Tajná zbraň na Ussuri

MAGNET_1_10_TXT.QXD

12.11.2009

22:09

Stránka 1

MAGNET_1_10_TXT.QXD

12.11.2009

22:09

Stránka 3

Tajná zbraň na Ussuri ZÁHADY SOVĚTSKO-ČÍNSKÉHO KONFLIKTU Z BŘEZNA 1969

PRAŽSKÁ VYDAVATELSKÁ SPOLEČNOST NAKLADATELSTVÍ EPOCHA

MAGNET_1_10_TXT.QXD

12.11.2009

22:09

Stránka 4

JestliÏe byla anal˘za Nixonovy vlády správná, schylovalo se k velké mezinárodní krizi, pfiestoÏe si to vût‰ina svûta neuvûdomovala… Uplatnûní BreÏnûvovy doktríny na âínu by znamenalo, Ïe se Moskva pokusí dostat pekingskou vládu do stejnû podfiízeného postavení jako o rok pfiedtím v âeskoslovensku… Proto uãinil Nixon snad nejodváÏnûj‰í krok svého prezidentství, varoval Sovûtsk˘ svaz, Ïe jestliÏe napadne âínu, Spojené státy nezÛstanou lhostejné. Henry Kissinger, Umění diplomacie

Asi bych mûl pfiedeslat, Ïe jsem o tomto tématu pfiem˘‰lel jiÏ nûkolik let. Nemohl jsem v‰ak o konfliktu na fiece Ussuri psát, protoÏe jej stále halila nejen dálnûv˘chodní mlha, ale pfiedev‰ím ta politická, zapeãetûné archivy a uzamãená ústa pfiím˘ch úãastníkÛ, ktefií by se sice rádi vypovídali ze v‰ech tûch hrÛz a napûtí, ale nesmûli. Archivy se zaãaly poodkr˘vat od roku 2004, kdy uÏ byla hotová rusko-ãínská smlouva o koneãné dohodû, jak pfiesnû bude probíhat mezi obûma mocnostmi hraniãní ãára. Plnû se otevfiely, alespoÀ z na‰eho pohledu, na jafie 2009, kdy uplynulo právû ãtyfiicet let od vyvrcholení tehdej‰ího pohraniãního konfliktu. Je pozoruhodné, Ïe tato událost pro‰la pomûrnû bez vût‰í pozornosti ve svûtû. Pravda, i v Rusku se jí vûnovaly pfiedev‰ím regionální sdûlovací prostfiedky, ty ústfiední dbaly pokynu Kremlu, Ïe není tfieba rozdmychávat b˘valé spory, kdyÏ nyní panuje politika usmífiení a spolupráce. To je pochopitelné, ale historici mají nejen právo, dokonce povinnost vracet se k minulosti, zejména ke sporn˘m událostem, bíl˘m místÛm. Cestu k nim mi kromû dostupn˘ch prostfiedkÛ pomohl najít napfiíklad V. I. Kolesnikov, místopfiedseda bezpeãnostního v˘boru ruské dumy (parlamentu). Fotografie z archivu ministerstva vnitra nám dodala agentura RIANOVOSTI, která obdrÏela právo s nimi disponovat. Pfiepis ãínsk˘ch názvÛ z ru‰tiny do ãe‰tiny mi provûfiil Ivo Vasiljev. S odbornou korekturou správného pfiekladu ruského vojenského názvosloví mi pomohl velitel praÏské posádky plk. g‰t. Ing. Pavel Kantor a dal‰í pracovníci.

MAGNET_1_10_TXT.QXD

12.11.2009

22:09

Stránka 5

Milan Syruček

Tajná zbraň na Ussuri ZÁHADY SOVĚTSKO-ČÍNSKÉHO KONFLIKTU Z BŘEZNA 1969

MAGNET_1_10_TXT.QXD

12.11.2009

22:09

Stránka 6

Copyright © Milan Syruček, 2010 RMK ČR E 17663 ISSN 1802-6915 ISBN 978-80-7250-482-4 (PRAŽSKÁ VYDAVATELSKÁ SPOLEČNOST) ISBN 978-80-7425-023-1 (NAKLADATELSTVÍ EPOCHA)

MAGNET_1_10_TXT.QXD

12.11.2009

22:09

Stránka 7

ÚVOD: LEGENDY A SKUTEČNOST

Co se vlastně stalo na Ussuri v březnu 1969?

Je skuteãnû pravdou, Ïe tehdy na sovûtské území vtrhlo padesát tisíc ãínsk˘ch vojákÛ, ktefií sebrali ruské obyvatele a hnali je pfied sebou jako Ïiv˘ ‰tít? V tom se v‰ak pr˘ po obou bocích pochodujících vojákÛ objevila sovûtská obrnûná vozidla, která za sebou táhla kabely. KdyÏ ãín‰tí vojáci dosáhli úrovnû vozidel, zaãali se doslova vypafiovat. Pr˘ to bylo v dÛsledku laserov˘ch paprskÛ. Jejich vojenské pouÏití není nic nemoÏného. S úãinky laserov˘ch zbraní se napfiíklad setkali brit‰tí lékafii, kdyÏ o‰etfiovali Íránce postiÏené ve válce s Irákem. Takto zasaÏen˘ch vojákÛ byly asi ãtyfii tisíce. âást z nich pfiijali na léãení v Británii, protoÏe právû britské firmy dodávaly Iráku chemické zbranû. Lékafii zjistili, Ïe jejich poranûní nebyla zpÛsobena chemick˘mi zbranûmi, ale laserem. Oslepil jim oãi, ale nevypafiil je. Brit‰tí vûdci upfiesnili, Ïe irácké lasery byly typu Nd YAG – aktivní látkou byl plyn neodym. Takov˘ laser vyzafiuje na vlnové délce infraãerveného záfiení, které je pro ãlovûka neviditelné. Inspektofii OSN, ktefií pozdûji v Iráku pátrali po zbraních hromadného niãení, poznamenali, Ïe Irák disponuje kompletním sortimentem vojensk˘ch laserÛ, ale nevzbudilo to pozornost – lasery oslepují, nezabíjejí v‰ak a slep˘ voják není podle statistiky mrtv˘ voják. V oné verzi o pouÏití laseru Sovûty na Ussuri se dokonce tvrdilo, Ïe v tom okamÏiku byl v celém SSSR vypnut elektrick˘ proud, aby ho bylo dost pro bojové pouÏití laserov˘ch paprskÛ. 7

