SVĚTOVÉ ZOOLOGICKÉ ZAHRADY

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra biologie

SVĚTOVÉ ZOOLOGICKÉ ZAHRADY Bakalářská práce

Autor: Michaela Volfová Vedoucí práce: Doc. Ing. Ivo Machar, Ph.D.

OLOMOUC 2011

Prohlašuji, že jsem zadanou bakalářskou práci řešila sama, a že jsem uvedla veškerou použitou literaturu.

Olomouc, 21. 3. 2011

……………………………………. Podpis autorky

Děkuji Doc. Ing. Ivu Macharovi, Ph.D, za ochotné vedení práce, za účinnou metodickou, pedagogickou a odbornou pomoc a další cenné rady při zpracování bakalářské práce. Také děkuji své rodině za to, že mi umožňují studovat na vysoké škole.

Šumperk 2011

Obsah: 1. Úvod…………………………………………………………………………………..5 2. Cíle práce……………………………………………………………………………...6 3. Použitá metodika……………………………………………………………………...7 4. Vymezení pojmu zoologická zahrada………………………………………………...8 5. Historie a vývoj zoologických zahrad………………………………………………...9 6. Moderní zoologické zahrady a jejich funkce………………………………………..15 6.1. Funkce výchovná, vzdělávací a vědecká………………………………....16 6.2. Funkce ochranářská……………………………………………………....17 7. Reintrodukce koně Převalského…………………………………………………….21 8. Zásluha zoologických zahrad v chovu vzácných a ohrožených zvířat…………….. 25 8.1. Přehled vzácných a ohrožených druhů zvířat……………………………..25 9. Přehled světových zoologických zahrad…………………………………………....30 9.1. Národní rezervace a Národní parky Afriky...……………………………..30 9.2. Zoologické zahrady Severní Ameriky………………………………….....32 9.3. Zoologické zahrady Jižní Ameriky………………………………………..35 9.4. Zoologické zahrady Asie………………………………………………….36 9.5. Zoologické zahrady Austrálie……………………………………………..38 9.6. Zoologické zahrady Evropy……………………………………………….39 9.6.1. České zoologické zahrady………………………………..………………42 10. Diskuse……………………………………………………………………………...46 11. Závěr………………………………………………………………………………...49 12. Použité zdroje……………………………………………………………………….50

1. Úvod K výběru tohoto tématu bakalářské práce mě motivoval můj dlouhodobý zájem k přírodě a všemu živému. S rozrůstající se lidskou populací, stále více ubývá životního prostředí pro divoká zvířata. Jednou z možností, jak zachovat některé druhy živočichů, je pomoci jim v reprodukci. Právě to je posláním zoologických zahrad. Přes všechnu pomoc, o kterou se zoo snaží, existují rozporuplné názory týkající se významu zoologický zahrad

(KLIKA & KLIMEŠ, 2005). Každý z nás, alespoň jednou za život navštívil zoologickou zahradu. Pod touto institucí si člověk většinou představí jakýsi „zábavní park“, ve kterém může sledovat zvířata z různých koutů světa. Je to místo, kde se člověk pobaví, občerství a zároveň se i dozví základní informace o přírodě a její rozmanitosti (Zoo Vídeň). Představy o tom, jak by měla správná zoo vypadat, se ale mohou lišit. Jak můžeme tedy tuto instituci definovat? „Za zoo se považují odborná zařízení dlouhodobého charakteru, která chovají druhy divokých zvířat nebo zdomácnělá zvířata z důvodů expozičních, osvětových nebo pro záchranu a ochranu druhů (WZD). Jejich posláním je zachování biodiverzity a genofondu volně žijících živočichů jejich chovem v lidské péči, se zřetelem na záchranu ohrožených druhů a výchova veřejnosti k ochraně přírody (DOBRORUKA, 1989). Zoo jsou ale zejména místa, která slouží pro chov ohrožených druhů naší planety a jejich případné navrácení do volné přírody. Jsou partnery, spolupracujícími s jinými organizacemi ochrany přírody, např. Mezinárodní unií pro ochranu přírody (IUCN) na programech záchrany druhů. Předmětem záchrany mohou být i druhy, které se ohroženými stávají díky nadměrnému lovení v zemích zasažených potravinovou krizí.

5

2. Cíle práce Ve své bakalářské práci se zaměřuji na důležité informace o zoologických zahradách, z oblasti vzniku dané zahrady, její rozlohy, specializací na chov určitých druhů zvířat a spolupráce na programech s mezinárodními organizacemi. Pokouším se také utřídit obecnou historii vzniku a vývoj zoologických zahrad. Dále chci představit a ujasnit funkce zoo, které rozhodně neslouží jen pro pobavení a zábavu. Zejména mě zajímá, čím zoologické zahrady mohou přispívat při ochraně zvířat. V neposlední řadě seznámit čtenáře s některými světovými zoologickými zahradami a jejich pojetí o správném vedení a chovu zvířat. Myslím si, že pro milovníky, ale i odpůrce zoo, by mohla být moje práce přínosem a třeba i uvědoměním si jaké možnosti nám i přírodě mohou tyto zahrady nabídnout.

6

3. Použitá metodika Při psaní této bakalářské práce jsem pracovala s různými zdroji informací. K utřídění celosvětové historie a vývoje zoologických zahrad jsem provedla rešerši literatury. Většina knih o zoologických zahradách má zejména zpracovanou historii svého vzniku. Proto jsem se zaměřila na informace již od počátečního vztahu člověka a zvířete. Názvy zoologických zahrad Severní a Jižní Ameriky, Austrálie, Asie, Evropy jsem hledala pomocí internetových vyhledávačů a map. Zaměřila jsem se především na okolí velkých měst. Informace o vzniku, aktuální rozloze, typu zoo jsem hledala přímo na internetových stránkách dané zoologické zahrady. Vyhledané informace jsem převedla do českého jazyka a utřídila.

7

4. Vymezení pojmu zoologická zahrada Definovat zoologické zahrady může být obtížné, jelikož každý člověk má svoji představu o tom, jak má správná zoologická zahrada vypadat, jaká je její funkce a podobně. Zoologická zahrada, aby za ni byla považována, musí splňovat určité náležitosti. Pojem zoo nám shrnuje projekt WZD, který spravuje Roman Hynek „Za zoo se považují odborná zařízení dlouhodobého charakteru, které chovají druhy divokých zvířat nebo zdomácnělá zvířata z důvodů expozičních, osvětových nebo pro záchranu a ochranu druhů. Jejich posláním je zachování biodiverzity a genofondu volně žijících živočichů, jejich chovem v lidské péči, se zřetelem na záchranu ohrožených druhů a výchově veřejnosti k ochraně přírody.“ Mezi taková zařízení patří zejména zoologické zahrady, zooparky, zookoutky (mini zoo), veřejná akvária, terária, vivária, ptačí či plazí parky a domy, delfinária, safari, motýlí domy, insektária, specializovaná zařízení pro expoziční chov zvířat apod. (WZD). Dále by měly sloužit k rekreaci, výzkumu a prezentaci přírody a jejich ekologických vztahů. Zoo, jsou místem, které slouží pro chov ohrožených druhů zvířat naší planety a spolupracují s jinými organizacemi např. Mezinárodní unii pro ochranu přírody (IUCN) na programech záchrany druhů. Předmětem záchrany mohou být i druhy, které se ohroženými stávají díky nadměrnému lovení v zemích zasažených potravinovou krizí. Vidíme, že se nejedná pouze o udržovaný botanicky druhově bohatý park s moderními a estetickými stavbami, zdravých a spokojených zvířat ve specializovaných, záchovných a prosperujících chovech (KLIKA & KLIMEŠ, 2005).

8

5. Historie a vývoj zoologických zahrad Vzájemné vztahy mezi člověkem a zvířetem jsou známé, velmi bohaté a také staré jako samo lidstvo. Byly utvářeny především řadou biologických zvláštností a potřeb jednoho živočišného druhu k druhu jinému. Dochovalo se nám spoustu důkazů v podobě jeskynních kreseb a uměleckých výtvorů zachycující vzájemný vztah mezi předvěkým člověkem a zvířetem. Předvěký člověk pravděpodobně dovedl některá zvířata držet v zajetí jako zásobu potravy. O tom svědčí jeskynní malby ve Font-de-Gaume ve Francii (VOLF & FELIX, 1977). Jedním ze vztahů člověka a zvířete je již zmiňovaný vztah predátor - kořist. Předvěký člověk lovil hlavně mamuty či srstnaté nosorožce. Dalším zajímavým vztahem je vztah „divoké zvíře jako bůh versus člověk.“ Zvíře, bráno za silné a obávané, které zpočátku převažovalo nad lidmi, bylo již od pradávna uctívané jako božstvo. Příkladem může být asyrský pták velikán. Člověk vždy toužil přemoci tyto silná a obávaná zvířata s vírou, že jejich síla a dokonalé vlastnosti přejdou na něj (KLIKA & KLIMEŠ, 2005). Asi před 15-ti až 20-ti tisíci lety (koncem paleolitu) dochází i k počátkům domestikace zvířat. Vzniká tím další vztah a to člověk chovatel a vlastník a užitečné a potřebné zvíře. V mladší době kamenné to byl vlk, později v neolitu domestikoval člověk ovce, skot a někde dokonce i koně. Vlastní domestikace se vyvíjela po tisíciletí (DOBRORUKA, 1989). Člověk k ní měl spoustu důvodů. První byly ekonomické, další mohly být kultovního a náboženského významu. Příkladem může být kočka v Egyptě. Později byly zdomácnělým zvířatům připisovány mnohé kultovní významy a proto byly zasvěcovány různým božstvům. Jedním z nejznámějších byl např. nubijský kult zdomácnělé ovce z Egypta, proto nalézáme mnoho mumifikovaných beranů. Dalšími zvířaty zasvěcovaných bohům, jsou kozy, berani, kanci, vepři, býci. Kozy byly zasvěcené bohyni lovu Artemidě. Vepř se vyskytoval u Keltů a Římanů a podle Egypťanů se do něho vtělovaly duše zlých lidí. V období nové říše byl v Egyptě zasvěcen vepř bohyni měsíce a plodnosti Isis. Naopak u národů Přední Asie byl vepř pokládán za zvíře nečisté a požívání vepřového masa je také dodnes zakázáno (VOLF & FELIX, 1977). Posvátní býci byli v Egyptě ve 3-2 tisíciletí nazýváni „apisové“ a měli bílou hvězdu na čele. Tento dlouhorohý býk byl zprvu ztělesněním boha, později síly a moci. Proto býčí zápasy pokládané za národní španělský prvek jsou zřejmě památkou na prastarý sumerský mýtus o zápasu reků Gilgameše a Enkida s býkem. V Římě byl býk naopak zasvěcen bohu Diovi a obětován při suoventauriliích (tzv. k výroční slavnosti k poctě boha Saturna - dny

9

radovánek a smíření). I v dnešní době jsou známy volně se potulující posvátné krávy. Platí to hlavně pro Zebu v Indii a také mnoho dalších asijských zemí. Víra ve vtělování duší vedla v Indii k zákazu zabíjení krav a k její ochraně. Kůň, který je příkladem dalšího zdomácnělého zvířete sloužícího člověku a zároveň těšícího se zájmu bohů. Svědčí o tom mnohé báje a pověsti. Do bílého koně se zamilovala bohyně Ištar, známé je spřežení ohnivých koní táhnoucí zářivý vůz řeckého boha Helia. Muslimské tradice umístily na koňský hřbet představu ráje, který byl určen koním bojujícím a padlým za slávu Alláhovu. V Číně zase chovali ušlechtilé koně, kteří si svou rychlostí, velikostí a silou vysloužili jméno „nebeští“ a byli předmětem darů císaře. Číňané také věřili, že koně mohou odnést císaře na nebesa. Tradice významu koní se dle historických záznamů uchovala několik dalších staletí (KLIKA & KLIMEŠ, 2005). Jediným zvířetem, k jehož domestikaci docházelo pouze z kultovních důvodů byla kočka. V kultě bohyně Bastet, které byla původně zasvěcena lvice, krocená v obydlích a chrámech. Je ale dosti možné, že zmiňovanou lvicí byl rysec bažinný (Felia chaus), jehož mumie byly nalezeny na kočičích hřbitovech z dob Staré a Střední egyptské říše. Rysec bažinný byl později nahrazen zřejmě kočkou plavou arabskou (Felis silvestris gordoni), která se jako noční zvíře hodila za symbol bohyně Měsíce. Bastet byla zobrazována s kočičí hlavou nebo přímo v podobě kočky. Zabití kočky se stíhalo přísnými tresty i smrtí. Mrtvoly koček byly balzámovány a pohřbívány na zvláštních hřbitovech. Na znamení smutku si nechávaly Egypťanky, velké ctitelky koček, vyholovat obočí (VOLF & FELIX, 1977).

