10:2, takový je poměr času stráveného učením a velkých prázdnin. Je to málo, a proto je třeba tyto prázdniny co nejintenzivněji využít. Někteří z nás jedou k moři, někteří zase budou putovat po památkách českých a jiní si vystačí s tím, že pojedou k babičce na vesnici a celé prázdniny budou běhat po lese. I když každý pojede někam jinam, máme jedno společné, a sice, že se na to velice těšíme. Tímto bych vám chtěl jménem celého časopisu popřát veselé prázdniny a ať se zase za 2 měsíce ve zdraví sejdeme!
Červenec Co červenec neupeče, to už srpnu neuteče. Červenec horký, pěkné jsou vdolky. Když dne ubývá, horka přibývá. Na mokrý červenec následuje bouře a krupobití. Srpen Co srpen nedopeče,to září nedovaří. Když jsou v srpnu velké rosy, zůstane obyčejně pěkné počasí. Když srpen z počátku hřeje ledový vítr v zimě věje dlouho věje. Srpnový déšť – ženský pláč. V srpnu.když půlnoční vítr věje,bez deště sluníčko hřeje.
Kdo jsme? Jsme lidi, kteří jsou každý ve svém jádru osobností. Každý z nás má svou nějakou přednost, kterou dokáže vyzdvihnout nad ostatní. Proto se vyznačujeme rozdílnými povahami a dovednostmi. Někdo dokáže naslouchat druhým nebo umí výborně plavat a někdo je trpělivý. Není na světě člověk, který by neměl nějakou vlastnost, která by o něm řekla jaký je. Už při krátkém rozhovoru si člověk dovedl udělat obrázek o tom druhém. Svým chováním člověk prozrazuje spoustu věcí o sobě, i když to neřekl přímo. Odkud přicházíme? Přicházím ze světa plného moderní techniky a vynálezů. Ze světa, který si pomalu ale jistě ničíme neustálým znečišťováním ovzduší, kácením pralesů, zakládáním skládek, vypouštěním nebezpečných látek do vod a dalších věcí. Nejenže ohrožujeme živočichy a přírodu, ale i sebe. Příroda tu přece byla dřív než my, tak proč ji hubíme? My si totiž neuvědomujeme, že naše planeta se řítí ke zkáze. Kam jdeme? Jdeme za svými sny, plány a přáními. Každý z nás si něco přeje a něco plánuje. Většina přání je sice nereálná, ale můžeme je uskutečnit ve svých snech. Ale jsou i přání do budoucna, které bychom chtěli zvládnout a provést. Dospívající lidé si přejí spousta věcí.Třeba se chtějí dostat na školu, zažít první velkou lásku atd. Dospělí třeba chtějí založit rodinu, vzít se nebo jenom najít dobro práci a nastartovat kariéru. Prostě a jednoduše jdeme za svými sny. Támar Mocková 9.B „Nevíš kdo je tvým přítelem, dokud se s tebou neprolomí led.“ Tj. přítele poznáš, až s tebou zůstane i v nouzi a pomůže ti. „Čím více máme rádi svého přítele, tím méně mu potřebujeme lichotit.“ Moliére
Tj. máme ho natolik rádi, že mu nepotřebujeme podlézat lichotkami. „Jak se máme chovat k přátelům? Tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám.“ Aristotelés Tj. z textu určitě každý pochopí, že bychom se také měli chovat nejen k přátelům, ale i ke všem ostatním tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám.
