Tak už máme prezidenta

ODS Brno-město

Ročník 12, číslo 3

OS ODS Brno-město

Březen 2003

Tak už máme prezidenta Uplynulé dny byly vyplněny nadobyčejnou radostí mnohých z nás. Datum 28. února 2003 se bezpochyby zapíše do novodobé historie České republiky. Po třech volbách, devíti kolech a nesčetných jednáních byl zvolen v souladu Ústavou ČR čestný předseda ODS Václav

Klaus desátým prezidentem zemí Koruny české. Jsme však znepokojeni snahou některých politických oponentů, jim názorově blízkých masmédií a části naší veřejnosti delegitimizovat či dokonce otevřeně zpochybňovat demokratičnost prezidentské volby poukazováním

Vzhledem k blížícímu se oblastnímu sněmu 28. dubna 2003, kde budou voleny nové orgány OS Brno-město, se redakční rada Bulletinu rozhodla poskytnout v následujícím čísle prostor všem kandidátům k jejich prezentaci. Dovolujeme si Vás proto požádat o sdělení této možnosti kandidátům Vašeho MS (do OR, KRK a SV). V případě zájmu je třeba prezentaci kandidáta zaslat nejpozději v pondělí 31. 3. 2003 na e-mail:. V názvu mailu, prosím, uveďte „Prezentace kandidáta“. Vzhledem k limitovanému rozsahu Bulletinu jsme nuceni omezit délku prezentace na nejvýše 2800 znaků. Prezentace delší než 2800 znaků bohužel nebude možno otisknout. Redakce

na domnělou či skutečnou podporu Václavu Klausovi ze strany skupiny komunistických zákonodárců. Slýcháme poněkud otřepané a nudné věty o nové opoziční smlouvě, tentokrát v modro-rudém zabarvení. Nejsme ovšem překvapeni, že tolik oblíbená karta opoziční smlouvy byla opět vytažena, přesto však nezbývá než konstatovat, že tato vlna kritiky obsahuje některé nepěkné novinky. Za prvé dlužno připomenou, že V.K. byl zvolen ve volbě konané tajným hlasováním. Obdivujeme se tudíž vševědoucnosti některých komentátorů, kteří už hodinu po volbě věděli, že prezident byl zvolen hlasy komunistů. Zaráží nás jistota, s jakou jsou podobná lehkovážná prohlášení činěna. Bohudík (nebo bohužel) totiž neznáme pravidlo, jak selektovat hlasy volitelů na legitimní a nelegitimní, a tudíž nemáme jinou možnost, než připustit, že komunisté se volby Dokončení na str. 2

Pietní akt Již tradičně proběhl u sochy prezidenta Masaryka při příležitosti jeho narozenin vzpomínkový akt.Rovněž tradičně se ho účastnili i zástupci ODS a to za JMK,brněnskou radnici i brněnskou ODS.Na přiložených snímcích můžete zaznamenat naše zástupce-pány Venclíka,Poledňáka,Zbytka,Kopečného a Jonáše.Zuřivě fotil Paulczynski.

25. března 2003 Celoměstský klub od 17.00 h. Host:

Ing. Petr Nečas

Téma:

Válka v Iráku

Místo konání: Společenský sál restaurace a kavárny Bohéma Rooseveltova 1-7 Janáčkovo divadlo

1

R O Č N Í K

1 2

•

Č Í S L O

3

B Ř E Z E N

2 0 0 3

Dokončení ze str. 1

... Tak už máme prezidenta

Více důvodů k oslavě V brněnském hotelu International se konal v sobotu 1. března 2003 již desátý reprezentační ples ODS Brno město. Nemalým důvodem k oslavě bylo i páteční zvolení nového prezidenta naší republiky - brněnská organizace ODS obdržela darem od světového fotografa Jadrana Šetlíka fotografický obraz nově zvoleného prezidenta prof. Václava Klause. Ples navštívila řada osobností včetně předsedy Mirka Topolánka,který přivezl fotografii prezidenta ČR vlastn oručně podepsanou den po volbě.Plesu se kromě našich brněnských osobností řad ODS zúčastnil i hejtman JMK p.Juránek. Pořadatelé děkují všem zúčastněným,reklamním partnerům a organisátorům v čele s Petrem Paulczynskim a Danou Filipi.

