SVATÝ ROK MILOSRDENSTVÍ

SVATÝ ROK MILOSRDENSTVÍ

První dar Vánoc nebyl zabalený, neměl žádnou dekoraci. Nebyl objednán „online“, ani nebyl zakoupen v hypermarketu. První vánoční dar byl úplně jednoduchým darem. Svatým darem. Nebylo to ani zlato, ani kadidlo, ani myrha. Dárcem byl Bůh a ten dar dal všem lidem. Nikoho nevynechal. Tento dar je totiž pro všechny bez rozdílu. Ani počet hříchů nemůže nikoho vyřadit z Božího obdarování. Tento dar se dá objevovat a dokonce je možné jej obejmout. Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna. Je to

Kristus.

Ježíš

Požehnané Vánoce přejí všichni premonstráti! 1

NEMOHLI VSTOUPIT DO KOSTELA. TEĎ TAM BUDE SVATÁ BRÁNA! Otec biskup Jan určil náš opatský kostel za privilegované místo diecéze, kde se 1. ledna otevře Svatá brána Roku milosrdenství. Máme z toho velkou radost. Všichni tak budeme moci ještě intenzivněji prožívat milostivé léto Páně. Klášter stojí již od roku 1139, avšak Svatá brána se v něm otevře poprvé v historii. Otevře se v „údolí štěstí,“ kde se premonstráti snaží žít a hlásat radostné poselství Boží spásy už skoro 900 let, ale také se otevře na místě, které se snadno kvůli komunistickému režimu proměnilo na vězení nevinných kněží. Nikdo z nich nemohl vstoupit tam, kde měli slavit ta nejposvátnější tajemství a plnit podstatu své kněžské služby, a to u oltáře, který se při liturgii stává Golgotou a hrobem setkání se Vzkříšeným Kristem.

Najít bezpečí My všichni budeme mít možnost až do Neděle Ježíše Krista Krále v roce 2016 vstupovat Svatou bránou do našeho opatského kostela, abychom se setkávali zvláštním způsobem s naším Pánem. Nedovolme, aby se nastávající rok a každý vstup Svatou bránou stal něčím povrchním. Co brána nebo dveře představují? Nepochybně pocit bezpečí a domova. Svatá brána otevírá prostor Božího domu, kde nás Nebeský Otec očekává s otevřenou náručí, aby nás pohostil a obdaroval něčím, co tento svět potřebuje jako sůl nebo světlo. V Roku milosrdenství bychom měli prohlubovat tuto identitu Božích dětí. Překročit práh Svaté brány znamená najít Všemohoucího a milujícího Boha, který nás chce zbavit strachu. Svět je tolik černý a smutný, avšak křesťan ví, že Pán přichází i do tmy. „A Světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“ (Jan 1,5) Kde 2

není naděje, víry a lásky, tam není Bůh. Chceme proto Pána překročením Svaté brány zvát stále více do našeho života. Vždyť Ježíš říká: „Hle stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu s ním hodovat a on se mnou.“ (Zj 3, 20) Když budeme kráčet přes práh našeho kostela, řekněme Kristu, že mu otevíráme bránu našeho srdce, aby přišel a proměnil nás svým Svatým Duchem.

Nejkrásnější kompliment: Vypadáš jako Bůh Brána tedy také znamená setkání. S Nejsvětější Trojící a s bližními. Bližním je podle učení Kristova každý, i ten nejhříšnější člověk. Měli bychom odstranit rutinu a zvykovost z našeho všedního života, čerpat od Boha Jeho odpuštění a slitování a předávat to, co jsme obdrželi lidem kolem nás. Tak se staneme milosrdnými jako Otec, což je heslo a cíl Roku milosrdenství. Už vám někdo řekl, že jste Bohu podobní? Je to ten nekrásnější kompliment a přání, jaké vám někdo může říct: Přeji Ti, abys byl podobný Nebeskému Otci. Jak k tomu dospět? Je třeba, jak připomíná papež František, otevřít Bibli a poznávat Krista, který je tváří Božího milosrdenství. Dokonale nám zjevuje Boží lásku, protože jako Boží Syn je Otci podobný ve všem. Ke každému z nás promlouvá: „Já jsem dveře, kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu.“ (Jan 10, 9). Jedinou cestou naší spásy je Ježíš Kristus.