MAGNET_1_10_TXT.QXD

12.11.2009

22:09

Stránka 8

PfiipomeÀme si v‰ak nûkterá základní fakta. Laser (z anglického Light Amplification by Stimulated Emission of Radiation neboli zesilování svûtla stimulovanou emisí záfiení) poprvé prakticky pfiedvedl v USA Theodore H. Maiman. PfiedchÛdce laseru – maser – byl sice poprvé pfiedveden uÏ v roce 1953, ale nebyl schopn˘ fungovat nepfietrÏitû. Nezávisle na Maimanovi pracovali sovût‰tí fyzici Nikolaj Basov a Alexandr Prochorov na problému kvantového oscilátoru a vyfie‰ili problém nepfietrÏitého záfiení. V roce 1964 dostali spoleãnû s Charlesem Townesem Nobelovu cenu za fyziku právû za tento zásadní v˘zkum. JenÏe od nûj je cesta k praktickému pouÏití daleká. Jeho nasazení zvlá‰tû v takovém rozsahu, jak˘ by bylo zapotfiebí pfii konfliktu na Ussuri o pût let pozdûji, bylo zcela vylouãeno. Nehledû na to, Ïe laser sice fieÏe, vrtá, v˘bornû se osvûdãuje jak v medicínû, tak v prÛmyslu, ale nevypafiuje v‰e Ïivé a neÏivé. A navíc: Proã by jela vozidla s laserov˘mi zbranûmi po obou stranách? Laser pfiece nepotfiebuje mít nûjak˘ vysílaã a pfiijímaã, nanejv˘‰ doprovodná vozidla s posádkou a dal‰ím zafiízením. Nejpodstatnûj‰í rozpor spoãívá v tom, Ïe kdyby na cizí území napochodovalo padesát tisíc vojákÛ, musela by z toho b˘t válka jako fiemen. V pfiípadû obou velmocí dokonce moÏná s pouÏitím jadern˘ch zbraní. Pfiesto obû strany neustále hovofiily o „konfliktu“, nikoliv o válce. Konfliktem se rozumûla skuteãnost, Ïe bojovali jen pohraniãníci, tedy pfiíslu‰níci útvarÛ ministerstva vnitra (MVD), nikoliv jednotky fiádné armády. Pohraniãníci nebyli vyzbrojeni tûÏkou technikou, mûli k dispozici jen lehké pûchotní zbranû, byÈ druh˘ sled na hranicích vytváfiela armáda, která takovou technikou disponovala. Pfiesto odkaÏme tuto domnûnku do fií‰e fantazie. Jiná verze hovofiila o tom, Ïe se âíÀané opevnili na jednom z kopcÛ, kter˘ v‰ak do rána zmizel i s vojáky. Jedni to vysvûtlovali pouÏitím jaderné náloÏe, druzí zmizení pfiipisovali palivo-vzdu‰né bombû. Ta dosahuje pfii v˘buchu znaãného Ïáru. ProtoÏe mnohé kopce v této oblasti jsou jen ledová jád8

MAGNET_1_10_TXT.QXD

12.11.2009

22:09

Stránka 9

ra, tzv. bulguÀachy, pokrytá úzkou vrstvou pÛdy, Ïár led roztavil a kopec zmizel i se v‰ím Ïiv˘m, co se nacházelo na jeho povrchu. Palivo-vzdu‰né bomby nejsou fantazií. Byly vyvinuty uÏ bûhem druhé svûtové války Nûmci, ktefií byli pfiipraveni je pouÏít, ale uÏ to nestaãili. Nezávisle na nich je vyvíjely i jiné státy, pfiedev‰ím Ameriãané (zkratka FAE) a Sovûti (ODAB – objemno-dûtoniruju‰ãaja aviacionnaja bomba neboli objemovû detonující letecká bomba). Naz˘vají se podle své v˘bu‰niny, kterou tvofií smûs paliva a vzduchu. Palivem je ethylen oxid nebo propylen oxid, uloÏen˘ v kontejneru. První náloÏí se kontejner otevfie a vytvofií se oblak smûsi paliva a atmosférického vzduchu, kter˘ obtéká v‰e, co mu stojí v cestû. DokáÏe proniknout i do objektÛ, jeskyní, vozidel a nitra lidí. Druhá náloÏ, která vybuchne po dvou vtefiinách, smûs zapálí, a tím se vytvofií obrovská tlaková vlna a Ïár. Je desetkrát aÏ dvacetkrát niãivûj‰í neÏ klasická bomba, v podstatû se úãinkem rovná malé jaderné náloÏi. Za tlakovou vlnou se vytvofií vakuum, které u lidí niãí plíce. Pokud palivo nedetonuje, ale jen hofií, pÛsobí tato bomba jako napalmová. Navíc je vysoce toxická, u lidí zasahuje vnitfiní orgány; kromû po‰kození plic mÛÏe zranit u‰ní bubínky; vede k oslepnutí. Ke klasick˘m palivo-vzdu‰n˘m v˘bu‰ninám sovût‰tí vûdci vyvinuli dva typy s „vylep‰en˘m v˘buchem“. V prvním pfiípadû se jedná o kontejner naplnûn˘ zápaln˘m hliníkem a nitrocelulózou, ve druhém je „ka‰ovitá“ v˘bu‰nina tvofiena tekutou a pevnou smûsí. Náplnû mohou b˘t rÛzné; vût‰inou se jednalo o organokovové sloÏky zápaln˘ch hmot, smûsi bílého fosforu s alkalick˘mi kovy, aerosoly pro „ka‰ovité“ náplnû. Ani Ameriãané nezaháleli a svou novou verzi testovali v roce 1994, poté, kdy Rusové vyzkou‰eli svou. Ta poslední nese oznaãení ODAB-500PM. Bomba je vybavena padákem, kter˘ ji stabilizuje, sníÏí se tak v˘‰ka dopadu a zv˘‰í úãinnost v˘buchu. 9

