T TECHNOLOGICKÉ POSTUPY

TECHNOLOGICKÉ POSTUPY PŘÍPRAVY UŠLECHTILÝCH TISKŮ

TECHNOLOGICKÉÉ POSTUPY TECHNOLOGICKÉ POSTUPY PŘÍPRAVY UŠLECHTILÝCH TISKŮ

PŘÍPRAVY UŠLECHTILÝCH TISKŮ Ing. Jiří Petera FAMU – Atelier restaurování

Želatina P ŘEHLED

Chemické složení želatiny • protein t i - bílkovina bílk i ži živočišného čiš éh původu; ů d

ŽELATINA, ARABSKÁ GUMA GUMOTISK UHLOTISK TUHOVÝ TISK OZOBROMOVÝ TISK PINATYPIE OLEJOTISK BROMOLEJOTISK

Želatina

NH2 – CR1H – CO [–NH – CHR2 – CO –]n NH– C R3 H – COOH

Postranní řetězce • zásadní vliv na fyzikální a chemické vlastnosti polypeptidického polymeru l • mohou to být:  nepolární řetězce,  s polární skupinou:

karboxylové skupiny či jejich amidy, bazickou aminoskupinu, hydroxylové skupiny, skupiny atomy síry.

• základní stavební jednotka – α-aminokyseliny, • řetězením α-aminokyselin vznikají vysokomolekulární polypeptidické ř ě řetězce obecného b éh vzorce:

NH2 – CR1H – CO [–NH – CHR2 – CO –]n NH– C R3 H – COOH • želatina: přibližně 20 typů aminokyselin nejvíce zastoupeny: glycin(≈33%), prolin(≈ 12%), alanin(≈ 12%) • tři polypeptidické řetězce spirálovitě vinuté okolo sebe.

Želatina Výroba želatiny Výroba Vý b spočívá čí á v izolaci i l i a částečné čá t č é hydrolýze h d lý vysoce sesíťovaného íť éh kolagenu o molekulové hmotnosti 290 000 na ve vodě rozpustnou želatinu o molekulové hmotnosti 20 000 až 200 000 (dle typu želatiny) ý fyzikálními y a chemickými ý vlastnostmi. s definovanými Suroviny Přírodní látky bohaté na kolagen: • kosti (kostní želatiny), • kůže (kožní želatiny) Dvě technologie: • kysele opracovaná želatina • bazicky opracovaná želatina

1


Želatina Fyzikální a chemické vlastnosti želatiny • v suchém stavu je želatina amorfní látka; • při teplotách nižších než 20°C ve vodě nerozpustná, ale přijímá ze svého okolí vodu – bobtná Bobtnání: • 1. krok – adsorpce molekul vody na povrch polypept. řetězce, • 2. krok – absorpce molekul vody do prostorů mezi řetězci. Bobtnání ovlivňuje: • přítomnost iontů (Hofmeisterova řada), • pH H & isoelektrický i l kt i ký bod b d (nežádoucí ( žád í jjev– retikulace) tik l )

Želatina Přechod sol − gel • zahřátím hřá í nabotnalé b lé žželatiny l i na teplotu l vyšší šší 30-35°C °C se želatina snadno rozpouští. • ochlazením nejprve prudce vzrůstá viskozita, následně přejde roztok v elastický gel; • gelování: I.

přechod jednotlivých řetězců do spirálovité struktury (vlivem hydrofobních h d f b í h skupin k i na postranních t í h řřetězcích), tě í h)

II.

vzájemná asociace spirálových řetězců,

III. stabilizace struktury - utváření H-můstků uvnitř jednotlivých ř ě ů i mezi řetězci řetězců ř ě navzájem. á Přechod sol-gel reversibilní, Teplota gelování o 2-5°C nižší než teplota tání gelu

Želatina

Pevnost (tvrdost) gelu

Želatina Vliv pH na vlastnosti želatiny Na postranních řetězcích zavěšeny kyselé i bazické skupiny

• závisí na délce proteinových řetězců (míra hydrolýzy při výrobě), • typy želatiny: 1)

měkký gel: Bloom < 100 (nízkobloomové žel.)

2)

středně tvrdý gel: Bloom 100-200,

3)

tvrdý gel: Bloom > 200 (vysokobloomové žel žel.). )

=> amfoterní charakter želatiny => mírný pufr(skupiny mají charakter sl. sl kyselin či sl. sl zásad) ; => isoelektrický bod (hodnota pH, při níž jsou kyselé i bazické skupiny disociovány ve stejné míře) • kysele opracované želatiny IEB při pH ≈ 7-9 79 • bazicky opracované želatiny IEB při pH ≈ 3,5-5,3 Při pH ≈ IEB: • obtížné btíž é b bobtnání bt á í a rozpouštění ště í želatiny ž l ti ((event. t vysrážení), áž í) • zákal, • nárůst viskozity.

Želatina

Želatina

Tvrzení želatiny Vytváření V t ář í vazeb b ((můstků): ů tků) • uvnitř proteinových řetězců; • externích vazeb mezi proteinovými řetězci. Tvrzení lze provádět: • přímé dávkování tvrdidla do roztoku želatiny, • koupáním (polité) želatinové vrstvy v roztoku tvrdidla. Vytvrzená želatina: • obtížněji bobtná, p ve vodě,, • jje nerozpustná • roztoky gelují již při vyšších teplotách, • částečně ztrácí hydrofilní charakter.

