STUDIJNÍ PRÍLOHA. Křesťanská etika ČASOPIS ADVENT Obsah. Pearson Michael, Ph.D

S

ČASOPIS

ADVENT 2005

TUDIJNÍ PRÍLOHA V

Křesťanská etika Na začátku dubna 2005 proběhla na Teologickém semináři zajímavá akce. Téměř na celý týden přijel s přednáškami o křesťanské etice Michael Pearson. V prvním bloku se zabýval tématem homosexuality. V druhé části pak přednášel o základních pilířích křesťanské etiky, které aplikoval na jednotlivé problematické situace, jako je otázka umělého přerušení těhotenství, sebevraždy, eutanazie, ale i otázky týkající se sexuality. Protože se téma tohoto Adventu týká zdravotnictví a křesťanská etika je velmi blízké téma, přinášíme v této příloze některé myšlenky z teoretické části přednášek o základech křesťanské etiky. Z problematických situací jsem vybral otázku eutanazie, která se stala znovu aktuální díky nedávnému případu Terri Schiavové (více v článku Kdo to může říci). Pro úplnost je v druhé části přílohy zařazen dokument Generální konference s názvem Péče o umírající. DAN HRDINKA

Obsah Křesťanská etika

1– 4

Eutanazie

5–6

Kdo to může říci

7

Péče o umírající

8–9

Černá, bílá

10 – 11

Pearson Michael, Ph.D. Učitel na adventistické vysoké škole Newbold College. Vyučuje filozofii a etiku.

2

Těchto pět prvků musíme nastavit tak, abychom došli k optimální kombinaci, která pomůže vyřešit morální problém.

Etické principy

Z

ákladní otázkou etiky je CO MÁM DĚLAT? Můžeme ji však rozšířit na otázku CO MÁME DĚLAT? Etika není pouze o individuálním chování, ale o chování skupiny. Existuje však ještě jedna otázka, která je velmi důležitá: KÝM MÁM/MÁME BÝT? Naše rozhodnutí vychází z toho, kým jsme. A z toho také vyplývá, co máme dělat. Součástí etiky jsou morální pravidla ve společnosti (morálka je nauka o lidské činnosti, chování a postojích). Pro jednoduchost nebudeme tyto pojmy rozlišovat. To znamená, že etika = morálka se pokouší formulovat, jak má člověk dobře žít, co je třeba dělat, jak a podle čeho se rozhodovat. Je nutné si uvědomit, že teoretické morální principy jsou vždy spojeny s praktickými otázkami života. Vždy, když se budeme zabývat etickými problémy, je potřeba mít na paměti, že jde o lidské bytosti, o jejich situaci, problémy. Morální teorie je jako „kombinační“ zámek na kolo nebo na kufr. Lidé se nacházejí v nesnadných morálních situacích. Ve sboru se některé situace zdají být neřešitelné. Službou kazatelů i členů je „odemykat“ tyto situace lidem v problémech, jak nejlépe umí. To znamená najít správnou kombinaci. Nejde o získání správné odpovědi, protože často v životě žádné správné odpovědi nejsou. Resp. teoreticky se řešení nemusí zdát složité, ale v životě je to velmi nesnadné. „Kombinační“ zámek má pět částí, „koleček“ s čísly za sebou. Jen u jedné kombinace lze otevřít a zamknout zámek. Všechny ostatní nefungují. Kombinačních možností je několik tisíc. Morální kombinace jsou stejně obtížné. Pět prvků morálního „kombinačního“ zámku:

Morální teorie

Morální principy

Biblické doklady

Vyprávění

Lidské bytosti

Morální teorie 1. Deontologie Slovo deontologie znamená nauku o morální autoritě. Může to být Bible, ale i Korán, Talmud… Jsou to texty, které pocházejí od nějaké autority, ale může to být i osobní autorita (Ježíš Kristus, Budha…). Tato autorita může promlouvat přes text, osobu, ale také zákony dané země. Může to být trestní právo, náboženské právo, přirozený zákon (zákon přírody, zákon v našem nitru, sekulárním termínem je možné přirozený zákon vyjádřit jako intuici, náboženským termínem jako svědomí). To vše jsou prvky deontologie. Pokud se chci chovat morálně v deontologické nauce, musím respektovat autoritu, být poslušný. Odpověď na otázku Co mám dělat? je: konej svou povinnost, tak jak určila autorita. 2. Konsekvencionalismus Řešení otázky Co mám dělat? je závislé na očekávaném výsledku, důsledku činu (konsekvence). Někdy jsou však naše očekávání velmi nepřesná. Příkladem může být chudý člověk, který ukradne jídlo, aby zachránil své dítě od smrti hladem. Ví, že dělá špatnou věc, ale výsledek je dobrý.

STUDIJNÍ PŘÍLOHA ČASOPISU ADVENT

3

Rozlišujeme čtyři typy konsekvencionalismu: a) Situační etika. Morální rozhodnutí se dělá v konkrétní situaci. Příkladem může být příběh muže za 2. světové války, který ve sklepě skrýval několik Židů. Když přišlo gestapo, musel se rozhodnout v kontextu situace. Co se stane, když řekne pravdu? A když bude lhát? Lží je možné zachránit lidi, ale riskuje vlastní život. b) Utilitarismus. Hlavním principem je vytvoření co největšího štěstí (příp. co nejmenší bolesti) pro co nejvíce lidí. Příkladem je „kauza“ Ježíše Krista. Nebyl aktivní v politice, přesto za ním šly zástupy. Stal se nepohodlným pro politické vůdce země, kteří měli strach, že by Římané mohli jejich národ ještě více perzekvovat. Výsledek je shrnut v Kaifášově výroku, že je lepší, aby zemřel jeden člověk, než aby byl pronásledován celý národ. Na politické úrovni měl Kaifáš možná pravdu, snažil se udržet jednotu národa a církve. c) Hedonismus. Měřítkem je, co přinese nejvíce štěstí pro mě a pro mé zájmy. Tento směr můžeme chápat jako základ lidské hříšnosti. Evangelium je úderem proti hedonismu. d) Pragmatismus. Na otázku Co mám dělat? dává odpověď: Dělej to, co bude fungovat, co přinese výsledky, co je praktické. 3. Etika ctnosti Počátky je možné vysledovat u Aristotela. V křesťanských kruzích je obnoven zájem o tento druh etiky. Etika ctnosti mluví o tom, co znamená být lidskou bytostí. Co mám dělat, abych byl člověkem? Odpověď je: respektovat, co komunita vnímá jako ctnost, ale zároveň zůstat sám sebou. Přináší s sebou napětí mezi tím, že člověk má zůstat sám sebou a současně být členem komunity. Etika ctnosti by měla stát uprostřed mezi deontologickým a konsekvencionalistickým přístupem. Až do osvícenectví byla ctěna autorita Bible a církve. Během osvícenectví se etické vnímání začalo přesouvat ke konsekvencionalismu. Důsledkem je trend, že si „každý může dělat, co chce“. Etika ctností je pokusem vytvořit morální strukturu za nepřítomnosti absolutních autorit.


