E G O N S C H I E L E A R T C E N T R U M I Š iro k á 7 1 , 3 8 1 0 1 Č es k ý Krumlo v I w w w . schieleartcentrum . c z
Č es
ký K
rum l
ov
SY M P O S I U M13
MARGIT GREINÖCKER I TOMÁŠ HAVLÍK I STANISLAVA KONVALINKOVÁ I ARTUR MAGROT I EVA PROKOPCOVÁ I CHRISTOPH RAFFETSEDER I ANNEROSE RIEDL I ALOIS RIEDL I PATRICK SCHMIERER I ALESSANDRA SVATEK
SYMPOSIUM13 MARGIT GREINÖCKER I TOMÁŠ HAVLÍK I STANISLAVA KONVALINKOVÁ I ARTUR MAGROT I EVA PROKOPCOVÁ I CHRISTOPH RAFFETSEDER I ANNEROSE RIEDL I ALOIS RIEDL I PATRICK SCHMIERER I ALESSANDRA SVATEK
DĚKUJEME Z A PODPORU:
Tvůrčí symposium českých a rakouských umělců inspirované jejich předchůdci překračujícími hranice v oblasti umění a kultury
Tschechisch-österreichisches Künstlerinnensymposium zu Vorgängerinnen aus Kunst und Kultur mit Wurzeln beidseits der Grenze
Od května do září 2013 mělo pět hornorakouských a pět jihočeských umělců a umělkyň příležitost pracovat dva týdny v ateliéru či plenéru sousední země a intenzívně se zabývat společným kulturním prostorem a osobnostmi s česko-rakouskými kořeny z oblasti kultury a umění. Kvůli letním povodním v obou zemích musel však být původní časový plán obměňován a zároveň bylo také brzy patrné, jak silný vliv měla síla přírody na některé umělce, neboť začali bezprostředně zapracovávat tento zážitek do díla.
Von Mai bis September 2013 hatten fünf oberösterreichische und fünf sudböhmische KünstlerInnen die Gelegenheit, sich zwei Wochen jeweils im Atelier des Nachbarlandes intensiv mit Persönlichkeiten aus Kunst und Kultur mit tschechisch-österreichischen Wurzeln auseinanderzusetzen. Durch das Hochwasser von 2013 musste einerseits der ursprüngliche Zeitplan etwas abgeändert werden, andererseits waren die Eindrücke nach der Flut für manche KünstlerInnen so stark, dass dieses Ereignis unmittelbar Einfluss auf ihre Arbeit nahm.
Předkládaný projekt je výsledkem dlouholeté snahy obou institucí o spolupráci v oblasti výměny umělců mezi Českou republikou a Rakouskem. V popředí stojí setkávání a poznávání umělců ze sousedních zemí, hledání společné historie a umělecké vypořádávání se s tím, co naše země spojuje, event. rozděluje. Genius loci Českého Krumlova a Wernsteinu – prastarých center koncentrované umělecké inspirace – k těmto setkáváním a tvorbě nenahraditelně slouží. Následné prezentace výsledků tvůrčí práce v obou zemích a tento dvojjazyčný katalog uměleckých děl vzniklých během sympozia, posílí vědomí společného prostoru. Na závěr bychom rády poděkovaly porotě Egon Schiele Art Centra a Landesmusea v Linci za pomoc s výběrem umělců a umělkyň, samotným umělcům a umělkyním za skvělou spolupráci a vyslovily naději, že tento náš projekt prohloubil porozumění, pochopení a vztah k umění a kultuře sousední země. Hana Jirmusová Lazarowitz, ředitelka ESAC Ingeborg Habereder, členka představenstva Kulturprojekt Sauwald
Das vorliegende Projekt ist Resultat jahrelanger Bemühungen beider Institutionen im Bereich KünstlerInnenaustausch zwischen Tschechien und Österreich. Im Vordergrund stand das Zusammentreffen und Kennenlernen von KünstlerInnen der Nachbarregion, das Suchen nach der gemeinsamen Geschichte in Kunst und Kultur beidseits der Grenze und die künstlerische Auseinandersetzung mit Gemeinsamkeiten und eventuell Trennendem, wobei der Genius Loci von Krumau und Wernstein/Inn – zwei altbewährten KünstlerInnenklausen – als Inspirationsquelle diente. Die Präsentation der Ergebnisse in Tschechien wie in Osterreich gemeinsam mit dem zweisprachigen Katalog sollen das Bewusstsein für den gemeinsamen Kulturraum schärfen. Abschließend möchten wir uns bei der Jury des ESAC und beim Landesmuseum Linz für die Mithilfe bei der KünstlerInnenauswahl und bei den beteiligten KünstlerInnen für die gelungene Zusammenarbeit recht herzlich bedanken und hoffen, dass dieses Projekt das Verständnis für Kunst und Kultur des jeweiligen Nachbarn vertiefen konnte. Hana Jirmusová Lazarowitz, Direktorin ESAC Ingeborg Habereder, Vorstand Kulturprojekt Sauwald
MARGIT GREINÖCKER narozena 1974 v Horním Rakousku / geboren 1974 in Oberösterreich
1990–1994 technická kresba, strojírenství 1997–2008 architektura na umělecké univerzitě v Linci Žije a pracuje jako svobodná umělkyně v Linci, pohybuje se na rozhraní architektura/ společnost/umění; zkoumá vybudované a užívané životní prostředí za pomoci médií video/audio/foto/model; v roce 2013 obdržela cenu Gabriele-Heidecker.
