Sylabus přednášek č.11 z ING3 Aplikace IG ve vodním hospodářství a energetice
Doc. Ing. Jaromír Procházka, CSc.
Praha 2014
1
GEODÉZIE VE VODNÍM HOSPODÁŘSTVÍ A V ENERGETICE GEODETICKÉ PRÁCE PŘI ÚPRAVÁCH VODNÍCH TOKŮ (Michalčák,O. a kol.: Inženýrská geodézie II)
Geodeticko-hydrografický pasport Nezbytným podkladem pro řešení hydrotechnických problémů jak v projekci, tak při výstavbě je tzv. geodeticko-hydrografický pasport, který zároveň dokumentuje skutečný stav vodního toku. Součástí geodeticko-hydrografického pasportu jsou: technická zpráva, obsahující všechny okolnosti charakterizující vodní tok a použité způsoby měření, topografická mapa území toku v měřítku 1:25 000, přehledný výkres poříčních polygonových pořadů (PPP) v měřítku 1:10 000 až 1:25 000, seznam souřadnic a výšek bodů PPP a jejich místopisy, místopisy bodů polohového základu a psané místopisy bodů ČSNS, mapa toku v měřítku 1:10 000 až 1:5 000, příčné profily a řezy, údolní profily, profily všech objektů na vodním toku, údaje o velkých vodách, podélný profil přehledný (např. 1:100 000/1:200) a podrobný (např. 1:10 000/1:100). Bodové pole Podrobné polohové bodové pole je připojeno na S-JTSK, přičemž za body PPBP se volí body PPP (liniový charakter vodních toků). Výškově se polygonové pořady připojují na body ČSNS. U menších toků se zakládá jednoduchý polygonový pořad po jednom břehu (obr.1). U větších toků a u vodních nádrží se volí polygonový pořad dvojitý, vedený po obou březích a ve vhodných místech vzájemně propojený. Body PPP se stabilizují kameny o rozměrech 15 x 15 x 60 cm nebo ocelovými trubkami délky 60 až 80 cm a průměru 5 cm, osazenými do betonového bloku.
Body se volí pokud možno na vyvýšených místech, v dostatečně únosné půdě a tak, aby byly lehce přístupné. Při známém návrhu úpravy vodního toku se volí s ohledem na jejich zachování při stavbě (obr.1). Kameny se označují písmenem V a čísluji se od ústí toku proti proudu (obr.2). Pro každý bod PPP se vyhotovuje místopis na předepsaném formuláři. Výšky bodů PPP se určují technickou nivelací. Mapování vodních toků Po zajištění stávajících mapových podkladů, které slouží jako podklad pro měřický náčrt pro zájmové území (min. 50 m na obě strany od břehových čar), se vytyčí staničení vodního toku, které se vede vždy po levém břehu (ve směru vodoteče – 2
obr.3). Přitom nulové staničení je průsečíkem střednice měřeného vodního toku (na obr.3 Bečva) s břehovou čárou hlavního toku (na obr.3 Morava). Staničení se vytyčuje v křivých čarách po břehové čáře a každý hektometr se stabilizuje dřevěným kolíkem 8 x 8 x 60cm a dalším kolíkem s popisem. Současně se staničí příčné řezy, vytyčují jejich směry a zjišťuje se staničení všech objektů, které na vodním toku existují. Z bodů PPP se zaměřují všechny geodetické body v měřeném pruhu, hraniční kameny, body příčných řezů a údolních profilů, komunikace a všechny objekty na vodním toku (ochranné stavby, jezy, lávky, mosty, propustky, odpady apod.). Mapování se doplňuje a upřesňuje příčnými řezy, z nichž se též stanoví poloha břehové čáry, která je jinak v plochých terénech obtížně určitelná. Příčné řezy Příčné řezy slouží k objektivnímu určení tvaru, rozměru a charakteru toku, k pozorování změn koryta, břehů a dna ale též pro projektování případných úprav toku. Orientují se přibližně kolmo na střednici toku a připojí se měřením délek a úhlů křížení s polygonovou stranou na PPP (obr.4). Odlehlost příčných řezů se volí v rozmezí od 0,5.š až 2,0.š, kde š je šířka toku. Přitom se vychází z požadavku dostatečného vystižení změn sklonu dna a hladiny, změny koryta , břehových čar apod.
