomu. Tyto vodní plochy jsou nejatraktivnějším místem pro rekreaci v celém území. Neúměrným koupáním můţe dojít k jejich znečištění a sníţení estetické hodnoty. Z daleka největší hrozbu by představovalo obnovení těţební činnosti na území. Rekreační vyuţití by nebylo vůbec moţné.

7.4 Shrnutí SWOT analýz Ochrana ţivotního prostředí a turistické a rekreační vyuţití jsou dvě odlišné problematiky, jejichţ zájmy mohou stát proti sobě. Z výsledků obou SWOT analýz lze však definovat i některé společné prvky. Tab. 8 SWOT analýza území z hlediska ochrany přírody a turistického a rekreačního vyuţití

SILNÉ STRÁNKY

SLABÉ STRÁNKY

‒ Environmentální vzdělávaní a výchova: naučné stezky a terénní výukové trasy PŘÍLEŢITOSTI ‒ Vyšší finanční podpora působení ZO ČSOP Pozemkového spolku Hády a občanského sdruţení Rezekvítku (Vlastní návrh)

‒ Šíření invazních druhů ‒ Výskyt odpadů

HROZBY ‒ Nedostatečná údrţba území ‒ Znečištění vodních ploch v Růţenině lomu ‒ Obnovení těţební činnosti

54

Při porovnání obou SWOT analýz lze identifikovat sporné body. Takovým bodem je vysoká návštěvnost. Z hlediska rozvoje turistiky a rekreace je to jev ţádoucí, z hlediska ochrany přírody nikoliv.

8

DISKUZE Rekultivace vápencových lomů na Hádech musely brát v potaz přírodní

významnost okolí. Z hlediska ochrany přírodního prostředí celého území Hády je způsob rekultivace metodou řízené sukcese velmi vhodný. Cílem rekultivace bylo navrácení poškozených ploch zpět do krajiny. S dalším vyuţitím ploch se jiţ nepočítalo. Díky angaţovanosti neziskových organizací, zaměřených na ochranu přírody, jsou dnes lomy vyuţívány i k rekraci. Naplánované rekreační vyuţití lomů je přitom v souladu se zájmy ochrany přírody. Bohuţel návštěvníci často nerespektují stanovená pravidla na území, konkrétně nedodrţování vyznačených stezek, porušování zákazu vstupu bez odborného doprovodu, poškozování naučných tabulí a oplocení, zanechávání odpadů, zakládání ohnišť atd. Lomy se staly příliš atraktivním místem pro turisty a právě vysoká návštěvnost je nyní největší hrozbou z hlediska ochrany přírody. Problém s vysokou návštěvností by mohl být řešen pomocí řízeného vstupného. Návštěvníci by za svůj pobyt v lomech platili určitou částku a přispívali by tak na údrţbu území. Realizace tohoto řešení ovšem vyţaduje značné náklady na provoz a administraci a nepřispívá k rozvoji turistiky a rekreace na území. Další navrhované řešení je usměrnění negativních vlivů návštěvnosti do jednoho místa. Na území by se vytvořila zóna, která by byla vybavena odpadkovými koši, lavičkami, popřípadě altánem a místem pro ohniště. Pořízení vybavení a jeho údrţba by znamenala také náklady, ale oproti regulovanému vstupnému je toto řešení realizovatelnější. Navrhované řešení by posílilo rozvoj turistiky a rekreace a zároveň by mohlo přispět ke sniţování negativních vlivů na ochranu přírody.