V Ježíši Bůh zjevuje svou Lásku k nám Když budeme v nejbližších dnech hledět na naše betlémy a na malého Ježíše, najděme tam také Boží milosrdenství. Vždyť Bůh se k nám sklání nevšedním a šokujícím způsobem. Stává se bezbranným batoletem, obléká si tělo člověka, aby nám ukázal, že mu na nás nesmírně záleží, přestože jsme hříšníci. Dělá to kvůli každému z nás. Nikoho nevynechává. Požehnané Vánoce a radostný vstup Svatou bránou do Boží náruče! P. Tadeáš Róbert Spišák, O.Praem. 3

BŮH NÁS HLEDÁ VŠUDE Byl jednou jeden starý a moudrý král, který měl jednoho syna. Královým velkým přáním bylo, aby ze syna, kterého hodlal učinit svým nástupcem, vyrostl moudrý, šlechetný a ohleduplný člověk. Bohužel se tak nestalo. Z mladého prince vyrostl nepříjemný, nevrlý, povýšený a násilnický muž. Jednoho dne projížděl princ na koni nedalekou vesnicí. Přistoupil k němu žebrák a s nadějí a prosbou k němu vztáhl ruce. Princův kůň se trochu polekal a to mladíka tak popudilo, že vzal do ruky bič a zlostně žebráka šlehnul do obličeje. Prosebník padl tváří do prachu. Princ křikem popohnal koně a odcválal pryč. Uviděli to obyvatelé vesnice a králi si postěžovali. Krále to velmi zarmoutilo a uzavřel se do svých komnat. Druhý den si dal svolat nejvyšší královský soud a vážným hlasem prohlásil: „Mladý princ Tancredi, náš jediný syn a dědic královské koruny, zklamal naše očekávání. Nemá potřebných vlastností k tomu, aby se stal dobrým králem. Proto, ačkoliv nám to láme srdce, nařizujeme, aby odešel na sever, do země barbarů, do vyhnanství. Tam bude žít jen z práce svých rukou.“ Mladý princ byl zvyklý na pohodlí královského dvora a neuměl nic udělat. A tak nyní, za kousek chleba a trochu slámy, na které by se mohl vyspat, musel snášet bití, nadávky, hloupé vtipy a posměšky opilců. Za několik let po jeho urozeném původu nezbyla ani stopa. Byl z něho špinavý a otrhaný žebrák, s prázdnýma očima a uplakaným hlasem. Starý král však na svého nehodného syna nezapomněl. Jednoho dne si dal zavolat velitele strážní hlídky, nejodvážnějšího ze svých vojáků, a poslal ho za svým synem: “Řekni mu, ať se vrátí, dám mu všechno, co bude chtít.“ Ale 4

Tancredi už po ničem netoužil. Jen po kousku chleba a vlněné přikrývce. Tvrdě za svoji pýchu zaplatil. Když to král uslyšel, oči se mu zalily dojetím. „Jdu za ním“, rozhodl se. Vešel do bídné chatrče, kde jeho syn spal. Vzal do svých rukou princovu vyhublou a špinavou tvář a s nekonečnou něhou mu pohleděl do očí. Tvář mladíka se rozzářila a zašeptal: “Otče…“ „Přišel jsem pro tebe, abych Tě vzal domů. Jsi můj syn a nikdy jsem tě nepřestal mít rád“, řekl král a společně se vrátili do královského paláce. Ve starých kronikách se píše, že když princ Tancredi nastoupil na trůn, vládl jako nejmoudřejší, nejlepší a nejšlechetnější ze všech králů. Nádherný příběh, který vystihuje důležitost Vánoc. Bůh přichází přesně tam, kde žijeme, přesně do těch míst, kde se nyní nacházíme, a každému z nás říká: “Přišel jsem pro tebe, abych tě vzal domů. Jsi můj syn, jsi má dcera a já jsem tě nikdy nepřestal mít rád. I toto si připomínejme, až budeme procházet Bránou milosrdenství v našem obnoveném kostele. Milí naši přátelé, přejeme Vám, abyste dobře prožili tyto svátky, toto objetí Boha a Jeho vyznání lásky. Dovolme, aby se nás dotkl, chytil za ruku a obejmul nás, a přes nás obejmul naše manžely, manželky, děti a vnoučata, naše rodiny, naši obec. Štědrovečerní večeře, slavnostní obědy a slavnostní liturgie… Ať jsou všechny tyto okamžiky Vánoc a Nového roku slavnostní, protože život není samozřejmostí, naši blízcí nejsou samozřejmostí, stejně jako samozřejmostí není Boží milosrdenství. Všemi těmito věcmi jsme den co den obdarováváni a jsme zváni obdarovávat. Ať se láska šíří. P. Peter Palušák

VTIPY Jožka se modlí před Vánocemi a na konci modlitby zakřičí: „Ježíšku, dones mi kolo!” „Ježíšek není hluchý,” domlouvá mu sestra. „Ale babička ano.” „Mami, můžu mít na Vánoce psa?” „Na to zapomeň! Budeš mít kapra jako ostatní.”