Příčné řezy se rozlišují na: stálé, které slouží k dlouhodobému pozorování změn toku (v terénu se zajišťují evidenčními body, které se stabilizují vždy dvěma kameny, označenými V P-i, a to na začátku a konci řezu (i je číslo řezu). Číslování roste proti proudu (obr.4), dočasné, které se stabilizují dřevěnými kolíky a dokumentované tak, aby se mohly kdykoli obnovit, pomocné, které se vkládají mezi příčné řezy pro znázornění změn dna a hladiny v podélném profilu. Nečíslují se a použijí se pouze ke zpřesnění mapy vodního toku.
3
Měření příčných řezů U úzkých vodních toků lze měřit délky pásmem a výšky zároveň nivelací (obr.5). Zaměřují se především výškové lomy terénu (břeh, vodní hladina, dno, střed a nejhlubší místo toku). U výšky vodní hladiny se zaznamená den i hodina jejího určení (možné změny i během dne). Příčný řez lze měřit i tachymetricky (prostorovou polární metodou). Staničení řezu vždy začíná na levém břehu (obr.4, 5). U širších toků se používá k měření délek ocelové lano opatřené číslováním po 1 m. Lano se umisťuje tak, aby jeho nula byla nad evidenčním bodem a je uchyceno na ocelové kotvě (obr.6). napíná se navijákem, umístěným na pravém břehu. U mělkých toků se pomocník s latí či odrazným hranolem brodí, u hlubších toků se používá k měření člunu. Měřené body se určí délkou čtenou na laně s přesností na dm a hloubkou dna, která se vztahuje k hladině toku. Hloubky širokých a hlubokých řek se měří ultrazvukovým přístrojem Echolot (obr.7). Princip měření spočívá ve vysílání ultrazvukových vln z vysílače umístěného pode dnem člunu ve směru svislice, které se vracejí po odrazu ode dna do přijímače, umístěného ve stejné hloubce jako vysílač. Přístroj se musí před měřením cejchovat na známé hloubce, s ohledem na teplotu vody, její chemické složení a další faktory. Vzdálenosti od výchozího místa měření (staničení řezu) lze měřit dálkoměrem buď pod vodou (speciální zařízení) nebo nad vodou na odrazný hranol ve člunu. V současné době je možno polohu člunu stanovit měřením GNSS. Příčné řezy vodních toků se zobrazují v měřítku 1:100 nebo 1:200 a zakresluje se do nich zaměřený tvar břehů a koryta, uvádí se nadmořská výška dna v proudnici a redukovaná nadmořská výška hladiny (vztažená k určitému dni – odst. Podélné profily). Příčné řezy se zobrazují v pohledu po vodě, označí pořadovým číslem a staničením (obr.8). Výkres se doplňuje označením užitého výškového systému. 4
Měření údolních profilů V charakteristických místech vodního toku se ve vzdálenostech 0,5 až 1 km zaměřují údolní profily, které se zpravidla ztotožňují s některými příčnými řezy. Jejich účelem je zjištění hladin velkých vod, které se vylévají z břehů. Proto musí zobrazovat celou zaplavovanou plochu údolí až nad hladinu nejvyšších vod. Jejich opakované měření umožňuje sledovat vývoj říčního údolí, proto se koncové body stabilizují stejně jako stálé příčné řezy. Údolní profily se vytyčují kolmo k proudnicím vybřežených vod, které často nesouhlasí s proudnicemi v korytech při normálním stavu vody