Aegidius časopis farnosti svatého Jiljí
pro Jirkov a okolí, září 2007 (č.43)
Svatováclavská pouť do Staré Boleslavi se koná 28.9.2007
Svatý Václave, nedej zahynouti nám, ni budoucím!
2
Svátky v září: 1.9. Svatý Jiljí (Aegidius), patron jirkovského kostela a farnosti (Jirkov, Červený Hrádek, Drmaly, Zaječice, Vrskmaň, Otvice, Březenec, Vinařice, Jindřišská) 8.9. Narození Panny Marie 12.9. Jméno Panny Marie 14.9. Povýšení svatého kříže 15.9. Panna Maria Bolestná 16.9. Svatá Ludmila, patronka české země 21.9. Svatý Matouš, evangelista 23.9. Svatý Padre Pio, stigmatizovaný kapucín 28.9. Svatý Václav, patron české země, patron novosedelské farnosti (Vysoká Pec, Strupčice, Hošnice) a kalecké Svatý Jiljí s laní farnosti (Kalek, Načetín, Jindřichova Ves) kostel Horní Jiřetín 29.9. Svatí archandělé Michael, Gabriel, Rafael (Michael patronem blatenské farnosti: Blatno, Radenov, Květnov, Šerchov, Hrádečná, Bečov) 30.9. Svatý Jeroným, učitel církve
Pozvánky na září: * Bohoslužby na Květnově jsou o 1. a 3. sobotě v měsíci vždy od 14:00 hod. * Mše svatá v Sušanech bude v neděli 9.9. v 14:00 hodin. * V pátek 7.9. po mši svaté bude adorace a svátostné požehnání. * Dětem začíná výuka náboženství na faře ve středu 12.9. v 15:00 a pokračuje každou další středu. * Ve čtvrtek 13.9. je vikariátní mše v Chomutově - za školáky a studenty (9:30 hod.) * V pátek 28.9. (státní svátek) se uskuteční poutní zájezd do Staré Boleslavi (po stopách svatého Václava). Odjezd ráno v 6:30 hodin od Pohřební služby v Jirkově. Návrat ve večerních hodinách. Cena: 250 Kč. Přihlašujte se v sakristii nebo na faře. Tel.: 474 659 460. Mše tento den nebudou. Ve Strupčicích bude pouť v neděli. * V neděli 30.9. bude sloužena mše v Boleboři, v 15:00 hodin. *** V sobotu 6. října se koná vikariátní pouť na Květnově (mše v 10:30 hod)
Stalo se: Pohřeb: Ernest Tancoš, Karel Tautermann, Jan Rímal Křest: Miroslav Ivan Berki, Sára Elena Šamková, Vanesa Gabriela Šamková, Erik Marek Šamko, Helena Dančová, Petr Turčík, Nikolas Gabriel
3
Grundza, Tomáš Gábor, Matěj Gustav Duda, Karolína Marie Kopecká, Monika Samková Oslava 34. narozenin P. Miroslava Dvouletého se konala na farní zahradě v Jirkově. Ke zpěvu a poslechu hrál pan Metlička. Vytvořili jsme hezké společenství při dobrém jídle a pití. Na obrázku je P.Mirek se salámovo-sýrovou kyticí (i voněla). Za gratulace i za dary ze srdce děkuji.
Pařeztour do Slovenského rudohoří se konal o posledním týdnu v srpnu. Na cesty necesty se vydalo 16 mladých lidí. Z Jirkova P.Mirek, Ondra a Tonda, z Chomutova Mája a P.Alois. Počasí dost vyzkoušelo naše odhodlání, ale s dobrou partou jsme vše zvládli s převahou dobré nálady. Každý den jsme měli mši v krásné přírodě. Viděli jsme Muráňsky hrad, úzkokolejku v Čiernom Balogu, lesní skanzen ve Vydrovém, zdolali jsme vrcholy Fabova hoľa 1439 m. a Klenovský Vepor 1398 m, odpočinuli jsme si v útulné salaši ve Zbojské. Prostě, dobře využitá dovolená (škoda jen, že čas utíká tak rychle..)
Diapozitivy z hor budou promítány při některém ze zimních setkání na faře.
