Také kritik pochválil amatéry ze Dřešína. Kdo je ještě neviděl, je to jenom jeho vina

Čtení pro lidi Z ČESTIC, DOUBRAVICE, DOBRŠE, DRÁŽOVA, DŘEŠÍNA, DŘEŠÍNKA, HOŘEJŠIC, CHVALŠOVIC, KOBYLKY, KONOPICE, KRUŠLOVA, NAHOŘAN, NĚMČIC, NUZÍNA, PRKOŠÍNA, POČÁTEK, RADEŠOVA, STŘÍDKY A VACOVIC Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích



leden - únor 2014

Cena 15,- Kč

 Také kritik pochválil amatéry ze Dřešína. Kdo je ještě neviděl, je to jenom jeho vina.  Vladimír Just: Divadlo je past (kronika neboli glosář) Pátek 15.11. večer, v ponuré, hitshcockovsky podušičkové mlze v nehostinném „kulturáku“ v jinak pohostinné obci Vacov vystupuje Divadelní amatérský soubor Dřešín (okres Strakonice, obec leží poblíž Dobrše). Zavítal jsem tam víceméně náhodou, soubor neznám, z internetových stránek jsem se o něm nic bližšího nedozvěděl – o to příjemnější bylo mé překvapení. Nelehkou černou komedii Eduarda Rovnera Vrátila se jednou v noci, jež byla podkladem k dřešínskému osobitému přejinačení této „duchařské komedie“ pod názvem Veselé umřeniny (jejich verbální inovace v názvu a vlastně i hlavní přidaná hodnota inscenace spočívala v tom, že nebožtíci namísto narozenin jako my lidé, slaví, a to nejen o dušičkách, každoročně své „umřeniny“) jsem viděl už předtím 2x na profesionální scéně. Poprvé to bylo v Ostravě, v Národním divadle moravskoslezském, podruhé v pražském Divadle na Vinohradech (obě v režii zkušeného Radovana Lipuse, hlavní roli starého mládence Manuela hrál Václav Vydra, jeho mrtvou matku Fanny, jež ho přišla po deseti letech z hrobu znovu sekýrovat a mísit se mu drsně do života, hrála Jiřina Jirásková; po smrti Jiráskové ji v Divadle bez zábradlí a v agenturním představení, které převzalo vinohradské provedení, představuje Libuše Švormová). A místopřísežně tu prohlašuji, a dávám tím v sázku čest teatrologa Justa, že veskrze amatérské představení téže látky, tak jak jsem je zažil v onom pochmurném podušičkovém listopadu ve Vacově, bylo z těch tří provedení nejpovedenější. Nepsychologizovalo, realisticky neprokreslovalo, nebralo „dušičkový“ příběh moc vážně (samozřejmě, tam, kde to vážno autor předepisuje, dokonce i ve verších, tam to občas nezbytně skříplo), klidně si k celé té duchařině a k jejím absurdním situacím přidávalo své jihočesky pádné komentáře a průpovídky (vše pronášeno strakonicky pošumavskou, zpěvavou intonací – viz snoubenka hlavního hrdiny ztvárněná Marií Hruškovou, která by rovnou mohla hrát u Formana šedesátých let). A vůbec to hře neublížilo, naopak. Všechno to, co jihoamerickému vnímání připadá normální (magické spojování posmrtné existence s naší pozemskou, iracionální s racionálním, imaginární s reálným), a co českému diváku v popisně realistickém pojetí podvědomě brání v přirozeném přijetí groteskní poetiky hry, se v tomto ryze amatérském pojetí najednou nejevilo jako bariéra. Vše bylo náhle možné, vše bylo v řádu věci, dokonce i občasné nezbytné iracionální nehody a nedopatření (třeba chybějící, pozdně dodaná „tygří“ deka atd.). Vše bylo možné v rámci (od počátku poctivě přiznávané) hry na divadlo. Tato jediná hra byla brána s cimrmanovskou zarputilostí až smrtelně vážně. Přitom představitelé hlavních rolí (zejména submisivní syn Manuel – František Smola, při své korpulentnosti i pozoruhodně lehkonohý tanečník – rozhodně výkon večera!, ale i jeho rázná matka Fany – Jana Voldřichová, spíš jihočeská než jihoamerická snoubenka Dolly – již zmíněná Marie Hrušková i polívkovsky hubatý přítel v kostýmu a sombreru echt „jihoamerického“ gauča – Lubomír Dvořák) vedle svých přidaných komentářů a gagů obdivuhodně stíhali podat i základní kontury a identifikační „znaky“ svých postav. Takže publikum, neznalé textu i jihoamerických reálií, se ve hře nakonec dobře orientovalo. I to bylo důvodem závěrečných spontánních ovací, jež byly vlastně i ovacemi ochotnickému divadlu jako takovému. To má v tomto kraji pozoruhodnou, bohatě rozprostraněnou a stále živou tradici – a vzhledem k tomu, co se u nás děje „mimo divadlo“, v médiích a v politice místní i vrcholové, nemám o příští inspirace a diváky téhle nadějné skupiny z Dřešína a okolí nejmenší obavy.

PhDr. Vladimír Just, CSc. (* 6. května 1946 Praha) je český teatrolog a literární a divadelní kritik. Jako divadelní kritik se zabýval tvorbou Vlasty Buriana. Před listopadem 1989 vystupoval jako herec a spoluautor se svým bratrem Jiřím v autorském divadle malých forem. V té době se věnoval, mimo jiné, též publikační činnosti – např. tematice Osvobozeného divadla nebo Vlasta Burian. V současnosti člen katedry divadelní vědy FF UK v Praze, do roku 2010 byl šéfredaktorem čtvrtletníku Divadelní revue. Pravidelně přispívá např. do časopisů Divadelní noviny, Lidové noviny, Ve svých příspěvcích se kromě divadelní kritiky zabývá nezávislostí veřejnoprávní televize, problematikou odsunu Němců, česko-německými vztahy nebo uspořádáním NP Šumava, kde hájí stanovisko respektování bezzásahových zón. Dne 24. června 2011 jej prezident Václav Klaus jmenoval profesorem.

 Co je v Čtení, jinde není: Dřešínské divadlo, Občasníček, Slovo starosty, Akce Žába, Vyhodnocení soutěže „O čestický brambor“, Po dvaceti letech, TJ Čestice, Zima na spadnutí, Nelinka, Zakletá slepice, Rok 2013 v obci Dřešín, Zápisy žáků do MŠ a ZŠ Čestice, Hokejbal Strakonice, Volejbal Čestice, Zase končí jeden rok, Modrý drahokam, Dějiny rodů  Listování v občasníčku: 2.11. Dušičky 9.11. Schůze MS Háj Čestice 14.11. Vyhodnocení XIX. ročník soutěže O čestický brarmbor 16.11. Hon pořádali členové MS Háj Čestice 20.11. Výborová schůze členů SDH Čestice 23.11. S hrou „Mátový nebo citron“ vyrazili čestičtí ochotníci do Strunkovic nad Blanicí. 29.11. Vánoční posezení pracovníků ZŠ a MŠ Čestice 30.11. Hon MS Háj Čestice 1.12. 5.12. 6.12. 7.12. 8.12.

Schůze členů ČSV Čestice Po Česticích chodili čerti s Mikulášem a andělem Tradiční setkání seniorů v sále restaurace Čestice Koncert SHŠ Radešov. Výroční valná hromada členů SDH Čestice Dětský divadelní soubor Kulturního spolku sehrál v sále Lidového domu hru Martina Levého „Konec rodu Lažanských z Lažan“. 9.12. Vánoční posezení mladých hasičů. 13.12. Vánoční posezení žen a dívek v salonku restaurace Čestice 14.12. Hon MS Háj Čestice 15.12. Adventní odpoledne na nádvoří zámku Čestice 17.12. Vánoční besídky v MŠ Čestice 19.12. Vánoční besídka v ZŠ Čestice 23.12. Prodej vánočních kaprů u prodejny potravin a před restaurací v Česticích. Rozdávání betlémského světla v podvečer na Česticích 24.12. Štědrý den 25.12. První svátek vánoční 26.12. Druhý svátek vánoční. Školení hasičů v salonku restaurace Čestice 28.12. Posezení členů motocrossu v salonku restaurace Čestice 31.12. Silvestrovské posezení v sále Lidového domu. Občasníček před sto lety: 12.11. Zemětřesení v Peru přineslo smrt dvěma stům lidí. Město Abancay v provincii Apurimac bylo zcela zničeno. 15.11. Vůdce mexických rebelů „Pancho“ Villa obsadil Ciudad Juarez a oznámil záměr táhnout na hlavní město a porazit diktátora Huertu. 20.11. Německý císař Vilém II. Zakázal důstojníkům tančit v uniformě tango. 30.11. Charles (Charlie) Spencer Chaplin začal svou filmovou kariéru u producenta Macka Senneta natáčením němého filmu „Making a living“. 7.-9.12. V Praze se konal XI. sjezd Československé strany sociálně demokratické. 13.12. Italská policie objevila slavný obraz Mona Lisa, který byl 22.8.1911 ukraden. 19.12. Výbuch sopky na Nových Hebridách přinesl smrt 500 lidem. Byl slavnostně otevřen západní úsek ruské amurské železnice ze Sankt Peterburgu do Blagoveščenska. 25.12. Soudní komora v Kyjevě odsoudila novináře Brazula Bruškovského k odnětí svobody na jeden rok za to, že při hraní carské hymny zůstal sedět.

