SYSTÉM DOMÁCÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V USA A VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EVROPY

Parlament České republiky Kancelář Poslanecké sněmovny

Parlamentní institut

SYSTÉM DOMÁCÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V USA A VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EVROPY

Informační studie č. 5.155

Zpracoval: Mgr. Petr Kolář leden 2000

___________________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování nebo rozmnožování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI-5-155

2

Obsah: Úvod

.………………………………

3

Domácí vzdělávání v USA

……………………………….

4

Domácí vzdělávání v Evropě

……………………………….

8

Spojené království

……………………………….

9

Francie

……………………………….

11

Belgie

………………………………..

14

Lucembursko

………………………………..

17

Itálie

………………………………...

18

Rakousko

…………………………………

19

Německo

…………………………………

19

Dánsko

…………………………………

20

Švédsko

………………………………

20

Domácí vzdělávání v ČR

…………………………………

21

Závěr

…………………………………

23

____________________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování nebo rozmnožování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI-5-155

3

I. ÚVOD Na jaře roku 1998 povolilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky na základě § 58 písm. a) zákona č. 29/1984 Sb. o soustavě základních a středních škol pokusné ověřování odlišné organizační formy základního vzdělávání – tzv. domácí vzdělávání, neboli tzv. „homeschooling“. Na základě tohoto povolení se od 1. září 1998 vzdělává v České republice doma více než stovka dětí prvního stupně základní školy. Domácí vzdělávání je povinné vzdělávání, které se neuskutečňuje ve škole, ale doma. Zde rodiče, zpravidla matka, vzdělává své dítě v souladu s platným standardem základního vzdělávání. Děti, které se experimentu účastní, jsou žáky školy, která je nositelem pokusného ověřování. Podle smlouvy mezi MŠMT a těmito školami ředitelé škol mají povinnost na konci každého roku pokusného ověřování zasílat na MŠMT písemnou zprávu o průběhu experimentu. Na základě výsledků z těchto zpráv má být zváženo, zda a za jakých podmínek bude domácí vzdělávání pevně zakotveno v právním řádu ČR. Vyvstává otázka, zda v této souvislosti bude nutné opustit koncepci striktní „povinné školní docházky“ a nahradit ji např. formou „povinné délky vzdělávání“ nebo celou záležitost řešit jinou podzákonnou formou legislativní úpravy. Následující práce podává přehled o situaci ve vybraných zemích EU, v některých sousedních státech a v USA. Zároveň tato práce reflektuje současnou situaci domácího vzdělávání v České republice.


PI-5-155

4

II. DOMÁCÍ VZDĚLÁVÁNÍ V USA

Počátky domácího vzdělávání v USA jsou úzce spjaty se vznikem

Home

schooling Legal Defense Association (HSLDA) v roce 1983, v jejímž čele stojí advokát Michael Farris. Tato organizace dnes sdružuje asi 60.000 rodin z celých Spojených států. Jestliže ještě před deseti lety bylo domácí vzdělávání v USA nelegální, potom dnes především díky činnosti uvedené organizace je homeschooling nejen povoleným, nýbrž i běžným systémem vzdělávání. Statistické informace o homeschoolingu shromažďuje v USA National Home Education Research Institute, v jehož čele stojí Dr. Brian Ray. Podle údajů tohoto ústavu

se v USA ve školním roce 1997/1998 vzdělávalo v rámci

homeschoolingu 1,23 mil žáků. Následující graf ukazuje růst počtu žáků v rámci homechoolingu:


PI-5-155

5

Z grafu je jasně patrný obrovský nárůst počtu žáků, kteří se vzdělávají v rámci Homeschoolingu.Následující graf uvádí srovnání tohoto počtu s celkovým počtem žáků některých států USA.

Ve školním roce 1999/2000 došlo k dalšímu až 15-ti procentnímu nárůstu počtu žáků, který tak dosáhl 1,7 mil. Již zmíněný Dr. Brian Ray (ředitel National Home Education Research Institute) vypracoval se svým týmem v letech 1994 –1996 studii s názvem Strenghts of their Own: Home Schoolers Across America, která shromáždila informace od 5042 dětí vzdělávajících se doma v 1657 rodinách. Klíčová fakta z této studie pak Dr. Ray zveřejnil v publikaci s názvem Home Education Across The United States, z níž jsou i následující informace:  děti vzdělávající se doma vynikají při státem normovaných standardních zkouškách  tyto děti předčí své vrstevníky ze státních škol o 30 – 37 % ve všech předmětech  positivní výsledky testů vzrůstají i s počtem let, kdy je dítě vzděláváno doma. U žáků osmých tříd se ukazuje, že výsledky těch, kteří se učili doma dva nebo ____________________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování nebo rozmnožování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI-5-155

