Studium vodních živočichů v potoce Říčka a posouzení antropogenních vlivů na vybraný ekosystém

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství

Studium vodních živočichů v potoce Říčka a posouzení antropogenních vlivů na vybraný ekosystém Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Dr. Ing. Pavla Šťastná

Eva Boleslavová

Brno 2011

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci s názvem Studium vodních živočichů v potoce Říčka a antropogenní vliv na vybraný ekosystém vypracovala samostatně a použila jsem jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MENDELU v Brně.

Dne Podpis autora

PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucí práce Dr. Ing. Pavle Šťastné za ochotu, spolupráci, konzultace a přínosné připomínky k práci. Děkuji také panu Luďkovi Hořavovi a panu Ing. Martinu Jedličkovi za ochotu při komunikaci se mnou a za cenné informace, které mi pomohly zhodnotit antropogenní vlivy na stav ekosystému.

ABSTRAKT Jak již vyplývá z názvu této práce, cílem práce bylo studium živočichů žijících v potoce Říčka a v té souvislosti jsem se také zaměřila na vlivy člověka, které hrají klíčovou roli v souvislosti s výskytem živočichů v ekosystémech. Prováděla jsem terénní pochůzky v různých částech potoka Říčky od pramene až po úsek potoka v obci Kobylnice na jaře a v létě roku 2010. Podle zjištěných druhů živočichů, žijících v potoce a dle informací o antropogenním vlivu jsem byla schopna udělat si představu o tom, jakými změnami ekosystém potoka prošel od 80. let minulého století. Je jisté, že do potoka se během posledních patnácti až dvaceti let vrátily četné druhy ryb, obojživelníků, vodního hmyzu, plžů a mlžů. Také intenzita antropogenního vlivu se snížila. Tento vodní ekosystém je jistě v dobrém stavu ve srovnání s koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let dvacátého století. Klíčová slova : společenstvo, znečištění, tolerance, potok Říčka

ABSTRACT As results from the title of this thesis, the aim was studying water animals living in stream Říčka and in context of this also man´s influence which play an important role in animals occurrence in ecosystems. I carried out a field survey in various parts of stream Říčka from source down the part in Kobylnice in the spring and in summer of 2010. According to proven abundance of animal species living in stream Říčka and according to informations about anthropogenic impacts I was able to have an idea about running ecosystem changes whit have come from eighties of twentieth century. Odds are that many species of fishes, amphibians, water insect, gastropoda and mussles have returned during last twenty years. Also intensity of anthropogenic impacts have decreased. This water ecosystem is good in condition in comparison with the end of eighties and in the early nineties. Key words : zoocenosis, pollution, toleration, Říčka stream

OBSAH 1 ÚVOD............................................................................................................................ 7 2 LITERÁRNÍ PŘEHLDED ............................................................................................ 8 2.1 Charakteristika ekotopů tekoucích vod................................................................... 8 2.1.1 Dělení podélného profilu toku ......................................................................... 8 2.1.2 Vliv jednosměrného proudění vody................................................................. 9 2.2 Ekologické faktory.................................................................................................. 9 2.2.1 Tolerance živočichů ke ztrátě vody ............................................................... 10 2.2.2 Salinita ........................................................................................................... 10 2.2.3 Hustota vody .................................................................................................. 11 2.2.4 Světelný režim vod ........................................................................................ 11 2.2.5 Průhlednost vody ........................................................................................... 11 2.2.6 Povrchové napětí............................................................................................ 12 2.2.7 Barva vody..................................................................................................... 12 2.2.8 Teplota vody .................................................................................................. 12 2.2.9 Reakce vody................................................................................................... 13 2.2.10 Kyslík ve vodě ............................................................................................. 13 2.3 Bioindikace ........................................................................................................... 13 2.4 Skupiny čistoty vod .............................................................................................. 14 2.4.1 Sedláčkovo členění ........................................................................................ 14 2.4.2 Biotické indexy .............................................................................................. 16 2.5 Zvláštní ochrana živočichů ................................................................................... 17 2.6 Červený seznam České republiky......................................................................... 18 3 CÍL PRÁCE ................................................................................................................. 19 4 MATERIÁL A METODIKA....................................................................................... 20 4.1 Poloha potoka ....................................................................................................... 20 4.2 Charakteristika studijních ploch ........................................................................... 20 4.3 Způsob odběru vzorků a pozorování živočichů .................................................... 22 5 VÝSLEDKY................................................................................................................ 23 5.1 Situace antropogenního znečištění v potoce Říčka............................................... 23 5.1.1 Odkanalizování oblasti .................................................................................. 23 5.1.2 Zdroje znečištění............................................................................................ 23 5.2 Přehled pozorovaných živočichů, jejich charakteristika a systematické zařazení 25 5.2.1 výsledky vlastního pozorování ...................................................................... 25 5.2.2 Systematické zařazení a charakteristika živočichů z databáze AOPK, které jsem při pozorování nezaznamenala ....................................................................... 38 5.3 Druhy živočichů pozorované v potoce Říčka nebo v jeho blízkosti a zařazené do Červeného seznamu ČR.............................................................................................. 41 5.3.1 Vlastní pozorování......................................................................................... 41 5.3.2 Vybraní živočichové z databáze AOPK ČR řazení do Červeného seznamu České republiky ...................................................................................................... 42 5.4 Pozorované zvláště chráněné druhy živočichů dle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 395/1992 Sb. ve znění vyhlášky 175/2006 Sb. .................................................................................................................................... 42 5.4.1 Vlastní pozorování......................................................................................... 42 5.4.2 Vybraní živočichové z databáze AOPK ČR řazení k druhům zvláště chráněným............................................................................................................... 42 5.5 Současný stav ve smyslu antropogenního znečištění ........................................... 42 5.5.1 Zařazení toku do tříd čistoty a kvality vod .................................................... 43 6. DISKUSE.................................................................................................................... 45

7 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 47 8 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY........................................................................ 48

1 ÚVOD Vodní ekosystémy jsou nepostradatelnou složkou biosféry. Oceány a moře tvoří 70,8 % povrchu zemského a vnitrozemské sladké vody jen 2 % zemského povrchu. Každý živý organismus potřebuje ke svému životu vodu. Voda je také v největším procentu zastoupena v tělech všech forem života. I když vnitrozemské sladké vody zaujímají pouze 2 % zemského povrchu, mají poměrně velké zastoupení živočišných druhů zde žijících. Odhaduje se, že celkem v těchto ekosystémech žije na 50 000 druhů živočichů (Losos, 1985). Cílem této bakalářské práce je analyzovat stav ekosystému potoka Říčky a velikost vlivu antropogenního znečištění. K analýze ekosystému jsem využila bioindikačních druhů bezobratlých živočichů a s nimi spojených biotických indexů. Díky těmto ukazatelům jsem byla schopná posoudit třídu kvality a čistoty vody v jednotlivých pozorovaných lokalitách potoka. Významné byly také pozorované druhy obratlovců, z nichž některé lze také velmi dobře využít jako bioindikátory kvality životního prostředí. Jelikož jsem k hodnocení využila zvláště pozorování a studium živočichů nalezených a pozorovaných v potoce a k posouzení antropogenních vlivů jsem využila teoretických znalostí a získaných informací, s přesností nemohu určit míru působení jednotlivých znečišťujícíh látek. K tomuto účelu by dobře posloužil fyzikálně-chemický rozbor vody, což však nebylo hlavním účelem mé práce. Zaměřila jsem se převážně na biotu ekosystému potoka a s tím spojené využití bioindikačních druhů.

7

2 LITERÁRNÍ PŘEHLDED 2.1 Charakteristika ekotopů tekoucích vod Sladké vody jsou děleny na lotické biotopy, které představují tekoucí vody jako prameny, potoky a říčky. Lenitické biotopy zahrnují stojaté vody jako jezera, rybníky, stará říční ramena, močály a tůně. Přechod mezi oběma typy sladkovodních vodních biotopů tvoří údolní nádrže. Tekoucí vody jsou v podstatě otevřeným systémem, kde proudí látky ven i dovnitř z okolí. Anorganické i organické látky se do lotických biotopů dostávají s přitékající vodou a se srážkami. Stejným způsobem biotop i opouštějí. Pro vodní toky je charakteristické jednosměrné proudění vody, které má vliv na chemické i fyzikální vlastnosti vody. Má také výrazný vliv na morfologii, fyziologii a etologii vodních živočichů (Losos, 1985). Živočichové se tomuto prostředí přizpůsobují adaptacemi. U ryb to může být vřetenovitý tvar těla a u dna žijících živočichů jsou to adaptace, které jim umožňují přidržovat se dna navzdory odporu proudící vody. Řada živočichů proto také vyhledává klidnější místa v rámci dna toku jako jsou úkryty pod kameny, v písku nebo v bahně (Laštůvka & Krejčová, 2000). 2.1.1 Dělení podélného profilu toku Podélný profil dna toků lze z ekologického hlediska dělit na ekosystémy rhitral a potamal. Rithal představuje část toku od pramene po část toku, kde průměrné teploty vody dosahují 20 °C. Koncentrace rozpuštěného kyslíku je vysoká vlivem turbulentního proudění vody. Dno je kamenité až štěrkovité. Dále je rithal dělen na epirhitral, metarhitral a hyporhitral. Hranici mezi metarhitralem a hyporhitralem tvoří přechod mezi pstruhovým a lipanovým pásmem. Živočichové žijící v rithalu mají díky přizpůsobením životu v silném proudu zvláštní přizpůsobení tvaru těla a končetin. Žijí zde druhy chladnomilné stenotermní a polyoxybiontní. Živočichové žijící na dně odolávají proudu přichycení k podkladu. Jsou to například larvy jepic a pošvatek. Larvy pošvatek jsou přizpůsobeny zploštěním těla a silnými končetinami, larvy chrostíků si stavějí pouzdra přichycená k podkladu. Zástupci nektonu jsou hlavně lososovité ryby, plankton v těchto částích toků není přítomný. Určité procento bentických živočichů je unášené proudem a tvoří potom organický drift Tyto ztráty jsou poté vyrovnávány zpětným tahem živočichů proti proudu. Takové rekolonizační tahy jsou známé hlavně u zástupců imág jepic, larev jiných druhů hmyzu, měkkýšů, ploštěnek a korýšů z důvodu

8

pozitivní reakce na pachy potravy z vyšších částí toků a pozitivní reotaxe. Potamal je úsek toku, kde průměrná měsíční teplota překračuje 20 °C. Proud je mírnější, dno je většinou písčité a bahnité a může zde dojít k občasným deficitům kyslíku. Potamal lze dělit na epipotamal, který odpovídá parmovému pásmu a metapotamal, který odpovídá cejnovému pásmu. Hypopotamal je potom nejspodnější úsek toků, který je před ústím řek do moře. Je to pásmo brakické vody. Potamonekton je tvořen převážně kaprovitými rybami. Potamoplankton je tvořen vodními živočichy, odtrženými proudem ze dna a živočichy, kteří překonávají do určité míry sílu proudu a odolávají proti odplavení. Hlavní složkou potamoplanktonu jsou po celý rok Rotatoria (Losos, 1985). 2.1.2 Vliv jednosměrného proudění vody Proudění vody má výrazný vliv na složení zoocenózy tekoucích vod. Čím dosahuje extrémnějších hodnot, tím je zastoupení druhů v daném úseku toku menší. Tím se však pro zde žijící druhy zmírňuje kompetice. Při zvýšeném přísunu potravy pak může abundance těchto druhů dosáhnout vysokých hodnot. Plankton je kvůli neustálému pohybu vody téměř všude nepřítomen. Nekton tvoří společenstvo ryb. Živočichové, obývající dno, jsou vybaveni adaptacemi, umožňujícími přichycení ke dnu. Dalšími adaptacemi jsou trvalé přilnutí k podkladu, vřetenovitý nebo zploštělý tvar těla ryb a další. Na rozdílnou rychlost proudění v různých částech toků jsou ryby přizpůsobeny morfologickými adaptacemi. Ryby horních úseků mají torpédovité okrouhlé tělo. Se zmenšováním rychlosti proudu mají ryby více vejčitý až eliptický průřez těla a zploštělý tvar. Tyto znaky koncem devatenáctého století použil A.Frič a podle nich určil čtyři rybí pásma tekoucích vod. Je to pásmo pstruhové, lipanové, parmové a cejnové (Losos, 1985).

2.2 Ekologické faktory Ekologické faktory jsou činitelé, které působí na natalitu, mortalitu, aktivitu, výskyt, rozšíření a stěhování druhů živočichů. Vlivem těchto faktorů může docházet ke vzniku adaptací. Běžně jsou ekologické faktory rozdělovány na biotické, které představují vnitrodruhové a mezidruhové vztahy a abiotické, zahrnující chemické a fyzikální faktory okolního prostředí, např. světlo, teplota, vlhkost, pH apod. Zvláštní skupinu představují potravní nebo–li trofické faktory. Další skupinou faktorů jsou antropogenní, které hrají zásadní roli (Losos, 1985).