 Příspěvky a dotace nejsou žádná legrace. Škoda však, že z kraje není dotace na naše ČTENÍ.  Vážení spoluobčané, naposledy v letošním roce přispívám do našeho dvouměsíčníku Čtení pro lidi. Dovolte mě tedy, abych shrnul činnost městyse za uplynulých dvanáct měsíců. Již na konci minulého roku bylo schváleno jako hlavní akce pro rok 2013 zateplení budovy učeben Základní a mateřské školy v Česticích a také bylo připraveno a zahájeno výběrové řízení na dodavatele stavby. Pro větší finanční náročnost bylo rozhodnuto, že objekty tělocvičny a školní jídelny budou rekonstruovány v dalších etapách. V průběhu jara 2013 však Státní fond životního prostředí ČR vyhlásil výzvu k podání žádostí podporu na zateplení veřejných budov, kam jsme již v minulosti žádosti podávali, ale nebyli jsme úspěšní. Přesto jsme podali žádost znovu, tentokrát jsme byli úspěšní a máme přislíbenou podporu. Její konečnou výši, ale budeme znát až po administraci projektu, může dosáhnout až 90% uznatelných nákladů. Dále jsme ze státního fondu životního prostředí získali příslib finančních prostředků na údržbu a obnovu veřejné zeleně. Tato akce byla dokončena na začátku měsíce prosince a spočívala v zdravotním a bezpečnostním řezu vzrostlých stromů na hřišti, na hřbitově, u zámku v Česticích a na návsi v Nahořanech. Dále z tohoto projektu byla doplněna výsadba některých stromů v minulosti poražených vzhledem k jejich nebezpečnosti nebo stromů padlých při bouřkách a vichřicích. Ze stejného fondu budujeme sběrný dvůr v prostorách bývalé sběrny v Česticích. V současné době jsou stavební práce téměř dokončeny, schází dodělat zastřešení přístřešku na kontejnery, které se termínově prodloužilo změnou materiálu a jeho delší dodací lhůtou. Na začátku příštího roku vyhlásíme výběrové řízení na dodavatele technologického vybavení. Otevření předpokládáme do jara 2014. Do této doby je možnost po dohodě uložit našim občanům velkoobjemový odpad nebo elektroodpad v náhradních prostorách městyse. Dále byla opravena požární nádrž v Prkošíně a připravena je i oprava požární nádrže v Nahořanech. Rekonstrukci a novou podobu získala i socha sv. Františka v Radešově. V dalším roce chceme konečně dokončit nový územní plán, který jsme předpokládali dokončit již v letošním roce, ale bohužel díky byrokracii, liknavosti a nekompetentnosti některých úředníků státní správy se jeho schválení prodloužilo. S návazností na schválení územního plánu bude dopracován i projekt na zasíťování pozemků určených k výstavbě. Připraven je i projekt na doplnění kanalizace v Česticích a v Prkošíně, projekt na úpravu návsí v Krušlově a v Doubravici, opravu částí chodníků v Česticích. Připravujeme i opravu kapliček v Doubravici a v Nuzíně a zadání projektové dokumentace na dostavbu a zateplení mateřské školy. Většina těchto akcí ale závisí na získání dotací z některých evropských, státních nebo krajských fondů. Dále bych chtěl občany v Čestic požádat o odklízení popelnic po svozu odpadu na své vlastní pozemky. V případě sněhových srážek brání odklízení sněhu z komunikací a hlavně z chodníků. Stejně tak i automobily přistavené na okraji komunikací pod nákupním střediskem. Na závěr mě dovolte, abych Vám všem popřál do dalšího roku hodně úspěchů, zdraví štěstí, spokojenosti a splněných přání. Za městys Čestice Milan Žejdl, starosta. Kulturní akce v sále Lidového domu 11.1. Ples SDH – hraje De Facto 25.1. Ples MS Čestice – hraje De Facto 15.2. Ples ČSŽ 1.3. Masopustní průvod obcí

 Velký úspěch naší ZŠ byla akce ŽÁBA a ve ČTENÍ o tom bude objektivní zpráva  AKCE ŽÁBA - VELKÝ ÚSPĚCH NAŠICH ŽÁKŮ Projekt zaměřený na ohrožené druhy obojživelníků byl realizován v průběhu školního roku 2012/2013. Z praktických důvodů (žádost o dotaci z RF MŽP) jsme jej rozdělili na dvě části, o jednotlivých etapách jsme Vás již dříve informovali. První část projektu probíhala v terénu mimo naši školu – Dejte nám šanci (monitoring a záchranný transfer při jarní migraci ve Dřešíně), druhá část probíhala na naší školní zahradě – Tůňka pro obojživelníky (vytvoření biotopu vhodného pro život a rozmnožování). Hlavním cílem celé akce bylo zvýšit povědomí dětí i dospělých o složité situaci obojživelníků, zejména žab, v současné přetechnizované společnosti a ukázat jednoduché možnosti, jak může každý z nás přispět k částečné nápravě tohoto nepříznivého stavu. Inspirací nám byly výukové programy CEGV Cassiopeia, které jsme absolvovali v předchozích letech. V souvislosti s naším projektem jsme získali od Krajského úřadu JČ kraje (odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví) udělení výjimky pro manipulaci se zvláště chráněnými živočichy stanovenými v ust. & 50 odst. 1 a 2 zákona na lokalitě Dřešín a školní zahrada ZŠ Čestice na dobu pěti let (záchranné přenosy, úpravy a údržba rozmnožovacího biotopu). S naším projektem jsme se přihlásili do 3. ročníku soutěže Jihočeská ratolest. Soutěž vyhlašuje občanské sdružení Krasec a Jihočeský kraj pod záštitou radní JČ kraje pro oblast životní prostředí a lesnictví Ing. Hany Rodinové, Ph.D. a radního pro oblast školství JUDr. Tomeše Vytisky. Hlavní cíle soutěže jsou - přispět ke zlepšení životního prostředí a informovanosti o něm v JČ kraji - ocenit a propagovat kvalitní projekty hodné následování a inspirativní diplomové práce - vytvářet databázi příkladných projektů Soutěž je vyhlašována ve čtyřech kategoriích - obce, svazy obcí, mikroregiony - zelená škola (MŠ, ZŠ, SŠ) - neziskové organizace (občanské iniciativy, občanská sdružení, apod.) - bakalářské a diplomové práce (absolventi jihočeských VŠ) Na základě předem daných kritérií určuje hodnotící komise pořadí tří nejlepších v každé kategorii. Více informací o soutěži najdete na www.krasec.cz Naše škola získala ve své kategorii první místo, vítězství v dalších kategoriích získal projekt Přírodní zahrady (jehož jsme součástí) a Putování románovou krajinou města Strakonice (tohoto projektu se naše děti také zúčastnily). Děkuji všem – dětem i dospělým, kteří s námi spolupracovali a pomáhali. Možná se dalšího ročníku přihlásí i někdo z vás… M. Linhartová Mikulášská nadílka a besídky v MŠ Čestice Také letos nechyběla pro děti v MŠ mikulášská nadílka. Děti zde navštívil Mikuláš, čert a anděl s balíčkem ovoce a drobných sladkostí, který děti dostaly za přednesenou básničku nebo zazpívanou písničku. Děti z každé třídy si společně se svými učitelkami připravily pro rodiče tradiční vánoční besídku, kde předvedly, co se naučily, popřály všem přítomným krásné a pohodové vánoce. Děti z obou tříd koledovaly po obci a poslední den před vánočními prázdninami dostaly děti společné dárky od Ježíška, prožily pohodový den s cukrovím a koledami. Za MŠ Čestice Jana Kubešová, Jaroslava Smolová 

 Převzali jsme otěže literární soutěže. Hodně krásných prací tu je, ČTENÍ o tom informuje.  Vyhodnocení výtvarné soutěže Kolektivní práce I. kategorie 1.místo - kol. 2. třídy, ZŠ a MŠ Radomyšl 2. místo - kol. 1. třídy, ZŠ a MŠ Čestice 3. místo - kol. 2. třídy, ZŠ a MŠ Vacov II. kategorie 1.místo - kol. třídy 6.M, ZŠ Dukelská, Strakonice 2.místo - kol. 6. třídy, ZŠ a MŠ Čestice 3. místo - kol. 4. třídy, ZŠ a MŠ Vacov kol. třídy 6.B, ZŠ Povážská , Strakonice III. kategorie 1.místo - kol. žákyň 9. třídy, ZŠ a MŠ Čestice Rozkvetlá louka - Miloslav Kopta, Lukáš Klas a Stanislav Hrouda, ZŠ a MŠ Radomyšl 2. místo - kol. žáků 8. třídy a 9. třídy, ZŠ a MŠ Čestice 3. místo - dívky 6. a 7. třídy, ZŠ a MŠ Cehnice Výtvarné práce - výkresy I. kategorie 1. místo - Kristýna Němejcová, ZŠ Dukelská, Strakonice Vendula Podlesná, ZŠ a MŠ Volenice 2. místo - František Pěsta, ZŠ a MŠ Cehnice Veronika Turková, ZŠ a MŠ Volenice 3. místo - Richard Appel, ZŠ a MŠ Cehnice II. kategorie 1. místo - Natálie Myslivcová, ZŠ Poděbradova, Strakonice Zuzana Novotná, ZŠ a MŠ Čestice Martin Krtek, ZŠ a MŠ Čestice 2. místo - Kristýna Krejčová, Dětský domov Volyně Dominik Brož, ZŠ a MŠ Radomyšl . 3. místo - Simona Francová, ZŠ a MŠ Katovice Zdeněk Peleška, ZŠ a MŠ Čestice III. kategorie 1. místo - Eva Žejdlová, ZŠ a MŠ Čestice Tereza Markytánová, ZŠ a MŠ Katovice Pavla Rajchotová, ZŠ Dukelská, Strakonice 2. místo - Barbora Šandová, ZŠ Poděbradova, Strakonice Martin Janáček, ZŠ a MŠ Cehnice 3. místo - Kateřina Krejčová, ZŠ a MŠ Katovice Radovan Kudráč, ZŠ Dukelská, Strakonice ZUŠ Blatná - jednotlivci I. kategorie 1. místo - Martin Teško, Šimon Zíka Patrik a K. Strnadová a Zora Štěrbová II. kategorie 1. místo - Anna Bláhová Linda Žižková 2. místo - Tereza Skolková III. kategorie 1. místo - Iva Klímová Linda Polívková Jiné materiály 1. místo - Alena Tomášková, ZŠ a MŠ Radomyšl Eliška Svobodová, ZŠ a MŠ Čestice Anna Vlčková, ZŚ a MŠ Čestice Kristýna Červená, ZŠ a MŠ Čestice