4
PATRONOVÉ ČESKÉ ZEMĚ (4.) SVATÝ VÁCLAV Podle staré tradice se narodil kolem roku 907 na Stochově u Libušína jako nejstarší syn vévody Vratislava a Drahomíry. O jeho křesťanskou výchovu se starala především jeho babička svatá Ludmila. Naučil se slovanskému písmu, na Budči si osvojil i znalost latiny. Legendy zdůrazňují jeho lásku k eucharistii a k chudým. Když se v roce 925 ujal vlády, snažil se o kulturní i náboženské povznesení země. Proto byl ve Staré Boleslavi zabit 28.9. 929 (nebo 935). Bratr Boleslav dal převézt Václavovy ostatky do nového chrámu sv. Víta na Pražském hradě, kde jsou ve Svatováclavské kapli Svatý Václav, Vévoda české země. Praha. uložené dodnes. Co se týče Václavova osobního života, byl pravděpodobně ženatý (jméno manželky není dnes známo) a měl (podle legendy) syna Zbraslava, uměl velmi dobře jezdit na koni a byl statečný (viz boj se Zličany) Svatý Václav vládl samostatně jen několik let a nedožil se vysokého věku. Co by vykonal, kdyby panoval déle. Bůh však přijímá dobré skutky, kterých svatý Václav i za svého krátkého života mnoho vykonal, ale přijímá též dobré úmysly. I kdyby Václav zesnul přirozenou smrtí, zasloužil by si, aby byl ctěn jako Boží svatý. Násilná smrt však zvýšila ještě jeho význam. Byla to smrt mučednická, neboť byl ubit pro své křesťanské smýšlení a jednání. Kdyby se byl přizpůsobil, sotva kdo by na něho sáhl. Proto ho národ ctil ihned jako mučedníka a viděl v něm svého přímluvce na nebesích. Ve středověku byl chorál „Svatý Václave“ naší hymnou. Velkým ctitelem sv. Václava byl Karel IV., který královskou korunu českou prohlásil za majetek sv. Václava, takže budoucím králům českým byla jen propůjčena. Dle pověsti, člověk, který není oprávněn si svatováclavskou korunu posadit na hlavu a učiní tak, do roka zemře. V listopadu r. 1941 při prohlídce Pražského hradu si korunu nasadil zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich a v květnu 1942 podlehl zraněním po atentátu..
5
První slovanská legenda o knížeti Václavu. Tato legenda je jednou z nejcennějších památek české literatury psané staroslověnsky. Pochází již z poloviny 10. století. Zde je úryvek o smrti svatého Václava: „Když pak ráno, zvonili na jitřní mši, Václav pak, uslyšev zvon, řekl: „Sláva tobě, Hospodine, jenž jsi mi dal dočkati se tohoto jitra.“ I vstav šel na jitřní mši. Hned v bráně dostihl jej Boleslav. Václav se na něho ohlédl a řekl: „Bratře, včera jsi nám byl dobrým služebníkem.“ Boleslav však, jemuž se ďábel naklonil k uchu a rozvrátil srdce jeho, vytasiv meč, odpověděl mu Smrt svatého Václava řka: „Nyní ti chci lepším býti!“ Když to řekl, udeřil Kostel ve Strupčicích jej po hlavě mečem. Václav pak, obrátiv se k němu, řekl: „Co ti to napadlo, bratře?“ A uchopiv jej srazil jej k zemi. Přispěchav pak jakýsi Tuža, ťal Václava do ruky. Ten pak, poraněn na ruce, pustil bratra a utekl se do chrámu. Zločinci pak dva, řečení Tira a Čsta, ubili jej v bráně chrámové. Hněvsa pak přiskočiv, probodl mu žebra mečem.“ ———
Knihy z jirkovské farní knihovny - k zapůjčení
KNIŽNÍ TIP
DĚLNÍK NA VINICI - Portrét papeže Benedikta XVI. Greg Watts Greg Watts je britský novinář, který svou kariéru začal v roce 1988 v katolickém týdeníku The Universe. Pravidelně píše do mnoha periodik včetně The Catholic Times. V knize Dělník na vinici předkládá poutavý portrét současného papeže — jeho dětství a mládí, kariéru, víru, priority — a vymezuje hlavní problémy, které Benedikta XVI. čekají. Tato kniha zahrnuje i římská léta Josepha Ratzingera, tedy dobu, na jejímž počátku se stal kardinálem a během níž vykonával náročnou a v mnoha ohledech nevděčnou funkci prefekta Kongregace pro nauku víry. Přínos knihy pro českého čtenáře spočívá mimo jiné v tom, že zachycuje a třídí nejdůležitější události hýbající světovým katolicismem v posledních desetiletích dvacátého století. Především by však tato publikace měla provokovat k zájmu o vlastní texty současného papeže, které nabízejí myšlenkovou jasnost, hloubku a široký rozhled po záležitostech světové církve.
