TAXUS International s. r. o., Praha Tel.: (8001TAXUS) Ivo Toman, Praha, 2008 Počítačová sazba a grafická úprava: General Design, 2008

TAXUS International s. r. o., Praha Tel.: 800 182 987 (8001TAXUS) © Ivo Toman, Praha, 2008 Počítačová sazba a grafická úprava: General Design, 2008 Návrh obálky: © Alexander Klinko, 2008 Ilustrace: © Alexander Klinko, 2008 Vytiskla tiskárna: FINIDR, s.r.o., 2009 2. vydání

2

Úspěšná

sebemanipulace Tajemství vnitřní mluvy

Ivo Toman

3

4

OBSAH Poděkování Ú v o d Kapitola 1 Kapitola 2 Kapitola 3 Kapitola 4

7 8 12 30 36 42 47 52 58 67 72 80 83

Kapitola 10

Příběh Pravda Kam to lidé dotáhnou Proč potřebujeme osobní rozvoj Změnit sebe, nebo změnit jiné lidi? 1. životní chyba: Lidé zásadní věci nedělají naplno 2. životní chyba: Lidé se řídí všeobecně rozšířenými názory Modlitby 3. životní chyba: Lidé se neumí prodat 4. životní chyba: Většina lidí nemá životní cíl Nejde jen o samotný cíl Jde hlavně o myšlenkovou cestu k cíli Přitahujeme vše, čeho se bojíme Sníte slona? Nadcíl 5. životní chyba: Lidé příliš rozebírají svou minulost Brzdící vliv rodiny a přátel Vzorce myšlení a chování

89 92 95 98 103 108

Kapitola 11

Bonbónový test Nezasloužím si to dobré Stále chodím pozdě , Katastrofické vzorce Pozitivní myšlení Peníze j sou špatné Nemohu vydělat Neumím ušetřit Neschopný vysvětluje Vysvětlujeme bohužel i sami sobě Změňte lidský charakter Jak změníte myšlenkové vzorce Lhaní Závist Jak poznáte vzorce myšlení jiných lidí? Co uděláte se svým mozkem?

111 113 113 114 114 116 118 119 122 125 127 130 132 138 140 142

Kapitola 5 Kapitola 6 Kapitola 7 Kapitola 8

Kapitola 9

,„ Kapitola 12 Použitá literatura

Orel

Koncentrace Změna politiky Psychokybernetika Jak mám najít cíl, když neznám cestu? Můj první milion Váš první milion v hotovosti Zápisník blbých nápadů Podveďte svůj mozek Staňte se géniem za 1 minutu

147 153 155 159 162 165 168 171 175 1 7 8

188

6

Poděkování Komu poděkovat? Musím poděkovat většině lidí, se kterými jsem se setkal. Jsou totiž nositeli všeobecně rozšířených názorů. Tyto názory jsou však nevhodné pro úspěch. Svůj pracovní život jsem od počátku devadesátých let 20. století založil na tom, že hledám všeobecně rozšířené názory a bojuji proti nim. Naštěstí jich j e na světě tolik, že mám práci na několik životů. Musím poděkovat Billu Gatesovi. Na jeho programech jsem vše napsal. Jako dysgrafik to velice oceňuji - na rozdíl od těch, kteří po něm házejí vajíčka. Ahlavně děkuji své manželce. Martino, děkuji Ti za svůj klid a za ten název.

Úvod

8

Vždy se sluší přivítat lidi pozitivně. Na svých seminářích to však dělám jinak. A učiním to i v této knize. Hned na úvod vám musím sdělit jednu velice nemilou skutečnost: Většina lidí to bohužel nikam v životě nedotáhne. Alespoň podle statistik. Možná mezi ně patříte i vy. Asi jste si tento úvod představovali jinak. Asi se vám to moc dobře nečte, když vám někdo jiný sdělí, že to s největší pravděpodobností nikam nedotáhnete a že skončíte jako důchodce, který čeká na svůj důchod. Bohužel j e to tak. Statistiky to j asně říkaj í. V roce 1995 mi jeden školitel řekl totéž, co nyní já vám. S největší pravděpodobností to nikam v životě nedotáhnete. Po desítkách let pracovního života budete odkázáni na cizí pomoc. A to i přesto, že se někteří moc snažíte. Pouze 5 % lidí v každé lidské činnosti to dotáhne až nahoru. V prodeji, v bankovnictví, v politice, ve sportu, ve všem. Jak se vám to líbí? ??? Asi moc ne, že? Co musí člověk udělat pro to, aby neskončil mezi těmi 95 % neúspěšných lidí? A co má změnit, pokud dosud neměl štěstí a nebyl na tom dost dobře?

??? V této knize se vám pokusím předvést, co a jak dělat, abyste to někam dotáhli. A také naopak, co a jak nedělat. Také vám ukážu pár Příkladů, na kterých to lépe pochopíte. 9

Co vám brání v tom, abyste byli úspěšní? Ti neúspěšní tvrdí, že vnější okolnosti. Ti úspěšní tvrdí, že nám v úspěchu nebrání vlastně nic. S tím druhým souhlasím a dovolím si dodat, že pokud vám něco brání, pak je to jen to, co vyplňuje vnitřek vaší hlavy. Není to však v IQ. Často totiž i lidé s menším IQ mohou být úspěšnější než ti chytřejší. Také často vydělávají více než ti, kteří mají vzdělání a tituly K tomu, abyste byli úspěšní, musíte umět usměrňovat své myšlenky žádoucím směrem. Jde o to, vypěstovat si určité vzorce jednání, určité návyky, a díky tomu můžete být úspěšní. Hodně se mluví o cílech. Zapomíná se však na nejdůležitější věc. To, jaký máte cíl, ani cesta, po které jdete k cíli, nejsou tak důležité jako vaše osobnost. Protože j en určitý typ člověka dosahuj e cílů. Musíte být určitý typ člověka nebo se jím stát. Proč? ??? Protože: • Určitý typ člověka neonemocní. • Určitý typ člověka i přes neúspěchy nakonec uspěje. • Určitý typ člověka i přes finanční krach opět vydělá. • Určitý typ člověka umí žít jednodušeji. • Určitý typ člověka jakoby nemá problémy. Cíle jsou důležité, ale kdykoli se dají změnit. Důležité je stát se určitým typem člověka. V tom je klíč, zda budete úspěšní, nebo ne. Tato kniha původně vznikla jako článek do novin. Měl být o lidech, kteří se v životě prosadili, přestože jsou zdravotně postižení. Pak jsem z něj vytvořil audio CD s názvem Pozitivní myšlení není 10

pro každého. Někteří zákazníci mi sdělili, že by tyto myšlenky rádi měli i v písemné formě. Napadlo mne spojit to s mým prvním audio CD Závist si musíš zasloužit. Texty z těchto audio CD jsem doplnil o další myšlenky a pak je upravil do knižní podoby. Pokud obě CD už máte, pak některé věci z této knihy již znáte. Píši to hned v úvodu, abyste nebyli zklamaní, že jste si koupili něco, co jste již slyšeli. Kvalitou myšlenek v této knize jsem si však tak jistý, že nabízím každému, kdo si tuto knihu zakoupil a cena podle něj neodpovídá kvalitě, že mu jeho peníze vrátím. Jeden novinář mě začátkem roku 2007 požádal, abych napsal něco o sobě. A také něco o tom, co si myslím o příčinách úspěchu a neúspěchu. Takže jsem sedl a začal psát. Výsledkem byl text, který by zabral asi polovinu novin. První to četla manželka. A když to přečetla, řekla mi, abych to tomu novináři vůbec nedával. Když jsem se zeptal proč, odpověděla: „V novinách to hodně zkrátí. A navíc ne všichni čtou noviny. A zítra už budou dnešní noviny zastaralé. Je škoda, aby vše, co jsi napsal, pozítří skončilo ve sběru. A hlavně, pozitivní myšlení, jak ostatně v textu uvádíš, není pro každého. Udělej z toho něco, co si lidé musí koupit. To není pro každého. Koupí si to jenom ti, kteří to pochopí a budou se tím řídit. A další důvod je ten, že si to mohou opakovaně pouštět v autě nebo číst." Musím uznat, že měla pravdu. Bohužel, naprostá většina lidí to v životě nikam nedotáhne. Ovšem někteří ano. Ukážu vám jeden příběh.

11

KAPITOLA 1

Příběh

12

Narodil jsem se s Touretteovým syndromem*. To znamená, že mám viditelné i slyšitelné tiky. Stále vědomě dělám grimasy. Křivím se na celém těle. Nejvíce tiků mám v obličeji a v rukách. A když mám být potichu, tak funím, chrochtám nebo popotahuji a smrkám. Přitom nemám rýmu. Nechtěli byste vedle mě sedět v divadle. Pokud mám být v klidu, musím něčím hýbat. Dělám prostě to, co je nejméně vhodné nebo co se nesmí. Pokud mám být zticha, vydávám nevhodné zvuky. Navíc mám velké nutkání používat vulgární slova, což je také projevem tohoto onemocnění. Jedu-li autem a svítí rezerva, tak nohou prostě kopu do pedálu plynu. Komické? Jistě, pokud tím netrpíte zrovna vy. V šesti letech jsem navíc ještě dostal meningitidu. Měl jsem štěstí, přežil jsem, ale tiky se mi ještě zhoršily. Ve škole mě to nebavilo, protože se mi spolužáci smáli. Měl jsem ohromné mindráky. Za ty své pohyby jsem se strašně styděl a chtěl jsem se schovat. Ale musel jsem sedět v první lavici přímo před učitelkou. Z jedné strany se na mě dívala ona a z druhé strany celá třída. To byly kruté stresy. Od dětství jsem byl hodně nesnášenlivý. Každému jsem musel dokazovat, že se mýlí. Každého jsem přesvědčoval o své pravdě. A to i tehdy, když o to vůbec nestáli. A pokud jiní chtěli hovořit, já je nechtěl poslouchat. Bylo to důsledkem mého sníženého sebevědomí, které jsem si nahrazoval tím, že j sem se snažil působit přehnaně sebejistě. V učení jsem samozřejmě nevynikal a rozhodně jsem nebyl ani hodné dítě. Ve škole jsem vyrušoval. S nikým jsem se nesnesl. Všem Pokud vas zajímá Touretteův syndrom, více informací najdete na www.atos-os.cz

jsem nadával a na každém jsem něco špatného našel. V podstatě jsem stále někoho za něco obviňoval (za své postižení). Chtěl jsem prosadit svůj názor, ale spolužáků bylo víc, a tak svůj názor samozřejmě prosadili vždy oni, někdy i ručně. A proto jsem si nejraději sám četl. Mým světem byly knihy, ke kterým jsem utíkal, jak jen to šlo. Četl jsem všechno, k čemu jsem se dostal. Pamatuji si, že jsem přehltal i atlas zvířat, kde jsem přečetl opravdu každý druh, který tam byl popsán. Navíc jsem dysgrafik. Neumím čitelně psát a sám po sobě často nepřečtu to, co jsem napsal. Učitelka mě posílala do zvláštní školy. Naštěstí se jí to nepovedlo anaštěstí ji vyměnili. Pak nás začal učit starý učitel, který už byl v důchodu. Všiml si, že na některé otázky znám odpověď jen já. Bylo to vesměs z těch oblastí, které nebyly v osnovách. On mi poradil, ať si začnu číst i učebnice. Ať se je neučím, ale když nebudu mít co číst, tak ať si je jen přečtu. Do té doby mě každý ve škole nutil učit se, ale on mi řekl, že se nemusím učit, že jsem dost chytrý, ať si jen čtu. A začal mě veřejně chválit. Dodnes nezapomenu na ty pocity, které jsem zažíval, když já, který jsem byl ve škole všem jen pro pobavení, jsem byl přede všemi pochválený. Bohužel už nikdy tomuto starému učiteli nebudu moci poděkovat. On mi říkal: „Ivošu, já vím, že ty nikdy nebudeš umět to dlouhé a krátké „i", ale až přečteš to, co teď doma čteš, přečti si i ten dějepis. To je zajímavé." Já jsem další den věděl, kdo, kdy a koho zavraždil. On mi to totiž podal zajímavě. Pak mi řekl: „Přečti si i tu češtinu. Alespoň o těch spisovatelích. Jeden byl řezník a další se jmenoval úplně jinak, než se ho učíme. To tě bude bavit." A já následující den věděl, kdo byl ten řezník a co napsal. Takto jsem si začal zlepšovat známky. V diktátech jsem dále ztrácel, ale

na znalostech faktů vydělával. To mi zůstalo dodnes. Snažím se mít lepší fakta než ostatní. Starý pan učitel Remeš mi dal mé první lekce z psychologie. On chtěl, abych něco udělal, ale nerozkázal mi to. Ani mi nenadával. Přivedl mě na to tím, že mi jen ukazoval, co se mi bude líbit. Začal jsem se lépe učit. Šel jsem na střední a potom na vysokou školu. A přišel další problém. Myslel jsem si, že kvůli mým tikům mě žádná holka nebude chtít. Byl jsem tak zamindrákovaný, že do svých devatenácti let jsem nebyl schopen pozvat žádnou holku na rande. Byl jsem přesvědčený, že takového blba žádná chtít nebude. Když jsem byl v autobuse, měl jsem pocit, že se všichni dívají jen na mě, aby viděli, co zrovna dělám. Atak jsem začal pít. Od 14 let jsem otci začal krást alkohol. Abych všem dokázal, že jsem „silná osobnost", dělal jsem výtržnosti. Takto jsem řešil své problémy. Vysoká škola ve Zvolenu mi ale změnila život. Poznal jsem tam jiný svět, jinou kastu lidí. Poznal jsem myšlenky a knihy o osobním rozvoji. A poznal jsem také jiné a jinak postižené lidi. Viděl jsem i lidi, kterým nic nechybělo. Byli dokonce hodně chytří, a přesto je ze školy vyhodili nebo to sami vzdali. Viděl jsem lidi, kteří byli hloupější než ti neúspěšní, a přesto školu dokončili. Často jsem přemýšlel, proč tomu tak je. Jaké je tajemství úspěchu? Je na to nějaký vzorec? Apokud ano, proč se tím uz lidé neřídí. Vědomostí na to máme dost. Vždyť ještě než jsem se narodil, lidé už létali do vesmíru. Pomalu jsem začal tušit, že to moje postižení není tak důležité jako můj osobní postoj ke svému postižení. Postoj k sobě samému. To je to, co mě začalo stále více zajímat. 15

Je možné, aby lidé s velkými zdravotními problémy mohli být šťastní? Mohou být i úspěšní? A jak je na druhé straně možné, že lidé na první pohled se všemi předpoklady k úspěchu a ke štěstí přesto šťastní a úspěšní nej sou? Na vysoké škole jsem se věnoval potápění. Tím jsem si i při­ vydělával. Jako student jsem měl za komunistů asi 3 000 korun měsíčně. To bylo na tehdej ší dobu hodně. Vše jsem propil. Tehdy mi dva lidé úplně změnili život. Jeden z mých spolužáků jako malý kluk hodil do kamen acetonové lepidlo Kanagom a chtěl se podívat, j ak bude hořet. Za pár vteřin měl to hořící lepidlo na tváři. A do těch jizev dostal hrozné akné. Ve dvaceti letech už skoro neměl vlasy. Možná si dovedete představit, j ak ten člověk vypadal. Byl nej šeredněj ší z nás. Bylo tam asi 1 000 studentů - 920 mužů, zbytek ženy. On byl nejškaredější z nás, jednu si vybral a sbalil ji. Časem jsem se s ním spřátelil. On mi jasně ukázal cestu, že vůbec není důležité, jak kdo vypadá. Ale důležitý je postoj člověka. Jak se člověk staví k věcem, které ho obklopují. Jak se dívá na život a jeho zákonitosti, tak se budou odehrávat události kolem něj. Aten skvělý člověk mi jednou řekl: „Ty jsi ale blbec! Podívej se na můj ksicht a já mám tu nej lepší ženskou na světě avezmusiji." Tehdy mi začalo docházet, že mým problémem nejsou tiky, ale můj postoj k těm tikům. Můj problém není to, že mě jiní nemají rádi, ale že já nemám rád je. Já jsem jim totiž byl nejspíše úplně lhostejný. Jelikož jsem jim však dával najevo, jak jimi pohrdám, pak mě neměli rádi. Jenže to byl až důsledek mého chování, ne j ejich. Já byl mistr mindráků. On mě přivedl ke knihám o Silvově metodě ovládání vědomí a k meditaci. Začal jsem se zabývat jen tím, co je teď. Ne tím, co bylo 16

nebo by mělo být jinak. Já se těch tiků už nikdy nezbavím. Dal jsem do jejich léčení hodně peněz. Vyzkoušel jsem mnoho lékařů, léčitelů i šarlatánů. Mám nenávratné změny v mozku. To už nezměním. Ale několik věcí dokážu změnit - své myšlenky, svůj obor vydělávání, své výdělky, své přátelé, své bydliště, svou ženu, své zaměstnance. To vše jsem také změnil. A v poslední době jen k lepšímu. V roce 1988 jsem dostudoval a příští rok na podzim jsem se vrátil z vojenské služby. Dodnes se divím, jak je možné, že mě uznali schopného vojny. Nejspíš jsem měl být díky svým divokým pohybům nepřítelem těžko zaměřitelný. Pár týdnů poté u nás došlo k převratu. Najednou se začaly objevovat různé knihy o marketingu, o podnikání, pozitivním myšlení, životopisy úspěšných lidí a jiná, do té doby zakázaná literatura. A já jsem ji začal hltat. Také mě nebavilo být zaměstnaný. Jelikož jsem vystudoval obor nábytek, začal jsem v tomto oboru podnikat. V Havířově jsem zprivatizoval stolárnu. A přišel největší průšvih mého života. Bylo mi 29 let a měl jsem 3 miliony korun dluhů. Protože jsem byl hloupý, nedlužil jsem dodavatelům, ale státním institucím (finanční úřad, sociální a zdravotní pojišťovny). Tento dluh se zvýšil kvůli penále na 5 milionů. Bohužel v praxi jsem zjistil, že poučky profesorů z Ameriky o marketingu a o pozitivním myšlení u nás moc nefungují. Také jsem v 99 % knih četl, že úspěch souvisí s vírou v boha. Jenže co mají dělat ti lidé, kteří v boha nevěří? Oni tedy nemohou být úspěšní? Nechodit do kostela = recept na neúspěch? Chodit do kostela = recept na úspěch? Tento vzorec mi dodnes něj ak nesedí.

V této dosti těžké době mě další známý ze školy, bývalý šéf potápěčů ze Zvolenu, seznámil s přímým prodejem. A tak jsem začal prodávat. Přes den jsem byl ve stolárně a večer jsem dělal podomního prodejce, abych měl na výplaty zaměstnanců. Stolárnu jsem v roce 1995 musel prodat. Ale prodal jsem ji pod cenou, která by pokryla mé dluhy. Tím dluhy dále rostly, neboť penále za nezaplacené daně bylo větší, než j sem byl schopen vydělávat. Byl jsem v začarovaném kruhu. Nové daně jsem už platil v řádném termínu. Finanční úřad je ale systematicky dával na úhradu penále z předchozího dluhu, a ne na tu novou daň, kterou jsem zaplatil. Podle úředníků jsem vlastně daně stále neplatil a nabíhalo mi další penále. To byla strašná situace. Platíš a jde to někam jinam. Takže neplatíš a za to tě potrestáme. Nikomu bych to nepřál. A to mě vlastně naučilo vydělávat peníze. Musel jsem. Musel jsem vydělávat mnohem více než dosud. Jinak bych šel sedět do vězení za dluhy. Nezaložil jsem s. r. o. Podnikal jsem jako fyzická osoba, takže jsem ručil celým svým majetkem. Dnes s odstupem se na to dívám tak, že jsem byl velice hloupý. Zpočátku jsem obviňoval svou účetní firmu, že mě nepřesvědčila, abych si založil s. r. o. Dnes už vím, že chyba nebyla na jejich straně. Ale že vše byla jen moje vina. To já sám jsem si našel takové účetní. Tehdy jsem ale takto nepřemýšlel. Neměl jsem na přemýšlení ani moc času. Potřeboval jsem nutně vydělat asi 5 milionů korun a penále dále každým dnem rostlo. Jenže j ak vydělat peníze? S finančním úřadem, sociálkou a zdravotní pojišťovnou jsem si dohodl splátkový kalendář. To slovo „dohodl" není přesné, protože k dohodě musí být dva. Oni mi nařídili, kolik musím platit. Já nemeť 18

na vybranou. Alespoň jsem věděl, jak na tom jsem. Věděl jsem, kolik musím vydělat a že se mohu zachránit, pokud budu pravidelně splácet. Několik let jsem žil tak, že jsem musel každý měsíc splácet přes 60 tisíc korun. Ateprve pak si koupit jídlo. Nebylo to jednoduché. Jenže jak vydělat peníze? Stále stejná otázka. Stolařinou jsem se už nechtěl zabývat. Seznámil jsem se s formou přímého prodeje - MLM. I když na tento způsob podnikání většina lidí nadává, já na něj nedám dopustit. Díky němu jsem si mohl vytvořit systém, jak se zbavit dluhů. Začal jsem prodávat pojistky. To je velmi těžký obor. Už slovo pojišťovák je totiž pro většinu lidí nadávka. Na společenském žebříčku důvěryhodnosti povolání je hned u politiků a prostitutek. Pokud nevěříte, poradím vám malý test. Chcete-li v kupé sedět sám, řekněte všem, že jste pojišťovák a máte u sebe smlouvy. Měl jsem oproti ostatním obchodním zástupcům velkou nevýhodu už v tom, že do telefonu smrkám, popotahuji a chrochtám. Také mi trvalo roky, než jsem se naučil dívat lidem do očí. Přesto si myslím, že všechno jde, záleží jen na našem postoji. A jaký byl můj začátek v přímém prodeji? V mé první firmě jsem vytvořil rekord. Měl jsem 59 neúspěchů za sebou. Vůbec nic jsem neprodal. Po měsíci jsme přijeli na školení. Na konci prvního dne se otevřely šampusy a začala volná debata. Ptali se nás, jak se nám dařilo. Když přišla řada na mě, řekl jsem, že jsem měl 59 prezentací. Šéfové byli nadšení: „Perfektní! Postavte se, prosím. Podívejte se všichni na něj. To je frajer! Z něj si všichni vezměte příklad! 59 prezentací. To jsou včetně víkendů dvě prezentace denně. Ajaké jste měl výsledky?" "No, nic jsem neprodal. Měl jsem 59 neúspěchů." 19

„Nic? Ježíši, to je trouba. Sedněte si. Ne, z něj si neberte příklad!" Byl jsem rekordman. Do té doby tam neměli takového troubu. A dnes, po několika letech, školím i tuto společnost. Tu, v níž jsem byl rekordmanem v neúspěších. Co se stalo? Změnil jsem se nějak zásadně? Jsem jiná osobnost? Pracuji více? ???

Ne. Nic z toho. Už tehdy jsem byl ten typ člověka, jehož americký psycholog maďarského původu Mihály Csíkszentmihályi nazval autotelická osobnost. Je to z řečtiny: auto = sám a teleos = cíl. Takoví lidé jsou sami sobě cílem. Jsou posedlí vlastní prací a nevzdávají se. I já jsem byl vždy přesvědčen, že dříve nebo později uspěji. Až později jsem však zjistil, že pracovitost a vytrvalost samy o sobě nestačí. Můžete se totiž udřít k smrti na nesprávných úkolech, pokud se nebudete umět dobře prodat nebo když nebudete mít vlohy pro danou práci. Nejde o to, že jsem tehdy byl neúspěšný. To byl jen dočasný stav. Tehdy jsem neuměl dotahovat obchody do konce. Musel jsem se naučit požádat klienty o jejich peníze. Tedy to, co nazývám „instinkt zabijáka". Více o tom píši v knihách Stroj na peníze I& Stroj na peníze II. Věnoval jsem prodeji spoustu času, ale neměl jsem výsledky. Pak jsem to zkusil u jiné společnosti a začalo se mi dařit. Začal jsem prodávat a najednou jsem byl mezi nejlepšími. Jenže stále jsem vydělával málo peněz. Jak vydělat více peněz? Ředitel firmy mě požádal, ať veřejně promluvím na semináři pro nové prodejce. Chtěl, abych je namotivoval. Délka mé řeči? Asi hodina. Tak to byl pro mne šok. Mám tiky, mním, chrochtám. A já márm 20

druhým říkat, jak se mají chovat? Mým životním problémem jsou mé tiky. Já je celý život skrýval. A nyní mám jít na pódium? Vždyť ve stresech se to ještě zhoršuje. Víte, jak se budu svíjet na pódiu? Navíc, jak mám mluvit do mikrofonu, a nefunět do něj? Vždyť já chrochtám i do telefonu. Mám obavy mluvit před lidmi, i když s nimi mluvím sám z očí do očí. Celý život sleduji, jak mne lidé potají pozorují, když zjistí, že mám tiky. Na ten seminář mělo přijít přes 100 lidí. To je více než 200 očí, před kterými se zesměšním. Bylo mi 25 let a sebevědomí nikde. Holky mě nechtěly. Mluvím se silným ostravským přízvukem, obrovské dluhy, tiky... A přesto to jde. Víte, co to bylo za utrpení, než jsem se poprvé postavil před lidi? Já jsem nebyl schopný mluvit s vlastní matkou bez toho, že bych se křivil. Už ani nevím, kde se ve mně vzala ta síla, ale po asi pětihodinovém tréninku s maďarským spolumajitelem firmy a tlumočníkem jsem druhý den na základním semináři firmy opravdu vystoupil. Bylo to v Polském domě v Ostravě, jako předposlední řečník dne. Předtím jsem v zákulisí dělal dřepy, abych se uklidnil. 5 minut před svým nástupem jsem dostal průjem. Připravenou vodu, aby mi nevyschlo v krku, mi vypil můj předřečník. A selhal mikrofon. Největší šok však měl teprve přijít. Proč? ???

Protože ten mikrofon jsem vůbec nepotřeboval. Prostě jsem všechny ty lidi v sále přeřval. Hlas mi neselhal. Nikdo v publiku nevyrušoval. Nikdo se s nikým nebavil. Po celou dobu nikdo neodešel. Všichni mě poslouchali. O vodu jsem si prostě drze řekl v průběhu svého proslovu. Donesli jich hned několik. Každému mému vtipu se zasmáli. Na mé dotazy se hned hlásili a odpovídali tak, jak j sem očekával. A několikrát mě přerušili - potleskem.

21

4

Když jsem na konci přednášky mluvil o sobě a svých tikách, viděl jsem u několika lidí slzy. Akdyž jsem skončil, cítil jsem se jako pánbůh. To se mi ještě nestalo. Předtímjsem se cítil děsně a pak skvěle. Ten pocit, že se mám postavit před lidi a hovořit k nim, byl hrozný. Největší utrpení to bylo poprvé. Strach a trému mám i dnes. Nyní jsou však menší. Takže jsem si na vlastní kůži otestoval snad jediný opravdu fungující způsob, jak se zbavit strachu z něčeho. Jedinou cestou je? ??? Prostě udělat to, z čeho máte strach. Ale neměl jsem peníze. Chvíli jsem se cítil jako bůh. Jenže nejchudší bůh na světě. Byl jsem bez peněz. Začal jsem školit pravidelně, ale nechtěli mně za to moc platit. Jako odměnu za výsledky jsem dostal první velký „úplatek" - zájezd do Egypta. Bylo to perfektní. Ale jedna věc mi to kazila. Stále jsem musel myslet na to, že zatímco se válím u moře, prohlížím si pyramidy, doma na mě čekají dluhy. Za půl roku jsem jel s toutéž firmou na Kanárské ostrovy. To jsem už měl v hlavě dilema, co dál, protože jsem nesouhlasil s některými kroky majitelů firmy. Před odjezdem jsem dostal nabídku pracovat pro jinou společnost, do níž přecházelo stále více prodejců z mé současné firmy. Na pokojích se spalo po dvou. Byl jsem lichý do počtu, proto jsem spal sám. To bylo velké štěstí. Měl jsem totiž spoustu času na přemýšlení. Dluhy se za posledního půl roku nijak nezmenšily. Přemýšleljsem, co dál. A tehdy, jedné červnové noci v roce 1995,ve 14. patře nad mořem, jsem se rozhodl, že s tou firmou skončím. Také jsem se rozhodl, že nejenže přejdu do jiné firmy, já přejdu do všech.Jak? ???