 A výtvarná část hodnotí se zvlášť. Ty práce jsou trochu stranou, do ČTENÍ se nedostanou.  Čestický brambor 2013 - vyhodnocení literární soutěže I. kategorie Próza 1. místo - Anna Václavíková, ZŠ a MŠ Čestice 2. místo - Aneta Jonášová, ZŠ Dukelská Strakonice 3. místo - kol. žáků 2. třídy, ZŠ a MŠ Volenice II. kategorie Poezie 1. místo - Šimon Hradecký, ZŠ a MŠ Čestice Filip Regal, ZŠ a MŠ Katovice 2. místo - Anežka Voldřichová, ZŠ a MŠ Vacov Ladislav Jonáš, ZŠ a MŠ Čestice 3. místo - Jan Kliger, ZŠ a MŠ Vacov Josef Jan Petr, ZŠ a MŠ Čestice Próza 1. místo - Lucie Rychtářová, ZŠ a MŠ Vacov Markéta Lexová, ZŠ Dukelská Strakonice 2. místo - Vojtěch Kopecký, ZŠ a MŠ Katovice Amálie Rozhonová, ZŠ Dukelská Strakonice Tomáš Havel, ZŠ Dukelská Strakonice 3. místo - Lukáš Chrstoš, ZŠ a MŠ Vacov Lucie Kulířová, ZŠ a MŠ Čestice Štěpánka Náhlíková, ZŠ a MŠ Čestice III. kategorie Poezie 1. místo - Veronika Levá, ZŠ a MŠ Čestice Stanislava Košáková, ZŠ Dukelská Strakonice Viktorie Račková, ZŠ Dukelská Strakonice 2. místo - Aneta Verbná, ZŠ a MŠ Volenice Eliška Sokolová, ZŠ Dukelská Strakonice Klára Pavlíková, ZŠ Povážská Strakonice 3. místo - Alice Pomahačová, ZŠ a MŠ Čestice Jana Skálová, ZŠ Dukelská Strakonice Próza 1.

místo - Jitka Knížková, ZŠ Dukelská Strakonice Klára Veselá, Gymnázium Strakonice Karolína Koubová, ZŠ Dukelská Strakonice

1.

místo - Jindřich Lukáš, ZŠ a MŠ Vacov Filip Královič, ZŠ a MŠ Čestice Kristýna Michálková, ZŠ a MŠ Katovice

2.

místo - Vojtěch Hrabal, ZŠ a MŠ Radomyšl Jana Mrázková, ZŠ a MŠ Čestice Sarah Gerlichová, ZŠ Dukelská

 ČTENÍ bude sledovat fotbalové jaro a bude vás informovat o všem, co se stalo.  Po dvaceti letech „Pani učitelko, jdu vás pozvat na třídní sraz po dvaceti letech,“ pravila Jana a podala mi velkou obálku. „To už jste tak dlouho ze školy?“ podivila jsem se. Jak ten čas letí, vzdycháme všichni, ale každému letí, zpívá se v jedné písni, tak co bych se bál. A proto se nebojme a užijme si toho, co nám den přinese. 8. listopad byl ten den, kdy se v restauraci v Česticích sešli naši bývalí žáci, aby si popovídali a zavzpomínali. Ve dveřích potkávám kolegyni Vendulu, chvilka zaváhání a vzápětí informace: „Já jsem tady jako spolužačka, chodila jsem s nimi do jedné třídy, než jsem odešla na gymnázium.“ Pohodlně se usadím a koho nevidím. Přímo proti mně Jirka, Radek, Michal, před sebou pivo, pěkně sedí a ani nezlobí. V rohu klidně sedí Renda a sleduje všechno pohledem dobrého vojáka Švejka. S foťákem poletuje sem a tam Lukáš, tak snad to budou mít i zdokumentováno. Kolem mě se rozproudil živý hovor týkající se problémů pracovních i rodinných. Prohlédli jsme fotky svatební i jiné, také se trochu rodilo a povídalo o těch, kteří nepřišli. „Pani učitelko, udělejte si docházku,“ povídala Jana. Poslechla jsem, protože jsem měla kam. Darovali mně třídnici, na jejíž první straně je fotografie celé třídy a na další seznam žáků. Tou třídnicí, tou jste mě, milánkové, tedy „dostali“. Abych nezapomněla, třídní „áčkařů“ byla obdarována stejně. Také jsme obě dostaly nádherné květiny. „To jsme si je dobře vychovaly, viď“ podotkla kolegyně Jana. Nezbylo než přitakat. Je to hezký pohled na skupinu mladých lidí, kteří si uměli najít své místo na slunci. Žijí, pracují, cestují a někdo cestování spojil s prací. Tak ať vám to dál vychází. Dobré jídlo, pití, dívky přinesly i zákusky. Snad to i samy napekly, v každém případě organizace takového posezení dá práci, a proto ještě jednou děkujeme. Mgr. Věra Rodová Dopadnou čestičtí fotbalisté jako sousední Hoslovice? Odpověď na tuto otázku budeme znát až na konci jarní části okresního přeboru (OP). Dal jsem si tu práci a podíval se, jak probíhala soutěž OP v roce 2005 – 2006. Tehdy poprvé a naposled postoupili fotbalisté Hoslovic do OP. Začátek soutěže měli tragický, stejně jako letos naši hráči. Okresní přebor měl stejně jako letos 14 účastníků a Hoslovice měly na konci podzimu 5 bodů a byly poslední. Na jaře se i díky posilám z Čestic zlepšily a skončily 3. od konce s 24 body, což jim dávalo určitou naději záchrany, ale musely čekat, jak dopadne 1. B třída. Ta dopadla špatně a sestupovaly dva oddíly a třetí od konce Hoslovice hrály baráž, v které bohužel prohrály a spadly zpět do III. třídy. Čestice jsou na to po podzimu o chlup lépe, jsou předposlední s 8 body. A mohlo být ještě lépe, kdyby v posledním zápase podzimu uhrály s posledními Střelskými Hošicemi nějaký bod. Bohužel prohrály a tím si velmi zkomplikovaly záchranu v OP. Cíl 12 bodů, které by dávaly lepší naději na udržení v soutěži fotbalisté nesplnili. Hned po skončení podzimní části jsme museli řešit, kdo se ujme trenérského postu. Z několika možností nám nakonec vyšel nejlépe Jiří Jariabka, bývalý hráč Fezka a Slavoje Volyně, takže hned první zápas na jaře bude mít zajímavý nádech, protože začínáme s Volyní. Trénovat se začne počátkem ledna a musíme doufat, že na konci sezóny bude výsledek lepší, než jaký dosáhly Hoslovice v roce 2006. TJ přeje všem hodně zdraví a úspěchů v roce 2014. Václav Rada Pohádkový zvonkový průvod Na první adventní sobotu 30.11. zorganizovaly členky ČSŽ Čestice pro děti i rodiče ve večerních hodinách pohádkový zvonkový průvod obcí. Společně jsme rozsvítili vánoční strom na Česticích, v přilehlých částích Čestic vánoční balkon a malý stromeček. Na nádvoří zámku čekalo na všechny malé překvapení v podobě ohňostroje a rozsvícení anděla, které pro všechny připravili členové SDH Čestice. Básničkou pak děti požádaly o rozsvícení stromu na nádvoří. Nechyběl teplý čaj a sladké pohoštění. Děkujeme všem, kdo se podílel na přípravě této akce a příští rok se těšíme na další. Za ČSŽ Jana Kubešová