1990–1994 Ausbildung zur technischen Zeichnerin, Maschinenbau 1997–2008 Architekturstudium an der Kunstuniversität Linz Lebt und arbeitet als freischaffende Künstlerin in Linz, arbeitet an der Schnittstelle Architektur/Gesellschaft/Kunst; untersucht die gebaute und gelebte Umwelt mit den Medien Video/Audio/Foto/Modell. 2013 erhielt sie den Gabriele-Heidecker-Preis.
DID HE BECOME AN ARTIST? Stal by se někdo z těchto mladých mužů umělcem?
DID HE BECOME AN ARTIST? Wurde einer dieser jungen Männer Künstler?
Kdo se v jižních Čechách vydá hledat umělkyně a umělce s česko-rakouskými kořeny, brzy je také začne nalézat. Široce kulturně rozmanitý hraniční region plodí slavné osobnosti a pro Krumlov je jistojistě na prvním místě Egon Schiele. Dílo a vliv některých tvůrců umění však v průběhu historie vyblednou: může se stát, že jimi začne být opovrhováno, že jsou vypuzeni či v nejhorším případě je dílo zničeno, může se stát, že přes institucionalizované vzpomínky na slavnější současnice a současníky upadnou v zapomnění nebo že dílo prostě padne za oběť jinému vkusu. Moje hledání veřejnosti spíše méně známých osobností česko-rakouské kultury mne zavedlo do Musea Fotoatelieru Seidel. Příběh Josefa Seidla a jeho syna Františka, jež od roku 1935 vedl atelier založený jeho otcem, mě zatáhl do svých osidel. Nejen proto, že oba patří spíše k těm „tichým” a přece kulturně a historicky významným puntičkářským dokumentaristům svého okolí, ale i proto, že kulturní a společenské důsledky války na život této rodiny, byly patrné dramatickým způsobem (František Seidel byl jako německý Čech obětí fašistického i komunistického útisku, se svou do Německa vysídlenou snoubenkou se mohl znovu setkat až v polovině padesátých let). Mezi více jak 140 000 snímky, jež Seidlův archív obsahuje, jsem učinila silně působivý objev: z databáze se vynořil obrázek mladého muže v uniformě z druhé světové války a pod ním moje jméno – vzdálený příbuzný, jak se mělo později ukázat. Jeho osud byl rozhodnut ve válce, zemřel, sdělila mi jeho neteř. Další rešerše ukázaly nekonečně mnoho podobných portrétních fotografií mladých mužů a dětí v uniformách hitlerjungend. Při prohlížení obrázků jsem se pokusila představit si životy portrétovaných: Jakou budoucnost očekávali? Jaký směr nabral jejich život? Kdo z nich měl umělecké ambice? Stal by se někdo z nich umělcem? Práce připomíná ony umělce a umělkyně, kteří na základě politických či sociálních podmínek, nemohli a nesměli rozvíjet svoje zájmy a talenty.
Wer sich im südlichen Böhmen auf die Suche nach Künstlerinnen und Künstlern mit österreichisch-tschechischen Wurzeln macht, wird bald fündig. Die Grenzregion hat eine breite kulturelle Vielfalt mit berühmten Persönlichkeiten hervorgebracht – für Krumau steht sicherlich Egon Schiele an erster Stelle. Die Arbeiten und das Wirken mancher Kunstschaffender werden von der Geschichte allerdings auch ausgeblendet: sei es, dass sie verachtet, vertrieben, im schlimmsten Fall vernichtet wurden, sei es, dass sie über die institutionalisierte Erinnerung an berühmtere ZeitgenossInnen in Vergessenheit gerieten oder dass ihre Werke einfach einem veränderten Geschmack zum Opfer fielen. Meine Suche nach diesen von der Öffentlichkeit eher weniger beachteten Persönlichkeiten tschechisch-österreichischer Kultur führte mich ins Museum Fotoatelier Seidel. Die Geschichte des Josef Seidel und seines Sohnes Franz, der das von seinem Vater gegründete Atelier ab 1935 weiterführte, zog mich in ihren Bann. Nicht nur, weil die beiden selbst als penible Dokumentaristen ihrer Umgebung zu den eher „stillen” und doch kulturhistorisch bedeutenden Persönlichkeiten zählen, auch weil die Auswirkungen der Kriegszeit auf die Kultur und das gesellschaftliche Leben in dieser Familie auf dramatische Weise sichtbar werden (Franz Seidel war als Deutschböhme Opfer faschistischer wie kommunistischer Unterdrückung, seine nach Deutschland ausgesiedelte Verlobte sollte er erst Mitte der 50er Jahre wiedersehen). In dem mehr als 140.000 Aufnahmen umfassenden Seidel-Archiv machte ich dann eine berührende Entdeckung: In der Datenbank tauchte das Bild eines jungen Mannes in Uniform während des Zweiten Weltkriegs auf, darunter mein Nachname – ein entfernter Verwandter, wie sich herausstellen sollte. Sein Schicksal wurde im Krieg mit dem Tod entschieden, wie mir seine Enkelin berichtete. Weitere Recherchen förderten zahllose solcher Portrait-Fotografien von jungen Soldaten und Kindern in HJ-Uniform zu Tage. Beim Betrachten der Bilder versuchte ich mir die Biografien der Portraitierten vorzustellen: In welche Zukunft blickten sie? Welchen Lauf nahm ihr Leben? Wer hatte künstlerische Ambitionen? Wurde einer von ihnen Künstler? Die Arbeit ruft jene Künstlerinnen und Künstler in Erinnerung, welche aufgrund politischer oder sozialer Bedingungen ihre Interessen und Talente erst gar nicht entfalten konnten oder können.
Děkuji za podporu Museu Fotoatelier Seidel a ing. Petru Hudičákovi.
Danke für die Unterstützung dem Museum Fotoatelier Seidel und Ing. Petr Hudicák.