Tím, že napíšu knihu o MLM. Tak mohu vydělávat na celém odvětví^ 22

pokud si ji budou kupovat i lidé z jiných firem. Mělo to však jeden háček. Pokud si ji budou kupovat... Nikdy předtím jsem nic pořádného nenapsal. Sloh a referáty ve škole jsem vždy nenáviděl. Přitom jsem musel prodat spoustu knih, abych dluhy alespoň snížil. Dost troufalý cíl pro člověka, který nikdy nedostal jedničku z češtiny. Ani v první třídě, kdy v prvním pololetí téměř všichni dostali velkou jedničku. Během léta 1995 jsem napsal knihu Jak začít MLM, strašák nebo příležitost? Nehledal jsem vydavatele. Nemohl jsem žít jen z autorských práv. Potřeboval jsem hodně peněz. Potřeboval jsem proto i marži vyda­ vatele. Vydavatel na knize vydělá více peněz než autor, pokud je kniha úspěšná. Ale pokud je neúspěšná, pak vydavatel prodělá peníze i svůj čas a autor ztratí jen svůj čas. Vydavatel více prodělá, ale i vydělá. Vše závisí na tom, kolik se toho prodá nebo jestli se podaří sehnat nějaké sponzory. Měl jsem štěstí. Jak stará, tak i nová firma přispěly na vydání knihy. Já na to neměl peníze. Předem mi obě daly zálohu na nákup 1 000 kusů knihy a navíc zaplatily reklamu na obálce. Tím jsem zaplatil veškeré náklady na tisk. Náklad byl 10 000 ks. Zbývalo tedy prodat 8 000 knih. Ato byl další problém. Skoro nikdo tu knihu nechtěl! Rozhodněji nechtěli v knihkupectvích. Prý je moc tenká. Na počet stran zase moc drahá. Má divný název. Divný obsah. Je psaná moc jednoduše. Autora nikdo nezná a tak dál. Za poslední peníze jsem jel na knižní veletrh v Olomouci. Měl jsem nejmenší stánek a v něm jednu jedinou knihu. Musel jsem tam být dost velká rarita. Jediný produkt, viditelné i slyšitelné tiky a totální neznalost knižního trhu. Veletrh trval tři dny. 23

Na večerním rautu po prvním dni se mi smáli, že tomu nerozumím. Měli pravdu. Vůbec jsem nerozuměl vydávání knih. První den veletrhu jsem prodal asi pět knih náhodným zákazníkům. Jedna distribuční firma slíbila, že jeden balík vezme do komisního prodeje. Nic moc. Odpoledne mi zavolal na mobil jeden pán z Brna, že by se chtěl setkat. Včera dostal od známých mou knihu a zaujala ho. Přečetl šiji ještě tu noc. V tiráži našel telefon a zavolal mi, že by jich chtěl více. Dohodli jsme se, že ten den večer za ním přijedu do Brna. Šokoval mě tím, že jich chtěl 10 000 se svou reklamou. Druhý den mi pak volal, že vše ještě jednou propočítal, a závazně jich objednal „jen" 6 000 a předem je zaplatil. V tiskárně jsem objednal dalších 10 000 ks. Následujících 13 let jsem už na žádný veletrh vystavovat nejel. Obcházel jsem knižní trh. A stejně jsem to pak dělal i s dalšími produkty. Tradiční trh obcházím. Hledám jiné cesty. Zkoušel jsem nejlevnější malé inzeráty, například v Profitu. Tak jsem začal prodávat jednotlivcům i firmám v oboru přímého prodeje. Nejdříve po jednom kuse a často jich pak chtěli více. A některé firmy mou knihu začaly dávat do startovacího balíčku pro své distributory. Jedna společnost jich takto nakoupila 37 000 během 28 měsíců. V knihkupectvích to vůbec nešlo, ale najednou se z této knihy stal můj hlavní zdroj příjmů. Tím, že jsem knihkupectví začal obcházet, se prodávala mnohem lépe a já měl vyšší marži. Jen v Čechách sejí asi za pět let prodalo přes sto tisíc. Během té doby jsem napsal tři další knihy. Najednou mi také začali volat různí lidé, že by chtěli moje školení pro své firmy. Buď celé školení, nebo jen motivační přednášky. Zjistil jsem, že jsem skvělý motivátor, že umím mluvit pro více lid1 24

a že se jim to líbí. A také jsem zjistil, že motivace zvenčí funguje u na­ prosté většiny lidí jen krátkodobě, nebo dokonce vůbec. To bylo tragické poznání. Živím se motivací a přitom stále více poznávám, že motivace zvenčí u většiny lidí nefunguje. Ale funguje u velmi malé skupiny lidí. Funguje to u těch, kteří mají silnou vnitřní motivaci. Ato tak silnou, že tu vnější motivaci vlastně ani nepotřebují. To je dost paradoxní situace, nemyslíte? ??? Zajímavé přitom je, že obě skupiny lidí, tedy ti, u kterých motivace zvenčí nefunguje, i ti, u kterých ano, tu vnější motivaci vyžadují zhruba stejně. Ale lidé s velkou vnitřní motivací ji už v sobě mají. Začalo mě zajímat, jak tyto lidi najít. Je na to nějaký postup? Až po několika letech jsem ho našel. Ale tehdy jsem s tímto názorem začal mít potíže, jelikož neustále kolem mě byli a jsou lidé, kteří tvrdí, že motivace zvenčí je rozhodující. Stále slýchávám: motivujme, motivujte, motivuj. Já naopak tvrdím, že rozhoduje jen vnitřní motivace. A pokud ji člověk nemá sám v sobě, tak je úplně zbytečné se mu věnovat. Protože motivace zvenčí je trvalá asi jako smrad. Vyvětráš a zmizí. V té době jsem už věděl, že pro úspěch je nejdůležitější osobní postoj. Dále schopnost ovlivňovat sebe i jiné lidi a to, co nazývám „instinkt zabijáka". Také jsem chtěl dokázat, že to, co školím, opravdu funguje v praxi. A tak jsem potřeboval nějakou laboratoř, kde bych všechno otestoval. Proto jsem založil společnost TAXUS International. Začal jsem s potravinovými doplňky. Proč? Protože jsem s nimi měl zkušenosti. Ale neměl jsem nad nimi kontrolu. Dovážel jsem je přes zprostředkovatele z Rakouska a USA. Ti mě nutili k pravidelným a dost vysokým odběrům bez ohledu na to, zda jsem je prodal, nebo ne. A tak jsem dál hledal vhodný produkt.

26

Po večerech jsem dále studoval vše, co nějak souvisí s osobním rozvojem, psychologií, marketingem atd. Firmu jsem s obtížemi (stále staré dluhy) rozšířil na Slovensko a do Maďarska. V roce 2002 jsem se přestěhoval do Prahy. Začal jsem se zabývat i jinými způsoby podnikání nežli jen síťovým prodejem. Stále mně však přímý marketing ve všech formách velice přitahuje. Manželka je jazykově velmi nadaná a já jsem stále studoval, jak funguje lidský mozek a jak ho ovlivnit. Společně jsme během deseti měsíců vytvořili Revoluční angličtinu TAXUS Learning®. Ve čtvrtek 13. 5. 2004 (a pak že 13 je nešťastné číslo!) jsem přivezl z Bratislavy prvních 100 ks. Přestal jsem na několik let školit a věnoval jsem se jen Revoluční angličtině a němčině. Zpočátku jsme denně prodávali 1 -2 kusy přímým prodejem a hledali jsme způsoby, jak jich prodávat více. Testovali jsme je a prodeje rychle rostly. Během jednoho rokuj sem byl bez dluhů. Koncem roku 2004 to byla úplně neznámá novinka. A za dva roky jsme pouze v Čechách prodali 17 tisíc kompletů Revoluční angličtiny a němčiny. Dnes se už prodává v několika zemích a vytvořili j sme i další a lepší verze podle toho, jak postupuje vývoj a naše poznání. Dnes prodáváme zásadně vylepšenou verzi. Jsem přesvědčený, že kromě odstěhování se do ciziny nebo k cizinci domů není lepší metoda, jak se naučit cizí jazyk. V jednom kompletu Revoluční angličtiny bylo zpočátku 12 CD. Když sečteme všechna CD, tak jsme jich prodali za dva a půl roku asi 200 000 jen v Čechách a celkově asi půl milionu kusů za čtyři roky. U jediného produktu. Přitom každé CD stojí asi 500 českých korun. První čtyři roky jsme vůbec nemuseli dávat slevy. Kromě jazykového vzdělávání jsem už od převratu stále studoval marketing a psychologii. Tak jsem to spojil v Marketingovou psy-

chologii. Poznatky ze svých marketingových aktivit jsem si vyhod­ nocoval. Miluji testování nových věcí v praxi. Všechno, co se osvěd­ čilo, ale i to, co se neosvědčilo, jsem shrnul ve vzdělávacím video­ programu do počítače s názvem Marketingová psychologie (Instinkt zabijáka). To j e návod, jak uspět v podnikání. A tento návod popírá řadu tradičních obchodních postupů. Některým lidem se nelíbí název Instinkt zabijáka* Připadá jim moc brutální. Ale o tom to je. Život přece není spravedlivý. A pokud si to proto někdo nekoupí, nevadí. Já jsem na odmítavé reakce zvyklý už od dětství. Důležité pro mne však je, aby ti, co si ho koupili, byli spokojeni. Myslím si, že většinou jsou, neboť se mě ptají, kdy natočím další díly. Vzpomínám si, že mě každý odrazoval. Ptali se mě: „Co chystáš? Angličtinu? Zbláznil ses? Toho už j e na trhu tolik!" Ale přesto jsme uspěli. Udělali jsme to totiž jinak než konkurence. To samé bylo v případě školení do počítače. Taky nám říkali, že nemáme šanci uspět. Totéž jsem zažil se svou první knihou. Jde to. Já jsem si řekl, že uspěji bez ohledu na to, že mám Touretteův syndrom a tiky. Bez ohledu na meningitidu, skoliózu, že jsem podce­ ňovaný, škaredý a plešatý. Bez ohledu na to, že neumím správně česky, píši knihy a veřejně přednáším. Zamyslete se, když jsem to dokázal já, pak to musíte dokázat i vy. Já jsem měl mnohem horší startovní pozici než většina lidí. Podívejte se sami na sebe. Většinou jste na tom zdravotně mnohem lépe než já. Proč byste nemohli dosáhnout větších úspěchů než j á?

??? A pokud si stále myslíte, že to nejde, pak to je velice jednoduché. * Další informace najdete na www.marketingovapsychologie.cz nebo www.marketingovapsychologia.sk

28

Máte více výmluv než činů. Sníte o úspěších, ale pouze snít a pozitivně myslet nestačí. Z vlastní zkušenosti dobře vím, že je mnohem pohodlnější a jednodušší nadávat na ty, kteří úspěchu dosáhli, než se o úspěch sám postarat. Mně to trvalo dlouhé roky. Vím, o čem zde píši. Mohu srovnávat. Vím, jaké je to být dole i nahoře. Když jste dole, lidé vás neposlouchají. Když jste nahoře, za vaše názory vám dokonce platí. A věřte mi, že nahoře se taky mnohem lépe dýchá.

29

KAPITOLA 2

Pravda

30

Můžete mít hodně věcí na tomto světě. Úspěch, nebo neúspěch, skvělý život, nebo problémy, bohatství, nebo chudobu. Ale nemůžete mít pravdu, která by se líbila všem lidem kolem vás. Proč upálili Jana Husa? Proč oběsili Jánošíka? Proč zabili Thomase Becketa? ???

Rád tyto otázky pokládám lidem. Většinou slyším tyto odpovědi: „Protože měli pravdu. Protože byli hodní na chudé lidi." Jan Hus tedy hlásal pravdu. To je samozřejmě pravda. Ale on hlásal svou pravdu. Jenže zase svou pravdu měli i ti, kteří jej dali upálit. Každý má totiž svou pravdu. Proč ho tedy upálili? ??? Hlavním důvodem bylo, že Jan Hus porušil pravidla organizace, jejímž byl členem. A za to se vylučovalo vždy a všude. Jan Hus byl členem církve. Náš bývalý prezident Havel si dal na svou prezidentskou standartu: „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí." Totéž tam měl i Masaryk. Jen zapomněli dodat, čí pravda? Můj otec i deda byli horníci a s „intelektuálskou" pravdou těchto prezidentů rozhodně nikdy nesouhlasili. Takže, kde je pravda a kdo má pravdu? Mimochodem, i Hitler měl přece svou pravdu. Sice zvrácenou, ale měl ji.

Proč o tom vůbec píši? ??? Protože naprostá většina lidí se celý život soustředí na to, aby jiným lidem dokázali, že mají pravdu. Aby jim „vnutili" svou pravdu. Aby jim sdělili svůj názor. Aby jim ukázali, jak jsou skvělí, a že si proto zaslouží jejich uznání. Co myslíte, koho na světě zajímá, že vy máte pravdu? ??? Asi šesti miliardám lidí je to úplně šumafuk. A pak se trápíte, protože jiní lidé vás „málo" uznávají. Své trápení si však způsobujete sami tím, že se chcete chlubit i v situacích, kdy to není vhodné. Vyžadujete uznání za své skvělé názory, i když v danou chvíli to poslední, co ostatní vyžadují, jsou ty vaše skvělé názory. Pokud ale naopak někdo oznámí, že něco má, vy odpovíte, že někdo jiný to má také. Pokud někdo dá najevo, že něčeho dosáhl, vy musíte doplnit, že někdo jiný také. Ještě si přihodíte, že má i větší výsledky. Aúplně nejvíc ty druhé naštvete, když ten někdo jiný jste vy sami. Kolikrát jste už odpověděli větou: „To znám." nebo „Já také."? Opakuji, že téměř nikoho nezajímá vaše pravda, alejenjeho vlastní. A naopak, že každý je přesvědčený o své pravdě. A udělá vše, co je v jeho silách, aby to sdělil jiným. Pokud mu to nedopřejete, budete s ním mít problémy. Navíc často svou pravdu mnoha lidem ani nedokážete sdělit z toho důvodu, že oni vás prostě nepochopí. Nejde o to, že by byli hloupí, ale oni jsou „jinak nastavení". Pokud má někdo strach z letadel, jak mu vysvětlíte, že létání je skvělý zážitek? Dokážete vysvětlit rybě, co to je chodit po horách a dýchat čerstvý vzduch? 32

33

Dokážete vysvětlit dělníkovi výhody rovné daně z příjmů, když mu jeho odbory vysvětlují, že je spravedlivé, aby bohatí platili více? Těžko to pochopí, když mu nedochází ani to, že šéf odborů má stejné auto jako prezident. Jaká byla moj e pravda v mém mládí? ??? Přes 20 let jsem cítil nespravedlivou křivdu. Proč zrovna já mám tiky? Proč zrovna j á musím funět a chrochtat? Proč mám výraz a pohyby idiota? Komu jsem ublížil, že jsem takto postižený? A co jsem tím vyřešil? ??? Vůbec nic. Jen jsem ztratil spoustu let snahou o získání pozitivního mínění druhých o sobě. Trápil jsem se celé roky. Když jsem s někým mluvil, snažil jsem se ho přesvědčit o svých skvělých vědomostech, jako by celý svět neměl na starosti nic jiného než mou nespravedlivě nedoceněnou osobnost. Jakmile jsem se přestal zajímat o to, co si o mě druzí myslí, zjistil jsem, že je to lepší pro mne i pro jiné lidi. Během deseti až patnácti let došlo u mne k úplnému obratu. Vše se zlepšilo v oblasti vnitřního duševního stavu, vztahů s lidmi, peněz, pracovních úspěchů, bydlení, rodinného života atd. Nyní tyto poznatky předávám j iným lidem na školeních. Avděk? ??? Stává se mi, že mi po školení někdo zavolá nebo napíše, že jim mé školení změnilo život. Tito lidé jsou nadšení. A musím přiznat, že mě to strašně těší. Jenže někteří lidé mi už také dali najevo, že se jim 34

to nelíbilo. Asi jsem se trefil do nějakého citlivého bodu. Ovšem i oni maj í svou pravdu. Maj í na ni právo. Také se mi už doneslo, co si o mě myslí někteří lidé: „Tenblb stěmatikamato dotáhl takdaleko?Tojenespravedlivé!" A mají pravdu. Jsem ten blb s těma tikama. A je to nespravedlivé. Nespravedlivé však je i to, že jste se vůbec narodili. Vyhrála totiž jen jedna spermie z několika milionů. To je ovšem strašně nespravedlivé vůči těm ostatním milionům jiných spermií. Měli byste si jít stěžovat. Jenže komu vykřičíte svou pravdu o nespravedlnosti, když se každý stará především jen o sebe? ???

Poradím vám. Nepřemýšlejte o spravedlnosti. Nepřemýšlejte ani o vděku. To najdete v pohádkách a v nekonečných seriálech v televizi. Skutečný život vůbec není o tom, zda je něco spravedlivé, nebo ne. Co by měli říkat o spravedlnosti či nespravedlnosti obyvatelé malé polské vesnice ve čtyřicátých letech minulého století? Víte, jak se ta vesnice j meno vala? ??? Osvětim. Mimochodem, Josef Mengele nebyl nikdy potrestán. A teď filozofujte o spravedlnosti.

35

KAPITOLA 3

Kam to lidé dotáhnou

36

Podívejme se na lidský život z hlediska času a peněz. Podle těchto dvou hledisek můžeme lidský život rozdělit na tři etapy. První je období učení. Tehdy žádné peníze nemáte. Někdo vás musí podporovat. Většinou to jsou rodiče, někdy stát. Pak přichází druhé období - období práce. A tady byste už měli mít peníze, které jste získali vlastní zásluhou. Vaše příjmy by se v tomto období měly zvedat. Nakonec by mělo přijít období odpočinku. V něm byste si měli svých peněz nebo důchodu už j en užívat. Je to tak? ???

Nikdy to tak není! To byl ideální případ. Život je přece houpačka. Jednou jste dole, jednou nahoře. Ale příjmy by se měly zvedat. Alespoň kvůli inflaci. A v důchodu byste měli mít dost svých peněz, abyste byli za vodou. Je to tak? ???

Opět tomu tak není. Protože vaše příjmy v důchodu budou jen určitá procenta z těch největších příjmů, které jste měli, než jste šli do důchodu. Anavíc je ještě snižuje inflace.

37

Dovolte mi, abych nyní uvedl jednu statistiku. Ta už před více než 50 lety ukazovala, jak žili lidé v tehdy nejvyspělejší zemi, v USA, v okamžiku, kdy měli jít do důchodu. Představte si 100 kojenců narozených v nějaké porodnici během jednoho měsíce. Sto stejných lidí (dvě nohy, dvě oči atd.) se vydá na svou cestu životem. Jakmile zvládnou dětství, starají se přes čtyřicet let o sebe a o své rodiny. Po více než šedesáti letech dojdou do bodu, kdy by měli začít odpočívat, a takto jsou rozděleni: Bohatí

1

Zajištění

4

Stále pracují

5

Po smrti

36

Potřebují cizí pomoc

54

Celkem

100

Jen jeden si opravdu může užívat, protože je bohatý. Ajá bych se vás nyní chtěl zeptat: Proč zrovna on je bohatý, a ostatní ne? Co má ten bohatý? Čím se odlišuje bohatý od těch ostatních 99 lidí? Má spoustu čeho? ??? Peněz? To si myslí většina. Samozřejmě že je má, ale to mají i ti zajištění. Bohatý člověk má ještě spoustu něčeho jiného, než jsou peníze. Cíl? Vytrvalost? Myšlení? Podnikavost? Zdraví? Čas? ??? Pokud jste hádali čas, hádali jste dobře. On má spoustu času. On jediný má opravdu čas. On jediný má tolik času pro sebe, kolik chce. Bohatství se opravdu neměří penězi. Bohatství se měří množstvím 38

volného času, kterým disponujete. Samozřejmě že to souvisí s penězi. Jde o to, na jak dlouho máte peníze, abyste nemuseli měnit svůj způsob života. Pokud byste nemuseli hnout prstem až do smrti, pakjste bohatí. Je totiž už celkem jedno, zda máte 36, nebo 38 milionů v hotovosti, v akciích apod. Ale není jedno, zda kvůli tomu dřete od rána do večera, nebo se bez problémů můžete sbalit a vydat se na cestu kolem světa. Pokud byste se po takové cestě vrátili a zjistili, že jste o nic nepřišli, pak jste bohatí. Pak máte opravdu čas. Také se tomuto stavu říká nekonečná zámožnost. Zámožnost je počet měsíců, které přežijete při současném stylu života s penězi, které máte k dispozici. Asi 4 % lidí má hodně peněz. Často i více než ti bohatí, ale už nemají čas. To jsou zajištění lidé. To jsou lidé, kteří vybudovali velké společnosti, ale musí se o ně neustále starat. Představte si, že takový člověk by odjel na cestu kolem světa. Během té doby někdo na jeho firmě zbohatne, ale on to nebude. Tito lidé už nemají tolik času. Takže bohatství se opravdu neměří jen penězi, které lidé dokážou nashromáždit. Pět procent lidí místo toho, aby odpočívali, stále pracuje. Tato statistika je z USA. U nás je toto číslo ještě vyšší. To jsou naši klasičtí důchodci, kteří říkají: „Já mám spoustu času. Ale jen do večera, pak musím jít na noční směnu hlídat sklad." Dost velká skupina lidí-36% - se odpočinku ani nedožije. Zůstává nám většina - 54 % lidí. Ti jsou odkázaní na cizí pomoc. Většinou žijí jen z důchodu. Jinými slovy, jsou na hranici a pod hranicí bídy.

40

Kam chcete patřit vy sami? ??? Pokud jste rozumní, pak mezi prvních 5 %. Budete se možná muset stále starat (ti zajištění), ale budete mítpeníze. Ateď zapřemýšlejte, co se lidé naučí za svůj život: Z těch 100 stejných kojenců se všichni (až na statisticky nevýznam­ né výjimky) naučí do jednoho a půl roku chodit. Do třech let se všichni naučí mluvit. Do osmi let se všichni naučí číst, psát a počítat. Do deseti let se všichni naučí podvádět. Ale do důchodu se 95 % lidí nenaučí vydělávat dost peněz! A přitom jsme stejní. Není to v IQ, není to v bohatých rodičích. Je to v našem myšlení. Jen 5 % lidí to někam dotáhne. Tato statistika je přes půl století stará a je z USA. Po mých zkušenostech jsem však

skálopevně

přesvědčený,

že

v každé

společnosti a v každém oboru platí, že jen 5 % lidí to někam dotáhne. I těm úspěšným se ale nedaří vždy. Život je přece jako na houpačce. Je ostuda ocitnout se někdy dole? Já myslím, že vůbec ne. Skoro každému se to přihodí. Není ostuda ocitnout se dole, aleje ostuda tam zůstat. Pokud už jste dole, máte pouze dvě cesty. Nahoru, nebo tam zůstat. Pokud budete čekat na důchod a na to, kdy a o kolik vám ten důchod zvednou, pak si pište, že se dočkáte jen toho zvednutí důchodu. Předpokládám však, že vy nechcete jen čekat na svůj důchod. Vy chcete vědět, jak být úspěšnější. A dosáhnout svých úspěchů. Budeme se proto bavit o tom, co vás může přivést k úspěchům. 41

KAPITOLA 4

Proč potřebujeme osobní rozvoj

42

Přemýšleli jste někdy nad výběrovým řízením? Nad konkurzem? Co u něj vlastně rozhoduj e o tom, zda budete přij ati, nebo ne? Při výběrových řízeních na významná místa se zkoumají dvě hlediska vhodnosti uchazečů: 1. Odborné znalosti. 2. Jaká jste osobnost. Ty odborné znalosti, ty se dají relativně jednoduše naučit. Relativně jednoduše v porovnání s tím druhým kritériem. Jenže odborné znalosti mají jen asi třetinový vliv na to, jestli budete přijati. Rozhoduje totiž to druhé hledisko. To, jaká jste osobnost. Jde o vaše postoje, vaše zvyky, váš charakter a vaše emoční schopnosti. Ty mají až dvoutřetinovou důležitost. A nedají se zvenčí tak lehce dodat. Ty prostě nenabiflujete. Čím je pozice ve společnosti vyšší a důležitější, tím více rozhoduje to, co máte v sobě. To, co se nedá ve škole naučit. S něčím se narodíte a umíte to využít. Kromě toho můžete mít velké skryté schopnosti, které jste jenom dodnes ještě v sobě neobjevili. Z uvedeného jasně vyplývá, co je pro úspěch rozhodující. Rozhoduje vaše osobnost, vaše postoje, vaše zvyky. Většina lidí však bohužel žije jakoby podle špatné mapy. Představte si, že se domluvíme, že za mnou přijedete. Já vám dám mapu. Na té mapě vám vyznačím, kde je nádraží a kde bydlím. Přijedete na nádraží a půjdete pěšky podle dané mapy. Velmi rychle zjistíte,

že názvy ulic v mapě a ve skutečnosti nějak nesedí. Víte, co udělá naprostá většina lidí, když zjistí, že ta mapa nesedí? Zrychlí. Přidají do kroku. Budou rychleji utíkat od ulice k ulici, aby zjistili, že je to jinak než na mapě. Ta mapa je totiž špatná. Je stará. Je to podobné, jako když křeček v kolotoči zrychluje, zrychluje, ale stále běží na místě. Ataké vy běžíte, dokud nepadnete. Nepřipadá vám někdy váš život taky takový? Kolik hodin denně pracujete? Kdy padnete? Máte špatnou mapu? Nemáte? ??? Zkusme si malý test. Napište rychle 10 věcí, které jsou na vás skvělé. Jinými slovy, napište 10 věcí, kterých si na sobě vážíte: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Mnoha lidem činí problémy napsat už tu první kladnou věc o sobě. Napsat druhou věc, která je na vás dobrá, je přitom těžší než napsat tu první, že? A další j sou j eště těžší. 44

Kdybyste měli napsat deset špatných věcí, naprosté většině lidí by to Šlo mnohem lépe. Na seminářích osobního rozvoje se mi stává, že lidé v úvodu semináře nejsou schopni napsat o sobě téměř nic kladného. jakje to možné? ??? Je to tím, že se nechválíme a ani se neumíme chválit. A také je to tím, že se nesmíme chválit. Je to totiž společensky nepřijatelné. Pokud někdo pochválí sám sebe, ostatní se na něj hned sesypou, že není skromný. Jenže skromnost není to, co vám moc pomůže. Skromným patří důchod. Ale úspěšní lidé nežijí z důchodu. Na konci toho školení už jsou účastníci schopni napsat o sobě desítky kladných věcí. A během pár sekund. A po několika dnech napíší o sobě sto i více kladných věcí. Jak doj de k této proměně? ???

Je to tím, že změní mapu, podle které žijí. Naučí se manipulovat svými myšlenkami. Pokud se to nenaučíte, pak vám nepomůže sebelepší školení, žádný motivátor ani žádná kniha na světě. Většina lidí to nikam nedotáhne. Oni žijí podle špatné mapy, ale je jich 19krát více než těch úspěšných. Proto tak často vidíte ty neúspěšné mapy. A vy se jim musíte ubránit, chcete-li být úspěšní. Musíte si vytvořit svůj vlastní myšlenkový svět. Takový, jaký má pouze jeden z 20 lidí. Napadlo vás, že nej lepší cestou, jak se dostat k cíli, je zmanipulovat mapu? Jenže co dělá většina lidí? ??? Vedete si svůj vnitřní monolog i dialog. Neustále si říkáte: „To jsem to zase pokazil. Já hlupák, proč jsem to udělal tak, a ne jinak?" 45

Na následující otázku odpověď najdete hned: „Cojenamně špatného?" Na tuto otázku naopak většina lidí nedokáže odpovědět: „Cojenamně skvělého?" Nyní si oznámkujte svůj život. Obodujte sami sebe celkovou známkou od nuly do desíti. Nula znamená, že jste nejhorší ve všem. Desítka, že jste ideální. Ta celková známka vyjadřuje vaše společenské postavení, profesní růst, vaše vztahy, zdraví, kondici, vzhled a také samozřejmě váš majetek i hotové peníze. Anejen to. Ta celková známka musí zahrnovat i váš duševní rozvoj a emoční vyrovnanost. Do prostředního rámečku si napište svou známku od nuly do deseti. Tato známka vyjadřuje, jak jste na tom dnes. Abyste se objektivněji ohodnotili, představte si sami sebe před pěti lety. Vraťte se o pět let zpátky a oznámkujte se.

i

i

i

i

i

l

A nakonec si napište známku od nuly do desíti do kolonky Za 5 let. Jakou si dáte známku? Kam byste to měli dotáhnout za pět let? ??? Deset, samozřejmě. Kdo nedal desítku do kolonky Za 5 let, tak pro něj je tato kniha vlastně úplně zbytečná. Osobní rozvoj pro něj není tak důležitý, aby cokoli ve svém životě chtěl změnit, či dokonce zlepšit. To je jeden z důvodů, proč nechci školit lidi s malou vnitřní motivací. Často jsou nespokojeni se svým současným životem, ale nejsou ochotni pro změny ve svém životě obětovat tolik jako lidé, kteří mají své příjmy závislé na tom, jak „prodají sami sebe" na trhu. 46

ZMĚNIT SEBE, NEBO ZMĚNIT JINÉ LIDI? Naprostá většina lidí chce mít vliv na jiné lidi. Někdo to přizná, někdo ne. A přiznejme si, že chceme druhé ovládat. Dokonce chceme s nimi manipulovat. Anaopak, nechceme být manipulováni. Nelíbí se vám slovo manipulace? Možná nelíbí. Ale podvědomě to chcete. Chcete, aby manželka dělala to, co si vy přejete. Nebo, pokud jste žena, chcete, aby manžel dělal to, co chcete vy. Chcete, aby vaše děti skákaly podle toho, jak vy pískáte. Nebo ne? Upřímně odpovězte: Máte rádi manipulaci? Asi ne, že? ???

Máte děti? Také vám říkají: „Jáještě nechci jít spát. Chci být ještě vzhůru."? Avyjim odpovíte: „Tak dobře, čtvrthodiny, ale budeš hodný." Tak to byla manipulace. Něco za něco. Nemusí jít ještě spát, ale na oplátku budou hodné. My nemáme rádi manipulaci, pokud chce někdo manipulovat s námi. Na druhé straně ale chceme, aby celý svět skákal podle nás. Takže závěr je takový, že nemáme rádi, pokud je manipulováno s námi. Mnohem méně nám vadí, pokud je manipulováno jinými lidmi. Často s nimi manipulujeme my sami aještě nám to dělá dobře. Ale umíte manipulovat sami sebou?

Bf???

To je mnohem těžší, ale jde to. Chcete-li uspět, paknejlepší cestou je naučit se sám manipulovat své myšlenky. Pokud jste dodnes nebyli úspěšní a chcete se úspěšnými stát, pak musíte nějak zmanipulovat svůj mozek. Jinak s největší pravděpodobností neuspějete. Anečekejte, že vámpomůže nějaký zázrak zvenčí.

Uvědomte si, že nejdříve musíte ovládnout sami sebe. Snaha změnit druhé vám nevyjde. V 99 % případů se vám nepodaří změnit jiné lidi. Vy na ně můžete pouze působit příkladem. Jediné, co opravdu dokážete na světě změnit, jste vy sami. Musíte začít tím, že něco změníte sami u sebe. Ne u druhých lidí. To je podobné jako při hledání ideálního partnera. Když jsme byli v pubertě, vysnili jsme si svou princeznu. Zeny si zase vysnily svého úžasného prince. A okamžitě poté, co jsme si vysnili svou princeznu (prince), hned jsme věděli, jaké musí mít vlastnosti: Bude krásná a štíhlá. Bude na mně hodná. Musí být bohatá, skvělá a věrná. Na druhého chlapa se ani nepodívá. Pokud odjedu, stále bude čekat jen na mě, i kdybych byl pryč 10 let. Pak jsme začali hledat svou princeznu. Každou holku a později ženu jsme porovnávali s tím vysněným ideálem. Seznámili jsme se s někým. A když jsme toho partnera porovnávali s ideálem, tak partner najednou nevyhovoval. Proč? ???

