Studijní zájezd do Anglie, Worthing 2. 10. 2010 – 10. 10. 2010
Rok uplynul jako voda, školní rok 2010/2011 teprve nabírá na obrátkách a po chodbách školy je již slyšet plno nedočkavých hovorů o tom, jaké to letos v té Anglii asi bude. Pojďme se společně podívat, jak jsme si tentokrát jazykově – vzdělávací týden v anglickém Worthingu užili. Pro velký zájem předcházelo odjezdu rozsáhlé výběrové řízení a šťastně vybraných 56 žáků od pátých do devátých tříd se 2.10. 2010 v 18:30 sešlo před školou a svorně vyhlíželi žlutý autobus. Přijel na čas a nabídl svůj zavazadlový prostor pro uložení nezbytných věcí pro týdenní odloučení od rodičů. Některá zavazadla svou velikostí poukazovala na starostlivost rodičů, kteří dbají vždy na to, aby nám nic nechybělo. Proběhly tradiční organizační náležitosti spojené s mimoškolním pobytem a už nic nebránilo tomu, abychom se rozloučili s rodiči, prarodiči i sourozenci, přijali pozvání do pohodlných sedaček, naposledy zamávali přes kouřová skla a pustili se do velké autobusové diskuze s každým, ke komu se náš hlas donese. Účastníci loňského výjezdu poučovali letošní nováčky o průběhu cesty, setkání s hostitelskými rodinami, školní výuce, odpoledních výletech a ve skrytu duše doufali, že je už tento rok nečeká nic nového. Uvidíme, zda jim jazykově – vzdělávací pobyt v Anglii může nabídnout něco nového. Uháníme noční Evropou směr francouzské pobřeží, kde se naloďujeme i s autobusem na trajekt. Nemůžeme se dočkat, až opustíme prostor autobusu a rozběhneme se po palubách velké lodi. V necelých dvou hodinách jsme prozkoumali veškerá zákoutí trajektu a ti nejzvědavější vyhlíží z horní paluby anglickou pevninu. Z dálky už prosvítají křídové útesy v přístavu Dover, autobus vyjíždí z trajektu opět na pevnou zem a cestou na jeden z nejkrásnějších hradů Anglie se všichni bavíme tím, jaké je to jezdit v „protisměru“ a jak vtipné je, když na sedadle, kde obvykle vidíme řidiče za volantem, sedí
děti, podřimují dospělí, spí psi nebo dokonce sedadlo zeje prázdnotou. Netrvá dlouho a nás vítají brány Leeds Castle. Jednoho z nejkrásnějších hradů v Anglii, který se pyšní rozlehlým přírodním bludištěm, do kterého si jdou vyzkoušet svůj orientační smysl všichni přítomní. Děti se vrhají do spletitých chodeb bludiště a děj se co děj, snaží se dostat do jeho středu, odkud vede tajná chodba zpět na svobodu. To pedagogický doprovod vzpomněl na Minotaura a podobně jako byl Théseus veden červenou nití, postupoval dle rozmístěných dětí a jejich rad, ohledně správné cesty, až také dobyl střed bludiště. Trochu promoklí usedáme zpět do autobusu, který nabral směr Worthing, město, ve kterém na nás čekají hostitelské rodiny. Snad chladnějším počasím, snad navlhlým oblečením, by každý uvítal teplo rodinného krbu a zanedlouho jsme se již všichni dočkali. Už jen krátké seznámení s centrem města, první skupinové foto a je na čase setkat se s novými rodinami, které budou jeden týden suplovat ty naše. Ač se zdálo, že zkušené cestovatelé, kteří byli v Anglii již minulý rok, nemůže nic překvapit, najednou se jejich hlas utlumil a