TOMÁŠ HAVLÍK narozen 1985, České Budějovice / geboren 1985, České Budějovice
2006–2012 Akademie výtvarných umění, Praha, atelier Socha 2, prof. Jindřich Zeithamml 2006 Střední uměleckoprůmyslová škola, Praha-Žižkov, tvarování dřeva a řezbářství 2001–2005 Střední uměleckoprůmyslová škola sv. Anežky, Č. Krumlov, kamenosochařství žije a pracuje v Petrově Dvoře u Netolic
2006–2012 Akademie der bildenden Künste Prag, Atelier Skulptur 2 bei Prof. Jindřich Zeithamml 2006 Kunstgewerbeschule Prag-Žižkov, Holzbearbeitung und Schnitzerei 2001–2005 Kunstgewerbeschule Hl. Agnes, Steinbildhauerei, Krumau lebt und arbeitet in Petrův Dvůr bei Netolic
ARBOR, Installation, Mischtechnik, 2013 ARBOR, instalace, kombinovaná technika, 2013 Část díla, které vzniklo během sympozia v rakouském Wernsteinu ze stromu vyplaveného rozvodněnou řekou Inn, tam zůstala, část byla převezena do Českého Krumlova – symbolizují spojení obou národů a kultur. Kořen a koruna stromu. Dva světy. Úzce spojené. Vhodné symboly propojení svébytných, navzájem se ovlivňujících, kultur. Tak jako koruny a kořeny stromů i obě středoevropské kultury – česká a rakouská - žijí vedle sebe už stovky let a není divu, že inspirace umělců v obou zemích mají často společné kořeny. Mezi nejvýznamnější osobnosti česko-rakouské vzájemnosti patří nepochybně Egon Schiele a Alfred Kubin. Schiele narozený v Tullnu nedaleko Vídně velmi toužil žít a pracovat v rodném městě své matky, v Českém Krumlově. Často tam jezdil a město jeho dílo velmi ovlivnilo. Alfred Kubin narozený v Litoměřicích, našel svůj domov a podmínky pro tvorbu v rakouském Zwickledtu/Wernsteinu na Innu. Oba dva umělce považují obyvatelé obou zemí „za své”. Smyslem sympozia je setkání. Krásná příležitost k přemýšlení a k vyjádření společného prožitku výtvarnou formou.
Jener Teil des Werkes, welcher beim Symposium im österreichischen Wernstein aus dem vom Fluss Inn angeschwemmten Baum entstanden ist, ist auch dort geblieben, ein anderer Teil wurde nach böhmisch Krumau transportiert – Symbole für beide Nationen und Kulturen. Wurzel und Krone eines Baumes. Zwei Welten. Eng verbunden. Geeignete Sinnbilder der Verbindung von eigenständigen, sich gegenseitig beeinflussenden Kulturen. Wie die Kronen und Wurzeln von Bäumen so leben auch beide mitteleuropäischen Kulturen – böhmische und österreichische – schon hunderte Jahre nebeneinander und es ist kein Wunder, dass die Inspirationen der Künstler beider Länder oft gemeinsame Wurzeln haben. Zu den bedeutendsten Persönlichkeiten der tschechisch-österreichischen Geschichte gehören zweifellos Egon Schiele und Alfred Kubin. Schiele, geboren in Tulln nahe Wien, hat sich danach gesehnt, in seiner Mutterstadt böhmisch Krumau zu leben, ist oft hingefahren und die Stadt hat sein Werk sehr beeinflusst. Alfred Kubin, geboren in Leitmeritz, hat seine Heimat und Bedingungen für sein Schaffen im österreichischen Zwickledt bei Wernstein/Inn gefunden. Und beide Länder betrachten beide Künstler als die ihren. Sinn eines Symposiums ist das Zusammenkommen. Eine wunderschöne Gelegenheit zum Nachdenken und zur Verarbeitung der gemeinsamen Erlebnisse in bildender Form.
STANISLAVA KONVALINKOVÁ narozena 1973, Český Krumlov / geboren 1973, Český Krumlov
1991–1998 Vysoká škola uměleckoprůmyslový v Praze (sochařský ateliér, prof. Kurt Gebauer) 1995–2000 Kunstakademie Düsseldorf (sochařský ateliér, prof. Tony Cragg) 1994 a 1998 stipendia Trent University Nottingham a německé DAAD žije a pracuje v Českém Krumlově
1991–1998 Kunstgewerbehochschule Prag, Bildhauereiatelier bei Kurt Gebauer 1995–2000 Kunstakademie Düsseldorf, Bildhauereiatelier bei Tony Cragg 1994 und 1998 Stipendien Trent University Nottingham und DAAD lebt und arbeitet in Krumau
Die andere Seite, Tonobjekt und Zeitrafferprojektion, 2013 DRUHÁ STRANA, hliněný objekt a časosběrná projekce, 2013 Inspirací pro můj projekt se mi stala postava Alfreda Kubina a jeho román Die andere Seite z roku 1909. Napsal ho ve svém domě ve Zwickledtu/Wernsteinu. V Českém Krumlově byla tato kniha v roce 1973, kdy jsem se narodila, zfilmována. V době, kdy vznikla, patřily Čechy a Rakousko k jednomu kosmopolitnímu státu. U nás poprvé vyšla v Nakladatelství mladých na dělnickém Kladně v symbolickém roce 1947, tedy těsně před komunistickým pučem. Tím se obě „Kubinova místa” – rakouský Wernstein a Český Krumlov – na dlouhá desetiletí skutečně ocitla jedno pro druhé „na druhé straně”. A tendenci vnímat takto obě země měli, a často ještě mají, lidé i dnes, přestože hranice už zase naštěstí ztratila smysl. Přitom to byli právě oni, kteří obě území odedávna spojovali. Protože v posledních letech pracuji především s hlínou, „božím materiálem pro stvoření člověka”, rozhodla jsem se z české země (zeminy) vymodelovat univerzální tvář, která může patřit komukoli a kamkoli. Tu jsem zasadila do břehu nedávno rozvodněné řeky Inn ve Wernsteinu. Z bahna, které povodně naplavily, jsem vytvořila totožný obličej a převezla ho do Českého Krumlova. Jestli se ten první během několika týdnů rozpustil v řece, druhý se zase postupně rozpadne na prach. Vítr a voda, tak jako umění, hranice neznají. V češtině nese Kubinova kniha název Země snivců. Trochu snový je i můj projekt, po kterém – stejně jako po snu – fakticky nezbyde nic. To samé se snad stane i se vzpomínkou na roky rozdělené ostnatým drátem, kde „před” a „za” vlastně nedává smysl.
