SVOJANOViny. Výroční. Svojanovské granáty. Jaroslav Vrchlický

y n i Výroční V O N A J O SV

Svojanovské granáty. Jaroslav Vrchlický

Zda není obraz českého on lidu? I ten má žárnou jiskru světla v sobě, žel, že jest ve tmu sevřena a bídu, že zápasí vždy od věků a v mdlobě, však jiskra hoří dál v svém tichém klidu.

Jdeš cestou úvozovaou v zamyšlení, vždy sráznější a hlubší k Svojanovu. Hrad s chmurnou věží v kraj se dívá v snění ... Tu občas kmitne se ti zas a znovu cos jako černá slza ve kamení.

Zda není nepraví ten granát český, ó, básníku, též roven tvému duchu? Svit chabý v tmu šleš, kde bys měl sít blesky, spíš v klidu, kde bys hřmít měl, v světa ruchu sníš v elegie tiché vpředen stesky.

Vyloupneš to a pozvedneš k dlani. Toť věru falešný je granát malý! Však přece paprsek světla ve lámání v něm vznícen slabě prokmitá, jak zdáli zříš tvar, v který se skalná tříska hrání.

Ta stará kletba! - K všemu náběh pouze, vzlet vteřiny a dlouhá léta pádu! Jsme velcí pouze v chtění svém a touze, žár dříme v nás, leč propadá v ráz chladu. Jeť světlo bohatství - nás hltá nouze.

Cos divného se v mysli tvoji vzňalo. Jak tento svit se těžce dere hmotou! Z tmy světlo úsilím jak by se vzpjalo, jak z hrdla těžce semknutého notou zpěv chtěl by trysknout - leč má síly málo.

Tak snil jsem další cestou k Svojanovu, hrst granátů těch nesa v svojí dlani ... My činy chcem a sotva dojdem k slovu! Jak v stopy dlouhého zde umírání jsem zřel v tříšť tmavých kamínků těch znovu.

Mít síly víc mohl drahokam to býti! Přec půvabný jest v bezmocnosti svojí, tak nejapně a malomocně svítí. Jest skoro symbolem v tom věčném boji, jejž neprůsvitnost s jasem vždy v něm nítí.

Jak české duše slzy zkameněly by věky tam v tvrdé půdě naší! Já cítil s tom náš český život celý, kde stále nítí se cos, hne a raší, leč z všeho polodrahokam je stmělý

Pověst o PTÁČNÍKU

SVOJANOViny

2007

SVOJANOVI

2

Je tomu již mnoho let, co se přihodila událost, o níž vám budu vyprávět. Atˇuž to bylo tak nebo onak, jistě je na příběhu něco pravdy. Příběh putuje již po staletí od úst k ústům a dává nám nahlédnout do starých časů. Jednoho slunečného podzimního dne se vydal kníže Jiří na lov. Doprovázela ho celá družina, která střežila mladého šlechtice jako oko v hlavě. Všechno bylo k lovu připraveno, jen vyrazit a začít. Tenkrát bylo v lesích mnoho divoké zvěře. Vlků a medvědů bylo v lesích tolik, jako je dnes veverek. Kníže Jiří měl toho dne dobrou náladu. Honcům slíbil pěkný podíl na úlovku, splní-li ovšem svoji povinnost. Když byl rozlehlý les již v dohledu, popadl kníže svého bělouše a předjel celý průvod. Nebyl to les obyčejný, ale prales. Opravdový prales se staletými stromy, které sil jen vítr a prudká vichřice je zase kácela. Když se kníže Jiří octl mezi stromy na vymýcené stezce, přitáhl koni uzdu a jeho běh zpomalil. Honci vytvořili řetěz, chrti začali nepokojně vrčet. Knížecí skupina se rozdělila na několik menších hloučků a pustila se za zvěří. Kníže Jiří si vybral dva spolehlivé myslivce, Bártu a Holuba. Na oba bylo spolehnutí a proto je měl kníže rád blízko sebe. Když se dostali hlouběji do pralesa, klestili Holub a Bárta knížeti cestu v těžko proniknutelných houštinách. Tím se od svého pána poněkud vzdálili, domnívajíce se, že je jím kníže nablízku. Kníže však spatřil statného jelena. Krásný kus zmizel mezi stromy a kníže se pustil za ním. Zapomněl na celou družinu i oba myslivce a snažil se zvíře dohonit. Najednou se octl v šeru mezi věkovitými stromy,

nedbaje, že zabloudil. Stále sledoval stopu prchajícího zvířete. Ani si nevšiml, že se v lese stmívá. Ostatní členové družiny ho jistě hledají. Soumrak houstl v tmu, únavou již sotva držel opratě. Kůň si šel beztak, jak sám chtěl. Najednou se zastavil a nechtěl jít dál, třebaže ho kníže pobízel. V dálce spatřil pronikat houštinou světélko. Vydal se tím směrem. Ocitl se na malé mýtině, kde stála dřevěná chatrč. Kníže s koně seskočil a zabušil na okenice. Ve dveřích se objevil muž, svítě si loučí. „Dobrý muži, zabloudil jsem na lovu a neznám ve tmě cestu zpátky. Poskytni nám trochu jídla a odpočinku“, oslovil ho kníže. Muž posvítil knížeti do tváře a odpověděl: „Jsi mým hostem. Můžeš u mne přespat a také k snědku se tu něco najde. O koně se postarám. Jistě bys mi oplatil stejným způsobem , kdybych se ocitl v podobné nouzi já.“ Kníže poznal, že muž má dobré srdce. Po skromné večeři se v prosté, ale čisté světnici oba uložili ke spánku. Když se kníže ráno probudil, bylo už slunce vysoko nad hlavou. Vyskočil z lůžka, přistrojil se a v nedalekém potoce se umyl. Pak se vrátil do chatrče, kde na stole stál hrnec mléka a chléb s medem. Náhle se ve dveřích objevil hostitel a zeptal se knížete, jak se vyspal. „Dobře jsem se vyspal, snad lépe než doma…“ zarazil se kníže. „Jen mi prozraď, čím se živíš.“ Muž zavedl knížete pod přístřešek, kde byla dlouhá světnice. To byla jeho dílna , kde pletl košíky, klece a připravoval léčky. U stropu bylo mnoho klecí a v každé pták-zpěvák. „Tuhle klec si vezmi ode mne na památku. Je v ní pták, jakého hned tak nenajdeš. Zpívá, jako by měl v hrdle čisté stříbro. Až budeš smuten, vždycky tě zpěvem potěší.“ Kníže poděkoval za krásný dárek. Slíbil ptáčníkovi , že i on se mu za jeho pohostinnost odmění. Vtom oba zaslechli hlas lovecké trubky. Kníže ještě jednou poděkoval za nocleh, nasedl na koně a vydal se vstříc své družině. Ptáčník šel za svou prací a za několik dní na setkání s neznámým lovcem zapomněl. Jaké však bylo jeho překvapení, když se za čas před jeho chýší objevil průvod, v jehož čele byl neznámý lovec, který byl nedávno jeho hostem. „Slíbil jsem , že se ti za tvou srdečnost a pohostinství odměním. Pasuji tě na rytíře a celý tento les s devíti horami a devíti bystřinami bude patřit tobě. Nový rytíř Jan postavil nedaleko chýše hrad, který nazval podle svého jména - Svojanov. Dlouho se o něm říkalo, že stále pálil uhlí a chytal ptáky. Protože nezapomněl na svůj původ a žil se všemi zadobře, všichni ho milovali.

Vážení SPOLUOBČANÉ Jsem rád, že Vás mohu oslovit v mimořádném čísle Svojanovin vydaném k 720 výročí naší obce. Je až nepředstavitelné, olik staletí Svojanov prožil a jakou historickou hodnotu skrývá. Velmi si vážím všeho, co se za toto dlouhé období podařilo, i toho, že si i po staletích zachoval svoji tvář. Tvář drsného koutu naší země s bohatou historií, překrásnou přírodou a lidskou srdečností, která je tvořena místními obyvateli i všemi, kteří si jej oblíbili a rádi se sem vracejí. V roce 2006 obecní zastupitelstvo rozhodlo o vypracování návrhu vlajky obce. Návrh byl zaslán v roce 2006 pod výboru pro heraldiku Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, který doporučil tyto symboly v navrhované podobě udělit. Vlajka byla obci udělena 25.května 2006. Na vlajce je znaková figura historického znaku městečka, která je doplněna motivem rovnoramenvných trojúhelníků, jež jsou odvozeny z erbovní figury Svojanovských z Boskovic, a které svým počtem vystihují současný počet místních částí obce. Ing. Josef Gracias, starosta obce Svojanov.

SVOJANOViny

2007

Pro tyto všechny připravujeme oslavu tohoto významného výročí, kterou si všichni zaslouží. Chceme prezentovat historii i současnost naší obce a tím poděkovat všem rodákům a příznivcům Svojanova. Celý rok 2007 bude proto ve znamení tohoto výročí. Nejvýznamnější akce nás čekají 13.května a 5.-8. července 2007. 13. května 2007 bude slavnostně otevřen kostel sv. Petra a Pavla s přístupovou cestou a částí arboreta. Při této příležitosti proběhne vysvěcení vlajky a představení statutu městys Svojanov. Oba tyto symboly významnosti se nám po dlouhé době opět navrátily do Svojanova a jsem rád, že je můžeme představit právě při letošních oslavách. Vlastní oslavy budou zahájeny 5.července 2007 slavnostním odhalením sochy zobrazující hrdost Svojanova. Oslavy budou probíhat ve všech částech naší obce a věřím, že se Vám i našim návštěvníkům a rodákům budou líbit. Závěrem bych chtěl popřát Svojanovu, aby i v nadcházejících stoletích si zachoval svoji hrdost a lidskou srdečnost. Všem příznivcům a rodákům, aby si Svojanov i nadále zachovali ve svých srdcích a aby se k nám vždy rádi vraceli. Nám všem, aby se oslavy letošního významného výročí vydařily.

3

Městys SVOJANOV Svojanov leží na pomezí Čech a Moravy v malebném údolí říčky Křetínky. Obec tvoří místní časti Svojanov s osadou Korýtka, Starý Svojanov a Předměstí s osadami Hutě, Studenec a Dolní Lhota. První zmínka o obci se objevila v roce 1287 ve Zbraslavské kronice. Od roku 1538 má svůj znak. Základní vliv na vznik a rozvoj měl vždy královský hrad Svojanov.

SVOJANOViny

2007

Největší rozkvět Svojanov zaznamenal v 19. a na počátku 20. století, kdy se tu rozvinul textilní průmysl. V roce 1857 čítal Svojanov téměř dva tisíce obyvatel. Dnes se nám daří počty udržovat mezi 400 – 415 obyvateli. V posledním desetiletí již tolik mladých neodchází, i když, díky špatné dopravní dostupnosti do měst s pracovní příle-žitostí, není na úpatí Českomoravské vrchoviny život jednoduchý. O to více iniciativy musí vedení obce vyvinout pro udržení standartu bydlení. A je pro nás odměnou, když slyšíme ohlasy na viditelné změny.Svojanov měl vždy své kouzlo pro návštěvníky. A tak se snažíme, aby tento dojem nevytvářila jen okolní krajina, ale vesnice sama. 25. května 2007 obdržel Svojanov vlajku a 13. října téhož roku byl Svojanovu navrácen statut městys.

4

The village of Svojanov is located on the frontier of Bohemia and Moravia, in the picturesque valley of the Kretinka River. The village is formed by the local parts of Svojanov with the Korytka settlement, The Old Svojanov and Predmesti with Hute, Studenec and Dolni Lhota settlements. The earliest records mentioning this village date back to 1287. It first appeared in Zbraslavska Chronicle. It has had its own sign since 1538. The king´s Castle Svojanov has always had the main influence on the foundation and development of the village. There was the biggest boom at the beginning of the 19 century, when the textile industry started to develop here. The population of Svojanov was almost 2 thousand people in 1857. Today the number of people is between 400 and 415. Even if the life on the foot of The Czech-Moravian Highlands isn´t easy thanks to the bad transport access to the towns with work opportunities, not so many people left the village during the last ten years. That´s why the leadership of the village must develop much more initiative to keep the standard of living here. And it´s a reward for us, when we can hear the voices for visible changes. Svojanov has always fascinated its visitors. And so we

try the visitors to be impressed by the village itself, not only by the countryside. On 25 May 2007 the village of Svojanov gained its flag and the statute of the town was given back to Svojanov on 13 October 2007.

Svojanov befindet sich an der Grenze zwischen Böhmen und Mähren, im malerischen Tal des Flusses Křetínka. Die Gemeinde bilden Ortsteile Svojanov mit dem Ort Korýtka, Starý Svojanov und Předměstí mit Orten Hutě, Studenec und Dolní Lhota. Zum erstenmal wurde die Gemeinde im Jahre 1287 in Zbraslavská Chronik erwähnt. Seit dem Jahre 1538 hat sie eigenes Zeichen. Die Entstehung und Entwicklung der Gemeinde beeinflusste immer die Königsburg Svojanov. Den grössten Aufschwung war im 19. Jahrhundert und Anfang des 20. Jahrhunderts, wann die Textilindustrie sich hier verbreitete. Im Jahre 1857 hatte Svojanov fast 2000 Einwohner. Heute gelingt es uns, die Zahlen der Einwohner zwischen 400 – 500 Einwohner beizubehalten. Im letzten Jahrzehnt verlassen die Jungen den Ort nicht mehr so viel, obwohl das Leben am Fuss der Böhmisch - Märischen Höhe wegen der schlechten Verkehrsbedingungen in die Städte mit Arbeitsgelegenheiten nicht immer einfach ist. Um so mehr muss sich die Gemeindeleitung um die Erhaltung des Wohnstandards bemühen. Und es ist für uns eine Belohnug, wenn wir Widerhall auf sichtbare Änderungen finden. Svojanov hatte für seine Besucher immer ein Zauber. Und wir bemühen uns darum, dass diesen Eindruck nicht nur die herumliegende Gegend bildet, sondern auch das Dorf selbst. Am 25. Mai 2007 hat Svojanov die Fahne erhalten und am 13. Oktober desselben Jahres wurde Svojanov der Status des Marktfleckens rückerstattet.