5

ZAČÁTEK KURZŮ ALFA V NAŠÍ FARNOSTI SE BLÍŽÍ! Vyrůstala jsem v křesťanské rodině, ale to bylo vše. Vdala jsem se a měla jsem děti. Na úvahy o Bohu mi v životě plném shonu a práce nezbyl čas. Věděla jsem, že Bůh je, ale neměla jsem na něho čas. Přišel důchod a já jsem si koupila Bibli. Občas jsem zašla do kostela, ale nic mi to nedávalo – cítila jsem velikou vnitřní prázdnotu, byla jsem vnitřně úplně vyprahlá. Pak jsem jednou četla v novinách inzerát o setkání pro seniory při kávě a zákusku. Tak jsem přišla do společnosti lidí, kteří mě pozvali na kurz Alfa. Naučila jsem se porozumět Bibli. Našla jsem pokoj, lásku a naději. Navázala jsem vztah s Bohem a díky tomu jsem šťastná. Gabriela, 75 let

Na kurz Alfa mě pozvala na podzim roku 2002 moje kolegyně z práce. Byla věřící a rok před tím mi víru docela vnucovala. Měla pro mě jen samé negativní informace typu: čteš špatné knihy, věříš hloupostem (já jsem tenkrát hltala všechna východní učení) apod. Připadala mi hrozně divná, mimo a staromódní. Najednou se začala měnit a už jsme spolu mohly mluvit úplně jinak. Vysvětlila mi, že s manželem poznali jiná křesťanská společenství. Na moje další otázky ale odpovídala, že bych to nemohla pochopit. Jednou jsem ji zvala na jistou kulturní akci, ale ona jen opáčila: Ty bys se mnou taky nešla. Moje zvědavost už byla tak napjatá, že jsem pozvání na Alfu přijala pomalu dřív, než je vyslovila. Do té doby jsem věřila ve vyšší moc, v nějaké“ univerzum“, které je láska a harmonie, něco jako mořské vlny nebo vzduch. Něco do čeho se ponoříte a jste ničím, bez nějakých jiných možností života. Trochu jsem přemýšlela o reinkarnacích. Křesťanský Bůh byl pro mě záhadný a Ježíš Kristus podivný mrtvý, nesmyslně umučený na kříži. 6

Na kurzu jsem získala informace, které mě celý život míjely. Bylo to, jako když začnete skládat puzzle, najednou se chytnete a už se rýsuje motiv a jednotlivé kousky zdánlivě beze smyslu začnou vytvářet obraz. Dává to smysl. Co tušíte, že by mohlo být, najednou je. Zmizela obava, že jsme se octli v něčem nahodile fungujícím, co spěje k zániku a že my se toho cyklu účastníme jen jídlem a vyměšováním. Hledání odpovědi na zoufalou otázku, proč jsem tu, bylo pryč. Bůh je ten nejspolehlivější, je to pevný bod. Prostě věřím někomu, komu můžu věřit bez obav. Dana Šimková, SŽ Brno Začněte vztah s Bohem jinak a hlouběji. Co víc můžete pro svůj život udělat? Vždyť kdo má Boha, má všechno. Vstup volný. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

8. 9. 10. 11. 12. 13.

a) Termíny setkání a téma 15 . 1. 2016 – Jde v životě ještě o víc? 22. 1. – Kdo je Ježíš Kristus? 29. 1. – Proč Ježíš zemřel? 5. 2. – Jak mohu získat víru? 12. 2. – Proč a jak se modlit? 19. 2. – Proč a jak číst Bibli? 27. 2. – sobota s Duchem svatým – Kdo je to Duch svatý? - Co Duch svatý dělá? - Jak mohu být naplněn Duchem svatým? 18. 3. – Jak se bránit Zlému? 1. 4. – Jak nás Bůh vede? 8. 4. – Proč a jak mluvit o víře s druhými lidmi? 15. 4. – Uzdravuje Bůh i dnes? 22. 4. – A co církev? 29. 4. - Jak prožít zbytek života naplno?

b) Program a místo setkání V budově kláštera! Začátek vždy v 18:00 hod. Následuje: Pohoštění, kratičká modlitba, přednáška, diskuse. Konec ve 20:00 hod.

