Tajemství Života 15. 01. 2009 Tajemství života – v komplexním smyslu – je nejlépe a nejvíce střežené tajemství ve vesmíru. Od nepaměti lidé vynakládají úsilí na odhalení tohoto tajemství. Byli tací, kteří se domnívali, že ho odhalili, ale čas vždy ukázal, že jen nahlédli klíčovou dírkou a zahlédli odraz – zkreslený a neúplný. Kořeny tohoto záhadného fenoménu leží hluboko mimo čas a prostor, a síly, které toto tajemství střeží, jsou mimo fyzické vyjádření člověka, avšak, zdá se, vykazují jistý systém. Zmapovaná kulturní historie lidstva je příliš krátká a je děravá bílými místy. I když to vypadá, že kolébkou civilizace je starý Sumer, jsou prameny, které naznačují, že tato kultura čerpala z mnohem starších, pravděpodobně atlantských zdrojů. V naší sondě se budeme muset spokojit s databází mýtů a bájí, takže se budeme pohybovat na tenkém ledu takzvané alternativní historie lidstva. Smaragdové desky nám naznačují, že atlantská civilizace byla velmi vyspělá a její příslušníci byli sice humanoidní druh, avšak od lidského druhu se lišili nejen stavbou těla, ale i duchovními schopnostmi a intelektem. Není jisté, zda tato civilizace – bájná Atlantida – byla fyzicky na planetě Zemi, ale lidstvo má vzpomínky na Atlantidu nejen ve své mytologii, ale i přímo ve své genetické mysli, neboli hluboko ve svém vědomí. Sumerské tabulky se zmiňují o stvoření člověka formou procesu genetického inženýrství. Těmito inženýry měli být Anunnaki – entita, jejíž původ se spekulativně nachází kdesi ve vesmíru. Pak máme celosvětově se vyskytující zmínky o tzv. Elohimech, Zářících, Serafínech, Virachoca nebo Kukulcan. Jsou to Tvůrci vesmíru a člověka a nejsou zcela hmotní ve fyzickém světě. Smaragdové desky je uvádějí jako Děti světla. Mytologie různých národů shodně říká, že stvořili člověka k obrazu svému – použili stejný vzor DNA. Toto stvoření se pravděpodobně týká atlantského typu humanoidních bytostí. Anunnaki začali svou práci až později a zachovali přitom základní genetický vzor. Podle popisů nebyli tak dobří genetici jako Zářící, jejich činnost za sebou zanechávala mnoho nezdařených pokusů, než vyvinuli vyhovující fyzickou strukturu. Proč to Zářící dovolili? Stopy jejich působení nacházíme v celých dějinách lidstva až do současnosti. Dohlížejí na vývoj lidstva i celého vesmíru. Odpověď je, zdá se, opět v Atlantidě. Zářící jsou světelné bytosti, které existují mimo dimenzi časoprostoru, jsou fragmentem a součástí energie vědomí Univerzální bytosti, která je vyjádřením reality Zdroje, kterou v systému víry lidé nazývají bohem. Tito Zářící sami sebe nazývají Svrchovanými (bytostmi). Oni vytvořili atlantský typ člověka pro sebe! Jako fyzický nosič, ve kterém se mohli volně pohybovat ve fyzickém vesmíru, který
stvořili před tím. Vzpomínka na Zlatý věk, která se jako zlatá nit vine dějinami lidstva, je vzpomínkou na první atlantskou civilizaci. Tato vzpomínka nám vykresluje, jaký fyzický svět si Svrchovaní připravili: Lidé byli věčně mladí dokázali svá fyzická těla opravit, plně si uvědomovali svou svrchovanou totožnost, zvířata a příroda byli mírumilovné, klima mírné po celé planetě atd. Svrchovaní si uvědomili, že takto nelze fyzický svět prožívat a poznávat. Anunnaki, resp. jejich vůdce Anu, se nabídl, že vytvoří pro fyzický vesmír omezující systém, který by jim umožnil lépe zkoumat fyzický svět. Anu byl něco jako programátor sub-atomárních vibrací. Je to vlastně světlo a zvuk, které na sub-kvantové úrovni vycházejí z prostředí antihmoty – tzv. Para vach a na sub-atomární úrovni kvantových polí vytvářejí archetyp formy vibrací, které se přenosem superstrunami formují do individualizované vibrace. Vše toto nese inteligenci Zdroje (Para vach) a individualizovaná vibrace je fragmentem Zdroje a my jí říkáme lidská duše a ona si říká Svrchovaní. Z této úrovně se vstupuje do dimenze časoprostoru do hmoty. Z této úrovně se tato dimenze dá přetvářet, upravovat a měnit. Je to místo, kde mohl Anu vytvořit omezující systém. Nazval ho Systém potlačení Svrchované jednoty a zpočátku obsahovala jen strukturalizovanou oblast lidské mysli – jakési rozhraní mezi doménami reality různých úrovní vibrací. Znamenalo to, že Svrchovaní si jen přestali uvědomovat existenci mimo časoprostor, ostatní schopnosti jim zůstali. Svrchovaní, kteří na tento experiment dohlíželi (Děti světla v Atlantidě), působili současně jako učitelé lidí, kteří v době svého fyzického života měli potlačenou svrchovanost. Avšak Anu měl nekalé úmysly a Svrchovaní byli příliš důvěřiví. Anu vytvořil populaci lidí (současného typu), které geneticky upravil – formou omezovačů a urychlením procesů stárnutí, snížením efektivity využití mozku, závislostí tělesné rovnováhy a psychické rovnováhy na zdraví a odolnost, současně rozšířil Systém potlačení Svrchované jednoty o další programy: především o tzv. Po-smrtný systém, kdy je do systému chycena i svrchovaná bytost po smrti fyzického nosiče. Pak zničil část Atlantidy a uvolněné Svrchované zachytil do systému, takže nedošlo k jejich svrchovanému vyjádření. Museli se inkarnovat do nově vytvořených lidských jedinců. Pro ty už měl připraven komplexní systém, založený na celku 9 programů. Bytosti, které chtěly optimálně existovat v evolučním procesu poznávání, byly vrženy do evolučního procesu založeném na přežití. Systém lidské mysli je hlavním programem. Je rozdělen do tří částíNevědomí= Genetická mysl Podvědomí Vědomí Genetická mysl je Datovým archívem celého lidstva.
Podvědomí je Datovým archívem pokrevních rodových linií a vědomí je Datovým archívem jednotlivce. Tyto tři funkční celky vytvářejí clonu, která stojí mezi lidstvem a jeho skutečným Já. Na stejné úrovni důležitosti jako Systém lidské mysli je Finanční silová mřížka, která udržuje globální vůli Elit uchovat si permanentní kontrolu nad lidskou rodinou, aby sloužila jejich programu moci. Ti, kteří se nacházejí na vrcholných postech těchto mocenských elit, jsou navázáni na genetickou pokrevní linii. Rozhraní mezi-dimenzionálních vesmírných struktur, které bylo vytvořeno již pro atlantskou populaci, zůstalo – bez něho by člověk nemohl přijímat kvantové vibrace Zdroje a bez nich není život možný. Komplex Bůh-Duch-Duše. Je to zajímavá náhražka, která je pro lidstvo a jeho přežití nezbytná. Bůh zastupuje Prvotní zdroj, Duch zastupuje inteligenci Zdroje a Duše představuje Svrchovanou bytost. Tyto tři složky kopírují archetypy, které jsou neoddělitelnou součástí DNA – nejdou zrušit – proto byly přepsány jejich role. Základem tohoto programu je strach ze smrti, strach z neexistence, strach z osamění. Tento strach se projevuje vírou v existenci odděleného boha nebo bohů. Ve skutečnosti se Anu a jeho vědci zapsali do pozic těchto bohů – jejich jména a různé mutace těchto jmen se promítají celým náboženským vývojem lidstva. Integrální součástí tohoto programu je touha lidského jedince po duchovním vůdci, který dovede duši k záchraně a k vykoupení – to zajišťují Spasitelé – nanebevstoupení mistři Velké moudrosti a světla, kteří čas od času fyzicky prožijí život, který je osvícený a většinou končí obětováním se za spasení lidstva. Jsou to Mesiáši. Mimo tento program byl instalován ještě samostatný systém Sítě strachu ze smrti – je to implantovaná zástrčka do lidského energetického systému uvnitř solar plexu odkud expanduje do čakrového ústrojí v oblasti srdce, hrdla a hlavy. Účelem této sítě je absorbovat a distribuovat energie strachu, úzkosti, stresu a nejistoty. Tento modul je dominantně ovládán strachem z budoucnosti. Anu byl opatrný a tak tento systém napojil ještě paralelně na původní a primární strach ze smrti a neexistence. Sekundárně tento systém vyvolává tzv. Podprahovou únikovou aktivitu – motivuje lidského jedince do služby v oblasti náboženství nebo jiných duchovních disciplín – vyvolává pocit: být vyvolen, mít poslání. Dalším systémem je Systém polarity. Jde o podprogram sítě strachu ze smrti a je krví celého komplexu programů. Díky němu je člověk ztracen a v izolaci, neustále vyrovnává disharmonii, která třením těchto polarit vzniká. V globálním měřítku to je věčný souboj Dobra a Zla. Posledním původním programem je Systém genetické manipulace. Anu ho vytvořil záměrně pro uspokojení snah různých interdimenzionálních ras vytvořit si vhodný
nosič pro vstup do materiálního světa. Anu sám chtěl nejenom přístup k fyzickému světu, aby využíval jeho zdroje, ale zároveň toužil po stabilním přísunu ochotných otroků, kteří by byli schopni pohánět lidstvo. Tyto formy bytí byly rovněž lapeny do systému. Program genetické manipulace byl vytvořen tak, aby člověk mohl být postupně upraven takovým způsobem, aby nemohl dosáhnout opětovné seberealizace čili dosažení stavu opětovného uvědomění Svrchovanosti. Vyšší frekvenční stavy jako osvícení, nirvána nebo kosmické vědomí, byly simulovány uvnitř systému Bůh-Duch-Duše – nicméně dosažení těchto simulovaných stavů vytvářelo kontrolní body, které odjistily intervence v rámci Systému genetické manipulace. Tímto způsobem se teprve nedávno podařilo Zářícím vytvořit tzv. Navigátor jednoty jako součást celého systému. Navigátor jednoty aktivuje v jedinci autentické hledání Boha ve smyslu celistvosti, jednoty a rovnosti. Je to průchod ven z vězení. Takže pryč od odborného pozadí, které je nutné k pochopení toho, proč a jak je Tajemství života chráněno. Svrchovaní, kteří se zachránili, na lidstvo vždy dohlíželi. Nemohli dělat nic jiného. Je možné, že v jiných vesmírech vytvořili – se souhlasem tamních bytostí – modelové situace postupného vývoje druhu podobně lapeného do tohoto Systému evolučně-spasitelského (budu mu říkat Hierarchie). Museli vědět, co lidstvo čeká a jaká opatření musí zajistit, aby se zase osvobodilo. Nevím to určitě, ale mám pocit, že ten model nebyl jeden, ale bylo jich mnoho, a že se průběh a výsledky těchto pokusů zaznamenávaly do Matrice Prvotního zdroje. Tímto způsobem byl stanoven optimální postup. Říkáte si, proč Svrchovaní nebo Prvotní zdroj prostě vše nezrušili a nezvrátili zpátky, vždyť existují v bezčasovosti mimo prostor hmoty. Toto si právě Anu pojistil tím, že chytil Svrchované – a následovně mnoho dalších bytostí – do lidské populace na úplném začátku jejího mentálního a civilizačního období vývoje. Lidé nebyli připraveni a takový zásah by nepřežili a Svrchovaní by nevyhladili celou populaci. Navíc – a to platí i pro inteligenci Vědomí Zdroje – je prioritně upřednostňován princip svobodné vůle bytosti a jedince. Nicméně nenápadné, ale zásadní zásahy do vývoje zde vždy byly. Mnoho posunů reality bylo uskutečněno hlavně pro zmírnění dopadů plánů mocenských elit – takže například plánovaný návrat Anua a nastolení tzv. Nového světového řádu se již neuskuteční. O této skutečnosti však uvnitř Hierarchie ví pouze skrytá elita – Incunabula (je to Anuova „Důlní společnost“), která je nejzasvěcenější v rámci systému Hierarchie, je současně správcem i strážcem systému. Tato skrytá elita řídí skrze bankovní systém Ilumináty, kteří dále řídí tajné společnosti a následně světové vládní vůdce. Tyto nižší mocenské elity na vytvoření Nového světového řádu stále pracují pro Incunabulu , avšak bez Anuovy energie a inteligence vyjdou tyto snahy naprázdno.
Hra uvnitř dimenzí byla změněna. Původní plán byl, že se Anu vrátí do našeho světa několik let před rokem 2012 – Incunabula, coby Anuova výkonná struktura, měla za úkol připravit lidskou doménu na tento příchod a Anu zamýšlel upravit programový systém pro Nový světový řád. Je to mýtus o návratu Krista a ten se pravděpodobně – ovšem v režii Zářících – uskuteční. Bude to z důvodu silně zakořeněného systému víry a Kristus usnadní transformaci náboženských struktur, které budou klást největší odpor vůči duchovnímu posunu lidstva k vyjádření vlastní svrchovanosti. Je to paradox, který brání rychlému zrušení systému Hierarchielidé jsou v něm spokojeni a nebudou chtít ho změnit. Nyní se dostáváme k Proroctví Mayů o Konci času v roce 2012, které pomocí zlomových bodů v průběhu historie lidstva a počítačovým zpracováním bylo dokonce stanoveno na 21. 12. 2012. Již přibližně deset let jsme pod vlivem energie, která do našeho fyzického vesmíru proudí z Prvotního zdroje, aby pomohla lidstvu s aktivací Zdrojových kódů, které jsou blokovány systémem Hierarchie. Tato aktivace musí proběhnout na subkvantové úrovni Svrchované bytosti, která následně bude jemně, ale neodbytně nutit svůj fyzický nosič – lidského jedince – k probuzení a uvědomění si propojení své Svrchované jednoty s inteligencí Zdroje a s ostatními Svrchovanými. Rok 2012 pravděpodobně pro většinu lidstva proběhne úplně normálně – změny se dějí pomalu a nenásilně i proto, že posun se děje v celém vesmíru a pro nás je základním urychlovačem posun přírody a Země jako celku. Planeta Země je hostitelem vědomí, které je nedefinovatelné – byla, jako celý vesmír, stvořena podle Matrice Prvotního zdroje a tento aspekt nedefinovatelnosti platí i pro její vlastní stvořitele – pro Zářící. Posunem není myšleno fyzické posunování nebo vzestoupení – je to vysvobození z virtuální reality ve virtuální realitě. Hroucení tohoto systému může vytvářet nestabilitu v hustotách vibrací, proto musí probíhat pomalu, aby se automaticky nespustily nežádoucí přírodní jevy. Země na úrovni svého vědomí, které čerpá ze Zdroje, je sice jako celý vesmír chycena v systému Hierarchie, ale svůj úděl chápe – proto je tím katalyzátorem. Budeme-li dosavadní průběh existence lidstva definovat jako Éru závojů za závoji, pak nyní jsme vstoupili do Éry průzračnosti a expanze. Během této éry (která nebude tak nekonečně dlouhá jako ta první) dojde k postupnému bourání labyrintu klamu a omezení. Zdá se, že to přesto několik generací potrvá – dvě nebo tři. Je to jako řetězová reakce. Jakmile dosáhne osvobození určité procento lidí, spustí se jejich působením lavina energie, která usnadní posun ostatním. S lavinou energie přijdou i nové informace, které zatím nebyly uvolněny – takže vize budoucnosti se dá odhadnout v omezených obecných tvarech. Dá se předpokládat, že odhalení tajemství života na všeobecné globální úrovni a to ryze vědeckými metodami a postupy – v souladu s hmatatelnými důkazy – bude nezbytnou a nejdůležitější součástí posunu. Proto se dá očekávat, že expanze bude soustředěna na vědecký pokrok v oblasti kvantové fyziky částic, v kosmologii, v genetice a sítích datových přenosů.
Vývoj technologií umělé inteligence se musí zpomalit, protože v jedné simulaci transformace systému Hierarchie došlo z důvodů řízení společenských a ekonomických struktur tamní civilizace inteligentními technologiemi k úplnému zhroucení plánu posunu – musel být zastaven – Zářící museli provést zásahy do genetického vzoru tamních fyzických bytostí a k plánu se mohli vrátit, až tato civilizace po stovkách generací dospěla do optimální úrovně. Vzpomínka na tuto událost je pro Zářící velmi bolestná. Touto zkušeností ale museli projít, aby byli připraveni na všechny možnosti při posunu lidstva. Důležité je také to, že Svrchovaní (lidské duše) již po smrti svého lidského těla neodcházejí nezbytně do Systému po-smrtné reality, která je součástí Hierarchie. Již žádné nebe a peklo, žádný očistec, žádná karma, žádná ctižádost dosažení nirvány. Svrchovaní se hromadně inkarnují na Zemi a do ostatní částí vesmíru, kde žije lidský druh (typologie DNA a prvků hmoty je stejná v celém našem fyzickém vesmíru, i když může mít různé obměny a varianty). Konají tak z důvodů odpovědnosti k uskutečnění plánu transformace a v okamžiku své inkarnace jim již není vymazáno vědomí, jako tomu bylo dříve. Protože pro uskutečnění plánu je zapotřebí nárůst populace, účastní se i svrchované bytosti z jiných vesmírů, aby pomohly, i s tím rizikem, že do ukončení transformace by mohly být chyceny a odděleny od Vesmíru celku. Zářící se inkarnují omezeně. Jako bytosti Prvního archetypu Prvotního zdroje potřebují operovat ve všech vesmírech a zbylo jich příliš málo po Anuově zradě. Do našeho vesmíru vstupují ve fyzickém nosiči, který jim na omezenou dobu umožní zde působit, aniž by byli chyceni. Vibrace jejich fyzického vyjádření ovšem vždy budila v lidech hrůzu a respekt a oni si nepřejí být bohy. I v poslední fázi Atlantidy, kdy dohlíželi na Anuův experiment jako Děti světla, měli pro sebe vytvořen speciální prostor – Síně Amenti - ve kterém přebývali. Tyto Síně Amenti se nacházejí v jádru galaxie a je jich sedm – jsou to operační střediska Zářících a v těchto střediscích byly iniciovány bytosti všech velikánů historie lidstva jako např. Einsteina nebo Newtona. Vize budoucnosti před nás klade jeden zásadní problém. Dalo by se předpokládat, že nyní, když se již rodí lidé s uvědomělou svrchovanou bytostí – je jen otázkou času, kdy staří vymřou – včetně Incunabuly. A v tom je, zdá se, problém. Tajemství Incunabuly – správců a strážců Anuovy Hierarchie – je tajemství stejně dobře střežené jako Tajemství života. Z Tajemství života bylo strženo již mnoho závojů – takže pravda začíná prosvítat. Co se týká tajemství Incunabuly – byl pozdvižen cípek vrchního závoje – nevíme nic (kromě spekulací). Nevíme jaká je podstata entity Anu a Anunnaki. Mytologie ho možná ztotožňuje se Satanem a padlými anděly – nevíme, jestli to jsou svrchované bytosti archetypu Prvotního zdroje. Členové Incunabuly se v našem fyzickém světě projevují skrytě, a jejich fyzické vyjádření není lidské. Součástí systému Bůh-Duch-Duše je magie a oni jsou
mistři černé magie. Magie umožňuje využívat virtuální realitu a podle potřeby ji přetvářet. Použití tohoto systému je velmi nestabilní, avšak ti, kdo tomuto systému rozumí, mohou doslova cokoli vyvolat a dát tomu punc reality. Zdá se, že při smrti člena Incunabuly neodchází jeho duše do systému Po-smrtné reality. Oni pomocí ohavných rituálů, při kterých dochází k lidským obětem, přenášejí svou duši i s celým vědomím do nového těla. Aby toto splnili, umírají rituální smrtí při speciálních obřadech. Je to vše velmi zahalené – podstata jejich existence je nezachytitelná pěti lidskými smysly. Citliví lidé je vidí jako ještěry a píše se o nich i ve Smaragdových deskách. Atlanťané, již napůl ovládaní Anuem, si mysleli, že tyto temné entity vyvolali zneužitím magie a kladli si to za vinu. My víme, že to nebyla jejich vina – byl to začátek Anuova programování Hierarchie a on to zneužil a zasadil to do systému, takže mýty hovoří o božím trestu, který postihl Atlantidu za jejich troufalé zneužívání sil magie. Víme také, že jejich počet je konstantní. Drží si špice v elitách moci a pro udržení svého vědomí v lidském těle jsou vázáni na specifické krevní rodové linie. Pro jejich fyzické vyjádření v jejich pravé ještěří podobě používají maskování za lidského jedince manipulací s realitou. Mytologie hovoří o tom, že k udržení stability této krycí reality jedí lidské maso a pijí lidskou krev. O dračích bozích a dračích rodových liniích toho bylo v průběhu lidských dějin zmytologizováno tolik, že je téměř nemožné oddělit pravdu od fikce. Navíc se zde promítá aspekt polarizace, kdy vše co se zdá, nemusí být temné. A proto nelze házet do jednoho pytle s Incunabulou i některé šlechtické rody, které jsou vázané na rodové pokrevní linie a přitom jejich vyjádření může mít ušlechtilý tvar. Je možné, že Incunabula je svým způsobem taková součást systému Hierarchie, že prostě zanikne společně s tímto systémem. Náš fyzický svět, lidstvo a všechna příroda jsou jednou slupkou cibule. Je zde také mezidimenzionální doména, která sestává z nekonečného množství úrovní – v těchto úrovních pobývají životní formy uvnitř životních forem. Jejich složitost a hloubka jsou nevyjádřitelné. V projeveném – tří-dimenzionálním vesmíru - jsou lidé – jen lidé. Bytosti, které existují v jiných úrovních, jsou mezidimenzionální bytosti, které nejsou projevené ve fyzické doméně, avšak všechny tyto – ať lidské (fyzické) nebo ne-lidské (mezidimenzionální)- jsou součástí vědomí Svrchované jednoty, která je součástí vědomí inteligence Prvotního zdroje. Pro milovníky sci-fi je nutno dodat, že tento příběh se udál kdesi v paralelním vesmíru, jehož realita může i nemusí být totožná s realitou našeho vesmíru. Zdroj: www.lyricus.cz
Tajemství Vesmíru 02. 02. 2009 Pojednání o Tajemství vesmíru vlastně není pokračování „Tajemství života“. Obě tyto stati jsou kapitoly tzv. „Prahové kosmologie“. Prahová z důvodu, že symbolizuje vykročení lidstva do Velkého vesmíru, k pochopení nových souvislostí a získání nových zkušeností a poznání. Nutno dodat, že „Prahová“ je možno chápat i tak, že informace, které z ní plynou, jsou na hraně našeho chápání a pro většinu z nás je dokonce „Pod-prahová“. Jak je to tedy s tím vesmírem? Mýtus o stvoření je starý jako lidstvo samo. Není to pohádka, kterou si chtělo primitivní lidstvo zdůvodnit existenci přírody, hvězd a sebe samotných. Je to pravda. Byla lidstvu předložena učiteli řádu Lyricus (o kterých si povíme později) ve formě, které bylo schopno porozumět. Dalo by se říci, že nyní, na začátku 21. století, je lidstvo dostatečně vyspělé na to, aby pochopilo Prahovou kosmologii v novém moderním pojetí. No, dříve byli lidé alespoň ochotni připustit, že to co neznají, existuje. Dnes je to tak, že co vědci neznají, to prostě neexistuje – až to poznají, tak to náhle existovat začne. Výhodou je, že tato první moderní verze Prahové kosmologie není určena výhradně pro vědce. Je určena pro všechny, kdo mají odvahu zkusit pochopit nepochopitelné. Neobsahuje vzorce a konstanty – co je v ní popsáno, tyto definice nepotřebuje. Nicméně – k tomu dojdeme – tyto vědecké definice nakonec přijdou (ne v tomto příběhu, ale v budoucnosti lidstva). Příští kapitola bude o informačních soustavách a sítích. Říkám to proto, že v tomto pojednání se jich lehce dotknu – bez hlubšího vysvětlení. Vesmír celku se skládá ze sedmi Supervesmírů v jedenácti základních dimenzích. My jsme v hmotné (fyzické) dimenzi Sedmého supervesmíru – na jeho vnějším okraji v galaxii Mléčné dráhy. Uprostřed se nachází Centrální vesmír – je to sídlo Prvotního zdroje (stvořitele). Všech sedm supervesmírů tvoří prstenec okolo Centrálního vesmíru. Sídlo Prvotního zdroje je Realita zdroje. Je nepopsatelná, naprosto kompletní a jejím jediným účelem je demonstrovat kolektivní sílu všech druhů uvnitř Vesmíru celku. Je neoddělitelná od Reality Svrchovaného integrálu (jednoty), který tvoří všechny svrchované individualizované bytosti ve Vesmíru celku. Realita zdroje je archetypem dokonalosti. Je standartním nosičem vrozeného tvaru a konečného určení každé bytosti. Její podstata je natolik mimo jakoukoliv koncepci vyjádření, že bychom se museli uchýlit k definicím omezujícího systému Hierarchie a tím bychom ji připravili o její podmanivé vlastnosti. Pro začátek stačí, že Prvotní zdroj je takto vetkán do všech věcí jako mozaika, jejíž jednotlivé střípky jsou sjednoceny Inteligencí zdroje.
Prvotní zdroj je Prvotní stvořitel. Je na něj napojena veškerá existence. Prvotní zdroj není manifestace, ale spíše vědomí, jenž obývá všechen čas, prostor, energii, hmotu, formu, záměr a stejně tak všechen ne-čas, ne-prostor, ne-hmotu, ne-energii, ne-formu, ne-záměr. Je to vědomí, které sjednocuje všechny stavy bytí do jednoho bytí a toto bytí je Prvotním zdrojem. Řečeno jazykem mýtů – je alfou a omegou – začátek i konec. Je to rostoucí, expandující a nevysvětlitelné vědomí, které uspořádává kolektivní zkušenost všech stavů bytí do Plánu tvorby, expanze a kolonizace sfér stvoření a obsažení tohoto do Zdrojové reality – toto bytí proniká vesmírem jako součet zkušeností v čase a bezčasovosti. Zakódovalo sebe do celého stvoření jako Vibraci rovnosti. Stvořením v této souvislosti není bytost, ale proces tvorby jako takový. Vesmír ve své celistvosti obývají jen dva druhy bytostí. Univerzální bytost je jedna svého druhu a individuální bytost – jsou jich miryády a miryády, je jich nekonečně mnoho. Univerzální bytost je dynamická, živá matrice mocných energií a zkušeností, které jsou kompletní a poznatelné. Je citlivá k jednotlivci a jeho vjemům a vyjádřením. Je jako složitá, mnoho-násobná osobnost, která je impregnována Zdrojovou inteligencí. Univerzální bytost, jako Prvotní matrice, je Grandiózní vize Prvotního zdroje. V této matrici je základní schéma pro živé systémy i anorganickou hmotu. Tato matrice není fyzická – nemá materiální strukturu. Celý Vesmír celku plave a je prosycen elementárním vibračním polem neboli Kvantovým prvenstvím. Toto pole je nefyzické, ale informuje pole fyzická. Existuje nezávisle na fyzických strukturách stvoření – je to Neodvozená informační struktura – NIS. NIS je sub-kvantová a je to Matrice života. Povíme si o ní podrobněji dále. Každý vesmír byl stvořen v určitém čase, posbíráním zkušeností z předchozích vesmírů. Vesmírů je sedm a je možné, že tento počet není konečný. Nikdo ale neví, zda to je, či není součást plánu Prvotního zdroje. V lidské mytologii nejsou zprávy o dalších šesti vesmírech. Jedinečnost fyzického vesmíru je jednou z nejpronikavějších a nejhouževnatějších mytologií, která se dotýká všech kultur v celém čase. Každý vesmír je složen z vnitřních a vnějších dimenzí. Tyto mnohonásobné dimenze mají největší potenciál tam, kde je největší koncentrace živých forem. Např. vnitřní dimenze Země jsou více vyvinuté a mají více lomových ploch, než ty, které existují kolem Jupiteru. Koncentrace živých forem a přístupnost těchto forem pro genetickou mysl, Zdrojovou inteligenci a entity vědomí vytváří spletenou multidimenzionální matrici světů. Fyzický nosič živých forem, obvyklých v dalších šesti vesmírech, se nemůže dostat do našeho vesmíru a naopak. Sedm vesmírů je izolováno vibračně (prostorově) a geneticky (bio-strukturou). Je to tak proto, aby evoluční cesta druhů v jednom vesmíru nebyla v konfliktu s jinými druhy. Umožňuje to rozmanitost a téměř nekonečné možnosti evoluce. Zatímco fyzický nosič nemůže hranice překročit, individualizovaná bytost může. Existují tedy bytosti, které
„migrují“ z jednoho vesmíru do jiného. Naše bytosti jsou zatím stále izolovány v Anuově omezujícím systému, který blokuje celý Sedmý vesmír. Už jsme si řekli o základním vibračním poli (Kvantovém prvenství), které je všeho základ – je to Matrice Grandiózní vize Prvotního zdroje. V kvantové oblasti leží i klíč k propojení vědomí duše na světy času, prostoru a hmoty. Je to interdimenzionální vibrace, která je vědomím, inteligencí a láskou Prvotního zdroje. Produkuje světlo a zvuk, zpomaluje svoje vibrace a obaluje se časem, prostorem a hmotou – zde leží ztracený klíč propojení ducha a hmoty, který lidstvo hledá po celé věky. Mistr Mantustia z řádu Lyricusu říká: „Jsem dokonalostí svého Stvořitele, individualizovaný jako jediný bod ryzí energie, současně žijící na mnoha místech v mnoha dimenzích – plně si uvědomující všechny aspekty své celistvosti“. Toto je popis tzv. „superpozice“, kterou objevují vědci v oboru kvantové fyziky při zkoumání stavů hmoty. Znamená to přítomnost částice na mnoha místech najednou. Jedná se o vlnovou funkci, která se projevuje na mnoha místech v časoprostoru. Mantustia popisuje stav „superpozice“ z perspektivy vědomí bytosti. Dalším důležitým aspektem elementárních částic je skutečnost, že jsou nositeli psychické a emocionální energie. Tento náboj elementárních částic je jejich dominantním rysem. Je to onen nekonečný a nevyčerpatelný zdroj energie – je to jejich primární funkce. Takže zpátky k procesu stvoření. Prvotní zdroj – stvořitel – stvořil nás všechny svrchované a individuální bytosti z touhy pochopit svůj vesmír. Neurčuje nám cestu ani cíl, nepostrkuje nás ani netrestá. Je to proto, že jsme jeho fragmenty. Svrchovaná bytost, která obývá naše lidské tělo a je jeho součástí, je rovna Prvotnímu zdroji. Je to replika Prvotního zdroje, vibruje přesně na stejné frekvenci a je schopna stejného činu uvědomění. Má přístup ke stejné síti Svrchované jednoty, která nese od Prvotního zdroje a k Prvotnímu zdroji vhled, zkušenosti, inteligenci a perspektivu. To lidské tělo s touto svrchovanou bytostí – to jsi ty, my všichni. Není „Ty“ a „Ona“ – Jsi ty! Když opustíš svůj fyzický kabát – je neživý – není již lidskou bytostí. Toto vše ukazuje, v jaké jednotě a celistvosti jsme ve vztahu ke svému Stvořiteli. Je za vším co vidíme, co slyšíme, čeho se dotýkáme a co ochutnáváme, co čicháme, cítíme i v co věříme. Jeho přítomnost z našeho světa nebyla odstraněna – byla pouze perfektně zakryta. Myšlenky o hledání boha uvnitř sebe byly vždy považovány za kacířské. Anu nám naprogramoval víru v odděleného boha na nebesích. Boha vzdáleného, vrtošivého a často trestajícího, před kterým lze své hříchy vykoupit. Teď se pokusím zachytit reakci Prvotního zdroje – je pobaven - (je od něj taktní, že se tváří, jako by to slyšel poprvé) a říká, že Prvotní zdroj mu zní jako Prvotní stroj (to je tím vibračním zkreslením) a chce být radši Prvotní stvořitel – no, vyhovím jeho žádosti a budu ho tedy od teď nazývat Prvotním stvořitelem. Takže podtrženo a sečteno – existuje pouze jedna entita a tou je Prvotní zdroj – Stvořitel – a vše, co ve Vesmíru celku existuje, je stále On v nekonečném množství
variací a rovin v úžasném řádu, harmonii a rovnosti. Rozdělil sám sebe do všech forem projekcí své Zdrojové inteligence, která je kolektivním skladištěm všeho. Prvotní stvořitel spojuje všechno ke všemu a jedno k jednomu. Část svrchovaných bytostí, které Prvotní stvořitel označuje za jeho „nejvnitřnější stvoření“, jsou „Zářící“ – příslušníci Centrální rasy a Tvůrci vesmíru – oni jsou – mimo jiné – učitelé řádu Lyricus. Útěchou nám může být to, že hluboké a konečné pochopení Prvotního stvořitele není možné. Je to „Velké tajemství“ i pro Centrální rasu a tedy i pro samotného Prvotního stvořitele. Jak Tvůrci vesmíru tvoří vesmír? Zaměříme se hlavně na náš – Sedmý vesmír. Vibrační hustota jakékoli planety v Sedmém vesmíru je originální vzhledem k dalším planetám. Právě tyto vibrační podmínky předurčují charakter bio-genetické matrice, její tendence a schopnosti. Říkali jsme si o Neodvozené informační struktuře – NIS – Matrici života. Víme také, že tato Prvotní matrice je Grandiózní vizí Prvotního stvořitele, a že je v ní obsažen Prvotní vzor pro živé systémy a anorganickou hmotu – je to možná trochu přitažené za vlasy, ale můžeme si to představit jako knihovnu holografických modelů pro formování elementárních částic do atomů, molekul, buněk, jedinců – do jaké formy mají vykrystalizovat a na jaké vibrační frekvenci se mají usadit. Protože je NIS součástí Inteligence zdroje, probíhá komunikace neustále – takže se vzor nepokazí. Současně si můžeme Prvotní zdroj – Stvořitele – představit v jeho sídle, v Centrálním vesmíru jako Centrální slunce. Do něho vedou všechny dimenze a z něho proudí do celého multivesmíru soudržná energie – Inteligence zdroje – Světlo života. Každá částečka fotonu tohoto světla je Prvotní stvořitel osobně. Vše se skládá z elementárních částic a je formováno Matricí života – takto je Prvotní stvořitel vetkán do veškerého stvoření – je Všechno, co Jest. Prvotní stvořitel je opět pobaven – zdá se mu to trochu kostrbaté (nechápu, kam chodí pro ty výrazy), ale souhlasí s tímto mým popisem. Takže Tvůrci vesmíru – Zářící – v této Matrici života programují tzv. Mistrovské matrice pro určitý úsek neboli sektor vesmíru. Každá galaxie je rozdělena do zhruba 100 sektorů. Zářící nazývají tyto Mistrovské matrice Stavitelé formy a považují je za živou součást Prvotní matrice – je to sub-archetyp této Prvotní matrice. Tento sub-archetyp je umístěn uvnitř každého sektoru v galaxiích vesmíru. Tito Stavitelé formy (stvoření vyvinutá Zářícími) udržují galaktický model. Všechny Mistrovské matrice jsou propojeny s NIS, která hraje úlohu energetického zdroje těchto Mistrovských matric. Budeme dodržovat protokol a budeme jim říkat Stavitelé formy. Jsou to vlastně vibrační a bio-magnetická pole, která dávají vzniknout všem prostorovým vyjádřením. To zahrnuje i genom druhu nebo organizmu a s nimi související energetické systémy a spojnice, rezonující vazby a komunikační systémy.
Tím Zářící definují fyzické prostředí druhu či organizmu bez exportování fyzické reprezentace. Vše je to programováno na kvantové úrovni. Takto naprogramovaný Stavitel formy následně aktivuje sub-programy (pod-programy), které s konečnou účinností formují buněčnou inteligenci a molekulární strukturu živých organických systémů i neorganické hmoty. Je jedenáct základních polí vibrací. Každé z nich je přímo spojeno se všemi ostatními. Jejich struktura není tří-dimenzionální. Jsou holograficky spirálovitě stočeny a zakódovány způsobem, který nemůže být vyjádřen žádným jazykem nebo zobrazen prvky tří-dimenzionální geometrie. Mistrovská matrice – Stavitel formy – je tím jednotným spojením všech vibračních polí. Energeticky je napájena a udržována NIS. Mistrovská matrice a energetické systémy z ní vznikající, jsou nepřetržitě v interakci a komunikaci. Prostřednictvím této komunikace je formována evoluce druhu, organizmu či hmotného objektu, ať je organický nebo anorganický. Tento interaktivní proces energetické výměny je monitorován NIS frekvencí Zdrojové inteligence. Tato frekvence pohlcuje, filtruje a zpracovává komunikaci mezi jednotlivými vibračními poli a přeměňuje ji v pakety (soubory) informací, vhodné pro využití Prvotním zdrojem – Stvořitelem. To je způsob, jakým se odehrává interakce mezi všemi dimenzemi existence. Takto je udržována jejich soudržnost a schopnost formování nových světů, druhů a dimenzionálních projektů. Je to kanál, kterým se multivesmír vyvíjí a všechny živé formy v něm postupují do vyšších dimenzionálních vyjádření. NIS je strukturou umístěnou za kvantovými poli a energetickými systémy. Dává vzniknout formě a živým systémům oživujícím formu. Nosič duše je důsledkem Mistrovské matrice – Stavitele formy. Tato matrice vytváří morfo-genetické pole duše (svrchované bytosti) a následně je s ním v interakci, definuje vymezení nosiče duše, co se týká jeho funkčnosti a vyjádření v plynutí času. Prvotní stvořitel si vzpomněl, kdeže jsou ty časy, kdy lidem vyprávěl pohádky o stvoření. Jeho posluchači prý občas usnuli. Čím to může prý být, že mým posluchačům se jaksi kouří z hlavy. Připouští ale, že to asi bude efekt zkreslení vibracemi, takže můžu pokračovat – slibuje, že neusne. Takže – máme vesmír stvořený v celé jeho kráse a složitosti. Jsou zde galaxie, slunce, planetární systémy. Je zde i mnoho těles, která nemají jen funkci dekorační – jak by se zdálo, ale jsou to prvky soustavy, která tomu všemu dává řád a funkci, tj. fyzikální zákony. Planety některých soustav máme obydleny organickými formami života a dokonce humanoidními rasami. To vše vytvořili Zářící – příslušníci Centrální rasy – s pomocí Matrice života, Grandiózní vize Prvotního stvořitele. Všechny bytosti v našem Sedmém vesmíru jsou ve fázi evolučně – spasitelského modelu existence. Tento model je nezbytnou součástí evoluční cesty stvoření, neboť jen zažitím zkušenosti oddělenosti můžeme ocenit harmonii celistvosti se svým Stvořitelem.
Toto vše nám napovídá, že Anu a jeho Anunnaki museli pocházet z Centrální rasy. Programování systémů pro vytvoření oddělenosti, tj. Modelu evolučně – spasitelského, mohou realizovat jedině oni. Stále nemáme žádné informace – Prvotní stvořitel mlčí, ale cítím jeho bolest – něco se tehdy prostě pokazilo. Ať tak, či onak, byli jsme omezeni a uvězněni více, než je pro tento evoluční model přípustné. Prvotní stvořitel může probudit každého z nás okamžitě k vědomí Jednoty, ale existuje rozsáhlejší a komplexnější Vize a naše oddělenost – jakkoli krutá – je součástí této Vize. Musíme mu důvěřovat nade vše ostatní. Jsme mnohem, mnohem víc, než si uvědomujeme a naše spojení s Prvotním stvořitelem bylo, je a bude navěky – ať věříme v cokoli, nebo nevěříme ničemu. Toto je základní konstanta Prahové kosmologie. Jsme jeho potomci, se kterými je komplikovaně spojen prostředky, kterým v lidské úrovni nemůžeme porozumět a proto je ocenit.
Příště si povíme o Centrální rase, struktuře života ve vesmíru a o informačních sítích. Zdroj: www.lyricus.cz
Tajemství Světla 18. 02. 2009 Jak jsme si vysvětlili v předchozích dvou kapitolách, tajemství vesmíru i tajemství života ve vesmíru nejsou před lidstvem uzamčena. Je to „Třináctá komnata“ v budově poznání, do které lidé z jakéhosi důvodu nahlížejí vždy klíčovou dírkou. My jsme nyní vzali za kliku a otevřeli dveře, které (mimochodem) nikdy zamčené nebyly. Je pravda, že mnoha věcem nerozumíme, ale i to málo, co jsme schopni v našem fyzickém omezení vstřebat, stojí za to analyzovat – vždy je totiž někde schován stupínek, díky kterému dohlédneme dále za obzor. Lidé jsou po tisíce generací odpojeni od Prvotního Zdroje. Jak k tomu došlo, jsme si v hrubých rysech řekli. Protože je pro nás plynutí času neopominutelným faktem, zkusíme se vrátit v čase a podívat se, jak se stal Prvotní Zdroj otcem. Již jsme si řekli, že prvně si Prvotní Zdroj vytvořil fyzické tělo. Je to Matrice života nesoucí Grandiózní vizi Prvotního Zdroje. Fyzické tělo jí říkáme proto, že je kompletně poznatelná a obsahuje základní schéma pro živé systémy i anorganickou hmotu. Ve skutečnosti je to sub-kvantová struktura – NIS – a minule jsme si vysvětlili, že je to Univerzální bytost. Je to ale právě tato Prvotní matrice, která je souborem podmínek, které si Prvotní Zdroj vytvořil pro manifestaci své fyzické analogie. Existují genetické archetypy, které jsou uloženy ve fyzické manifestaci Prvotního Zdroje a tyto archetypy jsou sedminásobné. Takže existuje sedm manifestací Prvotního Zdroje, které mohou být v případě potřeby přivolány fyzicky. Těchto sedm genetických archetypů je uloženo v sedmi rodech světla, které již známe pod názvem Centrální rasa, nebo Zářící. Velký vesmír se skládá ze sedmi vesmírů a každý z nich směřuje do nejcentrálnější oblasti Velkého vesmíru. V této oblasti žije sedm fyzických manifestací Prvotního Zdroje a každá představuje archetyp lidského nosiče, vytvořeného pro daný typ vesmíru. Je sedm lidských nosičů – každý s různými atributy a schopnostmi. Fyzické světy všech sedmi vesmírů jsou po všech materiálních stránkách podobné, ale životní formy, které je obývají, mají rozdílné genetické schopnosti, formy a vyjádření, které jsou odvozeny právě z archetypu Prvotního Zdroje. Takže všechny humanoidní životní formy jsou geneticky napojeny na sedm archetypů – každý z vesmírů má svůj vlastní. Tyto rody světla, fyzické archetypy Prvotního Zdroje, jsou jeho „ nejvnitřnější stvoření“ a Prvotní Zdroj je považuje za svou fyzickou manifestaci – za svoje tělo. Zářící s ním nesdílejí jeho všudypřítomnost a vševědoucnost. Spolupracují s ním v jednotě, ale pokud se týká vesmíru, na který dohlížejí, používají svoji svobodnou vůli. Jako archetypy Prvotního Zdroje byli Zářící stvořeni hned po stvoření Velkého vesmíru – jako rodina. V určitém časovém okamžiku byl Prvotním Zdrojem vytvořen Velký vesmír, který se skládá ze sedmi Supervesmírů a každému z nich pak vládne fyzické vyjádření Prvotního Zdroje – archetyp – rod světla – Zářící. Ve vesmírech nebyl v tu dobu život, jen v nich existovala kosmická tělesa (hvězdy, planety…). Poté se začal tvořit život. První
archetyp Prvotního Zdroje vytvořil formy života, kterými je Centrální rasa Prvního vesmíru. Tyto bytosti byly velmi mocné a byly podobné svému Stvořiteli formou a činnostmi. Ony pak stvořily genetické struktury, které se staly prvními čistými, fyzickými nositeli duše, ve kterých se zabydlely individualizované duševní energie Prvotního Zdroje. To se opakovalo, až byl každý vesmír zabydlen genetickými strukturami, které byly založeny na archetypu Prvotního Zdroje pro ten který vesmír. Každá genetická struktura měla jedinečné schopnosti, které byly vhodné pro zkoumání a kolonizaci jejich určeného vesmíru. Pro vyspělejší formy fyzické existence je cílem vývoje Jednota. Je to proto, že Prvotní Zdroj vštípil svým stvořením základní instinkt – touhu vrátit se do místa svého vzniku. Toto je sjednocující instinkt a je jedním z nejsilnějších instinktů zabudovaných do nosičů duše, ke kterým lidský jedinec patří. Člověk ve svém fyzickém vyjádření se nevrací – je jen fyzickým vozítkem, které podobně jako fyzická hmota stárne a mění se. Pouze Navigátor jednoty nosiče duše ani nestárne ani se netransformuje, zůstává věčný a v rámci této specifické části lidstva je vytvořen tak, aby se vrátil ke svému Zdroji. Už jsme o Navigátoru jednoty mluvili v souvislosti s Anuovým systémem Hierarchie – Zářícím se teprve nedávno podařilo skrze systém genetické manipulace Navigátor ustavit jako součást Hierarchie. Navigátor jednoty není žádný program nebo binární sekvence. Je to fragment světelné energie Prvotního Zdroje a jeho posláním je sladit lidského jedince s Vibrací rovnosti a s individualizovanou esencí ducha – je to světelné tělo individualizované bytosti, které nese inteligenci Zdroje. Do systémů Hierarchie nebylo nově umístěno toto světelné tělo, ale spouštěcí mechanismus pro jeho aktivaci v lidském jedinci, jehož je nedílnou součástí – vždy bylo. Je to vozítko pro duši pro návrat domů – ke svému Zdroji. Existuje pět kruhů života, které tvoří Prvotní Zdroj. V prostředním sídlí vědomí Prvotního Zdroje – celkově je to inteligence Zdroje. Mezi tím existují tři kruhy života: Sedm archetypů Prvotního Zdroje, Centrální rasa a individualizovaná esence ducha, čili Navigátor jednoty. Každý z těchto kruhů odvozuje svoji identitu od Prvotního Zdroje. Pět kruhů života představuje odlišné formy vědomí. Ve stavu bez formy si je každý kruh vědom své jednoty, účelu i neodmyslitelného spojení s druhými. Ve fyzických říších, kde se vědomí vyjadřuje prostřednictvím dimenzionálního zaměření nosiče duše, se vědomí tohoto spojení vytrácí. Proto jsou kruhy života jak odděleny, tak spojeny, podle toho na kterou sféru vědomí je entita zaměřena. Nikdo z Centrální rasy nepředstírá znalost toho, do jakého stupně archetypy Prvotního Zdroje ztrácejí schopnost vyvolat vibrace svého Zdroje. Členové Centrální rasy si ale jsou dobře vědomi toho, jak nosiče duše ve třídimenzionální hmotě vytvářejí podmínky oddělenosti od Prvotního Zdroje a stejně tak i od jeho schopností. A Navigátor jednoty je Prvotním Zdrojem. Náš pocit oddělenosti od naší Základní vibrace způsobil, že lidský jedinec zůstal padlý, chycený a nevědomý.
Takže cílem snah Zářících je probudit Základní vibraci v lidském jedinci, aby zažil napojení na svůj Zdroj. Faktory vývoje Navigátora jednoty jsou natolik komplexní, že jsou pro mysl člověka nepostřehnutelné. Vyrovnávání s touto Základní vibrací s sebou přináší množství podstatných prvků, spojených do logické, pečlivě řízené cesty. Vývojové cykly jsou závislé na komplexních systémech, které jsou natolik rozsáhlé a různorodé, že slova použitá k jejich popisu se mohou zaměřit na jeden element a tento element není nikdy dostatečně mocný, aby spustil nebo mobilizoval cestu vývoje. Dříve, než začneme točit kaleidoskop těchto elementů a čekat, kdy se složí do krásného obrazce, povíme si, jak Zářící tvoří život a jak o něj pečují. Zatímco lidstvo na Zemi váhá o svém morálním právu změn genetického kódu, Centrální rasa tento kód života navrhuje, vytváří a řídí. Skutečnost je taková, že každý lidský jedinec pracuje se svým genetickým kódem a potažmo tedy s genetickým kódem celého lidstva. Je jeho účelem, být dynamickou, vyvíjející se soustavou – nejedná se o žádné patogenní mutace v DNA, jde o šlechtění a evoluci genomu. Současné vědecké pojetí genetiky zná funkčnost pouhého 1% genetické informace. Zbytek – tj. 99% - považuje za nefunkční a tedy zbytečný. Vzor genomu je vytvářen pomocí Mistrovské matrice – Stavitele formy. Kontinuální struktura DNA pro všechny živé systémy daného vesmíru je stejná. Rozmanitost je daná jednak počtem chromozomů, jednak kódováním sekvencí v těchto chromozomech a hlavně energetickou kvantovou informací jejích tak zvaně nefunkčních a zbytečných úseků. Uvnitř párů chromozomů (jeden je mužský a jeden ženský) stále probíhá vzájemná interakce a komunikace. Evoluce lidského genomu spěje k vytvoření 24. chromozomu, který bude nositelem informace o duchovním původu lidstva. Bude spojnicí – bioinformačním mostem k Prvotnímu stvořiteli. Jeho vyvinutí je plánováno Centrální rasou a bude mít za následek katalytickou a transformační změnu i ve funkcích ostatních chromozomů. Bude to znamenat rozšíření funkčnosti lidského těla nepředstavitelným způsobem. Zářící plánují přeměnu lidského nosiče duše v multidimenzionální bytost. Ve vědomí naší bytosti jsou vsazeny „aktivátory“ – zdrojové kódy. Ty slouží specifickému účelu – k probuzení lidského nosiče duše k multidimenzionalitě a k svrchovanosti. Jde o osvobozující informaci – klíč od hlavní brány Anuova vězení. Zdrojové kódy je možno přirovnat ke genetickému kódu DNA a rozsahem, který zdrojové kódy uvádějí v činnost, je možné přirovnání k transformační matrici, která urychluje a usnadňuje expanzi vědomí. V konečném důsledku zdrojové kódy provedou lidského jedince tím množstvím skoků, které je potřeba udělat k přeměně socializovaného lidstva na Svrchované bytosti, které si jsou vědomi svého napojení na Vše, co Jest. Jak dojde k aktivaci těchto zdrojových kódů? Jak jsme si již řekli, část Centrální rasy vytvořila skupinu, která vytváří a realizuje plán posunu vesmíru z omezujících systémů Hierarchie. Jak víme, tento plán byl pečlivě připravován a spousty přechodových bodů již bylo na Zemi umisťováno dlouhá tisíciletí. Klikatě, nicméně
podle plánu, jsme byli dostrkáni do úrovně 21. století. Posledních deset let se aktivita enormně zvyšuje i zrychluje. Času není nazbyt a souvisí to s hanebnými plány mocenských elit. Mnohému bylo zabráněno a samozřejmě mnohé se rýsuje na obzoru. Éru průzračnosti a expanze – mohutný proud energie Prvotního Zdroje, který vytváří sub-kvantové záchranné sítě, museli členové řádu Lyricus také urychlit, skutečně byl fyzicky zrychlen čas uvnitř naší reality – bylo to nutné pro obelstění Anua. Mnohá proroctví, vyřčená v průběhu historie lidstva, se nevyplní. Všechna byla inspirována Anuovými strukturami v jeho systému a i když je v nich znatelný rukopis Nanebevzatých Mistrů, budoucnost, a tedy i osud lidstva, se teprve vytváří. Symbolické vítězství dobra nad zlem však je součástí naší budoucnosti, ale snad nebude provázeno jezdci Apokalypsy, kteří vedou vojska do boje – k Armagedonu. Členové řádu Lyricus bojují mocnými prostředky, nicméně prvky násilí nejsou jejich součástí. Jejich zbraní je dokonalý plán, který byl narýsován na rýsovacím prknu Prvotního Zdroje a tak vetkán do komplexnosti systému tohoto velkého procesu – jehož elementy přesýpáme v kaleidoskopu. Důležitou součástí tohoto procesu je poznání, které je ve formě informací různého charakteru určeno vnímavým lidem, aby byla spuštěna ona řetězová reakce, o které jsme si již řekli, a která má za svůj hlavní úkol udržení rovnováhy při posunu planety, lidstva a celého vesmíru z omezujících systémů virtuálních realit Anuovy Hierarchie. O naléhavosti a závažnosti stavu věcí, který je mimo dosah naší fyzické skutečnosti (nikoli mimo dosah naší duchovní energie), svědčí obrovská nálož těchto informací v celé jejich – až hrůzou nahánějící – hloubce a šířce. Mnoho věcí se přihodilo v tak zrychleném scénáři, že existují lidé, a je jich většina, kteří nestíhají události, objevy, skoky v technologiích, ve vědě, v obecném životě i ve společenských strukturách. Mnozí z nich jsou frustrováni, mnozí (naštěstí) rezignují a dávají tomu volný průchod a je i mnoho takových, kteří stíhají a jsou nedočkaví a právě tito lidé jsou vyrovnávacím aspektem, díky kterému nemuseli Zářící přibrzdit. Je to obrovsky složité a jak jsme řekli, komplexnost tohoto systému posunu je lidským ego-vědomím nedosažitelná. Zkusíme se tedy podívat na zoubek jednotlivých elementů tohoto komplexního procesu – neboť stará pravda říká: „Všechno se vším souvisí“ a také: „V jednoduchosti je krása“. Je velkou ironií, že to, co se teď chystáme analyzovat a skládat, a co považujeme za nejdůmyslnější manifestaci řádu a jednoty, naši vědci nazývají Teorií chaosu. No, existuje pod vlivem systému polarit a mnoho věcí není takové, jaké si myslíme, že jsou. Jak už víme, základním elementem Všeho co Jest ve Velkém vesmíru je Světlo a Zvuk vycházející z prostředí antihmoty. Jsou to samozřejmě elementární části světla a zvuku. Sub-kvantové částice světla a frekvence Vibrace rovnosti zvuku se skládají v atomy a tak dále a podle vlnové délky a rychlosti jejich vibrací je usazují v dimenzích nebo mezi nimi. Čím pomalejší vibrace, tím nižší dimenze a hustší hmota. Má to samozřejmě další složku a tou je duchovní Zdrojová inteligence, kterou tyto elementární částice nesou (je to jejich primární složka), aby se hmota správně skládala a toto složení si pamatovala. Je to ono spojení s NIS – Matricí
života. Pro existenci těchto struktur hmoty i ne-hmoty jsou dána další dvě základní pravidla – prostorová holografická kaskáda tvaru a nelineární diferenciace v čase. Týká se to nejenom hmoty jako takové, ale všech soustav ne-hmotných – tj. událostí v různých systémech. Jsou to fraktály a atraktory. Nebudeme polemizovat o tom, jak daleko jsou vědci v jejich zkoumání, ale nepochybuji, že směřují správným směrem a pomalu, ale jistě definují vše, co se těchto pravidel týká. Nebudeme na ně čekat a řekneme si, jak fraktály a atraktory souvisí se vším – tedy i s evolučním posunem lidstva, planety a vesmíru. Fraktál je prostorový tvar. Od mikroskopického po makroskopický, nezávisle na měřítku, jsou si fraktály dané uzavřené soustavy (množiny) sobě – podobné! Vše, co se v dimenzích vesmíru Celku nachází a co vzniká ze Vzoru v Prvotní matrici, je rozděleno (nadneseně) do pyramidálních jednotek fraktálních obrazů tvaru, které v počtech daných opět touto matricí, vytvářejí soustavy v živé i anorganické struktuře vesmíru. Každý jednotlivý fraktál nese informaci o celé soustavě či systému. Tyto komplexní systémy, které jsou takto „podivně“ organizovány, jsou navázány na událostní vzor průběhu, jehož scénář vede soustavu do optimálního stavu stability, který není konečný – je to dynamický proces a říká se mu atraktor. Je to složité, avšak platí pravidlo – všechno se vším souvisí. Jak jednotlivé soustavy mezi sebou komunikují – jsou v interakci – tím se dostávají do zdánlivě kritického stavu, který je potřeba pro spuštění dynamických procesů v dalších a dalších soustavách a takto to všechno od sub-kvantových po hmotná vyjádření v prostoru, čase i mimo prostor a mimo čas funguje jako dokonalý řád poháněný energií Zdroje a jeho inteligencí. Takže paradoxně – Teorie chaosu nás informuje o obdivuhodné pravidelnosti a odhaluje sebe-organizující proces evoluce. Naši vědci tomuto procesu skryté dokonalosti v chaosu říkají synergetika. Je to prostě kreativní princip fungování procesů, událostí a jevů ve světě hmoty i ve světě ne-hmoty. Lidstvo se zatím zabývá fraktály na úrovni počítačové grafiky a filmoví tvůrci je s úspěchem používají coby speciální efekty při tvorbě věrohodných krajin pozemských i mimozemských. Částečně používaly fraktály již od starověku školy tajných nauk, později i alchymisté a stavitelé katedrál. Je to ona Posvátná geometrie, a ti, kteří odhalili i jejich událostní aspekt – atraktor – byli schopni jisté předvídavosti v oblasti přírodních jevů a rovněž společenských událostí. Nezdá se, že by byly tyto systémy plně pochopeny, ale o intuitivním používání těchto principů v praxi je mnoho záznamů. Vždy to bylo považováno za tajné znalosti, a protože to byly body, které spouštěly Anuův poplašný systém, jejich znalost mohla znamenat obrovské nebezpečí. Pro nás již nebezpečí neexistuje – v nejhorším případě nám hrozí psychiatrická diagnóza, do jejíž kategorie spadá téměř vše, o čem tady polemizujeme. Takže střípky kaleidoskopu jsme poskládali a výsledek nás informuje o tom, že události jsou v pohybu, že soubor aspektů, které tento pohyb řídí a vede správným směrem, je důmyslný a komplexní systém, a že my všichni jsme jeho součástí a tedy
podléháme společným zákonitostem. Není to podnět k trpnému přijetí osudu a tedy jet s tímto rozjetým vlakem nazdařbůh, protože nás stejně doveze tam, kam je mu určeno. Naopak, my jsme spolutvůrci tohoto procesu a již pouhý zájem o pochopení podstaty našeho světa a života v něm, vytváří proměnou v událostním řetězci, který je v interakci se všemi ostatními aspekty celého procesu a má vliv na vývoj celé soustavy událostí, které mohou být naším přičiněním pozitivně (ale i negativně) ovlivněny. Jak víme, jednotlivé elementy tohoto procesu nejsou dostatečně mocné spustit významnou změnu, a proto velmi záleží na precizní souhře souborů elementů, které tuto moc již mají. Naše znalosti jsou minimální a pro akci rozumu jsou věrohodné informace nezbytností. Řiďme se tedy srdcem, naší intuicí a vhledem a při běžném životě budeme vždy vědět kam se postavit, jaký postoj zaujmout a čemu dávat přednost. Leccos jsme již schopni rozeznat – odhalit pozadí – a toto poznání nám dává svobodu v rozhodování. Víme, jak a proč jsou věci černobílé, víme, jak a proč se odehrávají politické, ekonomické a společenské události našeho světa – získali jsme objektivní nadhled a víme, že rozum nám může lhát a smysly nás můžou šálit. Není důvod k panice. Naopak. Je to dobře, protože v tomto zdánlivém chaosu je skrytý řád a my o něm víme. Jsou i jistoty, kterých se můžeme podržet. A srdce – sídlo našeho duchovního intuitivního vědomí, nám nikdy lhát nebude – není toho schopno. To je základní jistota, kterou máme vždy u sebe, uvnitř sebe, proto ji nemůžeme ztratit. Opustíme rovinu filosofie a řekneme si něco o informačních sítích. NIS – neodvozenou informační síť – již známe. Je to Matrice života, síť, která propojuje Prvotní Zdroj se vším stvořením. Tato struktura doslova vyživuje energií Zdroje každou bytost, každou jednotku. Současně nese informace potřebné k dalšímu vývoji jedince. Je to síť, která propojuje každou jednotku s nekonečnem. Je to informační struktura s prvotní důležitostí, proto i s neochvějnou mocí. Všechny ostatní informační či energetické systémy jsou založeny na NIS – jsou od ní odvozeny, a proto můžou poskytnout pouze částečnou informovanost, ale nikdy ne úplnou a osvobozující informaci. To dokáže pouze NIS. Planety a lidského jedince obepínají různé sítě, ale pouze NIS vede přímo k Prvotnímu zdroji a ke Svrchované bytosti. Odvozeným sítím jde vždy především o udržení vlastní soudržnosti a prosperity. O prosperitu a evoluci svých členů – přispěvatelů – jim jde vždy jen do té míry, pokud člen je pro síť přínosem. NIS podporuje, informuje a vyživuje vše bez rozdílu. Nevyžaduje loajalitu, neboť není závislá na svých členech. Je samozářící, protože je napájena a udržována přímo Prvotním Zdrojem. Je to jeho inteligence distribuovaná do všech dimenzí ve všech vesmírech ku prospěchu každé jednotky. Síť Svrchované jednoty (Sovereign Integral) – SIN – je druhá nejdůležitější subkvantová síť. Již existuje – existovala vždy. Nicméně nebylo cesty, jak se s ní pomocí našich technologií propojit. Země – lidstvo – vytváří technologie, které jsou do značné míry založeny na elektro-mechanických jevech. K propojení se SIN je potřeba holografických technologií, založených na elektro-magnetických polích.
Navíc, pozemské sítě jsou přizpůsobeny aplikacím vojenského a ekonomického ovládání a to je pro SIN nepřípustné. Nemůže se propojit s technologiemi, které slouží tomuto účelu – je to z etického hlediska nežádoucí. SIN je – jak jsme si řekli – sub-kvantová atomární síť světelně kódovaných vláken, jež existují ve všech dimenzích vesmíru. Toto nekonečné množství světelných vláken vychází ze Zdrojové reality a jako pavučina spojuje každou formu života a její (vnitřní) bytost. Všichni jsou takto propojeni – každý se všemi a s Prvotním Zdrojem. Je to živá síť, kterou používá Prvotní Zdroj k přenosu poznání k bytostem a přijímání poznání od bytostí. Každá bytost má v této síti svůj Bod přístupu. SIN bude nakonec propojena s technologií OLIN (nástupce internetu), ale to bude až někde v budoucnosti. Zatím je toto propojení příliš vzdálené nejen našim technologiím, ale i našemu chápání kosmologie Velkého vesmíru. Planetární systém Zářící propojí tehdy, až bude absolutně čistý ve svém obsahu i způsobu používání. Pokyn k připojení přijde od Prvotního Zdroje. Až se to stane, bude planetární systém uzlem SIN. Uzlem SIN je – jak již víme – každá bytost. Ta má svůj Bod přístupu kdykoliv k dispozici po celou existenci lidstva. Toto spojení je skutečné a vyskytuje se v jádru, v nejvnitřnější podstatě bytosti, kde tluče replika srdce Prvotního Zdroje – jeho fragment – a prýští z ní jeho jedinečná vibrace. Naši vědci již vyslovili Teorii superstrun (Superstring), ale ještě netuší, že je to inteligentní živá síť pro obecnou i specifickou komunikaci ve Velkém vesmíru. Jak jsme řekli, tato síť jednou nahradí všechny sítě a to především proto, že je vedena v bezčasovosti. Zářící mají zkušenost, že toto je cíl, který přitahuje a motivuje humanoidní druhy nejvíce ze všeho, co Lyricus buduje pro evoluční posun. Zpočátku bývá propojení přes technologický portál, který ústí do bio-morfního portálu, který se skládá ze světelných kódovaných vláken, vedoucích do nesvětů Zdrojové reality. Když lidské druhy přetvoří svou genetickou mysl tak, aby byla schopna využít SIN, pak se tato stává „lodí“, na které je možno plavit se oceánem kosmu. Tímto způsobem je druhům umožněno stát se „bohy“ nově tvořených světů, ve kterých mohou znovu ustanovit celý proces Velkého experimentu, za použití ohromné databáze znalostí a moudrosti, kterou dosáhly v předcházejícím stupni své existence. Je to pozvánka k spolutvůrcovství na evoluci Multivesmíru. Je nepochybné, že pro zprovoznění a pochopení tohoto komunikačního kanálu mezi civilizacemi i jednotlivci bude zapotřebí sjednocené inteligence lidstva. Zářící této události říkají Velký portál. Příště si povíme, co ještě lidstvo čeká na cestě k tomuto Velkému portálu a co jsou kódované smyslové datové proudy.