Zu meinem Projekt hat mich die Person Alfred Kubin und sein Roman Die andere Seite aus dem Jahre 1909 inspiriert, den er in seinem Haus in Zwickledt/ Wernstein geschrieben hat. 1973, in meinem Geburtsjahr, wurde dieser Roman in Český Krumlov verfilmt. Zum Entstehungszeitpunkt des Werkes gehörten Tschechien und Österreich zu einem kosmopolitischen Staat. Bei uns erschien der Roman zum ersten Mal im Verlag der Jugend, einem Verlag in der Arbeiterstadt Kladno, im symbolischen Jahr 1947, d.h. knapp vor dem kommunistischen Putsch, wonach sich beide „Kubinplätze” – österreichisch Wernstein und böhmisch Krumau – tatsächlich für viele Jahrzehnte jeweils „auf der anderen Seite” befanden. Und die Tendenz, beide Länder auf diese Weise wahrzunehmen, hatten und haben die Menschen oft auch heute noch, obwohl die Grenze – Gott sei Dank – schon wieder ihren Sinn oder ihre Bedeutung verloren hat. Und es waren gerade besagte Menschen, welche beide Länder schon von jeher in sich einten. Weil ich in den letzten Jahren vor allem mit Ton – „göttliches Material zur Erzeugung von Menschen” – arbeite, habe ich mich entschieden, aus tschechischer Erde ein universelles Gesicht zu modellieren, das jedem und irgendwohin gehören kann; dieses habe ich in die Uferzone des wegen Hochwassers kurzfristig abgelassenen Flusses Inn in Wernstein installiert. Aus dem Schlamm, den das Hochwasser mit sich brachte, habe ich ein identisches Gesicht geformt und nach Krumau transferiert. Während sich das eine in ein paar Wochen im Fluss aufgelöst hat, zerfällt das andere hier schrittweise zu Staub. Wind und Wasser genauso wie Kunst kennen keine Grenzen. Im Tschechischen trägt Kubins Roman den Titel Land der Träumenden. Etwas traumhaft ist auch mein Projekt, von dem – genauso wie der Traum – faktisch nichts bleibt. Gleiches ist vielleicht auch mit der Erinnerung an die durch Stacheldraht getrennten Jahre passiert, – das „davor” und „dahinter” ergibt eigentlich keinen Sinn.
ARTUR MAGROT narozen 1985, Cheb / geboren 1985, Cheb
2005–2010 SUPS Sv. Anežky, Český Krumlov, fotografie a média 2001–2005 SUPŠ Sv. Anežky, Český Krumlov, kamenosocharství žije a pracuje v České republice
2005–2010 Kunstgewerbeschule Hl. Agnes, Krumau, Fotografie und Medien 2001–2005 Kunstgewerbeschule Hl. Agnes, Krumau, Steinbildhauerei lebt und arbeitet in der Tschechischen Republik
ŽELEZNÁ OPONA, instalace z prostřihaného vlnitého plechu, 2013
EISERNER VORHANG, Installation aus durchtrenntem Wellblech, 2013
Záclona stejně jako hranice napomáhá oddělit „náš” prostor, od prostoru „venku”. A stejně jako hranice je i záclona oboustranná a pojem domov či cizina relativní. Hranici můžeme vidět, můžeme vidět i skrze ni, ale ne vždy je snadné ji přejít.
Ein Vorhang genauso wie eine Grenze hilft „unseren” Raum von dem Raum „draußen” abzuteilen. Und genauso wie die Grenze ist auch der Vorhang beidseitig und Begriffe wie Heim oder Ausland sind relativ. Wir können die Grenze sehen, wir können auch durch sie hindurch sehen, aber nicht immer ist es einfach sie zu überschreiten.
Pro realizaci těchto myšlenek jsme použili klasický materiál, jež je pro nás symbolem uzavřenosti, ochrany, vizuální i fyzické neproniknutelnosti – vlnitý plech. Využili jsme toho, že má tvar drapérie a perforací, vycházející ze vzorů klasické záclony, odlehčili a zjemnili jeho neprostupný tvar. Je mnoho druhů hranic. Hranice mezi státy, hranice sociální, hranice mezi světy, reálnými i duchovními. Naše práce je pocta lidem, kteří mají odvahu hranice přecházet, neboť se může stát nemožným vrátit se z „druhé strany” zpět.
Für die Realisierung dieses Gedankens haben wir ein klassisches Material benützt, das für uns Symbol der Geschlossenheit, des Schutzes, der visuellen und physischen Undurchdringlichkeit ist – Wellblech. Wir haben uns zunutze gemacht, dass es die Form einer Draperie hat, haben es ausgehend von einem klassischen Vorhangmuster perforiert und seine durchlässige Form erleichtert und verfeinert. Es gibt viele Arten von Grenzen. Die Grenz zwischen Staaten, soziale Grenzen, die Grenze zwischen Welten, reale und geistige. Unsere Arbeit ist jenen Menschen gewidmet, welche den Mut haben, die Grenze zu überschreiten, denn es kann passieren, dass es unmöglich wird, von der „anderen Seite” zurück zu kommen.