Svou účast na jednotlivých kurzech potvrďte, prosíme, na tel. čísle: 728 076 947 nebo emailem: [email protected] 7

PROGRAM V KLÁŠTEŘE 23. prosinec 2015 (Středa před Štědrým dnem) 14:00 hod. Zdobení stromečku pro zvířata Sejdeme se před klášterem. Program je určený pro děti, rodiče a staré rodiče. Potrvá přibližně do 17:00 hod. Půjdeme do lesa, proto nezapomeňte na vhodnou obuv a teplé oblečení. 24. prosinec 2015 (Štědrý den) 16:00 hod. MŠE SVATÁ Z VIGILIE NAROZENÍ PÁNĚ PRO DĚTI 22:00 hod. VÁNOČNÍ PONTIFIKÁLNÍ MŠE SVATÁ 25. prosinec 2015 (Slavnost Narození Páně - Boží hod vánoční) 10:30 hod. PONTIFIKÁLNÍ MŠE SVATÁ 26. prosinec 2015 (Svátek svatého Štěpána) 10:30 hod. MŠE SVATÁ 15:00 hod. Rybova Česká mše vánoční – koncert v opatském kostele 27. prosinec 2015 (Svátek svaté rodiny) 10:30 hod. MŠE SVATÁ (s požehnáním rodin) 31. prosinec 2015 (sv. Silvestr I., papež) 16:00 hod. MŠE SVATÁ na poděkovaní za rok 2015 s prosbou o Boží pomoc a ochranu do dalšího roku 23:30 hod. Adorace Nejsvětější svátosti oltářní a svátostné požehnání (po adoraci společný přípitek s farníky) 1. leden 2016 (Slavnost Matky Boží Panny Marie) 10:30 MŠE SVATÁ – OTEVŘENÍ SVATÉ BRÁNY ROKU MILOSRDENSTVÍ 2. leden 2016 (Slavnost Matky Boží Panny Marie) 14:00 Prvosobotní duchovní obnova Host: sestra M. Angelika Pintířová, SCB (pracuje s narkomany) Téma: Síla milosrdenství 17:00 MŠE SVATÁ S NEDĚLNÍ PLATNOSTÍ 3. leden 2016 (2. neděle po Narození Páně) 10:30 MŠE SVATÁ 6. leden 2016 (Slavnost Zjevení Páně) 17:00 MŠE SVATÁ (žehnání vody, křídy a kadidla) 10. leden 2016 (Slavnost křtu Páně) 10:30 MŠE SVATÁ (obnova křestních závazků) 8

VZPOMÍNKY OTCE MICHAELA NA OPATA VÍTA (II. část) Příznačným rysem pana opata Víta bylo, že se nedal odradit od plánování budoucí činnosti ve svobodných poměrech ani tehdejší situací a zastrašováním ze strany režimních poskoků. Zvlášť často hovořil o vizi, jak naplnit poslání řádu a zvlášť Želiva, až to náš Pán dovolí. Sem patřilo např. zřízení církevního gymnázia, vybudování tří hlavních pastoračních středisek: pří klášteře, dále v Humpolci a Havlíčkově Brodě, pořádání sympozií z oboru teologie, umění a jiných oborů (mezi umělci měl mnoho přátel), soustavné pořádání duchovních cvičení, aby se znovu v plném rozsahu obnovilo „údolí štěstí“, vydávání časopisu, pořady v jihlavském rozhlase aj. I když někteří bratři a přátelé to přijímali s jistou skepsí, pan opat poukazoval na pohnuté dějiny Želiva, kterému nejednou hrozil zánik, a přesto opět povstal z popela jako bájný Fénix. V jeho uvažování mu pomáhala znalost dějin, ostatně o obnově kláštera za časů pobělohorských napsal důkladnou studii, jehož hlavní postavou je opat Siard Falco. Dodával naději i v dobách, kdy obloha byla příkladně a zdánlivě navěky zachmuřená a kdy podle spisovatele Jaroslava Durycha „medle nezbývalo než se modlit“. Svoboda po listopadu 89 znamenala pro pana opata pokračování ve svěřeném úkolu. S vedením ústavu dojednal podmínky převzetí, dával dohromady rozptýlenou komunitu, nastínil hlavní úkoly každého bratra i společenství jako celku, přivedl nové členy a věnoval se plně jejich formaci. Jeho důslednost a životní a řeholní zkušenost inspirovala nás všechny, a pomáhala překonat obtíže doby i místa. Velkým zážitkem a satisfakcí byla cesta do USA, do našeho kláštera v De Pere ve státě Wisconsin, ke které došlo na jaře 1990 (nikoli 1993, jak je mylně uvedeno v knize Člověk musí hořeti). Pana opata jsem doprovázel jako tlumočník. Američtí bratři tam provozují několik 9