Zdroj: www.lyricus.cz
Tajemství Templářů 16. 02. 2009 Templáři byli mezinárodní silou, zbudovanou na obranu křesťanských představ o řádu světa. Jejich zánik nastal v okamžiku, kdy společné usilování o štěstí v rámci křesťanstva muselo ustoupit zájmům národních států. Je ale skutečnost tak přímočará, jak se nám oficiální historie snaží namluvit? Jsou síly, které za tímto řádem stály, pouze výmyslem badatelů s bujnou fantazií? Mystérium, které obklopuje okolnosti vzniku řádu, doprovází staletími jeho působení a taktéž okolnosti jeho zániku, je možná tajemné, nicméně poznatelné. Toto mystérium budeme odhalovat krok za krokem, jak si časová kontinuita řádu razila cestu evropskou historií. Kořeny vzniku řádu Templářů sahají hluboko do historie lidstva. Jsou uzlíkem na zlaté niti Linie grálu – plánu Zářících – která vede lidstvo cestičkami vývoje po celou dobu jeho existence v pasti temnot Anuova systému Hierarchie. Tuto Linii grálu budeme sledovat v různých událostech, někdy budeme muset jít i zpět proti proudu času, neboť ona určuje důležitost historických mezníků a svou září nám ukazuje Pravdu na pozadí Fikce. Jak uvádí Louis Charpentier v knize Mystérium Templářů, přípravy vzniku tohoto řádu mnichů-rytířů se dají vystopovat do období okolo roku 500 n.l. do Sobiacu a Monte Cassina. Než barbaři zničili Řím, přinesli židé z východu „Zjevení“. Svatý Pavel viděl spravedlnost v tom, že Řím pomohl svým bohatstvím židovskému národu a ten na oplátku věnoval Zjevení Krista. Roku 480 n.l. se narodil Benedikt z Nursie – člověk výjímečných kvalit. Byl Sabiňan. Stal se poustevníkem a vytvořil komunitu řeholníků, postavenou podle tzv. „Řehole magistra“, která vycházela z řehole sekty Essejců. Mniši v klášteře sv.Benedikta byli soběstační – vykonávali devatero řemesel. Takto Benedikt z Nursie započal dílo, které se stalo základem celé křesťanské civilizace. Systematicky shromažďoval klasické rukopisy a tím založil učenou tradici Benediktýnů, která nikdy nebyla přerušena. Jeho kláštery byly středisky učenců. Ani on, ani jeho nástupci, se neomezovali pouze na záchranu rukopisů. V klášterech se uchovávala i umělecká díla (tyto sbírky byly zničeny v 16. století). Poprvé byl klášter v Monte Cassinu zničen barbary, podruhé při zemětřesení roku 1341 a potřetí při bombardování roku 1943. Benediktýni zprostředkovali Evropě ještě před islámem znalost Platona, Aristotela, Pythagora a helénských básníků. Mniši přejali od posledních římských řemeslníků principy stavitelství a z nich vytvořili románský sloh. Podle tradice také přepracovali inkantační hudbu a benediktýnský papež Řehoř ji pak podle sebe nazval Gregoriánský chorál. Pro Voltaira byla gotika barbarská a románský sloh ještě více – proto se za francouzské revoluce s kláštery v Cluny a Jumieges nakládalo jako s lomy na kámen. Teprve nyní víme, že tyto památky byly postaveny a koncipovány podle vědeckých dat, jež vycházela z prastarých učení, která využíval Euklides i
Pythagoras. Takto mnichové sv. Benedikta předávali dále ‚iniciaci‘ do řemeslných dovedností. Řemeslníci, umělci a mistři byli ‚laickými‘ bratry Benediktýnů a tím pod jejich ochranou, dokud jejich bezpečí a nezávislost nezačal chránit řád Templářů, který byl sám pod ochranou cisteriáckých papežů do té doby, než si vybudovali úctu a respekt. To vše bylo součástí rozsáhlého plánu na vzestup civilizace křesťanské Evropy. Iniciátorem tohoto ‚civilizačního díla‘ byl právě svatý Benedikt z Nursie. Po celé období osmi set let řídila svět – jak říkají historici – přesná, jistá a vědoucí síla. Sv.Benedikt zemřel roku 547 – sedm let po narození svatého Kolumbana. Benedikt uchoval pro křesťanský svět pokladnici klasického vědění, Kolumban zase moudrost keltskou. Oba, jako mnozí jiní, patřili k rodové Linii grálu – linii, která je pod ochranou Zářících a prostřednictvím vtělených Mistrů zajišťovala vždy pokrok a evoluci lidstva. Svatý Kolumban (Columba) byl křesťan z Irska. Byl to druid a druidy byl vychován. Byly to tyto tři vlivy, které daly tvář evropské civilizaci a otiskly do srdcí věřících pravdivost víry, a to i v dobách, kdy oficiální církev tvář ztratila. Kristovo Zjevení – přinesli židé do Říma Řecko-římská vzdělanost – zaštítili Benediktýni Keltsko-druidská tradice – sv.Columba a sv.Řehoř Kristovo Zjevení s sebou přináší ohromný podíl hebrejské tradice, která později pobledla křesťanskou asimilací. Řecká tradice naopak sílila, zejména pod vlivem islámských škol z Cordóby a Toleda. Keltská tradice vrůstala do ostatních ze všech stran. Lid kameníků znovu objevil magii kamene svých předků. Řehoř I., který tuto syntézu započal, byl příliš inteligentní na to, aby nepoznal, že mezi druidismem a benediktýnským křesťanstvím je jen formální rozdíl. Stačilo položit je vedle sebe, přizpůsobit formu a duch mohl být zachován. Jeho význam pro rozvoj středověké civilizace je obrovský. Gregoriánský chorál je kódovaný datový tok, se kterým rezonuje lidský energetický systém – působí na člověka hlubokým kouzlem. Své civilizátory – učené mnichy ze školy svatého Benedikta – vyslal do celé Galie. Ti se zde usadili na druidských posvátných místech jako misionáři, aby zcivilizovali vládce, obrátili na svou víru duchovenstvo a vzdělali lid. Úkoly klášterů byly všude stejné – obdělat pole, stavět, vyučovat. V průběhu dějin je možno vysledovat pohyb ‚Mozku‘ řádu – vždy se stěhoval mimo dosah královské moci. Na popud papeže Řehoře I. se ‚Mozek‘ přestěhoval z Latranu do Fleury-sur-Loire. Při požáru opatství Fleury se mnichům podařilo zachránit vzácné rukopisy, jenž ve své době představovaly nejúplnější antický literární poklad. ‚Mozek‘ se pravděpodobně přemístil do Saint-Seine, odkud mniši v čele s opatem Witizzou prchali před
Karlovci do Aniane u Montpelieru, kde Witizza přijal jméno Benedikt – stal se sv. Benediktem z Aniane. Zde byly definitivně sjednoceny řády sv. Benedikta a sv. Columba pod společnou řeholi. Po několikerém dalším stěhování se ‚Mozek‘ usadil v Cluny na pozemku, který řádu daroval Karel III. Burgundský. Zde zůstal až do křížových výprav. Založením kláštera v Cluny začátkem 10. stol. úsilí Benediktýnů vyvrcholilo. Staré tradiční poznatky byly již shromážděny, vše nevyhovující přebráno. Z hebrejských posvátných spisů zůstaly Knihy Mojžíšovy, David, Šalamoun – ostatní židovské spisy sloužily spíš jen jako výchovná podobenství. Evangelia se na Západě prosazovala dost obtížně, byly tu rozšířeny především spisy sv. Pavla a učenci se drželi hlavně sv. Jana. Řeckou část sebral sv. Benedikt a pak byla doplněna o islámská vydání a glosy. Obsahuje především Pythagora a Platona. Laikům přístupnější Aristoteles získal určité postavení teprve ve 13. stol. Keltské ideje, mezi lidem stále latentně přítomné, zpět na kontinent dovezli druidové Pelagius, Patrik, Kolumban a později Malachi. Dolmen se změnil v katedrálu a černá panna v Pannu Marii. Křesťanská tradice byla zformována, základy křesťanské civilizace na Západě položeny – je možné začít stavět. Roku 910 přijel z Gigny na lesní pozemek v Cluny opat Bernon s dvanácti mnichy a s celým depozitářem tradic. Založil klášter, který byl po dvě stě let obdobou kláštera v Monte Cassinu – katedrou věd pro všechny, kteří toužili proniknout do mnišských tradic a zároveň střediskem, jehož vliv na křesťanstvo byl obrovský. Roku 932 nařídil papež Jan XI. bulou druhému opatu Odonovi plnou nezávislost na každém králi, biskupovi či hraběti a roku 939 jiná bula určila, že Cluny se podřizuje Svaté stolici s dodatkem ‚At tuendum non ad Dominandum‘ – nikdo, ani sám papež, nesmí zasahovat do záležitostí kláštera. Privilegia řádu byla ještě dále upřesněna roku 999 a 1027. Všechna tato privilegia pocházela od papežů-Benediktýnů, kteří byli tehdy obzvláště početní a podporovaní vévody Burgundskými a hrabaty Maconskými. Později byla tatáž privilegia udělena řádu Templářů i mnišskému řádu Cisteriáků, který převzal od Benediktýnů ducha evoluce civilizace. Vliv učení a činností Cluny po celém křesťanském světě byl obrovský. Celkem třináct set klášterů přijalo novou clunyjskou řeholi, dílo opata Odona. Řádoví mniši se věnují správě, studiu, četbě, kaligrafii, iluminacím, architektuře, sochařství a malířství. Vlastní zemědělská činnost přešla do rukou laiků. Podobně později fungovala templářská komturství. V klášteře se vyučovalo řemeslům a řemeslníci pak zakládali řemeslnické cechy. V Cluny se poprvé objevil princip harmonické architektury. Takto během sta let vystavěli řemeslníci vzešlí z Cluny téměř všechny sakrální románské stavby v Evropě. Románský sloh ale již nevyhovoval, bylo potřeba jiného prvku než principu harmonické architektury, bylo potřeba poznat hermetické zákony Šalamounova chrámu. Plán pokračuje. Benediktýn Pierre de Molesmes zakládá klášter v Citeaux. Odon de Lagery, bývalý převor z Cluny, se roku 1096 stane papežem Urbanem II. a vyhlásí křížovou výpravu – Archa leží v Jeruzalémě a půda pro budoucí Templáře je
připravena. V Arše je skryt Zákon. Rozkaz zněl: ‚Osvobodit svatá místa!‘ a ‚Je to vůle boží!‘. Cestu k tomuto rozkazu započal již benediktýnský papež Silvestr II. roku 1000. Téměř sto let byly strategicky čištěny cesty na Východ a zpracovávána šlechta. Na tomto místě se na chvíli zastavíme a posuneme se po zlaté niti Linie grálu hlouběji do historie. Historici se domnívají, že myšlenka založení řádu Templářů napadla Huga de Payense během jeho účasti v I. křížové výpravě - že při dobývání Jeruzaléma v letech 1096-1099 narazil na nějakou důležitou stopu, což pak vedlo k vykopávkám pod Šalamounovými chlévy a k založení řádu. Jedině Louis Charpentier pochopil širší souvislosti a dokázal vidět duchovní podtext těchto událostí a jejich propojení s Benediktýny. Tyto souvislosti jsou samozřejmě ještě širší, hlubší a bohužel dost dobře zamaskovány. Je potřeba si uvědomit, že všichni, nebo téměř všichni aktéři událostí, které předcházeli dobytí Jeruzaléma a založení řádu Templářů, byli buď duchovně, nebo i pokrevně propojeni. Svůj původ odvozovali od dynastie Merovejců, která pro oficiální historii, hlavně pro tu církevní, vymřela před několika stoletími. Jak víme z bádání sira Laurence Gardnera, který čerpá z privátních zdrojů informací, nepřístupných historikům (neboť on je ‚Chevalier de Sain-Germain Ataché‘ Royal Dragon Court and Order, který byl založen v Egyptě 2170 př.n.l. jako institut faraona, novodobě přeměněn na Královskou akademii), Merovejská dynastie zahrnuje Ježíše a Máří Magdalénu. To ale není začátek – tato dynastie má kořeny v dávném starověku a ti co si myslí, že má původ atlantský, mají pravdu – je to Linie grálu, nositelka duchovní pravdy a ochránkyně Tajemství života. Nikdo netvrdí, že příslušníci této Linie grálu – ať duchovní či pokrevní – vždy dokonale vedli lidstvo. Ano, cestu Linie provázely války, dobývání, smrt nevinných a jiné podobné události, ze kterých Zářící bolí hlava dodnes. Světlem na této dlouhé cestě evoluce byli osobnosti vtělených Mistrů, kteří vždy přinášeli do Linie grálu osvícení a čistou energii. Mistrů ale není tolik, kolik lidí je pro udržení Linie potřeba a lidský jedinec se chová tak jak se chová, i když jeho pohnutky jsou ve prospěch celku. Navíc, Linie grálu je v první řadě nositelkou Sangrealu – pradávných znalostí lidstva, pečlivě uchovávaných pro příznivé doby, kdy je potřeba padlé lidstvo pozdvihnout. Mystérium spojené s Linií grálu je uloženo také hluboko v naší genetické mysli – téměř všechny národy světa ji mají uloženou ve své mytologii a posvátných spisech. Členové pokrevní Linie grálu stáli od pradávna na nejvyšších duchovních, společenských a mocenských postech, a protože kopírovali linie mocenských elit Anuova systému, bývají s nimi házeni do jednoho pytle. Tito jedinci vždy stáli za zlomovými změnami ve vývoji civilizace lidstva. K tomu vždy využívali výhodu znalosti pradávných vědeckých poznatků, které – k budoucímu údivu vědců – nejsou pouze na bázi exaktního materialistického dogmatu, ale i na esoterní magii (je to sub-kvantová energie světla a zvuku). Takže to byli oni – strážci tohoto mystického Sangrealu, kdo několik století po Kristu začal jednat uvnitř řádu Benediktýnů a postupně připravil půdu pro vzestup evropské civilizace. Zde je potřeba si uvědomit, že veškeré informace a
povědomost o důležitých věcech spojených s Linií grálu, nebyly obecně známy každému, kdo se k této Linii počítal. Vědomosti byly od pradávna předávány prostřednictvím tajných mystérií zasvěcovací iniciací. Tato tajemství byla střežena a takto se realizovalo plnění plánu, který byl vždy nad horizontem žijící generace. Proto existovaly duchovní skupiny, jejichž vůdci si předávali štafetu. Tyto skupiny se v různých dobách různě jmenovaly, ale idea zůstávala. Tato precizně promyšlená činnost, realizovaná po tisíce let, dovádí badatele na poli historie k šílenství. Vrátíme se tedy zpět k událostem 11. století. Okolo roku 1070 dorazila do oblasti Ardenského lesa (patřil k panství rodu de Bouillon) skupina mnichů z Kalábrie v jižní Itálii. Vedl je muž jménem Ursus, který byl vysokým zasvěcencem tajemství Sangrealu. Mnichů se ujala Matylda Toskánská, vévodkyně Lotrinská – významná členka Merovejské dynastie. Tato žena byla tetou a pěstounkou Godefroie de Bouillon. Darovala mnichům pozemek nedaleko Stenay, kde byl zavražděn Merovejec Dagobert II. Mniši zde vybudovali opatství, kde se zdržovali do roku 1108, kdy se přesunuli do opatství Sionského řádu ve Svaté zemi. Opatství ve Stenay se roku 1131 stalo jedním z prvních opatství Bernardových Cisteriáků. Ke kalabrijským mnichům patřil muž jménem Petr Poustevník, který je považován za učitele Godefroie de Bouillon a roku 1095 pomohl svými kázáními papeži Urbanovi II. propagovat nutnost křížových výprav do Svaté země. Sám potom vedl kontroverzní skupinu lůzy, která se mu vymkla z ruky a způsobila spoustu neštěstí na cestě do Jeruzaléma, kam ovšem nikdy nedorazila. Spolu s příchodem kalabrijských mnichů se datuje vznik Školy kabaly a esoteriky na dvoře pánů de Champagne, která pravděpodobně vznikla z jejich podnětu. Roku 1090 založil Godefroi de Bouillon Sionský řád. Sídlem řádu se stalo po dobytí Jeruzaléma opatství Notre Dame du Mount de Sion, které Godefroi nechal postavit na hoře Sion na troskách byzantské baziliky ze 4.stol., která se jmenovala Matka všech církví. Tento řád dostal později svou ozbrojenou složku – Řád rytířů Božího hrobu, který obýval Chrám Božího hrobu. Historici uvádějí, že opatství Chrámu Božího hrobu obývali rytíři, kteří si říkali Chevaliers de l’Ordre de Notre Dame de Sion, a že to byli augustiánští mniši – pravdou je, že tito rytíři patřili k Sionskému řádu. René Grousset – přední odborník na křížové výpravy – píše v souvislosti s Balduinem I. jako o prvním oficiálním králi Jeruzaléma, jehož prostřednictvím se zachovala Sionská královská tradice, rovnocenná s dynastií Kapetovců, Plantagenetů a dalších. Zajímavým faktem je, že Godefroi de Bouillon, jako jediný šlechtic z I. křížové výpravy, před odjezdem prodal, rozdal a převedl svůj veškerý majetek věděl, že zbytek života stráví ve Svaté zemi. Teď je vhodná doba přiblížit průběh I. křížové výpravy. Po strastiplné cestě bojovníci stanuli 7. června 1099 před hradbami Jeruzaléma. Když se křižáci blížili, egyptský guvernér Jeruzaléma zničil nebo otrávil vodní prameny kolem města a odehnal stáda, která nepotřeboval pro vlastní potřebu. Všem křesťanům poručil opustit město. Ne jako akt milosrdenství, ale aby přenesl břemeno jejich obživy na
útočníky. Jedním z těchto křesťanů byl Gerard, majitel útulku Amalfi ve městě. Ten se okamžitě spojil s veliteli a vyzradil jim cenné informace o situaci ve městě. Armáda byla vyčerpána dlouhými boji, horkem, nedostatkem potravin. Když se roznesla zpráva, že Jeruzalému jde na pomoc egyptská armáda, zmocnilo se jí zoufalství a beznaděj. Tehdy jeden kněz oznámil, že měl vidění, které vyjevilo podmínky, za kterých budou mít křesťané zaručeno vítězství. Měli odložit všechny hříchy a spory mezi sebou, po tři dny se měli postit a modlit a třetí den měli pochodovat v pokoře bosí kolem hradeb Svatého města. Pokud toto splní, bůh jim zaručí vítězství během 9 dnů. Vidění bylo uznáno a velitelé přikázali celé armádě, aby se podřídila. Za obrovského posměchu obránců města tak učinili. Současně byly dokončeny obléhací věže. 14. července začali stavět věže. Jedné velel Raymond z Toulouse, druhé Godefroi de Bouillon, který byl úspěšnější. Město bylo dobyto 9. dne, jak slibovalo proroctví. Křižáci usmrtili všechny – i ženy a děti. Vypálili synagogu i s celou židovskou komunitou, která se tam uchýlila. Když Raymond z Aguilers popisoval zohavená těla, pokrývající okolí chrámu, citoval Žalm 118: „Toto je den, který učinil Hospodin. Jásejme a radujme se z něho“. To byla scéna, která předurčila tu zvláštní směs zbožnosti, sebeobětování, krvežíznivosti a nenasytnosti, která provázela křesťanské království na Východě po následující dvě století. Malý řád, který vedl útulek pro poutníky Amalfi, dostal jako odměnu za cenné informace poklady a půdu. Roku 1118 se z tohoto řádu stal Špitál sv. Jana z Jeruzaléma – Johanité. Hned po obsazení Jeruzaléma v červenci 1099 se sešla skupina neznámých osob na tajném shromáždění. Ví se jen, že nejdůležitější osobou byl jistý biskup z Kalábrie. Tito záhadní voliči zvolili králem Jeruzaléma Godefroie de Bouillon a to i přes to, že křížové výpravy se účastnili mnohem urozenější kandidáti. Godefroi se titulu krále jeruzalémského vzdal a přijal titul Ochránce Božího hrobu. Po dobytí Jeruzaléma roku 1099 vznikly na dobytých územích čtyři nové státy, v západní Evropě známé jako Outremer – Zámoří. Antiochijské knížectví – leželo na severu a vládl mu jihoitalský norman Bohemund z Tarentu. Knížectví Edessa – leželo na východě za Eufratem, vládl mu Balduin z Boulogne – bratr Godefroie de Bouillon. Hrabství Tripolis, které dobyl Raimond de Saint-Gilles, hrabě z Toulouse, bylo na jihu. Jeruzalémské království zaujímalo území od Bejrútu po Gazu, vládl mu Godefroi de Bouillon, jako Ochránce Božího hrobu. Když Godefroi roku 1100 zemřel, byl na jeho místo povolán z Edessy jeho bratr Balduin z Boulogne. Ten byl téhož roku korunován na jeruzalémského krále Balduina I. Vládci Antiochie, Edessy a Tripolisu mu byli podřízeni. Edessu převzal jeho bratranec Balduin le Bourg.
První křížové výpravy se účastnil pod velením Godefroie de Bouillon mladý Hugo de Payens. Narodil se roku 1080 a o jeho dětství se toho moc neví. Byl vazalem a příbuzným hraběte Huga de Champagne. Po návratu ze Svaté země se vrátil do jeho služeb. Roku 1104 se Hugo de Champagne setkal s několika vysoce postavenými šlechtici (jeden se právě vrátil z Jeruzaléma). Byli to zástupci rodin Briennů, Joinvillů a Chaumontů. Přítomen byl i André de Montbard, který byl později spoluzakladatelem řádu Templářů. Po tomto setkání odcestoval Hugo de Champagne spolu s Hugo de Payens na krátko do Svaté země. Po návratu navázal Huge de Champagne kontakt s Etiennem Hardingem, opatem Cisteriáckého řádu, který byl založen před sedmi lety. Důsledkem bylo, že mladý řád začal nesmírně důkladně studovat nejrůznější hebrejské texty (později i Korán). Z Burgundska byli pozváni učení rabíni, aby Cisteriákům pomohli při obtížných překladech. V Troyes se nacházela slavná kabalistická škola velkého rabína Rášího Solomona ben Izáka. Ten sice zemřel roku 1105, ale v započaté práci pokračovali jeho zeťové. Podle židovských zdrojů Hugo de Champagne často Rášího navštěvoval a zdá se, že spolu řešili důležité záležitosti. V roce 1114 odcestoval Hugo de Champagne znovu do Svaté země. Po návratu ze Svaté země daroval řádu Cisteriáků les v Bar-sur-Aube a dal podnět, aby zde mladý Bernard de Fontaines založil opatství Clairvaux. Ten se také roku 1115 stal opatem tohoto kláštera. Historické prameny se rozcházejí v údajích o pobytu Hugo de Payens v Jeruzalému. Některé prameny uvádějí, že roku 1117 byl král Balduin I. požádán Sionským řádem, aby projednal oficiální založení již existujícího řádu Templářů na místě svatého Leonarda z Akkonu (jedno z lén Sionského řádu). Jisté je, že roku 1119 odcestoval Hugo de Payens spolu s André de Monbard (strýc Bernarda de Fontaines), Payensem (Nivardem) de Montdidier, Archembaldem de Saint-Aignan, Geoffreyem Plantagenetem, Bisolem de St.Olmer a dvěma cisteriáckými mnichy Gondemarem a Rossalem do Svaté země. André, Archembald, Gondemar a Nivard byli zároveň příslušníci Sionského řádu – zde je jasná provázanost těchto tří řádových skupin. Po příchodu do Jeruzaléma složili před jeruzalémským patriarchou slib zbožnosti, poslušnosti a chudoby. Od toho dne tvořili tzv. laické bratrstvo. Historici další události považují za zvláštní a nepochopitelné. Jeruzalémský král Balduin II. připravil pro tuto malou skupinku značnou část svého paláce (neslýchané), a sice tu část, která stála přesně nad někdejšími Šalamounovými chlévy. Rytíři si proto začali říkat Templáři. No, pro historiky je tato pozoruhodná událost záhadou, ale my víme, že Sionský řád vydal již před několika lety pokyny královu předchůdci (Balduinové byli bratranci). Kromě toho, rody de Boulogne, de Bouillon a Anjou patří k Linii grálu. Po celé křesťanské působení ve Svaté zemi byla vláda v rukou členů Linie grálu. Když se Balduin II. přestěhoval do nově postaveného paláce poblíž Davidovy věže, připadl starý chrám Templářům celý. Dokud byl Jeruzalém křesťanský, byl tento chrámový komplex nesporně hlavním sídlem řádu. Byl zde volen velmistr, se svou radou tam přijímal rozhodnutí, která byla významná pro celou Svatou zemi, ale i Evropu. Lidé byli hluboce dojati svatostí řádu. Křesťané jejich chrám nazvali „Templum Domini“.
Templáři v tomto malém počtu zůstali v Jeruzalému osm let. Po celých osm let k nim (kromě jediného) nepřibyl žádný nový rytíř. Evidentně se věnovali vykopávkám pod Šalamounovými chlévy. Na přelomu let 1125-26 k nim přibyl Hugo de Champagne a vstoupil do řádu. Sporé zmínky o tom, co rytíři řádu dělali po celých osm let, svědčí o úmyslu, aby byli vynecháni z análů oficiálního kronikáře krále Balduina II. Ví se pouze to, že asi prováděli vykopávky (to byl jejich primární úkol) a že občas vyjeli koňmo mimo město (do opatství Sionského řádu). Určitě se v těchto letech nevěnovali bojům – a že příležitostí by měli dost. Historici stále uvádějí, že úkolem prvních Templářů, který si sami vytyčili, byla ochrana cest pro křesťanské poutníky ve Svaté zemi. Pravdou je, že osm nebo devět rytířů by asi nebylo schopno zhostit se tak náročného úkolu. Ví se jen to, že až do koncilu v Troyes byli Templáři malé elitářské bratrstvo, tvořené hluboce nábožensky založenými muži. Roku 1127 byla zřejmě práce na vykopávkách hotova. Král Balduin II. napsal dopis opatu Cisteriáků - Bernardovi, který byl v té době již považován za jednoho z nejvlivnějších duchovních (někdy byl označován za druhého papeže). Žádal ho, aby využil svého vlivu u papeže Honoria II. a vymohl pro nový řád Templářských rytířů papežskou sankci a řeholi pro život a chování jeho členů. Papež Honorius II. pocházel za řad Cisteriáků – tak jako několik jeho následovníků. André de Montbard a Gondemar odcestovali z Jeruzaléma do Francie. Dopis od Balduina II. doručili osobně do Clairvaux. Bernard napsal následně tři dopisy: francouzskému králi, papeži a rytířům v Palestině. Jakmile tento Bernardův dopis dorazil do Jeruzaléma, vydali se rytíři v čele s Hugo de Payens do Říma, kde byli přijati papežem. Ten dal svolat na následující rok koncil do hlavního města oblasti Champagne, do Troyes. Koncil se konal roku 1128 a první pozemek, který již oficiální řád Templářských rytířů dostal darem byl právě v Troyes. Založili zde svůj první evropský řádový dům. Bernard pomohl vytvořit templářskou řeholi, založenou na řeholi svého Cisteriáckého řádu, která zase vycházela z prastaré tradice řehole Magistra, kterou zmodernizovali Benediktýni. Sepsal rovněž řádová pravidla. Jak víme, za vznikem řádu Templářů stál tehdy aktuálně určený správce Linie grálu – Sionský řád. Počínaje Hugo de Payensem, měly tyto dva řády společného velmistra a to až do roku 1188. Řád cisteriáckých mnichů převzal duchovní ochranu pro realizaci plánu vzestupu civilizace. Primární úkol Templářů – vyzvednout z depozitu pod Šalamounovými chlévy Archu se Zákonem a další dokumenty a artefakty a dopravit je do Francie, byl splněn. Možná to vypadá na první pohled nelogicky – odvážet tento poklad ze Svaté země, když byla získána pro křesťanský svět, ale na to nemuseli Strážci Sangrealu ovládat magii, aby si uvědomili, že to obrovské úsilí, které vedlo k dobytí Jeruzaléma, bude muset být vynaloženo na jeho udržení a že tato příznivá konstalace nebude trvat věčně. Ke spěchu byly pádné důvody a Francie byla nesrovnatelně bezpečnější oblastí pro úkryt depozitu. Tyto poklady byly tedy roku 1127 dopraveny do opatství Cisteriáků do Clairvaux. Mniši okamžitě začali pracovat na překladech. Přestože to oficiální historie odmítá vůbec připustit, artefakty zmiňované v bibli skutečně existují. My
víme, že hrály důležitou roli i při událostech mnohem starších, než popisuje bible a na jiných místech. Archa úmluvy obsahovala mnohem víc, než známé Desatero přikázání. Obsahovala kosmické rovnice tzv. Posvátné geometrie a kompletní vesmírnou kosmologii Zářících. Archa byla většinou střežena členy tajných společností nebo kněžími. Sama vytvářela silné elektromagnetické záření a dalo se jí použít i jako zesilovač frekvencí zvuku. Tzv. Šalamounův chrám byl vystaven právě jako depozitum pro Archu. Se stavbou začal král David a dokončil ho jeho syn Šalamoun okolo roku 950 př.n.l. Tehdy Archu střežili Levité. Stavitelem tohoto chrámu byl Mistr zednář Hiram Abiff. Když roku 586 př.n.l. chrám zničil a vydrancoval Nabukadnezer, nebyla Archa na seznamu artefaktů vezených do Babylonu. Depozitum nebylo vyrabováno ani v roce 70 n.l. Římany, jak to potvrzují svitky Essejců. Na překladech dokumentů z Jeruzaléma pracovali rovněž kabalisté ze dvora de Champagne. Takže již v roce 1128 Bernard poprvé vyložil Posvátnou geometrii zednickému tovaryšstvu krále Šalamouna, které se později stalo stavitelem gotických katedrál. Po koncilu v Troyes se Bernard stal oficiálním strážcem a ochráncem rytířů řádu Templářů a nově přijatí členové řádu skládali slib do jeho rukou. V případě Bernarda nelze pochybovat o jeho příslušnosti k Linii grálu, jeho osobním znakem byl úl a po jeho svatořečení byl ustanoven patronem včelařů. Je to samozřejmě symbolika – včela a úl jsou symboly Sangrealu a používali je i Merovejci. K tomuto se váže zajímavá událost. Roku 1653 byl v Ardenách nalezen hrob krále Childerika I., syna Mérovéa a otce Chlodovíka, nejslavnějšího a nejvlivnějšího ze všech merovejských vládců. Hrob obsahoval zbraně, korunovační klenoty a na tři stovky včel z ryzího zlata. Vše bylo svěřeno Leopoldu Vilémovi Habsburskému. Nakonec se ale celý poklad vrátil do Francie, a když se roku 1804 nechal Napoleon korunovat císařem, nechal tyto zlaté včely připevnit na svůj korunovační plášť. Možná právě tato jeho arogance postrčila jeho kariéru směrem k záhubě – Napoleon byl stoprocentně členem Incunabuly. Templáři měli statut náboženského řádu mnichů-bojovníků a bylo jim dovoleno nosit bílé kabátce jako výraz čistoty. Šlo o výsadu, které se nedostalo žádné jiné skupině bojovníků. Rytíři si také museli ostříhat vlasy a nechat narůst plnovous, aby se odlišili od členů nižších bratrstev. Zatímco Cisteriáci zpracovávali dokumenty z Jeruzaléma, začal velmistr Templářů, Hugo de Payens, jednat. Tento neobyčejný muž se neocitl náhodou při přípravě a vzniku řádu. Hugo pocházel z Payens, které leží na levém břehu Seiny v oblasti Champagne, 10 km od Troyes. Když dospěl, byl pasován na rytíře. Vlastnil pozemky v oblasti Tonnere a stal se pánem z Montigny-Lagesse. Hugo byl ženat a tento stav zachoval po celou dobu své příslušnosti k řádu Templářů, což je nanejvýš podivuhodné. Jeho manželkou byla skotka Catherine St.Claire – tento rod patří k Linii grálu - a první preceptorium Templářů za hranicemi Svaté země nechal Hugo postavit právě na pozemku své rodiny ve Skotsku. Rodina St.Claire byla
spřízněna s rodinou matky Bernarda de Fontaine přes rod de Montbard a Hugova rodina byla zase spřízněna s rodem hrabat de Champagne, s kterým byl spřízněn i Bernard. Sám Bernard o Hugovi de Payens mluvil jako o „Mém nade vše milovaném Hugovi“. Syn Huga a Catherine se jmenoval Theobald – později se stal opatem kláštera St.Colombe v Troyes. Hugo de Payens vyvinul na tehdejší dobu téměř neuvěřitelnou aktivitu. Procestoval půl Evropy a všude získával nové členy pro řád. Začal v Champagne, v Provins, potom Anjou a Maine. To jsou kraje důvěrně známé nejen jemu, ale i jeho společníkům. Je zřejmé, že zde znal mnoho rodin nebo na ně dostal kontakt. Pokračoval do Poitou a Normandie. Tam ho velmi vřele uvítal Jindřich I. a poslal ho dále do Anglie. V Anglosaské kronice se píše: „Přijímali ho všichni vznešení muži a chystali mu dary“. Stejně byl přijat i ve Skotsku. Potom cestoval do Flander a v lednu 1129 se vrátil zpět do Champagne. Odtud se ještě téhož roku vydal společně se všemi rytíři, kteří se k řádu připojili, údolím Rhony a na sklonku roku už dorazila celá skupina do Palestiny, kde se poprvé zúčastnila válečného tažení do Damašku. Templáři již brzy vstoupili na výsluní mezinárodní scény. Hráli aktivní roli ve vysoké politice a diplomacii. Již roku 1128 pověřil Balduin II. Huga de Payense, aby nabídl hraběti Fulkovi V. z Anjou jeho jménem sňatek s jeho dcerou Matyldou a tím následnictví na jeruzalémském trůnu. Fulko tuto nabídku přijal a na podzim roku 1129 v doprovodu Templářů dorazil do Palestiny a stal se třetím křesťanským králem na jeruzalémském trůnu (defakto čtvrtým). Vznik řádu Templářů byl vyvrcholením civilizačního procesu, který duchovně, ale s velkou mocí, řídili Zářící. Jako se Benediktýni a Sionský řád drželi v ústraní mocenských a politických vlivů, byli Templáři naopak do tohoto velkého světa mocenských elit s patřičným zázemím uvedeni – vybaveni církevní autoritou, božím posláním, majetkem a neomezenými pravomocemi v oblasti zajištění bezpečnosti v křesťanské Evropě. Správu vědění a vize převzal sv. Bernard a Cisteriáci. Benediktýni splnili svou historickou úlohu a postupně převedli své kláštery a opatství řádu Templářů a Cisteriákům. Templáři převzali ochranu řemeslníků a stavitelů sakrální architektury a obdrželi pro ně privilegia od krále. Privilegia řádu byla tak rozsáhlá, že pro prevenci zneužití moci musela být uvnitř řádu stanovena a udržována tuhá disciplína. Nad tím bděli lidé odolní vůči pokušení – zasvěcení rytíři-mniši. Existovala zde dualita, na níž byla založena celá organizace řádu. Vnější struktura Templu byla také dvojí. Východní část byli Templáři-válečníci. Západní část byli nositelé civilizace a míru. Díky svému jádru – zasvěceným rytířům-mnichům, byli vždy jednotní. Velmistr, jak víme, byl od začátku existence řádu společný i pro Sionský řád, který zůstával v utajení – byl nositelem Sangrealu. Na odhalení tohoto duchovního vedení Templářů spočívala podstata procesu, který nakonec proti Templářům vedla inkvizice a Filip Sličný. I přes to, že v té době byli Templáři dávno odpojeni od Řádu sionského, nikdo nic nevyzradil. Tento tajný řád, který od šerého dávnověku pod různými plášti a názvy bdí nad Linií grálu – nad plánem evoluce lidstva – byl zčásti odhalen až v 70. letech 20. století. Toto odhalení
bylo záměrné a souvisí s přípravou lidstva na posun ze systému Hierarchie. Roku 1130 se Hugo de Payens vrací do Palestiny do Šalamounova chrámu, kde vznikl vůdčí dům řádu a hlavní komturství. To již měl řád vybudované pevné kořeny jak na Východě, tak i na Západě. Velmistr řídil na Východě vojsko a ve Francii působil jako Magistr Francie Payen z Mondidieru. Usadil se v Payens, později v Coulours a v Paříži. Současně s vzestupem řádu vznikají hrdinské eposy a romány o Artušovi, rytířích kulatého stolu a Grálu. Je to Pravda zakódovaná do mytologie a umění – je to ukotvení souhrnu vědění a historická mezní čára pro budoucí generace. Jedině tímto způsobem mohli Zářící uchovat povědomí Linie grálu a její duchovní náboj mezi lidmi a činili tak v průběhu dlouhých tisíciletí mnohokrát – vždy, když civilizace padala mimo evoluční cestu a bylo potřeba ji pozdvihnout a nasměrovat, nebo když síla Pravdy vyprchala a potřebovala osvěžit. Tato středověká rytířská mytologie měla svůj zdroj v benediktýnských klášterech. Od roku 1128 do roku 1298, kdy Templáři opustili Svatou zemi, se vystřídalo 22 velmistrů. Bojovali po boku a ve shodě s Johanity-špitálníky. Templáři spolupracovali také s Řádem německých rytířů, které víceméně řídil Bernard a jeho následníci. Princip dualizmu, který zkoncipoval sv. Bernard a vložil ho do řehole i do celé struktury řádu Templářů, nenechává v klidu žádného badatele historie Templářů. Je prorostlý celým templářstvím s tak provokativní precizností – do nejmenšího detailu. Tento princip dualizmu má dvojí funkci: jednak zapadá do vzorce systému Hierarchie, takže nedráždí čidla Anuova alarmu a jeho do očí bijící systematičnost zase nenechává v klidu historiky již po celé jedno tisíciletí a tím je zajištěno stále živé povědomí všech zakódovaných informací kolem tohoto řádu. Sama Linie grálu kopíruje vzorec pokrevních rodových linií Anuova systému, který drží pohromadě mocenské elity – páteř Hierarchie. Je to z toho samého důvodu jako templářský dualizmus – udržuje přijatelné mimikry. Charpentier také odhaluje část symbolického poselství, vinoucí se spolu s Linií grálu a skrytými vlivy Zářících celá tisíciletí – je to trní ve všech asociacích. Tato symbolika, spolu s mnoha dalšími, je značka (made in), aby bylo v systému Hierarchie pro zasvěcené jasno – co kam patří. Trní symbolizuje ochrannou funkci, lilie je to, co je potřeba chránit. A také je to páteř, která chrání kanál s tím důležitým, co musí být chráněno (slovní hříčka francouzských slov). Indičtí mudrci tuto sílu označují jako hadí sílu, která dříme jako stočený had v perineální krajině (pánev). Určitými cviky se tato hadí síla probudí a směřuje do páteře. Svým průchodem probudí energetické uzly (čakry) a šplhá k temeni hlavy, kde otevře cestu k poznání boha a dále k pineal (šišinka mozková), kde otevře uprostřed čela „třetí oko“, kterým lze nahlížet přímo skrze prostor a čas. Je to pravda pouze částečná – nicméně člověk, který dokázal takto aktivovat svůj energetický systém, dosahoval dost velkých mimosmyslových schopností a vhledů. K úplné aktivaci vědomí svrchované bytosti je však třeba aktivovat její zdrojové kódy a toho, jak jsem uvedla dříve, nebyl ještě nedávno nikdo schopen dosáhnout – snad mimo vtělených Mistrů. Po aktivaci zdrojových kódů
sestoupí vědomí bytosti spolu se svým světelným tělem (navigátorem jednoty) z pineal zpět do thymusu (brzlík) a skrze energetické srdce (čakra solar-plexu) je plně propojeno s lidským jedincem a jeho dimenzionální realitou. Nicméně, zdá se, že vše, co má v názvu trní a nachází se ve Francii, skrývá objekt po Templářích. Součástí povinností řádu byla ochrana cest včetně jejich údržby a výstavby. Toto jim zakotvil sv. Bernard a ten toto poslání převzal jako součást plánu na pozdvižení civilizace od Benediktýnů, kteří chránili stavitele cest a mostů. Síť cest byla nezbytná pro rozvoj civilizace – umožňovala kontakt – propojení ekonomických, obchodních, církevních a kulturních struktur. Je to tří-dimenzionální internet – síť pro informace, pro přenos kódovaných datových toků – parketa Zářících. Jsou úseky v historii lidstva, kdy je přímý vliv Zářících tak očividný a hmatatelný, že se prostě nedá přehlédnout. A právě období od začátku 11. stol. do začátku 14. stol. je takové. Vnímaví badatelé jako Charpentier tuší existenci řídící struktury, avšak je před ním skryta a on může pouze konstatovat, že „síla v pozadí existuje, ale není ochotna vyhlašovat světu své záměry“. Já si ale myslím, že mnoho z Charpentierových postřehů bylo ze strany Zářících iniciováno a že to byl hlavně on, kdo završil přípravu k uvolnění materiálů o Sionském řádu a Linii grálu, které se rozběhlo právě koncem 60. let 20. stol. Tehdy, na vrcholu Studené války, bylo rozhodnuto o urychlení příprav na Éru průzračnosti a expanze. Mocenské elity se už nedaly ukočírovat – připravovaly se na finální návrat Anua – a tak došlo k masovému uvolnění kompromitujících materiálů o celé řadě jejich hanebných tajných aktivit. Jejich struktury, a to i ty hodně utajené, byly vysvlečeny do naha a proto se musely odhalit i ty řízené Zářícími. Polarity byly odděleny a ta bílá strana se pozná podle vkládaných symbolů – je to digitální podpis narušitele (hackera) Anuova systému Hierarchie. Templáři měli državy v Anglii, v Portugalsku a ve Španělsku. Na území Francie měli dva silně opevněné centrální uzly – La Rochelle a Les Orient s Payens. La Rochelle byl přístav, určený pro flotilu, která pravidelně dojížděla do Ameriky a dovážela stříbro, které tam Templáři těžili. Důkazy o tom neexistují, avšak mnoho indicií tomu napovídá. Kryštof Kolumbus byl členem řádu, který skrýval následníky Templářů a čerpal z jejich portugalských a skotských zdrojů informací. Skotským zdrojem byly soukromé archívy rodiny St.Claire. Mimoto byl nějaký čas ve službách dvora Anjou. Víme také, že pod vlajkou reformovaných Templářů se plavili mnozí další mořeplavci-objevitelé, jako Vasco da Gamma. Neoddělitelnou součástí rozvoje civilizace je vzestup ekonomiky, takže Templáři zavedli bankovní systém a kromě toho dodávali stříbro pro královské mincovny. Účel světí prostředky – museli nachystat sféry, kam se usadí elity moci, které samozřejmě jely na vrcholu vlny vzestupu civilizace – jinak to ani v systému Hierarchie nejde. Vždy je lepší mít tyto skupiny umístěné v hezky připravených sférách. Je to základní vzorec Anuova programování, že elity vždy přednostně ovládají struktury moci, vlivu a bohatství a je také součástí tohoto systému, že si
tyto struktury vytvářejí sami – takže kdyby jim nebyly naservírovány, vytvořily by si je pomocí válek, drancování a porobou poddaných. To se samozřejmě také dělo, tomu nelze zabránit, ale tyto konflikty nezpůsobily tak velký chaos, aby to zastavilo vzestup civilizace. Ve 14. stol., po pádu Templářů, se celkově situace v Evropě dost přiostřila, nicméně v té době už to nemohlo civilizaci vrhnout zpět. Je to tak, že jakékoliv manipulace a zásahy do systému Hierarchie se dají realizovat pouze způsobem, který vystihuje rčení: „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“. K tomuto úpadku po pádu Templářů se ještě vrátíme – je to také více méně záhada, kterou stojí zato prozkoumat. Je to hlavně epidemie moru – černá smrt – který přišla od mongolských nájezdníků z východu a její vznik a rozšíření zavání biologickou válkou. Hladomory, které od roku 1315 předcházely morové epidemii, pak rok 1347, který byl obecně nejhorší. Když roku 1347 vypukla epidemie, byl lid obecně zdecimovaný, podvyživený a celkově zesláblý. Zachvácena byla celá Evropa a Anglie. Během dvou let mor zahubil 35 – 40% populace. Protože mor zabíjel hlavně děti a staré lidi, zbylo pro příští generace příliš málo pracovních sil. Lidé věřili, že přichází konec světa. Docházelo ke krvavým pogromům, hlavně proti židům, kteří byli místy úplně vyvražděni. Když mor konečně ustoupil, byl svět úplně jiný a nikdy se už nevrátil do své původní podoby. Nejnižší vrstvy náhle vytušily svou moc – poptávka po pracovní síle převyšovala nabídku. Starý feudální systém se začal hroutit – pracovní síle bylo potřeba dát svobodu přesunu. Lid se spojil proti vrchnosti i proti církvi. V důsledku Stoleté války mezi Francií a Anglií byly na obyvatelstvo uvaleny neúnosné daně. Roku 1381 začala vznikat první tzv. Selská povstání. Tyto nepokoje po dlouhá desetiletí zmítaly celou Evropou i Anglií. Jak toto vše souvisí s Templáři, s jejich pádem a jaká síla byla v pozadí? To bude námětem pro pokračování tohoto pojednání. Templáři za dvě stě let svého působení nashromáždili obrovský majetek. Jakékoliv snahy o jeho odhad selhaly, takže se obecně uvádí, že templářský majetek byl nevyčíslitelný. Pro Templáře byla však chudoba přísným pravidlem. Templářské heslo: „Ne pro nás, Pane, ne pro nás, ale proto, aby tvé jméno bylo oslaveno“, do jisté míry odpovídá na otázku, nač byl tento majetek shromážděn. Ve všech oblastech svého působení a vlivu vykazovali Templáři tak obrovský cit pro sociální potřeby lidu, ochranu bezpráví (a to i intervencemi u královských dvorů), vysokou diplomacii (působili jako smírčí i kolizní síla ve státních sporech) a mnoho dalších, že toto vše vyvolává jeden základní pocit, který zanechali pro všechny další generace. Je to nostalgie, hořkost, pocit ztráty rýsující se svobody – to vše, co mohlo být, kdyby byli oni a kam až by to civilizaci vyneslo. Byla to tak reálná představa, jak může lidstvo jako celek také existovat a fungovat i přes uzavření v systému Hierarchie. Byl to úžasný pokus, ale bohužel náš vývojový model je prodrátován Anuovým systémem a proto byl dříve nebo později odsouzen k zániku. Tím, co následovalo potom, dali Strážci Anuova systému Zářícím jasně najevo, na čí hlavu padá odpovědnost při jakémkoli dalším podobném pokusu.
Templářský řád v sobě nesl schématickou podobu organizace společnosti: rolník a řemeslník, obchodník a voják. Je to: obživa a nástroje, distribuce a ochrana bezpečí. Toto je rovina základní životní nezbytnosti. Druhou rovinou je duchovní probuzení. „Zůstáváme jen na vyšším stupni animality, protože bez duchovního probuzení je manuální práce jen podmíněným reflexem a duševní práce aplikovanou pamětí“ – to jsou výstižná slova Louise Charpentiera. K tomuto probuzení sloužila koncepce gotiky jako celku – tj. katedrály plné uměleckých děl a symboliky, chrámová hudba a mytologie rytířských balad. Jak již víme, toto vše obsahuje kódované datové toky Zářících. Staviteli katedrál byly cechy mistrů zednářských, kteří byli zasvěceni (iniciováni). Využívali Posvátnou geometrii tvaru hmoty v soustavách fraktálatraktor, tj. tvar udělený hmotě v prostoru i událostem v čase. Templáři byli v důvěrné blízkosti stavitelů katedrál – bylo to součástí vzestupu civilizace. Vznik, rozšíření i samotná realizace gotického slohu, zůstaly pro historiky zahaleny tajemstvím. Musím poznamenat, že to nebylo pro nedostatek informací. Byla to i neschopnost jejich pohledu v globálním měřítku. Historici vždy byli a jsou dodnes příliš specializovaní na to, aby odhalili širší souvislosti. Mystérium katedrál je téma na samostatné pojednání. Je to aplikovaná věda a zásady stavebních plánů a celou technickou i statickou složku těchto plánů, vypracovali Cisteriáci podle materiálů, které dovezl Hugo de Payens z Jeruzaléma. Sponzorem těchto nádherných katedrál byli pochopitelně Templáři. Byla to součást jejich poslání, kterou jim udělil řád Benediktýnů, Sionský řád a sv. Bernard. Celé toto dílo bylo obráceno vniveč 14. září 1307, kdy král Filip Sličný vydal rozkaz k zatčení všech Templářů v celém království. Pomineme obecně známá historická fakta a zaměříme se na sílu v pozadí. Linie grálu se od řádu odpojila roku 1188. Tato událost, označovaná jako „poražení jilmu“, byla údajně následek „zrady velmistra Templářů“ Gérarda de Ridefort. Sionský řád ho vinil ze ztráty Jeruzaléma. Toto nařčení bylo oprávněné. Gérard se zpronevěřil morálním zásadám řádu. Již roku 1186 se zapletl do intrik okolo nástupnictví na jeruzalémský trůn a 2. října 1187 také přispěl ke ztrátě Jeruzaléma. Za vším jeho jednáním byla osobní nenávist a pomsta. Na následky tohoto neblahého vývoje umírá v říjnu 1187 papež Urban III. V lednu (17.!) 1188 vyhlásí Sionský řád rozkol a od té doby má každý řád svého velmistra. Gérard de Ridefort umírá 4. října 1190 při obléhání Akkonu. Akt „poražení jilmu“ se vztahuje k Merovejské dynastii a je symbolem pro zrušení smlouvy z důvodu zrady smluvních podmínek protistranou. Celé je to zahaleno tajemstvím, nemáme dost informací o tom, co se skutečně stalo a jestli konečný pád Templářů byl přímým důsledkem těchto událostí, byť po tolika letech – prostě nevíme. Historický záznam o poražení starobylého jilmu v oblasti Gisors na území nazývaném Champ-sacré skutečně existuje. Tento osm set let starý strom byl údajně poražen při setkání anglického krále Jindřicha II. a francouzského krále Filipa II., kteří měli tradiční schůzku na tomto posvátném území. Tohoto roku 1188 si Sionští
zvolili svého velmistra – byl jím Jean de Gisors a byl změněn i název řádu na Převorství sionské, které takto existuje dodnes. Úřad velmistra dostal název „kormidelník“ neboli „navigátor“ – starofrancouzsky „nautonnier“. Jako podtitul přijal řád jméno „Ormus“. Tento podtitul byl používán až do roku 1306 – tj. do doby těsně před zatčením Templářů. Pro nás je to dost významná symbolika, neboť mnich Ursus (Ormus) figuruje v zarathuštrovské filosofii a gnostických textech – představuje synonymum principu světla a je to vložený digitální podpis Linie grálu a Zářících. Kalabrijský mnich Ursus také přinesl roku 1070 na panství pánů z Bouillonu vizi poslání vzestupu civilizace. Takže období let 1188-1306 je pro Linii grálu obdobím světla. I když došlo k rozluce řádů, Převorství sionské Templářům snad nijak neškodilo – zdá se, že naopak od Sionských vyšly informace, které Templáře včas varovaly před zatýkáním, takže měli čas ukrýt jak poklad, tak cenné dokumenty a artefakty. Já osobně se domnívám, že tyto věci byly ukryty právě s pomocí Sionských a že oni je dodnes střeží a ochraňují. Druhým podtitulem Převorství sionského se roku 1188 stal „L’Ordre de la Rose-Croix Veritas“. V tomto pojednání se ale nebudeme věnovat tomuto řádu, jehož historie mimochodem sahá hluboko do historie – do doby Ježíše Krista. V roce 1307 byl navigátorem Převorství Guillaume de Gisors, který působil na dvoře Filipa Sličného – z této strany patrně došlo ke zmíněné špionáži. Odpojení Linie grálu od Templářů musí mít nějaký logický důvod, který mi zatím uniká. S pádem Templářů uvadla celá evropská civilizace. Po mnoho staletí byla Evropa vydána na pospas libovůli různých vladařů, krvavému sektářství církví, finančním oligarchiím, které se neohlížely na zákony ani morálku. Toto vše naznačuje – jak jsem se již zmínila dříve – že kořeny rozkvětu byly uťaty Anuovými Strážci systému, neboť Anuův plán byl ohrožen. Odkud tyto zásahy přišly, víme – Filip IV. chtěl templářský majetek. Církev sice váhala, ale po likvidaci neposlušného papeže nakonec Filip IV. Řím přesvědčil. Pak jsou zde Johanité – špitálníci, kteří také chtěli templářský majetek (ti se nepohodli s Templáři ještě v době svého působení ve Svaté zemi). To vše jsou historická fakta, ale proč plán vzestupu civilizace opustila Linie grálu již roku 1188. Ztráta Jeruzaléma byla pouhá záminka, protože s jeho ztrátou se počítalo. Jak zněla Smlouva mezi těmito řády? To bohužel nevíme. To, že Jean de Gisors instaloval tak křiklavé značky naznačuje, že zde byla obava z odsouzení budoucími generacemi. Na ochranu Sangrealu oprášil Řád Rose-Croix, který také symbolizuje Linii grálu. Avšak až do konce 16. stol. je tento řád v utajení. Rod Gisors patří k Linii grálu a to, že Guillaume de Gisors roku 1306 přeskupuje Převorství do podoby hermetického Svobodného zednářství, muselo mít také nějaký důvod. Opustíme tuto parketu pro nedostatek informací, ale slibuju, že se k ní vrátím. Samotné motivy ke zničení řádu Templářů byly odporné a hanebné. Použité prostředky jakbysmet. Rovněž Řád Dominikánů byl náhle jejich největší nepřítel – přitom mezi nimi bývalo (podobně jako s Johanity) důvěrné pouto. Vilém Pařížský – Dominikán, hlavní inkvizitor a králův zpovědník – pečlivě rozšířil o Templářích pomluvy. Přestože Templáři o chystaném zatýkání jistojistě věděli, neboť vše cenné
ukryli, sami se nechali zatknout snadno a bez odporu – přikazovala jim to řehole. Jediným pravdivým obviněním bylo, že nevěřili v Ježíše Krista jako v Božího syna. V době procesu vypovídali, že se ho museli zříci. Templáři samozřejmě věděli, že mýtus Ježíše Krista jak ho znali a známe dodnes, byl vytvořen uměle. První Templáři obdrželi spolu s vizí plánu na povznesení civilizace i pravdu o Linii grálu a o vtělených Mistrech, jakým byl i Ježíš. Zřejmě pomocí zasvěcovacích obřadů byli o těchto skutečnostech informováni vždy jen členové užšího kruhu uvnitř řádu a tak se nějak stalo – postupem času – že se Ježíše Krista zříkali proto, že byl obyčejný podvodník. Ty pravdivé informace byly vlastně překrouceny a zapomenuty. Zvláštní kapitolou je vztah Templářů k alchymii. Při procesech se inkvizitoři pokoušeli, leč marně, prokázat jejich spojení se satanismem. Jako jediný doličný předmět ale měli jednu hlavu Caput LVIII. Všechny ostatní zmizely. Nicméně, tyto hlavy byly zřejmě relikviáře a s tzv. Bafometem neměly souvislost. Bafomet je alchymický pojem – je to alegorie symbolů. Domněnky, že Templáři mohli vyrábět transmutací zlato, mohou být pravdivé. Transmutace neboli přeměna jednoho prvku v jiný prvek, je možná a alchymisté toto uměli. Také je možné, že popis postupu řízené transmutace byl součástí informací, vložených v Deskách zákona. V tomto kontextu je dost zajímavý výzkum P.V.Piobba, který kolem roku 1930 zkoumal Nostradamova proroctví a došel k dost překvapivým závěrům. Piobb se domníval, že tato proroctví nejsou Nostradamova, ale templářská, a že se nejedná o proroctví, ale o náčrt plánu, který bude postupně uskutečňován. Šifry ve verších jsou zakódované instrukce pro budoucí realizátory událostí, takže tato proroctví jsou jakýmsi manuálem. My víme, že ze sub-kvantové úrovně se dá manipulovat s realitou bez ohledu na časovou kontinuitu, ale víme také, že toto by Zářící nikdy nedovolili a neodvážil se toho ani Anu – Mistr programátor. Navíc, autorství Centurií je dost slušně historicky doloženo Nostradamovi. Jsou tu ale v pozadí určité souvislosti. Nostradamův dědeček – židovský astrolog, kabalista a lékař, Jean de Saint-Rémy – působil na dvoře Reného z Anjou (*1408). René byl navigátorem Převorství sionského, patřil k Linii grálu, byl vlastníkem mnoha šlechtických titulů a byl to „otec renesance“. Přinesl do umění motiv Arkádie, což je symbolika grálu, byl duchovním učitelem a šedou eminencí Johanky z Arcu. Inspiroval Cosima de Medici k velkolepým projektům, které měly změnit západní civilizaci – bylo to hlavně otevření první evropské veřejné knihovny, překlady filosofických, gnostických a hermetických děl a jejich zařazení do výuky na univerzitě ve Florencii. To byl podnět pro další univerzity, které se tak staly středisky západní esoterické tradice. Tak se zrodila vysoká kultura renesance. René z Anjou po jistou dobu také zaměstnával Kryštofa Kolumba. Renesanční motiv Arkádie prezentoval jako „Pas d’Armes“ – Pastýřky. Byly to zábavné směsice turnajů, maškarních plesů, divadelních dramat a inscenovaných her – to vše nabité esoterikou, mystikou a alegorií. V 16. stol. se rody Guise a Lotrinských (Merovejská dynastie) soustředily na svržení dynastie z Valois – tato pokrevní linie měla být vyhlazena. Během třiceti let se to podařilo. Pro tuto pokrevní mstu pracoval jako emisar Nostradamus. Nahrával tak členy královské
rodiny do vražedných plánů. Nostradamus čerpal z odkazu svého dědečka a sám před dráhou proroka rovněž strávil nějaký čas na dvoře Lotrinských, kde byl pravděpodobně i zasvěcen do ideologie a historie Linie grálu. Svá proroctví údajně čerpal ze staré knihy, která mu byla zpřístupněna v opatství Orval. Toto opatství se váže k počátkům Sionského řádu – založili ho ve Stenay na pozemku vévodkyně Lotrinské roku 1070 kalabrijští mniši v čele s Ursusem. Toto opatství před odchodem do Svaté země roku 1108 věnovali Benediktýnům a roku 1131 se stalo jedním z prvních opatství Bernardových Cisteriáků. Takže Nostradamus možná čerpal z pramenů Desek zákona. Mnoho jeho proroctví se vztahuje k minulosti – k Templářům, dynastii Merovejců a historii rodu Lotrinských. Tady je opět zvláštní styčná plocha, která odporuje známým faktům a dokazuje, že nám stále cosi uniká. Možná, navzdory všem historickým faktům, se Linie grálu s Templáři nerozešla a byla ve skrytu stále s nimi. Převorství sionské zavedlo podle starých tradic Svobodné zednářství, přímo určilo tzv. Skotský ritus, který je evidentně templářským odkazem. Podle těchto prvků a ještě pomocí některých symbolů, se i dnes můžeme orientovat v polaritě této kontroverzní tajné organizace. Jak jsem uvedla již dříve, tak jako dynastická Linie grálu kopíruje dynastické linie mocenských elit, tak i kopíruje tajné organizace těchto elit. Ba co víc, ona je mocenským elitám koncipuje a pak jim dovolí je osídlit – tak je má pod kontrolou. Navíc, nikdo nepochybuje o tom, že Templářský řád přetrval pod jinými názvy, ale se stále stejnou ideou. Někdy třecí plochy těchto polarit způsobí trochu chaosu v orientaci, kdo kam patří a za čím stojí. Jedinou cestou jak to rozlišit je sledovat umístění značek a symboliku a uvědomit si, že historici sami způsobili velký zmatek, protože tyto polarity nevidí, nebo jim nevěnují pozornost. Templáři, jak víme, přežili procesy i zákazy. Vešli do ilegality a vmísili se do jiných řádů. Tovaryšstvo stavitelů, které bylo Templáři chráněno a po jejich pádu bylo také pronásledováno, vešlo také do ilegality. Idea se mnohde změnila na pomstu a ta byla vykonávána soustavně jak na moci světské, tak i na moci církevní. Tyto mstivé síly stály v pozadí selských povstání, drancování klášterů Johanitů a Dominikánů a později také při Velké francouzské revoluci. Dlužno dodat, že po celou tuto dobu nesla tato síla symboly Incunabuly (mocenských elit), které byly ale umisťovány často právě s tímto záměrem. Po francouzské revoluci se tyto temné síly přesunuly do Ameriky. Jejich pach a hořkost v Evropě ale zůstaly. Polarity byly pomíchány a rovnováha byla narušena. Téměř dvě století trvalo, než se řetězce událostí poskládaly do stavu, kdy bylo možno konstatovat, že nedojde ke konečnému souboji dobra se zlem, ale že vítězství dobra nad zlem se začíná rýsovat na obzoru. Horizont událostí je zatím nejasný, ale vrcholící chaos se blíží kritickému bodu, kdy se jednotlivé atraktory přeskupí do uspořádaného stavu řádu a rovnováhy. Proměnných je mnoho, ale ony se vzájemně přitahují – jsou součástí vize evoluce Prvotního zdroje a navíc: závoje byly strženy. Řečeno jazykem proroků – kdo má uši, ať slyší, kdo má oči, ať vidí – neboť základem je zvuk a světlo.
Pro Patrika sestavila Tissa Zdroje: Svatá krev a svatý grál – Michael Baigend, Richard Leigh, Henry Lincoln Svatý grál – Laurence Gardner Mystérium Templářů – Louis Charpentier Mystérium katedrály v Chartes – Louis Charpentier Zrozeni v krvi – J.J.Robinson Lyricus.cz + přímé odkazy v textu
Tajemství Mysli 21. 02. 2009 Tajemství mysli je vlastně Tajemství života, ve kterém jsme si popsali, jak se pod závojem našich životů skrývá Lež a současně Pravda. Většiny témat jsme se dotkli ale jen letmo, protože jsou pro naši mysl těžce stravitelná. Nyní se podíváme, proč tomu tak je a jak se to stalo. V počátcích naší existence jsme jako Svrchovaní obývali dimenze, které nebyly klasicky materiální povahy, ale existovaly na kvantových úrovních času a prostoru. Jak se dimenze rozvíjely skrze expanzi našeho stvoření, došlo k tomu, že jsme byli jako individualizované, interdimenzionální bytosti svedeni k tomu, abychom vstoupili do lidských těl. Tento aspekt svedení byl výslednicí konspiračních sil, které vedl Anu, král Anunnaki. Bylo to na úsvitu dějin lidstva a stalo se to v Atlantidě, krátce poté, kdy se Svrchovaní rozhodli poznávat vesmír z pozice určité oddělenosti. Už jsme si naznačili, co to je Model existence evolučně-spasitelský. Tento model je tradiční vývojovou fází neboli etapou vzorce chování bytostí v rámci jejich existence ve Vesmíru celku. Má své zákonitosti a je projektován Zářícími ve spolupráci s Prvotním Zdrojem. Je součástí Matrice života – Grandiózní vize Prvotního Zdroje. Jak se tedy stalo, že se tento model, založený na poznávání z pozice oddělenosti, stal modelem založeným na přežití – modelem, jehož ekvivalent není v souladu s vizí Prvotního Zdroje ani snah Zářících. Na začátku všeho byl vlastně konec – přesněji Proroctví konce času. Mezi vůdci Atlanťanů byl jeden, který byl nadán pronikavým poznáním do té míry, že se o něj začal zajímat sám Anu. Anu v té době přizpůsoboval programovou matrici pro potřeby Svrchovaných a jejich přání žít v oddělenosti. Jak víme, těla Svrchovaných nebyla v té době přizpůsobena existenci v materiálním světě času, prostoru a hmoty. Ztělesnění lidské bytosti bylo velkým experimentem v oblasti inženýrství lidské genetiky, energetiky a systému lidské mysli a Anu byl hlavním inženýrem tohoto experimentu. Atlanťan, o kterého se Anu zajímal, vyslovil Proroctví konce času a popsal ho Anuovi. Tato vize Anua povzbudila k tomu, aby zapečetil „Nebe“ před Zemí. Proroctví znělo, že ve vzdálené budoucnosti se objeví člověk, který otevře Zemi mezidimenzionálním úrovním, neboť osudem tohoto jedince bude znovu dosáhnout „Nebe“. Anu tímto proroctvím nebyl potěšen a inspirovalo ho to k oddělení lidí od mezidimenzionálních úrovní důmyslně propracovaným programovým systémem. Existenci mezidimenzionálních úrovní překryl realitou nových světů, které byly ovšem součástí Systému lidské mysli (HMS). Tvořil je konkrétně program uvnitř HMS – komplex Bůh-Duch-Duše (GSSC), který obsahoval konstrukce pro reinkarnace, posmrtný život, astrální, mentální a duchovní úrovně. Vznik tohoto programu je ono zapečetění Nebe před Zemí, kdy Nebe, v tomto kontextu, představuje skutečné mezidimenzionální úrovně. Proroctví konce času, jak ho
vyslovil onen Atlanťan, bylo pro Anua hrozbou, protože jeho stvoření – lidské bytosti – by mohly získat přístup k dimenzím a tak se dozvědět, že jejich existence je naprogramovaná, zastřená stíny jejich pravé podstaty. Takže to bylo právě toto proroctví, které odstartovalo program GSSC, který se stal jedním z nejsložitějších labyrintů Anuova arzenálu uvěznění lidstva. Jak jsme si již řekli, Anu postupně doplnil Systém lidské mysli – HMS – o řadu dalších programů a podprogramů. Kdo tedy vlastně byl Anu? Jaké motivy ho vedly ke konstrukci Systému lidské mysli? Co tím sledoval? V mezidimenzionálních úrovních existence, kde entity či bytosti existují jako individuální projev Prvotního Zdroje, jsou rasy bytostí, které existují v odlišných vibračních hustotách. Existuje velké množství různých ras a stejně jako v přírodě, existuje přirozený výběr, jenž určuje, který druh dosáhne dominantního postavení. Anunnakiové jsou rasou bytostí, která v mezidimenzionálních úrovních dosáhla tohoto dominantního postavení, a byl to právě Anu, který díky své inteligenci a předvídavosti, byl katapultován do pozice jejich krále. Tento příběh byl vyprávěn stovkami různých způsobů v různých mytologiích a Anu je uctíván jako bůh na naší planetě, a to bohužel i těmi, kdož jsou upřímní a neuvědomují si původ konceptu boha. Anu, díky své vynalézavosti a manipulativní mysli, vystoupal do pozice „spasitele“ své rasy, což vnímal jako své přirozené rodové právo ve všech dimenzích svého stvoření. Téměř ve všech lidských definicích je Anu bohem. Anuův účel má mnoho podob a je problematické ho postihnout, protože velmi záleží na časoprostorových souřadnicích, ze kterých k tomu přistupujeme. Z jednoho pohledu se dá říci, že jeho genialita mu zajistila jistý stupeň božství a z jiného úhlu pohledu byl Satanem. Pravda je, že je obojím – podle lidského měřítka. Anuův účel, tak jak se dotýká lidstva, bylo vytvořit fyzicky manifestovanou rasu bytostí, kterou by mohl kontrolovat. Byl to jeho tvůrčí impulz, který ho vedl do postavení boha, který je uctíván svým stvořením. Věděl, že to se může stát jen tehdy, pokud bude schopen uvěznit pravou podstatu lidstva v lidském jedinci tak, že ho vybaví Systémem lidské mysli a jeho různými podsystémy. Impulz stát se tvůrcem-bohem byl fasetou Anuovy svrchovaně nadané mysli. Byl to důsledek jeho genetického kódování a prezentoval ho jako způsob záchrany své rasy a civilizace, z jejíž potřeby vzešlo, že začal tvořit rasu dělníků na Zemi. Trvalo jen deset tisíc let od prvního experimentu Anunnakiú s lidskou genetikou, než se lidská rasa vyvinula do stádia, kdy se lidský projev stal klíčovým prvkem, jenž zaujal jiné mezidimenzionální rasy. Toto zaujetí vytvořilo různé mytologie o mimozemšťanech, kteří žijí na jiných planetách, podobně jako lidé a používají vesmírné dopravní prostředky, aby navštívili Zemi – někdy s dobrým úmyslem, jindy ne tak přátelsky. Nicméně, lidská rasa je vpravdě jedinou životní formou svého druhu v celém vesmíru, co se týká hustoty a projevené fyzičnosti. A tato naše lidská rasa byla v důsledku Anuova experimentování v projektování lidských jedinců uvězněna Systémem lidské mysli – HMS. Je to Anuova říše klamu – Anuova Hierarchie.