48

Protože jsme měli příliš silný ideál. Bylo vlastně nemožné najít někoho srovnatelného s tím ideálem, jelikož lidé mají chyby. Lidé jsou jiní než naše princezny. Někteří lidé hledají stále. Například po barech. Spousto žen a spousto mužů porovnávají s tím svým ideálem. A stále jsou zklamaní. Zejména poté, když se ráno probudí a vystřízliví. Hledáním dokonalého partnera stráví dlouhá léta. Bohužel pak vždy zjistí, že ten nedokonalý partner úplně stejně hledá dokonalý protějšek. Jenže ono je to jinak. Jak? ???

Pokud chcete najít a pak trvale mít ideálního partnera, tak se nejdříve těmi ideálními princi nebo princeznami musíte stát vy sami. Až budete těmi princi, pak se najednou ty princezny začnou vynořovat jakoby samy. A pak si dokonce můžete mezi nimi vybírat. Nebo naopak, vy ženy, pokud si chcete najít svého nej lepšího prince, nejdříve se samy musíte stát princeznou a pak si můžete vybírat. Já vím, o čem to píši. Mám tiky. Křivím se, funím, chrochtám. Také jsem měl ideál a hledal jsem princeznu. Dlouho jsem nemohl najít. A dnes ji mám. Jenže dnes už je mi zcelajasné, že moje žena, kteráje krásná, kteráje štíhlá, kteráje bývalou modelkou, kteráje bohatá, kteráje chytrá, která umí pět jazyků, která si také ráda čte, která také ráda cestuje, která má také ráda peníze... • •• tak taková princezna by si nikdy nevybrala nějakého troubu, a navíc s tiky. Vzala si sice člověka, který je má, ale v jiných oblastech jsem se musel stát tím princem. A kdy u mě začala ta změna? ???

Začalo to tehdy, když jsem se přestal snažit měnit jiné lidi. Zaměřil jsem se jen na sebe. Zajímavé je, že pak se něco změnilo i u jiných lidí. Ne příkazy, ale příkladem. Ta změna začala tehdy, když jsem si uvědomil, že jediné, co dokážu změnit, je 25 000 myšlenek, které mne napadnou každý den. Dnes, zítra, pozítří... Nic jiného nedokážu změnit. Jen ty myšlenky a tím i své jednání. Ale nějakou dobu to trvalo. Musel jsem se naučit mnoho věcí. Jste opravdu šťastní? ??? To zjistíte, když si poctivě zodpovíte dvě otázky: 1. Kdybyste měli tolik milionů, kolik chcete, dělali byste i nadále to, co děláte dosud, nebo byste to rychle chtěli změnit? Pokud byste nic nezměnili, pak jste šťastní. Pokud byste ale najed­ nou chtěli dělat úplně jiné věci než dosud, pak šťastní nejste. 2. Kdybyste měli zemřít za dvanáct hodin, kdybyste věděli, že za dvanáct hodin tu nebudete, co byste těch dvanáct hodin dělali? I zde je stejná odpověď. Pokud byste nechtěli změnit nic z toho, co jste dosud dělali, pak jste šťastní. A pokud byste najednou chtěli dělat jiné věci, pak šťastní nejste. Jak to udělat, abyste v životě obstáli a byli šťastní? Myslíte si, že úspěch je jen pro několik málo vyvolených? Že ne každý může mít úspěch? ??? Pak máte i nemáte pravdu. Některé předpoklady k úspěchu jsou vrozené, ale naprostá většina znalostí pro úspěch se dá naučit. Z životopisů úspěšných i neúspěšných lidí jasně vyplývá, že 70 % 50

z

těch, co dosáhli úspěchu, se narodilo v bídě. Oni se nenarodili jako

úspěšní. Navíc 25 % z nich mělo vážný zdravotní handicap. Udělal jsem si průzkum a zjistil jsem, že většina chyb, kterých se dopouštějí neúspěšní lidé, jsou stále stejné. Anavíc je lidé stále opakují. Zde jsou tyto životní chyby: 1. Lidé zásadní věci nedělají naplno. 2. Lidé se řídí všeobecně rozšířenými názory. 3. Lidé se neumí prodat. 4. Většina lidí nemá životní cíl. 5. Lidé příliš rozebíraj í svou minulost. Prozkoumejme nyní těchto pět zásadních životních chyb podrobně. Budeme „loupat cibuli" slupku po slupce, až se dostaneme k jádru. Zjistíte tak, zda i vy můžete uspět.

51

KAPITOLA 5

1. životní chyba

Lide zásadní věci nedelají naplno

52

Začneme příkladem. Po koncertu slavného houslisty za ním přišla obdivovatelka a rozplývala se: „Mistře, jste úžasný! Hrajete jak pánbůh. Jste úplně jedinečný. Já bych obětovala celý svůj život, kdybych uměla tak hrát na housle jakový." Víte, co jí odpověděl ten fenomenální houslista? On řekl: „Milá paní, já ten život obětoval." Některé věci totiž nejde dělat jen napůl. Ani na 90 % ani na 99 %. Co by řekla vaše partnerka, kdybyste přišli domů a řekli: „Miláčku, byl jsem ti na 99 % věrný."? ??? Asi by moc nejásala, že? Některé věci prostě buď jsou, nebo nejsou. Nic mezi tím. A stejně tak ani ženy nemohou být na 70 % těhotné. Když lidé něco začínají, tak si řeknou: „Zkusím to. Udělám pár pokusů a snad to vyjde." Hádejte, jak asi s tímto přístupem dopadnou? ??? To souvisí s motivací. Lidé totiž příliš spoléhají na vedení druhých a na motivaci zvnějšku od jiných lidí. Jenže motivace zvnějšku je „jako smrad". Ten se za pár hodin vyvětrá a nikdo nepozná, že něco uvnitř bylo. Důležité totiž je, jak lidé umí motivovat sami sebe. Často jsem školil prodej ce a oni za mnou vždy přišli a říkali:

54

Pane Tomane, namotivujte mě. Namotivujte nás." To je alibizmus. Už dlouho se zabývám lidskou motivací. Za ta léta jsem zjistil zajímavou věc. U motivace jiných lidí jde v prvé řadě o to, najít ty, které nemám motivovat. A pak se jich zbavit. Zopakuji to. Najít ty, které nemotivovat. A co ti druzí lidé? Ti, které mám naopak motivovat? Tak ti se paradoxně dokážou motivovat sami. To jsou ti, kteří na ty housle hrají a nemluví o tom, jak by bylo krásné, kdyby na ně uměli hrát. Motivovat tyto lidi, to je radost! Těm totiž stačí jen ukazovat směr cesty, kterým se mají vydat. Oni už motivovaní jsou. Oni to mají v sobě. Představují malou skupinu lidí, kteří dělají to, co mají dělat. Úspěchy z jejich práce je pak dále motivují. Jenže ta neschopná většina lidí chce měnit všechny lidi kolem sebe. Ovšem kromě sebe. Znáte ten příklad, kdy říká žena svému manželovi: „Miláčku, chtěla bych změnit svět." „Ano?Ačím začneš?" „No, začnu tebou."? Nesnažte se změnit druhé lidi. Stejně je nezměníte. Oni se musí chtít sami změnit. Úspěšní lidé sami řídí svůj osud. Nečekají, že se věci samy dají do pohybu bez jejich přičinění. Úspěšní lidé také ví, že důležitý je výsledek, ne snaha. Nebo řeči o tom, jak se snaží. Úspěch přichází zevnitř. Z vás, ne zvenčí. Zevnitř - to je váš postoj. A klíčem k úspěchu je dělat věci na 100 %. Sir Winston Churchill jednou prohlásil: „Nikdy nebijte nepřítele jen napůl." 55

Myslím, že tím chtěl říci, že když něco začnete, tak to udělejte pořádně, dokonale a dokončete to. Uvědomte si také, že úspěch nemusí být jen o materiálním bohatství. Úspěšný je každý člověk, který dokáže splnit své cíle. A ty cíle nemusí být pouze finanční. Zde jde i o duševní či duchovní bohatství. Doktor Maxwell Maltz, objevitel psychokybernetiky, napsal: „Rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným člověkem není v tom, že by úspěšný člověk měl větší schopnosti, nýbrž v tom, že má odvahu prosazovat své myšlenky. A pak jednat. Kdykoliv totiž něco děláte, riskujete chybu. Je to však lepší než přešlapování na místě." Je to podobné jako snaha naučit se jezdit na kole. Riskujete sice, že spadnete, ale pak dokážete něco, co jste dosud neuměli. Už jen za ten pocit to stojí. Jeďte dopředu. Je vám to jasné? ??? Věřím, že teoreticky vám to jasné je. Ale v praxi pouze asi 5 % lidí dotahuje věci do konce. Neúspěšní lidé také přesně nechápou, oč jde, když se řekne pozitivní myšlení. Oni si myslí, že pozitivně myslet stačí. Jenže pozitivní myšlení funguje jen u určitého typu lidí! Pouze kladně myslet, číst knihy, poslouchat motivační nahrávky a absolvovat různá školení, to nestačí. Musíte i dělat. Udivuje mě, kolik lidí stále jedná, jako by šlo mít úspěch bez nějakého úsilí. Znám hodně úspěšných lidí. Mají i hodně chyb. Jsou mezi nimi alkoholici, gambleři i podvodníci. Někteří jsou nemocní nebo tělesně postižení. Ale neznám žádného úspěšného člověka, který by seděl celý den na zadku. Historie dokázala, že musíte zvednout zadek a něco dělat.

Mimochodem, z devíti amerických nositelů Nobelovy ceny za literaturu bylo pět alkoholiků. Oni jistě měli mnohé chyby. A hodně pili Jenže také všichni psali a nespoléhali na to, že to nějak přijde samo. Oni prostě něco tvořili. Oni o tom jen nežvanili. Můžete mít chyby, ale musíte něco dělat. Musíte využívat těch 86 400 sekund, které máte k dispozici každý den, a svých 25 000 myšlenek, které vás během toho dnenapadnou. Žádné pozitivní myšlení nepomůže těm, kteří nevyvinou potřebné úsilí. Dokonce i slavní filozofové pozitivní myšlení ne vždy správně pochopili. Velký myslitel Ralph Waldo Emerson napsal: „Jestliže člověk napíše lepší knihu, přednese lepší kázání nebo sestrojí lepší loveckou past než jeho soused, svět si k jeho dveřím cestu najde, i kdyby si postavil dům na konci lesa." Bohužel mnoho lidí tomuto nesmyslu věří. Velký Emerson byl nej­ spíše opilý, když to psal. Já to totiž zopakuji ještě jednou a zamyslete se: „Jestliže člověk napíše lepší knihu, přednese lepší kázání nebo sestrojí lepší loveckou past než jeho soused, svět si k jeho dveřím cestu najde, i kdyby si postavil dům na konci lesa." A já říkám, že nenajde! To nestačí! Pokud to, co umíte, nevyrvete do světa, tak se to ten svět nedozví. A pokud to neprodáte, pak umřete hlady.

57

KAPITOLA 6

2. životní chyba

Lidé se řídí všeobecne rozšířenými názory

58

Všeobecně rozšířené názory pochází od většiny lidí. Jenže 95 % lidí to v životě nikam nedotáhne. 95 % je 19 z 20 lidí. Ti jsou nejvíce slyšet. Devatenáctkrát více než úspěšní lidé. Lidé si pak myslí, že to jsou správné názory. To je omyl! Jsou pouze většinové, nikoliv správné. Tyto omyly si odnášíme už ze školy. Také výchova v rodině je vytváří. Přitom jsme se všichni narodili jako vítězové. Už naše narození byla obrovská výhra. Proč? Protože vyhrála ta naše jedna jediná spermie z mnoha milionů jiných spermií, které se také snažily dostat do vajíčka. To znamená, že jsme začali svůj život obrovským vítězstvím. Jenže pak se přestáváme chovat jako vítězové. A v dospělosti jde 95 % lidí od prohry k prohře. Jakjeto možné? ??? Pojďme se pobavit o tom, jak k tomuto výsledku člověk dojde. Kolikrát se malé dítě za den v průměru zasměje? ???

Asi 400krát. A dospělý člověk? ??? Pouze asi 15krát. Jak dojde veselé dítě k takovému tragickému výsledku? Jednoroční dítě leze po zemi a vše kolem sebe zkoumá. Ovšem ne stejně jako dospělý člověk, který se pouze dívá a poslouchá. Malé dítě všechno vezme do rukou. To je hmat. Pak to dá do pusy. To je chuť. A po cestě do pusy to ještě očichá. Malé dítě jedná podle instinktů Podobně jako zvíře. Vše zkoumá všemi možnými smysly. Co ale udělají rodiče, když to vidí?

Zajímávaje, že povely dospělých vůči malému dítěti jsou v podstatě stej né j ako k domácímu psu: , Jurj! To nesmíš! Nech to! Pusť to! Nedávej to do pusy! Jez to! Nejez to!" A tak to trvá mnoho let. Dospělým jde o to, aby se slušně vychované dítě, stejně jako slušně vychovaný pes, pouze dívalo a poslouchalo. To znamená, aby používalo pouze zrak a sluch. Ostatní smysly nám tak dlouho zakazovali, až jsme se naučili je téměř nepoužívat. A proč taky, když za to byl vždy trest? Odmalička nás učili, co máme a co nemáme dělat. Kdyby si dvouleté dítě dokázalo psát deník, jak by asi vypadal? ??? Možná j ako na straně 6 1 . Pro malé dítě je housenka nebo mravenec velmi zajímavá věc, kterou musí prozkoumat. Ale pokud jste se tím začali zaobírat, téměř vždy přišel trest. Co vše můžete v životě dosáhnout? To vás nenaučili. Zato ale v dospělosti přesně víte, co nesmíte. A žijete v zajetí mnoha mylných představ. Jeden z prvních vj emů, kterému j e dítě vystaveno, j e: „Jsem malý a ti ostatní jsou velcí. Já nic neumím, ti velcí umí vše." Kolikrátjsme slyšeli: „Na to jsi ještě malý." Nebo: „Z tebe asi nic nebude." Nebo dokonce: „Ty jsi hloupý." A pak přichází média, která dítě přesvědčují, že letadla padají, muži zabíjejí malé děti. Manželé škrtí manželky, nebo naopak manželky bodají noži do manželů. A že světu hrozí zničení. Prostě samé špatné zprávy. Asi tři roky jsem bydlel v paneláku přímo nad dětským\hřištěm. To 60

Z deníku dvouletého dítěte - úterý: 8 00 hod. Nechci jíst. Vylil jsem parfém na koberec. Voní pěkně. Máma se zlobí. Parfém je zakázán. 8 05 hod. Našel jsem zapalovač. Schoval jsem ho do kávy. Dostal jsem pohlavek. 8 10 hod. Šel jsem do kuchyně. Vyhodili mě. Kuchyně je zakázána. 8.15 hod. Šel jsem za tátou do pracovny. Vyhodil mě. Pracovna také zakázána. Proč nemohu do pracovny, když chci pracovat? 8.20 hod. Vytáhl jsem klíč od skříně a hrál si s ním. Máma mě volá. Nechal jsem tedy klíč někde na zemi. Máma neví, kde je klíč od skříně. Já už také ne. Máma mi nadává. 8.25 hod. Našel jsem červenou tužku. Dá se s tím malovat? Dá. Papír nechci. Ten jsem měl včera. Počkat! Dá se s tím malovat po stěně? Dá. Výprask. 8.28 hod. Dá se jehlice vytáhnout z pletení a zkřivit? Dá. Druhou jehlici jsem zabodl do pohovky. Jehlice jsou zakázány. 8.32 hod. Mám žízeň, ale nechci mléko. Dostanu mléko. Brečím. Výprask za řev. Řvu ještě víc. 8.36 hod. Počural jsem se. Výprask za počurání. Posadili mne na nočník a povolili čurat. Pak mi vzali nočník. Čurání zakázáno. 8.40 hod. Chci jíst. Zlomiljsem cigaretu auvnitřje něco hnědého. Nechutná to dobře. 8.43 hod. Pronásledoval jsem stonožku až ke zdi. Našel jsem také housenku. Housenka chutná lépe. Výprask a zakázané. 8.45 hod. Snědl jsem špínu. Divná chuť, ale zakázaná. 8.50 hod. Máma zjistila, že mám hlad. Dostal jsem salát. Hnusný. Nesnesitelný oproti housence. Vyplivl jsem salát. Vyplivnutí zakázáno. 8.55 hod. Klid v posteli. Nespal jsem. Seděl jsem na peřině a mrznul. Mrznutí je zakázáno. Výprask. 9.00 hod. Proč je člověk vůbec na světě, když má vše zakázáno?

bylo úžasné školení o psychologii, když jsem oknem slyšel maminky říkat: „Tyjsi škaredý chlapeček! Tyjsi zase rozbil ten kyblíček!" Také jsem slyšel: „Tyjsi nemehlo. Tyjsi hlupák." Asi nejlepší však bylo: „Ty debile, po kom tyjsi?" Takto se děti velmi brzy naučí, že téměř vše, do čeho se pustí, je špatné a trestané. Jediné, co se odměňuje, je nic nedělat. „To je hodný chlapeček." „Který?" „No přece ten, který jen sedí. Je hodný. Atento škaredý chlapeček je neposedný. Už třikrát vstal a něco chtěl." Výsledkem je, že spousta lidí se v dospělosti raději o nic nepokouší. My lidé myslíme a chováme se podle takzvaných vzorců myšlení. Ty jsou hodně předvídatelné, jelikož do šesti let si vytvoříme zhruba 80 % těchto vzorců myšlení a pak i jednání. A ty další vzorce myšlení a jednání si následně tvoříme podle těch vzorců, které jsme si vytvořili už do těch šesti let. Výsledkem je, že v dospělosti pak žijeme podle určitých předem předvídatelných schémat. Pokud tyto, většinou negativní, vzorce myšlení přijmete a smíříte se s nimi, tak podle toho dopadne váš život. Ale existuje i jiné řešení. Chcete ho znát? ???

Každý může změnit svůj obraz o sobě samém. I vy. Myšlení se dá změnit. A myšlení pak vede k činům. Jak to provést? ???

Úplně stejným způsobem, jak vznikl ten současný obraz, který máte 62

63

o sobě. Dělají to tak téměř všichni úspěšní lidé. Podvědomí totiž nedokáže rozlišovat mezi skutečností a vaší fantazií. Mozek se stále něčím zabývá. Tak ho začněte „krmit" tím, co funguje. Ale to nestačí. Fungují totiž i špatné věci. „Krmte" hojen tím, co je pro vás správné. Pokud budete svému mozku, své fantazii, opakovaně předkládat to, co si přejete, a dlouho, pak to ten mozek začne považovat za skutečnost. Proto si mnohokrát denně předříkávejte svou představu toho, co si přejete. Podobně jako modlitbu. Například: „Dosáhnu všechno, co chci." „Jsem zdravý a silný." „Dokážu se naučit anglicky." Apodobně. Takovéto autosugesce časem změní váš obraz, který máte o sobě samém. Ato formuje i vaši budoucnost. Princip je velmi jednoduchý. Každý den máme asi 25 000 myšlenek. Pokud je nebudete řídit, přesto vás napadne 25 000 myšlenek. Pokud je budete řídit, opět jich bude 25 000, ale mnoho z nich bude takových, jaké vy chcete. Těch 25 000 myšlenek, to je velká síla, kterou máte v sobě. Zabývejte se proto tím, co je teď. Zabývejte se tím, jak teď máte myslet. Tak ovlivníte zítřek. To, co bylo v minulosti, už neřešte. Mimochodem, na co jste mysleli přesně před minutou? ??? To už j e j akoby v mlze. A jaké myšlenky musíte chtít? 1. Musí být kladné. Proč? Protože mozek nezná zápory. Zabývá se pouze představami. Pokud chcete být zdravý, neříkejte si: „Nesmím být nemocný." Říkejte si: „Jsem

krásný

a

zdravý."

I

jylozek se totiž bude zabývat buď tou nemocí, anebo tím, jak jste krásný a zdravý. Slovo nesmím („Nesmím být nemocný.") mozek nevnímá, ale obrázek nemoci, nebo naopak krásy se zdravím, to si představit dokáže. 2. Ty myšlenky musí působit po dlouhou dobu. Proč po dlouhou dobu? Protože ty své dnešní vzorce myšlení, které chcete nahradit, jste si také dlouho vytvářeli. Udělejte si z většiny těch 25 000 myšlenek jeden velký dlouhodobý proud myšlenek. Neustále se chvalte. Hledejte na sobě jen to dobré. Jenže co dělá většina lidí? Místo toho řekne: „Samochvála smrdí." Kolikrát denně si řeknete: „Jáj sem úžasný. Já jsem skvělý."? Asi mockrát ne, že? A kolikrát si řeknete: „Jáblbec, zasejsemnaněco zapomněl."? Cítíte v tom ten rozdíl? ???

Opravdu to funguje. Před pár lety jsem vážil 102 kilogramy. A co jsem udělal? Po dobu asi tří měsíců jsem si představoval, jak jsem krásný, zdravý a štíhlý. Kdykoliv to šlo, se zavřenýma očima jsem si přehrával film, ve kterém se mé tělo mění. Představoval jsem si, jak jsem skvělý. Jak mám úžasně štíhlý pas a široká ramena. Bez ohledu na to, že mám tiky, jsem plešatý, mám skoliózu, pravou stranu těla mám méně vyvinutou a pravou nohu mám kratší o 1,5 centimetru, se mé tělo začalo měnit. Za tři měsíce jsem zhubl patnáct kilogramů bez jakýchkoliv diet a cvičení.

65

Také jsem si přehrával představy o tom, jak jsem úspěšný a bohatý. Začal jsem s tím v době, kdy jsem měl obrovské dluhy, jak jsem už napsal v úvodu. Trvalo mi to dlouhé roky. Ale dnes už nemusím pracovat. Jenže nyní už mě práce baví. Našel jsem jako zdroj obživy to, v čem vynikám. Když si to porovnám s tím, jak jsem začal svou pracovní kariéru v roce 1989, tak nyní je to jako z jiného světa. Tehdy jsem vstával ve 04.10 hod., jezdil do jiného města za 2 000 Kč hrubého měsíčně a v práci nemohl vůbec nic ovlivnit. Já jsem to tehdy nedělal rád. Já jsem to dělal, protože jsem musel. Teď to, co dělám, dělám rád. Anemusím.

MODLITBY přiznávám se, že nevěřím v boha, za kterým lidé chodí do kostela, a

le velice souhlasím s tím, že je třeba se modlit. Mít své modlitby. Proč? ??? Jestliže si něco vroucně představujete, tedy máte svou modlitbu,

vaše myšlenky se soustředí určitým směrem. Z těch 25 000 denních myšlenek jich velká část směřuje k mým cílům. Jde o to, co chci já. Kam já chci směřovat. A ne co by mě mělo štvát. Co dělají například naši politici, sousedé atd. Avíte, jaká je moje modlitba? ??? „Jsemúžasný, jsem nejlepší, jsem krásný..." Zdá se vám to hloupé? Primitivní? Možná. Ale přináší mi to výsledky. Výsledkem je, že dnes nemám problém o sobě napsat několik set kladných věcí. Vraťte se na stranu 44, kam jste měli napsat 10 kladných věcí o sobě. Napište jich také několik set. Moje sebedůvěra se vytvořila právě modlitbami. Zhubl jsem a zbohatl i díky nim. Také se tomu říká mantra. Jde o to, že pokud na něco myslíte, pak nemůžete myslet na něco jiného. Myslíte-li opakovaně několik minut na to, jak jste skvělí, najednou není v mozku prostor na myšlenky, jak skvělí nej ste. Nemůžete totiž současně myslet na více věcí naj ednou. Váš mozek se bude zaobírat tím, nač myslíte. Jemu je jedno čím. Jen na vás záleží, čím ho krmíte. Zdá se vám to primitivní nebo hloupé? Ano, je to primitivní. Jsem pro jednoduchá řešení. Já tomu věřím a dělám své modlitby. Jakmile přijdu někam, kde je fronta, vidím tam vždy strašně vytočené lidi. Musí si odstát nebo odsedět frontu na lístek a štve je to. 67

Změním já to fronto? ??? Nezměním, pokud nechci předbíhat. Co ale mohu změnit? ??? To, co mám v hlavě. Zavřu oči a počítám v duchu své peníze. Do miliardy a pak jedu znova, dokud se nedostanu na řadu. Minulou zimu jsem školil na Slovensku a pozdě večer jsem pak jel do Prahy. Zničehonic začala na Vysočině sněhová kalamita. Bylo to tak prudké, že v rádiu hlásili, že uvízly i posypové vozy. Řidiči byli nervózní, troubili na sebe a snažili se nějak přes závěje dostat, čímž to situaci ještě zhoršovali. Tak jsem zavřel oči a začal si představovat, jak jsem skvělý, bohatý, zdravý,... Vzbudily mě rány do auta: „Ty pitomče, tak už j eď!" Já jsem tam usnul a ostatní se nervovali několik hodin. Když se pak kolona rozjela, téměř všichni byli unavení, nervózní a spěchali. A hned způsobili několik nehod. Domů jsem přijel asi v 6.00. Polovinu noci j sem však na rozdíl od ostatních prospal. Možná se budete divit, ale tímto způsobem se někteří lidé dokážou dostat z rakoviny. Oni ale nemyslí na to, že nechtějí mít to rakovinu. Místo toho si představují, jak ty jejich krvinky putují tělem jako bojovníci, kteří nádherně sežerou každého vetřelce. Myslí na to, že jsou silní. A většinou jim to funguje. Moje matka měla 20 let strach z rakoviny, protože její matka, moje babička, měla nádor. Sice nezhoubný, ale mojí matce to stačilo. Od té doby měla strach a říkala si: „Jenom abych nedostala rakovinu. Jen abych neměla nádor." Dostala ho. Bylo jí 50 let. Uřezali jí pravé prso. Ležela a litovala se. A všichni ostatní ji litovali také. To jsem odmítl. 68

69

Bylo jí přesně 50 let a měla tři syny. Jeden z nich byl ženatý. Chodil jsem za ní do nemocnice mimo návštěvní hodiny, abych tam nebyl s tetkama, které ji podporovaly v tom, jak je to všechno nespravedlivé. Naopak stále jsem jí říkal, že má ještě dva syny, které musí oženit, a brekem to nedokáže. Nutiljsemji, aby na papír napsala:

Jsem nejlepší! Napsala to maličkým písmem do rohu. Ten papír jsem vždy zmačkal, hodil na nemocniční zem, čímž jsem svou slušnou a pořádkumilovnou matku vždy zděsil. Říkal jsem jí: „Ten papír A4 je celý tvůj život. Tyjsi nej důležitější. Napiš to tedy větší. Přes celý papír." A moje skromná matka to opět napsala sice trochu větší, ale zase do rohu. Mnoho papíru jsme zničili. A když to bylo přes celou stranu, sundal jsem ze stěny obraz a dal tam ten papír. Nutiljsemji, aby si stále říkala: „Jsem nej lepší, j sem nej lepší." Ten papír jsem jí pak dal i do ložnice. Měla ho tam několik let. Ta žena, která se v životě o nic nepokusila, našla tu sílu a změnila něco ve své hlavě. Vydrželo to 14 let. Jakmile ve svých 64 letech oženila posledního syna, pak to, co jí krmilo podvědomí, skončilo. Ztratila cíl. Do roku znova dostala rakovinu. Opět jí řezali prso a ještě část ledvin. Od té doby uběhlo 13 měsíců. Nyní pracujeme na tom, že má 6 vnuků a litováním nic nevyřeší. Má cíl. Má stále čím krmit svůj mozek. Musí je všechny „oženit". Je to tvrdé? ???

Je. 70

Je to primitivní, hloupé? ???

Je. Ale většinou to funguje. Nechtějte rychlé zlepšení. Buďte trpěliví. Budete-li chtít rychlé výsledky, zklamete se. Toto je běh na dlouhou trať. Také proto pozitivní myšlení nefunguje u každého. Musíte vydržet a změnit svůj pohled, který máte sami na sebe. Musíte si opakovaně přehrávat film, ve kterém vidíte sami sebe v tom cílovém stavu, který chcete. Jak jste dokonalí, bohatí, zdraví. Prostě to, co chcete. A dělejte to tak dlouho, až tomu mozek uvěří. Musíte mít své modlitby o tom, jak jste úžasní, krásní a skvělí. A opakovaně stále dokola si je říkat, až tomu uvěříte jako babky v kostele. Koneckonců od toho ty modlitby jsou. Katolická církev jasně dokázala, jak skvěle to funguje. Už 2 000 let. Tak ukradněte a sami použijte to, co se osvědčuje už tisíce let. Váš mozek bude konat pozitivně, pokud nebude mít negativní podněty. To znamená, vyhýbejte se situacím i lidem, kteří pro vás znamenají negativní podněty. Apokud to nebudete dělat? ???

Pak vám nepomohou ani všechny knihy o pozitivním myšlení na celém světě.

KAPITOLA 7

3. životní chyba

Lidé se neumí prodat

72

Lidé se neumí prodat. Nevěří si. Nyní nemluvím jen o prodejcích, kteří se prodejem živí. Lidé neumí prodat sami sebe u přijímaček na školy. Studenti se neumí prodat učitelům. Podřízení neumí prodat svou práci nadřízeným. A do důchodu se 95 % lidí nenaučí vydělávat tolik peněz, aby už nepotřebovali žít jen z toho důchodu. My všichni se prodáváme. Vše v životě je obchod. Vy jste prodejce svých myšlenek a svých činů. Nevěříte? ??? Každé malé dítě slíbí mamince, že bude hodné, když si chce večer ještě hrát. A maminka řekne: „Ano, můžeš si ještě chvilku hrát. Ale budeš hodný!" Co to je? ???