gymnázií a vysokou školu, a právě ta udělila panu opatovi z pověření generála řádu čestný doktorát. Slavnost to byla velkolepá, v aule přihlíželo ceremonii na dva tisíce hostí. Za zvuků hudby přicházeli středem studenti, kteří pak obdrželi diplomy o ukončení studia, a v závěru, v doprovodu prezidenta fakulty a tehdejšího opata Thomase Mackina kráčel náš oslavenec. Po fanfárách a americké hymně všichni povstali, opat Thomas pronesl projev hodnotící život, utrpení a zásluhy Víta Tajovského, který pak za bouřlivého potlesku převzal jmenovací dekret. Chvíle nadmíru dojemná, zvláště když v mysli běžel film o tom, co všechno jí předcházelo. Nějaký den jsme pobyli v Chicagu, a na zpáteční cestě jsme se zastavili u belgických bratří v Grimbergenu a v dalších klášterech. Následovaly další cesty a pocty, projevy a uznání, cesty do krajů blízkých i dalekých, a všude byl cítit obdiv a úcta spontánně projevovaná tomuto dřívějšímu vězni a věrnému duchovnímu synu sv. Norberta, který se nezpronevěřil svému poslání ani ve chvílích nejtěžších. Všechny nás posiloval a inspiroval elán, se kterým se opat Vít věnoval práci na obnově života komunity a budování bratrských vztahů s ostatními řádovými domy u nás i v cizině. Přicházeli noví členové, rozvíjela se duchovní správa na farnostech blízkých i vzdálenějších, začala éra exercicií, slibně začala akce duchovních želivských sobot, která probíhá dodnes, a začalo se pracovat i na materiální obnově budov a kostela. Originálním založením, které pan opat Vít schválil a podporoval, je vznik premonstrátského Institutu sester, které žijí a pracují na svých místech, řídí se norbertinskou spiritualitou a patří do pravomoci želivského opata. Navíc byly založeny se souhlasem královéhradeckého biskupství. Časem se ovšem u pana opata začaly hlásit potíže spojené nejen s věkem, ale následky komunistického bezpráví a poměrně náročných operací, které prodělal za mřížemi. Byl činný do poslední chvíle, velkým pomocníkem mu byla nejen komunita, ale i opat-koadjutor Bronislav Kramár, jeho oddaný spolupracovník i v dobách dřívějších. Osobnost pana opata Víta Tajovského zanechala dnešnímu Želivu, jeho členům a všem přátelům odkaz hluboké víry v Boží ochranu a požehnání, naděje, která nezávisí na proměnlivosti časů a lidí, a především pokorné a pravdivé lásky, která dává životu pravdivou náplň, směr i cíl. P. Miloslav Michael Fiala, OPraem.

10

EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR S MAXEM KAŠPARŮ S želivským terciářem a novoknězem si povídal náš bratr Gottschalk Karol Lovaš. Prožíváme ještě stále advent, čas, který dnešním lidem nic moc neříká. Proč? Moderní doba je všeobecně charakteristická tím, že zůstaly formy, ale vytratil se obsah. Stejné je to s vánočními svátky nebo památnými dny. Zeptej se některého maturanta, co mu říkají jména Cyril a Metoděj nebo svatý Václav či 18. říjen 1918. Jde o dny pracovního volna, ale málokdo ví, proč je tomu tak. Vánoce, to nám docela jde. Horší je to pak zase s půstem a Velikonocemi. Je to tím, že Ježíšek doroste a chce od nás něco víc než jenom „ťuťuli-muťuli“, jak jsme zvyklí říkat dětem v kočárku? Ano, Vánoce nám jdou, ale v té rovině materiální. Duchovně je to bída i v těch rodinách, které se považují za křesťanské. Daří se dnešnímu člověku dospívat ve vztahu k Bohu? K nějakému, pokud se píše s malým “b“, tak ano. Pokud jde o idolatrii, tak v každém případě. Ale ke křesťanskému Bohu dospívá současný sjednocený Evropan jen v malém procentu. Co je na tom dospívání nejtěžší? Náročnost na životní styl, který je s vírou spojen. To věděl už samotný Ježíš, když řekl „Ne ten, kdo mi říká pane, pane, ale ten, kdo plní vůli mého Otce, vejde do Božího království.“ To je náročné a moderní člověk je velmi líný. Oblékl jsem v adventu Krista na kříži. Čepice, rukavice, šál, teplé ponožky. Kostelní ženy byly pohoršené. Měly za to, že jsem se opil, když jsem to udělal. Vysvětlil jsem jim, že adventní čas není o věnci jakkoliv krásném. Je o živém Bohu přítomném v každém člověku. O jeho potřebách. O 11