Morální principy Existuje jich velké množství, zmíníme jen některé: ▶ Nauka o činech a příležitostech. Jsme morálně odpovědni za to, co děláme, ale i neděláme. Za to, co říkáme, ale i neříkáme. Často neklademe důraz na to, co jsme neudělali. Když přemýšlíme o našich hříších, tak spíše o tom, co jsme udělali, ale již méně o tom, co jsme neudělali. Co například naše církev udělala pro zmírnění chudoby lidí? Co dělá v naší republice ohledně nezaměstnanosti? ▶ Šikmá rovina. V Anglii není eutanazie legální. Ale stále znovu se v médiích objevují případy lidí, kteří jsou v bolestech, stali se senilními… Pak vzniká diskuse ohledně eutanazie. Jeden z protiargumentů vždy hovoří o „šikmé ploše“. Když se vydá zákon, abychom pomohli trpícím lidem, je nebezpečí, že se rozšíří na více lidí… Nemůže se stát, že po nějaké době ti, kteří se dožijí 80 let, budou nepřímo nuceni, aby opustili svět? Protože se neví, kam takové rozhodnutí může vést, již na začátku se věc odmítne. ▶ Soupeřící zla — větší a menší zlo. Často vidíme jen dvě cesty — dobro a zlo. S Boží pomocí si můžeme vybrat dobro. Někdy ale v životě tato volba není. Zůstává jen volba mezi tím, co je špatné a co ještě horší. Volba většího a menšího zla. ▶ Společná odpovědnost. Jedno z velkých železničních neštěstí ve Velké Británii bylo způsobeno tím, že vlak minul signální světlo, resp. mělo být červené, ale blikalo oranžově. Během víkendu se na trati pracovalo. Elektrikář nechal viset kus drátu a vznikl zkrat, který způsobil špatný signál. Byla to jeho zodpovědnost? On se bránil tím, že pracuje 7 dní několik týdnů bez odpočinku. Omyl byl výsledkem únavy. Chyba je na železniční společnosti, protože žádali příliš pracovních hodin. Jeho zaměstnavatelé obvinili vládu, že nejsou finance v dopravním systému, proto se musí dělat úsporná opatření… ▶ Záměr. Často nerozumíme pohnutkám lidí. Vidíme, jak se lidé chovají, a předpokládáme, jaké mají záměry. Ty ale nemusí odpovídat skutečnosti. Mnohdy vyslovíme rozsudek dříve, než zjistíme

4

▶

▶

▶

▶

pohnutky. Pomocí může být jednoduché křesťanské pravidlo — předpokládej dobré pohnutky lidí, pokud nejsou důkazy proti. Posvátnost a kvalita života. Morální otázky ohledně konce a začátku života. Příkladem může být Terri Schiavová, která byla v trvale vegetativním stavu napojená na umělou výživu. Spor se vedl o kvalitu a posvátnost života. Katolíci a evangelikálové požadovali znovupřipojení k umělé výživě a zachování života. Biologický život je nutné chránit. Druhá strana argumentovala tím, že se v tomto případě jedná jen o tělo, které sice dýchá, ale mozek je již mrtvý. Život v této formě postrádá kvalitu. Proto chtěli její odpojení od umělé výživy, což by znamenalo smrt. A to se stalo. Zjednodušování. Připisujeme často nedůležitým věcem velkou důležitost. Válka o něco nedůležitého, triviálního. Personalizace. Jde o vztahování morálních principů na konkrétní případy, např. v rodině. Příkladem může být rozvod v širší rodině, který vedl k nepříjemným okolnostem. Členové rodiny pak už mohou všechny další rozvody posuzovat pod tímto zorným úhlem a měřit další rozvody jejich případem v rodině. Je to častý omyl. Je dobré si v této situaci uvědomit, že nejsme středem světa… Druhý příchod Ježíše Krista a etika. Je poslání církve adventistů stále stejné? Změnily se nějak věci od prvotního očekávání 2. příchodu Ježíše Krista? Ellen Whiteová často ve svých spisech poukazovala na brzký příchod Ježíše Krista. V 70. letech minulého století však v církvi dochází k novému nasměrování, kdy církev adventistů rozvíjí misii do celého světa. Aby však mohlo být osloveno co nejvíce lidí poselstvím církve, je na to potřeba nějaký čas. V rámci adventismu je vážnou otázkou: Jak se chovat v roce 2005? Jak blízko je příchod Ježíše Krista? Už čekáme 161 let. Jak máme očekávat? Máme se zajímat o otázky bydlení, nezaměstnanosti a chudoby? Máme investovat peníze do staveb sborů nebo do misie? Pokud věříme, že Ježíš Kristus přijde velmi brzo, tak to ovlivní způsob, jakým každodenně žijeme. Ovlivní to naše priority a rozhodování. Ovlivní to, do čeho investujeme

finance, jaké budeme mít oblečení, investice do vzdělání. Přesvědčení o 2. příchodu Ježíše Krista ovlivňuje morální rozhodnutí.