V t Vytvrzování á í žželatiny l ti tteplem l Při zahřívání želatiny v suchém stavu dochází mezi proteinovými řetězci k příčným kondenzačním a polymerizačním reakcím:

R1-COOH COOH + HO HO-R R2 → R1-COO-R COO R2 R1-COOH + NH2-R2 → R1-CONH-R2

2


Želatina

Želatina

Tvrzení želatiny formaldehydem realizováno reakcí formaldehydu: s koncovými aminoskupinami proteinových řetězců, s α-aminoskupinami (lysin), s amidovými skupinami (asparagin, glutamin), se sulfhydrylovými skupinami (cystein).

• • • •

Vznikají metylénové či éterové můstky:

R1 –NH – CH2 – NH –R2 nebo R1 –NH – CH2 – O– CH2 – NH –R2 event.

Tvrzení želatiny polyvalentními kationty V t Vytvrzování á í jje realizováno li á reakcí k í polyvalentních l l t í h kkationtů ti tů s kkarboxylovými b l ý i skupinami. Tvrzení nejlépe probíhá v mírně kyselém prostředí při pH 4-6 Velmi l široká š ká skupina k tvrdidel, d d l nejdůležitější důl ž ě ší jsou: • • • • • • •

Al+3, Cr+3 (Cr2O3), Fe+3 (Fe2O3), ) Th+3 (TH2O3), Zr+4 (ZrO2), Ti+4 ((TiO2)), Ce+4 (CeO2).

R1 –CO –NH – CH2 – NH –R2 nebo R1 –CO –NH – CH2 – O – CH2 – NH –R2

Želatina

Želatina

Tvrzení želatiny síranem hlinito-draselným kamenec draselný, ý KAl(SO ( 4)2 . 12H2O Vliv pH: skupin • vzrůstající pH → zvýšená disociace karboxylových skupin, ale •

vzrůstající j p pH → iontyy Al+3 p přecházejíj na Al2O3.xH2O,, při pH 6,3 již tvrzení prakticky neprobíhá.

•

optimální pH ≈ 4

Želatina Tvrzení želatiny fotolytickým rozkladem dichromanu Historie •

1832 Suckow

– objevil citlivost chromových solí v přítomnosti organických látek na světlo;

•

1839 Ponton

– kopíroval předlohy na papír zcitlivěný dichromanem draselným;

•

1852 Talbot

– vytvrzování želatiny dichromanem draselným (výroba tiskových štočků);

•

1855 Poitevin

– vyvinul uhlotisk;

•

1858 Pouncy

– vyvinul gumotisk;

•

1868 Husník

– vyvinul světlotisk

•

1904 Rawlings – vyvinul olejotisk

Tvrzení želatiny chromitými ionty • kamenec k chromitý h itý KCr(SO KC (SO4)2 . 12H2O; O • octan chromitý (CH3COO)3Cr, • oxid chromitý Cr2O3 Mechanismus tvrzení odlišný od ostatních polyvalentních kationtů, předpokládá se, že Cr+3 v přítomnosti želatiny přechází do komplexu [Cr(H2O)6]+3 (event. s malým podílem [Cr(H2O)5OH]+2 ), a v této podobě vytváří mezi řetězci koordinační vazbu nejen s karboxylovými skupinami, skupinami ale i s volnými aminoskupinami. aminoskupinami

Želatina Tvrzení želatiny fotolytickým rozkladem dichromanu • Vytvrzování je realizováno prostřednictvím oxidu chromitého chromitého, jenž vzniká fotolytickým rozkladem dichromanu draselného (amonného) v přítomnosti želatiny:

K2Cr2O7 → Cr2O3 + K2O + 3O • Vzniklý oxid draselný okamžitě přechází na hydroxid:

K2O + H2O → 2KOH • Hydroxid draselný konvertuje zbylý dichroman na chroman:

K2Cr2O7 + 2 KOH → 2 K2CrO4 + H2O • Silným působením světla dochází ještě k fotolýze chromanu:

2 K2CrO4 → Cr2O3 + 2 K2O + 3O

3


Želatina

Želatina Nepřímé vytvrzování želatiny – I. OZOBROMOVÝ TISK

Nepřímé vytvrzování želatiny •

Vychází V há í se z pozitivní iti í kopie k i na papírové í é podložce dl ž zhotovené h t é z bromob (bromo-chloro-) stříbrného pozitivního materiálu.

•

Vybělením obrazového stříbra bělicí lázní obsahující i dichroman d draselný l ý vzniká ká jako k jeden d z produktů d k ů oxid d chromitý h ý (event. hydroxid chromitý), který vytvrdí želatinovou vrstvu.

•

Lokace a intenzita utvrzení želatinové vrstvy je řízena množstvím stříbra v obrazu pozitivní kopie.

