JEN MÍT OČI K VIDĚNÍ Jen mít oči k vidění, uvidět, co každý z lidí nevidí a neuvidí, vidět, že si slunce češe zlatozlatý vlas, vidět, že má sedmikráska vskutku sedm krás a že voda - ať už plyne, ať si hoví v kalužině tak se leskne ve své kráse, že až ohni podobá se.
Jen mít uši k slyšení, slyšet hlasy sebetišší, které každý neuslyší, slyšet, slyšet zlatohlávka chodit po lupínku, slyšet, kterak cinkla vážka o zvoneček-vlnku, v modřínovém háji slyšet tikat modřinky, tik, tik tikají si tiše jako hodinky. Jan
Čárek
SVATÝ CYRIL A JEHO BRATR SVATÝ METODĚJ 5. července si připomínáme památku svatých Cyrila a Metoděje. V Československu to býval velký svátek a na Moravě na Velehradě, kde oba bratři působili, se každoročně konala slavná pouť. K d o vlastně byli svatí Cyril a Metoděj ? » Svatý Cyril a svatý Metoděj byli zvěrozvěstové. « Dobře, Rudolfe, ale neříká se zvěrozvěstové nýbrž věrozvěstovél A co to slovo znamená? Nevíte? C o myslíš ty, Evo? » T o znamená, že svatí Cyril a M e toděj přinesli n á m náboženství a naučili nás psát. « Správně. N a žádost knížete Rostislava přišli na M o r a v u na Velehrad
a hlásali Kristovo evangelium. Zvěstovali křesťanskou víru, proto se j i m říká věrozvěstové. T e d t o m u slovu rozumíte. Opakujte si j e několikrát nahlas, abyste j e správně vyslovovali. Eva řekla, že nás naučili psát, a měla pravdu. Cyril, který se vlastně j m e noval Konstantin, Cyril bylo jeho klášterní j m é n o , sestavil zvláštní slovanské písmo a přinesl na Moravu náboženské knihy, které j í m byly napsány. T í m byl položen základ naší vzdělanosti. A ted ještě j e d n u otázku: C o myslíš, Zbyňku, kdy se tohle všechno stalo? » T o se stalo strašně dávno, to už nikdo neví. « Ale ví se to. T o bylo v druhé polovině devátého století. Konstantin a Metoděj přišli na Moravu roku 863. A odkud přišli? » Z Říma. « » Z Paříže. « lila, Vlasto.
Prohádals, Jeníku. Také jsi přestře-
Olověný křížek nalezený u Uherského Hradiště na Moravě na místě, kde za časů sv. Metoděje stál klášter nebo škola. Pochází z 9. století. Řecky je na něm napsáno: »Ježíš Kristus - Světlo, Život, Vítězství«. 2
» T a k prišli z Řecka. « Přihořívá, Jirko, přihořívá, ale já v á m to p o v í m , abyste dlouho zbytečně nehádali. O b a bratři, r o d e m Řekové, přišli z C a rihradu, ale pocházeli ze Soluně. Jejich otec byl v y s o k ý m důstojníkem. Z e sedmi sourozenců byl Konstantin nejmladší. O b a bratři získali základní vzdělání v Soluni. K d y ž otec zemřel následkem rány, kterou utržil v bitvě, bylo Konstantinovi asi čtrnáct let. M e toděj byl už dospělý, byl o celých jedenáct let starší. Konstantina vzal otcův přítel do hlavního města a byl vychováván na císařském dvoře. P o z ději se vzdělával i na vysoké škole. Byl nejen nadaný, ale neobyčejně pilný a snaživý. Také M e t o d ě j nepromarnil své mládí. A tak se stalo, že křesťanskou v ě r o u k u k n á m přinesli dva velmi vzdělaní Řekové. Uvažujte, zda by byli bývali schopni udělat tak požehnané dílo, k d y b y se na ně byli celým srdcem a celou myslí nepřipravovali. N e b y l o p r o ně snadné opustit vzdělané prostředí, vysoké úřady a odebrat se d o méně vyvinuté země a tam p o m á h a t lidem za velmi obtížných p o m ě r ů . Nevěděli, že b u dou svatí, že si jich lidé ještě p o tisíci letech b u d o u vážit, ale věděli, že j i m svěřený úkol musí udělat dobře.
ŘÍM — Bazilika svatého byl pochován svatý Cyril.