2

účastní. Získali totiž bohužel v posledních svobodných volbách mandát voličů. Nebyla to ODS, která komunisty legitimizovala, byly to hlasy voličů, které o tom rozhodly. Koneckonců dr. Edvard Beneš byl v roce 1935 rovněž zvolen hlavou státu za podpory některých komunistických zákonodárců. Nemůžeme se však upamatovat, že by mu to někdo posléze kladl za vinu. Taková byla realita tehdejší doby. Volba také ukázala, že není rozumný důvod k radikální změně způsobu ustanovování hlavy státu. Nepřesvědčily nás hlasy kritiků, volajícíh po volbě přímé. Naopak lze míti důvodně za to, že přímá volba by vnesla do našeho ústavního systému velmi nešťastné prvky. Nebudeme tvrdit nic objevného, pokud znovu zdůrazníme, že důstojnost prezidenta republiky může být vydána vniveč ohříváním párků na Václavském náměstí, že v přímé volbě se otevírá rozsáhlý manévrovací prostor pro populisty nejrůznějšího druhu a ražení. Všichni naši volební manažeři, starostové, poslanci i senátoři mohou bez obav potvrdit, jakou platnost má výrok, že volí-li se, nevládne se. Ale při nadcházející četnosti našich voleb by to mohlo znamenat, že se nebude vládnout už vůbec. Staneme se tak světem permanentních předvolebních kampaní, předvolebních hesel, předvolebních párků, ale ne vzorem drobné, o to však důležitější politické práce. V době hlubokých deficitů veřejných rozpočtů by bylo ostatně asi těžko ospravedlnitelné navrhování dalšího zvyšování finanční zátěže našeho státu vyhlašováním dalších přímých voleb, spojených s vysoce nenulovými náklady. Ani výsledek voleb by asi nepotěšil stoupence nového volebního modelu. Jejich snaha nahradit domněle stranického kandidáta kandidátem nadstranickým by nepadla na úrodnou půdu. Vždyť kdo má více peněz na realizaci bombastické volební kampaně než velké a úspěšné politické strany? Francie v roce 2002 nám budiž příkladem, že přímá prezidentská volba se může snadno stát volbou proti někomu či něčemu, nikoliv pro někoho či něco. Ostatně pro příklady nemusíme chodit daleko. Stačí se rozpomenout na naše volby senátní. Nakonec tradice našeho státu pro přímou volbu nehovoří. Jestliže jsme se bez ní obešli až doteď, obejdeme se i nadále. Už zbývá jenom položit poslední otázku. Chceme mít postkomunistu prezidentem? V tom případě nepochybujme o správnosti přímé volby. Polsko a Slovensko jsou příklady víc jak výmluvné. JAN JANDL, MARTIN SOUKUP

R O Č N Í K

1 2

•

Č Í S L O

3

B Ř E Z E N

2 0 0 3

Jak jsme byli v Praze

Březnová Myslivna V sobotu dne 15. března se uskutečnilo výjezdní zasedání oblastní rady, klubu zastupitelů a starostů zvolených za ODS v hotelu Myslivna. Tématem sobotního setkání byly výstavba hromadných garáží, kultura a městský informační systém. Vstupní referát k problematice výstavby hromadných garáží pronesl místopředseda Komise dopravy RMB pan Ing. Jiří Charvát. Byl konstatován nedostatek parkovacích míst v centru města a neexistence generelu dopravy. V navazující diskuze byla řešena zejména otázka, zda výstavbu garáží realizovat s majetkovou spoluúčastí města nebo zcela na privátní bázi. Zvítězil a do usnesení se promítl názor, že výstavba hromadných garáží se má uskutečňovat výlučně na privátní bázi, město poskytne pozemky. V rámci bloku kultura ve městě Brně pronesla úvodní vstup předsedkyně Komise kultury RMB paní Dana Filipi, která ve svém referátu upozornila na nejpalčivější problémy tohoto rezortu ve městě Brně. V následné diskuzi se plénum zabývalo otázkami kolem výstavby Janáčkova kulturního centru, spoluúčasti kraje a státu při financování příspěvkových organizací na úseku kultury i možností reorganizace Kulturního a informačního centra města Brna a zeštíhlení Národního divadla v Brně. Pan poslanec Petr Pleva navrhl intendantský model řízení kulturních institucí jakožto nejefektivnější a nejhospodárnější způsob řízení. V návaznosti na kauzu divadla Polárka byl diskutován též model stanovení výše provozních dotací žadatelům na úseku kultury. Pan primátor RNDr. Petr Duchoň přišel s návrhem vtáhnout subjekty žádající o dotace do rozhodování. V odpoledním bloku vystoupil předseda Komise informatiky RMB pan Ing. Robert Kotzian s příspěvkem k otázce městského informačního systému.

3

V pátek 7. března 2003 proběhla na Pražském hradě inaugurace Václava Klause prezidentem České republiky. Brňáci z ODS vypravili do Prahy plný autobus našich členů, kteří přijeli podpořit Václava Klause na 3. nádvoří Pražského hradu. I přes značnou nepřízeň počasí se na nádvoří shromáždilo asi 1000 lidí. Ne všichni přišli nového prezidenta podpořit. V 15,30 hodin zahájil Václav Klaus svůj program vojenskou přehlídkou společně s ministrem obrany Tvrdíkem. Po přehlídce následoval krátký proslov ke shromáždění. Poté prezident republiky pozval všechny přítomné na Hradčanské náměstí, kde byla připravena oslava na počest jeho zvolení. Na Hradčanském náměstí přivítal prezidenta republiky pražský primátor Pavel Bém. Václav Klaus se na pódium dostal až se značným zpožděním, neboť byl neustále v davu svých příznivců. Asi 30ti metrová cesta k pódiu mu trvala více než půl hodiny. Oslava pokračovala až do večerních hodin a byla zakončena velkolepým ohňostrojem. P. B.

R O Č N Í K

1 2

•

Č Í S L O

3

B Ř E Z E N

2 0 0 3

Oblastní kontrolní a revizní komise ODS (oKRK) předsedům MS ODS oznamuje, že se Oblastní rada ODS Brno-město usnesla uzavřít stav členstva všech MS po zaplacení členských příspěvků ke dni 31.3.2003 tzv. stop stav, což znamená základ pro stanovení počtu delegátů jednotlivých MS na výroční sněm oblastního sdružení ODS. oKRK upozorňuje předsedy a rady MS na včasné odevzdání zápisů ze sněmů MS, nejpozději do týdne po konání sněmu tj. do 7. 4. 2003.

Zároveň upozorňujeme na nutnost „průhlednosti" zápisů ze sněmů, kde mají být uvedeny základní náležitosti: ➛ ➛ ➛ ➛ ➛

aktuální počet členů ke dni konání sněmu počet přítomných členů počty delegátů a náhradníků včetně jmen podpisy zapisovatele i ověřovatelů přiložena prezenční listina .