Biblické doklady V Bibli je potřeba rozlišovat druhy knih, které obsahuje. Příkladem může být protiklad přikázání Nezabiješ z Dt 20,13 a blahoslavení toho, kdo bude zabíjet nepřátelská nemluvňata z Ž 137,8-9. Je nutné rozlišovat mezi básní v knize Žalmy a přikázáním, které Bůh dal osobně svému lidu.

▶ ▶ ▶ ▶ ▶ ▶ ▶ ▶

Druhy knih v Bibli: Zákony, pravidla pro život (Pentateuch) Prorocké knihy Poetické knihy (Žalmy…) Literatura moudrosti (Přísloví, Kazatel…) Evangelia (život Ježíše Krista) Apokalyptická literatura (Zjevení, Daniel) Dějepisné knihy (Paralipomenon, Královské…) Dopisy (Pavel…)

Vyprávění Příběhy nás učí, inspirují, dodávají nám odvahu a energii udělat něco, co bychom jinak neudělali. V etice je třeba znát tu správnou věc, ale také ji udělat, tedy mít sílu a odvahu — a tu nám někdy mohou dát příběhy. Není náhodou, že Ježíš stále používal příběhy, aby vyučoval zástupy. Příběhy jsou v našem životě nesmírně důležité.

Lidské bytosti Při řešení etických problémů je vždy nutné mít na prvním místě člověka a jeho situaci. Předchozí čtyři prvky pomáhají lépe vnímat situaci člověka, ukazují alternativy řešení. Jsou základem, na kterém je možné začít řešit konkrétní situaci s konkrétním člověkem!


5

Eutanazie

V

▶

tomto konkrétním etickém problému nejde o nalezení řešení, ale o rámec, ve kterém se problém řeší. Eutanazie je téma smrti. ▶ Etika eutanazie Lidé se často domnívají, že jde o zabití z milosti. V češtině se používá milosrdná smrt. Slovo pochází z řečtiny, doslovně znamená snadná smrt, dobře zemřít. Někdy se říká, že člověku by bylo lépe mrtvému než živému — že je v jeho zájmu, aby zemřel. Tím ale říkáme, že jeho život je abnormální. Máme tedy představu, co je normální, a život určité osoby nedosahuje této normy.

▶

Typy eutanazie ▶ Dobrovolná eutanazie. Jsou situace, kdy starý člověk nebo pacient ve velkých bolestech chce zemřít. ▶ Nedobrovolná eutanazie. Dotyčná osoba nic takového nenaznačí. Za tuto osobu udělá rozhodnutí jiný člověk. Jinou variantou může být případ, kdy pacient není schopen se rozhodnout. Další rozdělení: ▶ Aktivní eutanazie. Jde o usmrcení na přání trpícího. Je nelegální. ▶ Pasivní eutanazie. Jedná se o přerušení léčby, léčebných procesů s následkem smrti. Příkladem mohou být děti, které se narodí s Downovým syndromem a mají vážně deformovaný žaludek. Existuje snadný lékařský zákrok, který může tuto věc odstranit, a je většinou úspěšný. Pro provedení tohoto zákroku však musí mít lékař svolení rodičů. V několika případech tento souhlas nebyl dán a dítě zemřelo, protože nemohlo přijímat potravu. V tomto případě nedošlo k aktivitě ze strany lékařů k dítěti — někteří to považují za pasivní eutanazii. Případy ▶ Novorozenci, kteří mají poškozený mozek a nebudou dlouho žít. V tomto případě říkáme, že by bylo


▶ ▶

lépe, aby se dítě nenarodilo. Pokud se nepodá výživa, dítě dlouho nepřežije. Zbavení bolesti. Tato situace se může týkat lidí, kteří se blíží závěru života a trpí např. rakovinou. Již nezabírají prostředky na tišení bolesti. I u těchto lidí jde o kvalitu života, která je neuspokojivá. Lidé, kteří se dostali do nemocnice, jejich dýchání i srdce se zastavilo. Člověk je udržován uměle s nadějí, že orgány začnou znovu pracovat a přístroje bude možné odpojit. Stává se ale, že tělesné funkce již neobnoví činnost a je nutné učinit rozhodnutí, zda přístroje vypnout. Trvale vegetativní stav (případ Terri Schiavové). Znamená to, že vyšší funkce mozku nefungují. Tento člověk nereaguje. Nižší funkce mozku fungují — srdce pracuje. Podmínkou je, aby dotyčný byl napojen na umělou výživu. Otázka je, zda tomuto pacientovi podávat tekutiny a stravu. Pokud ano, může žít desítky let, pokud ne, tak umírá do tří týdnů. Proč takového člověka udržovat při životě? Prvním důvodem je naděje, že se začne vracet zpět. Za druhé je to pocit, že jde o lidskou bytost. Stojíme tváří v tvář biologickému životu. Pokud uděláme to, co děláme i jiným — živíme ho — tak zůstane zachován. Proč se zachovat jinak? Protože je to neekonomické? Protože nereaguje? Je to důvodem pro smrt? Senilita ve stáří. Svoboda volby zemřít. Jedná se o případ, pokud má někdo za to, že kvalita jeho života je příliš nízká. Příkladem může být případ, který se před několika lety udál ve Velké Británii. Šedesátiletá žena trpěla ochrnutím. Byla při vědomí, ale její stav se stále zhoršoval. Požádala manžela, aby jí pomohl zemřít. Ve Velké Británii tento postup není legální, proto ji objednal na kliniku v jednom kraji ve Švýcarsku, kde to bylo možné uskutečnit. Byl to poslední projev lásky k ní. Po aplikaci injekce zemřela. Manžel se vrátil do Británie, byl zatčen a vyslýchán na základě toho, že zamýšlel smrt jiné osoby. V okamžiku, kdy se o případ přestala zajímat média, byl propuštěn bez obvinění. Policie ho zatkla z důvodu publicity, aby se ukázalo, že tento postup není možný.