Z článku si zvlášť
Klimenta,
kde
zapamatujte:
že svatí Cyril a M e t o d ě j přišli na M o r a v u r o k u 863; že přinesli bohoslužebné k n i h y p ř e ložené d o slovanského j a z y k a a nové, C y r i l e m vymyšlené slovanské písmo. Hana
Sklíbová
Pred. deseti lety jsme v mě slavili
1.100.
chodu svatých
výročí
Cyrila
toděje na Moravu. nostní
akademii
bora v Casies skou besedu. se sejdeme
a
Me-
Pň děti
slavz
zatančily S kterým
v Římě
o
Ríprí-
táče-
z
vás
letošní
pouti ?
3
TÁBOROVÉHO , , OHNĚ
V 1
B.
5 probuzeným ránem usměvavé slunce zažehlo vršky, pozlatilo krajinu a plným jasem dopadlo na bílou cestu, po které ujížděl velký autobus. Bylo léto a skauti jeli do tábora, aby tam pod volným nebem strávili prázdniny. Chlapci vesele hovořili o nových hrách, děvčata si vyprávěla, co která dostala od Ježíška - léto začíná v Austrálii v polovině listopadu, takže vánoce jsou vlastně v létě - usměvaví vedoucí tu a tam zajišťovali v síti kymácející se batohy, napomínali malé skautíky, aby se nepřecpali sladkostmi, a vzájemně se radili, jak dětem pobyt v tábore co nejvíce zpříjemnit. S přibývajícími mílemi se stávala krajina zajímavější, děti umlkaly a dívaly se z oken. Kolem cesty byly rozsáhlé pastviny, ovce a skot se shlukovaly do stínu belavých gumovníků, k zeleným oázám se slétali plameňáci a bílé volavky, v zahradách farmářů dozrávalo mezi svěží zelení ovoce, pestrobarevní motýli poletovali nad hvězdicemi květů. Slunce dostoupilo poloviny nebe, když autobus zastavil v lesíku poblíž říčky. Děti se s jásotem vyhrnuly, a po krátkém občerstvení se pustily do práce. Stavěly stany, ošetrovňu, kuchyni, umývárnu a upravovali celé tábořiště k delšímu pobytu. Práce byla dobře rozdělena a než vyšla na obloze první hvězda, stála ve stanech lůžka, z kuchyně vanula libá vůně guláše a uprostřed tábora třepotala se na vysoké tyči skautská vlajka. Po koupeli v říčce spěchaly děti s miskou v ruce pro zaslouženou večeři. Když se setmělo, spustili chlapci vlajku, vedoucí přečetl rozvrh na příští den a potom se všichni sesedli k táborovému ohni. Dřevo praskalo, jiskřičky vesele pole-
4
SIRKO
tovaly, z hloubi lesíka se ozývalo vrkání divokých holubů a žabí skřehot. Cikády a cvrčci ladili struny k nočnímu koncertu. Se spadlou rosou zavoněla země kořennou vůní, spadlé listí gumovníků osvěžovalo vlahý vzduch a miliony zlatých očí prokouklo ze sametové oblohy. Děti zazpívaly několik písní, a potom se radily, jak zpestřit večery u ohně. Nápadů bylo mnoho, ale nejlepší měl junák Petr; jeho myšlenka se všem zalíbila a byla jednohlasně přijata: Petr navrhl, aby si vyprávěli o tom, co vědí o zvířatech, ptácích a hmyzu, a aby začali od písmene » A « a ukončili písmenem » Z «. » Výborně, « řekl vedoucí, od zítřka začnem. Dnes nám jen prozrad, o čem budeš zítra vyprávět. « Petr si prohrábl světlou kštici, v ústech přesunul žvýkačku s jedné strany na druhou a odvětil: » Povím vám, co vím o albatrosu. « Ostatní děti o překot volaly: »Já budu mluvit o buvolu,... o jelenu, o kukabuře, o psu, o koroptvích ... « » Dobře děti, ujednáno. « přerušil je vedoucí. » Na každého dojde řada, jen nepopleťte abecedu. Dnes jsme vykonali kus práce, uhasíme tedy oheň a půjdeme spát. Smích kukabury a vyzvánění zvonečků vás probudí k ranní půlhodince. Nyní dobrou noc ! « Velebná noc se rozklenula nad táborem, lesík ševelil, říčka bublala, a s blízké stráně se ozývalo neúnavné výrovo houkání »huh, - huh, - huh «. Když se druhého dne večer děli sesedly kolem táborového ohně, Petr pravoval :
opět vy-
ALBATROS Přítel námořníků a veselý průvodce cestujících na moři - to je půvabný albatros, jeden z největších mořských ptáků. Honosí se stříbře-bílým peřím a půvabnými tvary těla. Jeho mocná křídla dosahují v rozpjetí až dvou metrů, zahnutý zobák je neobyčejně ostrý, a oranžově-žluté, velké nohy rostou nápadně daleko od sebe. Albatros je znám jako romantik a věčný tulák. Na břeh k hnízdění se vrací jen tehdy, nasytil-li se dobrodružného života na moři a našel-li si vhodnou družku. Albatrosi bojují mezi sebou souboje o prvenství, a nad zpěněnými vlnami tančí dvorné tance, aby se zalíbili svým krasavicím. Samička snáší vajíčka jen jednou za dva roky. Mládě je nevzhledné
a nemotorné a trvá to celý rok, než se naučí létat. Rodiče se o ně starají až do doby, kdy mu naroste stříbřité peří a silná křídla. Potom je ponechají osudu a odletí znovu na moře. Na moři albatros doprovází lodě, obveseluje cestující, přátelí se s námořníky a kuchaři, kteří ho cestou krmí. V ladných křivkách plachtí vzduchem, rychlostí střely se vrhá do vln pro kořist, ve smělých obloucích dosedá na vzduté vlny. Je vytrvalý, statečně odolává bouři, dešti a větru. Legenda vypráví, že albatrosi jsou duše mladých námořníků, kteří zahynuli v běsnícím objetí rozbouřeného moře a nyní že jako ptáci střeží své kamarády a bdí nad lodmi, které brázdí oceán.
