Studijní zájezd do Plymouth, Anglie 21. 9. – 29. 9. 2013 Sobota a neděle 21.-22.9., den první a druhý Kolem čtvrté hodiny odpolední ožívá prostor před ZŠ Hanspaulka hemžícími se dětmi a rodiči. Poznávací znamení je větší či menší kufr a výraz na tvářích odrážející směs napětí a očekávání. Ti, kteří jedou do Anglie poprvé, se opatrně drží blízko svých rodičů, ti ostřílenější už vyhlížejí kamarády a shánějí se po své dvojici na jízdu autobusem. Nastane velké počítání, předávání potřebných dokumentů a nakládání věcí i pasažérů do autobusu. Když se autobus úspěšně naplní, zbývá už jen zamávat maminkám a tatínkům a vyrazit na velmi dlouho cestu s cílovou stanicí Plymouth – jihozápadní Anglie. Po dálnici uháníme přes Německo do francouzského Calais, kde těsně míjíme trajekt díky pasové kontrole. Čekáme tedy další hodinku, než nás pustí na příští. V brzkých ranních hodinách vybíháme na palubu trajektu a to právě ve chvíli, kdy se před námi v mlze začínají vynořovat pověstné doverské bílé útesy. Rychle udělat fotku a pak honem zpátky dolů do útrob trajektu a nasedat do autobusu. Čeká nás bezmála šestihodinový přejezd přes jižní pobřeží Anglie do Plymouth, ale to už je ta kratší část naší cesty. Počasí se ukazuje jako milosrdnější než u nás doma, teplota je někde kolem 15 stupňů. Do Plymouth nakonec šťastně dorazíme mezi třetí a čtvrtou hodinou odpolední. Naše první zastávka je National Marine Aquarium, kde můžeme sledovat, jak vypadá život v oceánu, který máme na dosah a jeho obyvatelé. Po návštěvě stoupáme nahoru k majáku, kde si uděláme již
tradiční fotku a ještě nám zbývá malá chvilka na zběžné proběhnutí několika přilehlých uliček a pak už míříme na parkoviště, kde se bude konat velké setkání s hostitelskými rodinami. Napětí v autobuse stoupá s každou novou rodinou, která se na parkovišti objeví a pomalu mizí jedna skupinka za druhou, aby odjela do svého provizorního domova, v němž stráví několik následujících dní. Nakonec jsou všichni úspěšně rozvezeni a nezbývá než se těšit na společný večer v rodinách a na další den. Pondělí 23.9., den třetí Druhý respektive třetí den nás čeká náš žlutý autobus na meeting pointu, aby nás zase všechny pěkně nabral a dovezl do školy. Chvíle napětí nastává, když nejsou na místě všichni, ale nakonec doráží i poslední skupinka, která uvízla v dopravní zácpě. Autobus se bravurně proplétá někdy dosti úzkými uličkami v přístavu a zastavuje nám přímo před budovou školy Mayflower college. V malé kavárničce v přízemí na nás čekají páni učitelé, které si odvádí své skupinky podle dřívějšího rozřazovacího testu. Dopoledne trávíme seznamováním s panem učitelem a zlepšováním našich jazykových dovedností. Po výuce se opět shromažďujeme v kavárničce a spěcháme do autobusu, abychom si pěkně užili odpoledne, které slibuje slunečné počasí a spoustu zajímavých zážitků. Míříme totiž do Eden Project. Eden Project je unikátní projekt dvou obrovských biomů, jinými slovy se jedná o dva ohromné skleníky. V jednom je pěstována tropická flóra a v druhém je ukázka vegetace subtropického pásu. Kromě obdivování krásných rostlin jsme se vyšplhali až pod samou střechu skleníku, což je pro některé z nás docela adrenalinový zážitek, dál můžeme ochutnat nápoj z baobabu nebo si můžeme zasoutěžit v testování pálivosti chilli papriček. Jetu skutečně na co koukat, takže nám pár hodin zde