Svojanov „Městečko“

Číslo 7 - Martin Dufek *1727 po nich Krabičkovi do roku 1884 pak Cupalovi a Gerišerovi Číslo 8 - vrchnostenský mlýn - mlynář Josef Křen *1728 ve Vamberku - Křenovi museli mlýn v roce 1850 po zrušení gruntovních břemen vykoupit za 2.542 zlatých. V roce 1925 prodali mlýn Filipu Gerišerovi. Jeho dědic Ladislav Gerišer prodal mlýn Břetislavu Opršálovi. Číslo 9 Matěj Svojanovský *1728 - Svojanovští měli stavení asi do roku 1860 potom stavení měl František Schwartz stolař a kolotočář a od roku 1896 Pallovi, kteří celé stavení přestavěli. Číslo 10 - Josef Hutský *1722, původně to byla pazderna. Po nich byli Loskotovi provazníci, než si postavili číslo 70, potom Hudský, Cupalovi, Kopecký, Klemšovi . V současné době mají domek Brejchovi. Když probereme zbytek všech 49 čísel nenajdeme už nikoho, kdo by byl přímým příbuzným majitelů z roku 1776. Jak je vidět na těchto prvních deseti číslech popisných mimo rod Svojanovských, bylo tu více změn než v okolních osadách. V 19. století se obec rozrostla o domky postavené Za vodou a v Ulici.Ve 20.století přibyly domky na Podměstí. Začaly zde pracovat dvě textilní továrny a tím přibylo více peněz do rodinných rozpočtů. Lidé začali zakládat různé spolky. Spolek dobrovolných hasičů, Tělocvičná jednota Sokol, Dělnická tělovýchovná jednota, Spolek c.k. veteránů, Spolek katolické mládeže. Z recese vznikl Spolek starých mládenců. Další spolky měli chovatelé hovězího dobytka a včelaři. Spolky zajišťovali všechnu kulturní činnost v obci. Pořádaly společná cvičení, hrály divadla a tím sdružovaly celou obec. Spolky také milovaly prapory. Sokolský prapor je uložen v radnici. V tomto roce byl objeven prapor Spolku c.k. veteránů - svatý Václav vyšívaný stříbrem na jedné straně a lev, na straně druhé. Tento prapor je zatím v kostele ve Svojanově. Sbor dobrovolných hasičů ve Svojanově si prapor pořídil až v tomto roce. Ani Svojanov však neušel dobám kdy se lidé stěhovali za prací. V 19.století odešlo několik rodin do Ruska hlavně do oblasti Rovna na Volyni. Mičulkovi z čísla 14, Richtrovi z čísla 74 a Jelínkovi z čísla 80. Byli to řemeslníci: zedník, stolař a kožešník. Ve dvacátém století padlo několik mladých mužů a také živitelů rodin v první světové válce. Z hasičských zápisů víme, že padl Jan Opršál,Josef Kamenohorský, Václav Svoboda, Stanislav Svoboda a Antonín Báča. Z dalších padli Jan Kubín, obchodník z č. 27 ten padl v Italii, Maxmilián Cihlář čalouník z č.18 padl jako první odsud, František Gerišer z č.37 padl u Kramniku v Rusku v roce 1915, František Švancara padl v roce 1915 na italské frontě. Další se zatím nepodařilo zjistit. Podle paní Lidmilové, která ve svých vzpomínkách o tom píše, se jich nemělo vrátit dvacet. I po druhé světové válce odešlo několik rodin do pohraničí. Další rodiny se odstěhovaly později, aby měly blíže zaměstnání. V současné době je trvale bydlících ve Svojanově i okolních obcích málo, ale dobře se o svou obec starají a tak budeme optimisty. Do seznamu příjmení jistě přibudou další jména, která vydrží stejně dlouho jako příjmení Svojanovský.

SVOJANOViny

Jisté je, že královský hrad přinesl sebou i statut městyse, kterým se Svojanov pyšnil už od 16. století i přes to, že tu nestálo víc než 80 chalup. A když městys, tak už konšelé nemohou zasedat v hospodě. Podobná úvaha jistě vedla k rozhodnutí, postavit radnici. Dostala místo uprostřed náměstí, místo dominantní a zvláštní. Dnes totiž stojí hrad, fara, Radnice a kostel sv. Petra a Pavla téměř v ose. Pomyslná čára spojuje nejdůležitější stavby Svojanova. I když je toto místo sevřeno v údolí a má malý prostor k životu, je to místo, kde obec spravovali purkmistr, primátor a rychtář. Usedlíci byli měšťané nebo jinak sousedé. Purkmistr měl krátkou dobu svého úřadu, ale primátor, který se staral o hospodářství obce byl ve své funkci podstatně déle. Rychtář, kterého jmenovala vrchnost , byl jmenován na řadu let. Podle Rychtářské knihy nejstarší příjmení, která se ve Svojanově vyskytovala od 16.století : Plebáni : roku1569 Šebestián Skala z Kolínce 1591 Jan Dobruška 1605 Florián Abbé Hořický Měšťané: Martin Hamerka,Václav Kulhánek, Martin Hájek, Jiřík Plzák, Pavel Hušperek, Prokeš, Kristýn, Urban, Svatoš a Tobiáš Soukeníkovi, Vít Řezník, Václav Bartoň, Malý Jíra, Jiřík Holý, Jan Krčil, Jan Hlava, Duchek Bečička, Beneš Řezník, Jan Komínek, Jiřík Varhánek, Petr Modráček, Jiřík Loskot, Matouš Mlynář, Jakub Brož, Petr Vejbora ,Jíra Žampach,Jan Brtoun, Petr Pejcha, Pavel Špatinka, Jakub Navrátil, Duchek Hájek, Duchek Satrapa, Jan Korbel, Jíra Hájek, Vondra Dvou-letý, Kliment Štefka, Jakub Kotlas, Jakub Šabousta, Filip, Šebestián, Viktorín a Štěpán Švecovi, David Pekař, Vávra Bílek, Blaha Uzdař, Jan Koridek, Lukáš Brichta a Havel Huda. V 17.století se zřejmě tato jména postupem času vytratila, také nejsou o tomto čase zatím žádné informace. V 18. století se již vyskytují dnes známá příjmení: Jan Havlíček, Jan Klíma, Matěj Svojanovský,Jiří Kratochvíle, Jan Svoboda, Pavel Sládek, Vít Loskot, Kašpar Skala učitel, Šimon Mičulka, František Cupal, Václav Jelínek, Václav Tobiášek, Jan Kubín, Matěj Hudousek, Václav Holínek, Antonín Skala písař, František Štefka, Matěj Krejzla, Jan Hutský, Jiřík Kopecký, Antonín Ehrenberger učitel, Jakub Rozštlapil mlynář, Pavel Škaroupka, František Petříček krejčí, Ondřej Heger, Josef Heyl, Václav Stehlík, Jan Sejkora, Bartoloměj Holek, Jan Babka, Jan Pala, Matěj Jura, Josef Hromátka, Jakub Krabička, Jan Čech, Václav Zavřel sládek, Václav Zábrodský, František Schauer učitel, Josef Křen mlynář, Martin Dufek, František Hertvík, Martin Šnobl myslivec, Šimon Prečan sládek V roce 1776 mělo městečko 49 čísel včetně hradu. Hrad měl v té době číslo 45. Číslo l měla fara, Číslo 2 měli Satrapovi č.45, Číslo 3 mělo nynější číslo 60 Číslo 4 - už bylo stejné jako je dnes. Majitelem byl František Svojanovský *1743 a dnes je majitelem Petr Svojanovský jeho prapra…vnuk. Číslo 5- Jiřík Loskot *1729 další Hromádkovi, ti odešli do Temešváru, pak Leinweberovi, Klímovi a nakonec Vigona – kulturní dům. Číslo 6 - Jakub Svoboda *1743 - Svobodovi až do roku 1890 pak Outratovi a Žilovi

2007

Ani Čechy, ani Morava. Ani rovina, ani hory. Malebná vysočina, to je kraj, který hlídá z majestátní výšky starobylý hrad. A pod ním kdysi pomalu vyrostlo malé městečko. Sevřené v údolí, kterým protéká říčka Křetínka, snad ani nemělo šanci stát se městem. Díky hradu vzniklo a tak po něm dostalo i jméno – Svojanov. A nebo právě naopak ?

5

Kostel SV. PETRA A PAVLA

SVOJANOViny

2007

Kostel byl postaven na místě staré budovy, asi kaple, sv.Petra, která byla zbořena v roce 1786 i s vedle ní stojící zvoničkou. Výstavba byla zaplacena ze jmění zrušeného bývalého kostela sv. Maří Magdaleny u Hlásnice. Farářem byl v době stavby kostela Mansuetus Paulisch. Vybavení kostela je většinou z počátku 19. století. Starší je monstrance z roku 1698 s erbem Zárubů z Hustiřan, barokní cínové svícny – dar Václava a Anny Rašínových z roku 1664 a gotická křtitelnice. Na věži, ještě před druhou světovou válkou, visel zvon datovaný rokem 1597 od zvonaře Jana Benešovského. Stavba stojící na návrší nad městečkem byla vždy ve srovnání s ostatními budovami nespornou dominantou obce.

6

Nyní, v novém kabátě a s úpravou okolí, se jistě stane jedním z nejnavštěvovanějších míst Svojanova. A přitom ještě před osmi lety byl kostel ukryt za alejí lip a pomalu chátral. Ale naštěstí, tak jako v případě kostela sv. Mikuláše ve Starém Svojanově , se našlo pár lidí, které neodradilo zdlouhavé vyjednávání s památkáři a ostatními institucemi. V letech 1997 – 1999 se čerpaly dotace z památkového ústavu na střešní fond, protože právě střecha byla v dezolátním stavu a postupně trpěly nejen stropy , ale celá statika budovy. Přestože nikdo nevěděl , jestli se podaří zajistit finance na celkovou rekonstrukci, byl vypracován projekt. V rámci projektu byl statikem kostel uzavřen a tehdy se začaly věci trochu hýbat. Statické zajištění bylo nevyhnutelné a postupně následovala i nezbytná oprava střechy a věží. Byly skáceny lípy kolem kostela a stavba najednou padla do oka každému návštěvníkovi.

To jistě pomohlo k zviditelnění památky u širší a hlavně vlivnější veřejnosti a státních institucí. Ze sponzorských darů se podařilo upravit i okolí. A tak tu dnes stojí 220 let starý kostel sv. Petra a Pavla v plné kráse a Svojanov je opět krásnější.

Svojanov, to je pro mne silueta hradu, který střeží zemskou hranici a svým majestátem připomíná vrcholné období vlády Přemyslovců. Přemysl Otakar II., kandidát na císařskou korunu a zakladatel hradu, jakoby hovořil i k naší době o zodpovědnosti a rozvážnosti. Kunhuta Uherská, česká královna-vdova, sídlící na tomto hradě připomíná statečné ženy našich dějin, mezi něž se na první místo řadí svatá Ludmila. Romantické údolí řeky Křetínky s oběma Svojanovy a kostely sv. Mikuláše a sv. Petra a Pavla dokáže učarovat. Při svých cestách a návštěvách zde ve Svojanově jsem měl možnost obdivovat krásu zdejší přírody v zimě, na jaře, v létě, ale především v zářícím podzimu. Je to čarovné údolí – jeho krása a velkolepost je úzce spojena s životem této země a jejími dějinami. Legenda o příchodu cyrilometodějské misie, která se v tomto údolí zastavila a přinesla křesťanství, je jakoby zapsána v zurčící vodě říčky Křetínky. Přemyslovský hrad a gotický kostelík sv. Mikuláše evokují přítomnost Otce vlasti Karla IV. a jeho Svatováclavskou legendu. A do třetice je zde Nepomuk – sv. Jan Nepomucký, světec doby Karla IV., ale také světec, jehož barokní kult zachraňuje a obnovuje národní a kulturní dědictví. Barokní svojanovský kostel a obraz nejpopulárnějšího Čecha v zahraničí jakoby uzavíraly historickou klenbu zdejšího údolí. Ne však docela. Vždyť je tu „Magdalenka“ a hradní kaple sv. Kateřiny. Znovu nás navracejí do zlaté doby Otce vlasti, vrcholného období našich dějin. Jedna připomíná Karolinum, neboť je patronkou první univerzity za Alpami, a staročeská legenda o sv. Kateřině patří do pokladu naší literatury. A druhá, Máří Magdalena, oblíbená světice středověku, nás vede spíše k období pádu, kterým se stal závěr vlády Václava IV. a husitské války, které vnesly rozdělení a nenávist do našeho národa: Snad jedině roztomilá „Magdalenka“, která o své pouti vítá příchozí z celého okolí nás dokáže přesvědčit, že ani dobré nápady nelze prosazovat násilím a špatnými prostředky. Kolikrát jsme se ale spálili v přesvědčení, že to snad přece jen půjde. Tři čtvrtiny tisíciletí hradu a 720 let zmínky o obci Svojanov budou výmluvným svědectvím a varováním. Svědectvím, že společným úsilím a vzájemným respektem se může tok života ve svojanovském údolí obohacovat a zkrášlovat tak, jak se tomu děje v současnosti. Varováním jsou ona léta, která jsou charakterizována smutkem a devastací, o kterých píší kroniky tohoto kraje. Říčka Křetínka i věže obou kostelíků nás odkazují na Ježíšovo „zlaté pravidlo“ („Co tedy chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim.“ – Mt 7,12). Říčka Křetínka nám připomíná, že bratři ze Soluně, svatí Cyril a Metoděj, nám přinesli Knihu knih v překladu do jazyka našich předků. A tak se Bible stala spolutvůrkyní krásy tohoto údolí. Přeji tomuto krásnému koutu naší vlasti Boží pože-hnání a rozkvět! Dominik Duka OP, biskup královéhradecký

Korýtka „KOREJTKA"

Je několik variant, jak a z jakého důvodu tento kamenný památník vznikl. • Někdo říká, že je tam proto, že odsud je vidět až do Boskovic na hrad a že je z doby, kdy byli pánové z Boskovic správci a potom majiteli hradu Svojanova, a tak si mohli dávat ohněm nějaká znamení. • Někdo říká, že v prohlubni bývalo v noci světýlko, aby pocestní, kteří šli v noci měli orientační bod.