55

9

ZÁVĚR Dobýváním nerostných surovin jsou poškozovány všechny sloţky ţivotního

prostředí. Největší poškození způsobuje těţba povrchovým způsobem. Po ukončení těţební činnosti se realizují rekultivace, které mají za cíl vrátit zdevastované krajině zpět její funkční vyuţití. Rekultivace je proces, který je ovlivňován řadou faktorů přírodní, socioekonomické a technologické povahy. Obecně se způsoby rekultivace rozdělují na zemědělské, lesnické, vodohospodářské a ostatní. S rozvojem ochrany ţivotního prostředí lze pozorovat změny ve volbě způsobu rekultivací. Od jednoduchých zemědělských, jejichţ cílem bylo vytvořit ornou půdu, po sloţitější rekultivace, které vychází z krajinnotvorné koncepce a jejich cílem je dosaţení ţádoucí úrovně biodiverzity. Mezi trendy ve způsobu rekultivace patří obnova území formou spontánní či řízené sukcese. Tyto způsoby jsou často označovány jako rekultivace blízké přírodě. Takový způsob rekultivace byl proveden i na území Hády u Brna, kde byly od počátku 20. století dobývána vápencová loţiska. V blízkosti lomů se jiţ v době těţby nacházela zvláště chráněná území, jejichţ cílem ochrany byl stepní a lesostepní charakter území. Po předčasném ukončení dobývání v roce 1998 zde začaly rekultivační práce, které musely respektovat významnost okolní přírody. Jako způsob obnovy poškozených ploch byla zvolena rekultivace metodou řízené sukcese. Tímto způsobem obnovy zde byla podpořena rozmanitost přírodních stanovišť. Druhová rozmanitost lomu je dnes například v Růţenině lomu dokonce vyšší neţ před zahájením těţby a počet výskytu ohroţených druhů rostlin se zdvojnásobil. Vznikla zde i velmi atraktivní vodní plocha, která je v současné době vyhledávaným turistickým cílem. Růţenin lom a ostatní rekultivované plochy dnes slouţí k rekreaci, která je spojena s environmentálním vzděláváním. Vedou zde naučné stezky, terénní výukové trasy a nově bylo otevřeno Lamacentrum. Území Hády je vyhledávaným turistickým cílem. Vysoká návštěvnost je v současné době největším problémem z hlediska ochrany přírodního prostředí.

56

10 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY CULEK, Martin. Biogeografické členění České republiky. Praha: Enigma, 1996, 347 s. ISBN 80-853-6880-3. HELEŠICOVÁ, Liběna a Stanislav ŠTÝS. Proměny měsíční krajiny. 1. vyd. Praha: Bílý slon, 1992, 255 s. ISBN 80-901-2910-2. HOLEŠOVSKÁ, Jitka a Eva WAGNEROVÁ. Plán likvidace lomu. Brno, 1999. KRYL, Václav, Jan SIXTA a Emil FRÖHLICH. Zahlazení hornické činnosti a rekultivace. 1. vyd. Ostrava: Vysoká škola báňská - Technická univerzita, Fakulta hornicko-geologická, 2002, 79 s. ISBN 80-248-0111-6 LANGE, Deborah A. Revitalizace území Brownfields: Bývalá cementárna Maloměřice a lom Hády. Brno, 2000. Workshop – Brownfields – bývalá cementárna Máloměřice a lom Hády 30.5. – 2.6.2000, Brno LIPOVSKÁ, Zdeňka. Současné trendy v rekultivaci po povrchové těţbě uhlí. In: Těţba a její dopady na ţivotní prostředí III. Alena Pecinová. Chrudim: Vodní zdroje Ekomonitor spol. s.r.o., 2011, s. 124-128. ISBN 978-80-86832-57-9. NEY, Ota. Ukončování těţební činnosti a zahlazování následků těţby v souvislosti s tvorbou a čarpáním finančních rezerv při povrchovém dobývání v úředním obvodu OBÚ Ostrava. In: Problematika dobývání a ukončování hornické činnosti na dolech a lomech: mezinárodní odborný seminář : Desná-Černá říčka 4. a 5. prosince 2001. Ostrava: Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, Institut hornického inţenýrství a bezpečnosti, 2001, s. 82-87. ISBN 80-248-0020-9. POKORNÝ, Eduard, Jiří FILIP a Vladimír LÁZNIČKA. Rekultivace. Vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2001, 128 s. ISBN 80-715-7489-9 ŠTÝS, Stanislav. Rekultivace území devastovaných těţbou nerostů. 1. vyd. Praha: SNTL-Nakladatelství technické literatury, 1990, 186 s. Informační publikace (SNTLNakladatelství technické literatury), č. 3/1990. ISBN 80-850-8710-3. ŠTÝS, Stanislav et al. Rekultivace území postiţených těţbou nerostných surovin. Vladimír Pešl. Praha: SNTL - Nakladateství technické literatury, 1981, 680 s. ISBN není uvedeno. TICHÝ, Lubomír a Leoš ŠTEFKA. Hády u Brna: Ţivá a neţivá příroda, historie, současnost, a snad také budoucnost jednoho z nejzajímavějších míst brněnského okolí.