MAGNET_1_10_TXT.QXD

12.11.2009

22:09

Stránka 10

Ameriãané své palivo-vzdu‰né bomby pouÏili nûkolikrát. Poprvé ve Vietnamu. Jednalo se o bomby BLU-76/B o váze 1180 kg s úãinkem odpovídajícím 9 tunám TNT a bomby BLU-82, kter˘m se pfiezdívalo „sekaãky sedmikrásek“ – Daisy Cutter, protoÏe niãily ve‰kerou vegetaci. V operaci „Pou‰tní boufie“ proti Iráku v roce 1991 uÏ pouÏili bomby druhé generace. Rusové je nasadili poprvé údajnû proti âínû v roce 1969, poté, uÏ prokazatelnû, v Afghánistánu a ve válce proti âeãencÛm. V ruské verzi existují nejen palivo-vzdu‰né bomby, ale i hlavice k protitankov˘m raketám, fiízen˘m a nefiízen˘m leteck˘m raketám, raketometn˘m a plamenometn˘m systémÛm apod. Ruská bomba byla pfiedvedena na pafiíÏské v˘stavû v roce 1993 a exportní spoleãnosti ji nabízejí pro v˘voz. Niãiv˘ úãinek mÛÏe vyvolat i smûrovan˘ ultrazvuk, akustické vlnûní o nízké frekvenci. Také v tom mûli prvenství Nûmci. KdyÏ sílila anglo-americká letecká ofenziva, v zoufalé snaze sníÏit její niãiv˘ úder vyvinuli v laboratofii dr. Zippermeyera (tento Raku‰an realizoval pro luftwaffe mnohé zdánlivû bláznivé nápady) tzv. zvukové dûlo (Schallkanone). Ve zvlá‰tnû tvarované komofie se spaloval metan se vzduchem a v˘sledné vlnûní se usmûrÀovalo na cíl pomocí dvou parabolick˘ch kovÛ – zvukov˘ch zrcadel. Na vzdálenost 300 metrÛ mohlo usmrtit ãlovûka a letadlu zpÛsobit takové vibrace, Ïe se rozlomilo. Problémem v‰ak bylo dopravit zafiízení do potfiebné blízkosti letadel spojencÛ a mimoto se ultrazvuk dá tûÏko smûrovat. Pfii jednom z testÛ mífiili do oblak, ale zasáhli vedle se pasoucí krávy. Dnes najdeme ve v˘zbroji speciálních jednotek také akustické generátory, které vydávají zvuk o síle stovek decibelÛ a zraÀují lidi, ale rovnûÏ by je nevypafiily. Anglick˘ název pro tuto zbraÀ je Long Range Acoustic Device, pouÏili ji napfiíklad Britové ve válce s Argentinou v roce 1982 a nejãerstvûji se objevila pfied ãtyfimi lety v boji se somálsk˘mi piráty. Nechybí ani verze o geofyzikálních zbraních. RusÛm se údajnû podafiilo na daném místû vytvofiit umûl˘ van Alle10

MAGNET_1_10_TXT.QXD

12.11.2009

22:09

Stránka 11

nÛv pás, a vyru‰ení magnetosféry pÛsobilo jako elektromagnetická vlna, která dokonala dílo zkázy. I v tom mÛÏe b˘t racionální jádro, vÏdyÈ Ameriãané vyvinuli elektromagnetick˘ systém HAARP (High-frequency Auroral Research Program, vysokofrekvenãní aktivní polární v˘zkumn˘ program, oficiálnû zamûfien˘ na ionosféru s cílem zlep‰ení komunikaãních systémÛ v civilní i vojenské oblasti) a není dÛvodÛ pochybovat, Ïe ho mûli i Rusové. Van Allenovy radiaãní pásy jsou oblasti kolem planety, které zachycují v magnetickém poli ãástice sluneãního vûtru (energetické ionty a elektrony). Naz˘vají se podle objevitele vnitfiního pásu profesora Jamese van Allena, kter˘ je objevil na základû mûfiení první americké druÏice Explorer 1, zatímco objevitelem vnûj‰ího pásu se stal sovûtsk˘ vûdec Sergej Vûrnov, jenÏ vyuÏil údaje sovûtské sondy Luna 1. JestliÏe magnetické pole Zemû sluneãní záfiení znaãnû odchyluje, van Allenovy pásy v dÛsledku pomûrnû sloÏit˘ch jevÛ mohou ãást sluneãního vûtru propustit atmosférou. DÛkazem toho je polární záfie. Vzniká poblíÏ pólÛ, kde je magnetosféra oslabena. Co kdyby se v‰ak magnetosféru podafiilo oslabit ãi vÛbec zru‰it na jiném místû, a vytvofiit tak umûl˘ van AllenÛv pás? Pak by sluneãní záfiení mohlo niãit. LukበVisingr, kter˘ se zab˘vá problematikou zneuÏití vûdy pro vojenské úãely, ve svém ãlánku Co se stalo roku 1969 na Sibifii pí‰e o tom, Ïe je‰tû jako student VUT Brno poÏádal tehdej‰ího vyuãujícího docenta Karla Liedermanna z Ústavu fyziky na Fakultû elektrotechniky a komunikaãních technologií, aby se tímto problémem zab˘vali hloubûji. „Relativnû podrobnû jsme celou událost zkoumali po fyzikální stránce, ale nepodafiilo se nám najít uspokojivé vysvûtlení. Zdánlivû nejjednodu‰‰í pfiíãina, totiÏ elektrick˘ proud vytváfien˘ onûmi protony ve sluneãním vûtru, by moÏná dokázal nûkomu ublíÏit, ale v Ïádném pfiípadû by ani zdaleka nestaãil na odpafiení ãehokoli. ZvaÏovali jsme také kinetickou energii tûchto protonÛ, ale i ta je pfiíli‰ nepatrná. RovnûÏ jsme rozebírali 11