Někde se píše, že tam byli pochováni lidé, kteří zemřeli na mor a nemohli být pochováni na hřbitově. Někde se píše, že je to na památku rodiny Doležalovy ze dvora Na Skale, která byla v tomto místě vyvražděna, když se před švédským vojskem chtěla schovat na hradě Svojanově. Zachránil se jen hospodář s desetiletým synem se kterým odháněl dobytek, aby jej schoval do Olšin a podle jedné verze postavil tuto Boží Muku on. Svatý Jan Nepomucký Svatý Jan Nepomucký, který nyní stojí v klidu a zajištěn před nepohodou v kapličce pod Svatojánskými skalami ví, že toto místo je již jeho třetí stanoviště. Když byl ještě mladý stál u mostu přes Křetínku, kde zažil nepříjemnou koupel v povodni, v místě kde je dnes číslo 65. Později, na počest stavby kostela, stál mezi nově vysazenými lípami, jen pár kroků od nynější kapličky. Majitel panství hradu Svojanova dal postavit jeho nynější stánek v 19. století. Jestli chtěl poděkovat za to, že se podařilo po velkém požáru znovu postavit hlavní budovu hradu, nebo měl jiné intimnější důvody, nevíme. Kaplička i sv.Jan mají nové kabáty. Kapličku opravil pan Jiří Divácký, dnešní soused sv. Jana. Sochu zrestauroval pan Daniel Bartoš - restaurátor. Teď budeme jen pozorovat, jestli na čepičku sv. Jana opět postaví hnízdo rehek zahradní a potom už bude všechno jak to má být.

2007

Boží muka nad Korýtkami

•

SVOJANOViny

Po roce 1801 nechal tehdejší majitel hradu Jiří Heissler (poštmistr v Běchovicích u Prahy ) v místě zvaném Korejtka postavit osadu se šesti domky. Dostala tehdy jméno Georgtahll – „Jiřího údolí“. To se však neujalo a zůstaly Korejtka. Na tuto osadu nechal vyměřit 12 ha půdy. Popisná čísla byla zahrnuta do seznamu Starého Svojanova, kde v té době bylo poslední čp.47 Johana Moravce (dnešní čp. 56). Tak domky v Korejtkách dostaly čísla 48,49,50,51,52 a 53. Do nich se během roku 1802 nastěhovali cizí občané, vesměs ze Sudet. Při přečíslování Starého Svojanova v roce 1869, dostaly domky na Korejtkách vlastní řadu čísel 1-6. Když byla osada přiřazena do katastru Svojanov, byla čísla změněna na 151-156. Původní číslo 52 vyhořelo. Stálo mezi dnešními č. 156 a 155 . Dnes Korejtka obývají a udržují jen chalupáři.

7

Starý Svojanov „SVÁNOV“

SVOJANOViny

2007

Přívlastek „Starý“ dává tušit, že vznikl dříve než Svojanov. I to, že byl osadou farní s vlastní pečetí a městečko dlouho jen podhradím, leccos naznačuje. Domy jsou rozesety v otevřeném údolí vysoko nad říčkou Křetínkou. Tím jsou uchráněny před velkou vodou. I přes drsné podnebí tohoto koutu vysočiny, tu vždy převládala zemědělská výroba. Vyrostly tu statky, které dávaly obživu nejen majitelům a tak kolem nich vyrostly menší chalupy, které dnes udržují převážně rekreanti. V budově bývalé školy, která byla vystavěna v roce 1890-1891 v současné době sídlí mateřská škola, tolik potřebný obchod se smíšeným zbožím a hasičská zbrojnice. Místní sbor dobrovolných hasičů byl založen v roce 1899.

8

Když se ohlédneme zpět tak jako u jiných osad můžeme se podívat jaká příjmení a hlavně jaké křestní jména byla ve Svánově v té době v módě. Roku 1565 byl v obci muž příjmením Blahout s manželkou Bětou (nehodnou), a slib, že se žena polepší,museli pod peněžní pokutou podepsat i sousedi jako rukojmí,a to Pavlík Holubec, Vávra Pavlak, Matouš a Václavek. Na dalším listu jsou podepsáni Jiřík Žižka, Jan z Křibu, Jan Mlynář a Václav Gelar rychtář. Roku 1587 jsou jako rukojmí jmenovaní Tomáš Husa, Matyáš Jiřík a Řehoř rychtář. Když roku 1605 utekl ze Svojanova primátor Petr Pejcha a byl dostižen, zaručovali se za něj ze Starého Svojanova: Burián Beneš, Janek Křibský, Vondra Michalec,Václav Pavlak,Říha Bačovský, Jiřík Pavlak rychtář, Jan Krejzla,Vondra Pešák, Janek Duchků a Šimon Zabulon . Po roce 1720 jsou tu nová jména: Matěj Krejčanský, Jan Dosana, Urban Hromátka,Václav a Matěj Piternovi V 18.století se některá jména již vytratila a objevila se nová, z nichž některá jsou zde dodnes. Při prvním číslování bylo ve St.Svojanově 25 popisných čísel. Když si je trochu přiblížíme uvidíme, kde kdo má kořeny. Začínáme v roce 1776. Číslo 1 - Josef Šudoma *1750 manželka Veronika rodem Opršálova. Po roce 1880 Volaufovi, pak Věstinští a po nich Olivovi. V roce 2007 majitel Jiří Cihlář.( nynější číslo 2) Číslo 2 - Terezie *1736 vdova Benešová, od roku 1827 Lidmilovi asi od roku 1900 Říhovi a nakonec František Kopecký zámečník (nynější číslo 3). Číslo 3 - Josef Doležal *1732 manželka Kateřina, rodem Benešova Josef Doležal familiant koupil po roce 1770 od vrchnosti část Skalského dvora . Jeho pravnuk byl od roku 1868 starostou St.Svojanova. V roce 2007 je majitelem prapra….zeť Jan Kovář (nynější číslo 15 ). Číslo 4 - Jan Bačovský *1729 II. manželka Kateřina a 12 dětí ve věku od ¼ roku do 25 let Poslední Bačovský z tohoto rodu zemřel v roce 1884 a zůstala jedna dcera. Jednu generaci tam byli Báčovi, ale neměli děti, tak si paní Báčová rodem Bačovská z Předměstí vzala na Křib syna svého bratra Ladislava Bačovského, který se neoženil a také neměl děti, přišel statek na Křibu sice do cizích, ale pečlivých rukou. (nynější číslo 13). Číslo 5 - Jiří Svojanovský *1702 hrobař a kostelník. Jeho vnučka si v roce 1801 vzala Josefa Báču. Báčovi byli majiteli až do roku 1950 a od nich koupil domek, nynější číslo 11, Antonín Neubauer. Číslo 6 - Martin Karlík *1736 syn Víta Karlíka, manželka Mariana, rodem Bednářová z Jobovy Lhoty . Jeho prapra…….. vnučka prodala stavení po roce 1967. (nynější číslo 26) Číslo 7 - Václav Beneš *1710 rychtář, manželka Rozina Jejich dcera Johana si v roce 1766 vzala Josefa Olivu *1744 (rychtáře od roku 1788) Tento Josef Oliva rozdělil rychtu

na dva stejné díly. Starší syn Josef dostal díl kde se dnes říká u Familiantů č.p.37 (nynější číslo 30 ), mladší Alois zůstal v čísle 7 (nynější číslo 28). Nynější Olivovi jsou tak potomky přes svou prababičku i Václava Beneše. Číslo 8 - František Svojanovský *1717, manželka Lidmila rodem Tesařová z Rohozné. Dalším majitelem byl Josef Gracias *1760. Po roce 1810 si postavil domek na Předměstí č.p.18 (říká se tam u Gruntů) . Václav Báča *1788 pocházel z čísla 13 jeho manželka Viktorie Bačovská byla z Křibu V době první svět. války byl Antonín Báča starostou St.Svojanova. Nynější majitelé Báčovi jsou jejich potomky. (nynější číslo 33) Číslo 9 - Martin Vorba *1726 manželka Barbora Škrancová ze Studence. Jejich dcera Johana si vzala v roce 1787 Josefa Stejskala z Jobovy Lhoty a Stejskalovi na tomto čísle byli do roku 1900 kdy si jejich pra ..vnučka vzala Františka Šudomu z Tresného a nynější majitel je jejich potomek a tak je potomkem Martina Vorby. Číslo 10 - Jan Hutský *1727 manželka Mariana *1717, vdova po Matěji Vorbovi Dalším majitelem byl její syn vysloužilý voják Josef Vorba, potom jeho zeť Janeček František, v roce 1890 byl majitelem zase jeho zeť Antonín Kopecký. Rodina Kopeckých prodala domek před rokem 2000. Číslo 11 - Josef Beneš *1732 jeho syn Jan Beneš zemřel po roce 1835 a v této době Benešovi pravděpodobně přišli o pozemky, protože je potom obhospodařovala vrchnost, měl je v nájmu žid Bergman. Nový majitel František Kleinbauer *1812 v Jedlové měl již jen malou část původní výměry. V roce 1869 je toto číslo zapsáno jako vyhořelé. Kleinbauerovi si postavili nový dům na humnech č.p.40. Číslo 12 - Kateřina Krejzlová *1724 vdova, po ní měl domek Vojtěch Svojanovský *1765 pak Antonín Oliva *1770 další byla Anna Petříčková a její syn Václav Petříček. Od nich koupil stavení Ferdinand Stejskal*1834 a dodnes je v majetku této rodiny. (nynější číslo 43 Číslo 13 - Václav Báča *1701 v Rohozné a Báčovi měli tento statek do roku 1906 kdy si jejich dcera Voršila vzala Františka Moravce z čísla 57. Moravcovi byli v roce 1950 ze statku vystěhováni a zpět jej rodina dostala až v roce 1990. (nynější číslo 45) Číslo 14 - Mikuláš Hutský *1737 manželka Veronika Jejich dcera si vzala Josefa Havlíčka*1760 z Rohozné a jejich syn Jan Havlíček *1792 byl posledním starosvojanovským rychtářem.V roce 1976 jsou jako majitelé zapsáni manželé Kolískovi a s nimi poslední Havlíčková – Cecilie. Číslo 15 - Jiří Lidmila *1731, syn Jana Lidmily a Roziny Benešové. Říká se, že první Lidmila kdysi dostal tento půlstatek od vrchnosti proto, že byl vynikajícím hudebníkem. Hudební nadání se dědí v této rodině ještě po mnoha generacích. Dalibor Jedlička známý operní pěvec měl Lidmilovy babičky dokonce dvě. Nynější majitel je prapra…vnukem prvního Lidmily a také je dobrý hudebník. (nynější číslo 49) Číslo 16 - Jakub Moravec *1749 manželka Mariana rodem Benešová z Předměstí. V roce 2006 je majitelkou jeho prapra… vnučka Žofie Timovtová. (nynější číslo 57) Číslo 17 - Jakub Beneš *1733 manželka Kateřina Benešovi byli na tomto statku do roku 1822 po nich hospodařil jejich zeť Josef Bačovský z Rohozné a po něm jeho syn, také Josef. Po něm Josef Jaschka z Horního Poříčí, potom Jan Oliva. Od Olivů koupili už jen zbytky tohoto statku Moravcovi v roce 1884 a jsou stále majiteli tohoto stavení. (nynější číslo 60) Číslo 18 - chaloupka - majitel Mikuláš Štefka *1749 manželka Mariana

Bačovský z č. 24, František Báča z č. 20, Josef Kleinbauer z č. 96 zemřel na následky války. Několik občanů se vrátilo jako invalidé. Jako každá válka má své následky ,měla i druhá světová válka na Starý Svojanov oslabující vliv. Do pohraničí odešly rodiny :Loukotovi č.46, Severin Gregor č.55, Josef Stejskal,Marie Hamerská č.43, Václav Hamerský č.72 ti odešli do Lavičného. Do Dlouhé odešli Jan Klemša č.63 a Antonín Hájek č. 102. Do Banína Josef Čeněk z č. 82. Do Březové paní Olivová č.83. Do Hradce nad Svitavou odešli Hnátovi z č.22, Štaudovi z č. 18, Báčovi z č. 11 a Věstinský z č.2. Jan Oliva z č. 21 odešel do Bělé. Opršálovi z č.19 do Svitav. Kabátovi č. 53, Říhovi č.54 a Cupalovi č. 65 jsou také někde v pohraničí.

Kostel svatého Mikuláše ve Starém Svojanově úrovní své výzdoby výrazně přesahuje úroveň regionálních staveb. Všechno o jeho rekonstrukci, i o kostele sv. Mikuláše se dočtete v knize Petra Hníka „Historie, přítomnost a význam kostela svatého Mikuláševe Starém Svojanově“ Nově opravený a restaurovaný kostel se stává výmluvným svědectvím kulturní a náboženské velikosti našeho středověku. Kostelní věže a věžičky i sám gotický lomený oblouk jsou výmluvným orientačním symbolem, který ukazuje vzhůru. Byly a jsou výzvou, abychom se napřímili a hleděli vzhůru za horizont všedních dnů, nezdarů i porážek. Kostel sv. Mikuláše je jedinečné místo, kde se otiskla a dodnes dochovala představa našich předků o světě a o Bohu.

2007

Kostel sv. Mikuláše Ve stínu královského hradu, který založil Přemysl Otakar II.kolem roku 1260 na zemské stezce spojující Čechy s Moravou, objevíme poklad gotického umění z doby vlády Otce vlasti Karla IV., kostel sv. Mikuláše. Byl postaven byl na počátku 14.století v gotickém slohu.V roce 1680 až 1682 prošel barokní přestavbou a ta jej zachránila před zchátráním. V té době byla postavena zděná brána a okrouhlá kostnice. Za dalších 130 let byl opět opravován, protože se propadala střecha. V roce 1826 byla přistavěna nová zvonová věž. V roce 1924 při běžné údržbě tohoto kostelíku byly objeveny gotické nástěnné malby. Kostel byl ve špatném stavu, dovnitř teklo, protože střechy byly shnilé. Stavební úpravy skončily roku 1932. O obnovu fresek se postaral akademický malíř Max Duchek Po roce 1948 opět šindelová střecha na věžích začala propouštět vodu a vlhkost ničila opravené fresky. Postupně byly opraveny střechy a kostel dostal v roce 1978 venkovní omítku. Po roce 1999 se pan Ing. Václav Petříček CSc. ujal těžkého úkolu. Zajistit, aby byl znovu důkladně a odborně opraven celý kostel, včetně freskové výzdoby. Rozsáhlá rekonstrukce stavby i vnitřní výmalbya inventáře proběhla v letech 1999 až 2003 a penězi na ni přispělo 23 dárců a sponzorů.