Obr. 1. Bohyně Bastet (http://www.modrykocour.cz/stranka.php?id=399)

Dalšími a zároveň nejmohutnějšími zdomácnělými zvířaty byli sloni, zejména slon indický (Elephas maximus), které krotili ve velkém měřítku již ve starověku. Řekové vedeni Alexandrem Velikým se se slony seznámili teprve kolem roku 326 př.n.l v bitvě s indickým králem Porosem. Ke krocení slonů afrických (Loxodonta africana) docházelo v západní Africe, kam pronikali Kartaginci i Římané. V punských válkách dosáhli sloni vrcholu válečné slávy. Padesát slonů pomohlo Hanibalovi k vítězství v Terbia. Afričtí sloni se také zúčastnili Hanibalova pověstného přechodu přes Alpy. Stále větší využití slonů při válkách způsobilo, že při bitvě u Raphia v roce 217 př. n. l. proti sobě stály oba druhy slonů. Jelikož 10

strana s indickými slony vyhrála, spatřovali v tom mnozí důkaz o menší použitelnosti afrických slonů. Stinné stránky válečných slonů, jako jejich lekavost a špatná ovladatelnost, byly pozdější příčinou, že se od těchto starověkých praktik upustilo. Využití slonů jako takových, zejména pro účely válečné, zůstala doménou pouze v Asii. V dnešní době je slonů využíváno při práci (KLIKA & KLIMEŠ, 2005). Nejmenší a zároveň velice významný z ekonomického a obchodního hlediska je zástupce bezobratlých živočichů, bourec morušový (Bombyx mori). Je doložen ze 3. století př.n.l. a díky jeho vynikající vlastnosti tvorbě přírodního hedvábí se chová do dnešní doby. Druhého zástupce bezobratlých představuje včela medonosná (Apis mellifera). Přesné období, kdy se s chovem včel začínalo, bohužel dnes nevíme. Jediné zřejmé významné včelařství – brtnictví, prováděly slovanské národy. Rozvinuté bylo také kolem Aralského jezera a ve středním Povolží. Med a vosk se stal vedle kožešin hlavním předmětem exportu z končin obývaných slovanskými kmeny (VOLF & FELIX, 1977). Zvířata byla s lidským osudem spojena dlouhá tisíciletí a také pomohla lidskému druhu v jeho kulturním vývoji. Pomáhala mu s hlídáním stád a obydlí, orbou a tahem, nošením břemen, vláčením polí. Zároveň byla zdrojem zábavy, lovu a potravy. Člověk začal pomocí domácích zvířat přemýšlet o sobě samotném, vzdělával se, prováděl výzkumné cesty. Můžeme říci, že teprve prostřednictvím domácích zvířat se stal člověk člověkem (KLIKA & KLIMEŠ, 2005). S počátky vývoje parků se zvířaty objevujeme zařízení k jejich chovu. Bylo to kolem 2. tisíciletí př.n.l., kdy začínají bohatí občané a vládci v Africe a Asii chovat zvířata jako znamení moci, bohatství a své nadřazenosti. Jednou z prvních zahrad tzv. Ammonova zahrada, kterou zřídila kolem roku 1 500 př.n.l. královna Hatšepsut v Thébách, byla zasvěcena bohu slunce. Zvířata se přivážela ze severovýchodní Afriky, Indie a byla umístěna v paláci nebo přímo v zahradě. Velké zahrady byly přibližně ve stejném období založeny v Aššuru králem Tiglatpileranem I. Držel zde pozoruhodné množství zvířat a další získával výměnou s egyptskými faraóny. Podobně se proslavila i Čína, kde císař Wen-Wang založil „zahradu moudrosti“ 400 hektarů velkou, ležící mezi Pekingem a Nankingem, která přetrvala do počátku našeho století a zanikla až s pádem mandžuské dynastie. V této zahradě chovali jeleny, srnce, ptáky, ryby a želvy. Zároveň také sloužila k zábavě, potěšení císaře a jeho rodiny (DOBRORUKA, 1989). V dnešní době nemáme přesnou představu o tom, jak první zahrady Aššuru, Egypta nebo Číny skutečně vypadaly. Jisté je, že zvířata byla v nejstarším období chována především jako posvátná. Teprve za Alexandra Makedonského došlo k prvnímu využití zvěřinců ke studijním

účelům.

Alexandr

měl

údajně 11

pověřit

Aristotela

(384-322

př.n.l.)

k zoologickému bádání. Dal mu k dispozici několik tisíc lidí v Asii a Africe, kteří pro něho lovili a chovali zvěř. Aristoteles poté sepsal devět knih „Historie zvířat“ (KLIKA & KLIMEŠ, 2005). V kulturních centrech tehdejší Evropy, v Řecku a Římě, stavěli v době kolem počátku našeho letopočtu domy pro ptáky, tzv. aviária. V těchto klecích chovali bohatí občané různé zpěvné ptáky. Opeřenci byli chováni také ve věštírnách a chrámech, např. sovy a husy. Oblíbenými byli havranovití ptáci, které jejich majitelé často učili „mluvit“. Z dochovaných zpráv měl mít císař Caesar Octavianus Augustus krkavce, který říkal „Ave Caesar, victor, imperátor“ (Buď zdráv Caesare, vítězi, vojevůdce) (DOBRORUKA, 1989). Římští císaři lovili a chovali divokou zvěř především ke gladiátorským hrám nazývaným také „cirk“. Během těchto krutých her, při kterých spolu bojovala různá zvířata, nebo se zvířaty bojovali gladiátoři, váleční otroci, bylo zabito mnoho dnes vzácných druhů. Divoká zvířata byla držená také ve zvěřincích poblíž arén, aby byla stále k dispozici. Teprve později, když se zvířata stávala lidem vzácnější, začali se bohatí Římané starat o to, aby se z divokých zvířat mohli lidé těšit. Octavius Augustus choval přes 3500 zvířat. V dnešní době se to rovná počtu zvířat velké zoologické zahrady. Údajně tam bylo přes 400 tygrů, 250 lvů, 600 dalších rozmanitých šelem, také nosorožci, hroši, medvědi, sloni, orli, krokodýli a hadi. Stejné množství zvířat však nechal ubít pro potěšení lidu a své rodiny v římských amfiteátrech. Tyto tradice římských cirků a krvavých zápasů zřejmě pokračovaly až do novověku (KLIKA & KLIMEŠ, 2005). Obr. 2. Gladiátorské hry (http://www.gamepark.cz/na_zivot_a_na_smrt_198713.htm)

Po pádu Římské říše dochází k zániku posledních obrovských zvěřinců a chov zvířat v zajetí se v Evropě začíná objevovat až ve středověku. Zvířata byla často chována v jámách či v malých klecích, středověkých klášterů, hradů a opevněných městech. Zároveň docházelo ke ztrátě zájmu člověka k bádání a poznávání přírody. S chovem cizokrajných zvířat se začalo až koncem 12. století. Jako první se objevují na knížecích dvorech v Itálii. Italské zvěřince se od těch středověkých mnohým lišily, především velikostí. Zvířata zde byla držena ve stísněných podmínkách, v malých klecích a ve výbězích uspořádaných těsně vedle sebe. Velmi brzy se tato móda představující určitý výraz feudální moci rozmohla až do západní a střední Evropy. První zvěřince v této oblasti vznikly v Anglii a Nizozemí. V Londýně byla 12

zvířata chována hlavně za Jindřicha I. Z roku 1251 se objevuje záznam o medvědu ledním (Ursus maritimus), což je zároveň první zmínka o chovu tohoto druhu v zajetí. Jeho kolekce dále obsahovala lvy, levharty, rysy, kamzíky a dokonce i slona. V Nizozemí byl na zámku La Haye zřízen „lví dům“, ve kterém později žili i medvědi a velbloud. Není možné vypsat všechny evropské zvěřince, jelikož ve všech zemích jich bylo mnoho. Jedna z nich měla ale rozhodující vliv na celý další vývoj podobných zařízení. Byl to zvěřinec ve Versailles, zbudován za vlády Ludvíka XIV., v roce 1662. Zabíral plochu 4 ha a jeho výběhy byly vějířovitě uspořádané s domy pro savce a ptáky. Zvěřinec byl díky královským darům rok od roku bohatší o nové druhy zvěře (JIROUŠEK, 2005). Podobné zařízení bylo zřízeno i vévodou z Anjou na zámku Angels. Tento zvěřinec měl lvinec, dům pro malé savce, ohrady pro přežvýkavce a pštrosy, velkou voliéru a bazén pro vodní ptáky. Chov zvířat v Americe je nám znám prostřednictvím španělského dobyvatele H.Cortéze, který roku 1519 obsadil a rozvrátil říši Aztéků a ve městě Tenochtitlanu (dnešním Mexiku) nalezl obrovský zvěřinec. Ten obsahoval velkou voliéru, v jejímž středu se nacházel sladkovodní rybník, kde chovali exotické ptáky původem až z Jižní Ameriky. Další voliéra byla osídlena dravými ptáky, kteří byli schopni zkonzumovat až 500 krocanů denně. V jiných budovách chovali šelmy, plazy od aligátorů po leguány, v ohradách žili jeleni, lamy, tapíři a další zvířata (VOLF & FELIX, 1977). Pro chov zvířat vzniká koncem 18. století ještě jeden typ zařízení tzv. aklimatizační zahrady. Již před 200 lety začaly různé státy dovážet z cizích zemí především plemena ovcí k osvěžení domácích chovů. Také rozšiřující se styky se zámořím byly přínosem pro stále vhodnější zvířata k aklimatizaci a rozšíření chovu domácích zvířat. Aklimatizační zahrady byly především v Anglii a Francii, při jejichž zvěřincích vznikaly jakési obory pro chov vhodných zvířat. V nich často vyšlechtili nová plemena ovcí a skotu. V 19. století se k těmto parkům přiřadil i park vévody z Bedfordu ve Woburn Abbey. Tento park sehrál obrovskou roli při záchraně jelena milu (Elaphurus davidianus), který byl ve své domovině, Číně, vyhuben. Na počátku 20. století se park ve Woburn Abbey stal zoologickou zahradou moderního typu (DOBRORUKA, 1989). První zvěřince na našem území byly zakládány římskými legiemi asi 1. stol.n.l. V pozdější době se střediskem dění stalo hlavní město Čech a sídlo českých králů. V Praze byla exotická zvířata od pradávna v oblibě. Máme historicky doloženo, že na Pražském hradě chovali lvy. Lev se zároveň stal symbolem moci českého krále. Za vlády Karla IV. (v roce 1395) se poprvé objevuje funkce levmistr („Kustos leonum“). Poté Václav IV., roku 1409 založil ve své královské zahradě velký lvinec, který se nacházel v místech dnešního 13

Obecního domu. Královským výnosem zajistil zásobování. Ukládal pražským židům, aby denně dodávali maso pro lvy. Václav IV. velký milovník zvířat, proto mimo lvů, začal ve své královské oboře (dnešní Stromovka) chovat stáda jelenů, kanců a zubrů. Zubr evropský (Bizon bonasus), který dnes patři k poměrně vzácným zvířatům, byl ještě kolem roku 1400 hojným zvířetem v lesích kolem Prahy (JIROUŠEK, 2005). Za vlády Rudolfa II. dosáhla královská obora největšího vrcholu, stejně jako sláva Pražského hradu s jeho zvěřincem. Císař Rudolf II. shromáždil velkolepou sbírku exotických zvířat, přitom nikdy nelitoval obrovských finančních částek. Raritou jeho chovu byl prý, dnes už vymřelý, obrovský holubovitý pták z ostrova Mauritius – nazývaný dodo, českým specifickým názvem blboun nejapný (Didus ineptus). Při archeologickém výzkumu v rámci rekonstrukce Jeleního příkopu v roce 1594 měly být nalezeny jeho kosti. Císař Rudolf II. zemřel v lednu roku 1612, bylo to tři dny po smrti jeho oblíbeného berberského lva. Po Rudolfově smrti sláva pražského zvěřince postupně upadala. Švédská vojska roku 1648 vyhubila jeho oboru s jeleny, ale po čase byl chov opět obnoven (FOKT, 2008).

Obr. 3. Blboun nejapný (Didus ineptus) (http://all-animals.blog.cz/0701/blboun-nejapny)

Nový aspekt vývoje zařízení pro chov zvířat v zajetí přinesla Velká francouzská revoluce (1789-1794). Zvěřinec ve Versailles byl zrušen, některá zvířata vypuštěna do přírody a ostatní převezena do Jardin des Plantes v Paříži. Tak vznikla první zoologická zahrada volně přístupná občanům. Rozprostírala se na ploše 6 ha a byla nazývána za „kolébkou zoologie a Mekkou zoologů“, s touto zahradou jsou spojena jména mnoha význačných zoologů. Po tomto vzoru začaly brzy i jinde ve světě vznikat zoologické zahrady. Budovali je občané nebo společnosti. Roku 1828 byla v Londýně založena zoologická zahrada. Tato zoo se na dlouhá léta stala vzorem, podle kterého byly budovány i ostatní zahrady 19. století (DOBRORUKA, 1989).

14

6. Moderní zoologické zahrady a jejich funkce Během naší historie se úkoly, poslání a funkce chovu zvířat v zajetí značně měnili. Pro připomenutí, chov kultovních zvířat, chov zvířat jako demonstrace moci a přepychu, v neposlední řadě pro pobavení lidu (viz předchozí kapitola). Kolem roku 1989 na světě existovalo přes 900 zoologických zahrad a řada dalších zařízení k chovu zvířat, jejichž počet byl velmi těžko registrovatelný. To platí i pro dnešní dobu, ale existuje několik asociací, které se snaží zoologické zahrady sdružovat a pomáhat při jejich funkcích. Jsou totiž zařízení, která nesou jméno zoologická zahrada, ale oficiálně se mezi tyto instituce nepočítají (DOBRORUKA, 1989). Zoologické zahrady dnešní doby nejsou jen zvěřinci nebo výstavkami různých exotických zvířat. Moderní zoo jsou institucemi především výchovnými, s vlastní vědeckou prací v různých disciplínách. Navíc spolupracují s dalšími vědeckými ústavy, jako vysokými školami, výzkumnými ústavy, statní ochranou a světovými asociacemi. Mimo poslání zoologických zahrad se značně změnila i jejich podoba. Na počátku 20. století se klece pro zvířata podobaly více pevnostem než prostředím ve kterém by se zvíře mělo cítit bezpečně. Za posledních 15 let se mnohé změnilo. Stavějí se nové pavilony, které musí splňovat nejpřísnější kritéria chovu zvířat v zajetí (NOVÁKOVÁ, 2003). Zvířata jsou chována ve velkých výbězích a pavilonech, co nejvíce odpovídajících jejich přirozenému životnímu prostředí. Velmi moderní a zároveň pro návštěvníky atraktivní se stávají expozice podobající se biotopu, ve kterém by zvíře v přirozeném prostředí žilo. Díky těmto expozicím je návštěvník schopen za několik hodin prohlídky zoo spatřit část tropického pralesa, poušť, řeku s jejími vodními i pozemními obyvateli, ale i podmořský korálový útes. Dřívější mříže a pletiva bývají nahrazovány vodními příkopy, sklem nebo jinými moderními materiály, které tolik neruší a nevytváří dojem, že je zvíře vězněno. To svůj výběh považuje za svoje teritorium a v mnohých případech z něj neuteče, ani se o to nepokouší (VOLF & FELIX, 1977). Moderní zoo se snaží o chov zvířat ve větších reprodukčních skupinách, které svou skladbou odpovídají sociálnímu složení stáda v přírodě. Jelikož dnes už je minulostí doba, kdy se většina nových přírůstků dostávala do zajetí z volné přírody, je hlavním posláním zoologické zahrady zajistit zvířatům kvalitní prostor pro rozmnožování. Při hodnocení zoologických zahrad se nedíváme na počet vystavovaných zvířat, ale spíše na schopnost reprodukce a odchovu mláďat vzácných a ohrožených zvířat. Moderní zoologické zahrady

15

navzájem mezinárodně spolupracují. Proto se zvířata neprodávají, ale zoo si je v rámci záchranných programů darují (KOŘÍNEK, 1999). Moderní zoologické zahrady charakterizují tedy dvě hlavní funkce. První důležitou je vzdělávací, výchovná a zároveň vědecká funkce. Druhou, zmíněná ochrana ohrožených druhů zvířat a přírody vůbec pomocí reprodukce i reintrodukce zvířat.