MAGNET_1_10_TXT.QXD

12.11.2009

22:09

Stránka 12

pÛsobení ultrafialového záfiení a gama paprskÛ, které by snad mohlo zpÛsobit rakovinu nebo nemoc z ozáfiení, ale to by se projevilo aÏ za pomûrnû dlouhou dobu.“ JAKÁ JE TEDY SKUTEČNOST? Události na fiece Ussuri zÛstávaly záhadou. Teprve ãtyfiicáté v˘roãí konfliktu bylo dÛvodem, proã se nejvy‰‰í ruská místa rozhodla cel˘ incident odtajnit. Probíhaly masové akce na poãest 58 padl˘ch sovûtsk˘ch vojákÛ, odhalovaly se pamûtní desky a památníky, v tisku, zejména regionálním, se objevila oãitá svûdectví. Zvlá‰tû cenná jsou vyprávûní vy‰‰ích sovûtsk˘ch dÛstojníkÛ, ktefií byli u zdroje informací. Jen ãínské úfiady zatím o incidentu mlãí, dokonce dosud není znám ani pfiesn˘ poãet obûtí na ãínské stranû. Sovûti tehdy, na jafie 1969, skuteãnû pouÏili tajnou zbraÀ a poprvé ji vyzkou‰eli právû v tomto konfliktu. Sice zvítûzili, ale na základû politick˘ch jednání zÛstal ostrov Damanskij, o nûjÏ pfiedev‰ím ‰lo, ãínsk˘m. Osmapadesát sovûtsk˘ch a údajnû aÏ ‰est tisíc ãínsk˘ch vojákÛ padlo zbyteãnû. Teì je hranice, dlouhá 4380 km (v dobû konfliktu mûfiila 6400 km vãetnû hranice s Kazachstánem), pfiesnû vytyãena dohodou, podepsanou v roce 2004 a ratifikovanou o rok pozdûji. Právû od tohoto období se zaãala objevovat první díla vojensk˘ch historikÛ a odborníkÛ vûnovaná události, aÏ se celá záleÏitost dostala na denní svûtlo v bfieznu 2009. Za léta mého pÛsobení v SSSR a v oblasti mezinárodní politiky jsem v‰ak uÏ natolik obezfietn˘, abych tvrdil, Ïe známe v‰e. Ale pfiece jen nová pravda je tak v˘mluvná a okolnosti pouÏití nové zbranû, jak o tom vyprávûjí nûkdej‰í plukovníci a podplukovníci, natolik pfiesvûdãivé i pfiekvapivé, Ïe je moÏné shrnout existující poznatky a podrobnû popsat cel˘ ozbrojen˘ konflikt mezi âínskou lidovou republikou a Sovûtsk˘m svazem, kter˘ vyvrcholil v bfieznu 1969.

12

200 400 kilometrů

INDIE

★ Dílí

NE

VÝCHODNÍ PÁKISTÁN

THAJSKO

SEVERNÍ VIETNAM LA OS

ČÍNA

●

JIHOČÍNSKÉ MOŘE

Hongkong

●

★

PO

VÝCHODOČÍNSKÉ MOŘE

JA

SK

O

FILIPÍNY

TICHÝ OCEÁN

Tchaj-wan

N

JAPONSKÉ MOŘE

Vladivostok

●

4

● Chabarovsk

SEVERNÍ KOREA

3

Pchjong ★ jang Soul JIŽNÍ KOREA

Še-jang

Nan-ťing ● ● Šanghaj ● Chang-čou

Chaj-nan

Kanton ●

2

Cha-er-pin ●

1

Čchang-čchun ●

KO OLS ONG M Peking Í ● TŘN VNI Chu-che-chao-tche ★ Tchien-ťin ●

MONGOLSKO

BARMA

KIM ● Lhasa SIK ÁN ÚT BH

Jaderný testovací polygon Lop Nor

TIBET

L

● Urumči

SIN - ŤIANG

6

5

INDICKÝ OCEÁN

PÁ

Alma Ata

★

★ Ulánbátár

SOVĚTSKÝ SVAZ

JEZERO BAJKAL

TÁN

Mapa z roku 1969 ukazuje, kde všude se odehrávaly sovětsko-čínské pohraniční konflikty – alespoň ty, které stojí za zmínku. Jak je vidět, týkaly se prakticky celé délky společných hranic

0

Z Á PA D N Í PÁ K I S TÁ N

A F G H Á N I S TÁ N

(boje 2. 5., 10. 6., 13. 8.)

6/ Ju-min

(boje 16.–17. 4., 25. 4., 20. 5.)

5/ Čugučak

(boje 2. 3., 14.–15. 3)

S ACH KAZ

TC

1/ Chu-ma (boje 12.–15. 5) 2/ Aj-chuej (boje 25. 5.) 3/ Fu-jüan (boje 28.5.) 4/ Damanskij/Žen-pao

S

ÍR

HA JW AN

ŠM

LIV

K

A

22:09

RŮ

12.11.2009

KÝ P

MAGNET_1_10_TXT.QXD Stránka 13

13

MAGNET_1_10_TXT.QXD

12.11.2009

22:09

Stránka 14

KAPITOLA PRVNÍ

Tragicky proslulý ostrov

Potyãek pohraniãníkÛ na hranicích mezi obûma mocnostmi byly desítky, ba stovky. Nûkteré vznikaly náhodnû, jiné na základû letit˘ch sporÛ o to, kudy vlastnû probíhá hraniãní ãára. Pfiíãinou dal‰ích byly historicky zdÛvodÀované nároky âíny na rozsáhlá území sovûtského Dálného v˘chodu o rozloze více neÏ milionu kilometrÛ ãtvereãních. Koneãnû ãást z nich vznikala a zanikala podle politické potfieby, dané mezinárodní i vnitropolitickou situací, ve snaze obrátit pozornost domácích obyvatel ãi mezinárodní vefiejnosti od skuteãn˘ch reáln˘ch problémÛ k vûãnému evergreenu, jimÏ jsou vÏdy diskuze o hraniãních liniích. ¤eka Ussuri, ãínsky Wu-su-li Èiang, pramení v pohofií Sichote AliÀ v Pfiímofiském kraji a poté tvofií státní hranici mezi Ruskem (Pfiímofisk˘ a Chabarovsk˘ kraj) a âLR (Chej-lungÈiang). Je dlouhá 897 km. Plocha povodí mûfií 193 600 km2. Po vût‰inu toku je rovinnou fiekou, jen na stfiedním toku se k jejímu korytu pfiibliÏují v˘bûÏky hor a v tûchto místech jsou bfiehy skalnaté a prudké. Na mnoha místech jejího toku se vyskytují zátoãiny, fiíãní ramena a v korytû se nachází mnoho ostrovÛ. V Chabarovsku se vlévá zprava do ramene Amuru. Nejvût‰í lev˘ pfiítok se naz˘vá Sungaãa, pravé jsou ArseÀjevka, Bikin, Velká Ussurka. Nejvy‰‰ích vodních stavÛ Ussuri dosahuje od konce bfiezna do srpna (v dolním toku aÏ 10 000 kubíkÛ za vtefiinu), a ty jsou zpÛsobené nejprve jarním táním snûhu a de‰ti a posléze de‰Èov˘mi povodnûmi, které dosahují aÏ katastrofálních rozmûrÛ. Zamrzá v listopadu a pod ledem je 14

MAGNET_1_10_TXT.QXD

12.11.2009

22:09

Stránka 15

SOVĚTSKÝ SVAZ

Šilk

Nikolajevsk na Amuru ●

a

Arguň

Amur

uri

ČÍNA

Uss

MONGOLSKO

● Chabarovsk

JAPONSKÉ MOŘE

Řeka Amur, která začíná soutokem řek Šilky a Arguni a vlévá se do Amurského limanu, jehož části vytékají jak do Japonského, tak do Ochotského moře u Nikolajevska na Amuru, je dlouhá 2824 kilometrů a tvoří převážnou část čínsko-ruských hranic. Z jihu k ní přitéká řeka Ussuri, která pramení na úpatí hory Sněžnaja, vlévá se v Chabarovsku do Amuru, délka toku je 897 km a jeho větší část také tvoří společnou hranici.