Použití: tisk, • ozobromový tisk • bromolejotisk • odvozené techniky

Bělicí roztok: K3[Fe(CN)6], ] KBr, KBr K2Cr2O7 1. Rehalogenace (bělení) : Ag + K3[Fe(CN)6] → K3Ag[Fe(CN)6] K3Ag[Fe(CN)6] + KBr → K4[Fe(CN)6] + AgBr 2. Konverze dichromanu na oxid chromitý:

6 K4[Fe(CN)6] + K2Cr2O7 + 4 H2O → 6 K3[Fe(CN)6] + Cr2O3 + 8KOH dle jiných zdrojů: 12 K4[Fe(CN) [F (CN)6]+ 10 K2Cr2O7 + 3 H2O → 12 K3[Fe(CN) [F (CN)6] + 16 K2CrO4 + 4 Cr (OH)3 Oba děje probíhají současně.

Arabská Guma

Želatina Nepřímé vytvrzování želatiny – II.

BROMOLEJOTISK

Bělicí lázeň: Cu+2, KBr, K2Cr2O7

Arabská guma •

Ag + CuSO4 + 2 KBr → AgBr + CuBr + K2SO4

2. Konverze dichromanu na oxid chromitý: 6 CuBr + K2Cr2O7 + 6 KBr + 4 H2O → 6 CuBr2 + Cr2O3 + 8 KOH dle jiných zdrojů: 6 CuBr + K2Cr2O7 + 6 KBr + 7 H2O→ 6 CuBr2 + 2 Cr(OH)3 +8 KOH

přírodní guma vylučovaná stromy

Accacia arabica Wild, Accacia senegal Wild;

1. Rehalogenace (bělení) měďnatou lázní:

•

směs polysacharidů a glykoproteinů;

•

široce rozvětvený polysacharidový řetězec;

•

mol. hm. 250 000 až 1 000 000;

•

nejvíce zastoupeny: • galaktosa (≈ 51%), • arabinosa (≈ 19%), • rhamnosa (≈ 14%), • K+, Ca+ a Mg+2 sole kyseliny galakturonové (≈ 16%).

Oba děje probíhají současně.

Arabská Guma

Fyzikální vlastnosti arabské gumy • • •

dobře rozpustná (K+, Ca+ a Mg+2 sole kyseliny galakturonové); přijatelné viskozity; až 40% roztoky roztoky.

Tvrzení •

Gumotisk

Historie vzniku a období používání •

proces znám od r. 1858 – John Pouncy (navázel na poznatky Talbota a Poitevina);

•

širší rozšíření po roce 1894 – A.Rouillé-Ladevéze veřejná demonstrace procesu v Londýně a Paříži;

•

V českých zemích nejvíce používán v letech 1900 1900-1910 1910

Polyvalentní ionty (Al+3, Cr+3, Ca+2 apod.) tvoří s karboxylovými skupinami kyseliny galakturonové příčné vazby.

4


Gumotisk

Gumotisk Soutisk

Princip metody • Citlivá směs: − arabská guma, − dichroman draselný (amonný), − pigmentové barvivo barvivo;

•

gumotiskový pozitiv – malý tonální rozsah,

•

řešení – soutisk několika vrstev, vrstev

•

optická denzita vrstev je řízena poměrem pigmentu a dichromanu.

• připravována a nanášena: − v jednom kroku, nebo se − papír í ovrstvený t ý směsí ě í arabské b ké gumy s pigmentem i t po zaschnutí h tí zcitlivoval dodatečným nátěrem roztokem dichromanu; • expozice - kontaktním způsobem (=> vytvrzení pigmentové vrstvy), • vyvolávání - rozpouštění (vymývání) nevytvrzeného podílu arabské gumy s pigmentem.

Gumotisk

Gumotisk

Postup přípravy

Příprava papírové podložky

a)) předrážení ř d áž í papírové í é podložky, dl žk

•

výběr papíru – dlouhé vlákno, nepříliš hladký povrch, porosita;

•

předsrážení (pro soutisk);

•

preparace - zamezeníí penetrace pigmentu d do hmoty h papíru, í

b) preparace papírové podložky, c) příprava světlocitlivé směsi (arabské gumy, pigmentu a dichromanu), d) ovrstvení papírové podložky světlocitlivou směsí,

–

e) expozice kontaktním způsobem, f))

vymývání y ý á nevytvrzené e yt e é světlocitlivé s ět oc t é ssměsi ěs ((vyvolávání), y o á á ),

g) vysušení, adjustace Při vícenásobném soutisku se postup od kroku c) opakuje.

– – – –

Kroky c) a d) a počáteční fáze kroku f) se provádějí za ochranného žlutého (oranžového, červeného) osvětlení.

Gumotisk Příprava citlivé (mono)vrstvy ve dvou krocích

vytvrzenou želatinou, při přípravě, p p ‐ dávkování tvrdidel p ‐ dodatečné tvrzení koupáním v tvrdící lázni, (vyprání přebytečného tvrdidla po vysušení ) nevytvrzenou želatinou, nevytvrzenou arabskou gumou, současné předpisy - syntetické polymery možné probarvení (CaSO4 bzv., pigmenty...)

Gumotisk Příprava citlivé vrstvy v jednom kroku ((monovrstva i dílčí vrstvyy soutisku))

•

Packham, Gaedicke (2 vrstvy) citlivost narůstá směrem k podložce (teoreticky) 1. vrstva – nátěr dichromanem, 2. vrstva – nátěr směsí arabské gumy a pigmentu.