6
4. biskup litoměřický - vlastenecký a činorodý Jan Adam Vratislav z Mitrovic V jihočeských Chotovinách sídlil český vladycký rod Vratislavů z Mitrovic, později povýšený na hraběcí. Nejstarší zmínka o tomto rodu pochází přibližně z roku 1488, kdy Vratislav získal statek Mitrovice u Sedlčan, a tím rozšířil svůj predikát na Vratislava z Mitrovic. Jan Adam Vratislav z Mitrovic (nar. 1677) začal studovat v jezuitském konventu v Jindřichově Hradci; zde se již začalo projevovat jeho české vlastenectví. Kněžské svěcení přijal z rukou světícího biskupa Seipela. Vratislav záhy zahájil svou církevní kariéru. Nejdříve se stal kanovníkem v Olomouci, ale již roku 1702, v pouhých 25 letech, byl jmenován kanovníkem pražské Svatovítské katedrály, roku 1703 assesorem konzistoře a získal i funkci kapitulního děkana u Sv. Apolináře. Jeho postup dále strmě pokračoval. Již roku 1708 stál jako probošt v čele kolegiátní kapituly ve Staré Boleslavi a téhož roku i jako probošt kapituly Všech Svatých v Praze. Dne 15. prosince 1709 byl zvolen proboštem vyšehradským, a tak získal i statek Žitenice u Litoměřic (majetek vyšehradské kapituly). V roce 1710 dosáhl biskupské hodnosti v Hradci Králové. Vratislav se ve své nové funkci opět projevil jako velmi činorodý člověk. Vyhověl i žádosti litoměřického biskupa Huga Königsegg-Rottendorfa, aby ho v době jeho časté nepřítomnosti zastupoval v biskupském úřadě. Vratislav tak měl možnost se seznámit s litoměřickou diecézí, aniž by vlastní královéhradeckou diecézi zanedbával. Roku 1712 Vratislav založil klášter voršilek v Kutné Hoře a roku 1714 piaristickou kolej v Rychnově nad Kněžnou. V téže době oficiálně vyhlásil sv. Klimenta za patrona diecéze. Ještě roku 1719 dal vzniknout konventu servitů v Králíkách. Roku 1720 však v Bonnu zemřel litoměřický biskup Königsegg a hradecký biskup Vratislav požádal císaře Karla VI. o přeložení do Litoměřic. Po přeložení do Litoměřic zvýšil počet kaplanů ze čtyř na šest, a dal tak základ k vybudování dosud nerealizovaného litoměřického semináře. Biskupovi se také podařilo od roku 1724 obsadit všechny farnosti v diecézi, a proto nebylo třeba žádat o pomoc jiné diecéze. Pro konzistoř, jejíž pravomoc byla do této doby omezena (např. tím, že faráři mohli sami přijímat a propouštět kaplany bez jejího souhlasu), vydal statuta a
7
nařízení. Rozšiřoval počet farností i nových kostelů v diecézi. Podporoval především chudé patronáty a dosáhl toho, že tzv. solní pokladna, spravovaná státem, každoročně uvolňovala pro tyto účely 1000 až 1500 zlatých. Biskup Vratislav byl hluboce zbožný; inicioval například vyhlášení odpustků papežem pro ty, kteří budou zdravit „Pochválen bud‘ Ježíš Kristus“. Brzy se tento pozdrav rozšířil po celé litoměřické diecézi. Díky četným a důkladným písemným vizitacím, znal biskup Vratislav osobně a opravdu dobře všechny farnosti. Jako velký ctitel Panny Marie se též zasloužil o poutní kostel v Křešicích blízko Litoměřic (oba obr. Křešice - povodně při Labi, zatopená socha Panny Marie před kostelem). Ještě když spravoval královéhradeckou diecézi, zvolil si za ceremoniáře patera Jana Tomáše Berghauera, chebského rodáka, který se velice zasloužil o naše církevní dějiny. V letech 1728-1749 byl Berghauer farářem v Řehlovicích, k nimž patřily i historické Stadice, kam ho jmenoval právě Vratislav. Jak biskupa, tak Berghauera spojovaly stejné zájmy a cíle. Vlivem Vratislava se Berghauer stal českým patriotem. Začal se zajímat o Jana Nepomuckého a společně s biskupem Vratislavem se v Praze roku 1729 účastnil jeho svatořečení. Již v následujícím roce pak spolu uspořádali první velkou svatojánskou slavnost. Vratislav i ve své vysoké církevní funkci zůstal velkým českým vlastencem, usilujícím o český jazyk. Nechybělo mu ani hluboké sociální cítění a štědrost. Rozdával četné almužny chudým a zvláště rád navštěvoval nemocné. Byl vážený a oblíbený všude, kam přišel. Když zemřel v Praze arcibiskup Mayer z Mayem, který řídil arcidiecézi necelý rok, bylo nutné co nejdříve jmenovat nového. Zvolen byl litoměřický biskup Vratislav a císař Karel VI. ho oficiálně jmenoval. Vratislav odjel do Vídně, aby poděkoval za toto vyznamenání, ale při zpáteční cestě 2. června 1733 v Mödlingu u Vídně náhle zemřel. Biskup Vratislav patřil bezesporu k nejvýznamnějším litoměřickým biskupům.
