Světová obchodní organizace - WTO Základní informace o WTO z pohledu zemědělství.
1. Světová obchodní organizace (World Trade Organisation - WTO) je jedinou globální mezinárodní organizací, která se zabývá pravidly obchodu mezi státy. Ústředním bodem této organizace jsou dohody WTO, které jsou dojednávány a podepisovány většinou států světa a ratifikují je jejich parlamenty. Cílem je pomáhat výrobcům zboží a služeb a provozovat obchod vývozcům a dovozcům. 2. Světová obchodní organizace vznikla 1.ledna 1995 a nahradila tak Všeobecnou dohodu o clech a obchodu (GATT), která byla ustavena v roce 1948. Sídlem WTO je Ženeva a počet členů je kolem 150 zemí, dalších 30 zemí se do WTO hlásí. Pravidla WTO se vztahují na 97 % celkového světového obchodu. 3. Činnosti WTO jsou následující: administruje obchodní dohody; představuje fórum pro obchodní vyjednávání; řeší obchodní spory; sestavuje a prezentuje přehledy obchodní politiky členských států; pomáhá rozvojovým zemím v otázkách obchodní politiky za pomoci technické asistence a školících programů; spolupracuje s dalšími mezinárodními organizacemi. 4. Organizace má vlastní sekretariát, který má kolem 600 členů. 5. Z hlediska orgánů je nejvyšším orgánem přijímajícím rozhodnutí Ministerská konference, která se schází alespoň každý druhý rok. Dále je to Všeobecná rada, což jsou většinou velvyslanci zemí v Ženevě nebo vedoucí delegací v Ženevě, kteří se setkávají několikrát ročně. Na dalším stupni jsou to Rada pro zboží, Rada pro služby a Rada pro intelektuální vlastnictví. Tyto rady podávají o své činnosti zprávu Všeobecné radě. 6. Samozřejmě jsou tu další pracovní specializované orgány, jako jsou výbory, pracovní skupiny a volné pracovní skupiny (parties). 7. Základními principy obchodního systému jsou: obchod bez diskriminací (tzv. doložka nejvyšších výhod - MFN, která znemožňuje, aby členské státy proti sobě používaly diskriminující praktiky a aby všechny výhody, které získá jeden člen, se vztahovaly i na všechny ostatní); cizinci musejí mít stejná práva jako národní účastníci (se zbožím dováženým a zbožím domácím musí být nakládáno stejným způsobem); postupné odstraňování překážek obchodu, tzv. liberalizace obchodu (původně se jednalo jen o snižování cel mezi státy, ale později jde i o necelní překážky, do jednání se zařazují vedle průmyslových výrobků i další oblasti jako jsou služby a intelektuální vlastnictví např. patenty, značky); předvídatelnost obchodu (jedná se o stabilní obchodní prostředí a přijímání a plnění závazků státůnapř. pokud jde o cla, v zemědělství např. pokud jde o domácí podpory, vývozní subvence). V případě změny závazku se tato změna musí dojednat, event. počítat s kompenzací, jestliže některý z účastníků utrpí změnou závazku ztráty; podpora férové konkurence (nediskriminace a doložka nejvyšších výhod); podpora rozvoje a ekonomických reforem (jedná se hlavně o rozvojové země, které tvoří dvě třetiny členských států WTO). 8. Metodou rozhodování ve WTO je konsensus, většinové hlasování se používá jen výjimečně anebo ❍ ❍ ❍ ❍ ❍
❍
❍
❍
❍
❍
❍ ❍