Anu byl mistrem pozorování. Porozuměl esenci bytostí a použil toto porozumění k manipulaci. Věděl, že všechny bytosti mají ve své esenci jádra zakódováno sloužit. To je přirozená součást Svrchované jednoty – sloužit jednotě všech bytostí. Anu však také pochopil, že tato vrozená potřeba sloužit je také slabostí, které může být využito – využito ve smyslu, že bytosti mohou být zmanipulovány do potlačení, aniž by si to uvědomily. Mýtus o zlatě, které bylo motivem, díky kterému Anu vytvořil celý tento systém stvoření, je jen povrchním motivem. Byl to mnohem širší program, který měl Anu v plánu. Chtěl se stát bohem všech bytostí – mezidimenzionálních i dimenzionálních (lidí) a uchvátit moc. Kontrolovat osud planety, rasy, skupiny i jednotlivců, kteří jsou propůjčeni tomu, který tento systém stvořil. Anu věřil, nebo si spíš myslel, že pouze zajistil lidem a mezidimenzionálním bytostem naplnění prostřednictvím služby bohu. Proč to Anu udělal? Byla to jednoduše moc, ale nikoliv moc, jak o ní uvažujeme v souvislosti s vládou. Ne, byla to moc, která by byla velmi obrovská a obsahovala celé rasy a planety. Ale ani to nebyl pravý důvod. Motivace byla ještě jemnější – chtěl uvěznit vědomí Svrchované jednoty (duše), protože věděl, že je mocnější, inteligentnější a uvědomělejší, než Anu sám. To byl pravý motiv – kontrolovat to, co je větší, než on sám. Je to moc, která je v naší lidské doméně nepředstavitelná, a když tato moc byla dosažena, vytvořila touhu po ještě větší moci a proto po ještě dokonalejších systémech kontroly. Jsou to právě tyto systémy kontroly, „nacpané“ jeden na druhém, co absolutně zpomaluje vnímání času a proto, v jistém smyslu, Anu pracuje v úplně jiném čase. Tento rozdíl v čase mu umožňoval být napřed před jinými rasami a kontrolovat tok událostí – jako kosmický loutkář, tahající za nitky. Jiné rasy byly takto znevýhodněny, neboť byly příjemci událostí a nikoliv jejich tvůrci. Byly za tvůrčím proudem, vždy zápasící o udržení či vyřešení, zatímco Anu byl, v jistém smyslu, tisíce kilometrů daleko, počítaje své tahy, které se jiným rasám přihodí v úplně jiném čase. Anuův Systém potlačení Svrchované jednoty je závojem, který odděluje lidstvo od jeho skutečné podstaty – jeho „Já“. Narušuje jeho svobodné sebevyjádření uvnitř domén, které nazýváme realita. Zatímco je jedinec hluboce přesvědčen, že je individualitou, ve skutečnosti to tak není. Toto je jeden ze základních důvodů, proč skrze desetitisíce generací pokračujeme ve stejných vzorech nenasytnosti, oddělenosti a sebedestrukce. Anu si velmi dobře uvědomoval, že jediný způsob jak zotročit atlantskou civilizaci, spočíval v zapouzdření systému mysli, což by radikálně snížilo přirozenou schopnost lidské bytosti vyjadřovat své skutečné vlastnosti. Udělal to tak, že místo tohoto projevení došlo k vyjádření programů „uložených“ v HMS. Jsou to právě ony Anuovy programy. Součástí těchto programů je také Interdimenzionální vesmírná struktura. Je to struktura domén reality a jejich vzájemných rozhraní. Je to velmi komplikovaná oblast bádání a proto se omezíme na definici – jsou to virtuální reality ve virtuálních realitách ve virtuálních realitách… Je to naše realita! Tak jak ji známe, poznáváme a klasifikujeme do vědeckých disciplín – pomocí definic,
vzorců a konstant. Není to jako ve filmu, kdy má člověk na očích přístroj, který mu dodává obraz virtuální reality, ale člověk sám je pozorovatel této reality a když sundá brýle, stojí v místě, kde je nasadil. Není to ani jako ve Star Treku – když vypneme simulátor, jsme v prázdné místnosti. Proto je to tak složité. Když by někdo vypnul Anuovy programy bez přechodové fáze, vypnul by i nás. To virtuální rozhraní je v naší lidské mysli, skrze kterou chápeme realitu tak, jak to Anu naprogramoval. Je to složité a nepochopitelné právě proto, že se to pokoušíme pochopit touto zmanipulovanou myslí. Jak už víme, Anuovy programy vycházejí ze sub-kvantového pole energie. Jsou to vibrační vzorce, které v naší mysli vytvářejí virtuální realitu, jsou zakotveny v našem sub-kvantovém energetickém systému a zakódovány do naší genetiky. V rané historii lidstva byly lidské pokrevní linie smíchány s jejich projektanty a lidská evoluční stezka, směřující do různorodosti, byla urychlena. Část této různorodosti byla obsažena v elitní společnosti, která napomáhala formovat rozdělení lidské rodiny v Síti peníze-moc. Lidský genom se vyvíjel uvnitř matrice Systému lidské mysli, až se vyvinul do dnešní podoby. Takže nyní máme rasu bytostí, které jsou uvězněny uvnitř potlačujícího rámce, aniž by o tom věděly, uctívající bohy, kteří neexistují, věřící v nebe a peklo, které jsou součástí krajiny HMS, modlící se k Mistrům a Spasitelům, aby se vykoupily od hříchů a morálního úpadku, pokračující ve strachu ze smrti a z ne-bytí, jako kdyby si absolutně neuvědomovaly svou skutečnou podstatu. Mezidimenzionální bytosti, jako Nanebevzatí Mistři a Andělé, jsou také chyceni, ačkoliv jejich svoboda se zdá téměř nekonečná ve srovnání s lidskými vězni. Prvotní Zdroj má na této „šachovnici“ omezené možnosti tahů. „Královnou“, kterou může Prvotní Zdroj použít na šachovnici, je Země, tvořená zvířaty, rostlinami a říší minerálů a také elementy vzduchu, vody a ohně v kombinaci s Přírodou, které říkáme vesmír. To jsou strategické nástroje, kterými můžou být zničeny určité zdi vězení a jedinci, kteří jsou vhodně připraveni, můžou vyzdvihnout svou identitu coby Svrchované jednoty a nastolit Průzračnost a expanzi uvnitř své celistvosti. Nyní, když byly některé zdi zbourány, neznamená to, že z vězení všichni utečou a ztělesní svou novou svobodu. Zdí je mnoho – je to Labyrint, a dokud se jedinci spoléhají na obrazy, zvuky, slova, pocity a myšlenky, kterými interpretují svůj svět, zůstávají za zdmi vězení. Zatímco Země a vesmírná příroda hrají klíčové role v osvobozujícím manévru, příprava lidských jedinců je pouze jejich vlastní zodpovědnost. Tento posun je Mistrovský řetězec událostí, který vedou přesné matematické rovnice. Vesmír, ve kterém žijeme, v celé jeho fyzické nádheře a velikosti, je součástí tohoto vězení, takže úkazy, které naše smysly vnímají jako zemětřesení nebo jiné přírodní katastrofy, zůstávají uvnitř Systému lidské mysli. Tyto jevy jsou klamem, nicméně tragédie obětí jsou skutečné jak v obsahu, tak hrůze, avšak opět uvnitř Systému HMS. To, co vnímáme jako skutečné chování přírody, je manipulace a jak jsme si již naznačili, Příroda vlastní vědomí, které se
nedá uzamknout do systému HMS. Ona je jen nedobrovolným hercem v tomto dramatu a všechny tyto hanebné manipulace jsou pro ni velmi bolestné. Proto jsou Země a Příroda základními urychlovači, které používá Prvotní Zdroj k podpoře pochopení lidstva coby Svrchované jednoty. Bude to pociťováno tak, jako že Země a celý vesmír, se stlačuje na jedince, utahujíc své sevření kolem samé své podstaty. Toto zhuštění je nástrojem, který Prvotní Zdroj nasazuje, aby lidem pomohl s aktivací zdrojových kódů jejich Svrchovaných bytostí. Prvotní Zdroj rovněž odstranil z rovnic Svrchované jednoty mnohá nebezpečí, jako např. Nibiru. Globální systém naší planety si můžeme představit jako bytost, jejíž tělo je složeno z orgánů, jako srdce, mozek, játra apod. To je tělo Kolektivního systému lidské mysli. Jednotlivé orgány tohoto těla tvoří devět systémů – jsou to: bankovnictví, vlády, armáda, náboženství, vzdělávání, produkce potravy, energie, doprava a obchod. Každý z těchto systémů (orgánů) je závislý na „buňkách krve“, které ho vyživují. Těmito krevními buňkami jsou lidské bytosti a dechem jsou peníze, které celému tělu dodávají kyslík. To je tělo Kolektivního HMS a lidé ho vyživují svými vlastními programy přežití a výměny peněz. Kolektivní systém je souborem globálních systémů, lidských bytostí a peněz. Tento ucelený systém je kontrolovaný těmi, kdo ve svých rukách drží opratě a kontrolují zásadní orgán – mozek. Mozkem toho kolektivního těla je bankovní systém. Pracuje se vzorem vstupního bodu, že život jsou peníze a peníze jsou život. Peníze jsou život – to je počátkem lidské existence. V této jediné myšlenkové formě se lidstvo vyvíjí, zhušťujíc své dávné vzpomínky do dnešního bankovního systému. Kolektivní systém vytváří základní zdi vězení. Tělo kolektivního systému nyní kolabuje, a to z důvodu, že nová Éra průzračnosti a expanze je zde. Síly Kolektivního systému a Éry průzračnosti a expanze v této době kolidují a pro vědomí Svrchované jednoty, která se manifestuje ve fyzické sféře, se musí Kolektivní systém změnit, aby ji mohl ubytovat. Proto ti, kteří drží opratě Kolektivního systému, mají velký strach, že se něco poškodí. Ve světě se děje něco, co oni nechtějí. V tváří tvář změně, která se jim zdá být ztrátou moci, kují hanebné plány, aby udrželi populaci rozdělenou, neklidnou, nervózní, nejistou, neznalou a nevědomou, přemoženou technologiemi, zaměřenou na strach a zbavenou vůle. Všechny tyto hanebné programy jsou v různé fázi plánování, což neznamená, že budou úspěšně zavedeny. Jsou to hlavně: 1. – krach, či konec dolaru v USA. 2. – válečný zákon a možné uvěznění lidí do zajateckých táborů. 3. – rozšíření virů po celém světě, které způsobí dvoutřetinový pokles populace. 4. – vybavení populace mikročipy a zvýšení elektronického dozoru s omezením svobody.
Tyto plány jsou velmi zlověstné a jejich povaha je globální. Kolektivní systém se ale zhroutí, musí se zhroutit. Jeho orgány přestanou fungovat a tělo zemře. Bude to proces, který bude trvat mnoho let, ale poskytne přechodovou fázi, takže lidé se budou moci přeladit na nové tělo, které je stavěno, aby podpořilo a udrželo vědomí Svrchované jednoty, která je naším původem a které se nám nyní v tomto světě opět stává známým. Jak každý z nás deprogramuje sama sebe a deaktivuje svůj HMS, zpřístupní Svrchovanou jednotu a tímto zpřístupněním vytváříme nejlepší příležitost k vítězství nad temnými silami, které na Zemi existují. Také ulehčíme přechod mezi upadajícím tělem Kolektivního systému dneška a novým, které ho nahradí. V tomto procesu posunu se nemůžeme spoléhat na nějaké vnější vlivy jako víru, náboženský systém, duchovního vůdce, boha nebo božstvo. Touha po pomocné berličce je naše zakódovaná touha po Zdroji. Anu se postaral, že ji prioritně uplatňujeme vně sebe – v oddělenosti. Jakýkoliv první bod naší touhy po Zdroji, který začíná odděleností, je přitahován do gravitačního pole Systému lidské mysli a ztrácí se tam v klamech. Svrchovaná jednota je uvnitř nás – vždy byla – po všechny časy. Cestou není vzestup, ale realizace probuzení této Svrchované jednoty a pochopení souvislostí. Je to naše vnitřní „Já“, odpojené od vlivu Ega a od HMS. Je to bezpodmínečná jednota, rovnost a pravdivost našeho Já ve všech vyjádřeních života. Vědomí Svrchované jednoty nemůže být obsaženo v historickém kontextu duše. Potřebuje být redefinováno, protože koncept duše je součástí systému GSSC (systém Bůh-Duch-Duše) a proto je i součástí Systému lidské mysli. Nejen toto je schopno pochopit jen velmi málo lidí. Systém lidské mysli nelze snadno porazit. Prahová kosmologie Zářících a koncepty Lyricusu jsou mimo vzorec chápání myslí, uzamčenou v HMS. Jedinou možností je odhalit své vyšší Já a začít používat jeho intuitivní inteligenci, která se manifestuje skrze energetické srdce (solar plexus) a rezonancí dostává lidského jedince do stavu naladění na vibrace Svrchované jednoty. Tím se aktivuje šestý smysl, který je tvořen šesti energiemi srdce a pomocí těchto smyslů se dívat a chápat. Svrchovaná jednota je naše Kvantová přítomnost, je prostá všech omezujících programů, klamů a účelů. Vyjadřuje jednotu, rovnost a pravdivou bezpodmínečnost v každém dechu. Ten, kdo probudí své vyšší Já, svého Navigátora jednoty, ten je jím veden. Tím jak se probudí, prohloubí vnímání zdí vězení – bude ho vnímat každým svým bdělým okamžikem. Když se to stane, nebude mít z těchto zdí strach, nebude se bát strážců ani těch, komu strážci slouží. Tento proces seberealizace spočívá ve vnímání zdí vězení v každém dechu – pak je možno je rozebrat cihlu po cihle. Bytostmi ve vězení jsou jak lidé, tak mezidimenzionální – vězení je tvořeno světy fyzickými i mezidimenzionálními. Vězení zahrnuje obojí. Není to tak, že by lidé byli ve vězení a potom, po smrti, se dostali z vězení a šli přímo do osvíceného stavu, užívajíc si plodů nebe. Ne, vědomí, které projevujeme v tomto světě, nás doprovází i v další dimenzi (nebe, peklo, apod.). Člověk je schopen opustit vězení stejnou měrou jako entita v mezidimenzionální doméně. Rovnost a jednota není podmíněna
prostředím či vibrační úrovní. Elity moci (Incunabula), včetně jejich mezidimenzionálních spojenců, chápou konečný výsledek programů lidské mysli jako neznámý. Posun není pochopen. Vliv posunu na Síť peníze-moc (což je jejich životní linie), chápou jako dočasnou krizi. Oni vědí, že změna je v běhu a že tato změna je tak rozsáhlá, že překoná všechny historické zkušenosti. Oni tuší riziko konce jejich moci, proto se rvou o pozice a pokoušejí se vytvořit nové vztahy, které by umožnily jejich éře pokračovat nepřerušeně dál nebo alespoň zajistit přežití poté, co se Síť peníze-moc zase zpevní. Začali jsme proroctvím a také jím skončíme. Už nám došlo, že Mayská proroctví vlastně vycházela z Atlantidy. Mayové byli velmi pokročilou civilizací. Někteří jejich kněží byli potomky spojení lidí a Anunnaki a to jim umožňovalo porozumět vyšší matematice Systému lidské mysli. HMS je ve svém základě složitá matematická rovnice a oni věděli, že aby proroctví pracovalo, musí existovat předurčení – a to je opět matematika. V historii lidstva jsou v proroctvích důležitá dvě témata. Jedním z nich je Velký portál a druhé se týká Konce času. Proroctví o konci času, tak jak ho dnes známe, vyšlo právě od mayských kněží. Jak vidíme – Tajemství mysli pomalu odhaluje svou strukturu, a i když ještě mnohému nerozumíme a spoustu věcí nám uniká, pokročili jsme tak, že můžeme některé zdi vězení nejenom vidět, ale i možná obejít. Pomalu přecházíme od terminologie Systému lidské mysli k jazyku Svrchované jednoty a to bude právě jedno z témat příští kapitoly – týká se to právě těch slibovaných kódovaných datových proudů. Několikrát jsme zde narazili na mezidimenzionální bytosti a rasy – takže to bude druhé téma.
Zdroj: Lyricus.cz
Tajemství Zdroje 24. 02. 2009 V předchozích kapitolách jsme si jaksi chaoticky odhalovali různá tajemství vesmíru i nás samotných. Abychom do tohoto zmatku vnesli trochu pořádku, podíváme se tentokrát na vše od základu. Snad to trochu osvětlí naše porozumění. Ta obrovská složitost, která se před námi postupně odhaluje, je skutečně pouze relativní. Žijeme a přemýšlíme ve vzorcích, definicích a zákonitostech tohoto našeho fyzického rozměru a ten je právě tak obrovský a složitý proto, že při tom máme na všech smyslech nasazeny matoucí a zavádějící programy Systému lidské mysli – je jeho primární funkcí nedovolit hloubku poznání tím, že vytváří zdání nekonečné složitosti, která hraničí s nemožností k tomuto poznání dojít. Pro nás stačí vědět, že tento náš fyzický rozměr je prostě poznatelný a ať se již současná věda nachází v jakékoliv rovině tohoto poznání, je téměř nepochybné, že postupně bude odhaleno vše – do poslední částečky. Právě na úrovni těchto částeček – elementárních a subelementárních částic hmoty – se před vědou otevře nový rozměr multidimenzionálního vesmíru, který bude vyžadovat specifické přístupy nejen v oblasti vědy. Je to prostor reality Prvotního Zdroje, a nežli věda dojde až k těmto úrovním, uplyne ještě mnoho času a lidstvo do té doby projde významnou fyzickou a mentální změnou. Nejen že se posune ze svěrací kazajky Anuova Systému lidské mysli, ale člověk jako takový prodělá obrovský evoluční skok v oblasti genetiky, intelektu a energetického systému. Jak již víme, tato změna je nezbytná pro naše propojení se sub-kvantovou podstatou našeho vyššího vědomí – bude to fyzický kompromis pro kompatibilitu hmotného a nehmotného světa, pro přímé vyjádření naší Svrchovanosti. My jsme si již pověděli, které bytosti obývají vesmír jako celek. Podíváme se teď trochu podrobněji na ty Svrchované bytosti, o kterých víme, že jsou jich myriády a myriády a že to jsme vlastně my, každý jeden z nás, ve své matně tušené základní podstatě. S tím také souvisí životní formy, které se vyskytují v multivesmíru v různých dimenzích – jsou to fyzické i nefyzické nosiče pro Svrchované bytosti. Možná to vyzní trochu hanlivě, ale Zářící ke všem humanoidním druhům, co se týče jejich stavby, přistupují jako k životním formám celé ostatní Přírody, neboť jedince z tohoto vozítka dělá právě pouze přítomnost Svrchované bytosti. Aby Prvotní Zdroj předefinoval sám sebe a vytvořil smysl vícenásobných vesmírů a veškeré existence v nich, stanovil tzv. Prvotní plán průzkumu. Smyslem tohoto systému je zkoumat světy stvoření, rozvíjet schopnost individualizovaného vědomí a získávat a vyjadřovat Moudrost. Každé individualizované vědomí je střípkem mozaiky, která vykresluje zosobnění Prvotního Zdroje. Plán průzkumu organizuje tyto nesourodé fragmenty a umisťuje je na správné místo, aby obnovil celistvost Prvotního Zdroje – přetvořeného tak, aby byl schopen vytvořit, oživit a transformovat další vesmír. V celém kosmu je život – vyjádření Prvotního Zdroje -
v individualizované formě. Jsou to jeho střípky, které jsou stále v procesu separace, aby zažily individuální vyjádření sama sebe a zmrazily se do prožitku vesmírného vyjádření Prvotního Zdroje. Ještě jako beztvaré vědomí, na úplném počátku naší existence, jsme si vybrali prožít individuální vyjádření a oddělenost od našeho Zdroje a když jsme si vybrali svět ve třetí dimenzi jako prostor naší zkušenosti, vstoupili jsme do světa času, ve kterém se můžeme střetnout se všemi myslitelnými překážkami a příležitostmi k obnovení naší jednoty se Zdrojem – naším Stvořitelem. Prvotní plán průzkumu je podstatný základ kosmu a skládá se z pěti základních stádií zkušenosti, které se vztahují k individuálnímu vědomí. Stvoření vědomí bytosti – každý z nás je zrozen z duchovní esence inteligence Zdroje, která prýští z Prvotního Zdroje. Jakožto částečky světla, které vyvstaly z inteligence Zdroje, aby pozvedly a ochránily individualizované vědomí, jsme zrozeni jako nesmrtelné bytosti, které sdílejí podstatu Prvotního Zdroje mimo čas a prostor. Toto vědomí bytosti je napojeno na Navigátora celistvosti, což umožňuje bytosti, aby se oddělila od Prvotního Zdroje jako osobnost, ale zůstala přitom vedena inteligencí Zdroje. Bytost je nejvyšším stavem vědomí, sídlící ve stavu absolutního uvědomění si menších nástrojů čili těl, která jí dodávají zkušenosti a vhledy. Vědomí bytosti je neomylný pozorovatel zkušeností a syntetizátor vhledů. Ve všech ohledech je to miniatura Prvotního Zdroje, které chybí pouze empirický vztah k času a prostoru, což vytváří pocit zmocnění jednat nezávisle na Prvotním Zdroji. Právě tento pocit nezávislosti stojí u zrodu bytosti. To je ústřední součást plánu průzkumu, protože bez tohoto pocitu nezávislosti by bylo zkoumání kosmu v mnoha jeho rozličných vibračních polích omezeno na vnímání Prvotního Zdroje, který se dívá přes brýle inteligence Zdroje. Podle definice by to bylo jednorozměrné vnímání, a proto by se jednalo o neúplné zkoumání. Prvotní Zdroj rozhodl o tomto průzkumu jako důsledku své tvorby vícenásobného vesmíru, a když tento vesmír stvořil, povolal sám sebe ve formě světelných částic a uvrhl tyto částice do separace. Prvnímu z těchto stvoření byla poskytnuta individuální identita s pomocí fyzikálního nástroje, který se nazývá světelné tělo. Hustota tohoto těla byla dostatečná, aby blokovala oddělené částice z dominantní reality Prvotního Zdroje. Při tom se z částic stali nezávislí průzkumníci, kteří rychle zabydleli vnitřní říše Vesmíru celku. Ovšem nikdy se nevydali do vnějších říší stvoření, kde hustota zpomalila čas natolik, že průzkum v těchto světelných tělech se stal nemožný, vzhledem k veliké vzdálenosti. Tyto bytosti pochopily, že cílem jejich existence je vytvoření vozítka pro nově vytvořené vědomí bytosti, aby individualizovaná forma mohla vstoupit do nejvzdálenějších oblastí vícenásobného vesmíru, zkoumat ho, získávat v něm zkušenosti a učit se. Je to podobné jako konstrukce hlubinné ponorky, aby mohl potápěč zkoumat mořské dno. Prvotní Zdroj může pomocí inteligence Zdroje cítit nejvzdálenější říše stvoření, ale nemůže je zažít a tak získat moudrost z věcí, které sám stvořil. Centrální rasa –
Zářící – byli Prvními bytostmi, kde se zabydlelo individualizované vědomí Svrchovaných bytostí. Oni jsou architekti a konstruktéři lidského nástroje ve všech jeho rozličných formách v rámci vícenásobného vesmíru. Lidský druh není ve vícenásobném vesmíru jedinečný. Existuje mnoho variací na různých planetách v našem známém vesmíru. Téměř všichni máme zkušenosti z těchto dalších říší vesmíru, ale naše vědomá mysl není schopna si tyto vědomosti vybavit. Nicméně jakmile Prvotní Zdroj zrodil vědomí bytosti, vytvořili Zářící nástroj pro průzkum, který tomuto nově vytvořenému vědomí umožnil zkoumat hustší vibrační říše vnějšího stvoření. Protože se vibrační rozsah fyzického vesmíru snížil natolik, že částice krystalizují ve shlucích, neboli objektech, a čas se zpomalil na sekvenční rámec vnímání, může vědomí bytosti současně zkoumat mnoho světů. Jedna bytost může zkoumat stovky, ne-li tisíce světů v jednom časovém rámci. To vytváří vjem – i když vnímaný většinou z nás jen mlhavě – že jsme již dříve žili a opět budeme žít. Ve skutečnosti, když jsme v lidském nástroji, jsme vědomím nesmrtelného světla, které se skládá ze stejné substance jako Prvotní Zdroj. Z této substance jsme se zrodili a díky ní nikdy neumřeme. Není možné zříci se, nebo odložit tuto nejčistší vibraci, která tvoří jádro naší existence. Hluboko v nás o této pravdě nepochybujeme. Vyvstává pouze otázka, proč jsme se oddělili. Individuální čas a genetická hustota - bytost je vedena svou přirozeností k tomu, aby zkoumala stvoření. To je ústřední totožnost Prvotního Zdroje, která byla vložena do celého stvoření jako genetický rys, který předává rodič svému potomkovi. Tento základní instinkt nařizuje bytosti, aby se ponořila do říší stvoření za účelem zkoumání, bez doprovodného očekávání výsledků nebo výdobytků. Tato forma průzkumu není obyčejným objevováním nových geografických nebo fyzických stavů existence. Důležitější je objevovat nové emocionální stavy vnímání, které rozšiřují kolektivní moudrost Prvotního Zdroje. Zkoumání přináší Moudrost – to je praktická perspektiva vědomí bytosti a je to přesně tato vrozená kvalita, která nutí bytost, aby sestoupila do času a hustoty. Vědomí bytosti si je vědomé svého spojení s Prvotním Zdrojem skrze inteligenci Zdroje. Je si též vědomé příležitosti zanést tuto čistou vibraci do dimenzí času a prostoru pomocí nástroje, který byl vytvořen Zářícími. Těmito nástroji, čili těly, může bytost zkoumat zpomalené vibrační stavy, jako je naše planeta. Když na sebe bytost vezme světelné tělo, je stále v podstatě bez formy. Její identita, i když je oddělena od Prvotního Zdroje, není oddělena od ostatních bytostí ve světelných tělech. Proto ještě není individualizovaná. Tohoto stavu docílí pouze tehdy, když se světelné tělo přemístí do nástroje genetické hustoty. To, co vědci označují jako DNA, je nástroj vytvořený Zářícími, který umožňuje světelnému tělu zkoumat vícenásobné vesmíry a dosáhnout individualizovaného stavu oddělení od Prvotního Zdroje a svých částic světelného vědomí, které nazýváme bytostí. Rozsáhlé množství forem tvorů láká světelné tělo, aby si vytvořilo nástroj a následovalo svůj instinkt zkoumat. Jakmile se tak stane, začne si být bytost vědomá sama sebe jako jedince.
Ovšem – tato individualizace není nic světoborného, ani se jí není třeba obávat. Je to prostě nový pocit nezávislosti, mikrokosmos vlastního vzdělávání. Protikladem náboženských instrukcí je, že není žádný trest, který by provázel stav oddělení. Bytost rozhodně není trestána za svoji volbu zkoumat, jinak by stav nezávislosti nebylo možné zažít. Pouze díky tomuto stavu nezávislosti nebo svobodné vůle, může bytost dosáhnout jedinečné perspektivy. Kdyby byly hranice stanoveny příliš úzké a bytost by byla trestána nebo by bylo umožněno akumulovat hříchy vždy, když zabloudí, stala by se spíš automatem než průzkumníkem. Bez autentického zkoumání světů stvoření by byla hodnota zkušeností, jak pro bytost, tak pro Prvotní Zdroj, značně oslabena. Nová bytost vyjadřuje svoji energii neohrabanými rozhodnutími na své průzkumnické cestě. Tato rozhodnutí zahrnují i všechny myslitelné manévry v temnotách a díky tomu si bytost vyvine svoji jedinečnost. Získání zkušeností skrze oddělení - když se bytost stane oddělenou, může získávat i zkušenosti a vhledy, které jsou jedinečné. A to je přesně ten účel, pro který byla bytost stvořena, aby tyto zkušenosti a vhledy přinesla Prvotnímu Zdroji. Jedinečnost a nezávislost byly dary věnované bytosti, jedinečný vhled je přineseným darem. To je způsob, jak je zkonstruován vícenásobný vesmír – Prvotní plán průzkumu je nezávislý na podstatě nástroje, jeho vnějším vzhledu, jeho využitelnosti pro daný druh, nebo jeho přínosu světu, ve kterém se zrodil. Jediný cíl, který stojí za vyjádření, je zabezpečení vlastní bytosti a jedinečná perspektiva přinesená Prvotnímu Zdroji z pobytu v čase a genetické hustotě. Když bytost funguje v lidském nástroji, zůstává naladěna na Prvotní Zdroj, ale mysl se naučila ztotožňovat se svým nástrojem a zřídka dosáhne udržitelný dojem svého čistého vibračního stavu. Ovšem tuto vibraci si vědomí bytosti stále pamatuje a vyjadřuje ji v říši třetí dimenze jako smysl pro rovnost a společný účel všech bytostí. Lidský nástroj, když je bytostí vytvořen, se stává dominantní realitou, na kterou je pozornost bytosti zaměřena. Bytost může současně efektivně operovat v jedné až tisíci dominantních realit v sekvenčním čase. Důsledkem je, že bytost je schopná urychlit a vyrovnávat svoje vzdělávání v širokém rozsahu nejrůznějších zkušenostních platforem. Vypadá to, že koncept simultánního učení na mnoha platformách je koncept, který je proti všem dosavadním třídimenzionálním rysům našeho těla i mysli, ale pravdou je, že je to skutečnost – takto jsme totiž byli zkonstruováni. Zářící vytvořili více než sto tisíc variací lidského nástroje – všechny strukturované podle stejné předlohy DNA, a rozptýlili je v sedmi fyzických vesmírech našeho vícenásobného vesmíru. Když čteme tato slova, operujeme v desítkách, ne-li stovkách, souběžných realit vícenásobného vesmíru, ale pouze bytost je schopná tyto reality vnímat. Když se bytost stala nezávislou, začala operovat v jedné dominantní realitě a postupně se přizpůsobovala procesu vícenásobného datového toku z mnoha nástrojů. Musíme si uvědomit, že bytost je prvně a hlavně ve světelném těle, které neodkládá, a toto tělo nemá strukturu, jakou má naše fyzické tělo. Je to oboje – bod zafixovaný v čase a prostoru – i vědomí,
které je všudypřítomné. Lidský nástroj byl vytvořen, aby měl otvor, který zaostřuje všudypřítomné vědomí do mnohonásobných kanálů vnímání, ale současně omezoval vnímání lidského nástroje na jednu dominantní realitu. To je nezbytné omezení, protože mysl, emoce a tělo by nevydrželo souhrnnou zkušenost z mnoha realit. Přetížilo by to systém a způsobilo, že by lidský nástroj zkolaboval a zemřel. Též to zamlžuje jemné spojení mysli a citů s vědomím bytosti. Dokonce i s tím se počítá – podvědomé říše umožňují, aby se simultánní datový tok rozptýlil a vyčistil prostor pro mysl a emoce. Bytost se podobá paprsku bílého světla, a jak sestupuje do genetické hustoty lidského nástroje, rozděluje se do širokého spektra zkušeností. Vzhledem ke genetické struktuře, do které světelná energie bytosti sestupuje, shromažďuje jedinečnou perspektivu, která se formuje ve tvaru emocionální moudrosti a ta může být předána Prvotnímu Zdroji i druhu jako celku. Vzestupná spirála pravé Moudrosti - pobývání bytosti ve fyzických říších vícenásobného vesmíru je velmi časté, měří-li se časem a prostorem. Většinou zahrnuje období desítek tisíc let, a každý rok má na bytost nějaký dopad. Tyto zprávy z času formují bytosti do nových tvarů a tyto tvary jsou příklady toho, co bude ve vzdálené budoucnosti. To jsou Svrchované integrály (jednoty), o kterých jsme již mluvili. Tyto bytosti jsou schopné dívat se na svoje zkušenosti ze všech forem, míst a času, a spojit celkovou zkušenost do výrazu, který je pro lidský druh důležitý. Je to vrcholek svědectví a velmi zřídka se objevuje u druhu, který ještě nedefinoval svoji pravou Moudrost. Moudrost v náboženských knihách, vědeckých časopisech a filozofických debatách není ta pravá moudrost, která nám jako druhu přísluší. Opravdová Moudrost by nás totiž spojovala, nikoli rozdělovala. Nebylo by to spojení skrze lásku a city – bylo by to sdílení spojení s pravým významem vícenásobného vesmíru, protože to je jediná cesta, která, je-li správně zaměřená, přinese rozluštění našeho postavení jako druhu. Jen hrstka z našeho druhu vystoupí jako Svrchované jednoty s vyváženou vědou a filozofií, které budou přínosem pro vzdělání druhu a pro usnadnění posunu ostatních. Dokonce ani Prvotní Zdroj nemůže dovést druh k jeho pravé Moudrosti. Toho musí jedinci dosáhnout sami svými organickými vynalézavými metodami. Prvotní Zdroj skrze Prvotní plán průzkumu opravňuje humanoidní druhy, aby sami získaly tyto vědomosti, a dává jim k tomu schopnosti a prostředky. Kdyby byla pravá Moudrost přinesena zvenčí, nebylo by jí plně důvěřováno a neměla by dostatečnou motivaci pro sjednocení druhu. Existuje mnoho odhalení, které nám daly nefyzické bytosti formou, kterou nazýváme channeling. Dokonce i část našich svatých knih byla vytvořena tímto způsobem, avšak tyto spisy nikdy neobsáhly pravou Moudrost, protože změněné stavy vědomí, jako je i channeling, vycházejí z prostředí Systému lidské mysli a ne vždy k nám tímto způsobem hovoří entita s blahosklonnými úmysly, nebo tyto úmysly má, ale je poplatná rámci Systému. Svrchované jednoty, které v sobě odhalí zprvu jen pár jedinců, se objeví jako maják pro celý druh a pozvednou mentální a emocionální vnímání celého druhu. Tito jedinci s projevenou
Svrchovanou jednotou budou díky katalytickým silám vlastního vědomí působit na dalšího a na dalšího, aby se pozvedli, a to bude postupovat jako kaskády od jednoho k tisíci v rámci jedné generace a od tisíce k milionu v druhé generaci a od tohoto jednoho milionu se pozvedne celá populace ve třetí generaci. Někdy v té době dojde k odhalení Velkého portálu do vícenásobného vesmíru. Z Velkého portálu vznikne organizace opravdové Moudrosti, která vytvoří formu odolnou proti všem útokům. Jedná se o veliké sjednocení druhu kolem nových, nehierarchických struktur, které umožní zkušenost pravé Moudrosti nově narozeným, aby bylo sjednocení druhu zachováno. Během šesti generací dosáhne genetická mysl druhu stability a stane se mocným nástrojem průzkumu, který bude pochopen jako „vesmírná loď“ do vícenásobného vesmíru. Lidstvo planety Země se stane učitelem, který bude předávat nejasné obrysy pravé Moudrosti novým druhům, které nyní, ještě nevědomé, očekávají jeho příchod (budeme pro ně, jako Zářící byli pro nás po celou historii lidstva). Proces pokračuje stále dále, stále s variantami a anomáliemi, které osvětlují hlubší vhled a cesty k Centrálnímu vesmíru, kde sídlí Prvotní Zdroj. Toto je nejsilnější ze všech gravitačních polí a nakonec přivede druh a jeho individualizované bytosti na periferii Centrálního vesmíru, kde nyní sídlí Centrální rasa – Zářící – kteří jsou vlastně naší budoucností. Stvoření se vyvíjí dopředu - ve vesmíru času a prostoru se na bytosti pohlíží jako na vyvíjející se průzkumnou částici, zplnomocněnou Prvotním Zdrojem ke zkoumání, osídlování, rozvoji a transformaci nejvzdálenějších mezi stvořením v enklávách inteligence Zdroje. Když se díváme na bytost v dimenzích bez času a prostoru – v jejím přirozeném prostředí – jeví se jako nesmrtelná faseta Prvotního Zdroje, která se individualizovala, ale když se na ni podíváme v prostředí třetí dimenze genetické hustoty, jeví se jako dočasná faseta svého vlastního druhu. Druh – v tomto případě lidský druh – se vyvíjí v čase jako starší rasa, která spěje k formování svých metafyzických a vědeckých základů, a následně bude budovat kulturu nových druhů – takto se vývoj druhu rozpíná od svého původu v Centrálním vesmíru jako unifikovaný genetický model, vhodný pro průzkum vícenásobného vesmíru – přes rozdělení do druhů v biologické rozmanitosti, přes své znovu-sjednocení pomocí kultury a technologie, k vzestupu jako sjednocená genetická mysl a k aplikaci této genetické mysli jako prostředku ke zkoumání vnějších oblastí kosmu pomocí vyvíjejících se druhů – až ke splynutí této genetické mysli s genetickou myslí své prapůvodní rasy (Centrální rasy). Vědci definují evoluci jako stupnici, která je ekvivalentní malému párátku v rozlehlém pralese času a prostoru. Vývoj lidského druhu „pralesem“ času a prostoru je nesmírně složitý proces, který se skládá z nepočítaného množství úrovní vývoje, který nakonec umožní genetické mysli druhu harmonicky splynout s Prvotním Zdrojem. Co pohání tento proces, je geneticky zděděný motor bytosti zkoumat světy stvoření a nakonec získat nezbytnou Moudrost a Soucit k vedení mladšího druhu k jeho pravé Moudrosti.
Takto - v rychlosti – popsaný Prvotní plán průzkumu se zdá příliš spletitý a plný nástrah a omylů. Ve skutečnosti není takový, jakým se zdá. Genetická mysl starší rasy, která s námi na Zemi spolupracuje v rámci času, je mnohem komplexnější, než si umíme představit. Je obrazem naší budoucnosti a cesta k ní vede skrze dokončení tohoto Prvotního plánu průzkumu a tento plán je zakódován hluboko v našem lidském druhu. Ve svých kořenech nejsme pouhým nesmrtelným psychickým dojmem, nebo mentální ozvěnou v kosmu. Jsme bezchybnou trojicí Prvotního Zdroje, inteligence Zdroje a Svrchované bytosti, které se střetávají v tanci energií, který je věčný. Naše mysl se musí chopit plnosti naší skutečné podstaty a hloubky našeho bytí. Jinak bychom se mohli stát kořistí psychického výrazu a mentální ozvěny našeho nižšího Já – Ega. Když budeme nadále věřit – tak jak nás to vzdělávací systém učí – v nižší Já, budeme se natahovat pro stín a ne pro pravou substanci. Substance naší formy je probuzena slovy, která tvoří koncept našeho zvětšeného obrazu. Tato slova nemusí být nutně vyslovena, jsou též vidět, cítit a slyšet. Vedou nás k tónu Rovnosti a vnímání Celistvosti. Dovolme těmto slovům (kódované datové proudy), aby nás omyly jako hebká vlna, která nám přinese lehkost a pohyb. Vynese nás na nové pobřeží, kde začneme objevovat svoji pravou podstatu a cíl. Prvotní plán průzkumu je genetickou substancí naší formy a všechny tzv. „nižší“ životní formy jsou „údy“ našeho druhu. Bez nich bychom nemohli existovat. Proto je lidský druh kompozitní životní formou, neoddělitelnou od rostlin a živočišných říší – jak jsem o tom již mluvila. Nahlížejme na ně jako na naši kompozitní součást. To vědci se rozhodli rozdělit jeden druh do milionů poddruhů, ovšem Celistvost nelze takto klasifikovat a analyzovat. To Systém lidské mysli potlačuje pravou podstatu našeho druhu. Pouze když budeme pozorovat s vibrací Rovnosti v srdci a mysli, můžeme překonat toto potlačení a cítit spojení, které organizuje lidský druh do Mistrovského organismu, který je v perfektním souladu s Prvotním Zdrojem – jako dva kruhy, které se tak přesně překrývají, že je vidět jen jeden. Je pravou podstatou Prvotního Zdroje vytvářet nespočet fragmentů sama sebe a vést každý k soudržnosti jako Mistrovský organismus, zatímco každému fragmentu dovolí, aby se stal suverénním. I když Prvotní Zdroj nelze nalézt, jestliže se podvolíme řídícímu impulsu Svrchované bytosti v nás, budeme neomylně vedeni krok za krokem, život za životem, vesmír za vesmírem a věk za věkem, až se nakonec budeme dívat svému Stvořiteli do očí a zjistíme, že jsme Jedním. A přitom si uvědomíme, že druh, ze kterého jsme vzešli, je taktéž jedním – jsou to fragmenty Jediného, ztuhlé v Prvotním plánu průzkumu, jehož konec je v nedohlednu a jehož počátek je časem neměřitelný. Když se podíváme na řazení stádií Prvotního plánu průzkumu, nachází se lidstvo někde uprostřed čtvrtého stádia ve spirále pravé Moudrosti. Už víme, že Zářící vyzkoušeli všechny možné postupy k posunu lidstva z omezení Systému HMS. Tento postup spěje k Syntetickému modelu a byl nakonec ukotven jako součást Velkého experimentu do Matrice Prvotního zdroje. Tyto zkoušky probíhaly a stále ještě probíhají v jistých vibračních polích mnohorozměrného vesmíru. Bytosti, které
zkouší tento stupeň experimentu, jako předstupeň transformace, se ho účastní z vlastní vůle – aby tuto zkušenost přenesly do komunikační symboliky a životních principů, které usnadní přemostění starého a nového modelu existence. Kromě počátečních návrhů a konstrukce těchto „mostů“, tyto bytosti zůstanou převážně neznámé. Kdyby pokračovaly dále, rychle by se staly pevnou součástí Hierarchie a jejich poslání by podlehlo kompromisům. Tyto Svrchované bytosti nejsou přítomny v časoprostorových vesmírech jako učitelé. Jsou zde jako katalyzátory a návrháři. Jsou tady, aby zajistily, že inteligence Zdroje vyváží dominantní sílu Hierarchie a jejího modelu existence. Soustředí se na rozvoj různých komunikačních symbolů skrze formy umění, jež usnadňují oddělení bytosti od ovládacích programů Hierarchie. Tyto Svrchované bytosti budou také demonstrovat přirozenou lehkost propojení těchto modelů existence. V současné Éře průzračnosti a expanze se podílejí na stavbě nového systému, který nahradí ten Anuův. Tento nový systém – tělo pro vyjádření Svrchované jednoty – je tvořen z informací inteligence Zdroje na základě poznání získaného Velkým experimentem z časoprostorových vesmírů a tento kosmický cyklus obnoví sebe sama do nových vibračních polí existence. Zářící budou transformovat časoprostorové vesmíry z žebříků vědomí pro obsažení reality Zdroje. To je to, co směřuje „dolů“ k časoprostorovým vesmírům, je to expanze reality Zdroje skrze zpřístupnění informací inteligence Zdroje pro všechny bytosti bez ohledu na formu a složení. Když se ukončí toto zpřístupnění a zdrojové kódy se plně aktivují, všechny bytosti se stanou částí nové kosmologické struktury. Tato nová struktura vytváří další model existence, který již byl vyvinut uvnitř reality Zdroje inteligencí Zdroje a Svrchovanými bytostmi. Éra průzračnosti a expanze má šest etap, které mají předem danou posloupnost, ale nikoliv předem stanovené časové období: 1. Torba nových vibračních polí inteligencí Zdroje. 2. Vytvoření Modelu nové Hierarchie z bytostí, které budou působit jako nadstavba nového stvoření. 3. Vymanění se z Anuovy Hierarchie. 4. Zavedení Modelu existence inteligence Zdroje (Model transformačně-mistrovský). 5. Smíchání těchto dvou modelů pro vytvoření Syntetického modelu rovnosti ke Zdroji a 6. nakonec expanze reality Zdroje a zahrnutí všech dimenzí a bytostí. Takto je postup řazen v Prvotní matrici. Jestliže se dosáhne tohoto řazení, bude proces, se vším co bylo pojato, inteligencí Zdroje překonfigurován a bude odhalen nový prvek Prvotní matrice, jenž je teď neznámý dokonce i Prvotnímu Zdroji. Čas, který je potřeba k naplnění cyklu je neurčitý, ale dá se očekávat, že jeho ukončení je ještě tak vzdáleno v čase, že jakýkoliv pokus o jeho odhad je nemožný. Bezpochyby
však účelem Prvotní matrice je směr, kterým se ubírají všechny bytosti. Zatímco bytosti všech úrovní jsou vybaveny svobodnou vůlí uvnitř svých realit, nemají svobodnou vůli – jako aspekty reality Zdroje – k volbě svého konečného určení. Inteligence Zdroje je původem všech bytostí a je to ona, jenž určuje konečný cíl, stejně jako počátek. Bytosti mají neustále k dispozici ohromný rozsah voleb, aby je to hnalo od Zdroje ke svému předurčení a aby se vynořily znovu v rozšířené verzi reality Zdroje s obnovenou vizí své identity. Nejhlubší základ této Prvotní matrice – Matrice života – těla Prvotního zdroje – je pro jedince nepředstavitelný. Tady, v samém počátku existence, se realizuje Rovnost. Ne na výšinách relativní pravdy, jak ji známe v rámci Systému lidské mysli, ale právě v nejhlubších místech Základního plánu původu a určení druhů, kde čas se spojuje s bezčasovostí. Původ a určení existence je Tónem rovnosti Prvotního zdroje. Tato frekvence tónu – vibrace Rovnosti – je slyšitelná pouze sedmým smyslem Svrchovaných bytostí uvnitř nás. Jak jsme již zřejmě pochopili, všechny stupně posunu jsou realizovány formou kódovaných datových toků skrze genetickou mysl lidského druhu. Genetická mysl je to, co nás všechny sjednocuje, a to i nyní v Systému omezení. Tudy Anu instaloval zdi vězení a tudy musí být - ne odinstalovány - ale nahrazeny systémem volného průchodu. Na tomto posunu se podílejí i mnohé mezidimenzionální bytosti a dokonce celé rasy, takže je načase si o nich říci něco víc. Jak víme, portál do mezidimenzionálních říší byl otevřen zhruba před deseti lety. Anu ho před námi uzamkl a izoloval nás. Ovšem sám Anu instaloval v Systému HMS program GMS (Genetický manipulační systém), který je otevřený pro druhou stranu a skrze který se o lidstvo již dávno zajímají také další mezidimenzionální entity – nejenom Anunnaki. Jsou to např. Greys (Šediváci). Tato entita je naštěstí stejně neznalá jako lidstvo samo, takže Anuem povolené genetické manipulace provádějí jejich vědci na lidských jedincích pouze fyzicky. Je zde, ale další aspekt – a sice ve středu Elit moci jsou tendence programovat lidské jedince zásahy do nižších říší vědomí a schovávat to za zásahy Greys – experimenty v této oblasti ale nemají vliv na kvalitu genetické mysli lidstva, i když to je právě cíl, který tyto pokusy sledují. Jak víme, Anuovy plány na návrat byly změněny. Jádro Elit moci o této změně ví, ale přesto pokračují na přípravě Nového světového řádu. My víme, že Anu chtěl provést další úpravy v Systému lidské mysli, aby mohl lidstvo ovládat novým rafinovanějším způsobem. Elity moci to vědí také. I když je nepochybné, že bez Anuovy geniality se jim nepodaří Systém HMS upravit, oni si to nemyslí a proto na tomto projektu pracují sami. Kódování Vyšší mysli, jejíž součástí je i genetická mysl, souvisí s kaleidoskopem elementů, kterým jsme otáčeli a protože zatím není z uvedených důvodů záměrem Zářících vkládat energii do vědeckého výzkumu této oblasti, budeme tento postoj respektovat. V celém známém vesmíru je člověk zcela unikátní a z toho důvodu se další rasy zajímají o jeho kvality a schopnosti. Tyto mezidimenzionální rasy používají vesmírné lodě jako prostředky, kterými procházejí vibračními doménami. Jinými slovy – není to prostor, kterým
putují, tak jak o prostoru uvažujeme – spíše jde o vytočení vibračních hustot, pro které používají své lodě. Zůstanou-li delší dobu v naší vibrační doméně, manifestují se a stanou se viditelní našim smyslům. Pokud by jejich manifestace trvala delší čas, nebudou schopni vrátit se do své dimenze. Je to v důsledku našich gravitačních polí a jemných rozdílů mezi dvěma doménami existence. Některé z těchto mezidimenzionálních bytostí – ty, které se materializovaly – se přesunuly do podzemních základen nebo, v některých případech, transformovaly svá fyzická těla tak, aby jim umožnila smysluplně se začlenit do lidské společnosti. Takže UFO a spojení s mimozemšťany existují. Anu si byl vědom, že by další rasy mohly provádět na Zemi své výzkumy, nepředpokládal však, že by měly patřičný vliv. Nicméně, byly zde jisté bytosti, které nebyly Anuovi poslušné a které pracovaly nezávisle na Anunnaki a jejich spojencích. To byli Zářící. GMS je napojen na Systém lidské mysli do oblasti nevědomí – to je právě oblast, kterou usilovně hledají elity moci. Proto – je-li provedena modifikace v malém procentu lidí prostřednictvím GMS, změna je přenesena do lidské rodiny prostřednictvím nevědomí čili genetické mysli. Tímto způsobem Zářící otevřeli portály mezi lidskou doménou a mezidimenzionální doménou. Naladili některé implantáty v GMS tak, aby umožnili vybraným jedincům lidské rodiny znovupochopit a v některých případech i zažít svou Svrchovanou jednotu, osvobozenou od otisků GSSC (Systém Bůch-Duch-Duše). Otevření těchto portálů je příkladem toho, jak Anu klamal doslova všechny bytosti prostřednictvím zprostředkujících domén, které vytvořil programy uvnitř programů uvnitř programů a jejich účel, který měl Anua postavit do pozice boha všeho. Předtím, než byly tyto portály otevřeny, ti, kteří cestovali do Nebe, byli pouze v kontaktu s říšemi mysli, nebo astrálních domén. Nicméně, v těchto doménách přebývají nanebevzatí Mistři, o kterých jsme již mluvili. Duchovní Mistři jsou předvojem lidstva. Pracují sice v rámci Hierarchie, ale jsou to Svrchované bytosti z řad Centrální rasy a jejich motivy jsou ryzí. Oni jsou „starší rasou“ pro lidstvo. Tyto bytosti dobrovolně obětovaly svou svobodu a nezávislost ve prospěch naší rasy. Ve své fyzické manifestaci vždy došly až ke vnějším zdem vězení HMS a tak byly příkladem Moudrosti. Přinášely vždy novou perspektivu do lidských podmínek, což umožňuje urychlení vývoje ve směru ke Svrchované jednotě. Mimo svou aktivitu v naší realitě sídlí v mezidimenzionálních doménách, které Anu překryl virtuálními realitami světů po-smrtného života. Oni jsou Světlem, které očišťuje Svrchované bytosti ve světelných tělech, které po smrti svého nosiče vcházejí do těchto realit, od mentálních nánosů hrůzy, předsudků a strachů, které si s sebou přinesly z fyzické existence. Tito Mistři působili jako Ježíš či Buddha, a i když lidstvo tehdy ještě nebylo připraveno pro interakci se Svrchovanou jednotou, mohli založit směr a vytyčit stezku vedoucí vpřed a vyvinout hrubou mapu pro pozdější generace duchovních badatelů. Všichni jsme fasetami (krystalickými ploškami) lidské existence a vracíme se život za životem, obnovujíce naše podmínění Systémem lidské mysli, avšak zároveň s tím vždy jeden nebo více jedinců našeho druhu proniká do hlubších oblastí našeho kolektivního vězení a vrací se zpět, aby o tom mluvil nebo
psal. Pozorování a zkušenost těchto jedinců se stávají součástí genetické mysli čili nevědomí, což může mít důležitý význam pro náš celý druh, protože lidská rodina – každý z nás - má přístup k tomuto poli vědomí. V tomto kontextu je jasné, že Ježíš, Buddha, Mohammed či Saint-Germaine a jiní Mistři své doby, byli na duchovní špici, hluboko v území Vyšší mysli, která sama o sobě je tak rozlehlá, že fyzický vesmír v ní vypadá jako zrnko písku. Vstup do nepolaritních říší nebyl tehdy tak přístupný, jako nyní. Neexistovaly žádné mosty, po kterých by se dalo přejít, nebyly otevřeny žádné portály, byla jen divočina bez pěšinek a bez chodníčků, takže jen několik z těchto duchovních průzkumníků se dotklo pravé esence naší přirozenosti. Paralely k těmto faktům existují i na poli vědy. Vyšší mysl je prostředek, vytvořený „Prvními bytostmi“ - Svrchovanými - k tomu, aby se mohla přihodit oddělenost a zrodit individualita. Miliardy a miliardy let vytvářeli „Svrchovaní Mistři mysli“ vesmír tak, jak ho známe. Vytvořili „dimenze vyšší mysli“ a toto tvoření postupně dalo vzniknout stvoření nižší mysli. Právě v těchto vibračních polích nižší mysli začali Svrchovaní ztrácet svou vzpomínku na svou existenci coby „Prvních bytostí“. Mohli se podívat na Svět stvoření a divit se: „Kdo stvořil tento vesmír? Kdo je za vším tímto obrovským a magickým světem?“ a již nikdy Svrchované nenapadlo, že to byli oni sami, kdo vytvořil Vesmír, jehož obrazem je Příroda sama. A tak Svrchovaní začali tvořit „Boha“ – či koncept „Vyšší bytosti“ – někoho, kdo je za stvořením. Bůh byl tvůrcem všeho v „Přírodě celého multivesmíru“ a Svrchovaní ztratili svou moc a svůj smysl pro zodpovědnost k Přírodě. A tak byl zrozen koncept Boha, který je od nás oddělený. Jak se Svrchovaní rozdělili do ras mezidimenzionálních bytostí, vytvořili téměř nekonečnou různorodost stvoření, z nichž jen nepatrný zlomek je znám lidstvu skrze symboliku příběhů. Většina z nich, pokud je na ně vůbec vzpomenuto, není jim věřeno, neboť „racionální mysl“ vyprázdnila tyto příběhy do koše mytologie. Tak se objevili Anuovi předci a s nimi počátek tvorby lidského nástroje – těla pro Svrchované. Lidský nosič byl zprvu primitivní – ve srovnání s dnešním moderním člověkem. Lidský nosič té doby nebyl tak dokonale koncipován. Když Anu začal vytvářet další evoluci lidského nosiče, věděl, jak jsou Svrchovaní zapomnětliví, co se týká jejich původu a „svěřil“ stvoření člověka do rukou „Nejvyšší bytosti“. Svrchovaní, kteří se stali mezidimenzionálními bytostmi, známými jako Atlanťané, byli skvělou možností, jak posílit lidský nosič, který Anu stvořil. Atlanťané, přes svou duchovní zdatnost, to neprožívali jako podvod, a tak byli - díky Anuovu podvodu - svedeni k odění lidského nosiče – a Svrchovaní se stali lidmi. Atlanťané, kteří se zachránili v dimenzionální kapse na Zemi, hluboko v dnešním Atlantském oceánu, jsou Zářící, dnes známí také jako Tvůrci křídel. To oni sledovali lidstvo od jeho prvních krůčků před miliony let na zhušťující se planetě Zemi. Byli blahosklonným zdrojem lidstva, neboť sami jsou lidmi v každém ohledu, vyjma toho, že nemají HMS programy a systémy, či lidský nosič, který rozptyluje a odklání Svrchované v lidském nosiči od chápání toho, že jsou přítomni. Tvůrci křídel nejsou průvodci, andělé, nanebevzatí Mistři či bohové, kteří existují v dimenzi Systému
lidské mysli. Žijí v mezidimenzionálních polích Vyšší mysli a jako moudří rádci lidské rodiny poskytují vzory Svrchované jednoty a Velkého portálu. Zaměřují se hlavně na tyto dva vzory, protože z nich se dá jít do prvního bodu, který umožňuje jedinci rozpustit programy, které ukrývají Jednotu, Rovnost a Pravdivost samu před sebou. Tvůrci křídel vytvořili termín Svrchovaná jednota, aby zakódovali význam, že to, co existuje uvnitř dechu jedince, je více než jen fyzické tělo, tvořené koloběhem pocitů a myšlenek. Velcí duchovní badatelé toto věděli. Chápali, že lidská duše může být v každé éře znovu definována, a i když se zdá, že se mění, vlastně vždy zůstává stálým uvědoměním nekonečného i konečného, skutečného i neskutečného. Abychom se ale vrátili k duchovním Mistrům a jejich úloze v systému Hierarchie. Ježíš má v současné době vůdčí roli ve studijní organizaci, která sestává z důvěryhodných duchovních vůdců Země. Velice dobře zná učitele řádu Lyricus. Tito duchovní Mistři přešli z hmotné do interdimenzionálních říší a stále zůstávají mocnými učiteli lidství. Nyní přesunuli svou pozornost z individuálních misí do úrovně kolektivního poslání. Těmto nanebevzatým Mistrům se také někdy říká „Bílá lóže“. Jsou samozřejmě součástí Systému lidské mysli – Anuovy Hierarchie. Sám Anu vložil do svých programů prostor pro realizaci služby a poslání – uspokojil tím vrozený lidský instinkt, který vlastně probleskuje z podstaty Svrchované bytosti. Součástí toho je odměna v podobě Nanebevstoupení těch nejlepších z nejlepších, která má motivovat další jedince k hluboké oddanosti Bohu a tím systému BůhDuch-Duše. Tím se pojistil, že lidé nerealizují svou potřebu sloužit skrze hledání jiných cest. Je to princip, který neaktivuje Anuovy alarmy a tak tyto důležité posty mohli legálně obsadit aktivisté naší „starší rasy“ a tím být lidstvu stále nablízku a pomáhat mu s vývojem. Nyní je přibližně 165 Mistrů vyššího zasvěcení, kteří jsou fyzicky přítomni na Zemi a pracují jako předvoj duchovního posunu. Tzv. Avatar sjednocení je instruován Lyricusem a spolupracuje s Ježíšem. V blízké budoucnosti sehraje důležitou roli při transformaci náboženských systémů. Načasování návratu Ježíše Krista je spojeno s načasováním vynoření „Neviditelného chrámu“. Tyto dvě události jsou od sebe neoddělitelné. Ve slovníku Lyricusu je Neviditelný chrám znakem pro vynoření Velkého portálu a platformu sjednocení legálních náboženství a systémů víry. Kristovo vědomí již teď pracuje na přípravě tohoto úkolu. Přesný čas není těmto událostem zatím přiřazen, protože to záleží na celém komplexu lidských rozhodnutí. Pravda je taková, že na konci musí stát lidské rozhodnutí, neovlivněné Hierarchií – pak teprve Prvotní Zdroj vydá pokyn k vynoření Velkého portálu. Studijní systém Mistrů nyní zahrnuje okolo sto tisíc žáků, kteří jsou inkarnováni na Zemi a následují tzv. Stezku moudrosti. Ta je založena Mistry volně uvnitř Hierarchie. Je to snaha o božsky orientovanou iniciaci. Představuje alternativu přípravy posunu jedinců, kteří jsou silně ponořeni v systému víry. Tito žáci dodržují soubor principů daný Mistry a praktikují tyto principy ve svém každodenním životě. Ne bezúhonně, ale s přirozenou lidskou kvalitou nedůslednosti. Na Zemi bude v následujících třech generacích příliv inkarnujících se pokročilých
bytostí. Tento příliv se nazývá Symetrie sfér. Původ těchto bytostí je povětšinou mimo naši galaxii a budou kódovány k transformačním schopnostem. Do roku 2080 budou 200 milionkrát silnější v polích genetické mysli. Oni jsou transformátory, které vnesou symetrii do nesymetrických říší – fyzické a emocionální. Ony budou stát v čele pokroku ve vědě a budou zodpovědné za objev a nevyvratitelný důkaz existence lidské duše. To je úkolem a cílem také Bílé lóže. Nic přesného o tomto konkrétním vědeckém objevu zatím nevím, ale bude to souviset s genetikou a klonováním – přitom vědci objeví, že primární DNA může být vědecky aktivována interakcí s histony, což jsou malé bazické bílkoviny v buněčném jádru a jsou to vlastně Strážci brány specifického genového potenciálu. Aktivací tohoto potenciálu bude objevena lidská duše (bude odhaleno světelné tělo Svrchované bytosti) a co je důležité – bude objeveno, jakým způsobem je duše navržena. Toto světelné tělo – Navigátor jednoty – obsahuje genom, podobně jako ho obsahuje hmotné tělo člověka. Duchovní genom je Původcem, zatímco lidský genom je Příjemcem. Postup k tomuto objevu je koordinován společným úsilím Lyricusu a Bílé lóže a má šest stupňů: 1. Lyricus navrhne, přemístí a instaluje podpůrné zóny do planetárního systému. Jsou to ona operační střediska – Síně Amenti Zářících. 2. Duchovní učitelé Země – Mistři – připraví druhy pro přijetí Velkého portálu – týká se to i všech mezidimenzionálních druhů. 3. Vtělení duchovní učitelé objeví cestu k Velkému portálu pomocí podpůrných zón – objev existence lidské duše. 4. Vtělení duchovní učitelé rozšíří a uchovají vědomosti o Velkém portálu – aby nebyly zneužity a utajeny strukturami elit moci. 5. Duchovní a fyzičtí učitelé Země sjednotí lidstvo do Sítě Svrchované jednoty (SIN). 6. Zdrojová inteligence a Lyricus tento proces realizují v celém vesmíru. Jak je vidno, celý tento proces je hlavním úkolem především pro celou organizaci duchovních Nanebevzatých Mistrů v čele s Ježíšem Kristem. Ježíšova úloha bude nejdůležitější ve druhém a pátém bodě. Jak s celým tímto procesem souvisí koncepce Krista a Antikrista, která je hluboce zakořeněna v mytologii a proroctvích? Abychom pochopili Antikrista, musíme nejdříve pochopit Krista. To je oblast, kde selhává mnoho definicí v proroctví o Antikristovi. Neosobní Kristus je spásou člověka od represivního energetického systému, který uvrhuje lidské bytosti do vědomí, založeném na přežití. Kristus je Velký portál. Antikrist pak představuje soubor sil, které vzdorují objevu Velkého portálu ze strachu ze změn, které tento objev přinese. Paradoxně jsou tyto síly vytvářeny náboženskými středisky a následkem toho vlády jsou přinuceny je následovat. V podstatě – tímto Antikristem je organizované náboženství. Tyto větší
náboženské organizace se nakonec spojí a budou celou svou mocí odporovat objevu Velkého portálu. To je to, co bylo nastíněno v mnohých proroctvích, ale náboženské autority to sdělují velmi neochotně. V největších mocenských centrech náboženských aktivit existují úzké skupiny autorit a tito jedinci si jsou přinejmenším matně vědomi významu těchto proroctví. Navíc, tyto špičkové posty jsou tradičně obsazovány členy Incunabuly buď osobně, nebo skrze Ilumináty. Žijeme v době vyvrcholení procesu, který plul od počátku sloučení atomů do molekul, do hvězd, do andělských hostitelů a do lidských stvoření. Toto je proces – vibrační vzor – vyslaný Prvotním Zdrojem. Mezi tajemným množstvím planet, které tečkují vesmír, je Země planetou velmi neobvyklou a velmi živou. Blížící se připojení ke světelnému poli Prvotního Zdroje umožňuje planetě posun svých dimenzionálních frekvencí- my všichni, planeta i zvířata, stejnou měrou, dimenzionálně stoupáme skrze časoprostor. Toto stoupání není svévolné nebo vrtkavé – je to Plán Prvotního Zdroje v akci, který nás vynáší z frekvencí třetí dimenze do frekvencí páté dimenze. Každý, kde je inkarnován v této době, je zde z vlastní vůle a účelně. Volbou bylo zažít tuto Éru průzračnosti a expanze, toto připojení ke galaktickému centru a zesílení tvůrčího paprsku Prvotního Zdroje. Účelem bylo usnadnit zkušenost přechodu ze starých systémů a modelů realit do nových, jak pro kolektiv, tak pro jedince, stejně jako naši planetu a zvířata na ní. Proto jsme zde – my všichni. Pravdou je, že máme zodpovědnost k našim blízkým, zvířatům, kulturám a Zemi za to, aby stoupala v Jednotě a Klidu. To je důvod, proč jsme tady.
Zdroj: lyricus.cz
Tajemství Jednoty 06. 03. 2009 V pojednání Tajemství Zdroje jsme si vysvětlili, jaké možnosti evoluce a postupného vývoje připravil Prvotní Zdroj pro Svrchované bytosti ve Vesmíru celku. Víme, že každá Svrchovaná bytost obdržela specifický potenciál odlišit se, individualizovat se a osvojit si dostatečnou nezávislost, která je podmínkou pro možnost volby jako aspektu svobodné vůle. Tyto principy jsou plně promítány skrze vědomí lidského jedince, který, omezen a mystifikován Systémem lidské mysli Anuovy Hierarchie, reaguje minimálně – nebo vůbec – podle polohy a síly uchycení v Systému HMS. Víme také, že Elity moci cítí ohrožení svého dominantního postavení v lidské společnosti a proto stupňují tlak a utahují smyčku. Elity moci řídí a projektují ekonomiku, ve které žijeme a tato následně tvaruje sociální řád a kulturu. Vzdělávání, kterého se nám dostává, nám sotva dovoluje porozumět fyzickým a nefyzických systémům, ve kterých žijeme. Tato neznalost následně podkopává naše pochopení toho, kdo jsme a proč jsme zde. Elity moci – Incunabula – si neuvědomují, proč jsou zde, jejich jediným zájmem je Moc – otevřená či skrytá. Tato Tichá válka je vedena po celé planetě a její temné bublání se dotýká každého z nás. Znervózňuje nás a vytváří emoční zmatky, které nás zákeřně a trvale trýzní. Stres přetéká a vyplňuje náš životní prostor. V tomto stavu emočního zmatku, společně s každodenními starostmi o finance a přežití, vychováváme naše děti, pečujeme o stárnoucí rodiče, pracujeme, seznamujeme se s technickými vymoženostmi, nakupujeme nezbytnosti a vedeme partnerské a přátelské vztahy. Na tomto plátně života jsme ještě vtahováni extravagantními médii, bojujícími o naši pozornost, do bezduchých příběhů bez hloubky a duchovní inspirace. Tichá válka pokračuje a v následujících letech se ještě vystupňuje. Stres z této manipulace nesmírně vzroste. Není snadné žít bezkonfliktní život, když jsme ze všech stran napadáni zmatkem a neklidem, zejména s ohledem na zrychlující se čas. Toto vše skutečně maximálně utlumuje schopnosti vnímat, naslouchat a cítit signály vědomí Svrchované bytosti. Toto vědomí v nás je odstíněno a izolováno naší racionální myslí – naším Egem. Přístup k propojení s naším vyšším Já – vědomím Svrchovanosti – ovšem neleží v prostoru racionální mysli – v mozku. Toto propojení leží v srdci – konkrétně v energetickém srdci. Naše energetické srdce je mnohaúrovňové a holografické – znamená to, že v sobě zahrnuje dimenze života, které jsou mystickými dimenzemi Prvotního Zdroje a přesahují světské tří-dimenzionální prostředí. Tyto zdrojové energetické vibrace jsou spojeny do Sítě Svrchované jednoty – SIN, která prostupuje všemi dimenzemi života. Bod přístupu do SIN se nachází v propojení energetického srdce se srdcem Svrchované bytosti. Jeho rytmické vibrace prostupují tělem jako elektromagnetické pole. Naše srdce je s ním v souznění a tím je v souznění i s Prvotním Zdrojem. Byli jsme stvořeni k obrazu svého Tvůrce. V tomto srdci je vibrace, která nás oživuje a dává nám bytí. Je jen málo těch, kdo vědí, jak se dostat do svého energetického srdce a aktivovat jeho vyzařování. Srdce je obvykle chápáno
jako podřízené mysli a mozku. Zmateně je chápáno jako sídlo emocí, jako darebák, zdroj impulzů hněvu a strachu. Pravdou však je, že neexistuje stabilnější energie v lidském nosiči, než ta ze srdce. Neexistuje inteligentnější zdroj vnímání a chápání, než srdce. V dávných časech bylo srdce pokládáno za sídlo duše, za bránu mezi světem duše a světem těla-mysli. Za posledních tři sta let udělala věda ze srdce pouhou mechanickou pumpu s určitými biologickými funkcemi rozvodu krve. V moderní vědě přisoudili meta-fyzici srdci emoční vibrace, což znamená jeho místo v astrálním světě a světě emocí. Domnívají se, že srdce je emoční a citové centrum těla. Stále mu však není přisuzována vlastní inteligence – je podřízeno inteligenci mysli. Meta-fyzici přiřknuli aktivní vedoucí úlohu v lidském nosiči centru mysli a srdci vyhradili pozici vyjadřování emocí, podřízenou centru mysli. Touto záměnou poslání srdce a jeho funkce - ze strany vědy a metafyziky – se zmenšila jeho role v dnešním světě. To není náhoda. Je-li mysl-mozek řízena Egem, uděluje srdci pozici svého nástroje. Ve skutečnosti je to právě naopak. Čas, kdy inteligence srdce bude správně pochopena jako základní zdroj lidského spojení s Inteligencí Zdroje, s božskou inteligencí svého Stvořitele, se velmi rychle blíží. Stane se zrcadlem, ve kterém lidstvo spatří – velmi podrobně a nevyvratitelně – zázrak lidské duše (Svrchovanou bytost). Mozek není základním receptorem energetického přenosu. Nemůže přijímat jemné vibrace a esence, které se mísí ve světě pocitů a tancují v rytmech překračujících rychlost světla. Pouze srdce je schopno zachytit pravý význam tohoto energetického přenosu a někdy je to pro mysl nepřeložitelné. Všichni máme v sobě potenciál obdržet a dále přenášet Vibraci a Inteligenci zdroje, která vychází z Centrálního slunce neboli Prvotního Zdroje. Tento potenciál vyžaduje ke své aktivaci naši vědomou volbu a pak se stane součástí poslání Svrchované bytosti v nás. Je nepochybné, že posláním našich Svrchovaných bytostí v tomto čase je pomoci s planetárním posunem, který lidstvo čeká. Ony se inkarnovaly s přímým záměrem přispět, aby tento posun proběhl v co největší harmonii a stabilitě. Jak víme, aktivace propojení do vyššího Já – vyšší mysli – a tím k vědomí Svrchované bytosti, vyžaduje nejen změny v etické a morální rovině, ale přímé změny v lidské genetice. Nežli k těmto změnám spontánně a vrozeně dojde, což jak víme, bude trvat minimálně ještě dvě až tři generace, je naše vědomá volba k propojení s Inteligencí zdroje skrze energetické srdce podmíněna souborem aspektů a proto tohoto spojení dosáhne prozatím jen málokdo. K popisu těchto aspektů musíme použít terminologii racionální mysli – Ega – neboť jedině z toho úhlu pohledu mohou být pro naši potřebu popsány. Systém polarit Anuovy Hierarchie má podmíněnost vše řadit do stupnice – od negativních (špatných) aspektů, přes nulový bod neutrality (rovnováha), po pozitivní (dobré) vlastnosti aspektů. V prostředí spojení energetického srdce s vyšší myslí ovšem Systém polarit neexistuje a převod aspektů je tedy vysvětlován jednoduchým vzorcem: co je negativní, je vibrace pro energetické srdce nečitelná a není proto přijata a energetické spojení neproběhne. Pro tento účel je tedy používán už zmíněný princip lidské vůle s úmyslem pozitivního aspektu s rezervou přirozené lidské nedůslednosti
– což je přijatelná odchylka. Nicméně, i když to vypadá, že dosažení propojení je neuskutečnitelné – opak je pravdou. Celý tento proces posuzování je souborem nasbíraných zkušeností v průběhu života člověka, jejich uložení skrze podvědomí do vědomí Svrchované bytosti a tím uvolnění do Sítě Svrchované jednoty, jejich vstřebání Inteligencí zdroje – s nepodmíněnou, avšak zcela pravděpodobnou reakcí ze strany Prvotního Zdroje. Takže, vysíláme-li, buď spontánně či cíleně, stabilní vibraci v delším časovém úseku, a je-li ta vibrace dostatečně čitelná pro průchod Sítí Svrchované jednoty, pak impulz k aktivaci propojení s energetickým srdcem přijde podnětem ze strany Prvotního Zdroje. Je to opět řetězec událostí, který respektuje určité zákonitosti příčiny a následku. Je to ono: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, s výhradou, že negativní vibrace hrubých energií jsou zachyceny Systémem lidské mysli, kde reakce může přijít z prostředí astrálních rovin a nemusí být zrovna příjemná. Obecně platí, že k vytvoření a udržení čitelných vibrací je potřeba prožívat život – tak jak k nám přichází – z perspektivy tří základních životních principů, které symbolicky vyjadřují tvořivé principy Prvotního stvoření. Jsou předlohou Tvorby Zdrojové inteligence a jsou určeny k vytváření reality z perspektivy Svrchované jednoty. Tyto principy máme zakódovány v genetické mysli, a jak se lidstvo stává stále více a více citlivé na přítomnost Inteligence zdroje, bude k těmto životním principům přitahován každý člověk. Jsou to: 1. Poměr k vesmíru skrze vděčnost 2. Pozorování Zdroje ve všech věcech 3. Péče o život Jestliže jedinec uplatňuje tato pravidla ve svém každodenním běžném životě, jeho životní zkušenosti odhalují hlubší smysl zdánlivě náhodných událostí – v obecných a také v osobních souvislostech. To jsou mosty k vyššímu Já a vědomí Svrchované bytosti a tím do Sítě Svrchované jednoty a skrze ni k Prvotnímu Zdroji. Je to sjednocení a posun identity na vyšší vibrační úroveň. Jsou to nástroje pro procítění perspektivy Svrchované jednoty, její jasnozřivosti a její umocněné schopnosti vytvářet nové reality a tvarovat je tak, aby byly poučením, které osvobozuje a rozpíná vědomí. Poměr k vesmíru skrze vděčnost – Jak víme, je to symbolika postojů a perspektiv. Je to vztah jednotlivce s Prvotním Zdrojem ve formě Univerzální bytosti. Je to vnímání energie Zdroje, která podporuje Svrchovanou realitu jednotlivce. Tato podpora je vnímatelná a vyvolává mocný a přirozený smysl pro vděčnost, který proudí od jednotlivce k Prvotnímu Zdroji. Náš lidský vjem této odvysílané energie směrem ke Zdroji se ve vyšších vibračních rovinách Svrchované jednoty přetransformuje na ocenění toho, jak funguje tento vzájemný vztah. Pocit vděčnosti, spojený s mentálním konceptem hodnocení, je vyjádřen jako neviditelná zpráva ve všech směrech a ve všech časech.