a mohou se tedy i lomit. Jejich délka závisí na výšce vody při nejvyšším vodním stavu a na konfiguraci terénu (v plochém terénu je delší). Měří se obdobně jako příčné řezy, s měřítkem pro výšky desetkrát větším než pro délky (např. 1:1000/1:100). Číslují se proti proudu, označují znaky U1 až Un a k identifikaci slouží též jejich staničení. Měření objektů na vodních tocích Všechny objekty na vodním toku (např. jezy, mosty, lávky, kanalizační výustě, ale i objekty křižující vodní tok, jako např. plynovody, vodovody, nadzemní vedení apod.) se zaměřují příčnými řezy vodního toku, vedenými v podélných osách objektů a alespoň jedním řezem kolmým na příčný řez, s charakteristickými výškami (obr.9). U mostů a lávek se zjišťuje světlost jednotlivých mostních polí, šířky pilířů, výšky vozovek a spodních hran nosných konstrukcí. U pevných jezů a stupňů se zaměřuje délka přepadové hrany a nadmořské výšky koruny, a to alespoň z pěti bodů koruny. U objektů vzdouvajících vodu se zaměřuje příčný řez dna 20 m nad a pod objektem. Kromě toho se se zaměří bokorys objektu a dno v ose toku 20 m od přepadové hrany proti i po proudu. Objekty křižující vodní tok se zaměřují rovněž příčným řezem a úhlem křížení se střednicí toku. Objekty se zobrazí jako příčné řezy v měřítku 1:100.
Podélné profily vodních toků Podélný profil je nejdůležitější částí geodeticko-hydrografického pasportu. Vyjadřuje spádové poměry vodní hladiny, dna, obou břehů a informuje o objektech na toku i v jeho nejbližším okolí. Podélný profil se nezaměřuje přímo, ale k jeho zobrazení se použijí příčné řezy, údolní profily, pomocné řezy a řezy objektů. Pro podélný profil se ale měří nadmořské výšky vodní hladiny v určitou dobu, předměty měření (geodetické body, evidenční kameny, body příčných řezů, vodočty atd.), a některé další údaje. Nadmořské výšky se zjišťují pro celý tok současně (v rozmezí jedné hodiny) prostřednictvím hladinových znaků, tj. pevných výškových bodů, které se zřizují v místech lomu vodní hladiny. Body se volí na přirozených pevných místech, jako jsou schody, lávky, máchadla, kameny v regulaci, nábřežní zdi, mostní pilíře, stromy 5
v těsné blízkosti toku, popř. kůly, zatlučené do koryta toku tak, aby bylo možno jednoduchým způsobem určit výškový rozdíl mezi znakem a hladinou (jednou nivelační sestavou, vodováhou a metrem apod. obr.10). Vzdálenost sousedních hladinových znaků nemá přesáhnout 100 m, jinak je závislá na spádu, šířce a rychlosti toku, peřejích, stupních a jiných stavbách, způsobujících změny podélného profilu. Číslují se průběžně ve směru staničení a označují barvou. Redukovaná nadmořská výška hladiny toku ve zvolený den se určuje: u toků s malým a málo se měnícím spádem se předem polohově i výškově zaměří hladinové znaky, zpravidla při měření příčných řezů. Redukovaná nadmořská výška hladiny v jednotlivých příčných řezech se určí graficky z podrobného podélného profilu z výšek hladiny u hladinových znaků, u toků s velkým a nepravidelným spádem se přiřadí skupina příčných řezů stejného