6

Předpoklady pro eutanazii ▶ Předpokládáme, že existuje právo člověka na čas a způsob smrti, na rozhodnutí o dobré smrti. ▶ Předpokládáme, že utrpení je zlé a že je možné se tomu vyhnout. Tišíme bolest. ▶ Předpokládáme, že rozhodnutí zemřít je racionální. A že osoba, která se rozhoduje, je v adekvátním stavu mysli. ▶ Předpokládáme, že diagnóza o blízkém konci je přesná. ▶ Předpokládáme, že nejsou žádné další alternativy. Přesto existuje alternativa — hospic. Jsou to místa, kde lidé umírají přirozenou cestou a mají podporu a péči. Problémem je, že je to velmi drahá alternativa. ▶ Předpokládáme, že motivace není nikdy smíšená a že si člověk opravdu přeje zemřít. Rodiny při procesu umírání prožívají smíšené pocity. Zvláště když je to dlouhé časové údobí. ▶ Předpokládáme, že lze ocenit lidský život. Jaké náklady odpovídají tomu, aby byl udržen život? V současné době jeden den pobytu v britské nemocnici stojí asi 500 liber (platy, léky, provoz nemocnice). To přináší otázku, zda jsou peníze dobře využity? Je možné udržovat člověka, který je senilní a může dlouhé měsíce žít. Nakonec zemře. Co se tím ztratí? 10 tisíc liber. A co se tím získá? Je potřeba rozhodnout, kam finance vložit. Bude to do umírání? Tento problém bude narůstat s tím, jak evropská populace stárne. Počet mladých lidí, kteří produkují „bohatství“, se zmenšuje. Problémy eutanazie ▶ Prvním problémem může být definování konce života. Je to okamžik, kdy člověk přestane dýchat? Kdy odumře mozek? Orgány v těle neumírají současně. Někdy je obtížné určit, zda člověk zemřel či nikoliv. ▶ Role lékaře by se stala nejasnou. V případě legalizace eutanazie by se v medicíně asi profilovala specializace lékaře na smrt. Lékaři jsou však lidé, kteří mají udržovat náš život a toto zaměření zakládá důvěru pacienta v lékaře. ▶ Legalizace eutanazie by též mohla vytvořit „šikmou plochu“ ke „generačnímu čištění“. Je zde

nebezpečí vzniku atmosféry, kdy starší lidé (např. nad 80 let) by měli pocit, že by měli žádat o usmrcení; byli by nepřímo k tomuto rozhodnutí tlačeni. ▶ Práva zdravotnického personálu. Máme právo požádat zdravotní sestru o podání smrtícího léku? Velké množství sester a lékařů by nebylo schopno tuto roli akceptovat. ▶ Rozhodnutí rodiny. Pokud by se rodina rozhodla někoho usmrtit, je otázka, jak by se s touto situací vyrovnávala, jaké by měla výčitky svědomí. ▶ Problémem je, že v důsledku naší technické dokonalosti — přístrojů, léků —, které udržují lidi při životě, se stává, že přestože se člověk přirozeně dostal na konec svého života, je mu uměle prodlužován. Pohled církve Protože má Církev adventistů mnoho nemocnic, vyjádřila se k eutanazii velmi jasně ve svém prohlášení s názvem Péče o umírající (je součástí této přílohy). Na jedné straně striktně odmítá provádění eutanazie, na druhé straně říká, že není rozumné využívat možnosti k nesmyslnému prodlužování života. Uznáváme, že v životě člověka nastává okamžik, kdy se již neprodlužuje život a člověk se nechá zemřít. Biblický pohled ▶ Ex 20,12 — Úcta k rodičům. Může přijít někdy čas, kdy tou nejlepší službou rodičům je ukrácení jejich utrpení? ▶ Ex 20,13 — Platí to i tehdy, když si to dotyčná osoba přeje? ▶ Kaz 3,3 — Existuje zde nějaký přirozený rytmus života, který mám ctít? Nenarušuje moderní věda tento rytmus? (resuscitace, udržování životních funkcí díky přístrojům) Kdy přestaneme intervenovat za proces „zabránění“ například stárnutí? ▶ Jb 1,21 — Máme věřit, že vše, co se děje, je součástí přirozeného procesu daného Bohem? Do jaké míry můžeme zasahovat do tohoto procesu? ▶ Jb 3,20-21 — Co doporučuje Bible v situaci, kdy si smrt přejeme, a ona nepřichází? Je možné žít s problémem? V problému se nám může stát, že se vnímáme v temnotě. V kapitolách 38 – 41 Bůh


7

▶

▶

▶ ▶

▶

▶ ▶ ▶

odpovídá na Jobovy otázky svými otázkami na Stvořitele. V kapitole 41. Job začíná chápat a vyjadřuje pokání — lituji, že jsem mluvil o věcech, kterým jsem nerozuměl. Ř 5,3 — Doba bolesti, smutku, osamění, odcizení, zmatku přináší „dobrou úrodu“. Je tomu tak vždy? Pavel většinou hovoří o utrpení, které přichází z pronásledování kvůli víře. Ale my máme většinou utrpení jiného druhu! Proto si musíme vyvinout určitý vztah k tomuto utrpení. Společnost je proti utrpení — je potřeba se ho zbavit (nejlépe medikamenty). Pavel ale říká: Radujte se v utrpení (ne vezměte si „prášky“). Ř 8,27 — Utrpení je určitým tajemstvím, kterému nerozumíme. Jsou situace, které nás vedou k modlitbě a v ní můžeme vzdychat, plakat, křičet a Duch svatý bude „tlumočníkem“ srdce. Ř 8,28 — Je nesnadné tomu věřit. Ale… Fp 1,23-24 — Autor by rád už na tomto světě skončil, možná by přijal i pomoc, ale on zůstává kvůli jiným… Při diskusi o eutanazii se mluví o právu člověka zemřít, ale má i odpovědnost žít kvůli jiným lidem? Gn 9,6 — Kdo prolije krev člověka, dotýká se obrazu Božího, a proto bude jeho krev také prolita. Kdy se vytrácí Boží obraz z člověka? Stářím? 1 Pt 1,7 — Pomáhá vážná nemoc vždy k růstu víry? Petr píše o utrpení v kontextu pronásledování. 1 K 10,13 — Je lidské bolesti pomoženo vždy v pravý čas Boží milostí? Ž 22,1 — Naše veřejné modlitby jsou často velmi „korektní“. Jsme schopni vyjádřit hněv vůči Bohu v modlitbě? ZPRACOVAL DAN HRDINKA

Kdo to může říci?