EVA PROKOPCOVÁ narozena 1948, České Budějovice / geboren 1948, České Budějovice 1966–67 Střední kamenicko-sochařská škola, Hořice v Podkrkonoší 1969–72 České vysoké učení technické, architektura, Praha 1977–83 Akademie výtvarných umění v Praze, speciální škola figurální a krajinářské malby, prof. J. Smetana žije a pracuje v Českých Budějovicích
1966–67 Steinbildhauerschule, Hořice v Podkrkonoší 1969–72 Tschechische Hochschule für Architektur, Prag 1977–83 Akademie der bildenden Künste Prag, figurale und Landschaftsmalerei bei Prof. J. Smetana lebt und arbeitet in Budweis
SMYČCOVÝ SEXTET, obrazy a kresby, 2013
STREICHSEXTETT, Bilder und Zeichnungen, 2013
Vím, že v historii literatury a výtvarného umění se dají najít inspirativní osobnosti se dvěma rodnými jazyky, češtinou a němčinou.
Ich weiß, dass in der Geschichte der Literatur und bildenden Kunst inspirierende, zweisprachige (tschechisch, deutsch) Persönlichkeiten zu finden sind.
Ve Wernsteinu a okolní fantazijní krajině s domkem Alfreda Kubina jsem měla dost času o tom přemýšlet. Nevěděla jsem ale, jak výtvarně pojmout tu zvláštní, magickou atmosféru.
In Wernstein und der umliegenden Phantasielandschaft mit dem Häuschen von Alfred Kubin hatte ich genug Zeit darüber nachzudenken. Mir war nicht ganz klar, wie ich die merkwürdige, magische Atmosphäre bildnerisch umsetzen kann.
Protože mne však poslední dobou zajímá vztah malby a hudby, rozhodla jsem se malovat a kreslit pod vlivem skladby meziválečného skladatele a klavíristy Erwina Schulhoffa (1894–1942), který patřil do okruhu německo-českých židovských umělců žijících v Praze (Franz Kafka, Max Brod). Shulhoff studoval ve Vídni, Lipsku, Kolíně nad Rýnem. Ve své tvorbě měl několik zcela odlišných období – od rané písňové tvorby psané za studií na texty básníků, přes experimentální skladby, do kterých vkládal expresionistické a jazzové prvky (20. léta) až po vážné symfonie ve 30. letech. Do roku 1923 žil v Německu, prosazoval uvádění autorů 2. vídeňské školy, byl kosmopolitní, stal se hostem festivalů Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu. Zaujal mne smyčcový sextet z experimentálního období, který byl poprvé uveden roku 1924 v Donaueschingenu, den před Schoenbergovou serenádou Op.24 a potom i na Salzburgském festivalu. Pro technickou náročnost byl řídce hrán a zůstal nevydán až do roku 1978. Pokusila jsem se přenést emotivní náboj sextetu na plátno a papír. Samozřejmě zde hraje roli čas. Co v hudbě odezní za vteřinu, trvá podstatně déle, než se ta zastavená vteřina na plátně zpracuje. Záleží na tom, pro jak dlouhý úsek skladby se rozhodnu: může to být tón, okamžik, věta nebo celkový účinek skladby. Bezprostřednější je kresba, která umožňuje ihned zaznamenat vzrušenější nebo klidnější místa. Pro obrazy jsem zvolila věty „Tranquillo (Andante)” a „Molto Adagio”. Ve Vídni dnes existuje Schulhoffovo kvarteto, jehož členové jsou zároveň členy Vídeňských filharmoniků.
Da ich mich in letzter Zeit für die Beziehung Malerei und Musik interessiere, habe ich mich entschlossen, unter Einfluss der Musik des Zwischenkriegskomponisten und Pianisten Erwin Schulhoff (1894–1942) zu malen und zu zeichnen, welcher dem deutsch-tschechisch-jüdischen Kreis der in Prag lebenden Künstler (Franz Kafka, Max Brod) angehörte. Schulhoff hat in Wien, Leipzig und Köln/Rhein studiert. In seinem Schaffen zeichnen sich ganz unterschiedliche Perioden ab: von frühem Liedschaffen - während seines Studiums hat er Gedichte vertont -, über experimentelle Musikstücke mit expressionistischen und Jazzelementen (20-er Jahre) bis hin zu ernsten Symphonien in den 30-er Jahren. Bis 1923 hat er in Deutschland gelebt, hat die Einführungen von Autoren der 2. Wiener Schule durchgesetzt, war Kosmopolit und Gast bei Festivals der Internationalen Gesellschaft für zeitgenössische Musik. Mich hat das Streichsextett aus seiner experimentellen Periode sehr fasziniert, das zuerst 1924 in Donaueschingen präsentiert wurde, einen Tag vor Schönbergs Serenade op. 24, und dann auch bei den Salzburger Festspielen. Wegen des technischen Aufwandes wird es nur selten aufgeführt und bis 1978 nicht verlegt. Ich habe versucht, den emotionalen Gehalt des Sextetts auf Leinwand und Papier zu übertragen. Selbstverständlich spielt dabei die Zeit eine wichtige Rolle. Was in der Musik in einer Sekunde abläuft dauert wesentlich länger bei der Übertragung und Bearbeitung auf Leinwand. Je nachdem, für welchen Kompositionsteil ich mich entschieden habe: es konnte ein Ton, ein Augenblick, ein Satz oder der Gesamteindruck der Komposition sein. Unmittelbarer ist die Zeichnung, sie erlaubt einem sofort auf erregtere oder ruhigere Passagen zu reagieren. Für die Malerei habe ich die Sätze „Tranquillo (Andante)” und „Molto Adagio” gewählt. In Wien gibt es heute ein Schulhoff Quartett, dessen Mitglieder gleichzeitig den Wiener Philharmonikern angehören.