charakteru k jednomu hladinovému znaku. Vedle výšky hladiny v řezech se určí převýšení hladinových znaků nad hladinou a totéž se opakuje ve zvolený den. Redukovaná nadmořská výška hladiny v řezech je pak výška hladiny v den zaměření, plus rozdíl převýšení hladiny a hladinového znaku ve zvolený den a v den měření řezu. Podélný profil v geodeticko-hydrografickém pasportu je: podrobný v měřítku 1:10 000/1:100 (popř. 1:5 000/1:100) přehledný v měřítku 1:100 000/1:200 (popř. 1:50 000/1:200) V obou profilech se zobrazují všechny příčné řezy, údolní profily, objekty s řezy dna nad a pod nimi, průměty a výšky komunikací, hrází, přítoků, kanalizačních potrubí, křížení s trasami jiných staveb a výškové body ČSNS. Dále se zobrazí výšky redukované hladiny, výšky velkých vod s datem výskytu, výšky nuly vodočtů a limnigrafů, spádové poměry hladiny v ‰, dno vodoteče, pravý i levý břeh a inundační hráze. Vodní hladina a dno se zvýrazní podbarvením. Vytyčování úprav vodních toků Součástí projektu úpravy vodního toku je geodetická část, potřebná k vytyčení díla a k jeho vedení. Do ní patří celková situace stavby se zobrazením projektu díla, podélné profily a příčné řezy se zobrazením současného stavu i navrhovaných úprav, souřadnice a výšky polohového a výškového bodového pole, vytyčovací výkresy atd. Projekt se vytyčuje podle vytyčovacího výkresu obdobně jako např. komunikace, s tím rozdílem, že osový polygon se vytyčuje v odsazené poloze, s ohledem na skutečnost, že často prochází korytem toku, stejně jako osa stavby. Tomu je třeba přizpůsobit i výpočet vytyčovacích prvků. Prostorová poloha vzhledem k vytyčovací síti se určuje vytyčením hlavních bodů trasy (HB) a hlavních výškových bodů (HVB), ke kterým je pak vztaženo podrobné vytyčení. Kritéria pro volbu HB a HVB, jejich přesnost, jakož i pro přesnost podrobného vytyčení jsou uvedena v ČSN 73 0420-2 „Přesnost vytyčování staveb, Část 2: Vytyčovací odchylky“.
6
Kontrola vodních cest s využitím měřicí lodě (S využitím referátu Rucký, Pšenička, X. mezinárodní konference Geodézie a kartogarfie v dopravě, Ostrava 2008)
Splavné části vodních toků (Vltava, Labe), využívané k lodní dopravě (především nákladní) vyžadují pravidelné měření hloubek řek, bahenních nánosů a změn na toku tak, aby je bylo možno využívat i v době sucha, při přesně stanoveném maximálním možném ponoru. K měření hloubky dna se v současnosti používá loď Valentýna II (obr.11), s šíří záběru téměř 48 m, vybavená komplexním měřícím systémem, který se skládá ze dvou přijímačů (s RTK Option) pro určení polohy lodi metodami GNSS, dvou radiomodemů, 50 echolokátorů, setrvačníkového gyroskopu, inklinometru, dvou limnigrafů s radiomodemem (tlaková čidla sledující kolísání hladiny řeky v průběhu měření a osazená na měřené zdrži), dvou navzájem propojených počítačů s vyhodnocovacím software na lodi a plotrem pro prezentaci výsledků měření přímo na místě. Výstupem jsou vrstevnicové mapy v požadovaném měřítku, s vrstevnicemi vztaženými k předem určené referenční hladině.