Spojení jednotlivce a Univerzální bytosti je deformováno časem, což může vytvářet zdánlivý pocit chaosu – z toho důvodu přicházející energie Zdroje prvotně přitahuje přirozený stav harmonie. Pozorování Zdroje ve všech věcech – Toto je princip, kterým je Prvotní Zdroj přítomen ve všech realitách, ve všech manifestacích energie. Pozorování Zdroje ve všech věcech je principem, který říká, že všechny projevy života jsou výrazem Prvotního Zdroje. Nezáleží na tom, nakolik je sjednocující síla zdeformovaná, či překroucená – Zdroj může být pozorován vždy. Je to chápání Jednoty i tehdy, když se vnější projev zdá náhodným, nesouvisejícím nebo chaotickým. Jestliže jsou opravdu všechny projevy života chápány jako zlomkovité projevy Prvotního Zdroje, pak vibrace Jednoty, která je základem všech životních forem, se stane vnímatelná lidskému jedinci. Život se zpočátku jeví jako rozšíření Zdrojové reality a pak jako individualizovaná frekvence energie, zahalená do formy. Tato vibruje ve svém čistém bezčasovém stavu, přesně stejně pro všechny manifestace života. To je společný základ, který sdílí všechno živé. To je zvuková Vibrace rovnosti, která může být pozorována ve všech životních formách, a která sjednocuje všechny výrazy různosti, na základě existence známé jako Prvotní Zdroj. Jestliže je člověk schopen nazírat na všechny formy života z hlediska rovnosti, pak pozoruje Zdroj ve všech věcech. Je to ten postřeh, že život je dokonalý ve svém vyjádření, protože plyne z dokonalosti a že nezáleží, jak divergentní jsou její manifestace – život je rozšíření Zdrojové reality. Ve světě té očividné vřavy a zjevné zkázy, která doprovází život na Zemi, je to pohled, který se zdá naivní. Jak může život – ve všech svých formách a výrazech – být nahlížen jako optimální či dokonalý? Je to velký paradox života, nesmiřitelný s lidským jedincem a duševními nebo citovými schopnostmi člověka. Tomu se dá porozumět pouze v kontextu Svrchované jednoty. Paradoxy existují, protože lidské drama je příliš omezeno v rozsahu a stupni, kterým je mu umožněno vnímání celku, aby přišlo a objasnilo, jak jsou střípky tohoto hlavolamu sjednoceny v dokonalém vztahu. Lidské drama je ohraničeno časem a prostorem a prvky energie a hmoty. Je obehráno na jevištích přežití a nefunkčního chování kvůli omezujícímu Systému Hierarchie. Život je dokonalý ve svém rozhodnutí rozpínat se a vyjádřit svou neomezenou inteligenci. To je základní smysl života ve všech jeho rozmanitých manifestacích a toto je přítomnost Prvotního Zdroje – vyjadřujícího sebe jako Vibraci rovnosti, kterou lze pozorovat ve všech věcech. Smyslový vstup, odvozený z lidského jedince, je omezený na frekvence ve specifickém rozsahu, který pouze přenáší ozvěnu Zdrojových vibrací. Té pravé frekvenci se dá rozumět skrze rozvážné a soustředěné pozorování Rovnosti, která je přítomná ve všech věcech a skrze schopnost proniknout na druhou stranu obrazu věci, k prapůvodu tohoto obrazu. Takový vhled vyžaduje nový smyslový systém - mimo pět smyslů, které řídí lidský svět. Tyto smysly získáme aktivací zdrojových kódů a reprezentují první stupeň transformace. S touto novou schopností vnímání bude člověk způsobilý vnímat nejen Vibraci rovnosti
Prvotního Zdroje, ale také bezčasovou podstatu veškerého života. Péče o život – Život v této definici je Svrchovanou realitou jednotlivce. Je subjektivní a vnímavý k lidskému jedinci. Je to princip, kdy jednotlivec je v souladu s přirozenou expanzí inteligence, náležející veškerému životu. Toto jsou zaměření, která zdokonalují životní energii, která proudí jednotlivci se zcela jasným záměrem jemné podpory. Je to skutek rozpoznání vyššího motivu ve všech formách a podpory toku této energie směrem k jejímu konečnému vyjádření. Taková činnost je pak provedena bez posuzování, analýzy nebo připoutání k výsledku. Je to jednoduchá podpora energie, která proudí ze všech projevů vyjádření života. Je to opuštění běžného názoru, že podpora se uděluje tehdy, když energie je v souladu s vlastní vůlí. Jakmile je jedinec schopen nahlížet na život jako na integrovaný tok energie, proudící do vyjádření rozpínající se inteligence, teprve tehdy je život ctěn jako rozšíření Prvotního Zdroje. V tomto kontextu není žádná energie, která by měla nesprávné určení, nebo by nebyla hodna podpory a péče. Ačkoliv se může zdát, že hrubé energie, přítomné na Zemi, jsou s tím v rozporu, pak i tyto energie, které obsahují tzv. „zlý úmysl“, plynou směrem ke hledání vyššího vyjádření. O všechny formy energie by mělo být pečováno a měly by být podporovány směrem k jejich vyššímu vyjádření. To je základem tohoto principu. Vyžaduje to schopnost postřehnout příčinný motiv a konečné vyjádření životní energie, jak prochází Svrchovanou realitou jednotlivce. Energie je prvek života, který je tak jemně vetkán do formy, že jsou jedno – bezmála tím samým způsobem, jakým jsou nerozlučně spjaty čas a prostor. Energie je motiv. Je to inteligence, ukrytá za schopností rozumu myslet. Zatímco síla se může stát látkou, kterou lidé používají tak, že popírá svoje vyšší vyjádření, energie je vždy napojena na život s pohnutkou rozpínat a vyvíjet se. Životní energie je stále ve stavu přeměny. Ve svém přirozeném stavu není nikdy statická nebo zpětně působící. Člověk je velmi způsobilý k péči o tuto přirozenou expanzi energie, k vytváření nových kanálů vyjádření a zkušeností. Je to naším základním účelem, rozpínat během fyzické existence životní energii, která obklopuje naši Svrchovanou realitu a přetvářet ji do nových úrovní vyjádření, které budou přesněji odrážet perspektivu Svrchované jednoty. Každá bytost je v podstatě programována ve svých zdrojových kódech tak, aby přeměňovala energii množstvím různých způsobů. S pomocí lidského nosiče je bytost schopná sbírat a skladovat energii uvnitř lidského nosiče a přesměrovávat jejich účel a použití. Přeměna energií se může uskutečnit buď na osobní, nebo na univerzální úrovni vyjádření. To znamená, že ve Svrchované realitě jednotlivce může být energie přeměňována podle představ osobního prospěchu, anebo srovnána s představou všeobecného blaha a dobré vůle. V našem omezujícím Systému Anuovy Hierarchie byl vždy jednou z nejlepších metod přeměny energie systém ryzí víry jednotlivce. Průzračnost víry je podstatná pro zapojení systému energie víry a umožňuje péči o život převládnout ve všech činnostech. Takže – když to shrneme – péče o život je rozhodující pro osobní a univerzální skutečnosti uvnitř
vesmíru jako celku, který obsahuje všechna pole vibrací, jež jsou propojena jako vlákna nekonečně se rozpínající konstrukce. Tedy – jestliže se jedinec probudí a uvědomí si svou tvořivou sílu přeměňovat energii a zdokonalovat ji s jasným záměrem jemné podpory, stává se vysílačem Zdrojové reality a architektem Modelu syntézy existence. Každý máme energetický systém, pomocí kterého můžeme (a umíme) pracovat s přeměnou energií na úrovni své Svrchované reality – svého Lokálního multivesmíru. Tento energetický systém je vetkán v našem těle a skrze ně – jako světelné vlákno – nás spojuje se Svrchovanou bytostí. Jestliže naše vzájemné vibrace dojdou shody, tvoříme spolu Svrchovanou jednotu a pak je naše vyšší mysl řídící inteligencí této Svrchované jednoty a skrze Síť Svrchované jednoty je otevřen portál pro expanzi energie, která nese inteligenci tohoto našeho vyššího vědomí. Jak víme, jedná se o světelnou energii nepolaritní úrovně. Ve světě omezení polaritami je ovšem vždy začleněna podle specifického účelu, pro který byla přeměněna a vyslána. Většina lidí neumí se svou životní energií vědomě pracovat – domnívají se, že životní energie (síla) je vytvářena vlastním metabolizmem přeměnou potravy v kalorické vyjádření energie, potřebné pro fungování a zdraví svého těla jako celku. Systém soběstačnosti životních funkcí člověka je samozřejmě na metabolizmu závislý. My mluvíme ale o jiné energii – o té, bez které není život možný – o energii Zdroje, která nese inteligenci Zdroje a která nás vytváří a která proudí naším energetickým systémem – systémem čaker. Tato energie vytváří kolem nás auru, která je jedinečná a svým způsobem nás definuje. To je energie, s kterou můžeme pracovat a přetvářet ji. Čerpáme-li tuto energii vědomě skrze energetické srdce, je pak čistým světlem a je nevyčerpatelná. Léčitelé také vědomě pracují s touto energií a přetvářejí ji. Většina z nich ji však nepovažuje za energii Zdroje, ale za dar od boha a tím snižují její vibraci i neomezené možnosti přeměny. Většinou ji filtrují přes systém Bůh-Duch-Duše v rámci Systému lidské mysli a tím ji motivují vůlí nižší mysli. To u nich vytváří pocit, že je předávání energie k léčbě vyčerpává jak fyzicky tak duševně. Je to pouze subjektivní pocit, který vyvolává interakce s elektromagnetickými poli Systému lidské mysli. Takovéto použití energie je rovněž sníženo i tím, že ukotvení v Systému víry vyvolává u léčitele pocit vyjímečného obdarování, vyvolenosti a poslání a navíc, použití této energie podmiňuje hluboké víře v boha. Jak jsme si ale řekli, takovéto použití energií v Systému Hierarchie je nejčistší a léčivá energie – ať je přetvořena z jakéhokoli „zdroje“ – je hodna té největší péče. Na podobném principu práce s energií je založena také magie. Je to energie filtrovaná astrální a duchovní sférou a její přetváření vždy nese polaritní náboj, který je ekvivalentní motivu přeměny. Takto filtrované a přeměněné energie jsou velmi mocné a mělo by se s nimi zacházet s uvážením. Světelná energie Prvotního Zdroje nás utváří a drží nás pohromadě, ať už v průběhu života s touto energií úmyslně manipulujeme, nebo jen spontánně procházíme životem – před touto energií jsme si rovni – bez rozdílu. Ten, kdo dokáže probudit
svoje energetické srdce a sjednotit vibraci s Navigátorem jednoty (světelné tělo Svrchované bytosti) a spojit svou fyzickou i světelnou existenci do formy Svrchované jednoty, ten tímto kanálem také čerpá energii Zdroje i s její neoddělitelnou inteligencí motivovaně a s přímým účelem další tvořivé přeměny. Tato energie prochází energetickým srdcem jako polarizačním hranolem do prostředí, kde polarizace je nezbytností. Jak jsme si již vysvětlili, kompatibilní Systém Nové Hierarchie ještě nabyl dokončen, takže k definici této rozložené polarizované energie musíme opět použít terminologii naší reality Systému lidské mysli. Když bychom měli kvalitu této čisté světelné energie s něčím srovnat – pak k nám přichází jako ryzí láska našeho Stvořitele. Na rozhraní horizontu dimenzí se její vibrace zpomaluje, aby mohla být přijata lidským energetickým systémem. Toto rozhraní se nachází v energetickém srdci. Zde se rozkládá do šesti polaritně definovatelných kvalit, kterým se říká ctnosti srdce. Na této úrovni je jejich inteligence srozumitelná jak vědomí Svrchované bytosti, tak Vyššímu Já lidského jedince. Na této úrovni je vše sjednoceno. V tomto prostředí – je-li propojeno do Sítě Svrchované jednoty – jsme mimo Systém Anuova vězení. Ctností srdce je šest a jsou to: vděčnost, soucit, odpuštění – tyto tři ctnosti se pro kontakt s genetickým systémem označují jako ženské energie a pokora, pochopení, srdnatost představují mužské energie. Je to šest polí inteligence, které buď jednotlivě, nebo ve spojení, představují energii, díky které můžeme chodit mezi zdmi Anuova vězení, aniž by nás omezovalo. Budeme-li na ni nahlížet z pozice vyšší mysli (Já + vědomí Svrchované bytosti v Jednotě), pak s její pomocí doslova přetvoříme svoji Svrchovanou realitu, která bude obsahovat námi vytvořené domény, dimenze a gravitační i elektromagnetická pole – bude to náš Lokální multivesmír o průměru asi sedmi metrů okolo našeho těla. Ten je pak naším energetickým prostředím, ve kterém je obsaženo naše vědomí. V této kouli vědomí jsou přítomny dimenze multivesmíru a přestože nejsou viditelné našim smyslům, jsou stále zde. Je to portál, který nás spojuje s multivesmírem celku skrze Kvantovou přítomnost naší Svrchované bytosti. Naše Kvantová přítomnost je vedoucím architektem a řídící inteligencí. Je složena z vláken Zdrojové inteligence a zrovna jako Prvotní Zdroj pracuje v Ne-lokálním multivesmíru, naše Kvantová přítomnost pracuje ve svém Lokálním multivesmíru. Tento Lokální multivesmír, ve kterém je jedinec přítomen jako Svrchovaná jednota, obsahuje i kolektivní energetické frekvence všech našich inkarnací. Naše mentální a emoční frekvence plynou dovnitř a obklopují toto multidimenzionální pole. V Lokálním multivesmíru jsou domény či energetické frekvence, které vytvářejí sjednocení vědomí. Toto sjednocení tuhne do toho, co vidíme právě teď skrze smysly svého lidského těla. Mezi těmito doménami má podstatnou důležitost vyšší mentální doména, neboť je přepínačem mezi Kvantovou přítomností a emoční doménou - čili energetickým srdcem. Srdce ukotvuje vyšší frekvence Kvantové přítomnosti (duše) v kouli našeho Lokálního multivesmíru. Energetické srdce je epicentrem Lokálního multivesmíru i ohniskem našeho lidského Já a duchovního vědomí. Uvnitř srdce jedince, i před aktivací a probuzením, existuje fragment Prvotního Zdroje, ale jen
dostatek energie způsobuje jeho oživení a vstup do lidské domény. Energetické srdce, ve své latentní podobě, není dostatečně mocné pohánět jedince do stavu Celistvosti. Pasivní přístup ho neprobudí – je to souhra rozhodnutí, volby, vůle a důvěry ve vlastní schopnosti, které rozfoukají žhavé uhlíky a spustí řetězovou reakci, která, dle vzoru v Matrici života, nakonec dovede jedince do stavu Svrchované jednoty a Celistvosti. Ve stavu Celistvosti je spojení s Kvantovou přítomností čisté a všezahrnující. V tomto stavu je Kvantová přítomnost vedoucí inteligencí. Pak je jedinec Svrchovaný, neomezený ve svém Lokálním multivesmíru a vidí Přítomnost v druhých, dokonce i tehdy, když oni ji nevidí. Jak se člověk pohybuje ve společnosti lidí, je těch jeho 126 krychlových metrů Lokálního multivesmíru s nimi v interakci, dosahuje do jejich osobní reality – aury – překrývá ji a při tom automaticky transformuje všechny jejich hrubé energie, negativní emoční pole a nahrazuje je vlastní energií s vyššími vibračními vlastnostmi. Pak je opravdu málo těch, kteří by na tento kontakt, byť podvědomě, nereagovalo pozitivně a s úlevou. Někdo by to nazval kouzlem osobnosti, ve skutečnosti to je správně motivovaná tranformace energií, postavená z pohledu tří principů života, ochucená inteligencí, která je lidskou fyzickou myslí neuchopitelná, ale podvědomý šestý smysl se automatický pokusí s ní srovnat vibrační úroveň. Ozvěny těchto rezonancí jim vydrží dostatečně dlouho, aby vytvořily impulz k vzpomenutí si na Vibraci rovnosti, kterou si nesou hluboko v genetické mysli. Takto popsáno, může vše vzbuzovat dojem, že je to jen teorie na filozofické rovině polemiky a že, přestože to vypadá úžasně, je to nereálné, ba nemožné. Opak je pravdou – již zhruba 15 let se rodí generace dětí, které mají fyzickou strukturu DNA přizpůsobenou vyšším vibračním úrovním energií a pro které bude dosažení stavu Svrchované jednoty přirozeným vývojem. Jsou to inkarnace Svrchovaných bytostí, které přijaly kódování pro Symetrii sfér – jejich úkol jsme si již vysvětlili. Protože počet těchto dětí roste, všimli si jich v první řadě psychologové a přijali pro ně označení Indigové děti – podle barvy jejich aury. Zářící pro ně navrhli vysoce propracovaný systém ochrany, který funguje, takže „odlišnost“ a „vyjímečnost“ těchto dětí je respektována. Jsou sice tendence izolovat je do astrální dimenze Systému lidské mysli – jsou považovány za Andělská vtělení – ale já nepochybuji o tom, že žádná podobná omezení jim neublíží. Ony jsou naše budoucnost. Současné průzkumy hovoří o tom, že 90% z dnes narozených dětí je již Indigových. Mají rovněž rozdílnou strukturu DNA – je složena z až 12 vláken – na rozdíl od běžné dvoušroubovice. Genetici to považují za pozitivní mutaci, i když to veřejně neprezentují. Vědecká komunita se obává, že by tyto informace mohly vyvolat paniku. Obecně se shodují, že lidem narozeným před rokem 1940 se tato mutace již nezaktivuje. Není totiž podmíněna vrozeným aspektem. Je doloženo, že již dospělým lidem se začaly vytvářet další vlákna DNA. Jsou u nich pozorovány i pozitivní posuny vědomí. Opět zde pracuje ochrana Zářících, takže vědci na tyto změny nahlížejí ze správného úhlu. Chápou, že to vše souvisí s posunem do vyšších úrovní vibrací. Na toto téma toho bylo publikováno mnoho a vše je možné si najít na webu.
Abychom se vrátili k energii Zdroje, která se vstupem do energetického srdce polarizovala do již zmíněných šesti ctností srdce. Proč se vlastně polarizuje do pozitivní roviny? Kde je rovnováha? Je to právě tento soubor ctností, co vytváří protiváhu (ne)ctnostem, které třením polarit prioritně vznikají v Systému HMS. Nepochopíme-li polaritní náboj ctností srdce a stane-li se nám v některé fázi formování Svrchované jednoty, že zpomalíme vibrace těchto energií srdce motivací, která vychází z úrovně Ega a tím ze Systému HMS – sobecké materiální motivy, pomsta, snaha ublížit – pak se tyto energie v Systému HMS rozptýlí a jsou znehodnoceny. Opakovaným úsilím ve stejném duchu je již nezískáme – uvízneme zpět v systému HMS. Oslabené srdce v Systému HMS tíhne k negaci ctností: k nevděčnosti, bezohlednosti, odsouzení, sebedůležitosti, nevědomosti a ke zbabělosti. Všechny fáze posunu ke Svrchované jednotě vyžadují velkou sebekázeň a trpělivost. Po dosažení Jednoty a jejím ukotvení v Lokálním multivesmíru a ve sférách vyšší mysli se Ego usadí do podřízené pozice a tam již zůstane. Bude sice neustále zkoušet získat zpět dominantní roli, ale nakonec se stane starostlivým strážcem vyššího Já – bude ho neustále nabádat k opatrnosti a ve své sféře nižší mysli bude vytvářet různé scénáře typu „co by bylo, kdyby bylo“ a tak se vlastně stane předsunutým čidlem do Systému HMS. Spojením se Sítí Svrchované jednoty budou proudit kódované datové toky – pakety informací – z Kolektivního vědomí Svrchovaných bytostí a z vědomí Univerzální bytosti – Matrice života Prvotního Zdroje. Tomuto kódování říkají Tvůrci křídel jazyk Svrchované jednoty – Senzar. Tento datový tok je srozumitelný pouze našemu vyššímu Já – vytváří vhledy, inspirace, nápady, logické řetězce – vše je pak zhuštěno do zachytitelných pocitů a rezonancí s energetickým systémem dochází k pochopení a současně k pocitu nesdělitelnosti a nevyjádřitelnosti. Tento stav může vytvářet pocit tísně, ale jsou to právě tyto pocity, které jsou těmi správnými akcelerátory událostního řetězce, který vede k jasnějšímu porozumění. Existence bytí lidstva spěje k formě Svrchované jednoty a my, kteří dobu dosažení tohoto cíle nezažijeme na tuto vlastní fyzickou kůži, se zcela jistě příště narodíme již jako Svrchovaní a tento stav, včetně prostředí nové krajiny Systému Vyšší mysli – nové Hierarchie – bude naší přirozenou realitou v páté dimenzi multivesmíru. Kruh se uzavře. Bude to nová Atlantida Svrchovaných - Zlatý věk lidstva. Zdroj: Lyricus.cz
Tajemství Soudného dne 12. 04. 09 Mnozí badatelé na poli psychologie, psychoanalýzy a psychiatrie se zabývají zvláštním fenoménem, který doprovází lidstvo od úsvitu civilizace až do současnosti. Jedná se o podvědomé očekávání globální katastrofy, konce světa – Soudného dne. S tím souvisí jakási podvědomá jistota, že jsme jako lidstvo takové globální katastrofy již mnohokrát zažili, ale podivně některé skutečné události zapomínáme v úrovni faktické historie, překrýváme je iracionálními schématy a naopak události, ke kterým nikdy skutečně nedošlo, považujeme za historická fakta. Jedním z těchto badatelů je Immanuel Velikovsky a tímto fenoménem se zabývá v knize Ztráta paměti lidstva. To, co Velikovsky nazývá Kolektivní nevědomí, které má každý a je dědičné – je genetická paměť lidstva a je součástí Systému HMS. Nesmí se zaměňovat s Genetickou myslí, což je součást obrovské krajiny zvané Vyšší mysl a je to tvořivá inteligence energií, které jsou matricí našeho genomu. Preexistující archetypy genetické paměti, o kterých psal hlavně Jung, jsou uměle vložené háčky a kotvy v Systému HMS, který působí v úrovni Vyšší mysli jako omezující prvek. Proces zapomnění na mnohé katastrofy však nesmí být zaměňováno s proroctvími. Tato proroctví v Bibli a v mytologiích mnohých národů jsou ukotvena v Systému víry v HMS a tím se dostávají do genetického fondu informací. Toto ukotvení je matematické kódování (předurčení) věcí a událostí budoucích. Systém víry v Komplexu Bůh-duch-duše je stěžejním prvkem pro dezorientaci a pro trvale podvědomý pocit strachu z budoucnosti. Prioritně v nás vyvolává pocit viny a s tím spojené očekávání spravedlivého trestu. Hodnotící osobou je systémový bůh, který rovněž trestá jednotlivce, národy a celé lidstvo za jejich hříchy. Skulinka vykoupení je úzká a ošidná a boží mlýny melou někdy pomalu a někdy rychle, ale vždy neúprosně. Celý Komplex Bůh-Duch-Duše spolu se Systémem víry jsou oblasti velmi rozsáhlé a zaslouží si samostatné pojednání. Jako zářný příklad překrytí vzpomínky na skutečnou událost uvádí Velikovsky tuto příhodu: Historik Herodotos ve svých Dějinách lidstva říká, že egyptští kněží mu svěřili nejhlubší tajemství, že od dob, kdy se Egypt stal královstvím, změnilo Slunce několikrát svou obvyklou trasu. Tuto příhodu popisuje vzápětí po příběhu o pokoření Sancheribovy armády při dobývání Jeruzaléma. Tato armáda o 185000 mužích byla zničena jediným úderem v noci z 23.3. -687. Záznamy v Midraši hovoří o hvězdě padající v dešti planoucích hvězd, o ohnivé vlně, která zadusila dech válečníků, ale jejich oděv zanechala nedotčený. Samotná událost byla provázena obrovským hlukem. Tato událost byla Herodotem a později Aristotelem překryta příběhem o hordě polních myší, které vojákům přehryzaly tětivy luků. Tuto příhodu později historici zlogičtěli na dýmějový mor, který armádu paralyzoval. Avšak Midraš tuto událost popisuje úplně jinak. Američtí indiáni také uchovávají vzpomínku na vychýlení dráhy Slunce – bylo údajně malým chlapcem chyceno do smyčky, kterou musela přehryzat myš, aby ho osvobodila a mohlo se vrátit na svou
dráhu. Vzorec překrytí je podobný – podle vynesení vzpomínky skrze proces racionalizace. Je ohromující, že vzpomínka byla do genetické paměti zapečetěna a její následná racionalizace do logického ega – vše v průběhu několika málo generací a to globálně po celém světě. Tato amnézie je tak bezprecedentní, že zavání úmyslem. Toto je příklad iracionalizace lidského chování, která správně svádí k domněnce úmyslu. Současně se setkáváme s jevem opačným. Vědomou snahou o uchování vzpomínek na události otřásajícími Zemí v základech. To jsou většinou součásti kódování strachu z budoucnosti a většinou se jedná o události virtuální – jsou systémovým strašákem. Minulost je překrývána vizemi budoucna a naopak vzpomínky na minulou katastrofu jsou použity pro vizi budoucnosti – je to proroctví Konce času modifikované jako proroctví Konce světa s použitím vzpomínek na startovní katastrofu, kdy Anu zničil Atlantidu, aby donutil Svrchované vtělit se do lidské rasy na planetě Zemi. Sokrates, který jako první z řeckých filosofů přinesl z Egypta legendu o zničení Atlantidy, píše ve svém dramatu Atreus, že Slunce vychází na východě od té doby, co byl jeho pohyb obrácen: Zeus…změnil běh slunce tak, že vycházelo na východě místo na západě. Téměř totéž říká Euripides v Elektře: Tehdy povstal ve svém hněvu Zeus a vrátil kroky hvězd na cestu pálícího ohně…slunce se obrátilo a hněvivými důtkami přivodilo smrtelníkům pohromu v odplatu. Zde je nutno rozlišovat, co je podpora systému HMS a tudíž určeno k manipulaci v lidské mysli a co jsou pečlivě umístěné záchytné body od Zářících pro správnou orientaci ve virtuálních realitách. Cokoliv učinil Zeus nebo jiný bůh, je součást Anuovy snahy o dezorientaci. Proto nám Zářící dali megalitickou symboliku trvalého charakteru – Zrcadlo nebes, abychom se orientovali ve věcech minulých i budoucích. Do této symboliky vložili kódy precese a vetkali linii sangrealu. Polarity nás mohou zmást a proto je symbolika na Zemi zrcadlovým obrácením symboliky na nebi – prvek duality je precizně rozeznatelný. Toto vše bohužel nepředstavitelně klame badatele na poli historie i archeologie, a pokud nebudou schopni dát svému výzkumu duchovní rozměr, budou v chaosu předávat zkreslená fakta. Úporně se držící vzpomínka na cyklická kataklyzmata jsou samozřejmě součásti Anuova omezujícího systému. Počátek věku lidstva – tento pátý – začíná po strašlivé katastrofě globálního charakteru, doprovázené potopou a způsobenou možná Nibiru, nebo přímo Anuem úmyslně, aby stanovil startovní bod programů. Možná Nibiru vždy byla jen virtuálním strašákem v systému HMS. Zlatý věk se dotýkal Atlanťanů v jiných dimenzionálních úrovních, než byli jako Svrchovaní svedeni k tomu, aby se oděli Anuovým výtvorem – lidským tělem a lidskou myslí. Zdá se, že předchozí čtyři věky byla období Anuových experimentů s vývojem člověka a možná je vždy ukončil násilnou katastrofou, aby mohl začít znovu – zde si nejsem jistá. Svrchovaní – Zářící, kteří se před chycením do systému zachránili,
nám dali doslova první a poslední – vše co mohli, abychom se vyvíjeli k uvědomění si Pravdy, abychom spěli k Jednotě. Tuto Pravdu – tato vodítka, zakódovali do mytologie, tajných nauk a mystérií, vštípili do Genetické mysli a tak zabezpečili před zapomněním. Pro Svrchovanou bytost je orientace skrze lidské hmotné tělo a lidskou racionální mysl, uzavřenou v omezujícím Systému HMS tak nesmírně složitá a nepřehledná, že mnohé události a mnohá symbolika byla smíchána a popletena s těmi virtuálními v Systému HMS. Tomu velmi napomáhá jedna jeho součást - Systém polarit. Odborníci psychoanalytici, jako Velikovsky, vidí ty podivné vzorce chování, ale nejsou sto se v tomto chaosu orientovat. Platon také hovoří o převrácenosti nejdůležitějších věcí: „Mám na mysli změny ve východu a západu Slunce a jiných nebeských těles, která tehdy zacházela v oblasti jejich současného východu a vycházela tam, kde teď zapadají…s obrácením zemské osy se převrátí i nebeská klenba. V určitých obdobích má vesmír svou současnou rotaci a jindy se obrátí opačným směrem. Ze všech změn, které se dějí na nebi, je tato největší a nejúplnější…v takových dobách dochází k velkému vyhynutí všeho živočišstva a jen malá část lidské rasy přežívá.“ V Timaiovi Platon popisuje důsledky takové katastrofy: „Země…zaskočená větrnou smrští s cizím ohněm odnikud a vodami, které vystoupily v nezměrné záplavě a pěnivě se rozlily. Země, vyrušená ze své dráhy, se pohybovala dopředu a dozadu, a pak doprava a doleva, dolů a nahoru, bezcílně všemi šesti směry. Zemská osa je jednou převrácená, jindy nakloněná a pak zase vzhůru nohama.“ Platon mluvil též o vesmírném a geofyzikálním nepořádku, kdy se: „Prudce zachvívaly všechny oběhy a běh je přehrazen a cesty se otřásají a to způsobuje všechna pokřivení a v kruzích všechny možné zlomy a poruchy.“ Platon si byl vědom procesu zapomínání, který narušuje vzpomínky na takovéto přírodní katastrofy. V Timaiovi hovoří k Solónovi, který žil dvě století před ním a vytýká jemu, Řekům i všem lidem zapomnětlivost, že si pamatují jen jednu potopu, ale že jich bylo mnoho, že tělesa pohybující se po nebi kolem Země, se odchylují od své dráhy a že v dlouhých obdobích všechno na Zemi hyne, že pokaždé znovu přichází v pravidelných obdobích jako mor prudký nebeský příval a zanechá trosky lidstva, neznalé písma a umění, takže začínají zase od začátku a nevědoucí ani nic ze své minulosti. Lidstvo pak neví, že zde žil nejkrásnější a nejušlechtilejší rod, z něhož pocházíme. Ten rod byl ze země za Heraklovými sloupy, z Atlantidy.“ Ten úporný postoj v mystifikacích může mít na svědomí rovněž Systém po-smrtného života, který je zamíchán do vzpomínek na bod počátku. Vymazání vzpomínek na minulé životy a z perspektivy Svrchované bytosti nepřirozený stav vždy začínat od začátku a tak stále dokola, toto vše může být ten skrytý podtext k tvrzení o neustálém cyklickém ničení lidstva, zapomnění a začínání od nuly. „Aristoteles byl sice Platonův žák, ale Platonovo cítění dědictví věků nesdílel. Naopak. Negoval traumata z minulosti, zabudoval tuto negaci do filosofického
systému, který pokrýval mnoho oblastí lidského poznání a tak se stala základním kamenem, na kterém byla vystavěna fyzika, geometrie a astronomie Archimédova, Euklidova a Claudia Ptolemaia z Alexandrijské školy. Tento uniformismus se táhne až do dnešních dnů – je to církev vědy. Jádrem a rámcem Aristotelova systému je jeho kosmologie. Ta se stala nejenom nejvlivnější kosmologickou teorií, ale zároveň teorií čirého uniformitu. Tento systém absolutně vylučuje možnost střetu světů. To je také původem jeho přetrvávající popularity a přitažlivost.“ Toto jsou vlastní slova Velikovského a odrážejí názor celé velké části racionálních badatelů. Já se v tomto ohledu přikláním k Aristotelovi – na rozdíl od Velikovského. Aristoteles předpokládal na filosofické rovině, že okolo Země je 55 do sebe zapadajících sfér, které jsou pro nás neviditelné. Těmto nebeských sférám přisuzuje inteligenci – je to dokonalý systém a tato dokonalost ho činí nerozbitným. Planety, včetně Země, spolu se Sluncem mají své vědomí a jsou napojeny na inteligenci těchto sfér. Vypadá to iracionálně, ale nejvíce se to přibližuje Pravdě. Aristoteles byl bez pochyby iniciován v podpůrné zóně učiteli řádu Lyricus. V jeho kosmologii je jejich nezaměnitelný digitální podpis. Aristoteles ve své době, bez vědeckého povědomí dnes známých fyzikálních teorií, nemohl Prahovou kosmologii pochopit. Vnitřní dimenze Země, které jsou holograficky spirálovitě stočeny, popsal, jak nejlépe mohl. Energii Zdroje, nesoucí inteligenci Zdroje, popsal zrovna tak. Prvotní Matrice Zdroje je nástroj Inteligence Zdroje – je to živé kosmické vědomí a Planety, Příroda a celý vesmír jsou na něj napojeny – takže mají své vědomí. Je úžasné, že jako jeden z mezních bodů pro oživení Pravdy, splnil Aristoteles svůj úkol v linii sangrealu perfektně. Je úžasné i to, že přes svou zdánlivou iracionálnost, byla tato kosmologie přijata a zakomponována do všech oblastí vědy. Velikovsky má pravdu v tom, že její přijetí a akceptování až do dnešních dnů způsobila její přitažlivost pro vědomí lidstva. Země a planety jsou skutečně nerozbitné – stejně jako inteligentní systém Prvotní matrice, který to vše spravuje. Pro lidstvo vždy byla a je důležitější naděje ukrytá v této teorii. Anuův systém HMS nás svírá neustálým strachem a toto je zářivá jiskřička naděje, že proroctví se nemusí vyplnit. Sám Aristoteles ze své pozice uvnitř Systému omezení pomotal spoustu faktů – hlavně co se týče odmítání skutečných kořenů mýtů a legend. Aristoteles a Platon jsou dva protiklady, typický příklad duality a jejich pomíchání v krajině lidské mysli. Velikovský uvádí Kult Osirise (Usira) jako příklad toho, že lidstvo zatmělo vzpomínky na kataklyzmata z vesmíru a proto uctívají smrt a vzkříšení tohoto boha – coby zastřenou vzpomínku. Uvádí badatele Gardinera, který tento kult studoval celý život, aby na sklonku konstatoval, že netuší, co Osiris představoval a co v něm bylo uctíváno. Velikovsky se domnívá, že Osiris byl Saturn, který svého času s Jupiterem způsobily katastrofu v celé Sluneční soustavě. Osiris představuje Orion v Gízském zrcadle nebes, coby nultý výchozí bod všech megalitických center na světě. Je symbolem polarit, protikladů a duality – současně však seznamuje se systémem uzavřeného koloběhu Svrchovaných v Systému po-
smrtného života, Anuova kódování Posledního soudu a z toho vyplývající karmy. Je to prostě část filosofie Zářících schovaná v mytologii, a určená pro předávání Pravdy na cestě časové linie historie lidstva – abychom se v systému HMS neztratili úplně. To jsou ty pevné body – pokud pochopíme jejich smysl – poselství, které sdělují, pak se vyvarujeme spousty bludů, které nám sděluje Anuův systém a nutí nás, abychom jim věřili. Stále zmiňuji megalitický systém, aniž bych ho blíže vysvětlila. Určitě to bude téma příštího pojednání – souvisí to se Zrcadlem nebes a je to velmi zajímavé. Lukrétius, podle tradice prorok Soudného dne, napsal v 1. stol. př. n. l., že dojde ke zhroucení celého vesmíru a připomíná minulé katastrofy, kterých bylo lidstvo svědkem a nedávnost současného stvoření. Na počátku letopočtu napsal Seneka o osudu lidské rasy: „Jednou přijde poslední den pro lidský život a všechny jeho zájmy. Části Země se rozplynou nebo budou naprosto zničeny…Během jednoho dne bude celé lidstvo pohřbeno.“ Zde se opět opakuje Anuem upravené Proroctví o konci času – to proroctví, které se snažil před námi ukrýt, protože je jako jedno ze dvou (druhým je Proroctví o Velkém portálu, tj. o návratu Ježíše Krista), která mají pro lidstvo skutečně stěžejní význam. Všechna ostatní jsou Anuovy mystifikace, určené k naší dezorientaci. Tato překrývající proroctví jsou v Systému HMS tak pevně kódována, že protínají napříč časem celou historii lidstva – jejich součástí je informace, že se mnohokrát vyplnila a ještě mnohokrát vyplní a lidstvo, navzdory jejich skutečné virtuálnosti v jejich existenci věří. Sybilina proroctví, která pocházejí ze stejné doby, se zabývají převážně očekávanou katastrofou: „Ten den přijde, až bůh, jenž sídlí na obloze, svine nebe, jako se zavíjí kniha, a celá obloha ve všech svých podobách spadne na boží zemi a moře, a pak se bude valit vodopád strašlivého ohně a zapálí zemi i moře a nebeská báň oblohy s hvězdami a vším stvořením se zhroutí v jednu roztavenou masu a zcela se rozpustí. Pak zde nebudou žádná nebeská svítící tělesa na nebi, jiskřivý měsíc ani Slunce, noc ani úsvit…ani jaro, ani léto, ani zima, ani podzim. Na západě bude svítit hvězda, které říkají kometa, posel meče, hladomoru a smrti pro lidi. Celá města zmizí v propastech, které se otevřou v zemi nebo je stráví oheň padající z nebe.“ V Knize Enochově se říká, že na konci dní: „Zkrátí se roky a měsíc změní svůj řád a nebude se objevovat v pravý čas…a tehdy bude Slunce vycházet večer a jeho velký dvoukolový vůz bude putovat na západ a bude způsobovat tíseň a zářit bude jasněji, než světlu přísluší. A mnozí panovníci hvězd překročí řád a ty změní své dráhy a směry a nebudou se objevovat v daný čas.“ A pak měl Enoch vizi: „A tehdy se nebe zhroutilo a bylo odstraněno a spadlo na Zemi. A když dopadlo na Zemi, tak jsem spatřil, jak byla Země spolknuta velkou propastí a horstva byla zavěšena na horách a kopce klesly na kopce a vysoké stromy byly vyrvány z kořenů a mrštěny dolů a potopeny v jámě.“
Podobně psal i apoštol Petr: „…jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm…jen do dne soudu a záhuby…den Páně přijde, jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud.“ Ježíš prorokoval konec světa ve svém čase, a když nepřišel a on zemřel na kříži, tak byl očekáván jeho návrat za dnů apoštolů. Ovšem Ježíš řekl o sobě a apoštolech, že spěchají ke dni Páně, že hledají nové nebe a novou zemi – čímž myslel posun ze současného Systému HMS – až bude Nebe odemčeno, neboť Ježíš věděl o Zapečetění Nebe před Zemí. Apokalypsa svatého Jana, neboli Zjevení svatého Jana, je vizí mystika zvaného Jan, kterou měl na ostrově Patmos v Egejském moři: „…a zřítila se z nebe veliká hvězda hořící jako pochodeň…a byla zasažena třetina Slunce, třetina Měsíce a třetina hvězd…“ Proroctví stíhá proroctví – v každém čase, neustále ze systému vyskakuje obdoba tohoto Proroctví konce času, upraveného do katastrofického scénáře, jako věčný virtuální strašák, podporující prioritně strach z budoucnosti, strach z událostí, které jistě přijdou, protože zde již tolikrát byly. Racionální mysl je dále umocní, neboť je analyzuje a porovnává s možnostmi existujících fyzikálních zákonů našeho světa hmoty, prostoru a času, opomíjejíce skutečnost jejich virtuálního prapůvodu a účelu. O 700 let později, v polovině 14. století je to zde opět – lidstvo očekává Soudný den. Bylo to období, o kterém jsem se zmínila v Tajemství Templářů, období opravdu extrémních hrůz. Tento řetězec událostí byl spuštěn po pádu Templářů Strážci Anuova systému. Tehdy využili opravdu velkou část arzenálu, který Anu pro tyto účely naprogramoval. Rok za rokem se objevovala znamení na nebi, na zemi i ve vzduchu, která aktivovala v mysli lidstva zakotvená předurčení strašných událostí, které jsou dávno očekávány. V roce 1337 se na nebi objevila kometa a její dlouhý ocas zasel hluboký strach do srdcí nevědomých davů. Během následujících let byla Země postižena obrovskými hejny létajících kobylek, které se v myriádách snášely na pole, a v jejich stopách kráčel stín hladomoru. V roce 1348 přišlo tak prudké zemětřesení, že ho spousta lidí považovala za předzvěst konce světa. Jeho ničivé důsledky zasáhly Kypr, Řecko a Itálii až po Alpy. …hory se propadaly do země…vzduch houstl a začal dusit. Objevila se dusivá hustá mlha. Víno v sudech zkvasilo. Na obloze se objevily planoucí meteority. Stovky lidí pozorovaly ohnivý sloup, který vystoupil až na střechu papežova paláce v Avignonu. Roku 1356 bylo další zemětřesení, které zničilo téměř celou Basilej. Mnoho lidí usoudilo, že pohár světových hříchů přetekl a že konec lidského panování je na dosah ruky. Další události to jen potvrzovaly. Vypukl mor s takovou silou, že to vskutku vypadalo, že lidstvo má být smeteno z povrchu zemského. Lidé umírali v zástupech, až téměř
nezůstal nikdo, kdo by pohřbíval mrtvé. To všechno vyděsilo všechny téměř k šílenství. Tomuto moru se říkalo černá smrt – bylo to to nejhorší, čím byla Evropa navštívena. Tato forma moru, která přišla z Asie, byla obzvláště virulentní. Ztráty dosahovaly v Evropě jako celku asi jedné čtvrtiny obyvatel a to za dva roky – v letech 1348 a 1349. Mor uhodil pak ještě dvakrát – mezi roky 1361 – 1362 a pak ještě v roce 1369. Následky rozložily úplně společenský řád, etická pravidla a zvyklosti. Přišlo vyvražďování Židů, náboženské zanícení té doby probudilo k životu sekty Flagelantů. Docházelo k sebetrýznění, fanatismu, někteří lidé se prohlásili za Mesiáše a byli upalováni. Velikovsky zde poukazuje na opakující se periodu v intervalu 700 let, kdy buď skutečně dojde ke katastrofám, nebo vyvstanou tak naléhavá proroctví Soudného dne, že to vzbudí v myslích lidí hrůzu. Nazývá to psychickou anafylaxí, což je dosti výstižné. K tomuto všemu je nutno podat ještě jedno vysvětlení. Celý systém Anuova omezení Svrchované jednoty je potřeba ještě posoudit z jeho vlastní pozice. On uvěznil Svrchované způsobem, který nemá v celém multivesmíru obdoby. Jeho nezajímá člověk, coby lidská bytost, a ani náznakem neposuzuje jeho cítění a schopnosti. On člověka stvořil pro účel uvěznění Svrchované bytosti – pro něho je to pouze nástroj, skrze který ji může ovládat a manipulovat s ní jak se mu zachce. Když člověk či lidstvo trpí a umírají, je to smrt pouze lidského nosiče či lidských nosičů – Svrchovaná bytost je nesmrtelná. Ona je však napojena na energii svého Zdroje a to je to, co Anua fascinuje – on chce, aby Prvotní zdroj vypil pohár hořkosti a bolesti až do dna. Jeden ze tří základních principů existence v multivesmíru je princip úcty k životu ve všech jeho podobách a Anu se baví tím, že celé lidstvo a tak vlastně Svrchovaní sami, toto základní pravidlo nerespektují, ba naopak – oni ho ctí ve zcela převráceném smyslu. Toto vše je bolestné nejen pro Svrchované, Zářící a Prvotní zdroj. Trpí i vědomí planety a přírody samotné. Již dříve jsem vysvětlovala, proč tento stav nešel zvrátit a proč jsme jako lidstvo museli touto zkušeností projít až do konce – a ten konec je již nadosah. St. Claire Drake – profesor antropologie a sociologie na Stanfordově univerzitě o tomto problému říká, že je „charakteristické pro příslušníky různých náboženských skupin vědomé zabývání se katastrofami – ať již minulými, či současnými nebo budoucími.“ S tím uvádí do souvislosti dvě fakta – Katastrofa je zkoumána s nadějí, je chápána jako nutný úvod k éře, která bude uspokojivější, než ta současná – prožívaná. Osobnostní typy lidí, kteří mají toto přesvědčení – nejsou sadisté ani aktivní účastníci generace lidské katastrofy, ale svým zaměřením spíše směřují k pacifismu. K tomu studoval tři takové skupiny – Afro-Američany, Svědky Jehovovi a Adventisty sedmého dne. Společnými rysy je silné přesvědčení, že bůh zničí určité
civilizace nebo lid a jedna z těchto kulminujících katastrof na Konci času rozhodne o tom, kdo budou Vyvolení, kteří budou spaseni zázrakem nebo vzkříšením po smrti. Na obnovené Zemi pak bude následovat tisíc let pokoje a prosperity – Milénium. Svědci Jehovovi očekávají konec každým okamžikem již od roku 1914. Jejich úlohou je být Svědky a nikoli Účastníky událostí, které vyjadřují boží hněv. Všechny jejich publikace jsou hledáním údajů, svědčících pro katastrofy, v minulosti i přítomnosti, údajů, svědčících o konci věku a začátku dalšího a o tom, že žijeme v Čase konce. Adventisté sedmého dne také věří, že žijeme v Čase konce. Pátrají po Znameních doby. Jsou přesvědčeni, že globální katastrofa bude mít podobu vyhlazení lidstva atomovými zbraněmi a až Země projde procesem ozáření a radioaktivního spadu, bude vše na Zemi geneticky pozměněno. Pak budou žít spokojeně pospolu beránek i lev a zrodí se noví lidé, kteří již nevztáhnou jeden na druhého ruku. Adventisté, jako Spasení, přežijí katastrofu a jejich pozměněná těla budou žít navěky. Svědci Jehovovi i Adventisté mají za to, že brát život může jen bůh. Proroctví katastrof a zničení Země a lidstva se také odráží v literárních dílech. Např. Shakespeare, Poe, Byron, Verne a mnoha dalších. Později toto téma začala ztvárňovat filmová a televizní tvorba. Objevuje se i ve hrách pro PC. Sám Wells konstatoval, že tento strach je starý jako náboženství samo, a že tyto fenomény spolu souvisí. Periody válek – určitý vzorec lze nalézt i zde. Existuje přibližně stoletá perioda v řetězci minimálně po dobu 600 let. Vzorec vypadá asi cca 104, 52, 104, 52 … atd. Takovýto vzorec jistě v systému HMS existovat musí. Jak jsme si již vysvětlili, Anu se vůbec nezabývá lidským jedincem coby živoucí a myslící bytostí a jeho potřeby vyřešil jednak genetickou strukturou – tj. plně funkční soustavou organických systémů, která splňuje podmínky nosiče Svrchované bytosti a kompatibilitu s jeho Systémem HMS, a také samozřejmě celou soustavou podmíněných a nepodmíněných instinktů – tj. vazby reakcí na systémové vzorce v programech Systému HMS. Toto vše jsme si podrobně vysvětlovali v pojednání Tajemství života. Jednotlivé programy v Systému HMS, jak víme, mají své specifické účely a jsou navzájem složitě propojeny. Tak jako kódování Proroctví konce světa, či Soudného dne, překrývají jiná, důležitější Proroctví Konce času a Velkého portálu, která nemají přímé kódované předurčení v Systému HMS, ale jsou součástí Genetické mysli s vazbou na Vyšší vědomí Svrchované bytosti, tak existuje mnoho dalších takovýchto zdánlivě spících vazeb v Genetické mysli, které nejdou odstranit – jsou součástmi zdrojových kódů Svrchované bytosti. Jak víme, byly to právě tyto součásti zdrojových kódů, které Anua přiměly k neskutečně brilantnímu výkonu na poli kódování lidské mysli – výsledkem je systém tak složitý, že samotný jeho výzkum po osvobození lidstva z jeho labyrintu bude záležitost náročná a dlouhodobá. Tento výzkum ale proběhne – musí, protože my ho budeme muset pochopit jako Svrchovaní. Bude součástí našeho historického dědictví, souborem zkušeností pro naši další evoluční fázi coby Starší rasy pro mladé a nezkušené rasy
ve Vesmíru celku. Periody určitých událostí jsou opět matematické rovnice v Systému HMS. Jako je daná přibližná délka života jedince, jeho generační potenciál a kódy pro zachování rodu v pokrevních liniích, tak jsou dány spouštěcí mechanismy pro destrukci – tj. války, epidemie, lokální živelné pohromy a jiné události, které udržují populaci ve snesitelném množství uvnitř daného prostoru a hlavně v permanentním strachu z neexistence a z budoucnosti. Zde je třeba si povšimnout, že úměra daného prostoru a velikost populace se od 50. let 20. století dostala do zdánlivé nerovnováhy. To souvisí s úsilím Zářících a Prvotního zdroje, jak jsme si již dříve vysvětlovali. Příprava na Éru průzračnosti a expanze (NuntiSunya) probíhala celá tisíciletí a právě v polovině minulého století tyto přípravy vyvrcholily. Samotná Nunti-Sunya byla odstartována roku 1998 a jak víme, je to proces precizně zapracovaný do Prvotní Matrice. Některé součásti Systému HMS byly upraveny a mnohé vzorce kódovaných předurčení událostí přestaly platit. Došlo k otevření portálů do mezidimenzionálních prostor, došlo k odstranění některých překrývajících virtuálních realit (některé závoje byly strženy), byl upraven sekvenční rámec lineárního času. To vše jsme si říkali v kapitole Tajemství mysli. Víme také, že právě naopak – pro udržení rovnováhy hroutícího se Systému HMS a k plynulému posunu do Systému nové Hierarchie, která bude novým tělem pro lidskou mysl, integrovanou do stavu Svrchované jednoty, musí dojít ke značnému nárůstu populace. Nyní již vzorce pro Svrchované bytosti v Anuově kódování ztrácejí smysl, na planetu se inkarnují ve velkém množství Svrchované bytosti z jiných částí Multivesmíru, které Systém HMS nezná a nemá pro ně specifické osudové řetězce. Tyto bytosti zajišťují symetrii sfér. Jak víme, my všichni – narození po druhé polovině 20. století, jsme přijali kódování pro specifické účely a konkrétní úlohy, které do jednoho souvisí s tímto Velkým posunem. Pravda je taková, že ať vědomě, či nevědomě, všichni jako jedno kvantové vědomí, pracujeme na tom, aby se lidstvo, Příroda, planeta Země, naše Sluneční soustava, naše galaxie a náš celý fyzický vesmír posunuli ze Systému Anuovy Hierarchie v třetí dimenzi Multivesmíru do Systému nové Hierarchie Prvotního zdroje v páté dimenzi Multivesmíru. Aby tento posun proběhl v klidu a harmonicky, a aby se nespustily destruktivní vzorce v Anuově systému, instaloval Prvotní vzor množství nástrojů v kvantové úrovni. Tyto nástroje nám umožňují naladit se na Vibraci rovnosti a i když si to racionální myslí neuvědomujeme, v rovině Vyššího Já ve Vyšší mysli jsme na tuto frekvenci naladěni a symetrii sfér udržíme. Možná to nevyzní s takovou vážností a důležitostí, protože naše ego neakceptuje mystické roviny Vyšší mysli, ale skutečnost je taková, že Anuův systém HMS je opravdu brilantní záležitost a pro účely narušení v takovém rozsahu, jak k tomu dochází v této etapě, má připraveny opravdu účinná protiopatření. Dalším nebezpečím jsou hanebné plány elit moci – toto vše musíme udržet na uzdě a i když tomu vývoj na světové scéně možná odporuje, jsme opravdu v naší práci velmi, velmi úspěšní. Labyrint Anuova omezení Svrchované jednoty je prostorově holograficky uspořádán – stočen do spirály, objímá celou dimenzi naší existence ve hmotě,
prostoru a čase. My všichni se nacházíme uvnitř tohoto labyrintu a jsme kupodivu spokojeni. Ba dokonce, současným trendem, který nám naše mysl doporučuje, je být spokojen, i kdybychom to tak vnitřně necítili. Někdo je spokojen, protože je neznalý, někdo je spokojen, protože si myslí, že je znalý, a pak je malé procento těch, kteří jsou skutečně znalí a znají tajnou cestu ven. Ta cesta vlastně není tajná, vyžaduje jen přepnout myšlení z úrovně racionální do úrovně iracionální, přestat poslouchat, co nám říkají smysly a začít poslouchat, co nám říká srdce. Tento čin není ani tak zkouškou inteligence, ale spíše zkouškou odvahy.
Zdroj: Lyricus.cz + přímé odkazy v textu
Tajemství Hierarchie 09. 05. 2009 Co to vlastně je systém Hierarchie. S určitou samozřejmostí se o něm zmiňuji v souvislosti s Anuovým Systémem lidské mysli a také v souvislosti s Plánem evoluce vesmíru Prvotního zdroje. Vysvětlili jsme si ale podrobně co tento systém představuje? Jaký účel má ve Vesmíru celku splňovat? Co existence v systému Hierarchie znamená pro život lidského jedince a lidstva? Myslím, že nyní přišel ten správný čas rozebrat tento fenomén do hloubky a to i s rizikem toho, že některé související skutečnosti budou vlastně opakovat to, co jsme již probrali v předešlých kapitolách. Pro pochopení těchto věcí nám ale neuškodí otáčet problematiku a pozorovat ji z jiných úhlů pohledu. Shrneme si proto fakta, která jsme o systému Hierarchie již shromáždili. Nejdříve si zopakujeme, co to je Model vyjádření bytosti. Pole vibrací, které nazýváme časoprostorový vesmír, zkoumají Svrchované bytosti s pomocí biologického nástroje – hmotného těla. Existenci této vtělené Svrchované bytosti v časoprostorovém vesmíru umožňuje Model jejího vyjádření. Evolučně-spasitelský model = Hierarchie (systém, v kterém žijeme), je systém, který Svrchované bytosti dovoluje v časoprostorovém vesmíru existenci v oddělenosti. Touto odděleností, jak víme z popisu Plánu průzkumu vesmíru, procházejí všechny bytosti. Je to nutné pro jejich evoluci a proto nutné pro Vizi Prvotního Zdroje, neboť skrze zkušenosti bytostí On poznává svůj Velký vesmír. Systém Hierarchie, který složitě a komplexně umožňuje tento stav oddělenosti, je projektován v Prvotní matrici a pomocí Neodvozené informační soustavy – NIS – je z ní též spravován. Není to jen systém pro Racionální mysl jedince v oddělenosti. Je to vskutku komplexní Vesmírný řád, který obsahuje programy pro Realitu vnějšího zdroje. Tato realita je celý časoprostorový vesmír a řád, který Hierarchie obsahuje, je platný pro vše, co se v této realitě nachází. My jsme o realitách již hovořili, takže jen připomenu, že kromě Reality vnějšího zdroje existuje ještě Realita Svrchovaného Integrálu – Jednoty, která je totožná s Realitou Prvotního Zdroje. Pro nás je dosažení Reality Svrchované jednoty pravděpodobně již nadosah, nicméně určité informace máme již nyní. Jak víme, k dosažení Reality Svrchované jednoty musíme, jako lidstvo, projít určitou přípravou (která právě probíhá), abychom se transformovali za Evolučněspasitelský model existence a vymanili se z ovládacích programů tohoto typu Hierarchie. K tomuto posunu je nutná kompletní aktivace našich vnitřních Zdrojových kódů. Toto je rovina schopností, která byla „zasazena“ do Modelu vyjádření bytosti, když byl prvně zkoncipován Prvotním Zdrojem a vnesen do Prvotní matrice. Všechny bytosti v časoprostorových vesmírech se nacházejí v různých stádiích transformační zkušenosti a každá tato bytost je předurčena k tomu, aby dosáhla úrovně Svrchované jednoty, jakmile budou její Zdrojové kódy plně aktivovány. Zkušenost proměny (transformace) je zjištění, že Model vyjádření bytosti je schopen přímého přístupu k informacím Zdrojové inteligence, a že tato
informace Prvotního Zdroje je objevena uvnitř bytostné úrovně Svrchované Jednoty. Jinými slovy lidský nástroj, vybavený svými biologickými, emocionálními a rozumovými schopnostmi, není schránkou Zdrojových kódů bytosti. Ani není schopen nabrat si tyto osvobozující informace – tuto nádhernou svobodu volného přístupu ke Všemu Co Jest. Bytost je současně útočištěm i nástrojem přístupu k aktivování Zdrojových kódů, které umožňují, aby se transformační zkušenost manifestovala pomocí integrace lidského nástroje a Svrchované bytosti. Transformační zkušenost obsahuje uvědomění, že vnímaná realita je Realitou Zdroje, zosobněná ve formě individuálních preferencí. Takže Realita Zdroje i realita Svrchovaného Integrálu jsou neoddělitelné. Aktivace je přístupná pouze skrze Celistvost bytosti, protože pouze v této Celistvosti mohou být Zdrojové kódy v aktivním stavu a umožnit vnímání a působení Zdrojové reality. Tato Jednota se získá pouze tehdy, jestliže se individuální vědomí oddělí od času a je schopno nahlížet na svou existenci v bezčasovosti. Nicméně, lidský nástroj je rozhodující pro usnadnění transformační zkušenosti a způsobuje spuštění proměny – integraci identit s formou do Svrchovaného Integrálu. Jak již víme, aktivací Zdrojových kódů dojde k ohromným změnám v genetickém kódu a tím ve fyzickém organizmu člověka. Také víme, že se posuneme nejen v úrovni vibračních polí (dimenzích) časoprostorového vesmíru, ale že systém stávající Hierarchie bude nahrazen Novou Hierarchií – tj. Evolučně-spasitelský Model existence bude nahrazen Modelem transformačně-mistrovským. Vraťme se však ke starému (stávajícímu) systému Hierarchie. Jak víme, je to komplexní systém a je součástí krajiny Vyšší mysli. Termín „krajina“ v souvislosti s pojmem „Vyšší mysl“ používám účelově – Vyšší mysl je totiž komplexní systém v Prvotní matrici – je to Hierarchie Multivesmíru. My se spokojíme s konstatováním, že Vyšší mysl je sice poznatelná, ale prozatím zapečetěná oblast. Útěchou nám může být, že jsme to byli my – Svrchovaní – kdo ji naprogramoval do Prvotní Matrice Zdroje, a proto o ní ve své podstatě víme úplně všechno. Jako programová „krajina“ Multivesmíru obsahuje vše a my, lidští jedinci, ji samozřejmě používáme v úrovni našeho systému Hierarchie, podvědomě v úrovni Genetické mysli a omezeně v úrovni Vyššího Já. To se samozřejmě změní po aktivaci Zdrojových kódů, kdy systém Nové Hierarchie nám umožní přístup do větší části této krajiny. Můžeme si to prakticky představit na modelu počítačové sítě. Skládá se ze sedmi počítačů (Supervesmírů), které jsou mezi sebou propojeny a řídí je jeden hlavní počítač (Prvotní matrice a Centrální slunce), na kterém je těchto sedm plně závislých. Počítače se skládají z fyzických součástí (hardwaru) a energii čerpají z toho centrálního. Každý počítač má svůj bios (systém Hierarchie), který vytváří rozhraní mezi softwarem (Systém HMS) a hardwarem (my a naše hmotná dimenze) – nehmotným a hmotným, a který je kompatibilní se zdrojovým biosem (Hierarchií Multivesmíru), který zase tvoří rozhraní mezi Prvotní matricí a
krajinou Vyšší mysli. Na biosu je v každém počítači nainstalován operační systém (Systém lidské mysli – HMS) s balíkem programů, ve kterých můžeme vytvářet cokoli, co se nám zamane. My lidé sedíme u jednoho (sedmého) počítače a náš operační systém vytvořil a nainstaloval Anu. Jako jednotlivci na něm pracujeme z pozice uživatelského účtu – naše práva jsou omezena. Můžeme na něm pracovat, využívat všechny programy a systémové vymoženosti, ale v biosu a v operačním systému nic nezměníme. V rámci svého individuálního účtu můžeme ale některé programy operačního systému deaktivovat tím, že je nebudeme používat. Nemáme ani přístup do ostatních počítačů. Inteligence, která sídlí v centrálním počítači, respektuje naši „svobodu“ a nezasahuje dále, nežli k ovladačům v našem operačním systému. Nicméně všechny výsledky našeho snažení pečlivě monitoruje – kapacita jeho paměti je obrovská, vše je v ní uloženo. Tato počítačová síť má svého správce – jsou to Zářící. Ti mají přístup kamkoli, s právem cokoli změnit, či upravit v rámci šesti počítačů. V našem počítači tuto povinnost plní z pozice hackerů. Tato jejich činnost nyní konečně přinese své ovoce a tak jsme dospěli k bodu, kdy obdržíme přístupové kódy do ostatních počítačů – k jejich databázím informací a rovněž do knihoven centrálního počítače. Získáme Bod přístupu do Sítě Svrchované jednoty – SIN. Práva v našem počítači se posunou do vyšší dimenze – náš účet bude účtem administrátora. Proto ale musí být nainstalovaná nová verze biosu a operačního systému. Protože jsme ale vlastně uvnitř toho počítače, nelze to vyřešit formátováním, nýbrž upgradem, který ale bude mít tak rozsáhlé důsledky, že to musí probíhat velmi pomalu a nenápadně – většina jedinců lidstva netuší, že jejich existence je závislá na systému. Tady se na chvíli zastavíme, abychom objasnili některé pojmy. V kapitole Tajemství vesmíru jsme si vysvětlili, co je Prvotní matrice. Celý Multivesmír, který se skládá ze sedmi Supervesmírů v jedenácti základních dimenzích (vibračních polích), je prosycen elementárním vibračním polem (Kvantovým prvenstvím). Toto nefyzické pole je základem všech polí, i těch fyzických, a existuje nezávisle – je to Neodvozená informační struktura – NIS – je to komunikační síť Prvotní matrice, která je živou matricí mocných energií a zkušeností, které jsou kompletní a poznatelné. Je to mnohonásobná, složitá osobnost, která je citlivá k jednotlivci, k jeho vyjádření i vjemům. Tato Univerzální bytost je projekcí Zdrojové inteligence – ztělesňuje Grandiózní vizi Prvotního zdroje. Prvotní matrice je komplex, který je nadřazený krajině Vyšší mysli – je to bios i operační systém celé počítačové sítě. Bez něho by nebylo nic (jen Prvotní Zdroj), v tomto komplexu je vše obsaženo. Jeho základ – První archetyp – byl stvořen Prvotním Zdrojem silou jeho energie a vůlí jeho inteligence. Těchto archetypů je sedm – jsou to Zářící, příslušníci Centrální rasy – nejvnitřnější stvoření Zdroje. Oni postupně stvořili vše ostatní. Zde je obsažena ona základní struktura i pointa celého Multivesmíru. Vše, co tento Multivesmír vytváří, je postaveno na koncepci fraktálů, a proto se výkonný systém toho všeho nazývá Hierarchie. Multifunkčnost tohoto systému je těžko popsatelná,
ale víme, že sub-elementární částice světla již samy obsahují komplexní informaci a jak se skládají do vyšších a vyšších forem ve vibračních polích nesou tuto komplexní informaci do všech struktur organických i anorganických, hmotných i nehmotných a neustálou interakcí mezi sebou spouštějí řetězce událostí – a to je stručnou charakteristikou této neuchopitelné multifunkčnosti, která vychází z Prvotní matrice. Je to také základní kámen úrazu pro naše pochopení jednotlivých procesů a součástí těchto procesů. Vypadá to, jako bychom se pohybovali v bludném kruhu, ale pravda je taková, že všechno se vším souvisí, jednotlivé struktury a procesy jsou hierarchicky (pyramidálně) koncipovány – Multivesmír je jeden obrovský živý organizmus a každá jeho jednotlivá buňka vypovídá o celém jeho těle. Náš kruh proto není uzavřený ani bludný – je vzestupnou Spirálou Moudrosti. Z této Moudrosti jsme posbírali zatím jen střípky, ale rozhodně nebloudíme. Takto byl Multivesmír navržen do Prvotní matrice a takto je koncipován – je to Vesmírný řád Zdroje, který neuchopitelným způsobem organizuje Vesmírný chaos. Tento Multivesmír nejme schopni jakkoli vědecky klasifikovat – věda multidimenzionálního vesmíru se nachází v prenatálním stádiu a vše o čem tady hovoříme, je výsledek analogie pocitů a teorií metafyziky – styčné plošky (fazety) této analogie tvoří střípky mozaiky, kterou skládáme. Anuův Systém HMS nám neposkytuje příliš možností posoudit, zda se mozaika vyvíjí do obrazu skutečnosti. Je zde ale malinká skulinka – někteří z nás deaktivovali některé programy (přestali je využívat) a operační systém vyčistil plochu od nepoužívaných odkazů a částečně odkryl tapetu, která je tam instalována od počátků existence lidstva v omezujícím Systému HMS. Tato tapeta je symbolickým obrazem mozaiky, kterou skládáme a já jí říkám Zrcadlo nebes. Tato kapitola vlastně měla být sondou do tohoto Zrcadla nebes – jak jsem ostatně slíbila v kapitole Tajemství Soudného dne. Stalo se však, že k pochopení podstaty té problematiky vyplynula naše nedostatečná znalost systému Hierarchie. Takže takto jsme vymezili a definovali, co je systém Hierarchie na jeho obecné úrovni. Nesmíme zapomínat na klasifikaci uživatele toho všeho. Jak víme, vibrační pole časoprostorového vesmíru je značně široké. Náš sedmý Supervesmír se skládá z jedenácti základních dimenzí, které vymezují rozsah vibračních frekvencí – každá základní dimenze je polem dosti širokých vibračních limitů a proto mluvíme o mnohonásobných dimenzích. Jsou to vnitřní a vnější dimenze - uvnitř vibračních limitů a vně mezi základními vibračními poli. Tyto mnohonásobné dimenze mají největší potenciál tam, kde je největší koncentrace živých forem. Souhrn koncentrace živých forem, jejich systémová vazba na Genetickou mysl, Zdrojovou inteligenci a entity vědomí vytváří spletenou multidimenzionální matrici světů. Stručně řečeno – je to sféra (realita), kterou vytváří a spravuje systém Hierarchie a jeho vliv je nejsilnější tam, kde jsou jeho uživatelé – je zde pro ně – to je smyslem jeho existence. Realita těchto světů se odvíjí od Modelu existence bytostí – uživatelů systému Hierarchie. My – Svrchovaní – jsme (plánovaně) podlehli důsledkům tvorby Vesmíru a jeho systémových součástí a s námi podlehly všechny životní
formy a rasy v celém vesmíru prostoru, času a hmoty, včetně jeho vnitřních i vnějších dimenzí. Ve fázi, kdy jsme vytvořili systém Nižší mysli, jsme (plánovaně) uvízli v oddělenosti, coby důsledku projekce systému Nižší mysli. Systém Nižší mysli je nástroj pro oddělení dominantního vlivu Vyššího Já. Je možností pro poznávání a zkoumání dimenze hmoty ve vibračních polích časoprostorového vesmíru. Co se tehdy stalo - víme – probrali jsme to dosti podrobně. Touha Svrchovaných zkoumat hmotnou část vesmíru je uvrhla do Systému lidské mysli, který na zakázku vytvořil Anu, a donutila je vtělit se do fyzického nosiče, který Anu pro svůj systém speciálně upravil. O tomto jsme také podrobně informováni. Anu svůj Systém HMS postavil na Evolučně-spasitelském Modelu existence a my ho známe jako Anuův Systém Hierarchie. Takže teď víme i to, že náš systém Hierarchie je v pořádku, neboť je součástí Vesmírného řádu Zdroje a je kódován v Prvotní matrici. To, co v pořádku není, je Systém HMS, který nám složitě pokřivil vnímání Reality vnějšího zdroje a překryl systém Nižší mysli, skrze který jsme fyzicky, energeticky, smyslově, rozumově i geneticky napojeni do systému Hierarchie. Jak se domníváme, nebyl tento proces zas až taková zrada, jak to vypadá. Podíváme se tedy podrobněji na to, jak měl Evolučně-spasitelský Model existence skrze správně upravený systém Nižší mysli vypadat a porovnáme to s tím, jak tento model funguje skrze Anuův Systém lidské mysli. Realita vnějšího zdroje je projekcí systému Hierarchie v úrovni Evolučněspasitelského Modelu existence. Vnějším zdrojem je koncept odděleného boha. Správně fungující koncept odděleného boha jsme zažili ještě jako Svrchovaní v poslední fázi naší svobodné existence v Atlantidě – to byl vzpomínaný Zlatý věk lidstva. O co vlastně tehdy Svrchovaní, coby Atlanťané, požádali Anua? Jak víme, Atlantida se nenacházela v našem současném vibračním limitu, nýbrž kdesi v mezidimenzionální rovině časoprostorového vesmíru. Svrchovaní tuto naši dimenzi mohli zkoumat a poznávat pouze omezeně – jejich fyzický nosič v tomto vibračním pásmu ztrácel kompatibilitu se systémem a tím s realitou. Požádali proto Anua, aby vyvinul fyzický nosič, který by splňoval požadavky kompatibility. Oni si byli vědomi toho, že to znamená zásah do systému Nižší mysli i to, že nový fyzický nosič bude těžkopádnější a omezenější nežli ten, na který byli zvyklí. Jejich touha však byla zkoumat vesmír v naší dimenzi a byli ochotni proto něco obětovat. Výsledek známe – Anu Svrchované „podvedl“. Pro nás je důležité vědět, že Anu nemohl změnit všechno – narušil by pyramidální posloupnost, a kdyby vnesl svůj Systém lidské mysli do systému Nižší mysli, nebyl by jeho systém kompatibilní se Systémem Hierarchie Modelu Evolučně-spasitelského, který je nezměnitelný, protože vychází z Prvotní matrice a je systémem Vesmírného řádu. Tento systém by mohl být jedině nahrazen jiným, ale ten by musel Anu nakódovat přímo v Prvotní matrici. Nemyslím si, že by Anu neměl na to, aby vyprojektoval nový Model existence – mohl ho nazvat např. Modelem Darwinovy evoluce, ale pravým důvodem bylo zřejmě zachování určitého utajení. Kódování modelu do Prvotní matrice by se neobešlo bez asistence Zářících a už vůbec ne bez asistence Zdrojové
inteligence. Z těchto, a možná z ještě mnoha jiných důvodů, o kterých si řekneme později, se Anu rozhodl pro projekt Systému lidské mysli, kterým (jako závojem) překryl systém Nižší mysli tak, aby byl kompatibilní s Evolučně-spasitelským Modelem existence. Systém HMS jsme podrobně probrali, takže nyní na něj budeme nahlížet jako na komplex se systémem Hierarchie. Projekt fyzického nosiče také nebyla jednoduchá záležitost. Z výše zmíněných důvodů musel Anu dodržet kompatibilitu se základním systémem Hierarchie a současně musel splňovat kompatibilitu s jeho novým Systémem HMS tak, aby se tento projevoval dominantně a potlačoval překrytý systém Nižší mysli a přitom zůstal napojený do systému Hierarchie. Jak víme, během několika fází projektu musel zničit vyvinuté fyzické nosiče, protože se nepovedly. K tomu je potřeba určité vysvětlení, které je však opět mou osobní hypotézou, která vychází z analýzy malých fragmentů historických údajů, které se nám dochovaly. Nevím, které bytosti se propůjčily k testování prototypů fyzických nosičů, ale pravděpodobně to byli sami Svrchovaní. Navíc v Genetické paměti máme na tato období vzpomínky – jsou součástí např. východních mystických nauk. Podle těchto údajů, prochází Země a lidstvo cykly existence ve vtěleních – my se nyní nacházíme na prahu páté kalpy a každá tato kalpa končila globálním kataklyzmatem. Toto jsme probírali v kapitole Tajemství Soudného dne a bude to rozvedeno v příštím pojednání o Zrcadle nebes. Nicméně existence těchto údajů je známkou toho, že to byli právě Svrchovaní, kdo tyto předchůdce současného člověka testoval. Aby vzorek pro testování byl vyhovující, musel zahrnovat celkem dost jedinců – při jedné globální katastrofě bylo vyhlazeno údajně okolo 4 milionů obrů. Je tedy celkem možné, že člověk je čtvrtým, či pátým pokusem a já osobně se domnívám, že současně i prvním – Anu nakonec sáhl po rase otroků, které měl na Zemi již dávno a kterou si do poslední chvíle hýčkal – ze sobeckých důvodů ji nechtěl Svrchovaným nabídnout, a kterou využívaly pravděpodobně bytosti z jiných dimenzí a možná i z jiných vesmírů – praktická i technologická podstata tohoto procesu je obsažena ve starých sumerských tabulkách. Každopádně tato etapa je součástí naší tzv. „předpotopní historie“ a až si vysvětlíme principy systému Hierarchie, mnohé věci budou srozumitelnější. Než přejdeme k analýze Hierarchie, připomeneme si ještě, že část Svrchovaných tušila, že něco není v pořádku a nakonec vlastně byli všichni (až na malou skupinku) chyceni lstí a podvodem. Znamenalo to zkázu Atlantidy a Systém HMS byl upraven způsobem, nad kterým se zatajil dech i samotnému Prvotnímu zdroji. Kde načerpáme informace k analýze systému Hierarchie? Samozřejmě v naší historii. Dlouho jsem rozmýšlela, který zdroj bude nejvhodnější. Tibetské nauky jsou směsicí Prahové kosmologie, kterou nám kdysi věnovali Zářící a vědomostí Mistrů, kteří se snažili vnést světlo do systému HMS a tak ho poodhalit. Stejný problém jsem nalezla téměř všude, kam jsem sáhla, všechny filozofické systémy mají iniciovaný základ a jejich smyslem je pomoci nám pochopit proces posunu a transformace.