SVOJANOViny

Štefkovi a jejich potomci Georlichovi, Říhovi, Cupalovi a Olivovi drželi chalupu až do roku 1998. Číslo 19 - Josef Krejzla rychtář *1729 manželka Rozina poslední Krejzla Václav zemřel v roce 1875 a jeho manželka prodala statek Janu Karlíkovi.Poslední Karlík toho jména zemřel v roce 1949 a hospodářství získala výměnou Eliška Krušinová z Trpína vdaná za Josefa Doležala. Nynější číslo 69 je v majetku Doležalových. Číslo 20 - Jan Havlíček *1725 v Rohozné - manželka Juliána rodem Svojanovská. Potomci Havlíčkových se rozešli do světa. V roce 1880 byl majitelem Josef Moravec, v roce 1890 František Janeček další majitelé Báčovi a Kopečtí byli jeho přízeň. (nynější číslo 37) Číslo 21 - Ondřej Janeček *1720 manželka Helena rodem Hutská ze Svojanova. V roce 1827 byl majitelem Martin Ducháček a Josef Krejzla, po nich Kleinbauer František, potom Havlíček Petr a po něm v roce 1890 Jan Báča a Marie Zvěřinová, vdova. Po ní její zeť Hamerský Adolf a v této rodině je stavení číslo 72 stále. Číslo 22 - mlýn patřící původně k rychtě. Jakub Kopecký *1765 v Předměstí a Barbora rodem Opršálova *5.12.1768 V roce 1890 již hospodařila vdova Anna Petříčková, rozená Kopecká a Petříčkova rodina má toto nynější číslo 29 dosud v majetku a jsou potomky původního majitele. Číslo 23 - Josef Bačovský *1741 manželka Barbora rodem Olivová V rodině Bačovských byla chalupa až do roku 1888.Část rodiny odešla v roce 1878 do Ruska V roce 1880 už bydlela v chalupě rodina Josefa Cupala stolaře ze Svojanova. V roce 1890 byl majitelem Josef Báča *1860, který pocházel z protějšího domu číslo 11 . Jeho syn zemřel v roce 1977 a chalupa už není trvale obydlena. (nynější číslo 12) Číslo 24 - Jan Oliva *1707 familiant, manželka Kateřina - koupili od vrchnosti 1/3 dvora Na Skale. Po sto letech prodal manžel jejich vnučky Jiřík Kopecký část pozemků Báčovým ze Skaly a část dostali Doležalovi ze Skaly. Měl tu smůlu že jeho dcera brzy zemřela a zůstal mu po ní vnuk a také jeho syn nebyl duševně zdravý. Zajistil je tedy tímto způsobem. Stavení č. 16 které teď na místě tohoto půlstatku stojí postavila údajně obec a bydlela tam rodina Havlíčkova až do roku 1970. Číslo 25 - Jan Stejskal *1720 a manželka Alžběta. V krátké době po roce 1776 byl majitelem Jan Báča *1753 a Mariana rozená Olivová. Kdo z nich koupil tu 1/3 skalského dvora zda Stejskalovi nebo rodina Báčova, jejíž potomci dosud Na Skale žijí, se ještě nevyjasnilo. (nynější číslo 14). Za padesát let bylo již 69 popisných čísel a při přečíslování v roce 1869 bylo poslední staré číslo 83. Ve Starém Svojanově bylo podstatně více půdy, než v sevřeném údolí Křetínky a uživila více lidí. Majitelé statků i půlstatků postavili pro své děti domky na svých pozemcích, ale ti se již museli „přiživovat“ s větší části tkalcovstvím nebo řemeslnou prací. Ze Starého Svojanova se chodilo do továren v Brněnci a Chrastové, jak to popisuje pan Gregor ve své obsáhlé kronice nebo pan Bačovský ve svých vzpomínkách na nedávnou dobu. Vletech 1870 až 1880 se vystěhovalo do Ruska několik rodin Moravec Ignác kolář, s manželkou a pěti dětmi, Svojanovský Josef s rodinou, Oliva Václav z čísla 35 s rodinou, Stejskalová Františka z čísla 71 se třemi dětmi, Kubín Josef s manželkou z čísla 1, Jan Havlíček zedník, z čísla 19 s rodinou. Další lidé odcházeli do Vídně a do Brna. Velká ztráta pro Starý Svojanov byla i první světová válka. Seznam padlých je také dlouhý a je možné, že nejsou uvedeni všichni. Od horního konce vesnice: František Sedláček č.78,Václav Janeček č.77, Jan Oliva č.50, Václav Gregor č.55, František Moravec č. 57, Antonín Tureček č.63, Josef Báča č.91, Severin a Josef Jaškovi č. 74, Kleinbauer č. 40, Báča z č. 37, Václav Gregor z č. 79, František Petříček z č. 89, František

9

SVOJANOViny

2007

PŘEDMĚSTÍ

10

Další v údolí je obec Předměstí. Po levé straně ústí do Předměstí údolí Žleby ve kterých jsou nahoře pod Majdalenkou dvě studánky s léčivou vodou / železito-sirnatý pramen/, u kterých údajně měli kdysi stát lázně. Také je v údolí skalka „Kazatelna“, u které se scházeli Čeští bratří z Čech i Moravy k pobožnostem. Po pravé straně údolí je hned na začátku Předměstí bývalá rychta a za ní stará cesta na Studenec, kde jsou v katastru Předměstí dva písníky. Ty jsou zapsány jako jeden z nerostů, které se tady vyskytují a to tuha, mastek,osinek, písek a vápenec. Uprostřed údolí je Petrův rybník úředně zvaný Šindelka. Ke všem těmto místům se vztahují příběhy tajemné, veselé i smutné, a těch je nejvíc. Předměstí bylo součástí Svojanova až do 18.století. Při prvním zaměřování katastru byly vytvořeny nové hranice a podměstí Svojanova se stalo samostatnou obcí. Nejstarší známá jména a příjmení z podměstí jsou podle svojanovské Rychtářské knihy roku 1565 Havel Dvořák 158l Duchek Studence, Urban Libuše 1596 Brikcí Brychta - šafář, Šimon Vopršal 1613 Valenta Suchý, Morávek Jan Kopecký*1694,Václav Kopecký šafář dol.dvora*1694 Josef Opršal*1728 Josef Doležal *1738 šafář dol.dvora 1750 Ondřej a Jiřík Mičulkovi 1751 Martin a Matěj Dobřenští V roce 1776 mělo Předměstí pouze 11 čísel a tak si můžeme jejich hospodáře připomenout. Číslo 1 měla rychta, která původně byla vedena jako rychta Studence.- rychtář Václav Beneš *1710 V roce 2007 vlastní tuto starou rychtu, která má ve štítě letopočet MDCCLXXXXI.... prapra….. vnuk František Slezák Číslo 2 Mariana Hromátková hospodyně *1704 v roce 1800 byli na tomto půlstatku již Šudomovi a vlastní jej i v roce 2007 Číslo 3 Dorota Bednářová podruhyně *1734 Asi od roku 1820 Šudomovi,pak Věstínští a po nich Benešovi v roce 2007 Josef Vaverka Číslo 4 František Kopecký *1737 František Kopecký rozdělil statek „Na kopci“ na dva díly, mezi své dva syny Aloise*1759 č.p.15 a Františka*1767 č.p. 4. Říká se, že při té příležitosti byl pověšen obrázek sv.Salvátora na Zádušní cestě ke Studenci, aby se vždycky oba bratři dobře srovnávali. Historie ale říká, že se obě rodiny ve všech generacích velice špatně snášely. Ing.Vondra z č.p 4 i poslední místní majitelé č.p.15 Karlíkovi, byli potomky Františka Kopeckého Číslo 5 Matěj Bačovský *1715, i po 230 letech je na tomto statku rod Bačovských Číslo 6 Jiří Cupal *1710 už v roce 1783 byl majitelem Jan Jura a v roce 1890 se přiženil Josef Havlíček .V domě bylo vždy několik podnájemníků. Číslo 7 Dolní dvůr – Mayerhof -Matěj Moravec *1745 asi šafář. V roce 1780 Mayerhof koupil od vrchnosti za 500 zlatých Josef Gerišer mlynář z čísla 8, ale pro nemoc (zemřel v roce 1783) jej již v roce 1782 prodal Johanu Václavu Graciasovi svobodníkovi z Brněnce. Ten v roce 1790 rozdělil statek mezi

své syny Jana, který zůstal v Dolním dvoře a Antonína, který dostal druhou část řečenou Horní dvůr č.p.17. Oba statky jsou ještě v roce 2007 v rukou rodin Graciasů. Číslo 8 Josef Gerišer *1726 Syn Josefa Gerišera Libor*1772 , prodal mlýn po roce 1800 Pavlu Jedličkovi mlynáři z Borotína a v Jedličkově rodině je mlýn dodnes. Číslo 9 Josef Opršal **1735. Rodina Opršálova měla chaloupku ještě asi 100 let, po nich tam bydleli Lidmilovi, Zábrodský a Sauerovi. Ti odešli po roce 1945 do Banína a chaloupka byla zbourána číslo 10 - majetek vrchnosti, původně to měla být továrna na tuhové výrobky, ale protože již za časů Martina Dlouhého zřejmě výroba končila, nebo byla přenesena na hrad, bydleli zde vždycky hajní anebo později zaměstnanci státních lesů. číslo 11 - Matěj Opršal *1739, v roce 2007 vlastní č.p.11 prapra…….vnučka Matěje Opršála - Vlasta Kopecká Do roku 1810 byly postaveny ještě domky č.p. 12 rodinou Bačovskou z čísla 5 č.p. 13 Jiříkem Křipským z Dolní Lhoty č.p. 14 postavil Josef Zábrodský Číslo 16 „Valcha“ stála na hrázi rybníka a bylo to větší stavení ve kterém se údajně prala tuha, která se dobývala v Hutích, než se dále zpracovávala. Podle pánů farářů a jejich evidence velikonočních zpovědí je jako první obyvatel tohoto místa v roce 1810 zapsán Antonín Riesner – bělič starý 24 roků a jeho manželka Mariana, rodem Brauteneglová z Poličky. V roce 1819 u nich zemřel majitel hradu Martin Dlouhý, poličský měšťan a byl pochován na hřbitově ve Starém Svojanově. Po Riesnerových byla běliči rodina Lichtblauova z Oskavy Jejich syn již byl poklasným a kdo vlastně potom vyráběl šindel, když bělidlo skončilo se zatím neví. Bydlela tam také rodina Olivova. Budova byla až do vyhoření v září 1936, v majetku Města Poličky. V roce 1900 mělo Předměstí 35 domů a 241 obyvatel. 7 rodin se živilo výhradně prací v zemědělství, ostatní byli řemeslníci a hlavně tkalci. V roce 1912 postavila obec Předměstí požární zbroj-nici č.p. 37 pro Spolek dobrovolných hasičů, který byl na Předměstí ustaven v roce 1908. A musíme poznamenat že do dnes je jedním z nejaktivnějších spolků v celé obci. Domek č.p.37 sloužil také rodinám, které neměli vlastní domek ani možnost sehnat jiné ubytování. V první světové válce padlo jen z Předměstí 18 mužů, a je to dlouhý seznam. Z čísla 2 padli Jan a Josef Šudomovi, z čísla 3 Josef a Antonín Benešovi, z čísla 18 Josef a František Graciasovi, z čísla 5 Josef Bačovský, z čísla 6 Antonín Svojanovský, z čísla 7 Bedřich Gracias, z čísla 11 Jindřich Opršál, z čísla 12 František Gracias, z čísla 13 Jan Bačovský, z čísla 15 Josef Karlík, z čísla 16 Josef Lichtblau, z čísla 17 Josef Gracias, z čísla 20 Václav Bačovský, z čísla 22 Václav Sychra a z čísla 32 Antonín Opršál. Tato velká ztráta mladých lidí měla jistě vliv i na to, že se v Předměstí od roku 1912, přes první a druhou světovou válku, až do roku 1972, to je 60 let, postavili pouze 4 domky. V roce 2007 je v Předměstí 51 popisných čísel a začíná přibývat mladých lidí, a to je pro všechny radostné zjištění.

Dolní LHOTA osadu Kněžoves (roku 1923 byl název změněn na Kněževes). Při sporu o tuto vísku, který vedl farář Bernard Voscíníus s kunštátskou vrchností, předložil prý tento výpis z olešenských městských knih:Kněžoves od jisté pobožné královny olešenské faře darována byla, která v pádu a Boží pomoci u té vsi syna porodila a na hradě Svojanově v šesti nedělích ležela.

Kaple sv. Máři Magdaleny

2007

Kaple stojí na katastru obce Předměstí, patří Svojanovu, ale v myslích lidí je „Majdalenka“ od jejího počátku součástí obce Hlásnice. Kapli tvoří kněžiště zříceného kostela. Podle lidové tradice je to snad pozůstatek kláštera, který zanikl v husitských válkách. Později zde hledali útočiště poustevníci, kteří se starali jak o kostel, tak také o studánku s léčivým pramenem pod kostelem a lázně u ní. V roce 1653 opravili kostel svojanovští naposledy. V 18. století zpustl, zanikla poustevna i lázně. V roce 1786 byl zrušen a jeho jmění bylo použito na stavbu kostela ve Svojanově. Jeden zvon z Majdalenky byl dán do Rohozné a jeden do radnice ve Svojanově, kde se při velkém požáru v roce 1842 roztavil. Okolo roku 2000 byla znovu opravena střecha a zdi „Majdalenky“, tentokrát je zaplatil pan Štěpánek z Trpína. V roce 2006 se na „Majdalence“ začalo opět pracovat. Zdi kostela jsou opatřeny šindelovou stříškou a uvnitř objektu je postavena malá poustevna. Práce financuje a řídí Farní úřad ve Svojanově, pan farář Erik Tvrdoň. Studánky s léčivým pramenem zatím nikdo neobnovil, ty čekají na svého mecenáše. „Majdalenka“ je po staletí pro celé okolí slovo znamenající pouť, radost, zábavu, setkávání spousty lidí ze širokého okolí na svátek Magdalény na jindy tichém a tajemném místě. „Majdalenka“ to je horký letní den s hudbou, trhovci, žízní i s posezením pod stromy. „Majdalenku“ milují i bouřky. I ty tam můžete v červencovém dni potkat.