Pro měření hloubky dna a bahenních nánosů na přehradách byl vybaven obdobnou měřicí technikou i menší člun Joska, který je možno, na rozdíl od Valentýny II, transportovat po komunikacích. GEODÉZIE PŘI VÝSTAVBĚ ZDRAVOTNĚ TECHNICKÝCH A MELIORAČNÍCH STAVEB (Michalčák,O. a kol.: Inženýrská geodézie II) Mezi zdravotně technické stavby patří kanalizace a vodovody, které mají z hlediska přípravy, projektu, měření i vytyčování mnoho shodných prvků. Do melioračních staveb se řadí odvodňování, zavlažování a rybníky. V prvním případě se jedná o stavby liniové, ve druhém o stavby plošného charakteru. Důležitou činností je opatření podkladů pro majetkoprávní řízení a pro vyjmutí ze zemědělského, popř. lesního půdního fondu. Základním geodetickým podkladem pro projekt i výstavbu je podélný profil. Přesnost vytyčovacích prací, včetně mezních odchylek pro prostorovou polohu a podrobné vytyčení je dána výše uvedenou ČSN 73 0420-2, přičemž je třeba zdůraznit, že u tohoto typu staveb jsou mnohem přísnější kritéria kladena na výškovou složku. Kanalizace Kanalizace je soubor objektů a zařízení, umožňující neškodné odvádění dešťových, splaškových a průmyslových odpadních vod ze zastavěných oblastí. Její součástí 7
jsou čisticí stanice nebo čistírny vod. Kanalizace může být dešťová, splašková (z WC, kuchyní a koupelen) nebo jednotná. Kanalizační síť se skládá z kmenových stok, hlavních sběračů, sběračů nižších řádů a uličních stok. Trasa stoky je lomená čára, jejíž lomové body jsou ve středech vstupních šachet. Tyto body se určí trasováním, přičemž spojnice sousedních bodů je přímá. Zaměří se podélný profil (měřítko 1:1 000/1:100, popř. 1:500/1:100), a to včetně hranice kultur, krytu povrchu, objektů v trase i v manipulačním pruhu (obr.13). Součástí dokumentace jsou místopisy lomových bodů trasy a výškových bodů (obr.14), včetně souřadnic a výšek. Prostorová poloha stoky se vytyčí prostřednictvím hlavních bodů trasy (koncové a lomové body trasy). Hlavní výškové body mají být do 100 m od HB v koncových bodech. Vzhledem k hloubení rýh těžkými mechanizmy se trasa pro zemní práce vytyčuje odsazená. Pro hloubení rýhy se budují směrové a výškové lavičky (obr.15). Přesnost vytyčení prostorové polohy je různá v zastavěném a nezastavěném území. Přesnost výškového vytyčení závisí na sklonu stoky.
Vodovody Pod pojmem „vodovody“ se rozumí vodní zdroje, jejich jímání, úpravny vod, vodojemy (objekty s prostorovou skladbou), rozvody vod (vodovodní řady) a domovní přípojky (stavby liniové). Trasování a výstavba je obdobná jako u kanalizace s tím rozdílem, že v lomech se nestaví objekty, ale dvě přímé větve se propojují tvarovými kusy s různými průměry a úhly, vodovodní řady mohou mít protisměrné sklony
8
(doprava vody pod tlakem) a vodovody musí být přikryty zeminou v nezámrzné hloubce (min. 1,6 m). Při vytyčování i stavbě vodovodů se postupuje vždy od zdroje. Zaměření skutečného provedení stavby je třeba stejně jako u kanalizace vykonat před záhozem potrubí. Odvodňování a zavodňování pozemků Při odvodňování pozemků je účelem snížení hladiny spodní vody, což se provádí vybudováním otevřených příkopů, do kterých ústí hlavní svodné drény a do nich sběrné drény. Součástí odvodnění jsou i objekty jako různé druhy šachtic, jímky, výustě a trubní propusti. Měření podélných profilů a příčných řezů, jakož i vytyčování příkopů či svodných a sběrných drénů je obdobné