D

ebata o životě 41leté Terri Schiavové nabyla na intenzitě a emocích. Schiavová, která měla v roce 1990 srdeční záchvat, byla od té doby v trvale vegetativním stavu a musela být uměle vyživována. Manžel Terri a její zákonný zástupce, Michael, bojoval za její odpojení od umělé výživy. Tvrdí, že by si


Když přemýšlím o celém případu, kladu si otázku: Kdo může říci, co pro ni bylo lepší? jeho manželka nepřála, aby byla uměle udržována při životě. Rodiče Terri, Bob a Mary Schindlerovi, bojovali o zachování jejího života. Věřili, že by se její stav mohl v budoucnu zlepšit. Tato pře už téměř jedno desetiletí zaměstnává soudy i zákonodárce na Floridě. Když byla Terii odpojena od umělé výživy potřetí, členové Kongresu Spojených států a prezident Bush se snažili prodloužit její život tím, že umožnili odvolání rodičů k federálnímu soudu. Terri však zemřela 31. 3. 2005. Emoce, které případ vyvolal, byly na obou stranách velmi silné. Protestující, kteří chtěli, aby Terri byla znovu připojena k umělé výživě, argumentovali tím, že se jedná o její vyhladovění k smrti. Na jednom transparentu bylo napsáno: Kdo podporuje odpojení Terri Schiavové, podporuje vraždu. Terrina matka, Mary Schindlerová, velmi emotivně apelovala na zákonodárce, aby zachovali život její dcery. Druhá strana byla zase přesvědčena, že by vláda neměla do takových případů zasahovat. „Řešení této situace by mělo být v rámci rodiny,“ řekl Anne Gordon, představitel státu Florida. „Je to mezi manželem a jeho manželkou.“ Kdo by tedy měl rozhodnout o smrti Terii Schiavové? Osobně jsem velmi nespokojená se zasahováním vlády Spojených států do tohoto případu. Věřím, že jedině rodina může mít poslední slovo v tomto zásadním rozhodnutí, nikoliv soudci a zákonodárci. Arthur Caplan, vedoucí oddělení lékařské etiky na Pensylvánské univerzitě, k tomu řekl: „Ojedinělý případ Terri Schiavové nám ukazuje, že základem je diskuse o kvalitě života, která se odehrává v rodině zúčastněných.“ Když přemýšlím o celém případu, kladu si otázku: Kdo může říci, co pro ni bylo lepší? A. S. MAGGARDOVÁ, KOORDINÁTORKA ADVENTISTICKÉHO ZDRAVOTNICKÉHO SYSTÉMU (ADVENTIST REVIEW, 1513/2005)

8

Péče o umírající Dokument přijatý na zasedání výboru Generální konference v říjnu 1992

L

idé, kteří se v životě řídí Biblí, považují realitu smrti za součást dnešního lidského stavu způsobeného hříchem (Gn 2,17; Ř 5; Žd 9,27). „Je čas rození i čas umírání“ (Kaz 3,2). Ačkoli věčný život je darem, jenž je udělován každému, kdo přijme spasení skrze Ježíše Krista, věrní křesťané očekávají Ježíšův druhý příchod jako konečnou realizaci své nesmrtelnosti (J 3,36; Ř 6,23; 1 K 15,51-54). Zatímco křesťané očekávají druhý příchod Pána Ježíše, mohou být povoláni pečovat o umírající a sami stát tváří v tvář smrti. Bolest i utrpení postihují každý lidský život. Fyzické, duševní i citové utrpení je všeobecnou skutečností. Lidské utrpení však nemá spasitelnou nebo záslužnou hodnotu. Bible učí, že žádné, ani sebevětší lidské utrpení nemůže odčinit hřích. Pouze utrpení samotného Ježíše Krista je dostatečné. Písmo křesťany vyzývá, aby v utrpení nezoufali, ale vede je, aby se učili poslušnosti (Žd 5,7.8), trpělivosti (Jk 1,2-4) a schopnosti vytrvat v soužení (Ř 5,3). Bible také dosvědčuje svrchovanou moc Ježíše Krista (J 16,33) a učí, že služba lidem v utrpení je důležitá křesťanská povinnost (Mt 25,34-40). Pán Ježíš sám je v tom příkladem a také tomu učil (Mt 9,35; L 10,34-36) a je to i jeho vůle pro nás (L 10,37). Křesťané očekávají nový den, kdy Bůh ukončí utrpení jednou provždy (Zj 21,4). Moderní poznatky medicíny rozšířily složitost rozhodování při péči o umírající. V minulosti se mohlo pro prodloužení lidského života udělat jen velmi málo. Možnosti současné medicíny oddálit smrt přinesly závažné morální a etické otázky. Omezuje křesťanská víra používání takových prostředků? Kdy máme právo prodloužit život za cenu zvětšení bolesti a utrpení na konci života? Kdo smí taková rozhodnutí udělat? Jaká omezení, pokud vůbec nějaká, může položit křesťanská láska v případech, kdy se jedná o ukončení lidského utrpení? Obvykle se o těchto otázkách hovoří jako o eutanazii. V souvislosti s tímto termínem existuje