pozvání udělat svět krásnějším. Pochopili. Proč se téměř vždycky nejdřív pohoršujeme až potom přemýšlíme? A ne naopak? Protože kdybychom nejdříve přemýšleli, tak bychom k pohoršení často ani nedošli. A pohoršení se chápe jako znak „slušného člověka“. Papež František konstatoval, že Vánoce jsou vzhledem na nedávné atentáty a celkové problémy světa hanbou a „nesmyslným cirkusem.“ Co udělat, aby jimi nebyly? Problémy světa asi nevyřešíme. Doplním tuto myšlenku slovy jeho předchůdce Benedikta XVI., který řekl, že nad Evropou se nese tmavý mrak strachu z dítěte a Evropané by neměli slavit Vánoce, protože ony jsou právě oslavou narozeného dítěte. Jak ustát ten předvánoční „humbuk“, když se nám zvlášť obchodníci snaží namluvit, že Vánoce máme již od října? Vždycky a všude nám bude někdo, v náš neprospěch, něco namlouvat. Musíme s tím počítat a nepřijímat hlasy zvenku. Spíše naslouchat hlasům rozumu a svědomí. Co chybí dnešnímu člověku k tomu, aby o sobě mohl říci, že je šťastný? Nalézt a pojmenovat smysl života tak, jako kapitán lodě zná název přístavu, kam chce doplout. Bez onoho přístavu jsme na moři existence jen Bludnými Holanďany. Je to těžké. Ale ruský teolog Berďajev říká, že hledání onoho smyslu dává už samotnému životu smysl. Rada od psychiatra? (na štěstí) Nehledat radost v chemii. Rada kněze? Hledat radost ve smyslu. Psycholog Gahlen charakterizoval lidi 20. století jako „narcisy.“ Změnilo se od té doby něco? Ano. Občas se z některého stane i český prezident. Na Vánoce jsme zvyklí dávat a dostávat dárky. Bude nějaký „hitem“ letos? To já těžko mohu říci. Na to máme v televizi ulízané playboye, blonďaté zlatokopky a celebrity všeho druhu. Rád se nechám poučit. Co bychom měli pod vánočním stromečkem zaručeně najít? Spíše dárce než dárek. Nalézt tam člověka (myslím tím ve střízlivém stavu). 12

STRUČNÁ HISTORIE SVATÝCH ROKŮ Katolická církev započala tradici svatých roků za papeže Bonifáce VIII. v roce 1300. Papež tehdy stanovil jejich konání na období jednou za sto let. Od roku 1475 bylo řádné jubileum vyhlašováno každých 25 let, aby je mohly prožít všechny generace. Dosud bylo slaveno 26 řádných svatých roků, poslední z nich proběhl v roce 2000. Od 16. století se začaly vyhlašovat také mimořádná jubilea, které měla zdůraznit události zvláštního významu. Posledními takovými byl rok 1933 (1900 let od Vykoupení) a 1983 (1950 let od Vykoupení). Církev dala starozákonnímu jubileu nový duchovní význam. Milostivý rok spočívá v odpuštění, jež je nabídnuté všem, a v možnosti obnovit vztah s Bohem i s druhými lidmi.

Proč papež František vyhlásil Rok milosrdenství Skrze Svatý rok milosrdenství chce papež František postavit do centra pozornosti milosrdenství Boha, který zve lidi k návratu k sobě. Křesťané jsou podle něj dále povoláni, aby „přinesli útěchu každému člověku naší doby.“ Milosrdenství je téma papeži Františkovi zvlášť blízké, neboť si za své biskupské (a později papežské) heslo zvolil větu: „Miserando atque eligendo“ (v překl. „Pohleděl na něj s milosrdenstvím a vyvolil jej“). Při první modlitbě Anděl Páně po svém zvolení římský biskup prohlásil: „Pocítit milosrdenství, toto slovo proměňuje všechno. Je to to nejlepší, co můžeme pocítit. Proměňuje to svět. I trocha milosrdenství činí svět méně chladným a spravedlivějším. Potřebujeme dobře rozumět tomuto milosrdenství Boha, milosrdného Otce, který má takovou trpělivost.“ V lednu letošního roku řekl: „Je tolik potřeba milosrdenství a je důležité, aby ho laičtí věřící prožívali a 13

vnášeli do různých oblastí společnosti. Odvahu! Žijeme čas milosrdenství, toto je čas milosrdenství.“

Zajímavosti: 



Papež František oznámil slavení Svatého roku milosrdenství Bulou Tvář milosrdenství na vigilii Neděle Božího milosrdenství, přesně 10 let po odchodu papeže Jana Pavla II. na věčnost. Není to náhoda. Právě Jan Pavel II. v jubilejním roce 2000 do liturgického kalendáře zařadil slavnost Božího milosrdenství, kterou slavíme každý rok na 2. neděli velikonoční. Jan Pavel II. prohlásil: "Světlo Božího milosrdenství (…) bude svítit na cestu lidem třetího milénia." Jubilejní Svatý rok milosrdenství začal na Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie, 8. prosince 2015 otevřením Svaté brány ve Vatikánu. Slavnost proběhla v den 50. výročí konce II. vatikánského koncilu, který se inspiroval biblickým příběhem o milosrdném samaritánovi, jak to uvedl papež Pavel VI. Kromě jiného 8. prosince 1965 prohlásil: „Pro katolickou církev není nikdo cizí, nikdo není vyloučený, nikdo není vzdálený. Každý, k němuž se obrací náš pozdrav, je povolaný, pozvaný. V jistém slova smyslu je zde přítomný. Nechť to říká srdce, které miluje: každý milovaný je přítomný. A my, zvlášť v této chvíli, v síle našeho všeobecného pastoračního a apoštolského poslání, my všichni milujme.“