57

první. Brno: Rezekvítek; Magistrát města Brna; Českomoravský cement a.s.; Správa CHKO Moravský kras; Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity, 2000. ISBN neuvedeno TOLASZ, Radim. Atlas podnebí Česka. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007, 255 s. ISBN 978-802-4416-267. VÍCHA, Ondřej. Právní předpisy souvesející s těţbou nerostných surovin ve vztahu k ţivotnímu prostředí (se zaměřením na obnovu území dočených těţbou). In: Těţba a její dopady na ţivotní prostředí III. Alena Pecinová. Chrudim: Vodní zdroje Ekomonitor spol. s.r.o., 2011, s. 5-11. ISBN 978-80-86832-57-9. VOLNÝ, Stanislav. Deteriorizace a rekultivace krajiny. Brno: Vysoká škola zemědělská v Brně, 1985, 187 s. ISBN neuvedeno.

Internetové zdroje HENEBERG, Petr. Umíme citlivě vrátit přírodě co jsme jí vzali?. Třípól: Magazín plný pozitivní energie [online]. 2008, roč. 1, č. 4, s. 4-5 [cit. 2012-04-28]. Dostupné z: http://3pol.cz/3pol/prosinec-2008 KMET, Jiří et al. Rekultivace blízké přírodě [online]. Lubomír Tichý. Ladislav Ptáček. Brno: ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády, 2005 [cit. 2012-04-30]. ISBN 80-903121-28. Dostupné z: http://www.psh.ecn.cz/strany/pdf_publikace/brochure_reclamations_friendly_to_nature. pdf ŘEHOUNKOVÁ, Klára a Jiří ŘEHOUNEK. Rekultivace aneb Jak zlikvidovat biologickou rozmanitost. Ekolist.cz (Praha) [online]. 2012, není uvedeno [cit. 2012-0428]. ISSN 1802-9019. Dostupné z: http://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-akomentare/klara-a-jiri-rehounkovi-rekultivace-aneb-jak-zlikvidovat-biologickourozmanitost SÁDLO, Jiří a Lubomír TICHÝ. Sanace a rekultivace po lomové a důlní těţbě: Trţné rány v krajině a jak je léčit [online]. Brno: ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády, 2002, 36 s. [cit. 2012-04-28]. Dostupné z: http://www.psh.ecn.cz/strany/pdf_publikace/sanace.pdf STARÝ, Jaromír, Ivo SITENSKÝ a Tereza HODKOVÁ. Surovinové zdroje České republiky: Nerostné suroviny 2011. Neuvedeno, 2011. Dostupné z: http://www.geofond.cz/cz/o-nas/dokumenty/rocenka-surovinove-zdroje-cr-nerostnesuroviny

58

STEJSKALOVÁ, Dagmar. Průzkum a analýza současného stavu mikroregionu: Spolek pro rozvoj venkova Moravský kras (I. část) [online]. Brno: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy Praha, oddělení pozemkových úprav Brno, 2004[cit. 2012-04-29]. Dostupné z: http://www.spolekmoravskykras.cz/region-moravsky-kras/strategickematerialy/ ŠTEFKA, Leoš. Plán péče: Hádecká planinka 2002 - 2011. Blansko, 2001. Dostupné z: http://drusop.nature.cz/ost/archiv/plany_pece/index.php?frame ŠTÝS, Stanislav. Mostecké listy: Česká rekultivační škola. Most: statutární město Most, 2009, roč. 10, č. 2. Dostupné z: http://listy.mestomost.cz/vismo/osnova.asp?id_org=100336&id_osnovy=1083. měsíčník. TICHÝ, Lubomír. Růţenin lom: Rekultivace botanicky i zoologicky významného vápencového lomu [online]. Rezekvítek Brno, není uvedeno [cit. 2012-04-30]. ISBN není uvedeno. Dostupné z: http://www.fol.brno.cz/toCP1250/main/brozura/ruzenin_lom/index.php?kap06. broţura. VACEK, J. Odstřely v lomech. Slovo kamene [online]. 2003, č. 7 [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://www.euroviakamenolomy.cz/dokumenty/verejne/Casopis/sk200302_5.htm VLASATÁ, Zuzana. Pohádka o Hádech. Sedmá generace: Společensko-vědní časopis [online]. Hnutí DUHA, 2011, č. 2 [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/pohadka-o-hadech