6.1. Funkce výchovná, vzdělávací a vědecká

Jak už bylo zmíněno, důležitým posláním zoologických zahrad je v současnosti výchova především dětí a mládeže ke správnému vztahu k přírodě, živočichům, ale i ochraně celého životního prostředí. Jeho součástí je právě sám člověk, který vyhubil značné množství druhů zvířat a také zároveň dál ničí vlastní životní prostředí (KOŘÍNEK, 1999). Je známo, že od začátku našeho letopočtu až do roku 1800 vymřel za období 55 let jeden živočišný druh. V 19. století už k tomu stačilo jen 18 měsíců a od roku 1900 vymírá každý rok několik desítek živočišných druhů (FOKT, 2008). Tato výchova je velice důležitá, pokud mladí lidé získají vztah k přírodě. Je možné, že si uvědomí, na jaké jedinečné planetě člověk žije, a zároveň, jak důležité je zachovat co nejvíce z ní pro další generace. Informovat o tom i širokou veřejnost se snaží odborní pracovníci zoo, prostřednictvím přednášek v televizi a rozhlase, spolupracují také při natáčení vědeckopopulárních filmů, píší odborné články do novin a časopisů a v neposlední řadě vydávají publikace určené pro výchovu mládeže směřující k ochraně přírody. Dokonce se někteří odborní pracovníci moderní zoo podílejí na vybudování rozsáhlých projektů národních parků a rezervací v nejrůznějších koutech světa (VOLF & FELIX, 1977). Zoologické zahrady patří k nejnavštěvovanějším kulturním zařízením, mají významnou úlohu při výchově a vzdělávání široké veřejnosti. Při prohlížení vystavovaných zvířat se návštěvník může dozvědět mnohé informace o životě, potřebách tohoto zvířete, a to nenásilnou cestou v podobě informačních tabulí. Ve většině moderních zahrad existuje už daleko propracovanější a zábavnější forma v podobě audiovizuálních a multivizuálních zařízení, podávající ucelené a všestranné informace o daném vystavovaném druhu (DOBRORUKA, 1989). Zvláštní pozornost si zaslouží práce zoologické zahrady z hlediska zájmu veřejnosti, především dětí, o biologii zvířat. Mnohé zahrady proto zřizují zážitkové programy, odborné kroužky pro děti, zooškoly a podobně. Pro příklad Pražská zoologická zahrada nabízí přímo

16

jednodenní, ale i vícedenní kurzy zooškoly, které jsou určeny pro všechny mladé přátele zvířat, přírody a zoologických zahrad. Mladí přírodovědci mají možnost dozvědět se mnoho zajímavostí o zvířatech, nahlédnout do zákulisí zoo nebo si i zasoutěžit (Zoologická zahrada Praha). Ve větší zoologické zahradě se o tuto odbornou výchovu, případně výuku starají celá oddělení s profesionálními pracovníky, naopak u malých zoo je tím pověřen jeden pracovník s pomocí dobrovolných lektorů. Část výchovné práce navazuje již na práci odbornou a vědeckou. Velké množství vědeckých materiálů ze zoo slouží k zpracování různých prací např. biologických olympiád, středoškolské odborné činnosti, ale i diplomových prací studentů vysokých škol. Nehledě na všechny uhynulá zvířata, která slouží zoologům ke studii anatomie i dalších předmětů. Mimo tuto činnost se do popředí dostává zájem o studium živých zvířat z oblasti etologie. Tato věda, zabývající se chováním zvířat, je poněkud mladá a u jejího vzniku stály právě zoologické zahrady. I když se v dnešní době mnoho etologů věnuje pozorováním zvířat ve volné přírodě, svůj význam na tom zoo neztratily. Velké množství zvířat a s ním i chování je u některých druhů skoro nemožné pozorovat v přirozeném prostředí. Například délka březosti se ve volné přírodě hůře určuje. Existuje, ale i řada možností přípravy v zoologické zahradě na mnohdy složitá pozorování ve volné přírodě, nebo i některé výsledky z volné přírody ověřit studiem zvířete v zajetí (KOŘÍNEK, 1999). Anatomie a etologie nejsou jedinými obory, k jejich rozvoji zoologické zahrady přispívají. Prohlubující se studie z oblastí ekologie, genetiky, veterinárního lékařství, parazitologie, biochemie, o které se mnozí odborníci snaží, jsou nutné k řešení problémů z oblasti samotného chovu, výživy a péče o daný druh. Takto postupně krok za krokem jsou shromažďovány důležité údaje, které se vyhodnocují, zevšeobecňují a následně využívají k lepšímu chovu zvířat (DOBRORUKA, 1989). Z hlediska funkce výchovné, vzdělávací a vědecké je zřejmé, že zoologické zahrady plní nezastupitelnou práci, na kterou navazuje další významná funkce zoo a to ochranářská.

6.2. Funkce ochranářská

V dnešní době je úloha zoologických zahrad při ochraně živočišných druhů a ochraně přírody všeobecně uznávaná. S přibývajícími novými metodami chovu se pokládá stále za důležitější. I když by bylo jistě účelnější chránit ohrožené druhy přímo v jejich přirozených areálech, není to vždy možné (JIROUŠEK, 2005). S rozrůstajícími se městy, dálnicemi a

17

průmyslovými zónami, stále více ubývá místa pro divokou zvěř. Zvířata mají velký problém při migraci, u některých druhů velice důležitou potřebou a tím i s rozmnožováním. Člověk se sice snaží postavit zvířatům koridory a umožnit tak průchodu mezi jednotlivými stanovišti, ale mnohdy ani to nepostačí. Proto se zoologické zahrady stávají často jediným místem, kde je možné ohrožený druh zvířat zachovat i pro další pokolení. S pomocí zoo budou i další generace vědět, jak vypadá například gorila horská (Gorilla gorilla beringei Matschie), panda velká (Ailuropoda melanoleuca) nebo tygr ussurijský (Panthera tigris altaica ), jejich kožešina, ale i části těla jsou oblíbenou trofejí lovců a velkým businessem pro pytláky. Této záchranářské iniciativy se zoo chopily daleko dříve, než se o záchranu začaly zajímat mezinárodní organizace ochrany přírody. Jen díky zoologickým zahradám se podařilo zachránit několik druhů zvířat. Byl to například jelen milu (Elaphurus davidianus), bizon americký (Bison bison), zubr evropský (Bizon bonasus), kůň Převalského (Equus przewalskii), berneška havajská (Branta sandvicensis). Dnes již zoologické zahrady spolupracují mezi sebou navzájem, ale i s mezinárodními organizacemi (DOBRORUKA 1989). Zoo těsně spolupracují především s Mezinárodní unii pro ochranu přírody a přírodních zdrojů (IUCN – International Union for Conservation of Nature and Natural Resources), která společně se Světovou nadací pro divokou přírodu (WWF – World Wildlife Fund) tvoří nejaktivnější složku v oblasti ochrany přírody. IUCN má za úkol shromažďovat kompletní dokumentaci o ochraně přírody, hodnotit technické otázky a současně studovat opatření k nápravě škod způsobených člověkem (Světový svaz ochrany přírody). Naopak WWF shromažďuje finanční prostředky k zabezpečení těchto akcí a snaží se povzbudit zájem veřejnosti o otázky ochrany přírody (WWF). „Dále zoologické zahrady velmi těsně spolupracují především s Komisí pro legislativu a ochranu druhů IUCN, která je pověřena šetřením o stavu ohrožených druhů a vypracováním návrhů na jejich ochranu, a s Komisí pro zachování druhů, která koordinuje a řídí chov ohrožených druhů v zajetí i opatření pro jejich zachování

v přírodě

(DOBRORUKA,

1989).

K

dalším

současně

nejdůležitějším

mezinárodním organizacím patří Světová asociace zoologických zahrad (World Associatin of Zoos and Aquariums - WAZA), která v dnešní době sdružuje přes 1000 zoologických zahrad a akvárií po celém světě. Na regionální úrovni je známá Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií (European Association of Zoos and Aquaria - EAZA). Tyto zmíněné organizace podporují spolupráci mezi zoologickými zahradami v oblastech ochrany zvířat, jejich chovu a péče o ně, koordinace různých programů a projektů tohoto zaměření (DOBRÝ & HOFFMEISTEROVÁ & KŮS& ROUDNÁ, 2006). 18

Vzájemná spolupráce zoologických zahrad se také pokládá za neodmyslitelnou součást ochranářské práce. Tato činnost probíhá na základě Mezinárodního sdružení ředitelů zoo. Jsou zde zastoupeni ředitelé zoologických zahrad, které mají vědeckou základnu a význačné chovatelské úspěchy. Každoročně je pak v některé členské zoo pořádána konference této unie, jejímž členem je také ředitel Pražské zoo. Na těchto konferencích si ředitelé předávají nejnovější poznatky a zkušenosti v chovu, ochraně zvířat apod. Tak je například možno sledovat osud nejen některých druhů zvířat, ale dokonce i přímo jednotlivých jedinců. V dnešní době už jsou stále menší možnosti doplňovat jedince z volné přírody a tím ochuzovat volně žijící populace. Současně není možné ani propašovat do zajetí jakékoliv ohrožené a v přírodě chráněné zvíře. Jedinou výjimkou získání takového zvířete je povolení mezinárodní organizace na ochranu přírody a také přirozeně státu, odkud je vzácný a chráněný živočich vyvážen (VOLF & FELIX, 1977). Zoologické zahrady mají pouze omezený počet jedinců a nově získaný živočich z volné přírody může pomoci k obohacení genetické variability druhu a tím se vyhnout nežádoucím vlivům úzké příbuzenské plemenitby. Toto řešení nemohou samozřejmě využít všechny zoo. U nich pak hrozí inbreeding, který divoký druh nezachraňuje, ale pozměňuje. Proto chov zvířat v zajetí prodělává mnoho změn a vydává se novým směrem. Cílem je vytvořit dostatečně velké populace, které jsou schopny při genetickém a demografickém řízení dlouhodobé samostatné existence v zajetí. Důležitou pomoc při tomto způsobu chovu plní mezinárodní plemenné knihy. Jejich úkolem je registrace všech jedinců ohrožených druhů žijících v zajetí a tím poskytují spolehlivé podklady pro vytvoření mezinárodního chovného plánu určitého druhu. Jelikož jediná zoologická zahrada by nebyla schopna zajistit dostatečně velkou chovnou základnu s potřebným počtem jedinců, stává se vzájemná spolupráce stále důležitější (JIROUŠEK, 2005). Před rokem 1966 každá zoologická zahrada používala pro evidenci zvířat různých osobních karet, které sloužily pouze vnitřní potřebě dané zoo. Nejednotnost panovala i při evidenci vzácných, celosvětově chráněných zvířat a také pro druhy, pro něž se vedou plemenné knihy. Po zasedání předsednictva Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN) bylo rozhodnuto, že při evidenci vzácných a ohrožených druhů zvířat musí všechny zoologické zahrady i soukromí chovatelé používat stejných osobních karet, které v roce 1959 zavedla Pražská zoo pro divoké koně Převalského (Equus przewalskii). Pro každé zvíře se vyhotovuje osobní karta, která má dvě kopie. První karta (modrá pro samce, červená pro samice) je umístěna v dané zoo a druhou (v obrácených barvách) vlastní majitel zvířete. Evidenční a osobní údaje jsou na přední straně. Nachází se zde číslo karty uvádějící celkové pořadí, pod kterým je jedinec registrován v celosvětovém 19

chovu. Dále, evidenční číslo, které podává informace o mateřské stanici, ze které zvíře pochází a také o kolikáté mládě dotyčného chovu se jedná. Jediným údajem, který se může během života jedince měnit, je jméno zvířete. Osobní karta podává informace o místě a datu narození, ale lze v ní také sledovat osudy zvířete, to jak měnilo majitele apod. Po smrti zvířete se do karty zaznamená datum a místo úmrtí a zároveň pitevní nálezy a údaj, kde bylo mrtvé zvíře uloženo. Přední stranu karty uzavírají poznámky a popis zvířete. Tyto údaje zabraňují záměně zvířete, jelikož popis může být současně obohacen o nákres s charakteristickými znaky. Na zadní straně se uvádějí všichni potomci zvířete doplněné o pohlaví, data narození, druhého rodiče a vlastních registračních čísel a také zmiňují předky do třetího kolena. Každý majitel je povinen dodatečné záznamy nahlásit správci plemenné knihy příslušné zoo, tam jsou zapsány do listů ústřední kartotéky. V případu úhynu zvířete se osobní karta posílá zpět do zoologické zahrady, kde je uložena se svou kopií do tzv. „mrtvé kartotéky.“ Pro pravidelné zpracování a vydávání Mezinárodní plemenné knihy, slouží základní evidence a průběžné doplňování ústřední kartotéky (SKALKA, 2003). S touto funkcí zoo se pojí i pojem reintrodukce. Podle definice IUCN jde o pokus o vysazení druhu (případně nižší taxonomické jednotky) do oblasti, která byla částí historického areálu daného druhu a kde byl daný druh vyhuben, popřípadě kde samovolně vyhynul (Světový svaz ochrany přírody 2011).