„Trpím životem? Jak bych netrpěl. Miluji život? Jak bych nemiloval. Je v tom tedy rozpor? Ne, je v tom život sám.“ Karel Čapek
Tj. součástí života je utrpení, ale také spousta krásných chvil, pro které má cenu milovat život i přes všechny ty trápení, které nám chystá. „Život bez zkoušek nestojí za žití.“ Tj. zkoušky jsou součástí života. Zdoláváním zkoušek získáváme zkušenosti, učíme se z nich a když je zvládneme, máme dobrý pocit. Jsou tak trochu smyslem života. Pečivová Andrea 9.C
Právě zvoní na 4. hodinu, když společně s holkama z redakce klepeme na dveře ředitelny. Je to zvláštní, mihne se mi hlavou. Zatímco ostatní před těmito dveřmi většinou nervózně a trošku bojácně postávají, naše redakce je v naprosté pohodě. Je pátek,13. června, čeká na nás víkend, brzy i prázdniny a s ním spojený konec školy. Ve vzduchu je cítit naprostá pohoda a klid. Dveře ředitelny se otvírají a z nich vykoukne náš pan ředitel, který se na nás usměje a pozve nás dál. Je tu příjemně. Sluníčko ohlašuje příchod léta a doslova láká zhodnotit tento školní rok, na který se chceme zaměřit v našem rozhovoru s panem ředitelem Slováčkem. 1. Kde se chystáte strávit dovolenou? Letos nemám po dlouhé době dopředu nic naplánováno. Ale tajně spřádám plány, že pojedeme s rodinou do Chorvatska, protože je to tam příjemné a dětem se tam líbí. 2. Jak hodnotíte tento školní rok? Myslím si, že všichni cítíme, že akcí je čím dál víc a já jsem za to rád, protože se tímto způsobem prezentujeme a je to dobrá reklama pro naši školu na veřejnosti, více se o nás ví. Ale jsem si také vědom, že to s sebou nese hodně práce, takže tímto chci všem poděkovat. Pochvalu si zaslouží i školní parlament, který byl letos podle mého dosti aktivní. 3. Můžete vyjmenovat nějaké školní akce? No tak mezi ty největší patří např. Tančírna, Superstar, vánoční akademie a jarmark, návštěva Poláků z družební školy v Bytomi,… Jinak těch drobnějších akcí je celá řada, stejně tak jako soutěží a olympiád, ve kterých žáci školy zaznamenali řadu úspěchů☺. A už se také těšíme na vaši závěrečnou akademii (pozn. akademii deváťáků), která to všechno zakončí. A věřte, že se nám po vás bude stýskat. ☺ 4. Když jste se zmínil o návštěvě z Bytomi, jak to vypadá příští rok? Byli jsme opět pozváni, takže se určitě pojedeme podívat, možná vypravíme i dva autobusy ;) 5. Chystají se nějaké oslavy 55. výročí založení naší školy? Určitě☺ Na našich webových stránkách už na ně upozorňuje „výroční“ logo. Po rozkliknutí tam najdete i program celých oslav. Uskuteční se od 3. do 7. listopadu 2008. S přípravou už pomalu začínáme, protože čím dříve, tím lépe. 6. Máte v plánu nějaké opravy nebo úpravy ve škole?
Oprav chystáme poměrně dost, bohužel všechno stojí rok od roku více peněz. V prvé řadě bych zmínil opravu záchodů v prvním patře hlavní budovy, tady na patře vznikne nová počítačová učebna a chceme dovybavit počítači i tu současnou. Dále proběhne oprava kanalizace v areálu školy a také omítek ve velké tělocvičně. V plánu je i výměna plastových oken a zateplení budovy, na které však dojde nejspíše až příští rok. 7. Co si myslíte o dnešních dětech? Všeobecně jsou děcka asi o něco „přidrzlejší“, což je docela v pořádku, protože to souvisí s jejich vyšším sebevědomím. Ale někdy to v některých případech přesahuje únosnou míru. Je pravdou, že pár velkých „průšvihářů“ bylo i za nás, to je normální v každé generaci žáků. 8. Jak jste spokojen s naší školou? Myslím si, že naše škola má u veřejnosti velmi dobrý zvuk. Je však potřeba neusnout na vavřínech, protože jak známo, vždycky je co zlepšovat. Řekl bych, že i chování našich žáků na různých akcích je ve srovnání s některými jinými školami dobré. 9. Jaké to je vést poměrně početnou školu? Vedení nebo řízení školy je samozřejmě spojeno s řadou starostí a zařizování. Těch povinností je hodně, někdy mám pocit, že se toho na nás řítí každým rokem více a více. Nechtěl bych, aby to vyznělo jako stěžování si, spíše je to konstatování faktu. Důležité je ale umět relaxovat a základní podmínkou spokojenosti u každé profese je to, že vás práce prostě musí bavit. 