SVOJANOViny

Další osadou v nivě Křetínky je osada Dolní Lhota. Na pravé straně stojí Benešova hora, na levé Matoušů kopec a Hradisko. Pod ním je malebné údolí Kaviny, kterým se dá projít do sousední Kněževse. Kavinský potok omývá zajímavé travertinové útvary. Nějaký čas se zde dolovala tuha, ale podle ústního podání po zavalení horníků byl tento důl uzavřen. Na konci šestnáctého století byli v Dolní Lhotě tito hospodáři: Jan Knížek, Matěj Bočka, Jakub Navrátil, Jakub Mitýsko, Matěj Držka a Jan Duchek. O sto let později se již vyskytují jména Matoušek, Křipský, Bednář, Jarník, Zvěřina, Šudoma, Suchý, Dobřenský a Svojanovský. Obyvatelé Dolní Lhoty po staletí pracovali většinou v zemědělství nebo jako tkalci. Po roce 1870 byla v Dolní Lhotě postavena škola která sloužila svému účelu pouze sto let. Poslední vyučovací den byl 30.6.1974. Od této doby slouží jako turistická ubytovna. Dnes se tu chystá rozsáhlá rekonstrukce. Před první světovou válkou, ve které padlo 6 místních mužů / Josef Bačovský, Antonín Jarník, Alois Vorba, František Janků, Jan Lidmila a Čeněk Dobřenský/, měla Dolní Lhota již 32 popisných čísel, dnes 34 a stejně jako na Studenci má své dlouholeté chalupáře, kteří se tu cítí jako doma. V jižní části katastru Dolní Lhoty v blízkosti bývalé českomoravské hranice je zalesněné návrší nazývané Hradisko. Na jeho vrcholu je dosud patrný příkop a násep uzavírající nevelký prostor nepravidelného půdorysu, na němž stávala tvrz. Průběh základových zdí je možné dnes odvodit jen z terénních vln. Písemné zprávy o tvrzi na Hradisku chybějí. Celkový charakter a poloha tvrziště nasvědčují tomu, že zde pravděpodobně stávala nevelká věžovitá tvrz, která plnila strážní funkci při zemské hranici. Její vznik je snad možno klást do druhé poloviny 13. století, kdy probíhala kolonizace oblasti při českomoravské hranici v okolí nynější Poličky. Tvrz zanikla asi v polovině 80. let 13. století, kdy hlavní strážní funkci převzal nově vybudovaný hrad Svojanov. K Hradisku se váže pověst o zrození Ješka, syna Záviše z Falkenštejna a jeho choti královny Kunhuty. Kunhuta prý ráda pobývala na hrádku a porodila zde syna Ješka. Pokřtil ho olešnický farář, jenž za to odměnou dostal nedalekou

11

HUTĚ Hraniční potok mezi Čechami a Moravou tvoří také zároveň hranici obce. Z údolí Křetínky se do obou stran prolamují boční údolí. První po levé straně jsou Roudníky, ve kterých se dolovala již na počátku 19.století tuha, která se zpracovávala na hradě Svojanově, a také se vyvážela až do Anglie. V údolí leží osada Hutě, která měla původně jen dva domy, mlýn a jednu zemědělskou usedlost. Od počátku 18.století byli ve mlýně Ehrenbergerovi a stejně dlouho byli na svém podsedku sousedé Tesařovi . Současný majitel čísla 2 je prapra…vnuk Tesařových. Dnes tu stojí dvanáct domků, ve kterých žije osmnáct trvale přihlášených občanů. Ovšem podle Statisticko-topografické knihy Královehradecké diecéze od Josefa Antonína Šrůtka vydané v roce 1857 zde stály tři domy, ve kterých žilo 24 osadníků. V té době tu byla dolována tuha/grafit/. Krásnou ukázkou tehdejších manufaktur na zpracování grafitu jsou kamna, která můžeme vidět na hradě Svojanov. Dalším údolím po levé straně jsou Jezdiny, kde rostou vzácné druhy rostlin jako sasanka chlumní, konvalinka nebo střevičník pantoflíček.

SVOJANOViny

2007

DOLOVÁNÍ TUHY V HUTÍCH

12

K řece Křetínce se svažuje několik překrásných údolí.V Hutích to jsou Roudníky.V Roudníkách se dolovala tuha.Vytěženou tuhu odváželi do továrny na tuhové zboží na Předměstí.Vystavěl ji tehdejší majitel panství svojanovského Martin Dlouhý.Z tuhy vyráběl kuchyňské nádobí,umělecké ornamenty, sochy a vázy.Přečištěnou tuhu odvážel v bečkách do Anglie. Vypráví se,že v Roudníkách žili důlní mužíci,kteří bránili pronikání lidí do podzemních tajemství. Dnes jsou štoly zasypané.Při procházce touto krásnou přírodou nám dávnou dobu těžení tuhy připomenou už jen zbytky štol.

i okolnosti péče o rodiče. Až snad v okamžiku, kdy se mé pravidelné ježdění do Svojanova nestalo povinností, jsem si uvědomila, že svojanovský hrad s městečkem mám natolik zapsaný v srdci, že pro mě je toto místo tím pravým domovem. I pro to mě svojanovští i nadále často potkávají při mých pravidelných cestáchna hrad, po mě-stečku a na hřbitov. Teprve nyní mám paradoxně čas poznávat při pěších výletech celé překrásné okolí a seznamovat s tímto krajem i své blízké. Při mých toulkách rodným krajem si vždy moc ráda povykládám se „starousedlí-ky“, případně jejich potomky, hádám mnohdy podle podoby, do které rodiny ti mladší patří. Jak se vždy těším na kus řeči s paní učitelkou Gerišerovou, která mě pořád čilá s neutuchajícím zájmem referuje o všech nových událostech. Dospěla jsem k poznání, že místo, kde já mám domov, nemusí být nutně spojeno s vlastnictvím nemovitostí. Dnes, kdy přijíždím do Svojanova a na hrad jen „jako host“ snad ještě s větší intenzitou vnímám krásu a tajemnou sílu tohoto kraje v samém rozhrání Čech a Moravy. I každý z mých známých a blízkých, i když spatřili různá místa světa, pohlíží z hlásky svojanovského hradu na městečko a kraj kolem s jakousi posvátnou úctou a dalo by se říci i pokorou. Každého formuje a ovlivňuje místo, kde vyrůstal a dlouho žil a lidé, kterými byl obklopen. Pro mě tím místem byl hrad a městečko Svojanov, který v dětství pro mě i sestru s bratrem byl celým světem. Mým skromným přáním je, abych já nyní na oplátku Svojanovu, jeho obyvatelům a mému rodnému hradu mohla něco z toho, co jsem do života odtud dostala, vrátit. Již třeba tím, že tato místa propaguji při každé vhodné příležitosti. A třeba i tím, že spolu s bratrem budeme i nadále připravovat výstavy tatínkových obrázků, s nezapomenutelnými motivy svojanovského hradu i krajin celého okolí a tím snad dělat radost i jejich návštěvníkům. Mým neskromným přáním je, aby svojanovští obyvatelé měli dost sil a finančních prostředků pro pokračování v započatém díle – zvelebování městečka i všech přináležejících obcí, aby i svojanovský hrad našel svůj zdroj pro tak potřebný přísun finančních prostředků na provedení nezbytných oprav a především, abychom se my všichni, pro které je Svojanov naším domovem ještě dlouho v těchto místech setkávali ve zdraví. Miloslava Živná

SVOJANOViny

Narodil se těsně před začátkem první světové války do početné rodiny v Lubě u Černé Hory. Vyučil se řezníkem a s bratrem Františkem, absolventem hotelové školy, na konci protektorátu provozoval chatu KČT na Luckém vrchu. Od roku 1946 působil na hradě Svojanově nejprve jako nájemce, pak jako správce. Prožil tu plných padesát let. Doba se zadrhla. Z nájemce se stal zaměstnanec s téměř symbolickým platem a jeho činnost narazila na kult průměrnosti. Přišel strach , bohužel oprávněný, jak se časem ukázalo. Aby zahnal úzkost, vrátil se k zálibě z dětství. Začal malovat, skoro potají, aby nebudil pozornost, jen své nejbližší okolí a hlavně v zimě, kdy měl méně práce. Mezi turisty se našla řada umělců a malíř neměl nouzi o zasvěcené rádce či kritiky. Ve svých obrázcích stvořil laskavý svět, v jakém si přál žít. Živného Svojanov je útočištěm pro ty, kdo hledají klid a bezpečí. I sníh na jeho plátnech jako kdyby hřál a drsná Vysočina se tu sluní v jiskřivém oparu. V jeho krajinách jsou zaklety stopy dávných poutníků i práce lidských rukou, jeho portréty zachycují lidskou duši. Byla jsem požádána představiteli obce Svojanov, abych jako svojanovský rodák přispěla do Svojanovin u příležitosti chystaných oslav 720 let obce Svojanova. Trochu jsem tímto přáním zaskočena, na druhou stranu si tohoto oslovení považuji. Vždy při vyslovení jména Svojanov samozřejmě spojím tento pojem i s jeho hradem. A nelze v mém případě, než vzpomínat. I při této příležitosti, v době chystaných oslav 720 let Svojanova, mně vyvstane na mysli vzpomínka na oslavy před dvaceti lety. Ano, i já jsem již pamětník. V roce 1987 skutečně probíhaly oslavy 700 let od první písemné zmínky obce. Tehdy se do oslav aktivně zapojila ještě celá naše rodina Živných. Vzpomínám, jakou radost měl tatínek, když při této příležitosti se podařilo zajistit jako propagační materiál výtisk plakátů s reprodukcí jednoho z jeho obrazů – známým zimním motivem vchodu do hradu. Hlavní oslavy proběhly na náměstí v městečku i při divadelním představení „Tajemný hrad Svojanov“ v nádvoří hradu za velkého zájmu. Jakoby v tom roce 1987 snad již byla cítit předzvěst nových časů… Těch dvacet let uběhlo jako voda. Změnilo se hodně - ve společnosti, v městečku Svojanově, které po všech provedených opravách prokouklo a zkrásnělo, i pro mě osobně. Tatínek a maminka postupně odešli z tohoto světa. Domek před hradem, který obývali přes padesát let a který i pro mě byl vždy spojen s domovem, osiřel. Protože šlo o domek v nájmu, nezbylo než všechny věci vyklidit a předat ho vlastníku celého hradu – Městu Poličce. V takové chvíli, kdy končí celá životní etapa a nikdo z rodiny Živných již nemá ve Svojanově bydliště, nastává chvíle k zamyšlení. I když dlouhodobě žiji a pracuji v Pardubicích, všichni známí ví, že jsem celá léta jezdila na hrad pravidelně, když toto vyžadovaly

2007

Alois ŽIVNÝ malíř Vysočiny

13

Jaroslav JUREN Do roku 1998 pracoval jako seřizovač textilních strojů, odkud odešel do důchodu. Samouk, amatér, pro kterého je malování celoživotním koníčkem. Všechny jeho obrazy jsou pohledem na Svojanov a okolí, které tak dobře a důvěrně zná. Dávají radost jeho srdci i srdcím všech jeho obdivovatelů.

„Barvy mi voní…“

SVOJANOViny

2007

Málokterá vesnice se může pochlubit takovými umělci - malíři jako právě Svojanov. Jména jako Alois Živný a Jaroslav Juren jsou se svojanovskou krajinou už neodmyslitelně spjata. Právě s panem Jurenem jsem měla možnost udělat kratičký rozhovor a vyzpovídat ho. Jeho obrazy zachycují prostředí, které je nám všem důvěrně známo, a proto by byla velká škoda, kdyby jeho obrazy upadly v zapomnění. I přestože je pan Juren všestranně nadaný člověk, působil na mě velmi skromně a setkání s ním se mi navždy vrylo do paměti.

14

Kolik obrazů jste za svůj život už namaloval? Namaloval jsem jich spousty… Olejomaleb mám asi kolem dvou stovek. K tomu ještě další malby nakreslené tužkou a pastelem. Přesné číslo nedokážu říct. Také se mi některé nepovedou… Malujete jen Svojanov a okolí nebo i jiné vesnice? Maluji především Svojanov a Starý Svojanov. Některé obrazy jsou ale i z Hlásnice, Korýtek, Majdalenky nebo Písníku. V nejbližší době se chystám i do Dolní Lhoty. Malujete i něco jiného než krajinky? Kromě zátiší a přírody zkouším i portréty. Maloval jste už jako malý kluk? Většinou jsem pomáhal kamarádům ve škole. Kvůli práci nebyl na malování čas. Máte nějaký obraz, kterého si nejvíce ceníte? Ke kterému máte zvláštní vztah? Všechny své obrazy mám stejně rád, těžko se s nimi loučím. Nejvíce si asi vážím obrazů s hradem Svojanovem. Mám jeden nebo dva, které se mi opravdu povedly. Jak dlouho vám trvá namalovat jeden obraz? To záleží na konkrétním obraze… Někdy den a půl, někdy i několik dní. Práce je to zdlouhavá a zabere spoustu času, protože obraz vzniká postupně. Nejdřív kreslím hlavní obrysy a kontury a pak teprve detaily a pozadí. Hotový obraz se navíc musí nechat pořádně zaschnout. Čerstvě namalovaný vypadá úplně jinak, než ten, který je už zaschlý. Vaše obrazy zachycují všechna roční období. V které části roku malujete nejraději? Zimu moc rád nemám, nejradši maluji jaro a podzim. Máte nějakého oblíbeného malíře? Českého nebo světového? Líbí se mi hlavně impresionistické obrazy… Claude Monet a další… Plánujete si dopředu, co budete malovat? Máte teď v hlavě nějaká další místa, která chcete namalovat? Každý obraz si dlouho dopředu promýšlím. Nejdřív obejdu okolí a vyhlídnu si nějaký pohled. Pak si to místo vyfotím a doma