CHRISTOPH RAFFETSEDER narozen 1961, Gallneukirchen / geboren 1961, Gallneukirchen
1984–89 studium na Vysoké škole umělecké a průmyslové tvorby v Linci 1989–93 muzikant (Urfahraner Durchbruch, Willi Warma, YO-YO, hudební turné po Rakousku, Německu a Slovensku) žije a pracuje Gallneukirchenu, Horní Rakusko Pracovat v jednom z ateliérů Egon Schiele Art Centra v Českém Krumlově znamená být aktivní ve velmi teatrálním prostředí. Příležitostí k mému pobytu bylo vypořádání se s česko-rakouskou fotbalovou ikonou Josefem „Pepi” Bicanem. Bican je se svými více jak pěti tisíci vstřelenými góly v rakouské a české lize jedním z nejúspěšnějších útočníků evropské fotbalové historie. Můj umělecký přístup k Bicanovi byl čistě emocionální. Vedle fotbalových zásluh je na Josefu Bicanovi obdivuhodný protest – doslova odpor – proti autoritám a totalitním režimům. Nejenže odmítl hrát za národní tým nacistického Německa, postavil se i tlaku komunistických mocipánů a odmítl vstoupit do strany. Všeobecně jsou fotbalové hvězdy, a především útočníci, mediálně vyzdvihováni a stojí v centru pozornosti. Ztělesňují archaický moment síly, chytrosti a rychosti v kontaktu s tím druhým, s protivníkem, nepřítelem. Pojem útočník jasně na tuto společenskou pra-zkušenost odkazuje. Media – a především bulvár – převzala tuto roli, aby rozhlašovala pro společnost zdánlivě životně důležité skutky a tím posílila identitu a pocit sounáležitosti. Bohatě ilustrované bulvární plátky dávají skvěle nahlédnout do situace v jakékoli zemi. Ať už cestuji kamkoliv, je mojí první snahou nakoupit bulvární noviny, abych se, jako štětec do plechovky s barvou, ponořil do jejich obrázkového světa. Vyčíst témata z obrázkového univerza bulvárních plátků a tato vyobrazení v různých úrovních a významech zevrubně prozkoumat, je zásadní částí mé umělecké práce. Každý obraz má pod povrchem výpovědi další rovinu a umožňuje její naplnění novým obsahem. Josef „Pepi” Bican je vložen do komiksových okýnek nebo obrázkového děje, který mechanismem bulváru paparazziovským způsobem ukazuje přeceňované momentky a na druhé straně vrhá historické a biografické světlo na hvězdu evropského fotbalu. Mediální přeceňování úspěšných střelců coby ikon nabízí ideální prostor touhám. „Pepi Bican zachraňuje fotbal a možná i mnohem víc...” Yěs Bi can!
1984–89 Studium an der Hochschule für künstlerische und industrielle Gestaltung 1989–93 Musiker (Urfahraner Duchbruch, Willi Warma, YO-YO, Tourneen in Österreich, Deutschland, Slowakei) lebt und arbeitet in Gallneukirchen/ OÖ In einem Atelier des Egon Schiele Art Centrum in Krumlov zu arbeiten, bedeutet in einer sehr theatralischen Umgebung tätig zu sein. Anlass meines Aufenthaltes war die Auseinandersetzung mit der österreichisch-tschechischen Fußballikone Josef „Bepi“ Bican. Bican ist mit seinen mehr als fünftausend erzielten Toren in österreichischen und tschechischen Ligen einer der erfolgreichsten Stürmer der europäischen Fußballgeschichte. Mein künstlerischer Zugang zu Bican war ein rein emotionaler. Über die fußballerischen Verdienste hinaus ist Josef Bicans Widerständigkeit und – im wörtlichen Sinn – aufrichtige Haltung Autoritäten und totalitären Regimen gegenüber bemerkenswert. Nicht nur lehnte er es ab in der Nationalmannschaft Nazi-Deutschlands zu spielen, er widerstand auch dem Drängen der kommunistischen Machthaber, in die Partei einzutreten. Im Allgemeinen werden Fußballstars und besonders so genannte Torjäger medial herausgehoben und stehen im Blickpunkt der Aufmerksamkeit. In ihrer Rolle verkörpern sie das archaische Moment der Stärke, Schläue und Schnelligkeit im Umgang mit dem Anderen, dem Gegner, dem Feind. Der Begriff des Torjägers verweist deutlich auf diese gesellschaftliche Ur-Erfahrung. Die Medien – insbesondere der Boulevard – haben die Rolle übernommen, diese für die Gemeinschaft scheinbar lebenswichtigen Taten zu verkünden und damit die Identität und das Gemeinschaftsgefühl zu stärken. Die reich bebilderten Boulevardblätter lassen die Befindlichkeit eines Landes gut ablesen. Wann immer ich ein Land bereise, ist eine meiner ersten Tätigkeiten, der Kauf von Boulevardzeitungen um wie ein Pinsel in einen Farbtopf, in deren Bilderwelt einzutauchen. Sujets aus dem reichen Bilduniversum der Boulevardblätter herauszulösen und diese Abbildungen auf neue Ebenen und Bedeutungen zu untersuchen ist ein essentieller Teil meiner künstlerischen Arbeit. Jedes Bild hat hinter der vordergründigen Aussage Subebenen und lässt zu, es mit neuer Bedeutung aufzuladen. Josef „Bepi” Bican ist hier in eine Art Comic Strip oder Bildgeschichte gestellt, die zum einen nach den Mechanismen des Boulevard paparazzihafte und überhöhende Momentaufnahmen zeigt und andererseits historische und biografische Blitzlichter auf einen Star des frühen europäischen Fußballes wirft. Die mediale Überhöhung des erfolgreichen Torjägers zur Ikone bietet eine ideale Projektionsfläche für Sehnsüchte. „Bepi Bican rettet den Fußball und vielleicht noch viel mehr...” Yěs Bi can!