 Zima zatím nebyla, snad se to však změní a o zimních sportech bude pak i příští ČTENÍ.  Zima na spadnutí Konec listopadu. Přijíždím s klientem na drsnou planinu Jizerských hor, na Jizerku. Ještě na kole, ale dle počasí, teplota 0°, padá mokrý sníh, lze předpokládat, že paní Zima přijde co nejdříve. Vzpomínám, jak jsem jezdil na Starou Pilu trénovat, vedle na Pyramidě sídlil ženský běžecký reprezentační tým, vedený tvrdým a nekompromisním legendárním Bohoušem Rázlem. To byla záruka, že vždycky ráno byly připravené krásné běžecké stopy po pláních Jizerky, na Pytlácké Kameny a také na Smědavu. Radost trénovat. Teď jedeme na Smědavu na kolech, krásný asfalt, ale již brzy tu budou běžecké stopy. Dnes cestou na Smědavu nepotkáme živáčka, ale v bílých stopách na běžkách to bude zcela jiné. Už se těším. Miroslav Zachariáš Proč se těším na zimu Blížící se zima je a vždy byla pro mě zajímavější a přitažlivější více na horách, zejména na Šumavě. Od mládí s prvními sněhovými vločkami, a když byla sněhová pokrývka přijatelná, na běžky jsem jezdil zejména na šumavský Zadov – Churáňov a v prvních stopách jsem potkával velmi často kolegy lyžaře – běžce, kteří také polykali nedočkavě první běžecké kilometry. Začínalo se, jak jinak, na běžeckém stadionu na Churáňově a když na běžeckých tratích bylo ještě málo sněhu, měli jsme zajímavé okruhy, zejména v okolí Zlaté Studny a pak nahoru směrem k Ranklovi a na Zhůří. Bývaly to intenzivní víkendy, někdy i více dnů, vždyť co se natrénovalo od poloviny listopadu do Nového roku, z toho jsme „žili“ až do konce března, do posledních závodů. „Za odměnu“, když už nás omrzely okruhy, jsme jezdili na intenzivnější výlety. Vděčné byly a stále jsou stopy na Horskou Kvildu, Kvildu, Filipovu Huť a Modravu. I když se brzy stmívalo, o to byly trasy krásnější, zejména z toho důvodu, že do Vánoc bývalo ve stopách minimum turistů. Teď už jsou šumavské počátky zimy trochu jiné, pozdější, co se týká sněhu. Pamatuji, že koncem listopadu bylo třeba již třicet centimetrů prašanu. V mládí mi připadalo vše na běžkách snadnější, zdraví sloužilo, tréninkové i turistické kilometry rychleji přibývaly. Teď je to trochu jiné, moje nevyléčitelná nemoc výkonnost značně omezila, zůstala jen radost z běžek. Ale o tom, o závodech i výletních kilometrech nejen na Šumavě, ale i na jiných horách, o jiných obdobích lyžařské běžecké sezóny zase příště. Miroslav Zachariáš  Adventní odpoledne V neděli 15.12. pořádal Kulturní spolek Adventní odpoledne. Poprvé nám na trumpetu zatroubil Zdenda Peleška (musím podotknout, že moc pěkně), představily se nám děti z mateřské školy, pěvecké sbory základní školy a na závěr jako vždy žáci SHŠ Radešov. Velice pěkné bylo i vystoupení žáků 3. třídy ZŠ s pásmem Živý Betlém. U prodejců perníčků, drobných dárků i vánočního občerstvení bylo celé dvě hodiny plno. Vánoce se v příjemné atmosféře Adventního odpoledne opět o krůček přiblížily. Jana Vlažná

 Nelinka má packy lví a na krku rumu sud. Čtenář ČTENÍ teď už ví, co nevěděl doposud.  Nelinka Jiří Kolář V létě sedával na hospodské terase a u jeho nohou ležíval velký černobílý bernardýn. Pán jednou rukou držel půllitr a upíjel pivo a druhou láskyplně hladil psa na hlavě a jemně podrbával za ušima. Pes co chvíli stejně oddaně otáčel hlavu k pánovi. Představil jsem si, jaký by tato dvojice skýtala ideální model nějakému sochaři nebo malíři pro sousoší nebo obraz k námětu pán a pes. Protože psy mám rád a zvláště bernardýny, přistoupil jsem k pánovi a zeptal se, jestli bych mohl psa pohladit. Kousnutí jsem se nebál, věděl jsem, že bernardýn patří mezi nějvětší psí dobráky. „Samozřejmě“, souhlasil majitel psa. Zatím co jsem psa hladil, opakoval jsem několikrát: „Hodnej pejsek, hodnej, hodnej…“ Vtom mě pán přerušil a opravil: „Hodná…“ A tak jsem se dozvěděl, že se jedná o bernardýní fenku, chcete-li maxipsí fenku, že je jí necelý rok, tedy vlastně ještě štěně a jmenuje se Nelinka. Tedy vlastně Neli, ale budeme ji nazývat Nelinka, zdrobnělinou, která sice nikterak nepasovala k tomuto psímu velikánovi, ale proto, že i pán jí takto něžně oslovoval. „Víte,“ řekl jsem, „představuji si ji v tom klasickém podání, jak se soudkem rumu na krku vyhledává a zachraňuje zbloudilé turisty někde v Alpách nebo Pyrenejích.“ „No, to asi nebude její úděl,“ řekl pán. „Alpy ani Pyreneje tady nemáme, a jestli by něco podobného přicházelo v úvahu, tak tu máme jen Šumavu i když nějaký ten zbloudilý turista nebo lyžař by se tam možná také našel. A teď pojď, Nelinko, musíme už jít,“ ukončil náhle rozhovor a vstal. Nelinka se zvedla, oklepala se a teprve teď bylo možno ji uvidět v celé její impozantní velikosti. Nad čtyřmi silnými packami, připomínající lví tlapy, a mohutným chundelatým tělem dominoval ale laskavý obličej a dvě dobrácké oči, které ani na vteřinu nepřestaly hledět na svého pána. Ten pozdravil a odkráčel k východu následován v těsné blízkosti svým psem. Pak se mi pan Kováč (tak se jmenoval dotyčný majitel psa) na delší dobu ztratil z obzoru. Setkal jsem se s ním až v zimě za okolností značně odlišných. Byla pěkná zima, sněhu napadlo požehnaně a tak jsem si řekl, že bych mohl oprášit své staré běžky a vydat se na Šumavu. Na Zadově byla zimní sezóna v plném proudu. Hemžení lyžařů překonávalo všechny rekordy a vleky nezahálely ani minutu. Rozhodl jsem se pro mírnější terén, spíš tak pro chůzi, na lyžích jsem už nestál mnoho let. Tu jsem si všiml na úpatí svahu shluku lidí, kteří se, jak se zdálo, náramně bavili. Předmětem jejich veselí byl pan Kováč se svým bernardýnem, který měl soudek na krku a tvářil se důstojně a zodpovědně k velkému obveselení publika. Na zádech mu zářil velký čtverec bílé látky s výrazným červeným křížem uprostřed. „No to je ale fešák, konečně i na Šumavě máme bernardýna se soudkem rumu, teď už jsme na tom jako v Alpách…“, takové a podobné poznámky pršely z publika, které se mezitím začalo rozcházet. Prodral jsem se zástupcem přihlížejících. „Tohle je ale náhoda setkat se skoro po roce i s vaší Nelinkou. Vidím, že jste připraven vyrazit do terénu se vším příslušenstvím,“ řekl jsem a ukázal na Nelinčin soudek na krku. Podrbal jsem jí za ušima a Nelinka zavrtěla přátelsky ocasem. A tak jsem se dozvěděl, že pan Kováč i jeho Nelinka se stali členy horské záchranné služby, že Nelinka prodělala stopařský výcvik a že se osvědčila jako výborná stopařka a učenlivá žákyně.. „A copak to máte v tom soudku?“ zeptal jsem se připínaje si lyže. „No přece poctivej rum, jak se na pořádného horského bernardýna sluší. Chcete si líznout?“ Odmítnout takovou nabídku by byla nejen nezdvořilost, ale přímo nerozum a tak jsem si řádně zavdal. „Tohle se vám opravdu povedlo, Nelinku by vám mohl závidět samotný svatý Bernard. Doufám, že se to Nelince také líbí.“ „Určitě se jí to líbí, copak nevidíte, jak je spokojená? Sníh ji dělá moc dobře.“ „Teď ještě nějakého toho zbloudilého turistu nebo lyžaře,“ řekl jsem. „Však on se nějaký najde,“ mínil pan Kováč. Rozloučil jsem se, Nelinka mi podala packu a já se vydal na lyžařskou túru. 