6

více let, jsou podstatně lepší, než u žáků, kteří doma absolvovali pouze jeden rok vzdělávání.  studie prokázala nezávislost úrovně vzdělávání dětí doma na výši vzdělání rodičů či na pedagogickém vzdělání rodičů  studie prokázala, že rodinný příjem není ukazatelem pro studijní výsledky doma vzdělávaných žáků  ukázalo se, že stupeň vládní regulace v jednotlivých státech nemá významný efekt na úroveň vzdělání dětí v rámci Homeschoolingu.  při výzkumu socializace těchto dětí (tedy začleňování do společnosti) se ukázalo, že tyt děti jsou průměru zaměstnány v 5,2 aktivitách mimo domov. Tento fakt demonstruje, že doma vzdělávaní žáci přicházejí do kontaktu s lidmi všech věkových kategorií a všech typů společenských prostředí  bylo zjištěno, že žáci vzdělávaní doma tráví podstatně méně času sledováním televize než žáci státních škol  žáci se dle zjištěných údajů vzdělávají doma v průměru 6,9 let. Údaje ukazují, že 92% absolventů se učilo doma 3 a více let

Ve všech státech USA je homeschooling legální, liší se však způsob legislativního ošetření tohoto způsobu vzdělávání. Následující mapka rozděluje jednotlivé státy do tří oblastí podle míry státní ingerence do oblasti homeschoolingu:


PI-5-155

7

Vysoká míra regulace – stát vyžaduje od rodičů např. pedagogické vzdělání, návštěvy státních úředníků v rodinách Střední míra regulace – stát požaduje zasílat osvědčení, výsledky testů a odborné hodnocení pokroku ve studiu Nízká míra regulace - stát nepožaduje po rodičích žádný kontakt se státním orgánem

Následující

údaje

podávají

souhrnnou

charakteristiku

státní

regulace

homeschoolingu v USA:  35 států upravilo homeschooling zvláštním zákonným předpisem  41 států nepožaduje na rodičích žádnou speciální kvalifikaci, 7 států vyžaduje po rodičích vysokoškolské vzdělání, 2 zbylé státy vyžadují absolvování zvláštního testu  ve 4 státech jsou domácí školy samostatným subjektem, kterým uděluje souhlas příslušný školský úřad  ve 12 státech existují domácí školy se statutem soukromé nebo církevní školy ____________________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování nebo rozmnožování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI-5-155

8

 28 států vyžaduje povinné absolvování standardních testů nebo hodnocení  v 6 státech (Georgia 1982, Wisconsin 1983, Minnesota 1985, Missouri 1985, Iowa 1987, Pennsylvania 1988) rozhodl Nejvyšší soud, že ustanovení o povinné školní docházce je protiústavní

Závěrem lze konstatovat, že systém vzdělávání „domácí škola“ (tzv. homeschooling) je ve Spojených státech nejvíce rozvinutý na světě. Dosavadní průběh a výsledky svědčí o kvalitě tohoto systému.

III.Domácí vzdělávání v Evropě

Evropský vzdělávací systém je bezpochyby mnohem více ovlivněný tradicí silné ingerence státní moci do oblasti vzdělávání. Stát přebírá odpovědnost za vzdělání dětí a s nedůvěrou přenechává hlavní iniciativu v této oblasti někomu jinému, včetně rodiny. Proto také systém domácího vzdělávání není na Kontinentu ani zdaleka tak rozšířený, jako je tomu v USA nebo v Kanadě. Existuje-li přesto tzv. homeschooling, tedy většinou na základě výjimek, experimentů, zkušebních programů apod. Samozřejmé i zkušeností s touto formou výuky není mnoho. Zásadně se zde střetává koncepce rigidní „povinné školní docházky“ s modelem, který by umožnil více alternativ pro vzdělávání s předpokladem zachování jistých standardů, jichž by při výuce mělo být dosaženo. Legislativní úpravu domácího vzdělávání v západoevropských zemích můžeme rozdělit do 4 základních skupin:  domácí vzdělávání v těchto státech existuje, a to již delší dobu (Belgie, Dánsko, Irsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Norsko, Portugalsko, velká část Švýcarska, Velká Británie) ____________________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování nebo rozmnožování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI-5-155

9

 domácí vzdělávání se v minulosti nepovolovalo, v nedávné době však byla přijata nová legislativa (Rakousko)  domácí vzdělávání se podle zákona obecně nepovoluje, ale existují výjimky udělované jednotlivým případům (Španělsko, Řecko, dva kantony ve Švýcarsku, Nizozemí)  existuje povinná školní docházka (Německo)

Následující část práce

obsahuje přehled legislativních úprav problematiky

domácího vzdělávání v jednotlivých zemích.