8
NADÁNÍ KNÍŽETE SPYTIHNĚVA II. PRO KOSTEL SV. ŠTĚPÁNA V LITOMĚŘICÍCH (Listina psaná latinsky s přípiskem české věty - viz tučně - je nejstarší v originále dochovaná písemnost v českých zemích – takzvaná Zakládací listina kapituly Litoměřické – hlásící se k roku 1057) „Když Spytihněv, nejjasnější a nejnábožnější vévoda, z vůle boží vystavěl úctyhodný kostel ve jménu Krista, nejsvětější Panny Marie a prvomučedníka Štěpána i jiných svatých, tuto čeleď daroval řečenému kostelu pro spásu své duše takovým způsobem, aby byla svobodná ode všech zemských břemen a konala vše nutné toliko proboštu a bratřím téhož kostela. Určil tedy z otrocké čeledi z každého svého hradu a z každého řemesla tak, jak se sluší na knížecí službu, muže se ženou, se syny a dcerami, náležejícího k jednomu každému řemeslu. Také daroval čtrnáct vsí, odevzdaných hostům a šest vsí, vykázaným služebníkům a oráčům se všemi nezbytnostmi, totiž s lesy a poplužími. Rovněž dal dvě vinice s vinaři, kolik by jich stačilo k jejich obdělávání, třicet mladých dělnic, také sto klisen s velkým polem a tolikéž ovcí, třicet krav a sedmdesát vepřů. Udělil dvě cesty řečenému kostelu, jednu přes les k Chlumci – z ní mají přijímat každý osmý týden clo – druhou, vedoucí přes řeku u Ústí, jež náležela vévodovi. V samotném pak hradu, v němž řečený kostel byl postaven, propůjčil dvě části proboštovi a třetí bratřím z cla ze soli s kteréhokoliv jiného zboží, jež přivážejí po řece obyvatelé této země. Přikázal, aby bylo dáváno z malé loďky patnáct denárů, ať patří komukoli, nevolníku nebo svobodnému, z velké lodi dvě míry mimo ony, kteří jsou vévodovi solí povinní; jim nařídil, aby platili polovinu. O lodích a loďkách hostů tak zařídil, aby z největší lodi zaplatili dvě velké míry, z prostředně velké jednu míru a z malé tolik denárů, co by takové lodi měly míry. Ustanovil pak dvanáct rolníků ze samého hradu Litoměřic, tolikéž z Bíliny. Těch, kteří jsou zavázáni každoročně výhradně odváděti ze zahrad med, ustanovil šest. Bylo rozhodnuto dávati bratřím bez újmy třetí část z těch věcí, o nichž jsme dříve mluvili, totiž z poplatků z cest a včelnic i ze všeho, cokoliv bylo dáno tomuto kostelu. Dále také bylo určeno každoročně hříbě ze stáda klisen na oděv jednomu každému z bratří. Rovněž zákonný desátek nemá být z lidí, náležejících tomuto kostelu, nikomu jinému placen, leč proboštu a
9
bratřím. Jména vsí jsou: Křešice, Brná, Popovo, Zásada, Travčice, Řepčice, Týnec, Malečov, Březí, Ptačice, Liběšice, Chouč, Bohušovice, Chotěšov. Bratřím, žijícím při řečeném kostelu přidali jsme újezd lesa před hradem s poli, která tam leží, a podviné. Kdokoliv by na radu ďáblovu něco ze všech těchto věcí umenšil, s ďáblem propadne věčným trestům. Amen. Amen. Amen. Ze vsi Desekrypy byl darován jakýsi člověk jménem Zlaton se syny a bratrem k právu téhož kostela. A to vysvědčují hrabě Blag, Matúš, Petr, Dama, Zuda, Sbor, Svojata, Turdmir, Krivec, Jan číšník, Zasin, Buda, hrabě Zagor a Krec vladař. Jména poddaných, kteří jsou z tohoto hradu: Gosten, Idzenik, Otaša, Maur, Malý, Dobrák s bratrem Bozenem, Bic, Sud. Tyto věci byly pak z vůle Kristovy přidány:... dal otcovský statek, Hroznata újezd Čáslav, vévoda Jindřich zemi v Lahovicích, kterou mu dal Zdeslav. Guclin dal zemi v Pokuticích. Pavel dal jest (v) Ploškovicích zemu, Vlah dal jest Dolas zemu Bogu i svjatému Scepánu se dvema dušníkoma Bogucov a Sedlatú.“ (překlad J. Pražák)