podle fotky namaluji. Někdy přemýšlím o obrazu tak intenzivně, že ani nevnímám, že na mě žena mluví. Chtěl bych teď namalovat celkový pohled na Městečko…Pohled z Masaryčky na kostel a hrad…Bude to trošku větší obraz… Vzpomínáte si, kdy jste namaloval svůj první „opravdový“ obraz? To si vzpomínám přesně… Bylo to v roce 1975, když jsem si na levé ruce uřízl prst. Neměl jsem tehdy zrovna co dělat, tak jsem si koupil tempery… Navštěvoval jste nějakou školu s výtvarným nebo uměleckým zaměřením? Nebo jste samouk? Jsem samouk. Spoustu věcí o malování a míchání barev jsem se dozvěděl z literatury o malířství. Nikdy mě nemrzelo, že jsem se malování nevěnoval profesionálně. Je to hlavně můj koníček. Kde všude jste už vystavoval své obrazy? Dvakrát jsem měl výstavu v Bystrém, tam jsem měl kolem padesáti obrazů. Něco jsem vystavoval i na faře ve Svojanově… No a teď na radnici. Většinou je to při příležitosti nějakých velkých společenských akcí a událostí. Třeba když se vloni slavnostně otevírala radnice. Prodáváte nějaké své obra-zy? Nebo je rozdáváte či věnujete? Obrazy neprodávám, hodně jsem jich věnoval rodině. Dá se říct, že moje obrazy jsou teď všude po republice. Barvy jsou v dnešní době hodně drahé, kdysi jsem si koupil základní sadu barev za 40 korun. To už dneska není… Kde všechny své obrazy skladujete? Mám pro ně speciální místnost, jsou pověšené všude po stěnách. Nemám rád, když mi tam někdo na něco sahá. Tam také většinou i maluji, i když některé obrazy vznikly i venku na zahrádce. Spolupracujete i s jinými malíři? Znám hromadu malířů, ale s nikým se nestýkám. Hodně jsem se vídal s panem Živným, který měl jako ústřední motto právě hrad Svojanov. Prvním kritikem, který můj obraz vždycky vidí, je moje žena a pak rodina. Malování se věnuje i moje vnučka Lenka, takže na její slovo dost dám. Co vás baví kromě malování? Věnujete všechen čas jen obrazům? Vždycky jsem byl tvůrčí typ, dělal jsem hlavně věci ze dřeva. Ke každému obrazu si sám udělám dřevěný rám, natáhnu plátno a teprve pak můžu tvořit. Točil jsem dřevo na soustruhu a když byly děti malé, vyrobil jsem jim i dřevěné divadelní loutky. Také mám doma několik dřevěných stoliček, na které jsem si sám udělal čalounění. Jednu dobu jsem i modelařil a slepoval letadla. Kromě malování také rád fotografuji. Tímto bych chtěla panu Jurenovi ještě jednou poděkovat za rozhovor a popřát mu kromě pevného zdraví i spoustu dalších krásných obrazů věnovaných právě Svojanovu. Aneta Doležalová

Tajemným SVOJANOVSKEM

narozen 13. května 1944, je ženatý, má dceru a syna. V roce 1962 vystudoval SPŠ strojní v Chrudimi, v roce 1967 promoval na VUT v Brně, studium matematiky si prohloubil na Univerzitě J. E. Purkyně v Brně, v roce 1990 obhájil kandidaturu v Ekonomickém ústavu ČSAV a v roce 2004 habilitoval na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE Praha. Praxi začínal v Rubeně Náchod jako konstruktér, krátce pracoval ve Federaci dětí a mládeže okresu Náchod, v roce 1972 nastoupil na Státní plánovací komisi, v roce 1990 se stal náměstkem ministra na Federálním ministerstvu hospodářství a od 22.7.1992 je náměstkem ministra průmyslu a obchodu a vedoucím úřadu ministerstva. 28. září 2003 byl u příležitosti otevření kostela Sv. Mikuláše udělen statut Čestného občanství obce Svojanov.

Vladimír KOPECKÝ „Ten kraj nemá chybu..“ se narodil 26. listopadu 1931 ve Svojanově. V letech 19491956 studoval na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové u profesora Josefa Kaplického. Od roku 1990 je na stejné škole profesorem, vedoucím ateliéru skla. V roce 1958 byl mu byla udělena Zlatá medaile na EXPO 58 v Bruselu, v roce 1984

Vítězslav WINKLER Je jedním z mnoha svojanovských rodáků, kteří dostali do vínku hudební nadání. Narodil se 10. září 1930 ve Starém Svojanově.Jeho prvním učitelem ve hře na housle byl místní kapelník a varhaník pan František Nečas. Na brněnské konzervatoři studoval hru na hoboj a pak 10 let působil jako 1.hobojista Moravské filharmonie v Olomouci. Ve studiu pokračoval na brněnské JAMU. Působil jako profesor ostravské konzervatoře a po dvou letech jako profesor konzervatoře brněnské. V sólistické činnosti se intenzivně věnoval práci ve Foersterově dechovém kvintetu. S ním koncertoval doma i v zahraničí. Spolupracoval s významnými klavíristy , s předními našimi i zahraničními orchestry, vedl odborné kurzy v Gdaňsku a Novosibirsku. Za svou více než dvacetiletou pedagogickou činnost vychoval řadu vynikajících umělců. V roce 1999 získal cenu „Senior prix 99“. Dodnes rád zavítá do rodného Svojanova například na koncerty do kostela Sv. Mikuláše.

Dalibor JEDLIČKA 23. května 1929 uslyšel Svojanov poprvé hlas Dalibora Jedličky a nikdo netušil, že se z chlapce stane přední člen a na několik roků i šéf opery Národního divadla v Praze. Zpočátku se učil na brněnské konzervatoři na kontrabas, ale současně se vzdělával ve zpěvu. Na jevišti brněnského divadla vystoupil poprvé ještě jako student ve sboru. Pak následovala opereta v Olomouci, opera v Opavě, v Ostravě a v roce 1960 angažmá v pražském národním divadle. Mimořádné uplatnění nalezl v operách Smetanových, Dvořákových a Janáčkových, byl dokonalým interpretem Mozartových oper. Vystupoval s vynikajícími dirigenty. Jeho překrásný hla zachycují zvukové záznamy v rozhlase, televizi i na gramofonových deskách. Velkých úspěchů dosahoval na významných festivalech, ať už v Aténách, Amsterodamu, Berlíně, Dubrovníku, Edinburku, Madridu, Benátkách, Perugii, Palermu nebo ve Vídni. Ve svém rodišti pravidelně vystupoval na mnoha nezapomenutelných koncertech a v roce 1989 mu bylo uděleno Čestné občanství Svojanova. A i když se píše rok 2007, mistr Dalibor Jedlička, vzácný a skromný člověk , se stále vrací se svým hlasem do Svojanova jako domů.

2007

Doc. Ing. Václav PETŘÍČEK, CSc.,

pak získal ocenění Glass 84 in Japan, Tokio, The Bridgestone Museum Prize. Měl řadu samostatných výstav, v roce 1999 rozsáhlou retrospektivní přehlídku v Městské knihovně v Praze. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách předních českých (např. Národní galerie, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Galerie hl. m. Prahy, Moravská galerie v Brně, Galerie Benedikta Rejta v Lounech) a zahraničních institucí (např. The Corning Museum of Glass, USA, Kunstsammlungen auf der Veste, Coburg, Německo, Victorai and Albert Museum, Londýn, Yokohama Art Museum, Japonsko)

SVOJANOViny

Mnoho moudrých lidí nám připomíná, že krajina ovlivňuje – modeluje lidi, kteří tam žijí a naopak lidé dávají obraz svojí krajině. Tato slova plně patří na naši Vysočinu a Svojanovsko. Kolik významných lidí nám tuto krásnou pravdu o Svojanově zopakovalo? Básník Vrchlický, president Masaryk, spisovatel Březovský …. Častokrát jsem si položil otázku, zda jsme této moudrosti věrni? Není to spíše tak, že obdivujeme tajuplnou krásu Svojanova a okolí jen pohledem do kraje a na hrad a chybí nám pokorná úcta k těm, kteří tu krásnou krajinu krášlí svými činy a bytím vůbec? Není to tak, že tuto krásu považujeme za samozřejmost, aniž bychom se poklonili těm, pro něž je samozřejmé o tuto krásu pečovat? Svojanov slaví v tomto roce významné výročí. Na takové narozeniny se obvykle schází přátelé, besedují a podávají si ruce s přáním všeho dobrého. Popřejme vše dobré především těm, kteří žijí a poctivě pracují na Svojanovsku. Moje osobní poděkování patří panu starostovi Graciasovi, který bojuje ze Svojanov jako náš lev ve znaku. Panu faráři Eriku Tvrdoňovi za poctivou a smysluplnou pastorační činnost. Panu Nečasovi za to, že tóny jeho varhan přináší klid na duši a srdci. Paní učitelce Gerišerové za to, že mne naučila naslouchat. Moje poděkování letí také za panem Živným, neboť bez něho je hrad chudší. Vše dobré přeje Václav Petříček

15

Dobrovolní HASIČI ve Svojanově slaví 130 let Sbor dobrovolných hasičů v městysi Svojanově v letošním roce oslaví 130 let svého trvání. Právě v těchto dnech bychom si měli připomenout úsilí svých pradědů a dědů při zakládání tak bohulibého spolku, který si již do svých stanov napsal „Ni pro zisk, ni pro slávu“.

SVOJANOViny

2007

Dnes se nemůžeme zeptat nikoho, kdo by si pamatoval, jak to tehdy vlastně bylo. Nemůžeme se zeptat ani těch, kteří se zeptat mohli… Paměť člověka je krátká, dnes k nám promlouvají už jen zažloutlé stránky záznamních knih a několik starých fotografií a my se můžeme jen dohadovat, co, jak a proč bylo. Jedno je však jisté: To, že místní hasiči slaví letos své výročí svědčí o tom, že myšlenka vzájemnosti a pomoci bližnímu neztrácí na své aktuálnosti ani dnes, kdy jsme obklopeni výdobytky moderní doby.

16

„Dne 3. května 1842 potkalo městečko veliké neštěstí ohněm, kterýž z neopatrnosti v radnici vyšel, kromě radnice 18 domů pohltil, pak i hrad zasáhl a zkazil. Šest lidí přišlo o život, ani se do sklepa utekli a tam se udusili. Oheň byl tak prudký, že hořící šindele až do hradu lítaly a napřed obydlenou baštu č. 7 zapálily. Do pěti hodin z rána byl celý zámek, fabrika na tužkové zboží a všecka hospodářská stavení v popeli. Na hašení nebylo pomyšlení, vody se brzy nedostávalo, a bouřlivý vítr burácel okolo hradu. Panstvo, úředníci a služebnictvo zachránili jen svůj život a úřední archiv. Mnoho drahocenných věcí však přišlo ke zkáze, mezi jinými skvělé monstrance z nejútlejší mistrovské dřevěné řezby, prastará modlicí kniha s obrazy svatých na pergameně, mnoho zlatých a stříbrných nádob a šperků, z čehož se pak slitý kov po kouskách ze spáleniště vydobýval,“ píše ve svých Památkách archaelogických Mauric Trapp. Po této katastrofě, v roce 1843, pořizuje majitel hradu Josef Kristen vozovou stříkačku, která je pro případ ohně uskladněna na statku na hradě a sloužit měla i obcím v okolí. Již roku 1867 tehdejší hospodářský správce Čejka pod dojmem vzniku nových spolků i vzniku prvních spolků hasičských, podal všem okolním obcím návrh, aby společně se Svojanovem založily společný protipožární sbor. Tehdy však ještě nebyla k jeho vzniku nalezena vůle. Teprve na jaře v roce 1877 svolává starosta obce Jan Cupal starosty okolních obcí (Starý Svojanov, Předměstí, Hlásnice, Trpín, Rohozná, Hartmanice)

k jednání o založení hasičského sboru. Majitel hradu Emanuel Sommer nabízí sboru věnovat vozovou stříkačku. V srpnu roku 1877 se schází přípravný výbor, purkmistr obce oznamuje, že do sboru se přihlásilo 50 činných a 20 přispívajících členů (St. Svojanov 10, Předměstí 3, Studenec 3, Dolní Lhota 2, Hlásnice 1, Trpín 1, Hartmanice 1, z Rohozné nikdo) vybralo se 97 zlatých na zakoupení plátěných obleků a jiných potřeb. 25. října 1877 sepisuje výbor pod vedením řídícího učitele Hynka Sejkory „Stanovy Dobrovolného spolku Hasičského v městysi Svojanově“. Ty byly o dva dny později zastupitelstvem schváleny a 28.října 1877 nabývají platnost a hasičský spolek se tak zařadil po bok staršího spolku sokolského a spolku ostrostřelců. Byly vytvořeny dva oddíly: I. Sbor je složen z lezců a stříkačníků, „jejichž povinností jest hájiti lidských životů, chrániti jmění, krotiti požár, bourati budov hořících neb vedlejších, vypomáhati vynášeti lidí a nábytek ze stavení hořících aneb požárem ohrozených“. II. Sbor je výpomocný „jehož úlohou jest obstarávati vodu, udržovati pořádek, hlídati zachráněné věci“. Sbor cvičil usilovně a první cvičení se uskutečnilo na dnes již dávno zaniklé Baderově textilní továrně. Stříkačka byla uložena na hradě, kde bylo k dispozici koňské přípřeží. První provizorní hasičská kůlna byla mezi čísly 80 a 19. V roce 1881 nabízí stříkačku hrad k odkoupení, a protože je o ni mezi obcemi velký zájem, dochází k dražbě s vyvolávací cenou 200 zlatých. Za 234 zlatých ji získává městys Svojanov pro svůj sbor. Ovšem v té době je stříkačka již zastaralá, voda se do ní musela nosit, proto sbor v roce 1883 nakupuje novou modernější stříkačku se sáním, se všemi náležitostmi, to je s hadicemi, navijákem, vozem pro žebře i se žebři. Přestože to byl nemalý náklad, výdaje se podařilo s pomocí obce brzy uhradit. A tak dále píší hasiči svou historii. Možná ne moc viditelnou, přesto se i nadále snaží naplňovat přesvědčení svých předchůdců, že „Ni pro zisk, ni pro slávu“, stojí za to pomáhat bližním v nouzi. Pojďte si s námi letos 26. května připomenout toto výročí. A kdybyste snad někde na půdě svého domova nebo chalupy našli nějaké střípky do mozaiky hasičské historie, podělte se s námi. Radek Svojanovský

Patnácté SETKÁNÍ

Na našich prvních setkáních po 30ti letech od skončení školy jsme se ještě setkali s panem řídícím Satrapou i panem učitelem Valáškem. Setkání tehdy zorganizovala děvčata Věra Gerišerová, Alenka Škrancová-Peichlová a Božena Báčová-Schauerová. Bylo to u Klímů a řekli jsme si, že toto není poslední. Dnes už uvedené spolužačky nežijí a organizaci setkání se ujal Mirek Peterka s dalšími spolužáky. Na každé setkání se těšíme. Prožít několik hodin ve třídě, kde jsme se učili poznávat písmena, slabiky a číslovky, je mocný zážitek. I na to jak pan řídící před každou hodinou vyvolal některého žáka, aby zazpíval národní písničku. Pak celá třída zpívala a otevřenými okny byly slyšet krásné písničky až na náměstí. Tyto vzpomínky přispívají k upevnění a rozvíjení vztahůk rodnému Svojanovu. Také letos se sejdeme a to v sobotu 25. srpna. Všichni máme své předky, jimž vděčíme za život, své vlohy, svou životní výbavu. A nejen to. Staví nás před skutečnost, že minulost stále žije – nejen v nás samých. Nabízí nám možnost zastavit se a podívat zpět, zamyslet se nad těmi, v jejichž linii pokračujeme. Vynoří se nám i mnoho krásného, možná i leccos těžkého. Zajdeme také na svojanovský hřbitov, místo posledního odpočinku našich rodičů, učitelů, spolužáků a mnoha dalších. Tichost tohoto místa vyruší jen tlukot srdcí těch, kteří se sem přicházejí poklonit jejich památce. Nelze nevzpomenout na básníka Vysočiny, poličského rodáka Miloslava Bureše.