Spojené království Velké Británie a severního Irska

Podle zákonné úpravy platné pro území celého Spojeného království vychází poskytování vzdělávání ze zásady, že všem dětem ve věku od 5 do 16 let musí být poskytnuto vzdělávání formou řádného studia, a to buď docházkou do školy nebo schváleným alternativním způsobem. Všechny děti ve věku od 5 do 16 let mají nárok na vzdělání zdarma . Již Zákon o vzdělávání z roku 1944 umožňoval alternativu k běžnému vzdělávání dětí ve školách. Důležitý posun v interpretaci tohoto zákona znamenal rozsudek Královského soudu ve Worcesteru v roce 1981 (Harrison & Harrison v. Stevenson – 1982 QB (DC) 729/81) ). Soud zde jasně definoval pojem „přiměřené vzdělání“ touto charakteristikou: - připravit děti na život v moderní civilizované společnosti -

umožnit dětem plného dosažení jejich potenciálu

Nový Zákon o vzdělávání z roku 1996 již jasně vymezuje odpovědnost rodičů za vzdělávání jejich dětí. Každá rodina, která se ve Spojeném království rozhodne neposílat děti do školy o tom musí vyrozumět jak vedení školy, tak příslušný školský úřad (Local Education Authorities - LEA). Následně je pak tato rodina ____________________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování nebo rozmnožování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI-5-155

10

zaregistrována jako člen hlásící se k hnutí domácích škol a je jí přiřazen úředník LEA, který rodinu alespoň jedenkrát za půl roku navštěvuje, aby zhodnotil stav vzdělávání dítěte. Musí mu být předloženy písemné práce za dané období i „třídní kniha“. Tohoto svého úředníka může rodina kontaktovat, kdykoliv se potýká s nějakým problémem (např. shánění vhodného vzdělávacího materiálu). Po té, co Zákon o vzdělávání v roce 1996 nabyl účinnosti, byla odpovědnost za domácí vzdělávání rozdělena mezi rodiče, školský úřad a v případě nutnosti i soud: -

rodiče musí zajistit výkon přiměřeného vzdělání

-

příslušný školský úřad (LEA) má povinnost kontrolovat, jak je domácí vzdělávání zajišťováno

-

nabude-li LEA pochybnosti o zajištění domácího vzdělávání nebo se dostane do konfliktu s rodinou, spor je předložen soudu, který rozhodne, zda poskytované vzdělávání je v konkrétním případě přiměřené. Soud také rozhodne o způsobu dalšího vzdělávání dítěte.

V roce 1995 bylo v Anglii a Walesu v rámci domácího vzdělávání registrováno asi 8000 dětí – tedy cca 0,09 % všech školoupovinných dětí. Ve Spojeném království také existují dvě organizace zabývající se domácím vzděláváním:

- Child – Light (v rámci World Education Society) - Education Otherwise


PI-5-155

11

Francouzská republika

Francouzský školský systém je tradičně spjatý s vysokou mírou státní regulace (80% žáků navštěvuje státní školy) a je silně centralizovaný. Poté, co bylo v roce 1982 rozhodnuto přenést některé pravomoci na vyšší územněsprávní celky,došlo k posunu, přesto však stát zůstává garantem fungování celého školského systému. 10. července 1989 přijal francouzský parlament tzv. Orientační zákon o vzdělávání (89-486), který vymezuje vzdělání jaké hlavní národní prioritu a stanoví cíl „do deseti let dovést příslušnou věkovou skupinu minimálně na úroveň osvědčení o odborné způsobilosti (CAP) nebo vysvědčení o odborném studiu (BEP) a 80% mládeže na úroveň maturity“. Pětiletý zákon přijatý v roce 1993 (loi quinquennale – 93-1313) pak přisuzuje národnímu školství zvláštní odpovědnost v oblasti profesního zařazení a stanoví zásadu, že „všem mladým lidem, ať je školská úroveň, které dosáhli jakákoliv, musí být poskytnuto odborné vzdělání“. Přesto bylo možné domácí vzdělávání praktikovat ve Francii již dlouhou dobu. Již Zákon o základním školství z 28. března 1882 stanovil v článku 16. jako povinné „vzdělávání“, nikoliv navštěvování školy pro všechny děti od 6 let. Toto vzdělávání mohlo být uskutečňováno ve veřejných nebo soukromých školách nebo doma. Rodiče mají povinnost informovat o domácí výuce příslušný úřad v místě bydliště, a to nejpozději 2 týdny před začátkem školního roku. Z obavy před narůstajícím vlivem sekt předložila francouzská vláda návrh legislativních opatření, která by omezovala právo rodičů zvolit si pro své děti formu domácího vzdělávání. Parlament přijal tento zákon 18. prosince 1998 (981165). Vzhledem k tomu, že návrh nebyl před tím nijak diskutován s představiteli organizací hájícími právo homeschoolingu, vyvolal tento zákon vlnu nespokojenosti