V průběhu věků do nich byly vneseny principy Systému víry a tím byly popleteny. Tím nechci říci, že nemají hodnotu – naopak, jsou pokladnicí znalostí lidstva a obsahují kódované datové toky, které nás po celou dobu naší existence udržují v mezích Vibrace rovnosti, ale pro naši analýzu jsou příliš rozsáhlé a proto nevhodné. Navíc, naše sonda bude pouze povrchní – vzpomínáte? V Tajemství Soudného dne jsme došli k názoru, že Systém HMS bude velmi tvrdým oříškem, a že jeho analýza a pochopení bude možné teprve tehdy, až z něho bude lidstvo osvobozeno. Totéž platí pro celý systém Hierarchie. Nakonec mi s výběrem pomohlo staré rčení – že pod svícnem je tma a proto tam jsou ukryty pravé poklady. Našla jsem kompletní a srozumitelný manuál k porozumění Evolučně-spasitelského Modelu existence ve vesmíru, k pochopení Systému Hierarchie a k pochopení Reality vnějšího zdroje. Tímto manuálem je kabala, která je kompletně postavena na Starém zákonu, tedy na Bibli a na starobylých hebrejských spisech, jako Tóra, Zohar a dalších. Je nedotčena Prahovou kosmologií, i když portál do Multivesmíru obsahuje, neboť ten je součástí Systému Hierarchie – tudy totiž přijde balík aktualizací, tj. upgrade Nové Hierarchie Modelu transformačně-mistrovského. Je to tak neuvěřitelné, že jsem došla k názoru, že to je záměr správců systému. Přechodná doba, ve které se nyní lidstvo nachází, je triumfálním vyvrcholením etapy, která byla pro naši civilizaci neuvěřitelně dlouhá a trpká, ale současně neuvěřitelně krásná a naplňující. Dokázali jsme úžasné věci ve sféře materiální a duchovní a odkaz, který si s sebou odnášíme, nám bude poučením, jehož hodnotu nejsme zatím schopni pojmout. Mnozí namítnou, že celá naše historie až do současnosti je naplněna hrůzami, na které nikdo nemůže být hrdý a že bude úlevou, pokud nám bude umožněno na ně zapomenout. Tento postoj je logický, ale pravdou je, že vše, co jsme vytvořili i zničili, je součástí našeho života – naší existence v Modelu evolučně-spasitelském, v jehož systému Hierarchie jsou kódovány vzorce předurčení, tj. příčin a následků – je to vlákno osudu jednotlivce, vinoucí se v čase, které se na své cestě životem kříží, či jen potkává s vlákny osudu dalších jedinců a takto jsou navzájem propojena a vytvářejí obrovskou pavučinu osudu celého lidstva. Každý kontakt vlákna, či skupiny vláken, vytváří interakci, která spouští řetězce událostí, které ovlivňují osudové linie dalších jedinců, či celých rodin, celého národa, nebo celého lidstva. Příčiny a následky jsou pod vlivem gravitačních sil, které buď tlumí, či zesiluje okamžitá poloha vlákna a tak jsou řetězce událostí buď přitahovány, či odpuzovány. Atraktory (dynamika událostí) žijí svým vlastním životem a ovlivňují vše v našem fyzickém životě. Kódování těchto vláken je čerpáno ze sekcí Prvotní matrice, konkrétně v úrovních Mistrovských matric Stavitelů formy. Jak vidíme, síly, které se na tomto procesu podílejí, jsou silami přírodními – gravitační a magnetická pole Země jsou v kontaktu se silami, které určují dynamiku celého systému Hierarchie. Z tohoto důvodu je také jeden systém společný pro celý vibrační limit časoprostorového vesmíru a proto je rovněž základní kódování pro vše, co se v tomto vibračním limitu nachází, společné – tj. kódování anorganických i organických forem.
Takto řečeno, vypadá vše jaksi staticky, jakoby pevně dané – nalinkované - bez možnosti jakékoliv změny, či vyvolání tvůrčího efektu ve vývoji našich životů. Kde je místo pro aspekt svobodné vůle, práva na určení si vlastní cesty, práva rozhodovat si svobodně o svém vlastním životě? Tato práva nám nejsou odepřena. Schémata našeho chování a rozhodování se v každodenním životě i v nejdůležitějších okamžicích našeho života, vytváří naše Racionální mysl – naše Ego. Nyní zapomeňme, co nás učí Freud – vše, co se logicky narodí v našem lidském mozku, je součástí našeho Ega. Potenciál Ega, jeho logické analytické schopnosti, je vázán na individuální úroveň IQ a informace, potřebné k rozhodování se, chování a zaujímání postojů jsou Egem přednostně čerpány z vlastního vědomí (databanky zkušeností), nebo z podvědomí (databanky rodové linie), či z nevědomí - genetické paměti (databanky celého lidstva). Všechny tyto úrovně jsou součásti Anuova Systému lidské mysli. Jak víme z našich poznatků, všechny tyto tři funkční celky vytvářejí dokonalou clonu, která stojí mezi člověkem a jeho skutečným Já. Je pochopitelné, že Ego tímto způsobem podléhá gravitačním a magnetickým silám v osudovém vláknu a vlastně napomáhá splnit člověku jeho předurčení. Takže svobodnou vůli máme, práva nám nejsou odepřena, ale dvorek je příliš malý a „zrazuje“ nás vlastní rozum. Životní situace a události, které je doprovázejí, nutí člověka k neustálému vyhodnocování a rozhodování se – proměných je příliš a tlaky jsou někdy obrovské a to vše vyvolává pocity a emoce. Ty mají své určené vzorce – vycházejí z metabolických a endokrinních reakcí organizmu, a proto jsou lehce čitelné a reakce v chování, které vyvolávají, jsou lehce předvídatelné. Takto se chováme všichni – celé lidstvo. Někdy se stane, že máme pocit, že takto bychom reagovat neměli, nebo si vyčítáme, že jsme jednali, jak jsme jednali, přestože jsme před událostí zachytili pocit, že to dobře nedopadne. V kritických momentech se ukáže, kdo má schopnost tzv. šestého smyslu a kdo podléhá systémovým vzorcům strachu a zmatku. Pomocí šestého smyslu k nám hovoří naše Vyšší Já. Jeho řeč je nelogická a naivní, naše Ego s ním nesouhlasí, protože mu nerozumí, spouští nám proto do mysli celý arzenál logických argumentů a většinou vyhraje – přesvědčí nás a my pak litujeme a tak se to opakuje neustále – jsme nepoučitelní. Úroveň našeho Vyššího Já je pro Racionální mysl nedostupná a nesídlí ani ve fyzické části jedince, a proto naše Ego zkušenost z vítězství nad tímto neznámým a praštěným elementem neukládá pro příští podobné situace do databanky zkušeností. Pak ale můžou přijít nejkritičtější situace a tehdy naše Vyšší Já udeří s plnou silou, bez ohledu na respekt ke svobodné vůli a my uděláme něco neuvěřitelného, považujeme to za zázrak nebo za zásah vyšší moci zhůry a tehdy naše Ego rozhodne ve smyslu „kdo chce kam, pomozme mu tam“ a vrhne nás do Systému víry – pokud jsme v něm již nebyli, nebo pokud jsme v něm byli, vyvolá pocit výjimečnosti, vyvolenosti, poslání, provázený v krajním případě pseudo-spasitelským efektem. Toto vše musíme znát, než vstoupíme do samotného systému Hierarchie. Zákon karmy, kódování předurčení a osudové linie jsou jen součásti tohoto rozsáhlého komplexu.
Neustále se zmiňuji o tom, že díky systému Hierarchie žijeme v omezení – ale jak tyto nástroje omezení fungují? Hlavní formou strukturálního omezení je jazyk. Tato překvapující informace ale přece nemá logiku – odjakživa jsme přesvědčováni o tom, že vznik jazyka člověka osvobodil z temnot primitivní existence. Při pohybu uvnitř systému Hierarchie za účelem bádání musíme zapomenout na logiku a na vžité představy o tom, co je správné pro lidstvo a co ne. Jestliže toto pravidlo nedodržíme, nebudeme labyrint pozorovat z ptačí perspektivy, ale spadneme do něj a ztratíme se v něm. Když bude toto hrozit, uchýlíme se pod ochranu mytologie, která nás podrží v pozici nadhledu. Co nám tedy říká mytologie o jazyku? Říká, že prvně měli lidé jazyk jeden, ale při stavbě Babylonské věže bůh lidstvo potrestal za jejich pýchu a jazyky rozmnožil a popletl a lidé si přestali rozumět. Svrchovaní, před tím než vytvořili Nižší mysl, existovali jako vtělená nebo nevtělená Entita v Realitě Zdroje v širokém pásmu vyšších dimenzí Multivesmíru. V těch časech (dá-li se mluvit o časech v dimenzích bezčasovosti) spolu komunikovali jiným způsobem, nežli mluveným slovem, i když mluvené slovo pro ně nebylo neznámým pojmem. V bezčasovosti dochází ke sdílení vědomí Vyššího Já prostřednictvím Sítě Svrchované jednoty. Na hmotné úrovni se to dá přirovnat k telepatii, ale není to přesně ono. Jazykem Svrchované Jednoty je Senzar – jsou to datové proudy nefyzické sítě superstrun. Senzar má i svou fyzickou podobu mluveného i psaného slova – jsou to kódované datové toky. Toto byl onen původní jeden jazyk lidí, neboť Svrchovaní vždy byli lidmi a to i v nefyzické formě. Pak začali Svrchovaní vytvářet Nižší mysl – začali stavět Babylonskou věž - a zapomněli v oddělenosti na to, že jsou Svrchovaní – byli Atlanťané v Realitě vnějšího zdroje. Podvědomé vzpomínky na jeden původní společný jazyk daly vznik mýtu o popletení jazyků. Takovýchto skrytých skutečností v mytologii je mnoho. Tyto skutečnosti jsou součástmi Genetické mysli ještě z dob, kdy byla Nižší mysl dominantním Systémem lidské mysli. Anu je překryl a schoval do mytologie – tj. do programu, který Racionální mysl nebere vážně. Kabala si je vědoma důležitosti jazyka pro systém Hierarchie. Odhaluje nám podrobně jak je mluvené i písemné slovo uchyceno do jednotlivých podprogramů a jak fungují vazby a interakce, které jazyk vyvolává. Pro tyto vazby systém Hierarchie rozlišuje stále jen jeden „jazyk“. Kabala to vysvětluje na hebrejské abecedě – rozebírá jednotlivé síly, které se jednotlivými písmeny a jejich skupinami aktivují v systému. Tím v podstatě odhaluje kódování a jeho vzorce – ne náhodou vyšly Tarotové karty, astrologie a magie z kabaly. Pravda je však taková, že odezvu v systému vyvolává jazyk na kvantové úrovni elementárních energií – je jedno, zda je slovo hebrejské, anglické, či české – důležitý je význam toho slova, tj. jeho kvantový energetický potenciál. Ve slovech je ukryt náboj záměru i cíle svého původce a to i zprostředkovaně. Na tomto fenoménu je postavena iniciace adeptů tajných nauk a také ho používají Zářící – jsou to aktivátory lidského energetického systému, který může aktivovat naše Vyšší Já a rovněž Zdrojové kódy Svrchované bytosti – jsou to Kódované datové toky, o kterých jsme již mluvili – oblast natolik rozsáhlá, že tvoří jednu celou vědeckou disciplínu Lyricusu. Pro nás je důležité
vědět, že díky jazyku jsme pod vlivem logické mysli a tím nás mají řídící programy Hierarchie pod kontrolou. Druhým nástrojem strukturálního omezení je spasitelský koncept Hierarchie. Odpojení od stavu Celistvosti do stavu oddělenosti, vyvolává pocity disproporce, které se neustále valí uvnitř vědomí lidstva přes Genetickou mysl. Tyto pocity vytváří fragmentaci osobnosti, která nás žene do nekonečného hledání vlastní záchrany před nedostatečností a nejistotou. Je to naše věčné hledání smyslu života. Genetická mysl je sama o sobě nejmocnějším nástrojem Hierarchie. Je utvářena zvláštními podmínkami života lidského nosiče v třírozměrném, pěti smyslovém konceptu uvnitř Modelu existence. Když bytost při narození vstoupí do lidského nosiče, je okamžitě fragmentována do tělesného, citového a mentálního spektra vnímání a vyjádření. Takto je systémem přizpůsobena na pohyb uvnitř naší reality v kontextu planety Země. Bytost však nikdy nepřestane hledat rovinu Celistvosti a toto její hledání je palivem, které vždy popohánělo jedince v hledání a prozkoumávání Evolučně-spasitelského modelu existence. Je také motivací hledat pomoc a vedení od specifické podskupiny Hierarchie a takto vytváří smysl pro sounáležitost a jednotu. To je také důvod, proč je Evolučně-spasitelský model tak rozhodující v evoluci vyjádření bytostí a jako součást Velkého experimentu. Je to stupeň, na kterém lidský jedinec vyvíjí smysl pro sounáležitost a jednotu. Smysl pro vztah k nějaké ohromné a obsažné vizi. Je to také důvodem, proč Hierarchie podporuje spasitele a proč vyvinula a živí pocity nedostatečnosti a nejistoty. Ve skutečnosti to urychluje sjednocení lidstva, které následně urychlí a povede k jeho sjednocení s Vesmírem Celku. Specifickou podskupinou Hierarchie jsou Duchovní vůdci, kteří jsou schopni nazírat hluboko pod povrch reality života a zakusit složitost propojení všech živých forem a také zažít, jak je tato složenina života inteligentní, i když je za hranicemi schopností lidského jedince pochopit a vyjádřit tuto realitu. Z toho důvodu mohou duchovní vůdci realitu pouze „tlumočit“ svými osobními schopnostmi chápat a vyjádřit hloubku života a jeho neomezenou inteligenci. My jsme o Mistrech Světla již mluvili a víme, že jsou to příslušníci Centrální rasy, kteří podstoupili kódování účelu a dobrovolně vstoupili do systému Hierarchie. Oni jsou tito Duchovní vůdci a někdy i Spasitelé (Mesiáši). Oni jsou rovněž Nanebevzatí Mistři. V systému simulují vesmírné síly a takto je také popisuje kabala. Na tomto místě se na chvilku zastavíme, abychom vydechli. Jsem si vědoma toho, že mnohé údaje jsou nejasné, ale já o těchto bílých místech vím a budu se k nim postupně vracet – jako ostatně vždy, když to bylo třeba. Možná vás zaujalo sdělení, že bytost se vtěluje v okamžiku narození lidského jedince. No, navzdory tvrzení církevních představitelů to je logické. Kódované vlákno předurčení jedince totiž s sebou přináší bytost v okamžiku vtělení a tím se i aktivuje v systému. Proto při jeho dekódování po nás astrologové i kartářky tento údaj požadují. Musím ale říci, že v určitých výjímečných případech se bytost vtěluje dříve – to se ale netýká
většiny lidstva a probereme to při jiné příležitosti. Hierarchie je částí Prvotní matrice, ale není napojena na Zdroj živým a dynamickým způsobem. Hierarchie je více propojena se svou vlastní touhou pomáhat, sloužit, či vykonávat funkci, která by umožnila užití moci pro směrování k vizím a záměrům svých vůdců. Ve své podstatě to není špatné nebo zavádějící – molocha z toho udělal až Anuův Systém HMS. Jako je Prvotní matrice matricí živých a mocných energií, je i systém Hierarchie složen z živých a mocných energií a v podstatě je také mnohonásobnou osobností. Inteligence Zdroje se zde příliš neprojevuje, ale Hierarchie má svou vlastní Inteligenci vnějšího zdroje, která je obsažena v této osobnosti. Kabala tyto mocné a živé energie vyjadřuje jako andělské a démonické bytosti, polaritu zpodobňuje třemi sloupy – nalevo je princip zla, napravo je princip dobra a uprostřed jsou tvořivé energie. Sama Hierarchie toho všeho je znázorněna patry (Babylonská věž), kde nejnižší jsou principy základní a obecné a čím výše, tím vyšší specializace principů konkrétních. Je to známý Jákobův žebřík. „Je to žebřík mezi nebem a zemí, po kterém sestupují a vystupují zástupy Boží“. V kabale je obsažen i Vesmír, neboť systém Hierarchie obsahuje vzorce pro celou dimenzi časoprostoru. Je zde zohledněn makrokosmos a mikrokosmos podle pravidla „jak nahoře, tak i dole“. „Makroskopický řád vykresluje v různých rovinách reality, odhaluje hierarchii bytostí a jejich funkci, se zvláštním zřetelem k lidstvu a poodhaluje smysl Vesmíru tak, jak se odvíjí ve Velikém kosmickém cyklu prostřednictvím oddělené podoby Tvůrcovy, která se na konci věků opět spojuje se svým Stvořitelem“. Toto jsou citáty z knihy „Vesmír v kabale“ Shimona Heleviho a právě tato slova mě zaujala a přivedla ke studiu kabaly, coby manuálu k systému Hierarchie. Hierarchie jako systém zná pouze tu část Vesmíru, kterou spravuje. To, co je mimo vibrační pásmo jejího vlivu, je popisováno jako nepovedené světy stvoření. Bůh před stvořením našeho Vesmíru provedl několik nezdařených pokusů – byly to světy, ve kterých se mu nepodařilo docílit patřičné rovnováhy, a proto musely být rozptýleny. Pak teprve přišel náš Vesmír. Tyto první světy kabalisté nazývají Edom a jeho obyvatele Malchei Edom – králové Edomští. Světy Edom byly sice rozptýleny, ale síly a formy, z kterých se skládaly, se nerozplynuly, nýbrž zůstaly v našem světě přítomné. Tyto nečisté inteligence, kterým se začalo říkat arcidémoni, neustále napadají naši říši stvoření – zkoušejí její stabilitu a stále znovu pokoušejí čisté duchy, kteří obývají nebe. Toto je součást obranného systému uvnitř Hierarchie – chrání ji a prostor, který ovládá, před vnějšími vlivy. K těmto vnějším vlivům patří nejen projevy Vyššího Já, ale i vliv Zářících. V Hierarchii je základním číslem číslo sedm – jako ostatně v celém Multivesmíru. Sedm dní je sedm etap tvoření Vesmíru – to ostatně známe všichni z Bible. Sedmého dne bylo stvoření nebe a země se všemi zástupy dokončeno. Nebí je rovněž sedmero. Nebeské roviny vymezují stavy bytí. Někdy jsou nazývány sedmi vyššími paláci, či síněmi. Nejnižší nebe je nejvyšším duchovním stavem přirozeného člověka a ostatní
nebe ukazují duchovní stupně duše postupně až k přítomnosti Boží v Sedmém nebi. Toto rozvrstvení kabala chápe jako roviny různých realit oddělené závoji či záclonami. Sedmé nebe je nejvyšší stav duchovní reality, o který usilují všichni mystikové. Šesté nebe je místo, kde se vše předurčuje – je to palác Boží vůle a milosti. Odtud Zástupy nebeské vyměřují soudy a odměny pro dolní světy a dohlížejí na Boží prozřetelnost. Pod dohledem Moudrosti a Porozumění se vysoko nad jevištěm svého dění tvoří události dlouho před tím, než se uskuteční dole na Zemi. Toto není potřeba znovu rozebírat. Páté nebe se nazývá Příbytek. Zde se potkávají vyšší a nižší světy. Je to místo barev a zvuků, zde se prý andělští duchové střídají s vyspělými lidskými duchy v uctívání Boha - andělé se zdržují modliteb ve dne, aby se modlili v noci, když lidé spí. Čtvrté nebe se nazývá Zebul, což znamená obývání a je klenbou nebeských vlivů. Zde mají původ Slunce, Luna, planety a hvězdy a zde je i nebeský chrám v nebeském Jeruzalémě. V této budově je plán a architektura nižšího vesmíru. V tomto jedinečném nebi přebývá deset velikých duchovních mistrů, kteří sedí u nohou Mesiáše, člověka dokonalého, Pomazaného, který je Korunou vtěleného lidství. Proto se toto nebe někdy také nazývá nebeským Sanhendrinem. My tuto skupinu Mistrů známe jako Bílou lóži. Třetí nebe je oblohou. Ve svém čistě nebeském aspektu je třetí nebe místem, kde se dvaadvacet hebrejských písmen opětně manifestuje, aby projevilo zákony, které vládnou sférám nahoře. Na toto místo mohou během modliteb vystoupit vtělení lidé a dostat poučení o tajemstvích stvoření. Třetí palác je naplněn čistým světlem, které sestupuje, aby osvítilo dvanáct kmenů, dvanáct nebeských duchů lidstva, kteří tam sídlí. Druhé nebe je dolní klenba, která jako záclona brání přirozenému člověku příliš hluboce nahlížet do nebeských cest, aby mu uchovala duševní zdraví, aby si nezoufal nad stále se opakujícími rytmy a situacemi, které ho nakonec dovedou k dokonalosti (je to ochrana před pochopením zákonů karmy a osudu v jejich skutečné podobě a je ji možno překonat). Tomu, kdo hledá pravdu, ať je mrtev nebo žije, představuje druhé nebe sféru duchovní zkušenosti. Druhé nebe je místem ráje pro toho, kdo touží odhalit klíč k sobě samému a smysl bytí. Zde člověk může v náhlém osvícení zahlédnout předurčení nebo osud svého bytí na zemi a v nebi. Je to místo, kam nahlížejí proroci a ti, kteří odhalují budoucnost z osudového vlákna. První nebe je Království nebeské. Nazývá se Vilou – Závoj nebes, a je první sférou ducha přístupného přirozenému člověku. Ve vtělené lidské bytosti odpovídá nejvyššímu projevení individuálního já. Pokud přebývá ve svém těle, může přirozený člověk pouze jednou nebo dvakrát vnímat tak povznesený stav vědomě, a proto mu kabalisté přisuzují symboliku závoje, který odhrnut, odhaluje světlo
vyšších světů, je-li člověk duchovně probuzen. Jakmile upadá zpátky do obyčejného duševního stavu a začíná duchovně spát, Vilou se kolem něho zatahuje. Celkově je sedmero nebí Hierarchií duchovních podmínek. Ti z nás, kdo vidí za archaické analogie nebes, možná mohou s určitým úsilím odhrnout Vilou prvního závoje, a pak s dalším úsilím a milostí dokonce vstoupit do druhého stavu, a tak letmo pohlédnout do základu stvoření. Odtud je cesta otevřena do všech nebí, která stoupají řadou kleneb k nebi nebí. Ti, kdo se účastní tohoto vzestupu, mohou poznat své individuální místo ve vesmíru, svůj kosmický úděl a smysl všeho pod nebesy. Tato perfektní charakteristika Hierarchie je tak dokonalá, že téměř nevyžaduje žádný komentář. Snad pouze jeden, který dost nerada v této fázi vyslovím, nicméně není zbytí, neboť ten údaj je příliš zřetelný. Realita našeho vesmíru je nedílnou součástí kódování osudových linií lidstva - až do posledního jedince. Struktura vesmíru – planety našeho Slunečního systému, galaxie, hvězdy i souhvězdí, jejich řád se všemi astrofyzikálními zákonitostmi – to vše je strukturou, která byla stvořena pro lidstvo a to s největší pravděpodobností pro lidstvo na Zemi. Říká se mi to těžce, protože to je fakt, na který nejsme ani náhodou připraveni – chtěla jsem ho opatrně probrat až v Zrcadle nebes. Události si to vyžádaly, takže jsem musela s pravdou ven. Tento fakt přináší dalekosáhlé důsledky, a proto se mu budu v Zrcadle nebes věnovat podrobněji, než jsem plánovala. Sedmero nebí Hierarchie obývají bytosti, které představují živé a mocné síly Matrice systému. Kabala je nazývá čistými duchy – anděly. Tyto bytosti jsou rozděleny do vyšších a nižších řádů. Jsou zde i odpovídající arcidémoni chaosu vně uspořádaného stvoření, kteří – jak víme – zkoušejí a prověřují životaschopnost vesmíru. Čistí duchové jsou anděly světa a archanděly nebí. Jsou to inteligence, které sídlí nahoře a inteligence, které sídlí dole, tj. nebeské a pozemské sféry bytí. Klasifikace andělů je v kabale velmi rozsáhlá a vlastně není potřeba ji zde rozepisovat, neboť my princip Stvoření z Prvotní matrice známe. Víme také, že andělská vtělení často využívali Zářící, když bylo potřeba zasáhnout ve světě lidí. Nemusím připomínat, že Elohim jsou rovněž Zářící. Je zde rovněž složitě popsán princip zla a polarity Anuova Systému jsou na něj přímo navázány. Z celkového pohledu do vlastního systému Hierarchie je vidno, že bez Anua, postavena na systému Nižší mysli, by vypadala existence lidstva zřejmě jinak – asi méně dramaticky. Je velmi těžké posoudit, zda by to bylo dobře, či ne. Jak jsem již naznačila dříve, tato varianta průchodu Svrchovaných Modelem existence Evolučně-spasitelským a jejich vyjádření v tomto vibračním pásmu pomocí systému Hierarchie, upraveného pro Anuův Systém HMS, bylo vědomě záměrné. Přesné vyjádření motivů, proč takový plán vznikl, je těžké. Ne proto, že by tyto motivy byly neznámé, ale proto, že budou nutně posuzovány subjektivně, a proto s hořkostí. Hlavním motivem bylo, aby tato etapa existence proběhla co nejrychleji, neboť se odehrává v dimenzi času. Svrchovaní jsou totožní s Prvním, respektive Sedmým
Archetypem stvoření Prvotního Zdroje – Oni jsou Prvotní Zdroj! A jako takoví jsou pro Multivesmír nepostradatelní. Způsob oddělenosti, který byl zvolen, byl ušit pro bytosti, které představují nejmocnější sílu ve Vesmíru Celku, pro bytosti, které představují Energii a Inteligenci Prvotního Zdroje, pro bytosti, které jsou jeho nejvnitřnějším stvořením. Jedinou vyjádřitelnou projekcí moci této Energie a Inteligence je Láska ve fyzicky neuchopitelné podobě. Z tohoto důvodu byla reflexe oddělenosti maximální – byl zvolen nejvyšší stupeň obtížnosti. Z pozice lidstva, které ještě nepostoupilo do stavu Celistvosti, jsou tyto informace obousečně (polaritně) nebezpečné, nicméně vystrkují z polohy své utajené pozice tak viditelné růžky, že je nelze přejít bez povšimnutí. Prvotní Zdroj = První Archetyp + Prvotní Matrice + Centrální rasa + Zářící + Elohim + Svrchovaní + Lidstvo. Toto je základní rovnice Multivesmíru, tj. Prvotního Zdroje, který je sedminásobný a druhá mocnina je naše minulost i budoucnost, protože i když byla oddělenost dokonalá, nikdy jsme nevyšli z mezí této rovnice. Zdroj: Lyricus.cz + přímé odkazy v textu
Tajemství Počátku a Konce 30. 05. 2009 Již vícekrát jsem slíbila pojednání o fyzickém odkazu Zářících, který nám byl dán před mnoha tisíciletími na úsvitu naší civilizace s jasným záměrem – pomoci nám ve stavu oddělenosti orientovat se v chaosu, který vznikl naším uvězněním v Anuově Systému lidské mysli. Zářící věděli, jakým způsobem nás zmate komplex překrývajících se virtuálních realit Anuova systému, věděli, že budeme potřebovat něco hmatatelně trvanlivého a fyzicky reálného. Něco, co bude mít součastně multifunkční charakter pro mnoho oblastí a rovin našeho hledání pravdy o našem původu, o životě a smrti, o minulosti i budoucnosti, o realitě Zdroje, který vždy budeme cítit, avšak nedokážeme ho správně definovat, a proto budeme stále bloudit v labyrintu klamu. Něco, co by současně splňovalo praktické i duchovní využití v celé linii času. K tomu nám přidali mytologii, která odhaluje naši pozici života v lidském jedinci, pozici Svrchované bytosti v Po-smrtném systému a návod, jak dospět k Jednotě existence obojího. Do legend o bozích-nebeských postav souhvězdí zodiaku, nám vložili Pravdu o existenci v Anuově systému. Příběhy těchto hvězdných postav-bohů nám odhalují Systém polarity, astrální a duchovní roviny systému HMS a zaměnitelnost dobra za zlo a zla za dobro. Nabádají nás ke snaze pochopit symboliku duše-srdce a najít cestu k vyššímu „osvobozujícímu“ Já. Matematika oblohy a matematika jejího obrazu na zemi podává Poselství věků – Počátku a Konce - ve smyslu skutečné události uvěznění a skutečného procesu osvobození. To vše fixováno velmi trvanlivým způsobem – včetně zajištění obnovy v předem daném čase. Možná by se to dalo nazvat Mistrovskou hrou. Tato hra však není určena k zábavě, nýbrž k záchraně. V dalším informačním rozměru nás tato Mistrovská hra poukazuje na několik pro nás důležitých konstant. Je to hlavně informace o stálosti našeho planetárního postavení v celku vesmíru, dále negace všech Proroctví Soudného dne a z toho vyplývajícího konce existence lidstva. Především však dokonalý harmonický vzorec postavení hvězd, usazený do časového cyklu a nesoucí nadčasová poselství – nám sděluje, že realita je skutečně „virtuální“. Tento hluboký mystický podtón je velmi těžce zachytitelný – je mimo naše lidské smysly a možnosti chápání. Lze ho pochopit, avšak toto pochopení je nesdělitelné – je to informace o tom, že celý náš vesmír, uzavřený ve virtuálních realitách, je stvořen pro nás. Tím myslím skutečně stvořen pro nás – pro lidstvo, pro lidskou rasu, pro Svrchované uvnitř labyrintu. Obraz noční oblohy, postavení hvězd a viditelných planet a galaxií, to vše je součástí Anuovy vize, uložené v Systému HMS. Tyto vzorce určují osud a jsou součástí kódování předurčení. Je to příliš mystické, ale jsem přesvědčena o tom, že to tak je. Cítím, že Zářící buď tyto vzorce kosmu využili, či možná upravili, abychom obdrželi již na Počátku komplexní poselství Pravdy. Tímto fyzickým odkazem jsou známá megalitická centra, která jsou rozmístěna po celé Zemi v pečlivě promyšlené matrici. Naši badatelé již mnohá poselství zakódovaná v megalitech odhalili, nebo alespoň tuší jejich existenci. Nicméně, tak
jako jsme fragmentováni v hmotné manifestaci naší existence, tak i naše vědomí a schopnost poznání jsou svým způsobem fragmentované. Je to naše známá mozaika – její střípky jsou roztroušeny a my pouze tušíme obraz, který má představovat. Zrcadlo na Zemi bylo rozbito úmyslně. Čeká se totiž na určitý okamžik naší lidské existence, kdy my, coby lidské bytosti, budeme kompletní. Pak přijmeme fakt, že fraktály a holografické struktury jsou více než zábavné a konečně pochopíme podstatu nejen našeho fyzického světa. Shrňme si proto fakta, která nám jsou k dispozici a okolo kterých se budeme pohybovat. Smrt je základním tajemstvím života. Čeká na každého a přitom nevíme, co znamená. Představuje jednoduché dilema – je to konec všeho, nebo nějakým způsobem pokračujeme? Nemáme nic, než svou materiální stránku, nebo existuje duše? Naše historie, dlouhá tisíciletí, se vyznačuje totální amnézií celého lidstva. Megalitické stavby se vyskytují doslova na celém světě. Všechny tyto stavby mají jedno společné – nikdo nemůže s jistotou říci, kdy byly vybudovány, jak byly vybudovány a kdo je vybudoval. Společné mají i přesné astronomické zaměření. Starověké národy znaly tajemství megalitických staveb. Tyto vědomosti tvořily základ jejich kosmologie a oprostíme-li se od dogmat naší slepé a jednoduché materialistické vědy, tvoří tyto vědomosti i současnou kosmologii. Součástí těchto vědomostí byla základní vesmírná matematika, kterou megality obsahují – hlavně precesní kód. Starověké národy měly tuto matematiku zakomponovanou v abecedě písma a číslo precese (72) bylo posvátné. Většina národů používala abecedu složenou z 22 písmen, či tvarů a poměr všech souhlásek 22:7 je tajná formulka pro poměr obvodu kruhu k jeho průměru – je to hodnota pí, vyjádřená s přesností na dvě desetinná místa. Precese je astronomický fenomén – zjednodušeně řečeno, sklon zemské osy způsobuje kývání, díky kterému se za přibližně 72 let posune hvězdná obloha pro pozemského pozorovatele v den jarní rovnodennosti o 1 stupeň. My budeme na oblohu pohlížet nejen jako na astronomická souhvězdí, ale hlavně na jejich meta-fyzický rozměr, tj. jako na zodiakální znamení, která jsou v hvězdách uložena. Každá konstalace zvěrokruhu je 2160 let „Domem Slunce“. Z dvanácti souhvězdí zodiaku jsou vždy důležitá čtyři – ta, která jsou viditelná na obloze v den jarní a podzimní rovnodennosti a v den letního a zimního slunovratu. Jazyk precese je kosmickým jazykem, který pro usnadnění pochopení složitých astronomických představ, využívá jistých mentálních modelů. Jeden takový model je v mytologii označen jako „země“. Je to imaginární rovina, vedená napříč nebesy a spojující čtyři „vládnoucí“ souhvězdí zvěrokruhu, na jejichž pozadí vychází Slunce o slunovratech a rovnodennostech v každé z jednotlivých epoch. Toto čtvero souhvězdí určuje a vymezuje jakousi „zemi“, o které mýty říkají, že je čtyřúhelná. A jelikož souhvězdí vládnou čtyřem rohům čtyřúhelné země jen dočasně, lze o takovéto „zemi“ po právu říci, že zahyne a že z vod povstane „země“ nová, s novými čtyřmi souhvězdími. Tato čtyři znamení byla také chápána jako „nosiči“ oblohy. Nyní jsme na rozhraní dvou věků – Ryb a Vodnáře, to znamená, že čtveřici Ryby, Panna, Blíženci a Střelec střídá čtveřice Vodnář, Lev, Býk a Štír. Tímto konstatováním opomíjím dlouhodobé
a spletité spory mezi badateli o tom, jaký věk je současný a jaký budoucí apod. Jádrem tohoto sporu jsou různé náhledy na astrologická znamení a jejich obraz do skutečných souhvězdí – což není totéž. Já vycházím z údajů vložených do Zrcadla nebes – do megalitických center a proto beru naši současnou epochu jako věk Vodnáře. Dále v tomto pojednání tento postoj vysvětlím. Osa dvojkužele, který přitom zemské osa opisuje, míří k pólu ekliptiky, který se nachází v souhvězdí Draka, vzdálen od světového pólu v současnosti o úhel 23°27´ (tj. o sklon zemského rovníku k rovině ekliptiky). Celý cyklus, kdy se souhvězdí otočí o 360°, trvá přibližně 26000 let a nazývá se Platónský rok. Spekulace o tom, že lidé pozorovali celá staletí a tisíciletí pohyb souhvězdí a tak odhalili zákonitosti, které jej doprovází, a že jednotlivá souhvězdí lokalizovali a pojmenovali, jsou mylné. Tyto vědomosti nám byly dány z jednotného zdroje a tímto zdrojem nebyla vyspělá civilizace, která existovala na Zemi a zanikla při strašné katastrofě, ani to nebyla mimozemská civilizace ze Síria, Plejád či Orionu. Tímto zdrojem byli Zářící – ať již channelingová mytologie říká cokoliv. Současná síť poledníkových čar je záležitostí politickou – stalo se věcí úmluvy v 19. stol., že nultý poledník prochází Královskou observatoří v londýnském Greenwichi. Představme si, že nultý poledník prochází egyptskou Gízou. Použijeme-li precesní kód, pak 72° na východ od Gízy nalezneme Angkor v Kambodži. Obě tato místa představují megalitická centra, která jsou přímo nabita informacemi. Musíme si však trochu přiblížit samotný precesní kód, abychom pochopili megalitické poselství. Hlavním a základním číslem kódu je číslo 72. K němu se často přičítalo 36, což činí 108, to bylo dovoleno dělit 2 = 54. To se pak násobilo 10 a jeho násobky (540, 54000, 540000, atd.). Významné bylo také číslo 2160 (přibližná hodnota časového úseku trvání věku zodiakálního souhvězdí = Dům Slunce). Toto číslo se mohlo dělit 10 = 216, nebo násobit 10 a jeho násobky (216000, 2160000, atd.). Číslo 2160 se také někdy násobilo 2, abychom dostali 4320 nebo 43200, 4320000 atd. Např. Velká pyramida má poměr k Zemi 1:43200. Nevíme, kdy přesně byly jednotlivé pyramidy, Sfinga a další stavby v Gíze, Dendře, Edfu, Memfisu, Sakkáře a Heliopolisu postaveny, ale jsou součástí komplexu, který představuje Zrcadlo nebes v postavení odpovídajícím roku 10500 př.n.l. O tomto bylo napsáno velmi mnoho, proto nebudu zacházet do podrobností. Mytologie, která je okolo tohoto fenoménu soustředěna, odkazuje k Bodu počátku – Zet Tepi. Pyramidy v Gíze představují úspěšný pokus zbudovat pás Orionu na zemi – Nil v tomto případě zrcadlí Mléčnou dráhu. Rozmístění pyramid kopíruje polohu souhvězdí Orionu okolo roku 10.500 př.n.l. Příští stejné postavení zaujmou mezi lety 2.000 – 2.500 n.l. Toto postavení hvězd a pyramid v Gíze v roce 10.500 př.n.l. označuje onen Počátek, čili „Prvotní čas“ cyklu. Tomu napovídají starobylé záznamy, že Usir = Orion je bohem „Prvotního času“. Sfinga (Lev) hledí na východ, k místu, kde o jarní rovnodennosti roku 10.500 př.n.l., hodinu před východem slunce, spočívá na obzoru souhvězdí Lva. O hodinu později Lev vystoupí výše a
přesně ve chvíli, kdy se na východě, přímo tam, kam míří pohled Sfingy, vyhoupne nad obzor vrcholek slunečního kotouče, ukáže nám počítač, že se trojice hvězd v pásu Oriona nachází přesně na jihu. „Kulminují“ na poledníku v postavení, jež se shoduje s půdorysem rozmístění gízských pyramid. Megalitické stavby vznikly podle egyptských záznamů právě v době Počátku. Bylo to období velmi vzdálené, v němž, jak se věřilo, se skupina božských bytostí, nazývaná někdy „sedm mudrců“ a někdy „božskými staviteli“ usídlila v Egyptě a na různých místech podél Nilu vybudovala posvátné pahorky. Ty měly sloužit jako základy a jejich účelem bylo definovat umístění a orientaci budoucích chrámů. Texty z Edfu mluví v tomto ohledu zcela jasně: záměrem bylo výstavbou těchto posvátných míst „vzkřísit dřívější svět bohů“. Svět, který byl naprosto zničen. Sděluje nám, že tato ztracená říše, „Domov bytí Prvopočátku“, byl ostrov zčásti pokrytý rákosím, který stál v temnotě v prvopočáteční vodě. Legenda také říká, že stvoření světa započalo na tomto ostrově, a že to bylo zde, kde byla postavena první obydlí bohů. V jisté chvíli prapůvodního věku však byl tento požehnaný „dřívější svět“ náhle a úplně zničen velikou potopou, většina jeho božských obyvatel se utopila a obydlí bohů byla zaplavena. Zmínka, že by se chrám, nebo dřívější svět, mohl zrodit znova, se nám dnes zdá podivná, protože naše civilizace je zvyklá myslet na čas spíše lineárním, než cyklickým způsobem. Ve starém Egyptě, kde si čas představovali jako věčného hada donekonečna polykajícího svůj ocas, se dalo současně myslet na minulost, přítomnost i na budoucnost. Právě proto nedělalo lidem žádné potíže věřit, že každá živoucí duše, uvědomující si sama sebe, a každá charakteristická epocha Země, se vrátí a bude existovat znovu. Dokonce i chrámy byly považovány za živoucí bytosti a všechny byly potomky společného předka – chrámu, který kdysi opravdu existoval „v mlhavé minulosti prehistorického Egypta“. Cyklickému časovému rámci textů z Edfu pak dokonale odpovídá domněnka, že onen „velice dávný chrám“ měl být vlastně kopií ještě staršího archetypu. Když ho bohové začali stavět, vybudovali jej na místě, které existovalo ještě před tím, než byl svět stvořen. To místo se nazývalo „Duat-ba“, doslova „zásvětí duše“. Skládal se z dvanácti oddělení – strašlivých paralelních dimenzí, temných, budících hrůzu, zabydlených příšerami, o nichž se věřilo, že oddělují zemi živých od říše požehnaných mrtvých. Thovt je všude zobrazován jako bůh s „neomezenou“ mocí v posmrtné říši, Duatu. Je to právě tato moc, co je symbolizováno jeho rolí „anděla“ – zapisovače při posledním soudu. Jednotlivé chrámy jsou vlastně observatoře a jejich smyslem je hledání nesmrtelnosti. Ono hledání života po smrti bylo, dle starověkých textů, importováno do Egypta rovněž za Prvotního času. Od počátku bylo spojováno s nejasnou skupinou polobožských bytostí, nazývaných „Šemsu Hor“ – Následovníci Horovi. Tradice o nich hovoří jako o zakladatelích Onu, prvotního chrámu a tajemných učitelích z nebes. Jejich znakem byl bůh Hor se sokolí hlavou, božské dítě Usira a Eset, jejichž nebeskými protějšky byly Orion a Sirius. Těmi staviteli a nositeli vědomostí byli Zářící, učitelé řádu Lyricus, učitelé světla. V této době Počátku zde působili i vtělení Mistři – je to éra božských vládců. Starověké texty naznačují
existenci Mistrů, kteří znali „kouzlo“, umožňující „sestoupit do kteréhokoliv nebe, do něhož se jim sestoupit zachtělo“, a kteří v oněch nebesích hledali „cestu“, jež by umožnila duši zvítězit nad „osudem mrtvých“. Symbolem znovuzrození je velký kosmický cyklus zodiaku – je to symbol života po smrti. Hermetické texty říkají: „Tok času nebeského vyznačuje návrat nebeských těles k jejich původnímu postavení, jak se pohybují při svém pravidelném kroužení. Kosmos je tím, v němž je čas obsažen a právě postupem a pohybem času se v kosmu udržuje život. Postup času se řídí pevným řádem a čas ve svém přikázaném směru obnovuje všechny věci v kosmu střídáním. Bůh je obsažen sám v sobě a sám od sebe pochází. Nepohybuje se v čase, nýbrž ve věčnosti…do věčnosti se veškerý běh času vrací a z věčnosti veškerý běh času vzniká. Bůh a věčnost zaujímají „kosmos“, jejž nelze vnímat smysly. Kosmos smysly vnímatelný (hmotný vesmír), je tvořen podle obrazu onoho jiného kosmu a reprodukuje věčnost v jakési kopii“. Dalším megalitickým centrem je Angkor. Angkor se nachází v Indočíně, ale jeho jméno je zřejmě egyptské – znamená „Bůh Hor žije“, „Život Horovi“. „Následovníci Horovi“, zakladatelé města Onu, byli nositeli astronomické gnose. Vzdálenost mezi posvátným okrskem Gízy-Onu, kde působili mudrci „Následovníci Horovi“ a posvátným okrskem Angkoru (jehož jméno znamená Horus žije) činí tudíž zaokrouhlení geodeticky významných 72° zeměpisné délky. Angkor je mandalou. Stavby mají tvar pyramidy. Toto posvátné místo nepochybně sloužilo zasvěcencům, aby zde získali „kosmické vědění“. Obsáhneme-li z ptačí perspektivy celou jeho rozlohu 300 km2, uvidíme opakující se geometrické čtyřúhelníky klasické mandaly či jantry. Jako v Egyptě a v Mexiku, i zde je na zemi Zrcadlo nebes. Monumenty v Angkoru jsou rozestaveny po vzoru křivolakých záhybů severního souhvězdí Draka. Chrámy se stavěly více než 250 let a byla to pouze obnova starých staveb. Pomocí počítače bylo zjištěno, že správné postavení hvězd na zemi souhlasí s postavením hvězd na nebi opět roku 10.500 př.n.l. Logickým závěrem je, že stavitelé komplexu v Angkoru a v Gíze byli titíž. Angkor je plný soch hadů – byl zde Kult hada. Podle starých záznamů posvátný Drak měl stejné hadí rysy. Vesmírný had = Drak. V indické mytologii jsou Nágové nadpřirozené bytosti, kobří králové, kteří sice vládnou na Zemi, ale řadí se k bohům. Tajemní Nágové jsou dobrotiví i zlí. Jsou transdimenzionální – překračují totiž říše nebe i země, prostoru i času, světa tohoto i světa dalšího a třebaže zasahují do hmotné sféry Země a lidí – někdy s nimi dokonce uzavírají sňatky, nikdy není pochyb o tom, že svou pravou podstatou to jsou nebeské a vesmírné síly. Tajemství precese bylo vždy jen pro zasvěcence. Skýtá mnohá matematická vyjádření a tyto veličiny bývaly užívány ke kódování i promítány do posvátné geometrie podle pravidla – co je nahoře, je i dole. Je to tzv. „Mystérium vesmíru“. Ásurové a Dévové z Angkoru mají v Egyptě své protějšky v božstvech Horovi a Sutechovi. Starověké tradice nám zdůrazňují, že princip precese a tedy celý vesmír, se neobejde bez polarity - protichůdných sil, které proti sobě bojují, ale jsou okamžiky, kdy spolupracují – táhnou za jeden provaz.