•

přestřik chromovaného papíru směsí arabské gumy a pigmentu. (koncentrace arabské gumy ≈ ochranný koloid vs. viskozita)

•

naprašovací metoda citlivá vrstva aplikována bez pigmentu, suchý pigment naprášen na povrch h vlhké lhké vrstvy. t a) metoda Novákova – arabská guma + dichroman; b) Mallmann a Behrens – arabská guma + arowroot + dichroman.

•

příprava zásobních roztoků a) 10% roztok dichromanu draselného (+ amoniak)/amonného, b) 40% roztok t k arabské b ké gumy, c) pigment /temperová barva.

•

příprava citlivé směsi a)) dispergace di pigmentového i éh b barviva i v roztoku k arabské b ké gumy, b) sensibilizace směsi. Pozn: Koncentrace zásobních á b í h roztoků ků se mohou h v předpisech ř d h různých ů ý h autorů lišit. Uvedené hodnoty jsou v literatuře uváděny nejčastěji.

5


Gumotisk

Gumotisk Poměr komponent citlivé směsi – soutisk vrstev

Poměr komponent citlivé směsi – soutisk vrstev

K ždá vrstva reprodukuje Každá d k j pouze čá část celkového lk éh tonálního ál íh rozsahu. h Mnoho autorů / předpisů.

Snižování podílu arabské gumy a pigmentového barviva vede k nižším denzitám a nižšímu kontrastu.

Tonální oblast

Arabská guma (40%)

Temperová barva

Dichroman draselný (10%)

10 ml

1.5 g

5 ml

Pořadí od podl. Komponenty vs. char. h negativu ti

Pozn: Poměrné zastoupení jednotlivých komponent se se v předpisech různých autorů liší.

Gumotisk

Světla

Střední tóny

Stíny

2.

1.

3.

10% K2Cr2O7 .[[ml ] : 40% arabská g g. [[ml ] : tempera p [[cm]]

Slabý

8:5:1

8:5:3

8:5:2

Normální

13 : 5 : 1

10 : 5 : 2

15 : 5 : 3

Kontrastní

20 : 5 : 1

15 : 5 : 2

15 : 5 : 3

Gumotisk

Nanášení citlivé vrstvy na podložku

Expozice

Papírová podložka předsušena (lihová kamínka)

•

kontaktním způsobem v kopírovacím rámu;

Nanášení ), • stříkáním ((málo časté), • nátěrem.

•

při exponování vícevrstevného gumotisku nutno zajistit dokonalý soutisk.

Štětce

.

1. nanesení citlivé směsi, 2. vyrovnání nánosu – jemnější štětec, 12 cm široký, 3. vyhlazovací štětec – velmi jemná vlákna. Vydatnost nánosu • velmi tenká vrstva – světlo musí proniknout až k podložce, • při vícenásobném soutisku musí být po převrstvení patrná spodní vrstva.

Gumotisk Vyvolávání obrazu Rozpouštění (vymývání) nevytvrzeného podílu arabské gumy (spolu s pigmentem), •

zpočátku pod ochranným osvětlením - rozvlhčení arabské gumy v chladné vodě, vyprání nezreagovaného dichromanu ;

•

dokončení praní (na světle): ‒ statické - v misce s vodou – voda pravidelně obměňována ‒ opatrné "sprchování" velmi jemným proudem vody.

•

přeexponované kopie – pomocné prostředky: ‒ ponoření kopie na cca 5 minut do vody o teplotě 22-25°C, ‒ ponoření kopie na cca 1-2 minuty do 1% roztoku Na2CO3 (event. K2CO3)

Gumotisk

Čištění obrazu Pozitivní kopie zpravidla bývají po vyvolávání žlutě (žlutohnědě) zbarveny zbytky chromitých solí.

Čisticí lázně: • •

2% roztok disiřičitanu sodného, roztok kyseliny chlorovodíkové (dil.) a kamence hlinito-draselného.

6


Gumotisk

Uhlotisk Barevný gumotisk • tři výtažkové R/G/B negativy • soutisk C/M/Y vrstev

Historie vzniku a období používání uhlotisku • 1855 Louis Alphons Poitevin - vyvinul uhlotisk, • Joseph J p W. Swan – rozšíření uhlotisku,, od r. 1866 prodává pigmentové papíry (sépie, purpurová hněď, černá), • další producenti: – Autotype Comp. (Anglie), od 90. let 19. stol. – NPG (Německo), – Hanfstängl (Německo) až do r. 1990, – ...

Uhlotisk

Uhlotisk I.

Princip metodyy • záznamový materiál – tzv. pigmentový papír (želatina s rozptýleným pigmentovým barvivem); • sensibilizace – koupání v roztoku dichromanu; • expozice – vytvrzení povrchu citlivé pigmentové vrstvy, • vyvolávání obrazu - vymývání nevytvrzeného podílu želatinové vrstvy spolu s pigmentem teplou vodou;

Uhlotisk II. Sensibilizace • •

lázníí di lá dichromanu h amonného éh nebo b di dichromanu h d draselného l éh (&amoniak); koncentrace vs. kontrast kopie: 1-2% %d dichroman h – kontrastnější k ě ší podání, dá í 2-3% dichroman – normální podání, 3-6% dichroman – měkké podání;

•

pro zkrácení doby sušení: 50% roztok etanolu nebo 50% roztok acetonu;

•

aplikace roztoku dichromanu: - dvojitý nátěr štětcem, - namáčení v misce.