9

Ekologická valence je termín označující, jaký rozsah působení ekologického faktoru je určitý druh schopen snášet. Ekologickou valenci znázorňuje vzdálenost mezi minimem a maximem na Gausově křivce. Gausova křivka znázorňuje, do jaké míry jsou živočichové schopni snášet rozpětí určitého faktoru. Mezní hodnoty Gausovy křivky označují letální hranice existence. Přitom je nutné brát v úvahu variabilitu jedinců, kteří mohou být méně nebo více odolní. Mezi letálními hodnotami nebo také minimem a maximem leží optimum, kdy živočichové normálně vykonávají své životní funkce. Ekologická valence v podstatě vyjadřuje toleranci, která se u různých druhů liší. Tolerance může být rozdílná i u jedinců téhož druhu. Mění se totiž během ontogenetického vývoje a je závislá na stáří, pohlaví, fyziologickém stavu a celkové kondici. Rozlišujeme tedy druhy stenovalentní, které snesou jen malé kolísání určitého faktoru a druhy euryvalentní, které snesou i velké výkyvy určitého faktoru. Ekologickou nikou rozumíme soubor nároků určitého druhu na podmínky prostředí. Je to celkové funkční zapojení druhu v ekosystému v průběhu celé ontogeneze (Laštůvka & Krejčová, 2000). 2.2.1 Tolerance živočichů ke ztrátě vody Tolerance vůči ztrátě vody například odparem z dýchacích orgánů, močí a exkrementy může být zvýšena adaptací. Takovou adaptací může být u některých živočichů stav anabiózy. Při tomto procesu je tělo dehydratováno a zároveň jsou sníženy všechny životní funkce na minimum. Například larvy pakomára Polypedilum vanderplanki Hinton, 1951, žijícího ve východní Africe, ztrácejí po vyschnutí 90 % tělesné vody a ve stavu anabiózy přežívají několik let. Ve vodě se potom během jedné hodiny dostávají do běžného stavu (Losos, 1985). 2.2.2 Salinita Obsah solí ve vodě vyjadřuje salinita. Salinita je ve sladkých vodách ovlivňována hlavně geologickým podkladem, polohou a částečně je ovlivňována i roční periodou. Holeuryhalinní živočichové snášejí celé spektrum hodnot salinity od 0,01 až do 35 ‰. Živočichové nesnášející výkyvy salinity jsou označováni jako stenohalinní. Euryhalinní jsou potom živočichové snášející jen určité spektrum hodnot salinity. Každý živočich má určitou osmotickou hodnotu tělních tekutin. Vnitřní prostředí sladkovodních živočichů je hypertonické vůči okolní vodě. Musí proto aktivně odstraňovat vodu z těla. Při nižších teplotách jsou živočichové schopni snášet větší kolísání obsahu solí ve vodě. Zvýšený obsah vápníku ve vodách způsobuje rovněž vyšší snášenlivost změn obsahu

10

solí ve vodě. Nižší teplota a zvýšený obsah vápníku ve vodě snižují permeabilitu buněčných membrán a chrání organismus živočichů před dehydratací (Losos, 1985). 2.2.3 Hustota vody Tato veličina ovlivňuje stavbu a tvar těla a pohybových orgánů vodních živočichů. Hustota nebo také měrná hmotnost vody je totiž až 775krát vyšší než měrná hmotnost vzduchu. Hustota vody závisí na teplotě a na obsahu rozpuštěných solí. Obsah rozpuštěných látek ve vodách na území České republiky kolísá mezi 0,1 až 0,5 g na 1 litr vody. Takové množství neovlivňuje zásadně hustotu vod. Hustota mořské vody je již díky vysokému obsahu rozpuštěných solí ovlivněna výrazněji. U sladkých vod je teplota zásadnější a směrodatnější veličinou. Nejvyšší hustota vody je při 4 °C. Pokud se teplota vody liší směrem nahoru nebo dolů, hustota je menší (Losos, 1985). 2.2.4 Světelný režim vod Migraci, reprodukční cykly, rychlost růstu, denní funkce a režim planktonních, nektonních a bentických živočichů ovlivňuje cirkadianní a roční kolísání světelného režimu. Světlo, které pronikne do vody s hloubkou ubývá na intenzitě a s rostoucí hloubkou se také mění jeho spektrální složení. Hodnota intenzity světla se odvíjí od výšky Slunce a vlastností vodní hladiny. Už při dopadu paprsku na hladinu se odrazí pod úhlem 60° 6% světla a při 80° již 34,8 % světla. Ztráty jsou také způsobeny rozptylem světla na vodních částicích a na planktonních organismech. Také látky rozpuštěné ve vodě pohlcují část z původního množství světla dopadajícího na vodní hladinu. Ve vodních tocích je světelný režim značně proměnlivý i během krátkého období v závislosti na zákalu a na rozvoji fytoplanktonu. Kompenzační bod je místo ve vodním sloupci, kde se vyrovnává fotosyntéza s dýcháním. Ve vodních tocích se může nalézat v hloubce několika desítek centimetrů až několika desítek metrů (Losos, 1985). 2.2.5 Průhlednost vody Průhlednost vody je snižována turbiditou (zákalem), což je jev způsobený rozptýlenými částicemi anorganického či organického původu ve vodním sloupci a unášenými proudem toku. Turbiditu mohou způsobit splachy z okolního prostředí toku vlivem přívalového deště, znečištění antropogenního původu, ale také nadměrný rozvoj vodních živočichů. Zákaly anorganického původu jako znečištění jílovitými částicemi mají za následek špatné orientační schopnosti a zanášení filtračního aparátu a žaber.

11

Vegetační zákaly jsou způsobené namnožením bakterioplanktonu, fytoplanktonu a detritem z odumřelé vegetace. Míra průhlednosti vodních toků značně kolísá v závislosti na trofii toků. Obecně je průhlednost vody vyšší v zimě než v létě vlivem vyššího rozvoje fytoplanktonu (Losos, 1985). 2.2.6 Povrchové napětí Na hranici mezi plynným a tekutým prostředím vzniká díky zvýšené soudržnosti molekul vody blanka, která poskytuje určitým živočichům přechodné ale i trvalé podmínky pro život. Živočichy potom rozdělíme na dvě skupiny: a) epineustické druhy, kterým povrchová blanka slouží jako podklad pro pohyb. Tito živočichové jsou zástupci pleustonu b) hyponeustické druhy, využívající spodní část povrchové blanky (Losos, 1985). 2.2.7 Barva vody Barva vody kolísá v závislosti na obsahu rozpuštěných látek, rozvoji fytoplanktonu a čistotě. Fytoplankton jako sinice a řasy způsobuje tzv. organogenní zbarvení vody. Čistá voda má modré zbarvení, které se dále vlivem různých znečišťujících látek mění přes zelenou až po různé odstíny hnědé (Losos, 1985). 2.2.8 Teplota vody Teplota zásadně ovlivňuje některé vlastnosti vody a výrazně tak limituje výskyt vodních živočichů. Vlastnosti vody, které jsou ovlivňovány teplotou, jsou rozpustnost vody pro elektrolyty i plyny, měrná hmotnost (hustota) a viskozita. Teplotní tolerance živočichů je rozšířena adaptibilitou a aklimatizací, přičemž záleží na tom, v jakém teplotním prostředí živočich žije. Živočichové eurytermní jsou více tolerantní k výkyvům teploty prostředí. Stenotermní živočichové nesnesou větší výkyvy. Jsou to převážně mořští živočichové. Z našich druhů jsou to například ploštěnka horská (Crenobia alpina Dana, 1766), dále některé druhy pošvatek a jepic a pstruh obecný (Salmo trutta Linnaeus, 1758). Eurytermními živočichy našich vod jsou například štika obecná (Esox lucius Linnaeus, 1758) a okoun říční (Perca fluviatilis Linnaeus, 1758). Teplota tekoucích vod souvisí s geologickými a topografickými podmínkami. Nejmenší roční výkyvy teplot jsou v oblasti pramenišť. Zde jsou výkyvy do 5 °C. Horní úseky toků jsou charakteristické výkyvy do 10°C, střední úseky nad 10°C a v dolních úsecích může teplota ročně kolísat i o více jak 15 °C (Losos, 1985).

12

2.2.9 Reakce vody Reakce vody neboli pH je záporný dekadický logaritmus koncentrace iontů vodíku. Reakce vody určuje složení zoocenózy v tocích. Podle toho některé druhy označujeme jako euryiontní. Tyto druhy žijí ve vodách s pH 4,5 – 11. Stenoiontní druhy pak snášejí jen malé výkyvy hodnot pH. Dále pak dle závislosti na druhu vody rozeznáváme druhy acidofilní, neutrální a alkalifilní. V přirozených vodách je pH určováno rovnovážnými stavy mezi koncentracemi kyseliny uhličité a jejími solemi. Dešťová voda má pH 5,67. Reaguje tedy kysele. Obecně sladké vnitrozemské vody jsou v rámci hodnot pH velmi rozmanité. Například kyselé rašelinné vody mají pH 3 a naopak vody s vysokým obsahem vápníku mají pH 10. V těchto vodám je vysoká intenzita fotosyntézy. Díky intenzivní fotosyntéze a odčerpávání oxidu uhličitého z vody může

reakce vody

dosáhnout až pH 11 (Losos, 1985). 2.2.10 Kyslík ve vodě Obsah kyslíku ve vodních ekosystémech je velmi proměnlivý. Závisí na teplotě vody a na atmosférickém tlaku. Zdrojem kyslíku rozpuštěného ve vodě je atmosferický kyslík a fotosyntetická aktivita vodních rostlin. Na rozdíl od stojatých vod jsou tekoucí vody neustále prokysličovány vlivem převrstvování vodních mas, čímž se kyslík z atmosféry snadno dostává a rozpouští ve vodě. Zde žijí převážně stenoxybiontní živočichové, kteří potřebují dostatek kyslíku. Oproti tomu ve stojatých vodách je během letní a zimní stagnace vodních mas kyslíkový deficit. Vrchní prokysličená vrstva se v létě nemíchá se spodními vrstvami, ve kterých vlivem dýchání vodních živočichů, rostlin a rozkladem odumřelých organismů vzniká kyslíkový deficit. Spodní vrstvy mohou být osídleny pouze euryoxybiontními živočichy, schopnými snášet nedostatek kyslíku nebo anaerobní prostředí (Losos, 1985).

2.3 Bioindikace Druhy, které jsou citlivé k určitému ekologickému faktoru, můžeme využít k bioindikaci. Tyto druhy jsou známé jako ekologické indikátory nebo bioindikátory. Bioindikační druhy musí splňovat několik podmínek. Musí být nápadné, lehce určitelné, s pevnou vazbou biotop nebo s rychlejším střídáním generací a tedy s nápadnější populační dynamikou. Studiem ekologických indikátorů můžeme získat informace o celkovém stavu, charakteru a podmínkách daného ekosystému. Získáváme informace také o negativním antropogenním působení nebo naopak o zlepšení stavu ekosystému.

13

Právě snižováním kvality životního prostředí bioindikátorů, například vlivem antropogenního znečištění, dochází ke snižování jejich stavů, případně i k vymizení. Ve vodních ekosystémech řadíme k významným bioindikátorům některé druhy prvoků, ploštěnek, korýšů, ryb, obojživelníků a vodního hmyzu. Nejen ve vodních ale i v jiných ekosystémech je prokazatelnější výsledek plynoucí z pozorování celých biocenóz (Laštůvka & Krejčová, 2000). Faktem je, že při využití bioindikátorů jako ukazatelů kvality prostředí můžeme stanovit dlouhodobý stav lokality při interakci více faktorů na ekosystém. Lze zjistit, do jaké míry je společenstvo bioindikátorů ovlivněno, ale nelze s určitostí říci, co je příčinou konkrétního stavu společenstva. Proto je také při monitoringu většího území využívána kombinace biomonitoringu a fyzikálně-chemické analýzy (Švěhláková et al., 2006).