Předpokládáme, že uvedené skutečnosti jsou pro většinu MS samozřejmostí a přispějí ke zdárnému průběhu oblastního sněmu. Mgr. PETR HANÁK předseda oKRK

Ples místního sdružení ODS Brno-jih Dne 15. února 2003 proběhl ples místního sdružení ODS Brno-jih. Ples se konal v sále kolejí Masarykovy univerzity na ulici Sladkého 13. Celý program proběhl bez nejmenších komplikací a četní hosté se po příjemně stráveném večeru s bohatým programem vraceli domů až v pozdních ranních hodinách. Jako host večera vystoupila Tereza Kerndlová. Nedílnou součástí plesu byla bohatá tombola. K tanci a poslechu zahrálo kombo Gustava Broma. Program též představoval slavnostní předtančení a módní přehlídku

Vážený pane čestný předsedo, vážený pane prezidente, dovolte mně, abych Vám co nesrdečněji za všechny členy brněnské organizace Občanské demokratické strany blahopřál k Vašemu zvolení prezidentem České republiky. Vaše zvolení do nejvyšší ústavní funkce považujeme za logické pokračování Vašeho působení na české politické scéně, které bylo vždy spojeno s velkým státnickým přehledem, vysokou mírou politické předvídavosti a osobní disciplínou. Brněnská organizace Občanské demokratické strany Vám přeje, aby Vás po celé funkční období hlavy státu provázely pracovní úspěchy, zdraví, osobní štěstí a přízeň občanů České republiky. V Brně dne 4. března 2003 Ing. IVAN KOPEČNÝ předseda OS ODS Brno – město

4

R O Č N Í K

✍

1 2

•

Č Í S L O

3

B Ř E Z E N ČLÁNEK NEMUSÍ VYJADŘOVAT STANOVISKO REDAKCE.

N

A

P

S

A

L

I

N

Á

M

2 0 0 3

✍

V zájmu zachování a rozvíjení demokratického politického systému v České republice je nutná změna volebního zákona do PS PČR Zvolna se naplňují chmurné předpovědi našich politologů, že zrušení novely volebního zákona do Poslanecké sněmovny PČR Ústavním soudem v lednu 2001 bude mít fatálnější důsledky pro budoucí politickou stabilitu ČR než se nám nyní může zdát. Už třetí volby do Poslanecké sněmovny za posledních 6 let dopadly takřka patově – stačilo málo a po loňských volbách by nebyla ani těsná většina 101 pro vládní koalici a ČSSD by tak musela sepsat novou variantu opoziční smlouvy s ODS (či v horším případě s KSČM). Výsledkem je nemožnost demokratických stran na základě tohoto složení Poslanecké sněmovny sestavit akceschopnou, politicky a programově sourodou vládu se spolehlivou většinou v parlamentu. Opakovaně se tak ukazuje, že současný systém poměrného zastoupení není schopen takovouto vládu zajistit a navíc nahrává v zisku hlasů antisystémovým stranám, v našem případě KSČM. Už slyším věčné kritiky, že náš systém striktního poměrného zastoupení má v novodobých demokratických dějinách našeho státu dlouholetou tradici, sahající až k první republice. Zde bych chtěl připomenout, že právě díky tomuto systému získala v parlamentních volbách roku 1935 nejvíce hlasů ze všech kandidujících stran Henleinova SdP, což vzhledem k tomu, že se jednalo o stranu německé národnostní menšiny (navíc s nepřátelskými záměry proti naší republice) znamenalo v tehdejší Evropě politickou raritu. Pro srovnání uvedu dva názorné příklady i ze dvou jiných států. V poválečných dějinách na tento volební systém doplatily dva evropské státy, řazené mezi velmoci. Ve Francii v poválečném období způsobil neustálé střídání vlád, chaos ve státní správě, rozložení ústavního systému a nakonec v roce 1958 i hrozbu občanské války, které bylo včas zabráněno nastolením poloprezidentského systému vlády a zavedením většinového systému voleb do francouzského parlamentu. V Itálii vedl na počátku 90. let ke zhroucení stranického systému a následnému propuknutí řady korupčních afér v hlavních politických stranách, což posléze vedlo k zavedení smíšeného volebního systému s výraznými většinovými prvky. Právě v minulém volebním období byla u nás zmařena za výrazného přispění Ústavního soudu, tehdejší Čtyřkoalice a prezidenta V. Havla jedna z možností, jak nový volební systém prosadit. Jednou z podmínek uzavření tzv. „opoziční smlouvy" byla vedle zajištění stability politického systému a zabránění neopakování série dalších a dalších předčasných parlament-