20

7. Reintrodukce koně Převalského Před vlastní kapitolou o ochraně a reintrodukci koně Převalského je nutné seznámit se s jeho historií. Své jméno dostal od zoologa J.S. Poljakova, který ho pojmenoval podle objevitele tehdy plukovníka, později generála carské armády Nikolaje Michajloviče Przewalského. Przewalskij několikrát procestoval neznámé oblasti na hranici Mongolska a Číny. V roce 1875 poprvé zahlédl stáda divokých koní, žádného z nich ale neulovil. O tři roky později obdržel od velitele vojenské stanice Zajsan uloveného mladého koně. Jeho kůži a lebku poté poslal vědcům do Petrohradu. Zde byl kůň nejprve považován za Tarpana (Equus caballus), až po dvou letech Poljakov zjistil, že jde o dosud neobjevený druh a proto jej popsal (VOLF, 2002). Ještě ve 40. letech 20. století to vypadalo, že o osud koně Převalského nemusíme mít obavy. Podle mongolského zoologa D. E. Dagvy bylo možno v té době v oblasti Chonin Usan Gobi v jihozápadním Mongolsku potkat padesáti až stohlavá stáda divokých koní. Ani v okolí jezera Alag a na hřebenech pohoří Tachin Šar-Nuru i Bajtak Bogd nebyl kůň Převalského roku 1950 žádným mimořádně vzácným zvířetem. K dramatickému snížení stavu došlo během padesátých let. Stali se tak vzácnými, že o každém jejich zahlédnutí byly vedeny přesné záznamy. Poslední jedinci koně Převalského byli ve volné přírodě viděni v roce 1968. Jednalo se o klisnu s ročním hříbětem, dospělého hřebce a další dvě hříbata (EDWARDS, 2008).

Obr. 4. Koně Převalského (http://www.ceskatelevize.cz/program/port/biosfera/19-kun-prevalskeho/)

21

Reakcí rychle se snižujícího stavu těchto zvířat ve volné přírodě vznikla plemenná kniha. Jejím cílem bylo podchytit všechny divoké koně, kteří byli chováni v zajetí a vytvořit jejich genealogii. Také se snažila vyvolat bezprostřední zájem o tento ohrožený živočišný druh, poskytnout dokonalý přehled celosvětového chovu, a tím usnadnit účinnou spolupráci při reprodukci svěřených zvířat. V roce 1997 bylo v plemenné knize registrováno přes 300 jedinců chovaných v letech 1899-1996 v zajetí. Plemenná kniha jako jediná je do roku 2001 dostupná i na internetu. Samotná historie chovu koně Převalského vzniká o století dříve. K prvnímu importu zvířat do zajetí dochází v letech 1899-1902. Z 54 jedinců divokých koní (24 hřebců a 30 klisen), kteří byli dovezeni čtyřmi transporty do zajetí, jen dvanáct zanechalo po sobě hříbata a stalo se tak na šesti stanicích: Askania Nova, Halle/Saale, Gooilustu, Chincinnati, Paříž, New York. Tyto stanice se staly základem chovné linie a to i přes tehdejší komunikační možnosti. Nejproduktivnější chovnou stanicí se samozřejmě stala AskaniaNova na Ukrajině. Patřila baronu Falz-Feinovi. Jako jediný měl na počátku k dispozici dvě chovné klisny a hřebce Vasku. Během 35 let se v Askanií narodilo přes 40 hříbat. Koně Převalského se do Pražské zoo dostali zásluhou Františka Bílka. Ten v letech 1921 a 1923 zakoupil dvě klisny a hřebce (Zoologická zahrada Praha). V průběhu let docházelo ke změně přístupu a pohledů v chovu koně Převalského. Dnešní populace tohoto druhu čítající 1860 jedinců vznikla z již zmiňovaných 12ti koní dovezených z pomezí Mongolska a Číny. Během období první a druhé světové války byly chovné linie silně zatížené imbreedingem, způsobeným silně extenzivním chovem, kdy přírůstky stěží nahrazovaly ztráty. V průběhu druhé světové války většina chovných linií zanikla (VOLF, 1972). Přestože Spojené státy nebyly válkou přímo zasaženy, i zde skončil chov koní Převalského. Po roce 1945 zůstala pouze dvě chovná stáda a to v Praze a Mnichově. V padesátých letech minulého století se začalo mezi odborníky diskutovat o čistokrevnosti chovaných koní. Vznikl zde názor, že jedinou čistokrevnou linii tzv. A linie, je ta mnichovská. I když pražská chovná stanice vlastnila potomka, který byl současně jejím zakladatelem a který vzešel z mongolské klisny chované v Halle. Přes to zoologové podporovali názor o zrušení této hallsko-pražské linie. Proti tomuto se postavila Dr. Erna Mohrová, která poukázala na fakt, že koně přivezení v letech 1899-1902 do zajetí, měli už svůj genom ovlivněn přítomností domácích koní pastevců. I když je počet chromozomů u koně Převalského a domácího koně odlišný, plodně se spolu křížit mohou. Někdy je velmi obtížné hybridní jedince odlišit, jelikož fenotyp divokého koně je dominantní. „Důkazem toho je i skutečnost, že počátkem 60.let minulého století použili v obnoveném chovu Askania Nova domácí klisnu tzv. tarpanního typu a teprve podrobná genetická analýza 22

v polovině 90.let tuto skutečnost odhalila“ (DOBRÝ& HOFFMEISTEROVÁ& KŮS & ROUDNÁ , 2006). Na I. mezinárodním sympóziu na záchranu koně Převalského konaného v roce 1959 byla pražská zoologická zahrada požádána o další vedení plemenné knihy. Do ní byli zapsáni nakonec i diskutovaní jedinci pražské linie. V 70. letech příbuzná plemenitba vyústila v částečnou inbrední depresi projevující se neplodností hřebců v hlavní mnichovské chovné linii (VOLF & FELIX, 1971). Dr. Ryder z kalifornského střediska CRES ve své studii z roku 2004 nenalezl v dostupném genetickém materiálu prokazatelné rozdíly mezi tzv. A a B liniemi. Přesto je zde snaha mnichovské zoo udržet tuto zmíněnou linii a rozšířit ji do dalších německých zoologických zahrad. V roce 2003 dokonce provedla reintrodukci koní z této linie do Národního parku Altyn Emel v Kazachstánu. Od počátku 60. let minulého století se stavy chovaných koní Převalského v zajetí stále zvyšovaly. Kritickou se naopak stala situace druhu v přírodě, kdy se počet koní rapidně snížil. Hlavními příčinami bylo pronásledování divokých koní, vytlačování od zdrojů vody, devastace semiaridních biotopů domácími zvířaty a dlouhé, tvrdé zimy s velkým množstvím sněhu. Roku 1968 v Mongolsku byli koně Převalského naposledy spatřeni ve volné přírodě (EDWARDS, 2008). Další zprávy o jejich výskytu se bohužel už nepotvrdily. Přibližně v polovině 80. let minulého století dosáhl počet tohoto druhu ve více než 200 zoologických zahradách a chovných stanicích na kritickou hranici 500 kusů. U velkých savců je to považováno za minimální početnost dlouhodobě udržitelné populace. Proto se začalo uvažovat o možnostech zpětného vysazování v jejich někdejší domovině. Další mezinárodní sympozium konané v Moskvě roku 1985 a podporované FAO a UNEP vypracovalo plán postupu reintrodukce. Jejich cílem bylo vytvoření semirezervací v Mongolsku, kam by se zvířata měla postupně přemisťovat z evropských zoologických zahrad. Koně by se nejprve aklimatizovali ve stepních výbězích ukrajinské stanice Askania Nova. K realizaci tohoto plánu bohužel nikdy nedošlo. Důvodem byla nepřipravenost mongolské strany, také se nevyčlenily slíbené finanční prostředky od FAO a UNEP. Poté, co mezinárodní organizace v 80. letech selhaly, chopily se aktivity soukromé nadace ze západní Evropy. Zoologické zahrady tak ztratily možnost, jakkoli průběh reintrodukce ovlivňovat a staly se tak pouhými dodavateli koní (DOBRÝ & HOFFMEISTEROVÁ & KŮS & ROUDNÁ, 2006). V dnešní době fungují asi čtyři chovné stanice v Asii. Jedna se nachází v Číně a tři v Mongolsku. Pro koně Převalské, narozené v Pražské zoologické zahradě a určené k reintrodukci slouží předtím ještě aklimatizační stanice Dolní Dobřejov. Tato oblast je mimo jiné nazývána českou Sibiří (PORT TV - kůň Převalského). 23

K reintrodukci je nutné ještě zmínit fakt, že dnešní kůň Převalský se od původního divokého koně mnohým liší. Podle RNDr. Evžena Kuse z pražské zoologické zahrady, je znakem všech divokých koní krátká vztyčená hlava, hrubší, silnější žíně, které odrůstají. U domácího koně také chybí osrstěný kořen ocasu. Třetím charakteristickým znakem je výrazný pruh na zádech, nazývaný také „úhoří pruh“, který u divokého koně sahá až na ocas (Zoologická zahrada Praha). Evžen Kůs také dodává, že záchrana posledního divokého koně je morální povinností lidstva, jelikož zachraňujeme přírodní památku, která existuje miliony let. V chovných stanicích v Asii se bez pomoci člověka koně Převalského neobejdou ani v budoucnosti. Jelikož stále rozšiřující se civilizace narušila přirozenou rovnováhu jejich prostředí (KŮS, 1997). V současnosti žije více než 250 jedinců tohoto koně volně v přírodě a dalších 300 polodivoce v aklimatizačních stanicích. Tato skutečnost svědčí o tom, že se tvrdým podmínkám země svých předků dokázali přizpůsobit.

24

8. Zásluha zoologických zahrad v chovu vzácných a ohrožených zvířat České zoologické zahrady jsou poměrně mladými kulturně-výchovnými zařízeními. V převážné většině vznikaly až po druhé světové válce. Jejich rozvoj často závisel na obětavosti a nadšení několika jedinců, než kolektivu odborných specialistů. Tím obdivuhodnější je úroveň, které ve výstavbě, osvětové činnosti a zejména v chovu zvířat dosáhly (VOLF & FELIX, 1977). Velkou předností zoo je vysoká návštěvnost zájemců o přírodu, včetně dětí, mládeže a dospělých, tím mohou významně ovlivnit jejich postoj a znalosti o přírodě. V globálu

toto

zařízení

navštíví

asi

600

miliónů

lidí

za

rok

(DOBRÝ

&

HOFFMEISTEROVÁ & KŮS & ROUDNÁ, 2006). Jak bylo v předchozích kapitolách zmiňováno, jedním z nejdůležitějších poslání moderních zoo je ochrana přírody, rozmnožování ohrožených druhů a pokud je to vhodné, jejich návrat do volné přírody. Tento proces je uskutečňován díky různým národním a mezinárodním programům, jako např. Evropský záchrany program (EEP) nebo Evropská plemenná kniha (ESB). Není možné se zabývat otázkou, která zvířata, v jakém počtu a kdy se v našich zoo narodila. Můžeme se soustředit a zmínit, alespoň o těch, které uvádí Mezinárodní unie ochrany přírody jako ohrožené a vzácné. Těm by měly zoologické zahrady současně věnovat mimořádnou péči (VOLF & FELIX, 1971).

8.1. Přehled vzácných a ohrožených druhů zvířat Čáp černý (Ciconia nigra) Tento tažný pták je rozšířen ve střední a východní Evropě, ale dokonce i ve Španělsku, střední a východní Asii. Evropské populace přezimují v Africe jižně od Sahary. Od čápa bílého (Ciconia ciconia) ho rozeznáme jednak podle zbarvení, a také nezaklání hlavu dozadu a neklape zobákem. Vydává totiž syčivé zvuky. V Evropě patří k vzácným druhům. Jeho potravu tvoří ryby, obojživelníci, drobní savci a větší hmyz. V přírodě hnízdí koncem dubna nebo počátkem května, své hnízdo staví převážně na vysokých stromech, ale i na výstupku skály. V zajetí hnízdí jen výjimečně (DMITRIJEV, 1991). Obr. 5. Čáp černý (http://www.zichovice.cz/domain/zichovice/files/cap.jpg)

25

Gorila nížinná (Gorilla g. gorilla) Dosahuje výšky 150 – 175 cm a váží přes 250 kg, to jí řadí k největším lidoopům. Gorily obývají západoafrické pralesy, zejména u Guinejského zálivu. Na rozdíl od ostatních primátů se gorily zdržují více na zemi než na stromech. Potravou jim jsou nejrůznější plody, výjimečně i živočišná strava, především ptačí vejce. Celkový počet gorily nížinné se ve volné přírodě odhaduje asi jen na 5000 zvířat. První úspěšný odchov v zajetí se podařil v roce 1956 v zoologické zahradě v Columbus v USA (VOLF & FELIX, 1977).

Obr. 6. Gorila nížinná (http://smisek28.blog.cz/0804/gorila-nizinna)

Jelen milu (Elaphurus davidianus) Nazýván také jelenem opata Davida. Zajímavá je jeho tělesná stavba. Dlouhá hlava, krátké špičaté uši, velké oči, nápadné předočnicové žlázy, dlouhý ocas a útlé končetiny dodávají zvířeti neobvyklý vzhled. Jelen milu je původem z Číny. V dnešní době už žije pouze v zoologických zahradách. Jeho potravou musí být kvalitní tráva, seno a dále vyžaduje větve listnáčů, stromovou kůru a okopaniny jako šťavnaté krmení. Tento druh se v zajetí většinou špatně rozmnožuje (HANZÁK & VESELOVSKÝ, 1975).