2.4 Skupiny čistoty vod Vodní toky jsou vlivem znečištěných srážek a splachem z polí a okolního prostředí při deštích kontaminovány různými znečišťujícími látkami antropogenního původu. V minulosti rovněž bylo hojné řešení odvádění odpadních vod z domácností přímo do vodních toků. Dnes je již naštěstí většina měst i menších obcí odkanalizována. Dle charakteristiky jsou znečisťující látky děleny na dvě skupiny. První skupinou jsou biologicky rozložitelné látky, které mají svůj původ v domácnostech a jsou tvořeny hnilobnými odpadními vodami z domácností, ze zemědělství a z potravinářského průmyslu. Druhou skupinu tvoří biologicky nerozložitelné látky jako plastové obaly, těžko rozložitelné organické látky jako fenoly a naftolové kyseliny. Dále k této skupině patří anorganické znečištění, obsahující toxické látky jako olovo, měď, kyanidy, arzén a kyseliny. Mezi nerozložitelné znečišťující látky také patří nerozkládající se kaly, které brzdí fotosyntézu a zalepují dýchací orgány, oleje které rovněž zalepují dýchací orgány, brání sycení vody kyslíkem a konečně zvláště nebezpečné radioaktivní látky. Všechny tyto druhy znečišťujícíh látek se většinou vzájemně mísí a působí najednou (Losos, 1985). 2.4.1 Sedláčkovo členění Stupeň čistoty můžeme určit chemickou analýzou vody, avšak z dlouhodobého hlediska je výhodnější vypracovat biologický rozbor živočišných společenstev. Tyto rozbory poskytují obraz o dlouhodobém působení různých ekologických faktorů

14

a znečištění na faunu a floru vodního ekosystému. Bylo vypracováno Sedláčkovo členění na čtyři hlavní skupiny (Losos, 1985): I. Katarobita je skupina znečištěných podzemních vod, horských pramenů a potoků s velmi malým obsahem organických látek. Tato skupina odpovídá normám na pitnou vodu. Žijí zde stygobiontní a stygofilní živočichové. Tyto druhy jsou studenomilné a potřebují vysoký obsah rozpuštěného kyslíku ve vodě. II. Limnosaprobita představuje stupeň znečištění povrchových i podzemních vod přirozenými procesy rozkladu i činností člověka. Tyto vody dělíme na pět stupňů dle Kolkwitze a Marssona: 1. Xenosaprobita zahrnuje stupeň nejčistších vod s minimálními rozkladnými pochody. Patří sem prameny toků a úseky pstruhových pásem vysokohorských a horských potoků. Je zde druhově méně bohaté zastoupení živočichů a rostlin. Charakteristicky se zde vyskytujícími živočichy jsou ploštěnka horská (Crenobia alpina Dana, 1766), plž praménka rakouská (Bithynella austriaca Frauenfeld, 1857), larvy jepice horské (Ameletus inopinatus Eaton, 1887) a mnoho druhů pošvatek, chrostíků a pakomárů. 2. Oligosaprobita představuje stupeň velmi čistých vod bez antropogenního znečištění. Patří sem dolní pásma pstruhových potoků a horní úseky lipanových pásem. Jedná se o druhově bohaté pásmo, kde typickými zástupci jsou ploštěnka potoční (Dugesia gonocephala Dugès, 1830), jepice Rhithrogena semicolorata Curtis, 1834 a pošvatka hlavatá (Dinocras cephalotes Curtis, 1827) (Losos, 1985). Ze zástupců ryb se zde vyskytují pstruh (Salmo spp.), vranka (Cottus spp.), lipan podhorní (Thymallus thymallus Linnaeus, 1758), mřenka mramorovaná (Barbatula barbatula Linnaeus, 1758), jelec tloušť (Squalius cephalus Linnaeus, 1758), mník jednovousý (Lota lota Linnaeus, 1758), ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus Linnaeus, 1758) a střevle potoční (Phoxinus phoxinus Linnaeus, 1758) (Ehrlich & Ondr, 2003). 3. Beta-mezosaprobita je nejhorším stupněm přirozeného znečištění. Do této skupiny jsou zahrnuty dolní úseky lipanových pásem, pásma parmová a cejnová. Druhové zastoupení živočichů je zde kvantitativně i druhově velmi bohaté (Losos, 1985). Žijí zde zástupci rodu kapr (Cyprinus spp.), cejn (Abramis spp.), sumec (Silurus spp.), okoun (Perca spp.) a další (Ehrlich & Ondr, 2003). 4. Alfa-mezosaprobita je stupeň, kde je voda znečišťována odpadními vodami tak, že dochází ke změnám v chemizmu vody a probíhají zde intenzivní rozkladné procesy.

15

Druhové zastoupení živočichů a rostlin je chudší. Naproti tomu druhy, které znečištění tolerují výrazně zvyšují své stavy. Mezi tyto druhy můžeme zařadit hltanovku bahenní (Erpobdella octoculata Linnaeus, 1758), berušku vodní (Asellus aquaticus Linnaeus, 1758) a rod nitěnka Trubifex spp (Losos, 1985). V tocích s tímto stupněm znečištění se vyskytují v menší míře většinou pouze zástupci cenového pásma (Ehrlich & Ondr, 2003). 5. Polysaprobita je stupeň znečištění vod, kde často dochází k absolutnímu vyčerpání kyslíku. Tyto vody vznikají pod silnými zdroji organického znečištění a silně zapáchají (Ehrlich & Ondr, 2003). Je prodlouženo odbourávání znečištění oxidačními procesy. Ryby zde chybějí, ale dobře se zde daří masám nitěnek a larvám pakomára Chirinomus spp (Losos, 1985). III. Eusaprobita je skupina odpadních vod, ve kterých je vysoká koncentrace hnilobných organických látek. Zastoupeny jsou zde hlavně hnilobné bakterie. Dále také plísně, bezbarví bičíkovci a někteří nálevníci. IV. Transsaprobita je vlastností odpadních vod. Rozhodující jsou zde znečišťující látky nesaprobního charakteru. Nepodléhají tedy biologickému rozkladu. Do této skupiny jsou zahrnuty vody obsahující oleje, jedy, ropné produkty a také oteplené vody. Tyto chladírenské vody zvyšují v místě vtoku do recipientů teplotu vody minimálně o 10 °C. Vlivem toho nastávají druhové i kvantitativní změny v rozvoji živočichů. U hmyzu to znamená zrychlený vývoj larev a dospělci potom vylétávají za nižších denních teplot než je pro ně vhodné. 2.4.2 Biotické indexy Každý živočišný druh má svoji indikační hodnotu. Právě na základě hodnot indikačních druhů biotické indexy charakterizují určitou sledovanou lokalitu vzhledem ke stupni znečištění a k ekologické kvalitě toku. Ve své práci použiji průměrové indexy, které vyjadřují průměr indikačních hodnot nalezených druhů. Existují také tabulkové indexy, kdy se indikační hodnoty taxonů odečítají z tabulek. Tyto lépe charakterizují rozmanitost společenstva a jsou tedy přesnější. Tabulky, znázorňující indikační hodnotu jednotlivých čeledí, jsou součástí přílohy. (Švěhláková et al., 2006) 2.4.2.1 BMWP score a ASPT index Tyto průměrové skóre indexy hodnotí kvalitu vod na základě přiřazování empiricky stanovené indikační hodnoty (skóre) čeledím bezobratlých v souvislosti s jejich tolerancí k organickému znečištění. Součet těchto hodnot pak dává celkové BMWP

16

(Biological Monitoring Working Party Score) skóre s tím, že čím vyšší hodnota, tím je kvalita vody větší. Při tomto způsobu hodnocení kvality vodního prostředí se nebere v úvahu počet organismů. Dále jednotlivé druhy v rámci čeledi mají vždy podobnou ekologickou valenci, proto určitý druh zastupuje celou čeleď. Účinnost metody je samozřejmě ovlivněna správnou determinací nalezených živočichů a způsobem odběru. ASPT skóre vznikne podílem BMWP skóre a počtem nalezených taxonů (Švěhláková et al., 2006). 2.4.2.2 Klasifikace jakosti povrchových vod dle ČSN 75 7221 Předmětem normy je určení tříd jakosti povrchových tekoucích vod. Díky této jednotné klasifikaci lze porovnávat jakost tekoucích vod na různých místech a v odlišnou dobu. Třída I: klasifikuje tekoucí vody jako neznečištěné, které nebyly výrazně ovlivněné lidskou činností a kde ukazatele jakosti nepřesahují nepřevyšují hodnoty přirozeného pozadí v tocích. Třída II: charakterizuje vodu mírně znečištěnou a jejíž stav byl ovlivněn antropogenními vlivy. Tento stav však umožňuje rozvoj a udržení bohatého ekosystému. Třída III: vodní toky s touto jakostí jsou již považovány za znečištěné. Tyto vody jsou ovlivněné lidskou činností tak, že zde nemusí být podmínky pro rozvoj a udržení bohatého a vyváženého ekosystému. Třída IV: tato třída už definuje silně znečištěnou vodu, kde jsou antropogenní vlivy tak silné, že nedovolují existenci vyváženého společenstva. V těchto podmínkách může existovat jen silně nevyvážený ekosystém. Třída V: velmi silně znečištěná voda s antropogenními vlivy tak silnými, že zde přežívá pouze silně nevyvážený ekosystém.

2.5 Zvláštní ochrana živočichů V mé práci je několikrát zmíněn pojem silně ohrožený druh. Proto bych ráda tento pojem rozvedla s cílem nastínit z čeho vychází a jaký stupeň ochrany je k němu vztažen. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny se mimo jiné věnuje zvláštní ochraně druhů živočichů a rostlin. Tato ochrana se vztahuje na vybrané živočichy, kteří jsou vědecky nebo kulturně významní.

17

Zákon stanovuje tři kategorie ochrany těchto druhů. Jsou to druhy kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené. Jejich seznam je uveden v příloze vyhlášky č. 395/1992 Sb. (Anonym, 2011).

2.6 Červený seznam České republiky Červený seznam je cenným zdrojem informací o ohrožených druzích volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Červený seznam ohrožených druhů České republiky není právně závazným dokumentem. Vypracováním červených knih České republiky byla pověřena Ministerstvem životního prostředí Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Rostliny a živočichové, kteří jsou ohroženi vyhynutím nebo vyhubením, jsou v seznamech souhrnně označeni jako obecně ohrožení. Obecně ohrožené organismy jsou potom rozděleny do kategorií: kriticky ohrožené, ohrožené a zranitelné. Dále seznamy rozlišují živočichy vyhynulé nebo vyhubené na vyhynulé a vyhynulé v přírodě a živočichy méně ohrožené na téměř ohrožené a málo dotčené. Dle nových kritérií jsou tedy součástí červených seznamů i druhy, kterým vyhubení nebo vyhynutí nehrozí. Tato klasifikace byla odvozena z kritérií pro zařazování do červených seznamů dle IUCN. Počátky zrodu červených knih spadají do 50. a 60. let 20. století. První červená kniha byla vydána z iniciativy IUCN v roce 1962. V Československu byly červené seznamy vydávány od 70. let 20. století (Plesník et al., 2003).

18

3 CÍL PRÁCE Cílem práce bylo shromáždit všechny dostupné informace, které ukazují na stav ekosystému potoka. Zaměřila jsem se hlavně na okolí obce Ponětovice. Bylo to právě z toho důvodu, že zde mám trvalé bydliště, a proto bylo mým cílem zjistit zdejší vlivy na kvalitu vody a v souvislosti s tím i vlivy na výskyt druhů živočichů, vázaných na vodní prostředí. Důležitými podklady pro posouzení stavu jsou zdroje znečištění v minulosti a v současnosti. Dalšími důležitými ukazateli jakosti vody jsou rovněž zde žijící živočichové v souvislosti s jejich ekologickými nároky Porovnáním změn ve složení zoocenózy a změn v intenzitě působení znečišťovatelů jsem zhodnotila důsledky dopadu antropogenního vlivu v minulosti a v současné době na ekosystém potoka a vypozorovala trend intenzity tohoto vlivu.

19

4 MATERIÁL A METODIKA 4.1 Poloha potoka Potok Říčka odvodňuje jižní část Moravského krasu. Pramení jižně od obce Bukovina, kde protéká přírodním parkem Říčky. Směrem k jihu Říčka protéká naučnou stezkou Údolí Říčky mezi obcemi Ochoz u Brna a Hostěnice. Zde v těsné blízkosti potoka jsou jeskyně Netopýrka, Malčina, Ochotská a jeskyně Pekárna. Dále k jihu leží v blízkosti potoka obec Líšeň, Podolí, pod nimiž tok potoka protíná dálnice D1. Potok pokračuje přes Šlapanice, Ponětovice, Kobylnice, Sokolnice, Telnici a

Měnín. Za

Měnínem se potok vlévá do Litavy, která se u Židlochovic vlévá do Svratky (Wikipedia, 2010).

4.2 Charakteristika studijních ploch Odběry vodních živočichů jsem prováděla celkem na sedmi místech. Lokality odběru živočichů byly v oblasti pramene u obce Bukovina, v centru města Šlapanice, mezi Šlapnicemi a obcí Ponětovice, na soutoku Říčky s Rokytnicí I a na toku Rokytnice I z Ponětovického rybníka. Dále za Ponětovicemi u čerpací stanice odpadních vod a nakonec v centru obce Kobylnice. 1. lokalita odběru Zde tok protéká hustými lesy a je tedy zastíněn stromovým patrem. V blízkosti se nachází studánka Miluška. 2. lokalita odběru Tato lokalita se nachází v centru města Šlapanice u točny trolejbusu. V tomto místě ústí do koryta potoka odpad z WC pro řidiče trolejbusů. Toto znečištění však pravděpodobně nemá výrazný vliv, jelikož jsem v tomto místě pozorovala bez rozdílu stejné živočichy jako v místech jiných lokalit odběru. Břehy toku jsou porostlé trvalými travními prosty, kde se za příznivého počasí pasou kozy místního chovatele. Proud pod mostkem vytvořil tůň s vyšší hloubkou vody, kde se zdržují větší ryby, které se sem dostávají při vyšších stavech vody z Ponětovického rybníka. Dno je zde kamenitohlinité.