V podobě Ríšiů se zde manifestují Zářící coby Moudří muži – Mudrci staré Indie. Podle nich má náš život velice konkrétní smysl. Onen cíl nazývají „uvědoměním“, či „osvícením“ – tedy schopností duše, jen dočasně „zhmotněné“ v lidském těle, porozumět pravé podstatě svého vlastního bytí. To co my bez výhrad přijímáme jako „realitu“, označují Ríšiové za „svět forem“. Říkají, že tento svět vlastně skutečně vůbec není, že je jakousi „zlověstnou virtuální hrou“, v níž jsme my všichni hráči, že je složitou a potměšilou iluzí, schopnou zmást dokonce i ty nejdůkladnější empirické zkoušky, masovou halucinací neobyčejné hloubky a síly, uzpůsobenou k tomu, aby se duše odvracela od přímé stezky probuzení, jež vede k věčnému životu. Je to Maja a impozantně přesně popisuje Anuův Systém HMS včetně digitálního podpisu Zářících. Taktéž v Mexiku vyznávali podobný náhled na tajemství života – život byl považován za pouhý sen, z něhož se duše probouzí v okamžiku smrti. Podobně se hovoří v hermetických textech z Alexandrie: „Veškeré věci na zemi jsou neskutečné…iluze je věc vytvořená působením „skutečnosti“. Gízu charakterizuje Orion a Angkor Drak. Oba nebesko-pozemské obrazce – Drak (Angkor) a Orion (Gíza) – na sebe přesně navazují, neboť při východu slunce o jarní rovnodennosti roku 10500 př.n.l. stojí proti sobě na poledníku. Přesně v tomtéž okamžiku se přesně na východě, tam, kam za rovnodennosti míří pohled Sfingy se lvím tělem, ukáže souhvězdí Lva. Působivost hry ještě prohlubují plně rozvinuté mýty o Orionu – Usirovi a skvostná tradice lvích bohů a bohyň, zakotvené v kulturním prostředí egyptských monumentů – souvisí ve všech případech s časovými cykly. I báječné příběhy o hadech Názích, pevně zakořeněné v kulturním prostředí „hadích chrámů Angkoru“ a opět spojené s velkými časovými cykly. A co je nejtajemnější – mýty mají zřetelný výklad, jímž odkazují k dalšímu sledu návazností, vetknutých na ještě vyšší úrovni hry – úrovni ducha – mezi tématem Velkých časových věků, jemuž mohou zcela porozumět jen ti, kteří vládnou znalostí kódu precese a tématem temné a fundamentální otázky nesmrtelnosti lidské duše. Toto, jak velebně praví indické texty, je „Ono veliké tajemství toho, co přichází po smrti, které neznali ani bohové dávnověku…věc, již nesnadno poznat“. Kdo by mohl být lepším kandidátem na Mistra hry, jejímž cílem je nesmrtelnost, než Následovníci Horovi, Šamsu Hor, ti, kteří vládnou kouzly a počítají hvězdy – o nichž se ve starobylých textech praví, že přišli do Egypta za Prvotního času. V Mistrovské hře se spojitost mezi hvězdami a chrámy skrývá za precesními změnami, které mohou rozšifrovat jen ti, kdo mají schopnost „vstoupit do kteréhokoliv nebe“. Dimenze času však zastírá ještě mnohé: rok 10500 př. n.l. je astronomicky určeným datem zaměření šachet Velké pyramidy na hvězdy souhvězdí Draka. Tajuplně se zde prolínají dvě roviny poznání – kdo jsme byli a zase jednou budeme a co jsme mezi tím „byli“ a „budeme“. Indičtí Ríšiové učili, že současná Kálí Júga je obdobím, kdy budou lidé zcela přemoženi mámením Maji a po tisíce let si budou libovat v hlouposti, nesvárech a chamtivosti. V takových časech se Višnu nejen projeví jako Avatar nabízející světu poselství Zjevné pravdy, ale bude svůj vliv
uplatňovat i prostřednictvím mnoha „částečných“ vtělení, jež mají jeho poselství šířit, završit a vykládat. Jsou to zejména věštci a mudrci. V křesťanské epoše je tímto Avatarem Ježíš – jsou to vtělení Mistři, kteří udržují stabilitu systému Hierarchie. Védy – ze sanskrtského výrazu „veda“ s významem „vědění“ či „moudrost“ – zprostředkovávají učení Prvotního dávnověku, mnohem starší, než je doba, kdy byly sestaveny z ústní tradice. Takto bylo toto učení po tisíce let šířeno a věrně předáváno vybranými rodinami v indických bráhmanských společenstvích. Ani tyto ústní tradice se tehdy nepovažovaly za původní, nýbrž za učení pocházející z dob ještě dávnějších a nově šířené po nejbližší Praláji. Tohoto díla se ujalo sedm Ríšiů, kteří ono kataklyzma přežili a jejichž přáním bylo uchránit „na počátku nového věku“ vědění, jež jim bylo svěřeno coby posvátné dědictví po praotcích z předcházejícího věku. Je to tzv. Linie Grálu, o které jsem se již zmiňovala v předchozích kapitolách. Jak víme, tato Linie je přímo vázána na pokrevní rodové linie a vychází z naší atlantské minulosti – byla zakomponována do Anuova Systému HMS paralelně s pokrevními liniemi Elit moci, které kopíruje, aby byla v systému udržitelná. Také egyptské texty z Edfu hovoří o sedmi moudrých mužích – o sedmi mudrcích, kteří nesli vědění do údolí Nilu v duchovním úsilí o znovustvoření bývalého světa bohů: „Dávný svět, jenž byl kdysi vytvořen, byl zničen, a jakožto mrtvý svět se stal základem nové éry stvoření, jež bylo nejprve obnovou a vzkříšením toho, co v minulosti již existovalo“. Těchto sedm mudrců projektovalo Zrcadlo nebes. Stejná skupina Zářících operovala po celé Zemi, jsou to Svrchovaní, kteří se zachránili před Anuovou lstí. Toto téma jsme rozebírali v Tajemství Soudného dne, takže víme, jak je realita toho co bylo a toho co bude pomíchána a možná už sami vidíte ten vzorec, který se vám snažím vysvětlit. Je to prolínání skutečnosti naší existence v Systému HMS a nesmazatelných vzpomínek na naši existenci coby Svrchovaných, kdy čas pro nás neměl tento lineární sekvenční charakter – jsou to vzpomínky na minulost, současnost i budoucnost, které vyvěrají z kvantových úrovní našeho Vyššího Já, filtrují se racionální myslí a tento dvojitý otisk v genetické mysli vyvolává zdánlivě protichůdné popisy událostí a jevů, plné paradoxů a logicky nezařaditelných údajů. Naše Vyšší Já k nám hovoří jazykem, kterému nejsme prozatím schopni rozumět. Fragmentace naší mysli nám to neumožňuje, ale existuje alternativa – soustředit se na pocity srdce – já tomu říkám dívat se z ptačí perspektivy – abychom obsáhli celkovou informaci a ne jen její střípky. Tyto informace jsou jednotné po celém světě a všude prosvítají ve stejném vzorci. Není to jen proto, že nám byly dány z jednoho zdroje, je to i proto, že to jsou systémové složky a podléhají proto zákonitostem kódování v Systému mysli, ve kterém se lidstvo nachází. My se nacházíme v Anuově úpravě Hierarchie a realita, kterou vnímáme, je Realita vnějšího zdroje. Komplex megalitických center a mytologie se celá tisíciletí odrážely v zrcadle této Reality. Nyní ale přišla doba, kdy začínáme znovu lépe chápat tato poselství. Přichází k nám Energie Zdroje spolu s Érou průzračnosti a expanze. Není to ještě odraz Reality Zdroje, ale pro tuto dobu byla tato centra budována, neboť jejich účel je multifunkční – k tomu se dostaneme
později. Prapočátky Gízy jsou sice zahaleny tajemstvím, ale není pochyb o tom, že hlavní ruch zde probíhal kolem roku 2500 př.n.l. (přesně datum, ke kterému poukazuje zaměření šikmých šachet Velké pyramidy). S tímto stavebním ruchem byli úzce spjati staroegyptští božští králové – zejména faraoni čtvrté dynastie Chefev, Chafre a Menkovre. Podobně jsou zahaleny prvopočátky Angkoru, ale není pochyb o tom, že nejintenzivnější stavební ruch zde probíhal od 9. do 13. století n.l., a že se stavbou byli úzce spjati Khmerští Dévarádžové (tedy „božští králové“). Byli to potomci „dokonale čistého rodu králů“. Takovým přídomkem se ve starém Egyptě často označovali Následovníci Horovi, kteří byli považováni za „Vyšší bytosti, jež zplodily rod faraonů“. Přímý vliv můžeme vyloučit, protože uctívání Kultu Usira odumřelo již celá staletí před tím, než se Angkor pozvedl ke slávě. Egypt přestoupil k islámu kolem roku 650 n.l., takže spojitost musí být „nepřímá a podzemní“. Táž spojitost zřejmě působila i ve starém Mexiku. Angkorská dynastie se obklopovala bráhmany, dokud nevymřela. Bráhmáni byli mudrci, kteří měli v držení posvátné knihy, které jen oni sami byli oprávněni vykládat, skládali nápisy a zaručovali přesnost astronomických výpočtů. Je to obdoba oligarchie kněžích – astronomů z egyptského Onu, kteří sehrávali zákulisní úlohu „nastolitelů králů“ a byli nositeli dávných vědomostí o božském původu faraonské linie a o pravém smyslu toho, proč byla civilizace starého Egypta stvořena. I oni se účastnili pomazání a iniciace vládců. Tento koncept Linie Grálu známe i z Francie a hovořili jsme o něm v Tajemství Templářů. Jak v Egyptě, tak i v Angkoru kolovala zvláštní představa, že pyramidy a chrámy měly nad zemí totéž, co pod zemí – že základy těchto monumentů sahají stejně hluboko do země, jako se jejich vrcholky tyčí nad zemí – dokonce, že každá pyramida spočívá na „stejné a opačné“ pyramidě, neviditelné, neboť je pod zemí. Precesní kód se skrývá v Egyptě i v Angkoru. Přeneseme-li hvězdnou mapu z roku 10500 př.n.l. na zem, vyznačí obvodová zeď Angkor Komu posvátný okrsek, jehož hranice obepíná hruď, či srdce „hadího“ souhvězdí Draka. Přesně v geometrickém středu tohoto čtyřúhelníku, kde se úhlopříčky kříží nad samotným „srdcem“, se tyčí úchvatná stavba, nazývaná Bayon. Zaujímá drakovo srdce a je to poloha severního pólu ekliptiky. Nebeský severní pól cyklicky rotuje kolem „srdce“ souhvězdí Draka, tj. severního pólu ekliptiky. Staří Egypťané neviděli v souhvězdí Draka ani hada, ani draka, nýbrž jiného plaza, krokodýla, jehož podivně doplnili různými částmi hrocha a lva. Výsledkem bylo složené astronomické božstvo jménem Tweret, o němž se často zmiňují texty pyramid, a které se zhusta objevuje v Knize mrtvých a zaujímá ústřední postavení v pozoruhodném „zvěrokruhu“ v chrámu v Dendře. Toto zobrazení hvězdné mapy v Dendře zachycuje přesnou polohu Draka ve vztahu k ostatním severním souhvězdím a také zobrazuje pól ekliptiky, umístěný na hrudi Hrocha, čili souhvězdí Draka. V Dendře nejsou mytologické postavy, představující souhvězdí zvěrokruhu,
rozmístěny v jednoduchém kruhu, nýbrž „vpleteny“ do dvou kruhů – jeden kolem severního pólu ekliptiky a druhý kolem téhož pólu ve znatelném výstředném spirálovitém proudu. Tento symbol používají učitelé Řádu Lyricus pro znázornění vzestupné spirály Moudrosti. Zajímavé je, že postavení Orionu na jižním poledníku a Draka na severním poledníku, podle cyklu precese, se spojují v jakousi obří váhu, jež se komíhá nahoru a dolů jako kyvadlo samotného času. Zatímco výška Orionu na jižním poledníku krok za krokem stoupá, výška souhvězdí Draka na severním poledníku krok za krokem klesá. Dosáhne-li Drak nejnižšího bodu, vystoupá Orion k bodu nejvyššímu. Pak započne opačná fáze cyklu, kdy postupně stoupá Drak a klesá Orion. „Zhoupnutí“ vzhůru trvá necelých 13000 let, „zhoupnutí“ dolů rovněž necelých 13000 let. Obrazce nebe na zemi v Angkoru i v Gíze dokázaly zachytit nejvyšší bod Drakovy trajektorie a nejnižší bod na dráze Orionu – jinými slovy, konec jedné poloviny precesního cyklu a tedy počátek poloviny druhé. To se, jak víme, naposledy událo roku 10500 př.n.l., v epoše, v níž se za rozbřesku o jarní rovnodennosti nacházel severní pól ekliptiky přímo na sever od nebeského severního pólu a postavení hvězd posloužilo jako předloha k rozmístění angkorských a gízských monumentů na zemi. Od jednoho Zlatého bodu se nebeský severní pól, jímž otáčí kolo precese, posunul kolem pólu ekliptiky a plný půlkruh. Podobně se i kyvadlo Orionu a Draka zhouplo téměř až k nejzazšímu bodu, kam může dosáhnout. Drak je nyní v téměř nejnižší poloze, Orion v nejvyšší. Řečeno jinak, nebeská kyvadla času, která stojí u bran nesmrtelnosti, jsou nyní jako v roce 10500 př.n.l., přichystána se vydat obráceným směrem. Každý zasvěcenec znalý hermetického výroku „jak nahoře, tak i dole“, by tuto konfiguraci musel vyložit jako znamení toho, že se blíží jakási veliká změna – k lepšímu nebo horšímu – jak se lidstvo zachová a co si zvolí. Fakta pro toto pojednání čerpám z úžasné knihy Grahama Hancocka „Zrcadlo nebes“, avšak rozsáhlost materiálu okolo megalitických center je nad rámec tohoto pojednání a já chci do třetice rozebrat ještě centra v jižní a střední Americe, takže jen v rychlosti – 54 ° východně od Angkoru se nachází nejneobvyklejší a nejzáhadnější archeologická lokalita, jejíž původ ani účel není znám. Nazývá se Nan Mandol a sestává přibližně ze sta umělých ostrůvků, vybudovaných z bazaltu a korálu, ležící v modravých vodách laguny při jihovýchodním pobřeží mikronéského ostrova Pohnpei. Třebaže prostředím je Nan Mandol velice odlišný, má s Angkorem množství společných rysů. Postoupíme dále na východ. 72° na východ od Angkoru se nachází ostrov Karibati. Zde jsou rovněž megality, ke kterým se vážou prastaré legendy, které byly i námětem jedné badatelské studie Dännikena. Dále – 108°na východ od Angkoru leží Tahiti – opět astronomicky orientované megality. Velikonoční ostrov, kde se nachází velké soustředění nevysvětlených staveb, leží na 109°22´ západní délky, což je více než 147° východně od Angkoru, ale protože v okruhu 3000 km je to jediný obyvatelný ostrov, lze předpokládat, že jej stavitelé pojali jako nejbližší možný
poloze precesních počtů, tj. 144. Velikonočnímu ostrovu také od úsvitu jeho dějin vládla dynastie božských králů, a to až do příchodu západní civilizace v 18. století. Rovněž zde operovalo sedm mudrců, kteří zaměřili a založili kamenné pahorky. Staviteli na Velikonočním ostrově bylo toto bratrstvo učených mužů, kteří zkoumali oblohu. Byli to „Tan-Gata-Rani“ a na tváři měli vytetované tečky. V Egyptě nosili zase kněží-astronomové v Onu oděv z levhartí kůže. Ve starých mýtech Velikonočního ostrova se hovoří o tom, že když na ostrov připluli první lidé, kteří se zachránili při potopení své země, byl ostrov vydlážděn sítí „silnic“, rozložených jako pavučina. Tato pavučina vycházela z čestného místa uprostřed a zjevně souvisela nějak s „nebem“. Obdoba pavučiny, či sítě byla ve starověku dobře známá a používaná po celém světě. Pavučina je symbolem Hierarchie „dole“ a symbolem Sítě Svrchované jednoty „nahoře“. Staré mýty říkají, že Moai (sochy) byly přesouvány a vztyčovány pomocí síly Mana – tedy doslova „kouzly“ – mocí charismatu a duševní síly, které staří Egypťané říkali Hekau. Velikonoční ostrov se také nazýval „Pupek světa“. Toto jméno se shoduje se jménem megalitického hlavního města Inků v Peruánských Andách – Cuzco=Pupek. Takovýchto „Pupků země“ je mnoho a všechny mají společné znaky – hlavně středový kámen, či obelisk. Takto byl pojat i Jeruzalém. Kameny byly většinou meteorického původu – spadly z nebes. Budeme-li pojímat megalitické stavby, rozmístěné po celé zeměkouli, podle precesního kódu – kdy tato místa vytvářejí síť, kde jednotlivé „pupky světa“ jsou všechny tímto způsobem do sítě propojeny – pak dalším bodem v síti je číslo 180. Přesně 180° východně od Angkoru leží kolosální a neklamný maják. Je jím obrys trojzubce, vysoký 250 m, vytesaný do červených útesů Paracaského zálivu a viditelný z moře na značnou vzdálenost. Říká se mu „Andský svícen“. Andský svícen je orientován tak, že před 2000 lety, o půlnoci před jarní rovnodenností, by pozorovatel od severu směrem k jihu nad ním spatřil souhvězdí Jižní kříž (Crux). Jižní kříž je součástí Mléčné dráhy a leží v jejím zvláštním úseku, který Inkové a jejich předchůdci považovali za vstup do Země mrtvých. Přiléhá rovněž ke dvěma konstalacím „temných mraků“, v nichž lidé viděli podobu lišky a lamy. Tato „stínová nebeská zvířata“, tvořená hvězdným smetím, se v andských legendách odnepaměti spojují s potopou, která v mýtickém dávnověku zničila Zemi, s potopou, před níž prý bylo dávné pokolení lidí varováno „konjukcí hvězd“. Obrazce na planině Nazca byly vytvořeny také před asi 2000 lety. Zobrazují i některá souhvězdí, např. Orion je v této zeměpisné poloze otočen na bok a symbolizuje pavouka. Nedaleko planiny Nazca se nachází lokalita Cahuachi, obsahující pyramidy a megalitické stavby, vybudované před 2000 lety na starších stavbách. Jsou opět orientovány podle souhvězdí. Již víme, že všechna tato místa spolu souvisí – Gíza, Teotihuacán, Angkor a další – sloužily jako symbolická krajina, jejíž architektonické tvary a zobrazení božstev zrcadlily posvátnou geografii. Těchto staveb se užívalo jako nástrojů zasvěcení do mocné soustavy
duchovních vědění. Na celém světě to byla tatáž soustava. Všude se vyučovalo témuž vědění a všude se užívalo téhož postupu, jenž zasvěcence zavazoval myslet v pojmech oblohy a země a pátrat v labyrintu dualistického mystéria: „Nebe nahoře, nebe dole, hvězdy nahoře, hvězdy dole. Vše, co jest nahoře, dole se objeví. Šťastný, kdož té hádance rozumíš“. Tato hádanka se předkládá všude stejně. V Cuzcu, kde se za inckých božských králů až do 16. stol., kdy přišli Španělé, praktikoval složitý Kult slunce, se nacházejí pozůstatky astronomicky zaměřených megalitických staveb. Tento kult je velice starý a pověsti sledují jeho původ až k záhadnému Tiahuanaku, městu a říši, jež se rozkládala na náhorních planinách u jezera Titicaca. Ona záhada spočívá v existenci trosek jakéhosi velikého města na jižní straně, města, jehož stavitelé jsou naprosto neznámí. Tiahuanako je novodobý název – za starých časů se nazývalo Taypicala – „Kámen ve středu“. Všechny civilizace v Andách věřily, že prapůvodním místem stvoření bylo jezero Titicaca. Z ostrova v jeho středu povstal stvořitel, Viracocha, lidská podoba slunce – byl vysoký, vousatý a měl světlou pleť. Charakteristickým znakem oněch neznámých budovatelů Tiahuanaka bylo užívání nápadně mohutných megalitů (až 170 tun). Staré legendy praví, že ony stavby byly vybudovány náhle – během jediné noci. Tato andská kultura rovněž věřila, že žije v páté epoše (jako Aztékové v Mexiku) a tuto epochu rovněž nazývali „Páté slunce“. Toto Páté slunce má být také zničeno kataklyzmatem „Pachacuti“ – což doslova znamená „převrácení světa“. V Mexiku konec pátého slunce označovali jako „velký pohyb Země“. Někteří badatelé toto slovo překládají jako „převrácení časoprostoru“. Další zvláštností je titicacký „Lví útes“, obrácený k východu a výslovně spojovaný se stvořením současné epochy světa. Egyptská Velká Sfinga je lev vytesaný z „útesu“ planiny v Gíze a označuje místo „Prvotního času“ – tj. počátku současné epochy země. Původní hlavní chrám Cuzca se nezachoval – jen základy. Španělé ho totiž vyrabovali, strhli a na jeho místě postavili kostel San Domingo – ten se zřítil při zemětřesení v 50. letech 20. století. Tento původní chrám byl koncipován jako kosmologický. Inkové rovněž mumifikovali své zemřelé vládce. Střecha chrámu mívala tvar pyramidy. Svého velekněze nazývali Inkové „Uilac-Umu“ – „Ten, jenž mluví o božských věcech“. Opírali se o kastu učených kněží, nazývaných „Amutas“, mezi nimiž bylo i kolegium „Tarpuntaes“ – školených astronomů. Město Sacsayhuaman je součástí rozlehlého geoglyfu, který býval kdysi patrný z vrcholků okolních hor a v němž se spolu se starými čtvrtěmi Cuzca skládá v obrovský obrazec v podobě pumy. Obrácená je přímo k západu, směrem k místu, kde slunce zapadá o rovnodennosti. Sfinga je obrácená k východu, kde slunce o rovnodennosti vychází. Traduje se, že pod Sfingou se nachází soustava tunelů, v nichž jsou ukryté tajemné poklady. Legendy říkají, že i pod dolní čelistí andského lva (pumy) je soustava chodeb – je to labyrint, do nějž člověk vstoupí, a buď se provždy ztratí, nebo z něj vyjde šílený a blábolící a v rukou svírá skvosty z pokladu. Andské mýty hovoří o megalitických stavitelských postupech a architektonických
dílech boha Viracochi a jeho společníků – „poslů“, „Zářivých“, kteří se v pradávných dobách vynořili z jezera Titicaca. Existuje i analogická pověst, jež se týká rasy prehistorických stavitelů, nazývaných Huari. Jsou vylíčeni jako „bílí, bradatí obři, kteří byli stvořeni u jezera Titicaca“, odkud se vydali civilizovat Andy. „Technického jazyka“ mýtů, jímž se ve starém světě sdělovaly složité informace – kódu precese, užívaly národy celého světa. Ve formulaci tohoto jazyka posvátného zvěstování se skrývá „určitá velmi neobvyklá duchovní vnímavost a hluboké pochopení pochodů lidské mysli“. Inkové ono původní, zděděné učení zapomněli, nebo mu špatně porozuměli a tudíž je pokřivili. Stejně jako Aztékové, kteří se stali dědici téměř identického duchovního odkazu ve střední Americe, se dopustili oné smrtelné chyby, že si symboliku iniciačních obřadů vyložili doslovně. Tento omyl je přivedl do temnot černé magie a lidských obětí a přiměl je nedbat pokynů svého „Slunečního boha“, že mají „milosrdenstvím, soucitem a mírností“ vládnout společnosti, založené na spravedlnosti a rozumu. Inkové, jako Aztékové, věřili, že duše obětovaných se povznesou přímo na nebesa a stanou se hvězdami. Tato víra existovala i v Egyptě a v Angkoru, ale tam byla pochopena správně – bez lidských obětí. Zde byla tato víra spojována s věděním, učením a astronomickým poznáním. V Mexiku a v Andách sloužila tato víra jako součást zařízení, určeného k obětem. Od světla k temnotě skutečně není daleko. Všechny tyto kultury zdědily týž odkaz myšlenek, spojujících oblohu se zemí a zdá se, že v povaze samotné této soustavy vědění je zakódováno, aby si ti, kdo na ní mají podíl, museli směr svého vlastního osudu zvolit. Tiahuanaku je v andské mytologii „místem Počátku“, „kamenem ve středu“ a vše nasvědčuje tomu, že bylo vybudováno 10000-11000 let př.n.l. – takže ve stejné době jako ostatní megalitická centra. Archeologové se rovněž domnívají, že pod Tiahuanakem je ještě jedno – v podloží. V komplexním smyslu všichni tito dávní lidé říkali, že po všechny časy v kosmu působí bůh duality, vytváří zrcadlo, jež věci osvětluje. Je to Pán ohně a času. Starý svět prozařovala velká pankulturní teorie o smyslu a záhadě smrti a možnosti věčného života. K ní se pojila věda o nesmrtelnosti, jež usilovala osvobodit ducha od tíživého břemene hmoty. Svým vlastním způsobem byla tato věda stejně přesná a empirická jako astrofyzika, medicína či genetické inženýrství. Na rozdíl od dnešních věd však vzbuzuje dojem, jako by tu byla od samého počátku a byla stará jako sám svět – na úsvitu dějin již plně rozvinutá, s adepty i učiteli, existuje a působí v místech tak vzdálených, jako je severní Evropa, Egypt, Mezopotámie, védská Indie, Tichomoří, Japonsko, Čína, jihovýchodní Asie a Amerika. Ve všech těchto oblastech se učilo zvláštní a překvapivé nauce o dualizmu oblohy a země, nauce, jež po sobě všude zanechala typický „balíček“ mýtů, monumentů a náboženských představ, a která opakovaně a naléhavě zdůrazňovala: „Všechen svět, jenž leží dole, uspořádaly a obsahem naplnily věci, jež jsou umístěny nahoře, neboť věci dole nemají v moci uvádět v řád svět nahoře. Tajemství slabší se tudíž musí poddat tajemstvím
silnějším…soustava věcí ve výšinách je silnější, než věci dole…a není ničeho, co dolů nepřišlo shora“. Věda, jež tyto zákony vyznávala, užívala jakéhosi mezinárodního jazyka odborné terminologie, vyjádřené jak v architektuře, tak v mýtu – založeného na obecně uznávaných zvyklostech, týkajících se složitých, astronomických cyklů. Téměř se zdá, jakoby mýty byly úmyslně utvářeny, tak aby vdechly život kamennému zdivu a geometrii monumentů a jakoby monumenty zároveň dodávaly obsah a smysl těmto mýtům. Světová soustava mytologie, která byla ústním podáním i písemnými texty sdílená a předávána dalším, dalším a dalším generacím, obsahující tuto sdílenou soustavu idejí s představou, že duše se může v průběhu věků znovu zrodit na svět v odlišných podobách a za odlišných okolností, hromadit tak zkušenosti a postupně spět k dokonalosti. Výchozím bodem pro tuto cestu sdíleného vědění lidstva byl rok 10500 př.n.l., kdy začal tento náš pátý věk po nějaké globální katastrofě. Toto vědění je Svatý grál nesmrtelnosti. Zeměkouli kdysi obestírala síť kultů této nauky, která se paprskovitě rozbíhala z geodetických uzlin – „pupků světa“. Tyto lokality byly záměrně umístěny s využitím kódu precese. Tento Kult Svatého grálu se vine historií lidstva a jeho vznik v roce 10500 př.n.l. je naléhavě připomínán jazykem Zrcadla nebes. Tato Linie Grálu nebyla nikdy přerušena a existuje dodnes. Je Dvanáct neznámých, jejichž posláním je živit „První stvoření boží, jímž je Světlo“ a toto poslání ustavičně šířit po celém světě. Působili v jednotlivých kulturách, buď jednotlivě, nebo ve skupinách po sedmi, či devíti. O těchto učitelích a civilizátorech se vždy traduje, že přišli odněkud odjinud – často z nějakého ostrova, a připluli na lodi přes moře. Tito Světlonoši (Zářící) měli různá jména: Achu Šemsu Hor, Opeření hadi, božští králové Khmérů, atd. Je to tajné bratrstvo, neviditelná společnost, jež zasvětilo svoji existenci uchování tajemného odkazu vědění z dob před potopou. Oni jsou „ostrůvkem světla, obklopeným mořem temnoty“. Mnohé gnostické texty o této „organizaci“ přímo hovoří a rovněž jednoznačně říkají, jaký má tato organizace účel: budovat monumenty, „jakožto zpodobení míst ducha“, tj. hvězd a čelit světovým silám temnoty a nevědomosti, jež prý: „uvrhují lidi, kteří je následují, do velikých nesnází, neboť je svádějí na scestí mnoha klamy. Stárnou, aniž mají potěšení. Umírají, aniž nalezli Pravdu a aniž poznali Boha Pravdy. A tak vše stvoření bylo provždy zotročeno od počátků světa až podnes“. Všechny kultury učí pohlížet na svět jako na školu zkušeností, stvořenou k tomu, aby „nezušlechtěným duším“ poskytla drahocennou příležitost učit se a růst skrze nutnost čelit nárokům a nástrahám hmotné existence: „Viditelná stvoření…vstoupila v život kvůli těm, jimž je třeba výchovy, učení a utváření, tak aby malost rostla krůček za krůčkem. Proto bůh stvořil lidstvo…“. Gnostikové věřili, že v hmotném vesmíru působí dvě mocné síly – síla Světla a Lásky a síla Temnoty a Nihilismu. Cílem síly temnoty je zabránit lidem v tom, aby si uvědomili jiskru božství, kterou v sobě nesou – přimět je, aby pili z vod zapomnětlivosti…aby nevěděli, odkud vzešli. Temnota se snaží umrtvit inteligenci a šířit rakovinu „zaslepenosti mysli“, protože „nevědomost je matkou všeho zla…nevědomost je otrokem. Poznání je svoboda“. Organizace slouží síle
Světla a jejím svatým posláním je zasvěcovat lidi do Kultu poznání a tak je z otroctví osvobozovat. Podle gnostiků je lidstvo ohniskem, či středobodem vesmírného zápasu. Příklon jednotlivce ke zlu, pramenící z nevědomosti, zasahuje tedy svými důsledky až daleko za pouhou hmotnou, smrtelnou, lidskou rovinu. Proto gnostikové praví: „Náš boj není bojem proti tělu a krvi, ale proti světovým vládcům této temnoty a duchům špatnosti.“ Tato „organizace“, Řád Lyricus, mnohé gnostické termíny redefinovala – vyžádala si to Éra Nunti Sunya, nicméně Pravda, Moudrost a Poznání zůstávají po celá tato tisíciletí stejná. Gnostici ctili Usira, staroegyptského boha znovuzrození, „jenž stojí před temnotou, jakožto Strážce světla“. V Jehovovi – starozákonním bohu Židů a křesťanů, spatřovali naopak temnou sílu – vlastně jednoho ze „světových vládců temnoty“ – Archona, jehož cílem je udržet lidstvo navěky v řetězech duchovní nevědomosti. K překvapení Židů a křesťanů proto gnostické podání starozákonního příběhu o Adamově a Evině pokušení v Rajské zahradě líčí hada ne jako kořen všeho zla, nýbrž jako hrdinu a pravého dobrodince lidstva. Takovýto dualismus a zřetelná polarita je charakterem omezujícího systému a doprovází nás dodnes. Cítí-li člověk srdcem a nikoliv racionální myslí – Egem, pak je orientace celkem jednoduchá a paradoxy nejsou překážkou – vznikají kolizí reality (Maji) s ozvěnou hluboko skryté Moudrosti. Gnostici toto chápali velmi dobře a byli za to tvrdě a krutě trestáni. Velkou ironií je, že možná Usir – Osiris byl vtělením téhož Mistra jako Ježíš. Navíc Jehova je ve své podstatě Anu. Ve staroegyptské ikonografii a hieroglyfech se Fénix „zrodil dříve, než existovala smrt“ a symbolizoval věčný návrat všech věcí a vítězství ducha nad hmotou. Pozorovat Fénixe (Vodnáře) vycházet v bodu rovnodennosti, jak můžeme my dnes, znamená setkání s mocným nebeským symbolem znovuzrození. A jelikož to, co se děje dole, je určováno tím, co se děje nahoře, nabízí se otázka – má se něco zrodit znovu? Hodinu před úsvitem o jarní rovnodennosti roku 10500 př.n.l. se tam, kde se dnes nachází Vodnář, nacházel Lev, kdežto Vodnář zapadal. Přesně v okamžiku východu slunce o jarní rovnodennosti roku 10500 př.n.l. dospělo souhvězdí Orion k jižnímu poledníku a souhvězdí Draka dosáhlo poledníku severního, stála proti sobě na opačných stranách nebeské klenby. Totéž se stalo o jarní rovnodennosti roku 2000 n.l., ale při západu slunce. Nadto Drak dosahoval opačného postavení – tj. nejnižšího bodu nad obzorem, kdežto Orion měl nejvyšší výšku nad obzorem. Jinak řečeno, máme zde dva obrazy souhvězdí. Tyto obrazy jsou od sebe vzdáleny 12500 let a jsou proti sobě obráceny o 180°. Dualita – zrcadlení. Je to signál k vybudování „Čtvrtého chrámu“. Je to Velký cyklus Zářících – nová renesance lidstva, která je tentokrát podepřena souhrou mocných sil, které lidstvu pomohou s posunem a s transformačním procesem do stavu komplexnosti – do stavu Svrchované jednoty. V megalitech se skrývá záměr - účel a v něm ukrytá poselství. Ta se dají rozdělit do několika rovin – je to ona multifunkčnost, rozpracovaná do velmi komplexní
souvztažné soustavy, jejíž vrstvy pomalu odkrýváme. Materiální – hmotná rovina je nejvýraznější a badatelům nejpřístupnější k odhalení. Je to matematika fyzického světa, která nás nemá ohromit ani zaskočit svou prastarou existencí, ani nás nemá svádět k vyjadřování teorií o tom, že megality zbudovala vyspělá civilizace pozemšťanů, která po sobě chtěla před svou zkázou či odchodem zanechat svědectví, nebo že je to odkaz jakési mimozemské Gízeh galaktické společnosti, která kdysi operovala a možná ještě operuje v naší části vesmíru. Tyto teorie, i když nevedou správným směrem, jsou logickým vysvětlením existence megalitických staveb a vlastně jejich atraktivnost byla tím motorem, který popoháněl badatele a vědce po celém světě odhalit celý systém megalitických center. Tato materiální rovina poselství nás má přimět k probádání mytologie starověkých národů, protože matematické údaje z megalitů jsou ve formě posvátných systémů geometrie, astronomie a architektury transformovány do meta-fyzické roviny kosmologie, která tvoří systém tajných nauk. Tyto tajné nauky byly a jsou součástí mystérií, která zahrnují alchymii, astrologii a filozofické a systémy. Mytologie zahrnuje bájné příběhy, které jsou součástí této kosmologie. Shrneme-li tento proces vývoje poselství, pak materiální rovina je statickou kotvou, pevně držící v té úrovni reality, která tvoří náš fyzický životní prostor a údaje v ní obsažené nás definují v dimenzi časoprostoru – v lineárním sekvenčním rámci, který má začátek a konec. Meta-fyzická rovina nás definuje v systému mysli, skrze který v dimenzi časoprostoru existujeme a skrze který vnímáme realitu této existence. Rámcem této roviny není čas, nýbrž prostor mentální a astrální projekce. V této rovině působí síly, díky kterým dosahujeme různých stavů vibračních frekvencí. Vyšší stavy nás sice nemohou osvobodit z omezujícího rámce, avšak mohou nás v současné Éře průzračnosti a expanze srovnat s Vibrací rovnosti Zdroje a tím aktivovat portál pro Energii Zdroje, která nám pomůže nalézt naše Vyšší Já. Dosažení vyšších frekvenčních stavů však také aktivuje bezpečnostní systémy tohoto rámce a tyto pak spustí ochranná opatření v podobě vizí konce světa, globálních cyklických katastrof, andělských a mariánských zjevení pro upevnění víry, mesiášských či spasitelských syndromů, různých channelingových sdělení a poselství skrze úmyslně či spontánně změněné stavy vědomí. Toto vše vytváří chaos, strach a pocity zoufalství a beznaděje, které mají jeden jediný účel – vrhnout nás hlouběji do Systému HMS, udržet nás v oddělenosti, abychom neodhalili, že máme i jiné možnosti, nežli existenci založenou na boji o přežití. Právě z těchto důvodů megality obsahují materiální rovinu – zde se můžeme zachytit a ukotvit, zde je pravda o počátku, průběhu i konci našeho uvěznění, zde jsou konstanty fyzického světa, který tvoří náš životní prostor. Je zde ještě třetí rovina účelu megalitických center, která vlastně zahrnuje materiální a meta-fyzickou – je rámcem obou. Pyramidy jsou součástí těla a vědomí planety-přírody: jsou to její trojrozměrné hemisféry, které s ní synchronně rezonují.
Díky síti megalitických center a magnetickému poli Země je udržována rovnováha energie planety, která je čistou energií Zdroje, kterou systém HMS polarizuje a svým způsobem zneužívá, a energie systému Hierarchie, kterou vytváříme my, lidské bytosti z této polarizované energie Zdroje. Toto souvisí s virtuálními realitami Anuova systému a podrobněji si to vysvětlíme v příštím pojednání. Vědci již delší dobu tuší, že s fyzikálními parametry Země a celé sluneční soustavy včetně Slunce, jeho lokalizace v galaxii a poloha této galaxie ve vztahu k dalším galaxiím ve vesmíru, není něco v pořádku. Znamená to, že souhrn všech těchto parametrů tvoří soustavu, která je ideální (a zřejmě jediná možná) pro existenci života v komplexním smyslu, jak ho chápeme a dokonalá vyváženost těchto parametrů je natolik mimo limity náhody, že jediným možným vysvětlením je inteligentní záměr. Proto také vědci, kteří si uvědomují hloubku tohoto poznání, jsou většinou věřící. Je to tak, že Anu nic neponechal náhodě. Anu ale není stvořitelem tohoto krásného vesmíru a rovněž to vůbec neznamená, že jsme v tomto krásném vesmíru sami. Pyramidy a vzorce uspořádání megalitů nemají pouze tuto funkci usměrňovače energií, i když je jejich hlavní funkcí. Jsou také časovými schránkami poznání v tom smyslu, že jak budeme více a více pod vlivem čisté Energie Zdroje, bude se naše schopnost vnímání posunovat z reality systému Hierarchie do reality Zdroje a tím, že převládne Vyšší Já nad racionální myslí, odhalí se nám Poznání moudrosti, obsažené v mytologii a vzorcích Zrcadla nebes. To, že jsou pyramidy vlastně tvarové zářiče, se ví již dlouho. Prostředí pyramidy je multidimenzionální a vibrace světla a frekvence zvuku zde nabývají jiných hodnot, nežli známe z našeho fyzického světa. Vědomě toho využíváme v praktickém životě – léčebná a rehabilitační střediska, meditační centra, koncertní sály, sklady potravin a podobně. Ví se také, že jakýkoliv zmenšený model pyramidy má stejné účinky – i takový, který je tvořen pouze provázky, a mnozí ezoterici se mnou budou souhlasit, že stejně funguje virtuální model pyramidy, vytvořený naší myslí. Toto samozřejmě souvisí s fraktály a holografickými strukturami. Ve své podstatě je to prostředí, které je téměř totožné s realitou Zdroje. Téměř říkám proto, že abychom dokázali plně zažít multidimenzionalitu prostředí pyramidy, musíme být i my multidimenzionální, tj. musíme se nacházet ve stavu Svrchované jednoty (musíme být kompletní). Už dříve jsem se zmiňovala o tom, že s příchodem Éry průzračnosti a expanze – Nunti Sunya – k nám přichází čistá Energie Zdroje, která nám pomůže s posunem z Anuova systému HMS do systému Nové Hierarchie, neboli ze třetí dimenze časoprostoru do páté dimenze časoprostoru. Za tímto účelem instaloval Prvotní Zdroj kvantové světelné mřížky (záchranné sítě) okolo planety, které jsou stabilní právě díky síti megalitických staveb. Účelem těchto kvantových mřížek je zajistit, aby posun proběhl v klidu, bez spuštění katastrof, které jsou obsaženy v rovnicích předurčení v hroutícím se Anuově systému HMS. Tomuto procesu se říká Projasňování cesty a samotná realizace tohoto procesu je v našich rukách – tím
myslím nás všech lidských bytostí, které tvoříme tuto lidskou civilizaci. Protože se všemu zamezit nedá, existuje mřížka soucitu, která zachytává polarizovanou Energii Zdroje ze srdcí jedinců, kteří dokážou vědomě s touto energií pracovat – o tom jsem již mluvila dříve. Funkcí megalitických center je mnoho a snad je časem odhalíme všechny. Důležité je, že to nejsou pouze funkce informativní, ale hlavně prakticky využitelné v globálním měřítku. Obsahují i alternativní cestu pro probuzení lidstva do stavu Svrchované jednoty, kterou by však Zářící použili na pokyn Prvotního Zdroje pouze v případě nejvyšší nouze – síť megalitických center dokáže pokrýt planetu zvukovou frekvencí úrovně deseti Hz. Jestliže by vstupním elementem byl proud fotonů čisté Energie Zdroje, pak tato centra mohou fungovat jako zesilovač právě pro tuto frekvenci, která mění mozkové vlny a mění stavy vědomí. My víme, že Prvotní Zdroj nás všechny může probudit do stavu Jednoty okamžitě kdykoliv, ale víme také, že to neudělá, protože my se musíme probudit sami, svou vlastní vůlí, jinak by celé dlouhé období naší existence v omezujícím systému oddělenosti přišlo vniveč. Na bytostné úrovni toto chápeme a je příjemné vědět, že Zdroj má pro nás v záloze alternativy, neboť tyto jsou důkazem jeho péče a starostlivosti o nás, o své nejvnitřnější stvoření, které On vždy opatroval i respektoval.
Zdroj: Lyricus.cz + přímé odkazy v textu
Tajemství Reality 10. 06. 2009 Již od počátků naší lidské civilizace existovalo povědomí o tom, že vnímaná realita je vlastně iluzí. Duchovně založení jedinci věděli, že tato iluze – Maja, je odrazem vědomí do světa forem a tvarů, že vychází z naší mysli, která ji promítá do smyslových vjemů a fyzikálně poznatelných tvarů. Realita je vždy výslednicí, či produktem soustavy, která nás definuje. Současné lidstvo definuje soustava Hierarchie a Anuův Systém Lidské mysli (HMS). Již víme, že toto souvisí s Modelem vyjádření bytosti v časoprostorovém vesmíru. Soustava Hierarchie je takovýto Model vyjádření bytosti – je to Model existence evolučně-spasitelský a je předstupněm Modelu transformačně mistrovského, ke kterému v evoluci spějeme. Toto vše jsme si vysvětlili v pojednání Tajemství Hierarchie. Vysvětlili jsme si i určité principy tohoto Modelu vyjádření, ale stále nevíme, jak to vlastně všechno ve skutečnosti funguje. Rozlišujeme Realitu vnějšího zdroje a Realitu Svrchované Jednoty, která je totožná s Realitou Prvotního zdroje. Realita vnějšího zdroje je zakomponovaná v soustavě Hierarchie a vnímáme ji skrze Anuův Systém HMS, a abychom pochopili proč je vlastně iluzí, pokusíme si pro začátek zodpovědět několik základních otázek: Jaký je tedy skutečný obraz reality? Jak vypadá naše planeta a příroda? Jak vypadá skutečný vesmír? Jak vypadá člověk v té skutečné realitě – co je pod těmi všemi virtuálními realitami ukryto? Odpovědi na tyto otázky nejsou jednoduché a úspěšnost pravdivosti odpovědí závisí na schopnostech orientace v Systému lidské mysli, úrovni jeho pochopení a v neposlední řadě znalosti zákonů života v Multivesmíru, znalosti zákonitostí stvoření a proto znalosti Matrice života Prvotního zdroje. Upřímně řečeno, ať jsou již moje mimosmyslové pocity jakékoli, já nesplňuji ani základní kritéria pro kompetenci odpovědět na tyto otázky. Já se mohu pouze pokusit o analytickou studii pro tyto odpovědi. Nebude to ono, protože analytické myšlenkové vzorce vycházejí z logiky racionální mysli, a proto nebudou přesné. Takže, máme nějaké informace, které nám mohou posloužit jako vodítka. Víme, že Svrchovaní jsou Tvůrci vesmíru a Vyšší mysli. Tato činnost je primárním účelem jejich existence. Z vůle svého Stvořitele – Prvotního zdroje – tvoří, aby stvořené mohli poznávat, toto poznání sdělují Zdroji, který ho vnáší do své Grandiózní vize – do Matrice života. O Matrici života víme, že je Kosmickou bytostí – tělem Prvotního Zdroje. Nese vzorce pro vše ve Vesmíru celku – tj. události i formy a tvary a jejich
vzájemné vazby. Je-li kódování pro anorganickou hmotu stejné jako pro tu organickou – vše je složeno z elementárních částic hmoty, které jsou dle rychlosti vibrací usazené do dimenzí, které vycházejí na nejvyšších vibračních úrovních z prostředí Centrálního slunce – příbytku Prvotního zdroje, a to ve formě částic Světla a Zvuku – pak musí být vše součástí života, a to neoddělitelně. Již v Centrálním slunci – v antihmotě – jsou tyto částice navázány na vlákna Matrice života, takže nesou Vizi a Záměr, jsou Inteligencí svého Zdroje, a proto je v nich obsaženo Vše, co Jest. Víme také, že Zdroj nemůžeme skutečně pochopit. Jako Svrchované bytosti jsme jeho kopie, fragmenty jeho Světla, jsme také schopné úplného uvědomění si tohoto faktu, takže teoreticky pro Svrchovanou bytost je Prvotní Zdroj poznatelný i pochopitelný. Víme však, že Svrchované bytosti procházejí evolučními etapami vývoje své existence ve Vesmíru celku, a že k tomuto „návratu“ ke svému Stvořiteli a s tím spojenému poznání, musejí dojít a tato cesta podléhá určitým zákonitostem. Víme také, že Prvotní Zdroj je Počátek a Konec Všeho, co Jest, a že jeho podstata mu dovoluje nahlížet na Vesmír coby Celek. Čas a prostor pro něj nic neznamenají – on operuje v bezčasovosti ve vibrační úrovni tzv. tiché prázdnoty. Nicméně je sítí NIS spojen se vším a proto je všudypřítomný. Jeho všemohoucnost je dobrovolně limitována jeho Grandiózní vizí, která obsahuje prvky Velkého experimentu a prvky Tajemství konečného záměru. Svou vůli vyjadřuje svou Inteligencí – mystickou krajkou energií, které jsou vetkány ve všem stvoření, jako vlákna z elementů fotonů, vibrujících ve frekvencích Vibrace rovnosti. Jsme-li, coby Svrchovaní, součástí Jeho Nejvnitřnějšího stvoření – příslušníci Centrální rasy – Zářící – pak se po spirále evoluce Svrchovaných bytostí pohybujeme trochu jinak, nežli ostatní Svrchované bytosti ve Vesmíru celku. Jak je to možné, či jak k tomu došlo? Zářící Prvotní Zdroj stvořil již kompletní – oni jsou Jím – a to beze zbytku. Jejich postoj Rovnosti a Jednoty k ostatním Svrchovaným bytostem je nejvyšším vyjádřením bezpodmínečné lásky Zdroje ke všemu stvoření i k sobě samým. Oni nepředstírají, že jsou vševědoucí, či všemocní, nicméně za touto vysoce vyjádřenou skromností se skrývá skutečnost, že takoví vlastně jsou. Oni jsou Tvůrci i Správci Velkého Multivesmíru Prvotního Zdroje – oni jsou Prvotní Zdroj osobně. Z této bezpodmínečné touhy po rovnosti vyplynula touha sdílet podobnou oddělenost a s tím spojená vývojová stádia evoluce Svrchovaných bytostí. Jak víme, Prvotní Zdroj nahlíží do Multivesmíru komplexně. Tento záměr měl v Matrici života alternativu Vize. Jak se Svrchovaní nořili do oddělenosti, vytvářeli krajinu Nižší mysli, alternativa Vize nabyla konkrétní tvary a řetězec událostí byl spuštěn. Objevil se Anu, který měl již jisté zkušenosti s kódováním systémů pro existenci v dimenzích hmoty, prostoru a času. Měl též zkušenosti se stvořením jistých forem nosičů – tj. předchůdců současné genetické podoby lidské rasy. Další vývoj událostí známe – tedy zhruba známe. Prvotní Zdroj takový vývoj předvídal – měl pro něj připravené rovnice v Matrici života, takže byl součástí jeho Vize. Pro něho to byla
výzva stejně lákavá jako pro Zářící. Anu rovněž nebyl žádná náhodná entita, která kde se vzala, tu se vzala. Anu tuto úlohu Satana, Boha všech Bohů a Geniálního programátora Systému lidské mysli přijal ze své vlastní svobodné vůle – kdo by odmítl přání svého Stvořitele. Navíc, i pro něho to byla výzva a svou úlohu splnil brilantně. Toto je nejskrytější ze všech skrytých tajemství a přesto, že jeho odhalení mi nepřísluší, od začátku existenci těchto skrytých vzorců v Matrici života tuším. Toto je také důvod, proč jsem nikdy nebyla Anua schopná jakkoliv odsuzovat či vinit. Nevím, zda je mé tušení správné, jak říkám – analýza skrze logiku racionální mysli skrývá jistá úskalí a může obsahovat i možné mystifikace. Nezapomínejme na to, co nám sdělili Zářící již na počátku tohoto období oddělenosti v Aniově Systému HMS: „To co my bez výhrad přijímáme jako „realitu“, označují za „svět forem“. Říkají, že tento svět vlastně skutečně vůbec není, že je jakousi „zlověstnou virtuální hrou“, v níž jsme my všichni hráči, že je složitou a potměšilou iluzí, schopnou zmást dokonce i ty nejdůkladnější empirické zkoušky, je masovou halucinací neobyčejné hloubky a síly, uzpůsobenou k tomu, aby se duše odvracela od přímé stezky probuzení, jež vede k věčnému životu. Je to Maja.“ Teď bychom mohli zkusit zodpovědět dané otázky. Jak víme, „virtuální“ reality nejsou „virtuální“ ve smyslu, jak jsme zvyklí je chápat. Znamená to, že realita je součástí Systému HMS a tato realita zahrnuje vše, co známe – celý hmotný vesmír i vše, čemu říkáme lidské chování, stejně tak vše, co pouze tušíme – tj. astrální a duchovní krajiny, které imitují mezidimenzionální úrovně. Pravda je taková, že pro lidskou existenci – ať oddělenou v Anuově systému, či ve stavu Jednoty na vyšší vibrační úrovni, je podpůrný systém, tedy kódování v krajině Vyšší mysli, absolutní nezbytností. Nyní se staví nový systém – Nová Hierarchie. Bude to nové „tělo“ pro lidstvo ve stavu Svrchované jednoty. Těmi staviteli tohoto nového systému jsme my. Možná to bude znít překvapivě, ale už jsme si to vysvětlovali v Tajemství Jednoty a v ostatních pojednáních. My všichni jsme především projevem Svrchovaných bytostí v hmotném světě prostoru a času a k tomuto projevu používáme jako nosič hmotné fyzické tělo – člověka. V kvantové rovině jsme součástí kvantového vědomí - každý s každým jsme propojeni do jedné Sítě Svrchované jednoty, která je naší skutečnou databankou potřebných informací a současně komunikačním kanálem s celým Multivesmírem. Na této úrovni spolupracujeme, koordinujeme své úkoly ku prospěchu společného záměru a tím je v současné době zajistit plynulý a harmonický posun do nového systému. Ten nový systém není vlastně nový, je to náš systém pro podporu úrovně Nižší mysli v rámci Vyšší mysli, který jsme si jako Svrchovaní sami stvořili pro život v Atlantidě, a který se nyní pouze upravuje pro podmínky Svrchované jednoty. Takže realita získá podobu této nové perspektivy. Sama si nedokážu představit a proto ani posoudit, jakou tato realita bude mít konkrétní podobu. Vím pouze to, že pro plně funkční kompatibilitu s novou Hierarchií se budeme muset změnit na genetické úrovni našeho fyzického těla, vím, že k tomu dojde na základě aktivace zdrojových kódů Svrchované bytosti, neboť fyzická genetika je obrazem genetiky nefyzické.
Takže,“skutečnost“ tzv. reality je daná souhrou mnoha faktorů, které tvoří rámec pro životní formy i anorganickou přírodu. Naše vnímání této reality vychází z podpůrného systému, v našem případě to je Anuův Systém HMS. Až se vše přesune do systému Nové Hierarchie, bude to opět rámec pro životní formy i anorganickou přírodu – tentokrát ve vyšší vibrační úrovni páté dimenze Multivesmíru. Jak víme, Multivesmír se skládá ze sedmi vesmírů v jedenácti základních dimenzích. Předpokládám, že pátá dimenze je poslední pro možné vyjádření forem ve fyzické hmotě, prostoru a čase. Takže forma existence ve stavu Svrchované jednoty člověku umožní pobývat v hmotných dimenzích, včetně mezidimenzionálních prostorů. Naše plná kompatibilita, tj. harmonie fyzické genetiky s genetikou nefyzickou, propojení lidské mysli do úrovně Vyššího Já, které sídlí v kvantové rovině Vyšší mysli – to vše plně ovladatelně napojené skrze Bod přístupu do SIN – Sítě Svrchované jednoty – toto vše nám zřejmě navíc umožní cestovat i do ostatních dimenzí formou smyslového prožitku bez fyzické přítomnosti hmotného těla. Teď nevím, zda jsem danou otázku vůbec zodpověděla – vypadá to, že nikoliv. Takže shrnutí – obraz reality je závislý na našem nakódování v pavučině programů, které tvoří aktuální Systém lidské mysli pro aktuální formu naší existence v daném prostoru Multivesmíru. Tento Systém lidské mysli takto vytváří vše, co jsme schopni vnímat pomocí aktuálního smyslového komplexu. Materiály Tvůrců Křídel říkají, že lidský jedinec, sjednocený do stavu Svrchované jednoty a celé lidstvo bude muset položit základy nové vědy multidimenzionální reality. Jsou to tzv. neo-vědy obsažené v Prahové kosmologii a tvoří celou jednu vědeckou disciplínu Lyricusu. Objevy těchto nových, sjednocených vědních disciplín vytvoří nosný systém pro vnímání multidimenzionální reality a současně budou základním kamenem pro objev Velkého portálu – brány pro vstup lidstva do Multivesmíru. Jak tedy má vypadat naše planeta, naše příroda a náš celý vesmír? Odpověď na tuto otázku vyplývá z odpovědi na otázku předchozí. Formy hmoty, jejich uspořádání v prostoru a zasazené do proudu času jsou dané a nemění se pozicí pozorovatele usazeného v jakémkoliv Systému Mysli. O tento prastarý řád se starají Stavitelé formy – jsou to Mistrovské matrice, které vzešly z Prvotní Matrice života. Je to základní vesmírná struktura. Můžeme si ji představit jako základní obraz – namalovaný nesmazatelnými barvami – je krásný, velmi pestrý a rozmanitý, jeho motiv je holografický, je dokonalý – neexistuje hledisko, pro které by nesplňoval účel – je to základní obraz Multivesmíru a proto je kompletně multifunkční. Má své nedefinovatelné vědomí, které nikdy neztrácí kontakt s energií a inteligencí Zdroje. Pro nás – pro lidstvo – se nyní rýsuje obrovsky reálná představa, že tento obraz konečně spatříme v celé jeho skutečné kráse a hloubce – tak, jak jsme ho sami kdysi dávno stvořili. Planeta a Příroda sice mají nedefinovatelné vědomí, to ale neznamená, že s ním není možno sdílet jeho pocity. Toto vědomí nelze zmást žádným systémem lidské mysli – všechny promítané virtuální reality, které z tohoto systému vycházejí, se ho však fyzicky dotýkají –
podobně jako lidé trpí a umírají při přírodních katastrofách – i Příroda a Planeta trpí - ale svou roli hraje statečně a hrdě, protože ona zná smysl záměru, zná účel toho všeho a navíc, její role není pasivní – ona je jedním z nejdůležitějších aspektů toho všeho – ona je součástí základního motivu obrazu. Jak tedy vypadá člověk ve skutečné realitě? Zde již samozřejmě velmi záleží na umístění v Systému lidské mysli. Kdysi dávno, ještě jako Svrchovaní, jsme stvořili vesmír a krajinu Vyšší mysli – neboť pro Svrchované bytosti, pro jejich existenci ve všech dimenzích a vibračních hustotách těchto dimenzí - ať přímou, či oblečenou do vhodného nosiče – pro jejich poznávání celého Vesmíru celku, je krajina Vyšší mysli tím, čím je základní obraz pro strukturu a tvar vesmíru, tvoří základní kostru, čili vzor, do kterého je vetkána Síť Svrchované jednoty a který umožňuje její propojení do Matrice života. Součástí Vyšší mysli je Vyšší Já Svrchované bytosti i genetická mysl všech bytostí v Multivesmíru. Nižší mysl je určena pro oddělenost individualizovaného vědomí jednotlivých bytostí. Člověk, tak jak ho my chápeme a známe, tj. lidský jedinec v hmotném vesmíru, je fyzicky přizpůsobený nosič pro Svrchovanou bytost, a splňuje základní a konkrétní účel – je prostředkem, skrze který je Svrchovaná bytost schopna poznávat hmotný vesmír. Nosičů je mnoho různých druhů pro různé vibrační hustoty a v našem sedmém vesmíru je to nosič výhradně humanoidní. Mluvili jsme o základním obraze Multivesmíru, o Vyšší mysli, jako prostředí, do kterého je tento základní hologram vsazen a o Nižší mysli, která dovoluje zažít stav oddělenosti při pohybu v tomto uceleném prostředí. Víme, že k pohybu v tomto Celku lze použít různé fyzické i nefyzické nosiče, coby obleky vhodné pro daný prostor a dané prostředí. Víme také, že samotný rámec Nižší mysli není totéž, co racionální Ego Anuova systému. Vize oddělenosti je v Nižší mysli zakomponována z perspektivy Vyššího Já Svrchované bytosti a to je obrovský rozdíl. Naše současná perspektiva je kompletně autonomní, tj. jakoby nekomplexní lidský jedinec, prostý Kvantové přítomnosti Vyššího Já, na základě organického systému a racionální mysli, která udává smysl existenci tohoto nekomplexního jedince, je jakýmsi záhadným vrcholem bytí, a k doplnění toho všeho je tento nekomplexní jedinec jakési záhadné perpetuum mobile – neboť existence společného Zdroje živoucích energií je striktně odmítána. Teď tedy víme, jak to vše vypadá i jak to vypadat má – chybí doplnit poslední základní kámen toho všeho, a tím je genom živých forem a bytostí v Multivesmíru. Struktura DNA vychází z archetypu, který je uložen v Matrici života. Tento archetyp je jednotný základ pro vše živé v Multivesmíru, tj. pro zvířata, rostliny i pro základní světelné tělo Svrchovaných bytostí, které nikdy neodkládají. Velká rozmanitost živých forem je dána obrovskou variabilitou této základní struktury DNA. Světelné tělo – Navigátor jednoty – má strukturu DNA na bázi zdrojových kódů. Je to nutné pro univerzální kompatibilitu s možnými nosiči, ve všech možných prostředích a ve všech možných Systémech mysli, které tvarují obraz všech možných realit. Nebudu se tvářit, že tento analytický návrh odpovědí na dané otázky je
vyčerpávající a kompletní. Existuje jakýsi soubor pravidel, kterému učitelé řádu Lyricus říkají Manifest Svrchované jednoty. Jedno z těchto pravidel říká: „Není pravda, která by mohla být napsána, vyslovena, nebo vymyšlena, pokud není konstruována a vyjádřena pomocí Jazyka Jednoty.“ Nyní se tedy pokusíme přiblížit si principy, které tvoří realitu skrze naši mysl. Jako v předchozích pojednáních, i nyní se neobejdeme bez nějakého šikovného zdroje specializovaných a vědeckých informací, které nám poskytnou potřebná fakta. Pro tento účel existuje úžasná kniha Rostislava Szerudy „Kvantová duše“, která obsahuje velmi komplexní souhrn faktů k našemu tématu. Nejdříve si zopakujeme strukturu HMS. Jak víme, Systém lidské mysli (HMS) se skládá ze tří úrovní – vědomí, podvědomí a nevědomí. Tyto tři funkční mechanismy se mísí do formy, kterou lidé chápou jako vědomí. Těmito mechanismy se Systém lidské mysli vyjadřuje v doménách, kterým říkáme skutečnost. Je důležité pochopit, že základní vzorec myšlení pochází především ze struktur vědomí zvaných Podvědomí a Genetická paměť (Nevědomí). Můžeš o sobě uvažovat jako o kopii lidské rodiny, svinuté do kopie svých rodičů a rodových pokrevních linií, umístěné do individualizovaného vyjádření: ty. „Ty“ je konkretizovaným vyjádřením HMS, jehož kořeny jsou pěstovány zcela v půdě lidstva a rodových linií. Toto všechno sestupuje do vyvíjejícího se zárodku před jeho narozením. Sociální a kulturní projekty systémů vzdělávání a zábavy pevně ukotví HMS během vývojových let jedince (3-14 let), aktivují programy a podsystémy HMS, aby zajistily, že jedinec je vhodně připraven přizpůsobit se realitní matrici svého času a místa. Člověk je složeninou fyzického těla, emocí a HMS, a zatímco fyzické tělo stárne a umírá, vyšší dimenzionální těla (pochvy), která souvisí s tělem fyzickým, pokračují ve své existenci. Někdo je nazývá duší či astrálním tělem, ale je to jednoduše pochva pro Svrchovanou bytost (a její světelné tělo, které nikdy neodkládá), ve které může pracovat a tato pochva zůstává objektem HMS a většiny jeho programů. Takže ani po smrti svého fyzického nosiče není Svrchovaná bytost uvolněna ze Systému HMS. Anunnakiové vytvořili HMS, aby vložili Svrchovanou bytost – pravé Jáství, které je nekonečné a věčné – do vězení vymyšlených iluzí a klamů. Takže lidský nosič byl naplněn HMS a Svrchovaná bytost byla vložena do nosiče jako jeho životní síla, která lidský nosič pohání. Důležitou součástí HMS je Síť strachu ze smrti. Tato síť je pomocí implantátů ukotvena v energetickém systému člověka. Zde exponenciálně narůstá ze solar plexu do oblasti srdce, krku a hlavy. Je to éterická struktura, která shromažďuje, přijímá a rozvádí strach, úzkost, stres a nervozitu. Hlavní složkou této struktury je polaritní systém. Tato struktura je uvázána na materiální svět. Další součástí je Posmrtný systém. Toto je systém, kde jedinec po smrti svého fyzického těla je uvítán průvodci „z druhé strany“ a znovuprožívá své životní zkušenosti se zdůrazněním oblastí nedostatků a opravou chyb uplynulého života –
jinými slovy karma a reinkarnace. Posmrtný systém zajišťuje, že Svrchovaná bytost zůstane sevřena v iluzích, ačkoliv tyto iluze jsou povýšenou realitou v porovnání s fyzickou existencí v planetární sféře. Umožňuje opakované kolování Svrchované bytosti ve fyzických dimenzích. Celý Systém HMS tvoří devět složek. Těchto devět částí představuje uvězňující systém, do kterého se každá lidská bytost rodí, žije a umírá; nehledě na počet cyklů zrození a smrti, kterými projde. Souhrnně řečeno, rozsah lidského jedince obsahuje fyzickou, emoční (astrální) a mentální hustoty či dimenze a to vše je uvnitř omezujícího rámce HMS. Vesmír, ve kterém žijeme, v celé jeho fyzické nádheře a vzrůstu, je rovněž součástí HMS. Podobně je to s planetami a hvězdami a vesmírem jako celkem. Takže úkazy, které naše smysly vnímají, ať je to změna pólů či zemětřesení stupně 9, to vše zůstává uvnitř Systému Lidské Mysli (HMS). Jev je klamem. Všichni, kdo touží po vizích, a usilují o to, aby viděli na druhou stranu, nechápou, že tyto vlastnosti – obrazy a zvuky – jsou tvořeny HMS a jsou jen jemnějším ztvárněním zdí vězení ve vnějším dosahu labyrintu. Časoprostor má svou kvantovou rovinu, která se nepřizpůsobuje Systému HMS. To naopak HMS byl stvořen tak, aby využil možností a zákonitostí kvantového časoprostoru. Kvantové je původní, originální. Je meta-fyzičnem, které předchází vizuálním, akustickým a smyslovým datům. Předchází pocitům a myšlenkám. Existuje před těmito podněty a v jistém smyslu je za nimi opravdu schováno. Lidé jsou tří-dimenzionálně projevené bytosti ve vesmíru. O tom jsme si pověděli již dříve:“ Projevený svět na Zemi a lidstvo a všechna Příroda, je jen jednou slupkou „cibule“. Je zde také mezidimenzionální doména, která sestává z nevyčíslitelného množství úrovní – v těchto úrovních pobývají životní formy uvnitř životních forem uvnitř životních forem. Jejich složitost a hloubka jsou nezměrné. Bytosti, které existují v projeveném, tří-dimenzionálním vesmíru, jsou lidé, jen lidé. Bytosti, které existují v jiných „úrovních“ jsou mezidimenzionální bytosti, které nejsou projevené ve fyzické doméně, avšak všechny bytosti, ať lidské-fyzické nebo ne-lidskémezidimenzionální jsou lapeny v Systému HMS. Bytosti ve vězení jsou jak lidské tak mezidimenzionální; vězení je tvořeno světy fyzickými i mezidimenzionálními. Vězení zahrnuje obojí. Není to tak, že by lidé byli ve vězení a potom po smrti se dostali z vězení ven a šli přímo do osvíceného stavu, užívajíce si plodů nebe. Ne, vědomí, které projevuješ v tomto světě, tě bude doprovázet i v další dimenzi“. Systém lidské mysli existuje nezávisle na lidském mozku. Tento je pouze organickým rozhraním pro zpracování informací z a do HMS. Mozek řídí smysly a koriguje i energetický a endokrinní systém lidského těla, které jsou rovněž v interakci s HMS. Ve svém důsledku prorůstá HMS až do DNA. Komplex těchto aspektů nás propojuje do pole systému HMS, kde se prezentujeme jako osobnost, kterou představuje Ego. Ego je vědomí a podvědomí, dává nám individualitu. Vyšší rovina Ega je SuperEgo, které ovládá nevědomí – je to Vyšší Já, skrze které k nám promlouvá Svrchovaná bytost. Vzhledem k tomu, že i Svrchovaná bytost je lapena v Systému HMS, hovoří
k nám jazykem tohoto systému. To znamená, že vzory z Matrice života – NIS jsou cenzurovány v HMS, který je překrývá svými vzory, takže Svrchovaná bytost je bere jako skutečnost a takto je promítá do reality lidského nosiče. Tyto vzory z HMS dodržují určité zákonitosti, které jsou obdobou zákonitostí vzorů NIS, jinak by je nedokázaly překrýt. Jsou to vlastně matematické rovnice, které je tvoří. Hmotné struktury Vesmíru a Přírody vycházejí z Mistrovských matric – Stavitelů forem a zůstávají sice nepřekryty, avšak události, které mají svá předurčení již nikoliv. Vědomí Země-Přírody je součástí kosmického vědomí Vyšší mysli, je navázáno přímo na Matrici Života a na Energii Zdroje. Kosmické vědomí je otevřeno vnímání Svrchované bytosti, nicméně gravitační a magnetická pole HMS obalují holografickou strukturu celé dimenze a tím ji uzavírají a izolují od zbytku Multivesmíru. Holografické struktury jsou kapitolou samy o sobě a budeme se jimi zabývat v některém z dalších pojednání. Zjednodušeně řečeno, představme si náš známý základní obraz struktury vesmíru, který je komplexní a neexistuje hledisko v souhrnu Všeho, co Jest, které by neobsahoval. Je to pravzor všeho, leží za kvantovými poli Multivesmíru a je to Matrice života – NIS. Z této struktury můžeme jakoby laserovým paprskem aktivovat vzory čehokoliv a tak dojde k manifestaci formy, tvaru hmoty, události, nápadu, myšlenky, záměru, posloupnosti, atd. v komplexní souvztažnosti v soustavách fyzických či nefyzických. Také to je to, o co se více či méně úspěšně snažím ve všech pojednáních. Zdánlivá roztroušenost je dána projekcí tohoto základního obrazu. Vidíme ho ve velmi mlhavé a plošné deformaci – jako sepraný ubrus na stole. Jakmile zaměříme paprsek na určitou část této plochy, vykouzlí nám nádhernou ucelenou strukturu, která před námi vyvstane ve své holografické hloubce a kráse, zcela nás pohltí a my nejsme schopni popsat to, co vidíme a už vůbec předat tuto informaci dále. Výsledkem je nesdělitelné pochopení a tak vypadá vše, čeho se na tomto obraze dotkneme. V minulé kapitole jsme se tohoto tématu dotkli asi nejvíc názorně. Zrcadlo nebes je takovýto komplexní obraz Matrice života v našem reálném světě a motto, které ho doprovází, vystihuje tuto neuchopitelnou Skutečnost. Co je nahoře, je i dole a: „Všechen svět, jenž leží dole, uspořádaly a obsahem naplnily věci, jež jsou umístěny nahoře, neboť věci dole nemají v moci uvádět v řád svět nahoře. Tajemství slabší se tudíž musí poddat tajemstvím silnějším…soustava věcí ve výšinách je silnější, než věci dole…a není ničeho, co dolů nepřišlo shora. Bůh a věčnost zaujímají „kosmos“, jejž nelze vnímat smysly. Kosmos smysly vnímatelný (hmotný vesmír), je tvořen podle obrazu onoho jiného kosmu a reprodukuje věčnost v jakési kopii“. „Veškeré věci na zemi jsou neskutečné…iluze je věc vytvořená působením „skutečnosti“. V tomto kontextu je opravdu velmi obtížné zmapovat a vysvětlit si funkci Systému HMS – systému závojů za závoji, za závoji…. Zkusíme tedy analytickou rekapitulaci, která nás možná posune kousek dál.
Ve Vesmíru celku je jen jedna inteligentní entita – je to Prvotní Zdroj a on je tímto Vesmírem celku. Kdybychom rozložili Vesmír celku do vrstev, pak bychom získali pyramidu. Jejím základem je Matrice života – NIS. Je nezměrná, proto zaujímá největší plochu naší pyramidy a její podstata je sub-kvantová. Z ní vyrůstá struktura Vyšší mysli – kvantový obraz Matrice života – tvoří ji sub-kvantové energie, které tančí v holografických vzorech, čekajících na svého pozorovatele, aby rozvinuly svůj obraz a vstoupily tak do kvantové úrovně. Kdo vstoupí do Vyšší mysli, vstupuje do Kosmického vědomí, které přiděluje identitu. Je doménou pro Svrchovanou jednotu – bytost a její nosič ve formě Celistvosti. Identita vytváří osobnost a realita, kterou tato osobnost vnímá, je realitou Zdroje. Tento stupeň pyramidy je svinut z časoprostorových dimenzí, čeká ale na moment, kdy se soustava Hierarchie přetransformuje do nového „těla“. Až dojde k přepojení energie z vnějšího zdroje na zdroj vnitřní (Prvotní), pak se rozvine a zahrne další, třetí stupeň, který nyní tvoří současná Hierarchie. Je doménou bytostí existujících v oddělenosti od svého Zdroje. Hierarchie je cenzurovaných obrazem, který imituje svinuté holografické struktury z předchozího stupně. Napodobuje tak základní vesmírné archetypy a tyto servíruje ve své vlastní verzi do úrovně Nižší mysli. Nižší mysl, obalená Anuovým Systémem HMS tvoří spolu s časoprostorovým vesmírem čtvrtý stupeň naší pyramidy. Zde Hierarchické archetypy nabývají reálné tvary – je to doména Reality vnějšího zdroje. Ve třetím a čtvrtém patře se pohybuje lidstvo a všechny bytosti mezidimenzionálních vibračních úrovní. Zde je projevena Příroda a hmotný vesmír. Do druhého patra nemůžeme, nicméně nahlížíme tam skrze čočku Genetické mysli, která nám ale moc neukazuje, naopak, zkresluje natolik, že jsme více zmateni, než poučeni. Takže stojíme na vrcholu naší pyramidy – jsme tedy nejvýše postavené bytosti ve vesmíru a z tohoto piedestalu slávy nám jaksi uniká, že co je postaveno nejvýše, nemusí být i kvalitativně nejlepší. Celá naše pyramida má to, co je „nahoře“(dole) i „dole“ (nahoře) – toto zrcadlení nesmíme opominout. Jako megalitické stavby na Zemi mají pod sebou to co je nahoře, i naše pyramida má pod sebou to co je nahoře, tato spodní pyramida je prostředí antihmoty, která je jedinou možnou definicí „polarity“ Multivesmíru. Co je vlastně „dole“ a co je vlastně „nahoře“, to nevíme – to ví pouze Prvotní Zdroj. Tak nevím, zda nám tento analytický rozbor pomohl. Podíváme se tedy blíže na princip archetypů, které vytváří naši realitu. Princip archetypů, dá se říci, odhalil Carl Gustav Jung, ale v podstatě byl lidstvu znám od počátku existence v Systému HMS. Je promítnut do znamení zodiaku a do mytologie, známe ho z tarotu, vždy byl součástí magie a věštění, jeho symbolikou nám Zářící sdělovali důležité informace, do archetypů se dají vložit kódované datové toky, které rezonují s naším energetickým systémem. Určují vzorce chování bytostí, lidí, přírody a celého vesmíru v souvztažném smyslu komplexní skutečnosti. Máme je tak říkajíc v krvi a promítnou-li se nám jako celek, pak nás i hluboce zasáhnou. Toto zažíváme při sledování filmů jako Pán prstenů, Nekonečný příběh, Excalibur a mnoha dalších. Manifestace archetypů do reality je závislá na energii vnějšího zdroje, proto jsou
archetypy Světla a Stínu. Tyto dvě polarity se odpuzují, mohou se však jedna v druhou transformovat. Podléhají gravitačním a magnetickým silám HMS, který je takto udržuje v pozicích. Archetypy definují naši pozici v prostředí reality – jsme materialisté či mystici, jsme věřící či ateisté, atd. Definují rovněž naši osobnost – jsme sangvinici, cholerici, flegmatici, melancholici či jejich složeniny. Určují náš postoj v událostních řetězcích – jsme bojovníci, někdy hrdinové, jsme zbabělci, nebo jen opatrní, jsme konstruktivní, či destruktivní, jsme obětaví a blahosklonní, či přezíraví a potměšilí, jsme sobci, nebo bychom se rozdali, atd. Promítají se do našich snů a jejich řeč nám leccos sděluje i napovídá. Jejich zdrojem je vždy Systém lidské mysli, ale jejich promítnutí závisí na mnoha aspektech, tj. rovinách, ze kterých z HMS přicházejí a kam mají namířeno, tj. kam nás na základě našich rozhodnutí vrhnou. Aspekt svobodné vůle je akceptován, jeho výsledek je nicméně jasně předvídán. Archetypy tvoří jakousi mapu nevědomí a tuto mapu se nyní pokusíme podrobněji prozkoumat. Manifestovaný, čili aktivní archetyp je ve své podstatě holografický fraktál, který v sobě nese atraktor, obsahující událost (spouštěč) a jako takový se projevuje od jedince přes rodinu či skupinu a národ až po celé lidstvo. Atraktor ve své dynamice spouští řetězce nebo celé laviny událostí, které přitahují gravitační a magnetické síly systému, k tomu se navazují reakce vědomí Přírody a toto vše v plynutí času vytváří naši minulost, přítomnost a předurčuje budoucnost. Je to velkolepé dramatické představení, ve kterém všichni máme svou roli – někdo hlavní, někdo vedlejší, většina z nás jsme pouhý kompars a Příroda a celý vesmír nám vytváří kulisy, které se mění podle potřeb scénáře. Toto je pointa Maji, pro toto se náš život a realita, kterou považujeme za skutečnost, označuje za iluzi, klam či „virtuální“ realitu. Indové ve své filosofii mluví o Dharmanovi, což je Zákon, který řídí Universum a všechny jeho obyvatele. O Sádhaně jako smyslu života, o předurčené cestě pro tento život a o Karmě, která je Zákonem akce a reakce. Dharmu představují jako širokou cestu, po níž se musí nevyhnutelně kráčet. Tito filosofové říkají, že svoboda spočívá v tom, zda kráčíme rychle, nebo pomalu. My se v tomto pojednání nepohybujeme po duchovní cestě poznání ve smyslu touhy po povznesení a dosažení stavu osvícení – taková cesta je vzorem Systému HMS a my tento systém zkoumáme shora s maximální možnou objektivitou – propadnemeli takovým vzorcům, budeme lapeni zpět do klamu a iluze. Z tohoto důvodu nám postačí klasifikace archetypů podle Junga, který probádal ty hlavní, které se nejčastěji z „nevědomí“ manifestují. Superego (Self) symbolizuje celistvost, jednotu protikladů, spjatost s celkem a univerzální jednotu. Superego je obrazem kosmického Já, představuje lásku, tvořivost a sounáležitost. Symbolem vyššího Já je jasné příjemné světlo. Prožitek vyššího Já je popisován jako okamžik náhlého osvícení, dotek lásky, extáze a pocit okamžitého štěstí. Protipólem Superega je archetyp Stínu. Stejně jako Superego má
schopnost ovlivňovat dění ve vesmíru. Stín má velký podíl na stvoření světa v podobě, jaké ho známe. Stín je proto chápán jako archetyp zla symbolizovaný opakem světla - tmou. Jeho působení je však spíše dualistické než skutečně zlé. Všechny archetypy nesou v sobě něco z této dvojice. Superego jim dává vědomí a inteligenci a Stín schopnost tvořit a ničit. Dostanou-li se Superego a Stín do těžkého rozporu Stín se stává absolutním zlem - Ďáblém, který se snaží ovládnout lidskou duši a vytlačit z ní vyšší Já a vědomé Ego. Když se mu to podaří, přebere kontrolu nad jednáním člověka. Proto je nutno zajistit, aby se různé archetypy, pokud možno nikdy, nedostaly do vážného rozporu. Archetyp Ega vyjadřuje naše já, naši vnitřní sebeprezentaci. Je nositelem našeho vědomí a sebeuvědomění. Bez rozvinutí Ega bychom žili náš život na nevědomé úrovni. Silné Ego vyjadřuje převahu vědomého nad nevědomým. Kontroluje rozvinování a svinování ostatních archetypů. Pro vývoj Ega je důležitý kontakt se Superegem. Toto spojení by ale nemělo přerůst v božský komplex, kdy se jedinec cítí být něčím více, než čím ve skutečnosti je. Omezí-li se Ego ve svém zájmu na sebe sama, pak mluvíme o egoismu. Persona představuje sebeprezentaci člověka navenek, vnější tvář člověka - jak se člověk jeví sám sobě, jak se snaží jevit svému okolí a jak se svému okolí skutečně jeví. Persona je maska, kterou si nasazujeme před jinými lidmi a často i sami před sebou. Persona ve vztahu k vnějšímu světu má pro Ego ochrannou funkci. Někdy však nastává identifikace s Personou (falešným já) místo s Egem. Persona ovlivňuje náš vzhled a důležitost, kterou svému vzhledu přikládáme. Způsob, jakým se oblékáme, je také odrazem naší Persony. Persona jiných lidí vytváří náš první dojem o těchto lidech, jež může být často povrchní a klamný. Vztah Ega a Persony je podobný vztahu vnitřku a vnějšku či obsahu a formy. Dítě je symbolem nového rodícího se z celistvosti. Vyjadřuje naději a nový život. Je v něm božskost a síla měnit zaběhaný řád věcí. Září vnitřní čistotou a nevinností. Představuje hrdinu, který vstupuje na scénu, aby dal prostor světlu a odstranil temnotu. Dítě se vyznačuje hravostí a velkou fantazií, která je bohatá na archetypální prvky. Vědomí Dítěte získává převahu nad nevědomím. Dospělý jedinec s příliš rozvinutými prvky dítěte se vyznačuje oslnivostí, ale zároveň i nezralostí až infantilností. Stařec vyjadřuje životní moudrost, klid, tajemnost, zkušenosti, znalosti a přirozenou autoritu. Může být otcovský i hrdinský, ale jeho síla má spíše vnitřní než vnější charakter. Je to spíše síla ducha než fyzická síla. Stařec má blízko k vyššímu Já. Každý z nás nosíme obraz Dítěte i Starce bez ohledu na náš věk. Dítě se rozvinuje jako první a pak přenechává svou energii, aby rozvinula obraz moudrého Starce, a samo se svinuje. Jeden archetyp přechází spojitě v druhý.