vůbec. V tomto směru je WTO odlišná od podobných mezinárodních organizací, jako je např. Světová banka nebo Mezinárodní měnový fond. Ve WTO není pravomoc delegována na výbor ředitelů nebo prezidenta organizace. WTO je vlastně vedeno vládami členských států. Jinými slovy, rozhodování se provádí všemi členy jako celkem, a to buď ministry anebo velvyslanci (viz výše). 9. Pravidly WTO jsou dohody vzniklé na základě vyjednávání členskými státy. Současný soubor pravidel vznikl na základě závěrů tzv. Uruguayského kola v letech 1986 - 1994. Tato pravidla znamenala zásadní revizi původní Dohody o clech a obchodu. Soubor pravidel čítá asi 30 000 stran spadajících pod 30 dohod (např. Dohoda o zemědělství, Dohoda o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření, Dohoda o technických překážkách obchodu, Dohoda o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, Dohoda o ochranných opatřeních, Dohoda o pravidlech původu a mnoho dalších). 10. Jednání probíhají v tzv. kolech (rounds) a tato jednání nesou jména podle měst nebo zemí, kde byla zahájena. Od vytvoření GATT v roce 1948 proběhlo osm vyjednávacích kol a deváté bylo zahájeno v listopadu 2001 a nese název Rozvojové kolo z Doha (Katar). Jednání některých oblastí jako bylo např. zemědělství nebo služby ovšem začalo na základě příslušného paragrafu z dohod Uruguayského kola již dříve (zemědělství i služby v roce 2000). Rozvojové kolo z Doha 11. V souladu se schválenou Deklarací z Doha z listopadu 2001 bylo do programu tohoto kola zařazeno 21 témat, z nichž většina byla předmětem vyjednávání, některá další nevyžadovala vyjednávání, ale měla se stát rovněž předmětem činnosti tohoto kola (např. tzv. implementace dohod z Uruguayského kola, kde se v průběhu jejich realizace vyskytly problémy). Jednání tohoto kola, stejně jako předchozích, se ukázala jako složitá s tendencí odsunovat schválené termíny pro jednotlivé etapy. Původně měly být výsledky kola v platnosti již od ledna 2005, což se však vůbec nepodařilo. Dvě ministerské konference (Seattle a Cancun), od nichž se očekával významný posun vpřed, se nezdařily. Také výsledky ministerské konference z Hong Kongu (13 - 18. 12. 2005) jsou spíše hubené. Alespoň není tato konference hodnocena jako nepodařená, protože závěrem je podpoření snahy všech zúčastněných nadále pokračovat. Výsledky Hongkongské konference jsou tyto: ❍ ❍
❍ ❍
❍ ❍
předběžná dohoda o zrušení vývozních subvencí v oblasti zemědělství do roku 2013; zvýšení technické pomoci rozvojovým zemím, zrušení cel a kvót vyspělých a pokročilých rozvojových zemí na dovozy z nejchudších rozvojových zemí; zrušení vývozních subvencí a dotací poškozujících obchod u bavlny v USA; brzké uzavření jednání o snižování cel u nezemědělských výrobků (NAMA) a sladění s výsledky jednání v oblasti zemědělství (paralelismus); pokračování v jednání o službách; zavedení monitoringu na dovozy banánů do EU, kde se jedná o úroveň celní zátěže na banány ze zemí AKT (země africké, karibské a tichomořské oblasti) a zemí Jižní Ameriky (rozdíly v úrovni cla ve prospěch zemí AKT).
Světová obchodní organizace a zemědělství 1. Zemědělství bylo zařazeno do jednání GATTu až v osmém, tzv. Uruguayském kole (1986 – 1994). Jednání byla složitá a rozhodně se odlišovala dosaženými dohodami od jiných oblastí, jako jsou např. průmyslové výrobky. 2. Nejprve bylo třeba stanovit vyjednávací okruhy. V zemědělském obchodě nemohlo jít jen o snižování cel, protože zemědělský obchod je ovlivňován dalšími faktory, a to především
poskytováním podpor, které získává zemědělský výrobce anebo subvencemi, které získává vývozce. Znevýhodněny jsou ty země, které poskytují nižší nebo žádné podpory svým zemědělcům nebo vývozcům a stávají se tak na mezinárodním trhu méně konkurenceschopnými. To jsou také nejčastější výhrady chudších rozvojových zemí vůči zemím rozvinutým. 3. Po zdlouhavých jednáních byly identifikovány čtyři pilotní okruhy, o kterých se bude jednat: ❍ ❍ ❍ ❍
přístup na trh (to je v podstatě snižování cel); domácí podpory (dotace získané zemědělcem); vývozní subvence (subvence, které získává vývozce); zvláštní a rozdílné zacházení s rozvojovými zeměmi.