PI-5-155

12

23. března 1999 byl proto vydán vládní dekret (99-224), který přesněji definoval obsah domácího vzdělávání. Dekret opakovaně upozorňuje, že dítě musí být vyučováno v souladu se zněním lidských práv a svobod definovaných v preambuli Francouzské ústavy, ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v Mezinárodní konvenci o právech dítěte. Články 2 a 3 tohoto dekretu stanoví, že dítě má dosáhnout těchto znalostí:  francouzský jazyk  základy matematiky  alespoň jeden cizí jazyk  kulturního přehledu (literární fondy a texty)  historie a geografie Francie, Evropy a světa  základy umění  sportovní výchova a sport

Ve Francouzské republice působí 2 organizace zabývající se domácím vzděláváním:

- Les Enfants d´Abord - L´École r la Maison

Přibližný počet žáků vzdělávaných v rámci domácího vzdělávání se pohybuje kolem 20.000.


PI-5-155

13

Belgické království

Článek 17 belgické ústavy (přijaté v roce 1831) zaručuje svobodu vzdělání. Tento princip směřuje k odstranění jakéhokoliv monopolu v této oblasti. Vyvozuje se z něj také princip svobody volby pro rodiče, kteří mohou zapsat své děti na jakoukoliv školu podle svého přesvědčení. Ústava také zakládá právo na vzdělání. Tento princip zaručuje, že vzdělání je poskytováno bezplatně po celou dobu povinné školní docházky. Díky federativnímu uspořádání státu došlo také k rozdělení kompetencí. Článek 59 odst. b) ústavy říká, že od 1. ledna 1989 zůstávají pod pravomocí federálních orgánů pouze tyto oblasti: -

stanovení začátku a konce povinné školní docházky

-

minimální podmínky, které je třeba splnit pro udělení diplomu

-

správa penzijního zabezpečení učitelů

Všechny ostatní otázky týkající se vzdělávání byly přeneseny do působnosti společenství (Francouzského, Vlámského a Bruselského). Odpovědnost za vzdělání v rámci každého společenství nese Rada společenství a příslušná vláda. Zákon z 29. června 1983 stanoví, že povinná školní docházka trvá 12 let, a to od 6 do 18 let věku dítěte. Tzv. mimořádná povinná školní docházka se realizuje jako studium v oficiálně uznaném školském zařízení. Podařilo se získat pouze informace z Francouzského společenství. Zde je problematika

homeschoolingu

upravena

dekretem

vlády

Francouzského

společenství z 21. května 1999, který stanoví podmínky, na jejichž základě je možné udělit výjimku z povinné školní docházky

ve prospěch domácího

vzdělávání. Dekret, který nabyl účinnosti 1. září 1999 obsahuje podrobná pravidla zákonné úpravy domácího vzdělávání a v překladu uvádím jeho podstatné části. Domácí vzdělávání je definováno v čl. 1 odst. 3 jako: ____________________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování nebo rozmnožování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI-5-155

14

„vzdělávání poskytované samotnými rodiči nebo jinou osobou rodiči určenou nebo zařízením vybraným rodiči, které není ani organizováno ani subvencováno z příjmů Francouzského společenství.“ Dekret také zavádí instituci inspektora pro domácí školství, kterým je „kantonální inspektor nebo inspektorka pro základní školství.“ Započetí domácího vzdělávání je upraveno v článku 2: „Jestliže inspektor získá informace poskytnuté dle článku 8 (tedy informace, že rodiče požadují domácí vzdělávání – pozn. P.K.), nejpozději do 15. října každého roku předloží těmto rodičům formulář prohlášení. Rodiče vrátí formulář ve lhůtě 5 dnů ve 2 exemplářích inspektorovi. Jeden z exemplářů bude poslán zpět s jeho podpisem a ověřením kantonu jako doklad o domácím vzdělání. K úrovni vzdělávání se vyjadřuje článek 4 : „Předpokládá se, že rodiče zajistí

vzdělání na úrovni odpovídající vzdělání poskytovanému v rámci

organizovaného školství, tedy ve školách subvencovaných nebo zařazených do sítě škol Francouzského společenství a odpovídající