59

11 SEZNAM POUŢITÝCH TABULEK A OBRÁZKŮ Tabulky Tabulka č. 1 Základní faktory ovlivňující volbu způsobu rekultivace Tabulka č. 2 Rozdělení faktorů na konstantní a variabilní Tabulka č. 3 Geomorfologické členění oblasti Tabulka č. 4: Klimatické podmínky oblasti dle Quittovy klasifikace Tabulka č. 5: Klimatické podmínky oblasti dle klasifikace atlasu podnebí ČSR z roku 1958 Tabulka č. 6 SWOT analýza území Hády z hlediska ochrany přírody Tabulka č. 7 SWOT analýza území Hády z hlediska rozvoje turistiky a rekreace Tabulka č. 8 SWOT analýza území z hlediska ochrany přírody a turistického a rekreačního vyuţití Obrázky Obrázek č. 1 Mapa katastrálního území Obrázek č. 2 Mapa výhradních loţisek na Hádech a okolí Obrázek č. 3 Mapa hranice Macošského a Brněnského bioregionu v oblasti Hády Obrázek č. 4 Mapa jednotlivých lomů na Hádech Obrázek č. 5 Mapa zvláště chráněného území Obrázek č. 6 Pohled na Růţenin lom těsně před rekultivací (1998) Obrázek č. 7 Dnešní pohled na Růţenin lom (2012)

60

12 SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK POPD

Plán otvírky, přípravy a dobývání

SPSR

Souhrnný plán sanací a rekultivací

PSR

Plán sanace a rekultivace

DP

Dobývací prostor

ZO ČSOP

Základní organizace Český svaz ochránců přírody

61

13 SEZNAM PŘÍLOH Grafy Graf č. 1 Struktura ukončených rekultivací v roce 2010 v ČR Graf č. 2 Struktura rozpracovaných rekultivací v roce 2010 v ČR Tabulky Tabulka č. 1 Plocha rozpracovaných a ukončených rekultivací v roce 2010 v hektarech v ČR Obrázky Obrázek č. 1 Pohled na lom na Hádech z jihozápadu Obrázek č. 2 Letecký snímek na lom na Hádech Obrázek č. 3 Lamacentrum v bývalém lomu Dţungle Obrázek č. 4 Lamy alpaky v Lamacentru Obrázek č. 5 Pohled na lom Hády z východu, květěn 2012 Obrázek č. 6 Pohled z horní etáţe na lom Hády, květen 2012 Obrázek č. 7 Pohled na lom Hády ze západu, únor 2011 Obrázek č. 8 Pohled na Růţenin lom ze západu, září 2011 Obrázek č. 9 Jezírka v Růţenině lomu, září 2011 Obrázek č. 10 Pohled na Růţenin lom z jihozápadu, září 2011 Obrázek č. 11 Pohled na Růţenin lom z horní hrany lomu, duben 2012 Obrázek č. 12 Projev vandalismu v lomu Hády

62

Graf 1 Struktura ukončených rekultivací v roce 2010 v ČR

(Zdroj: Starý, Sitenský a Hodková, 2011, vlastní graf)

Graf 2 Struktura rozpracovaných rekultivací v roce 2010 v ČR

(Zdroj: Starý, Sitenský a Hodková, 2011, vlastní graf)

Tab. 1 Plocha rozpracovaných a ukončených rekultivací v roce 2010 v hektarech v ČR

Rozpracované Ukončené

Zemědělské 1688 7396

Lesnické 5875 8805

Vodohospodářské 1131 1909

Ostatní 1778 3164

(Zdroj: Starý, Sitenský a Hodková, 2011, vlastní tabulka)

Obr. 1 Pohled na lom na Hádech z jihozápadu (Zdroj: http://www.zabavniparky.cz/products/prirodni-parky-jihomoravsky-kraj-brnohady-ruzenin-lom/)

Obr. 2 Letecký snímek na lom na Hádech (Zdroj: http://www.mapy.cz/#x=16.679399&y=49.219605&z=14&l=15&c=2-8-3-1525-h)

Obr. 3 Lamacentrum v bývalém lomu Dţungle (Zdroj: autorka)

Obr. 4 Lamy alpaky v Lamacentru (Zdroj: autorka)

Obr. 5 Pohled na lom Hády z východu, květěn 2012 (Zdroj: autorka)

Obr. 6 Pohled z horní etáţe na lom Hády, květen 2012 (Zdroj: autorka)

Obr. 7 Pohled na lom Hády ze západu, únor 2011 (Zdroj: http://www.alena.ilcik.cz/1102-hady.php)

Obr. 8 Pohled na Růţenin lom ze západu, září 2011 (Zdroj: autorka)

Obr. 9 Jezírka v Růţenině lomu, září 2011 (Zdroj: autorka)

Obr. 10 Pohled na Růţenin lom z jihozápadu, září 2011 (Zdroj: autorka)

Obr. 11 Pohled na Růţenin lom z horní hrany lomu, duben 2012 (Zdroj: autorka)

Obr. 12 Projev vandalismu v lomu Hády (Zdroj: autorka)