20

3. lokalita odběru Toto místo odběru je kryté porostem olší lepkavých (Alnus glutinosa Gaertn.), bříz bělokorých (Betula pendula Roth), růží šípkových (Rosa canina L.), černého bezu (Sambucus nigra L.) a vrbami (Salix spp.)po obou stranách koryta. V blízkosti nad místem odběru je menší přepad, pod nímž se vytváří vývar. Koryto je zde hlinitokamenité, proud je zde vyšší. Po obou stranách koryta se rozprostírají pole, každým rokem intenzivně obdělávaná. 4. lokalita odběru Na soutoku Rokytnice I a Říčky dominují mezi vegetací vzrostlé topoly kanadské (Populus x canadensis Moench) , které koryto v této části zastiňují. Koryto Říčky je vybagrované, kdežto koryto Rokytnice I je dlážděné z betonových ploch. Opět z obou stran koryta jsou pole intenzivně zemědělsky obdělávaná. V těchto místech vede silnice mezi Šlapnicemi a Ponětovicemi 5. lokalita odběru Toto místo leží proti proudu toku Rokytnice I blíže k Ponětovickému rybníku. Koryto je zde rovněž vydlážděné. Z pravé strany se rozkládá louka s ponětovickými mokřady, které zde byly vybudovány v roce 2000. Po levé straně je opět pole a příjezdová polní cesta pro rybáře k Ponětovickému rybníku. 6. lokalita odběru Zde je koryto kryto převážně vrbami (Salix spp.) a olšemi lepkavými (Alnus glutinosa Gaertn.). V těsné blízkosti se nachází čerpací stanice odpadních vod, kudy jsou splašky vedeny do čistírny odpadních vod v Modřicích. Po obou stranách koryta se rozprostírají pole a v bezprostřední blízkosti toku vede železniční komunikace. 7. lokalita odběru Zde tok protéká vedle restaurace a dětského hřiště. Po pravé straně jsou pěstovány kobercové trávníky, které využívá firma Ing. Jiřího Vrbase - Květ. V této části toku je dno převážně bahnité s většími balvany nepravidelně rozmístěnými po dně. Břehy jsou z levé i pravé strany zatravněné a asi 1,5 metru vysoké.

21

4.3 Způsob odběru vzorků a pozorování živočichů Odběry vzorků a pozorování živočichů jsem prováděla na jaře a v létě roku 2010. Vzorky jsem odebírala poblíž pramene a na místech lokalizovaných ve jmenovaných obcích a na místech mezi těmito obcemi. Při vstupu do vody jsem použila ochrannou obuv a k odběru vzorků sedimentu dna jsem použila lopatku. Materiál jsem poté s trochou vody z potoka umístila do kyblíku a poté doma detailně prostudovala. Cílem bylo nalézt drobné bentické živočichy a vytvořit jejich fotodokumentaci. Pečlivě jsem také prohlížela kamení ve vodě, na kterém mohou mít přichycené schránky larev chrostíků, vodní hmyz, larvy dalších druhů hmyzu a jiní bezobratlí živočichové. Také jiné předměty jako gumové hadice, zachycené ve vodním toku, mohou být zdrojem některých exemplářů jako například mlžů a plžů. Cenným zdrojem živočichů jsou větévky zakleslé mezi kamením a sedimenty na dně. Ze všech těchto předmětů jsem odstranila živočichy a pořídila jejich fotodokumentaci.

22

5 VÝSLEDKY 5.1 Situace antropogenního znečištění v potoce Říčka 5.1.1 Odkanalizování oblasti Při zjišťování informací jsem byla v kontaktu s panem Luďkem Hořavou, mistrem provozu Vodárenské akciové společnosti, a.s pro divizi Brno-venkov. Dle jeho názoru je příčinou zlepšení stavu potoka, který je spojený s navrácením určitých druhů živočichů, systém postupného odkanalizování široké oblasti. Části tohoto systému odkanalizování jsou následující. Splaškový kanalizační sběrač FII, který vede odpadní vody z městské části BrnoLíšeň, z obce Podolí, ze Šlapanic a končí na čerpací stanici odpadních vod v Ponětovicích. V těchto místech je odpadní voda čerpadly odčerpávána za horizont a poté je gravitační stokou vedena do Brněnských vodáren a kanalizací, a.s. do areálu čistírny odpadních vod Brno-Modřice. Tato fáze odkanalizování se stavbou splaškového kanalizačního sběrače FII byla prováděna v devadesátých letech dvacátého století. V letech 2003 až 2005 byla vybudována splašková kanalizace a byly odvedeny splaškové vody v obcích, kde dosud kanalizace nebyla. Do této doby byla kanalizace v Podolí u Brna, ve Šlapanicích a v Bedřichovicích jednotná. Nyní je dešťová voda vedena zvlášť od splaškové. Tato fáze dále zahrnovala obce Ponětovice, Kobylnice, Jiříkovice, Blažovice, Prace a byla součástí projektu Ochrana vod povodí řeky Dyje, podprojekt číslo 10 Šlapanicko. Od roku 2008 až do současné doby probíhá projekt výstavby nové splaškové kanalizace v obcích Mokrá-Horákov, Velatice, Tvarožná, Sivice, Pozořice, Viničné Šumice, Kovalovice, včetně souvisejících kanalizačních sběračů FIII a FIII-2, které jsou napojeny do již zmíněného sběrače FII. Výstavba této nové kanalizace je součástí projektu na odkanalizování– akce čistá Říčka a Rakovec. 5.1.2 Zdroje znečištění Co se týká bodových zdrojů znečištění, teoretickými znečišťovateli by mohli být drobní živnostníci a zbytky zemědělských družstev. Konkrétně ve Šlapanicích je firma Tondach Česká republika s.r.o., která má provoz v místě bývalých Brněnských cihelen. Tento podnik je však již odkanalizován. Dále ještě několik obyvatel nemusí být napojeno na kanalizaci a napojovat se teprve budou. Z toho plynoucí znečištění však není nijak rozhodující.

23

Výrazným zdrojem znečištění ve městě Šlapanice je areál bývalých Šlapanických papíren, a.s. Ještě ve třicátých létech 20. století zde fungoval rolnický cukrovar. Po roce 1938 zde byl založen podnik, ve kterém se ručně vyráběly dehtové lepenky. V roce 1965 byl objekt převzat n.p. Brněnské papírny. Roku 1972 byla zastavena výroba dehtových lepenek a po roce 1989 se tato pobočka Brněnských papíren transformovala v Šlapanické papírny, a.s. V roce 1995 odkoupil objekt Karton Morava, a.s. a po něm až do dnešní doby areál vlastní firma ICEC Šlapanice, a.s. V rámci studia antropogenních vlivů na vodní tok Říčka, který protéká v bezprostřední blízkosti areálu, jsem si domluvila schůzku s panem Ing. Martinem Jedličkou, předsedou představenstva a ředitelem společnosti ICEC Šlapanice, a.s., se kterým jsem konzultovala otázku možného negativního vlivu ekologické zátěže s ohniskem vareálu firmy ICEC Šlapanice, a.s. Jak již bylo zmíněno, od roku 1938 do roku 1962 v tomto areálu destilován kamenouhelný dehet. Dehet a jednotlivé frakce destilace se skladovaly ve střední části areálu. Vlivem špatného vodního hospodářství se v nedokonale izolovaných podzemních jímkách tvořila fenolová voda, která byla přečerpávána do fenolového rybníku. Na výtoku z fenolového rybníku byl sice vybudován škvárový filtr, avšak jeho účinnost byla velmi nízká. Fenolový rybník se posléze zavezl různorodým materiálem, převážně škvárou a stavební sutí. Dehtové usazeniny a kontaminovaná zemina přitom před závozem sutí nebyly odstraněny. Z důvodu této ekologické zátěže byla zrealizována první fáze sanačních prací. Sanace spočívala v provedení drenáže na hranici areálu a potoka Říčky a odčerpání kontaminantů přes vrty. Projekt ke druhé části sanace je již schválen. Na zrealizování však zatím nejsou finance. Počítá se s odtěžením kontaminované zeminy a odčerpáním vrtů v ohniscích a s vybudováním další drenážní stěny. Tímto by měla být sanace ukončena. Následovat bude ještě postsanační monitoring. Díky již vybudované drenážní stěně by měl být vliv zátěže na Říčku minimální.

24

5.2

Přehled

pozorovaných

živočichů,

jejich

charakteristika

a

systematické zařazení 5.2.1 výsledky vlastního pozorování říše: živočichové (Animalia) kmen: členovci (Arthropoda) podkmen: korýši (Crustacea) třída: rakovci (Malacostraca) řád: stejnonožci (Isopoda) Tito drobní živočichové mívají dorsoventrálně zploštělé tělo a na hlavě 1– 2 prárů tykadel. Hrudní končetiny jsou kráčivé, zadečkové slouží k dýchání (Hudec et al., 2007). čeleď: beruškovití (Asellidae) rod: beruška (Asellus spp.) druh: beruška vodní (Asellus aquaticus Linnaeus, 1758) Tento malý živočich žije při dně stojatých až mírně tekoucích vod. Tělo je shora zploštělé, hnědé barvy se světlejšími skvrnkami. Berušky jsou odděleného pohlaví, kdy samička je asi o 5 mm menší než sameček, který dosahuje délky až 13 mm. Jedná se o běžného korýše, který se živí rostlinnými zbytky napadanými do vody, hlavně listím a detritem na předmětech ve vodě (Krejča & Korbel, 2001). Berušku vodní jsem pozorovala na lokalitě v Kobylnicích a u čerpací stanice odpadních vod v Ponětovicích. řád: různonožci (Amphipoda) Pro tento řád je typické laterální zploštění těla. Hrudní končetiny jsou čelistní a kráčivé, zadečkové plovací a skákací. Samice nosí na spodní straně hrudi plodový váček, kde se vyvíjí vajíčka i mláďata (Hudec et al., 2007). čeleď: blešivcovití (Gammaridae) rod: blešivec (Gammarus spp.) druh: blešivec potoční (Gammarus fossarum Koch, in Panter, 1835) Blešivci potoční jsou citliví drobní korýši, obývající převážně chladnější, dobře prokysličené a čisté úseky tekoucích vod. Tělo je ze stran zploštělé, článkované, asi 15 mm velké a tvarované do oblouku (Krejča & Korbel, 2001). Je to přizpůsobení způsobu života, neboť žijí pod kameny. Po dně se pohybují pomocí hrudních končetin, končetiny na zadečku slouží k pohybu ve vodě.

25

Povrch těla je zbarvený světle i žlutavě. Dýchají žaberními lupínky, umístěnými na hrudních končetinách. Je to všežravec. Živí se rozkládajícími se zbytky rostlin a živočichů. Blešivci slouží jako potrava rybám a větším vodním bezobratlým (Anděra, 2003). Tyto korýše jsem pozorovala u pramene potoka poblíž obce Bukovina v přírodním parku Říčky. V dalších lokalitách pozorování jsem ho již nezaznamenala. Pravděpodobně vlivem silnějšího znečištění vody směrem po proudu toku. říše: živočichové (Animalia) kmen: členovci (Arthropoda) podkmen: vzdušnicovci (Tracheata) třída: hmyz (Insecta) podtřída: křídlatí (Pterygota) řád: jepice (Ephemeroptera) Dospělci dosahují délky 3 – 40 mm, nepřijímají potravu, a proto u některých druhů jejich život trvá pouze několik hodin. Typickým znakem jsou dva štěty a jeden paštět na konci zadečku. Larvy dýchají tracheálními žábrami, umístěnými na zadečkových článcích. Podobně jako dospělci i larvy mají na zadečku jeden paštět a dva štěty. Jelikož je jejich potrava především rostlinná, lze je nejčastěji nalézt právě na vodních rostlinách. Proměna v dospělce probíhá prometabolií, kdy je před stadiem imága ještě stadium subimáda. Subimágo je podobné dospělci. Má však kratší nohy, štěty a zakalená křídla. Jepice jsou důležitou složkou potravy ryb (Krejča & Korbel, 2001). čeleď: dvoukřídlé jepice (Baetidae) rod: Baetis spp. Larvy žijí v tekoucích vodách a nároky jednotlivých druhů na prostředí jsou variabilní (Hudec et. al., 2007). řád: Pošvatky (Plecoptera) Larvy, vyvíjející se v čistých tekoucích i stojatých vodách, dýchají tracheálními žábrami na hrudi. Mají dobře vyvinutá kusadla. Mohou být fytofágní, všežravé i masožravé. Na konci chodidel mají larvy drápky, kterými se přidržují podkladu i v silně proudící vodě. Na konci zadečku jsou dva cerky. Larvy jsou stenotermní a velmi citlivé i na mírné chemické znečištění vody. Mohou tedy být bioindikátorem čistoty vod. Jsou složkou potravy ryb a podílejí se na biologickém čištění vod. Dospělci mají ústní ústrojí kousací nebo zakrnělé. Zadeček mají zakončený dvěma různě dlouhými cerky. V klidu složená křídla jsou položena vodorovně a dosahují právě až k těmto pro pošvatky

26

typickým výběžkům. Jinou charakteristikou dospělců je výrazné žilkování křídel. Od jepic se pošvatky odlišují svými silnými a dlouhými tykadly (Krejča & Korbel, 2001). Řád: chrostíci (Trichoptera) Larvy chrostíků žijí ve vodě, mají kousací ústní ústrojí, jsou dravé ni býložravé rozeznáváme larvy kampodeoidní, které si nestaví schránky, nebo eruciformní , které si staví schránky různých typů. Žijí ve stojatých i mírně tekoucích vodách s hojnou vodní vegetací, indikují čisté vody a uplatňují se jako vítaná potrava ryb a zvláště pak pstruhů. Kvůli zatížení jsou schránky polepené ulitami plžů, kamínky a jinými předměty. Larvy chrostíků během vývoje ve vodě dýchají tracheálními žábrami nebo celým povrchem těla. Několikrát se svlékají a poté se zakuklí. Dospělci mají dva páry křídel s chloupky, které jsou v klidu střechovitě složené nad tělem. Křídla bývají téměř vždy průsvitná a zbarvená tmavým odstínem, někdy s viditelnou kresbou. Tykadla jsou dlouhá a niťovitá. Ústní ústrojí je uzpůsobené k sání nebo lízání a samečci jsou většinou menší než samičky (Anděra, 2003). Čeleď: Hydropsychidae Rod: Hydropsyche spp. Larvy jsou na hlavě a hrudi hnědé barvy. Zadeček je světlejší se vzdušnicovými žábrami. Na konci těla má larva pár panožek se štětičkami. Vytvářejí si úkryty z kaménků a detritu s lapacími síťkami (Hdec et al., 2007). řád: polokřídlí (Hemiptera) podřád: ploštice (Heteroptera) Tato skupina hmyzu je jak po stránce druhové, tak po stránce morfologické rozmanitosti velmi bohatá. Přední pár křídel jsou tzv. polokrovky a zadní pár křídel je blanitý. Vodní ploštice jsou predátoři. Dýchají pomocí vzduchové bubliny, kterou drží po polokrovkami. Přezimují ve stádiu mága (Hudec et al., 2007). čeleď: splešťulovití (Nepodar) druh: splešťule blátivá (Nepa cinerea Linnaeus, 1758) Tato ploštice má asi 18 - 20 mm dlouhé zploštělé tělo hnědavé barvy. První pár nohou slouží k uchvacování kořisti, další dva páry končetin jsou kráčivé. Je to dravec. Chytá vodní hmyz a korýše. Zajímavostí je dýchací trubička na konci těla, která slouží k dýchání atmosférického kyslíku. Vyskytuje se v bahnitých sedimentech pomalu tekoucích potoků a na okraji rybníků (Krejča & Korbel, 2001).