To je obchod. Obchod mezi matkou a dítětem. Jde tam o vztah „něco za něco". My se prodáváme stále, ale většina lidí není ochotná si to přiznat. Přiznejme si, že my všichni prodáváme pouze sliby. Slib, že něco splníme. Slib rodičům, že dokončíme školu. Pokud prodáváme zboží, pak prodáváme slib, že to bude fungovat. Když prodáváme auto, prodáváme slib, že kupujícího bude vozit přesně tak, jak to slibuje reklama. Pokud někdo prodává pojistky, tak prodává slib, že až dotyčný zemře, pak někdo z rodiny za to něco dostane. Je to vždy jen slib. O tom, jak uvažujeme, rozhodují naše emoce. I to, jak jsme v životě

silní, určují emoce. Známe dvě základní emoce. Jsou to touha a strach. Nebo víra a strach. Touha mít něco a strach, že to nebudete mít. Nebo že to ztratíte. Touha po penězích a strach, že je nebudete mít. Nebo strach z chudoby. Touha po druhém pohlaví a strach z odmítnutí. Nebo strach ze sexuálního selhání. Touha po úspěchu a strach z neúspěchu. A tak dále. Jak vidíte, tyto dvě základní emoce jdou proti sobě. Strach je největší nepřítel úspěchu lidí. Například strach, že nesplníte očekávání. Ale čí očekávání máte splnit? Jde přece o váš život! Ne o očekávání druhých. Máte strach, že vás jiní nebudou uznávat? To je také hloupost. Vždyť ani vy neuznáváte všechny lidi kolem sebe. Spousta lidí zase nebude uznávat vás. Tak o co jde? Vlastně se nic neděje. Jedním z nejhloupějších strachů je strach z nejistoty. Ale jakou proboha chcete jistotu? Zaměstnání? Důchod? ??? Vždyť i státy krachují. V roce 2002 například Argentina. Jistota, to není sociální zabezpečení. Jistota je stav vaší mysli. Zopakuji to. Jistota je stav vaší mysli. Spousta lidí ztratí svého partnera jenom proto, že mají strach, že ho ztratí. Tak dlouho se hloupě chovají, až to ten partner nevydrží a skutečně od nich uteče. Strach si nejlépe vysvětlíme na příkladu lidí, kteří se živí přímým prodejem. V jedné pojišťovně řešili manažeři klasický problém. Řešili, proč se 95 % prodejců pojistek na určité úrovni zastaví a více pojistek už neprodají, i když mohou.

Zkoušeli tresty. Trest přijde, pokud prodejci nesplní určité normy prodejů. Nepomáhalo to. Tak zkusili pozitivní motivaci. To znamená velké odměny, když splní dané normy prodejů. Zase to nepomohlo. Tak si přizvali na pomoc psychology, kteří pozorovali prodejce v praxi. Au těch 95 % méně úspěšných prodejců zjistili zajímavou skutečnost: Jediné, v čem se tito prodejci i jejich zákazníci v okamžiku prodeje shodují, jejeden pocit. Vítejaký? ??? Oba dva se při tom cítí děsně. Nejenom zákazník, to se dá očekávat, ale i prodejce. Strach z odmítnutí je opravdu jedna z největších překážek u prodeje a má dvě příčiny: 1. Malé sebevědomí. 2. Mylný předpoklad, že zákazník při prodej i odmítá vaši osobu. Jenže to je jinak. Zákazník neodmítá vás, ale vaši nabídku. Uvědomte si, že vy jste mu úplně lhostejní. Šest miliard lidí se vůbec nezajímá o vaši osobu. Proč to tvrdím? Protože podle psychologů každý z nás myslí hlavně na tři věci: Na peníze, na sex a na smrt. A dále, z 95 % přemýšlíme pouze o sobě. A co těch zbývajících 5 %, kdy se zabýváme věcmi kolem nás? To přemýšlíme o věcech kolem nás. Jenže zase jen ve vztahu k sobě. Lidé prostě o vás nepřemýšlí, tak čeho se bojíte? Úspěch budete mít, když překonáte strach. Nejde o to, abyste se ho zbavili, to se vám nepodaří. Ale naučte se sním žít. Jak? ???

Dělejte to, čeho se bojíte. Jen tím strach překonáte. Jděte tam, kam 75

byste raději nešli. Zavolejte tomu, koho se bojíte. Uvidíte, že to pak nebude tak zlé, jak se na začátku zdálo. Vzpomeňte si, jak jste se naučili jezdit na kole. Předtím jste to neuměli. Co se stalo? Získalijste nějaké nové tělesné schopnosti? ??? Ne, určitě ne. Jediné, co se stalo, bylo to, že jste překonali svůj strach. Úplně stejné to bylo s plaváním. Zde jste překonali strach z vody. A stejné je to se vším, co umíte nebo neumíte. Tím, že to děláte, překonáte strach z té činnosti. Nyní se vás chci zeptat: „Jak se cítíte, když sejdete prodávat?" ??? Já už dnes skvěle. Je to totiž tak jednoduché! Uvědomil jsem si, že nej jednodušší lidská činnost je dýchání a s dýcháním souvisí mluvení. Tak se alespoň snažím mluvit tak, ať z toho něco mám. I vy můžete mluvit tak, ať z toho něco máte. Teď je to pro mne jednoduché. Ale přes dvacet let to jednoduché nebylo. Měl jsem velké problémy s tím, jak se prodat. Měl jsem malou sebedůvěru a cítil jsem se velmi špatně, když jsem o něco žádal. Na to, abyste se prodali, vám moc nepomohou odborná školení. Vy většinou nepotřebujete ani více znalostí. Ale změnu svého chování. Školy vás nepřipraví na to, abyste prorazili. Koneckonců jak by mohly, když myšlení učitelů není obchodně založeno. Ani nemůže být, protože většina učitelů jsou státní zaměstnanci. A státy nepoužívají k vytváření svých příjmů obchodní praktiky, ale nátlak. Školství je typický nátlakový systém. A nátlakové

systémy

se vyznačují tím, že v nich nakonec zůstanou pouze průměrní lidé. Ti nej schopnější z nátlakového systému odejdou nebo ho ovládnou.

Chcete příklad? Vezměme si jako další příklad nátlakového systému policii. Co si myslíte o duševních schopnostech policajtů? Vždyť není více vtipů než na toto téma. A co další nátlakový systém - armáda? Cosi myslí muži, kteří byli na vojně, o IQ důstojníků? A co si myslí většina dvanáctiletých dětí o IQ svých učitelů? ??? V naprosté většině škol průměrní učitelé učí průměrné a všeobecně rozšířené věci. Jaký bude výsledek? ??? Génius za géniem? Škola nás naučí především vysvětlovat, proč něco nejde. Neučí nás prodat se, ale vše vysvětlit. Zapamatujte si velmi důležitou věc. Neschopný vysvětluje. Zopakuji to. Neschopný vysvětluje. Výsledkem je alibismus. Alibisticky dokážeme vše vysvětlit. Celý život neúspěšní lidé vše vysvětlují jiným lidem. Aco je horší, i sobě: „Začnu hubnout, ale od zítřka." „Přestanu pít, ale mám ještě dvě láhve." „Já určitě začnu, ale až za týden." Zítra, za týden, za měsíc. Víte, co to znamená? ???

Pro 95 % lidí nikdy. Určité věci se prostě dělají teď hned, nebo nikdy. Anal00%. Znám příběh jedné alkoholicky. Ta má dvě dcery. Jedna je stejná alkoholická a nezodpovědná jako její matka. Nestará se o své tři děti a je 77

78

z ní bezdomovec. Ovšem druhá dcera je úplně jiná. Velmi zodpovědný človek. Pracuje ve zdravotnictví. Když se obou ptali, jak si vysvětlují svůj životní vývoj, obě dvě shodně odpověděly: ,To není žádný div, že j sem taková, když mám takovou matku." Pro jednu to je výmluva, ale pro druhou výzva. Nevěříte tomuto příběhu? ??? Jde o mou švagrovou a její sestru. Chcete-li být úspěšní, pak potřebujete systém. Potřebujete strategii. Víte, já prodávám v praxi ověřený návod na strategii v podnikání. Je to série videoškolení do počítače s názvem Marketingová psychologie. A hned první díl má název Strategie. Když se pak ptám průměrných lidí, jakou mají strategii úspěchu, víte, co se dovídám? ??? Tisíce výmluv o tom, co by udělali, kdyby jenom mohli. Ale vždy jim do toho něco přijde. Tisíce příkladů, jak zrovna oni mají smůlu. Ale systém a strategie? Tím se oni nezabývají. Akdyž jim řeknu: „Kupte si tu Strategii. Opravdu to funguje." Oni odpoví, že na to nemají čas. Mají přece tolik práce. A místo toho říkají: „Pane Tomane, namotivujte mě."

79

KAPITOLA 8

4. životní chyba

Většina lidí nemá životní cíl

80

Hodně lidí žije ze dne na den a řeší jen každodenní problémy. Jedno čínské přísloví říká: Když nevíme, kam jdeme, je zcela jedno, kterou cestu si zvolíme. Znáte nějaké úspěšné lidi? Víte, čím se odlišují od ostatních? To je jednoduché, oni mají své cíle. Příčina úspěchu totiž spočívá v dlouhodobé koncentraci na konečný cíl. Podle jednoho dlouhodobého průzkumu v USA pouze tři procenta studentů dokázala napsat své cíle na papír, když končila školu. Zbytek to prostě nedokázal. Po dvaceti letech pracovníci univerzity vyhledali své studenty a zjistili, že ti lidé, kteří před dvaceti lety věděli, co chtějí, nashromáždili větší maj etek než zbývaj ících 97 %! Už chápete, proč je důležité mít cíl? ??? Zde je velké nebezpečí. Každá činnost je zpočátku doprovázená velkým nadšením. Jenže časem to nadšení vyprchává. Smysl však má jenom opakovaná správná činnost. Zkusit něco nebo zkoušet něco, to je jako nedělat nic. Jak ale vypadají cíle většiny lidí? ??? Jsou to jen sny. Pro splnění cílů si nejprve ty sny musíte napsat na papír a pak i jednat. Pravidelně a dlouhodobě jednat. Henry Ford prohlásil: „Myslíš-li, že můžeš, máš patrně pravdu. Myslíš-li, že nemůžeš, máš Patrně také pravdu." 81

Tomu se říká síla myšlenky. Vaše chování se mění tak, jak se mění vaše myšlení. Z toho vyplývá, že pokud budete pozitivně myslet, budete i pozitivně jednat. A naopak: Budete-li negativně myslet, budete samozřejmě i negativně jednat. Stačí na neúspěchy dostatečně dlouho myslet. A pište si, že přijdou S negativními myšlenkami v hlavě začnete prohrávat. Narodili jste se, abyste prohrávali? Vždyť jste začali velkou výhrou. Vzpomeňte si na ty spermie. Na téma cílů a jejich stanovování už bylo napsáno mnoho knih. Také se tomu věnuji ve své první knize Jak začít MLM, strašák nebo příležitost?, v níž j sem o tom napsal celou kapitolu. Mít vylepený svůj cíl na zrcadle, nad postelí nebo na záchodě vám ještě nezaručí úspěch. K úspěchu vedou pouze činy. A také pozitivní myšlení funguje jen u těch lidí, kteří jednají. Je spousta nešťastných lidí, kteří stále čtou knihy o pozitivním myšlení, vymetají všechny semináře o pozitivním myšlení, ale kvalita jejich života se nijak nezlepšuje. Proč asi?

??? Mnozí lidé se totiž stále chtějí připravovat, učit, vzdělávat, ale nepracují na správných věcech. Zaměstnával jsem jednoho prodejce. Ten se stále učil, opravdu poctivě. Ale skoro nikdy nenavštívil žádného potencionálního zákazníka. Přitom byl prodejce. Když jsem se ho ptal proč, odpověděl mi, že stále ještě všechno perfektně neovládá. Neuvědomil si, že nikdy nebude všechno perfektně ovládat. Dnes s odstupem vidím jako velkou chybu, že jsem se ho nezbavil mnohem dříve. Rozchod byl pro něj bolestný. Navíc jsem přišel o spoustu peněz. Takovíto lidé se budou roky připravovat na to, jak začnou vydělávat peníze. Třeba na svůj mercedes. Jenže jiní ho za tu dobu už mají! Začínáte tušit, kam mířím?

NEJDE JEN O SAMOTNÝ CÍL JDE HLAVNĚ O MYŠLENKOVOU CESTU K CÍLI Změňte nyní úhel pohledu. Všechno, nač myslíte, je emoční záležitosti vaše cíle. Čím zejména vynikají pozitivně naladění lidé? Oni umí neustále měnit úhel pohledu tak, aby vše viděli kladně. A to vždy kladně. Málokdo to dělá, přitom každý člověk dokáže změnit úhel pohledu. Chcete příklad? Která mozková polokoule je levá?

Záleží na tom, zda se díváte zepředu, nebo zezadu. Stačí změnit úhel pohledu. Představte si horolezce. Každý horolezec chce vylézt až na samý vrchol hory. Neznám horolezce, který by se připravoval na svůj výstup tím, že by si říkal: „Nahoru nedojdu. Aještě zmrznu." Horolezci vždy začínají s tím, že jim to vyjde, že to dokážou a že vydrží až do konce. Problémem však je, že i horolezec je jen člověk, který přemýšlí. Výstup totiž trvá dlouhou dobu a jeho mozek po celou 83

dobu pracuje. Jednak se začne vrtat ve své minulosti. O tématu minulosti se ještě budeme bavit v KAPITOLE 5. životní chyba: Lidé příliš rozebírají svou minulost. Tím to ale nekončí. Začnou ho napadat i jiné myšlenky: „Musím já vůbec dojít až nahoru? Teď jsem zpocený a tam nahoře bude mrznout. Ježíšimarjá, už cítím, že se mi dělají dva puchýře. Copak asi teď dělá moje žena? Je tam sama? Zdála se mi nějaká divná. Možná má někoho jiného. Dlouho věděla, že bude sama, takže se mohla připravit. Opravdu je v poslední době nějak divná. Určitě někoho má! To jsem si ale vzal mrchu!" Tak si člověk ve své hlavě sám začne tvořit všelijaké myšlenky a pochybnosti. Časem těch pochybností přibývá. Ajaký je výsledek? ???

Bohužel někteří horolezci nedojdou až nahoru, přestože původně nahoru chtěli všichni. I vy se chcete mít dobře. Chcete vydělávat více peněz, mít skvělé vztahy, dokonalé zdraví a dokonalou rodinu. Jenže většině lidí se to nepodaří, protože neumí „vypnout" problémy ve své hlavě. Sami si tak vytvářejí různé bloky. Musíte se naučit problémy „vypnout". A „zapnout" jiný program, jako když přepnete stanici v televizi. Jen tak současné myšlenky nahradíte jinými myšlenkami. Vědomě „vypudit" problémy ze své mysli v daném okamžiku nedokážete. Je to proto, že v každém okamžiku můžete myslet jen na jednu věc. Jestliže tedy myslíte na to, že na něco konkrétního nechcete myslet, tak myslíte právě na to, nač myslet nechcete. Jenže nejde chtít na něco nemyslet. Mozek totiž stále na něco myslí. Jde jen myslet na něco jiného. Vy chcete změnit svůj život. Chcete se mít lépe, nebo ne? ???

Nyní vám ukážu, jak to lidé dělají. Použiji k tomu známý příklad, 84

který se opakuj e v mnoha knihách. představte si slona. představte si velkého slona. představte si velkého žlutého slona. představte si velkého žlutého smradlavého slona. představte si velkého žlutého smradlavého škaredého slona. Nyní s okamžitou platností na toho slona zapomeňte! Nemyslete na něj! Už ho nesmíte mít v hlavě! Na co myslíte? ??? Vsadím se, že to vím. Myslíte právě na toho slona, na kterého nemáte myslet. Nemyslet na něco prostě nejde. Nejde chtít vědomě teď hned na něco přestat myslet.

Mozek přemýšlí ve dvou rovinách: jednak v představách a jednak ve slovech. Slova jako nesmím, musím, chci, nechci nejsou nikdy tak emočně silná jako představy. Představy jsou obrazy, které si emočně lépe vybavíte. Uvedu malý příklad: Slova: Nechci sníst citron. Chci sníst citron. Obraz: Představte si, že umytý a rozkrojený citron očicháte, olíznete 85

a pomalu rozkousáváte. Cítítejeho vůniachuť. Cítíte jej v krku. Která z obou možností způsobila, že jste se více zašklebili? Vsadím se, že ta druhá. Přitom vůbec není důležité, zda to chcete, nebo nechcete. A zda do toho citronu právě teď ve skutečnosti koušete. Představivost je podle psychokybernetiky asi desetkrát silnější než síla vůle. Přitom se všude neustále „žvaní" o silné vůli. Zapomeňte na silnou vůli a naučte se pracovat se svou představivostí. O silné vůli nás ve škole učili pořád. Jenže se silnou vůlí je to jinak. Nejsilnější vůli musí mít zemědělci. Musí ji mít. Jak by jinak mohli od rána do večera pracovat na poli a ještě se starat o zvířata? Každý den v roce. Svátek nesvátek. A co když přijde krupobití nebo záplavy nebo silné mrazy v květnu? Na co jim pak je silná vůle, když nemají příznivé podmínky? Všichni předkové mojí matky byli zemědělci. Hyundai v Nošovicích je postaven zčásti na jejich pozemcích. Nikdo z nich to nikam nedotáhl. A pokud si pamatuji dědu a babičku, tak jen dřeli a dřeli. Bez ohledu na počasí. Bez ohledu na to, zda byl komunismus, nebo ne. Dědu si pamatuji v chlévě u krav nebo na poli, ale ne jako úspěšného člověka. Určitě musel mít silnou vůli, neboť o dobytek se staral i na Štědrý den. A babička? ???

To samé. Jen ještě stihla i vařit. Ráno vstali mezi 4. a 5. hodinou a šli se starat o dobytek. Pak byli celý den na poli. Potom se zase starali o dobytek. A znova a znova. Jednou za týden šli do kostela a modlili se, aby nebyla povodeň, aby nebyla bouřka, aby nebylo sucho. A jako na potvoru jeden rok bylo sucho, další rok byla povodeň. Oni se modlitbami snažili ovlivnit to, co ovlivnit nemohli. Copak máme nějaký vliv na počasí?

A pak se objevil nějaký „darebák", který v 10 hodin vstával, ve 12 hodin koupil jejich úrodu a ve 14 hodin ji prodal. Víte, jak mu říkali? „Ta svině bohatá!" Vyrostl jsem v prostředí, ve kterém platilo, že kdo je úspěšný, je zákonitě také špatný. A oni dřeli! Na to potřebujete strašně silnou vůli. Nemůžete říci svému dobytku ve stáji: „Milé krávy, já si teď užiji dovolenou. Já vás teď pořádně podojím na 14 dní dopředu. Holky, vydržte to. Já už k tomu moři musím." To nej de! Přestaňte věřit těm nesmyslům o silné vůli, které stále kolem sebe slyšíte. To jsou výborné pohádky pro chudé, kterým se už tisíce let říká: „Musíš mít silnou vůli a poslouchat vrchnost nebo pana faráře." Místo toho si začněte představovat, co chcete vy. Ne, co chtějí jiní. Soustřeďte se na své cíle. Co se ale nejspíše stane, když sice chcete být bohatý a zdravý, ale většinou přemýšlíte takto? „Nesmím být chudý. Nesmím dostat rakovinu." Slovo nesmím mozek vnímá asi 10 x méně než ty obrazce chudoby a rakoviny. Co tedy vidí váš mozek? Mozek vás vidí z 90 % jako chudáka s rakovinou. Místo abyste si říkali: „Jsem nejlepší, nejhezčí, nejvíce sexy," si říkáte: „Jsem moc tlustý, nesmím tolik jíst." Jak asi tímto způsobem programujete svůj mozek a kam se bude ubírat váš příští život? Pokud dnes máte 120 kilogramů, pak musíte svůj mozek kladně oblbnout tím, že mu budete ukazovat jen cílový stav. Nesmíte si říkat: „Musím zhubnout. Jsem moc tlustý." 87

Říkejte si, jak chcete vypadat. Říkejte si cílový stav: „Jsem skvělý. Mám štíhlý pas a široká ramena. Mám 80 kilogramů Jsem sexy a cítím se skvěle. Všichni mě obdivují. Jsem ve formě." Řešte také jen to, co dokážete ovlivnit vy. Ne myšlenkové pochody jiných lidí. Řešte, jak vypadáte vy, ne nadváhu u druhých. Kolikrát jsem už byl svědkem toho, jak se někdo snažil pomáhat druhému: „Měl bys zhubnout. Já to s tebou myslím dobře. Neměl bys tolik pít. Já to s tebou myslím dobře. Neměl bys mluvit sprostě." Jaký byl výsledek? ??? Dotyčný se akorát naštval a navíc větu „Neměl bys." mozek nebere.

88

PŘITAHUJEME VŠE, ČEHO SE BOJÍME Úspěšní lidé směřují k úspěchu. Neúspěšní lidé se bojí neúspěchu. Lidské jednání směřuje k tomu, nač lidé nejvíce myslí. V postatě je jedno, zda to, nač myslíte, chcete, nebo nechcete. Je také jedno, zda je to pozitivní, nebo negativní. Mozek totiž pracuje jen s představou. Nepracuje s obrácenou představou. Uvedu příklad: Na něčem pracujete a nechcete to pokazit. A tím právě myslíte na: pokazit. Směřujete tak nechtěně k tomu, co nechcete. Jak tedy směřovat k úspěchu? „Dopadne to skvěle. Jsem úžasný a tento úkol udělám nejlépe ze všech lidí na světě." Máte strach ze ztráty něčeho? Jakmile se začnete zabývat strachem, že o něco přijdete, už programujete svůj mozek na: přijdu o to. Začnete se podvědomě chovat tak, abyste o to přišli. Prostě to přitáhnete, a pak budete naříkatjako milionyjiných lidí: „Já to věděl. To je můj osud. Vždy to tak dopadne. Já si snad nic lepšího nezasloužím." Slova, kterými sami k sobě hovoříte, mají obrovskou sílu, protože vaše podvědomí směřuje k tomu, o čem sami se sebou hovoříte. Vždy směřuje k tomu, nikdy ne od toho. Nejde něco nechtít a nemyslet na to. Mozek do podvědomí předá jen význam slov. A nepochopí nechtěný význam špatné myšlenky. Zaměřte se proto jen: 1 • Na to, co chcete. Ne na to, co nechcete. 2. Na přítomnost. Vzpomínky na minulost vás většinou přivedou k minulým neúspěchům. 89

Slova mají opravdu ohromnou moc. Koneckonců, jakými třemi větami začíná bible? ??? Lidský mozek také nepochopí negaci negace neboli nechtít nechtěné. Pokud něco chcete, pak to chtějte a nechtějte opak. Chcete být úspěšní, ale místo toho si říkáte: „Nesmím selhat. Nesmím to pokazit. Asi budu vypadat blbě." Pak máte v mozku hlavně selhat, pokazit a blbě. Klasickým špatným pří kladem je: „Nesmíte přemýšlet negativně." To je přímo návod, jak to nedělat. Chtějte jen to správné, tedy: „Přemýšlejte jen pozitivně." Tudy vede cesta ke splnění vašich cílů. Přes samomluvu. Přes to, jak hovoříte sami se sebou. Kdyby mi před 20 lety někdo řekl, že zrovna já budu veřejně přednášet, dokonce na toto téma psát knihy, tak bych mu určitě nevěřil. Proč? ??? Protože jsem věřil, že to nejde. Protože tehdy jsem neustále obvi­ ňoval celý svět, proč zrovna já mám tiky a jiní ne. Proč zrovna já jsem na tom tak špatně. Vždyť jsem nikomu neublížil. To je nespravedlivé! A výsledkem tohoto vzorce myšlení bylo, že jsem se litoval, ostatní obviňoval a utápěl se v alkoholu. To byl v té době muj jediný zdroj kladných emocí. Když jsem pak začal v praxi dělat to, o čem zde a v jiných svých knihách a nahrávkách vyprávím, začal se můj život měnit k lepšímu90

Začal jsem více a více myslet na to, jak to udělat, aby to šlo. Pak se začaly měnit i moje samotné myšlenkové vzorce. Stále více mne napadaly myšlenky, které mě posouvaly takovým směrem, aby to šlo lépe. Pakpřišly i konkrétní nápady, jak to udělat, aby to šlo ještě lépe. A to přesto, že se občas zhoršily mé vnější podmínky. Dokonce jsem byl hodně zadlužený. Jenže, jak prohlásil Mike Todd: „Nikdy jsem nebyl chudý, jen na mizině. Být chudý je rozpoložení mysli. Být na mizině je dočasný stav." Záleží tedy pouze na vašem duševním rozpoložení a na vašich myšlenkách. Ovšem chce to čas. Někdy hodně času.

91

SNÍTE SLONA? „Dokážete sníst slona?" ??? Na tuto otázku vždy slyším odpověď: „Rozhodně ne!" Pak se ale zeptám jinak: „Dokážete sníst slona, když ho rozporcujete?" Odpověď pak většinou zní: „Ano, ale potřebuji nějaký čas." Když jsem se před pár lety zeptal svých rodičů, zda se dá legálně vydělat za rok 1 milion korun, řekli, že nedá. Ale když jsem se zeptal: „Pokud by se ti vydařil den, dokázal bys za den vydělat 2 740 korun?" „Asi někdy ano." „Tak si to vynásobte 365 dny v roce a máte milion za rok a ještě něco navíc!" Jde to! Pokud toho slona rozporcuj ete, pak ho i sníte. A co kdybychom toho slona zvětšili? Dokážete legálně vydělat 10 milionů za rok? Je to reálné? Ne? ??? Už se vám někdy podařilo vydělat za den 27 400 korun? Například tím, že jste něco koupili, přihodili si 27 400 korun a pak to prodali? ??? Pokud ano, pak se to přece dá zopakovat. A jestliže byste to dokázali 365 dní v roce za sebou... Vezměte si kalkulačku. Je tu však jeden problém, který souvisí s lidskou psychikou. Pokud

se rozhodnete, že toho svého velkého slona sníte, pak s tím nezačnete hned, což je velká chyba. To je totiž tak velký úkol, že ho odsunete na zítra. A pak zase na zítra nebo na příští týden. A tak to lidé dělaj í s naprostou většinou svých cílů: Začnu hubnout. Zítra po snídani." Začnu běhat. Příští měsíc." „Začnu vydělávat. Od pondělí." „Začnu se učit anglicky. Od září." Velký úkol se odsunuje. A jak dlouho lidé svá předsevzetí odkládají? ??? Asi 95 % lidí až do smrti. Je tu jediné řešení, které má dvě části. 1. Už dnes se musíte zakousnout do toho slona. 2. Pak musíte vydržet kousat. Jen tak sníte slona i vyděláte ty své miliony. Jen takto také zhubnete. Své cíle musíte rozporcovat na tak malé díly, které jsou už zvládnutelné. A pak musíte i jednat. Jen na vás záleží, zda to uděláte. K tomu vám nikdo zvenčí nepomůže. Já jsem se před lety rozhodl, že zbohatnu a že budu nejlepší školitel a řečník bez ohledu na to, že mám tiky, že neumím správně spisovně česky a mluvím ostravským přízvukem. Navíc funím, chrochtám, ale Jdu za svým cílem. Vím, že to jde. Existují totiž lidé, kteří to také dokázali. Snědli dokonce více slonů. Zhubli, vydělali, naučili se žít. Ale neodkládali to na někdy jindy. Proč se někomu podaří uspět a jinému ne? ???

93

Protože všichni lidé nemají stejný přístup k tomu, co dělají. Své cíle například auto, dům či konkrétní finanční částku na svém osobním bankovním účtu, si musíte neustále připomínat a představovat si, že už jsou vaše. Apak na tom pracovat. Lidský život jde změnit z neúspěšného na úspěšný. I lidské myšlení jde změnit. Sám jsem to zažil. Není to lehké, protože musíte být disciplinovaní. Ale jde to. A k tomu můžete krásně využít svou představivost - tedy to, co má každý zadarmo. Protože ji však máme zadarmo, necítíme důvody, proč se svou představivostí zabývat. Je bohužel v lidské povaze, že se zabýváme hlavně tím, co nás stálo nějaké peníze, nějakou námahu nebo nějaký náš čas. A to, co jsme dostali, aniž jsme se o to nějak zasloužili, jaksi pomíjíme. Zdarma jsme do vínku dostali například zdraví, talent na určité činnosti a také představivost. Abyste svou představivost správně zapojili, musíte si vytvářet správné vjemy. Nenásilně usměrníte své chování tím, že budete zaměřovat své myšlení konkrétním směrem. Cíl totiž představuje směr. Pokud ten směr nebudete mít, jinými slovy, pokud nebudete mít své cíle, pak nebudete vědět, kterým směrem máte jít. Budete jako bez správné mapy a kompasu - navíc v rychle se měnícím světě. Najděte si své životní cíle. To je první krok. Dalším krokem je, že si z těch cílů nebo z toho cíle vytvoříte hodně každodenních vjemů. Ty vás budou usměrňovat. Někdo si své cíle vylepí nad postel. Někdo na záchod. Jáje mám na prvních stranách svého diáře. Každý den je tedy vidím několikrát. Za určitý čas pak můžete jeden cíl nahradit ve své představivosti jiným, větším.

94

NADCÍL jaký je konečný cíl? ??? Jakmile se stanete úspěšnými, dojdete k tomu, že místo hmotných, měřitelných cílů, vás začnou zajímat jiné cíle. A to takové, které se nedají nijak změřit. Už to nebude o penězích, domech, autech, drahých dovolených apod. Už to nebude o tom, že nebudete uklízet, prát a žehlit, protože to někdo jiný za vás udělá. Už to nebude o tom, kolik a za kolik. O čem to tedy bude? ??? Už to bude jen o vašich hodnotách. Dojde vám to tehdy, když zjistíte, že konečný cíl pro vás na tomto světě vlastně neexistuje. Že konečný cíl je něco jako vzdálená Polárka na noční obloze, za kterou jdete, ale nikdy k ní nemůžete dojít. Jenže ta cesta k Polárce vás najednou bude zajímat mnohem více než Polárka samotná. To však pochopí jen lidé s velkou vnitřní energií a velkou vnitřní motivací. Ti dobře vědí, co to jsou nehmotné cíle. Co myslíte, je ještě něco nad cílem? Něco ještě důležitější než mít své životní cíle? ??? Já myslím, že ano. Pokud chcete někam daleko dojet autem, pokud chcete napsat knihu, Pokud chcete vydělat miliony, pokud chcete založit charitativní organizaci... Prostě, pokud chcete něco opravdu dokázat, pak vlastně ani není tak důležité, jaký je ten konkrétní cíl. Ten se totiž dá kdykoli 95

změnit. Také není až tak moc důležitá konkrétní cesta, po které jdete se totiž může časem změnit. Ovšem nesmírně důležité je, jaký jste typ člověka: Protože pouze určitý typ člověka někam daleko tím autem dojede. Protože pouze určitý typ člověka opravdu napíše knihu. Protože pouze určitý typ člověka vydělá miliony. Protože pouze určitý typ člověka dokáže založit charitativní organizaci... Protože pouze určitý typ člověka opravdu uspěj e. Nezáleží vlastně ani na konkrétním oboru. Záleží jen na tom, abyste byli určitý typ člověka se správnými vzorci myšlení a jednání. Už tušíte, kam mířím? ???