Příprava pigmentového papíru

Papírová podložka - nepříliš klížený papír (měl by mírně prosakovat), - střední gramáž, - hladký povrch (oddělování pigm. vrstvy v teplé vodě), - dobrá mechanická odolnost v mokrém stavu. stavu Pigmentová vrstva - cca 10-14% roztok želatiny - práškový pigment - pomocné látky: sacharosa, tenzid (marseilské mýdlo...), glycerol, ... Ovrstvení - polev mezi hradítka, - násobný nátěr štětcem, - ...

Uhlotisk III. Expozice •

sensibilizované ibili é pigmentové i t é papíry í citlivé itli é k UV, B;

•

světelné zdroje – sluneční záření, UV zdroje;

•

kopírování se provádí v kopírovacím rámu (silná přítlačná pera), maskované okraje negativu;

•

negativ – mírné převolaný (prokreslené stíny) stíny).

7


Uhlotisk

Uhlotisk

IV. Transfer na přenášecí podložku Změna orientace pigmentové vrstvy ‒ vytvrzený svrchní podíl pigmentové vrstvy situován k podložce, ‒ nevytvrzený podíl na povrchu. povrchu

V. Vyvolávání lá á í

•

Vlastní provedení: ‒ uvedení rozvlhčeného pigmentového papíru do těsného kontaktu s dočasnou podložkou a zalisování lehkým tlakem na dobu cca 30-45 minut.

•

Dočasná přenášecí podložka: ‒ přenášecí ř áš í papír í (terpentýn, (t tý včelí č lí vosk, k kalafuna), k l f ) ‒ sklo preparované želatinou.

•

Uhlotisk VI. Druhý transfer • finální podložka: ‒ želatinovaný papír, ‒ sklo (preparované želatinou) – diapozitivy, ‒ porcelán, ‒ ... • Přenos - suchý obraz na dočasné podložce se uvede v kontakt s rozvlhčenou finální podložkou. • Oddělení dočasné podložky dle charakteru finální podložky: papírová p p podložka – odeschnutí od dočasné p podložky, y, ‒ p ‒ skleněná deska – pomocí kyseliny fluorovodíkové.

Tuhový tisk

•

vzniklý sendvič se umístí do misky s teplou vodou,

•

opatrně se oddělí primární podložka podložka,

•

vymyje se nevytvrzený podíl želatiny s pigmentem.

Uhlotisk Jednotranferový uhlotisk • vyvolávání - provádí se na finální podložce, • finální podložka ‒ želatinovaný ž l i ý papír, í ‒ sklo (preparované želatinou); • diapozitivy ‒ pigmentové papíry se silnější vrstvou (fy. Autotype Comp, Braun) ‒ finální podl. – skleněné desky preparované 2% želatinou,

Ozobromový tisk

Princip metody

Princip metody

• kkombinace bi uhlotisku hl i k a gumotisku i k ‒ želatinový pigmentový papír (≈ uhlotisk), ‒ vyvolávání se provádí bez přenosu přímo na primární podložce (≈ gumotisk) • odlišná příprava pigmentového papíru: ‒ preparace papírové podložky zaponovým lakem (zabránění rozpouštění želatiny od podložky) , želatina, ‒ příprava a polev želatinové vrstvy - 4% želatina ‒ naprášení mokré želatinové vrstvy pigmentem (tuhou) – pigment situován přímo pod povrchem (nikoliv v celém objemu), ‒ zalisování tuhového pigmentu. pigmentu • sensibilizace vrstvy ‒ přímá při přípravě (dichroman draselný ≈ 0,15g /g žel.), ‒ koupáním v lázni 2% roztoku dichromanu draselného.

• varianta uhlotisku ‒ pigmentový papír, přenosy...

• kopírování obrazu (chemická expozice) ‒ zdrojem obrazu je zpracovaná pozitivní bromostříbrná kopie, ‒ chromité ionty vznikají při bělení stříbrného obrazu pozitivní matrice a difusí pronikají do přilehlé pigmentové vrstvy, ‒ nepřímé vytvrzování pigmentové vrstvy.

8


Ozobromový tisk

Ozobromový tisk

Historie vzniku • 1887 T. Manly

Postup zhotovení – vyvinul proces (mylně se domnívá, že účinnou látkou je ozón => název);

• standardní bromostříbrná pozitivní kopie (matrice) se nechá nabobtnat vodou; • pigmentový papír se ponechá nasáknout zcitlivujícím ozobromovým roztokem;

• J. Stoop, Př. Koblitz – zdokonalili proces; • Autotype Comp.

– zveřejnila proces pod názvem Carbro (carbon–bromide);

• 1913 fa. Raydex

– trojbarevný ozobromový tisk, který později vyráběla firma Autotype Comp.