NÁBOŽENSKÉ OKÉNKO i
a zla. M y j s m e si přirovnávali svědomí k anténě a rádiu. Zrovna tak jako skrze špatnou anténu přijde do rádia m n o h o poruch, tak také špatnou výchovou se m ů ž e stát, že člověk má b l u d n é svědomí, to jest, že svědomí m u říká n e p r a v d u : to, co je zlé, pokládá za dobré a obráceně. D o b ř e to m ů ž e m e poznat, když sledujeme vývoj náboženství lidstva. Lidé všech d o b si uvědomovali, že existuje vyšší bytost, od které vše pochází. Nikdy neexistoval žádný národ a žádný k m e n bez náboženství. Lidé však, jak píše i bible, se odklonili od Boha tím, že nechtěli žít tak, jako to Bůh od nich vyžadoval, čili nežili podle svědomí. A protože nedbali hlasu svědomí a činili zlé věci, ztratili spojení s Bohem (anténa) a tím i cit pro dobro. Vymysleli si své b o h y a t í m i svá náboženství. T ě m náboženstvím říkáme - náboženství pohanská. N o v é generace lidí byly vychovávané v chybách svých rodičů, v nesprávném náboženství. Proto měli zkreslenou, falešnou představu o Boh u a tím i o d o b r u a zlu. T o došlo tak daleko, že lidé měli zvrácené myšlení a zlo považovali za dobro. Pohané totiž obětovali svým falešným
Milé děti! D n e s pokračujeme dál v naší úvaze o svědomí a m á m e si říci: jak si vychováme správné svědomí ? Již j s m e si řekli, že svědomí pochází od Boha. B ů h dal každému člověku t u t o schopnost: rozlišovat co je dobré a co zlé. T u t o schopnost vlastní každý člověk v h r u b ý c h rysech. T o proto, protože člověk je rozumný a svobodný tvor a tak sám má r o z u m n ě a svobodně spolupracovat s Bohem na svém zdokonalování, čili m á si vychovávat svědomí, aby v každé situaci slyšel hlas Boží a dovedl se rozhodnout i pro ty nej menší d o b r é věci a varovat se i těch nej menších špatných skutků. Lidem, kteří toho nedbají a nevychovávají si svědomí, se m ů ž e stát, že ztratí cit pro rozlišování dobra
(Pokračování)
5
b o h ů m i lidi, zvláště děti. Mysleli si, že zabíjením dětí slouží b o h ů m a že si t í m rozhněvané bohy udobří. Měli b l u d n é svědomí. B ů h však má lidi rád a aby je zachránil, poslal na svět svého Syna. Syn Boží, Ježíš Kristus se stal člověkem a učil lidi, jak mají správně žít. Uzdravoval nemocné a činil zázraky, aby lidem dokázal, že je Syn Boží a že to, co učí, je pravda, která pochází od Boha. Proto Kristovo náboženství je jediné správné náboženství. T o , co Ježíš Kristus učil, je zapsáno v Písmě svatém. Ježíš také ustanovil církev, které přikázal, aby učila lidi to, co on sám učil, aby tak vychovávala lidi pro Boží království, ve kterém lidé mají s Bohem věčně
LUNNÁ Kalifornie je jeden z padesáti států Ameriky. Je to stát, který má nejvíc kontrastů z celých Spojených Států. Má mořské pobřeží, má písečné pouště, má velké množství pohoří a lesů. Kalifornskou zvláštností je, že se tu nalézá nejvyšší hora a nejnižší místo pod hladinou moře (asi 85rri) v USA. Toto místo se nazývá Mrtvé údolí (Death Valleý) a je skutečně zajímavé je vidět. Kalifornské podnebí je právě tak rozdílné jako krajina a způsobuje, že Kalifornie je jeden z hlavních zemědělských států. Má však také hodně průmyslu. Vyrábějí se zde letadla, auta