čl. 6, 8, 16 dekretu z

24.července 1997, který definuje priority základního a středního vzdělávání. Pro děti ve věku od 6 do 14 let musí rodiče zajistit, aby vzdělání odpovídalo ustanovení v čl. 16 uvedeného dekretu. U dětí nad 14 let zajistí rodiče rovněž shodu s odst. 24 a 25 nebo 34 a 35.“ Následující ustanovení dekretu upravují otázku přezkušování úrovně vzdělání. Inspektor je pověřen kontrolou úrovně vzdělávání dítěte. Rodiče se jí podrobí. Pokud ne, oznámí to inspektor státnímu zástupci. Kontrola úrovně vzdělávání se vykonává ve školním roce, jež předchází roku, kdy dítě dosáhne věku 8, 10 a 14 let. Inspektor může vykonávat i jiné kontroly úrovně vzdělání mezi 6 a 16 rokem. Inspektor stanoví datum kontroly a sdělí je rodičům nejméně měsíc předem. Kontrola se musí uskutečnit mezi 1. dubnem a 30. červnem. Inspektor může zorganizovat kolektivní zkoušku společně s jinými dětmi, jež absolvují domácí výuku v rámci kantonu. Zkouška probíhá před komisí, jež je složená z inspektora a 4 ředitelů základních škol organizovaných v rámci Francouzského společenství.

Komise


PI-5-155

15

se každoročně vytváří pro děti mezi 6 a 12 rokem a předsedou je vždy inspektor. Pro větší děti v rozmezí 13 – 16 let

je ustanovena komise skládající se z

inspektora a 4 středoškolských profesorů. Každá komise rozhodne o tom, zda dítě dosáhlo úrovně znalostí odpovídajících požadavkům definovaných dekretem z 26. dubna 1999. Potvrzení se vydává rodičům jako osvědčení, že se dítě podrobilo kontrole. Zároveň se zde konstatuje, zda úroveň vzdělávání je dostatečná či nikoliv. Zjistí-li se, že úroveň vzdělání není dostatečná, po uplynutí 6 měsíců se koná další kontrola, jejíž datum je stanoveno po dohodě mezi rodiči a inspektorem. Na základě této kontroly se vydává potvrzení o úrovni vzdělání. Pakliže i při druhé kontrole je úroveň vzdělání shledána jako nedostatečná, jsou rodiče povinni zařadit své dítě do školního zařízení zřizovaného Francouzským

společenstvím od následujícího školního roku. Na základě

rozhodnutí komise ministr školství určí, do jakého školského zařízení bude dítě zařazeno (individuální přístup). Pakliže rodiče neuposlechnou, inspektor to oznámí státnímu zástupci. Inspektor vede dokumentaci o každém dítěti, jež se vzdělává doma. Ta obsahuje všechny potřebné informace včetně výsledků zkoušek. Změní-li dítě bydliště a pokud tato změna způsobí jeho přechod do jiného školského obvodu, inspektor předá dokumenty svému kolegovi do 10 dnů. Dokumenty se uchovávají na inspektorátu nejméně 5 let po té, co dítě dosáhne zletilosti. Inspektor vypracovává roční zprávu o domácím vzdělávání, jež obsahuje zejména počet dětí vzdělávaných v jeho obvodu, počet uskutečněných kontrol a výsledek těchto kontrol. Tato zpráva je předána

k 31. srpnu příslušnému

ministrovi V roce, kdy dítě dosáhne věku 12-ti let se musí podrobit zkoušce organizované komisí zřízené podle čl. 17 dekretu ze 3. května 1999, který také určuje formu zkoušky, na jejímž základě dítě získá osvědčení o absolvování ____________________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování nebo rozmnožování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI-5-155