aÏ do dubna. Je splavná pro vodáky na horním toku k Lesozavodsku. Nepravidelná vodní doprava je rozvinutá na dolním toku v délce 622 km od ústí. VyuÏívá se k zásobování vodou. Je bohatá na ryby (lipani, vyza velká, jesetefii) a je také místem tfiení gorbu‰ a ket, vyhledávan˘ch pro ãerven˘ kaviár. Právû toto bohatství ryb pfiispûlo k tomu, Ïe fieka dala jméno i nov˘m, moderním a populárním kalhotám pro rybáfie. Ale v˘chodoasijská fieka vstoupila pfiedev‰ím v˘znamnû do politiky. Boje z bfiezna 1969 se t˘kaly jen nepatrného úseku fieky, konkrétnû ostrova Damanskij v PoÏárském okrese Pfiímofiského kraje o rozloze sotva ãtvereãního kilometru uprostfied fieky Ussuri (podle sovûtsk˘ch pramenÛ 0,74 km2). Od sovûtského bfiehu je vzdálen 500 metrÛ, od ãínského 70 aÏ 300 metrÛ. Je dlouh˘ kolem 1600–1800 metrÛ a ‰irok˘ 600–800 metrÛ. Rozloha 15

MAGNET_1_10_TXT.QXD

12.11.2009

22:09

Stránka 16

závisí na stavu vody. KdyÏ voda pfiíli‰ klesne, spojí se s lev˘m, ãínsk˘m bfiehem. Proto jej nûktefií uvádûjí jako poloostrov. D. S. Rjabu‰kin pí‰e ve své knize M˘ty Damanského z roku 2004, Ïe ostrov se objevil aÏ v roce 1915, do té doby to byl v˘bûÏek ãínské pevniny. Voda v‰ak vymlela onen úzk˘ pás zemû, kter˘ ho spojoval s bfiehem, a tak se v fiece a pozdûji i na mapách objevil nov˘ ostrov. To v‰ak tehdej‰í ruské (a hlavnû sovûtské) prameny odmítaly, jako souãást pevniny by nevyvolával hraniãní spory. Pfii jarních a podzimních povodních naopak cel˘ mizí v fiece. V zimû fieka zamrzá tak, Ïe po jejím ledu mohly projet i tanky, a ostrov vyãnívá nad ledem. Je porostl˘ stromy a kefii, na jihu je malá píseãná pláÏ. Není a ani nebyl hospodáfisky ãi vojensky v˘znamn˘. Od Chabarovska je vzdálen zhruba 220 kilometrÛ. Vût‰inou se traduje, Ïe název ostrova je odvozen od jména ruského inÏen˘ra Stanislava Damanského, kter˘ tudy v roce 1888 procházel, kdyÏ hledal nejlep‰í trasu pro transsibifiskou magistrálu. Plavil se na loìce na druh˘ bfieh, boufie v‰ak loìku pfievrhla a inÏen˘r utonul. Pfii bliωím studiu se v‰ak ukázalo, Ïe na seznamu stavitelÛ Ïelezniãní magistrály se takové jméno vÛbec nenachází. Nejpravdûpodobnûj‰í je zfiejmû to, Ïe název ostrova pochází od fieky Dumuchy, která nedaleko odtud ústí pfii ãínském bfiehu do Ussuri. Rusové, ktefií tu Ïili, její název ve svém jazyce zkomolili nejprve na Doman, pozdûji na Daman. Odpovídá to i skuteãnosti, Ïe podobnû se také dal‰í ostrovy naz˘vají podle fiek, které se do Ussuri vlévají. Verze s inÏen˘rem byla souãástí snahy dokázat i v názvu rusk˘ a nikoliv ãínsk˘ charakter ostrova. Pfiesto v bfieznu 1969, zaplnilo jeho jméno první strany svûtového tisku a vlny v‰ech rozhlasov˘ch stanic. Byl to první ozbrojen˘ konflikt mezi dvûma socialistick˘mi mocnostmi, které si pfiedtím slibovaly pfiátelství „na vûãné ãasy“. Tady se pfiátelství utopilo v krvi. Proã? 16

MAGNET_1_10_TXT.QXD

12.11.2009

22:09

Stránka 17

Vypravme se do tûchto nehostinn˘ch míst Dálného v˘chodu, kde se místní obyvatelé po celá staletí zab˘vali zemûdûlstvím, sklízeli svá pole a pásli svÛj dobytek, aniÏ by se nûjak ohlíÏeli, kde vlastnû stojí hraniãní sloupy. Jedin˘m dÛvodem, proã Damanskij vzbudil takovou pozornost, bylo to, Ïe jím mûla podle mezinárodních zvyklostí probíhat hraniãní ãára. Ale neprobíhala. Jak to vlastnû bylo s hranicemi mezi obûma mocnostmi?

17

MAGNET_1_10_TXT.QXD

12.11.2009

22:09

Stránka 18

KAPITOLA DRUHÁ

Jak Rusové osidlovali Dálný východ

První ru‰tí osadníci se v dálnûv˘chodní oblasti objevili v 17. století. Tehdy také byla uzavfiena mezi Ruskem a âínou první úmluva o rozdûlení teritorií. Nûrãinská smlouva z roku 1689 pfiiznala âínû práva na území po pravém bfiehu Amuru a celém Pfiímofií. K ní se pfiipojily v roce 1727 burinskou a kjachtinskou smlouvou. Car Petr I. poslal v roce 1725 expedici v ãele s dánsk˘m mofieplavcem Vitusem Beringem (jeho jméno nese záliv) na

Novosibiřské ostrovy

BERINGOVO MOŘE

VÝCHODOSIBIŘSKÉ MOŘE 8

MOŘE LAPTĚVŮ

4 3

SSSR

Kamčatka

9

OCHOTSKÉ MOŘE

1

7

6 Sachalin

2

18

5

Dálněvýchodní federální okruh sestává: 1. Amurská oblast, 2. Židovská autonomní oblast, 3. Kamčatský kraj, 4. Magadanská oblast, 5. Přímořský kraj, 6. Sachalinská oblast, 7. Chabarovský kraj, 8. Čukotský autonomní okruh, 9. Republika Sacha (Jakutsko)