a lodě. Petrolej a přírodní plyn jsou důležitá nerostná bohatství. Kalifornie byla objevena roku 1542 J . R. Cabrillem a až do roku 1822 patřila Španělům. Přes 2 0 0 let však neměli Španělé na osídlování zájem. Teprve od roku 1770 zájem o Kalifornii vzrostl a to zásluhou misionářů z Mexika, hlavně Otce Junipera Serry, který přivedl první přistěhovalce a začal zakládat misie. V nich se Indiáni učili různá řemesla a přijímali křesťanskou nauku. Hodně se jich dalo pokřtít. Od roku 1822, kdy se Mexiko odtrhlo od Španělska, byla Kalifornie pod správou mexickou. Ale v roce 1848, v té době už osídlena z velké části přistěhovalci z Ameriky, se odtrhla od Mexika a v roce 1850 byla přijata do Unie jako 31. stát.
6
šťastně žít. T e n t o věčně šťastný život si však každý člověk musí zasloužit d o b r ý m životem již na zemi. Proto je důležité v každé situaci vědět, co je dobré a co zlé. Proto je důležité si vychovávat svědomí, které nás pak upozorní na každou maličkost, zda n á m prospívá k věčnému životu nebo ne. A tak správné svědomí si m ů ž e m e vychovat jedině podle učení Ježíše Krista. V naších úvahách b u d e m e pokračovat dál, pokud někdo z vás, děti, n e b u d e chtít opět něco vysvětlit. T o m u b y c h o m dali přednost. A tak pište a ptejte se. Váš Johny
KALIFORNI Bylo to ale především objevení zlata na farmě Jana Suttra roku 1848, které udělalo z Kalifornie jeden z nejobydlenějších států USA. Postavením železnice v roce 1869 se počet přistěhovalců ještě zvýšil a San Diego, San Francisco a Los Angeles se začaly rozrůstat ve velkoměsta. Roku 1906 bylo v San Francisku velké zemětřesení a požár, ale město v krátké době vyrostlo znovu. Kalifornie působí jako magnet stěhovalce a nejen pro lidi ze ale i z ostatních států Ameriky. rok jich přijíždí přes 4 0 0 . 0 0 0 . měří přes 4 0 0 . 0 0 0 čtverečných a má přes 20 miliónů obyvatel.
DISNEYLAND v celém světě.
-
dětský
ráj,
pro přizahraničí, Každý Kalifornie kilometrů
známý
Najdeme tu mnoho zajímavých věcí: hodně lesů se sekvojovými stromy, které jsou jedny z nejvyšších na světě, státní parky pro rekreaci, pověstnou Disneyland a známé filmové středisko Holywood, v zimě sníh a hory na lyžování, v létě moře a pláže na koupání. V San Franciscu je Čínské město a Golden Gate Bridge, kdežto San Diego má zase pověstnou zoologickou zahradu. Hlavní město státu je Sacramento.
najdu přítelkyně, kde nemám příbuzné, kde často lidé nemají zájem jeden o druhého a myslí jen na peníze. Každý je zde moc » busy «.
Veronika Lopaurová jisté se mnou souhlas'ite, že tak pěkně (a bez chyby!) napsaný článek si zaslouží odměnu, kterou také Verunce posíláme.
Ale ne všechno je tu záviděníhodné: je tu mnoho dopravních nehod, Kalifornie má největší věznici - San Quentin. V posledních letech se Kalifornie stala cílem nevítaných hostů - hippies - kteří nijak nepřispívají k její popularitě, spíš naopak. Velkým problémem tu je také užívání drog a omamných jedů. Kalifornie je hezký a zajímavý stát, plný historických památek, kam bych se vždy ráda jela podívat. Nemohu však říci, že je to můj domov, protože bydlíme ve velkoměstě - San Francisku, kde si těžko
Zlatokopecké lifornii.