ních voleb i dohoda ODS s ČSSD na schválení volebního zákona s výraznými většinovými prvky, na jehož základě by bylo možno sestavit vládu s jasnou většinou ve sněmovně, která by se dokázala udržet u moci celé volební období. Navíc by se nemusela spoléhat na opakovanou podporu svého hlavního ideového protivníka ať už formou opoziční smlouvy či jiného nestandardního řešení. Současná vládní koalice i komunisté, jak se zdá, z pragmatických důvodů nebudou mít zájem na prosazování změn volebního zákona. Přesto by ODS jako hlavní opoziční strana neměla v těchto snahách ustávat – nakonec to prosazovala i ve svém loňském volebním programu. Jednou z možných variant by mohl být výše zmiňovaný model francouzského systému absolutní většiny, uplatňovaný ve volbách do francouzského Národního shromáždění. Spočívá v existenci 577 jednomandátových volebních obvodů, kde se volí pouze jeden poslanec. Pokud v prvním kole nezíská absolutní většinu hlasů nutnou ke zvolení, koná se druhé kolo, do kterého postupují všichni kandidáti z prvního kola, kteří získali alespoň 12,5 % hlasů. V praxi to vede ve druhém kole k vytváření dvou bloků (demokratické pravice i levice), dokonce méně úspěšní kandidáti se vzdávají své kandidatury ve druhém kole ve prospěch kandidátů blízké politické orientace, kteří mají větší šanci v rozhodující bitvě zvítězit. Už v této fázi tak dochází k vytváření ideově příbuzných koalic, které v případě volebního vítězství pokračují v této spolupráci i na vládní úrovni. O složení vlády tak do poslední chvíle přímo rozhodují jen a pouze francouzští voliči a ne zákulisní dohody politických stran, jak se to děje u nás i v jiných zemích, kde se poměrná forma voleb uplatňuje. V letech 1978 – 2002 se ve Francii konalo sedmero parlamentních voleb podle výše popsaného systému. Jejich výsledkem vždy byly většinové vlády tvořené koalicemi stran pravého či levého středu. Vadou na kráse zde není ani skutečnost, že během těchto 24 let ani jednou stávající vláda neobhájila ve volbách své předešlé vítězství. Dalším pozitivním efektem zde bylo potlačení vlivu antisystémových stran – obávaná nacionalistická Národní fronta např.

5

v loňských volbách přes zisk 14 % hlasů nemá ve francouzském parlamentu ani jednoho poslance a komunistická strana (po II. světové válce nejsilnější v zemi) získala loni jen 3 % hlasů. Zde se nabízí úvaha, kolik poslanců by při aplikaci tohoto volebního systému u nás měla nyní KSČM s 18,5 % hlasů – pětina z celkového počtu mandátů ve sněmovně by to zcela jistě nebyla. Jedním ze zdůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu ve věci zachování volebního systému poměrného zastoupení bylo, že 12 let po listopadu 1989 ještě nenastal čas ke změně volebního systému k většinovým prvkům a k potlačení existence co největšího spektra názorů v parlamentu. Opak je pravdou. Ani stávající volební systém neumožnil vstup do parlamentu více politickým subjektům než v minulém volebním období a navíc není schopen vyprodukovat vlády se stabilní většinou ve sněmovně. Ty naopak naše země potřebuje jako sůl a bez parlamentního zastoupení v podstatě recesistických subjektů typu Balvínova poetická strana či Humanistická aliance se klidně obejde. Před ODS tak stojí velký úkol – přesvědčit věcnými argumenty a podloženými analýzami na základě výsledků dosavadních parlamentních voleb všechny relevantní demokratické strany v ČR (zejména ČSSD), že toto řešení je jak v zájmu stability našeho politického systému, tak i ve prospěch potlačení extrémních politických proudů a konec konců i v jejich vlastním zájmu. V již zmiňované Itálii se za 52 poválečných let vystřídalo na 55 vlád než politici přišli na to, že tudy cesta nevede a rozhodli se pro radikální volební reformu směrem k většinovým prvkům volebního systému. Doufejme, že u nás to tak dlouho trvat nebude. Jan JANDL místopředseda MS ODS Brno-Řečkovice a Mokrá Hora

Nepomůžeš lidem, když pro ně budeš dělat to, co by si měli dělat sami. ABRAHAM LINCOLN (1809-1865), někdejší prezident USA, zakladatel Republikánské strany

R O Č N Í K

✍

1 2

•

Č Í S L O

3

B Ř E Z E N ČLÁNKY NEMUSÍ VYJADŘOVAT STANOVISKO REDAKCE.

N

A

P

S

A

L

I

N

Vzhůru na Irák! „Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví." Josef Čapek

„Jak hrozné, nepředstavitelné, neuvěřitelné je, že bychom tu měli kopat zákopy a zkoušet si plynové masky kvůli jakémusi sporu ve vzdálené zemi mezi lidmi, o nichž nic nevíme!" řekl 27. září 1938, pouhé tři dny před podpisem Mnichovské dohody, Sir Arthur Neville Chamberlain. Za rok a půl po tomto výroku si Britové i další architekti politiky appeasementu vyzkoušeli plynové masky víc než bylo zdrávo. Počkáme si opět, než přiletí nepřátelské rakety? Anebo budeme konečně jednou reagovat první? Na sklonku roku 2002 nám sděluje na stránkách nedělního listu Welt am Sonntag známý německý spisovatel Günter Grass v reakci na připravovanou vojenskou intervenci v Iráku, že vakuum po zániku „socialistického korektivu by mohlo zrodit nějakou novou formu fašismu, jakou si dnes ještě ani neumíme představit." Ve stejném článku rovněž pan Grass upozornil, že příčinou irácké války je „kombinace rodinných, hospodářských a politických motivů." Tento názor není nový. Sdílí jej každý, kdo si zakázal přemýšlet o světě jinak než v zaběhnutých, vyjezděných kolejích daných dominujícím mediálním světonázo-

rem. Ve společnosti těch, kteří názory nevytváří, pouze vytvořené názory přejímají, se stalo povinností mluvit o Americe jako o zločinném imperialistovi, usilujícímu o vládu v celoplanetárním měřítku. Tito kritici cosi vypovídají sami o sobě, neboť si nedovedou představit, že finanční motiv, pro ně obvykle nejdůležitější, nemusí být jediným aspektem jednání všech lidí ve všech státech. Pacifista vždy odsoudí jakoukoliv vojenskou misi, na níž participují demokratické státy euroatlantické civilizace, ale obvykle přehlédne takové maličkosti, jakými byly nebo dosud jsou genocida Kurdů v Iráku, vraždění Hutů a Tutsiů ve Rwandě, libyjská podpora terorismu či sebevražedné mise palestinských atentátníků v Izraeli. Kde byli naši mírotvorci v době, kdy Rudí Khmérové v „Demokratické" Kampučii vraždili celé sociální skupiny? Jak se stavěli k Talibanem vydanému a prosazovanému zákazu poslouchat reprodukovanou hudbu nebo vlastnit televizor? Myslí si vážně někteří lidé, že lidská práva a svobody nemají univerzální platnost? Že je smíme užívat my, ne oni? Že jsou dělitelné?