Pokud ano, pak až se rozhodnete, že přejdete pěšky Evropu nebo založíte vlastní firmu, musí vám být jasné, že není důležitá ta samotná chůze ani firma, nýbrž druh člověka, jakým se musíte stát, abyste dokázali dosáhnout vytyčeného cíle!

96

97

KAPITOLA 9

5. životní chyba

Lidé příliš rozebírají svou minulost

98

Jakjáto vidím, tak s minulostí je to takto: Je dobré studovat historii, člověk se při tom hodně poučí. Ale hrabat se ve své minulosti a trápit se tím, co vše jsme v životě pokazili, to je něco jiného. Člověk má dva druhy paměti. První je, že si pamatujete dlouho ty zážitky, které jsou hodně emoční. Pamatujete si první sex. Vzpomenete si ale, jaký byl sex číslo 27? To si už asi nepamatujete, protože poprvé to bylo emočně silnější. Pamatujete si, jak jste se cítili, když vás někdo zbil. To člověka hodně štve. Také si vybavíte, jaké to bylo, když vy jste někoho přeprali. Zajímavé je, že více si pamatujete negativní emoce. Pokud se zabýváte svou minulostí, zabýváte se hlavně svými životními průšvihy. Víte, co se vám nepovedlo, kdo a kdy vám ublížil: „Proč mi v roce 1982 řekl, že jsem kráva?" Už uplynuly desítky let a stále si to pamatuj ete. Někteří lidé si dodnes pamatují zážitky z války. Ale ani za nic na světě si nevzpomenou, kam včera dali ty bačkory. Proč? ???

Protože emoce z války jsou silnější. Emoce musí být silné, abyste si to zapamatovali. Kladné, nebo záporné. To je jedno. Ale silné. Tato emoční paměť však je dost nepřesná. Vybavíte si zejména pocity (emoce), které j ste tehdy zažívali. Druhý typ paměti způsobuje, že si pamatujete přesně. Dokonale přesně. Ale jen asi sedm až devět sekund. No schválně, na co jste mysleli 99

přesně před minutou a půl? ??? To už je mlha. Jestliže vzpomínáte na minulost, pak se vám vybaví hlavně vaše neúspěchy. Ty totiž pro vás představují velké negativní emoce a je jich navíc hodně. Výsledkem pak je ten vzorec myšlení, že většina věcí v životě se vám nepovedla. Chtěli j ste být slavným zpěvákem, když j ste byli mladí? Abylij ste? Nevyšlo to. Neúspěch. Chtěli jste být kosmonautem, když jste byli malí? Abyli jste? Nevyšlo to. Neúspěch. Chtěli jste být prezidentem, když jste byli malí? Abyli jste? Opět to nějak nevyšlo. Neúspěch. Chtěli jste být slavným hercem nebo herečkou, když jste byli malí? Abylijste? Opět to něj ak nevyšlo. Neúspěch. Chtěli jste být lékařem nebo slavným vědcem? Chtěli jste být reprezentantem své země v nějakém sportu? Chtěli jste se naučit cizí jazyk? Kolikrát jste to zkoušeli? A povedlo se vám to? Nejspíše i tyto věci vám nevyšly. Neúspěch. Neúspěch. Neúspěch. Naprostá většina z toho, co jste v životě chtěli, se vám nepovedla. Pokud ano, pak jste velkou statistickou odchylkou. Většina lidí totiž své sny nikdy nenaplní. A budu pokračovat. Nechala vás nějaká holka nebo kluk? Nebo více holek či kluků? Přišli jste o peníze? Urazil vás někdy někdo? Takto bych mohl pokračovat ještě dlouho... Vyplývá z toho, že ohlédnete-li se do své minulosti, pak budete nejspíše vzpomínat na jednu špatnou zkušenost za druhou. U téměř všeho máme výsledek: Neúspěch. Přitom princip úspěchu je v podstatě jednoduchý. Musíte to hodně zkoušet. To je podobné jako s mládenci na taneční zábavě. Jeden 100

to zkusí a jde za slečnou: „Slečno, smím prosit?" „Bohužel ne. Teď jsem si sedla." Takto zkusí ještě dvakrát ajde se opít. Jiný mládenec protancuje celou noc. Ale během té doby ho 52 dívek odmítlo. Je to o přístupu k neúspěchům. Ten druhý mladík se na ne­ úspěchy nedívá jako na osobní prohru, ale jako na další krok k úspěchům. Jednou to vyj de. A ani nemusí být velmi dobrý tanečník. Tajemstvím je zde vytrvalost. Většina lidí se však vzdává. Během prvního roku se vzdá přes 90 % lidí, kteří se pokusili stát se prodej­ cem čehokoliv. To je ta nejlepší zpráva pro ty, kteří to nevzdají. Kdyby prodejci absolvovali svá školení v mateřských školkách pozorováním dětí, určitě by jich tolik neodpadlo. Proč? ??? Protože děti mají tisíce špatných pokusů a omylů a stále to zkoušejí. Znovu opakuji, že pozitivní myšlení není pro každého. Oba typy, úspěšní i neúspěšní lidé, si uvědomují, že spoustu věcí dělají špatně. Jenže úspěšní lidé chápou neúspěchy a chyby jako zkušenost: „No a co? O co jde? Někde dělám chybu. Tak to musím zlepšit a vyjde to jindy." Neúspěšní lidé však chyby a nezdary berou jako svá osobní selhání, proto se jimi nechají zdeptat. V přírodě vše směřuje od nerovnováhy k rovnováze. Jen člověk se často sám vytáčí opačně, od rovnováhy do nerovnováhy. Tehdy, když se hrabe ve své minulosti. Proto vám radím. A z vlastních zkušeností. Neohlížejte se zpět do minulosti. To už neovlivníte a štve vás to kvůli negativním emocím. 101

Místo toho si říkejte: „Oheň už dohořel, proč se hrabat v popelu." Řešte to, co je teď. Řešte to, co ovlivníte. Oheň už dohořel. Určitý typ člověka příliš přemýšlí nad svými neúspěchy v minulosti. Jiný typ člověka má jiný vzorec myšlení. Prostě jde a místo, aby se ohlížel zpět, udělá, co si myslí, že má udělat. Až pak zjistí, zda to bylo správné, či nikoli. Ale nikdy to nezjistí, pokud to předem neudělá.

102

BRZDÍCÍ VLIV RODINY A PŘÁTEL Co se stane, když vycítíte nějakou novou příležitost? Pokud s tím půjdete za svými nejbližšími, často dojde k následujícímu. Představte si, že jste dodnes žili v uzavřené bedně. Najednou se vám pootevře víko té bedny. Vy vykouknete ven a uvidíte příležitost. Vám se to hrozně zalíbí. Jste nadšení z vidiny své lepší budoucnosti. Vlasy se vám vzrušením naj eží, oči zasvítí a...

Přiběhnete s tím za svými nejbližšími a zvoláte: „Mám bomba kšeft! Budeme vydělávat miliony! To bude paráda. Už se těším. To bude úžasné!" A komu to řeknete? ??? 103

Tomu, kdo vás dlouho a velmi dobře zná. To znamená, že také tomu, kdo zná nejvíce vašich neúspěchů a průšvihů. Pro většinu z vás jsem úspěšný člověk. Co si ale o mně myslí můj otec? Ten mě zná nejdéle. On zná moje dětství, on ví, že jsem postižený. On mě nepovažuje za tak úspěšného jako ostatní lidé. A co bych já udělal? Šel bych s tou svou příležitostí za svým otcem nebo za bratrem. Ten mě také zná velmi dlouho. Navíc já jsem nejmladší. Jak se asi ke mně bude chovat můj o 4 roky starší bratr? Ti všichni vezmou obrovské kladivo a zatlučou mě zpět do té bedny. Ti všichni vezmou obrovské kladivo a zatlučou vás zpět do té bedny. „Co blbneš. Vrať se, kam patříš!"

Kdybych dal na své nejbližší z rodiny a známé, tak nikdy nenapíši knihu, protože oni vždy věděli, že jsem ve škole v češtině nevynikal. Kdybych dal na své nejbližší, tak ani nikdy nezačnu podnikat, protože náš soused v Havířově se po roce podnikání kvůli dluhům oběsil.

Kdybych dal na své nejbližší, tak ani nikdy neškolím, protože moji nejbližší vědí, že mám tiky, a nikoho jiného s takovým problémem, který by o tom veřejně mluvil, neznají. Kdybych dal na své nejbližší, tak tyto řádky nepíši v Londýně, ale v Havířově. Zdá se vám to neskromné? Jistě, je to neskromné. Jenže skromnýmpatří důchod. A rodina s nejbližšími přáteli navíc udělají další věc, pokud za nimi s nějakou novou myšlenkou přijdete. Oni vámještě řeknou, že máte čas, že se přece nemusíte rozhodnout hned. Řeknou vám, ať počkáte. Atak půjdete spát. Před spaním vám bleskne hlavou nějaká pochybnost: „Možná to nevyjde. Je pravděpodobné, že to nevyjde, vždyť ne každému se daří. Ačeho jsem vlastně dodnes dosáhl?" Pak půjdete spát. Ráno těch pochybností najednou bude více. Zeptáte se manželky, co by tomu řekla, kdybyste investoval peníze do něčeho, o čem vlastně ani nevíte, zda to vyjde. A nyní se v tom začnete vrtat. Ve vaší hlavě začne srovnávání s minulostí: jeden průšvih - prezident nejsem, druhý průšvih - ani kosmonaut nejsem, nemocný jsem byl, holka mě nechala, druhá mě nechala, třetí, čtvrtá... Jazyky neumím... A teď je přede mnou nějaká příležitost... Co nejspíše nastane kvůli srovnávání dneška s minulostí? Co asi už ze setrvačnosti chcete automaticky udělat? Nepřibude vám další čárka do kolonky neúspěchů? Co myslíte? Je to paradoxní, ale problémem je to, že moc přemýšlíte. Možná vám to připadá divné, ale je to tak. Ideální je, abyste se z hlediska úspěchu stali velmi jednoduchými lidmi a dělali pouze jednoduché věci. Jen ty významné. Několik let se držím hesla, které zní: Když už ráno vstanu z postele, ať za to někdo zaplatí.

105

Je to velmi primitivní. A funguj e to. Dospěl jsem k velice zvláštnímu závěru, který mi však opravdu funguje: Chcete-li uspět, zprimitivněte. Earl Nightingale už před desítkami let ve své slavné přednášce Nejneobyčejnějšítajemstvíprohlásil: „Jsme produkty svých myšlenek." Earl Nightingale lidský mozek přirovnával k úrodné půdě. Co zasadíte, to vám vyroste. Kukuřice, nebo jedovatá rostlina. Úrodné půdě to je jedno. Prostě se o to postará. Krmte své tělo podřadným jídlem - a jaký bude výsledek? Krmte svůj mozek podřadnými myšlenkami - a jaký bude výsledek? ???

Mozku to je jedno. Prostě se o to postará stejně jako úrodná půda. Za časů Earla Nightingalea byla televize ještě v plenkách. Jak je to s televizí dnes? V průměrné domácnosti běží televize sedm hodin a dvanáct minut denně. A děti se na ni dívají minimálně dvě hodiny. Zaměřme se nyní pouze na televizní noviny. Lehce se dá spočítat, že pokud trvají půl hodiny, tak za rok to je přes 182 hodin. To je celý pracovní měsíc. A co se během té doby dozvíte? Vraždy, války, záplavy, tornáda, zemětřesení, letecká neštěstí, úplatky, skandály a tak dále. Samé negativní zprávy. I proto se na televizní noviny dívám málokdy. Tento jeden pracovní měsíc věnuji raději své práci nebo rodině nebo si čtu nebo j sem v bazénu. Zkuste si představit, že by se televize bez vás dvě hodiny denně obešla. Víte, kolik byste toho mohli stihnout? ???

106

Myšlenky jsou vaše energie. Spočítejte si, jakou obrovskou energii můžete využít pro svůj úspěch. Mozek je podle odborníků nejúčinnější zbraň ze všech zbraní. Ale většina lidí toho neumí využít. Mimochodem, všimli jste si, že v televizních seriálech se hlavní hrdinové nedívají na seriály? Vypijte celou láhev pravého šampaňského z Remeše, až uvidíte prvního kladného seriálového hrdinu, jak sleduje mýdlové opery. Přitom většina lidí vzdychá obdivem, jací jsou úžasní.

107

KAPITOLA 10

Vzorce myšlení a chovaní

108

Asi jste si všimli, že jsem několikrát použil pojem vzorec myšlení. Podívejme se na něj podrobněji. My všichni myslíme podle určitých vzorců a pak se podle těchto vzorců chováme. Tyto vzorce jsou u každého člověka jiné a jsou s velkou pravděpodobností předem předvídatelné. Viděli jste někdy v televizi, jak v zaostalých vesnicích pasáci krav vyvádějí krávy na pastvu? Pokud jste vyrostli v nějaké zaostalé vesnici, pakjste to snad sami zažili. Pasák začne na kraji vesnice a projde celou vesnici. Domorodci otevřou vrata, krávy z každého domu vyjdou ven a přidají se k ostatním. Pasák je odvede na pastvu a večer se s nimi vrátí zpět. Lidé otevřou vrata do chlévů a ty krávy všechny najdou cestu domů. Každá trefí do správného domu. Nespletou se. Ty hloupé krávy najdou cestu. Jak je možné, že 95 % lidí ne? Zkuste se zamyslet, čím to asi je? ??? Prostě se to naučily. Opakovaně a pravidelně se to učily. Pokud se kráva splete, bičem jí ukážou správnou cestu. Ty hloupé krávy to dokážou. Jde totiž jen o návyk. Jenže většina lidí se nenaučí, jak si vypěstovat správné vzorce myšlení, které jim mohou přinést úspěch. Například vydělávat opakovaně peníze. Možná vám připadá absurdní přirovnávat lidi ke krávám. Upozorňuji vás však, že to absurdní vůbec není. Lidé se totiž většinou opravdu chovají jako stádo. Ti, kteří mají zkušenosti s reklamou, 109

marketingem a sdělovacími prostředky, to chápou velmi dobře. Oni přirovnávají lidi k ovcím. Skoro všichni lidé skáčou stejně. Úlohou marketingu a reklamy je přinutit lidi, aby skákali podle jejich reklam a jiných masových sdělení. Využívají většinové vzorce myšlení. Aúspěšně. Do šesti let si každý z nás vytvoří asi 80 % svých vzorců myšlení a jednání. Další vzorce si pak už vytváříme na základě těchto vytvořených vzorců. A tak v dospělosti všichni žijeme a chováme se podle určitých schémat. Asi mi nevěříte, že už v šesti letech jsou lidé z 80 procent „hotoví". Nevěříte, že se pak už moc nezmění? ??? Často ještě dříve. Dokázal to bonbónový test.

110

BONBÓNOVÝ TEST Pokud máte čtyřleté dítě, už dnes můžete s ohromnou přesností zjistit, zda to někam dotáhne. Bonbónovému testu se taky říká Stanfordská studie podle univerzity, na které se tato studie dělá po mnoho let. Před čtyřleté dítě položí na stůl bonbón. Pokud nemá rádo bonbóny, tak něco jiného, co má rádo. Například čokoládu. Pak mu řeknou: „Tady máš bonbón. Můžeš ho sníst. Pokud ale vydržíš dvacet minut anesníš ho, dostaneš ještě jeden." Teď mu ale musí ukázat, co to je 20 minut. Ono je staré teprve čtyři roky. Ukážou mu klasické hodiny s ciferníkem, ne digitální hodiny. „Vidíš tu velkou ručičku, která tak rychle ubíhá? Tak té si nebudeš všímat. Pak je tu taková malá a tlustá ručička, která se vůbec nepo­ hybuje. Té si také nebudeš všímat. A ještě je tu velká tlustá ručička, která se taky nepohybuje. Teď je tady, ale až bude tady, tak to je dvacet minut." Tím jste ho hodně zmátli. Vůbec se nehýbe, a přitom se hýbe. A to, co se opravdu pohybuje, to prý není důležité. Pro to dítě je to velmi těžké. Nechápe to. Zajímavé je, jak se ty děti zachovají. Některé ten bonbón prostě hned sní. Jiné počkají. Některé trpělivě a další podvádějí. Některé se snaží rozbít hodiny. Jiné začnou přesvědčovat dospělé, že už ten čas uplynul. Další hledají, kde jsou ty bonbóny schované. Zajímavé je, že není důležité, jaká je ta cesta, kteráje dovedla k cíli, ale zda vydržely do cíle -dvacet minut. Dětem také změřili už v těch čtyřech letech IQ. O čtrnáct let později tyto děti znovu kontaktovali a zjistili, že lidé, kteří dokázali odložit uspokojení ve čtyřech letech, ve svých osmnácti 111

měli maturitu. Ti, kteří snědli bonbón, měli stále stejné, špatné a pře] hnané reakce na stres. Ve dvaceti pěti letech ti, kteří dokázali odložit uspokojení ve čtyřech letech, už ovládali jiné lidi. Nezáleží na IQ. Záleží na emočních schopnostech. Mezi ně patří například schopnost odložit uspokojení. Dnes je dětem ze studie kolem padesáti. Na nich dnes stojí americká ekonomika. To, jak byli chytří, nemělo statisticky žádný vliv na to, jak byli nakonec úspěšní. Můžete to vyzkoušet s vlastním potomkem, ale musí mu být přesně čtyři roky. Jak se však změní váš pohled na něj, pokud ten bonbón sní? Co uděláte, když zjistíte, že s největší pravděpodobností z něj nic nebude? ???

Pak máte ještě malou naději. Vy to nezměníte, ale pravda je, že po nějakém „brutálním" životním zážitku člověk může sám změnit své emoční vlastnosti. To jsou případy lidí, kteří prodělali těžkou nemoc, měli těžké dětství, zažili koncentrační tábory, které je nezlomily, a podobně. Ale to změní jenom oni sami, nikdo zvenčí. A co vy? Jíte bonbóny? Dokážete skutečně na půl roku odložit uspokojení a půl roku pracovat na nějakém významném cíli? Dokážete pracovat ještě déle? Nebo jen žvaníte o tom, jaké by to bylo krásné, kdyby se mi podařilo... Děti se nerodí s pochybnostmi o sobě. Ty teprve získávají. Zdravé a šťastné dítě vše zkouší a samo sebe testuje. Někdy mezi druhým a dvacátým rokem života však u většiny lidí dojde k dramatické změně. Dosavadní, většinou špatné zkušenosti ochromují naše myšlení a vedou ke klamné jistotě a k pohodlnosti. Místo původního zkoumání světa otupíme. Nechceme už riskovat. Hlavně abychom byli v bezpečí a jistotě. Vzrušujeme se ne poznáváním

nového, ale u televize s hrdiny na obrazovce. V dospělosti pak žijeme podle předem předvídatelných vzorců chování. Vybíráme si za partnery ty, kteří nám připomínají rodiče. Chováme se jako rodiče, i když s jejich chováním nesouhlasíme. Ajaké jsou ostatní vzorce jednání? Například jsem už psal o ženě, která se stále dívá do své minulosti a trápí se: „Proč mi všichni ubližují. Proč mě nikdo nemá rád? A proč mi řekl, že jsem kráva?" Tato žena si pamatuje všech 58 lidí, kteří jí kdy něco takového řekli. Jak to asi vypadá v její hlavě? Kam to s tímto myšlením dotáhne? Určitě znáte nějaké ženy, které se potácejí od jednoho strašného vztahu ke druhému. Když si najdou dalšího partnera, tak je to podobný opilec, který je také bije. Apak si kupují knihy o tom, jak to zvládnout, navštěvují školení o pozitivním myšlení a přemýšlí, proč se jejich život nemění k lepšímu. Proč to tak je? ??? Protože tyto ženy žijí ve vzorci myšlení a chování NEZA­ SLOUŽÍM SI TO DOBRÉ. Mnoho lidí žije v domnění, že když nejsou hezcí a chytří jako jiní, pak na úctu a lásku nemají právo. Máme-li o sobě nízké mínění, pak máme tendenci mstít se sami sobě. A to tak, že vyhledáváme nezdravé jídlo, špatnou společnost, drogy, přejídáme se nebo hladovíme. A velice často se chováme provinile. Další vzorec je STÁLE CHODÍM POZDĚ. Pokud to člověk chce změnit, vyjde o 30 minut dříve. Jenže 50 metrů před cílem se stejně s někým zapovídá. Prostě už v sobě má zakódovaný tento vzorec jednání. A kdyby náhodou přicházel někam včas, jeho podvědomí způsobí, že se někde zdrží.

Pak jsou lidé s KATASTROFICKÝMI VZORCI. Oni ty kata­ strofy přímo přitahují. Jejich život pak připomíná jedno velké drama. Tito lidé bourají mnohokrát častěji než jiní. Pokud náklaďák projíždí kaluží, oni stojí nejblíže. Pouze tito lidé na slavnostní večeři strčí vázanku do omáčky nebo vylijí talíř do klína někoho jiného. Pokud se těmto lidem náhodou začne něco dařit, tak si řeknou: „Moment? To je divné. Jájsem už dva měsíce neměl nehodu." Takoví lidé ví, že když si koupí nové auto, tak ho rozbijí, poněvadž si říkají: „Nesmímho rozbít! Nesmímho rozbít!" A jakmile ho rozbijí, hned ví, kde je příčina: „Já věděl, že to dopadne špatně." Pojďme nyní ke zdraví. Jak asi vypadá vzorec myšlení hypochondra, tedy člověka s přehnanou starostí o vlastní zdravotní stav? Takový člověk je stále přesvědčený o vlastním velmi vážném (většinou však neexistujícím) onemocnění: „Proboha, já už jsem tři dny zdravý. To je divné. To není normální." Hypochondr si tak dlouho vsugerovává, že je nemocný, až do­ opravdy onemocní. Jaké má většina lidí vzorce spojené s POZITIVNÍM MYŠLENÍM? ??? Kvůli velkému počta špatných životních zkušeností většina lidí uvažuje podobně jako v následujícím příkladu. Pokud vás někdo pochválí, např.: „Ty máš pěknou kravata," co odpovíte? „Ale ne, to mám asi ze sekáče." Místo abyste řekli: „I mně se moc líbí." Jedním z mých životních poznatků je, že téměř nikdo neumí sám

sebe chválit. Navíc se lidé ani nechtějí sami chválit. A pokud to někdo udělá, hned se na něj ostatní sesypou jako vosy: „Co to říkáš? Tyjsi nějaký divný! Jak se to chováš? Nevystrkuj rohy! Ty vůbec nejsi skromný!" Celé mládí mi doma i ve škole říkali: „Buď skromný! Musíš být skromný!" Dnes už ale vím, že být skromný je špatný vzorec myšlení k tomu, abyste byli úspěšní. Dnes už vím, že skromným lidem patří důchod. Nesmíte být skromní. Pokorní ano, ale ne skromní. Většina lidí je bohužel moc skromná. A jak dopadnou? Bohužel to moc daleko nedotáhnou. Vše se dá pochválit. Kdo z vás tak krásně funí jako já? Kdo má taknádherné tiky jako já?

Dalším rozšířeným vzorcem je, že PENÍZE JSOU ŠPATNÉ. Bohužel, většina lidí si to vždy myslela, myslí a bude myslet i v budoucnu. Pokud mi nevěříte, běžte se podívat do levných hospod večer po výplatách. Běžte se podívat, co budou zase vyřvávat na 1. máje lidé neschopní nebo s malou vnitřní motivací. Už to je zvláštní vzorec myšlení, že pracující lid oslaví Svátek práce tím, že se na práci vykašle. To, že mít peníze je špatné, v nás stále pěstuje křesťanství i socia­ lismus. Ataké v pohádkách a ve filmu vidíte, že ten bohatý = ten zlý. Peníze však nejsou ani dobré ani špatné. Jsou to jen kousky kovů nebo papírů, které označují hodnotu, jakou jim lidé přisuzují. Peníze ve vás nesmí vyvolávat rozpaky či pocity viny, že je máte ajiní ne. Chudoba i bohatství jsou jako nakažlivá nemoc. Přenáší se stykem s jinými lidmi. Chudí se stýkají s chudými, bohatí s bohatými, úspěšní s úspěšnými, spodina se spodinou atd. Podle toho, s kým se stýkáte, tak s velkou pravděpodobností i skončíte. Chcete důkaz? ???

Mám hned dva: 1. Lékaři jsou obklopení nemocnými lidmi. Také proto bývají paradoxně více nemocní. Přitom právě lékaři by měli být nejzdravější. Americký lékař a zvěrolékař Joel Wallach má velmi zvláštního koníčka. Sbírá úmrtní listy. Zjistil a statisticky si i ověřil šokující skutečnost. Lékaři umírají v průměru o 17,5 let dříve než ostatní lidé. Jeho závěr je takový: Chcete-li dlouho žít, vyhýbejte se společnosti lékařů. Máte-li problémy, radikálně změňte prostředí. Odstěhujte se 200 kilometrů daleko. Změňte okruh známých. Nestýkejte se s lidmi společensky dole a s negativními postoji. Nekamaráďte se s chudáky a s problémovými lidmi. Jinak se problémů nezbavíte. 116

Pozor, těch chudáků je mnohem více než těch úspěšných. Bída má ráda společnost. Proto se ti neschopní shlukují častěji než schopní. 2 Za posekání zahrady dávám j ednomu mladíkovi 200 korun. Trvá mu to dvě hodiny. Vydělá si tak 100 korun na hodinu. Asi před měsícem jsem neměl drobné, tak jsem mu dal 1 000 korun a on je šel rozměnit. Za deset minut byl zpět. Otevřel jsem mu, on stál venku před brankou a nic nedělal. Jen stál, držel peníze v ruce a díval se na mě. Vůbec nic se několik sekund nedělo. To mě překvapilo. Také on byl nějak nesvůj. Za chvíli se odhodlal a poprosil mě, abych šel k němu: „Protože mi peníze nemůže dát přes práh." Udělal jsem tedy dva kroky a on mi vrátil 800 korun. Přestože jsem vytušil, co mi asi odpoví, zeptal jsem se ho, proč mi nemůže dát peníze přes práh: „Tak mě to učili." „Kdo?" „Všichni. Rodiče, známí, ve škole." A já v nějakém náhlém pominutí smyslů jsem mu podal ještě jednu stokorunu. To okamžitě odmítl. Otočil se a šel pryč. Za jednu sekundu mohl mít o 50 % vyšší odměnu. To odmítl, ale přes práh mi peníze nepodal. To je tedy pěkně pitomý vzorec jednání! „Přes práh se peníze nepodávají." Hned se mi vybavilo, že to jsem ve svém mládí slýchával hodně často. Už jsem to skoro zapomněl. To je jeden z nejhloupějších předsudků, které znám! Důležitější snad je, zda ty peníze jsou, a ne způsob, jakým se druhým podávají. Nikdo s prokazatelnými výsledky mi tuto hloupost nikdy neřekl, ale mnoho neúspěšných lidí už opakovaně. Rád s oblibou říkávám, že jsem ekonomickým emigrantem. Rád jsem se přestěhoval do Prahy. Nejde o Prahu, ale metropole je prostě 117

metropole. Jsou v ní větší možnosti. To platilo už ve starém Egyptě. Mnozí lidé neustále řeší, co to zase ti Pražáci vymysleli. Naposledy když jsem byl v Ostravě na oslavě 95. narozenin své babičky, tak tam dokonce naše tetky (a mám jich hodně) řešily i to, že v předpovědi počasí hlásí počasí jen pro Pražáky. A to tak, že v Praze je pěkně, a u nich prší. To je tedy nepořádek! Chlapi zase řeší, jen aby nevyhrála Sparta. Jsem rád, že jako Pražák už nemusím na ty Pražáky nadávat. A je mi jedno, jak mi peníze pošlete či podáte.

To mne přivádí k hroznému vzorci NEMOHU VYDĚLAT. Proč se většina lidí nenaučí vydělávat peníze? ??? Někteří nechtějí. Drtivá většina lidí by se však chtěla mít po mate­ riální stránce lépe. Jenže jim to nejde, a to z více důvodů. Kromě těch, o kterých píši v jiných částech této knihy, vidím další důvod v tom, že se o to pokoušejí špatně. V prvé řadě se pokoušejí zbohatnout manuálně. Vzpomeňte si na někoho, o kom víte, že zbohatl manuální prací. Existuje vůbec někdo takový? Nemůžete si vzpomenout? To je fuška, co? ???

Pokud zavřete oči a budete vzpomínat na někoho, kdo zbohatl manuálně, je možné, že dříve usnete. Asi se shodneme, že manuálně to moc nejde. Možná se vám zdá, že v této knize píši příliš o penězích. Ale uvědomte si, že tato kníhaje o úspěchu a ten s penězi velice souvisí. Řízení svého života a kariéry si můžete přirovnat k cestě vlakem. Můžete ušetřit námahu i peníze, pokud nastoupíte: 1. Na správnou kolej. 2. Do správného vlaku.