ANNEROSE RIEDL narozena 1949, Passau / geboren 1949, Passau
1973 sňatek s rakouským malířem Aloisem Riedlem 1982 zahájení plastické tvorby žije a pracuje v Brunnenthalu
1973 Heirat mit dem österreichischen Maler Alois Riedl 1982 Beginn des plastischen Schaffens lebt und arbeitet in Brunnenthal
ŽENY, pomalované dřevěné sochy, 2013
FRAUEN, bemalte Holzskulpturen, 2013
Máme s panem Schielem společné nejmilejší téma a tím jsou ženy. Oba rádi necháváme paže těsně přitisknuté na tělo, hlavu nakloněnou. Tvoje ženy probouzejí jiné smysly než moje ženy a zpodobňují úplně jiný ideál krásy. Dobrý důvod, přilepit se ti v Krumlově tak trochu na paty.
Wir haben ein gemeinsames Lieblingsthema Herr Schiele, und das sind die Frauen. Gerne lassen wir sie beide die Arme eng an den Körper pressen, den Kopf schief legen. Deine Frauen wecken andere Sinne als meine und verkörpern ein völlig anderes SchönheitsIdeal. Ein guter Grund, mich in Krumau ein wenig auf Deine Spuren zu heften.
ALOIS RIEDL narozen 1935, St. Marienkirchen u Schärdingu geboren 1935 in St. Marienkirchen bei Schärding
pánský a dámský krejčí později celník od roku 1966 malíř a kreslíř žije a pracuje v Brunnenthalu
Herren-und Damenschneider später Zollwachebeamter seit 1966 Maler und Zeichner lebt und arbeitet in Brunnenthal
KRUMLOVSKÁ MADONA, kresby křídou, 2013
KRUMAUER MADONNA, Kreidezeichnungen, 2013
V časech, kdy jsem ještě pracoval u celní služby ve Weigetschlagu na česko-rakouské hranici, zastavil se za mnou dvorní rada W. z Lince a poprosil mne, abych mu namaloval na měděný plech obraz dle známé pískovcové sochy ze 14. století nazývané „Krumlovská madona”. Moje poctivá snaha dopadla však ve srovnání s původním dílem žalostně. Dílo v lidské velikosti, velké jako boží muka, zkrášlovalo dlouhá léta hranici. Snad mi neznámý mistr z dávné minulosti prominul. Zadavatel se přesto těšil z mé práce, která, vystavena přírodě, došla po letech milosrdenství nepoznání. Cesta do Krumlova mi nebyla zapovězena a je pro mne stejně jako dřív radostí.
In der Zeit, als ich noch bei der Zollwache in Weigetschlag an der österreichisch-tschechischen Grenze diente, kam Herr Hofrat W. aus Linz und bat mich, nach der bekannten Kalksandsteinfigur namens „Krumauer Madonna” aus dem 14. Jahrhundert auf ein Kupferblech ein Bild zu malen. Das von mir redlich bemühte Resultat fiel vergleichsweise kläglich aus, zierte jedoch jahrelang die Grenze, mannshoch sozusagen als Marterl. Der unbekannte Meister aus ferner Zeit möge mir verzeihen. Mein Auftraggeber freute sich ohnehin über meine Pinseltat, welche, frei der Natur ausgesetzt, nach Jahren in die Gnade der Unkenntlichkeit kam. Der Weg nach Krumau wurde mir dennoch nicht verwehrt und ist mir nach wie vor jedes Mal eine Freude.
PATRICK SCHMIERER narozen 1972, Schärding / geboren 1972, Schärding
2003–2009 Akademie výtvarných umění, Vídeň, performativní umění a sochařství prof. Monika Bonvicini; abstraktní malba, prof. Erwin Bohatsch 2000–2005 Filosofie a žurnalistika, prof. Konrad-Paul Liessmann
2003–2009 Studium an der Akademie der bildenden Künste Wien, performative Kunst und Bildhauerei bei Prof. Monica Bonvicini und abstrakte Malerei bei Prof. Erwin Bohatsch 2000–2005 Studium der Philosophie und Publizistik, Universität Wien bei Prof. Konrad-Paul Liessmann
Barbarizace vzduchu, instalace, 2013 Berta von Suttner - narozena v Praze, vyrůstající ve Vídni - byla vůbec první ženou v historii, které byla udělena Nobelova cena míru a mj. autorkou spisu Die Waffen nieder! (Skloňte zbraně!). V roce 1912 pak vydala krátký, ale významný text s názvem Barbarizace vzduchu, kde vyjádřila svůj, na tehdejší dobu statečný a vizionářský, odpor proti jakékoliv vzdušné válce. V roce 1914, krátce po její smrti, však začala 1. světová válka a vzdušné boje, proti kterým tak usilovně vystupovala, vypukly v plné síle.