jako v předchozích případech. Účelem závlah je naopak dodat půdě chybějící vodu, a to postřikem, brázdovým podmokem, přeronem či výtopou. Problematika měření a vytyčování je obdobná jako při odvodňování, při rozvodu vody pro postřik jako u vodovodů. V obou případech je kladen důraz na dodržení předepsaného spádu pro zajištění funkčnosti stavby. Rybníky Měření rybníků se koná pro zřízení nebo rekonstrukci rybníka nebo pro evidenční a hospodářské účely rybničního hospodářství. Oba účely vyžadují stejné podklady: Doklad o stanovení „cejchu“, což je viditelná značka úředně stanovené vodní hladiny, určující nejvyšší, popř. nejnižší hladinu dovoleného vzdutí vody. Cejch je vztažen k pevnému výškovému bodu rybníka, který se nazývá „ham“. Vodohospodářská mapa ČR, popř. mapa 1:10 000 se zobrazenou rozvodnicí, tj. čarou vymezující povodí rybníka. Kopie pozemkové mapy s výpisem vlastnických a užívacích práv. Výpisy nivelačních údajů ze zájmového území. Vodoprávní výměr nebo opis jezoměru z vodní knihy. Vyhledání hamu, cejchu a mezníků a jejich identifikace. Skutečný stav rybníka se vztahuje k obvodovému polygonu, jehož jedna strana vede po hrázi. K ní se měří příčné řezy zjišťující tvar a rozměr hráze, zpevnění koruny a svahů, normální a maximální hladinu a charakteristická místa vypouštěcího zařízení. Rozsáhlým měřickým výkonem je měření dna rybníka pro výpočet objemu vody v nádrži. Při vypuštěném rybníku se měří polárně (tachymetricky), pomocí profilů, plošnou nivelací v pravoúhelníkové síti nebo metodami GNSS. U napuštěného rybníka se měří obdobně z loďky nebo při zamrzlé hladině rybníka po ledu s prosekáním děr pro určení hloubky. GEODÉZIE PŘI VÝSTAVBĚ HYDROTECHNICKÝCH STAVEB Na vodních tocích se buduje řada staveb a zařízení sloužících k zadržení nebo vzdutí vody, k jejímu odběru pro energetické nebo vodárenské účely, pro plavbu apod. Tyto stavby se označují jako hydrotechnické (přehrady, jezy, zdymadla, propusti, ochranné hráze, průplavy, hydrocentrály aj.). U většiny hydrotechnických staveb lze projekt, vytyčení i stavbu vést podle dříve uvedených zásad, přičemž základním podkladem je dokumentace vodního toku. Výjimku tvoří výstavba údolních přehrad. Přehrady Přehrady jsou konstrukce přehrazující údolí toku za účelem vytvoření přehradní nádrže, určené pro akumulaci vody. Slouží k racionálnímu využívání vodního toku a 9
k ochraně území pod přehradou před záplavami. Účel přehrady má rozhodující vliv na koncepci funkčních objektů přehrady, na jejich rozmístění a uspořádání. K funkčním zařízením patří: přelivy (pojistné zařízení hráze při velké vodě), spodní výpusti (regulace průtoku vody), odběrné zařízení (pro energetické, vodárenské, zemědělské nebo jiné účely), zvláštní zařízení (plavební komory, rybí přechody apod.). Podle stavebního materiálu se přehrady dělí na: zemní (základním stavebním materiálem je zemina – obr.16) o sypané o naplavované kamenité (základní stavební hmotou je kamenivo bez pojiva) o sypané o rovnané zonální kamenité a zemní (stabilizační částí je zčásti kamenivo a zčásti zemina jako těsnící prvek) betonové (obr.17) o tížní o vylehčené tížní, o pilířové tížní o klenbové ostatní (budují se z lomového zdiva, ze železobetonu a z předpjatého betonu) Dále lze přehrady dělit podle objemu vodní nádrže, objemu tělesa přehrady a délky přehradní zdi v její koruně (v ČR má prvenství přehrada v Nechranicích na Ohři).