MAGNET_1_10_TXT.QXD

12.11.2009

22:09

Stránka 19

Dáln˘ v˘chod, o osm let pozdûji (1733) následovala druhá expedice. Ale hlavní ruské v˘boje se uskuteãnily aÏ ve století devatenáctém. Nesledovaly hospodáfiské priority, jako tomu bylo u BritÛ ãi jin˘ch evropsk˘ch státÛ, carské vládû se jednalo hlavnû o roz‰ífiení svého území. Hovofiíme-li o Dálném v˘chodû, je si tfieba pfiedstavit, Ïe jde o teritorium, jehoÏ jiÏní ãást leÏí na úrovni Dubrovníku a severní se rozkládá za polárním kruhem. Celkovû se tedy jedná o území rozlohou vût‰í neÏ Evropa, ale s poãtem obyvatel niωím, neÏ má Moskva. Zahrnuje ãtyfii ãasová pásma a rozlohu 6, 216 milionu km2, tedy 36 % teritoria Ruské federace, av‰ak jen 7,066 milionu obyvatel, tj. 4,9 % obyvatel Ruské federace. Z devíti správních celkÛ je nejvût‰í Jakutsko a nejmen‰í Îidovská autonomní oblast (BirobidÏan). O pokladech ukryt˘ch v nitru Dálného v˘chodu nemûli tehdej‰í dobyvatelé ani tu‰ení. To aÏ dnes víme, Ïe se tu skr˘vá prakticky celá Mendûlejevova soustava prvkÛ, tûÏí se tu v‰e od zlata a diamantÛ po nejrÛznûj‰í kovové a nekovové nerosty, nafta, plyn, dfievo (zejména modfiíny, jedle a borovice) a dal‰í suroviny, ale tato tûÏba je dosud v plenkách. Ukrajinci, ktefií se usidlovali v jiÏním cípu Chabarovského kraje, jej nazvali „zelen˘m klínem“. Mnozí cestovatelé, ktefií kraj objevovali, byli doslova une‰eni pfiírodními krásami, jimiÏ tento kout zemû opl˘vá: horská pásma dosahující do tfií tisíc metrÛ, krasové jeskynû, jezera, fieky, boufilivé vodopády a divoké i splavné vodní toky plné ryb, zejména lososÛ, lipanÛ a trofejních hlavatek, hluboké lesy plné zvûfie vãetnû medvûdÛ a vzácn˘ch tygrÛ, zcela v˘jimeãná flora, kde se prolínají rostliny typické jak pro severní tundru, tak subtropické pásmo. To v‰e tu je jako na dlani jedné ruky a ãeká na turisty a novodobé objevitele, jimÏ se koneãnû otvírají cesty bez byrokratick˘ch pfiekáÏek a zakázan˘ch zón. Svûdãí o tom pomûrnû nedávné dobrodruÏné v˘pravy ãesk˘ch cestovatelÛ. V roce 2006 se z Kyjova na 19

MAGNET_1_10_TXT.QXD

12.11.2009

22:09

Stránka 20

Moravû vypravili do Vladivostoku autem Petr Goldman (45 let) a Petr Vavfiík (43 let), jiní nad‰enci dojeli na motorkách do Magadanu nebo pfiejeli na bruslích Bajkal. Tehdy pûtapadesátilet˘ Jan Tom‰íãek si v roce 2006 dojel z moravsk˘ch Jaromûfiic do Vladivostoku na zmrzlinu na kole, jak nazval svou kníÏku, která vy‰la v roce 2009. Je to ov‰em drsn˘ kraj svûta. Procestoval jsem znaãnou ãást Sibifie, takÏe to mohu potvrdit i z osobní zku‰enosti. Byl jsem v Jakutsku, kde se nachází severní pól mrazu – mûsteãko Ojmjakon, kde namûfiili -71,2 °C. Takové mrazy jsem nezaÏil, ale teploty pod minus padesát jsem ucítil na vlastní kÛÏi. Moc jsem ji mrazÛm nevystavoval, zejména jsem si kryl obliãej, jak mi radili místní. Proto mû neudivilo, Ïe domy v Jakutsku mají trojitá okna a auta, s nimiÏ jsme jezdili, dvojitá. Ale na druhé stranû bylo úchvatné pozorovat, jak se tajga v kvûtnu probouzí. Je‰tû leÏí sníh a uÏ vyráÏejí první kvûty. Kdo si tu zvykne, uÏ vydrÏí. Tak to asi bylo i s prvními dobyvateli. Sám Chabarovsk vznikl roku 1858 jako vojenská pevnost Chabarovka, na mûsto byl pov˘‰en roku 1884. Právû zde, pfies Amur, stojí nejdel‰í most (2568 metrÛ na 18 pilífiích) Transsibifiské magistrály, jehoÏ konstruktéfii za tento projekt obdrÏeli na svûtové v˘stavû v PafiíÏi v roce 1908 zlatou medaili. Stavûl se v‰ak aÏ v letech 1913–15 a prakticky v‰echen kovov˘ materiál pro jeho konstrukci se vozil z Var‰avy po Ïeleznici do Odûsy, odtud lodí do Vladivostoku a zase vagony do Chabarovska. Málokdo v‰ak ví, Ïe na StalinÛv pfiíkaz se pod Amurem vyhloubil 8 km dlouh˘ Ïelezniãní tunel, jímÏ první vlak projel 20. ãervna 1941. Dnes se oblast boufilivû rozvíjí a pfiedpokládá se, Ïe do deseti, patnácti let se stane nov˘m ekonomick˘m centrem Ruska. To je v‰ak hudba budoucnosti, která jen dokazuje, Ïe hraniãní spory mají reáln˘ hospodáfisk˘ podtext, byÈ v té dobû si to jejich iniciátofii vÏdy neuvûdomovali. TfiebaÏe tu je rozvûtvená síÈ fiek, mnohdy splavn˘ch, chybí pfiedev‰ím infrastruktura. Transsibifiská magistrála se sta20