městečko
Virginia
v
Ka-
V BOJI S LVOUNEM (Příhoda
z pouště
Uvidět v poušti lva, to není nic tak zvláštního, ale setkat se v poušti s lvounem a dokonce s ním bojovat, takový pech mohu mít jen já. Opravdu nevím, co vše se mi do cesty vždy naplete ... Poušť Namib, kterou jsem navštívil, hraničí přímo s Atlantickým oceánem. Jeho neklidné vody se tříští v obrovských vlnách na četných malých ostrůvcích před pobřežím; pak se ale utápějí v písku pouště. Jen na několika místech skalnaté útesy chrání poušť a staví se trucovitě proti bouřícím vlnám. Na ostrůvcích před pobřežím sídlí tučňáci, tuleni a řada vodního ptactva. Vodní ptactvo i tučňáci budují svá hnízda v zákoutích skalisk, kde tříšť bouřícího oceánu spadá jen jako jemný deštík, ale nemůže ublížit ani násadě vejcí, ani mláďatům. Také tuleni vyhledávají některé z těchto ostrůvků, aby v zákoutí roklí a strží přivedli k životu svá mláďata. Tulení mládě totiž neumí plavat, jak např. mládě velryby a kdyby se narodilo v moři, utopilo by se. Mládě
Namibu)
musí zůstat poměrně dosti dlouho na břehu. Matka k němu připlouvá z moře, aby své mládě nakojila tulením mlékem a později i prikrmovala prvními rybami. Vývojová teorie nám vypráví, že tuleni žili původně jako šelmy jen na pevnině a teprve po čase sestoupili do moře a uzpůsobili se mořskému životu. Dýchají však plícemi a mají mnoho zajímavých vlastností, které prý potvrzují vývojovou teorii: např. pozemské blechy, které by se normálně ve vodě utopily a proto se nedrží na kožichu tuleně, ale v jeho nosních dírkách, nozdrách, které tuleň vzduchotěsně uzavírá, když se potápí ... Zažil jsem mnoho s tuleními mláďaty, ale začněme od Adama. Bloudil jsem na pobřeží Velké zátoky. Přelézal jsem písečné přesypy pouště a těšilo mě, že tu písek nebyl tak žhavý, ale příjemně teplý a poněkud vlhký od vlnobití, i když tu vlny nebyly tak veliké. Dávno než dosáhly břehu, je zadržely četné ostrůvky a skaliska před Velkou 7
zátokou i ve Velké zátoce. Takové pobřeží oceánu a pouště - to se panečku najde mnoho zajímavých věcí! Šplhání po písečných přesypech je však nesnadné a únavné. Maně jsem vzpomínal na Havlíčkovo: » Sotva přejdeš jedny hory, najdou se tu jiné ... « Nahoru s námahou, ale i dolů s námahou, neboť nohy se bořily hluboko do jemného písku. Právě jsem vystoupil na vysoký písečný přesyp a sklouzl dolů, když v půli cesty do písečné doliny se mi srdce málem zastavilo úlekem. Z nitra písečné doliny se proti mně vyřítil s štěkotem a řevem velký lvoun ... Měl jsem nohy příliš zabořené do písku, než abych mohl rychle utéci. Měl jsem však naštěstí v jedné ruce dlouhou bambusovou hůl a v druhé fotoaparát na dlouhém řemínku. Kdysi jsem se učil v důstojnické škole, že nejlepší obranou je útok. Neváhal jsem tedy a vyřítil se podobně s nelidským řevem proti lvounovi a uhodil ho několikrát dlouhou holí po hlavě a šermoval mu před tlamou na řemeni se houpajícím fotoaparátem. To lvouna přece jen polekalo - dal se na ústup. Ale nyní jsem povinen vysvětlit těm, kdož neví, co je lvoun, jaké je to zvíře. V německé řeči se užívá výrazu Seehund, Seelôwe, See-elephant - tedy doslovně přeloženo: mořský pes, mořský lev, mořský slon, všechno jsou však tuleni. V Severním moři žijí na evropském pobřeží » mořští psi «, čili naši tuleni, na západoamerickém pobřeží »mořští lvi
kalifornští «, čili v naší mateřštině » lvouni«. Také na jihoafrickém pobřeží žijí lvouni, ne však kalifornští, nýbrž » medvědí « (Otaria ursina L.), někdy také česky označeni jako » medvědouši « nebo »lachtani medvědí«. Jsou to velmi vytrvalí plavci a obvykle plachá, opatrná zvířata. Nejsou to tedy ani lvi ani medvědi, ale mají velké lví zuby, neboť tuleni patří k dravým zvířatům, i když jejich oběti jsou jen ryby. Jako každé jiné zvíře, jsou-li zahnáni do úzkých, nebo mají-li ve své blízkosti mládě a v mém případě tu bylo obojí - i oni zaútočí na protivníka. Když jsem s dalším povykováním a šermováním holí i fotoaparátem zahnal lvouna na další útěk přes písečný přesyp, zjistil jsem, že v hlubince písečného přesypu leželo lvouní mládě, žel Bohu, mrtvé. Matka je však přece hlídala. Lvoun samice mi brzy zmizel s očí v pěně mořských vln a tak jsem mohl v klidu prohlédnout stopy kolem, abych mohl vyčíst, co se tu asi stalo. Zjistil jsem, že samice lvouna byla značně zraněna a krvácela, když se vlekla z moře přes písečný přesyp k místu, kde jsem ji já překvapil. Zde se jí narodilo již mrtvé mládě - patrně to souviselo s jejím zraněním ... Je normální, že se mládata rodí na ostrovech či na pobřeží, ale většinou ve větších koloniích. Zde byla osamělá matka. Její zranění bylo toho druhu, že by snad byla zůstala u mláděte, až by pošla. Ale náhlé objevení člověka ji vyprovokovalo k útoku a pak k útěku.