strávených uteče jako voda a nezbývá než nakoupit pár suvenýrů domů a vydat se na meeting point, kde na nás už netrpělivě čekají naše rodiny. Úterý 24.9, den čtvrtý Ráno je opět sraz na meeting pointu a jedeme do školy. Dnes už zkušeně míříme přímo do učeben, v nichž trávíme dopoledne. Odpoledne nás čeká návštěva Morwellham Quai, což je něco jako skanzen, ale v mnohem zajímavějším provedení. Krom toho, že sami vidíme, jak vypadala vesnice za viktoriánského období, si vyzkoušíme dobové kostýmy, zhlédneme předvádění výroby lana a projedeme se dolem. Asi nejsilnějším zážitkem pro některé z nás je návštěva viktoriánské školy s velmi přísným panem učitelem. Abychom vůbec mohli vejít do třídy, absolvujeme prohlídku čistoty rukou a oděvu. Celou hodinu potom musíme pečlivě poslouchat a sedět vzpřímeně s nohama pevně na zemi, což se mnohým z nás nedaří. Pak ale následují různé tresty jako třeba nos přitisknutý na tečku na tabuli ve velmi nepříjemné poloze, nebo pár ran rákoskou či potupné stání s papírovou čepicí na hlavě. Plni dojmů se vracíme zpět, a protože máme ještě chvíli času, stavíme se v národním parku Dartmoor, kde jsme vysazeni přímo uprostřed pláně s poníky. Kdo má dost trpělivosti a odvahy, tak si některého může pohladit. K večeru se vracíme na meeting point a hurá do rodin na večeři a večerní vyprávění.
Středa 25.9, den pátý Dopoledne probíhá již tradičně ve škole. Někteří z nás už možná zaznamenali pokroky v angličtině. Dnes je ale vrcholem dne návštěva zábavního parku Woodlands. Akorát počasí nám tentokrát nepřeje a prší a prší. Ze začátku to vypadá trochu neutěšeně, ale protože je teplo, za chvíli nikoho déšť netrápí a místo toho se snaží vyzkoušet co možná nejvíc atrakcí. Největší úspěch pak sklízí vodní klouzačky a volný pád. Páni řidiči všechny vyzvali na bitvu s molitanovými míčky a byla opravdu vydatná. S postupující hodinou se všichni potkáváme u rychlého občerstvení, kde je čas na pití, hranolky nebo Jacket potatoe. Přiblížila se zavírací doba a my musíme opustit brány Woodlands unavení a zmáčení. V autobuse už máme ale zatopeno, tak se rychle převlékneme, abychom mohli zamířit zpátky domů. Pro rozveselení nám „táta“pan řidič pouští sérii písniček a trénujeme i „taťkův tanec“. Který nás naučil už zkraje zájezdu. Čtvrtek 26.9, den šestý Ráno hurá do školy a užít si předposlední den v Mayflower college a pak už nasedáme do autobusu a míříme do místa, kde bydlel Francis Drake, legendární postava anglických dějin. Jedeme do Buckland Abbey. Jedná se
o velmi zachovalou usedlost na pěkném místě, takže není divu, že se tu Drakeovi líbilo. Podíváme se na krátký film o jeho životě a prohlédneme si spoustu exponátů souvisejících s Drakeovým životem a mořeplavbou. Opět máme možnosti si vyzkoušet dobové kostýmy, čemuž skoro nikdo neodolá a tak vzniká spousta vtipných fotek. Po dvou hodinách opouštíme Buckland Abbey a míříme do centra Plymouth za nákupy, na které se už všichni těšíme. S taškami plnými dárečků se potom za necelé tři hodiny potkáváme na místě srazu. Nákupním vášním bylo učiněno zadost a zmoženi výletem i nákupy míříme zpět do rodin. Pátek 27. 9., den sedmý Dnešní dopoledne je výjimečné, je to náš poslední den ve škole. Trávíme poslední čas s našimi učiteli a potom nastává slavnostní chvíle předávání certifikátů o absolvování jazykového pobytu. Fotíme se na památku, loučíme se a míříme za naším předposledním výletem. Jedeme do města Torquy a do Babbacombe Model Village – což je modelová vesnice, která mapuje život v Anglii v průběhu věků od doby nejstarší až po nejmodernější dějiny. Jsou tu především modely stavení, ale nechybí ani Stonehange nebo můžeme spatřit třeba Williama a Cate s malým princem v náručí před porodnicí. V Torquy se projdeme po nábřeží. Mimo jiné je oblast Torquy nazývána také anglická riviéra a je rodištěm Agathy Christie. Možná právě tady vznikal příběh Hercula Poirota. Poslední hodinku trávíme ještě na nákupech utrácením posledních liber. Pak se vracíme zpátky do rodin na poslední večeři, ještě zbývá zabalit a rozloučit se s anglickým životem.