Bydliště versus místní organizace ODS 1) Významný podnikatel, pan XY kandidující proti ODS ve volbách, poškodí hrubým způsobem během volební kampaně našeho kandidáta a tím nepřímo ovlivní volební výsledek. Ve volbách však ani sám neuspěje a zanedlouho podává přihlášku do naší strany v místě bydliště. Bohudík tam jej již jako „známou firmu" odmítnou přijmout, takže podává přihlášku znovu, ve vyhlédnutém MS mimo své bydliště, kde je přijat s otevřenou náručí. 2) Stávajícímu členu jest pro vážné prohřešky zrušeno členství MS v místě bydliště. Ten však nelení a úspěšně podává přihlášku u jiného MS, které jej přijímá opět s otevřenou náručí (neboť za měsíc bude sněm oblastního sdružení a tak je každá hlava dobrá, i ta s máslem na hlavě…), což lze opakovat toli-

krát, kolik je u nás MS (k 31.12.2002 je počet MS 1235). Tato situace připomíná historku pana profesora Wagnera (shoda jmen), kterého vyhodili dveřmi a on se jim vrátil oknem, tak jej tedy vyhodili oknem a nezničitelný Wagner vlezl zpět komínem! 3) Bezprostředně před konáním důležitého oblastního sněmu (volby do rady, volba kandidátky do čehokoli, atd.) stoupne počet členů v MS řádově o desítky % (v některých případech o stovky %) za jediným účelem: maximalizace vlastních delegátů a přehlasování konkurence. „Jednoúčeloví" členové se mohou rekrutovat z různých zdrojů – příbuzní až do třetího kolene, kamarádi z mokré čtvrti, zaměstnanci spřátelených společností, atd., přičemž spolehlivým indikátorem jejich pevné „víry" je stav členské zá-

6

Á

M

2 0 0 3

✍

Pan Grass, podobně jako mnozí jiní, zastává postoj, vykládající teroristické útoky na WTC a Pentagon jako spravedlivý boj chudého třetího světa proti blahobytnému světu prvnímu (omlouvá ho pouze to, že se jedná o povinné názorové vybavení příslušníka levicově orientovaných intelektuálských kruhů). Nedovysvětlil, čím to, že atentát spáchala skupina mladíků pocházejících vesměs ze zámožných rodin a podporovaných kapitálem získaným z prodeje narkotik a zbraní. Nedodal, jak je možné, že útočníci neargumentovali bojem za sociálně spravedlivý svět, ale vyhlazením nevěřících ohněm a mečem. Spolu s Bohumilem Doležalem musím odmítnout „falešné proroky, kteří se snaží v lidech, co se dobrali bohatství a blahobytu nabudit permanentní pocit viny." Bohatství totiž není – k překvapení některých - zločin. Naplníme tedy očekávání? Budeme opět jenom tlachat a nekonat? Budeme útoky jenom odrážet anebo útokům také předcházet? Schováme se znovu za námitku státní suverenity nebo si konečně připustíme, že nelze pokládat za suverénní stát, který programově umlčuje, ožebračuje a pronásleduje své občany? Budeme i nadále kritizovat liberálně demokratické Spojené státy a nevidět totalitární orientální despocie na předním východě? Ne? Pak se nebojme říci nahlas: Vzhůru na Irák! MARTIN SOUKUP

kladny po roce, kdy končí splatnost členských příspěvků J. Summa summárum, jak nedávno poznamenal jeden z kolegů: „Jak je v některém MS více členů než 2%o obyvatel , pak tam sídlí nějaká stavební firma". Za této situace by dokonce mohlo dojít i k paradoxní, ale né nereálné situaci, kdy by skupina nerezidentů mohla zcela převzít vedení jakékoliv místní organizace. Je bezesporu nezodpovězenou otázkou co může členství mimo místo trvalého bydliště přinášet. Tento člen se totiž jen velmi těžko může zapojit do lokální politiky či do výběru místních kandidátů. Ještě pochopitelné je to u člena v místě jehož bydliště místní organizace ODS neexistuje, ale v ostatních případech? Řešení problému, jehož důsledky a souvislosti jsou popsány výše jistě nebude jednoduché a autoři jej neznají. Obrací se proto tímto skromným příspěvkem na členskou základnu s žádostí o vyvolání co nejširší vnitrostranické diskuze nad výše popsanými jevy a případně i návrhy na řešení tohoto problému.

R O Č N Í K

1 2

•

Č Í S L O

3

B Ř E Z E N ČLÁNKY NEMUSÍ VYJADŘOVAT STANOVISKO REDAKCE.