Správné koleje si představte jako správné myšlenky. Tak neuhnete ze směru. Správný vlak si představte jako svůj obor a svou práci. Mnoho lidí tráví léta na špatné koleji nebo ve špatném vlaku. Nechápou, že někdy je třeba přehodit výhybku nebo přestoupit. Nechápou, že je hloupost snažit se na špatné koleji a se starou parní lokomotivou. Copak to jde, snažit se dnes vybudovat podnik na výrobu počítačových disket nebo bičů na koně? To byl skvělý kšeft před dvaceti a před sto lety. Dnes ale musíte přestoupit jinam. Se vzorcem NEMOHU VYDĚLAT souvisí vzorec NEUMÍM UŠETŘIT. Lidé, kteří ho mají, pokaždé musí utrácet se slovy: „Vždyť to bylo tak výhodné! A ta sleva, kterou mi dali!" Tito lidé pravidelně dokážou rozházet mnohem více, než vydělají. Bez ohledu na to, kolik vydělají. Jeden můj známý měl v roce 2006 hrubý roční příjem 2,5 milionu českých korun a ještě si přes 200 tisíc musel půjčit. Zdá se to neuvěřitelné, ale i lidé, kteří vydělávají měsíčně čtvrt milionu, s tím nevyjdou. A to si nekoupil dům, byt či auto. Bydlel v paneláku. Prostě to rozházel za svůj nákladný život! Pozor na to, abyste takové lidi zaměstnali. Své vzorce jednání totiž opakují i v práci. Tím vám ohromně zvýší náklady. Kupují zásadně dražší věci, než je potřebné. Ve služebním autě musí mít vyhřívaná i zadní sedadla, přestože vzadu nikdo nesedí. Oni dokážou najít ohromné zlepšováky, například vozíček pod počítač, aby se s ním mohlo pohnout o 10 cm při vytírání podlahy kanceláře. Kvůli kabelům sice s počítačem stejně nepohnete, ale vypadá to úžasně! Kolik to stálo, se jich neptejte. Pro ně to není důležité. Věděli jste, že i kancelářské sponky můžete mít luxusní? Tito lidé 119

zbytky vyhazují a jídlo v restauraci si nenechají zabalit. To by byl 0 pod jejich úroveň. Jejich vzorec jednání jsem nazval SYNDROM „JEŠTĚ JE CO UTRÁCET". Pokud jsou lidé nedisciplinovaní v malých věcech doma, s obrov­ skou pravděpodobností budou nedisciplinovaní i ve velkých věcech, kdy jde o velké peníze ve firmách. Proč jsem napsal, abyste si dali pozor na to, je zaměstnat? Protože to znám moc dobře. Takový je jeden z mých bývalých ředitelů. Díky těmto lidem skvěle prosperují firmy zabývající se splátkovým prodej em a půj čkami. Těmto lidem nepomůže ani to, když peníze krátkodobě odloží a nemají je u sebe. Oni totiž nedokážou pochopit, že slovo šetřit má dva významy: 1. Platit méně za nákupy. 2. Vytvářet přebytek - to, co ušetříte za nákupy, už nesmíte nikde jinde utratit. Pokud chcete ušetřit, pak musíte dodržovat oba body. Teprve pak opravdu ušetříte. Některým jde možná dobře bod č. 1, ale v bodě č. 2 úplně selhávají. Jenže bod č. 2 rozhoduje. Chcete-li zbohatnout, pak se řiďte dalšími 3 radami: a) Peníze se dají snadněji ušetřit než vydělat. b) Ušetřené peníze musíte investovat do něčeho, co vám další peníze vydělá. Pokud to nevydělá, pak neinvestujete, ale jen utrácíte. c) To, co použijete jen několikrát, si zásadně nekupujte, ale pronajímejte.

Vypadá to jednoduše. Když je to tak snadné, proč není většina lidí v důchodu za vodou? Protože většina lidí postrádá disciplínu. Neustále odkládá začátek spoření a investování. Také je důležité, kolik odkládáte a investujete. Ahlavně, jestli odkládáte danou částku pravidelně po dlouhou dobu. Většina lidí šetří z toho, co jim zbývá. Ale finančně úspěšní nejprve dávají stranou část peněz na úspory a pak žijí z toho, co zbylo. A to je obrovský rozdíl! Tajemstvím finančního úspěchu totiž je utrácet jen to, co vám zbylo po odložení na spoření a investování. Nikoliv uspořit to, co vám zbylo po utrácení. Na závěr tématu o penězích vám dám námět na přemýšlení od Roberta Allena, autora knih o vydělávání: „Průměrný člověk věnuje hromadění bohatství přes 90 000 hodin (45 let po 50 týdnech po 40 hodinách), ale snaze udržet si své bohatství méně než 3 hodiny. Máte závěť, správné zajištění, pojištění a jinak chráněné peníze i majetek vždy a před každým? I před státem?" ???

Co více k tomu dodat? Snad jen to, že čtyři z pěti lidí, kteří vyhráli velké sumy v loteriích, jsou dva roky po výhře v horší finanční situaci než před výhrou. Nezměnili se totiž „uvnitř". Emočně to nezvládli a zůstaly jim stejné vzorce myšlení ve vztahu k penězům. Každému pak vysvětlují, jak se na tom nespravedlivém světě vše Proti nim spiklo. Ato nás přivádí k dalšímu vzorci myšlení.

Vzorec myšlení NESCHOPNÝ VYSVĚTLUJE. Tento vzorec myšlení je nesmírně rozšířený. Lidé nedělají to, co mají, a pak vysvětlují sami sobě i jiným lidem, proč to nedělají nebo nemohli udělat. Co myslíte, zdraží nám zase benzin nebo naftu? Vyřešíte to nějak? Víte, kolik bude stát za měsíc? Máte na to nějaký vliv? ??? Ne! Pokud nejste přímo u dění, pokud nejste naftový magnát, pokud nejste v OPEC, pak vy to nevyřešíte. Tak proč byste se tím měli zabývat? Půjdete-li však večer do hospody, budete se divit, kolik lidí to tam bude řešit. A nejen to, oni budou na ceny nadávat. Vliv však máte jen na to, zda na benzin nebo naftu budete mít dost peněz. Zda a kolik na to vyděláte. To řešte. To můžete ovlivnit. Nadáváním nic neovlivníte. Jen svou náladu, a to k horšímu. V době, kdy píši tyto řádky, se hraje finále Stanley Cupu v hokeji. Víte, jak to dopadne? A víte, jak asi dopadne další zápas? Opravdu to víte? Dokonce jste si vsadili? ??? V každém případě, pokud nejste přímo u dění, vy to nevyřešíte. Tak proč to řešit? Není lepší si sednout a vychutnat si ten zápas? Až ten zápas skončí, pak polovina lidí bude vědět, že to měli hrát úplně jinak. Abudou všem vysvětlovat, jak se to mělo hrát. Máme tendenci vše vysvětlovat.

I sami sobě vysvětlujeme.

Horolezec si vysvětlí, proč nakonec nemůže dojít až nahoru. Jedním z prvních vzorců myšlení a pak i jednání, které se dítě naučí, je, že vše se dá vysvětlit nějakou výmluvou. Od rodičů okouká, jak na to. Malé dítě něco rozbije a velmi rychle se naučí vysvětlovat, že ono za to nemůže. Ono tu hračku nerozbilo. To ta blbá hračka se rozbila sama. Pak dítě povyroste a jde do školy. Úkoly nemá, básničku neumí,

ale doma všechno umí vysvětlit: „To ta blbá učitelka." Výchova v rodině, škola a okolní prostředí nás naučí vše dokonale vysvětlovat. Staneme se mistry výmluv. 95 % lidí to nikam nedotáhne a pak vysvětluje, proč jim to nevyšlo. 95 % ku 5 %, to je poměr 1 9 : 1 . Naprostá většina lidí prostě vysvětluje a vysvětluje. Z toho všeho mi vyplývá jedno z hlavních pravidel, jak poznat neschopné lidi: Neschopný vysvětluje, proč to nejde. Podívejte se na extrémní příklad. Na naše nepřizpůsobivé občany. Jak jim můžeme pomoci? ???

Těžko jimpomůžeme. Oni totiž nechtějí řešit to, co ovlivní. Jen stále vysvětlují, že za jejich situaci mohou jiní: vláda, tchyně, děti, ti bohatí, podnikatelé, sousedé, komunisté, kapitalisté, Židé, Rusové, Američané, Maďaři, Marťané... Oni nejenže nemají kontrolu nad svým životem, oni ji ani nechtějí mít. Dobrovolně se jí vzdávají. Chtějí, ať jim pomohou jiní. A stále vysvětlují, proč oni sami nemohou. Pomoc zvenčí zdravým dospělým lidem, kteří nejsou po živelné pohromě nebo nemohoucní, je proto jen vyhazováním peněz. Já jsem také zdravotně postižený. Nikdy j sem však nežádal o žádnou podporu. Jeden významný ekonom prohlásil: „Rozdejte lidem ráno peníze rovným dílem. V poledne už někteří budou mít více, ale většina méně. Bohatství totiž nespočívá v penězích, ale ve způsobu myšlení." Nyní se podívejme na úspěšné lidi. Co schopní lidé a vysvětlování? Bohužel i schopní lidé jsou někdy nuceni vysvětlovat. A to těm méně

schopným. Musí méně chápavým přistoupit na jejich hru a vysvětlovat jim, co po nich žádají. Schopní však vysvětlují jen to, co je někam posune. Ne to, co neovlivní. Neschopní vysvětlují všechno. Všimněte si těch nej významnějších a nejúspěšnějších lidí, které znáte. Sledujte, jak často vysvětlují, proč něco nejde, v poměru k tomu, jak často to vysvětlují průměrní lidé. Schopní lidé málokdy vysvětlují, proč něco neudělali a proč něco nejde. Schopní lidé nevysvětlují, ale oznamují. Pokud schopný v něčem selže, pak oznámí, proč selhal. Nevysvětluje, že se okolnosti spikly proti němu. Neschopný vysvětluje a schopný oznamuje. Máme buď výmluvy, nebo výsledky. Počasí za to nemůže, na bohaté prší taky. Mám známého, který také školí. Několikrát mi řekl, že se už dlouho chystá napsat knížku. Už roky. Nechápu, proč si tedy hned teď nesedne a nenapíše alespoň jednu stránku. A zítra další. A pak další. Stále o tom mluvit nic nevyřeší. Jsem přesvědčený, že počet myšlenek nutných k napsání této knihy mu už dávno hlavou proběhl. I potřebný čas už prošvihl. Mohl to už dávno mít hotové, kdyby to stále neodkládal na dobu, až bude připravený. Jenže dokonale připravený nebude nikdy, protože každý den získává nové informace. To se nikdy nezastaví. Kdyby při myšlenkách na danou knihu tu knihu opravdu psal, už dávno mohl pracovat na další knize. Je možné, že tu knihu nikdy nenapíše. Možná ji ale napíše. Co myslíte, na kom to záleží? ???

VYSVĚTLUJEME BOHUŽEL I SAMI SOBĚ Vysvětlujeme svou neschopnost nejen druhým, ale i sami sobě. Sami sobě si často lžeme. 21. století je podle lékařů století depresí a obezity. Možná jste už o tom slyšeli nebo četli. Obojí jsou tzv. psychosomatické nemoci. To znamená, že i když trpí tělo, příčina problému není v samotném těle, alevpsychice. Tedy v tom, jak přemýšlíme. V našich vzorcích myšlení. Mám známou, která váží 120 kilo. Stále tvrdí, že má špatnou štítnou žlázu, proto má nadváhu. Když se však na stole objeví 20 chlebíčků, ona sama jich sní 10. Stále ale tvrdí, že má špatnou štítnou žlázu. Opravdu? ??? Ona těch chlebíčků sní nejvíc. Pokud se na stole objeví brambůrky, jiní si vezmou pár kousků dvěma prsty. A ona do dvou hrstí. To není štítná žláza, ale nenažranost. Tragické na tom je, že moje známá je dnes už přesvědčená, že je „obětí" štítné žlázy. Sama si tak dlouho lhala, že její pravda je už taková. V podstatě svůj mozek zmanipulovala, jenže špatným

směrem. Pokud se má zbavit nadváhy, pak by měla přestat „léčit" štítnou žlázu, ale opět zmanipulovat svůj mozek. Nyní ale opačným směrem. Musí ho donutit, aby se začal zabývat tím, jak je krásná a štíhlá A musí se přestat vymlouvat na štítnou žlázu. Nejlepší je vůbec už na tu žlázu nemyslet. Musí si najít jiný objekt, kterým by zatěžovala svůj mozek. Tím přestane myslet na jídlo. Jenže ona nemá žádné koníčky, žádný životní cíl, žádnou Polárku vzadu na obloze, za kterou by šla. Tak má její mozek spoustu volných myšlenek. Hádejte, na co začne rychle myslet, když se nudí? Moje známá na jídlo. Apak hodně lidí na to, že mají deprese. Zde je ale princip z 90 % úplně stejný. Jak nadváha, tak deprese jsou až důsledkem. Ne příčinou. Já měl také špatné myšlenky. Holky mě nechtěly. Nikdo mne neuznával. I nadváhu jsem měl. Ale to vše byl důsledek. Jedinou příčinou byly mé tiky a můj přístup k nim. Tím, jak si člověk stále říká: „Proč jsem tak hloupý(á)? Proč mne neuznávají? Proč mne nemá rád(a)? Proč...?

tím se krásně

naprogramujete k depresím. Mohl jsem v depresích umřít, nebo s tím něco udělat. Cesta ven je v podstatě stejná jako cesta do toho stavu. Začněte si pozitivně lhát. Najděte si takové lži, které vám pomohou. Začněte sami sebe oblbovat. Možná, že nevíte, jak se zmanipulovat. Možná, že budete mít strach, že můžete udělat chybu. Já si ale myslím, že jedinou chybou zde je snaha o nedělání chyb. Úspěšní lidé se dopouštějí mnohem více omylů než ti neúspěšní. Vy

však nepotřebujete

být bez

chyb.

Většinou

dokonce

nepotřebujete ani více znalostí ani být chytřejší. Co potřebujete, je odvaha jednat a vydržet, než se vám povede uspět. Není hanba občas selhat nebo mít smůlu. Jsou přece i dobré chyby Ty, ze kterých se poučíte. Hanbou však je nic nezkoušet. 126

ZMĚŇTE LIDSKÝ CHARAKTER Žijeme podle vzorců myšlení a je problém je změnit. Znám to ze své osobní zkušenosti. Mám tiky, funím, chrochtám, křivím se a mám nutkání mluvit sprostě. Celé dětství a mládí jsem se to snažil skrývat. Kamarádi i učitelé si mě podle toho zařadili do určité škatulky. A do určité škatulky si mě zařadili i někteří členové rodiny. Do jaké škatulky? ???

To záleží na konkrétních vzorcích myšlení daných lidí a na jejich životních hodnotách. Zajímavé je, že lidé, se kterými jsem se kamarádil v mládí, kdy jsem byl společensky nízko a bez peněz, o mě přestali mít zájempoté, co jsem zbohatl. A také já o ně. Mimochodem, oni většinou stále tvrdí, že peníze kazí charakter, že peníze jsou špatné a podobné nesmysly. Dnes už vím, že to jsou nesmysly. Já měl přece charakter stejný tehdy, když jsem peníze neměl, jako dnes. Peníze jen charakter odhalí. Pokud je člověk špatný, pak byl špatný už dříve. Jen se to nemohlo projevit, protože neměl peníze a neměl moc, kterou dávají peníze. Pokud tu moc zneužije, pak má špatný charakter. Ale vina je jen na něm, nemohou za to ty peníze. Peníze jsou jen kousky kovů a kousky papírů, které představují hodnotu, kterou jim společnost přisuzuje. Nic víc a nic míň. Jeden z nejbohatších lidí na světě Warren Buffett na toto téma říká následující: „U miliardářů, které znám, peníze jen odhalují jejich základní vlastnosti. Jestliže byli cvoci předtím, než měli peníze, jsou teď cvoci s miliardou dolarů. Peníze jen zvýrazňují to, čím už jste." 127

Charakterové vlastnosti se v dospělosti nemění. Různí školitelé vám možná budou tvrdit opak. Oni na to pořádají dokonce i školení. Podle mne za tato školení jen své peníze vyhazujete. Raději je propijte v baru. Tam je lépe využijete. Skolením totiž můžete zlepšit jen: a) Své znalosti. b) Zvenčí naučitelné schopnosti. V těchto dvou případech jsou školení a tréninky skvělá věc. Proto také sám školím. Jenže charakter je zvenčí nenaučitelný. Ten vám v dospělosti už nikdo nevylepší. Člověk může školením změnit své vzorce chování, ne svůj charakter. Nevěříte mi? ??? Nemusíte. Ale já vím své. Školil jsem tisíce lidí a mám s tím zku­ šenosti. Pokud mi stále nevěříte, pak mám pro vás 7 „skvělých rad" na zlepšení vašeho charakteru. Zdej sou: 1. Pokud manželovi zahýbáte, naučte se nezahýbat a přiznejte se mu. 2. Pokud manželce zahýbáte, naučte se nezahýbat a přiznejte sejí. 3. Vraťte vše, co jste kdy vzali, tomu, komu to patří. 4. Pokud j ste podvodník, naučte se nepodvádět a pak nepodvádějte. 5. Pokud chodíte ke zpovědi, pak všechno to svinstvo řekněte svému životnímu partnerovi, a ne cizímu chlapovi ve zpovědnici. Vašeho partnera to bude určitě zajímat mnohem více. 6. Přestaňte se přejídat, pít, kouřit, kazit si zuby sladkostmi, flákat se, klít a dívat se na blbosti v televizi. 7. Buďte dokonalí. A ve všem. Tak co, j ak j sem vám svými skvělými radami zlepšil váš charakter? Nechcete k tomu ještě přidat desetibodový či dvanáctibodovy postupjaknato?

??? Já vám ho nedám. Buď správné charakterové vlastnosti pro úspěch v sobě máte, nebo nemáte. Je možné, že je máte a víte o nich. Ale také je možné, že je sice máte, jenže jste je ještě v sobě neodhalili. Co ale mám, a mám to i v praxi ověřené, jsou návody, jak zjistíte, zda jiní lidé mají správné charakterové vlastnosti pro správný výkon v práci. Dále mám návody, jak se určitým lidem vyhnout, a naopak, jakými lidmi se máte zabývat. Nyní vám to podám hodně zjednodušeně: Mohu vás naučit, jak hledat drahokamy a rozeznat je od obyčejných kamenů. Nemohu vás ale naučit, jak z podprůměrného šutru uděláte drahokam.*

* Více informací na toto téma obsahuje školení Základy vedení lidí. Podrobnosti najdete nawww.skoleniivatomana.cz a

www.ivotoman.sk.

129

JAK ZMĚNÍTE MYŠLENKOVÉ VZORCE Charakterové vlastnosti sice nezměníte, ale jak jsem už uvedl můžete změnit své vzorce jednání. To se dá. Zažil jsem to na vlastní kůži. Mám tiky a je to velmi nepříjemné. Jsou vidět i slyšet. Čtvrt století jsem se snažil je skrývat. Pak jsem změnil svůj pohled na ty tiky. Změnil j sem styl myšlení a tím i života. Nyní vlastně své tiky prodávám. Do té doby jsem ale měl vzorce myšlení velmi špatné. Bylo to vlastně jednoduché. Zabýval jsem se tím, co mi nijak nemohlo pomoci. Myšlenkové vzorce se dají změnit. Jak? ??? Ukážu vám to na špatném příkladu. Jak se stanete zločincem? Nikdo se jako zločinec nenarodí. Zločincem se člověk teprve stane. Když se poprvé se zločinem setká, odsoudí ho. Podruhé také, potřetí také... Podvacáté si člověk na zločinnost začne zvykat. A navíc opakovaně vidí zpětnou vazbu - trest přijde málokdy a jen na někoho. „Trest stihne jen ty neschopné. Mě ne." A pak se objeví příležitost... Co asi daný člověk udělá?

??? Stejně tak je to i s kladnými vzorci myšlení a jednání. Vy musíte určité činnosti dělat tak dlouho, až se z nich stane návyk. Zpočátku se vám nebudou líbit. Lidé totiž mají odpor ke změnám, které narušuji zaběhané rituály. Například pokud jste začínající prodejci, musíte se naučit několikrát denně opakovaně pokoušet něco prodat. Nebo se přestat večer přecpávat. To jsou zásahy do naší pohodlnosti a do našich už vypěstovaných vzorců myšlení a jednání. Naše emoce mohou být kladné, nebo záporné. Drtivá většina lidí si

mylně myslí, že rozhodují jen ty kladné. To však není pravda. S lidmi cloumá jedna negativní emoce za druhou. Často se jim i líbí. Ukážu vám to na příkladu, jak se díváme na změny počasí. Jakmile začne léto a meze oschnou, můžeme randit. Ale takto nám to média nepodají. To nikdy není divácky tak úspěšné jako toto sdělení masám: „První oběti letošních veder." Na tyto zprávy lidé reagují mnohem více, lépe a častěji. Jakmile začnou mrazy, média mají pro nás další úspěšné sdělení: „První utopení na ledě." A jakmile přijde zase léto: „První případy utonutí na přehradách." Už vás vidím, jak tvrdíte: „Ale já takový nejsem." Jenže tím to nekončí. S lidmi opravdu cloumají emoce. Někdy silně. I se mnou. A s vámi taky. Copak nechcete někdy sousedovi „ukrást" jeho manželku? Ne? Aha, manžela. Copak se někdy nechcete mít lépe na úkor někoho jiného? Opravdu nikdy? ??? Pokud to není váš případ, pak to platí pro zbytek lidstva kromě vás. Apokud se mnou nesouhlasíte, nemusíte. To je moje pravda. Každý má svou pravdu. Ty moje pravdy však, jak jsem zjistil, fungují. A zjistili to také ti, kteří umí ovlivňovat masy. Tak se od nich poučte. Myslíte hlavně na 3 věci: Na peníze. Na sex. Na smrt. S věkem se jen mění poměr mezi těmito třemi oblastmi. A také lžete. 131

Další vzorec jednání tedy je LHANÍ. Lžeme všichni. Vy ne? Opravdu? ???

Přiznali byste se veřejně, že jste onanovali? ???

Všichni lžou. Jsou dokonce situace, kdy se od vás lhaní vyžaduje. Setkáte se se svým známým, který je smrtelně nemocný. Podíváte se na něj, zhrozíte se, jak vypadá... ařeknete mu pravdu? „Proboha, ty strašně vypadáš. Ty tu asi dlouho nebudeš." Většina lidí nadává na to, že lidé kolem nich lžou, místo toho, aby se s tím smířili. Přitom oni sami lžou. I vy i já. Proč lžeme? ??? Chováme se podle situací, ve kterých se nacházíme, a ne podle svých nejlepších úmyslů. Takže někdy mluvíme pravdu a jindy ne. Někdy se nám to totiž hodí a jindy nehodí. A nejde jen o lhaní. My se také chováme dobře či špatně, ne podle toho, zda jsme dobří, či špatní lidé, ale hlavně podle dané situace. V knize Bod zlomu Malcolm Gladwell popisuje tento pravdivý příběh. Na teologické univerzitě udělali pokus. Studenty na kněze náhodně rozdělili do čtyř skupin, aniž by to studenti věděli. Jedné polovině studentů záměrně přečetli z bible příběh o milosrdném samaritánovi. * Pak je nechali hodinu diskutovat o samaritánech a na téma, proč se rozhodli studovat na kněze. Všichni se shodli, že hlavně ze dvou důvodů: 1. Protože chtěli sloužit bohu. 2. Protože chtěli pomáhat lidem. * Pokud neznáte bibli: Samaritán byl obyvatel Samaří, který poskytl nezištně pomoc zraněnému Židovi. Jde o člověka, který prokazuje milosrdenství jiným.

132

Druhá polovina studentů danou hodinu nedělala nic. A pak všem řekli, aby šli do druhé budovy vzdálené asi sto metrů. Obě poloviny studentů pak rozdělili opět na polovinu takto: polovině studentů řekli, aby spěchali, že už na ně čekají. Druhé polovině ale řekli, že maj i na těch sto metrů čas deset minut. Potom pozorovali, kdo se zastaví u sténajícího muže. Asi v polovině cesty totiž ležel v trávě člověk. Nebylo vidět, co muje. Jen ležel a sténal. Co myslíte, jaký byl výsledek? Zastavili se hlavně ti, kteří si právě připomněli, že chtějí sloužit jiným lidem? ???

Ne! To, že chtějí sloužit druhým, totiž vůbec nehrálo roli. Rozho­ dovalo j en to, j ak kdo spěchal. Nic víc! Z těch, kteří spěchali, se zastavilo 10 procent. Z těch, co nespěchali, 63 procent. Rozhodující byla situace, ve které se daní lidé ocitli. Ne to, jakjsou humánně založení. Oni prostě spěchali. Myslíte si, že vy byste se zachovali jinak? ???

Je to jako s tím lhaním. Záleží vždy na prostředí a na dané situaci. Vaše přesvědčení není to, co ovlivňuje vaše jednání, aleje to situace, ve které právě jste. A může mě přímo urvat, když čtu v různých pozitivních knihách a slyším od různých pozitivních školitelů nabiflované přiblblé poučky tohoto typu: „Buďte upřímní." „Upřímně se usmívejte." „Nikdy nelžete." „Buďte vždy vstřícní." „Nikdy se nemračte." 133

„Buďte vždy poctiví k druhým i k sobě." „Buďte vždy pozitivní." I lidská poctivost je ovlivněná danou situací. Copak opravdu nikdy nelžete? Vždy jste byli poctiví? Nikdy jste neřekli sprosté slovo? Nikdy jste nic neukradli? Ani když jste byli malí? Do prčic, to jste svatí? Záleží na prostředí a na dané situaci. V prostředí, kde se zločin toleruje a někdy i vyžaduje, je otázkou času, kdy si taky něco ukradete. Ato bez ohledu na to, jak si nyní myslíte, že jste slušní. Záleží na prostředí a na dané situaci. Pokud máte firmu, ve které se toleruje, že se neplní úkoly, jak je budete plnit příště? Záleží na prostředí a na dané situaci. Pokud se určité věci ve firmách demonstrativně trestají, pak je lidé budou dělat v menší míře. Prostě se budou chovat podle prostředí. A komu se to nebude líbit, bude sám odcházet. Záleží na prostředí a na dané situaci. Jak je to s nakažlivými chorobami? Mohou-li se bez problémů roznášet, pak se také roznášet budou. A navíc, pokud je nálada v tom prostředí ještě nakažlivá - chytlavá-, pak záleží už JEN na prostředí a na dané situaci. Vůbec pak nezáleží na původně dobrých úmyslech nebo na dobré výchově. Nakažlivá je například velikost skupiny. Chcete příklad? Byli j ste někdy na fotbale? Slušný otec rodiny vezme poprvé na fotbal svého šestiletého kluka. Někdo v blízkém okolí několikrát zakřičí v prvním poločase na rozhodčího: „Ty hovado! Jak to pískáš?" Slušný otec rodiny vždy dotyčného požádá, ať mluví slušně: 134

„Jsou tu přece děti." Pak se zápas dramaticky vyvíjí. Je to velmi napínavé. Slušný otec rodiny několikrát vyskočí spolu s davem. Několikrál nadšeně zatleská a několikrát si s davem i zapíská. Spolu s klukem se zúčastní mexických vln. Za hodinu, těsně před koncem, kdy domácí mužstvo prohrává o gól, rozhodčí odpíská jasně nespravedlivou penaltu, která domácím vezme poslední šanci získat body. Co udělá slušný otec rodiny? ??? To, co ostatní domácí příznivci na stadionu. Vyskočí a zařve: „Tykurvo! Jak to pískáš?" Ano, j sem vulgární. Jenže takto to v životě normálně chodí. Přestože slušný otec rodiny vulgární normálně není a svému klukovi říká: „Nemluv sprostě," i on stejně jako já i vy se chováme podle prostředí a podle předem předvídatelných vzorců chování. A navíc záleží na velikosti skupiny. Na prázdném stadionu je snadné být slušný. Jenže na plném stadionu tomu davu více podlehneme. Byli jste někdy na večírku? Lidé hodnotí kvalitu večírku podle toho, kolik tam bylo lidí. Kdybyste tam byli sami, tak se ani nepochlubíte, že jste tam byli. Tím to nekončí. Nejde jen o velikost skupiny. Je tu ještě další hledisko. A to je síla skupiny. Myslíte si, že opravdu platí to, co slyšíte z úst učitelů a politiků v televizi, že výchova v rodině a ve škole rozhoduje? ???

Nemusíte tomu věřit, ale kvalita učitelů nerozhoduje tolik jako prostředí. Pokud vaše dítě zapadne do skupiny dětí, pak je náramně důležité, jak je ta skupina silná a jak je zaměřená. Jinými slovy, jaký je její směr. Ten může být dobrý, nebo zlý. Mohou recitovat, nebo fetovat. 135

Pak nerozhoduje kvalita učitelů. Pokud je zaměření té skupiny dobré tak to bude fajn a můžete si gratulovat. To je pro vás asi dost šok, po tom, co stále slyšíte o významu rodiny a školy, že? Jenže je to tak. Je snazší být dobrý v čisté ulici než tam, kde je graffiti a špína. Pokud se dítě z dobré rodiny dostane mezi hajzlíky, pak může nastat problém. Ve skupině totiž lidé jednají jinak, než když jsou sami. Nejen děti, platí to i u dospělých. Vzpomeňte si, jak se změ­ nilo chování mnoha lidí, když se Hitler dostal k moci. Lidé se opravdu chovají podle prostředí a podle situace v daném prostředí v daném okamžiku. Vzpomeňte si na studenty teologie. Nerozhodovalo to, že chtěli pomáhat lidem. Rozhodovalo to, jak moc spěchali. Aco vy? Vy jste jiní? Vy jste slušní? ??? Nestalo se vám někdy, že nějaký člověk na vás troubil v autě a vy jste se sami sebe ptali, proč to dělá? Proč se chová tak hloupě? Ale o pár minut později jste někoho nepustili na přechodu a nadávali jste na jiné řidiče. Záleží na situaci. Proč vůbec o tom píšu? Jde o prostředí, ve kterém se pohybujete i vy sami. Prostředí máte vnější a vnitřní. Na rozdíl od dětí vy dospělí máte sílu i možnosti své prostředí změnit. A to jak vnější prostředí, tak i vnitřní. Jak dokážete změnit své vnější prostředí? ???

Prostě můžete vyměnit své známé a přátelé tím, že se odstěhujete. Znám dost lidí, kteří to udělali. Sám jsem jedním z nich. Nejdříve jsem se odstěhoval ze severní Moravy do Brna a pak z Brna do Prahy. Arozhodně toho nelituji. Jinak vnější prostředí změnit nemůžete.

Jak dokážete změnit své vnitřní prostředí? ??? Zde jde o stav vaší mysli. Jde o to, čím krmíte sami sebe. Jaké myšlenky si připouštíte a jaké nepřipouštíte. A jak je to s těmi dětmi? Podle sociologických průzkumů je rozhodně lepší, aby děti vyrůstaly ve špatné rodině, ale v dobré čtvrti a měly lepší kolektiv než v dobré rodině, ale v problémovém kolektivu. Pokud s tímto názorem nesouhlasíte, pak popřemýšlejte, proč nejbohatší lidé dávají své děti do nejlepších a nejdražších škol. ??? Záleží totiž na prostředí.