27

druh: jehlanka válcovitá (Ranatra linearis Linnaeus, 1758) Jehlanku jsem pozorovala na úseku potoka v Kobylnicích. Je to největší vodní ploštice v České republice s velikostí těla 30 – 35 mm. Její tělo je, jak už napovídá název, válcovité a výrazně protáhlé a její barva je hnědozelená. Nápadný je trojúhelníkovitý tvar hlavy a vystouplé oči. Jehlanka má tři páry nohou. První pár je uzpůsoben k lovu kořisti. Ve vodě dýchá pomocí dýchací trubičky, kterou je zakončen zadeček. Pohybuje se nejčastěji po bahnitém dně pomalu tekoucích a stojatých vod a povodních rostlinách (Krejča & Korbel, 2001). řád: vážky (Odonata) U samců je vyvinut sekundární pářící orgán. Při páření samec uchopí samici a společně vytvoří tzv. tandem a po spojení pářících orgánů tzv. pářící kolo (Hudec et al., 2007). čeleď: šidélkovití (Platycnemididae) rod: šidélko (Platycnemis spp.) druh: šidélko brvonohé (Platycnemis pennipes Pallas, 1771) Šidélko brvonohé je má tělo asi 3,5 cm velké, charakteristické svými zploštělými holeněmi středního a zadního páru nohou s dlouhými trny na okrajích (ReichholfRiehmová, 1997). Samička může být krémová nebo nazelenalá a sameček je modrý. Klade vajíčka na vodní vegetaci u hladiny, larvy se vyvíjí ve vodě a přezimují. Tento druh preferuje stanoviště blízko vodních nádrží, tůní a pomalu tekoucích vod (Eisenreich & Handel, 2003). řád: dvoukřídlí (Diptera) Hmyz tohoto řádu je nejpočetnější v České republice. Zástupci mají vyvinutý jen přední pár křídel. Zadní pár křídel je přeměněn na haltery, což jsou paličkovitá kyvadélka, sloužící jako orgán rovnováhy. Dvoukřídlí prochází dokonalou proměnou. Znamená to, že larvy nejsou podobné dospělcům a kuklí se (Hudec et al., 2007). čeleď: Chironomidae rod: pakomár (Chironomus spp.) Larvy žijí ve všech typech vod v nánosech bahna (Hudec et al., 2007).

28

říše: živočichové (Animalia) kmen: ploštěnci (Plathelminthes) třída: ploštěnky (Turbellaria) řád: trojvětevní (Tricladida) Charakteristické je dorsoventrálně zploštělé tělo s jednovrstevnou pokožkou, která produkuje tyčinkovité útvary. Ty ve vodě bobtnají a chrání ploštěnku před dravci a před vyschnutím. Ústa jsou asi ve středu břišní části těla a pokračují v mohutný roztažitelný a vychlípitelný hltan, kterým loví kořist. Ploštěnky nejsou odděleného pohlaví. Vajíčka umísťují do kulovitých obalů se stopečkami (Hudec et al., 2007). čeleď: Dugesiidae rod: ploštěnka (Dugesia spp.) druh: ploštěnka potoční (Dugesia gonocephala Dugès, 1830) Ploštěnka potoční má protáhlé až 25 mm dlouhé tělo nejčastěji tmavě i světle hnědé barvy. Je bioindikátorem čistých vod. Žije proto v horních úsecích čistých potoků a řek. Jsou to dravci. K potravě se přisají ústy, která mají umístěná na spodní straně těla. Nestrávené zbytky potravy vyvrhuje též ústním otvorem. Ploštěnky se pohybují pomocí stahů kožněsvalového vaku a pohybem řasinek. Při pohybu jim také pomáhá hlen vylučovaný sekrečními buňkami epitelu. Mohou se rozmnožovat pohlavním způsobem, kdy vytváření kokon vajíček nebo nepohlavně příčným dělením. Ploštěnky jsou hermafroditi a vývoj je přímý. Mají též velmi dobrou schopnost regenerace (Hudec et al., 2007). říše: živočichové (Animalia) kmen: kroužkovci (Annelida) třída: pijavice (Hirudinea) Pijavice mají zploštělé tělo s 33 – 34 články, kdy vnitřní článkování neodpovídá vnějšímu. K pohybu po podkladu využívají dvou přísavek, které mají po jedné na obou koncích těla. Ve vodě plavou vlněním celého těla. V bahně vydrží i vyschnutí po dobu několika týdnů. Jsou to predátoři nebo cizopasníci (Anděra, 2003). řád: chobotnatky (Rhynchobdellia) Tento řád pijavic se vyznačuje dlouhým vychlípitelným chobotem a výrazně zploštělým tělem (Anděra, 2003).

29

čeleď: Piscicolidae rod: chobotnatka (Piscicola spp.) Žije v tekoucích i stojatých vodách nížinných oblastí, kde napadá hlavně kaprovité ryby. Kokony s vajíčky ukládá na vodní rostliny (Hudec et al., 2007). řád: Arhynchobdellia čeleď: hltanovkovití (Erpobdellidae) rod: hltanovka (Erpobdella spp.) druh: hltanovka bahenní (Erpobdella octoculata Linneaus, 1758) Kokony s vajíčky jsou obaleny slizovitým obalem a jsou připevněny na kameny a na vodní rostliny. Tělo těchto pijavic je dorzoventrálně zploštělé a dosahuje délky těla až 60 mm. Je vybaveno po jedné přísavce na obou koncích těla. Zbarvení je většinou tmavě hnědé. Je to nejběžnější pijavka vod v České republice. Žije pod různými předměty na dně pomalu tekoucích vod a rybníků. Snese i vody silně znečištěné. Živí se larvami hmyzu, červy a malými pijavkami (Eisenreich & Handel, 2003). Hltanovku, respektive její kokony s vajíčky, jsem pozorovala ve všech zkoumaných lokalitách kromě pramene Říčky. říše: živočichové (Animalia) kmen: měkkýši (Mollusca) třída: plži (Gastropoda) Tělo plžů je tvořeno hlavou s tykadly a očima, svalnatou nohou a ulitou s útrobním vakem. Potravu plži přijímají a mělní pomocí raduly, což je ozubený jazýček, kterým plži strouhají potravu. Trávící soustava je úplná a řitní otvor ústí do plášťové dutiny. Většinou jsou to hermafrodité (Hudec et al., 2007). podtřída: plicnatí (Pulmonata) řád: spodnoocí (Basommatophora) čeleď: bahnivkovití (Bithyniidae) rod: bahnivka (Bithynia spp.) druh: bahnivka rmutná (Bithynia tentaculata Linnaeus, 1758) Tento plž se vyskytuje ve stojatých i pomalu tekoucích vodách. Její ulita je opatřena víčkem, které uzavírá ústí ulity, když se bahnivka vtáhne dovnitř (Hudec et al., 2007). Tělo je 9 až 11 mm velké s nitkovitými tykadly (Krejča & Korbel, 2001).

30

řád: plicnatí (Pulmonata) čeleď: plovatkovití (Lymnaeidae) rod: plovatka (Lymnaea spp.) druh: plovatka malá (Lymnaea truncatula Müller, 1774) Je to drobný sladkovodní plž s velikostí 7-10 mm. Preferuje místa na hranici rybníků a potoků se souší, kde se živí nárosty řas, odumřelými organickými zbytky a detritem. Vajíčka klade ve slizových obalech na kameny a vodní rostliny. Je významným mezihostitelem motolice jaterní (Fasciola hepatica Linnaeus, 1758) (Krejča & Korbel, 2001). rod: uchatka (Radix spp.) Vyskytuje se ve stojatých i pomalu tekoucích vodách nižších poloh. Není náročná na kvalitu vody (Anděra. 2003). třída: mlži (Bivalvia) Tělo mlžů je tvořeno dvěma lasturami spojenými ligamentem. Měkké tělo mlžů je k lasturám přirostlé dvěma svěracími svaly. K pohybu a k rytí do dna jim slouží svalnatá noha. Hlava je redukovaná. Převážná většina mlžů je mikrofágních. Při tomto druhu trofie voda proudí přes žábry, na kterých se zachytávají částečky potravy a ty jsou potom řasinkovým epitelem dopraveny až k ústnímu otvoru. Zajímavé je, že mlži jsou sice odděleného pohlaví, avšak to mohou během života měnit. Vývoj je nepřímý. Larvou je většinou glochidium, parazitující na žábrách ryb (Hudec et al., 2007). řád: Veneroida čeleď: okružankovití (Sphaeriidae) rod: hrachovka (Pisidium spp.) Hrachovky jsou nejmenší mlži v České republice. Zřídka přesahují velikost 5 mm. Dýchají dvěma páry žaber. U některých druhů jeden pár žaber zaniká. Hrachovky jsou zastoupeny v tekoucích i stojatých vodách (Krejča & Korbel, 2001). říše: živočichové (Animalia) kmen: strunatci (Chordata) podkmen: obratlovci (Vertebrata) třída: ryby (Osteichthyes) Ryby našich vod jsou oviparní, protože kladou jikry. Třou se jedenkrát ročně na místech (trdlištích), které jsou charakteristické pro daný druh. S tím je spojeno charakteristické chování u jednotlivých druhů jako například úprava dna, stavba hnízda,

31

teritoriální projevy nebo péče o potomstvo. Rozeznáváme monocyklické druhy, které se třou jen jedenkrát v životě. To je například úhoř říční (Anguilla anguilla Linnaeus, 1758). Vícekrát za život se třou druhy polycyklické. Z hlediska místa na kterém ryby kladou jikry rozeznáváme ryby litofilní, kdy jikry jsou nakladeny na kamenité nebo štěrkovité dno, fytofilní na vodní vegetaci. U pelagofilních ryb jsou jikry nadlehčovány tukovými kapénkami a unášeny proudem. Ryby psamofilní kladou vajíčka na písčité dno a ryby ostrakofilní do dýchacího otvoru mlžů. Poslední skupinou jsou indiferentní druhy ryb bez nároků na určité substráty. Vývoj zárodku je přímý. Pouze u úhoře říčního je vývoj nepřímý, kdy vývoj larvy v dospělou rybu je různě dlouhý a závisí na teplotě, množství potravy a jiných faktorech. Dle výskytu můžeme rozeznávat ryby reofilní, které žijí v tekoucích vodách a ryby limnofilní, které žijí ve stojatých vodách. Ryby během roku vykonávají různě rozsáhlé migrace. Sladkovodní ryby mohou migrovat až v rozsahu několika kilometrů. Jiným případem je třecí migrace, kdy katadromní ryby jako například úhoř řícní, migrují za třením ze sladkých vod do moře. Anadromní ryby táhnou opačným směrem. Příkladem ryby, která vykonává anadromní migraci, je losos obecný (Salmo salar Linnaeus, 1758). Některé druhy ryb jsou důležitými indikátory kvality vod (Laštůvka & Krejčová, 2000). podtřída: paptskoploutví (Actinopterygii) řád: holobřiší (Anguilliformes) čeleď: úhořovití (Anguillidae) rod: úhoř (Anguilla spp.) druh: úhoř říční (Anguilla anguilla Linnaeus, 1758) Je typický svým protáhlým hadovitým tělem a absencí břišních ploutví, kdy hřbetní, ocasní a řitní ploutve vytváření jeden lem. Trdlištěm je oblast Sargasového moře. Cesta ze sladkých vnitrozemských vod k trdlišti trvá asi jeden a půl roku. Jikry jsou asi v počtu 400 000 až 700 000 na samici a volně se vznášejí ve vodě. Plůdek je za pomoci Golfského proudu unášen po 3 až 4 roky k evropským břehům. V tuto dobu se již larvy mění v monté, které jsou bez pigmentace. Ta se objevuje až se vstupem do sladkých vod. Jedinci, kteří zůstávají v oblasti brakických vod se stávají samci. Samicemi se stávají jedinci, putující až do vnitrozemských sladkých vod. Tento jev odpovídá hypotéze o vlivu salinity na vývoj pohlavních orgánů. Samci dosahují pouze 50 cm délky a jsou tedy výrazně menší než samice se 133 cm. Hlavní složkou potravy jsou bezobratlí bentičtí živočichové jako korýši, měkkýši, pijavky i menší ryby.