S A N M A R T I N O - Casies: náš letní d o m o v letos na jaře. Pracovalo se tu ze všech sil, jen aby d ů m mohl přijmout co nejlépe a co nejvíc mladých hostů.
8
Co mi zbývá dodat? Vyfotografoval jsem si nešťastné mládě. Nejraději bych je byl sbalil a dal vycpat na památku, ale to by bylo trochu těžké a tak jsem jen uřízl jednu malou ploutev ... Krásná šedavě-černá až stříbrná ploutev malého lvounka, nebo chcete-li medvědouška, vypadající jako ptačí křídlo, visí dnes nad psacím stolem v mé pracovně a když se na ni zadívám, ožije mi celá ta historka před očima ... Zdá se, že je těžší vybrat si vhodnou odměnu, než získat první místo v bodováni ! Casies, Itálie, 1972.
VAM SE VČERA ZTRATIL KLUK? Začátek každého tábora probíhá ve znamení nejnutnějších prací. Opravují se nedostatky na postavených stanech, kope se odpadová jáma pro kuchyň, shání se rychle dřevo na vaření a na zahajovací táborák. Tam, kde jsou lodě je třeba spravovat a temovat pramice atd. atd. Konečně, každý kdo byl na táboře, umí si tyto práce snadno představit. I na jednom táboře v jižních Cechách se pilně pracovalo na dokončovacích pracích a všechna děvčata i chlapci již toužebně pokukovali po nedalekém rybníku, kde je čekalo koupání. Nedalo se však nic dělat. Nejdříve se musí vybudovat tábor a pak se mohou všichni plně věnovat sportu, zábavám a hrám. Všechno má svůj čas. Třetí den po odpoledním odpočinku zjistil vedoucí oddílu chlapců 12-13 tile— tých, že jeden z hochů chybí. Nastalo rychlé prohledávání všech stanů, zda náhodou chybějící hoch neusnul někde ve stínu, ale prohlídka celého tábora byla úplně bezvýsledná. Byl proto vyhlášen poplach pro celý tábor, provedeno nové počítání hochů, ale vše marné. Evžen stále chyběl. Chlapci z jeho oddílu jej naposled viděli při obědě. Myšlenka, kterou z počátku měli jen někteří, vytryskla nyní u většiny spontánně na povrch: nešel se náhodou koupat? Nikdo však nechtěl nahlas vyslovit tuto domněnku, která nebyla docela vyloučena. Posléze byl v rychlosti prohledán břeh velkého rybníka. Na písčitém břehu bylo sice mnoho různých stop, ale z nich se nedalo absolutně nic vyčíst.