stejně jako ti ostatní v tichosti čekali, kdy z mikrofonu zazní jejich jméno, poberou svá zavazadla a vydají se společně se svou hostitelskou rodinou do nových domovů. Jejich domovů. pondělí 4. 10. Ráno se plni dojmů z hostitelských rodin scházíme opět v autobuse. Jeden přes druhého mluvíme o tom, jaká naše hostitelská rodina je, kolik mají dětí, jaká mají domácí zvířata, jakými jezdí auty, mluvíme o velikosti a vybavení obydlí, o tom, co nám připravili k večeři, skoro zapomeneme na vyučování, které nás zanedlouho čeká. Děti jsou rozděleny do čtyř skupin dle úrovně znalostí anglického jazyka. Dvě skupiny vysazuje autobus na okraji města Worthing, v patrové budově objevují dvě prostorné učebny a v nich dva mile vypadající učitelé. Další dvě skupiny pak autobus odváží přímo do středu města. Tam se o prostorných učebnách hovořit nedá, ale mile vypadající učitelé v nich čekají také. První dopoledne ve společnosti anglicky mluvících učitelů může začít. Po náročném dopoledni všichni uvítáme dlouhou procházku v oblasti se jménem Seven sisters. Vlahý mořský vzduch nás doprovází při putování po bílých křídových útesech a nikdo neodolá sběru malých křídových kamínků. Co teprve, když sejdeme k moři, kde jsou křídové kameny omyté a navíc vytvarované do neodolatelných oblázků. Pohledy našich očí jsou přivázány k zemi a vybíráme tu menší, tu větší křídový kámen, který bude jistě vhodným dárkem. Obtěžkáni křídovými kameny, kterých máme nejen plné kapsy, ale také batohy, šály a čepice směřujeme k autobusu. Autobus je až po střechu naložen bílými kameny. Uvidíme, kdo je z nedostatku místa vymění za nově nakoupené suvenýry, oblečení, hračky apod. Unaveni se vracíme zpět do hostitelských rodin.
úterý 5. 10. První setkání s celou skupinou je až u autobusu. Řešíme drobné věci, které se v rámci minulého dne, večera a noci naskytli. Jsme rádi, že všichni jsou vyspaní a najedení. Včerejší ovace na některé učitele angličtiny trvají dodnes, ještě zjistit plán dnešního odpoledne a s nadšením se dáváme do dalšího dopoledního studia. Dopolední počasí neslibovalo tak pěkný den, ve který se středeční dopoledne proměnilo. Sluníčko osušilo mokrou trávu a my si mohli užívat rozsáhlého prostoru Weald and Dowland Open Air Muzea v Singeltonu. Přírodní muzeum historických budov zrcadlilo život a tradice tradičního anglického venkova.
Ač jsme se báli, že tak velká časová dotace na jedno muzeum je příliš štědrá, díky pěknému počasí jsme byli rádi, že jsme se stihli podívat do všech historických budov, vidět školu a starý mlýn, obydlí bohatších i chudých lidí doby minulé. Odpoledne bylo rázem za námi a my spěchali zpět za našimi rodinami.
středa 6. 10.
Dnes nás opět vzbudilo typické anglické počasí – déšť. Nám ovšem strach nenahnal, jelikož po dopolední výuce je plánován program, jehož převážná část je ukryta pod střechu. Odpoledne máme totiž namířeno do města Brighton, jež se pyšní rozsáhlou expozicí vodních živočichů v místním Sea life centru. K naší radosti se počasí umoudřilo a my mohli zhlédnout nejen rozmanitosti vodní fauny, ale také krásy staré čtvrti The Lanes, pro Anglii netypický architektonický styl Royal Pavilonu a oddávat se šumění moře na oblázkové pláži tohoto krásného města, jehož převážnou většinu obyvatelstva tvoří mladí lidé. A co jiného patří k mladým lidem, než jsou obchody, nakupování, občerstvení typu fast food, přeplněná nákupní centra apod. Není kupodivu, že právě tento druh zábavy lákal naše nejstarší účastníky zájezdu a v této oblasti není lepšího města, než je právě Brighton. Příležitost, nakoupit nejrůznější vánoční dárky, suvenýry, oblečení a mnoho jiných věcí využil takřka každý. Na místo srazu se každý vracel ověšen taškami z nejrůznějších obchodů. Uličkami staré čtvrti jsme se propletli zpět k autobusu a vyrazili směrem k našim dočasným domovům. Autobusem jen proplouvaly otázky „Kde jsi to koupila?,“ „Kolik to stálo?,“ „Jé, kde to měli?“, …… čtvrtek 7. 10. Hola, hola, škola volá. Dopolední výuka je opět před námi. S pohledem znalých studentů angličtiny vcházíme do svých kmenových tříd, kde je všechno dění závislé na naší schopnosti porozumět anglicky hovořícímu učiteli, který na nás má nemalé nároky jak ve vypracování domácích úkolů, při psaní anglických deníků i při, zdánlivě snadných, jazykových hrách. Na odpoledne se těší převážně chlapecká část našeho autobusu. Průvodkyně nám sděluje, že naše dnešní cesta je výpravou do historie dopravy, řemesel a průmyslu. Nikdo však neví, co nás v Amberley