16

základního (primárního) školního vzdělání. Na základě žádosti rodičů může dítě tuto zkoušku složit již v roce, kdy dosáhne věku 11 nebo 13 let Dítě, které nezískalo potvrzení o získání základního vzdělání a dovršilo při tom již věku 13-ti let se považuje za dítě, které nesplnilo úroveň vzdělání. V tomto případě jsou rodiče povinni jej zapsat

do příslušného školského

zařízení. Ve věku, kdy dítě dosáhne 16-ti let se musí podrobit zkoušce organizované podle nařízení z 31. 12. 1997, které upravuje průběh zkoušky, složení komise atd. Tuto zkoušku může na základě žádosti rodičů dítě také složit v roce, kdy dovrší 15 nebo 17 let. Na základě této zkoušky získá dítě osvědčení o ukončení vzdělání 2. stupně (sekundární vzdělání). Dítě, které nezískalo osvědčení o získání vzdělání 2. stupně a které dosáhlo věku 17-ti let se považuje za dítě, které nesplňuje příslušnou úroveň vzdělání a v tomto případě jsou rodiče povinni zařadit do školního zařízení, pokud nedosáhne věku 18 let.

Tato právní úprava

domácího vzdělání ve Francouzském společenství

v rámci Belgického království nabyla účinnosti k 1. 9. 1999 a v současné době tedy probíhá prvním školním rokem.

Lucemburské velkovévodství

V Lucembursku je domácí vzdělávání také legální a opírá se o ustanovení článku 3 a 5 zákona o základním vzdělávání z 10. srpna 1912. Článek 5 ukládá rodičům nebo poručníkům dětí, kteří spadají do povinného vzdělávání a chtějí své děti vzdělávat doma, povinnost informovat příslušný úřad nejpozději jeden měsíc před začátkem školního roku o svém úmyslu. Stejnou povinnost zákon ukládá rodičům v případě, že chtějí, aby jejich děti navštěvovaly soukromou školu.


PI-5-155

17

Italská republika

Povinné vzdělávání v Itálii je vymezeno věkovou hranicí od 6 do 14 let. Zahrnuje 5 let primární a tři roky nižší sekundární školy. Povinné vzdělání lze vykonat studiem na státních nebo soukromých

školách, nebo absolvováním domácí

výuky. Domácí vzdělávání je označováno jako „scuola paterna“. Každý rok musí rodiče informovat příslušný školský úřad o svém úmyslu dítě vzdělávat doma. Dítě se také musí podrobit příslušným zkouškám. Rámcově domácí vzdělávání upravuje nařízení vlády z 16. dubna 1994 „Testo unico delle disposizioni legislative in materia di istruzione“

Rakouská republika

Podle zákona o organizaci škol (Schulorganisationgesetz) z 25. července 1962 je úkolem rakouské školy „přispívat k rozvoji nadání a vloh mládeže podle mravních, náboženských a sociálních hodnot a k rozvoji smyslu pro pravdu, dobro a krásu prostřednictvím vyučování přiměřeného jejímu vývojovému stupni a vzdělávací cestě. Škola má dát mládeži vědomosti a dovednosti potřebné pro život a pro budoucí povolání, a vést ji k vlastnímu získání znalostí.“ Možnost domácího vzdělávání upravuje školský zákon z 25. července 1962, speciálně novela č. 76/1985. Ta v §11 upravuje možnost splnění povinné školní docházky účastí na stejně hodnotném domácím vyučování. Rodiče mají povinnost svůj úmysl oznámit okresnímu školskému úřadu. Ten má pravomoc v případě odůvodněné pochybnosti tuto žádost zamítnout. Odvolání se podává zemskému školnímu úřadu, proti jehož rozhodnutí již není odvolání. Podle sdělení spolkového ministerstva školství ve Vídni, je domácí vzdělávání v Rakousku výjimečným případem.


PI-5-155

18

Spolková republika Německo

SRN je jedinou evropskou zemí, kde je domácí vzdělávání výslovně ilegální činností.. Správa školství patří podle ústavy SRN do pravomoci jednotlivých zemí, nicméně na základě smlouvy mezi spolkovými zeměmi z roku 1964 existuje v celé SRN srovnatelná základní struktura systému školství. Podle článku 2 této dohody (přijaté 28. října 1964 a nově upravené 14. října 1971) je povinná školní docházka

závazná pro všechny děti od věku 10 let a trvá

minimálně 9 let. Rodiče, kteří odmítnou posílat své děti do školy se vystavují právnímu postihu ze strany státu. Jak však dokládá ve své studii Petrie 1 i v Německu existuje řada případů, kdy rodiče vyučují své děti doma. Jedná se nejčastěji o neněmecké občany. Také mnoho Němců volí raději přestěhování do jiné evropské země (např. Francie či Švýcarsko), kde mohou homeschooling legálně provozovat.