Obr. 7. Jelen milu (http://www.biolib.cz/cz/image/id80296/)

26

Krajta tmavá (Python molurus bivittatus) Řadí se k nejdelším hadům světa, dorůstá až 8 metrů délky. Obývá pralesy a horské džungle v Barmě, v jižní Číně, ve Vietnamu, Malajsku a na Jávě. Živí se především menšími savci a ptáky. Největší jedinci jsou příležitostně schopni polknout i prase. V zoologické zahradě je tato krajta stále vzácnější (DMITRIJEV, 1988). Obr. 8. Krajta tmavá (http://www.volny.cz/richardhorcic/claky/krajty%20Python/krajty%20python.htm)

Labuť trubač (Anser canagicus) Jejím domovem jsou severské končiny Severní Ameriky. Dnes patří k nejvzácnějším ptákům, ale dříve bývala velmi hojná. Pro maso a peří je lovci stříleli po stovkách. V roce 1931 jich bylo napočítáno pouhých 35 jedinců. Pouze přísnou ochranou se jejich stavy opět zvýšily. Celková populace je odhadována asi na 4000 jedinců. V zoo patří k nejvzácněji chovaným ptákům (DMITRIJEV, 1991). Obr. 9. Labuť trubač (http://tokiohotelalois.blog.cz/en/0702/ptacci-1)

Lenochod dvouprstý (Choleopus didactylus) Pochází z pralesů Jižní Ameriky. Jeho tělo je dokonale přizpůsobeno k životu v závěsu. Tomu odpovídá poloha vnitřních orgánů i směr narůstání srsti od břicha ke hřbetu. Ve volné přírodě má srst porostlou zelenými řasami. Živí se velmi těžko stravitelnou potravou, na kterou má uzpůsobenou zažívací soustavu se složeným žaludkem. O rozmnožování lenochodů existují pouze kusé informace. V pražské zoo se narodilo již třikrát mládě, které vždy bohužel uhynulo při přechodu na náhradní stravu. Dobře aklimatizovaná, dospělá zvířata žijí v zajetí mnoho let (DOBRORUKA & PODHAJSKÁ & BAUER, 1981). Obr. 10. Lenochod dvouprstý (http://www.fotoaparat.cz/index.php?r=25&rp=531166&gal=photo)

27

Medvěd lední (Thalarcos maritimus) Domovem jsou ledním medvědům pobřežní oblasti Arktidy. Dorůstá do délky 2,5 metrů a váhy až 400 kg, jde proto o jednu z nejmohutnější z šelem. Jejich jídelníček převážně tvoří tuleni. I přes ochranářská opatření se počty medvědů v přírodě stále snižují. V zajetí se odchovávají jen ojediněle. Pražské zoo se to ale již povedlo pětkrát, z toho jednou uměle (DMITRIJEV, 1987).

Obr. 11. Medvěd lední (http://a.cmoudik.sblog.cz/)

Vlk hřivnatý (Chrysocyon brachyurus) Nejkrásnější psovitá šelma obývající savany Jižní Ameriky. Dlouhé končetiny mu umožňují dobrý rozhled i ve vysoké trávě. Jelikož pro lov větších zvířat není dostatečně vytrvalý a silný, je převážně plodožravcem. Pražská zoo se ve své historii může pochlubit úspěšným odchovem vlka hřivnatého (DMITRIJEV, 1987). Obr. 12. Vlk hřivnatý (http://www.stockphotos.cz/image.php?img_id=12566502&img_type=1)

Zubr evropský (Bison bonasus) Jeho výška 180 cm a délka 350cm ho řadí k největším evropským divokým kopytníkům. Od severoamerického bizona se odlišuje méně osrstěnou hlavou a nižším hřbetním hrbem, který je tvořen trnovými výběžky hrudních obratlů. Potrava je složena převážně z větví listnatých stromů a výhonků křovin. Jen díky chovu v zoologických zahradách se tento druh podařilo zachránit (VOLF & FELIX, 1971). Obr. 13. Zubr evropský (http://casopis.planetazvirat.cz/051126-navrat-zubra-do-volne-prirody-1.html)

28

Želva sloní (Testudo elephantopus) V dospělosti dosahuje váhy až 250 kg a dožívá se věku 180 let. Dnes už žije pouze na třech ostrovech Galapág. V současnosti je přísně chráněná. Živí se šťavnatými kaktusy,

trávou

a

plody.

V zoo

tato

želva

patří

k nejvzácnějším chovancům. Podařilo se ji v zajetí rozmnožit pouze jednou, a to v zoo v San Diegu (DMITRIJEV, 1988). Obr. 14. Želva sloní ( http://zelvy.divoce.cz/zelva-sloni-32884/)

29

9. Přehled světových zoologických zahrad 9.1. Národní rezervace a Národní parky v Africe Keňa – Národná rezervace Masai Mara Je chráněná oblast ležící na jihozápadně Keni, na jihu přechází v Národní park Serengeti v Tanzánii. Své pojmenování získala podle původních obyvatel z kmene Masai a také místní řece Mara, která krajinou protéká. Kmen Masajů v této oblasti žije po staletí, proto dostali povolení zde zůstat. Masai Mara byla vyhlášena Národní rezervací roku 1977 a byl tu zakázán veškerý lov volně žijících zvířat. Rezervace zaujímá rozlohu asi 1 510 km², a je známá velkou migrací kopytníků, především pakoňů žíhaných (Connochaetes taurinus) a zeber stepních (Equus quagga). Migrace je tak známá, že dostala název „Velké stěhování“. Nejrozšířenějším vegetačním typem je savana a kolem řeky mírně zvlněné zelené kopce (Masai Mara). Během období dešťů se zazelená celý kraj. Z afrických zvířat tu nalezneme například geparda štíhlého (Acinonyx jubatus), hyenu skvrnitou (Crocuta crocuta), lva afrického (Panthera leo), šakala čabrakového (Canis mesomelas), paviána babuin (Papio cynocephalus), prase bradavičnaté (Phacochoerus aethiopicus), žirafu masajskou (Giraffa camelopardalis tippelskirchi) a mnoho dalších. Nejlepším obdobím pro návštěvu rezervace je od července do září a od prosince do února, jelikož počasí v mezidobí je silně deštivé. Do národní rezervace se lze dostat místním autobusem, nebo autem po silnici Ganda z Nairobi. Je doporučováno navštívit tuto oblast s průvodcem, nebo se obrátit na místní turistické kanceláře, které dokáží zajistit ubytování v masajském stylu, let balónem a nebo jízdu v safari džípu (Národní rezervace Masai Mara). Obr. 15. Logo NR Masai Mara (http://www.puzzlehouse.com/masaimara.htm)

Tanzanie – Národní park Serengeti Nachází se v severní části Tanzanie, východně od Viktoriina jezera, v regionu Mara. Jedná se o nejstarší, největší a nejznámější Národní park Tanzanie. Byl založen roku 1951 a jeho rozloha je asi 14 763 km². Rezervaci tvoří travnaté savany, bažiny, močály, galeriové lesy rozprostírající se okolo vodních toků a také vystupující reliéfy vyhaslých sopek tvořených žulou a rulou (Serengeti national park). Stejně jako v rezervaci Masai Mara i zde dochází od prosince do června k „Velkému stěhování“ zvířat. Žijí zde téměř všechny druhy afrických

30

zvířat jako levhart skvrnitý (Panthera pardus), lev africký (Panthera leo), serval stepní (Leptailurus

serval),

gazela

Thomsonova

(Gazella

thomsonii),

hroch

obojživelný

(Hippopotamus amphibius), slon africký (Loxodonta africana), nosorožec dvourohý (Diceros bicornis). Národní park Serengeti je od roku 1981 zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO (Národní park Serengeti).

Obr. 16. Logo NP Serengeti (http://www.serengeti.org/main_friends.html)

Senegal – Národní park Niokolo-Koba Národní park Niokolo-Koba se nachází v jihovýchodní častí Senegalu, podél břehu řeky Gambie v regionu Tambacounda. Byl založen roku 1954, a o 13 let později bylo území ještě rozšířeno. V současné době se rozléhá na ploše 9 130 km2. Unikátní je národní park v tom, že obsahuje všechny ekosystémy súdánské bioklimatické zóny, jako je lesnatá krajina spojená se savanou, rybníky, suché lesy na skalnatých kopcích (Niokolo-Koba Národní park). Toto prostředí nabízí bohatou faunu a flóru. Je zde přes 70 druhů savců, 329 druhů ptáků, 36 druhů plazů, 20 druhů obojživelníků a přes 1500 druhů rostlin. Žijí tady například šimpanzi bonobo (Pan paniscus), africký divoký pes (Lycaon pictus), antilopa vraná (Hippotragus niger). Od roku 1981 je Národní park Niokolo-Koba zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO ( Národní park Niokolo-Koba).

31

9.2. Zoologické zahrady Severní Ameriky Louisiana – Audubon Zoo Zoologická zahrada se nachází ve městě New Orleans v Audubon parku. Zaujímá plochu 23,5 ha. Vystavuje na 2000 exotických zvířat ve více než 100 pavilonech a výbězích. Zoo se specializuje na chov bílých tygrů (Panthera tigris) a aligátorů severoamerických (Alligator mississippiensis), kteří jsou zároveň nejvyhledávanější atrakcí (Zoologická zahrada Audubon). Audubon zoo se snaží o zachování zvířat ve volné přírodě, napomáhá například pomocí výzkumu a ochrany přírody. Každý rok přináší nové možnosti a pokroky v technologii, která napomůže zachování volně žijících živočichů i pro budoucí generace. Možnosti pro přežití mizejících druhů stoupají s každým narozeným mládětem v zajetí . Zoo napomáhá v programu na záchranu mořských želv a mořských živočichů, kteří uvízli na pobřeží státu. Dále se účastní na plánu přežití druhu (SSP) například levharta skvrnitého (Panthera

pardus

orientalis),

tuponosého

(Ceratotherium

nosorožce

simum),

slona

indického (Elephas maximus) a mnoho dalších. Zoologická

zahrada

nabízí

také

vzdělávací

programy pro učitele, děti a letní tábory pro školáky (Audubon Zoo). Obr. 17. Logo Audubon Zoo (http://www.nature.nps.gov/geology/nationalfossilday/partners_organizations.cfm)

New York – Zoo Central Park Zoologická zahrada nacházející se v jižní části Central Parku na Manhattanu ve městě New York. Nejprve vzniklo v roce 1859 v budově Arsenalu záchranné centrum pro zvířata. S přibývajícími darovanými exotickými zvířaty, v roce 1864 získala oficiální status zoologická zahrada. O století později prošla zoo velkou rekonstrukcí. Zoo Central Park se aktivně podílí na záchraně kosmana bělovousého (Callitrix jacchus), vzácné druhy papoušků např. ara arakanga (Ara macao), kakadu moluckého (Cacatua moluccensis) a také pand červených (Ailurus fulgens) (New York Zoo). V roce 2009 se otevřel pavilon vzácných ledních medvědů (Ursus maritimus). Dále jsou zde umístěny pavilony a bazény s lachtany a tučňáky. Zoo nabízí zajímavé programy pro děti a dospělé. Kromě naučných stezek a

32

komentovaného krmení zvířat pořádá víkendové kurzy pro školy, letní tábory, programy pro děti předškolního věku (Central Park Zoo).

Obr. 18. Logo Central Park Zoo (http://www.theoceanproject.org/partner/aquarium1.php)

Birmingham – Zoo Birmingham Je nejnavštěvovanějším turistickým cílem Alabamy. Leží v Lane Parku ve městě Birmingham. Zoo se otevřela v roce 1955 a vznikla původně jako malý zvěřinec exotických zvířat umístěn v hasičské zbrojnici v Soutside. S rozrůstající sbírkou zvířat se nakonec přemístila do Mangnolia Parku. Jelikož podmínky byly stále nevyhovující, přestěhovala se na dnešní místo do Lane Parku. Zoologická zahrada chová přes 800 zvířat 250ti druhů. Její rozloha zaujímá kolem 50 ha a je zároveň propojená s botanickou zahradou Birmingham. K aktraktivním pavilonům patří sezónní motýlí dům, výběhy šelem, africká savana a především pavilon s gorilami nížinnými (Gorilla gorilla) (Zoologická zahrada Birmigham). V roce 2010 začala budovat naučnou stezku tématicky zaměřenou na africká zvířata. Zoologická zahrada Birmingham se společně s ostatními americkými a světovými zoo podílí na plánu přežití ohrožených druhů zvířat. Je to například gibon zlatolící (Nomascus gabriellae), orangutan sumaterský (Pongo abelii), jeřáb bílý (Grus leucogeranus), tygr sumaterský (Panthera tigris Sumatra). Zoo také nabízí lákavé programy pro děti, které se mohou na jeden den stát opatrovníky zvířat. Dále je rodiče mohou zapsat do vzdělávacího centra, kde se naučí něco více o přírodě, zvířatech apod. (Birmingham Zoo). Obr. 19. Logo Birmingham Zoo (http://melissaquinn.blogspot.com/)

Utah – Utah Hogle Zoo Zoologická zahrada byla založena roku 1931 rodinou Hogle. Nachází se v Salt Lake City a je jednou z oblíbených ve státě Utah. Historicky zoo vznikla z obory pro jeleny, která se nazývala Liberty Park. S rozrůstající se sbírkou zvířat se park musel přestěhovat na dnešní místo do kaňonu Emigrace a přejmenoval se na Utah Hogle Zoo. Nyní je zoo vlastnictvím 33

města. Zaujímá rozlohu 17 ha a je domovem pro 800 zvířat. Zahrada má několik částí. Je zde ostrov objevů, kde je kino a jezdí tam vláček, asijský pavilon, tropická zahrada, pavilon slonů, pavilon africké savany, pavilon opic a malých zvířat, kde jsou k vidění hlavně plazi a obojživelníci (Zoologická zahrada Utah). Zoo je členem Světové asociace zoologických zahrad a akvárií (WAZA). Specializuje se především na záchranu orangutanů bornejských (Pongo pygmaeus ), ledního medvěda (Ursus maritimus), geparda štíhlého (Acinonyx jubatus). Věnuje energii na vynikající péči nejenom o svěřená zvířata, ale i pro divoká, žijící ve volné přírodě. Snaží se podporovat jak jednotlivé druhy zvířat, tak i celé ekosystémy (Utah Hogle Zoo). Obr. 20. Logo Hogle Zoo (http://www.trunity.net/mopsutsaltlake/resources/?topic=33962)

Connecticut – Zoo Beardsley Nachází se severně od centra Bridgeport a je umístěna v historickém Beardleyském parku, kterým protéká řeka Pequonock. Beardsleyská zoo se může pyšnit jako jediná zoo v Connecticutu osmdesátiletou historií. Rozloha činí 81 ha a žije zde přes 300 druhů jedinců, z nichž 110 je silně ohrožených zvířat. Jsou to především zástupci Severní a Jižní Ameriky. Zahrada je rozdělena na několik částí. K oblíbeným pavilonům patří deštný prales, pavilon dravců, výběh s hospodářskými zvířaty, kopytnatci a voliéry s ptactvem (Zoo Beardsley). Zoo je akreditovaným členem asociace zoo a akvárií (AZA) a účastní se také programu na přežití (SSP).Tím se zavazuje k zachování ohrožených druhů a hledá pro to vhodné strategie, které budou chránit volně žijící ohrožená zvířata. Podílela se na záchraně zubra evropského (Bison bonasus), vlka červeného (Canis rufus), vlka hřivnatého (Chrysocyon brachyurus), kosmany zakrslé (Cebullea pygmea), leguána zeleného(Iguana iguana) a mnoho dalších. V areálu zoo se nachází jeden z největších exotických skleníků. V centru zahrady je pstruhový rybník s umělým ostrovem, také velký park s cyklostezkami a dětský kolotoč. Proto je Zoo Beardsley vyhledávanou rekreační oblastí (Zoologická zahrada Beardsley). Obr. 21. Logo Beardsley (http://onthemarkgroup.com/Beardsley_Zoo.html)

34

9.3. Zoologické zahrady Jižní Ameriky Guyana - Guyana Zoo Leží v hlavním městě státu Guyany, v Georgetown. Zoo se oficiálně otevřela v roce 1952, ale od roku 1895 sloužila jako botanická zahrada. Vlastní přibližně 105 druhů zvířat. Nejpopulárnějšími z nich jsou kapustňák širokonosý (Trichechus manatus), harpyje pralesní (Harpia harpyja) a vydry mořské (Enhydra lutris) (Guyana Zoo). Dále se zde můžeme setkat s jaguárem americkým (Panthera onca), pumou americkou (Puma concolor), s opicemi kapucína (Cebus capuchinus), tukana bělolícího (Ramphastos vitellinus) a mnoho dalších. Zoo má tři hlavní cíle: 1)rekreovat, 2)vzdělávat, 3)zachovávat ohrožené druhy. V rámci splnění druhého cíle zoo v roce 1992 zřídila školu přírody, která nabízí studentům z místních škol šanci dozvědět se více informací o volně žijících zvířatech. Ke splnění třetího cíle zoo navázala partnerství s několika zoologickými zahradami

Severní

Ameriky.