32

Obecně se stavy úhoře říčního snižují. Důvodem jsou různá vodní díla jako vodní elektrárny a přehradní hráze. Tyto brání úhořům v přirozené protiproudové migraci a zabíjí je. Důležitým faktorem je také komerční rybolov a znečištění toků. Tak se úhoř říční dostal až donašeho Červeného seznamu. Zde je zařazen do kategorie blízko ohrožení (Hanel & Lusk, 2005). podřída: paprskoploutví (Actinopterygii) řád: bezostní (Clupeiformes) čeleď: lososovití (Salmonidae) Pro lososovité ryby je typická tuková ploutvička na hřbetní straně těla před ocasní ploutví. Jsou to litofilní druhy. Vajíčka tedy do štěrkovitého dna toků (Hudec et al., 2007). rod: pstruh (Salmo spp.) druh: pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss Mitchill, 1815) Tato introdukovaná ryba se díky své přizpůsobivosti na rozličné podmínky rozšířila mimo přehrady, rybníky, tůně a jezera i do řek a potoků, kde může vytlačovat citlivějšího pstruha potočního. Je vysazován do rybníků, řek a potoků, kde snese i menší znečištění a vyšší teplotu vody. Samec má poněkud výraznější duhové barvy než samice. Dospělec měří asi 50 cm a dosahuje hmotnosti v průměru 2 až 3 kg (Štěpánek, 1979). Druh: pstruh obecný (Salmo trutta morpha fario Linnaeus, 1758) V oblasti České republiky obývá horní a střední úseky toků. Je citlivý na obsah rozpuštěného kyslíku ve vodě, čistotu a teplotu vody. Jeho vřetenovité tělo je uzpůsobeno k překonávání prudšího proudu (Pospíšil & Hísek, 2003). Tyto ryby mají na hřbetě a bocích černé skvrnky a zelenohnědavý podklad pigmentace kůže. Tření probíhá v říjnu až listopadu a larvy se líhnou v únoru až březnu. Dospělci se pohybují v rozmezí délky 20 až 30 cm a hmotnosti do 1 kg (Štěpánek, 1979). podtřída: paprskoploutví (Actinopterygii) řád: máloostní (Cypriniformes) čeleď: kaprovití (Cyprinidae) Typickým znakem této čeledi jsou požerákové zuby v 1 – 3 řadách (Hudec et al., 2007).

33

druh: plotice obecná (Rutilus rutilus Linnaeus, 1758) Je jednou z našich nejhojnějších ryb. Žije v pomalu tekoucích vodách, má zploštělé poměrně vysoké tělo a nápadné jsou její načervenalé ploutve. Dospělá plotice může dorůst až do délky 15 až 30 cm a do hmotnosti 1 kg. Je potravou pro dravé ryby, které udržují její počty vyrovnané. Tření probíhá v dubnu a května. Jde o fytofilní druh. Potravu tvoří hlavně živočišná složka, méně pak rostlinná (Štěpánek, 1979). druh: perlín ostrobřichý (Scardinius erythrophthalmus Linnaeus, 1758) Velmi se podobá plotici obecné, se kterou se může i křížit. Jeho tělo je však ještě vyšší a jeho břišní ploutve jsou předsunutější než břišní ploutve plotice obecné. Perlín má výrazně červené ploutve, proto také někdy bývá nazývaný červenka. Barva šupin je mosazně lesklá. Vyhovují mu stojaté nebo mírně tekoucí vody s hojným rostlinstvem a bahnitým až písčitým dnem, kde se vyskytuje se v hejnech. Dospělci se živí převážně rostlinnou potravou. Tření probíhá v květnu a v červnu. Je to ryba fytofilní (Štěpánek, 1979). V potoce je dle mého pozorování nejhojnější rybou. druh: lín obecný (Tinca tinca Linnaeus, 1758) Obývá pomalu tekoucí a stojaté vody. Není náročný na koncentraci kyslíku ve vodě. Lín má nápadně drobné šupiny nazelenalé barvy. Živí se převážně drobnými živočichy, jako larvami vodního hmyzu a plži, které hledá na dně. Je fytofilní a doba tření připadá na květen a červen. Samice může vyprodukovat až 300 000 jiker (Štěpánek, 1979). Do potoka se dostává převážně při deštích, kdy můžou být některé kusy těchto ryb spláchnuty z Ponětovického rybníka přes přepad. druh: hrouzek obecný (Gobio gobio Linnaeus, 1758) Hrouzek je menší ryba, jejíž tělo vřetenovitého tvaru dosahuje délky jen 10 až 12 cm. Žije při dně potoků, řek i stojatých vod, kde si hledá potravu (Štěpánek, 1979). Preferuje pomalu tekoucí i stojaté vody s písčitým až kamenitým dnem a s větší koncentrací kyslíku (Pospíšil & Hísek, 2003). Najdeme ho ve všech rybích pásmech. Má spodně postavená ústa uzpůsobená ke sběru potravy na dně. Živí se hlavně bentickými organismy jako jsou larvy vodního hmyzu ale také rostlinnou potravou. Hřbetní část těla je skvrnitá, boční šupiny mají žlutavou barvu nejčastěji s šesti tmavými skvrnami. Břišní část je zbarvena světleji. Doba tření v květnu a v červnu. Hrouzek je ryba psamofilní, náročná na množství kyslíku ve vodě a citlivá na oteplen vody při nízkých průtocích v létě (Hanel & Lusk, 2005).

34

Hrouzka jsem pozorovala ve Šlapanicích v oblasti pod točnou trolejbusu a dále proti proudu, kde je spíše kamenité a písčité dno. Nesnáší totiž zanášení dna kalem. Nevyskytuje se tudíž v částech potoka směrem na Ponětovice, kde je dno spíše bahnité. druh: cejn velký (Abramis brama Linnaeus, 1758) Tato ryba se vyskytuje zvláště ve stojatých vodách a v dolních tocích řek. Tyto úseky jsou právě podle cejna velkého pojmenovány jako cejnové pásmo (Pospíšil & Hísek, 2003). Nejčastěji se pohybuje při dně s měkkými nánosy sedimentu. Má zploštělé, vysoké tělo se špičatými ploutvemi a stříbřitou barvou šupin. Dosahuje délky až 85 cm a hmotnosti 7 kg. Mladí jedinci se živí planktonem, dospělci pak zoobentosem. Tato fytofilní ryba se tře od dubna do června (Hanel & Lusk, 2005). Do potoka se dostává z Ponětvického rybníka při deštích. druh: kapr obecný (Cyprinus caprio Linnaeus, 1758) Kapr je typickou naší největší kaprovitou rybou. Má vyšší olivově zelené zploštělé tělo a kolem vysouvatelných úst, které vytvářejí rypec, má na horním pysku 4 vousky. Může dosáhnout až 120 cm délky a 2 až 37 kg. Je to všežravec, živící se převážně živočišnou potravou ze dna, ale také pšeničnými zrny a některými rostlinnými zbytky. Doba tření je v měsíci květnu a červnu, kdy samička klade až 1 000 000 jiker na vodní rostliny. V České republice je kapr významnou hospodářskou rybou (Hanel & Lusk, 2005). V potoce jsem kapra obecného několikrát pozorovala v oblasti tůně pod mostkem u točny trolejbusu ve Šlapanicích, která má větší hloubku vodního sloupce než okolní koryto. Do potoka se kapr pravděpodobně dostává stejnou cestou jako lín obecný a další větší ryby a to z Ponětovického rybníka. druh: karas obecný (Carassius carassius Linnaeus, 1758) Karas má zploštělé vysoké tělo s poměrně velkými šupinami zelenavé barvy. Na rozdíl od kapra nemá na pyscích vousky. Vyhovují mu pomalu tekoucí a stojaté vody, kde si při dně hledá živočišnou i rostlinnou potravu. Karas představuje potravního konkurenta kaprovi obecnému. S kaprem se také může křížit. Kříženci jsou poté nazýváni kapro-karasi a jsou pravděpodobně neplodní. Karas je nenáročný na kyslík ve vodě a snese i zamrznutí vody. Tato ryba se vytírá v květnu a červnu na rostlinné substrány, dorůstá délky 30 až 50 cm a dosahuje hmotnosti až 1 kg (Hanel & Lusk, 2005).

35

čeleď: sumcovití (Siluridae) druh: sumec velký (Silurus glanis Linnaeus, 1758) Tato velká ryba upřednostňuje teplejší vody, ať už jde o dolní části řek, rybníky, slepá ramena či tůně. Žije při dně, kde hledá úkryty a loví potravu. Mladí sumci se živí drobnými živočichy ze dna. Od dvou let věku již loví ryby. Jeho protáhlé tělo je pokryto slizkou kůží bez šupin. Sumec má na horním pysku jeden pár vousů a na spodním pysku má 2 páry menších vosků. Vousy slouží jako chemoreceptory a hmatové ústrojí pro zaměření potravy. Barva kůže je na vrchní polovině těla olivově zelená, na břišní straně je pak světlá. Sumec velký běžně dosahuje hmotnosti 100 kg a délky 2,5 m. Je to je fytofilní ryba a tření u tohoto druhu probíhá od května do června (Hanel & Lusk, 2005). podtřída: paprskoploutví (Actinopterygii) řád: ostnoploutví (Perciformes) čeleď: okounovití (Percidae) druh: okoun říční (Perca fluviatilis Linnaeus, 1758) Je to jedna z našich nejznámějších ostnoploutvých ryb. Hřbetní ploutev je dělena na dvě. První je vyztužena tvrdými paprsky a na jejím konci je tmavá skvrna, druhá ploutev je vyztužena měkkými paprsky. Tělo je vyšší a na bocích je 5 – 9 tmavých příčných pruhů. Dosahuje délky 25 cm a 0,5 kg váhy. Jedná se o eurytopní druh stojatých i tekoucích vod. Je to dravec lovící menší ryby a rybí potěr. Někdy loví v hejnech i jedince svého druhu. Mladí jedinci se živí zooplanktonem. Je to opět fytofilní ryba, kladoucí jikry v pásech na vodní rostlinstvo (Hanel & Lusk, 2005). Jednoho jedince jsem pozorovala ve Šlapanicích u mostku pod točnou trolejbusu. Byl to pravděpodobně starší kus, neboť mladší se obvykle zdržují v hejnech. říše: živočichové (Animalia) kmen: strunatci (Chordata) třída: obojživelníci (Amphibia) řád: žáby (Anura) Larvy žab nebo také pulci se vyvíjí z vajíček, které kladou žáby do vody, kde jsou také oplodněny. Ve vodě pulci dýchají žábrami. Živí se zpočátku rostlinnou potravou. Dospělci jsou predátoři a loví drobnější bezobratlé (Hudec et al., 2007).

36

čeleď: skokanovití (Ranidae) rod: skokan (Rana spp.) druh: skokan zelený (Rana esculenta Linnaeus, 1758) Je to kříženec skokana skřehotavého (Rana ridibunda Pallas, 1771) a skokana krátkonohého (Rana lessonae Camerano, 1882). Dle vyhlášky 395/1992 Sb. ve znění vyhlášky 175/2006 Sb. jsou skokani zelení řazeni jako silně ohrožení živočichové. Skokan zelený nepředstavuje kategorii druhu. Je to hybrid též nazývaný klepton. Někdy se tedy mezi rodové a druhové jméno vkládá zkratka kl. Jsou rozlišovány tři formy tohoto křížence, souhrnně označované jako synklepton. Jedinci skokana zeleného mohou představovat celou škálu přechodů mezi rodičovskými druhy (Diesener et al., 1997). Již název naznačuje, že je tento živočich zelené barvy, někdy nahnědlý a často tmavě skvrnitý. Spodní strana těla je šedavé barvy se skvrnami. Je vybavený zvukovými měchýřky po stranách hlavy. Mohou dorůst až do 12 cm. Živí se larvami vodního hmyzu, červy a plži (Eisenrich & Handel, 2003). říše: živočichové (Animalia) kmen: strunatci (Chordata) třída: savci (Mammalia) řád: hlodavci (Rodentia) čeleď: myšovití (Muridae) rod: ondatra (Ondatra spp.) druh: ondatra pižmová (Ondatra zibethicus Linnaeus, 1766) Ondatra pižmová je v Evropě introdukovaným druhem. V letech 1905 až 1906 bylo několik párů vypuštěno v okolí Dobříše. Od té doby se ondatra rozšířila do celé Evropy kromě Skandinávie. Jako invazivní druh však ondatra neškodí a celkem dobře se začlenila do evropské přírody. Dospělci váží až 1,4 kg a dorůstají do velikosti až 40 cm. Srst na hřbetní straně je hnědé barvy a na břišní straně je došeda. Ocas ondatry je protáhlý, lysý, ze stran zploštělý a o něco kratší než tělo. Na zadních končetinách má plovací blány. Buduje si nory při březích tekoucích i stojatých vod. Je to zdatný plavec, proto se také často potápí za potravou, kterou tvoří nejčastěji rybky, měkkýši, korýši a vodní rostliny (Krejča & Korbel, 2001). Ondatry jsem pozorovala ve všech zkoumaných částech potoka vyjma oblasti pramene.