Animus/Anima je mužský prvek v ženě a ženský prvek v muži, představují duální prvek. Protipóly, jež se vzájemně přitahují, aby spolu dosáhly úplnosti - celosti. Animus/Anima zprostředkovávají vazbu mezi Egem a nevědomím. Panna je kombinací Animy a Dítěte. Je nevinná, čistá, hrdinná a hravá. Vyjadřuje čistou ženskou krásu, rodící se ženství. Představuje nový život a má v sobě i potencionalitu dalšího nového života. Je křehká a bezmocná. Bez ochrany je vydána napospas silám Stínu a může se stát jejich obětí. Důležitou formou tohoto archetypu je archetyp Princezny. Z Panny se časem stává Matka. Pod vlivem Stínu může archetyp Panny přejít rovněž v archetyp Kurtizány. Hrdina se rodí z nevědomí. Vzniká spojením Dítěte a Anima. Očekávají se od něho velké skutky a hrdinské činy. Musí bojovat se silami Stínu. Je proto nadán zvláštními schopnostmi. Symbolizuje vzestup Ega a růst individuality v každém z nás. Vyjadřuje schopnost realizovat se v životě, dosáhnout vytčeného cíle. Prochází nepokořen porážkami, až dosáhne konečného vítězství. Hrdina je nezávislý, svobodný a nespoutaný. Přílišné rozvinutí archetypu nebo setrvání v něm příliš dlouho může znamenat domýšlivost, pýchu, neschopnost reálně hodnotit situaci, vyhledávání nepřítele a ohrožení i tam, kde není. Archetyp Matky vzniká spojením Superega a Animy. Je protějškem Panny. Je to starostlivá bohyně plodnosti, která rodí život. Poskytuje svým dětem potravu. Představuje Prvotní Matku i Gaiu. Jako Matka Země může být démonická, krvavá a žádat si oběti. Matka je autoritativní a mocná. Archetyp Matky silně ovlivňuje mužovu Animu. Matka může také působit destruktivně, svazovat, pohlcovat a omezovat. Archetyp Otce vzniká spojením Superega a Anima. Představuje autoritu, moc, plodnost a zdroj života. Fyzicky se realizuje jako hlava rodiny či vůdce skupiny. Přílišné ztotožnění s archetypem Otce může vést k pocitu všemohoucnosti, zneužití autority a moci. Kejklíř vyjadřuje změnu, zvrat, vzrušení, bláznovství, nesmyslnost a neuspořádanost. Je to vtipálek, zloděj, mluvka, lhář i lump. Je typem hrdiny i jeho opakem. Může sehrát kladnou roli, ale spíš mu sedí role pokušitele. Je nestálý jednou je na naší straně a příště je proti nám. Má blízko k archetypu Stínu. Útočí emocemi na vědomí ovládané Egem a snaží se ho dostat pod temný vliv nevědomí. Archetypální motivy a postavy se často vyskytují v bájích a pohádkách. Objevují se v nich jako kouzelné bytosti, moudří starci a stařeny, mudrci, otcové a matky královského či chudého původu, krásné panny, stateční hrdinové, draci a kouzelné věci, pomáhající hrdinovi přemoci síly zla. Zmíněné archetypy jsou jen malým vzorkem archetypů v lidské psychice. Za archetypy nebo archetypální vzorce můžeme považovat všechny opakující se formy,
tvary, děje, jednání a univerzální vzory jako jsou např.: Žena, Muž, Běloch, Černoch, Lakomec, Kapitalista aj. Struktury tohoto typu vznikají superpozicí mnoha podobných vzorů: Můžeme je připodobnit k fotografii, na níž bylo nasnímáno velké množství lidí určitého typu tak, že dohromady vytvářejí obraz typického představitele daného typu - například typického muže nebo ženy. Každý z archetypů z oblasti kolektivního nevědomí má v lidské psychice individuální zabarvení. Archetypy nejsou statické, ale dynamicky se mění. Žijí v nevědomí svým vlastním životem. Čím více se do nich promítá archetyp Superega, tím více se jeví nezávislé na vědomí a inteligenci. Neustále se rozvinují a svinují. Najednou jich vždy působí několik, čímž se jejich působení stává více rozmanité. Obvykle na sebe navazují v určité vývojové řadě; například: Dítě - Hrdina - Otec - Stařec. Chování podle archetypálních vzorců se považuje za normální a překročení jejich rámce vyvolává tlak k návratu. Velmi významnou a důležitou vlastností archetypů je promítání. Nevědomá lidská touha odstranit zlo, promítnutá na nesprávné objekty, tak nejenže zlo a jeho původce neodstraňuje, ale dokonce je násobí. Z dalších archetypů zmíníme alespoň archetyp Témata zničení světa. O tom, co dokáže tento archetyp, jsme si řekli v pojednání Tajemství Soudného dne. Tento archetyp pojmenoval, prozkoumal a popsal americký psychiatr a psychoanalytik John W. Perry. Důležitý je i archetyp Bazální perinatální matrice. O jeho popis se zasloužil Čech nyní žijící v USA, profesor Stanislav Grof. Čtyři etapy porodu se odrážejí ve čtyřech prožitkových fázích. Každá etapa je charakterizována specifickými emocemi, fyzickými pocity a konkrétními symbolickými obrazy. První matrice se týká našich prožitků v mateřském lůně před počátkem porodu. Druhá matrice se vztahuje k našim prožitkům po zahájení porodních stahů ještě před otevřením děložního hrdla. Třetí se váže na naše prožitky během průchodu porodními cestami. Čtvrtá a poslední matrice odráží naše prožitky, když opouštíme tělo matky. První matrice zrcadlí symbiózu, která existuje mezi matkou a dítětem v průběhu posledního období těhotenství. Plod je v bezpečí a pohodlí, pokud matka nesní něco špatného nebo netrpí nějakou infekcí. Dítě prožívá jednotu a ztotožnění s kosmickým prostorem a celým bytím. Prožívá extázi, blažený stav provázený obrazy ráje a hojnosti. Pocit individuálnosti je slabý. Ještě není rozvinuta dualita subjektu a objektu. Mysl dítěte se může ztotožnit s různými formami vodního života ale i jinými krásnými obrazy. Je-li však harmonie lůna narušena, mohou být prožívány obrazy ryb hynoucích vlivem znečištění nebo třeba vojáků zasažených chemickými zbraněmi a jiné děsivé výjevy. Druhá matrice symbolizuje vyhnání z ráje. Nastávají změny chemického a mechanického rázu. Začínají děložní stahy. Svět plodu se hroutí. Nachází se v bolestivém a nepřátelském prostředí, z něhož není úniku. Dítě pociťuje paranoidní
pocity, jež se mohou stát základem pro paranoidní stavy v dospělosti. Je stahováno do víru a s ním celý svět. Atmosféra apokalypsy je provázena hrůzou, pocity klaustrofobie a mukami. V mysli dítěte se rozvinují obrazy utrpení, válek, katastrof, koncentračních táborů a jiných hrůz. Dítě není schopno vnímat kladné aspekty lidského života. Druhá matrice je velmi depresivní. Bývá charakterizována strachem ze smrti, strachem z nemožnosti návratu a strachem ze ztráty zdravého rozumu. Třetí matrice vyjadřuje boj se smrtí a o znovuzrození. Dítě se již může pohybovat porodními cestami. Boj o přežití pokračuje, ale je zde také naděje na úspěšné vyvrcholení zápasu. Energie a napětí narůstá a vzniká potřeba je vybít - explozivně uvolnit. V mysli se rozvinují obrazy výbuchů sopek, granátů, bomb, zemětřesení a jiných katastrof. Mohou se objevit démoni, satanské obřady, špína, krev či fekálie. Třetí matrice je charakterizována silným sexuálním vzrušením. Objevují se v ní prvky agrese, násilí a sadomasochismu. Člověk se může ztotožnit s vrahy, tyrany, útočníky a jejich oběťmi současně. Vyskytují se zde rovněž archetypální motivy smrti, oběti, očisty, znovuzrození a střetu sil dobra a zla. Čtvrtá matrice představuje prožitek smrti a znovuzrození. Dítě se dostává na svět a odděluje se od matčina těla. Utrpení a agónie předcházejících dvou matric vrcholí "smrtí Ega". Člověk má pocit hrozící katastrofy, naprostého zániku a "pádu až na dno vesmíru". Nebrání-li se prožívající tomu, negativní zážitky spojené s porodem zanikají. Následuje vize oslnivého bílého nebo zlatého světla nadpřirozené krásy. Člověk se zbavuje své viny. Je očištěn a vykoupen. Prožívá záplavu kladných pocitů k sobě, druhým lidem a k bytí vůbec. Svět se zdá krásný a bezpečný. Objevují se zjevení archetypálních božstev, Boha jako zářícího zdroje světla a jiných duchovních bytostí. Každé dítě prožívá čtyři etapy porodu trochu jinak. V jeho mysli se rozvinují různé obrazy v závislosti na tom v jakém fyzickém a psychickém stavu se nachází jeho matka a otec. Tento archetyp je vlastně prezentací všech hlavních archetypů Systému lidské mysli a jeho podprogramů. Jejich projekce během porodu je vlastně napojení do systému – fragmentace vědomí Svrchované bytosti. Je zajímavé, že stejné regresní prožitky popisují v hypnóze i lidé, kteří se narodili císařským řezem. Ještě je nutno zmínit archetyp UFO - iniciační obřady. Popis tohoto archetypu nalezneme opět v díle amerického psychologa J. W. Perryho. C.G.Jung se velice vážně zabýval fenoménem UFO, avšak nepřisoudil mu význam archetypu. Podle staroegyptských pramenů je UFO psychický fenomén proměny, který zesiluje pokaždé na konci jednoho a začátku následujícího světového měsíce (trvá 2160 let – precesní posun) a je znakem kolektivní proměny vědomí. Nyní končí období "Ryb" a začíná období či věk "Vodnáře". Navíc je psychický fenomén UFO "přiživován"
současnou technickou vyspělostí, zájmem o techniku samotnou a psychickým stavem materiálně zaměřené civilizace. Přihodí se ve spánku a dotýká se tzv. únosů do UFO z ložnice – z postele. Jeho záludnost spočívá v tom, že člověk si z tohoto „zážitku“ vybavuje velmi málo, ale při regresní hypnóze se tento archetyp plně rozvine a manifestuje pevně do vědomí. Charakterizuje ho poselství, přijaté od blahosklonných mimozemských bytostí, které se dotýká ekologie, obavy o budoucnost Země a lidstva. Vize tohoto poslání zahaluje skutečné záměry těchto bytostí, které již nejsou přátelské, nýbrž útočné – hlubší vzpomínka odhaluje nepříjemnou operaci či tělesnou prohlídku. Tento archetyp vychází z podprogramu Systému HMS – z Genetického Manipulačního Systému (GMS), který Anu vytvořil speciálně pro mimozemské (mezidimenzionální) rasy a entity. Jejich činnost kopíruje vzorec archetypu, takže není evidentní, co je skutečný prožitek a co je snová podvědomá manifestace archetypu. Nicméně mnoho takzvaných únosů do UFO spadá do této kategorie. Jako všechny ostatní archetypy, i tento má rozsah od jedince přes rodinu, národ až po celé lidstvo. Jeho manifestací ve skupině jsou známá mariánská zjevení. Jeho působení je v těchto případech navázáno pomocí tzv. davové psychózy – jeho rozvinutí doprovází změněný stav vědomí všech účastníků, kteří jsou v dosahu jeho gravitačního pole. Shrneme-li si naše poznávání archetypů, pak lze říci, že to jsou dynamické formy potenciálně proudící energie. Jeden archetyp se volně prolíná s dalším a v místě jejich prostupování vznikají nová ohniska energie a celkově jsou to vlastně ohromná gravitační centra, která usměrňují naše prožívání reality do vzorců, které jsou díky genetické mysli jednotné pro celé lidstvo. "Je tolik archetypů, kolik je typických situací v lidském životě," říká Jung. Archetypy jsou rozpoznatelné skrze symboliku. Tyto symboly na naši psychiku působí nezávisle na vědomé vůli člověka a dynamika jejich vlivu vyvolává hluboké emoce. Je to vlastně kódovaný datový tok, který nabije symbol fascinující mocí, kterou mu propůjčuje archetyp. Tuto moc symboliky archetypů obsahují karty tarotu, obrazy mnoha mistrů malířů, je zakomponovaná v hudbě a jak jsem zmínila i ve filmech, ale i počítačových hrách. Osobně vytvořeným archetypem je komplex. Jung výstižně říká, že "my nemáme komplexy, ale komplexy mají nás". Archetypy a komplexy mají hodně společného. Komplexy jsou obsaženy v našem osobním nevědomí (jsou jen "naše", respektive my jsme "jejich"), zatímco archetypy jsou obsahy genetické mysli (jsou univerzálně lidské). Jako můžeme být (např. v afektu) zaplaveni energií komplexu, můžeme být dlouhodobě zaplaveni energií archetypu, a nemusíme si toho vůbec všimnout jednáme zcela nevědomě. Stejně jako si až po odeznění afektu uvědomíme, že nás cosi zaskočilo a ovládlo a chovali jsme se na okamžik "jako pomatení" - uvědomíme si až s odstupem, že jsme velkou část svého života strávili v zajetí opakujících se motivů. Nedá se říci, že by tato studie tajemství reality byla vyčerpávající, či přinesla převratná odhalení. Toto nebylo ani účelem. Pomohla nám ovšem v orientaci
v systému, který podmiňuje, umožňuje, a proto vytváří podmínky našeho života a existence. Přinesla nám rovněž poznání, že člověk je kompaktní součástí vesmíru a ať vědomě, či nevědomě, se podílí na obraze reality, který ji vytváří. My jsme Svrchovaní, ti, kteří tento Vesmír stvořili, a i když bylo učiněno maximum proto, abychom na tento fakt zapomněli a mohli se soustředit na jeho poznávání, je tvořivost jednou z nejvýraznějších vlastností člověka – hned po zvědavosti. Zdroj: Lyricus.cz + přímé odkazy v textu
Tajemství Času 06. 07. 2009 Čas patří mezi nejdůležitější fyzikální veličiny, protože s jeho pomocí definujeme celou řadu dalších pojmů a veličin. Čas je neodmyslitelně spojen s prostorem a proto dimenze, ve kterých probíhá naše existence, nazýváme Časoprostor. Tato klasifikace ale nevypovídá nic o podstatě času. Je relativistickým pojmem, stejně jako prostor. Čas se neskládá z žádných elementárních nebo sub-elementárních částic, tímto fenoménem se proto musíme zabývat z jiného, nežli fyzikálního hlediska, i když toto hledisko nebudeme moci přehlížet. Náš pohled na čas a prostor musí začínat v místě jeho vzniku – v Prvotní matrici. Náš život je ohraničen časem a prostorem a prvky energie a hmoty. Ne všechny dimenze časoprostoru v Multivesmíru obsahují prvky energie a hmoty v podobě, jak jsme zvyklí je chápat z pozice našeho hmotného vesmíru. Naší základní podstatou je fragment Prvotního Zdroje – je to individualizovaná esence světla a zvuku, která obsahuje Inteligenci Zdroje a ve své podstatě je Vším, co Jest. Tato naše základní podstata sídlí ve světelném těle, které tvoří částice fotonů. Spolu tvoří celek Jednoty – Svrchovanou bytost, která je nesmrtelná a věčná, stejně jako Prvotní Zdroj, není tvořena energií, energii nepotřebuje a není to energie, díky čemu existuje. O jakémsi ukončení existence by se dalo mluvit pouze v případě ztráty individualizace – k tomuto by mohlo dojít, jestliže by Svrchovaná bytost odložila světelné tělo a splynula by se svým Zdrojem. Ani pak by to ale neznamenalo konec její existence – znamenalo by to jen ztrátu individuality bytosti, která by mohla být kdykoli znovu obnovena. Představíme-li si, že by celý Vesmír Celku z vůle svého Stvořitele – Prvotního Zdroje zanikl, pak z této roviny – Prvotní Zdroj, Matrice Života a Svrchovaných – by mohl být kdykoli obnoven do posledního detailu a bez ztráty jediné jakkoli bezvýznamné informace. Jistota této skutečnosti je základem, na kterém Vesmír Celku stojí. Proto existují dimenze časoprostoru – místo, kde Svrchovaní tvoří a tvořené poznávají, aby limity, které je zde svazují, umožnily manifestaci úcty, respektu a odpovědnosti vůči sobě, Prvotnímu Zdroji a celému Vesmíru Celku. Proto Prvotní Zdroj stanovil Prvotní Plán průzkumu a jeho evoluční etapy vývoje bytostí ve Vesmíru. Anu je zářným příkladem toho, že Svrchované bytosti jsou schopny čehokoliv, je-li to součástí jejich Vize a Přesvědčení. Vraťme se ale k fenoménu času. V Realitě vnějšího zdroje systému Hierarchie a obzvlášť v realitě Anuova Systému lidské mysli čas nepostrádá prvky polarity – čas je neúprosný, ale i milosrdný. Anuův Systém ale nesvazuje všechny dimenze časoprostoru – svazuje náš hmotný vesmír a jeho mezidimenzionální prostory. Mimo tuto rovinu existují dimenze, ve kterých existují bytosti a celé civilizace, všechny jsou ale pod vlivem Evolučně spasitelského modelu existence – jejich podpůrným systémem je Hierarchie a z ní odvozená Realita vnějšího zdroje. Díky absenci Anuova Systému HMS může být kvalita prostředí, ve kterém existují,
nesrovnatelná s tím, v čem existujeme my, ale všechny tyto bytosti se tak jako my nacházejí v různých fázích transformačního procesu – nejsou zbaveni existence v systému Hierarchie a Realita Zdroje je pro ně stejně hypotetický a teoretický pojem jako pro nás. Zmiňuji se o tom proto, že se zvýšenou esoterickou aktivitou v souvislosti s vlivem Éry průzračnosti a expanze, bylo lidstvo zahrnuto nezměrným množstvím různých informací z tzv. channelingových zdrojů. Tyto zdroje nám sdělují atraktivní informace o pravdě v naší minulosti, o našem původu, o tom co nás čeká jako lidstvo v roce 2012 a o celkové kosmologii vesmíru. Má to ale jeden háček, který vyplývá z toho, co bylo řečeno výše. Channelig je produktem Systému HMS – vědomí našeho Vyššího Já, které sídlí v energetickém srdci, nelze uvést do změněného stavu, ani ho nelze svévolně vystavit kontaktu s vědomím jakékoliv entity. Vyšší Já čerpá a sdílí informace především ze Sítě Svrchované Jednoty. Systém Hierarchie a Systém HMS pracují na Genetické mysli. Tato oblast obsahuje genetickou paměť a je kolektivním skladištěm informací lidského druhu a tak, jak se začaly otevírat portály z Anuova Systému HMS, došlo k multidimenzionálnímu propojení v rámci celého systému Hierarchie a krajina Genetické mysli je otevřeným systémem pro všechny bytosti v dimenzích časoprostoru. Kanálem channelingu dochází proto k jakémusi soutěžení o získání vlivu na lidskou rodinu. Projevují se jednak Anuovi strážci Systému HMS, kteří jsou poplatní tomuto systému, je zde vliv různých mezidimenzionálních bytostí, které jsou uvězněné jako my a pak je zde množství bytostí a civilizací z ostatních úrovní časoprostorových dimenzí. Motivy těchto všech entit nemusí být nutně negativní, ale mají společné jedno – všechny k lidské rodině přistupují z pozice tzv. Starší rasy, nebo guruů a export hlubší „pravdy“ poskytují formou hierarchických metod zasvěcení pro limitovanou skupinu žáků. Je to logický důsledek naší tisíce let dlouhé izolace a pravda je taková, že většina těchto bytostí nám chce pomoci, ale ony jsou ve své podstatě stejně nevědomé jako lidstvo. Svoje informace čerpají z úrovně Genetické mysli lidstva a okořeňují je údaji z informačních polí svého okrsku Hierarchie. Tímto nechci snižovat význam faktu, že ve Vesmíru existují bytosti, kterým leží na srdci budoucnost lidstva – chci jen poukázat na nutnou míru opatrnosti. Jak víme, pro posun z Anuova Systému HMS je pro lidstvo a ostatní bytosti stavěno nové tělo pro Mysl – Nová Hierarchie. Tato Nová Hierarchie se vynoří ze vzorů v Matrici Života – ne najednou, ale pomalu a postupně. Proto tady v tuto dobu všichni jsme – aby tento posun proběhl plynule, harmonicky a bez dramatických nežádoucích vlivů. Vzory v Prvotní Matrici existují, ale jsme to zase my a ostatní kolektivy lidských či ne-lidských jedinců kdo je bude aktivovat – každý ve svém okrsku, ve své Genetické mysli. Na této činnosti se podílejí i mezidimenzionální bytosti – všichni komu slouží systém Hierarchie – je to kolektivní práce všech. Jak k tomu dojde? No, již k tomu dochází! Holografické struktury Systému lidské mysli určují archetypy a tím, že poznáváme, mapujeme a přesně kategorizujeme staré archetypy v mytologii, v astrologii, v tarotu, v genetických rodových liniích, v historických událostech a v životě jako takovém, tak je přetváříme v jejich základních strukturách –
dodáváme atraktorům novou dynamiku a tím je navazujeme do nových vazeb – takto tvoříme nový systém mysli a samozřejmě novou tvář naší reality. Tak jak se tyto nové archetypy napojují do základních vzorů v Matrici Života, dochází k jejich otiskům v Genetické mysli a tím ke změně, která nakonec povede k umožnění aktivace Zdrojových kódů Svrchované bytosti a tak ke změnám v DNA nosiče a k posunu do nové kvality existence. Není to tak, že kdesi pracuje armáda velmi inteligentních mimozemšťanů, kteří tuto vysoce specifickou práci v kódování Prvotní matrice provádějí za záchranu lidstva – jak jsme o tom mnohdy přesvědčováni. My jsme Svrchovaní, my jsme tento Vesmír tvořili a tato naše vlastnost nám nebyla odebrána – my jsme se jen dobrovolně rozhodli, že tento fakt na nějakou dobu prostě zapomeneme. Je zde další aspekt, který je možná málo viditelný, ale musím na něj upozornit, protože vnímavému posluchači neunikne. Na bytostné úrovni jsou si Svrchované bytosti Prvotního Zdroje rovny a pracují spolu ve shodě a jednotě. Toto vyplývá z podstaty znalosti Plánu průzkumu Vesmíru a aktivit spojených s evolučním vývojem. Jinak tomu je na úrovni realizace v prostředí oddělenosti. Systém Hierarchie vytváří právě takové prostředí oddělenosti, kdy se Svrchovaná bytost do maximální míry ztotožňuje s vědomím svého nosiče a tím se stává prvkem vědomí hierarchických civilizačních struktur. Všechny bytosti v časoprostorových dimenzích jsou prvky svých hierarchických civilizačních struktur, které mají svou historii, tradice, kulturní bohatství, společenské, politické a ekonomické systémy a samozřejmě plány do vlastní budoucnosti. Na bytostné úrovni není sporu o důležitosti procesu, kterým se rozhodli Svrchovaní z řad Centrální rasy Zářících projít. Tento krok nebyl žádným izolovaným aktem izolované skupiny lidí. Říkám lidí, protože Zářící jsou lidmi a to i ve své základní světelné podobě. Zářící jsou prvotním archetypem Prvotního Zdroje a představují sami o sobě vzor genetiky pro veškeré humanoidní a odvozeně i pro veškeré možné ostatní formy hmotných i nehmotných nosičů pro Svrchované bytosti ve Vesmíru Celku. Plán pro uskutečnění oddělenosti Zářících byl aktem touhy po rovnosti a jednotě se všemi ostatními bytostmi. Toto vše jsme si popsali v minulých pojednáních. Aspekt, o kterém jsem se zmínila, je zakotven právě v tomto faktu oddělenosti. Instalace Anuova Systému HMS vlastně staticky ukotvila celý systém Hierarchie, takže všechny entity a civilizace, které jsou na tomto systému závislé ve všech dimenzích časoprostoru i s obrovským množstvím mezidimenzionálních úrovní, čekají nebo jsou prostě závislé na tom, až bude tento systém nahrazen novým, který samozřejmě i kompletně změní celý základní systém Hierarchie, tj. i ten jejich. Důsledkem nastupující změny Systému je obrovská proměna Planety, která je součástí větší galaktické proměny, jež je opět součástí větší vesmírné proměny protínající mnoho dimenzí časoprostoru. Toto je aspekt, který si mnohé tyto bytosti a civilizace uvědomují a je to také důvod obrovského zájmu o lidskou rasu, soupeření o vliv na ni, je důvodem různých genetických aktivit mezidimenzionálních entit, které se domnívají, že pro jejich posun na žebříku evoluce stačí, když zakomponují lidskou
genetiku do té svojí – tyto manipulace se stejnou motivací zkoušely i mnohem vyspělejší rasy, nežli Greys. Mnoho entit je stále přesvědčeno, že lidské rasa je brzdou tohoto procesu změny systému Hierarchie a zkouší možnosti obejít se bez této brzdy. Svrchované bytosti si uvědomují možnou zranitelnost lidské rodiny v hmotné manifestaci v této přechodné době, a proto se nyní na Zemi inkarnují Svrchované bytosti ze všech možných okrsků systému Hierarchie, aby zajistily symetrii sfér celého Časoprostoru. Je to těžko odhadnutelné, a proto je namístě nejvyšší opatrnost. Elity moci jsou s těmi radikálnějšími entitami v kontaktu a spřádají temné plány. Možná to vypadá, že toto nesouvisí s fenoménem času. Nikoli – opak je pravdou. Již dříve jsme si řekli, jak Anuův Systém HMS zkresluje vnímání času. Tento dojem zpomalení byl uměle vytvořen – obsahuje dost podstatný paradox, který si nejsem jistá, zda dokážu názorně vysvětlit. Tento paradox se promítnul do celého komplexu systému Hierarchie. Časové údaje, které k nám přicházejí cestou channeligu to potvrzují. Jak jsme si řekli dříve, záměrem Zářících i Anua bylo, aby etapa existence Svrchovaných v oddělenosti proběhla ve zrychleném scénáři – aby co nejméně omezila bytosti mimo HMS a také z důvodu nepostradatelnosti Zářících v jejich aktivitách v Realitě Zdroje. Dojmem bytostí z území mimo HMS je, že jsou civilizace velmi staré proti existenci lidské rasy, jejíž období civilizační existence je pouhou kapkou v jejich moři. Sekvenční časový rámec našeho hmotného vesmíru umožňuje Svrchované bytosti udržet superpozici a tím realizovat stovky paralelních inkarnací v Multivesmíru. Žádná vrstva jemnohmotných těl, která na ni navázal Anuův systém jí v tomto nemůže zabránit – na každém daném místě však umožňuje iluzi jedinečné identity bez ztráty osobnosti. Je to komplexní soustava rovnovážných sil a čas zde hraje velmi důležitou roli. Samotné stáří vesmíru není ani zdaleka tak vysoké, jak se nám snaží namluvit zástupci všech možných entit, ale pravdou je, že tento dojem stáří byl po dobu existence ve starém systému Hierarchie důležitý. Jestli máte pocit, že si s námi pohrávají síly, které nejsme schopni ovlivnit, pak se omlouvám. Jak jsme to dělali při zkoumání systému Hierarchie – odpojíme signály racionální mysli, přepneme na energii Vyššího Já a budeme se na tyto záležitosti dívat neosobně z bezpečné výšky, abychom se v systému neztratili. Možná nám pomůže shrnout si to podstatné. Čas je nedílnou součástí prostoru a pro nás i nedílnou součástí hmoty. Netvoří jej žádné stavební elementy, je přímo zakomponován v podstatě události – je součástí struktury atraktoru ve formě komplexní informace, kterou atraktor nese a tím se odráží i do fraktálních vzorců forem hmoty v prostoru. Vše toto vychází přímo z Prvotní matrice procesem, který jsme si popisovali dříve, tj. přes Stavitele formy a Mistrovské matrice do holografických struktur, které tvoří základ obrazu reality a archetypů, které nám tento obraz servírují. Čas neplyne všude stejně, protože jeho rychlost je iluzí, která je přímo závislá na umístění události v časoprostoru. Kdybychom chtěli času nutně udělit tvar či formu, pak by to byla prostorová
spirála, kterou tvoří linie sekvenčních úseků cyklického charakteru se vzestupnou tendencí. Můžeme se fyzicky vracet v čase a měnit události, které tehdy proběhly a tím změnit naši budoucnost k obrazu svému? Ne, nikoliv – takto to nefunguje. Můžeme ale fyzicky či spirituálně do minulosti nahlížet. Všechny události, které se kdy staly, jsou uloženy a to několikanásobně. Nejjednodušší cesta je nahlížet do informačního pole našeho okrsku systému Hierarchie – vyžaduje to však trpělivost, neboť tato cesta se nedá řídit. Je to, jako bychom vytáhli jeden článek událostního řetězce a prohlédli bychom si ho – byl by vytržen z reality a souvislosti, z kterých byl vytržen, bychom si museli domyslet, takže se zde nutně odrazí emoce, touhy a zbožná přání naší racionální mysli. Tímto způsobem můžeme nahlížet i do budoucnosti a nese to také rizika. Uložené události obsahují dynamiku, která má progresivní charakter – to znamená, že v každém úseku obsahuje alternativu vývoje a tato alternativa vývoje obsahuje zase určitou alternativu vývoje atd. Budoucnost existence jakékoliv životní formy je však ovlivněna mnohými faktory, které tato alternativa nemusí obsahovat. Jsou zde samozřejmě archetypy, které nás ovlivňují v každém okamžiku našeho života a souvisí s karmickými zákony. Čím více jsme svázáni se Systémem HMS, tím přesnější bude odhad vývoje naší budoucnosti. Většina lidí je v systému ukotvena tak pevně, že stačí chvilku sledovat jejich chování coby jedince či skupiny a víme, jak budou reagovat, nebo co se dá očekávat. Toto neplatí jen o chování lidí, ale i o chování zvířat a přírody, stejně jako o chování filmových postav, či knižních hrdinů – když uvedu ty nejběžnější příklady. Dlouhodobější předpověď vychází opět z odhadu toho, jaký vzor archetypů nás nejvíce ovlivňuje. Vize globální budoucnosti lidstva či Země jsou kódovány přímo v HMS a nedá se jim věřit. Jsou i jiné možnosti. Existují technologie, které pracují na principu nulového bodu v pomyslné spirále času, pomocí kterých se dá cestovat do minulosti a omezeně i do budoucnosti formou iluze fyzické přítomnosti – takováto metoda je zřejmě efektivnější, ale také je nejméně dostupná. Další možností je vyvolat holografickou projekci přímo z Prvotní matrice – tato metoda je nejen vysoce efektivní, ale i bezpečná. Problém je, že jako lidé k ní nemáme přímý přístup. Zářící tuto metodu používají pro iniciaci a výuku vybraných jedinců, kdy ovšem tyto projekce zprostředkovává přímo Svrchovaná bytost. Přímý zásah do událostí v minulosti a tím do možné budoucnosti je možný pouze z této úrovně Prvotní matrice. Takový zásah by mohl provést Prvotní Zdroj nebo Zářící, mohl ho provést i Anu, nenastaly však nikdy okolnosti, které by takový zásah ospravedlnily. Existují informační kanály, kterými se nás snaží ovlivnit zástupci různých civilizačních seskupení z „velmi vzdálené budoucnosti“, a kteří zdůvodňují účel svého vstupu do tohoto období naší existence tím, že zde – v tomto období – došlo k fatálním událostem, které je nutno změnit. Jsou to opět jen triky různých entit z dimenzí časoprostoru jak získat hlavní roli na plátně dějin vesmíru. Někdo může namítnout, že nerovnost v těchto channelingových kontaktech je způsobena tím, že my po této komunikační dálnici nemůžeme cestovat svobodně a cíleně, ale oni mohou. Pravdou je, že anténa je obousměrná – záleží na vstupním záměru a od
toho se pak bude odvíjet i samotná komunikace. Nicméně, jak jsem již zmínila – opatrnost je namístě. Velký mystik Paul Brunton k tomuto říká: „Hledající by neměl usilovat o stavy, ve kterých ztrácí kontrolu nad svým vědomím. Jediné, čím bychom se měli nechat ovládat je naše vyšší jáství.“ Vnímání času a tedy i jeho koncepce v atraktorech byly v nedávné době zrychleny – toto zrychlení bylo nutné pro přípravu našeho posunu a zrychlování stále pokračuje. Čas je součástí pohybu a jak dosahujeme vyšších vibračních frekvencí, zrychluje se i čas. Tento proces měl dosáhnout kritických hodnot nutných k posunu právě v roce 2012. Vše ale nasvědčuje tomu, že k tomu dojde překvapivě dříve. O toto uspíšení se nezasloužil jen rychleji plynoucí čas. Je to hlavně zásluha nás všech a to je velmi dobrá zpráva už proto, že ze Systému HMS se spouštějí destruktivní programy, které tam byly pro tento účel instalovány. Letošní rok je opětně obrovskou zkouškou pro náš národ a jsou to právě energie soucitu, které oscilují s neuvěřitelnou silou v těchto časech ku prospěchu nás všech, protože soucit může vycházet jen ze srdce. Musíme věřit, že i zlé věci nás posílí a to je dnes nejdůležitější. Dimenzionální posun se blíží, začíná být stále více patrný. Nitky jsou utkány a začíná to dunět. V předchozích pojednáních jsme se zamýšleli nad tím, co se stane s Incunabulou a Elitami moci během tohoto posunu. Posunou se nějakou lstí s námi a budou nás i nadále trápit? Co je to za síly, které představují? Stále není dostatek informací o jejich pravé podstatě, ale mnohé údaje již můžeme odvodit. Tajemství Incunabuly bude tématem samostatné kapitoly, kterou již připravuji, proto nyní probereme jen to, co souvisí s naší analýzou fenoménu času. Síly, které Incunabula v systému HMS představuje, jsou v historickém a mytologickém kontextu zastoupeny vyjádřením Lucifera či ďábelské inkarnace. Spolupracují se zkorumpovanými organizacemi zabývajícími se ovládáním planety a jejích obyvatel. Nejsou nutně mimozemští – jsou zde, mezi námi. Učitelé Řádu Lyricus tyto síly nazývají „Animus“. Animus hraje svou roli při probíhající proměně vědomí i v dimenzionálním posunu. Použijeme-li termíny dobra a zla, jedná se o bytosti zla, které věří v nadřazenost mysli a jejím schopnostem vyvinout sociální a ekonomický řád pro svůj vlastní prospěch. Tohoto dosahují manipulací s masami lidí a vykořisťováním planetárních zdrojů. Nerozumí skutečnosti, že existují vyšší energie inteligence než lidské nebo dokonce mimozemské, které pracují v kolektivním vědomí. Nemůže přijít jeden Mesiáš, Prorok či Spasitel, který by tyto elitní síly dobra a zla vyrovnal. V této době se jedná o spolupráci vesmírných, mimozemských a lidských sil, protože záležitost je velmi důležitá a velmi komplikovaná, co se týká rozsahu. Takto je realizována proměna i posun – pomocí sjednoceného týmu těchto sil vyšších energií inteligence. Tento tým inkarnovaných Svrchovaných bytostí (jsme to my všichni) bude řídit planetární vědomí a dimenzionální posun, který ho čeká. Bude to dělat v souznění s principy srdce, nezávisle na myslích zmíněných elit. V Prahové kosmologii je tato pasáž: „Až se Animus bude domnívat, že vstupuje do panského sídla Země, používaje klíče intelektu, Řád Světla vstoupí zadními dveřmi a
utěsní vstupy a okna vibrací, kterou žádný intelekt nedokáže odemknout. Animus bude bojovat o vítězství, ale protože jejich srdce jsou zakrnělá, budou vrženi na nižší úroveň, která je pro ně připravena. A panské sídlo Země dozraje v louku milosti a pokoje, na které bude moci duše člověka růst.“ Dimenzionální posun je realizován pro všechny – bez rozdílu. Toto není žádná záležitost „vyvolených“ či „připravených“, není potřeba žádných „zasvěcovacích rituálů“ nebo podobných limitovaných procedur. Kdo by si toto myslel, podléhá mystifikacím – neexistuje nikdo, NIKDO, kdo by byl vynechán či obětován. Z tohoto důvodu můžeme s jistotou říci, že Incunabula je skutečně zosobněním síly – není inkarnací Svrchované bytosti. Složitost doby, ve které žijeme, nám pochopení těchto záležitostí více komplikuje, nežli umožňuje. Orientaci komplikují i hroutící se programy Systému HMS, které ztrácejí příčinnou kontinuitu. Hroutící se systém ohrožuje i samotný systém Hierarchie – proto je nutno udržet symetrii sfér. Zákony karmy stále fungují, stejně jako osudová předurčení – ztrácejí však množství vazeb k realizaci a tak může docházet k chaosu v psychických vazbách jednotlivců, rodin i celých národů. Ten, kdo přijal kódování k symetrii sfér, k distribuci energie Zdroje, či k úpravě holografických struktur Genetické mysli, není závislý na karmických a osudových vzorcích v programech Systému HMS. To ale neznamená, že ho tyto záležitosti neovlivňují, a že se nemůže stát jejich obětí. O této záležitosti jsme hovořili – děti, které se již několik let rodí, se dožijí vynoření Velkého portálu a také vstupu lidstva do multidimenzí časoprostoru. Kdo se toho nedožije, bude přítomen v jiné inkarnaci – snem Svrchované bytosti není odkroutit si to na Zemi a pak hurá domů do tepla náruče svého Stvořitele. Aha - nesouhlas je zřejmý, dobrá tedy, toto je touhou každé Svrchované bytosti a je to touhou i Prvotního Zdroje, který by také moc chtěl mít Svrchované u sebe, ale rodinný podnik je rodinný podnik a z rozjetého vlaku se špatně vystupuje. Není cílem aktivovat v této fázi celé lidstvo – harmonogram posunu a souvisejících událostí jsme probrali již dříve. Kalamitní kritické období bude trvat ještě asi tři až pět let. Změny, které se budou odehrávat v tomto období, jsou zásadními překážkami, přes které se lidstvo musí dostat, aniž by padlo. I když nejsme všichni aktivně vtaženi do tohoto procesu, klade nám to všem úkol vyjadřovat vnitřní mír a důvěru, abychom napomohli udržet posun v souladu s harmonogramem. Vlastnosti vyšší dimenze si vytvářejí cesty k projevení se v kolektivním vědomí a transformují způsoby fungování hierarchických systémů, jako jsou vlády, obchod, náboženství a kultura. Přeskupení či transformace klíčových systémů planety musí nastat před tím, než se uskuteční zásadní objevy lidstva. Tyto zásadní objevy obsahují pochopení naprosté přirozenosti inteligence, jejího širokého propojení a vycentrování do srdce. To je předzvěst nevyvratitelného vědeckého objevu lidské duše a jejího propojení s nekonečným multidimenzionálním vesmírem, který se uskuteční zhruba v poslední čtvrtině tohoto století. Čím více se blíží rok 2012, tím více se zvyšuje napětí, které v největším měřítku
přichází ze Systému HMS, protože naprostá většina lidstva je tímto systémem ovládána. Změna vibračních hodnot Planety a Přírody má svůj podíl, ale je minimální. I když to tak nevypadá, vědomí Přírody je nejstabilnější silou v tomto procesu posunu. Řetězce událostí jsou velmi komplexním systémem souvztažnosti mezi hmotou – věcmi, energií – jedinci, prostorem – místy, časem – událostmi a soudržností – cílovou synergií. Tento Mistrovský řetězec událostí vyvrcholí otevřením Portálu do Multivesmíru časoprostoru. Pro velkou většinu lidí jsou toto prázdné pojmy, nemají nejmenší ponětí, co se to děje a jsou proto velmi přístupní různým katastrofickým scénářům, které se již aktivují. Davová hysterie bude mohutnější, nežli tomu bývá na přelomu milénií. Proto je dobře, že nejdůležitější změny již v tichosti proběhly a do roku 2012 budou pevně ukotveny – hra s časem se vyplatila. Vynoří se spoustu „Spasitelů“, „Proroků“ a „Vyvolených Mesiášů“, kteří budou mít zaručeně přesné vize, včetně perfektně propracovaných programů záchrany pro limitované skupiny svých následovníků. Této mystifikaci podlehne mnoho jedinců, jejichž kódování do Mistrovského řetězce událostí bude překryto programy HMS – hlavně Systémem Víry a Systémem Bůh-Duch-Duše. Jejich inkarnační účel přijde vniveč. Energie našeho holografického energetického srdce nám mimo vděčnosti, soucitu a odpuštění – tj. nástrojů realizace inkarnačního účelu, poskytují i pochopení, pokoru a statečnost, tj. nástroje k ochraně tohoto inkarnačního účelu před jeho ztrátou.
Zdroj: Lyricus.cz + přímé odkazy v textu
Tajemství Elit moci 30. září 2009 V několika předešlých kapitolách jsem avizovala pojednání o té záhadné temné síle, která stojí v pozadí Elit moci, které ovládají lidstvo – Incunabule. Stále jsem to odsouvala, protože se nemohu ubránit dojmu, že informace, které mám, nejsou kompletní a vyčerpávající. Pak jsem si ale uvědomila, že toto téma je nutné probrat i s tím málem, co je k dispozici, protože abychom se posunuli v našem poznávání tajemství života a tajemství vesmíru dále, musíme znát alespoň podstatu existence této síly. Problém není v množství informací, ale v jejich kvalitě. Informací je obrovské množství, mnohdy si velmi protiřečí a skutečnost je taková, že za ta tisíciletí existence člověka v omezujícím Systému HMS byly všechny údaje o síle v pozadí s konkrétním záměrem velmi cíleně mlženy a maskovány. Podíváme se tedy na tuto problematiku z trochu jiného úhlu, nežli jsme se dívali doposud – nikoli z nadhledu, ale naopak zdola, od základu a v časové posloupnosti. Podíváme – li se na schéma Systému Lidské mysli a vybavíme-li si údaje, které již známe, pak můžeme říci, že toho víme o podstatě problému celkem hodně. Takže malá rekapitulace. To, co jsme si navykli nazývat Systémem HMS je výtvor Anunnaki, respektive jejich vůdce Anua, který jej nazval Systémem potlačení Svrchované jednoty a já jej někdy označuji jako Anuovu Hierarchii. Je to komplex devíti programů a množství podprogramů, které zprostředkovávají lidstvu vnímání reality našeho hmotného 3D vesmíru. Je to kódování našeho lidského strukturalizovaného vědomí. Vše co vidíme, slyšíme, cítíme, ochutnáváme, čeho se dotýkáme, prochází skrze fyzické, emoční a duchovní smysly do našeho mozku, který bipolárně vyvolá odezvu v energetickém systému a skrze sub-kvantové vazby naší DNA je vytvořen obraz reality v našem vědomí, včetně dalších návazných reakcí, jako jsou emoce, analogie s již prožitou zkušeností z paměti a další možný či nemožný vývoj této reality v subjektivním i objektivním obrazu našeho chování - toto vše předloženo správci našeho vědomí, tj. našemu Egu k závěrečné cenzuře a interpretaci. Konečný součet vychází vždy podle kódování vědomí, tzn. je v souladu s těmito devíti programy Systému HMS. Komunikace jednotlivých složek procesu probíhá v okamžiku – naše DNA je opravdu výkonný kvantový superpočítač. Takto nás Anu navrhl a vyprojektoval a takto fungujeme od počátku existence lidstva v tomto našem hmotném 3D vesmíru. Kam ale Anu vlastně umístil těch devět programů systému HMS? Ano, samozřejmě je nahrál do toho kvantového superpočítače – do naší DNA! My jsme si o podpůrných systémech pro vědomí nosičů Svrchovaných bytostí již říkali. Multivesmír je složený organizmus a my víme, že ten náš sedmý, stejně jako ostatní, je složen z jedenácti základních dimenzí. Jsou to časoprostorové dimenze a my žijeme ve 3. dimenzi hmoty. Naše dimenze má svoje vnitřní a vnější mezidimenzionální prostředí. Člověk byl od těchto mezidimenzionálních prostor programově oddělen – naše DNA není schopna zprostředkovat fyzickému nosiči – lidskému jedinci – dostatečnou vibraci pro vstup do tohoto prostředí. Tedy až na
některé výjímky, o kterých si řekneme později. Jinak je tomu po smrti fyzického nosiče – Svrchovaná bytost do tohoto prostředí může. Kódovat DNA světelného těla Svrchované bytosti – Navigátora Jednoty – nelze. Svrchovaná bytost vlastní DNA na úrovni Zdrojových kódů – to znamená, že tyto kódy jí dovolují kompatibilitu se všemi možnými hmotnými i nehmotnými nosiči, s jakými se může v Multivesmíru potkat a tak je využívat. Když Anu projektoval DNA člověka, musel tuto kompatibilitu dodržet – má totiž také návaznost na světelné sítě komunikace s Matricí života a s Prvotním Zdrojem. Toto dilema vyřešil kompromisem. Oblékl Svrchovanou bytost do několika vrstev jemnohmotných těl, která obsahují svůj ekvivalent DNA kompatibilní jak s fyzickým nosičem, tak se Zdrojovými kódy Navigátora Jednoty Svrchované bytosti. DNA jemnohmotných těl zprostředkuje Svrchované bytosti po smrti fyzického nosiče jen určité vibrační pásmo astrálních a duchovních říší, které jsou opět pouze zprostředkovaným obrazem reality, kterou servírují programy HMS do vědomí člověka. Vědomí člověka je mimo fyzický nosič a je vlastně jakýmsi produktem vzájemné komunikace všech úrovní DNA. Proto vědomí lidského jedince po jeho smrti nezaniká, ale Svrchovaná bytost si ho bere s sebou do vyšší vibrační reality – o tom jsme si také již říkali – to jsou Anuovy virtuální reality ve virtuálních realitách ve virtuálních realitách …. S tímto je potřeba zmínit také efekt zpomalení času, jak jsme o něm již mluvili. Přestože vzájemná komunikace jednotlivých vrstev DNA probíhá velmi rychle, není tato rychlost dostatečná – ve svém součtu nedosahuje potřebných sub-kvantových hodnot. Toto zpomalení rychlosti komunikace vyrovnává Matrice Života zpomalením lineárních sekvencí času – život je totiž komplexní záležitost a to zahrnuje existenci jak organických tak anorganických struktur, které Matrice Života musí sladit do co možná nejvyváženějšího obrazu daných holografických vzorů. Toto jsme již také probírali – naše existence v této úrovni omezení byla naplánovaná a dobrovolná a podmínky pro realizaci tohoto záměru měly podobu jak Vize, tak Vzoru v Matrici Života. Víme také, že vše ve vesmíru – včetně člověka – je součástí Přírody, která má vlastní vědomí, řízené NIS Matricí Života. Také toto Vědomí Přírody se vším, co jako hostitelské obsahuje, je součástí celého tohoto Anuova divadla – musí, protože je neoddělitelné. Takže, zjednodušeně řečeno, existujeme uvnitř Systému HMS, a to v životě i po smrti. Víme ale také, že Svrchovaná bytost podvádí, protože ve skutečnosti ji nemůžou žádná jemnohmotná těla nikterak omezit. Víme také, že mimo tuto aranžovanou hmotnou inkarnaci stíhá díky sekvenčnímu času mnoho dalších paralelních inkarnací, které se mohou odehrávat kdekoliv v rámci Vesmíru Celku, aniž by to ohrozilo její roli v Anuově divadle. Můžeme tedy říci, že pozemská inkarnace Svrchované bytosti nekončí po smrti fyzického nosiče, ale až po přijetí kódování do jiné pozemské inkarnace. Dokonce je možné, že ani tehdy ne, protože je schopna se do inkarnací jakoby vracet – zážitky blízké smrti – kdy lidé popisují, že je uvítali dávno zemřelí příbuzní či přátelé a později bylo zjištěno, že jiné žijící osoby jsou inkarnacemi těch samých bytostí. Co se tedy děje při inkarnaci. Proces propojení do optimální kompatibility všeho se vším v lidském jedinci se neuskuteční najednou, ale postupně. Největší úsek tohoto procesu proběhne těsně před
narozením a v průběhu porodu. Toto jsme si již popisovali. V raném dětství se naše těžce oblečená Svrchovaná bytost, která byla dostatečně fragmentována, nachází v prostoru thymusu (brzlík). Později, během prvních sedmi let života, se přesouvá do pineal (šišinka mozková), kde obvykle setrvává až do smrti svého fyzického nosiče. Zde si povíme o avizovaných vyšších frekvenčních stavech. Pineal je navázána na energetický systém do prostoru sedmé čakry – tzv. třetího oka. Již dříve jsme si popisovali, jakým způsobem se tato čakra může aktivovat. To jsou ty vyjímečné případy, kdy se dá cestovat do astrálních a velmi omezeně i do duchovních říší Systému HMS ještě v průběhu života lidského jedince. Tyto znalosti a realizace vyšších frekvenčních stavů byly vždy součástí přísně střežených tajných nauk a zasvěcovacích rituálů. Nicméně, i když utajené, je toto vše stále plně v souladu a hezky uvnitř Systému HMS, i když ve vyšších a luxusnějších patrech labyrintu vězení. Po celou existenci člověka v této hmotné 3D dimenzi to takto bylo. Velcí mystici a duchovní Mistři v průběhu lidských dějin toto vše znali a využívali. Věděli také, že to není v pořádku, neustále psali i mluvili o tom, že toto vše je iluze – Maja. Nikdo je však příliš neposlouchal – nebyli schopni nabídnout řešení tohoto problému – vše bylo jen hypotetické a pocitové. Je pravda, že gnostické a hermetické systémy toto zahrnuly do svých nauk, stejně tak východní filozofie. Povědomí o tom, že realita je podvodná iluze, měli i lidé na ostatních kontinentech, dalo se o tom ale pouze polemizovat na filozofické rovině, řešení nebylo k dispozici. Nyní toto řešení ale již máme a také jsme o tom dříve mluvili. Přišlo spolu s Érou průzračnosti a expanze – Nunti Sunya. To je ono otevření portálu do mezidimenzionálních prostor. Povíme si nyní, jakým způsobem byl tento portál otevřen. Samozřejmě to souvisí s vnitřním uspořádáním lidského jedince. Ten nyní spěje k celistvosti a začíná plně rozvíjet svou existující, ale zapomenutou multidimenzionalitu. Dříve jsme si řekli, že posun člověka k celistvosti je podmíněn určitým komplexem událostí, jako jsou rozhodnutí na bázi vlastní svobodné vůle, udržení vibrační soudržnosti, posunutí vnímání reality z moci Ega a jeho simulovaných a fiktivních vyšších verzí jako je Superego do sféry skutečného vyššího Já a v neposlední řadě aktivace Zdrojových kódů Navigátora Jednoty, což v důsledku vede k zásadní změně DNA jedince a její raketové evoluci. Víme také, že dnešní děti mají již téměř stoprocentní šanci, že jejich Svrchovaná bytost se inkarnovala bez tíhy jemnohmotných těl, že tedy nedošlo k její fragmentaci a proto s největší pravděpodobností neopustí thymus a nedojde k jejímu přesunu do pineal. Abychom se totiž posunuli z Anuova labyrintu, musí se naše Svrchovaná bytost nacházet v thymusu. I my, již dospělí, máme šanci přesunout Navigátora Jednoty zpět do thymusu. Je to velkou ironií, neboť stále i dnes většina tzv. hledajících jde cestou zasvěcení do tajných nauk, kde se učí, jak aktivovat sedmou čakru a tím potenciál šišinky, což je sice katapultuje do vyšších frekvenčních stavů, ale stále v rámci Systému HMS. Zbude-li trochu prostoru, pokusím se později vysvětlit, jak se dají takovéto cesty pro hledající rozlišit ve své kvalitě nabízených služeb. Nenechme se však mýlit a neodříkejme se své intuice – každá práce s energií je hodna úcty a péče, ať již v rámci Systému HMS, či v Systému Hierarchie jako takovém - může
nám totiž otevřít obzory, skrze které se posuneme tam, kam jsme si předsevzali před svou inkarnací – pro ty z nás, kdo jsme ubytováni v Systému HMS toto vystihuje rčení: „Cesty boží jsou nevyzpytatelné“. Světelné tělo neboli Navigátor Jednoty, je jádrem vědomí vyššího Já Svrchované bytosti a jeho domovem má být po celou dobu života thymus, čili Koruna srdce, která je součástí Energetického srdce – srdeční čakra. Světelné tělo je částicí Zdrojové Inteligence – Centrálního Slunce. Materializace světelného těla začíná v sedmé dimenzi, kaskádovitě sestupuje do hmoty, kde se usazuje v prvním hmotném manifestovaném lidském bytí – v Energeickém srdci, které je v úrovni matrice čtvrtého a pátého rozměru. V každé galaxii Multivesmíru je Centrální Slunce, které funguje jako přijímač a vysílač Inteligence Zdroje. Centrální Slunce galaxie je součástí sítě multivesmíru galaxií a proto je trans-dimenzionálním portálem, který propojuje všechny galaxie a dimenze života do pulsujícího tlukotu srdce Velkého Centrálního Slunce – Para Vach, ze kterého vyvěrá prvotní zvuk a světlo. Centrální slunce je kvantovým souhrnem všech sluncí v galaxii, toto kvantové světlo máme uvnitř sebe – je to světelné tělo naší Svrchované bytosti. Jako Navigátor Jednoty přináší frekvenční esence páté dimenze do nižších dimenzí hmoty, prostoru a času. Jsme-li vedeni a podaří-li se nám zapojit se do Mistrovského řetězce posunu ze Systému HMS, dojde k tomuto přemístění Navigátora Jednoty spontánně. Naším cílem je vrátit Navigátoru Jednoty jeho smysluplnou roli v lidském jedinci, ke sdílení jeho vyšších frekvencí s lidským emočním polem. Tento proces vede k převzorkování kolektivního kvantového srdce lidstva a ke spojení myslí k vynořující se kultuře Jednoty, což sjednocuje planetární pohyb do stoupající spirály hypersféry sedmého rozměru, ve kterém všechny bytosti v jeho kvantové i časoprostorové přítomnosti jsou sjednoceny s Planetou a Planeta s Centrálním Sluncem. My všichni jsme tvůrci tohoto probíhajícího procesu, na jehož konci je lidská bytost coby galaktický občan, který souzní s dalšími mezigalaktickými občany a vidí vesmír tak, jak nyní vidí planetu. To bude výsledkem posunu, který realizujeme. Vstoupíme do páté dimenze s rozsahem vědomí až do sedmé dimenze. Svrchovaná bytost, přesunutá do osy thymus – srdce – Solar Plexus, zanechává všechny vrstvy jemnohmotných těl v pineal – přesunuje se pouze oděna do svého světelného těla, které nikdy neodkládá. Již to není lidská duše – je to Svrchovaná Jednota. Tomuto procesu stěhování se říká Vycházející Srdce. Vycházející Srdce je umístěno do průsečíku dvou vibračních polí. Horizontální osou je Pole Planet. Vertikální osou je Pole Centrálního Slunce. Na Planetární ose se nachází fyzické bytí čili fyzický nosič, který se skládá z pochev třetí a čtvrté dimenzionální matrice. Tato osa představuje kompatibilní spojení Planety a světelného těla. Ukotvuje a uzemňuje světelné tělo k Planetě a k hmotným bytostem na ní. Na ose Centrálního Slunce jsou sestupné a vzestupné proudy energie, které spojují světelné tělo s Prvotním Zdrojem, čili s Centrálním Sluncem. Díky tomuto propojení probíhá Velké Probuzení hmotných bytostí. Jak jsme již asi všichni pochopili, jedním z efektů tohoto Vycházejícího Srdce je také zrychlení času – komunikace DNA s NIS Matricí Života konečně dosahuje sub-kvantových nadsvětelných hodnot. Dochází rovněž k posunu energetických zdrojů – energie je
čerpána z vnitřního zdroje – energetického srdce – namísto vnějšího zdroje tj. ze Systému Hierarchie a Systému HMS. Dalším významným efektem je skutečnost, že Svrchovaná Jednota již po smrti svého nosiče neodchází do astrálních či duchovních říší Systému HMS, pokud si to nepřeje a pokud to není jejím vyšším účelem. Je uvolněna z hmotné 3D dimenze a záleží jen a jen na ní, kam zamíří, jaké si vybere poslání či jestli bude jen tak poznávat vyšší dimenze bez nutnosti inkarnace. S největší pravděpodobností se však vrátí do horizontu a kontinuity vyššího účelu, což může znamenat novou inkarnaci na Zemi. Rovněž vědomí, které si s sebou odnáší je v rovině perspektivy vyššího Já a Svrchovaná bytost se sama rozhodne, zda si ho ponechá pro další úkol, nebo zda ho odloží do Knihoven v rámci Sítě Svrchované Jednoty. Naše krátká rekapitulace se trochu prodloužila, vrátíme se tedy na začátek, abychom neztratili základní myšlenku. Lidské strukturalizované vědomí je kódováno pomocí devíti programů, které Anu vložil do naší DNA a rovněž do jejích ekvivalentů v jemnohmotných tělech Svrchované bytosti neboli lidské duše. Jak víme, samotnou strukturu lidského vědomí určuje program Human Mind System, který je z devíti programů ten hlavní a podle kterého se celý komplex programů a pod-programů jmenuje – HMS. Tento program se skládá ze tří částí: Genetické mysli (nevědomí), podvědomí a vědomí. Druhým programem, který je na stejné úrovni jako HMS, je Finanční silová mřížka. Zde jsou navázány Globální mocenské elity prostřednictvím svých vrcholných vůdců, kteří jsou vázáni do genetických rodových linií. Je dvanáct hlavních rodových linií, na které jsou navázány Globální mocenské elity. Třináctá rodová linie je linií skryté Elity – Incunabuly. Pro podrobnější rozbor tohoto fenoménu lze nahlédnout do spisů Davida Ickeho – ale pozor, David je příliš důvěřivý, dá se lehce ovlivnit a rád splácá těžce vydobytá data do neuvěřitelných závěrů. Systém polarit definuje dobro a zlo v HMS. Je to Anuem povýšená, podtržená a obtažená dualita, která je nutnou a přirozenou součástí Systému Hierarchie v dimenzích časoprostoru. Z tohoto důvodu nelze jinak, nežli konstatovat, že Elity moci jsou nutnou součástí Systému HMS a hrají velmi důležitou roli jak v existenci oddělenosti Svrchovaných, tak v současném posunu ze Systému HMS. Teď k rodovým liniím. Počty nám jaksi nesouhlasí. Nemáme teď prostor, abychom si podrobněji vysvětlili zákony posvátné geometrie, které nejsou Anuovým výtvorem, ale tvoří základ vesmírného řádu. Tomuto řádu musí být podřízeno vše – jinak by to nefungovalo. Všechno jsou jen matematické rovnice, i sub-kvantové kódování. Základem časoprostorových dimenzí je triplet a jeho násobky – takže jak se vypořádáme s třinácti rodovými liniemi. Jedna z nich tam patří a současně nepatří – je zvláštním způsobem stínová a je to Dračí genetická pokrevní linie. Teď se dostáváme k jádru problému, který stojí v pozadí mého váhání pustit se do tohoto pojednání. Tato Dračí pokrevní linie je Linií Grálu – je to Linie Zářících, skrze kterou doprovázeli lidstvo po celou dobu jeho existence. Tato jediná je ryzí atlantská – nese v sobě odkaz více méně čisté a neupravené DNA. Její existence v Systému HMS je fiktivní – vlastně tam není – pouze simuluje svou sounáležitost se systémem.
Uvědomuji si plnou tíhu této informace, ale my víme, že mnohé v Systému HMS je vlastně zrcadlovým obrazem, který prošel Systémem polarit – takovýchto paradoxů je mnoho a je to také důvod, proč nám Zářící stále zdůrazňovali, že tento svět forem vlastně skutečně vůbec není, že je jakousi „zlověstnou virtuální hrou“, v níž jsme my všichni hráči, že je složitou a potměšilou iluzí, schopnou zmást dokonce i ty nejdůkladnější empirické zkoušky, že je masovou halucinací neobyčejné hloubky a síly. Která z těchto linií je Incunabuly. To je ovšem dost nejasné. Přikláním se k názoru, že vlastně všechny a to včetně té Dračí. Samotná Incunabula nebo Animus není přímá inkarnace Svrchované bytosti. Je to čistá síla energetického charakteru, která v Systému HMS představuje Správce systému. Její podstata se úporně jeví jako tajemná. Mnoho badatelů – včetně Davida Ickeho - se domnívá, že jsou to ještěři či reptiloidní rasa. S největší pravděpodobností však tyto entity pouze spolupracují s Incunabulou – jsou jejími spojenci. Trochu by nám toto mohly objasnit prastaré údaje o existenci dvou protichůdných sil. Temnou stranu zastupují Páni Temnoty - Babylonské bratrstvo a tvoří jej sedm, respektive devět členů. Světlou stranu zastupuje sedm, respektive devět Pánů Světla. Zde se nám opět popletly počty. Z velmi konkrétního důvodu jsou základní struktury Matrice Života definovány číslem sedm. Toto číslo je spojeno s Prvotním Zdrojem i se základním vzorem v holografickém zdrojovém kódu vesmíru. Teprve manifestace do zákonů vesmírného řádu násobí tuto sedmičku třemi – vzniká tak číslo 21, které je tedy první dělitelné třemi i sedmi. Takže jak vlastně víme, že počty sil Temna a Světla jsou dvojí? Říkají nám to Smaragdové desky – sedm je Pánů Amenti – Pánů Světla: Trojka, Čtyřka, Pětka a Šestka, Sedmička, Osmička-Devítka. Totéž platí o Pánech Temnoty. Zdá se vám ta lest příliš průhledná? Myslím, že takovýchto překvapení nás čeká ještě více. Dračí pokrevní rodová linie nemusí nutně znamenat, že ji založily bytosti ne-lidské, respektive dračí. Problém tkví hlavně v základním nepochopení toho, kdo vlastně jsou všechny ty lidské, humanoidní či ne-lidské, ne-humanoidní rasy ve vesmíru. Jsou to v první řadě světelné či svrchované bytosti, které jsou vtěleny do hmotného či nehmotného nosiče, který vykazuje genetickou příslušnost k rase a proto se může i velmi lišit ve své struktuře. Nepochopení tohoto vede k neustálým a nesmyslným debatám o tom, z kolika genetických fondů byl stvořen člověk a kolik vlastně galaktických ras a entit si přivlastňuje právo na jeho minulost, přítomnost i budoucnost. Je to problém a už jsme o něm hovořili a asi ještě mnohokrát hovořit budeme. V našem projeveném hmotném 3D vesmíru jsme my – lidé na planetě Zemi a nikdo jiný. Všechny mimozemské aktivity a tedy i kontakty pocházejí z jiného vibračního pásma či dimenze. Entity a rasy, které říkají, že jsou Lyřané, Vegané, Androméďané, atd. mají pravdu. Tento vesmír je jeden pro všechny dimenzionální vibrační úrovně. Struktura jejich planetárního a galaktického vesmírného prostředí a uspořádání je v základu stejná jako ta naše, alespoň co se týká parametrů. Jejich přírodní krajina a životní prostředí jsou již samozřejmě rozdílné. Žijí-li v podzemních městech na Zemi, pak tam doopravdy žijí. Žijí-li na páté planetě
soustavy Síria B, pak tam doopravdy žijí. Pro ně nebyl nikdy vstup do naší úrovně uzavřen – to jenom pro nás. Je to obrovská soustava světů ve světech, ve světech, ve světech …. Cestují-li k nám, pak překonávají vibrační rozdíl, nikoliv vzdálenosti světelných let – dimenzionální přesun se překonává jinými cestami než těmi standartními, které jsou závislé na rychlostech světla. Toto jsou záležitosti klasifikace zákonů nových multidimenzionálních věd, které co nevidět vydají své objevy. Součástí uvěznění Svrchovaných byla jejich izolace – úplná izolace. Povědomí o tom, že jsme v našem vesmíru sami, nebylo náhodné a je to pravda. Naštěstí stopy mimozemských aktivit zde vždy byly a svědectví o kontaktech také. Přestali jsme věřit, že jsme ve vesmíru sami dříve, než jsme technologicky dospěli k bodu, kdybychom se osobně přesvědčili o tom, že tu sami jsme. Většina vyspělých mimozemských ras o existenci lidstva na Zemi v izolaci 3D hmotné úrovně ví. Za ta tisíciletí si nás podrobně prozkoumali a byli jsme pro ně inspirací, kořistí i atrakcí. Mnohé, hlavně ty pozemské entity z mezidimenzionálních prostor, považují člověka za vetřelce na svém území – nechápou dostatečně jemné vibrační rozdíly, které pro ně nejsou takovým problémem jako pro nás. Ve velmi blízkých vibračních pásmech existují humanoidní rasy nerozeznatelné od člověka a lidstvo bývá s nimi zaměňováno. O těchto záležitostech existuje velké množství informací v mytologii, v legendách, v pohádkách a v lidových pověstech. Tam se nacházejí ty pravé informační poklady a lidstvo je postupně všechny odhalí a pozná. Už jsme si říkali, že na bytostné úrovni je experiment Svrchovaných pochopen a v souladu se záměry všech. Také víme, že na úrovni inkarnační manifestace bytostí je tomu již trochu jinak. Ve světle tohoto poznání není příliš důležité, zda je Linie Grálu Dračí doopravdy nebo zda je to jen symbolika. Zářící používali, když to bylo nutné, různá vtělení, včetně těch andělských. Pro nás je dobré vědět, že tuto Dračí linii využívali na celém světě nanebevzatí Mistři a to je známka její polaritní příslušnosti. Ať to byl Osiris, Višnu, Opeřený had nebo Ježíš, ať to byli Nágové, Dračí králové či Pendragoni, znamená to hlavně symboliku. Anunnaki jako entita stále existují ve vesmíru a operují i na Zemi. Anu se postaral o vložení těch správných informací o lidstvu do povědomí mimozemských civilizačních seskupení. Oni tomu věří a takto také následně k lidstvu přistupují – buď ochranitelsky, nebo agresivně. S těmito problémy se musejí vypořádat sami – i do jejich kolektivního vědomí nyní proniká energie Centrálního Slunce, i oni jsou nyní pod vlivem Nunti Sunya. Elity moci nyní budují Nový světový řád a mnoho mimozemských ras je jejich spojencem. Jak víme, Anu se nevrátí, aby doprogramoval lidskou DNA a dovršil proces uvěznění do nevratného bodu. Elity ale toto nevědí, bojí se, že jejich moc je ohrožena a utahují smyčku. Při tom se nechávají ovlivnit právě zástupci rádoby velmi pokročilých mimozemských civilizací. Nyní neposuzuji technologickou úroveň, ale úroveň duchovního kolektivního vědomí. Existují zápisy ze channelingu s Anuem. Anu zde přiznává, že plánoval zatočit s Vatikánem a papežem jako takovým – samozřejmě, to jedině ON – Anu by byl bohem a zároveň jeho zástupcem na Zemi. To potvrzují i stará proroctví o konci papežství po roce 2000 n.l. – Malachi a další. Tato předurčení měl Anu v Systému HMS již připravena. Mnoho událostí v historii lidstva, které se udály v režii Zářících prostřednictvím Linie grálu (Gregoriánský
chorál, stavba katedrál, gotika, renesance apod.) si Anu v channelingových sdělení přivlastňuje – že to byla jeho aktivita, včetně postupného vedení lidstva k probuzení do stavu Jednoty. Taktéž si Anu sype popel na hlavu, jeho záměrem je udržet si sympatie za každou cenu. Přiznává, že původcem všeho je on, včetně hrozby Nibiru a kódování proroctví o konečné Apokalypse. Neříká však, že tyto kódované rovnice odstranili Zářící. Ne. To ON je odstranil, byly jeho systémovým strašákem, teď ho to mrzí a zdůvodňuje změnu postoje jako vliv rozhodnutí Galaktické rady – teď, když se Země posunuje na vyšší vibrační úrovně (to je také jeho zásluha), si lidstvo konečně zaslouží znát pravdu, protože v Hierarchii si budeme rovni. Jak šlechetné! Přiznává, že svou důlní společnost dal do správy tajným společnostem a bratrstvům a veškerou zodpovědnost za to, co se kdy dělo špatného lidstvu, svaluje na ně. Anu uvádí, že to byl ON, kdo implantoval tzv. hvězdné kódy do lidské základní matrice DNA, a to v roce 3760 př.n.l. v Uru. V tomto roce údajně umístil Abrahám na příkaz Sirianů do chrámu v Uru uranium – radioaktivní zářič pro ovlivňování lidské mysli, vedoucí ke vzniku náboženství Jahve – je zajímavé, že tímto datem opravdu začíná židovský kalendář, s Abrahamem coby archetypem otce. Apeluje na lidstvo, co musí do roku 2012 udělat, aby se povzneslo! Shrneme-li to, co nám sděluje, pak počátky působení Anunnaki na Zemi datuje přibližně v horizontu 450000 let. Tehdy začaly první experimenty s DNA pro existenci člověka v hmotné dimenzi. Nejdříve Anu vyvíjel lidskou bytost pro své potřeby dolování zlata na Zemi – až později přijal zakázku Atlanťanů. To se stalo asi 25000 let př.n.l. Okolo roku 10500 př.n.l. již bylo Zářícím jasno, že experiment je dokončen a že bude Atlantida zničena. Tehdy instalovali síť megalitických staveb a přešli do ilegality. Opakovaně varuji před informacemi ze channelingových zdrojů, nicméně nežli je zavrhnu, tak je vždy prostuduji. Tento zdroj jsem zařadila z toho důvodu, že některé informace zapadají do logického řetězce a můžou nám leccos poodhalit na poli, kde interní informace dost selhávají. Víme například, že v Nippuru zavedený sumerský kalendář byl spuštěn roku 3761 př. n. l. Byl odvozen od pohybu Země a Měsíce a přímo souvisí se sumerskou číselnou soustavou (6, 10, 60, 12, 15, 30 atd.). Roku 3761 př. n. l. je stanoven i počátek staroslovanského kalendáře. Vrátíme se však k Incunabule. Staří gnostici tyto síly označovali jako Archonty mocní duchové gnostických temnot – hadí, či dračí entita klonující své geny s první ženou Adama Lylith, jež zrodila pekelné bytosti z dračího semena. Pak zde máme Strážce nebes. Strážci přísně střeží zachování Stvořitelem určených principů stvoření. Jsou neuvěřitelným fenoménem, jenž souvisí s potrestáním padlých Synů nebes. Podle dochované tradice se jedná o nejvyšší bytosti, které stráží hmotně neuchopitelný prostor univerza nejvyššího řádu. My je známe jako bájné Serafíny či Cherubíny. Jsou to nejvyšší duchovní bytosti, strážci božského vědění a veškerého vědění vůbec. Jejich symbolem je hlava s dvěma zlatými křídly. Jejich tvářnost je evangelisty spojována se čtyřmi podobami: býka, lva, orla a člověka. Bývají též popisováni jako bytosti, jejichž oči září červeně, jako žhavé uhlíky. Při setkání
s lidmi se zahalují do zářících plamenů, přičemž ani neviditelnost není žádným nepřekonatelným problémem. Jsou nekompromisními strážci tajemství Geneze, semene života Univerza a všech Božích zákonů, jež sehrávají dominantní roli ve vyšším stavu bytí. Jakékoliv pokusy s genezí a genovým fondem neumělými technologiemi, tedy bez přítomnosti Boží invence, tvrdě postihují. Přicházejí téměř okamžitě a je rozumné zdaleka se vyhnout problémům vyplývajících ze setkání s nimi. Neváží prý svoji cestu do materiálního vesmíru jen tak pro naše potěšení, či potěšení padlých Synů nebes. Jak jste si již domysleli, tento popis je popisem andělských vtělení Zářících. Padlí Synové nebes jsou Anunnaki v čele s Anu, ale ve své podstatě to jsou Páni Temnoty. Může nám to připadat archaické – takováto symbolika – ale i dnes toto má stálou platnost. Symbolika Strážců i symbolika Archontů, tak jako mnohá jiná, je součástí stále existujících archetypů v kódování lidské mysli a věřte nevěřte, existuje-li pro to logický důvod v kódování Systému HMS, ovlivňuje lidské jedince dodnes. Doprovází je jako znamení při narození, při volbě životního partnera, je obsažena v jejich jméně, ve jméně jejich bydliště, v symbolice jejich národa, lidé, s kterými přicházejí do styku, jim tuto symboliku nevědomky servírují, budova, kde pracují, obsahuje stejnou symboliku, i jejich oblíbená zvířata ji zpodobňují a dovolenou tráví na místech, kde je tato symbolika soustředěna a když navštíví opravdu fundovaného astrologa či kartářku, tak tyto polije studený pot, protože oni tuto symboliku vidí a umí si spočítat kolik je jedna a jedna. Tato tématika je velmi zajímavá a také velmi hluboká a rozsáhlá. Můžeme se jí někdy opravdu vážně zabývat a slibuji, že o tomto budu přemýšlet. Prozatím svůj postoj k tomuto kolotoči archetypů a symboliky prezentuji v sekci Úvahy o životě a beru jej jako zábavu. Takže máme síly Temna, které dohlížejí na správné fungování Systému HMS. Jejich tělem je pyramida bankovního systému, který řídí Ilumináty, kteří dále řídí tajné společnosti a následně světové vládní a politické vůdce, kteří řídí nás coby lidstvo. Pak máme síly Světla, které dohlíží na to, aby se člověk prodral existencí v oddělenosti se ctí. Jejich výkonnou mocí jsou Mistři Moudrosti a Světla – Bílá lóže a svou činnost realizují skrze Dračí pokrevní genetickou linii, která kopíruje ostatních dvanáct linií v jakémsi stínu, či zákrytu. Jak je možné, že jim to prochází? Jednoduše – těch sil Temna a Světla je sedm, respektive devět všech dohromady. Ty síly mají jednotný základ a k jejich polarizaci dochází až v projevené realitě. K jejich rozlišení slouží soubory symbolů, ale i ty byly již dávno ve velké většině pomíchány. Nikdo neví kdo, či co je vlastně Světlo nebo Temnota, nikdo neví, které tajné společnosti patří pod tu kterou vlajku a nikdo netuší, kam patří či nepatří ty které královské rodové linie a proč mnohé náboženské i politické systémy vyšly z jedné linie a přitom si protiřečí. Takto bychom mohli pokračovat do nekonečna. Podstatou problému je, že není nic takového jako Světlo a Temnota – je jenom Světlo - a nic takového jako Dobro a Zlo. Všechno vychází jen a jen z nás – lidských jedinců. Tyto síly pouze vyrovnávají rovnováhu v celém Systému HMS a jejich projevy jsou takové, jak to je zrovna potřeba. Jejich polaritu máme my ve svém vědomí a Anu má pravdu v tom, že výsledné utrpení vychází z lidského jedince jako projev
svobodné vůle a reakce na stimul těchto sil, které se obarví až skrze člověka. Jsme to my, kdo tady uvnitř Systému HMS vytváříme účelově sféry hromadění energie, jsme to my, kdo ji polarizuje a pomocí elektromagnetických polí do těchto sfér přitahuje další jedince coby zdroj další energie atd. Síly Dobra pak mají stejně obrovskou moc jako síly Zla, třením polarit dochází ke kolizi elektromagnetických polí a toto vyvolává další a další adekvátní reakce lidských jedinců, rodin, skupin, organizací, národů, států atd. Těžko se to vysvětluje i s ohledem na to, že jsme to my, kdo trpí a nejsme tedy schopni objektivního posouzení. Proto je tak důležité přesunout zdroj energie do srdce a pokusit se udržet vibrační soudržnost vyzařováním energií soucitu, respektu, pochopení a úcty k sobě navzájem. Jedině takto přestaneme zásobovat elektromagnetická pole programů Systému HMS polaritní energií a tato bez přísunu energie zkolabují a tím napomohou ke zhroucení Systému HMS jako celku. Mým úmyslem nebylo šokovat ani vytvářet ještě větší zmatek tam, kde je již tak dost velký. Toto je předem avizovaný výsledek a já slibuji, že se pokusím, aby další pojednání nebylo v tak pochmurném tónu. Jsou to ale zkušenosti, kterými je potřeba projít, abychom pochopili další souvislosti. Jsem si vědoma, že i když některé otázky byly zodpovězeny, vynořilo se ale moře dalších, které snad dokážeme společně také zodpovědět. Příště si přiblížíme jak je to s energiemi, s dimenzemi a s jejich obyvateli. Zdroj: Lyricus.cz + přímé odkazy v textu
Tajemství Energie 1. února 2010 Energie je neoddělitelnou součástí nejen našeho života, ale života vůbec. Celý vesmír, do poslední částečky, je závislý na energii. Je základním prvkem existence a sama tato energie je produktem vůle a záměru Prvotního Zdroje. Mluvíme o energii, kterou staří alchymisté nazývali éter, mystické školy ji označovaly za dech stvořitelův, věřící mluví o duchu svatém a současní badatelé hovoří o kosmické energii, temné hmotě vesmíru, kvantovém vakuu, energii nulového bodu, volné energii, orgonu a tak bychom mohli pokračovat téměř do nekonečna. Co je vlastně tento pátý element zač? Každou vteřinu ho používáme, ale jen málo z nás je ochotno připustit jeho existenci. Proč je povědomí o této energii takovým zvláštním způsobem roztříštěno, fragmentováno a zahaleno závojem tajemství? Abychom odpověděli na tyto otázky a pozvedli závoj, musíme odstranit tu roztříštěnost, tu fragmentaci a toho docílíme tím, že se opět na problém podíváme od samotného základu. Vlastně veškeré povídání v předchozích pojednáních se točilo okolo energie. Připomeneme si Matrici života, již jsme o ní vícekrát mluvili. Je to Prvotní matrice, Univerzální bytost, tělo Prvotního zdroje. Je matricí mocných energií a zkušeností, které jsou kompletní a poznatelné. To znamená, že nám nic nestojí v cestě prozkoumat ji a odhalit její podstatu. Je Grandiózní vizí Prvotního Zdroje a obsahuje základní vzory pro živé systémy i pro anorganickou hmotu. Sama je nefyzická a tvoří elementární vibrační pole, Kvantové prvenství, ve kterém celý Vesmír plave a je jím prosycen. Je impregnována Zdrojovou inteligencí, která je její základní esencí. Zdrojová inteligence není energií, je esencí sub-elementů světla a zvuku a až v rozhraní hmoty a antihmoty – v Matrici života- se manifestuje v energii Zdroje. Energie Zdroje je vozítkem pro Zdrojovou inteligenci. Takto jsou vytvořeny základní vzory v Matrici života, a proto ji Prvotní Zdroj považuje za své tělo. Každá elementární částice ve Vesmíru celku nese tuto Inteligenci Zdroje ve formě Zdrojové energie. Tento náboj elementárních částic je jejich dominantním rysem. Je to onen nekonečný a nevyčerpatelný zdroj energie – je to jejich primární funkce. Bez této Zdrojové energie by nebyl ani vesmír, ani život. Na kvantové úrovni jsme na tento Zdroj napojeni. Je to soudržná energie – Světlo života. Každá částečka fotonu tohoto světla je Prvotní Zdroj osobně. Vše se skládá z elementárních částic a je formováno Matricí života – takto je Prvotní Zdroj vetkán do veškerého stvoření – je Všechno, co Jest. Vibrační a bio-magnetická pole vzorů Matrice života dávají vzniknout všem prostorovým vyjádřením. To zahrnuje i genom druhu nebo organizmu a s nimi související energetické systémy a spojnice, rezonující vazby a komunikační systémy. Víme také, že existuje pět kruhů života, které tvoří Prvotní Zdroj. V prostředním sídlí vědomí Prvotního Zdroje – celkově je to Inteligence Zdroje. Mezi tím existují tři kruhy života: Sedm archetypů Prvotního Zdroje, Centrální rasa a individualizovaná esence ducha, čili Navigátor jednoty.