vlastně čeká a zda je nám vůbec muzeum schopno vykrýt celé odpoledne. Hned potom, co dostáváme mapy celého muzea, už není pochyb, že zde strávíme nejednu hodinu. Snad počasí vydrží. Nadšení, které zpočátku převládalo hlavně u chlapců, se v průběhu procházky rozsáhlým muzeem rozhostilo prakticky u všech. Každý si vybral to, co je jeho zájmu nejblíže. Ať už to byly historické dopravní prostředky,
nejrůznější telefonní přístroje a telefonické ústředny,
či nejstarší řemesla, kterými je řezbářství, výroba dřevěných luků, opracování kamene apod. Čas nás nakonec tolik tlačil, že jsme ani důkladnou obhlídku místního gift shopu nestihli tak, jak by si mnozí přáli a museli jsme zpět za našimi hostitelskými rodinami.
pátek 8. 10. Stejně tak, jak jsme zvyklí z naší školy, i tady je pátek posledním dnem ve škole v tomto týdnu. A jelikož už v sobotu odjíždíme zpět do našich domovů, je tento den tím posledním, který strávíme v této anglické škole vůbec. Loučíme se s našimi lektory, dostáváme od nich ocenění za naši týdenní práci a snahu uplatnit své znalosti anglického jazyka v jejich hodinách.
Opouštíme budovu školy vstříc odpolednímu poznávání. Je pro nás připravena prohlídka krásného hradu Arundel. Prohlédli jsme všechny přístupné části a v krásném počasí, které nabízel tento den, jsme šli odpočívat do překrásných zahrad.
Cestou do Worthingtnu jsme zastavili v hlavním městě hrabství západní Sussex, Chcichesteru. Prohlédli si překrásnou katedrálu, centrum města a někteří se i rozmluvili s místními studenty, kteří právě u katedrály trávili svůj volný čas. Jen těžce se našim chlapcům opouštěli výřečné studentky z nedaleké high school. Dnešní den pokračoval ve svém „naposledy“ i večer, kdy na nás naposledy čekaly hostitelské rodiny na parkovišti, naposledy si nás odvezly do jejich domu, naposledy s námi povečeřely a my se naposledy oddaly spánku pod jejich střechou. sobota 9. 10. Slovo „naposledy“ se vznášelo ve vzduchu i tento den. Ráno jsme naposledy posnídaly s rodinou, sbalili své věci a vydali se na parkoviště, kde nás čekal žlutý autobus. Dnes naposledy. Loučíme se s rodinami, dojemnou chvíli loučení doplňují vřelá obětí, mávání a poslední sbohem městu Worthing. Ale před tím, než opustíme anglické pobřeží ve velkém trajektu, čeká nás ještě návštěva historických doků ve městě Portsmouth. To je něco pro milovníky lodí a námořnictva vůbec. Celý den trávíme v obrovském areálu doků královny, kde mimo jiné kotví vítězní loď kapitána Nelsona v bitvě u Trafalgaru. Všechny historické lodě je možné si projít a co více, v každé dostáváme průvodce v českém jazyce. Lodičkou proplouváme v blízkosti válečných lodí jejího veličenstva, které se už neřadí mezi historické, ale na některých z nich právě probíhá vojenské cvičení. Před cestou ještě nakupujeme potraviny na dlouhou cestu, která je před námi a vydáváme se s naším žlutým autobusem do přístavu Dover, kde se naloďujeme na trajekt a opouštíme anglickou pevninu, která byla na jeden týden naším domovem a poskytla nám mnoho nových poznatků a zážitků. Jistě by každý ještě na pár dní zůstal, ale je třeba se vrátit k našim rodinám, za našimi rodiči a sourozenci, do školy, kde náš čekají spolužáci a my jim budeme vyprávět, jak se v té Anglii vlastně žije.