mnoho nejasností. Původní a doslovný význam tohoto slova je „dobrá smrt“. V současné době se tento termín používá ve dvou odlišných významech. Eutanazie často označuje „usmrcení z milosti“ nebo záměrné ukončení života pacienta, aby se předešlo bolestivému umírání nebo ulehčilo pacientově rodině nebo společnosti. (To je tzv. aktivní eutanazie.) Pojem eutanazie se také nevhodně používá v souvislosti s odepřením nebo ukončením lékařských zákroků, které uměle prodlužují lidský život, a umožněním člověku zemřít přirozeně (tzv. pasivní eutanazie). Adventisté sedmého dne věří, že umožnit pacientovi, aby zemřel tím, že odmítne lékařský zákrok, který jen prodlouží utrpení a posune okamžik smrti, se morálně liší od zákroků, které mají přímý záměr ukončit lidský život. Adventisté sedmého dne se snaží řešit etické otázky konce života tak, aby projevili svou víru v Boha jako Stvořitele a Vykupitele života a aby ukázali, jak je Boží milost zmocnila k projevům lásky k bližnímu. Adventisté sedmého dne uznávají, že život stvořil Bůh jako jedinečný dar, který je hoden ochrany a udržování (Gn 1,2). Adventisté také uznávají úžasný Boží dar spasení, který nabízí věčný život všem, kdo věří (J 3,5; 17,3). Proto také podporují využití moderní medicíny k prodloužení lidského života na tomto světě. Tyto prostředky by však měly být využívány citlivým způsobem, aby byly odrazem Božího soucitu tím, že budou zmírňovat utrpení. Protože jsme jako křesťané přijali Boží slib věčného života na obnovené zemi, nepotřebujeme úzkostlivě lpět na každém zbytku života na této zemi. Nepovažujeme za nutné přijímat nebo nabízet všechny možné lékařské zákroky, které pouze prodlužují proces umírání. Adventisté sedmého dne se zajímají o celého člověka, proto při péči o umírající sledují jak tělesnou, tak i duševní a duchovní stránku. Řídí se následujícími biblickými zásadami: ▶ Člověk, který se blíží ke konci života a je schopen vnímat, má právo znát pravdu o svém stavu, možnostech léčby a pravděpodobných výsledcích. Takovému člověku by pravda neměla být zamlčována, ale měla by být sdílena s křesťanskou lás-


9

▶

▶

▶

▶

kou a s citlivostí, je třeba také brát v úvahu osobní a kulturní okolnosti (Ef 4,15). Bůh dal lidem svobodu volby a žádá, aby tuto svobodu odpovědně používali. Adventisté sedmého dne věří, že tato svoboda zasahuje také do oblasti rozhodování o použití lékařských zákroků. Po hledání Boží vůle a zvažování zájmu toho, koho se rozhodnutí týká (Ř 14,7), a po zvážení lékařských doporučení, člověk, který je schopen se rozhodovat, by měl určit, zda přijme nebo odmítne lékařský zákrok, který mu prodlouží život. Takoví lidé, kteří považují lékařský zákrok za nepřijatelný, by neměli být nuceni se mu podrobit. Podle Božího úmyslu je ta nejlepší péče poskytována lidem v rámci rodiny a společenství věřících. Nejlépe se člověk o otázkách života rozhoduje v ovzduší zdravých rodinných vztahů, po zvážení lékařských doporučení (Gn 2,18; Mk 10,6-9; Ex 20,12; Ef 5,6). Jestliže umírající není schopen dát souhlas nebo se vyjádřit k lékařskému zákroku, měl by takové rozhodnutí učinit někdo, koho určil umírající. Jestliže nikdo nebyl pověřen, pak by taková rozhodnutí měl udělat někdo z blízkých umírajícího. S výjimkou mimořádných okolností by takové rozhodnutí měli lékaři a právníci svěřit nejbližším umírajícího. Přání nebo rozhodnutí každého jednotlivce je nejlépe podat písemně, a to v souladu s platnými právními normami. Křesťanská láska je praktická a odpovědná (Ř 13,810; 1 K 13; Jk 1,27; 2,14-17). Taková láska nezapírá víru ani nás nezavazuje nabízet nebo přijímat lékařské zákroky, jejichž nevýhody jsou vyšší než možný užitek. Například, jestliže lékařské zákroky pouze uchovávají tělesné funkce, bez naděje, že se pacientovi vrátí vědomí, je to marné počínání, které můžeme s dobrým svědomím odmítnout nebo odvolat. Podobně také lékařské zákroky prodlužující život mohou být vynechány nebo zastaveny, jestliže jen zvyšují pacientovo utrpení nebo nesmyslně prodlužují proces umírání. Každé takové rozhodnutí musí být v souladu s platným právním řádem. I když křesťanská láska může vést k vynechání nebo zastavení lékařských zákroků, které jen zvětšují utrpení nebo prodlužují umírání, adventisté


sedmého dne nepraktikují „usmrcení z milosti“ ani nenapomáhají při sebevraždě (Gn 9,5.6; Ex 20,13; 23,7). Adventisté odmítají aktivní eutanazii, úmyslné ukončení života trpícího nebo umírajícího člověka. ▶ Křesťanský soucit vyžaduje, abychom mírnili utrpení (Mt 25,34-40; L 10,29-37). V péči o umírající je křesťanskou povinností zmírnit bolest a utrpení v nejvyšší možné míře, s výjimkou aktivní eutanazie. Když už je jasné, že lékařské zákroky pacienta nevyléčí, měl by se hlavní smysl péče přesunout do oblasti zmírnění utrpení. ▶ Biblická zásada spravedlnosti požaduje, aby byla zvýšená péče věnována bezbranným a závislým lidem (Ž 82,3.4; Př 24,11.12; Iz 1,1-18; Mi 6,8; L 1,5254). Umírajícím by měla být poskytována zvláštní péče s ohledem na jejich zranitelnost, měla by být respektována jejich důstojnost, neměli by být diskriminováni. Péče o umírající by měla odpovídat jejich duchovním a zdravotním potřebám a jejich rozhodnutím, nikoli jejich sociálnímu postavení (Jk 2,1-9). Jako adventisté sedmého dne se snažíme uplatnit takové zásady, které čerpají naději a odvahu ze skutečnosti, že Bůh vyslýchá modlitby svých dětí a je schopen činit zázraky pro jejich dobro (Ž 103,15; Jk 5,13-16). Adventisté se po vzoru Pána Ježíše modlí, aby byli ve všem schopni přijmout Boží vůli (Mt 26,39). Mají důvěru, že mohou prosit o Boží sílu, která je uschopní pečovat o tělesné nebo duchovní potřeby trpících a umírajících. Mají jistotu, že Boží milost je dostatečná uschopnit je překonávat těžkosti (Ž 50,14.15). Adventisté věří, že život věčný je pro všechny, kteří důvěřují Pánu Ježíši, je jistotou vítězství Boží lásky.