Nastala prohlídka celého obvodu rybníka, ale hodinové obcházení nepřineslo žádného kladného výsledku. Vedoucí se přitom musili prodírat vysokou travou, roštím, ba i místy zapadali po kolena do rašeliny. V celém táboře stoupalo napětí každou minutu. Všichni se snažili zachovat klid, ale přes nej lepší vůli začaly některým povolovat nervy. Nastala prohlídka lesa, kterou dělaly děti spolu s vedoucími. Zatím, co se účastníci tábora prodírali lesem, mlázím a porostem do vzdálenosti asi 4 km, pospíchal jeden z vedoucích do nedaleké vojenské posádky požádat velitele o pomoc. Major - velitel posádky - starý voják, ihned pochopil situaci a dal vyhlásit celé vojenské posádce poplach. V několika minutách se do tábora přiřítila řada vojenských aut i s vojáky. Nastala nová prohlídka lesa, ale zdálo se, že skončí právě tak bez úspěchu, jako prohlídka předešlá. Vojáci však přivezli s sebou dva cvičené psy - vlčáky. Žel, cvičená zvířata byla těsně před vyhlášením poplachu v posádce nakrmena a nasycený pes leží a odpočívá, ale stopu nehledá. Takto pozvolna utíkaly minuty a posléze i hodiny. Napětí v táboře se podobalo přetopenému kotli. Začalo se šeřit a výsledek všeho pátrání po zmizelém chlapci nebyl absolutně žádný. I další nová prohlídka okolo rybníka byla opět zcela bezvýsledná. Vojáci po několik hodin přejížděli na dvou pramicích rybník a křížem krážem prohledávali bidly jeho dno, ale marně. Oba psi nedali zatím na hla9
zení ani na laskání psovodů. Až pozdě večer, když slunce již dávno bylo schováno za horami, a když se již rychle začalo šeřit, vlčáci se zvedají jako na povel. Následuje krátké očichávání několika svršků zmizelého chlapce. Pak psi chvilku zmateně pobíhají po tábořišti a najednou oba zachycují stopu. S čenichem při zemi oba vlčáci utíkají lesem a za nimi psovodi a dva vedoucí. Ostatní zůstávají v táboře s dětmi, aby se náhodou nestala další nehoda. Stopa vede stále lesem, asi po půl hodině končí u vlakových kolejí a pak se stáčí směrem na jih. Psi pokračují po stopě, ale půda je dále vlhká a i dobře cvičení vlčáci mají co dělat, aby stopu neztratili. Konečně je v dáli malé nádraží a zde stopa končí. Oba psi nešťastně pobíhají sem a tam, kňučí, srst se jim ježí na zádech, otírají se o nohy psovodů, jako by od nich čekali pomoc, ale nedá se nic dělat. Zde stopa opravdu definitivně končí. Z nádraží telefonují vedoucí rychle do Prahy. Pohotovostní auto s bílým pruhem vyjíždí ihned do bydliště zmizelého chlapce. Těsně před půlnocí přichází uklidňující, ale nepochopitelná a trochu zarážející odpověď: Evžen je doma, na táboře se mu nelíbilo a proto odjel. Aniž by někomu cokoliv oznámil. Všem, hlavně vedoucímu, ke kterému Evžen patřil, spadl kámen se srdce. Celý tábor šel konečně spát, všichni vedoucí unaveni, fyzicky i duševně vyčerpáni. Vojáci se vrátili do své posádky a zdálo se, že tím je celý případ skončen. Druhý den byl normálně budíček, pak rozcvička, mytí, snídaně a v poledne oběd. Těsně
před odpolední svačinou přišel k hlavnímu vedoucímu neznámý hoch, slabší, menší postavy. Usmál se ukázav své krásné bílé zuby a řekl: »Vám se včera ztratil kluk, že ? « Hlavní vedoucí se podíval přísně na příchozího neznámého chlapce a s těžkým povzdechem při vzpomínce na včera prožité hrozné hodiny prohlásil: » Jo, ztratil se, ale už je zase na světě. A hochu, jak ty to vlastně víš? - vždyť nepatříš do našeho tábora.« Chlapec si olízl rty a pokračoval docela kurážně a přímo: »Víte, já jsem jeho brácha a rodiče mne posílají místo něho! « A Pavel, tak se jmenoval příchozí hošík, se snažil svým chováním v dalším průběhu tábora napravit, co jeho bratr Evža pokazil, a nutno říci, že se mu to docela dařilo. V.
Novák
VÍTE TO, ale ne všichni, * že je tomu letos 500 let od narození Mikuláše Koperníka, objevitele sluneční soustavy. * že první žena, která vystoupila na Mont Blanc byla Francouzka Henriette d'Angeville. Bylo to v roce 1838. * že na podzim vydají vatikánské pošty sérii známek k 1.000 výročí založení pražského biskupství.
...a
spát
nebude!
Kdo by také šel na letní tábor spát? Tak doslova to však také nemyslíme, neboť má-li být pobyt na táboře i dobou osvěžení, je i vydatný spánek nutný! Budete na to pamatovat, až se po večerce zhasnou v ložnicích a ve stanech světla?
S T O R S A N D - Norsko I. skupina (převážně dětí ze Skandinávie): od 25. června do 18. července. II. skupina: od 23. července do 16. sprna. Řídí Anna Kvapilová, Oslo, Norsko.
Tak tedy, nyní ještě jednou krátký a neúplný - přehled, kde se v těchto letních měsících » nebude spát«.