• rozvlhčená pozitivní kopie a senzibilizačním roztokem napuštěný pigmentový papír se přiloží želatinovými stranami k sobě a ponechají se v těsném kontaktu po dobu 30 až 45 minut; • oba papíry se oddělí a pigmentový papír se dále zpracuje stejným postupem jako u uhlotisku; • vybělenou pozitivní kopii lze opětně vyvolat a celý postup znovu opakovat opakovat.

Ozobromový tisk

Carbro

Carbro

Bělicí (sensibilizační) lázeň • • • • •

Autotype Company – modifikovaný předpis pro ozobromový proces. Liší se složením sensibilizační lázně:

dichroman draselný, hexakyanoželezitan draselný, ý bromid draselný, síran hlinito-draselný, kyselina vinná ( /citronová).

průběhu bělení (rehalogenace) pozitivní matrice dochází ke vzniku Cr2O3, Vp ( g )p který difunduje do přilehlé pigmentové vrstvy, kde vytvrzuje želatinu. Kontrast a denzita výsledné kopie – dána dá kkoncentracemi,i – vzájemným poměrem komponent.

Roztok B: • formaldehyd • kyselina octová k li chlorovodíková hl dík á • kyselina

Sensibilizace: 1. 3 - 5 minut – lázeň roztoku A, 2. 15 – 30 sec. – lázeň roztoku B (délka působení ovlivňuje kontrast kopie),

Carbro

Carbro

Diapozitivy procesem Carbro (dle Lightona)

Ozobromový tisk v "pravých" barvách

Modifikovaný předpis Carbro Liší se složením sensibilizační lázně: Roztok A:  dichroman draselný  kyselina chromová

Roztok A: • dichroman draselný • hexakyanoželezitan draselný • bromid draselný

• dvoutransferový soutisk tří (CMY) výtažkových obrazů; Roztok B: • hexakyanoželezitan draselný • bromid draselný

Sensibilizace: 1. 3 minuty – lázeň roztoku A, 2. 30 sec. – lázeň roztoku B. Zpracování: • stejné jako uhlotisk, jeden přenos • podložka – skleněná deska preparovaná 2% rozt. želatiny

• zdroj – tři negativy exponované za výtažkovými R,G,B filtry, z nich vykopírovány tři pozitivní kopie; • z pozitivních matic zhotoveny na skleněné desky pigmentové otisky vp příslušných ý doplňkových p ý barvách - p postup p zhotovení dle Lightona; g ; • výtažky postupně přeneseny na finální podložku (kys. fluorovodíková), soutisk kontrolován průhledem před sklo.

Olejotisk Carbro

• pořadí vrstev od podložky: azur – purpur – žlutá.

9


Pinatypie

Pinatypie

Charakteristika procesu

Postup zhotovení barevné kopie na papírové podložce

• nepříliš rozšířený proces, založen na rozdílné schopnosti vytvrzené a nevytvrzené želatiny absorbovat vodné roztoky (barviv);

1. Zhotovení výtažkových negativů exponovaných za R, G a B filtry: • speciální kamery –Jos-Pe (zrcátka přesazená do kužele paprsků za objektivem, Klein (polopropustná zrcátka), • speciální kazety kazety... – ruční, ruční automatické. automatické

• pracovní postupy: – dle dl Didiera Didi z roku k 1 1903, – (zdokonalený) dle E. Königa z roku 1905; • proces se používal ke zhotovení: – monochromatických diapozitivů, – barevných diapozitivů, ý pozitivních p kopií. p – barevných

2. Zhotovení výtažkových diapozitivů: • kontaktní kopie na desky s jemnozrnnou emulsí, • expozice žárovkou. žárovkou 3. Polev želatinových tiskových desek: • 4% želatina, 0,5 g dichromanu amonného / g želatiny. 4. Expozice – kontaktním způsobem.

Pinatypie

Pinatypie



(pokrač ) (pokrač.)

(dokončení ) (dokončení.)

5. Praní - odstranění nezreagovaného dichromanu. 6. Vybarvování desek: Barva výtažkového filtru, za nímž byl negativ p exponován červený filtr zelenýý filtr modrofialový f.

Probarvovací roztok (dle Boučka a Nováka) 2,5% roztok pinatypické modři 3,5% roztok pinatypické i i ké červeni č i 3% roztok pinatypické žluti

7. Difusní přenos barviva do přijímací vrstvy finální podložky: • finální podložka – želatinovaný papír • obě rozvlhčené želatinové vrstvy v těsném kontaktu kontaktu, • 4% želatina; 0,5 g dichromanu amonného/g želatiny. • soutisk: 1. pinatypická modř, 2. pinatypická červeň, 3. pinatypická žluť. 8. Vytvrzení • síran chromito-draselný & amoniak

Pinatypie Postup zhotovení trojbarevného tisku na papírové podložce dle Nováka

Pinatypie Postup zhotovení trojbarevného tisku na papírové podložce metodou Carbro (dle Nováka)

•

Výtažkové negativy se vykopírují na zcitlivěný želatinovaný papír (stejný jako pigmentový papír, ale bez pigmentu);

• • •

•

želatinová vrstva s vykopírovaným obrazem je přenesena na skleněnou desku (postup stejný jako u uhlotiskových diapozitivů);

•

•

vymyje j se nevytvrzený t ý podíl díl želatiny; ž l ti

• •

•

zbylý želatinový reliéf se probarví a použije jako tisková deska.