ČLÁNEK BYL PŘEVZAT Z HTTP://WWW.CASD.CZ/CEMU/ DOKUMENTY/EUTANAZIE.HTML; V ANGLIČTINĚ JE MOŽNÉ HO NALÉZT NA: HTTP://WWW.ADVENTIST.ORG/BELIEFS/STATEMENTS/ MAIN_STAT6.HTML.

10

Záznam přednášek o homosexualitě na MP3 AWR studio vydalo v dubnu CD MP3 se záznamem přednášek Dr. Michaela Pearsona na téma homosexualita — „Žijí i mezi námi“. Odborný seminář uspořádalo sdružení AMICUS ve spolupráci s Teologickým seminářem ve dnech 1. – 3. dubna 2005 na Teologickém semináři na Sázavě. Dr. Michael Pearson získal doktorát na univerzitě v Oxfordu v oblasti etiky a v současnosti pracuje jako zástupce ředitele a učitel na adventistické škole Newbold College v Anglii. Ve svých přednáškách řeší mimo jiné i otázku, zda je homosexualita dědičná a léčitelná, a zabývá se také typickými postoji církví k homosexuálům. CD MP3 pod názvem „Sympozium o homosexualitě“ si můžete objednat prostřednictvím internetu na adrese http://shop.awrstudio.cz, poštou na adrese AWR studio, Peroutkova 57, Praha 5, 150 00 nebo telefonicky na čísle +420 251 562 435. Cena CD MP3 je 120 Kč. AWR studio nabízí ze své produkce na téma etiky a vztahů i následující nosiče: ▶ „Láska, sex a trvalé vztahy“ Přednášky americké psycholožky Nancy Van Peltové — na MC, CD a CD MP3. ▶ „Umění komunikace“ S Prof. Jaro Křivohlavým o tom, jak lépe komunikovat v mezilidských vztazích — na MC. ▶ „Biblický týden 2004“ Záznam přednášek ThDr. Daniela Dudy z Biblického týdne Českého sdružení v roce 2004 na téma Smysluplný křesťanský život — na CD, MC a CD MP3. ▶ „Mezinárodní sympozium o hudbě“ Úvahy o hudbě proložené osobními zkušenostmi přednášejícího Wolfganga Kabuse, informacemi z historie hudby i současnými postoji křesťanů k hudbě — na CD MP3.

Černá, bílá There must be some way out of here… Bob Dylan

V

y nevíte, že Harris Pine Mills zkrachovala? Vy nevíte, že studenti na Andrews University založili oddíl karate? Vy nevíte, že generální konference řekla své „ano“ nošení snubních prstenů a sledování televize? Vy ještě nevíte, že předseda generální konference nedořešil maďarskou krizi a pouze nabádá k obezřetnosti v souvislosti s členstvím maďarské Církve adventistů sedmého dne v Radě malých církví, která je přímo napojena na Ekumenickou radu církví? Inu, je psáno, že „vůdcové tvého lidu jsou svůdcové…“. A skutečně nevíte, že v padesátých letech jednali naši zástupci s evangelikály a téměř nás věroučně zaprodali? Fakt? A že pak vznikla ta temná skvrna naší literatury, kniha Questions On Doctrine, familiérně mezi námi osvícenými zvaná QOD? To ale znamená, že nečtete Andreasena! Bylo to v polovině osmdesátých let. Nějakým záhadným způsobem Velký bratr zaspal a Československá pošta mi s železnou pravidelností doručovala objemné obálky se stohy brožovaných knih a časopisů z USA. Naši fundamentalističtí američtí bratři díky počínající „maďarské krizi“ zjistili, že někde existuje cosi, čemu se říká střední Evropa. A protože bratři oficiálních představitelů oněch fundamentalisticky laděných maďarských bratří jsou moji příbuzní, měl jsem celou situaci u našich jihovýchodních sousedů jako na dlani. A získal jsem spoustu adres různých „self supporting ministries“ ze Spojených států a začal s nimi korespondovat. Dodnes čas od času nostalgicky na půdě prohrábnu krabice od banánů plné zažloutlých, strojem popsaných papírů s překlady článků a knih o tom, že 1260 dní ze Zjevení dojde doslovného naplnění po vydání nedělního zákona, rozsáhlé studie neuvěřitelných detailů ze svatyňové služby, „důkazy“ o odpadnutí vedení naší církve a tak dál… Dodnes mám někde v knihovně slavné vydání Great Controversy (Vítězství lásky Boží) z roku 1888, které bylo později údajně pozměněno (přiznám se


11

ovšem, že žádné zásadnější změny jsem přes veškerou snahu nenašel) a jehož vlastnictví je nezbytné… já už ani nevím pro co, asi pro zdárný vývoj. Dodnes mám někde na půdě knihy od bratrů Standishů na téma „dokonalost poslední generace“, knihy o interpretaci Zjevení a Daniele pro dobu závěrečných událostí, souborné knihy kázání a článků A. T. Jonese a E. J. Waggonera, posmutnělé knihy M. L. Andreasena… Překládali jsme, co nám síly stačily, přepisovali na stroji v šesti kopiích, šířili osvětu a věděli jsme, kolik sojových bobů musíme s sebou nést na Velkou jizerskou louku, až začne pronásledování. Jsem vděčný za cestičku, kterou jsem prošel. Byť je to dnes tak trochu úsměvné…