Die Barbarisierung der Luft, Installation, 2013 Bertha von Suttner - in Prag geboren, in Wien aufgewachsen - war die erste Friedensnobelpreisträgerin der Geschichte und Autorin der Schrift „Die Waffen nieder”! 1912 publizierte sie einen kurzen, jedoch bedeutenden Text mit dem Titel „Die Barbarisierung der Luft”, in welchem sie sich explizit gegen den Luftkrieg in jedweder Ausformung stellte. Ihre widerständige Haltung in dieser Schrift war ebenso couragiert wie visionär. 1914, kurz nach ihrem Tod begann der erste Weltkrieg und der von ihr so vehement bekämpfte Luftkrieg war bereits in vollem Gange.
O sto let později – podobný scénář avšak s jinými parametry. Už ne samotná vzdušná válka je v hledáčku protiválečných aktivistů, ale především její nové prostředky a technologie. Nastala doba bezpilotních letounů využívaných pro válečné účely. Obsadí-li bezpilotní letouny vzdušný prostor, není vůbec jasné, jaké to bude mít následky a nikdo nemůže tušit, kam až to zajde.
100 Jahre später – ein ähnliches Szenario, jedoch mit anderen Parametern. Nicht mehr der Luftkrieg selbst steht im Visier der Kriegsgegner, sondern seine neuen Mittel und Technologien. Das Zeitalter der unbemannten Kriegsführung mit Fluggeräten ist angebrochen. Drohnen erobern die Luft, und die Konsequenzen sind wiederum unabsehbar.
Předložená práce je poctou mírové angažovanosti Berthy von Suttner a vzpomínkou na její prozíravost a odvahu.
Die vorliegende Arbeit möchte Bertha von Suttners Engagement für den Frieden ehren und an ihre Weitsicht sowie ihren Mut erinnern.
ALESSANDRA SVATEK narozena 1979, Německo / geboren 1979, Deutschland
2002–2009 Accademia di Belle Arti Brera, Milano, Italie, atelier malby žije a pracuje v České republice
2002–2009 Accademia di Belle Arti Brera, Mailand/I, Malereiatelier lebt und arbeitet in der Tschechischen Republik
ŽELEZNÁ OPONA, instalace z prostřihaného vlnitého plechu, 2013
EISERNER VORHANG, Installation aus durchtrenntem Wellblech, 2013
Egon Schiele, Alfred Kubin a mnoho dalších. Všechny tyto umělce spojuje přítomnost jakési „druhé strany”, která byla inspirací k práci s tématy domov, cizina, hranice fyzická i mentální.
Egon Schiele, Alfred Kubin und viele andere. Alle diese Künstler verbindet der Aufenthalt auf irgendeiner „anderen Seite”, welche Inspiration zur Arbeit mit Themen wie Heim, Ausland, physische und auch mentale Grenze war.
Použitý materiál je vlnitý plech, do něhož jsou ručně prořezány a provrtány krajkové vzory záclony. Ve skutečnosti tuhý, neprostupný materiál simuluje jemný předmět (záclonu), dělící domov od svého okolí.
Das benützte Material ist gewelltes Blech, in welches per Hand das Spitzenmuster eines Vorhanges geschnitten und gebohrt wurde. Das in Wirklichkeit harte, durchlässige Material simuliert einen feinen Gegenstand (Vorhang), der das Heim von seiner Umgebung trennt.
K objektu lze přistoupit z obou stran, „venku” a „vevnitř” není tudíž určeno. Jako pro člověka jenž sám necítí kořeny, je pro mě pocit domova přítomný svoji absencí. Pocit, do kterého mám vízovou povinnost.
Dem Objekt kann man sich von beiden Seiten nähern, „außen” und „innen” sind also nicht festgelegt. Als ein Mensch, der seine Wurzeln selbst nicht spürt, ist für mich das Gefühl von Heim anwesend in seiner Absenz. Ein Gefühl, in welches ich Visumpflicht habe.
SYMPOSIUM13 Tvůrčí symposium českých a rakouských umělců inspirované jejich předchůdci překračujícími hranice v oblasti umění a kultury Tschechisch-österreichisches KünstlerInnensymposium zu VorgängerInnen aus Kunst und Kultur mit Wurzeln beidseits der Grenze
vydalo I veröffentlicht von Egon Schiele Art Centrum o.p.s., Český Krumlov s podporou I mit Unterstützung von Evropská unie – Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF) Europäische Union – Europäischer Fonds für Regionalentwicklung (EFRE) rmooe Euregio Regionalmanagement Mühlviertel Land OÖ Město Český Krumlov Jihočeský kraj Skupina ČEZ Metrostav a.s. Museum Fotoatelier Seidel Student Agency Nadace Sabarsky-Sonnberger Kulturprojekt Sauwald
Dank für Unterstützung:
texty I Texte Hana Jirmusová Lazarowitz, Ingeborg Habereder, Margit Greinöcker, Tomáš Havlík, Stanislava Konvalinková, Artur Magrot, Eva Prokopcová, Christoph Raffetseder, Annerose Riedl, Alois Riedl, Patrick Schmierer, Alessandra Svatek redakce I Redaktion Hana Jirmusová Lazarowitz, Ingeborg Habereder fotografie I Fotografien Ing. Libor Sváček Artur Magrot Archiv Egon Schiele Art Centrum design a předtisková příprava I Design und technische Herstellung Tomáš Tupý, České Budějovice tisk I Druck Dragon Press s.r.o., Klatovy ISBN 978–80–86789–16–3 © Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov 2013
Gefördert von der Europäischen Union Europäischer Fonds für Regionalentwicklung (EFRE)
Wer ns
tein
E G O N S C H I E L E A R T C E N T R U M I Š iro k á 7 1 , 3 8 1 0 1 Č es k ý Krumlo v I w w w . schieleartcentrum . c z