10
7 SVÁTOSTÍ (sakramenta, mystéria) Svátosti jsou obřady Církve, které posvěcují člověka Boží milostí. Ustanovil je sám Kristus svými příkazy apoštolům a prvotní církvi. 1. KŘEST Je první svátostí v křesťanském životě. V ní je člověku Bohem odpuštěn veškerý hřích. Člověk se stává křesťanem a rovněž adoptivním Božím dítětem a může se modlit k Bohu jako k Otci (modlitba: Otče náš). Křest se udílí litím vody na hlavu a vyřknutím svátostné formule (já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého). Podmínkou ke křtu je víra v Boha. Příprava na křest dospělého se nazývá katechumenát a může trvat i několik let. Při křtu dítěte, které ještě nemá rozum, ručí vírou Bohu jeho rodiče a kmotři. 2. EUCHARISTIE - SVÁTOST OLTÁŘNÍ - SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ V ní se proměňuje chléb a víno při mši (eucharistii) na Tělo a Krev Krista (ne mrtvé tělo, ale tělo živého Boha!). Křesťané proměněný chléb přijímají při eucharistické hostině - ve svatém přijímání. Přijmout proměněný chléb (hostii) nebo víno může jen pokřtěný člověk, bez těžkého hříchu. Věřící si tak připomínají Kristovu krvavou oběť na kříži. Proměněný chléb (hostie) se uchovává ve svatostánku na oltáři (proto se též říká Svátost oltářní) a někdy se vystavuje k Adoraci (klanění) věřících nebo se koná průvod Božího Těla. Pro velké tajemství původu a účinků se tato svátost nazývá Nejsvětější svátost. 3. BIŘMOVÁNÍ V této svátosti biskup přijímá připraveného věřícího mezi dospělé křesťany. Podmínkou je předchozí křest, řádný křesťanský život a dobrá znalost katolické víry. Biskup věřícímu uděluje Dar Ducha Svatého. Biřmovaný člověk má sílu ve světě bojovat o svou víru a snáze se mu plní všechna morální přikázání. 4. SVÁTOST SMÍŘENÍ (či POKÁNÍ) Pokud věřící člověk zhřeší těžkým hříchem (zabití, potrat, velká krádež, odpad od víry) má možnost toho litovat a říci to ve zpovědnici knězi. Ten mu dá rozhřešení. To znamená, že mu Bůh odpustil (Ježíš řekl apoštolům: Komu
11
hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny). Je však třeba vykonat nějaký skutek zadostiučinění (ukradené navrátit, když nejde uvést do původního stavu: půst, modlitba, pouť). Věřící může chodit ke zpovědi, i když má jen lehké hříchy (hněv, závist, lenost, lhaní), stává se tak morálně dokonalejší a může si také vyžádat duchovní rady pro svůj život. Proces svátosti smíření: Zpytování svědomí→ Lítost→ Předsevzetí→ Zpověďvyznání→ Dostiučinění-pokání.☺ 5. SVÁTOST MANŽELSTVÍ Navenek vzniká jako každá jiná svatba. K přijetí svátosti manželství je však třeba, aby oba manželé byli pokřtěni, aby souhlasili s nerozlučností manželství, slíbili si věrnost a chtěli přijmout každé nově počaté dítě. Také je třeba, aby je oddával představitel církve a byli přítomni dva svědci. Tato svátost dává sílu vytrvat po celý život v dobrém manželském svazku a dává požehnání celé rodině. 