PO LETECH Jen doma je tak krásně. S nejmilejšími tu zvedáš sklenku. U kamen se vzbudíš ve výklenku, kde myslil jsi na první básně a pod plotnou už roští praská, v oknech šero, jen větev do skla bije. Je jaro, chladné jako říjen. Čas se někdy opozdí. I láska Miloš Satrapa, Pardubice Mirek Peterka, Brno 2007

Náš ročník narozených v roce 1927 také oslaví významné jubileum – osmdesáté narozeniny. Scházíme se od r. 1972 už po patnácté. Do školy jsme začali chodit 1. září 1933, někteří ve Svojanově, jiní ve Starém Svojanově nebo Dolní Lhotě. Od roku 1932 byl řídícím učitelem Josef Satrapa, rodák ze Svojanova. Dále to byli učitelé Josef Jelínek, Josef Jedlička, František Záruba a další. Náboženství vyučoval páter Josef Kašpar, později katecheta B. Macků z Hamrů. Třídy byly plné žáků. V té době jen málo jich šlo na měšťanku a školu ukončili na obecné škole. Z našeho ročníku téměř všichni v r. 1938 přešli na měšťanskou školu do Rohozné, někteří do Bystrého nebo do Březové. Firma Baťa tehdy zakoupila kola pro dojíždějící žáky. Po přestěhování školy z Březové do Svojanova byla kola uložena na půdě školy. Denně jsme šlapali cestou ke hradu „Vrchama“ do Rohozné. Po vpádu německé armády do republiky a vytvoření Sudet byli němečtí vojáci asi 1 km od hradu, cestu přehradili ostnatým drátem. Bylo nám 11 roků a při cestě do školy nás vojáci nahnali do stanu. Zásahem radních z Rohozné a Svojanova nás k večeru propustili. Až do doby než se hranice Sudet posunula na konec Rohozné, vojáci nás denně kontrolovali. Na jaře 1939 byly měšťanky v Březové a Chrastové přestěhovány do Svojanova a Vítějevse, poněvadž tato oblast byla zabraná do Sudet. Ve Svojanově nebyly podmínky pro zřízení 4leté měšťanky a proto z tělocvičny Sokola v Panském domě (nyní prodejna Jednoty) přepažením sálu vznikla 1. třída a byt pro ředitele měšťanské školy, pana učitele Mikysku. V hostinci u Dvořáčků byl přepažen sál, vznikly tím další třídy, kabinet a sborovna pro učitele. Protektorátní ministr školství Moravec upravil osnovy výuky dějepisu tak, aby se zavděčil německým okupantům. Pan učitel Valášek to vyřešil tím, že nás zavedl na vycházku na Svatojánské skály a tam nás seznamoval s našimi dějinami nikoliv podle osnov. Tam nám přečetl povinnou látku a vysvětlil jak to doopravdy bylo. Vystavoval se velkému nebezpečí, ale nikdo ho nezradil. Školu jsme ukončili v roce 1942, v době tzv. „Heydrichiády“. V Rohozné ani ve Vítějevsi nebyla 4.třída a tak někteří žáci do čtvrté měšťanky chodili do Svojanova. Ve třídě nás bylo 36. Učil se také těsnopis a díky zkušeným učitelům byla úroveň výuky výborná. Rozešli jsme se do světa, většina do učebního poměru, někteří na studia. Ještě v posledních letech války založil náš spolužák Miloš Satrapa dechovku. Většina spolužáků z naší třídy si sehnala hudební nástroje a bývalí staří muzikanti nás učili základům hry na dechové nástroje. Miloš studoval v Brně na učitelském ústavu, doučil nás hraní a po mnoha zkouškách jsme chodili hrát Josefům do okolních vesnic. Byla to pro nás krásná doba. Dočkali jsme se května 1945. Přes

Svojanov se přehnalo obrovské množství nacistických vojsk, které prchaly před Rusy na západ, zejména Brandenburská divize vedená jednookým maršálem Schörnerem. Ten se usídlil v penzionu Palla. Tam odsoudil a nařídil popravu oběšením dvacetiletého Štěpána Krabičku z Rohozné. V paměti máme ubohého Štěpána s cedulí na prsou „Banditen“. Oběsili ho před naší školou na ráhně přehozeném přes dvě jabloně. Takových smutných příhod jsme zažili v té době mnoho.

SVOJANOViny

Patnácté setkání spolužáků ročníku 1927 ve Svojanově V letošním roce probíhají slavnosti 720 let Svojanova a 750 let hradu Svojanova. Svojanov se může chlubit svojí historií i současností. Má svoji vlajku, obec je pěkně upravená a všemu vévodí starobylý hrad a jako protějšek zrenovovaný kostel sv. Petra a Pavla. Pochvala a uznání patří obecnímu zastupitelstvu.

spolužáků

17

SVOJANOViny

2007

SVOJANOV dnes

18

Ten, kdo je pravidelným čtenářem Svojanovin, už dávno zjistil, jak významnou osobou ve Svojanově je kronikářka, paní Růžena Stejskalová. Člověk na pravém místě. Historie obce je jejím koníčkem, a tak nejen, že vzorně vede kroniku o současném dění, ale postupně zpracovává i historické události. Zpracovává historii jednotlivých čísel popisných, studiem starých účtů a farních matrik hledá informace, které by nám přiblížili minulost. Staré kroniky se bohužel nedochovaly. Ale Svojanov není jen historie a turistické atrakce. Lidé tu žijí běžný život , a tak se společně snažíme vzájemně si ho obohatit. V obci máme také tři knihovny. Knihovnice se o provoz starají ve svém volném čase. Snahou přitáhnout do knihovny mládež je i postupná internetizace a vybavení kvalitní počítačovou technikou. Nemáme tu vlastní školu a naše děti dojíždějí do čtyř okolních. Přesto se nám daří s nimi spolupracovat a zapojovat je do společenských a kulturních akcí. Tak se také snažíme zabránit jejich odcizení, ke kterému mnohdy v minulých letech docházelo. Velkým pomocníkem při udržování tradic je mateřská škola ve Starém Svojanově. Společně s dětmi můžeme každý rok oslavit svátek Tří králů, přivítat jaro apod. Poslední adventní víkend se tradičně schází občané u vánočního stromu. V posledních letech se postupně společná oslava vánočních svátků rozšířila o živý betlém a hlavně o ukázky tradičních zvyků. Na vánoční tabuli se objevuje cukroví , vánočky a jiné dobroty téměř ze všech kuchyní v obci. Ochutnat vánoční punč a odnést si domů betlémské světlo přijíždí i chalupáři. Vždyť mnozí z nich se tu již cítí jako doma. Posledního dubna se zase scházíme u pálení čarodějnic. V návaznosti na církevní objekty v obci probíhají každoročně čtyři poutě. V červnu při kostele sv. Petra a Pavla ve Svojanově, v září a prosinci při kostele sv. Mikuláše ve Starém Svojanově a v červenci u kaple sv. Máří Magdalény. V obci působí čtyři sbory dobrovolných hasičů.

Prvním z nich je jednotka JPO III Svojanov, která je zařazena do integrovaného záchranného systému Pardubického kraje. Je postupně vybavována nezbytnou kvalitní technikou tak, aby mohla vyjíždět k zásahům nejen při požárech, ale také při povodních a jiných živelných pohromách v daném okruhu působnosti. Jejich členové jsou i nositeli dýchací techniky, vlastníme ponorné čerpadlo, cisternové vozidlo CAS 25 a jiné. SDH Svojanov se zaměřilo zejména na historii. Vlastní parní stříkačku firmy Smékal z roku 1908. Svépomocí ji kompletně zrekonstruovali a dnes je plně funkční. Členové sboru se s ní účastní akcí po celé republice i v zahraničí. V roce 2004 se stali účastníky dálkové přepravy vody zapsané do Guinnessovy knihy rekordů. V témže roce sbor oslovil nástupce firmy Smékal fy Strojírna Potůček s.r.o. ze Slatiňan u Chrudimi a naše parnička se stala součástí expozice firmy na mezinárodním veletrhu Pyros v Brně. SDH Předměstí je zaměřen především na požární sporta pravidelně výtečně reprezentuje obec na okrskových i okresních soutěžích. Jejich další významnou aktivitou je také pořádání sportovních a společenských akcí. Každoročně pořádají pro širokou veřejnost uvítání a ukončení léta, fotbalová utkání mezi všemi sbory obce apod. Při tomto sboru také působí dá se říct další sbor – mladí hasiči. To je nová etapa hasičské tradice ve Svojanově. Děti a mládež se rozvíjí nejen v požárním sportu, ale i zdravovědě a orientačních schopnostech. Zapojují se i kulturních a společenských akcí v obci. SDH Starý Svojanov kromě soutěží v požárním sportu udržuje techniku JPO III a stará se o areál „koupaliště“, kde se v létě pořádají taneční zábavy nebo je využíván k sportovním aktivitám. Všechny sbory pomáhají budovat společný sportovní areál u rybníku „Šindelka“ Kromě hasičů působí v obci červený kříž a myslivecké sdružení.

Co se nám PODAŘILO

Co nás ČEKÁ vybudování bezbariérového multifunkčního areálu v Dolní Lhotě dokončení sportovního areálu u rybníka Šindelky úprava koryta potůčku ve Starém Svojanově oprava silnic a tarasů (Starý Svojanov,Dolní Lhota) oprava obecních komunikací zakoupení auta(hasiči Svojanov) nové hřiště u MŠ dokončení projektu protipovodňových opatření pro obec Svojanov rekonstrukce jezu na Předměstí

2007

zastávky autobusu plynofikace celé obce hřiště v Dolní Lhotě vybudování rybníčku na Studenci oprava obecních komunikací zajištění kontejnerů na komunální odpad modernizace pouličního osvětlení renovace rozhlasu zbudování 3 internetových veřejných stanic budování hřiště u rybníka na Předměstí oprava 15 křížků a božích muk úprava veřejné zeleně (lípy) lesní hospodářství ,výsadba nových lesů zprovoznění nového vrtu ve vodojemu + modernizace celé vodárny vybavení hasičů-cisterna,plovoucí čerpadlo,dýchací přístroje,radiostanice vybudování 2 obecních bytů v budově MŠ oprava sociálního zařízení na koupališti ve Starém Svojanově oprava tarasů a silnic turistické značení + cyklotrasy kostel sv. Mikuláše - rekonstrukce regulace potoků zakoupení traktoru, mulčovače, radlice na sníh celková rekonstrukce radnice chodníky ve Svojanově kostel sv. Petra a Pavla -rekonstrukce turistická stezka + naučné arboretum u kostela sv. Petra a Pavla oprava sv. Jana Nepomuckého oprava cesty ke hradu osvětlení cesty ke hradu osvětlení cesty ke hřbitovu navrácení statusu městys + vlajka vybavení pěveckého sboru (klávesy,halenky) nákup překážek pro mladé hasiče celková oprava zdravotního střediska oprava márnice ve Svojanově vybudování kašny na hřbitově ve Svojanově oprava mostu ve Svojanově vydání knih, kalendářů o Svojanově vytvoření regionálního informačního centra socha lva ve Svojanově projektová dokumentace bezbariérového multifunkčního areálu v Dolní Lhotě územní plán celé obce

SVOJANOViny

1998-2007

19

MATEŘSKÁ škola

Mateřská škola Starý Svojanov, okr.Svitavy Naše MŠ byla ve Starém Svojanově zřízena v říjnu r. 1974 v budově bývalé obecné školy. Původně jednotřídní MŠ pro obce Svojanov a Bohuňov se brzy stala školkou družstevní a rozrostla se na třídy dvě. Jejím provozovatelem bylo JZD Úsvit Vítějeves. Po roce 1989 školku převzala obec Svojanov. Pro malý počet dětí byl počet zaměstnanců postupně zredukován a v roce 1993 zde již byla jen jedna učitelka, pověřená vedení a jedna provozní zaměstnankyně. Od 1.1.2003 nabyla MŠ právní subjektivitu a název Mateřská škola Starý Svojanov, okr.Svitavy. Na základě konkurzu byla do funkce ředitelky jmenována Jana Bačovská. Protože došlo k nárůstu počtu zapsaných dětí /tento šk.rok 18 , z toho 17 ze Svojanova a 1 z Bohuňova/, mohla být po letech zaměstnána od 2.1.2007 na částečný úvazek další učitelka p. Veronika Bačovská. Provozní je od letošního roku p. Ivana Hudská. Účetnictví nám zpracovává p. Marie Jedličková. Školka má dobré materiální vybavení, dobře spolupracuje jak s rodiči, tak se zřizovatelem. Provoz MŠ je denně od 7:00hod. do 15:00 hod. MŠ se významně podílí na kulturním životě obce, ať již svými akcemi , do nichž zapojuje i občany, nebo svými vystoupeními mile obohacuje akce obecní.