 Zakletá slepice nesnáší vejce. V ČTENÍ to překvapí tetu i strejce.  Zakletá slepice (1) Josef Křešnička Takové věci se stanou, že člověk jde a zabloudí. Jde někam a najednou neví, kudy. Všechno vypadá jinak – ze známé, pěkné cesty je divná, cizí pěšina a místo z kopce vede do kopce. Přihodilo se to i Michalovi. Vypravil se jednou z Kraselova do Němčic, od jedné babičky ke druhé a teď to štěstí: přímo u cesty na kraji lesíka prohnědávaly v trávě klobouky hříbků. Michal se dal do sbírání. Čepice byla brzy plná, poněvadž ten malý lesík jakoby se chtěl jmenovat Hříbkov. Tolik tam těch hub rostlo. Michal jich měl dost na bramboračku, ještě více na omáčku a na řízky i na sušení a byl rád a těšil se, jak bude babička koukat a děda jak bude celý zničený, že ty hříbky nenašel sám. No dobrá, ale kde je cesta? Při sbírání hříbků se Michalovi někam ztratila. Přívětivý lesík jakoby ztmavl – už přívětivý nebyl a vypadal velice tajuplně. Nezbývalo, než jít pořád rovně a to také Michal udělal. Šel a šel a doufal, že cestu do Němčic najde hned, jak vyjde z lesa ven. Ale kdepak, nic takového se nestalo! Lesík, který předtím vypadal jako docela malý, teď najednou ne a ne mít konec. Michal statečně šlapal po uzounké pěšině mezi borůvčím a ani přitom nepozoroval, že už přešel devatero hor. Bylo to opravdové zabloudění. Za devaterými horami les skončil a před Michalem byla cizí krajina. Stál tam v údolí zámek se špičatými věžemi, tak se Michal k němu vydal. Říkal si, že se zeptá na cestu, ale nevěděl, že ten zámek je královský. Přišel na to, až když byl úplně blízko. Oni tam u brány hlídali vojáci a ti se hned začali rozkřikovat, že není úřední den, pan král že nikoho nepřijímá a ať tedy pan vandrovní jde dál svojí cestou. „Nevím, která je moje cesta,“ řekl Michal, „právě sem jdu, abych se zeptal.“ Vojáci ale místo odpovědi začali baňatými nosy vtahovat vzduch, jen to svištělo. Čenichali a potom oba najednou řekli: „Tady něco voní!“ „To budou hříbky,“ řekl Michal a ukázal vojákům, co nese. „Tohle ovoce ale my neznáme,“ divili se vojáci, „v našem království nic takového neroste. To abychom vás, pane, zavedli k našemu panu králi, aby se podíval. To je vůně, to je vůně!“ No, vzali Michala mezi sebe a vedli ho po zámeckých chodbách do královské síně. Jak šli, tak se na těch chodbách otvíraly dveře a z nich vykukovali ministři i komorníci – a uklízečky, ty vykukovaly také. A každý, kdo vykukoval, ten také čichal, čichal a nabíral si do nosu tu krásnou, neznámou vůni. U dveří královské síně se vojáci zastavili, jeden nakoukl dovnitř, jestli pan král nedřímá, a když viděl, že ne, zavolal hromovým hlasem: „Hlásím, že jsme zadrželi jednoho vandrovního s nákladem neznámého ovoce!“ Škvírou ve dveřích se protáhla hříbková vůně až ke královskému nosu a byla tak pilná, že pan král kýchl a teprve potom zavolal: „Sem s ním!“ Vojáci tedy všoupli Michala dovnitř a šli se postavit k zámecké bráně, Michal pozdravil a zůstal u dveří, ale pan král na něj kýval, aby pokročil blíž. Tak Michal šel blíž a díval se, jak pan král silně vtahuje nosem vzduch a tváří se blaženě. „Toto ovoce krásně voní, poutníče,“ řekl starobyle král. „Já jsem Vachout Třetí a kdo jsi ty?“ „Já jsem Michal,“ řekl Michal – „a nesu babičce a dědovi do Němčic hříbky. Tak je to, pane králi, nesu obyčejné hříbky – kdepak ovoce!“ „To je mi slovo,“ divil se král, „hříbky, hříbky, v životě jsem to neslyšel!“ „Dělá se z nich polévka a omáčka a z těch větších řízky,“ vysvětloval Michal a vyndal přitom z čepice jeden hříbek, aby si ho mohl pan král prohlédnout. (pokračování příště)

 V Dřešíně se budovalo celý loňský rok. ČTENÍ ví, že cesty, hřiště, kulturák i plot.  Jaký byl rok 2013 z pohledu obce Dřešín? Je až k nevíře, jak ten čas neúprosně pádí. Není to tak dlouho, co jsme bilancovali rok 2012 a už nám ťuká na dveře rok 2014. A jak jsme se měli v roce 2013? Pro někoho je třináctka symbolem neštěstí, nám však vcelku ukázala svou vlídnější tvář. Počet obyvatel se oproti loňskému roku zvýšil o jednoho občana na celkový počet 309. Nejstarší občankou je paní Amalie Harantová ze Dřešínka, která v říjnu oslavila 87. narozeniny. Naproti tomu nejmladším občanem je Kačenka Makovcová ze Dřešína, které bylo přesně na štědrý den 7 měsíců a je jediným děckem, narozeným v rámci obce v letošním roce. Naopak naše řady letos navždy opustili pan Václav Voldřich z Chvalšovic (16.2.2013), paní Anna Matějková (19.8.2013) a pan Jaroslav Mráček (19.10.2013). Kdo jste je znali, věnujte jim, prosím, alespoň tichou vzpomínku. Co se týče dotací, podařilo se letos získat finanční podporu na 5 akcí, a to: 1. z prostředků Ministerstva pro místní rozvoj – obnova obecního a krajského majetku po živelních pohromách v roce 2012 „Obnova místní komunikace Hořejšice na pozemku parc.č. 813/1 v k.ú. Dřešínek“ za celkem 731 399,- Kč, z toho dotace představuje částku 511.979,Kč, vlastní prostředky pak částku 219.420,- Kč. 2. Z téhož programu obnova obecního a krajského majetku po živelních pohromách v roce 2012 „Obnova místní komunikace Chvalšovické chalupy na pozemcích parc.č. 415/1 a 415/2 v k.ú. Chvalšovice“ za celkem 331 540,- Kč, z toho dotace představuje částku 229.617,Kč, vlastní prostředky pak částku 101.923,- Kč. 3. Z Operačního programu životní prostředí „Pořízení nízkoemisního zdroje a zateplení kulturně společenské budovy Dřešínek“ - projekt se bude realizovat až v roce 2014. 4. Z Programu obnovy venkova Jihočeského kraje „Výměna střešní krytiny na objektu bývalé školy ve Dřešínku“ - za celkem 388.415,- Kč, z toho dotace je 200.000,- Kč, vlastní prostředky 188.415,- Kč 5. Z Programu rozvoje venkova (SZIF) – „Obnova venkovního sportovního hřiště ve Dřešíně“ za celkem 1.024.569,- Kč, z toho dotace je 763.122,- Kč, vlastní prostředky 261.447,- Kč 6. Přes Svazek obcí šumavského Podlesí se provedly 2 akce „Oplocení pomníku padlým v 1.světové válce ve Dřešíně“ a „Oprava venkovního ohniště ve Dřešíně“ za celkem 55.941,Kč, z toho dotace je 40.000,- Kč, vlastní prostředky pak činí 15.941,- Kč. Celkem tedy byly v letošním roce zrealizovány projekty ve výši 2.531.863,- Kč, z toho dotace činily 1.744.718,- Kč a vlastní prostředky 787.146,- Kč. Náklady na zpracování všech projektů a projektových žádostí činily cca 60 000,- Kč a týkaly se především zpracování technické projektové dokumentace a realizace výběrového řízení na zateplení bývalé školy ve Dřešínku, kde jsme ale už od SFŽP obdrželi částku ve výši 104 000,- Kč na úhradu dosud vynaložených nákladů. Na rok 2014 je již z prostředků Programu rozvoje venkova podepsána se SZIF dotační smlouva na dokončení asfaltu na spojovací komunikaci Dřešín – Dřešínek za cenu celkem ve výši 446.381,- Kč, z toho dotace bude ve výši 332.019,- Kč, vlastní prostředky pak 114.362,- Kč a bude se realizovat výše zmíněný projekt na zateplení bývalé školy ve Dřešínku za celkem 2.200.487,- Kč, z toho dotace bude 1.760 tis. Kč, vlastní prostředky pak 440 tis. Kč (vítězný dodavatel předložil nabídku o 840 tis. než byl původně plánovaný rozpočet). Rovněž bude zahájena rekonstrukce obecní budovy ve Chvalšovicích, která je naplánována na tři roky. Z kulturně společenských akcí bych se chtěla zmínit o novém cyklu „Posezení s harmonikou“, které probíhá každou poslední neděli v měsíci. Jeho další díl se uskuteční v neděli 29. ledna 2014 od 14.30 hod. v obecním hostinci ve Dřešíně a jeho hlavním hostem bude paní Irena Brázdová. Všichni, kdo máte rádi českou písničku, jste k nám srdečně zváni. Závěrem bych chtěla všem čtenářům Čtení popřát do roku 2014 pevné zdraví, štěstí a pohodu. Eva Broulimová, starostka obce Dřešín

 Budoucí prvňáčci přijdou v pátek do školy a jak ČTENÍ zjistilo – budou plnit úkoly. 

Zápis žáka k povinné školní docházce do 1. ročníku Základní školy a Mateřské školy Čestice se koná v pátek 17. ledna 2014 od 12.00 do 18.00 hodin v budově základní školy Aby bylo dítě zapsáno, musí být splněna následující kritéria: I. Připravenost na školní docházku. Přiměřenou duševní vyspělost a celkovou tělesnou zralost posoudí zapisující učitelé na základě údajů získaných od rodičů (zákonných zástupců) a vlastního pozorování dítěte během zápisu. II. Datum narození Nástup v řádném termínu. Povinná školní docházka začíná počátkem školní roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne šestého roku věku. Pro školní rok 20014/15 musí být datum narození dítěte od 1. 9. 2007 do 31. 8. 2008. Nástup po odkladu. K zápisu se musí dostavit všechny děti, kterým byl povolen v loňském roce odklad povinné školní docházky. Začátek školní docházky je možno odložit nejdéle do zahájení školního roku, ve kterém dítě dovrší osmý rok věku. Předčasný nástup. Dítě, které dosáhne šestého roku věku v době od září do konce června příslušného školního roku, může být přijato k plnění povinné školní docházky již v tomto školním roce, je-li přiměřeně tělesně i duševně vyspělé a požádá-li o to jeho zákonný zástupce. Podmínkou přijetí dítěte narozeného v období od září do konce prosince k plnění povinné školní docházky je doporučující vyjádření školského poradenského zařízení, podmínkou přijetí dítěte narozeného od ledna do konce června doporučující vyjádření školského poradenského zařízení a odborného lékaře, která k žádosti přiloží zákonný zástupce. Rozhodnutí o přijetí žáka do prvního ročníku základní školy bude vydáno ihned při zápisu. Pokud rodiče (zákonní zástupci) žádají o odklad povinné školní docházky, musí žádost doložit doporučením odborného lékaře nebo klinického psychologa a školského poradenského zařízení. O povolení odkladu rozhoduje ředitelka školy. U zápisu jsou rodiče (zákonní zástupci) povinni předložit občanský průkaz a rodný list dítěte. V Česticích dne 13. 12. 2013 Mgr. Martina Kalová