✍ Rovná daň stále žije N

A

P

S

A

L

I

N

Jakkoliv je projekt „rovná daň" na budoucí 4 léta uložen k ledu, pak je úkolem ODS obeznámit veřejnost s alespoň základními parametry rovné daně. Základní teze byly zmíněny ve volební kampani do poslanecké sněmovny, ale bohužel příliš brzy jsme je nechaly spadnout pod stůl. Dnes se o rovné dani téměř nehovoří, a to považuji za zásadní chybu, protože je to projekt velmi dobrý a zaslouží si pozornost našich potenciálních voličů. Řiďme se heslem – vždy připraven – vždyť soudržnost současné vládní koalice je tak křehká, že ani zaříkávání se EU nemůže trvat donekonečna. Každopádně řádný termín voleb do Poslanecké sněmovny je bezmála za tři roky a ty chce ODS vyhrát, pokud se nemýlím! Jenom připomenu, že návrh rovné daně komplexně nahrazuje současný systém daní z příjmů (daně z příjmu FO a PO) a zároveň zásadním způsobem mění parametry současné daně z přidané hodnoty. Jaké tedy lze používat ve prospěch rovné daně argumenty? 1. Daňová soustava se zpřehlední, zjednoduší a odstraní se veškeré distorze tím, že bude existovat pouze jedna sazba rovné daně osobní (místo současné DPFO), rovné daně z podnikání (místo DPPO) a rovné daně z přidané hodnoty (místo DPH). ODS ve své volební kampani uvažovala tuto sazbu sjednotit na hodnotu 15 %. 2. Daňový systém bude transparentní a konzistentní – odstraní se duplicitní zdanění např.: u dividend 15-ti % paušální (srážková) daň, dividendy jsou také součástí daňového základu pro výpočet DPPO, jejíž nominální sazba činí v ČR 31 %. 3. Rovná daň osobní bude mít 2 základní parametry jednotnou 15 % sazbu a jednotné šestitisícové nezdanitelné minimum. Jinými slovy daň bude doslova a do písmene „rovná", nikoliv jak je tomu dnes progresivní. Progresivnost DPFO spočívá v existenci čtyř zdaňovacích pásem, resp. pásem odstupňovaných podle výše daňového základu. A platí, že čím vyšší je daňový základ, tím vyšší je výsledná daň. ODS ale není stranou, která trestá úspěch a aktivitu. Naopak! Oceňujeme veškeré snahy ve společnosti, vedoucí ke zlepšení nejenom osobní životní úrovně, ale i celkové životní úrovně v ČR. 4. Nižší daně budou jednoznačnou komparativní výhodou ČR nejen oproti zemím EU, ale i vůči kandidátským zemím. Příliv přímých zahraničních investic je tedy implicitním doprovodným efektem zavedení rovné daně. Zároveň však musíme upozorňovat na fakt, že pro velké zahraniční investory není žádný problém si přes noc „zabalit kufry" a odejít, třeba jako v případě Flextronics do Maďarska, za nižšími daněmi. Maďarsko je na tom opravdu z celého středoevropského regionu nejlépe s 18 % nominální sazbou DPPO. Pro trvalý rozvoj ekonomiky je nejrelevantnější přítomnost drobných a středních podnikatelů, kteří vytvářejí převážnou většinu všech pracovních míst. 5. Je velmi pravděpodobné, že se firmám vyplatí přemisťovat svá sídla na území ČR. Tak budou moci svůj celkový výsledek hospodaření zdaňovat pouze 15 % sazbou. V evropském regionu má nejnižší sazbu DPPO Rusko ve výši 10

%. ČR by pro investory byla mnohem přitažlivější než Rusko i s 15 % sazbou, jelikož zde korupce nebují tak horentně jako v Rusku a celkové podnikatelské prostředí je více méně trží. Naopak Rusko se ještě nevymanilo z mafiánského způsobu řízení ekonomiky. 6. Dlouhodobým implicitním a pozitivním efektem zavedení rovné daně je zvýšení celkového objemu vybraných daní. Vláda sice upozorňuje na dílčí úspěchy v oblasti zlepšení výběru daní. Tyto „úspěchy" jsou ale velmi relativní. Jak se říká – statistika je přesný soubor nepřesných čísel. Zkušenosti z praxe hovoří jasně. Představme si klasickou situaci – instalatér nám přijde opravit vodovod a navrhne možnost nižší platby resp. platby bez faktury tedy bez DPH. Kolik lidí je asi ochotno zaplatit přímo do kapsy tohoto opraváře? Obě strany na tom přeci vydělají. Opravář nemající fakturu vlastně nic neopravil a zákazník zaplatil pouze cenu bez DPH. Toto je typický příklad chování tzv. homo economicus (člověka ekonomického), který poměřuje výnosy a náklady transakcí. Jediný kdo na této situaci prodělá je stát resp. státní rozpočet (SR). Sjednocením DPH se této věci nevyhneme, ale určitě ubude případů daňových úniků. Riziko případné kontroly finančního úřadu a konstatace trestného činu úmyslného krácení daně bude vyšší a především dražší než samotná přiznaná platba DPH resp. rovné daně z přidané hodnoty. 7. Dalším pozitivním efektem je zvýšení potenciálu české ekonomiky. Levice obecně věří, že stimulaci hospodářskému růstu dává agregátní poptávka (spotřeba domácností, výdaje firem a vlády). Naopak pravicoví lépe řečeno liberální ekonomové spoléhají na stimulace ze strany agregátní nabídky lépe řečeno ze strany nabídky výrobních faktorů (přírodní zdroje, kapitál a práce). Mezi další faktory hospodářského růstu (tzn. růstu potenciálního produktu, nikoliv pouze statistického HDP) patří i soukromé vlastnictví, svobodné podnikání, svobodný obchod a tržní konkurence. Dílčím ale důležitým krokem ke splnění výše uvedených podmínek je i snížení daní. Naši ideoví oponenti často argumentují, že by došlo k horentnímu výpadku na příjmové straně SR. To je samozřejmě správně až na to horentní. Podle výpočtu Petra Macha z Centra pro ekonomiku a politiku by výpadek měl činit asi 44 mld. Kč (v číslech SR na rok 2002), tedy