ST. M A R Y ' S B A Y - A n g l i e Od 3. do 17. srpna. Řídí P. Jan Lang, Londýn, Anglie.
CASIES - Itálie První tábor běží od i. do 21. července, druhý od 23. července do 12. srpna. Řídí P. Blažej Müller, Vídeň, Rakousko. Z I L L E R T A L - Rakousko Zahajuje 30. července, končí 17. srpna. Řídí P. Pavel Kučera, Zirndorf, Německo. SAAS Den du 28. Zürich,
G R U N D - Švýcarsko příjezdu 14. červenec, den odjezčervenec. Řídí P. Josef Šimčík, Švýcarsko.
USA Dva třítýdenní tábory vedené ve skautském duchu v období od 22. července do 12. srpna. T O R O N T O - Kanada Dětský tábor Masarykova ústavu v Torontě od 2. do 15. července. P R O M L Á D E Ž N A D 17 L E T Putovní zájezd do Španělska: odjezd 27. července, návrat 10. srpna. Řídí P. Josef Šimčík, Zürich, Švýcarsko.
KOSTIVAL - Německo Skauti a skautky mají letos na vybranou v šesti táborech v období od 10. července do 19. srpna. Řídí Dr. Josef Kratochvil, Stuttgart, Německo.
Tento výčet letních škol a táborů není úplný. Prosíme prominutí, jsme
nebyli
o těch
za
ostatních
informováni.
Gertruds G 11
wmmM
Buďme si upřímní: špatně jsem si to vypočítal. Domníval jsem se, že půjde Radar do tisku o deset dní později a proto jsem vám dal dodací lhůtu pro červnové řešení 30. června. Nyní však máme trochu naspěch - ostatně, bude to pro vás lepší, neboť tak dostanete Radar ještě před odjezdem na prázdniny, alespoň někteří z vás. Dopadá to tedy tak, že nemůžeme vyhlásit konečné výsledky naší soutěže. Přineseme je v září. D o té doby mohou i opozdilci poslat chybějící řešení. Dnes uvádíme jen výherce květnového kola a nové pořadí po udělení mimořádných květnových prémií. Nejvyšší počet v květnovém, řešení - 565 bodů - dosáhla opět Jana Štěpánková - získává obálku se sérií známek Pražského Jezulátka. Nejvyšší bankovní konto si udržela Hana Zelbová, kterou odměňujeme obrázkovou knihou o Československu.
C e l k o v é pořadí: Hana Zelbová — 3.159 bodů, J. Pružinová - 3.092, J. Štěpánková 3.070, V. Lopaurová - 3.018, R. Kollingerová - 2.999, Eva Matějková - 2.952, R. Křepelka - 2.941, Y. Eisenwortová - 2.933, J. Toman - 2.891 R. Kadlecová - 2.868, V. Rihová - 2.866, Jan Borovička - 2.856, J. Mráz - 2.832, L. Lavičková 2.697, L. Fialová - 2.696, O. Fárliková - 2.262. Následují ostatní, jejichž květnové řešení nedošlo, nebo jim chybí některé předcházející. Účastníci soutěže, napsali jste si už o zpěvníček našich písní? Neodkládejte!
přejdeme tento námět mlčením, však rodiče už vám jistě řekli svůj názor. Bylo to nějakého těšení na prázdniny ! Tak už jsou konečně tady, alespoň pro většinu z vás. (S těmi z jiných konců zeměkoule, kteří snad nedávno školu začali, plně solidarizujeme, chápeme jejich stesk po volném vzduchu a budeme hledět důstojně zastoupit jejich místa u vody, v lese, prostě všude, kde se obvykle prázdniny tráví.) Jak dopadlo vysvědčení? Výborně? Dobře? Ušlo to? Nebylo valné? Nebo raději o něm ani nemluvit ? - Budiž,
Nyní máte před sebou řadu krásných dnů. Mohou být ještě krásnější, když si je takové uděláte. Nebude to záležet od počasí, ani od počtu snědených zmrzlin či odposlouchaných desek. Objevte krásu v přátelství, v dobrém skutku, ve snaze nezatěžovat matičku zemi zbytečně. Prázdniny skončí, ale to, co jste dobrého udělaly, to zůstane. Na shledanou tedy, všichni bohatší a šťastnější po prázdninách !
P. Ladislav
národních
Pošlete Radaru své zajímavé s n í m k y z vašich prázdnin, výjevy ze ž i v o t a k o l e m vás, z přírody, ke které jste se m o h l i v těchto týdnech přiblížit! Uveřejníme a odměníme!