1. Závěrečná Dohoda o zemědělství Uruguayského kola GATT znamenala první krok k nápravě dosti pokřiveného mezinárodního obchodu (v důsledku již zmíněných rozdílů mezi zeměmi pokud jde o poskytování podpor). 2. Bylo dohodnuto snížení cel na zemědělsko-potravinářské výrobky v průměru o 36 %, minimum 15 % na výrobek v období šesti let (1995 - 2000), snížení domácích podpor poškozujících obchod o 20 % v tomtéž implementačním období, snižování vývozních subvencí o 21 % pokud jde o množství a 36 % pokud jde o hodnotu. Pro rozvojové země byly tyto podmínky mírnější. 3. Výsledkem byla také Listina závazků a koncesí, kterou měl sestavenu každý členský stát a která představovala závazky tohoto státu na budoucích šest let na snižování cel, podpor a vývozních subvencí. V této listině jsou jmenovitě uvedeny všechny zemědělsko-potravinářské výrobky a jejich základní a konečná cla a s tím související další instituty, jako jsou celní kvóty, zvláštní ochranná opatření. Dále jsou součástí závazky na snižování domácích podpor a snižování vývozních subvencí. 4. Zavedena jsou rovněž měřítka, kterými se hodnotí snižování podpor a nutná sdělení (notifikace) o plnění závazků, které se předávají pravidelně Zemědělskému výboru WTO. 5. Jaké jsou návrhy na jednání v oblasti zemědělství v rámci Rozvojového kola z Doha? Je možné konstatovat, že se opět vychází ze čtyř pilířů, dále ještě doplněných dalšími subtématy. Znovu tedy jde o domácí podpory, vývozní soutěž, přístup na trh a zacházení s rozvojovými zeměmi. 6. U domácích podpor dojde k jejich snižování (těch druhů, které škodí obchodu) ve třech pásmech s tím, že k většímu snížení dojde v tom pásmu, kde jsou tyto podpory nejvyšší, k nižšímu tam, kde jsou tyto podpory nižší. Měly by se odstranit nejen vývozní subvence do roku 2013 s podstatným snížením do roku 2010, ale také všechny další formy vývozních podpor, čemuž se říká paralelismus. U přístupu na trhu by snižování cel mělo nastat ve čtyřech pásmech v závislosti na výši cel, přičemž u vyšších cel by mělo být snížení větší a dojednána dosud není možnost uplatňování ochranných opatření u citlivých položek. Názory na procentické snížení cel se u jednotlivých skupin členských zemí WTO značně různí. Pro rozvojové země jsou určena volnější kritéria. Proč jsou tedy Světová obchodní organizace a její dohody tak důležité také pro zemědělství? 7. Z výše uvedeného vyplývá, že členský stát musí dostát svým přijatým závazkům na základě podepsané a parlamentem ratifikované Dohody o zemědělství. Také ČR má svou Listinu koncesí a závazků. Od vstupu do EU vystupuje však ČR jako součást EU a v budoucnosti bude tedy mít společnou Listinu koncesí a závazků (viz Rozvojové kolo z Doha). Prakticky vyjádřeno a pro větší porozumění je důležité si uvědomit tyto skutečnosti:
❍
Každý členský stát disponuje celním sazebníkem, kde jsou v kapitolách 1 - 24 uvedeny celní
❍
❍
❍
❍
❍
❍
❍
sazby na zemědělsko-potravinářské výrobky a kde jsou na každý rok stanovena cla (v letech 1995 - 2000 se cla každoročně snižovala o šestinu, nyní zůstala úroveň cel stejná jako v roce 2000). Členský stát nemůže cla autonomně měnit, protože se jedná o tzv. vázaná cla, jinými slovy cla závazná. Změnu cel (většinou se jedná jen o zvýšení) lze připustit pouze vyjednáním v rámci Zemědělského výboru WTO, a to spolu s řádným zdůvodněním a předložením příslušných dokladů. Je také nutno počítat s poskytnutím možné kompenzace dalším zemím, např. snížením cel na jiné výrobky, pokud by vývozcům z těchto zemí hrozila ztráta z titulu zvýšeného cla. U výrobků, které nesly označení SSG (Special Safeguard provisions) a kde se jednalo o zvláštní ochranná opatření, bylo možné navyšovat cla předepsaným způsobem a za předem stanovených kritérií. ČR tohoto institutu příliš nevyužívala. Členský stát nemůže používat žádné další prostředky, které by bránily dovozům. Není možné zavádět např. kvóty na dovozy, zákazy dovozů ani další skryté překážky zvané netarifní, jako jsou třeba opatření fytosanitární a veterinární, daňová, administrativní (např. manipulace s dovozními licencemi), pokud nejsou oprávněné. Členský stát může ovšem přijmout některá opatření na zastavení nebo dočasné přerušení dovozů, pokud jsou oprávněná a hrozí újma domácím výrobcům (domácímu průmyslu). V tom případě se uplatňuje Dohoda o ochranných opatřeních (Agreements on Safeguards), vycházející z článku 19 GATT. Pravidla uváděná v dohodě jsou velmi přísná, protože je přesně stanoven nejen postup, ale také co se rozumí ohrožením