…jen jeden dokáže našim útrobám v odstínech šedi dát barvy… Vy ještě pořád zahajujete sobotu podle slunce? A opravdu byste v sobotu nešli do pizzerie na oběd? Je to přece tak odpočinkové, člověk se o nic nemusí starat a má čas na povídání… Fakt byste nešli? No to je středověk! To je přece zákonictví nejtěžšího kalibru! Že si s přáteli nedáte sklenku vína pro dobrou pohodu? A jak jim chcete povídat o Boží lásce, když s nimi nejste na stejné lodi? Určitě je zdravé být vegetarián, ale nedat si občas báječně lehké mořské plody nebo kousek parmské šunky k salátu, to je snad trochu out of date, nemyslíte? No, kafe s „lógrem“ určitě ne, ale malinké presso, víš, Italové tomu říkají picollo, to určitě neškodí, to se dělá pod velkým tlakem a vylouhují se tam úplně jiné věci než u našeho turka; zkus to, uvidíš! Doba je těžká, to víš, člověk se musí občas přes den „dobít“. Počkej, a ty knihy, odkud bereš jistotu, že tentýž duch jako EGW neinspiroval C. S. Lewise? Moc to nepřeháněj, psala asi většinou rozumné věci, ale dneska je jiný svět. A hlavně: jde přece o to milovat Ježíše a lidi, o tom to dneska je. No, já desátky tak moc neprožívám, já dost misijně pracuji a financuji různé akce, tak se to nějak vykompenzuje, no a taky občas posílám něco na různá charitativní konta… tam aspoň člověk ví, kam ty peníze jdou…


Jsme často černí nebo bílí. Stojíme na různých stranách barikády a cítíme potřebu „těm druhým“ ukázat, jak věci opravdu jsou. Díky pokročilým technologiím už netasíme „meč Ducha“, ale máme „kulomet Ducha“. Nesekáme „na obě strany ostrým mečem“ severomoravských překladů EGW ze zvlášť úderných míst knih, plných poznámek a patiny. Dnes stačí vzít cédéčko s kompletním dílem EGW a během pár minut zplodit „kulometnou smršť“ kompilací na jakékoliv téma. Co na tom sejde, že leckdy nevíme nic o adresátu, jde-li o dopis, že neznáme dobový ani literární kontext těch vypreparovaných vět. Co na tom, že nečteme všechna vážná napomenutí Ellen Whitové s optikou Boží lásky a milosti, kterou její dílo jako celek zjevuje. Hlavně, že naše slova jsou pádná, úderná, že šedivou realitu kolem nás (a v nás) rozloží na černou a bílou. A tak jedna strana barikády pálí do té druhé salvami argumentů, jedni neschopni tolerance k těm „méně ortodoxním“, a druzí (ti „osvícenější a nefanatičtí“) neschopni tolerance k netoleranci těch prvních. A tak tu žijeme. Podle titulů knih v našich knihovnách a jiných indicií jsme buď Pavlovi, nebo Apollovi, buď bereme vážně EGW, nebo nebereme, buď zakládáme nové sbory, nebo nezakládáme, buď „modrá je barva naše“, nebo není, buď muzika taková, nebo jiná, buď — anebo… A tak jsme jaksi jen na povrchu věcí. Pro samou válku máme tak málo času. A tak tu žijeme. Mnohdy příliš válčíme. Mnohdy příliš obchodujeme. Tam uvnitř však zůstáváme buď šediví, nebo černobílí. Šediví nebo černobílí. Šediví nebo černobílí? Slyšel jsem o jednom, který dokáže tím správným kliknutím na ten správný příkaz našim útrobám v odstínech šedi dát barvy! Není to ani Andreasen ani Venden, ani Standish ani Lewis ani nikdo z lidí. Jen Ježíš to může s námi a v nás udělat. Co vlastně? To, že se zastavíme, složíme zbraně, otřeme pot a maskování, vezmeme kolem ramen naše nejzarytější nepřátele a půjdeme si do stínu kvetoucích jabloní vypít šálek bylinkového čaje. V klidu si spolu povídat, než se vrátí náš hostitel… M. WACH

12

Můžete se vyjádřit… …a získat tři knihy od Ellen Whiteové Milí čtenáři, pokud vyplníte tento dotazník a zašlete nám ho zpět do redakce, můžete nám pomoci svými návrhy a připomínkami při zlepšování časopisu Advent. Zašlete nám tento dotazník zpět do 1. 8. 2005 na adresu Advent-Orion, Roztocká 5, 160 00 Praha 6 - Sedlec. Své návrhy a připomínky můžete poslat i e-mailem na adresu: [email protected]. Dotazník můžete odeslat anonymně. Pokud však uvedete své jméno a adresu, zařadíme Vás do slosování o knihy Na úsvitu dějin, Velké drama věků a Touha věků od Ellen Whiteové. Jméno toho, kdo obdrží tyto knihy, bude uveřejněno v Adventu č. 7. Předem děkujeme. # 1. Jak jste spokojeni s rubrikami? Oznámkujte je od 1 do 5 (1 = největší spokojenost; 5 = nespokojenost). Rozhovory

Z domova

Z Vašich dopisů

Téma

Příloha Pathfinder

Oznámení

Zamyšlení nad

Příloha Impulz

Inzerce

Ze světa

Zprávy z oddělení

2. Který článek Vás v tomto roce nejvíc zaujal? 3. Jak se Vám líbí grafická úprava časopisu? 4. Myslíte si, že je cena časopisu Advent odpovídající? Připomínky a návrhy:

Příjmení, jméno: Ulice: PSČ, město:


STUDIJNÍ PRÍLOHA. Křesťanská etika ČASOPIS ADVENT Obsah. Pearson Michael, Ph.D

Recommend Documents