Pro všechny typy přehrad se vyhotovuje mapový podklad pro projekt, jako účelová mapa v místě hlavní hráze v měřítku 1:500 nebo 1:1 000, se zákresem inženýrských sítí, katastrálních hranic, vodstva a rozvodnice, dále geologických a hydrotechnických vrtů, sond, průzkumných rýh, jam, štol a hladiny spodních vod v těchto objektech, včetně data jejich zaměření. Vytyčovací síť se zakládá pro postupné vytyčování bodů v ose přehradního tělesa s ohledem na tvar a rozměr přehrady (přímý, oblouk, délka hráze, zemní či betonová) a uvažovaný způsob vytyčování. 10
GEODETICKÉ PRÁCE PŘI STAVBÁCH ENERGETICKÝCH ROZVODŮ (Michalčák,O. a kol.: Inženýrská geodézie II)
Energie je rozváděna dálkovými vedeními, a to podzemními potrubními vedeními (dálkovody – voda, ropa, plyn apod.) či kabely nebo nadzemními vodiči elektrické energie. Geodetické činnosti při projektování, výstavbě a provozu dálkovodů Podobně jako u jiných liniových staveb je trasa dálkovodu prostorová čára, jejíž půdorys tvoří osu potrubí, která se skládá z úseků přímých a oblouků. Výškovou složkou je niveleta, sledující povrch terénu nebo se vede v určitém sklonu v % a lomy nivelety se zaoblují kružnicovými oblouky. Poloměry oblouků se volí s ohledem na průměr potrubí. Při výběru trasy jsou nutné mapové podklady, které podle délky dálkovodu zahrnují mapy všech měřítek, tj. od malých, přes střední až po velká. Přitom je třeba zohlednit řadu požadavků (zdolávání terénních či geologických poměrů, bezpečnostní hledisko atd.). Podklady pro projektovou dokumentaci situace dálkovodu v měřítku 1:100 000 a menším, přehledný polohopisný zákres trasy dálkovodu do mapy 1:10 000 až 1: 50 000, podrobný polohopis dálkovodu 1:1 000 až 1:5 000, podélný profil dálkovodu v měřítku 1:5 000/1:500 až 1:1 000/1:100, podrobný polohopis objektů dálkovodu 1:500 až 1:2 000, vytyčovací výkresy pro objekty, katastrální mapy pro majetkoprávní řízení. Přechody dálkovodů přes jiné liniové objekty (komunikace, vodní toky apod.) Křížení dálkovodů s jinými liniovými objekty nesmí být pod menším úhlem než 60° (obr.18). Přechody přes vodní toky se řeší nadzemní mostní konstrukcí, visutým lanovým mostem nebo podchodem (tzv. shybkou) pode dnem toku (obr.19). Podchody pode dnem se obvykle zdvojují.
Geodetické práce při projektování a výstavbě dále zahrnují: vybudování vytyčovací sítě podél navrhované trasy, směrové vytyčení trasy dálkovodu, zaměření koncových a lomových bodů trasy, včetně vyhotovení místopisů, přehledný náčrt výškového a polohového bodového pole, vypracování technické zprávy. Vytyčování dálkovodu Předmětem vytyčování jsou: koncové, lomové a hlavní body trasy, provozní objekty a zařízení, 11
křížení dálkovodu s komunikacemi, vodními toky a jinými podzemními vedeními, rýhy pro uložení vedení (obr.20, 21).
Geodetické činnosti při projektování a výstavbě nadzemních vedení Náležitosti projektové dokumentace jsou obdobné jako v předchozím případě. V polohovém výkresu 1:5 000 až 1:1 000 se navíc zakresluje pruh území v šířce cca 40 m na obě strany od trasy. Vytyčování probíhá opět obdobně (koncové, lomové a hlavní body trasy). Přesnost vytyčování je v obou případech dána ČSN 73 0420_2 Přesnost vytyčování staveb – Vytyčovací odchylky. Měření průhybu vodičů a přetvoření stožárů elektrických vedení Průhyb vodiče je svislá vzdálenost mezi spojnicí závěsných bodů vodiče a vodičem uprostřed rozpětí pole (obr.22). Na napětí vodiče má vliv délka rozpětí, převýšení závěsných bodů, průřez vodiče a teplota ovzduší. Při montáži se průhyb kontroluje siloměry, za provozu nivelací či trigonometricky. Přetvoření stožárů se určuje trigonometricky nebo pozemní fotogrammetrií, přičemž pozorované body se označí cílovými značkami, popř. se využijí jednoznačně identifikovatelné body konstrukce. Určování polohy podzemních vedení před záhozem (polohově i výškově – krytí, popř. spád), pomocí speciálních přístrojů (více předmět Geodetické přístroje). Evidence podzemních vedení Podzemní vedení jsou evidována v technických mapách měst, popř. v jiných tematických mapách (např. Základní mapa závodu, Jednotná železniční mapa atd.). Dokumentace je vedena u správců jednotlivých druhů inženýrských sítí, kteří poskytují podklady o jejich průběhu, popř. jejich průběh vyznačí v terénu.
12