Prosíme toho, kdo má vypůjčenou farní kroniku, aby ji odevzdal na faře nebo na úřadu městyse. Děkujeme

Ivan Pelíšek

 Ty nejmenší dětičky přijdou k nám do školičky. Nečeká se žádná změna, školka bude zase plná.  KRITÉRIA PRO PŘIJÍMÁNÍ DĚTÍ K PŘEDŠKOLNÍMU VZDĚLÁVÁNÍ Ředitelka Základní školy a Mateřské školy Čestice stanovila následující kritéria, podle nichž bude postupovat při rozhodování na základě ustanovení § 165 odst. 2 písm. b) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, o přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání v mateřské škole v případě, kdy počet žádostí o přijetí k předškolnímu vzdělávání v daném roce překročí stanovenou kapacitu maximálního počtu dětí pro mateřskou školu, tj. 56 dětí. I. Předškolní vzdělávání se poskytuje dětem ve věku zpravidla od 3 let až do začátku povinné školní docházky. V souladu s ustanovením § 34 odst. 4 školského zákona je přednostně vždy přijato dítě rok před nástupem povinné školní docházky. II. Při přijímání dětí do mateřské školy vychází ředitelka z kritérií, uvedených v následující tabulce. Přednostně bude přijato dítě s vyšším celkovým hodnocením. Kritéria jsou posuzována ke stavu k 1. září 2014. Kritérium Bodové hodnocení 1 rok 2 Doba podání přihlášky (opakované podání žádosti) 2 roky 3 Trvalý pobyt v obci či ve 10 smluvní obci Trvalý pobyt dítěte Trvalý pobyt mimo obec či v 0 nesmluvní obci 3 roky 5 4 roky 10 Věk dítěte 5 let věku (pro případ odkladu 12 školní docházky) Školní zařízení navštěvuje 10 sourozenec dítěte Dítě se hlásí k celodennímu Individuální situace dítěte 10 provozu Dítě se specifickými 10 vzdělávacími potřebami III. V případě rovnosti bodů (shodnosti posuzovaných kritérií) se bude postupovat ve smyslu ustanovení školského zákona. V ojedinělých individuálních případech může být zohledněna výdělečná činnost rodiče dítěte, pokud je rodič jiného dítěte, který není výdělečně činný, schopen poskytovat vzdělání a péči v potřebném rozsahu dítěti sám. K výdělečné činnosti se však nepřihlédne, pokud je rodič dítěte, který není výdělečně činný, na mateřské/rodičovské dovolené s dalším dítětem. Tato kritéria byla projednána se zřizovatelem. Čestice, 13. 12. 2013 Mgr. Martina Kalová Ředitelka školy

 Na Adventním odpoledni bylo plno lidí. A ti, kdo jen sedí doma, ať se trochu stydí. 

Základní škola a Mateřská škola Čestice vyhlašuje podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), § 34 odst. 2 Podání žádosti o přijetí dětí k předškolnímu vzdělávání (pro školní rok 20014/2015), které se koná v pátek 17. ledna 2014 v mateřské škole od 8.00 – 16.00 hodin Rodiče předloží: - rodný list dítěte - občanský průkaz - vyplněný tiskopis žádosti Prosíme, přiveďte své děti s sebou. Bližší informace mohou rodiče získat přímo v mateřské škole u vedoucí učitelky paní Jaroslavy Smolové. Tiskopis žádosti lze vyzvednout v mateřské škole. Čestice, 13. prosince 2013

Mgr. Martina Kalová ředitelka školy

  Blahopřejeme všem, kteří se v lednu a únoru dožívají významného životního jubilea a přejeme do dalších let jen to nejlepší, zdraví, štěstí a osobní spokojenost. pan Josef Čekal z Čestic paní Božena Staňková z Čestic pan Josef Chrstoš ze Střídky paní Jana Kohútová z Chvalšovic paní Zuzana Králová z Dřešína pan Vlastimil Zedník z Čestic pan Václav Lácha z Doubravice pan Ladislav Lácha z Dřešína pan František Křišťan z Chvalšovic pan Bohumil Šmalcl z Radešova

85 let 81 let 88 let 55 let 50 let 80 let 60 let 60 let 55 let 60 let

paní Jiřina Volfová z Chvalšovic pan Miroslav Žipek z Čestic paní Jiřina Jáchymová z Čestic pan Pavel Havlíček z Čestic pan Vladimír Ježek z Krušlova pan Josef Smil z Čestic paní Alena Rezková z Čestic paní Dagmar Lásková z Čestic pan Jaroslav Truhlář z Doubravice

75 let 65 let 75 let 50 let 60 let 60 let 65 let 70 let 70 let

 Hokejbal i volejbal – všechno tady máme. A vítěze těch turnajů do ČTENÍ teď dáme.  Hokejbal Strakonice V sobotu 9.11. pořádal oddíl Husot ze Strakonic tradiční turnaj v hokejbale. Letos jsme vyrazili ve velké sestavě – i naše dívky se totiž po několika letech uvolily vytvořit dívčí družstva, a tak jsme jeli se čtyřmi týmy a tím obsadili všechny kategorie. Turnaj se konal opět v areálu Na Muškách, kam jsme dorazili jako první, proto jsme měli dost času na rozcvičení. Při nástupu jsme zjistili, kolik budeme mít soupeřů. Mladší dívky byly samotné, starší dívky měly jedny soupeřky, všechny dívčí týmy byly proto spojeny do jedné soutěže a hrály každý tým s každým. Mladší chlapci měli za soupeře tři týmy a starší dva, hráli odděleně každý s každým. Našim družstvům se letos dařilo výborně, vyhrála, co se dalo, a všechny týmy skončily na prvním místě. Odvezli jsme pořadatelům všechny poháry – celkem 5, pro jednotlivé kategorie i ten putovní pro nejúspěšnější oddíl. Příští rok budeme mít co obhajovat. Za oddíl Střelka Petr Vastl Volejbal 2013 Čestice Mezi vánočními svátky se zpravidla brány školy zavírají a ta usíná k téměř 14 dennímu zaslouženému odpočinku, než se do jejich bran vrátí rozverní školáci s novými tablety, mobily a jiným příslušenstvím, jež jim umožní přežít další školní dny. Ne tak ovšem školní tělocvična. Zpravidla je totiž konec roku jeden z mála úseků roku, kdy se mohou ve větším počtu sejít i lidé, kterým by to takto během roku určitě nevyšlo. Podobnou akcí, konanou v sobotu 28.12., byl i tradiční volejbal. Kam má paměť sahá, tak o této akci vědělo dříve z okolí jen pár vyvolených, kteří museli mít nějaký kontakt na bývalé či současné členy strakonického vodáckého oddílu. To co jsme v okolí nedokázali zorganizovat sami, nám museli přijet ukázat ze Strakonic. Vždy se jednalo o výbornou srandaakci, kde nechybělo pivo, skvělí lidé a dobrá nálada. Nejinak tomu bylo i v onu sobotu – s tím rozdílem, že se akce dostala již do obecnějšího povědomí a podle toho to také vypadalo. Z urousaných 3-4 týmů, které se turnaje zúčastňovaly se najednou stalo týmů 7, kdy několik družstev mělo i svého sedmého střídajícího hráče. Tělocvična tak doslova praskala ve švech. Co se věku týče, našli byste tu od čerstvě plnoletých po zasloužilé předdůchodce všechny. Poměr mužů a žen byl cca 3:2, přičemž pokud si dobře vzpomínám, v žádném týmu nebylo nikdy méně než dvě ženy. Hrálo se tedy v pohodovém duchu, spousta týmů se skládala na místě, takže o nějaké sehranosti nemohla být ani řeč. Celý den přinesl spoustu krásných i napínavých zápasů s boji o poslední balón. Hrálo se systémem každý s každým na dva vítězné sety do 15 bodů – tedy 21 zápasů. Proto tedy turnaj končil zcela netradičně až kolem 4. hodiny, ale díky dobrému hernímu systému nikdo extra dlouho neodpočíval. Výsledky tedy byly známy až vpodvečer, kdy nejlépe ze všech týmů hrálo družstvo z Vísek. O výsledek nešlo (tedy mě rozhodně ne, když jsem skončil na krásném posledním místě), ale bylo to příjemné zpestření jinak poměrně dlouhých svátků, setkání s lidmi, s nimiž se opravdu člověk vidí jen párkrát do roka. Za Čestice se zúčastnila téměř kompletní parta, která se nyní snaží tradici volejbalu v Česticích oživit, a tímto bych jí chtěl poděkovat. Pokud by měl někdo chuť a zájem se přidat, hraje se vždy v úterý od 18 hodin v tělocvičně a všichni jste srdečně zváni – neumětelství nehraje roli, žádný učený z nebe nespadl, takže se nebojte a klidně se přidejte. S přáním šťastného Nového roku Petr Vlažný 