7

Á

M

2 0 0 3

✍

asi 2 % HDP a asi 8,5 % daňových příjmů (bez pojistného) veřejných rozpočtů. V absolutních číslech je to 44 mld. Kč ku cca 796 mld. Kč výdajů SR. Seškrtat těchto plus minus 44 mld. Kč neznamená způsobit kolaps naší ekonomiky. Je mnoho oblastí kde by se dalo ušetřit a naše socialistická vláda to moc dobře ví. Doporučovala bych jí začít přímo u sebe. Hypertrofní ministerstva se dají sloučit, uberme regulace, razítek, potvrzení, povolení atd. a hned budou ubývat úředníci a s nimi přímo úměrně náklady na veřejnou správu. Ubudou i řady čekatelů na povolení „shůry" úřednictva a náklady drobných a středních podnikatelů v podobě ušlého výdělku, kterého by dosáhly, kdyby nebylo úřednické liknavosti a pomalosti. Argumenty PRO jsou jasné a naším úkolem je tyto argumenty rozšiřovat v co nejširším okolí. Savina Finardiová MS ODS Brno-střed [email protected] 11. února 2003

Noční článek Začínám špatně spát ! Proč? Protože mám strach. Proč? Protože ,každý večer ulehám s nepříjemným pocitem,že se ráno vzbudím a zjistím,že někdo vyhlásil anketu o nejhoršího člověka na světě.Ptáte se proč mám tento pocit? No přece proto abych to nakonec nedej pánbůh nebyl já!V dnešní společnosti je totiž opravdu možné asi vše ! Gott nebo snad Pánbůh má prý být president naší republiky . Vyhlásil to kapelník Brychta a spol a šmytec. Je můj strach na místě?Ano je protože mnoho lidí si představuje svobodnou a demokratickou společnost naší mladé republiky tak,že si myslí,že je vyvolený k tomu aby hodnotil jiné a vyslovoval soudy co je a co není špatné,škaredé,hezké,malé,tlusté atd.atd.Navíc mám takový dojem ,že vlastně tyto hodnotící ankety Ropáky roku, Rypáky roku,Bestia triumphans a jiné ceny a anticeny mají jedno společné vždy se stará někdo o někoho a to se mě opravdu „velmi ale velmi nelíbí". Nevím nevím zda by si tito vyvolení hodnotitelé anket neměli občas nastavit před zveřejněním akce nastavit zrcadlo sami sobě.Není to jen záměr prezentace své osoby a možného výdělku peněz? Chci dobře a v klidu spát a myslím si ,že tento slastný pocit mají rádi i zakladatelé a vyhlašovatelé těchto posudkových akcí.Kdyby se každý staral sám o sebe a ne o druhé ( 40 let komunismu valná většina národa nedělala nic jiného) bylo by na světě určitě lépe radostněji a svobodněji.Proto uvažuji o založení poslední ankety na světě ! Anketa o člověka nebo skupinu ,který se o nikoho nestará a nikoho neotravuje.Hej! A dobrou a sladkou noc. Petr Fridrich Gorkého 42 BRNO

R O Č N Í K

1 2

•

Č Í S L O

3

B Ř E Z E N ČLÁNKY NEMUSÍ VYJADŘOVAT STANOVISKO REDAKCE.

✍ Usmívejte se, bude hůř N

A

P

S

A

L

I

N

Pětileté hospodaření socialistické vlády jen uspíšilo potřebu hluboké restrukturalizace celé potransformační ekonomiky. Parametry původně nastavené na trvalý růst se po Sarajavském puči a rozpadu pravicových vlád ve změněných podmínkách staly nefunkčními. Vlády sociální demokracie ve snaze udržet chod ekonomiky a splnit svým voličům alespoň část rajských slibů soustavně zatěžují výdajovou část rozpočtů. Vyrovnávání na straně příjmů, to jsou kroky zoufalé privatizace typu ČSOB, které zanechávají na ekonomice naší země trvalý dluh na dlouhá léta. Neúnosnost další zátěže rozpočtu tvorbou sociálního (rozuměj socialistického) státu přiměla část sociálnědemokratického vedení k některým opatřením směřujícím podle mínění autorů k nápravě. Přistoupili k tomu způsobem sobě vlastním. O co jde ? 1. Úprava výplaty a pobírání dávek nemocenského pojištění . Návrh uvažuje s tím, že po jistou dobu (14 - 21 dnů) bude vyplácet a kontrolovat práce neschopné zaměstnavatel, při čemž první 3 dny nedostane nemocný nic. 2. Milionářská dávka. Návrh uvažuje podstatné zvýšení % daně z příjmů nad určenou hranici ve spojení s přiznáváním majetku. 3. Registrační pokladny. Návrh předpokládá zavedení registračních pokladen u všech malých a středních podnikatelů.