6. SVÁTOST KNĚŽSTVÍ Tato svátost je určena pro službu věřícím lidem. Kandidáti kněžství jsou jen svobodní muži. Jsou tři stupně služby v církvi: Jáhenství (diakonát) pro přinášení svatého přijímání nemocným, pro hlásání evangelia (mohou být i ženatí, musí být teologicky vzdělaní); Kněžství (presbyterát) speciálně pro sloužení mše a zpovídání. Biskupské svěcení (episkopát) je udělováno pro vedení větších územních celků (diecézí) na kterých se nacházejí věřící. Mají za specifický úkol chránit - víru a mravy věřících. Obvykle vítají do církve dospělé křesťany - biřmují, a to buď ve své katedrále nebo v jednotlivých farnostech. Zpravidla je jeden z biskupů vybírán k vedení celé církve: stává se Papežem - římským biskupem. 7. SVÁTOST POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH Uděluje se mazáním posvěceným olejem a svátostnou formulí. Tato svátost je určena těžce nemocným lidem nebo v případu nebezpečí smrti. Uděluje ji jen kněz. Bůh skrze ni dává duchovní sílu k snášení bolesti a pokud to prospěje duši nemocného, může dojít i k tělesnému uzdravení. P.Mirek
V případě zájmu o přijetí kterékoli svátosti kontaktujte svého faráře.
12
Kolpingovo dílo České republiky Němec P. Adolf Kolping (+ 1865) byl všestranně nadaný člověk. Nebyl pouze knězem, ale také žurnalistou, spisovatelem, žádaným řečníkem a díky jeho obětavému nasazení pro mladé tovaryše ho můžeme jistě označit za jednoho z prvních sociálních pedagogů. Nejdříve se vyučil obuvníkem, později začal studovat a stal se knězem. Působil v Kolíně nad Rýnem. Chtěl ukázat mladým lidem, že život znamená více než každodenní práci a večerní vysedávání po hostincích. Kolping chtěl, aby se mladí lidé nebáli vzít život pevně do rukou a stali se angažovanými křesťany. Pomocníkem na této cestě jim má být živé společenství a pevné základy. Kolping vycházel z víry a důvěry v Boha, ale také z pevně zakotvené rodiny. Již za života Adolfa Kolpinga přesáhly jeho myšlenky a dílo hranice Německa a rozšiřovaly se do okolních zemí - i přes nepřízeň válek a nepřátelských režimů. Na začátku 3. tisíciletí má Mezinárodní Kolpingovo dílo půl miliónu členů z 56 zemí všech kontinentů! Historie Kolpingova hnutí je v Čechách spjata s názvem Jednota katolických tovaryšů. Koncem 19. a začátkem 20. století vzniklo ve světě více než tisíc jednot, resp. Kolpingových domů. V českých zemích vznikly přibližně v 60 městech, z toho nejvýznamnější působily v Praze, Brně, Kroměříži a Znojmě. Tyto jednoty naplňovaly myšlenku Adolfa Kolpinga, pomoci mladým tovaryšům přicházejícím do města na zkušenou - poskytnout jim střechu nad hlavou a zázemí. Usilovaly o zdravý růst mladých lidí a jejich zapojení do sociálně prospěšné a společenské činnosti. Kolpingovy domy Adolf Kolping se staly vyhledávanými středisky studující, služebné a řemeslnické mládeže. Spojovaly je křesťanská výchova a společné zájmy jako přednášky, poutě, ochotnické divadlo apod. Sídlem současného centrálního svazu je Kolpingův dům ve Žďáře nad Sázavou. Základním článkem Kolpingova díla jsou Kolpingovy rodiny, kterých je v současnosti na území České republiky registrováno 31. ZÁSADNÍ PROJEKTY KOLPINGOVA DÍLA: TERAPEUTICKÁ KOMUNITA SEJŘEK - zařízení je poskytovatelem dlouhodobé rezidenční péče osobám závislým na nealkoholových drogách a jejich rodinám. KONTAKTNÍ NÍZKOPRAHOVÉ CENTRUM SPEKTRUM - zajišťuje služby včasné krizové intervence, poradenství, zdravotní a sociální pomoci