10. Prošel jste funkcí učitele, zástupce a teď už i ředitele. Jak to hodnotíte? Když to všechno srovnám, tak v roli učitele měl člověk jaksi „čistší“ hlavu. I když i tak měl starostí a příprav plno. Zástupce to je podle mě taková zlatá střední cesta mezi učitelem a ředitelem. Z části dělá kantořinu a z části organizační práci. A dělat ředitele, to už je v dnešní době hlavně manažerská práce. A protože je toho všeho opravdu hodně, jako nejlepší kompenzaci vidím aktivní sport. V mém případě je to hlavně stolní tenis, kterému se dodnes aktivně věnuji. Když hraji zápas, to už se pak soustředím jen na hru a tak si člověk nejlépe „pročistí“ hlavu. 11. Jak dlouho míníte ještě zůstat v této funkci? Tak to se asi nedá úplně přesně naplánovat. Já spíš beru věci tak, jak je život přináší. Ale musím říct, že při této práci se člověk setkává stále s něčím novým, takže si myslím, že momentálně není důvod přemýšlet o změně.☺
Jednou všechno končí, ale někde zase něco nového začíná… A my se právě loučíme. Se školou, s učiteli, se spolužáky… Pro mnohé není lehké odejít, pro mnohé je to úplně přirozená věc. Jedno však máme společné. Absolvovali jsme základní školní docházku a začínáme být samostatnějšími, zkušenějšími a vyspělejšími. Dostali jsme základ do života, který bychom měli nyní rozvíjet. I když je možná těžké jen tak odejít a už se nevrátit, uchovejme si alespoň ty krásné vzpomínky a zkušenosti, které nám třeba pomohou na naší další cestě životem… „No… jako kdybych měla shrnout 9 let na naší škole…tak to shrnu asi tak, že i přes ty všechny hádky ať už s učiteli nebo mezi sebou to bylo dobré… Když někde strávíte 9 let svého života, a chodíte tam skoro každý den, tak vám to chtě nechtě přiroste k srdci… Jsem ráda že sem chodila právě na Trávníky… I když teď už odcházím a nikdy tam už chodit nebudu, nelituju ničeho… akorát se mi bude stýskat… i po spolužácích… i po učitelích… i po škole… myslím že budeme odcházet zas o něco chytřejší a poučenější… i ty výlety stály za to… tak díky moc…“ Anonymka
„Za těch 9 let jsme prožili spoustu zábavy, ale taky trochu šarvátek, pár pětek, nějaké ty hádky, ale to už k tomu patří. Zažili jsme i spoustu radostných chvílí. Například na výletech, lyžáku a samozřejmě o přestávkách. O přestávkách bylo problémů vždycky nejvíc. Třeba když se hrál fotbal, házelo se s křídama a spoustu dalších věcí. S učiteli jsme se vždycky nakonec domluvili, ale někdy se muselo i pro to něco udělat. Jako třeba uklidit třídu od různých papírků, poutírat mokré lavice a spoustu dalších věcí. Nakonec jsme si tu školu užili. Sice jak kdo, ale tak už to chodí, vždycky se najde někdo komu se něco nelíbí. Tak se mějte všichni do budoucího života skvěle!!!“ Anonym
Donedávna jsme si stěžovali na zimu a teď nás naopak sužují vedra. A jak praví stará lidová pranostika: „Červenec nese parna, krupobití i medovice, jesti hojný na bouřky a vichřice", užijem si všeho. Vždyť léto je tu, dovolená za dveřmi a v zatáčce bubnují prázdniny. Na severním pólu v tomto období slunce nezapadne za obzor po celý den, naopak na jižním pólu je v tutéž dobu stálá noc, protože na jižní polokouli je zima. V mnoha zemích jsou po značnou část léta školní prázdniny. To je dáno historicky tím, že děti dříve musely pomáhat se sklizní obilí, a tedy nemohly v tomto období chodit do školy.
Tak děti, dnes se budeme fotit. Pěkně se na fotce usmívejte, to bude taková památka. A když za deset roku vezmete tu fotku do rukou, podíváte se na ni a řeknete, tak toto je Petr, ten je dnes chemik a toto je Anča, ta má už šest dětí a pěknou rodinku… A ze zadní lavice se ozve: "A toto byla naše učitelka a ta je už dnes mrtvá." Anička volá Pepíčkovi: "Pepíčku, přijď dneska večer k nám, nikdo nebude doma." Pepíček se navoní, učeše, obleče, přijde, zazvoní... a nikdo není doma... Zastaví celník na hranici auto a řekne řidiči, ať si vystoupí. Celník prohledá auto a vytáhne sáček s nějakým bílým práškem. Ochutná a ptá se řidiče: "Heroin?" A řidič odpoví: "Ne. Jed na krysy."