37

5.2.2 Systematické zařazení a charakteristika živočichů z databáze AOPK, které jsem při pozorování nezaznamenala říše: živočichové (Animalia) kmen: strunatci (Chordata) podkmen: obratlovci (Vertebrata) třída: ryby (Osteichthyes) podtřída: paprskoploutví (Actinopterygii) řád: máloostní (Cypriniformes) čeleď: kaprovití (Cyprinidae) druh: bolen dravý (Aspius aspius Linnaeus, 1758) Bolen má štíhlé tělo s rozeklanými ústy. Žije v dolních úsecích řek a v údolních nádržích. Mladá ryba se živí zooplanktonem. Dospělci loví obojživelníky, ryby i mláďata vodních ptáků. Tře se v dubnu až červnu. Je to psamofilní ryba a samice klade až půl milionu jiker. Časté je nyní rozšiřování bolena vypouštěním plůdku z umělých výtěrů (Anděra, 2003). druh: cejnek malý (Blicca bjoerkna Linnaeus, 1758) Od cejna velkého se liší menším vzrůstem,větší řitní ploutví a nápadnějším stříbřitým zbarvením šupin. Žije v hejnech v dolních úsecích řek i ve stojatých vodách. Jeho potravu tvoří hlavně bentos a zooplankton. Tato fytofilní ryba koncem jara klade asi 70 000 jiker (Anděra, 2003). druh: slunka obecná (Leucaspius delineatus Heckel, 1834) Slunka je naší nejmenší kaprovitou rybou. Tato drobná rybka má štíhlé tělo a stříbřité zbarvení. V tekoucích i stojatých vodách nižších a středních poloh snese i nedostatek kyslíku. Její potravou je plankton, který sbírá u hladiny. Tře se od dubna do června a klade asi 2 300 jiker na vodní rostliny (Anděra, 2003). druh: jelec tloušť (Leuciscus cephalus Linnaeus, 1758) V České republice se vyskytuje ve všech typech vod. Je to predátor. Živí se drobnými živočichy, ale i různými semeny a dokonce i odpadky napadanými na hladinu. Samice klade až 100 000 oranžových jiker na rostliny a kameny. Jde tedy o rybu litofilní a fytofilní (Anděra, 2003). druh: amur bílý (Ctenopharyngodon idella Valenciennes, 1844) Amur není naší původní rybou. Do česka byl introdukován z Asie v roce 1961. Tvar těla je válcovitý, barva nazelenalá se světlejším břichem. Je to býložravá ryba a je

38

přínosem pro eutrofizované nádrže, kde spásá vodní vegetaci. Daří se mu i ve vodách s menším obsahem kyslíku. Samice klade až 2 000 000 jiker, které se posléze vznáší ve vodě. Je to tedy druh pelagofilní (Anděra, 2003). podtřída: paprskoploutví (Actinopterygii) řád: bezostní (Clupeiformes) čeleď: štikovití (Esocidae) druh: štika obecná (Esox lucius Linnaeus, 1758) Štika je zbarvena na většině těla zelenavě, na bocích se světlejšími skvrnkami a břicho je bílé. Ukrývá se v porostech vodních rostlin, kde číhá na kořist. Živí se rybami, žábami, ptáky a menšími savci. Tře se na jaře na břežní vegetaci. Samice klade až 20 000 jiker. Dnes však většina štik pochází z líhní (Anděra, 2003). podtřída: paprskoploutví (Actinopterygii) řád: ostnoploutví (Perciformes) čeleď: okounovití (Percidae) druh: candát obecný (Stizostedion lucioperca Linnaeus, 1758) Je největším zástupcem ostnoploutvých v České republice. Má štíhlé tělo s příčným pruhováním na hřbetě, rozdělenou hřbetní ploutev a velké zuby. Dospělci se živí rybami. V místech výskytu je náročný na čistotu vody a na prokysličení. Tření probíhá na jaře a samec hlídá snůšku jiker (Anděra, 2003). Je to litofilní a psamofilní ryba (Hanel & Lusk, 2005). říše: živočichové (Animalia) kmen: strunatci (Chordata) třída: obojživelníci (Amphibia) Obojživelníci jsou obecně citliví na změny svých životních podmínek. Proto mohou dobře posloužit jako bioindikátory kvality prostředí (Vojar, 2007). Platí, že vyšší variabilita druhů obojživelníků na určité lokalitě značí vyšší zachovalost biotopu. Výhodami u obojživelníků jsou snadná určitelnost, jejich vazba na více biotopů, možnost identifikace dle zvukových projevů, vyhraněná ekologická nika, věrnost lokalitě a malá pohyblivost (Králová, 2001).

39

řád: žáby (Anura) čeleď: ropuchovití (Bufonidae) druh: ropucha obecná (Bufo bufo Linnaeus, 1758) Ropucha obecná má na hřbetě bradavčitou olivově zelenou nebo nahnědlou kůži, na břiše je kůže světlejší. Samci nemají rezonanční měchýřek. Žijí v zahradách, lesích a na polích. Třou se v rybnících a tůních, kam putují v únoru až březnu i velké vzdálenosti. Samička při kladení vajíček vytváří dvou až čtyřřadé šňůry, které mohou být až 5 m dlouhé. Ty pokládá na vodní rostliny. Ropucha je aktivní hlavně za tmy, kdy také loví. Její potravou jsou hmyz, červi, pavouci a plži (Eisenrich & Handel, 2003). Podmínky pro tření může poskytovat Ponětovický rybník a pět údolních nádrží v Mariánském údolí v blízkosti městské části Brno–Líšeň, kudy protéká potok Říčka. druh: ropucha zelená (Bufo viridis Laurenti, 1768) Ropucha zelená je velká až 10 cm a má charakteristickou barvu kůže. Po horní straně těla se střídají zelené skvrnky se světlými místy. Navíc má ještě červené body rozeseté nepravidelně po kůži, které podtrhují její ochranné zbarvení. Spodní strana těla je jednobarevná a je nejčastěji zbarvena béžově. Ropucha může žít na polích, v zahradách i v lidských sídlech. Páří se od dubna do června a samice vytvářejí sňůru s až 10 000 vajíčky dlouhou až 4 m. Loví hmyz, svinky, pavouky, červy a plže (Diesener et al., 1997). čeleď: skokanovití (Ranidae) druh: skokan štíhlý (Rana dalmatina Fitzinger, 1839) Jak už naznačuje název, je tento druh skokana poměrně velký s délkou těla až 7 cm, štíhlý a s dlouhýma zadníma nohama. Hřbet je zbarven do žlutohněda, boky jsou žluté a na zadních nohách je deset příčných tmavých pruhů. Obývá hlavně listnaté lesy a vlhké louky. V době rozmnožování se přesunuje k vodě. Páření probíhá v březnu a samička upevňuje shluky vajíček na větvičky či listy vodních rostlin. Živí se hlavně plži a červy (Diesener et al., 1997).

40

říše: živočichové (Animalia) kmen: strunatci (Chordata) třída: savci (Mammalia) řád: šelmy (Carnivora) čeleď: lasicovití (Mustelidae) druh: vydra říční (Lutra lutra Linnaeus, 1758) Dle vyhlášky 395/1992 Sb. ve znění vyhlášky 175/2006 Sb. je vydra říční silně ohroženým druhem. Tato šelma je svým válcovitým tvarem těla, plovacími blánami mezi prsty a kožními záklopkami v nose a v uších dobře přizpůsobená životu ve vodě. Navíc její svalnatý ocas, který tvoří až 50 % délky těla, je využit jako kormidlo ve vodě. Srst je hnědé barvy, na spodní straně těla je barva srsti světlejší, většinou šedavá. Jejím domovem jsou čisté stojaté i tekoucí vody. Živí se rybami, raky, hmyzem, obojživelníky, ptáky, raky a hlodavci. Nory si buduje při březích vodního toku. Preferuje biotopy s čistou vodou. Na začátku dvacátých let minulého století její stavy byly ještě v normálu. Avšak se znečištěním prostředí a lovem se její stavy snižovaly až do doby před dvaceti lety, kdy díky budování systémů kanalizací a zákazu lovu se vydra postupně rozšiřuje na místa svého původního výskytu. Vydra je přirozeným regulátorem stavů ryb, který udržuje v mezích úživnosti vod. Je také prospěšná proto, že udržuje rybí populace v dobré kondici (Anděra, 2003).

5.3 Druhy živočichů pozorované v potoce Říčka nebo v jeho blízkosti a zařazené do Červeného seznamu ČR 5.3.1 Vlastní pozorování Z červeného seznamu mihulí a ryb České republiky jsem pozorovala ze zranitelných druhů karase obecného (Carassius carassius Linnaeus, 1758) a úhoře říčního (Anguilla anguilla Linnaeus, 1758). Z druhů málo dotčených, které jsou v seznamu uvedené jako neohrožení, jsem zjistila výskyt pstruha obecného potočního (Salmo trutta morpha fario Linnaeus, 1758), perlína ostrobřichého (Scardinius erythrophthalmus Linnaeus, 1758), hrouzka obecného (Gobio gobio Linnaeus, 1758), plotice obecné (Rutilus rutilus Linnaeus, 1758), lína obecného (Tinca tinca Linnaeus, 1758) a okouna říčního (Perca fluviatilis Linnaeus, 1758). Z Červeného seznamu obojživelníků a plazů České republiky jsem zjistila výskyt skokana zeleného (Rana esculenta Linnaeus, 1758).

41

5.3.2 Vybraní živočichové z databáze AOPK ČR řazení do Červeného seznamu České republiky Z červeného seznamu mihulí a ryb České republiky byl z druhů ohrožených zjištěn výskyt slunky obecné (Leucaspius delineatus Heckel, 1834). Z druhů málo dotčených byla pozorována štika obecná (Esox lucius Linnaeus, 1758), jelec tloušť (Leuciscus cephalus Linnaeus, 1758), ), bolen dravý (Aspius aspius Linnaeus, 1758), cejnek malý (Blicca bjoerkna Linnaeus, 1758), sumec velký (Silurus glanis Linnaeus, 1758) a candát obecný (Stizostedion lucioperca Linnaeus, 1758). V rámci Červeného seznamu obojživelníků a plazů České republiky, patřících do kategorie téměř ohrožené, byly v databázi uvedeny druhy: ropucha obecná (Bufo bufo Linnaeus, 1758), ropucha zelená (Bufo viridis Laurenti, 1768), skokan štíhlý (Rana dalmatina Fitzinger, 1839) a v rámci Červeného seznamu savců České republiky vydra říční (Lutra lutra Linnaeus, 1758), spadající do kategorie zranitelný druh .

5.4 Pozorované zvláště chráněné druhy živočichů dle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 395/1992 Sb. ve znění vyhlášky 175/2006 Sb. 5.4.1 Vlastní pozorování Při vlastním pozorování jsem zjistila výskyt jen skokana zeleného (Rana esculenta Linneaus, 1758), který je řazen jako druh silně ohrožený. 5.4.2 Vybraní živočichové z databáze AOPK ČR řazení k druhům zvláště chráněným V kategorii druhů silně ohrožených se dle databáze AOPK ČR v rámci ekosystému potoka Říčky vyskytují skokan štíhlý (Rana dalmatina Fitzinger, 1839), ropucha zelená (Bufo viridis Laurenti, 1768) a vydra říční (Lutra luta Linnaeus, 1758). Ze silně ohrožených druhů zde byl zjištěn výskyt ropuchy obecné (Bufo bufo Linnaeus, 1758).