Dánské království

Dánsko je jednou z mála zemí, kde není uzákoněna povinná státní nebo jiná školní docházka, ale kde platí vyučovací povinnost, která může být realizována i mimo školu. V rámci škol je povinné vzdělání určeno dětem ve věku od 7 do 16 let. Školní docházku zajišťují zejména obecní školy (Folkeskole – 90%), ale i školy soukromé (10%). Dánská ústava v §76 uvádí : „Všechny děti ve školoupovinném věku mají nárok na bezplatné vyučování v lidové škole. Rodiče nebo pěstouni nejsou povinni posílat dítě na vyučování do školy, pokud se sami postarají o to, aby se dítěti vyučování dostalo v takové úrovni, která obecně odpovídá požadavkům vyučování ve škole.“

1

Petrie A.J. (1995) – Home educators and the law within Europe, International Rewiew of Education 41 (3-4)


PI-5-155

19

Švédské království

Ve Švédsku má povinné vzdělávání podobu devítileté všeobecné školy (grundskola), do které docházejí děti ve věku od 7 do 16 let. Povinná školní docházka zde byla zavedena již v roce 1842. 19. prosince 1985 byl přijat zákon o škole, který podle kapitoly 10, §4 říká, že dítěti musí být umožněno splnit povinnou školní docházku jiným způsobem, než uvádí školský zákon, pokud je to plnohodnotná alternativa toho vzdělání, které je dítěti nabízeno předpisy podle platného zákona. Dále se stanoví nutnost zajistit nad výukou dohled. Podle druhého odstavce tohoto ustanovení je možné povolení k domácí výuce vydat vždy jen na 1 rok. V průběhu každého roku se hodnotí výsledek činnosti. Povolení může být zrušeno s okamžitou platností, pokud není zajištěn nutný dohled nad touto činností nebo pokud z jakéhokoliv důvodu nelze uznat, že existují předpoklady pro souhlas s domácí výukou.

Polská republika

Polsko uvedeme jako příklad z postkomunistických zemí,kde je homeschooling legislativně upraven. Polský školský zákon přijatý v roce 1991 a novelizovaný roce 1995 definuje vzdělání jako „společné bohatství celé společnosti“ Zavádí se také pojem povinného vzdělání, které je závazné pro děti ve věku od 7 do 17 let. školský zákon rozděluje školy na dvě skupiny: veřejné (státní) a neveřejné (nestátní). Ve školním roce 1995/1996 probíhala výuka v 312 nestátních školách, z toho ve 107 soukromých, 46 církevních a 151 občanských. Domácí vzdělávání je upraveno v nařízení Ministerstva národního vzdělávání (Ministerstwo Edukacji Narodowej) č. 6 ze dne 27. května 1992. Toto nařízení podrobně upravuje vztahy mezi žáky, rodiči, školami i dohlížejícími státními orgány. Dále se této problematiky dotýká také nařízení téhož ministerstva č. 29 ze 4. října 1993, které blíže definuje rozsah výuky.


PI-5-155

20

IV. Domácí vzdělávání v České republice

Počátky domácí vzdělávání jsou v České republice spojeny

s aktivitou

Společnosti přátel domácí školy, jejímž předsedou je Michal Semín. Jedná se o občanské sdružení, které si vzalo za cíl pokusit se prosadit domácí vzdělávání do českého právního řádu, hájit zájmy a aktivity rodin vzdělávajících doma a zajišťovat je. Tato společnost má úzké kontakty s výše zmíněnou americkou Home School Legal Defense Association. 26. května 1998 došlo k podpisu dohody mezi MŠMT ČR a Bratrskou školou v Praze, na jejímž základě byl zahájen projekt pod názvem Domácí vzdělávání – experiment. V počátcích bylo do tohoto projektu přihlášeno 33 dětí z 25 rodin, a to prakticky z celé republiky. Dnes tento experiment funguje na 3 školách v ČR – v Praze, Liberci a Ostravě. K 1. září 1999 se tohoto experimentu účastnilo celkem 169 dětí (Praha 86, Liberec – 48, Ostrava 35). K důležitým podmínkám a charakteristikám tohoto pokusného ověřování odlišné organizační formy základního vzdělávání - domácí vzdělávání (to je oficiálně užívaný termín pro homeschooling v ČR) patří následující:  pokusné ověřování se týká pouze žáků 1. stupně ZŠ  povinnost docházet do školy řádně a včas (§ 36 zákona 29/1984 Sb.) je nahrazena povinností domácího vzdělávání  za průběh vzdělávání a jeho výsledky je odpovědný ředitel školy  ředitel školy zařazuje žáky do seznamu na základě žádosti rodičů a tento seznam předá před zahájením školního roku na příslušný odbor ministerstva školství  žáci jsou vzděláváni v souladu s platným standardem základního vzdělávání ____________________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování nebo rozmnožování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI-5-155