13
pro jedince ohrožené zneužíváním návykových látek, uživatele drog a jejich sociální okolí. AZYLOVÝ DŮM PRO MATKY S DĚTMI v Praze 8 podává pomocnou ruku matkám v tísni a pomáhá jim v návratu do běžného života. DŮM RODIN SMEČNO (u Slaného) Dům rodin je určen především pro rodiče a děti. Mohou zde prožít příjemný víkend nebo celý týden. Budou odpočívat, ale mají možnost udělat i něco pro upevnění vztahů v rodině. K tomu pomůže program, jehož hlavní součástí je beseda s rodinným poradcem. Beseda přináší mnoho zajímavého o vztazích v rodině, o výchově dětí a předkládá nové podněty pro zlepšení komunikace v rodině. Dům je připraven tak, aby vyhovoval zejména rodinám. Za důležité považujeme rodinné prostředí, dostatek zábavy pro děti, bezpečnost a dobrou stravu. BISKUPSKÉ GYMNÁZIUM ADOLFA KOLPINGA nabízí čtyřleté a osmileté studium. STŘEDNÍ ŠKOLA GASTRONOMICKÁ ADOLFA KOLPINGA nabízí vzdělávání v tříletých učebních oborech - kuchař, cukrář, číšník a dvouleté nástavbové studium - společné stravování. Obě školy sídlí ve Žďáře nad Sázavou. Ke stěžejním činnostem patří také letní tábory, výlety, sportovní a kulturní akce, pravidelná činnost v kroužcích apod. Veškerá činnost je pak otevřena pro širokou veřejnost. Modlitba Kolpingovy rodiny Pane Ježíši Kriste, hlásání Tvého poselství a jeho uvádění v život je úkolem, který jsi svěřil církvi. Děkujeme Ti za Tvoji důvěru, kterou jsi v nás lidi vložil. Děkujeme Ti také za osobu Adolfa Kolpinga, který nám je vzorem při plnění Tvého úkolu. Sešli nám dary, pomocí kterých on uskutečnil své poslání zde na zemi: víru a sebedůvěru, opravdovost a radost, odpovědnost a solidaritu. Posiluj naši víru a odhodlání neutíkat před problémy světa a probuď v nás naději, že všude tam, kde pečujeme o lidi a jejich potřeby, zanecháváme také radost. Upevni lásku, se kterou pracujeme na rozvoji Církve a lidské společnosti. Naše společenství v Kolpingově díle nechť se podobá Tvému království, které očekáváme. Amen.
14
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
Tajenka: měl dodat svému rodu (otci) více slávy.
1. africká poušť 2. nákladní přívěs 3. majitel kouzelné lampy 4. výrobky 5. učednice (obráceně, krátce, mn.číslo) 6. boláček 7. disponovaná (obráceně) 8. tlouštík 9. reklamní tiskoviny 10. jitřenka 11. uložit 12. svátek Narození Páně Test: Svatí v září 1. Poustevník, založil klášter podle benediktinské řehole ve Francii. (1.9.) A) Jiří B) Jiljí (Aegidius) C) Wolfgang D) Vintíř 2. Kněžna, pocházela z pšovského rodu, byla babičkou knížete Václava. (16.9.) A) Jarmila B) Božena C) Ludmila D) Drahomíra 3. Výběrčí daní, stal se apoštolem, jiným jménem Levi, napsal aramejsky evangelium (21.9.) A) Marek B) Matouš C) Lukáš D) Tomáš 4. Anděl, ochránce Božího lidu, vítěz nad satanem, ve znaku má meč a štít (29.9.) A) Gabriel B) Rafael C) Cherubín D) Michael
Byl izraelským knězem, byl proslulý jako muž spravedlivý. Jeho manželka se jmenovala Alžběta a jeho syn Jan. Byl jedním z mála lidí, s nimiž hovořil anděl. Načas zapochyboval o zaslíbení z úst anděla, že bude mít syna, protože byl velmi starý.
Doplňovačka: Svatý Václav, hlavní patron Čech Test: 1B 2C 3B 4D Postava NZ: Zachariáš
Poznáš postavy Nového Zákona? Who is who?