Prostřednictvím

těchto

sesterských zoo je zahrada schopna získat potřebné zdroje a zvířata pro jejich rozšíření (Zoologická zahrada Guyana). Obr. 22. Logo Guyana Zoo (http://en.wikipedia.org/wiki/File:Guyana_Zoo_Logo.png)

Brazílie – Sorocaba Zoo Historie této zoologické zahrady začíná v roce 1916. Vybrané místo bylo pro zoo nevyhovující, zvířata zde žila ve špatných podmínkách, proto se zoo přemístila na dnešní místo do města Brasília s rekreační částí na pobřeží Rio Sorocaba. Nově vystavěná zoo se otevřela roku 1968 a stala se symbolem Sorocaba. V Brazílii je považována za druhově nejbohatší zoologickou zahradu. Rozkládá se na ploše 13 ha. Součástí zoo je les, jezero a také Historické museum (Sorocaba Zoo). Zoo poskytuje domov pro 1 487 zvířat, z toho je 353 druhů savců, ptáků a plazů. Cílem zoologické zahrady je poskytování zdravé rekreace a kontaktu s přírodou, spolupráce s výzkumnými organizacemi a získávání nových poznatků o chování a rozmnožování zvířat, ekologické výukové programy. V rámci záchrany ohrožených druhů se zoo specializuje na tyto zvířata: lvíček zlatý (Leontopithecus rosalia), ocelot velký (Leopardus pardalis), mravenečník velký (Myrmecophaga tridactyl), tamarín pinčí (Saguinus oedipus), a vlka hřivnatého (Chrysocyon brachyurus) atd. Pro veřejnost jsou k dispozici prohlídky s průvodci a tým pracovníků zoo, který navštěvuje školy. Od roku 1986 funguje dětský klub, 35

kam mohou děti přijít a diskutovat o činnosti zaměřené na zlepšení města. Zaměstnanci a dobrovolníci v rámci zooterapie navštěvují nemocnice, dětské domovy a děti se speciálními potřebami (Zoologická zahrada Sorocaba).

Obr. 23. Logo Zoo Sorocaba (http://zoo.sorocaba.sp.gov.br/placas_animais/repteis2.html)

9.4. Zoologické zahrady Asie Singapur – Zoo Singapur Zoologická zahrada se otevřela roku 1973, a je součástí přírodní rezervace Singapuru. Rozloha činí kolem 28 ha, na níž se nachází přes 2 500 zvířat ze 315ti druhů. Tyto druhy tvoří asi 29% silně ohrožená zvířata. Zoologická zahrada si získala dobrou mezinárodní pověst, díky svým šlechtitelským a záchranným programům. Za rok jí navštíví přes 1 600 000 návštěvníků. Zoo je konstruovaná ve stylu deštného pralesa, který zvířatům nabízí prostorné a útulné prostředí k životu (Zoologická zahrada Singapur). Ve světě je také proslulá svou kolonií orangutanů sumaterských (Pongo pygmeus abelii), jedná se totiž o největší kolonii orangutanů na světě. Se svou sbírkou začala již od svého otevření. Pro lepší poznání tohoto druhu žil zdejší Dr. Francine Neago s 18ti orangutany v jedné kleci po dobu 6 měsíců, kde studoval jejich chování a komunikaci. Zoo je známá také chovem vzácných bílých tygrů (Panthera tigris tigris). Jako ostatní moderní zoologické zahrady, i Singapurská zoo chápe důležitou roli, kterou hraje ve vzdělávání veřejnosti a zvyšování podvědomí o ochraně naší planety. Podílí se proto na mnoha programech pro děti a mládež (Singapur Zoo). Obr. 24. Logo Singapure Zoo (http://www.globalvillagedirectory.info/Singapore/Singapore/Si ngapore-Zoo.aspx)

36

Bangladéš – Zoo Dhaka Nachází se v hlavním městě Bangladéše, v části Mirpur, proto je někdy nazývána Mirpur Zoo. Jedná se o největší zoo v Bangladéši. Byla založena v roce1974 a je domovem pro více než 2 000 zvířat 165-ti druhů. Každý rok ji navštíví přes 3 miliony lidí. Leží na rozloze 75 ha a na jejím území jsou 2 rozlehlá jezera (Dhaka Zoo). Celá zoo je navržena tak, aby se zvířata co nejvíce cítila jako ve volné přírodě. Tento dojem také nabývají i návštěvníci, kteří uvnitř zapomínají, že se ve skutečnosti nacházejí v centru jednoho z nejrušnějšího města Bangladéše. Hlavním exponátem je královský bengálský tygr (Panthera tigris tigris), na jehož chov se zoo specializuje. K dalším zajímavým exponátům patří krokodýl mořský (Crocodylus porosuj), impala černočelá (Aepyceros melampus petersi), emu hnědý (Dromaius novaehollandiae), tapír indický (Tapirus indicie) a medvěd baribal (Ursus americanus) (Zoologická zahrada Dhaka).

Izrael – Jerusalem Biblical Zoo Vyhlášená držením a chovem volně žijících zvířat, o kterých se píše v Bibli. Historie této zoo je velmi bohatá a poznamenaná válkou Izraele za nezávislost. Založil ji v roce 1940 Prof. Aharon Shulov, průkopník v oblasti zoologie z Hebrejské Univerzity v Jeruzalémě. Původně se rozléhala na 0,45 ha. V důsledku zjevného utrpení zvířat během války se zoo přestěhovala do Giv´at Komuna, poblíž města Romema. Rozloha činila 6 ha. Zde, zoo vydržela přes 41 let. Poslední stěhování bylo zahájeno v roce 1991. Nová přebudovaná zahrada nyní leží v blízkosti jihozápadní čtvrti Jeruzaléma Manahat a pro návštěvníky se otevřela v roce 1993 (Jerusalem Biblical Zoo). Zoologická zahrada je domovem pro mnoho vzácných druhů zvířat, jako je přímorožec arabský (Oryx leucoryx), krokodýl nilský (Crocodylus niloticus), gazela perská (Gazella subgutturosa). Zoologická zahrada nevlastní jediné zvíře odchycené z volné přírody, jelikož v Izraeli je odchyt zvířat pro tyto účely nezákonný. Většina z nich se narodila v zajetí a nebo byla zabavená pašerákům. Biblická Zoo Jeruzalém je součástí Světové a Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií a také Mezinárodního systému evidence ohrožených druhů zvířat. Za cíl si zoo stanovila odchov v podmínkách připomínajících volnou přírodu a také je vracet zpět. Maximální úsilí vkládá do obnovení lokálně

ohrožených

nebo

vyhynulých

živočichů (Biblická Zoo Jeruzalém). Obr. 25. Logo Biblické Zoo Jeruzalém (http://johnlittle.us/pfiles/jeruzoo/english/index.htm) 37

9.5. Zoologické zahrady Austrálie Austrálie – Melbourne Zoo Považována za nejstarší zoologickou zahradu v Austrálii. Leží severně od centra města Melbourne. Pro veřejnost se otevřela v roce 1862. V dnešní době vlastní přes 320 druhů zvířat. Nejvyhledávanější je pavilon deštného pralesa, který obývají převážně gorily nížinné (Gorilla gorilla), známý je i pavilon australských zvířat, motýlí dům, sloní stezka, svět orangutanů (Melbourne Zoo). Zoo má i botanickou zahradu se 70 000 druhů rostlin a akvárium, které přibližuje podmořský svět na pobřeží státu Viktorie. Klíčovou roli tato zoo hraje při záchranných programech. Nejvíce se specializuje na australská zvířata, např. kusu liščí (Trichosurus vulpecula), bandikut králíkovitý (Macrotis lagotis) a vombata obecného (Vombatus ursinus). Zoo nabízí mnoho zajímavých programů jak pro děti - prázdninové, školní programy, tak i vzdělávací semináře pro dospělé (Australská zoologická zahrada M.). Obr. 26. Logo Melbourne Zoo (http://www.wottodo.com.au/melbourne-zoo.html)

Austrálie – Taronga Zoo Slavná zoologická zahrada ležící na poloostrově v Sydney. Zbudována byla roku 1916 a západní část zoo až r. 1977. V roce 2000 prošla zoologická zahrada velkou rekonstrukcí. Dnes zaujímá rozlohu asi 29 ha. Chovají zde přes 350 druhů zvířat. Nejvyhledávanější části zoo je samozřejmě australská, kde jsou všechna místní zvířata. Turisty je velmi oblíbený výběh s klokany rudokrkými (Macropus rufogriseus), který je volně přístupný. Lidé si zde mohou klokany pohladit, nakrmit a vyfotografovat se s nimi. Další zajímavou atrakcí je vystoupení s tuleni obecnými (Phoca vitulina) (Australská zoologická zahrada T.). Kromě zábavných programů pro lidi se zoo rovněž podílí na biologické rozmanitosti a to s devíti projekty zaměřených na vzdělávání, anti-pytláctví, obnovu stanovišť, podpory zdraví volně žijících zvířat atd. Tyto programy probíhají v Austrálii, Indii, Indonésii, Tanzánii a Zambii. Ochrana je převážně věnována orangutanům sumaterským (Pongo pygmaeus abelii), tygrů ussurijských (Panthera tigris altaica), nosorožce indické (Rhinoceros unicornis) a především slony indické (Elephas maximus) (Taronga Zoo).

38

Obr. 27. Logo Taronga Zoo (http://thebesttraveldestinations.com/sydneys-top-attractions/taronga-zoo-logo/)

9.6. Zoologické zahrady Evropy

Litva – Kaunas Zoo O založení této zoo se začalo uvažovat ve 30. letech minulého století. Oficiálně se dveře Kaunaské zoo pro návštěvníky otevřely 1. července 1938. Leží v centru města Litva v historickém městě Kaunas. Podle tohoto města dostala své pojmenování. Rozloha je asi 15,9 ha. Při otevření zahrady měla k dispozici pouze 40 zvířat, od roku 1958 jich už bylo přes 150 a dnešní zoo se může pochlubit číslem 2 877 a každý rok se rozrůstá. Zoologická zahrada je rozdělena do několika pavilonů (Kaunas Zoo). Nachází se zde zástupci ze šesti tříd živočichů. Je to 17 druhů z hmyzí říše, 58 druhů ryb, 4 druhy obojživelníků, 35 druhů plazů, 73 druhů ptáků a 85 druhů savců. Atraktivním místem v této zahrady je pavilon medvědů ledních (Ursus maritimus)a hnědých (Ursus arios). Zajímavý program, který zahrada nabízí je kontakt návštěvníků se zvířaty, který spočívá v tom, že se děti mohou dostat do výběhu domácích lam a koníků, kde si zvířata pohladí, nakrmí je a projedou se na nich (Litevská zoologická zahrada). Obr. 28. Logo Kaunas Zoo (http://www.blog.kyumeikan.lt/?p=2916)

39

Estonsko – Tallin Zoo Je jedinou velkou zoo v Estonsku. Založena byla v roce 1939 v parku Kadriorg, ale později v roce 1983 se přestěhovala na současné místo. Zoo tím získala větší prostory pro svoje pavilony a výběhy. Nynější rozloha je asi 88,6 ha. Symbolem této zoo je rys ostrovid (Lynx lynx), kterého si estonští střelci, jako cenu přivezli po vítězství na mistrovství světa v Helsinkách (Estonská zoologická zahrada). Zoo se zvlášť specializuje na chov palearktických druhů zvířat. Především na horské kopytníky jako je např. koza kašmírová (Capra hircus), koza šrouborohá (Capra falconeri), kozorožec kavkazský (Capra caucasica) a ovce valaška (Ovis ammon f. aries), proto vlastní největší kolekci horských koz a ovcí na světě. Dále se specializuje na horské dravce a evropské norky (Mustela lutreola). Podílí se na desítkách záchranných projektů na zachování ohrožených druhů zvířat. Především na programu reintrodukce norka evropského. V roce 2000 začala zoologická zahrada se školním informačním projektem, který nabízí učitelům a studentům venkovní výuku přímo v areálu zoo (Tallin Zoo). Obr. 29. Tallinna Zoo (https://www.pilet.ee/cgi-bin/splususer/splususer.cgi)