Co od nás papež očekává:  

Buďme trpěliví a milosrdní! Protože Bůh je ke každému z nás trpělivý a milosrdný. Udělejme krok od pouhé spravedlnosti k milosrdenství! Papež nás vyzývá, abychom od spravedlnosti udělali další krok, a to k milosrdenství. Kolikrát jsme zůstali jenom u spravedlnosti. Odsoudili jsme hříšníka i s jeho hříchy. Ale Bůh takto nejedná. Podívejme se na Ježíše. Když za ním přivedli cizoložnici, byl spravedlivý. Uznal, že zhřešila. Její hřích neomlouval. Odsoudil její hřích. Ale ženě odpustil! Ježíš zavrhuje hříchy, hříšníkům však odpouští a vrací důstojnost, kterou ztratili.

14





 



Odpouštějme! Vždy máme komu odpouštět. Papež říká: Je smutné vidět, že se v naší kultuře vytrácí zkušenost odpuštění. Dokonce samo toto slovo jako by někdy zmizelo... Odpuštění je síla, která křísí k novému životu. Naslouchejme Božímu Slovu! Abychom byli schopni milosrdenství, musíme nejprve naslouchat Božímu Slovu. To znamená rozjímat nad Biblí. Putujme k Svaté bráně! Nesuďme a nezavrhujme druhé lidi! Jen Bůh má právo soudit. Papež říká: „Kdo nechce být souzen Bohem, nesmí se stát soudcem vlastního bratra. Lidé totiž svým soudem ulpívají na povrchu, zatímco Otec hledí do nitra. Kolik jen škodí slova pronášená se žárlivostí a závistí. Mluvit špatně o bratru v jeho nepřítomnosti znamená stavět jej do špatného světla, poškozovat jeho pověst a vydávat jej napospas řečem.“ Konejme skutky tělesného a duchovního milosrdenství! Papež: „Vroucně si přeji, aby o tom křesťanský lid přemýšlel.“ (Pro čtenáře našeho listu Siloe připravil otec Peter Palušák speciální plakát-omalovánku, kde jsou vyjmenovány všechny tyto skutky, které bychom měli činit. Děti si mohou obrázky vymalovat)

VTIPY Ve vlaku sedí kněz, řeholnice a dva zástupci alternativní subkultury. Kněz má ruku v sádře. „Co se vám stalo, otče?“ zeptá se řeholnice. „Uklouzl jsem ve vaně,“ odpoví kněz. Jeden ze zástupců alternativní subkultury se obrátí na druhého: „Hele, vole, co je to vana, vole?“ „Já nevím, ty vole, copak jsem katolík?“ Na Vánoce křičí malý Filípek přes celý byt na maminku u sporáku: „Mamí, mamí, stromeček hoří!” „Říká se, svítí, a ne hoří,” poučí ho matka. Chlapeček za chvíli zase začne křičet: „Mamí, mamí, záclony už také svítí!” Dva chlapi se baví o tom, co dostali k vánocům. "Pojď k oknu... vidíš to krásný, modrý BMW? "No, tak to je opravdu moc pěkný." "Tak přesně v takový barvě jsem já dostal tepláky..." 15

DUCHOVNÍ OBNOVY S PATRICKEM COLLINSEM, CM VE SVATÉM ROKU MILOSRDENSTVÍ 4.-6.3. 2016: Radost a svoboda v Kristu – Jak zpracovat a překonat závislosti Nestačí říct, že trpíme závislostmi. Důležité je najít odpověď na otázku, jakými závislostmi trpíme a jak tyto závislosti překonávat. „Závislost“ je moderní výraz pro tradiční pojem „připoutanosti.“

8.-10.3. 2016 (příjezd večer 7.3. 2015) Spravedlnost a milosrdenství – vzájemný vztah (Doporučujeme zvlášť pro kněze a řeholníky.) Nad tímto tématem medituje papež František ve své bule Tvář milosrdenství, kde říká, že spravedlnost je začátek milosrdenství. Přednášky budou též inspirovány životem a učením sv. Terezie z Lisieux.