Pro tisky větších rozměrů, výtažkové negativy se vykopírovaly na bromostříbrné papíry, y p na želatinované papíry p p y metodou Carbro se obraz chemickyy vykopíroval (bez pigmentu), želatinová vrstva s vykopírovaným obrazem se přenesla na skleněnou podložku, vymyl se nevytvrzený podíl želatiny, zbylý želatinový reliéf se probarvil a použil jako tisková deska.

Postup je téměř identický s metodou, kterou v roce 1928 popsal Otto Wheeler j k postup jako t Dyebro D b . Jediný rozdíl - Wheeler používal u tiskových desek celuloidovou podložku (namísto skleněné).

10


Pinatypie Postup zhotovení trojbarevného tisku na papírové podložce metodou Jos Jos--Pe • • • • • • •

Metoda založena na vytvrzování fotografických desek v průběhu vyvolávání výtažkových diapozitivů; diapozitivní desky - speciální materiál s velmi malým obsahem halogenidu stříbrného v želatinové vrstvě; výtažkové negativy se na diapozitivní desky exponovaly přes skleněnou podložku; volání v bez-siřičitanové pyrokatechinové vývojce; v emulsní vrstvě byly údajně přítomny látky, které v kombinaci s vývojkou způsobily selektivní vytvrzení citlivé vrstvy; koupáním vyvolaných diapozitivů ve vodě teplé cca 50°C 50 C nevytvrzená místa želatiny výrazně nabobtnala, reliéfní obraz se probarvil a otiskl na želatinovanou papírovou podložku stejným způsobem, jako předešlé.

Pinatypie Postup zhotovení barevných diapozitivů Metoda Sanger Sanger--Shepherdova Postup zhotovení se skládal z následujících kroků: 1. zhotovení modrého (resp. azurového) diapozitivního výtažku p , na skleněné podložce, – překopírování výtažkového negativu na čb. skleněnou desku a azurové tónování (FeSO4 + kys. citronová); 2. zhotovení žlutého a červeného (resp. purpurového) diapozitivního výtažku na filmových podložkách, podložkách – používaly se staré listové filmy zcitlivěné dichromanem, – expozice skrz podložku (stranově převrácené obrazy), – po expozici se materiál vypral a ustálil, – probarvení b í – červeň č ň magdala d l , naftolová ft l á žl žluť. ť

Pinatypie Postup zhotovení barevných diapozitivů Metoda Koenigova • Žlutý a purpurový výtažek na jedné skleněné podložce. • Azurový na krycím sklíčku (stranově převrácený).

Pinatypie Postup zhotovení monochromatických diapozitivů 1 O 1. Ovrstvení t í skleněné kl ě é d desky k žželatinou l ti - silný il ý nános, á namáčení do 8% rozt. želatiny, nebo polev 6,5% r. želatiny; 2. sensibilizace - provádí se buď – přímo při přípravě želatinové vrstvy - cca 0,25 0 25 g (NH4)2Cr2O7 / g žel., žel – koupáním suchých želatinových desek ve 2% roztoku (NH4)2Cr2O7; 3. expozice - kontaktní kopírování (denní/umělé světlo), 4 vyvolávání 4. – 15 minut v chladné vodě – čistící lázeň – 5% siřičitan sodný 5 probarvení želatinové vrstvy - 1 5. 1–2% 2% roztoky tzv tzv. trvalých barviv (Novák&Bouček: barviva fy.: Farbwerke vorm. Meister Lucius & Brünnig) 6. korekce denzit. roztok KMnO4+H2SO4 .

Pinatypie Postup zhotovení barevných diapozitivů Metoda Sanger Sanger--Shepherdova (pokrač pokrač.) .) 3. Kompletace

Pinatypie Postup zhotovení barevných diapozitivů Metoda Koenigova 3. Kompletace

Postup: 1. zhotovení azurového a purpurového diapozitivního obrazu (viz. výše popsané postupy), 2. přelev purpurového výtažku novou želatinovou vrstvou (pro Y výtažek) 4% želatina, po usušení sensibilizace koupáním ve 3% rozt. (NH4)2Cr2O7 , 3. zhotovení žlutého diapozitivního obrazu na obrazu purpurovém, ( i výše (viz. ýš popsané é postupy) t )

11


Olejotisk

Olejotisk


Postup zhotovení

• 1904 G. E. H. Rawlins.

1. Příprava želatinovaného papíru – výběr papíru – mechanická odolnost ve vlhkém stavu, p , – hladší povrch, – ovrstvení 3-7% rozt. žel.; nanášení – nátěr, polev (dtto uhlotisk), – předtvrzení (kamenec, formalín...).

• Vychází y ze skutečnosti,, že vytvrzená y želatinyy částečně nabývá olejofilní charakter a přijímá "mastnou" barvu. • Princip – na selektivně vytvrzenou vrstvu rozvlhčeného žel. papíru se pomocí štětce nanáší mastná tiskařská barva barva. • Způsobem nanášení barvy umožňuje tato technika široce ovlivňovat finální vzhled kopie (secesní piktorialismus).