21

 ředitel školy zajistí nejméně 2x za školní rok hodnocení výsledků vzdělávání žáků  škola obdrží na žáka, pro kterého je povolen režim pokusného ověřování normativní

finanční

prostředky

ve

výši

odpovídající

normativním

prostředkům na žáka navštěvujícího základní školu zřízenou obcí.  žáci se mohou zúčastňovat všech akcí školy  o průběhu pokusného ověřování podává ředitel školy MŠMT písemnou zprávu na konci každého školního roku

V. Závěr Ve všech evropských zemích s výjimkou Spolkové republiky Německo je domácí vzdělávání legálním a osvědčeným způsobem zajištění patřičného vzdělání dítěte. Především v oblasti anglosaské má tento způsob výuky již poměrně dlouhou

tradici. V posledních letech je patrná tendence příslušnou

zákonnou normou vymezit přesné podmínky fungování homeschoolingu v té které zemi. V některých státech je tato forma výuky zakotvena přímo v zákoně, v jiných je upravena pouze podzákonnou normou. Jako podstatná se jeví otázka nahrazení pojmu „povinné školní docházky“ pojmem „povinná délka vzdělání“ či termínem obdobným. Stejně jako v zahraničí i dosavadní praxe domácího vzdělávání v české republice se osvědčila. Například doc. Karel Rýdl z PdF UK k této problematice uvádí: „osobně si myslím, že v hustě osídlených zemích je domácí vyučování vedeno zejména obavami rodičů z toho, že škola nezvládá socializační roli … koncepční by tedy bylo vedle této prosazující se formy podpořit v legislativě školu tak, aby socializační funkce byla prioritní a ´poznatková´sekundární … vedle toho musí být ovšem garantováno právo rodičů na volbu vzdělávací cesty


PI-5-155

22

při splnění určitých podmínek…“ 2 Positivně hodnotí domácí vzdělávání i PhDr. Václav Mertin z katedry psychologie FF UK, který prováděl v květnu 1999 psychologické posouzení výsledků u dětí zúčastněných v tomto experimentu: „Výsledky kvalitativního šetření vzorku dětí z domácího vzdělávání ukazují na to, že tyto děti jsou sociálně i emočně v pořádku, nestydí se mluvit, nebojí se klást požadavky, chovají se přiměřeně věku.“ 3 Velkou předností domácího vzdělávání je individuální forma výuky, která umožňuje výrazně se přizpůsobit specifikám dítěte. Rodič je s dítětem ve stálém kontaktu a díky tomu se i lépe rozvíjí individuální komunikační schopnosti dítěte. Obavy z absence socializačního prvku u těchto dětí se ukazují jako liché. Také je zřejmé, že domácí vzdělávání v žádném případě nevede k hromadnému odchodu dětí ze škol. Evropská konvence o lidských právech v čl. 26 odst. 3 jasně říká: „Rodiče mají přednostní právo volit druh vzdělání pro své děti.“ Je nesporné, že této dikci možnost domácího vzdělávání odpovídá.

Literatura: Ch. J. Klicka – A Legal Analysis Home Schooling in the USA, 1996 M. Farris – The future of homeschooling, Washington D.C. 1997 A. Gališová – Počátky domácí školy v ČR, Sv. Jan pod Skalou 1999 M. Freiová – Domácí škola: americká zkušenost, Praha 1996 A.J., Petrie – Home Educators and the Law within Europe, 1995 texty zákonů a nařízení jednotlivých zemí

2

Doc. Dr. Karel Rýdl – vedoucí katedry pedagogiky PdF UK – Podněty pro diskusi o legislativním zakotvení „domácího vzdělávání“ 3 PhDr. Václav Mertin – katedra psychologie FF UK – Psychologické posouzení některých výsledků vzdělávání u 9 dětí zúčastněných v domácím vzdělácání, Bratrská škola, Praha, 7 – 18. a 21. května 1999 ____________________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování nebo rozmnožování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

SYSTÉM DOMÁCÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V USA A VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EVROPY

Recommend Documents