11.-13.3. 2016 Intimita a křesťanská zralost V procesu blízkosti jde o tři důležité vzájemně propojené vztahy – se sebou, s druhými a s Bohem. Otec Patrick poukáže na rozdíl mezi blízkostí a intimitou a zdůrazní, že jenom intimita přináší vnitřní růst a uzdravení. Díky důvěrnému vztahu s Bohem poznáváme naše vnitřní „já“, a otevíráme se lidskému společenství, které je odrazem společenství Nejsvětější Trojice.

Možnosti přihlašování: tel.: 731 598 889, email: [email protected]

VTIP Přišel jednou bojovník Islámského džíhádu k nebeské bráně. Vyhlédl svatý Petr a řekl: – Počkej, ale ty sem nesmíš, tebe sem nepustíme. – Já dovnitř nechci, ale vy máte pět minut na to, abyste vypadli ven. 16

17

VTIPY Vrátí se Mojžíš z hory Sinaj ke svému lidu a říká: "Mám pro vás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Ta dobrá je, že z 60 přikázání jsem to nakonec ukecal na deset. A ta špatná je, že šesté přikázání tam zůstalo." Poslala maminka Pepíčka (koho jiného) na faru se vzkazem a poučila ho: "Hlavně nezapomeň slušně pozdravit - Pochválen buď Ježíš Kristus!" Po návratu se maminka Pepíčka ptala: "Tak co, pozdravils, jak jsem Ti říkala?" A Pepíček s bezelstným úsměvem odpověděl: "Přišla mi otevřít hospodyně, tak jsem řekl - Zdrávas, Maria!" Svatý Petr třídí frontu lidí před nebeskou branou. Přijde řada na černocha: "Jméno?" "Leonardo DiCaprio." Svatý Petr se zarazí a pak sáhne po telefonu: "Haló, šéfe, mně to není jasný - Titanic se potopil, nebo shořel?" Babička seděla na pláži, kde si její vnouček ve slunečním klobouku a župánku hrál s kyblíčkem a lopatkou a plácal bábovičky. Najednou se objevila obrovská vlna, která zalila pláž, a když vtekla zpět do moře, vzala vnoučka s sebou. Babička padla na kolena a začala se modlit: „Ó, Bože, prosím, vrať mi mého vnoučka. Je to tak nevinné stvoření, tak sladký chlapec, tak báječné dítko.“ Jako zázrakem se přihnala další velká vlna a zanechala po sobě vnoučka přesně na původním místě, v župánku a s lopatičkou a kyblíčkem. Babička obrátila oči k nebesům, rozhodila rukama a řekla naštvaně: „Měl klobouček…“ Farář zpovídá mladou dívku: "A jiné hříchy už nemáte, milé dítě ?" Dívka nesměle: "No, snad už jen, že se každé ráno prohlížím v zrcadle, jak jsem hezká." Farář mávne rukou a říká: "Ale to není hřích, milé dítě, to je oční vada!" Vběhne chlap do hospody celý udýchaný a ptá se hned u prvního stolu: "Chlapi, kdo tady má velkýho černýho tlustýho psa s bílým obojkem?" "No, nikdo." "Tak jsem vám přejel faráře."

18

Jednotlivé řády poslaly své zástupce do Betléma, aby vzdali hold Božskému dítěti. Dominikán položí k jeslím své dary se slovy: "Náš Pane, přináším ti zlato vědy." Benediktýn při předávání daru pronese: "Zde je kadidlo našich modliteb." Františkán říká: "Tady je, Pane, myrha naší chudoby." Mezitím si jezuita vezme stranou sv. Josefa a potichu říká: "Až povyroste, tak ho dejte do našeho gymnázia, my už z něho něco uděláme." Několik dní před Vánocemi musel pan farář náhle odcestovat. Protože už neměl čas, aby se dohodl s malířem o nadpisu nad jesličkami, poslal mu malíř telegram s prosbou o míry pro nadpis. Slečna na poště padla do mdlob, když četla telegrafickou odpověď pana faráře: “Dítě se nám narodilo. Tři metry dlouhé a metr široké.” “Tati, proč musí být na svatbě svědkové?” “Protože by tomu po čase nikdo nevěřil.” Drahý Pane, dneska jsem prozatím dělal všechno dobře. Nepomlouval jsem, nenechal jsem se naštvat, nebyl jsem chamtivý, nabručený, protivný, sobecký, dokonce ani poživačný. Jsem Ti za to všechno velmi vděčný, Bože. Ale za chvíli budu muset vstát z postele a od té chvíle budu potřebovat pořádnou pomoc! Amen.

19

20

1. LEDNA 2016 v 10:30 hod., ŽELIV, OTEVŘENÍ SVATÉ BRÁNY