Velká Británie – London Zoo Londýnská zoologická zahrada byla založena roku 1828, a původně měla sloužit k vědeckým účelům. Teprve roku 1947 byla zpřístupněna také veřejnosti. Pro turisty je velmi vyhledávanou, jelikož leží v centru města Londýna v Regent´s parku. Zoo spadá pod správu Zoologické společnosti Londýn, která vlastní rozsáhlé pozemky Whipsnade Wild Animal Park v Bedfordshire, kam byly umístěny velká zvířata jako sloni afričtí (Loxodonta africana) a nosorožci dvourozí (Diceros bicornis) (Londýnská zoologická zahrada). V dnešní době zaujímá rozlohu 14,6 ha, a vlastní přes 720 rozličných druhů zvířat. Londýnská zoo se může pochlubit několika prvenstvími. Jako první otevřela pavilon hmyzu, plazů a akvárium. Budovy pavilonů vždy navrhovali významní architekti. Už přes 180 let se zoo angažuje ve vzdělávání dětí a mládeže. Školy si v rámci programu ZLS London Zoo mohou rezervovat návštěvu s průvodcem (London Zoo). Obr. 30. Logo London Zoo (http://www.familyvacationco.com/Paris/index.html)

40

Francie – Cerza Zoo Zoo Cerza leží západně od velkého města Rouen v Lisieux. Řadí se k moderním zoologickým zahradám s novým pohledem na umístění zvířat. Za rok jí navštíví asi 300 000 lidí, to jí řadí k nejoblíbenějším přírodním parkům ve Francii. Rozloha se pohybuje okolo 60 ha lesa a údolí, které je domovem pro 800 volně žijících zvířat. Jejím primárním cílem je reprodukce zvířat patřících do evropských chovných programů (EEP) V rámci toho cíle se účastnila na převozu nosorožců indických (Rhinoceros unicornis) zpět do jejich domoviny, také se podílí na ochraně tamarínů bělorukých (Saguinus leucopus), gibbonů zlatolících (Nomascus gabriellae) a také želvy pavoučí (Pyxis arachnoides). Umístění pavilonů je na sobě nezávislé a je jen na návštěvníkovi, po které stezce se vydá. Osoby pohybově znevýhodněné mají k dispozici safari vláček, který je pohodlně proveze po celé zoo. Pro děti, ale i dospělé má zoo další lákadlo v podobě 3D kina promítajícího ekologickou bajku, která diváky provede napříč všemi kontinenty a oceány (Cerza Zoo). Obr. 31. Logo Cerza Zoo (http://chacha45.e-monsite.com/rubrique,les-zoos-avisiter,1330472.html)

Německo – Zoo Berlin Zoologická zahrada s bohatou historií, která sahá až k pruskému králi Friedrichu Wilhelmovi III. Na ostrově Peacock vytvořil soukromou zoo s medvědy, klokany,

jelenovitou zvěří,

vodním ptactvem. Zoo nesloužila pouze jeho potřebě, v některých dnech byla otevřená i pro veřejnost. Po smrti Friedricha se zahrada zavřela, a jeho nástupce slíbil, že pomůže Berlínu k opravdové zoo. Ta byla sice přemístěna za hranice města, ale po rozsáhlé výstavbě se konečně otevřela pro veřejnost roku 1844, a stala se první zoo v Německu a devátou zoologickou zahradou v Evropě (Berlin zoo). Rozloha zaujímá plochu 36 ha, která nabízí 1 400 různých druhů zvířat a řadí se k zoologickým zahradám s nejrozsáhlejší sbírkou na světě. Ročně ji navštíví přes 3 miliony návštěvníků. Nejcennější a zároveň nevyhledávanější je exotický pavilon s pandou velkou (Ailuropoda melanoleuca), kiwi hnědý (Apterix mantelli) a také pavilon Aquarium, ve kterém nalezneme 9 000 vodních živočichů, plazů a obojživelníků. Zároveň je v tomto pavilonu umístěno 11m3 velké akvárium s bariérovým útesem a žraloky. Zoologická zahrada se řadí k těm, které napomáhají k záchraně ohrožených druhů. Ve 41

spolupráci s WWF se podílejí na mnoha projektech. Povinnosti ochrany zahrnuje také práce, která přispívá k zachování druhu zvířat v zajetí. V roce 1923 zoo vytvořila plemennou knihu pro zubra evropského (Bison bonasus), v roce 1966 pro nosorožce dvourohé (Diceros bicornis). Pro děti zahrada nabízí zoo školu. Témata jsou přizpůsobené věku dětí. Speciální program je pořádán i pro děti z mateřských školek (Berlínská zoologická zahrada).

Obr. 32. Logo Zoo Berlin (http://www.freizeitparks.de/parks/zooberlin_62.html)

9.6.1. České zoologické zahrady Zoologická zahrada v Praze Zoologická zahrada se rozkládá na přírodovědně cenném území, jak po stránce geologické, tak i botanické a zoologické. Její rozloha je 58 ha a expoziční část tvoří 50 ha. Byla založena roku 1931 (NOVÁKOVÁ, 2003). I když jsou původní ekosystémy na mnoha místech silně pozměněny lidskou činností, lze se ještě na několika místech setkat s vzácnými a ohroženými druhy. Proto byla Pražská zoo v rámci programu USES (územní systém ekologické stability) rozdělena na 3 zóny: přírodní, smíšenou a expozičně-provozní. Aby v nich zůstala typická společenstva, je nutné přistupovat k nim s odlišným managmentem. Tato zoologická zahrada se specializuje na chov levhartů mandžuských (Panthera pardus orientalis), leguánů kubánských (Cyclura nubila) a koně Převalského (Equus przewalskii). Od roku 1960 vede plemennou knihu koně Převalského a chová dalších 90 druhů zařazených na listině ohrožených a vymírajících zvířat. Pražská zoo je významným chovatelem tučňáku Humboldtových (Spheniscus humboldti), žiraf Rothschildových (Giraffa camelopardalis Rothschildi) a želv sloních (Chelonoidis nigra) a obrovských (Dipsochelys dussumieri) (Zoologická zahrada Praha). Zoologická zahrada může nabídnout kromě komentovaných programů krmení a cvičení lachtanů, slonů, vyder, také večerní prohlídky s průvodcem, programy pro školy, ale i zážitkové programy pro děti a dospělé. Dále zoo může nabídnout expozici slonů a hrochů, Indonéskou džungli, Africký dům, pavilon goril, voliéry papoušků a mnoho dalších zajímavých staveb a expozic (Výroční zpráva, 2007).

42

Obr. 33. Logo Zoo Praha (http://www.novinky.cz/domaci/178443-prazska-zoo-definitivne- prisla-o-sve-logo.html)

Zoologická zahrada Olomouc Historie této zahrady začíná v 50. letech minulého století, kdy vznikla myšlenka v Olomouci vybudovat zoologickou zahradu. Na základě výzkumů krajinářských, klimatických, geologických a dopravních, byly vybrány plochy bývalého panství kláštera Hradišťského na Kopečku. Zpočátku byla zoo budována ve stylu oborového typu. Roku 1956 byla zoo slavnostně otevřena. Její rozloha se nakonec ustálila na 42,5 ha. Olomoucká zoo se specializuje na chov žiraf Rothschildových (Giraffa camelopardalis Rothschildi), oryxů jihoafrických (Oryx garella gazela) a na mořskou akvaristiku (NOVÁKOVÁ, 2003). Zoo vede plemennou

knihu kozorožců sibiřských (Capra sibirica) a kavkazských (Capra

caucasica). Podařilo se zde odchovat přes 200 mláďat antilop onyxů jihoafrických, dále také mláďata lemurů tmavých (Eulemur macaco macaco) a bělohlavých (Eulemur fulvus albifrons). Z kočkovitých šelem byl velmi úspěšný odchov lva berberského (Panthera leo leo) , jaguárů (Panthera onca) a levhartů mandžuských. Olomoucká zoo nabízí interaktivní a zábavné výukové programy přímo v jejím areálu, také komentované prohlídky a krmení s průvodcem. Umožňuje adopci zvířat a tím i jejich sponzorování (Olomouc Zoo). Obr. 34. Logo Zoo Olomouc (http://www.cestovnik.cz/podnik/551-zoo-olomouc.aspx)

Zoologická zahrada Dvůr Králové nad Labem Tato zoo vznikla roku 1946 a rozkládá se na západním okraji města. Specializací zoo jsou africká zvířata. O tom svědčí i Královédvorské Safari zbudované v roce 1989, které 43

představuje jedinečné nahlédnutí do světa Afriky. Celá zoo se rozléhá na území 60 ha. Kromě samostatných klecí a výběhů zde najdeme i speciální pavilony, které jsou co nejvíce přizpůsobeny životu zvířat. Zoologická zahrada nabízí pavilon lvů, hrošíků, primátů, šelem, lvíčků, ptačí a vodní svět. Zoo se pyšní svými chovatelskými úspěchy. V roce 2002 vyvezla do Afriky už 92 zvířat. Bylo to 68 buvolů afrických (Syncerus caffer), 20 antilop koňských (Hippotragus equinus), 2 antilopy vrané (Hippotragus niger) a 2 přímorožce šavlorohé (Oryx dammah) (Zoo Dvůr Králové). Zvláštním programem, který zoo nabízí je jízda safaribusem, kolem volně chovaných afrických zvířat. Současné době zoo pořádá ve středisku ekologické výchovy výukové programy pro děti a mládež (NOVÁKOVÁ, 2003).

Obr. 35. Logo Zoo Dvůr Králové (http://www.chataorlik.cz/tipy-v-okoli/vylety/zoo-dvur-kralove)

Zoologická zahrada a zámek Zlín-Lešná, p.o. Zoo založena roku 1929, kdy hrabě Josef Seilern založil oborový chov exotických zvířat, sloužila pro soukromou potřebu hraběte. V areálu zoo se dříve pohybovali jeleni lesní (Cervus elaphus), drobné antilopy jelení (Antilope cervicapra), jestřábi lesní (Accipiter gentilis) a běžci emu hnědý (Dromaius novaehollandiae). Teprve v roce 1948 byla zoologická zahrada otevřena pro veřejnost. V 60. letech zoo proslavil chov exotických bažantů. K nejvýznamnějším stavbám v tomto období se řadil pavilon primátů a pavilon exotických zvířat. Největší přestavbu zoo prodělala v 90. letech, přihlíželo se k ekologickým stavbám, které sloužily k ochraně prostředí (NOVÁKOVÁ, 2003). Dnešní moderní areál zoo je rozčleněn do zoogeografických oblastí. Zvířata jsou vystavována v prostorných společných expozicích. Atraktivní zejména pro odborníky mohou být ucelené kolekce zoborožců, jestřábů a ibisů. Tato zoo se může pochlubit mnohými chovatelskými úspěchy. Například založila chov emu hnědého (Dromaius novaehollandiae), úspěšně odchovala tapíry čabrakové (Tapirus indicie), hyeny žíhané (Hyaena hyena), šakaly čabrakové (Canis 44

mesomelas). Mimo jiné se účastnila více než 30-ti záchranných programech ohrožených živočichů (Zoo Zlín).

Obr. 36. Zoo Zlín (http://www.atlaszoo.info/articles/zoo-zlin-zamek-lesna/)

45

10. Diskuse Ve své práci zmiňuji čtyři základní charakteristická poslání zoologických zahrad. Je to rekreace a relaxace, naučné a výchovné působení, vědecká činnost a neposlední řadě s přibývajícím ohrožením světové fauny – záchrana mizejících druhů. Ochranu druhů v ex situ, neboli mimo původní stanoviště, upravují směrnice. Například druhová ochrana živočichů v ex situ je podle Komunitární strategie ochrany biodiversity COM, zajištěna zejména záchrannými chovy v zoologických a botanických zahradách. Základem komunitární právní úpravy je Směrnice Rady o zoologických zahradách z 29. března 1999. Cíle směrnice se shodují se článkem 9 Úmluvy o biologické rozmanitosti. První zásadou úmluvy je, že se formy života mají uchovávat tam, kde se přirozeně vyskytují, tzv. ochrana zvířat v in situ (SMĚRNICE RADY, 1999). Zde si můžeme položit otázku o tom, zda zoologické zahrady ve snaze obhájit svůj smysl existence před odpůrci a kritiky chovu zvířat v zajetí, neztrácejí právě tento smysl. Mnohé, kdysi vzácné druhy zvířat se nyní v zoologických zahradách množí bez problémů. O odchovaná zvířata, však není už takový zájem. Před desítkami let to byli pumy americké (Puma concolor), bizoni američtí (Bizon bizon), lvi afričtí (Panthera leo), dnes jde především o záchranu koně Převalského (Equus przewalskii), zubra evropského (Bison bonasus), šimpanze učenlivé (Pan troglodytes) a zítra to mohou být gorily nížinné (Gorilla gorilla) nebo orangutani sumaterští (Pongo abelii). Zoologické zahrady tímto ztrácejí motivaci k chovu těchto zvířat, a pokud je budoucnost zahrady nejistá, sahají spíše po zvířatech, o která je zrovna zájem. I když ekonomická globalizace přinesla velké možnosti při přepravě zvířat, zvýšila i hrozbu přenosu nebezpečných nákaz. Například, výskyt ptačí chřipky měl za následek nastolení přísnějších veterinárních opatření tak striktních, že se do Evropské unie nesmějí dovážet ptáci z přírody. Tato situace má za následek to, že je zoologickým zahradám zamezeno obměňovat u ptačích druhů jejich genofond a proto tyto skupiny postupně vymírají. Podobná situace stihla i kopytníky, kde sehrála svou roli epidemie slintavky, kulhavky a vedlo to k zákazu transportů těchto zvířat. Situaci zoologických zahrad také komplikují veterinární předpisy, ale také ochranářské zákony a vyhlášky, které vzniky proto, aby bránily ohrožené druhy před ilegálním odchytem a černým obchodem. Každým rokem rostou požadavky, které je třeba pro povolení chovu splnit. Počáteční cíl Washingtonské konference bylo zamezit obchodu se slonovinou, rohy nosorožců a krunýři karet obrovských (Chelonia mydas). Dnes se vydává doslova povolení na každé orlí pero v indiánské čelence zvlášť, zatímco rybářské flotily dál