SVOJANOViny

2007

Svojanovský pěvecký sbor

20

Na podzim roku 2005, při příležitosti slavnostního otevření nově opravené radnice, poprvé vystoupilo osm děvčat pod vedením p.Mgr. Dagmar Marečkové s milým pásmem lidových písní. A tak začal pomalu vznikat sbor, který má v současné době

14 členů. Děti ze Svojanova, Starého Svojanova, Předměstí a Hutí ve věku od 4 do 18 let se nyní již pravidelně schází při nacvičování a úspěšně reprezentují Městys Svojanov na všech kulturních a společenských akcích. 15. dubna 2007 vystoupí na Vítání občánků již po desáté. Repertoár se skládá asi ze čtyřiceti lidových i současných písní a několika skladeb pro flétny. Městys Svojanov se stará o zázemí a vybavení sboru. Byly zakoupeny varhany pro doprovod, stojánky na noty a podobně. A protože se děti chtějí všem líbit, rozhodly se, že si pořídí jednotné oblečení. Na koncertě v rámci Vánočního jarmarku poprvé přinesly sebou kasičku na dobrovolné příspěvky a vyzpívaly si téměř 3000,- Kč. Něco se přidalo z obecní pokladny, a tak dnes mají zpěváčci krásné halenky se znakem Městyse. Sbor je nejen dobrým reprezentantem a chloubou Svojanova, ale také úspěšně vede srdíčka svých členů směrem k hudbě a kultuře vůbec.

Mladí hasiči Sbor mladých hasičů Předměstí vznikl v roce 2004. V současné době je ve sboru 24 členů a 3 vedoucí. Mladší žáci - vedoucí Veronika Bačovská Starší žáci - vedoucí František Vaverka Dorost - vedoucí Stanislav Bačovský Každoročně se účastním hry PLAMEN ,která má jarní a podzimní část. Také se účastní okrskových a pohárových závodů. Mimo soutěží se mladí hasiči aktivně podílejí na kulturním životě obce-zahájení a ukončení léta ,dětské maškarní karnevaly.

Hrad SVOJANOV

opět městu Poličce, které hrad provozuje prostřednictvím své příspěvkové organizace.

Návštěvní doba V dubnu a v říjnu otevřeno o sobotách a nedělích od 9 - 17 hod. Od května do září otevřeno denně kromě pondělí od 9 - 17 hod.

i

nfocentrum ve Svojanově nabízí: Služby a informace o Svojanovu a okolí, přístup na internet, turistické trasy a zajímavosti. kostela Svatého 130,- Kč - cena 250,- Kč - cena 170,-Kč - cena 150,-Kč

Keramika s motivem významných budov v obci Propagační materiál obce a okolí Pohlednice , ručníky se znakem Kostel je otevřen v době mše svaté - neděle v 10,00 a středa v 16,30 Nebo ho můžete navštívit po telefonické domluvě s průvodcem, který Vám podrobně přiblíží historii kostela a význam nástěnných maleb. Aneta Doležalová : 777 192 115 Mgr. Jana Peterková : 737 726 978

2007

Knihy : Historie, přítomnost a význam Mikuláše ve Starém Svojanově - cena Svojanov a okolí /ve fotografii/ Tajemný hrad Svojanov Tajemným Svojanovskem

SVOJANOViny

Počátky historie hradu Svojanova spadají do období kolonizace odlehlých koutů zemí koruny české. K takovým místům patřila i zdejší členitá část českomoravského pomezí, kudy od nepaměti procházela obchodní stezka. Až do poloviny třináctého století tu osidlování řídili premonstráti z Litomyšle, pod jejichž správu patřila i osada Svojanov. Král železný a zlatý potřeboval zisky z obchodu a řemesel pro svou koncepci centrálně řízeného státu. Tak jako v celých Čechách, i na této zemské cestě, zvané později Trstenická, zřizoval osady a pevnosti. Od roku 1265 k nim patřilo i město Polička a nedaleko od něj v sousedctví Svojanova nově založený hrad, pojmenovaný Fürstenberg. Když král padl na Moravském poli, jeho vdova Kunhuta užívala obě tato sídla jako věnný majetek. Brzy se ale provdala za vítkovského velmože Záviše z Falkenštejna, a ten svojanovskou pevnost přestavěl, aby ho dobře reprezentovala. Po Kunhutině smrti si sem v roce 1278 přivedl uherskou princeznu Alžbětu. Autor Zbraslavské kroniky píše, že spolu žili na hradě v královském přepychu. Záviš si představoval, že právě zde král český s králem uherským uzavřou spojenectví proti Habsburkům, a on sám z toho vytěží významné postavení. Pro ostatní šlechtu je však další růst Závišova vlivu nepřijatelný, v roce 1289 je s mlčenlivým souhlasem Kunhutina syna Václava II. zajat pro údajné spiknutí a později sťat. Karel IV. v návrhu zákoníku Majestas Carolina zahrnul Fürstenberg mezi jedenáct hradů, které nesmí být vyjmuty z majetku koruny, ale už jeho syn Zikmund za husitských válek zastavil hrad pánům z Boskovic V roce 1910 se panství i s hradem stává majetkem města Poličky, v padesátých letech přechází do vlastnictví státu a v 70. letech probíhá v režiji Krajského ústavu památkové péče v Pardubicích rozsáhlá rekonstrukce, které Svojanov vděčí za svou dnešní podobu. V roce 1992 připadlo panství v restituci

21

CULTURAL VILLAGE OF EUROPE

PORRÚA

SVOJANOViny

2007

SVOJANOV – SOUČÁST PROJEKTU CULTURAL VILLAGE OF EUROPE

22

8. – 10. ledna 1999 se v holandské vesničce Wijk aan Zee konala první konference zástupců jedenácti evropských vesnic se zvláštním posláním – uskutečnit projekt jménem „ Cultural Village of Europe“/kulturní vesnice Evropy/, protože byli přesvědčeni, že i malé vesnice mohou pro svět něco znamenat. Konkrétně Aldeburg v Anglii, Ströbeck v Německu, Paxos v Řecku, Tomerup v Dánsku, Mellionec ve Francii, Perigine Valdarno v Itálii, Porrúa ve Španělsku, Palkonya v Maďarsku, Killingi Nöme v Estonsku a za českou republiku se připojilo Bystré. Jejich starostové zformulovali společně Chartu venkova, která se stala základem pro další rozvoj projektu. Každý rok je nositelem „Cultural Village of Europe“ jedna z vesnic, která organizuje konference k aktuálním problémům venkova, „Dílny mladých“ a festival všech zúčastněných. V roce 2001 to bylo Bystré. Na organizaci všech akcí během roku se aktivně podílely i obce ze sdružení „Svratecko-křetínský trojúhelník“. Každá obec v době festivalu hostila zástupce určené vesnice. Svojanov do tohoto sdružení patří, a proto se staral o program a ubytování hostů ze Španělska, z asturijské Porrúy. Tak se i Svojanov stal součástí mimořádného projektu, ve kterém se setkávají lidé z celé Evropy. Naší přátelé z Porrúy se již nyní připravují na rok 2008, kdy budou nositelem „Cultural Village of Europe“ a těší se na setkání se zástupci všech vesnic, ale nejvíc na hosty ze Svojanova.

Jestli chceme Porrúu najít na mapě, musíme hledat v Severním Španělsku, při pobřeží Atlantického oceánu. Pojďme na dlouhou cestu ze Svojanova, přes České Budějovice, Mnichov, Zürich, Lyon, Toulouse, Burgas, Santander a dále k pobřeží k Llanos a pak už jen několik kilometrů zpátky do vnitrozemí. Tam je Porrúa. Když stojíme na její návsi, nese vítr od jihu vůni vysokohorských masívů Picos de Europe a od severu vůni Atlantického oceánu. Vesnice se 400 obyvateli je od nás velmi vzdálená při počítání kilometrů, ale blízká při vzpomínání na naše přátele. Jejich radosti i starosti, kterými žijí, se od našich nijak neliší, ale zvláštní je to, že je spojují. Kolem domků, které uvnitř modernizují, ale vně zachovávají původní styl, nejsou totiž žádné ploty , a možná proto mají lidé k sobě blíž. Přes den jsou zaměstnaní většinou zemědělstvím, večer se scházejí společně – staří, mladí i děti – v restauraci Casino de Porrúa. Nečekají, až budou někým nebo něčím baveni, umí se bavit sami. Při asturijských písničkách a tancích, doprovázených na dudy, se sklenicí cindry (kvašený jablečný nápoj), kterou si připravují v místní „cindrovně“, s výborně upravenými mořskými plody, s přátelskými úsměvy a rozhovory je hnedle pár hodin po půlnoci. Co se nedá v Porrúy přehlednout, je jiný životní rytmus, rozvaha a klid, etnografické muzeum, zachovávání tradic venkova, hrdost na vše, co dává asturijská země, pastviny se stády krav, skulptura býka na návrší, způsob nalévání cindry , výborné sušené maso, čisté uličky a zákoutí, prostorné, upravené hřiště, citlivě opravované domy, přírodní tarásky a zídky s volně rostoucími květinami, spousta zeleně, velké keře různobarevných hortenzií, návěstí Porrúa Pueblo Culturale de Europe 2008, nic, co by poničila úmyslně lidská ruka a v neposlední řadě oblíbený starosta pan Luis Antonio Noriega. Jemu a vedení obce patří obdiv za to, že tak malá vesnice dokáže být aktivním členem projektu Cultural Village of Europe, že se stala oceněnou vesnicí Asturia 2005, že ocenění převzal v Porrúy osobně pan Noriega od Filipa, prince Španělska a Saturie, že vytváří pro své obyvatele zázemí i domov. A věřte, že jsme tam byli jako doma přesto, že Svojanov byl tak daleko. Ze svého pobytu - Bc. Petra Bačovská, Jana Vaverková a ing. Tomáš Richter

www.porrua.net

Představitelé městyse SVOJANOVA

Purkmistři 16. století 1563 Martin Hamerka 1576 p.Vyvrátil 1579 Jiřík Plzák 1580 Jiřík Holý 1586 Jiřík Plzák 1589 Tobiáš Soukeník 1591 Jakub Brož, Dobiáš Jindra 1592 Martin Pekař 1594 Kliment Štefka 1595 Petr Modráček 1596 Vondra Dvou-letý Purkmistři 17. století 1605 Petr Pejcha 1608 David Pekař 1613 Viktorín Švec, Jakub Kotlas Purkmistři 18.století 1705 Jiří Kratochvíle 1719 Jan Svoboda 1727 Šimon Mičulka 1729 Matěj Loskot 1734 Václav Holínek 1782 Antonín Cupal 19.století 1820 Johan Miller 1825 - 1843 Václav Hromádka (čp.5) 1843 – 1849 Václav Gerišer (čp.31) 1849 – 1850 Dominik Jelínek (čp.26) - pekař V roce 1850 byly na čas spojeny obce Svojanov, Starý Svojanov a Předměstí

Současné zastupitelstvo městyse Svojanov : starosta - ing. Josef Gracias , Hutě 2 místostarosta - Pavel Kropf, Svojanov 8 Ing. Miroslav Gracias, Dolní Lhota 21 Jana Bačovská, Předměstí 5 Ing. Romana Dvořáková, Studenec 23 František Moravec, Starý Svojanov 60 Mgr. Iva Leinweberová, Svojanov 28 Petr Svojanovský, Předměstí 35 Bc. Radek Svojanovský, Svojanov 93

2007

Čerpáno z rychtářské knihy městyse Svojanova a ze zápisků pánů Svobody, Beneše a Gregora.

1850 – 1861 Matěj Šubert (čp.36) – švec a hostinský 1861 – 1880 Jan Cupal (čp.43) – pekař 20. století Purkmistři : 1880 – 1906 Josef Cihlář (čp.18) – pošmistr 1906 – 1913 Jan Kubín (čp.27) – obchodník 1913 – Emanuel Cihlář (čp.18) hostinský a nájemce velkostatku Svojanov Starostové : 1922 – František Satrapa (čp.45) – krejčí 1933 – 1938 Ladislav Beneš (čp.19) – obchodník 1938 – 1946 Emil Stejskal (čp.41) – řezník Předsedové Národního výboru: 1946 – Josef Paikert (čp.45) – obchodník 1951 – Jan Zelycz (čp. 90) – obuvník 1960 – Josef Leinweber (čp.43) – zedník 1972 – Vladimír Loskot (čp.70) – technický úředník V roce 1976 byly opět sloučeny obce Svojanov, Starý Svojanov a Předměstí 1976 – Vladimír Loskot (čp.70), Milan Klíma St. Svojanov čp. 99 1989 – Stanislav Bačovský D. Lhota čp.9 Starostové po roce 1990 : 1990 – Josef Sedlák, Předměstí čp.10 – hajný 1993 – Vítězslav Jedlička, Předměstí čp.8 - dřevovýroba 1998 – ing. Josef Gracias, Hutě čp.2 – ředitel Agreární komory Svitavy

SVOJANOViny

Představitelé městyse Svojanova, Starého Svojanova a Předměstí

23

Takový je to hrad…nikdo mu neutekl tomuto kraji, nikdo jej neopustil a nikdo na něj nezapomněl. Bohuslav Březovský

www.mestyssvojanov.cz Chtěl bych poděkovat za nelehkou a obětavou práci všem, kteří se podíleli na vydání této publikace. Paní kronikářce Růženě Stejskalové za zajímavé podklady z historie, panu Petru Zrůstkovi a firmě Helma Roto, Spol. s r.o. za tisk, panu Martinu Klimovi - Markli Photodesign Studio za grafickou úpravu a konečně redakční radě - Ilone Kopecké, Evaě Graciasové, Ivě Leinweberově a Janě Bačovskě. Ing. Josef Gracias, starosta Svojanova

SVOJANOVINY vychází 13.5.2007/Ročník pátý • Redakce – Iva Leinweberová, Ilona Kopecká, Eva Graciasová Růžena Stejskalová, Jana Bačovská, • Adresa – obec Svojanov, Svojanov 25, PSČ: 569 73, IČO 277452 • telefon – 461 744 130 • Číslo a den vydání – 1/13.5.2007 • Registrační číslo – 40/R9 -124/99