Sobota a neděle 28. – 29.9, den osmý a devátý Naposledy snídáme v našich rodinách a to velmi brzkých ranních hodinách. Pak honem naložit kufry a hurá k autobusu. Páni řidiči nakládají jeden kufr za druhým a my pomalu zaplňujeme útroby autobusu. Za chvíli jsem kompletní, máváme zbylým rodinám a míříme na Londýn. Londýna dosahujeme opět asi po pěti až šesti hodinách a v autobuse je nezvykle ticho, to jak všichni dospávají ranní vstávání. V Londýně vystupujeme na Greenwich, kde náš dnešní den začíná. Navštívíme zdejší observatoř a expozici spojenou s hvězdářstvím a astronomií a samozřejmě se musíme vyfotit na nultém poledníku. Z Greenwiche míříme k Temži, odkud nás loď odveze do srdce Londýna, abychom na vlastní oči spatřili House of Parliament, Westminster Abbey a Trafalgar Square. Vyšetříme si půlhodinku na rychlý nákup suvenýrů nebo občerstvení a metrem se přesouváme na nádraží Kings Cross, abychom se pokusili najít nástupiště 9 ¾. Nacházíme ho především díky davu turistů, kteří stojí frontu na fotku s vozíkem napůl zapuštěným do zdi. Usoudíme, že nemáme tolik času, abychom fotku spáchali také, a raději se přesouváme metrem opět k řece a nasedáme na loď, která nás bezpečně dopraví zpátky na Greenwich, kde nás už netrpělivě očekává autobus. Ještě stihneme rychlý nákup jídla na cestu a už se vezeme směrem na Dover. Někteří z nás spokojeně oddechují, když dosáhneme pobřeží a přístavu v Doveru. Stíháme trajekt právě včas. Tentokrát cesta není zdaleka tak klidná jako při příjezdu do Anglie. Venku je asi psí počasí podle toho, jak to s trajektem hází, a my se snažíme udržet naše žaludky na uzdě. Někteří si trénují chůzi ala Jack Sparrow při nakupování v obchůdcích, ale je to vskutku jen pro odvážné.
Cestu z Calais přes Německo většina z nás nevnímá a snaží se spát, co jen sedačka v autobuse dovolí. Probouzíme se pořádně až na Rozvadově, kde se občerstvíme v „mekáči“ a pak už nám zbývají necelé dvě hodinky, než se ocitneme v Praze. Pak už je cesta důvěrně známá, po Evropské dolů, kolem hotelu Praha a už jsou vidět rodiče netrpělivě vyhlížející náš žlutý autobus. Nastává velká vítací vřava a zanedlouho zůstává autobus prázdný. Naše anglické dobrodružství bude ještě chvíli doznívat při vyprávění v našich rodinách, než zůstane pěknou vzpomínkou na týden strávený na anglické pevnině.