46

masakrují žraloky a delfíny a stejně jako se kytovci „vědecky zkoumají“ pomocí harpunových děl (KŮS, 2011). Má tedy smysl provozovat zoologické zahrady? S přibývající lidskou populací dochází k rozrůstání měst a průmyslových zón. Zvířata jsou vytlačována ze svého přirozeného prostředí. V tomto případě je v Úmluvě o biologické rozmanitosti druhá zásada, která říká, že pokud cílové živé organismy a jejich prostředí nelze z nějakých důvodů uchovat na samém místě, nastupuje ochrana a záchranná opatření mimo místo přirozeného výskytu, realizovaná nejčastěji v zoologických zahradách, botanických zahradách, arboretech, akváriích, záchranných stanicích apod. Cílem Směrnice je tedy aktivně chránit volně žijící živočichy a zachovat biologickou rozmanitost. Úloha zoologických zahrad má být posílena tím, že členské státy přijmou opatření k udělování licencí a dozoru nad nimi. Aby zoologické zahrady licenci získaly, musí splňovat požadavky ze článku 3 Směrnice. Například účastnit se výzkumu, z něhož vzejde prospěch pro ochranu druhu, podporovat výchovu veřejnosti ve vztahu k přírodě, chovat živočichy v podmínkách, které zajišťují biologické a ochranářské požadavky jednotlivých druhů, vést průběžnou evidenci o chovaných exemplářích apod. Zoologické zahrady bude možné provozovat pouze na základě získání licence (SMĚRNICE RADY, 1999). Když se nad tímto výčtem povinností a náležitostí k provozu zoo člověk zamyslí, spíše jim to jejich úsilí komplikuje. Samozřejmě je nutné držet nad nimi kontrolu, aby nedocházelo k porušení základních životních podmínek zvířat. Zoologické zahrady rozhodně mají svůj smysl, jelikož stále podporují výchovu veřejnosti ke vztahu k přírodě. Pokud si uvědomíme, že člověk je údajně nejinteligentnější žijící tvor na Zemi, přesto svým sebe-destruktivním chováním (masivním odlesňováním, stavby přehrad, toxické znečištění vodstva) ohrožuje svou budoucí existenci. Využívá přírodní zdroje a zaměřuje se na to, co mu může přinést rychlý zisk a tím ničí prostředí nejen sobě, ale i ostatním organismům žijících na této planetě. V potravním řetězci se kumulují nebezpečné toxické látky, které jsou nejškodlivější pro vrcholové predátory, mezi které patříme i my. Tím si kopeme svůj vlastní hrob. Na toto téma se vyjádřil i Evžen Kůs, který si myslí, že zoologické zahrady, by se neměly představovat jako archy Noemovy, jelikož záchrana druhu jako samotná, není řešením, pokud není do budoucna jasné, zda se budou mít zvířata v přírodě kam vrátit. K tomu je nutné změnit myšlení člověka. V některých bodech musím s tímto významným zoologem souhlasit. Jelikož budoucnost některých druhů je čím dál tím více neúnosná, je nutné jednat rychle. Není čas přihlížet, jak konkrétní živočišný druh vymírá. Je naší povinností, snažit se ho ochránit a zajistit jeho přežití i do budoucna. Snad lidé edukační činností pochopí jak 47

křehký je ekosystém naší planety, že vše je propojeno se vším a budou se snažit napravit své neuvážené jednání. Zoologické zahrady jsou tedy v jistém pojetí archou Noemovou, která nám má udržet silně ohrožené druhy. Pokud totiž i ona selže, my tento jedinečný živočišný druh ztratíme a i poté co si člověk uvědomí, co svým jednáním způsobil, není možné vzniklou škodu napravit.

48

11. Závěr Ve své bakalářské prací jsem se v úvodu pokusila vymezit pojem zoologická zahrada. Poté jsem utřídila informace z problematiky světové historie zoologických zahrad. Navazující kapitola je zaměřena na moderní zoologické zahrady a na jejich význam. Prvním významem zoo je vzdělávání. Ať už se lidé mohou dozvědět více o životě zvířat pomocí informativních tabulí nebo různých zábavných programů pro děti i dospělé, tato funkce je velice důležitá. Druhý, neméně důležitý význam zoo je vědecký. Výzkumem etologie a biologie chovaných zvířat mohou vědci odhalit mnoho informací, které nelze získat pozorováním zvířat ve volné přírodě. Třetí v pořadí je ochranářský význam zoo. Většina zoologických zahrad se začleňuje do programů na ochranu genofondu a navracení zvířat zpět do přírody. Proto ve své práci zmiňuji i problematiku reintrodukce, jíž se mnoho zoologických zahrad zabývá. Na konec své práce uvádím přehled nejvýznamnějších světových zoologických zahrad. Předložená bakalářská práce by tak měla tvořit ucelený přehled informací o zoologických zahradách.

49

12. Použité zdroje Literatura: •

DMITRIJEV, J. Obojživelníci a plazi známí i neznámí, pronásledovaní, chránění. Praha: Lidové nakladatelství, 1988. 168 s.

•

DMITRIJEV, J. Ptáci známí i neznámí, lovení, chránění. Praha: Lidové nakladatelství, 1991. 248 s.

•

DMITRIJEV, J. Savci známí a neznámí, lovení, chránění. Praha: Lidové nakladatelství, 1987. 237 s.

•

DOBRORUKA, L. Zoologické zahrady. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989. 203 s.

•

DOBRORUKA, L; PODHAJSKÁ, Z; BAUER, J. Pestrá příroda. Praha: Albatros, 1981. 319 s.

•

DOBRÝ, J; HOFFMEISTEROVÁ, R; KŮS, E; ROUDNÁ,M. Úloha botanických a zoologických zahrad při ochraně a reintrodukci ohrožených druhů. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2006. 32 s.

•

EDWARDS, E. Velká kniha o koních. Praha: Knižní klub, 2008. 272 s.

•

EU. SMĚRNICE RADY 1999/22/ES, o chovu volně žijících živočichů v zoologických zahradách. In Nařízení Rady EU. 1999, 22, s. 33.

•

FOKT, M. Zoologické zahrady České republiky a okolních zemí. Praha: Academia, 2008. 398 s.

•

HANZÁK, J; VESELOVSKÝ, Z. Světem zvířat : díl I. Savci. Praha: Albatros, 1975. 560 s.

•

HANZÁK, J; BOUCHNER, M; HUDEC, K. Světem zvířat : díl II. Ptáci 1. Praha: Albatros, 1974. 500 s.

•

HANZÁK, J; VOLF, J; DOBRORUKA, L. Světem zvířat : díl III. - Domácí zvířata. Praha: Albatros, 1977. 536 s.

•

JIROUŠEK, T. Zoologické zahrady České republiky a jejich přínos k ochraně biologické rozmanitosti. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2005. 52 s.

•

KLIKA, I; KLIMEŠ, R. Lidé a zvířata: Historie vzniku a významu zoologických zahrad. Zlín: Foto Art- Ateliér Regulus: ZOO a zámek Zlín-Lešná, 2005. 223 s.

•

KOŘÍNEK, M. Zoologická zahrada : knížka pro každého. Olomouc: Rubico, 1999. 326 s.

•

KŮS, E. Generální plemenná kniha koně Převalského. Praha: Zoologická zahrada, 1997. 239 s.

50

•

KŮS, E. Zoologické zahrady na scestí nebo na rozcestí?. Živa. 2011, 1, s. 49.

•

NOVÁKOVÁ, M. Zvířata: Zoologické zahrady, obří akvária, obory, sokolníci, záchranné stanice, města, hřebčín, hrady a zámky. Praha: Olympia, 2003. 108 s.

•

SKALKA, P. Rok v ZOO. Praha: Plot, 2003. 182 s.

•

VOLF, J. Odysea divokých koní. Praha: Academia, 2002. 142 s.

•

VOLF, J. Po stopách koní. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 226 s.

•

VOLF, J; FELIX, J. Ještě žijí. Praha: Academia, 1977. 86 s.

•

VOLF, J; FELIX, J. Zvířata nad propastí. Praha: Práce, 1971. 260 s.

•

Výroční zpráva č. 10. Praha: Unie Českých a Slovenských zoologických zahrad, 2007. 205 s.

Internet: •

Audubon Zoo [online].[cit.2011-03-16] Dostupné z:.

•

Australská zoologická zahrada M.[online].[cit.2011-03-11] Dostupné z:< http://cs.tixik.com/zoo-melbourne-2375608.htm>.

•

Australská zoologická zahrada T.[online].[cit.2011-03-11] Dostupné z:.

•

Berlin Zoo[online].[cit.2011-01-12] Dostupné z:< http://www.zoo-berlin.de/>.

•

Berlínská zoologická zahrada[online].[cit.2011-03-12] Dostupné z:< http://cs.tixik.com/zoo-berlin-2355878.htm>.

•

Biblická Zoo Jeruzalém [online].[cit.2011-03-03] Dostupné z:< http://cs.tixik.com/biblicka-zoo-jeruzalem-2362785.htm>.

•

Birmigham Zoo[online].[cit.2011-02-23] Dostupné z:< http://www.birminghamzoo.com/>.

•

Central Park Zoo[online].[cit.2011-02-23] Dostupné z:< http://www.centralparkzoo.com/>.

•

Cerza Zoo[online].[cit.2011-02-08] Dostupné z:< http://www.cerza.com/>.

•

Dhaka Zoo [online].[cit.2011-03-03] Dostupné z:< http://www.bangladesh.com/sights/dhaka-zoo/>.

•

Estonská zoologická zahrada[online].[cit.2011-02-11] Dostupné z:< http://www.wzd.cz/zoo/EU/EE/ee_tallinn.htm>.

51

•

Guyana Zoo[online].[cit.2011-03-13] Dostupné z:< http://www.sdnp.org.gy/iyv2001/guyanazoo.html>.

•

Jerusalem Biblical Zoo [online].[cit.2011-03-03] Dostupné z:< http://jerusalemzoo.org.il/>.

•

Kaunas Zoo [online] . [cit.2011-02-10] Dostupné z: < http://cs.tixik.com/zoo-kaunas2370741.htm>.

•

Litevská zoologická zahrada [online].[cit.2011-02-10] Dostupné z: < http://www.zoosodas.lt/>.

•

London Zoo[online].[cit.2011-02-11] Dostupné z:< http://www.zsl.org/>.

•

Londýnská zoologická zahrada[online].[cit.2011-03-11] Dostupné z:.

•

Masai Mara [online].[cit.2011-03-03] Dostupné z:< http://www.masai-mara.com/>.

•

Melbourn zoo[online].[cit.2011-03-12] Dostupné z:< http://www.zoo.org.au/MelbourneZoo>.

•

Národní park Serengeti [online].[cit.2011-03-23] Dostupné z:< http://cs.tixik.com/narodni-park-serengeti-2357244.htm>.

•

Národní park Niokolo-Koba [online].[cit.2011-03-23] Dostupné z:.

•

Národní rezervace Masai Mara [online].[cit.2011-03-03] Dostupné z:.

•

New York Zoo[online].[cit.2011-03-13] Dostupné z:< http://cs.tixik.com/zoo-centralpark-2363900.htm>.

•

Niokolo-Koba národní park [online].[cit.2011-03-23] Dostupné z:.

•

Olomouc Zoo [online].[cit.2011-03-18] Dostupné z:< http://zooolomouc.cz/app/uvod/1>.

•

PORT TV[online].[cit.2011-03-13] Dostupné z:< http://www.ceskatelevize.cz/program/port/biosfera/19-kun-prevalskeho/>.

•

Serengeti national park [online].[cit.2011-03-23] Dostupné z:< http://www.serengeti.org/>.

•

Singapur Zoo[online].[cit.2011-03-03] Dostupné z:< http://www.zoo.com.sg/>.

•

Sorocaba Zoo[online].[cit.2011-03-13] Dostupné z:< http://zoo.sorocaba.sp.gov.br/>.

52

•

Světový svaz ochrany přírody[online].[cit.2011-01-09] Dostupné z:.

•

Tallin Zoo[online].[cit. 2011-02-11] Dostupné z:< http://www.tallinnzoo.ee/index.php?ndbase=4>.

•

Taronga zoo[online].[cit.2011-03-12] Dostupné z:< http://www.taronga.org.au/tarongazoo>.

•

Utah Hogle Zoo[online].[cit.2011-03-13] Dostupné z:< http://www.hoglezoo.org/>.

•

Zoologická zahrada Audubon [online].[cit.2011-03-16] Dostupné z:< http://cs.tixik.com/zoo-audubon-2367941.htm>.

•

Zoo Beardsley[online].[cit.2011-03-13] Dostupné z:< http://www.beardsleyzoo.org/>.

•

Zoologická zahrada Beardsley [online].[cit.2011-03-02] Dostupné z:< http://cs.tixik.com/zoo-beardsley-2367517.htm>.

•

Zoologická zahrada Birmigham[online].[cit.2011-03-03] Dostupné z:< http://cs.tixik.com/zoo-birmingham-2367416.htm>.

•

Zoologická zahrada Dhaka[online].[cit.2011-03-13] Dostupné z:< http://cs.tixik.com/zoo-dhaka-2369844.htm>.

•

Zoo Dvůr Králové [online].[cit.2011-03-18] Dostupné z:< http://www.zoodvurkralove.cz/cs/>.

•

Zoologická zahrada Guyana[online].[cit.2011-03-13] Dostupné z:< http://cs.tixik.com/guyana-zoo-2357430.htm>.

•

Zoologická zahrada Praha[online].[cit.2011-03-18] Dostupné z:.

•

Zoologická zahrada Singapur[online].[cit.2011-03-03] Dostupné z:< http://cs.tixik.com/zoo-singapur-2370325.htm>.

•

Zoologická zahrada Sorocaba[online].[cit.2011-03-13] Dostupné z:< http://cs.tixik.com/sorocaba-zoo-2357429.htm>.

•

Zoologická zahrada Utah[online].[cit.2011-03-02] Dostupné z:< http://cs.tixik.com/utahhogle-zoo-2367426.htm>.

•

Zoo Vídeň[online].[cit.2011-02-11] Dostupné z: < http://www.zooviden.cz/>.

•

WZD[online].[cit. 2011-02-10] Dostupné z: < http://www.wzd.cz/home.htm>.

•

Zoo Zlín [online].[cit.2011-03-18] Dostupné z:< http://www.zoo-lesna-zlin.cz/historie-asoucasnost.php>.

53