ZÁVIST Závidíme všichni, vy i já. Akdo tvrdí, že nikdy nezávidí, tak lže. Já závidím všem lidem, kteří nemají tiky. Já závidím všem lidem, kteří dokážou vydržet minuto bez pohnutí a potichu. Bezdomovci závidí jiným postel. Slavní lidé někdy závidí ostatním to, že je nikdo na ulici nepoznává. Málokdo si uvědomuje, že určité formy závisti mohou být i dobré. Dnešní výborný sportovec si v mládí vylepil své sportovní vzory na stěnu a každý den se na ně díval. To je přece projev závisti. Myje obdivujeme a současně jim závidíme, že oni tam už j sou a my ne. Takto daný vzorec závisti se však dá překlopit. Jde o to, snažit se dostat na jejich společenskou úroveň nebo i výše. Tedy nejen jim závidět, ale závidět a vyrovnat se jim. A pokud se vám to podaří a budete úspěšní, budete za to platit. Jednak větší daně a jednak začnete pociťovat různé ústrky a klacky pod nohama. Rozhodně nečekejte žádnou vděčnost. Naopak, přijde nepochopení starých známých a změníte si strukturu svých přátel. Na posledním třídním srazu z gymnázia jsem slyšel, že moje metody rozhodně nemohou fungovat a že jsem dokonce podezřele aktivní. Je to pochopitelné. Chovám se jinak než dříve, proto jsem pro ně divný. Oni mě znali jiného - zamindrákovaného a neúspěšného. Oni zůstali tam, kde jsou, kdežto já jsem se snažil růst. Pro lidi s malou vnitřní motivací musí být hodně divné, že kvůli penězům jedu autem přes 700 km a že nové projekty nejraději začínám tvořit v cizině. Už jsme se názorově rozešli. Jejich vzorce myšlení a moje vzorce myšlení jsou jiné. Nejde o to, zdaje někdo horší, či lepší. Jsme prostě jiní. J i n a k n a s t a v e n í .

Každý se musí občas setkávat s neúspěšnými a s obzvlášť závistivými lidmi. Zjistil jsem, že oni si našli způsob, jak „trestat ty, kteří to někam dotáhli". Začali těm úspěšným nadávat. Anadávají jim, žejsou „primitivové a ignoranti". Je to vlastně logické, protože na spoustu „dobře míněných rad" od těch neúspěšných, ti úspěšní reagují velmi jednoduše (primitivně) - prostě nereagují. Anebo reagují slovy: „Tohle já neřeším." Vzhledem k tomu, že obě skupiny lidí jsou úplně jiné, tato reakce je pro ty druhé naprosto nepochopitelná: „Jak to, že to neřešíš? To musíme řešit! Mně to tak štve. Musíme se o tom pobavit."

139

JAK POZNÁTE VZORCE MYŠLENÍ JINÝCH LIDÍ? Jak poznáte, j ak a na co lidé myslí? ??? Je to kupodivu velmi jednoduché. Lidé mluví o tom, nač myslí. Ale mluví o tom tak, aby to dobře vypadalo. Poprvé jsem si to uvědomil, když jsem asi po pěti letech navštívil ve Zvolenu mou známou, se kterou jsem se znal ze studií. Během první čtvrthodiny několikrát zopakovala: „Já jsem šťastná." Nebo „Jájsem tak šťastná." Přitom jsem se jí vůbec neptal, zdaje šťastná. Něco mi na tom vadilo. Po nějaké době si začala stěžovat, že jako učitelka má malý plat. Že jí vadí politici. Že se Čechy a Slovensko od sebe odtrhly. Že má málo peněz. Že manžel také nic nevydělává... Ona vůbec nebyla šťastná a myslela na to. Moc na to myslela. Proto o tom mluvila. Jenže začala o tom mluvit tak, aby to dobře vypadalo. Až za chvíli se přestala kontrolovat a přiznala barvu. Stejně tak si dávám pozor na to, když někdo sám začne mluvit o poctivosti. Pak se sám sebe ptám: „Proč o tom vůbec mluví?" Můj švagr je snad nejpoctivější člověk na světě. Na můj vkus je až příliš moc hodný. Jenže jájsem ho nikdy o poctivosti neslyšel mluvit. On ji totiž má v sobě. Poctivost ho vůbec netrápí. On ji vůbec neřeší. Zato spousta nepoctivců jí má plnou hubu. Proč? ???

Protože na to myslí. Pokud vám někdo z ničehonic začne vykládat o tom, že své dluhy

v ždy platí, a přitom jste ho na toto téma vůbec nenavedli, pak buďte ve střehu. On na to myslí. Proč na to myslí? Proč o tom vůbec mluví? ve ???

My lidé opravdu fungujeme podle určitých programů - předem předvídatelných vzorců. Anejčasťéji se mi tato teorie potvrdila u závisti, pokud jsem slyšel: „Mě to nevadí, ale..." „Já jim nezávidím, ale..." Časem jsem vždy zjistil, že to říkají obzvlášť závistiví lidé. Vadí jim to, aproto závidí. Jinak by to přece neřešili. Neměli by to vůbec v hlavě. Aještě vysvětlují, že oni jiným nezávidí. Proč to tedy řeší? Zjistil jsem, že závist si musíte zasloužit. Ještě jsem totiž neviděl chudáky, kterým by se závidělo. Postiženým nikdo nezávidí. Obětem války nikdo nezávidí.

Sirotkům také nikdo nezávidí. Závidíte

bezdomovcům? ??? Ne. Závidí se těm, kteří mívají pravidelně na svých autech rýhy po mincích. Závidí se těm nahoře. Těm úspěšným. Jakmile se vám podaří dostat na určitou úroveň, začnete od závistivou pociťovat takové malé ústrky, nepříjemnosti a podobně. To je ale vykompenzováno jednou úžasnou emocí:

Nahoře se prostě lépe dýchá.

141

KAPITOLA 11

Co uděláte se svým mozkem?

142

Každý den se skládá z 86 400 vteřin. A každý den vás napadne asi 25 000 myšlenek. To se dá zjistit na encefalografu. Pouze na vás záleží, jaké ty vaše myšlenky budou. Představte si, že 80 % vašich myšlenek (20 000) se bude zabývat tím, jak se mít lépe, jak být šťastnější, jak vydělat peníze a podobně. Pouze 20 % myšlenek (5 000) pak bude těch negativních. Jak se budete cítit? Ajaké budete mít výsledky? ???

Představte si naopak, že 80 % vašich myšlenek (20 000) bude o tom, že jiní se mají lépe než vy. Že vy jste na tom špatně. Proě jste tak nešťastný(á). Proě vám řekl, že jste kráva. Bože, to je nespravedlivé. Jak se budete cítit nyní? Aj aké budete mít výsledky? ???

Přemýšlení o nespravedlnosti je velmi časté a v naprosté většině případů i zbytečné. Nikam to totiž nevede. Nijak si tím nepomůžete. Na rozdíl od marxismu, který hlásá, že všichni lidé si jsou rovní, současník Karla Marxe Wilfredo Pareto dokázal, že my lidé si nejsme rovní. Místo překroucených pravd o nadhodnotě a rozhodující úloze dělnické třídy jsme se měli učitparetismus. Tak by lidé věděli, že vždy existuje významná menšina s ohromným a většinovým vlivem. Tak by také všichni věděli, že dělnická třída nejenže nikdy nebyla v čele revoluce, ale že dělníci zjistili, že byla nějaká revoluce, pokaždé až když bylo dávno po ní. 143

Podívejte se tedy na významné málo a nevýznamné mnoho. Bohatství ve společnosti není rozděleno půl na půl. Neplatí, že 50 % bohatství připadá na bohaté a 50 % na chudé. Je to jinak. Asi 20 % lidí ovládá celkových 80 % peněz mezi lidmi. Platí tedy pravý obrázek.

Podle pravého obrázku si udělejme rovnici:

Nyní tuto rovnici vykrátíme:

Člověk, který patří mezi 20 % nejbohatších, má v průměru šestnáctkrát více peněz než ti druzí. To je pro vás asi šok, co? Můžete jim závidět a trápit se tím. Tím ale nic nevyřešíte. Mnohem lepší je dostat se mezi tu menšinu, která má šestnáctkrát více peněz než většina lidí. Většina lidí dohromady kontroluje jen 20 % všech peněz na světě. To nezmění žádný socialista ani komunista na světě. A u piva to také nikdo nikdy nevyřešil. 144

Věci, které nezměníte, neřešte. Něco však můžete změnit. A to jsou vaše příjmyI mezi těmi 20 % úspěšnými je zase jen asi pětina jeste úspěšnějších. Což jsou asi 4 %. Co odlišuje úspěšné jedince od neúspěšného davu? 777

Už asi sto let probíhají studie, které zkoumají příčiny úspěchu. Pokud pomineme ty statistické výjimky, kdy někdo majetek vyhrál, zdědil a podobně, pak se na první pohled zdá, že úspěch hodně závisí na chytrosti a logickém myšlení. Prostě na IQ daného člověka. Mnoho studií však jasně prokázalo, že je to jinak. IQ se měří od roku 1917, kdy Amerika vstupovala do první světové války. Tímto způsobem začali hodnotit potenciální vojáky, zda mají duševně na to, aby šli do války. A od té doby se IQ stalo takovou modlou, že dnes najdete na internetu dokonce IQ testy i pro tříleté děti. Jenže to je opět jeden z mnoha rozšířených omylů. Proč? ???

Pokud máte vysokou školu, přemýšleli jste, jak je možné, že ten váš spolužák ze základky, který nic neuměl, má teď tolik peněz a vy ne? A naopak. Vy, kteří nemáte vysokou školu, přemýšleli jste, jak je možné, že právě vy zaměstnáváte ty inženýry, doktory a další lidi chytřejší, než jste vy sami? ???

Existují totiž i jiné schopnosti než IQ a ty rozhodují o úspěchu. Proč se tedy stále používá IQ? ???

Protože IQ se dá poměrně lehce změřit. A protože si už na to lidé zvykli. Je to už zavedené. Jenže rozhodují emoční schopnosti. Emoční inteligence - El (nebo se také označuje EQ). Pravda je, že změřit emoční schopnosti je mnohem složitější, a proto je skoro nikdo neměří. Několik 145

posledních let jsem se tím zabýval a našel jsem metodiku, jak EQ měřit vyzkoušel jsem to ve vlastní firmě ve třech zemích a velice se mi to osvědčilo. Například tím, že přesně vím, koho přijmout do práce a koho ne. Komu se věnovat a koho se zbavit. Akoho nemotivovat. Více na toto téma probírám na školeních zabývajících se vedením lidí. Vše je v podstatě jen o tom, co uděláte se svými 25 000 myšlenkami, které máte každý den. Je to velmi jednoduché. Matematicky se dá vyjádřit, kolik času denně většina lidí promrhá buď na hlouposti, nebo na dobré věci. Existuje úžasná lidská schopnost, která vám pomůže k úspěchu, a tou je koncentrace.

146

KONCENTRACE Schopnost koncentrace máme všichni. Všichni se dokážeme soustředit, i když někdo více a jiný méně. Pokud si myslíte, že váš problém může být právě to, že se neumíte soustředit, pak mám pro vás dobrou zprávu. Dá se to naučit. Existují různé postupy. Mně se nejvíce líbí ten, který u nás propaguje David Gruber. Dovolil jsem si trochu upravit jeho matematický vzorec do následující podoby: K = |E|x(N+V)xP

K - koncentrace |E| - emoce v absolutní hodnotě N

- návyk

V P

- vůle - příznivé podmínky

Koncentrace je dána vzájemným působením těchto prvků. Začneme emocemi. Jsou v absolutní hodnotě, protože mohou být i záporné. Pokud se soustředíte na to, abyste sousedovi rozbili hlavu, to přece není nic kladného. Ale nějaké emoce musí být. Nesmí být nulové. V závorce je návyk plus vůle. Závorka jako celek také nesmí být nulová. Stačí, aby jeden z jejích prvků byl velký. Vůle může být nulová, pokud máte silně vypěstovaný návyk. A co je návyk? ??? To j e přece vzorec jednání. Proč si čistíte zuby? Protože máte silnou vůli? 147

Tak to ale není. Vy se na čištění zubů koncentrujete. Někdy méně a jindy více. Záleží hlavně na emocích. Už jste se někdy tak opili, že jste šli spát bez vyčištěných zubů? Co se stalo? Ztratili j ste vůli? ??? Ne! Bylo vám to jedno. Emoce = 0. A co před sexem? To je drhnete i několik minut. Máte najednou silnější vůli? Ne. Jen ty vaše emoce jsou silnější, a vy se proto více koncentrujete. Také v mládí ve vás vypěstovali návyk, abyste si čistili zuby. Aještě potřebujete P - příznivé podmínky. Musíte mít kartáček, vodu, pastu. A také zuby nebo alespoň protézu. Z tohoto vzorce nám vyplývá, že jakmile něco chcete, představujte si to, co chcete. Zapomeňte na ty hodně rozšířené nesmysly o silné vůli. To j sou výborné pohádky pro chudé, kterým se říkalo, že musí dřít, musí mít silnou vůli a chodit do kostela. Vy se naopak musíte soustředit. Opakovaně a tehdy, kdy to má smysl. Nesoustřeďte se na to, co nezměníte, ale na to, co změnit dokážete. Závorku (N + V) můžeme nahradit slovem opakování - O. Vzorec pak bude: K=|E|xOxP

Nejlépe se zkoncentrujeme se silnými emocemi, opakovaně a za příznivých podmínek. Vyrůstal jsem na vesnici. Když jsem byl malý, matka večer kontrolovala, zda mám umyté nohy. Přišla k posteli a chtěla, ať jí ukážu, že jsou čisté. Časem jsem zjistil, že jí stačí ukázat jen jednu nohu. Dost dlouho mi to procházelo, než zjistila, že podvádím. Proč jsem podváděl? 148

Odpověď najdete v tom vzorečku: K = |E| x O x P Koncentroval jsem se na to, že se mi nechtělo umývat. Opakovaně jni to procházelo. A příznivé podmínky? Stačilo mít tu druhou nohu pod peřinou a příliš důvěřivou matku. Podívejme se blíže na podnikání. Emoce kladné-to je váš vlastní cíl. Proč podnikáte a kam to chcete dotáhnout. Záporné emoce - to je třeba pocit „ať ta mrcha soused závidí". Také ji mají některé ženy po rozvodu, které chtějí dokázat tomu bývalému, že se bez jeho peněz dokážou obejít. V emocích také najdete důvod, proč většina lidí nepodniká. Ztráta jistoty zaměstnání a cesta do neznáma je pro ně velmi silná záporná emoce. Návyk je u podnikání velmi důležitý. Dokážete si představit, co to je návyk na vydělávání peněz? ??? Kdo ho nemá, nemůže být prodejcem, neboť musí opakovaně opouštět své pohodlí a vycházet do neznáma a přitom neví, zda bude úspěšný, nebo ne. Příznivé podmínky pro podnikání už máte. Přestože stále kolem sebe slyším, jak se u nás nedá podnikat, jsem skálopevně přesvědčený, že u nás příznivé podmínky pro podnikání j sou. Hodně cestuji, takže mohu srovnávat. Podmínky by samozřejmě mohly být lepší, ale podnikat se unás dá. Stížnosti na to, že se u nás podnikat nedá, ale neslyším od těch nejúspěšnějších lidí ve svých oborech, nýbrž právě od těch, kteří to nikam nedotáhli. Ti se tak před celým světem i před sebou samými obhajují za své neúspěchy. K příznivým podmínkám patří i klid. Nej výkonnější totiž jste, když jste v pohodě. Děláte pak méně chyb. A lépe využíváte možnosti svého mozku. 149

150

Do budoucnosti význam klidu pro vaši výkonnost v práci ještě poroste. Je to dáno tím, že lidé stále více a více pracují duševně a přestávají pracovat manuálně. Na počátku 20. století se živilo kreativní prací méně než

10 % Američanů.

Bouřlivý rozvoj

informačních technologií způsobil, že už v roce 2000 v USA duševně pracovalo přes 30 % lidí. U nás to je podobné a podíl duševní práce se bude stále zvyšovat. Tím nesmírně nabývají na důležitosti emoční schopnosti, které známe pod pojmem emoční inteligence. Tyto schopnosti nejlépe využijete, právě když jste v klidu. Příznivé podmínky si úspěšní lidé nosí ve své hlavě. Jsou to jejich kladné představy o tom, že oni sami mohou změnit svůj život. Nespoléhají na nic ana nikoho zvenčí, kdo by jim pomohl. Čím více přemýšlím o koncentraci, tím více jsem přesvědčený, že vše, čeho v životě dosáhneme, závisí jen na nás. Vraťme se k vzorečku: K = |E|x(N+V)xP Kdo se koncentruje? Vy! Čí jsou to emoce? Jen vaše! Čí jsou to návyky? Jen vaše! Čije ta vůle? Jen vaše! V čí hlavě j sou příznivé podmínky? Jen ve vaší! 151

Překvapivě mnoho lidí důležité věci neřeší, ale stále čekají, že se to všechno nějak vyřeší samo. Ráno vstanou, pustí si televizi a s přestávkami až do večera poslouchají negativní zprávy. Večer většinou opět u televize s pivem v ruce nadávají. A pokud se nedívají na zprávy, dívají se do své minulosti a vybavují si, co se jim v životě nepovedlo. Vytáčejí pak sami sebe. Úplně ztratili kontrolu nad svým životem. Jen sledují, co se kolem nich děje, a jsou naštvaní na celý svět. Jaké výsledky pak mají tito lidé? ??? Mizivé, pokud vůbec nějaké. Pohybují se v začarovaném kruhu jako křeček v kolotoči a týrají sami sebe. K sebetrýznění jim stačí jejich vlastní myšlenky. I tak se dá koncentrovat. Kdo jim za to může? ???

152

ZMĚNA POLITIKY Všichni lidé mají svou politiku. Nemyslím tím politiku veřejnou, kterou zastupují politici. Mám na mysli politiku jednotlivce. To, že se například večer přejídáte, je vaše politika jednotlivce. Stejně tak pomlouvání a kritizování, ponocování a alkohol nebo „řešení" věcí, které vyřešit nedokážete. Politika jednotlivce je vlastně opakování stejných vzorců jednání. Změnit politikuje velmi těžké. Na to potřebujete mít silnou vnitřní motivaci. Dokážete se přestat večer přejídat, pomlouvat a kritizovat, ponocovat a pít alkohol? Dokážete přestat „řešit" věci, které vyřešit nedokážete? ???

Většina to nedokáže. Pokud však dosud nejste úspěšní a chcete být, pak musíte změnit svou politiku. Jinak vás převálcuje někdo jiný. Řešení je v podstatě jednoduché. Potřebujete změnit svůj dosavadní obraz o světě i o sobě samém. Jak? ??? Stejně jako všichni úspěšní lidé. Najděte si pozitivní vzorce. Dostaň­ te je do svého podvědomí a začnete se tak chovat. Podívejte se na násle­ dující stranu. Podle mne to je ideální text modlitby. Pokud si budete chtít přidat vlastní text, dodržte následující pravidla, neboť správná modlitba musí mít určité znaky: 1. Musí být v první osobě jednotného čísla- „já" forma. 2. Musí být v přítomném čase. 3. Musí být kladně formulována. 4. Musí směřovat ke smysluplnému cíli - nejde omládnout o dvacet let. 5. Musíte ji vyslovovat pomalu. 6. Musí se opakovat. 153

Vždy jsem na správném místě ve správný čas. Jsem stále dokonale zdravý. Všechno je snadné a jednoduché. Jsem úžasný. Umím se obklopit těmi nejlepšími lidmi. Řeším to, co dokážu ovlivnit. Na všem vydělám. Peníze mě milují. Vydělávám stále více a více. Umím na všem ušetřit. Umím se vždy dokonale soustředit na to správné. Zasloužím si jen to nejlepší. Stále chodím včas. Vždy mi všechno vychází tak, jak chci já.

PSYCHOKYBERNETIKA Četli jste knihu od Maxwella Maltze Psychokybernetika! Podle mě je to poklad. Ale dozvěděl jsem se, že se u nás moc neprodává! Proč? ??? Protože 95 % lidí nechápe, jak by jim to pomohlo změnit život. Doktor Maltz byl plastický chirurg. Všiml si, že téměř po každé plastické operaci, došlo u lidí jen ke dvěma reakcím. Pacient si buď dál o sobě myslel, že je šeredný(á), anebo se naopak začal(a) cítit lépe, neboť problém byl odstraněný. Doktor Maltz zjistil, že vůbec nebylo důležité, zda dotyčná osoba prodělala plastickou operaci. Důležité bylo, jestli dotyčný změnil pohled, který měl sám na sebe. A to bez ohledu na to, zda prodělal operaci, nebo ne. Stává se to často i u krásných modelek, které samy sebe přesvědčily a dále se utvrzují v tom, jak jsou šeredné. Vždyť i jedna z nedávných slovenských miss zná velmi dobře psychiatrické prostředí. Národ ji zvolí za nejkrásnější, a ona se přesto sama psychicky ničí. Doktor Maltz se tím začal hlouběji zabývat a zjistil, že dokáže s velkou přesností odhadnout už před plastickou operací, co si o sobě bude pacient myslet po té operaci. Zda se mu zlepší sebevědomí, anebo si bude dál myslet, že je šeredný. Dokonce některým lidem pak ty operace rozmlouval. Zjistil totiž, že pokud se po dané operaci nezlepší sebehodnocení člověka, pak je ta plastická operace vlastně zbytečná. Jde o to, zda dotyčný dokáže zlepšit pohled, který má sám na sebe. Zda je také schopen tento sebepohled „upravovat podle potřeby". Zajímavé je, že když vydal svou knihu Psychokybernetika, okamžitě 155

se na něj „vrhli" odborníci - psychologové a psychiatři - protože on nebyl psychiatr. On byl plastický chirurg. Odborníci mu říkali: „Nepleťte se nám do oboru! Co to tu tvrdíte za bludy?" Ale ty jeho závěry začali využívat paradoxně úplně jiní lidé. Byli to sportovní trenéři a sportovci. Doktor Maltz totiž zveřejnil jeden pokus. Skupina studentů na univerzitě házela míče do basketbalového koše. Podotýkám, že šlo o amatéry a ne profesionální hráče. Spočítali jim výsledky a pak je náhodně rozdělili do 3 skupin. Jedna skupina trénovala a házela pod vedením trenéra na koš každý den po dobu 21 dnů. Druhá skupina netrénovala vůbec. Ani se nesměli přiblížit k míči na košíkovou. Třetí skupina trénovala pod vedením psychologa tak, že on jim říkal: „Pohodlně se posaďte nebo si lehněte. Zavřete oči. Vezměte si v duchu míč a driblujte s ním jen svou horší rukou. Nyní jen svou lepší rukou. Hoďte ho do koše. Spadlo to tam. Výborně, zatleskejte si. Nyní ho hoďte tak, že to tam ani nedoletí. Nevadí. Teď si zadriblujte a hoďte. Sledujte, jak míč poskakuje po obroučce a spadne dovnitř. Výborně, zatleskejte si. A nyní to hoďte o deset centimetrů doprava vedle koše. Nevadí. A nyní ho krásným obloučkem hoďte přímo dovnitř. Výborně. Poplácejte se po rameni. Jste úžasní. Jste jedničky." Takto v duchu trénovali. Za 3 týdny šli opět všichni házet. Jaké byly výsledky?

???

\

Skupina, která vůbec netrénovala, se ani nijak nezlepšila. Skupina, která skutečně trénovala, se zlepšila o 30 %. A skupina, která trénovala jen v duchu, se zlepšila o 28 %. Zajímavé, že? Přes sportovce se myšlenky o psychokybernetice dostaly mezi 156

ostatní lidi. Začaly se zveřejňovat příběhy slavných sportovců, kteří nejen trénovali, ale také si představovali svůj konečný cíl. V duchu si přehrávali film, ve kterém ve finále porážejí své největší soupeře. Mnohokrát se viděli, jak stoupají na stupně vítězů a skáčou radostí. A přicházíme k velmi důležité otázce. Opravdu každý může „upravovat" pohled, který má na sebe i na celý svět? Opravdu každý může být hlavním hrdinou nej dříve „svého filmu" a pak i ve skutečnosti? ??? Jsem přesvědčený, že pokud člověk není úplně mentálně zaostalý a pokud má pro danou činnost potřebné vlohy, pak ano. Jenže většina lidí se do toho ani nepustí. Je to totiž dost nepohodlné. Změna vzorců myšlení je těžká a trvá to nějakou dobu. Princip však znáte už z kybernetiky, kde se pracuje s tzv. servomotory. To jsou pomocné motory, které se zapínají vždy, když stroj míří jiným směrem, než požaduj eme. Co bude váš psychický servomotor? ??? Vaším servomechanismem budou vaše reakce vždy poté, když dostanete zpětnou vazbu. Ukážeme si to na příkladu. Vzpomeňte si, jak jste se učili jezdit autem. Co jste dělali? Jak to tehdy probíhalo? ??? Vaším úkolem bylo: • •

Sledovat situaci kolem sebe. Udržovat se v jízdním pruhu - udržet boční vzdálenost od předem stanovených hranic.

• Udržovat odstup od předmětů před sebou. • Dodržovat požadovaná společenská pravidla (pravý nebo levý jízdní pruh, maximální povolená rychlost, blikání při odbočo­ vání, používání světel, bezpečnostních pásů apod.). 157

Vyjeli jste a instruktor vám oznámil: „Pozor! Jste moc vlevo! Pozor! Teď zase moc vpravo! Moc vlevo! Jeďte doprava! Zrychlete! Zpomalte! Zastavte! Jeďte už! Jste moc vlevo! Jste zase moc vpravo! Moc vlevo! Moc vpravo..." Jinými slovy, říkal vám opak toho, kam jste chybně mířili v porovnání s požadovaným cílem. Servomechanismus zjistí odchylku od požadovaného stavu a snaží se ji napravit. Říká vám: „Musíš doprava, protože jsi moc vlevo. Musíš zpomalit, protože jsi moc rychlý. Musíš doleva, protože jsi příliš vpravo..." Takto jsou řízeny střely s plochou dráhou lem nebo řízena torpéda. A v podstatě stejně funguje náš mozek. Člověk se pohybuje životem jako někým řízené torpédo. Pobavme se tedy o řízení: • Většina lidí ani neví, že se to torpédo (život) dá nějak řídit. • Většina lidí to řízení přenechá někomu jinému. • Pokud by lidé sami chtěli řídit své torpédo (život), pak neví jak. • Většina také neví, kam má nakonec to jejich torpédo (život) dorazit. Také z těchto příčin pak v životě 95 % lidí neuspěje.

158

JAK MÁM NAJÍT CÍL, KDYŽ NEZNÁM CESTU? V životě každého člověka jsou nějaké překážky, které musí překonat. Váš vnitřní servomechanismus vám říká: „Dělej to. Nedělej ono. A dělej i toto." Kdo řídí ty vnitřní hlasy, které vám ukazují cestu? ???

Jen vy sami! Ajaké hlasy máte? Uvedu dva příklady: „Nesmím dostat rakovinu." „Já j sem úžasný a krásný." Vidíte a cítíte ten rozdíl? ??? Pokud vaše vnitřní mluva o sobě bude jen kladná, pak i vaše sebehodnocení bude kladnější. Časem budete schopni o sobě tvrdit spoustu úžasných věcí. Všechno si pak můžete vysvětlit tak, abyste se lépe cítili. Jde to. Mám to vyzkoušené. V těch 25 000 myšlenkách je taková síla, že z vědomého přemýšlení přejdou hlavní myšlenkové proudy do podvědomí. Když jdete spát, určité části mozku se při usínání vypínají, ale někde v hloubce vaše podvědomí pracuje na tom, čemujste se věnovali předtím aktivně. A teď zpozorněte. Co je důležitější, konečný cíl, nebo jednotlivé kroky (překážky) na cestě k cíli? Na co se máte soustředit? Na co máte nejvíce myslet? ??? Dnes už vím, že pouze a jen ten konečný cíl je důležitý. Na své cestě najdete ty jednotlivé kroky. Neřešte zpočátku, jak a co máte zlepšit. Řešte jen to, jak má vypadat váš cíl. 159

To byl můj dlouholetý problém. Přemýšlel jsem, co mám dělat, abych byl úspěšnější. A to byla chyba. Přemýšlel jsem totiž nad tím, kterých slabin se mám zbavit a jak. Tím jsem myslel na své slabiny. Přemýšlel jsem, co mám zlepšit. Tím jsem myslel na to, co nedělám dobře. Anepřemýšlel jsem nad tím, co to vlastně je úspěch. Dnes už vím, žejsemmělpřemýšletjennadtím, co to je úspěch? Jak vypadá úspěch? Jak se hodnotí úspěch? Jak by měl úspěch vypadat? Co pro mne znamená mít úspěch? ??? Až po třicítce mi došla ta zvláštní pravda: Nevěnujte se zpočátku tomu, jak něco zlepšit, ale věnujte se představě, j ak má vypadat výsledek. Většina lidí hned začne pracovat na konkrétních úkolech, které je mají dovést k cíli. Dnes už vím, že musím hned začít myslet na konečný cíl a ne na konkrétní věci, které mne potkají. I vy se zaměřte na konečný cíl. 160

Ne na jednotlivé kroky. Ty vás napadnou po cestě za tím konečným cílem. Až když je vám jasné, jak má konečný cíl vypadat, a vaše podvědomí s tím pracuje dlouhou dobu, pak vás najednou začnou napadat ty dílčí cíle a překážky, které musíte postupně překonávat. Když střela s plochou dráhou letu vyletí na cíl, nikdo neví, jaká bude přesná dráha jejího lem. Až po cestě se zjišťují odchylky od ideální dráhy. A pak dochází přes servomechanismy k opravě dráhy letu. Je to způsobeno tím, že směr a síla větru se stále mění a předem nikdo neví, jak se změní. Protože letí těsně nad zemí, nikdy se také neví, zda se neobjeví nová překážka, která tu v minulosti nebyla. Překážky nachází po cestě a vyhýbá se jim. Stejně tak se řízená torpéda musí vyrovnávat s mořskými proudy. Jinými slovy, i vy tu svou cestu najdete po cestě. Naprostá většina lidí toto nechápe a není trpělivá. Lidé nechtějí krmit své podvědomí svým pozitivním cílem, jednat a být trpěliví. Nechtějte už dnes vědět, jak to zítra budete dělat. Nápady najdete po cestě. Najděte však své cíle a soustřeďte se na ně po dlouhou dobu. Jak dlouho? ???