 Zase končí jeden rok a začíná druhý. V tom letošním budou vidět olympijské kruhy.  Zase končí jeden rok a začíná druhý Každý začátek má nějaký konec. To ví všichni lidé, ale v dětském věku a mladí, těm se to zdá vzdálené. Ale starší a staří už myslí jinak. Ani ti mladí neví, jaký bude zítřek a neví to nikdo. Život je jako příroda. Jaro je dětství, léto je mladý, silný věk, podzim je starší věk a zima je jak je člověk starý a jak žije. Během života si člověk ledaco zažije, někdy to dopadne dobře, někdy má následky na celý život. Nejhorší je smrt. To není už žádná naděje. A ta umírá poslední. Inu, každý se narodí, ale nemůže za to, komu. Ale během života se pozná, jaký ten člověk je. Kdo má děti, nikdy nikdo neví, i když to rodiče myslí dobře, mezi jakou partu přijdou, kdo je svede. A také i sami rodiče jsou pro ně někdy špatným příkladem. Mění se doba, ale tu dobu dělají lidé. Hlavně, že není válka. Z každého jde, co v něm je. Dobrota, sprostota, závist, nenávist, chamtivost, panovačnost, zrádnost, žárlivost, ale dobrý, poctivý a pracovitý člověk zůstane v každé době a vezme práci jaká je a nekrade, nedá se nikým svést. Někdo tu velkou svobodu využívá ve svůj prospěch a v neprospěch těch pracovitých. Záleží na lidech. I zákony podporují švindle a krádeže a amnestie propustí i vrahy. V historii bylo oko za oko, smrt za smrt. Někdo zaviní smrt druhému, i když nechtěně. Ale někdo si ji i objedná. A to je nepochopitelné. Dříve nebyli lidé tak nároční, hodně si vypěstovali sami. Teď doba pokročila mechanizací a moderními přístroji. Napsala jsem svůj názor, když je ta velká svoboda a když mě za to zavřou, tak se tam budu mít dobře. Někdo kvůli tomu krade, aby nemusel dělat a má se dobře a je o něj postaráno. A stejně si člověk do hrobu nic nevezme. M Staňková, Němčice Modrý drahokam (soutěž O čestický brambor – vítězka III. kategorie Próza) Probouzím se na neznámém místě. Vypadá, jako by ho právě opustila krutá válka. Rozhlížím se kolem a z toho pohledu se mi udělá špatně. Každá věc, na které spočine můj zrak, každičká píď toho místa na mě křičí: „ Smutek! Prázdnota! Beznaděj! SMRT!“ Zatočila se mi hlava, a tak jsem se opřela o poslední zbytky patrně nějakého domu. Cihly se nebezpečně posunuly. Střecha jako by nikdy neexistovala. Ale kromě celého toho děsivého prostředí mi tady nesedělo ještě něco. Jen jsem nemohla přijít na to, co. A pak se stalo něco neuvěřitelného. Já to místo poznávám! Výbuchem zničené betonové místo vedle domu bývaly dřív schody, kde jsme sedávali s kamarády, smáli se a pošťuchovali. Otočila jsem se a šla do kopce. Ohořelé místo po mém boku bývala zahrada opuštěného domu, kam jsme lezli a trhali si jablka. Stále jsem kráčela do kopce a ze všech stran na mě dopadaly vzpomínky, o kterých jsem už ani nevěděla, že je mám. A v tu chvíli mi došlo, co je ta věc, která mě zaráží. Dovedly mě k ní vzpomínky. Všude byla smrt. Ticho. Bezvětří. Žádné zašustění, žádné cvrlikání ptáčka. Ani jeden jediný zvuk. Ani jeden jediný pohyb. Začala jsem přerývaně dýchat a rozběhla jsem se k místu, kam jsem měla celou dobu namířeno. Chtěla jsem od všeho utéct. Chtěla jsem ze sebe všechno setřást. Z očí mi stékaly slzy. Doufala jsem. Tak zoufale jsem doufala, že alespoň to jedno místo, kam běžím, zůstalo neporušené. Že alespoň tohle jedno jediné místo zůstalo… živé. Běžela jsem bývalým lesem. To místo bylo šedé a… pusté. Ohořelá tráva, mrtvé pahýly stromů. Žádné šustění lesa, žádná vůně. Žádné zvíře, brouk. Nic. Les byl stejný jako všechno ostatní. Padla jsem na kolena, skryla tvář do dlaní a slzy nechala volně stékat po tvářích. A pak - nepatrný zvuk. Téměř neslyšný na troskách přírody, kterou jsem milovala. Co nejtišeji jsem vstala a vydala se za tím zvukem. Na zemi seděla seschlá, vrásčitá stařenka se skloněnou hlavou. 

 Malého modrého ptáčka krásného jak drahokam zachránila pro nás Kája. Ve ČTENÍ to všechno mám.  „Vítej dítě,“ zaskřehotala a zvedla ke mně pohled kalných, prázdných očí. „Dobrý den,“ dostala jsem ze sebe a snažila se uklidnit svůj žaludek. Nikdy v životě jsem nebyla tak vyděšená. „Posaď se,“ pokynula hlavou na místo před sebou a já poslechla. Čekala jsem, zda promluví, ale ona se ani nehnula. „Kde… kde jsou všichni?“ vykoktala jsem. „Vidíš snad někoho?“ řekla se smutným úsměvem na rtech. „No… ne.“ „Pak nechápu, proč se mě ptáš.“ „Omlouvám se. Jak… jak dlouho už tady sedíte?“ „Čas pro mne přestal existovat již před dlouhou dobou, dítě.“ Napadla mě příhodnější otázka: „Jaký je rok?“ „Jak už jsem řekla - čas pro mne ztratil smysl. Poslední rok, který si vybavuji, byl myslím… 2355.“ Strnula jsem. TOHLE že má být naše budoucnost? Pod budoucností jsem si vždycky představovala nepřirozeně přetechnizovaný svět. Ale tohle?! To by mě ani ve snu nenapadlo. „A co… co se tady stalo?“ zeptala jsem se a se strachem očekávala odpověď. „Tady? Kéž by jen tady. Na celém světě už nenajdeš jediné místo, které by vypadalo jinak. A co že se to vlastně stalo? Lidé se stali, děvenko… lidé.“ „Ona... ona tady propukla válka?“ Stařenka se začala hořce smát. „Kéž by tomu tak bylo. Snad bychom měli ještě naději. Máš pravdu v tom, že lidská nenávist dokáže napáchat neuvěřitelné škody. A lidská chamtivost, neuváženost., sobeckost. Když si příroda konečně uvědomila, co dovolila ve své nevědomosti, musela lidi nějakým způsobem zastavit. A jediný způsob byl… zastavit vše… nadobro.“ Stařence začaly z prázdných očí stékat slzy. Po chvíli ale opět zvedla hlavu a promluvila: „Dítě, mohu teď položit otázku já tobě?“ „Jistě,“ přikývla jsem. „Věříš, že tady, na Zemi ještě existuje nějaký život?“ Přísahala bych, že mi její slepé oči vidí až do duše, dívala se mi zpříma do očí. Naskočila mi husí kůže. Rozhlédla jsem se kolem. Ne. V tomhle světě už umírá i naděje. „Ne,“ vyřkla jsem nahlas své úvahy. „Pleteš se,“ pousmála se. „Zbyl. Jeden jediný. A ty ho musíš chránit! Musíš zabránit zkáze! Musíš na něj dávat pozor, nebo svět přijde o ten nejkouzelnější zvuk…“ odmlčela se a pozvedla ke mně spojené dlaně, „…o ptačí zpěv.“ Rozevřela dlaně a v nich spal schoulený Modrý drahokam. Ptáčátko. Beze slova jsem si ho od stařenky vzala. Otevřelo oči, zvedlo hlavičku, podívalo se na mě, otevřelo zobáček a… zacvrlikalo. Byl to ten nejkouzelnější, nejčistší a nejsrdečnější zvuk, jaký jsem kdy slyšela. „Co to…“ začala jsem, ale stařenka mě opět nenechala dokončit větu. „A teď utíkej,“ prohlásila chladně. „Co prosím..?“ „Běž!“ vykřikla. A tak jsem poslechla. Běžela jsem a klopýtala, i když jsem vlastně netušila kam. A neustále jsem vnímala tlukot srdíčka mého Modrého drahokamu. S trhnutím jsem otevřela oči. Ležím ve své posteli. Byl to jen sen. Bohudík, spadl mi kámen ze srdce. Zase jen má velmi bujná fantazie. Otočila jsem se zády ke zdi a v tu chvíli jsem ho uviděla. Schoulený, vystrašený ptáček seděl na mém stole. Modrý drahokam! Karolína Koubová, IX. tř., ZŠ Dukelská Strakonice 