15
Laické sdružení svatého Dominika v Jirkově Dílo blažené Zdislavy – je to nenápadné malé společenství Bohu zasvěcených sester v naší velké dominikánské rodině. Svatá Zdislava sice není jeho přímou zakladatelkou, ale určitě inspirovala svým příkladem a přímluvou. Zakladatel sekulárního institutu je dominikán ThDr.Jan Skácel. Litoměřická diecéze, v níž byl v duchovní správě, byla po odsunu německých obyvatel v dezolátním stavu. Opuštěné fary i kostely, nedostatek kněží, poválečná bída ho vedly k myšlence založit charitativní spolek, jehož členky by žily svůj zasvěcený život jako laičky ve světě a v duchu Zdislavině pomáhaly tam, kde to církev nejvíc potřebuje. Rozpoznal znamení doby – materialismus, nedostatek lásky, nedostatek kněžských a vůbec duchovních povolání, krizi rodiny – a poukázal na Zdislavu, jako na moderní světici, vzor křesťanské dokonalosti. Dílo blažené Zdislavy jako sekulární institut, byl schválený dne 2.2.1947 litoměřickým biskupem Štěpánem Trochtou. Prvním úkolem jeho apoštolské činnosti byla výchova laických katechetek a charitativních pracovnic. Formace sester byla zaměřena na to, aby vytvářely malá společenství 2 až 3 sester, které by působily na farách a pomáhaly kněžím v pastorační službě. Další oblastí činnosti byl apoštolát a charitativní pomoc v rodinách. Z odkazu svatého Dominika vybral zakladatel do stanov citát, který měl nést apoštolát každé sestry i celého společenství:“Budu opravdu údem Kristovým v den, kdy se zasvětím zcela, všemi svými silami získávání duší, jako se Pán Ježíš, Spasitel všech lidí, obětoval zcela za jejich spásu.“ V letech 1950 – 1989 musely sestry působit ilegálně. S úsměvem dnes vzpomínají, jak se za svého pobytu v Litoměřicích třináctkrát stěhovaly. Mezi nemocnými v celé republice byly sestry známy vydáváním a distribucí časopisu Duchovní obnova. A současnost? ... Čtyři sestry žijí své zasvěcení na různých místech Čech a Moravy a slouží Pánu podle svých sil v kostelech i v bližních, jedna mladší sestra je v civilním zaměstnání. Ale jádro institutu žije přece jen společně. Sestry „zdislávky“ se totiž opět stěhovaly, již po čtrnácté! Tentokrát si je paní Zdislava zavolala ne ke svému hrobu, ale téměř do svého rodiště. V Charitním domově na Moravci, kousek od Křižanova dnes žije šest sester, které volají ke své Paní: Blažená Zdislavo, prosíme tě, žij nadále ve svém Díle! Ať jsme pomocnicemi biskupů a kněží po vzoru Mariině i tvém! A ještě dodávají s úsměvem – po patnácté se přestěhujeme, jak doufáme, už jen na hřbitov a do nebe. z OPuscula vybrala s.Zdislava
16
Historické zastaveníčko V těsném severovýchodním sousedství Malého Března, na vyvýšeném stupni nad říčkou Srpinou, leží obec Vysoké Březno (Ober-Priesen). Dále k severu se nacházely dnes již zlikvidované obce Vršany a Bylany. Vysoké Březno je od roku 1960 osadou Malého Března. První písemná zpráva o Vysokém Březně pochází z roku 1497. K tomuto datu je zmiňován jistý Pavel z Vysokého Března, nejspíše svobodník, který vložil do desek zemských půl lánu pole mezi Saběnice a Vysoké Březno. Lze mít za to, že vlastníkem Vysokého Března mohl být Hanuš Fictum, neboť, jak vyplývá z desek zemských obecního vkladu do desek zemských v roce 1542, už před rokem 1541 prodal celou ves se vším příslušenstvím konventu zahražanského kláštera za 650 kop českých grošů. Jisté však je, že většinu vsi, vlastnil v první polovině 16. století klášter Magdalenitek v Zahražanech u Mostu. Vysoké Březno je filiální obcí k farnosti Sušany a patří v současnosti pod jirkovské děkanství. Nebylo tomu tak vždycky. V 17. a 18. století patřilo pod Slatinice, později pod Blažim a posléze pod Židovice. Až od roku 1803 přináleží k Sušanům. Ve Vysokém Březně se nachází obdélná kaple s trojbokým závěrem, zasvěcená sv. Antonínu Paduánskému. Opravena byla v letech 1998-99. U kaple stojí barokní sousoší s Bolestnou Pannou Marií a Kristem Trpitelem z roku 1744 (obr.). Citát na září: Kdo chce správně poznávat, musí nejprve správným způsobem pochybovat. (Aristotelés, antický filosof a zakladatel logiky) Cena 5 Kč. Vydává Děkanství Jirkov (www.jirkov.farnost.cz) e-mail:
[email protected]