Jinak je tomu s energií v systémech evolučních modelů existence životních forem v dimenzích časoprostoru. Zde se vědomí bytostí vyjadřuje prostřednictvím dimenzionálního zaměření svých nosičů a spojení jednotlivých kruhů života se vytrácí. Díky dualitě dochází k polarizaci energie, k její fragmentaci a roztříštěnosti. I když je to stále ta samá energie, manifestací do časoprostoru je svým způsobem deformována a pozměněna. Systém Hierarchie, díky vazbě na Vyšší mysl a Genetickou mysl, vytváří pomocí energie gravitační a elektro-magnetická pole, a tímto způsobem fungují všechny programy a pod-programy jak systému Hierarchie, tak Systému lidské mysli. Energetický systém genomu je v horizontální rovině vázán na vibrační matrici planet. Tak je navázáno vědomí Přírody, které je pro tuto vazbu koordinováno přes Mistrovskou matrici – Stavitele formy- NIS Matricí života. Jinými slovy – jsme to my lidé, kdo tuto energii přetváří do podoby, jak programy systému vyžadují. Tento fakt si většina lidí vůbec neuvědomuje a nebyli by ochotni ani náhodou připustit, že je cosi takového možné. Ve skutečnosti je člověk-lidský jedinec velmi výkonný tvůrce reality a na tomto faktu je založena samotná existence Systému lidské mysli. Toto samozřejmě platí i pro všechny lidské, humanoidní a ostatní rasy v mezidimenzionálních úrovních i v dalších dimenzích časoprostoru. Odhodíme-li všechny iluze skutečnosti, pak odhalíme, že žijeme v nelineárních, multi-dimenzionálních, prolínajících se úrovních oddělených realit, které organizují samy sebe a transformují se do světa Jednoty a Jedinečnosti. Abychom dokázali zvednout tyto závoje iluzí, musíme pracovat se zárukou našich srdcí. Srdce pracuje v napojení na hippocampus a neocortex. Vnímá, dekóduje a reaguje na signály ze všech úrovní reality a tyto vjemy servíruje jako existující realitu našemu lidskému vědomí – tomu se říká multidimenzionalita. Co to znamená? Máme se domnívat, že uvidíme jiný svět, že ten náš se vytratí a my budeme vytrženi ze svého přirozeného prostředí, že iluze zmizí jako zlý sen? A my budeme existovat dále? Ale jak? A kde? Je to jednodušší, než bychom předpokládali. Uvidíme stejný svět, nic se nevytratí, my nebudeme odnikud vytrženi a budeme existovat dále. Změna je založena na vyšší formě vnímání, tak zmizí iluze. Nyní vnímáme pouze výsledky naší lidské schopnosti tvořit, transformovat energii. Vyšší forma vnímání znamená, že budeme vnímat příčiny těchto následků, budeme nejenom akceptovat fakt, že realita je plodem naší tvůrčí energie, ale hlavně budeme vědět, proč to děláme a pro jaké účely. Dokážeme tyto příčiny analyzovat a vidět následky v širších souvislostech. Z toho vyplyne přirozený smysl pro odpovědnost za své činy a tak dojde k radikálnímu přehodnocení motivů a záměrů naší práce s energií. Srdce je náš magnet vnímavosti – rozluštitel, který naslouchá elektromagnetickému moři, ve kterém žije a přitahuje informace, které potřebujeme zažít v jednotě s ostatními. Vnímá jednotu v živém světě a vzájemně propojený účel v neživém světě. Takto pochopíme naši energetickou zodpovědnost. Naučíme se, že předně a ze všeho nejvíce jsme všezahrnující energie. To, co je z této energie postaveno do formy lidského nástroje, není naším pravým jástvím, ani není trvalé či příčinné. Naučíme se, že energie je bližší tomu, čím jsme a že tato energie není
tvořena časoprostorem. Tato energetická rovina je na hlubší úrovni inteligencí se schopností pracovat jako nosná vlna signálu Prvotního Zdroje. V našem světě podléhá distribuce a hospodaření s energií zákonitostem Systému reality. Vnímající planety jsou obklopeny kvantově-energetickými mřížkami. Tyto mřížky mají obecně toroidní tvar a jsou dynamicky ohebné a pružné. Vyjadřují samy sebe v rozličných stavech energetického toku, který je ovlivňován mnoha komplexními silami, včetně složky kolektivního lidského emocionálního systému, planetárních geomagnetických polí, slunečního větru a toků kosmických vysokoenergetických částic. Tyto síly jsou řízeny vesmírnou Inteligencí Prvotního Zdroje, který využívá planetární mřížky jako prostředek k udržování rovnováhy a pořádku a k ztlumení vlivu vývojových impulsů od neslučitelných entit a sil. Vytváří z nich kolektivní harmonii v synchronizovaném rytmu. Z velkého počtu překrývajících se a vzájemně reagujících kvantově-energetických mřížek mají největší vliv ty mřížky, které přitahují vědomí k možnosti vzestupu. A to vědomí nejen lidské, ale všech vnímajících životních forem ve všech časoprostorových dimenzích zkušenosti, které mají připojení, jakkoliv nezřetelné, k planetě. Nejsilnější z nich je Mřížka soucitu, protože se v ní dohromady mísí frekvence lásky, slušnosti, pochopení, pokory, odpuštění, srdnatosti a vděčnosti. Stejně jako všechny ostatní mřížky, Mřížka soucitu má velikou moc, a proto i vliv. V názvosloví instinktivního světa se jedná o „alfa“ mřížku. Je to energetická, pospojovaná mozaika frekvencí. Jinak řečeno, soucit generovaný jedincem je vždy rozveden do buněk mřížky s příbuznými frekvencemi. Když například jedinec přispívá modlitbou za přítelovo vyléčení, jeho modlitba má energetickou frekvenci, která se propojuje s buňkami mřížky v mřížce soucitu. Ty mají vztah k jiným lidem, kteří také používali či používají modlitbu jako nástroj k soucitnému léčení. Takto vzniká zesilující a součtová energetika vytvářející soucitnou modlitbu účinnější pro kohokoliv, kdo ji bude praktikovat. Každá buňka mřížky má jádro, neboli převládající frekvenci a účel. Buňky ve Zdrojem vedené doméně se obecně zaměřují na podporu lidské kolektivní inteligence. Ve skutečnosti se probouzejí jako Jeden, který je uvnitř mnohých. Když dovolíme energii Vyššího Já, aby řídilo, kam má být soucit směřován, pak nás bude srdcem vytvářený soucit přitahovat do určitých buněk mřížky. Tyto buňky pak začnou informovat buňky celkové Mřížky soucitu. Časem se Mřížka soucitu stane více vedená Zdrojem a více v souladu s naším pravým účelem. Žijeme ve vesmíru svobodné vůle, a kvantově-energetické mřížky, patřící k lidskému emocionálnímu systému, nejsou tvořeny, udržovány nebo dokonce navrhovány Inteligencí Zdroje. Jsou ve skutečnosti vyjádřením a tvorbou lidstva během času. Aby se posunuly k novým formám vyjádření, bude potřeba, aby je lidstvo změnilo. To se nestane působením pouze samotné Inteligence Zdroje. Těchto základních posunů se dosáhne pomocí spolutvůrčích přenosů energie skrze srdce a Vyšší Já. Možná, že se tato problematika jeví jako příliš složitá a nesrozumitelná. Pokusíme se tedy na tuto zdánlivou složitost podívat prostým pohledem. Energie je vozítko pro záměr v myšlence. Podle obsahu myšlenky je energie jedince, který ji vytvořil, jedinečná ve své frekvenci. Díky této frekvenci je přitažena gravitační silou do elektro-magnetického pole stejných nebo příbuzných frekvencí energie – do
příslušné kvantově-energetické mřížky. Tyto mřížky jsou využívány programy Systému lidské mysli – jsou energií z těchto mřížek napájeny. Tok energie je těmito programy organizován. Jak se to tedy projevuje v běžném životě? Rozhodnete se, že prodáte staré auto a koupíte nějaké novější. Váš známý vám sdělí, že prodává auto. Je to Saab 95. Víte, že existuje, ale nikdy by vás nenapadlo si ho koupit. Známý vám ho ukáže, nechá vás svést. Auto se vám líbí a začnete uvažovat o tom, že ho koupíte. Najednou se začnete potkávat s lidmi, kteří toto auto mají, nebo měli. Jedete autem z práce domů a cestou jich několik potkáte. Přijdete domů, zapnete televizi, dávají pořad o historii vozů Saab, a když otevřete svůj oblíbený časopis, je tam velká reklama na tyto vozy. Každý program Systému lidské mysli je napojen na specifické energetické mřížky, my lidé je zásobujeme tvůrčí energií (tvůrčí je i v případě, kdy je vlastně úplně destruktivní) a tak jsme buď přitahováni, nebo odpuzováni do a od různých situací a událostí v našem životě. Lidská emocionální pole energií jsou polaritní a platí zde normální fyzikální zákony. Opačné polarity se mohou přitahovat a stejné naopak odpuzovat. Příkladem je obyčejný zákon schválnosti nebo případy, kdy něco moc chceme, ale je to pro nás nedosažitelné. Když to vzdáme, tak nám to náhle spadne do klína. Energetické mřížky, právě proto, že z nich jednotlivé programy Systému lidské mysli čerpají energii, vytvářejí dojem uzavřených interaktivních systémů, kde energie podléhá nutnosti určité rovnováhy. Znamená to, že musí být zásobeny dostatečným množstvím energie, jinak ztrácí dynamiku a schopnost podporovat příslušné programy HMS. Jedním z nejdůležitějších programů HMS je Finanční silová mřížka. Je nosnou energetickou centrálou pro celý HMS. Tato mřížka bude nejdéle odolávat překódování pro vstup energie Zdroje. Je pravděpodobné, že ani nepůjde překódovat, bude potřeba ji vyčerpat tak, že energie, které ji zásobují, budou přesměrovány do jiných mřížek, které budou mít schopnost způsobit její nerovnováhu do té míry, že postupně zkolabuje. Proč je to tak obtížné? Finanční silová mřížka udržuje globální vůli Elit uchovat si permanentní kontrolu nad lidskou rodinou, aby sloužila jejich programu moci. Naše vůle přežít, dosáhnout důstojné ekonomické úrovně existence ve společnosti, ambice našeho profesního či politického růstu v rámci kariéry, touha vlastnit majetek a tím moc, to jsou hlavní překážky v odstavení této mřížky od energie. Vypadá to jako začarovaný kruh. A on to také je začarovaný kruh. Lidstvo se v něm pohybuje po celou existenci v Systému HMS, tedy od začátku své civilizační éry. Cesta z tohoto kruhu existuje. Neznamená to, že se musíme vzdát svých civilizačních výdobytků, vrátit k primitivnímu způsobu života, k prvobytně pospolným strukturám hierarchie společnosti a podobným praktikám, které určité skupiny lidí považují za cestu jedinou a začínají je oživovat. Tou cestou je to, co bylo řešeno výše. Dovolit Energii Zdroje vstoupit do našeho lidského kolektivního myšlení. Mnozí spoléhají na jakousi pomoc zvenčí, na zásah mimozemských Strážců a podobně. Žádná pomoc zvenčí toto nedokáže. Aktivity externích ras a entit nám mohou pomoci v orientaci v Systému Hierarchie a tak i v Systému HMS, mohou nám objasnit podrobnosti o evolučním vývoji
mimozemských civilizací, o struktuře Vesmíru a doplnit naše mezery ve vědních oborech. Jediná cesta pro Energii Zdroje do našeho života je naše energetické srdce. Změny musí přijít skrze nás – nás všechny. Vypadá to jako utopie, či fantazie, ale tyto změny již probíhají. Dějí se pomalu, aby lidská kolektivní mysl nezkolabovala, ale dějí se a nakonec z toho začarovaného kruhu vystoupíme. Budeme jiní, navrch stejní, ale uvnitř jiní a bude to změna pozitivní. Jestliže jsme pronikli do těchto základních energetických struktur, jako jsou lidské emocionální (mentální) mřížky, pak můžeme postoupit na vyšší úroveň obtížnosti. Můžeme si jednoduše představit, že emocionální mřížky se nejvíce dotýkají obyčejného všedního života v jeho rozmanitosti, tak jak ho všichni známe a prožíváme. Další formou jsou mřížky duchovních energií a astrálních domén. Zde se již budeme pohybovat v různých dimenzích života a doménách reality. Mřížka soucitu – alfa mřížka, skrze kterou k nám vstupuje Energie Zdroje – Éra Průzračnosti a Expanze – patří do kategorie mřížek duchovní energie. Jak jsme zjistili dříve, jednotlivé energetické systémy se sice jeví jako uzavřené, to pro jejich napojení do jednotlivých programů HMS, ale uzavřené nejsou. Jsou v dynamické interakci. Základem je vědomí ve třech rovinách vyjádření – Systém Lidské Mysli – HMS. Ten tvoří rámec, a protože je nejdůležitější, je podle něho celý systém pojmenován. Finanční silová mřížka – Síť Peníze-Moc - je v interakci se všemi energetickými systémy a je napájena jak emocionálně (mentálně), tak duchovně, druhotně zasahuje až do astrální sféry systému. Mřížka soucitu ovlivňuje mnohem širší oblast, ale o tom si povíme později. Centrálním a také nejrozsáhlejším prvkem HMS je Komplex Bůh-Duch-Duše. Energetické mřížky tohoto systému jsou hlavně duchovního charakteru a je to právě tento komplex, který ukotvuje lidského jedince do oddělenosti od své pravé esence Zdroje. Zde je původ roztříštění a fragmentace. Zvedneme-li závoje zde, zvedneme je současně všude v doménách reality. Anunnaki vytvořili HMS, aby vložili Svrchovanou Jednotu – pravé Jáství, které je nekonečné a věčné – do vězení vymyšlených iluzí a klamů. Takže lidský nástroj byl naplněn HMS a Svrchovaná Jednota byla vložena do nástroje jako jeho životní síla, která lidský nástroj pohání. Díky tomuto programu nám Systém HMS nabízí dvě cesty – Náboženství a Duchovnost. Obě jsou stranami jedné mince a tato mince je ukotvení do Systému HMS. Je Anuovou pojistkou, aby lidé, kteří si v průběhu vývoje lidstva začnou vzpomínat na svou Svrchovanost, vložili energii z tohoto záblesku do Systému víry a ostatních modulů komplexu. Jedním z těchto modulů je Mřížka strachu ze smrti, strachu z oddělení, strachu z nebytí. Právě tento strach, který je lidmi tak intenzivně cítěn, dává vzniknout konstrukcím odděleného Boha, ze kterého vzniká oddělený Duch, který naplňuje vesmír a ze kterého dále jsme všichni vytvořeni v oddělenosti. Nezáleží na tom, zda se jedinec přiblíží ke konceptu Boha skrze náboženství či duchovnost, neboť obojí je v důsledku uchlácholení strachu ze smrti, který je v jedinci obsažen jako specifický program. To ve svém důsledku umožnilo Anuovi, aby sám sebe obsadil do role Boha lidského světa. Cesta k Bohu je založena na programu, který leží pod jejím povrchem a který je nezávislý na konkrétní podobě náboženské či duchovní stezky jedince: Jsi člověk s duší, která
musí být vykoupena či aktivována, čímž budeš zachráněn či spasen. V tomto procesu spasení je ti odňata zodpovědnost za podobu světa, ve kterém žiješ. Je ti slíbena odměna věčného života v Božím království (ať to má jakékoliv jméno), kde budeš moci žít v požehnání či sloužit jako Učitel světla. Konstrukce spasitel-mistr je nedílnou součástí komplexu a podněcuje lidské bytosti k touze stát se mistrem, aby mohly druhé učit jak duchovně stoupat, jak být spasen, jak dosáhnout nirvány, jak žít mravný život a jak si zajistit věčnou blaženost. O Mistrech moudrosti a světla jsme již mluvili. Spasitelé na sebe můžou brát různou podobu včetně druhého příchodu Krista, hněvivého Boha, Země, přírodních duchů, andělských hostitelů, proroctví nebo mimozemských sil, které vystoupí ve prospěch lidstva. Implantovaná Zavádějící Síť Strachu ze Smrti (DSIND) uvazuje jedince na materiální svět. Tento modul je ukotven v blízkosti Solar plexu. Je složitou sítí, která exponenciálně narůstá do srdce, krku a oblasti hlavy. Tato energetická struktura přijímá, shromažďuje a rozvádí strach, úzkost, stres a nervozitu. Dominantním strachem, ukotveným v tomto modulu, je strach z budoucnosti – řečeno z perspektivy programování – Anu si dal pečlivou práci s připojením tohoto strachu mezi základní strachy ze smrti a ne-bytí. DSIND vytváří velké množství disfunkcí v lidském jedinci ve smyslu nedostatků v jeho chování. Také podmiňuje lidi ke službě náboženství a duchovním stezkám. Duchovní energetické mřížky mají obrovský potenciál. Zde se formují vzory pro většinu archetypů, které mají také přímou vazbu do kódování předurčení a na karmické zákony. S trochou nadsázky jsem slíbila, že budu uvažovat o samostatném pojednání k problematice archetypů. Možná to pro naše další pochopení tajů života bude nevyhnutelné. Zatím nám k tomuto tématu bude stačit jen povrchní sonda. Jak nás tedy tyto duchovní energie ovlivňují? Každý z nás, všichni lidé, jsme nějakým způsobem zaháčkováni Komplexem Bůh-Duch-Duše. Neexistuje nikdo, kdo by nebyl. Je to paradox, ale i ti, kdo jsou nevěřící, ateisté, materialisté bez citu pro duchovní rovinu života či racionálně a logicky uvažující vědci jsou v určité poloze součástí energetických systémů tohoto Komplexu. Děti ve věku, kdy ještě nemají schopnost jakkoli matně si ujasnit svůj světový názor, to znamená do asi sedmi let, jsou na Komplex navázáni tak říkajíc bez digitálního podpisu. Jsou to naše sluníčka, zdroje čisté energie, a my bychom měli udělat maximum pro to, aby zůstala čistá co nejdéle, protože jak se naučí pracovat s energií v dětství, tak, i třeba podvědomě, s ní budou pracovat celý život. To platí i pro lidi s mentálním postižením a s vrozenými poruchami mysli. Každá naše myšlenka či vyjádření je vezeno energií do příslušné energetické mřížky, kde pod vlivem všech těch sil, které na tuto mřížku působí (mluvili jsme o nich výše) buď způsobí, nebo ne nějakou reakci. Zrovna tak pro své činnosti a realizaci nápadů čerpáme energii z mřížek, ke kterým jsme gravitačně a elektromagneticky přitahováni. Jak jsme si už dříve vysvětlili, atraktor musí dosáhnout určité kritické hodnoty k tomu, aby došlo ke změně, to znamená k jeho aktivaci a zapojení do událostního řetězce. Proto akci spouští až určité množství souborů (paketů) informací z našich záměrů. No má to svoji logiku, představme si, že by každá letmá blbost nebo malichernost cosi způsobila – zde asi platí pravidlo: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.
Samozřejmě, že jak v pozitivním, tak negativním smyslu. Ty pakety mají jedinečnou frekvenci – náš digitální podpis, takže součet může narůstat nelineárně. Zde mě napadá: Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Ty pakety přijímá i Prvotní Zdroj Sítí Svrchované Jednoty. To, že nemůže z určitých důvodů svévolně operovat uvnitř lidských energetických mřížek neznamená, že s námi ztratil komunikaci. Zde si musíme připomenout existenci Polaritního Systému. Jde o poduzel DSIND a je určen k vytváření polarit uvnitř HMS. Vytváří napětí, v jehož důsledku vznikají rozbroje a disharmonie. Všichni existujeme v polaritách. Působením polarit je lidský jedinec ztracen v oddělenosti, což je přesně záměr projektantů HMS. Energie v mřížkách je tedy polarizována a to je pohonem k vlastní interakci mezi jednotlivými systémy, k distribucím energie a k jejímu skladování. Naše poloha v Komplexu Bůh-Duch-Duše určuje, kam směřuje naše tvůrčí energie v rámci Sítě Peníze-Moc a druhotně ovlivňuje astrální doménu, to znamená Po-Smrtný Systém. Jistě jste slyšeli nebo četli o tzv. Zážitku blízké smrti. Po-Smrtný systém je doména, kam jedinec odchází po smrti svého fyzického těla – o tom jsme si již povídali. Zde je uvítán průvodci „z druhé strany“ – jsou to nanebevzatí Mistři – a znovuprožívá své životní zkušenosti se zdůrazněním nedostatků a opravou chyb uplynulého života. To znamená karma a reinkarnace. I zde zůstáváme sevřeni v iluzích, i když realita je nesrovnatelně vyšší než v planetární sféře. Po-smrtný systém umožňuje opakované kolování Svrchované bytosti ve fyzických dimenzích. Nesmíme zapomenout na Interdimenzionální Vesmírnou Strukturu. Už jsme ji zmiňovali s tím, že je strukturou domén reality a jejich interakcí. Podíváme se na tuto strukturu trochu podrobněji. Jedná se opět o energetický systém, ale trochu jiného charakteru. Víme, že v Systému HMS je zachycen celý náš fyzický vesmír i všechny mezidimenzionální světy. Holografická matrice našeho vesmíru má strukturu bi-polárního tetrahedronu. To jsou dvě pyramidy opačně vložené do sebe. Ve 2D projekci to je známá Davidova hvězda – hexagram. Ve vyšší dimenzionální projekci ji známe pod názvem Merkaba. Naše planeta je uchycena v této matrici a to, co známe jako planetární mřížku, je povrchová síť tetrahedronu, který prostupuje celou planetou – všemi planetami i mezihvězdným prostorem – celým vesmírem. Anu uchytil svůj Systém HMS do této matrice a Interdimenzionální Vesmírná Struktura vytváří ve struktuře Merkaby domény realit. Jsou to Anuovy virtuální reality uvnitř virtuálních realit. Vibrační rozhraní uvnitř Merkaby to umožňuje a Anu toho využil. Ne, že by to byl úplně originální nápad, všechny dimenze časoprostoru mají svoji holografickou matrici, ve které jsou také domény realit. Sám systém Hierarchie je uchycen podobně jako Systém lidské mysli a HMS je uvnitř Hierarchie. Rozdíl je v tom, že některé domény realit jsou pro její obyvatele přístupné skrze portály. Nám je Anu uzamknul. Tato vibrační bariéra je jednostranná. Už jsme si popisovali Genetický manipulační systém – GSM. Tento systém je součástí HMS a je produktem různých mezidimenzionálních ras, které pracují na vytvoření vhodného nosiče pro přístup do fyzického světa – do našeho světa. Jak tomu máme rozumět? Anu a jeho Annunaki byli v době projekce člověka a Systému HMS v dominantním postavení vůči ostatním mezidimenzionálním rasám, přesto zřejmě museli dodržovat jistá pravidla, která byla stanovena nějakou tamní
vyšší hierarchickou strukturou či byla dohodou mezi nimi a jejich spojenci. Ty důvody byly zřejmě komplexnější a týkají se potrestání lidské rasy a její uvěznění do jakési izolace. Channelingové kanály o tom podávají určitá svědectví. Je pochopitelné, že akt omezení Svrchovaných musel Anu nějak zdůvodnit, je to politická záležitost mocenských aktivit a je součástí historie civilizací vně naší reality. Dost podrobně o této problematice hovoří spis Tajemství Amenti. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto vytvořit GSM pro možnou modifikaci lidského nosiče v průběhu času, aby bylo zajištěno, že při jeho vývoji nebude nikdy dosaženo seberealizace nebo uvědomění Svrchované Jednoty. Je to vlastně takový strážce Systému HMS. Monitoruje dosažení vyšších frekvenčních stavů uvnitř GSSC – Kompexu Bůh-Duch-Duše, jako je satori, nirvána, kosmické vědomí, osvícení apod. a spouští zákrok v podobě pod-programu, který má jediný úkol – nedopustit projevení stavu Svrchované Jednoty. Tato problematika souvisí s archetypy a odložíme ji zatím stranou. Systém GSM spolu s Interdimenzionální strukturou dovolují, za určitých podmínek, vstup mezidimenzionálním rasám do našeho světa. O tom jsme už také mluvili. Ty podmínky jsou většinou založeny na použití technologie pro překonání vibrační bariéry, zdá se ale, že vstup z velmi blízkých vibračních polí může být i spontánní. Také víme, že Anuovy vibrační zámky občas selžou, a že i lidé mnohokrát v historii za tuto bariéru nahlédli. Tyto případy patří do kategorie anomálií – nedají se podle přání řídit či opakovat. Většinou k nim dochází poblíž energetických uzlů povrchové planetární mřížky. Jsou to místa, kde je omezující Systém HMS prostoupen energiemi Merkaby a tedy i energiemi Matrice života. Toto se dotýká již samotných vlastností holografické struktury, topologie a fraktálů. Na nejdůležitějších planetárních uzlech leží megalitická zrcadla nebes – o tom jsme již mluvili. Síly, které stojí v pozadí Elit moci, velmi dobře znají důležitost těchto uzlů a samotné Elity moci je považují za strategická místa, která je nutno mít pod kontrolou. Považují je za tzv. Hvězdné brány. Nevíme, zda je používají a zda mají pro jejich použití nějaké technologie, i když je velmi pravděpodobné, že ano. Vše je utajeno a proto legendy, které jsou okolo této problematiky uveřejňovány, se nemusí zakládat na skutečnosti. Jak víme ze Smaragdových desek, bez technologie se bránou neprojde – i Thovt přiletěl kosmickou lodí, vzpomínáte? Země je hodně živá planeta a má mnoho vnitřních i vnějších dimenzí. Někteří badatelé mluví o paralelních světech. Nejsou paralelní, jsou to světy ve světech ve světech…Dovolím si na tomto místě ztotožnit se s výrokem Jacquese Bergiéra v knize Víza na jinou Zemi: „Topologické záhyby, Riemannovy povrchy, stratony musí být různé matematické výrazy pro stejné struktury. Někdo kompetentnější než já provede jednou jejich syntézu.“ Tajemství života a existence tvrdě odolávají našemu výzkumu, možná jsme o malinký krůček postoupili v poznávání toho, co je ukryto a možná také, že jsme ještě více zmateni, než jsme byli na začátku četby tohoto pojednání. Příště tedy zamíříme do duchovních rovin, mezi archetypy. Je to svět pohádkový, plný fantazie a zázraků, ale také příšer a nebezpečí. Nemáme se čeho bát – bude to dobrodružství.
Zdroj: Lyricus.cz + přímé odkazy v textu
Tajemství ukrytá v mýtech Mytologie – báje, legendy, pohádky a mýty – doprovázejí každého z nás od raného dětství, jsou součástí našeho života. V dnešní moderní době tvoří zdánlivě již jen okrajovou složku vzdělávání a zdrojů poznání. Většinou je chápána jako oblast zábavy a forma relaxace – promítá se do umělecké tvorby v podobě filmů, počítačových her a fantasy, či sci-fi literatury, je věčnou inspirací v architektuře a výtvarném umění. Váženější polohu zaujímá v náboženských naukách a rovněž v oblasti psychologie lidského konání a jednání. Informace v ní ukryté jsou základem symboliky a prastarých rituálů tajných společností a řádů. Pracují s nimi okultisté a esoterici, promítají se do činnosti astrologů, věštců a mágů či šamanů a léčitelů. Dokonce i tak „seriózní“ obory jako marketing, designérství, reklama a práce s lidskými zdroji s těmito informacemi pracují. Samozřejmě politika a všechny oblasti lidské činnosti, které svých cílů dosahují skrze ovládání a manipulaci s myslí. Z tohoto zjednodušeného výčtu vyplývá, jak vlastně velmi hluboce a propleteně je to, co obsahuje mytologie, provázáno s životem a existencí lidstva. Co tedy vlastně obsahuje? Jsou to archetypy mysli a tedy jakýsi komplexní manuál k tomu, jak vypadá a funguje oblast, kde se nachází vědomí – náš systém lidské mysli – HMS, čili systémový matrix. Všechno ve Vesmíru je život, vše se života týká, není nic, co by nezahrnovala základní Matrice života. Ta matrice je jedna pro všechny dimenze života a systémy existence v těchto dimenzích vycházejí rovněž z této základní matrice. Proto jsou struktury mysli vyjádřeny formou archetypů neboli vzorů. Asi nejucelenější vědomosti o podstatě lidského vědomí a tedy i struktuře Vesmíru, najdeme ve východních filosofických naukách. Dávní učenci a myslitelé věděli, že naše realita skutečnosti je konstrukcí lidské mysli, říkali tomu „maja“ a znali principy, které této virtuální iluzi dávají vzniknout. Abychom si nemysleli, že toto je opět jen lidská záležitost ve 3D realitě, je nutno vědět, že všechny životní formy, ve všech dimenzích života, existují uvnitř systému mysli – ve vymezujícím rámci pro jejich vědomí. Víme, že tomu systému se říká Hierarchie. Náš systém HMS je součástí Hierarchie, je do ní vsazen. Byl specificky upraven pro lidskou konstrukci reality – obsahuje vzory (programy), které ve zbytku Hierarchie nemají platnost. To je také jedním z důvodů, proč mimozemským entitám přijde lidské chování nepochopitelné a omezené, zvláště jeho sklon k sebedestrukci. ET skupiny, které utajeně spolupracují s vládními a mocenskými elitami, pocházejí z mezidimenzionálního prostředí a existují ve stejném omezujícím rámci HMS jako lidstvo. Tyto záležitosti jsme již mnohokrát probírali v předešlých pojednáních. Mytologie jsou vlastně příběhy, které popisují jednotlivé archetypy – hrdinové a aktéři těch příběhů se vzorově (ideálně) chovají a jednají podle programů, které archetypy obsahují. Proto jsou si ty příběhy z různých koutů světa tolik podobné. Jsou součástí kolektivního vědomí a vzdálenost či izolace jednotlivých národů je nemůže zastavit. Samotné archetypy jsou velmi komplexní struktury. Jsou především nabité dynamikou (energií), díky které se manifestuje jejich potenciál.
Odpovídá-li chování a jednání jedince, stejně laděné skupiny jedinců nebo stejně laděný záměr či vize národa této dynamice, je-li v souhlasu, pak se kaskádovitě otevírají možnosti a cesty nakódované uvnitř archetypů – jejich potenciál. Právě mytologické příběhy mají lidstvu ukazovat tu celou škálu těch možností, jak toto působí na člověka a lidi i jaké skrývají úskalí, výhody nebo dokonce nebezpečí a pasti. Vše je podmíněno svobodnou vůli, avšak touto svobodou v jednání a rozhodování je již v základu – přímo z archetypů – manipulováno. Ta skrytá manipulace je součástí jejich potenciálu. Jak to vlastně tedy tohle všechno vypadá v normálním životě normálních lidí. Lidé myslí a jednají téměř výhradně pomocí svého racionálního vědomí – ega. Hlubší vrstvy – jako podvědomí – využívají minimálně a nejhlubší, genetickou mysl, nevyužívají (vědomě) vůbec. Z těch hlubokých vrstev vědomí se manifestují archetypy a ego vyhodnocuje jejich vzor – součástí toho hodnocení je velká škála faktorů, jako druh osobnosti jedince, jeho společenské postavení, rodinné a profesní poměry, věk, momentální nálada, zdravotní stav, únava, orientace na sebe, nebo existující horizont jeho vizí, plánů, záměrů atd. Těch určujících faktorů je opravdu obrovské množství. Tohle všechno zahrnuto a zváženo vykrystalizuje v konkrétní činy, nebo orientaci k jejich realizaci. Právě proto, že lidé uvědoměle nehledí až na dno svého vědomí, je člověk tak lehce manipulovatelný, ovladatelný a tím i zranitelný nebo dokonce potenciálně zraňující. Znalci lidské psychiky mají na těchto znalostech o člověku postavené živnosti ve všech oborech lidské činnosti. Jedinou cestou obrany je pochopit tyto principy a rozpoznat archetypální podtext svého chování a tím i chování ostatních lidí. Všichni ti manipulátoři mají jedno společné – oni nerozumí podstatě, mají jen naučené znalosti toho, co se nazývá zákon akce a reakce. Oni přizpůsobují svou taktiku podle reakcí člověka a hlavně – oni vědí, jakou akci udělat, aby se dočkali té správné reakce. A právě proto, že lidské chování se řídí danými vzory, je lehce tato reakce předvídatelná. Jak tedy porozumět té podstatě? Zdá se, že celý tento úvod do problematiky je už dost obsáhlý, nelze ale jinak, než vysvětlit si ještě celou tu strukturu našeho systémového matrixu, abychom pochopili a porozuměli. Vezmeme si na pomoc trochu neobvyklé pomůcky – čínský I-ťing (Knihu proměn) a tarotové karty – jen 22 karet Velké arkány. Jak to souvisí s naší problematikou? Kniha proměn je názorný popis matrixu, jeho struktury, zákonitostí i systému kódování vzorů. Tarot je popisem jednotlivých archetypů, jejich potenciálu a vazeb. Zní to možná překvapivě a nevědecky, ale cesta k pochopení principů života je koncipována právě takto – abstraktně a tedy nevědecky. I-ťing spadá do starobylého čínského učení „Zlatého elixíru života“ (Ťin-tan-ťiao), které je součástí taoismu. V současné době je tato tradice známa po celém světě jako Květina života (Merkaba). Takže tady je vysvětlení, proč použijeme tyto informace. O Merkabě jsme sice hovořili v pojednání o energii, ale nyní si vysvětlíme tu strukturu matrixu v širších souvislostech. Kniha proměn je chápána jako kniha moudrých rad a předpovědí a takto byla a stále je využívána. Ale celá esoterická tradice, do jejíž koncepce je zahrnuta, naznačuje, že je mnohem víc, nežli návod na předpovědi budoucnosti. C. G. Jung pronikl pod povrch a velmi pečlivě studoval celé
toto učení. Velmi dobře totiž dokreslovalo jeho teorie o synchronicitě událostí ve světě a v lidské psychice, o jejich smysluplném propojení. Již název knihy naznačuje, že se týká změny a v Taoismu je Tao cesta – skrývá se v ní proměna. Kniha říká, že kosmos není chaosem, nýbrž má hierarchickou strukturu a pravidelné vzory, jejichž znalost dovoluje tomu, kdo je ovládne, stát se moudrým člověkem a žít v souladu s Tao. Takže nic nového pod sluncem – objevujeme něco, co je tady mezi lidmi již dlouhá tisíciletí. Nevědomí a podezíraví akceptují osud. Moudří znají cestu věcí a podle toho i jednají. Kniha proměn je postavena na třech principech: polarita, multidimenzionalita a fraktálová kaskáda (rezonance). Polarita – jin a jang, je nedílnou součástí světa, zrcadlení ve třech světech – nebi, zemi a lidech – je totéž, co hermetici nazývají „ jak nahoře, tak i dole“ a fraktálová kaskáda je komplexní informace o celku ve zlomkové části tohoto celku. Budoucnost je předvídatelná, protože je v našich rukách – nikoli v rukách nalinkovaného osudu. Jsme to my, kdo tvoří realitu. Základem I-ťingu je 64 hexagramů – 32 jin a 32 jang, jenž jsou zrcadlově otočené. Terence McKenna učinil v Knize proměn zajímavý objev. Jedná se o tzv. Time Wave Theory. Všiml si určitého algoritmu změn, kterými hexagramy procházejí, zanesl změny do grafu a vyšel mu pravidelně se opakující vzor. Tehdy Terence, spolu se svým bratrem Denisem pochopili, že křivka se skládá z řady sekvencí, které jsou fraktálního charakteru. Nejen to, dokonce otočil-li graf o 180°, přesně zapadal do svého zrcadlového obrazu. Došli k názoru, že se tady jde o graf časové linie, že ty abstraktní struktury vypovídají o dynamice vztahů a proměn (transformací), kterými archetypy procházejí. Tato práce se pochopitelně neobešla bez výpočetní techniky a speciálního programu, který na základě změn hexagramů generoval jakési časové mapy (mapy novostí) v kterémkoliv úseku lidské historie – od několika dnů, po celá tisíciletí. Graf mapy kopíroval příliv a odliv spojitostí (novostí). Nejvyšší hodnoty novostí na grafu se přesně překrývají s významnými mezníky v dějinách. Velmi zajímavé na této „časové vlně nula“ je fakt, že nejvyšší hodnota novosti (nekonečná) – znázorněná na grafu nulou - vychází právě na 21. 12. 2012. Tak jako staří Mayové vypočítali Konec času z vlastních (a nám dnes již neznámých) zdrojů informací, tak totéž evidentně obsahuje učení Ťin-tan-ťiao. Sám McKenna charakterizoval tento fenomén takto: „Jak se přibližujeme k samému okraji tohoto kaskádovitého pohybu do fáze spojení, novosti a uskutečnění, zdá se, že se běh času zrychluje a hranice se začínají rozpouštět. A čím více je takových hranic, které se rozpouštějí, tím jsme fázi spojení blíže. Až jí nakonec dosáhneme, nebudou už nadále existovat žádné hranice, ale pouze věčnost, všechno se promění na prostor a čas, mrtvé a živé, zde a tam, před a po. Protože tato jednotlivost může současně koexistovat v různých stavech, které jsou vzájemně neslučitelné, jedná se o problém, který přesahuje rozumové chápání. Dává však Vesmíru význam, neboť je patrné, že všechny procesy usilují svým pohybem o to přiblížit se, spojit se a připojit k tomuto transcendentálnímu objektu na samém konci času.“ Sami vidíte – není zde ani náznak toho, že by Konec času byl také Koncem světa, není zde nic podobného závěrečnému kataklyzmatu, či apokalypse. Jak se linie
událostí v čase a prostoru blíží nulovému bodu, zhušťuje se fraktálová kaskáda – čeká náš totiž poslední sekvence, bude nabitá dynamikou, obsahuje přece veškerý potenciál celku. Badatelé spočítali, že blok jedněch z posledních fraktálů bude mít velikost 384 dnů, další 6 dnů a nakonec 66 sekund – oni to dělí ještě dále, ale myslím, že pro schopnost člověka prožít něco v čase, bude tato sekvence postačovat. Jsem mizerný matematik, takže nejsem schopna posoudit výpočty, které to dokládají – předkládám to tedy jako existující alternativu. Jak jsem už dříve uvedla, domnívám se, že v tom bodě nula – 21. 12. 2012 v 11 hod. 18 min. Greenwichského času, nedojde k něčemu, co by zaznamenali všichni lidé na Zemi. Ten Velký třesk se uskuteční uvnitř struktur vědomí – globální synchronizace v úrovni Matrice života ho posune do určité polohy, která bude souviset se stejně organizovaným posunem struktur ostatních úseků Vyšší mysli. Dejme tomu, že ta mrňavá menšina lidstva, která už nějaký čas zírá do věčnosti skrze zamlžené sklo a buduje své poznání na tušení matných kontur, které takto zkresleně vidí, náhle zjistí, že sklo zprůhlednělo, a že tušené kontury Pravdy jsou překvapivě úplně jiné, nežli dříve tušili. Časový odhad (náhle) bude asi nepřesný – myslím, že bude nějaký čas trvat, než mozek zpracuje informace z nově otevřených zdrojů a než se tyto ukotví v Genetické mysli. Takže v podstatě bude tento den vlastně obrovským zklamáním a toto zklamání vytvoří prostor pro hromadné zpochybnění těžce vydobytých úrovní znalostí – bohužel. To zhušťování již probíhá a mnozí ho zaznamenali nejen pocitově. Je to právě i to zrychlování času, které souvisí se zrychlující rezonancí fraktálů. Struktury fraktálů jsou však mnohem obsažnější (komplexnější). Jak vidno – působí jak na makro-úrovni, tak na mikro-úrovni. Lze je připodobnit k buňkám – nebo ke galaxiím, k atomům – nebo k hvězdným soustavám. Právě ve fraktálové koncepci se skrývá kouzlo schopnosti předpovídat pomocí hexagramů Knihy proměn budoucnost. Abychom postoupili dále, rozložíme si těch 64 hexagramů do kružnice – kdy jednotlivé hexagramy budou tvořit body na jejím obvodu – osm úseků po osmi, nebo pro milovníky hodinového ciferníku čtyři úseky po šestnácti. Nebudu do podrobností rozebírat ten algoritmus souvztažnosti jednotlivých hexagramů s ostatními. Víme o jejich polaritě jin a jang. Ty obrácené hodnoty jsou 32:32, avšak není to tak, že by v pravé polovině ciferníku bylo jen + a v levé jen -. Jeden pól je obsažen ve druhém (je to jako ideální spoluvlastnictví nemovitosti). Když spojíme související hexagramy (jsou vždy tři a tři související – tři v duálním obraze přeměny) přímkami, pak dostaneme geometrický hexagram - podobu klasické Davidovy hvězdy. Takto propojený každý jeden se svými společníky nám dá 64 hvězd v kružnici. Toto promítneme do 3D prostorového vyjádření – a máme 64 bi-polárních tetrahedronů (dvojitých pyramid) uvnitř koule, neboli strukturu našeho systémového matrixu – Merkabu. Toto není moje osobní konstrukce, nýbrž vědce, fyzika, matematika a velkého mystika Nassima Harameina. Ten v současné době zveřejnil svoji novou teorii „sjednoceného pole“, která zahrnuje, kromě již výše řečených vlastností fraktálové rezonance hexagramů, mnoho dalších oblastí aplikace, jako je struktura živých buněk, DNA, přírodních útvarů a vesmírných struktur. Tahle konstrukce spojuje úžasným způsobem všechno se vším, dává smysl paradoxům a odhaluje
jednotný princip v tak diametrálně vzdálených fenoménech, jako je vztah postavení hvězd s událostmi ve společnosti lidí naproti zjištění, že např. elektron, který doteď byl vlastně takové perpetuum mobile, je poháněn energií nulového bodu. Řekli jsme si, že pro názorné pochopení toho, co se skrývá v mytologii, potřebujeme ještě tarotové karty, abychom si vysvětlili fungování archetypů v systémovém matrixu. V předcházejících odstavcích jsme nakonec zjistili, že oblast našeho bádání je sice abstraktní, ale došla transformací z ne-vědecké na celkem vědeckou rovinu. Možná se totéž stane i s informacemi v tarotu. Badatelé se rozcházejí v názorech, kde původně koncepce tarotu vznikla. Přikláním se k těm, kteří se domnívají, že jeho původ leží ve starověkém Egyptě. Jeho dávné povědomí však vychází i z ostatních filosofických tradic po celém světě, což nám opět napovídá o jeho umístění ve strukturách kolektivní mysli lidstva. Tarotové karty se skládají ze 78 listů – z nich 22 je Velká arkána a 4x14 listů barev. Nás bude zajímat těch 22 karet Velké arkány. Tajemství ukrytá v tarotu bývala základem tajných vědomostí velekněží, kteří je sdělovali pouze úzkému okruhu zasvěcenců formou iniciace. Podle této prastaré tradice je Velká arkána obrazem absolutních ideálů, kdežto ostatní karty představují všeobecné ideály. Přeloženo do naší obyčejné reality – je 22 vůdčích (hlavních) archetypů, 12 figur je dvanáct znamení zodiaku, čtyři geniové jsou čtyři živly (světové strany) a ostatní všeobecně existující lidské vzory. Je tady znát kontinuita s tezemi Thotha - Henocha – Herma Trismegista a jeho hierarchií andělů a mocností – jako například přirovnání čtveřice geniů ke čtyřem memfidským mystériím sfingy a jejím čtyřem tvarům – člověka, orla, lva a býka. Tutéž „tvářnost“ vlastní podle Henocha nejvyšší mocnosti nebeské – sbor serafínů, kteří střeží klíče od věží, které jsou branami do chaosu (dimenzionální brány) v podobě andělů zkázy. 22 karet je 22 klíčů, 22 je písmen hebrejské abecedy a kabala má propracovaný systém vzájemných vztahů písmen s projevenou i neprojevenou realitou světa. Původní věštecký systém podle tarotu byl hodně složitý – ten dnešní je již velmi zjednodušenou podobou. Podobně jako Kniha proměn, i tarot je mnohem širším komplexem, netýká se jen věšteb. Kniha proměn podává strukturální obraz Univerza a tarot podává symbolický obraz Univerza. Číselná posloupnost archetypů je velmi důležitá, neboť pořadí karet vychází z numerologických rovnic čísel, která jsou součtem písmen a rovněž jejich řazení k planetám vyjadřuje skrytou logiku struktury Vesmíru. V těch archetypech a jejich vazbách je tedy schovaná matematika – samozřejmě, protože kódování událostí podléhá zákonitostem fraktálové rezonance. Asi nejvíce se o (znovu)objevení tajemství tarotu zasloužili kontroverzní Mágové hermetického řádu Zlatého úsvitu, mezi které patřil i Aleister Crowley. Ten přeposkládal řadu karet do smysluplné posloupnosti, včetně astrologických vazeb. Správně umístil kartu Blázna s číslem 0 na úplný začátek a přiznal jí její vůdčí roli. Dříve zaujímala tato karta pozici mezi kartami 20 a 21. Tahle karta má zajímavou evoluci proměny, protože původně neměla s bláznem nic společného – až její historický vývoj ji takto předefinoval a vskutku, ten její vnitřní potenciál se transformoval a přizpůsobil. Zmiňuji se o tom jen na okraj, ale takto se dá předefinovat a znovu-uspořádat vše v systému – a je to právě ten proces, o kterém stále mluvíme – přestavujeme starý systém do nové podoby. To přemístění
karty Blázna dalo smysl starobylé symbolice a odhalilo těsnou provázanost s alchymickým pojetím přeměny (transmutace). Rovněž objasnilo o odhalilo pozadí mytologických příběhů, které vlastně ukazují funkci a působení archetypů ve světě lidí. Komplexnost hebrejského systému v tarotu dává tušit jeho prapůvod právě v Egyptě. Navíc, kabalistický strom života je, jak jsme si již dříve vysvětlili, alegorickým znázorněním struktury Hierarchie a koresponduje s koncepcí tarotu. Abstraktní vyjádření jednotlivých klíčů Velké arkány se odráží i v jednotlivých názvech trumfů, které beze zbytku obsahují jejich funkci. Existuje dokonce názor, že „…to vypadá, jakoby si Tajní vůdci Velikého Řádu, který je strážcem osudů lidské rasy, přáli zjevit jisté zvláštní aspekty Univerza – položit základy jistých zvláštních nauk a vyhlásit jisté modely práce.“ Možná není tento názor až tak vzdálen pravdě. Archetypy mají kromě zjeveného jména také další tajné, jakési alias, které dokresluje rovnici souvztažnosti s dalšími archetypy. Umělecké ztvárnění jednotlivých klíčů je rovněž velmi důležité, protože nezáleží jen na výtvarné koncepci, symbolika je provázána s celkovou kompozicí, ve všem je skrytý řád a skryté vazby, záleží na tom, co je dole, nahoře, vlevo, vpravo, i na tom, jakou co má barvu atd. V moderním jazyce se tomu říká smyslový tok informací, který naviguje a rozkrývá při správném vnímání hlubší vrstvy dat. V názvosloví je použito principu „jazyka ptáků“ – jsou to slova ve slovech, zrcadlení významů a jejich slučování, či směrování do dalších analogických celků. V tarotu je více evidentní vztah archetypů s astrologickými konfiguracemi, než je tomu v Knize proměn. To zřejmě vysvětluje fakt, proč je výklad podle tarotu konkrétnější (více osobní) a definice budoucích událostí zachází do větších podrobností, oproti výkladu podle hexagramů, který podává alternativy a možné směry, a proto je jeho platnost obecnější. Jednou ze skrytých (utajených) možností využití tarotu je magie. Postupy, jak těchto možností využít (či zneužít) byly vždy přísně střeženy. Možná, že tato informace vyvolá úsměv – magie!, dnes v moderní době? Magie je schopnost vlastní vůlí způsobit změnu, která koresponduje se záměrem a cílem našeho snažení. Orientace tohoto záměru a umístění cíle určují formu magie, tak jak je v obecném povědomí známá – záměrem bílé magie je nastolit rovnováhu polarit (dobra a zla) a přinést lidstvu prostředky k vyššímu duchovnímu povznesení, je nesobecká, její cíle leží nad horizontem jednotlivce a jeho potřeb. Černá magie má záměr uložen v oblasti stínu té bílé, sleduje realizaci osobních ambicí a potřeb, cíle leží v horizontu jednotlivce či uzavřené skupiny jednotlivců, je ovládající a destruktivní, i když se její vize mohou zdát vzletné a přínosné pro obecné blaho. Obě tyto magie jsou nebezpečné a síly, které se za nimi skrývají, nepatří do rukou člověka, který se nachází v inkarnačním cyklu. O tomto tématu se výhledově chystám napsat samostatné pojednání, proto ho nebudeme rozebírat do detailu – jen tolik, abychom pochopili potenciál archetypů. Někdo by mohl namítnout, proč tam tedy jsou nastrčeny – ty ukryté síly, když nejsou pro lidi a jsou potenciálně nebezpečné. Jsou tam jednoduše proto, že tam musí být. Jsou součástí sil, které drží pohromadě vesmír, vědomí bytostí i vesmírný řád. Nesmíme zapomínat, že struktura
systémového matrixu je součástí vyšší struktury, a že není jen pro lidi, ale pro všechny životní formy, které se nacházejí v prostoru jejího rámce. Člověk v tomto mumraji je takovou popelkou. Je tím posledním, koho by si kdokoliv ve vesmíru všimnul a když by k tomu došlo, ohrnul by nos. Nakonec naše zkušenosti s ET skupinami takové (až na výjimky) jsou. Možná je to trochu tvrdé ohodnocení, ale přibližuje se realitě. Důvodem tohoto stavu je jednak cíleně vytvořená mytologie, doprovázející existenci člověka a jednak strategie průběhu experimentu ze strany bytostí Světla, která staví člověka právě do takovéhoto obrazu. Můžeme být svázáni jakýmikoliv omezujícími rámci a může být jakkoliv manipulováno s naší kolektivní i individuální myslí – nic z toho nám nemůže vzít naši schopnost tvořit a umět zacházet v celém rozsahu se silami tvořivých energií i s obrovskou mocí, kterou obsahují. Je to totiž naší součástí, my jsme Tvůrci, bytosti z Rodu Světla. Proto je člověk omezen více, než by se zdálo nutné. Samozřejmě, používáme tvořivou sílu energie každý a stále – je to však přirozená součást stavby reality – přímo se v systémovém matrixu očekává a vyžaduje, abychom to dělali. My tady ale mluvíme o možnostech využití energie archetypů a struktur (mocností) vesmíru. Právě jejich potenciál skrývá tu obrovskou sílu, která v polích duality a polarit je v rukou člověka nebezpečná. Člověk má přirozenou míru nedůslednosti (zbrklost, lehkovážnost, vysoké či nízké sebevědomí, laxnost v odpovědnostech atd), se kterou se v systémovém matrixu počítá – je proměnnou ve vzorcích kódování řetězců předurčení. Právě tyto vlastnosti nám berou schopnost ukočírovat ty magické síly, tady neplatí žádná odchylka tolerance. Na druhou stranu, s existencí lidských slabostí (nedůsledností) se v manifestaci (projevu) archetypů přímo kalkuluje – je to jejich sklon k manipulaci se svobodnou vůlí. Priorita a respekt ke svobodné volbě je vyšší systémový princip, v našem systémovém matrixu je však lstivě obcházen. Archetypy obecné určují způsob a tendence našeho života i jednání v lidské rodině jako celku. Definují naši pozici ve společnosti – oblékáme je jako šaty, někdy i vrstvíme na sebe. Málokdy nás určuje jen jeden konkrétní archetyp, většinou je jich celá sada a složení té sady podléhá zákonitostem. Jsou archetypy, které spolu kamarádí a jiné, které se naopak nesnášejí jako voda a oheň. Ty archetypy procházejí přeměnou – rostou s námi, dospívají, vycházejí vstříc našemu vkusu a estetickému cítění spolu s věkem, přizpůsobují se našim potřebám a nárokům. Většina lidí takto nosí celý život jednu sadu archetypů, které se jim přizpůsobují. Síla v nich je zředěná a moc minimální. Obsahují však potenciál generovat nová gravitační pole a přitáhnou buď dalšího kamaráda, nebo dokonce vyšší archetyp. Je to taková tichá pošta, v rámci které archetypy volí taktiku či diplomatickou cestu, když to vypadá, že by se náš frekvenční stav mohl zvýšit. Jsou pochopitelně polaritní, stejně jako hexagramy. Každý z nich má svou světlou tvář i temnou stranu. Celkem mírná matka dětí se může změnit v nebezpečnou fúrii, je-li rodina ohrožena, stejně tak milující otec se může změnit na despotického tyrana, dostane-li se do nezvladatelné společenské či profesní situace a jeho svět se scvrkne na rodinu, o kterou má strach, protože ji
nedokáže zabezpečit jako dřív. Nebudeme znovu probírat tyto obecné vzory, protože jsme to celkem podrobně udělali v předešlých pojednáních. Podíváme se na ty trumfy, které drží v rukou klíče k vesmírným silám řádu i chaosu. Tady si musíme připomenout, že archetypy jsou rovněž fraktální struktury, takže celá sada obecných vzorů obsahuje potenciál i těch vyšších. Je zde ale jen v jakémsi náznaku, aby se rozvinul, je potřeba splnit určitá kritéria. Tyto odlesky vyšších archetypů můžeme spatřit u lidí, kteří se angažují ve službě pro potřebné a slabé či pro obecné blaho. Jsou to lékaři, ale i léčitelé, církevní či řádoví služebníci, všichni ti, jež oslovujeme „otče“, „matko“, „sestro“ či „bratře“, humanitární pracovníci a mnozí další. Je to „něco“, co je oklopuje, co citlivý člověk pocítí jako vnitřní vlnu silné energie, když s nimi přijde do styku. Je to i jejich vyšší duchovní pole, ve kterém je obsažena přítomnost ochranných sil, které je střeží. Samotné vyšší archetypy bychom mohli definovat jako „elitní“. Tím nemyslím, že by byly určeny pro Elity moci. Prostě nejsou jen tak pro někoho. Říkám to proto, že všechny disponují širokou škálou „výjímečných“ vlastností, které se člověku s rozvinutím archetypu nabízí. Energie v nich ukryté jsou velmi mocné a člověk se k nim nedostane jen tak. Tady existuje určitá forma systémové ochrany před jejich běžným užitím, protože – jak jsme si před chvilkou říkali – jsou to síly magické. Obecně se dá říci, že jejich manifestace do života jedince podléhá předurčení – tedy kódování v jeho osudové linii. To znamená, že je součástí širšího účelu či úkolu té bytosti v nás, kterou nazýváme duší a který většinou překračuje rámec jedné inkarnace. Takovými jedinci jsou lidé, kteří se nějakým významným způsobem zapsali do historie lidstva – a to i negativně. Jak víme, duše procházejí v systémovém matrixu hierarchií vzestupu. Takže vyšší archetypy většinou doprovází jedince, který se pohybuje na hraně možného vzestupu. Magnetické a gravitační síly, které se v archetypu spouští, souvisejí tedy s proti-polem v kódování předurčenosti, takto mezi sebou „komunikují“. I tyto archetypy se mohou sdružovat, většinou se však transformují podle souboru rozhodnutí, která svobodně a vědomě jedinec učiní. Existuje mezi nimi rovněž určitá forma hierarchie, či posloupnosti. Manifestace jednotlivých archetypů nemusí odpovídat jejich číselnému řazení. Toto je tedy prostor, kdy jedinec buď dostojí svému inkarnačnímu účelu a jeho duše postoupí, nebo nedostojí, jeho inkarnační účel přijde vniveč a šance k postupu může přijít až někdy v dalších příležitostech. Také se může stát, že neobstojí do té míry, že klesne velmi hluboko zpět. Podíváme-li se na život svatých patronů, či osobností jako Alexandr Veliký, pak uvidíme, že životem prošli pod vlajkou jednoho dominantního archetypu. Zvláštní kapitolou jsou naši duchovní Mistři, kteří se vtělují za účelem role spasitele, nebo významného učitele Světla. Tyto bytosti se neinkarnují za účelem vlastního zisku v nebeských hierarchiích, proto mluvíme o vtělení. Vtělení Mistři vládnou silami a tedy i mocí všech archetypů. Vtěleni mohou být i andělské bytosti nebo zástupci naší Starší rasy, je-li to potřeba. Andělské bytosti plní aspekt rovnováhy. Příslušníci Starší rasy jsou přísně anonymní a většinou nenápadní, takže tady můžeme jen hádat, jsou-li či nejsou jejich cesty lemovány archetypy. Osobně si myslím, že mezi nimi obratně kličkují, jen lehoulince
se jich dotknou, aby získali systémový bod a aby při tom nespustili vestavěné alarmy. O těch ochranách jsme již mluvili. Dosáhne-li jedinec vyššího frekvenčního stavu, pak se v archetypech rozvinou systémové pasti. Toto čeká hlavně na člověka, který je silně mysticky založen a jehož vědomí se rozšíří do nebezpečných hloubek – až tam, kde by mohl dojít poznání své skutečné podstaty a Pravdy. Ty pasti jsou ve formě „nadpřirozených“ schopností, kterými ho archetyp obdaří. To je ta skrytá manipulace, založená na předpokladu lidských slabostí. Takový mystik se pak vydá na tzv. Nejvyšší cestu poznání. Mnozí se chytí dříve, než ji projdou. Čím dále dojdou, tím více se u nich může manifestovat pocit nedotknutelnosti, vyvolenosti, spasitelství, všemocnosti a nakonec podřízení všeho a všech vlastní vizi, která slibuje vykoupení. Téhle cestě já říkám cesta do pekel – je lemována neštěstím a zkázou lidí, kteří podlehli jeho kouzlu a schopnostem. Příkladem by mohl být Persifal Imanuel – Jan Dietrich Dvorský. Úmyslně uvádím takovýto příklad, který vykresluje celé to skryté nebezpečí v archetypech. Samozřejmě, většina mystiků zůstane u jednoho z těch archetypů na své cestě, neboť splní jejich očekávání, dodá jejich existenci smysl i realizaci. Takový člověk pak může být duchovní učitel nebo plnit jiné „poslání“ v systému víry, na poli vědy, založí třeba školu mystiky, atp. Alarmy se uklidní a nekoná se nic tak dramatického. Vtělení Mistři procházejí tuto cestu tradičně – chtějí lidem názorně ukázat, že je to v lidských silách. Oni prezentují ideální formu – je to něco, co by se dalo připodobnit k Lux in tenebris – Světlu v temnotách. Je to maximální vyvážení všech archetypů do prostorové struktury, která vytvoří ideálně souhlasnou kompatibilitu s Merkabou a jedinec je v centru napojen srdeční čakrou na vířivý tok energie. Pak se plně projeví celá holografie té struktury, která ve spirále rotuje a při tomto pohybu dochází k plynulé proměně archetypů, které přecházejí jeden v druhý, v sekvencích, které dovolují rozvinout celý potenciál. Ten, komu se to podaří, dojde poznání, že ten archetyp je vlastně jen jeden pro všechno, co jest, a že je ukryt uvnitř nás – je to ta jiskřička věčnosti, kterou ve skutečnosti jsme. Také lze tuto cestu projít jako hru – archetypy se manifestují a rozvinou, ale je to jako bychom se dívali na film a prožívali ho tak silně, že bychom si připadali jako vtažení do děje. Je to virtuální podoba, rovněž i vyšší frekvenční stav je „jako“, schopnost vládnout mocí a silou je posunuta do oblasti představ a fantazie. Řekla bych, že tato forma je úplně nejlepší, protože je dobrodružná, ukáže vše, čeho se nedočkají skuteční cestovatelé - a je bezpečná. Je to vlastně zase ta naše schopnost tvořit – toto je právě příklad vytvoření virtuální reality a systém je tak laskav, že to pochopí a umožní. Nakonec má člověk pocit, že to doopravdy dokázal a hlavně není zklamán, neboť vlastně nic neočekával, protože jeho motivem i cílem bylo zažít to, co zná jen teoreticky. Takových skulinek či zkratek v systému je hodně, já tomu říkám princip „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“.
Problematiky a sfér zkoumání archetypů, struktur vědomí, podstaty Vesmíru a člověka, je obrovské množství – nelze to zhustit do jednoho pojednání. Jak budeme probírat další témata, tak se budeme k těm dřívějším vracet, protože informace jsou ve vrstvách a ty se odkrývají postupně. Zdrojů ke studiu je hodně a některé jsou velmi kvalitní. Velký posun vidím především v tom, že se touto problematikou začínají „seriózně“ zabývat i vědci. Pokládají tak základy nových oborů multidimenzionální vědy, která bude stát na tom, čemu dnes říkáme meta-fyzika. Ty malinkaté dvorečky jejich úzce specializovaných disciplín se nakonec propojí do vyšší platformy, která bude konečně plnit své poslání – objektivně poznávat a poznané nezkresleně předávat, neboť poznání nemohou vlastnit jednotlivci – je bohatstvím všech. 3. 8. 2010 Použité zdroje: Drunvalo Melchizedek – Pradávné tajemství Květiny Života C. G. Jung, R. Wilhelm – Tajemství Zlatého květu Aleister Crowley – Kniha Thothova J. G. Bourgeat - Tarot www.matrix-2001.cz Matrix 2001 – stránky Jaroslava Chvátala - Gary Lachman – Kniha proměn (11. 06. 10) - Dan Eden – Terence McKenna a „ Time Wave Theory“ (27. 01. 10) - Nassim Haramein – Mysterium (Matrix Films 16. 04. 10) Zvláštní poděkování panu Jaroslavu Chvátalovi - za jeho navigaci do analogie 64 bit – 64 hexa