4. Snížení plateb v hotovosti. Návrh hovoří o hranici 100 tis, 200 tis, 500 tis, 1 mil Kč. 5. Úplné zmrazení deregulace nájemného. Strany vládní koalice se nemohou dohodnout na znění ani mezi sebou. Regulované nájemné by se mělo vyrovnat s tržním v průběhu 3 až 10 let. 6. Omezení výhod stavebního spoření. Návrh předpokládá snížení výhod v podstatě pouze pro konkrétní využití na bytové účely. 7. Zvýšení daně z nemovitosti. Návrh předpokládá zvýšení až o 100%. Tento výčet není zdaleka vyčerpávající, má však společné znaky. Nedotýká se vůbec těch "černých děr" na peníze, jako je státní správa , parlament, senát, dráhy, a jiné státní instituce. Zabývá se "úsporami" , které se dotknou všech občanů. Zejména těch úspěšnějších. Úspěch se opět bude trestat, tentokrát sice ekonomicky, ale zato vícekrát. A tak majitel bytového domu nedostane od svých nájemníků ekonomické nájemné, ale zato od státu vyšší daň z nemovitostí a protože každý dům v Brně stojí nejmíň milion, je v nebezpečí platit milionářské daně. Tato skutečnost se pravděpodobně dotkne i majitelů privatizovaných domů a bytů.

Česká televize a veřejný zájem Česká televize (ČT) poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů. Tolik zákon, který dále rozvádí hlavní úkoly a způsoby naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. ČT je financovaná z peněz vybraných na daních od občanů, čímž je vyjádřeno, že její provozování je veřejným zájmem. Dovolím si malé zamyšlení nad tím, kdy je veřejnost služby televizního vysílání obhajitelná. Troufnu si tvrdit, že kvalitně fungující demokracie je v zájmu každého z nás. Činnosti demokracii prospěšné jsou považovány za veřejný zájem, a proto bývají hrazeny z veřejných prostředků. Některé činnosti jsou zásadní a jejich existence demokracii přímo podmiňuje (např. justice či policie), jiné jí pouze prospívají. Do druhé kategorie může patřit i veřejná televizní služba. Je však úporná a marná

snaha ČT být konkurencí soukromé stanici veřejným zájmem? Souvisí napodobování soukromých stanic s kvalitou demokracie v České republice? Rozhodně ne. Pro demokracii je prospěšné zpravodajství, investigativní žurnalistika a další zpravodajské produkty (cokoliv si o kvalitě zpravodajství ČT můžeme myslet). Zpravodajské pořady informují veřejnost a stavu správy věcí veřejných, tedy o tom, jak je politickou reprezentací nakládáno s penězi vybranými od daňových poplatníků. Zpravodajské pořady tedy působí jako zpětná vazba, což je fenomén pro dobré fungování společnosti nutný. Zpětnou vazbou jsou také denní tisk, časopisy, rozhlas, internetová média i soukromé televize. Dovedu si představit celoplošnou zpravodajskou televizní stanici jako veřejný zájem. Pod pojmem zpravodajské televize však rozu-

Á

M

2 0 0 3

✍

Podnikatelé budou vytvářet funkční místa "hlídač nemovitostí" a plnit tak úkol, který náleží státu a jeho institucím. A za odměnu dostanou povinnost, koupit si za 30tis. registrační pokladnu. A tak by se dalo pokračovat dál a dál. Vedení návrhu reformy převzal od odborné veřejnosti Špidlův socialistický realizační tým. Lze se tedy nadít mnoha dalších nepříjemných opatření. A co s tím? Téměř každý z nás může podle možností ovlivnit své okolí. Neopomínejte ani jednu příležitost upozorňovat na přehmaty a chystaná opatření. Podnikatele mají svá profesní sdružení. Jejich povinností je hájit vlastní zájmy. Je však třeba podílet se na jejich jasné a ostré formulaci. Rovněž polické orgány na naší (městské) úrovni se musí k těmto záležitostem včas a kriticky vyjadřovat a dávat tak signál a zároveň podporu našim zástupcům na vyšší úrovni. Výsledný tlak by měl mít dva výstupy. 1. Co nejvíce zmírnit šílené dopady projektu "sociální stát". 2. Na základě negativních dopadů kvazi reformy vyhrát příští volby. Zatím bohužel platí úsloví: "Usmívejte se, bude hůř ". Bc. Ladislav Koukal Brno, únor 2003

mím stanici _ la CNN, která vysílá zpravodajství 24 hodin denně. Neznám důvod, proč by z veřejných prostředků, tj. z rozpočtu ČT, měly být financovány mnohdy poněkud trapné snahy ČT vyrovnat se soukromým stanicím, se kterými se ČT poměřuje sledovaností zábavních pořadů. ČT není a nemá být konkurencí soukromých stanic. Samostatnou kapitolou je pak otázka existence dvou veřejnoprávních kanálů. Má ČT 2 se svou minimální sledovaností právo na existenci? Dokázal bych připustit, že ano, ale za určitých podmínek. ČT 2 by si nesměla hrát na sportovní kanál, což je ve světě běžně komerční aktivita, a ČT 1 by musela být skutečnou zpravodajskou stanicí jako např. již zmiňovaná CNN. Je třeba provést nápravu sledující takový cíl a druhý veřejnoprávní kanál nejlépe privatizovat. Pořady pro náročnější publikum by jistě v rozumné míře v oddechovém čase zvládl i ten jeden zpravodajský. U takového kanálu bych potom dokázal obhajovat jeho veřejnoprávnost. U dnešní veřejnoprávně zábavní ČT to neumím. ROBERT KOTZIAN

Bulletin ODS je určen pro vnitřní potřebu OS ODS Brno-město. • REDAKČNÍ RADA: Jan Kočí (šéfredaktor), Pavel Bartošek, Dana Filipi, Petr Fridrich, Robert Kotzian, Martin Soukup. • KONTAKT REDAKCE: oblastní manažer Pavel Bartošek, tel. 542 214 893, mobil : 603 490 375 email: [email protected].