 Ze všech domů rodu Koců točí se mi hlava. Ta prodává tamtomu a ten zas téhle dává.  Kocové v královském městě Klatovy Na klatovském sjezdu v dubnu 1628, na kterém se vymáhalo rozhodnutí rytířského a panského stavu v Plzeňském kraji ve věci náboženství, byl účasten i Bohuslav Koc s mladším synem Jindřichem (miletická rodová větev). Po roce 1628 Bohuslav zemřel a vdova Eva z Jalovic roku 1644 prodala Rohanov a za ztržené peníze koupila v Klatovech Košťálovský dům a Habartický statek. V pozdějších letech proslula jako štědrá dárkyně jezuitské koleje v Klatovech. Roku 1661 odkázala Košťálovský dům a roku 1663 Habartický statek této koleji. Zemřela roku 1667 a pochována byla v jezuitské koleji v Klatovech. V těchto letech Adam Humprecht Koc z ohrazenické rodové linie, syn Jana Markvarta získal Robátkovský dům. V jeho vlastnictví byl roku 1676 a jeho potomkům nějaký čas náležel i Měcholupský dům. Roku 1681 Václav Albrecht Koc koupil od Kateřiny Říčanské Jirkovský dům na náměstí. Ze čtyř synů Jan Jindřich zdědil po otci (+1698) dům, později nazývaný Říčanský. Od vdovy po Janu Jindřichovi, Marie Terezie, rozené z Morzina, nově provdané Černínové, jako poručnice dětí s předešlým manželem Janem Jindřichem Kocem koupil Kocovský dům roku 1705 Václav Priquey s manželkou Annou Dominikou. Ještě jednou ke konci 17. století se dostal do rukou Kocovských, když roku 1691 Lidmila Anastazie Kocová z Běšin a na Hlavňovicích, druhá manželka Václava Albrechta Koce koupila od Krištofa Václava z Winterfeldu dům Klenovský proti farnímu kostelu. Roku 1698 po smrti Václava Albrechta Koce Lidmila Anastazie ovdověla. Dcera Anna Magdalena provdaná Videršpergová zdědila dům po matce a roku 1716 jej prodala Markétě Lidmile, ovdovělé Vencelíkové ze Rzavého. Kolem roku 1648 od Louginové hrabě Maximilian Koc na Obytcích a Najmarce koupil dům Šindelovský, později zvaný Koštovský na Klášterním předměstí. Roku 1656 Maxmilian Jiří Koc odkázal dům Albrechtovi Heydovi z Jovnic. Z doby předbělohorské panským dvorem zůstával dům Štyrovský pod Černou věží. Po Sibile Běšínové se dostal dceři Evě, v druhém manželství provdané za Adama Havla Koce. Roku 1631 dům na náměstí proti Černé věži Švábský se dostal Divišovi Kocovi na Bystřici, když před tím jeho manželka dala si pojistit dluh 200 kop půjčených majitelce domu. Tento dům patříval k nejlepším a prodej vzbuzoval obavy i v radě města, zdali by měl být do města přijímán vyšší stav. Bylo usneseno, aby tomu nebylo více připouštěno. Hrabě Humprecht Koc na Měcholupech vlastnil Rohátkovský dům, někdy zvaný Měcholupský a dlouho zůstával panským domem. Regina Kocová, vdova po Bohuslavovi Kocovi na Habarticích držitelka Kučerovského domu, roku 1661 darovala dům jezuitské koleji. Diviš Jindřich Koc z rodové linie Bystřické roku 1631 koupil za 900 zlatých od Anny Markéty Maurmillerové z Mildorfu nárožní dům Švábkovský na náměstí. Klatovští jezuité jednali s jeho syny a dědici roku 1653 o koupi tohoto domu na rozšíření jezuitské koleje. Karel Heřman a Jaroslav Jáchym Kocové polovinu domu darovali jezuitům. Mladší Maxmilian Jiří a Diviš Albrecht polovinu domu prodali. Na místě tohoto domu, který byl v Klatovech největší a nejkrásnější jezuité vystavěli chrám Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce. Pavel Doubravský, občan města Klatov pomýšlel na vystěhování pro své náboženské přesvědčení a 11.12.1623 si vypůjčil 1.000 kop míš. Od Anny Kateřiny Kocové, rozené z Bubna, manželky Krištofa Koce na Mileticích, které zajistil na svém domu v Klatovech na náměstí. Sotva měl dva týdny peníze půjčené, byly změněny na tzv. „dlouhé mince“ a tím utrpěl velkou ztrátu, neboť dlouhými mincemi se snížila jejich hodnota. Psal manželovi Krištofu Kocovi, aby se u manželky přimluvil za přijetí peněz původní hodnoty. Odpověď nedostal a tak psal 27.2.1625 jeho manželce Anně Kateřině se stejnou prosbou, aby jej od škody uchránila. Když roku 1628 po smrti Kateřiny, manželky Pavla Doubravského Anna Kateřina Kocová v dluhu 1.000 kop míš. a vzešlých úroků 270 kop uzavřela smlouvu s Voršilou Štocovou, sestrou Kateřiny Doubravské a 23.3. 1628 převzala dům Pavla Doubravského. Protože také Anna Kateřina Kocová s manželem Krištofem opustila zem 31.1.1629, po roce 1630 svým zmocněncem Vilémem Varlichem z Bubna prodala dům Lidmile Příchovské z Dobrše vdově po Zdeborovi Příchovském z Příchovic.

 Diviš Koc byl výtržník, ženy slovy hanobil. Ve ČTENÍ si přečti rychle jestli za to trestán byl.  Z manželství Zdebora Přichovského s Lidmilou, rozenou Kocovou mimo dceru Alžbětu byli synové Markvart Adam a Václav Ferdinand, kteří roku 1649 zemřeli v Klatovech. Jan Vilém zdědil majetek. Jirkovský dům roku 1651 koupila Anna Lidmila rozená Říčanská z Říčan. Od ní roku 1651prodán tentýž dům již zvaný Říčanský Václavu Albrechtu Kocovi.Již roku 1689 dům vyhořel, ale znovu byl opraven. Po něm roku 1698 zdědil dům jeho syn Jan Jindřich Koc, jemuž patřily statky Miletice a Sohostov. Vedle domu Korálkpovského na rohu proti městské věži stával dům Švábkovský. Byl to dům, kterému se nevyrovnal žádný ve městě. Anna Markéta Švábkovská zdědila dům po rodičích. Na něm roku 1631 zjistila dluh 200 zlatých, které si vypůjčila Od Salomény Kateřiny Kocové z Kokořova. Téhož roku v červenci Diviš Koc na Bystřici své manželce Saloméně Kateřině a dětem s ním narozených koupil za 900 zlatých od Anny Markéty Maurmillerové rozlehlý nárožní dům. Domy po jižní straně Klášterní ulice (Českých legií) stál dům Kučerovský, který od roku 1594 patřil Janovi Kocovi, jako sousední dům Hanzlovský. Od roku 1611 tento bohatý kupec odkázal domy Anně, dceři nevlastního svého bratra Adama Jeronysa. Není známo jak se dostal Regině Kateřině Kocové z Klenového a z Janovic, dceři Přibíka z Klenového, provdané za Bohuslava Koce na Habarticích. Od ní roku 1661 byl dům darován jezuitské koleji „pro mnohá jí v sirotě a opuštěnosti prokázaná dobrodiní“. V tomto dvoře také zemřela 3.3.1667 a pochována u jezuitů, kterým roku 1663 darovala i statek v Habarticích. Soví bujností a nevázaností byl znám v Klatovech Diviš Koc z Dobrše, jeden z osmi synů Jana Václava Koce a Lidmily z Chudenic. V květnu roku 1613 jej žalovala k soudu komornímu Dorota, vdova po Jindřichu Koškovi z Libušína, bohatému kupci v Klatovech. Diviš Koc byl obviněn z hanlivých slov a výtržnosti. Ve čtvrtek po provodní neděli (18.dubna) roku 1613 přijel na koni k jejímu domu na náměstí a tázal se, jeli v domě Kánický. Ona odpověděla že neví a on k ní promluvil:“Však v hrdlo lžeš, jeho přísahám Bohu, ho musím najíti“. „K ní Dorotě, jako vdově Dorotě Kožkové, jakožto k pohlaví ženskému, zvláště pak vdově, tak neuctivě promluvenými…jest jí Dorotu Koškovou rozenou Kánickou z Čachrova vysoce a nevinně na její dobré pověsti zhanobil.“ Sesednul z koně, do pokoje se dobýval kamna vidlemi probodal a jsou od ní Doroty Koškové, aby toho v domě jejím jakožto vdovy nečinil, přestati nechtěl a pod nos jí šňupal.Takový výtržnosti v této mírné a pokojné zemi, kde řád a právo jde…se dopouštěti nemajíce. 15.7.1615 v Klatovech v domě Jeremiaše, kde se říká U Zimů, Diviš Koc dobyv rapírem a tulichem (krátká dýka) k bitvě pobízel Jiřího Měsíčka a potom z domu s rapírem vyšel, nabízel, aby se bránil. Když Měsíček před takovým neštěstím ven z města s čeledí svou na koních ryč ujel, tehdy Diviš Koc po něm sám jel a shledavši se s ním za městem na silnici svobodné, kudy se od města k Beňovům jezdí a chodí, tu opět z koně sešel, rapír a tulich z pochvy tasil, jemu na zdraví škoditi chtěl, k bitvě jej pobízel. Ze svědectví Daniela Tunkela služebníka Měsíčkova, před komorní soud jej pohnal, že Diviš Koc byl stranou útočnou. U Zimů, kam Jiří Měsíček přišel s Oldřichem Sobětickým, zastihli u snídaně bratry Koce z Dobrše, Diviše Huprechta a Adama. Když Diviš Koc připíjel Sobětickému, podával mu sklenku a on se zdráhal. Sobětický se vyhnul hádce tím, že odešel. Když Diviš Koc na Měsíčka dotíral a slovy příčinu dával, pro koně kázal a vyšel ze světnice. (Redakce neručí za správnost jmen, pouze opisováno)  Čtení pro lidi – dvouměsíčník Kulturního spolku pro Čestice a okolí Příspěvky můžete posílat na adresu: [email protected] Rediguje Jana Vlažná, Čestice 169 Neprošlo jazykovou úpravou Uzávěrka vždy 20. den sudého měsíce leden - únor 2014 Cena 15,- Kč Tisk: Městské muzeum a kulturní centrum ve Volyni Registrační známka: EČ EMKČR 12994 IČO: 47255846