MAGNET_1_10_TXT.QXD

12.11.2009

22:09

Stránka 21

vûla na pfielomu 19. a 20. století. Bajkalsko-amurská dráha (BAM), projektovaná za Chru‰ãovovy éry (1955–64), byla dokonãena aÏ v roce 1984. Existuje Ïelezniãní spojení âita– Chabarovsk a novû postavená silnice Jakutsk–Magadan. Vût‰ina dal‰ích je dosud ve stadiu projektÛ, napfiíklad Amurskojakutská Ïelezniãní magistrála pro spojení s USA pfies BeringÛv záliv. Z americk˘ch zku‰eností je známo, Ïe rozvoji amerického Západu pomohla zejména Ïeleznice. Car Alexandr II. (vládl 1855–1881) se v‰ak chtûl pfiedev‰ím zmocnit nov˘ch území. Proto se nejprve zamûfiil na Stfiední Asii. To nebylo tak obtíÏné, protoÏe vojáci místních chanátÛ bojovali proti carské armádû ruãnicemi s kfiemenov˘mi kfiesadly a navíc nebyli jednotní. Ru‰tí osadníci, ktefií proudili za armádou, získávali v‰echna privilegia odÀatá místnímu obyvatelstvu. Stejnû tak pfii ruském pronikání na Dáln˘ v˘chod pfiedstavovaly pro jednotlivé v˘pravy vût‰í pfiekáÏku pfiírodní podmínky a tûÏko prostupn˘ terén neÏ odpor pÛvodních obyvatel. „Dobyvatelé“ v˘chodní Sibifie zpoãátku také nezakládali stálé osady, ale staãilo jim vybírat od místních kmenÛ danû ve formû koÏe‰in. Beringovi námofiníci se pfii první expedici v roce 1727 pfieplavili k západnímu pobfieÏí Kamãatky a jejich následovníci se v roce 1741 (trochu omylem) dotkli ostrovÛ v blízkosti jiÏního pobfieÏí Alja‰ky. O víc neÏ ãtyfii desítky let pozdûji zkoumali Aleuty a Alja‰ku ru‰tí kupci, ktefií zde zaãali (prostfiednictvím Rusko-americké spoleãnosti, zal. 1798) zakládat opevnûné obchodní osady. V˘stavba v‰ak postupovala jen velmi zvolna a v tzv. Ruské Americe Ïilo roku 1830 pouh˘ch 800 osadníkÛ. Jejich zásobování a vÛbec správa tohoto území byly pro carskou vládu neúnosné. Ru‰tí osadníci se dostali pfii hledání obÏivy aÏ na úroveÀ asi sto kilometrÛ severnû od San Franciska. V˘mûnu posádek a jejich vyzbrojování provádûly nákladné námofiní expedice, které se musely plavit pfies Atlantik kolem mysu Horn a Tich˘m oceánem (napfiíklad expedice Ivana 21

MAGNET_1_10_TXT.QXD

12.11.2009

22:09

Stránka 22

F. Kruzen‰terna z let 1803–1806 nebo v˘pravy Otto J. Kotzebue 1815–1818, 1823–1826). Proto roku 1867 vyjednala carská vláda s americk˘mi pfiedstaviteli, Ïe jim Alja‰ku prodá. Po licitaci se dospûlo z pûti milionÛ ke koneãné cenû 7,2 milionu dolarÛ. To pfiedstavovalo asi 4 centy za hektar, jak uvádí Milan ·vankmajer v kolektivních Dûjinách Ruska. NejdÛleÏitûj‰í smûr v˘boje cara Alexandra II. smûfioval k severní âínû. VyuÏil tehdej‰í slabosti této „nebeské fií‰e“ a ajgunskou smlouvou dosáhl v˘razné zmûny hranic. Podepsali ji 28. (16. podle juliánského kalendáfie) kvûtna 1858 v Ajgunu tehdej‰í carsk˘ zmocnûnec, generální gubernátor v˘chodní Sibifie Nikolaj N. Muravjev a za âínu zmocnûnec âchingského státu (podle dynastie âching) dvorní velmoÏ, amursk˘ vrchní velitel I-·an. Smlouva Rusku zaji‰Èovala území na levém bfiehu Amuru od fieky Argun po ústí, prav˘ bfieh Amuru aÏ do soutoku s Ussuri patfiil âínû. Tak se Rusku vrátilo to, co ztratilo roku 1689. Navíc byla celá oblast mezi fiekou Ussuri a mofiem prohlá‰ena za spoleãné vlastnictví Ruska a âíny. Mohly zde proplouvat pouze ãínské a ruské lodû a obchodovat tu mohli také jen Rusové a âíÀané. Ajgunská smlouva byla stvrzena v˘nosem bogdychana (tak oficiálnû naz˘vali v Rusku ve sv˘ch listinách ãínského císafie) 2. ãervna 1858 a ratifikována Ruskem o ‰est dní pozdûji. Ajgunskou smlouvu a tianjinsk˘ traktát (o právech sv˘ch obãanÛ na území druhého státu také z ãervna 1858) s koneãnou platností potvrdila pekingská smlouva z roku 1860. Stanovila, Ïe hranice mezi obûma mocnostmi probíhá mj. po fiece Ussuri. Tehdy si nikdo nelámal hlavu s otázkou, jak probíhá – zda po levém ãi pravém bfiehu nebo po takzvané plavební dráze, kde je koryto fieky nejhlub‰í. To b˘vá stfied fieky, a proto se toto pravidlo jako nejspravedlivûj‰í stalo mezinárodní zvyklostí pfii upfiesÀování fiíãních hranic. V roce 1911 byl podepsán smluvní akt s tím, Ïe hranice probíhá po ãínském bfie22