5.5 Současný stav ve smyslu antropogenního znečištění Z výše zmíněných údajů a z výpovědí pamětníků vyplývá, že již v polovině devadesátých let dvacátého století se stav ekosystémů povrchových vod mohl začít postupně zlepšovat. Již při pochůzce kolem toku lze okem pozorovat výrazné zlepšení kvality a čistoty vody a zvláště lze pozorovat návrat skupin živočichů, které zde dříve neměly šanci přežívat. Dle mého názoru byl největším problémem chybějící systém

42

odkanalizování. Před uskutečněním projektů kanalizace byly veškeré odpadní vody vypouštěny do vodních recipientů. Dnes tomu tak není. Velký význam má také provedení sanace v areálu firmy ICEC Šlapanice, a.s. 5.5.1 Zařazení toku do tříd čistoty a kvality vod 5.5.1.1 Sedláčkovo členění tříd jakosti vody Dle Sedláčka (1973) řadím první zkoumanou lokalitu u obce Bukovina do třídy limnosaprobity a jejího stupně olisaprobity. A to z důvodu výskytu některých živočichů charakteristických pro tuto skupinu. V tomto úseku potoka jsem pozorovala výskyt blešivce potočního, ploštěnky potoční, larev chrostíků a pošvatek. Také jiné charakteristiky jsou shodné. Například chladná rychle proudící voda podhorského typu. V druhé, třetí, čtvrté a páté lokalitě terénního průzkumu jsem pozorovala v podstatě shodné zastoupení vodních živočichů. Byly to rody bahnivka, hrachovka, plovatka, uchatka, hltanovka, pijavka a chobotnatka. Na těchto lokalitách jsem zpozorovala také ondatru pižmovou, šidélko brvonohé a larvy jepic, pošvatek, chrostíků a tiplice. Tyto tři úseky potoka od mostku u točny trolejbusu ve Šlapanicích, ústí Rokytnice I do Říčky a tok Rokytnice I z Ponětovického rybníka bych tedy zařadila do třídy limnosaprobita a skupiny beta-mezosaprobita. V tomto úseku se vyskytují druhy ryb typické pro tuto skupinu. V podstatě jsou to všechny druhy ryb jmenované v kapitole 5.1 této práce. Šestá a sedmá sledovaná lokalita již podle mého názoru není co se týče společenstva ryb tak pestrá. Zaznamenala jsem zde pouze perlína ostrobřichého. Naopak v rámci šesté lokality jsem zde pozorovala největší výskyt mlžů rodu hrachovka. Hojní zde byli i plži rodu bahnivka, plovatka a uchatka. Dále jsem zde pozorovala jehlanku válcovitou, splešťuli blátivou, korýše berušku vodní, kokony hltanovek, pijavky, chobotnatou a larvy chrostíků a jepic. Tuto část toku bych tedy zařadila na pomezí skupin beta-mezosaprobity a alfa-mezosaprobity. 5.5.1.2 Biotické indexy (BMWP skore a ASPT index) V rámci první lokality je dle BMWP skóre třída čistoty V, avšak dle ASPT indexu I, což svědčí o výborné kvalitě vody. Špatný výsledek BMWP indexu je dle mého názoru výsledkem nerozlišení řádu Plecoptera a Trichoptera na jednotlivé čeledi. Druhá lokalita má lepší skóre BMWP indexu s třídou čistoty IV, je na tom však hůře s kvalitou vody, která je zde střední. U třetí a čtvrté lokality jsem zaznamenala shodné výsledky a to IV. třídu jakosti dle BMWP indexu a střední třídu čistoty vody dle ASPT indexu.

43

Nejhorší výsledky co se týká BMWP indexu jsem zaznamenala v oblasti páté a šesté lokality. Třída čistoty je u obou lokalit V. Kvalita vody je v rámci páté lokality nízká a v rámci šesté lokality je dobrá. Poslední místo pozorování je na tom poněkud lépe. Zde je třída jakosti dle indexu BMWP IV a čistota vody dle ASPT indexu střední. Po celkovém zhodnocení vychází dle očekávání nejlépe první pozorovaný úsek potoka, který je nejblíže prameni a voda v této oblasti ještě není zatížená organickým znečištěním. Nejnižší hodnoty indexů jsou v rámci páté a šesté lokality. Není to však tím, že by v blízkosti byl zdroj znečištění nebo jiný důvod pro zhoršenou kvalitu vody. Dle mého názoru je důvodem nižší počet nalezených živočichů. V ostatních lokalitách jsou výsledky podobné s nízkou a střední kvalitou vody.

44

6. DISKUSE Dne 30. 10. 2009 jsem s panem Zdeňkem Kučerou z Agentury ochrany přírody a krajiny (dále jen „AOPK“) uzavřela Výhradní licenční smlouvu o vytěžování databáze. Posléze mi byla zaslána nálezová databáze AOPK v elektronické podobě, kde jsou zaznamenána pozorování vodních živočichů od roku 1999 do roku 2008. Tabulka s druhy živočichů, autory pozorování, daty pozorování, roky pozorování, zdroji a místy pozorování je součástí přílohy. Ve zmíněné tabulce jsou určité odlišnosti co do počtu druhů pozorovaných živočichů oproti mému pozorování. Chybí zde údaje o drobných živočiších jako jsou larvy hmyzu, plži, mlži, zástupci třídy pijavice (Hirudinea), třídy ploštěnky (Turbellaria), korýši (Crustacea), vodní ploštice (Heteroptera) a ondatra pižmová (Ondatra zibethicus Linnaeus, 1766). Na druhou stranu v databázi jsou navíc oproti mému pozorování zmíněny některé druhy ryb, žab a vydra říční (Lutra lutra Linnaeus, 1758). Ze zástupců ryb jsou zde navíc bolen dravý (Aspius aspius Linnaeus, 1758), cejnek malý (Blicca bjoerkna Linnaeus, 1758), slunka obecná (Leucaspius delineatus Heckel, 1834), jelec tloušť (Leuciscus cephalus Linnaeus, 1758), amur bílý (Ctenopharyngodon idella Valenciennes, 1844), štika obecná (Esox lucius Linnaeus, 1758) a candát obecný (Stizostedion lucioperca Linnaeus, 1758). Z obojživelníků byly v databázi navíc uvedeny druhy: (Bufo bufo Linnaeus, 1758), ropucha zelená (Bufo viridis Laurenti, 1768) a skokan štíhlý (Rana dalmatina Fitzinger, 1839). Po sumarizaci pozorovaných živočichů je zřejmé, že druhové spektrum ryb a bezobratlých, žijících v potoce Říčka je poměrně pestré. Zlepšení stavu ekosystému potoka dokládá mimo jiné také výskyt vydry říční a výskyt obojživelníků, kteří jsou obecně velmi citliví na změny kvality životního prostoru. Pokud jde o obojživelníky, jejich výskyt v rámci ekosystému Říčky a jejího okolí se shoduje s údaji o výskytu dle Zwacha (2009). Ropucha zelená (Bufo bufo Linnaeus, 1758) obývá lesnatou i bezlesou krajinu od nížin po nejvyšší horské polohy a je i synantropním druhem. Proto se vyskytuje prakticky po celé České republice. Ropucha zelená (Bufo viridis Laurenti, 1768) se též vyskytuje po celé České republice. Skokan štíhlý (Rana dalmatina Fitzinger, 1839) je rozšířen hlavně ve středních Čechách a na jižní a střední Moravě. V ostatních částech republiky se vyskytuje spíše roztroušeně. Skokan zelený (Rana esculenta Linnaeus, 1758) se vyskytuje hlavně v nížinách a oblast jižní Moravy patří mezi hlavní lokality jeho výskytu v České republice.

45

Výskyt všech druhů ryb uvedených v této práci- úhoř (Anguilla spp.), pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss Mitchill, 1815), pstruh obecný (Salmo trutta morpha fario Linnaeus, 1758), plotice obecná (Rutilus rutilus Linnaeus, 1758), perlín ostrobřichý (Scardinius erythrophthalmus Linnaeus, 1758), lín obecný (Tinca tinca Linnaeus, 1758), hrouzek obecný (Gobio gobio Linnaeus, 1758), cejn velký (Abramis brama Linnaeus, 1758), kapr obecný (Cyprinus caprio Linnaeus, 1758), karas obecný (Carassius carassius Linnaeus, 1758), sumec velký (Silurus glanis Linnaeus, 1758), okoun říční (Perca fluviatilis Linnaeus, 1758), bolen dravý (Aspius aspius Linnaeus, 1758), cejnek malý (Blicca bjoerkna Linnaeus, 1758), slunka obecná (Leucaspius delineatus Heckel, 1834), jelec tloušť (Leuciscus cephalus Linnaeus, 1758), amur bílý (Ctenopharyngodon idella Valenciennes, 1844), štika obecná (Esox lucius Linnaeus, 1758), candát obecný (Stizostedion lucioperca Linnaeus, 1758), se shoduje s výskytem těchto druhů dle Hanela a Luska (2005), kteří ve své publikaci přehledně zpracovali výskyt a rozšíření ryb a mihulí České republiky.

46

7 ZÁVĚR Výzkum oblastí potoka jsem prováděla na jaře a v létě 2010. Pro porovnání jsem do zkoumaných oblastí zařadila i oblast pramene potoka. Cílem bylo najít a určit co nejvíce živočichů a dle jejich nároků určit stupeň antropogenního vlivu a kvalitu vody. Ze sumarizace a vyhodnocení výsledků pozorování živočichů a z nashromážděných informací o potenciálních znečišťovatelích vyplývá, že životní podmínky v potoce nejsou optimální. Voda je zatěžována jak přirozeným znečištěním, tak znečištěním antropogenního původu. Vlivy člověka však nejsou tak intenzivní, jak tomu bylo v době před 20 lety. Z výsledků dále jasně vyplývá, jaký rozdíl je v jakosti vody v pramenné oblasti a v oblastech několik kilometrů po proudu. Dle předpokladu je voda v oblasti pramene vyšší kvality. To dokazuje i zajímavé druhové zastoupení místních živočichů. V dolních úsecích toku, ač je voda horší kvality, však druhové zastoupení rovněž není nezajímavé Pozorovala jsem zde larvy chrostíků a jepic, což jsou indikátoři čistších vod. Kvalitu vody v potoce ovlivňuje z největší míry antropogenní znečištění. Až v devadesátých létech minulého století začala stavba kanalizačního systému pro okolní vesnice a podniky. Do té doby byl recipientem potok Říčka. Tento projekt má podle mého názoru nejvýraznější vliv na zlepšení kvality vody. Výsledky výzkumu mohou být zkresleny nedostatečným počtem nalezených bezobratlých, které jsem využila ke stanovení třídy čistoty vody. Jsou zde však ještě jiné druhy živočichů, které indikují kvalitní životní podmínky i pro citlivější druhy jako vydra říční, obojživelníci i poměrně pestré spektrum druhů ryb. Pro přesné určení kvality vody by bylo třeba navíc provést fyzikálně-chemický rozbor vody se současnou bioindikací. K tomu by bylo vhodné provádět rozbory a určování živočichů na více místech po celé délce toku potoka a při různých stavech vody. Pro budoucí vývoj společenstev v potoce je stěžejní minimálně udržení stávajícího stavu. Optimální by však bylo jeho zlepšování. Toho by bylo možné docílit eliminací všech stávajících zdrojů odpadních vod od živnostníků a některých domácností, eliminací větrné eroze, zabránění splachům ze zemědělských pozemků a ze solených silnic. Důležitá je určitě i informovanost obyvatel o této problematice.

47

8 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY ANDĚRA M., 2003: Fauna : encyklopedie naší přírody. Libri. Praha. 367 s. DIESENER G., REICHHOLF J., DIESENEROVÁ R., 1997: Obojživelníci a plazi. Ikar. Praha. 287 s. EISENREICH W., HANDEL A., ZIMMER U., 2003: Nový průvodce přírodou: zvířata a rostliny. Beta - Dobrovský. Praha. 556 s. HANEL L., LUSK S., 2005: Ryby a mihule České republiky. Český svaz ochránců přírody a Ministerstvo životního prostředí. Vlašim. 448 s. HUDEC K., KOLIBÁČ J., LAŠTŮVKA Z., PEŇÁZ M. A KOL., 2007: Příroda České republiky. Academia. Praha. 440 s. KRÁLOVÁ H., ZO ČSOP VERONICA BRNO, 2001: Průzkum obojživelníků a plazů. s. 165 – 168. Řeky pro život. Veronica. Brno. 439 s. KREJČA J., KORBEL L., 2001: Velká kniha živočichů: hmyz, ryby, obojživelníci, plazi, ptáci, savci. Příroda. Bratislava. 344 s. LAŠTŮVKA Z., GAISLER J., KREJČOVÁ P., PELIKÁN J., 2000: Zoologie pro zemědělce a lesníky. Konvoj. Brno. 267 s. LOSOS B., 1985: Ekologie živočichů. Státní pedagogické nakladatelství. Praha. 316 s. MCGAVIN G., 2005: Hmyz : pavoukovi a jiní suchozemští členovci. Knižní klub. Praha. 255 s. POSPÍŠIL O., HÍSEK K., 2003: Atlas našich ryb. Ottovo nakladatelství – cesty. Praha. 198 s. REICHHOLF-REIHMOVÁ H., 1997: Hmyz a pavoukovci. Ikar. Praha. 287 s. ŠTĚPÁNEK O., 1979: Atlas obratlovců : 1 Ryby. SPN. Praha. 60 s. VOJAR J., 2007: Význam obojživelníků. Ochrana obojživelníků. Český svaz ochránců přírody. Louny. 155 s. ZWACH I., 2009: Obojživelníci a plazi České republiky. Grada Publishing. Praha. 496 s.

48

internetové zdroje: EHRLICH P., ONDR P., 2003: Revitalizace krajiny. Databáze online (cit. 2011-03-02). Dostupné

na

:

http://www2.zf.jcu.cz/public/departments/kpu/vyuka/revitalizace/vybrane_texty.pdf FAUNA EUROPAEA, 2011: Fauna europaea verze 2.4. databáze online (cit. 2011-0328). Dostupné na: http://www.faunaeur.org PLESNÍK J., HANZAL V., BREJŠKOVÁ L., 2003: Červený seznam ohrožených druhů České republiky, obratlovci. Databáze online (cit. 2011-03-25). Dostupné na: http://portal.nature.cz/publik_syst/files/RL_OP22_obrat.pdf ŠVEHLÁKOVÁ H., NOVÁKOVÁ J., MELČÁKOVÁ I., 2006: Samočisticí schopnost toků.

Databáze

online

(cit.

2010-12-04).

Dostupné

na:

http://hgf10.vsb.cz/546/Ekologicke%20aspekty/loticky_system/4_samocistici/cistici.ht ml Vyhláška č. 395/1992 Sb. ve znění vyhlášky 175/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny WIKIPEDIA, 2010: Říčka. Databáze online (cit. 2010-11-12). Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Říčka Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění

49