To bohužel předem nikdo neví. Pokud se vám to však zalíbí, zjistíte, že už není problém vydržet až do konce života, protože vás to navíc začne i bavit.

161

MŮJ PRVNÍ MILION Můj první milion j sem si vymyslel. Vymyslel jsem si ho v době, kdy jsem měl velké dluhy. To, co vám nyní ukážu, spousta lidí považuje za nesmysl. Mají asi pravdu. Svou pravdu. Každý máme totiž svou pravdu a moje byla taková, že jsem dlužil přes pět milionů korun, měl tiky a nadváhu. Zaměřil jsem se na to, co mohu ovlivnit. To jsou peníze a nadváha. Začneme penězi. Současný stav byl - 5 000 000 Kč. Dlouho se mi však nedařilo zbavit se dluhů, protože za cíl jsem si dal nemít dluhy. Tím jsem ale své podvědomí programoval na snižování dluhů, takže jsem vlastně stále myslel na ty dluhy. Namalovat by se to dalo asi takto: -5 000000

->

Dnes

0 Cíl

Musel j sem každý měsíc vydělat přes 60 000 korun na splátky dluhů. Takže každého prvního v měsíci to vypadalo takto: 0 Dnes

->

60000 Cíl

a za měsíc znovu.

Nějakou dobu se mi dařilo vydělávat akorát tak na ty dluhy. Pak mi došlo, že potřebuji své myšlenky zaměřit ne na snižování dluhů, ale na vydělávání. Jako jednotku jsem si dal jeden milion, protože to je velmi velký cíl a v něm se 60 000 ztratí: 0 -• 1000000 Dnes 162

Cíl

a za měsíc znovu.

Mým cílem se stalo vydělávat každý měsíc jeden milion korun. Ajakjsem to udělal? Představoval jsem si ho. A nejen milion, ale celou miliardu. Protože po cestě k ní samozřejmě potřebuji i ten milion. „Oblboval" jsem sám sebe. Viděli jste už, jak vypadá milion a jak vypadá miliarda? Chcete je držet v ruce? ???

Položím vám otázky. Jak je vysoký milion v bankovkách v hodnotě 5 000 Kě? Jak velká hromada to je? Zkuste si sami ukázat, jak j e asi vysoký milion. ??? Na tuto otázku slyším na školeních různé odpovědi. Někdo říká, že to je plný kufr. Někdo jiný, že je to asi 15 centimetrů. Naprosto všichni však, pokud ho ještě nedrželi v ruce, si myslí, že zabere mnohem více místa než ve skutečnosti. Asi budete překvapení, ale jeden milion v pětitisícovkách je vysoký asi 2 centimetry v nových bankovkách. Jejich 200. Podívejme se na českou pětitisícovku.

Na přední straně bankovky je vlevo bílý pruh a v něm nahoře je 5000 Mírně od středu dopřávaje kovový proužek a vpravo od něj Masaryk Všimněte si, kde je slovy napsáno jeho jméno. Všimněte si také. kde jsou speciální znaky pro slepce a kde je podpis šéfa banky. Naučte se nazpaměť, kde co je. Že vy to nepotřebujete? Že to znáte? ???

O.k. V tom příkladě hned odpovězte: „Co je na druhé straně této bankovky?" ??? 99% lidí to neví! Chápete to? Lidé neví, jak přesně vypadájejich cíl. Pokud už máte eura, princip je stejný.

164

VÁŠ PRVNÍ MILION V HOTOVOSTI Pokud chcete teď hned vidět ten svůj milion, udělejte následující. Nejdříve si celý postup přečtěte, až pakjej v praxi proveďte. Pozorně si prohlédněte pětitisícovku a snažte se zapamatovat co nejvíce prvků. Je namodralá. Vlevo je bílý pruh shora dolů a v něm 5000. Mírně od středu dopřávaje kovový proužek a vpravo od něj Masaryk. Na svém levém rameni má dva lipové lístky. Vpravo od něj je celé jeho jméno Tomáš Garrigue Masaryk. Vpravo nahoře je znak pro slepce. Všimněte si všech jmen, která jsou na bankovce uvedená, i kde jsou uvedená. Napadlo vás, že jich je tolik? Pak se pohodlně opřete tak, abyste záda měli rovně a přitom pohodlně. Nohy ani ruce nekřižte a zavřete oči. Představte si nyní před sebou jednu pětitisícovku. Na ní položte druhou. Tato hromádkaje 10 000. Vedle položte další. To je 20 000. Pak třetí, čtvrtou, pátou... 80 000,90 000 a máte 100 000. Teď to naskládejte na jednu hromádku. Je to jen dvacet papírků, takže je to nízká hromádka. A vedle prvních 100 000 položte dalších 100 000, pak a další a další a... a 800 000,900 000 a máte 1 000 000. Právě vidíte milion. Opět těch deset hromádek naskládejte na sebe. Trochu to zmáčkněte. Vždyť to má na výšku jen asi 2 centimetry. Dejte si svůj milion do kapsy. Vytáhněte svůj milion z kapsy. Vložte ho na svůj účet, vyberte ho ze svého účtu. Pomazlete se s ním a dejte ho na stůl. Pokračujeme. Vedle prvního milionu položte druhý, pak třetí... až budete mít deset milionů. Naskládejte to opět na sebe. To už je takový malý komínek. A je váš. Hrabejte se v něm. Rozkopejte ho. Válejte se v tom. Opět to poskládejte do hromádek. Dejte to do igelitky. Běžte s tím 165

do banky a vložte na svůj účet. Vyberte ty peníze ze svého účtu. Jsou vaše. Vedle těch 10 milionů položte další vyšší komínek. Pak další a další... a desátý znamená 100 000 000. A vedle této řady položte další řadu. To je 200 000 000. Pak třetí řadu a čtvrtou... a máte miliardu! Pořádně se podívejte. Tak vypadá miliarda.

Tak jste právě viděli jednu miliardu korun. Je jedno, že to není ve skutečnosti. Mozek neví, co je skutečnost. Mozek má jenom představy. Z vnějšího světa má jen vjemy, žádnou skutečnost. Vše, co máte v hlavě, jsou pouze vjemy. As těmi můžete pracovat. Proč jsem chtěl, abyste zavřeli oči při představách peněz? ??? Aby vám nešly do mozku jiné vjemy než ty peníze. Tak si nejlépe dokážete představit to, co chcete. 166

Takto jsem si představoval konečný cíl. Vůbec jsem nevěděl, jak ty peníze získám a kdy. Jen jsem takto psychokyberneticky trénoval a

po cestě j sem našel svou cestu. V době, kdy jsem s tím začal, jsem byl zadlužený, neúspěšný

nábytkář, který se živil přímým prodejem a školil nové prodejce. Měl jsem problémy se zdravím a nulové sebevědomí. Předtím mě ani nenapadlo, že napíšu knížku o multi-level marketingu. To až časem můj servomechanismus zapracoval a já ji napsal. To až časem mě napadlo založit si vlastní distribuční společnost. Vždyť já ji založil, a neměl jsem žádné produkty, které bych prodával. Také až časem mne napadlo, že mohu školit i jiné firmy než tu, pro kterou jsem pracoval. A až časem mne napadlo, že více peněz i životní klid najdu v hlavním městě. Až časem nás se ženou napadlo začít pracovat na angličtině a němčině. A až při práci na té angličtině jsme přišli na to, že nejlepší způsob, jak se naučit slovíčka a gramatiku, je vůbec seje neučit, ale použít doslovné překlady celých vět. Vše potřebné najdete po cestě, ale musíte na to být připravení, abyste svůj geniální nápad hned nezapomněli.

167

ZÁPISNÍK BLBÝCH NÁPADŮ Už několikrát jsem uvedl, že to správnou cestu najdete po cestě. Jenže vy chcete hned znát tu svou pravou cestu. Myslím, že to je špatný postup. Nejdříve musíte vědět, kam chcete dojít. Chcete pomáhat druhým, nebo chcete peníze? Myslet na peníze je primitivní. Proto si myslím, že to tak dobře funguje. Pro mozek to je totižjednoduché. Myslete tedy na svůj konečný cíl a představujte si jej. Apak vás za dva měsíce nebo za půl roku něco napadne. Zajímavé je, že vás to napadne v situacích, kdy jste uvolnění a kdy myslíte na něco jiného. Víte, kdy jste nejvíce uvolnění? ??? Ve vaně, na záchodě, v posteli. Prostě tam, kde vaše myšlenky přejdou na pomalejší chod. Když jste na WC, musíte být uvolnění. Jinak by „to" z vás nevyšlo. Vzpomeňte si, nenapadlo vás už někdy něco úžasného na záchodě? Myslím, že ano. Máte tam papír a tužku, abyste si to mohli zapsat? ???

Pokud ne, děláte chybu. Protože spousto nápadů takto zapomenete. Také si dejte notýsek s tužkou vedle postele. Tam jste taky uvolnění. Já mám papír s propiskou stále u sebe. Mám ho vedle postele, na WC i vedle bazénu. Tam bývám uvolněný a tam mne spousta věcí napadá. Ataké v autě. Proto můj mobil musí mít diktafon, ne hry. Z těch 25 000 myšlenek, které denně máte, vznikne asi 100 nápadů. Jenže vy je většinou zapomenete. Co jste četli přesně před minutou? Co se vám zdálo skvělé před třemi minutami? Opravdu to bylo ono, nebo něco jiného? Stalo se vám už někdy, že jste si řekli: 168

„Jejda, to je dobré, to si zapamatuji." ? Aza chvíli jste to zapomněli a už nikdy jste si nato nevzpomněli. Své nápady si musíte psát. A občas se podíváte na svůj zápisník, který je popsaný různými myšlenkami. Někdy jsou opravdu hloupé. Ale to zjistíte až časem. Za týden se na ně znovu podíváte a škrtnete je. Anebo vás napadne, že to není zase tak úplně hloupé. Anebo vás napadne, že to je tak blbé, že to nikdo jiný nedokáže dlouho napodobit. Když jsem začal v roce 2007 znovu školit, udělal jsem do té doby věc nevídanou. Začal jsem tím, že první školení jsem každé firmě nabídl úplně zdarma. To je tak blbý nápad, že to do té doby jiný školitel neudělal. Konkurence vám poskytne zdarma ukázku školení na 1 - 2 hodiny. Ale ne plnohodnotné celé školení i se stravou. Jájsem začal tím, žejídlo se během šesti hodin podávalo pětkrát. Jakmile jsem získal dostatečnou klientelu, změnil jsem to na první školení za méně než desetinu ceny. A nedávám slevy. Všichni konkurenti to dělají naopak. Předhánějí se ve slevách, ale prvního zajíce v pytli si musíte draze koupit. Jak j sem na tento způsob přišel? ??? Jájsem tuto myšlenku ukradl. Takhle se prodávají drogy. Poprvé si šlehnete zdarma. Pak už někteří přij dete i s penězi. A co legální drogy? ??? První alkohol, první cigaretu a první kávu jste si nekoupili. Někdo vám je nabídl zdarma, a když vám to zachutnalo, pak jste přišli s penězi. A kdy mě to napadlo? ??? 169

Když jsem byl úplně uvolněný. V Kalábrii, v moři, 10.7.2007. Stejně tak manželka přišla na to, že cizí slovíčka se nejlépe naučíte tak, že vůbec nebudete mít slovník. Dost blbé, že? A nesmírně účinné. Nápad musí být jednoduchý, aby ho veřejnost pochopila. Tyto velmi jednoduché nápady produkuje i vaše podvědomí. Jenže vy je často nevyužijete, neboť je hned zapomenete. Stále proto mějte s sebou něco, kam si můžete poznačit to, co vás napadne. Hlavně si neříkejte: „To si budu pamatovat." Většinou nebudete! Nové myšlenky vytlačují ty staré. A stále přicházejí nové a nové myšlenky, které zase musí vytlačit ty současné myšlenky, jinak by ta vaše hlava praskla. Zapomínání je přirozená věc.

170

PODVEĎTE SVŮJ MOZEK Lidé se chovají podle toho, jaký mají názor na skutečnost. Nikdy ne podle skutečné situace. Myslím, že nejlépe to popisuje případ, který se opravdu stal. Na jedné základní škole měli kromě normálních dětí také velmi problematické jedince. Co s nimi? ???

Vyřešili to tak, že ty nejhorší dali do jedné třídy. Jenže nikdo z učitelů tuto třídu darebáků nechtěl učit. Ředitel školy ji proto hodil na krk novému učiteli, který neznal jejich minulost. Ředitel nyní stál před problémem, jak tomu učiteli sdělit, že má takové ničemy. Řekl mu: „Pane kolego, vy máte zcela ojedinělou skupinu dětí. Oni jsou velmi chytří. Přímo geniální." „Jak geniální?" „Tak například tento kluk má IQ 122, ten 132, ten 129, ten 134,... Jenže to přináší i problémy. Víte, ti géniové jsou těžko zvladatelní. Jsou nedisciplinovaní, vyrušují a podobně. Však víte." A najednou se všichni nestačili divit. Tyto původně nezvladatelné děti se začaly učit a také jejich chování bylo mnohem lepší. Na čtvrtletní poradě učitelů se všichni ptali nového kolegy: „Co jste to s těmi dětmi provedl?" Učitel se bránil: „Co bych měl s nimi provést? Dělám snad něco špatně?" „Ale naopak. Ty děti jsou skvělé, ale loni byly líné, neposlušné a hloupé." „Jak mohly být hloupé? Vždyť to j sou géniové!" Nyní do debaty vstoupil ředitel:

„Musím se vám, pane kolego, k něčemu přiznat. Ta čísla, která jsem vám řekl, tak to byla jejich čísla v šatně." Nový učitel k dětem přistupoval jako ke skutečným géniům. Bral je jako osobnosti a věděl, že mohou mít chyby. A ony se mu přizpůsobily, protože je někdo respektoval. A co vy? Dokážete se k druhým i sami k sobě chovat tak, že jste géniové, skvělí, krásní a úžasní? Na straně 65 máte popsáno, jak jsem ze 102 kilogramů zhubl na 85. Začaljsem si představovat, jak jsem krásný a štíhlý, přitom se cpu úplně stejně jako dříve. V duchu jsem si modeloval, jak široká mám ramena, jak úzký mám pas, jak si kupuji užší kalhoty a jak mě všichni obdivují, že vypadám zdravě. Nevím proč, ale najednou mi přestaly chutnat rohlíky a chleba. Dnes pečivo jím velmi málo. Podotýkám, že nedržím diety. Maso zajím klobáskou s paprikou, ale zhubl jsem. Přitom jím i po 22. hodině. O tomtéž se můžete dočíst v knihách Kurta Tepperweina. Krásně popisuje, co dělají lidé, kteří si o sobě myslí, že jsou tlustí. Tito lidé si říkají: „Nesmímjíst." Tím ale myslí na jídlo. Kurt Tepperwein na to šel jinak. Pokud šlo o ženu, které vadilo, že má tlustá stehna, pak ji naváděl k automeditaci asi tímto způsobem: „Nyní si hladím své tělo. Dívám se najedno svoje stehno a začínám ho hladit. Vyhlazuji si své štíhlé stehno do podoby, jakou si přeji. Aje to. Vytvarovala jsem si jako sochař přesně takové stehno, jaké chci. Mám krásné stehno. Anyní druhé stehno..." Apo čase se ženám jejich stehna začala líbit a současně byla i menší. Ovšem jen u těch žen, které vytrvaly dost dlouho. Všimněte si, že se 172

v podstatě jen chválí, jak jsou úžasné a štíhlé, i když to v dané chvíli není pravda. Jenže mozek se takto dá podvést a pracuje s tím, jako by to pravda byla. Pokud si budete stále říkat, že jste nejlepší, nejúžasnější, nejkrásnější, nejchytřejší a podobně, pak tomu časem i uvěříte. A vaše tělo se začne přizpůsobovat. Já vím, že to, co vám zde popisuji, vypadá příliš nadneseně a sebejistě. Ano, je to tak. Apodle mne to tak být musí. Co se týká sebejistoty, mohou být dva extrémy. Příliš nízké sebevědomí a moc vysoké sebevědomí. Ve svém životě jsem na vlastní kůži poznal obojí. Pište si, že to druhé je mnohem a mnohem lepší. Mimochodem, bez peněz a bez sebejistoty nepozvete na rande ani řidičku tramvaj e. Zdá se vám to moc namyšlené, tvrdé či egoistické? ??? Pokud si nyní myslíte, že jsem tvrdý a egoista, pak máte pravdu. Samozřejmě že jsem. Kam by se člověk dostal, kdyby takový nebyl? Pokud nedokážete zmanipulovat svůj mozek a změnit obraz, který máte sami o sobě, na dokonalý obraz, pak vám nepomůže, ani kdyby vás zvolili za miss nebo missáka. Stále byste si o sobě negativně mysleli, že jste šerední. Pokud nedokážete „oblbnout" svůj mozek tak, že uvěříte, že jste skvělí ve vydělávání peněz a v práci s penězi, pak vám nepomůže, ani kdybyste vyhráli v loterii. Stejně byste dokázali více utratit než vydělat. Stejně jako by vám nepomohla žádná operace, nepomůže vám ani žádné školení a knihy o pozitivním myšlení. Na školení o pozitivním myšlení a meditační seance už odmítám chodit. Jeinu dobu jsem tam totiž chodil a zjistil jsem, že je navštěvují 173

z poloviny stále stejné typy lidí. Klidně je mohu nazvat trosky. Některé osoby tvrdily, že na tomtéž kurzu už jsou pošesté a že se po něm vždy cítí skvěle. Opravdu jim věřím, že se jim to líbilo. I mně se to líbilo. Jenže oni pak jeli domů dělat to, co dělali dvacet let předtím. Nic nezměnili a těšili se na další podobnou akci, kde se budou opět cítit skvěle. Ale skvěle se musíte cítit stále, nejen po krátkodobém výplachu mozku. Tito lidé podle mne nechápou, že pozitivně myslet nestačí. Musíte také stále jednat v souladu s tím, nač myslíte. Pozitivní myšlení totiž funguje jen u těch, kteří mají velkou vnitřní motivaci ajednají. Samozřejmě že musíte chtít reálné věci. Vydělat miliony, zbavit se dluhů či zhubnout jde. Ovšem amputovanou nohu a zemřelé příbuzné si nepřivoláte žádnou modlitbou.

174

STAŇTE SE GÉNIEM ZA 1 MINUTU Jste génius, nebo jste hloupý na cizí jazyky? Co myslíte? Za chvíli můžete být génius, pokud změníte obraz, jakým sami sebe vidíte. Pomohu si příkladem od Very Birkenbihlové a trochu jej upravím. Přečtěte si následující větu: Dvounožec sedí na trojnožce, jí jednonožce, přijde čtyrnožec, praští ho pětinožcem po hlavě, přitom sedminožec se dělí o šestinožce s osminožcem. Už tu větu znovu nečtěte. Nedívejte se na ni a zopakujte ji. Nejde to? Proč? Jste hloupí? ??? Pojďme dále. Přečtěte šiji dvakrát za sebou. Je to lepší? ??? Je, ale stále se vám to plete. Během minuty budete génius. Představte si, že dvounožec jste vy. Máte přece dvě nohy. Vy dvounožec sedíte na trojnožce. Jíte párek (jednonožec). Přijde za vámi pes, ten má čtyři nohy (čtyrnožec) a praští vás ruskou hvězdou (pětinožcem). A přitom sedmihlavý drak (sedminožec) se dělí o mouchu (šestinožec) s chobotnicí (osminožec). Představte si ten příběh a zkuste ho teď říct v těch „nožcíeh". Pomalu a v klidu. Pokud pořadí popletete, nic se nestane.

Dokázali j ste to říci? ??? Před chvílí nejspíše ne. Ovšem, pokud si to představíte jako příběh, pak z 80 % to dokáže naprostá většina lidí říci správně hned napoprvé. A nyní se zamyslete. Co kdybyste místo těch „nožců" měli anglické výrazy? Dokázali byste to říci?

??? Zkuste to. Zdej sou: Man Tripod Sausage Dog Russian star Dragon Fly Octopus A nyní ještě potřebujete stejným způsobem nahradit slovesa, před­ ložky apod. Místo anglických výrazů můžete dosadit německá, francouzská, čínská nebo kdovíjaká slova. Záleží na jazyku, který se učíte. Slova se nikdy nebiflujte nazpaměť, ale vložte si je do příběhu. Mimochodem, to je jeden z principů, na kterých je založená i naše Revoluční angličtina a Revoluční němčina TAXUS Learning®. Takovýmto postupem si můžete zapamatovat i jména lidí, se kterými se setkáváte. S jejichjmény si něco spojte a představte si to dohromady. Ještě stále si myslíte, že jste hloupí? Nebo se už cítíte lépe, pokud jde o to, něco si zapamatovat? 176

177

KAPITOLA 12

Orel

178

Došli jsme k předposlední kapitole. Rozloučím se s vámi pahádkou. Máte rádi pohádky? ??? Když jsme byli malí, všichni jsme je měli rádi. A někteří je máme rádi dosud. Mnozí lidé však bohužel stále věří, že v životě to nakonec vždy skončí dobře jako v pohádkách. Já vám chci ale sdělit netradiční pohádku. Konec té pohádky totiž chci od vás. Je to o tom, jak kdo uvažuje. Představte si skálu a na ní orlí hnízdo. Pod skálou je domeček, u domečku dvoreček, na dvorečku slepice. Najednou přijde velký vítr, z orlího hnízda vezme vejce a snese ho na ten dvoreček ke slepici. Ta uvidí vejce a přidá ho do svého hnízda. Vysedí co?

??? Slepice si myslí, že vyseděla kuře. Atak to kuře roste. Roste rychleji než jeho sourozenci a chodí si po dvorku. Je určitým způsobem vychováváno. Celý život ho učí, že má vyzobávat zrní. Pokud bude mít štěstí, vytáhne si ze země žížalu. Učí ho, že nesmí za plot, jinak přijde trest a jednou možná skončí jako nedělní oběd. A že tak to je v pořádku, protože to tak vždy bylo. Taková je výchova kuřete (orla). Připomíná vám to něco? ??? Pokračujeme dál. Jak se bude malý orel chovat? ??? Jako ostatní kuřata. Malý orlík chodí po dvorečku, sbírá zrní, občas si vytáhne žížalu a ani za plot nesmí. 179

180

Jednou si také tak chodí po dvorečku, podívá se náhodou nahoru a tam uvidí obrovského orla, který si nádherné létá. Ani se nepohne a celé hodiny létá. Orlík ho chvíli pozoruj e a pak si nahlas řekne: „To by bylo krásné, kdybych já taky uměl tak krásně létat." Orel ho uslyší a řekne mu: „Však ty můžeš létat." „Ale ne. Já mám být tady na dvorku. Ani za plot nesmím. Mám sbírat zrní. Pokud bude dobře, tak si vytáhnu žížalu a jednou asi skončím jako nedělní oběd. Atak to vždy bylo." „Ale ty můžeš létat. Můžeš to alespoň zkusit." „Jak?" „Normálně. Tak jako já. Zkus to. Je možné, že párkrát spadneš. Je možné, že to zpočátku nebudeš umět. Ale nejdříve to musíš zkusit." Jejich debatu uslyší slepice, přiběhne a spustí: „Kdo to kdy viděl, aby slepice lítala? Tady budeš!" Orel mu říká: „Zkus to." Slepice mu zase říká: „Tady budeš! Nemůžeš ze dvorku! Celý život jsem ti říkala, že nemůžeš vzlétnout! Ani za plot nesmíš!" A přichází konec pohádky. Ten je na vás. Co udělá ten malý orel? ??? Víte, co udělá? Vzlétne? Zůstane na zemi? Sežere slepici? Víte to? ??? Otočte na následující stranu... 181

Nejspíše jste četli tuto knihu zbytečně.

Proč rozhodujete za toho orla? Skoro všichni vždy řeknou: „Vzlétne." Jak to můžete vědět? ???

Proč se staráte o nějakého orla, kterého jste ani nikdy v životě neviděli? Starejte se o to, abyste vy létali. Starejte se o to, ať vám všechny slepice závidí.

Většina lidí říká, že vzlétne, protože si myslí, že to se od nich očekává. Ale vy nemůžete rozhodovat za toho orla. To přece záleží jen a jen na orlovi samotném. Vy mu pouze můžete dát příležitost a ten orel se pak musí rozhodnout sám. Zůstane-li dole, nebo vzlétne-li, či se o to alespoň pokusí, to vše záleží jen na něm. A stejně tak i ve skutečném životě: Vše záleží j en na vás!

182

183

Závěr

184

Co dodat na závěr? Psychologií jsem se začal zabývat kvůli svému postižení. Pomohl jsem tím nejenom sobě, ale dnes už vím, že i tisícům jiných lidí. Dnes s tímto postižením mohu důstojně žít a cestovat, tak jak jsem si to přál a chtěl už dávno v dětství před 30 lety v malé hornické vesnici. V úvodu jsem řekl něco, co se vám nejspíše nelíbilo. Řekl jsem, že většina lidí to nikam nedotáhne. Možná i vy. Já vám mohu ukázat cíl a směr k cíli. Ale k tomu cíli vás nedovedu. A vaši práci taky dělat nebudu. Ani úspěch vám nezaručuji. Ten totiž závisí jen ajen na vás. Abyste dosáhli úspěchu, musíte správně investovat do svého vzdělání a musíte mít sebedisciplínu. Stanovit si, jak dosáhnout úspěchu, to je jedna věc. Ale pak je důležitá právě ta sebedisciplína. A zde je největší kámen úrazu. Také proto je strašnou skutečností, že více než 80 % lidí na světě dělá to, co nechce. Možná, že se mnou v něčem nesouhlasíte. Já jsem však všechno, o čem zde píši, použil v praxi. Dokonce v několika zemích. Jsem tedy přesvědčený, že to funguje. Ovšem, to je jen moje pravda. Pokud budete chtít dokázat, že to nefunguje nebo že se mýlím, dokážete to jedině tím, že v praxi dokážete opak. Otestujte to. Zjistěte, jak vám to funguje, a pak mi napište. Budu rád za každý váš příspěvek na našem webu. Ale nechtějte po mně žádné psychologické rady. Nejsem psycholog ani psychiatr. Zajímá mne, jak funguje myšlení normálních lidí. To poznám hlavně stykem s normálními lidmi a jejich pozorováním. A studiem dějin. Je totiž fascinující zjišťovat, jak se určité vzorce chování neustále opakují už tisíce let. Přeji vám hodně úspěchů.

185

186

Ivo Toman • Je majitel mezinárodní firmy TAXUS International. • Je autor publikací: Jak začít multi-level marketing, strašák nebo příležitost? Jak budovat multi-level marketing, kudy cesta vede a kudy ne Stroj na peníze 1 - Námitky a jak na ně Stroj na peníze 2 - Ruské kolo Debordelizace hlavy - Zprimitivněte k úspěchu • Nahrál motivační CD: Závist si musíš zasloužit Pozitivní myšlení není pro každého Proč jen 5 % lidí uspěje • Je spoluautorem Revoluční angličtiny a Revoluční němčiny TAXUS Learning® • Provádí školení zaměřené na umění prodávat, vedení lidí, marketing, strategii a hlavně osobní rozvoj. • Vyškolil desítky tisíc prodejců a manažerů v různých odvětvích. •

Nahrál cyklus videoškolení Marketingová psychologie.

Kontakty: Česko:

Slovensko:

www.taxus.cz

www.taxus.sk

www.AnglictinaProSamouky.cz

www.AnglictinaPreSamoukov.sk

www.marketingovapsychologie.cz

www.marketingovapsy chologia. sk

www.skoleniivatomana.cz

www.ivotoman.sk

www.jak-vydelat.cz

www.ako-zarobit.sk

Telefon: 800 182 987 (8001 TAXUS)

Telefon: 0800 182 987 (08001 TAXUS)

187

POUŽITÁ LITERATURA

Allen Robert G.: Mnohonásobný zdroj příjmů, Pragma, Praha, 2000 Birkenbihlová VeraF.: Piliny v hlavě, Svítání, Hradec Králové, 1996 Buffet Mary, Clark David: TAO Warrena Buffetta, Pragma, Praha, 2008 Gladwell Malcolm: Bod zlomu, Dokořán, Praha, 2006 Goleman Daniel: Emoční inteligence, Columbus, Praha, 1997 Goleman Daniel: Práce s emoční inteligencí, Columbus, Praha, 2000 Gruber David: Osobní informační systém, nakladatelství G r u b e r - TDP, Ostrava, 1992 Lejeune Erich J.: Dokážeš všechno, co chceš! AKTUELL, 2001 Maltz Maxwell: Psychokybernetika, Pragma, Praha, 2001 Matthews Andrew: Buď šťastný, Holding Medium, Warszawa, 1997 Nakonečný Milan: Motivace lidského chování, Academia, Praha, 1996 NightingaleEarkNejneobyčejnější tajemství-MC,ISC, USA, 1956 Peirceová Penny: Cestou intuice, Columbus, Praha, 2000 Tepperwein Kurt: Liečienieduševnýmiprocesmi, Fontána Kiadó, Samorín, 1992 Toman Ivo: Jak začít MLM, strašák nebo příležitost?, TAXUS International, Praha, 1995 Toman Ivo: Pozitivní myšlení není pro každého - C D , TAXUS International, Praha, 2007 Toman Ivo: Pročjen 5 % lidí u s p ě j e - C D , TAXUS International, Praha, 2007 Toman Ivo: Stroj na peníze I. - Námitky, TAXUS International, Praha, 1997 Toman Ivo: Stroj na peníze II. - Ruské kolo, TAXUS International, Praha, 2003 Toman Ivo: Závist si musíš zasloužit - CD, TAXUS International, Praha, 2002 Zimmermann Hans-Peter: Velký úspěch v malém podniku, MOTTO, Praha, 1997

188

Debordelizace hlavy Zprimitivněte k úspěchu

Autor: Ivo Toman Cena: 399 Kč Podívejte se na ukázku na www.taxus.cz a www.taxus.sk Objednávejte na: ČR: Tel: 800 182 987 (8001TAXUS) SK: Tel.: 0800 182 987 (08001TAXUS)

189