MAGNET_1_10_TXT.QXD

12.11.2009

22:09

Stránka 23

hu fieky. Kdyby tehdej‰í vládcové vûdûli, jaké semeno sváru zasejí o pÛlstoletí pozdûji! Rusové se na novû získaném území rychle zabydlovali. V roce 1860 zaloÏili pfii ústí Amuru pfiístav, kter˘ se stal nejdÛleÏitûj‰í ruskou (poté sovûtskou a pak zase ruskou) námofiní vojenskou základnou v oblasti Tichého oceánu – Vladivostok. UÏ název napovídá smysl tohoto aktu: vládni V˘chodu. Rozsáhlé území rozdûlili do tfií správních celkÛ, místní mandÏuské obyvatelstvo ãásteãnû poru‰tili a pfievedli na pravoslavnou víru, ãásteãnû pfiesídlili a zbytek podlehl epidemiím. Tím zabrzdili jeho dal‰í v˘voj, coÏ vedlo k jisté degeneraci. To uÏ také vypl˘vá z politiky Alexandra III., kter˘ na trÛn nastoupil jist˘m nedopatfiením z funkce velitele pluku v roce 1881 a svou úrovní na této funkci zÛstal. UpevÀováním samodûrÏaví, rusifikací, zavádûním pravoslaví a násilím znehodnotil i ty malé reformní krÛãky uãinûné jeho pfiedchÛdcem. Aby carové dálnûv˘chodní oblast lépe ovládali, zaloÏili nové kozácké vojsko – roku 1858 amurské a 1889 ussurijské. Následník trÛnu Nikolaj Alexandroviã, pozdûj‰í car MikulበII., poloÏil v roce 1891 základní kámen ke stavbû transsibifiské magistrály. Po její jednokolejné trati projely první vlaky v roce 1901. To umoÏnilo pfiesídlit sem slovanské rolníky z evropské ãásti Ruska, Ukrajiny a Bûloruska. Na pfielomu století byla uvedena do provozu v˘chodoãínská Ïeleznice, kterou plnû – hospodáfisky a vojensky – ovládali Rusové. Se souhlasem ãínské vlády vybudovali v MandÏusku nezamrzající pfiístavy Port Artur a Dalnij (anglicky Port Arthur a Dairen, kdyÏ znovu pfiipadly âínû, naz˘vají se Lü-‰un-kchou, zkrácenû Lü-‰un a Dalian). Oblast zaãala vzkvétat a na poãátku 20. století pfievy‰ovala sv˘m Ïivotním standardem nejen evropskou ãást Ruska, ale i USA. To samozfiejmû nebylo tak sloÏité. Podle historikÛ tehdej‰í Rusko zaostávalo oproti Evropû aÏ o sto let. Sever amerického kontinentu teprve nabíral dech ke svému hospodáfiskému rozkvûtu. 23

MAGNET_1_10_TXT.QXD

12.11.2009

22:09

Stránka 24

Nástup RusÛ na Dálném v˘chodû neunikl pozornosti BritÛ a zvlá‰tû JaponcÛ, ktefií se rozhodli rusk˘ postup zastavit. Rusko-japonská válka z roku 1905 má v na‰í souvislosti v˘znam jen potud, Ïe se hranice opût mûnily. Aã Rusové mûli desetinásobnou pfievahu v pûchotû i loìstvu, válku prohráli a Japonsko si zabralo jiÏní Sachalin, oba nové pfiístavy, Ïeleznici v MandÏusku a Koreu. To zase nebylo tak bolestivé, tím spí‰e, Ïe „spoleãná“ ãínsko-ruská správa Pfiímofií stále silnûji pfiecházela do rusk˘ch rukou. Vládní krize a politické pfiemûny v carském Sankt Petûrburgu a pozdûji v Moskvû – od Stolypina po Lenina – se na Dálném v˘chodû odrazily mimo jiné v tom, Ïe se tu vytváfiely samostatné státní útvary. V roce 1918 vznikla Sibifiská republika – bez Jakutska a Zabajkalska, které vytvofiily svou Zabajkalskou republiku, 1920 aÏ 1922 pfieÏívala Dálnûv˘chodní nezávislá republika, v letech 1921–22 nezávislá Pfiímofiská republika (Pfiímofií, Kamãatka a Chabarovsk˘ kraj). AÏ do revoluce byl Vladivostok, stejnû jako Odûsa, svobodn˘m pfiístavem. Otázka rusko-ãínsk˘ch hranic ustupovala do pozadí, protoÏe tu bylo najednou mnoho rÛzn˘ch hranic. Kromû toho bol‰evici, zejména ti nejtvrd‰í jako Lev D. Trockij, mysleli na svûtovou revoluci, která smete v‰echny hranice mezi státy. Jedním z prvních dekretÛ mladé sovûtské vlády se ru‰ily v‰echny staré smlouvy uzavfiené carsk˘m Ruskem s âínou, byly oznaãeny za nespravedlivé a anulovaly se. Kupodivu v‰ak nezmizela dohoda, kterou si kdysi silnûj‰í carské Rusko vynutilo na slab‰í âínû, Ïe tam, kde hranici tvofií fieka, dûlící ãára státÛ nepovede plavební dráhou, stfiedem, ale aÏ u ãínského bfiehu. ¤eka a v‰e, co bylo na ní a v ní, patfiilo Rusku. Jak ostrovy, tak ryby i právo plavby. âíÀané mohli na fieku jen s rusk˘m, a nyní uÏ sovûtsk˘m souhlasem.

24

MAGNET_1_10_TXT.QXD

12.11.2009

22:09

Stránka 25

KAPITOLA TŘETÍ

Od družby k neshodám

V první polovinû dvacátého století zachvátila âínu obãanská válka, která skonãila v roce 1949. Z na‰eho hlediska nejsou podstatné její peripetie, dÛleÏitûj‰í je sám fakt, Ïe rozhodující roli pfii pfiípravû Mao Ce-tungovy armády hrála sovûtská pomoc. SSSR se zapojil do války proti Japonsku na základû spojenecké dohody z Postupimi a osvobodil severní ãást âíny od vûãn˘ch japonsk˘ch rivalÛ. Tak to uvádûjí mnozí ru‰tí historici a zejména politici, ktefií tím pfiipisují sovûtské pomoci ãínsk˘m komunistÛm vût‰í v˘znam, neÏ si moÏná ve skuteãnosti zaslouÏí. SSSR sice pfiedal ukofiistûné japonské zbranû revoluãním povstalcÛm, které pomáhali ‰kolit nûktefií sovût‰tí dÛstojníci, ale je nadsázkou tvrdit, Ïe Mao Ce-tung vítûznû vyhlásil 1. fiíjna 1949 âínskou lidovou republiku s notnou dávkou sovûtské pomoci. Znám˘ anglick˘ historik Alan Bullock v díle, které paralelnû popisuje Ïivotopisy dvou nejhÛfie proslul˘ch diktátorÛ Hitlera a Stalina, uvádí, Ïe Stalin nevûfiil ve vítûzství ãínsk˘ch komunistÛ v obãanské válce a stále sázel na âankaj‰ka. Proto s ním uzavfiel v srpnu 1945 smlouvu o pfiátelství a spolupráci, proto s ním udrÏoval oficiální styky aÏ do chvíle, kdy 1. fiíjna 1949 diplomaticky uznal vznik âínské lidové republiky. Mao musel Stalina dost pfiesvûdãovat, Ïe komunisté opravdu ovládají celou zem a âankaj‰ek navÏdy uprchl na Tchaj-wan. SSSR sice drÏel je‰tû rok po válce svá vojska v MandÏusku, stejnû jako to dûlali Ameriãané, ale diplomatickou aktivitu pfii pokusech o roli prostfiedníka mezi ãínsk˘mi komunisty a ãankaj‰kovci pfienechal více ménû 25

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.