domácího výrobce, pokud se použijí kvóty, jak mají být velké, dále jsou zde stanoveny různé lhůty pro použití těchto opatření a také možnosti kompenzací pro země, které zastavením dovozů mohou být postiženy. Také domácí podpory (dotace) nemůže členský stát vyplácet jak se mu zlíbí nebo jak to umožňuje situace v jeho rozpočtu. Zde jde ovšem o podpory, které přispívají ke zvyšování produkce, jež nepříznivě ovlivňuje obchod, např. plošné podpory cen placených zemědělcům, různé druhy podpor na podněcování produkce výrobků, administrativní ceny při intervenčních nákupech apod. Těmto podporám se v žargonu WTO říká podpory žluté skříňky (amber box). Jsou nežádoucí z hlediska mezinárodního obchodu a členské státy v rámci svých Listin koncesí a závazků přijaly závazky na jejich snižování (viz výše). Existují další podpory, které nemají na mezinárodní obchod zbožím negativní vliv. Ty mohou členské státy používat zcela legálně bez přijímání závazků na jejich snižování. Jedná se opět o dva druhy podpor, které si našly v žargonu WTO svůj výraz: podpory modré skříňky (blue box) a podpory zelené skříňky (green box). Podpory modré skříňky jsou např. dobře známé přímé platby EU. Tyto podpory jsou totiž limitovány (v EU to bylo na úrovni roku 1992) a poskytovány účelově na plochu nebo na počet zvířat a neměly mít nepříznivý vliv na obchod. V zelené skříňce se pak nacházejí všechny ostatní podpory, jako je podpora výzkumu a vývoje, školení pracovníků, podpory veterinárního a rostlinolékařského charakteru, podpora pojištění a pomoc při živelných pohromách apod. Vývozní subvence, hojně používané zejména v EU, podléhají rovněž závazkům na snižování. Není tedy možné, aby si členský stát dotoval své vývozce podle své vlastní potřeby pokud přitom nerespektuje úroveň svých závazků. Pokud je úroveň závazků na výrobek, např. hovězí maso na daný rok respektována a to jak v množství tak i hodnotě (např. 40 000 tun v hodnotě XY), jsou subvence legální. Velké stížnosti, které naše zemědělská obec často adresovala EU, že nelegálně používá vývozní subvence, byly tedy založeny na špatném základě. Existují další formy, často skryté, podpor vývozu. Ty se staly předmětem zvýšeného zájmu v probíhajícím Rozvojovém kole. Jde o potravinovou pomoc hlavně rozvojovým zemím, za kterou se skrývá dotování vývozu nebo skrytě dotované vývozy národních monopolů (za vyšší cenu nakupují a za nižší cenu prodávají v zahraničí, např. obilí) a dále to může být také poskytování výhodných vývozních úvěrů, záruky na tyto úvěry anebo pojišťování vývozních úvěrů, které vlastně zvýhodňují domácí vývozce proti vývozcům z těch zemí, kde se takové úvěry neposkytují nebo je jejich rozsah menší.
Nedodržování závazků a řešení sporů ve WTO 1. Pro dokreslení celé situace je nezbytné se stručně zmínit o tom, jak se řeší ve WTO porušení pravidel dohod, které země přijaly. Pro tento účel byl jako jeden z výsledků jednání Uruguayského kola zdokonalen institut zvaný Shoda o řešení sporů stručně také Řešení sporů (Dispute Settlement Uderstanding). Tento institut sice již existoval i v původní Dohodě o clech a ochodu (GATT), ale nebyl příliš efektivní, protože neměl stanoveny termíny ukončení sporů, pravidla umožňovala blokování sporů, takže se spory nekonečně protahovaly. 2. Řešení sporů je založeno na přesných pravidlech, hlavně však jsou ve všech fázích vedení sporů stanoveny lhůty. V podstatě se jedná o to, že strany, které jsou ve sporu, mohou nejdříve žádat o konsultace, a pokud se nepodaří najít řešení, nastupuje ustavení tzv. panelu z odborníků, který daný spor posoudí a vydá zprávu. Konečná zpráva je schválena Orgánem pro řešení sporů (Dispute Settlement Body), v němž jsou zastoupeny všechny členské státy. 3. Vydaný verdikt musí země, která porušila pravidla akceptovat, i když se ještě může předtím odvolat, ale reakce na odvolání může trvat jen 60 max. 90 dnů, než začne rozsudek platit. 4. Sankce, které zemi hrozí, pokud nerespektuje rozsudek Orgánu pro řešení sporů, mohou mít charakter zrušení výhod, kterými země disponuje nebo povinností, které má vůči této zemi země žalující. Sankce by se měly odvíjet ve stejném sektoru, kde vznikl předmět sporu (např. dohoda o službách), ale mohou se vztahovat i na jiné sektory (třeba na zemědělství - zvýšení cel při dovozu do žalující země). 5. Orgán pro řešení sporů monitoruje plnění rozsudku a vyhodnocuje, zda došlo k nápravě ve smyslu rozsudku.
11. 04. 2013 zdroj: http://www.apic-ak.cz/ - Světová obchodní organizace - WTO