2 Sensibilizace 2. – dichroman amonný / draselný (bez čpavkování); – koncentrace vs. kontrast (2-8%, 2-3% ≈ norm. kontrast); – nátěr ((2x)) / koupání p v dichromanové lázni

• Autotype Comp. (angl.), NPG (něm.), od F.Hanfstaenegl (něm.)

Olejotisk

Olejotisk

Postup zhotovení (pokrač.)

Postup zhotovení (dokončení)

3. Kopírování – negativy – vyvolané na norm. kontrast, g – alespoň p 13x18 (detaily), ( y), – formát negativů – kopírovací rám (silné svorky).

5. Nanášení barvy – barvy pro lithografii, hlubotisk, ofset; používányy barvy: y Kast&Ehinger g ((Stuttgart), g ), v minulosti p Berger&Wirth (Lipsko-Schönfeld), Charbonell (Paříž) a Lorilleux (Paříž) – Bufka: tvrdou barvu pro mědirytiny (1.) a měkkou litografickou barvu (2.), – výběr štětce (kopýtka, velikosti...) – zasychání há í – několik ěk lik d dní.í

4. Praní – praní v chladné vodě do odbarvení odbarvení, – při vyšším předtvrzení před nanášením vložit na cca 2 min. do vody teplé 22-25°C (Bufka 30-35°C), pozor na p p přílišné změknutí vrstvyy ((mech. p poškození p při nanášení). )

Olejotisk

6. Benzínová lázeň p okamžiku zasychání y ((barva lepí, p ale neulpívá), p ) – ve správném – charakter uhlové kresby.

Bromolejotisk

Olejotisk j ozobromovou technikou


•

Dle Lightona (diapozitivy metodou Carbro)

,

•

dle Dillayye (dichroman ( draselný, ý, hexakyanoželezitan y draselný, ý, bromid draselný, síran hlinito-draselný);

•

Výhoda – možnost zhotovovat velké kopie.

•

Stranově převrácené kopie – vhodné pro následný přetisk.

• Částečně olejofilní charakter vytvrzené želatiny... • Expozice p chemickou cestou - vybělování. y • E. J. Wall a C. Welbern - používán od roku 1907; rovněž oblíbená technika secesního piktorialismu;; • bromolejotiskové papíry fy.: Gevaert , Byk-Guldenwerke,

F. Hanfstaengl, Mimosa...

12


Bromolejotisk

Bromolejotisk

Postup zhotovení

Postup zhotovení (dokončení)

1. Zhotovení bromo- (chloro-bromo-) stříbrné pozitivní kopie, – pozitivní materiál o vyšší gramáži, p jasná j světla,, hluboké stíny, y, široká škála p polotónů,, – kopie: – vývojky bez tvrdicích přísad (v minulosti) – často amidolové vývojky.

3. Praní a čištění – vypere se nezreagovaný dichroman – hnědavé h ěd é skvrny k oxidů dů chromu h se odstraní d í kys. k sírovou í (dil.) (d l )

2. Bělení (rehalogenace) • bělicí lázeň: − síran měďnatý, − bromid draselný, − dichroman draselný, k lé prostředí; ř dí − kyselé • při rehalogenaci měďnatými ionty vzniklý CuBr redukuje dichroman na oxid chromitý (který vytvrzuje želatinu).

Bromolejotisk

4. Ustálení stříbrného obrazu – 1% rozt. thiosíranu sodného – praní 5. Probarvení – před barvením – rozbobtnání želatinové vrstvy ve vodě teplé 30-38°C; – ostatní stejné jako u olejotisku...

Literatura • Bouček Jaroslav, Novák Vladimír: Praktická fotografie; III. rozšířené vydání,, Brno 1935

Přetisk •

přenos vlhké barvy na novou papírovou podložku (papíry fy. Zanders, měditiskové papíry...,

•

tisk v lisu

•

optimalizace množství barvy na originálu (tlak – nebezpečí rozmazání), ≈ povrch papíru - hrubý – přijímá, přijímá ale vytrhává želatinu z matrice matrice, - hladký – vyšší nebezpečí rozmazání;

•

často soutisk dvou matric – 1. měkká kresba (světla), – 2. 2 kontratní k t t í (vyšší ( šší denzity) d it )

V.J.: J : Katechismus fotografie, nakladatelství Hejda &Tuček, &Tuček Praha 1913 • Bufka V • Crawford William: The Keepers of Light, Morgan&Morgan, New York, 1979 • David Ludvík: Davidův rádce ve fotografování, nakladatelství E. Beaufort, Praha, 1935 • Koblic Přemysl: Ozobromový tisk, Praha 1921 • Kotaniec Stefan: Szlachetne techniki w fotografji, Varšava 1955 kol.:: Chemická technologie – Technická fotografie a její užití, Česká • Milbauer Jaroslav a kol spol. chemická, Praha 1939 • Scheufler Pavel. : Historické fotografické techniky; Artama, Praha 1993 • Sommer St St.:: Fotografia na materiałach nietypowych, nietypowych Filmowa agencja wydawnicza, wydawnicza Varšava 1955 • Zelinger J. a kol: Chemie v práci konzervátora a restaurátora; Academia, Praha 1987

13

T TECHNOLOGICKÉ POSTUPY

Recommend Documents