Studijní materiál k vzdělávacímu kurzu „Vymezení hranic a spolupráce mezi sociální službou a lékařkou pomocí v rámci plánování sociálních služeb“. Materiál vytvořil expertní tým společnosti: ACCENDO – Centrum pro vědu a výzkum, o.p.s. Švabinského 1749/19, 702 00 Moravská Ostrava, IČ: 28614950, Tel.: +420 596 112 649, Web: http://accendo.cz/, E-mail:
[email protected].
Klíčová slova: zdravotní péče, sociální péče v oblasti zdravotnictví, komunitní péče
Společnost ACCENDO je vědecko-výzkumná organizace schválená poradním orgánem vlády – Radou pro výzkum, vývoj a inovace v ČR, za účelem podpory vědeckého výzkumu v regionálních vědách. Svou činností se významně podílí na objevování a mapování procesů ve společnosti, které vedou k trvalému rozvoji. Pracuje na celém území ČR, rozvíjí evropskou výzkumnou spolupráci a podílí se na mezinárodních projektech v návaznosti na nové směry a předpisy Evropských společenství.
Autoři: Mgr. Iveta Čípková Mgr. Bc. Ivana Kouřilová Doc. Ing. Lubor Hruška, Ph.D. a kol. Publikace neprošla jazykovou korekturou. Zpracováno ke dni 30. 11. 2014. Text je majetkem společnosti ACCENDO – Centrum pro vědu a výzkum, o.p.s. a podléhá ochraně ze zákona č. 121/2000 Sb. o právu autorském v platné znění. Nelze ho kopírovat ani šířit jeho části. © ACCENDO – Centrum pro vědu a výzkum, o.p.s., 2014.
OBSAH 1.
Identifikace sociální služby šité na míru občanovi ............................................................. 4 Koordinovaní zdravotně sociální péče v zahraničí ......................................................... 5 Švédsko ................................................................................................................... 5 Francie ..................................................................................................................... 5 Porovnání zdravotně sociální péče v ČR a v zahraničí .................................................. 6 Sdílení informací o zdravotním stavu uživatele sociální služby .................................... 7
2.
Zdravotní péče, kterou nejčastěji uživatelé sociálních služeb potřebují ............................. 8 V současné době monitorujeme dva druhy přístupů ...................................................... 8
3.
Přesah sociální práce do oblasti zdravotnictví a naopak ..................................................... 9 Komunitní péče v širším kontextu, co v současném systému chybí .............................. 9 Současná praxe ............................................................................................................. 13
4.
Nastavení spolupráce mezi sociálními pracovníky a zdravotníky .................................... 13 Péče o pečující rodiny, zapojení rodiny ....................................................................... 14 Legislativní vymezení sociálních a zdravotních služeb ............................................... 14
Podpora procesů sociální a zdravotní reformy v souvislosti s procesy komunitního plánování ................................................................................................................................ 16 Analýza podílů osob potřebující pomoc podle věku .................................................... 17 5.
Zapojení reformy psychiatrické péče do procesu plánování ............................................. 18
3
1. IDENTIFIKACE SOCIÁLNÍ SLUŽBY ŠITÉ NA MÍRU OBČANOVI Dlouhodobě a opakovaně zaznívá jako závažný problém špatná spolupráce mezi resorty zdravotních a sociálních služeb. Zejména při komplexnějších potížích, kdy dochází ke kumulaci různých zdravotních neduhů a sociálních handicapů. Typicky u seniorů se ukazuje, že je obtížné jejich péči zajišťovat a provádět v zařízeních sociální péče bez účinné zdravotnické služby, která je pro tyto klienty nezbytná. Je třeba si objasnit, co rozumíme pod pojmy, o kterých při posuzování nepříznivé sociální situace nejčastěji hovoříme. Sociální služba je činnost nebo soubor činností podle zákona č. 108/2006 sb., o sociálních službách zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení. Prostřednictvím sociálních služeb je zajišťována pomoc při péči o vlastní osobu, zajištění stravování, ubytování, pomoc při zajištění chodu domácnosti, ošetřování, pomoc s výchovou, poskytnutí informace, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, psycho a socioterapie, pomoc při prosazování práv a zájmů. Přirozeným sociálním prostředím je rodina a sociální vazby k osobám blízkým, domácnost osoby a sociální vazby k dalším osobám, se kterými sdílí domácnost, a místa, kde osoby pracují, vzdělávají se a realizují běžné sociální aktivity. Zdravotním postižením se rozumí tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby. Péčí o vlastní osobu se rozumí především takové denní úkony, které se týkají zajištění či přijímání stravy, osobní hygieny, oblékání a pohybu. Soběstačností se rozumí úkony umožňující účastnit se sociálního života, tj. komunikovat, nakládat s penězi či předměty osobní potřeby, obstarat si osobní záležitosti, uvařit si, vyprat a uklidit. Multidisciplinární posouzení pomocí multidisciplinárního týmu (všeobecná sestra, sociální pracovník, pracovník v přímé péči, ošetřující lékař…), který na základě svých kompetencí určí svůj postup a doporučení pro řešení a intervence v ošetřovatelském procesu a plánování aktivit prostřednictvím individuálních plánů. Jednotlivé kroky navrhovaného ošetřovatelského procesu a individuálního plánu následně klient odsouhlasí. Je to systematická spolupráce pracovníků různých profesí při péči a poskytování služeb či podpory jednotlivým klientům. Tento tým naplánuje potřebu a rozsah sociálních a zdravotních služeb metodou individuálního plánu dlouhodobé péče na 3 měsíce v rámci terénní ambulantní péče. Definice ošetřovatelství je to komplex lidských činností, které pomáhají individuu nebo skupině osob v podpoře a udržování takových aktivit, které přispívají ke zdraví a pohodě jedince a skupin se zvláštním zřetelem k jeho potřebám. Ošetřovatelská péče je soubor odborných činností zaměřených na udržení, podporu a navrácení zdraví, uspokojování biologických, psychických a sociálních potřeb změněných nebo vzniklých v souvislosti s poruchou zdravotního stavu jednotlivců nebo skupin nebo v souvislosti s těhotenstvím a porodem, rozvoj, zachování nebo navrácení soběstačnosti. Základní ošetřovatelská péče je poskytovaná pacientům, kterým jejich zdravotní stav nebo léčebný a diagnostický postup umožňuje běžné aktivity denního života, jejichž riziko ohrožení základních životních funkcí, zejména dýchání, krevního oběhu, vědomí a vylučování, je minimální, a kteří jsou bez patologických změn psychického stavu. Zajištění zdravotní péče v sociálních službách se musí posuzovat dle zdravotního stavu, funkčních schopností a stupně disability posuzovaného klienta. Nastavení úrovně 4
poskytované zdravotní péče musí být v souladu se zdravotními a sociálními potřebami klientů a mírou dostupnosti (časová, geografická) zdravotní péče, a zda je nutná stálá přítomnost zdravotnického personálu. Otázky provázání a spolupráce zdravotní a sociální péče jsou vedle toho předmětem systematického zájmu. Ukazuje se, že problém je dlouhodobý a těžko řešitelný i v jiných evropských zemích a představuje tradiční výzvu pro výzkum. Nové formy poskytování veřejných služeb a jejich koordinace mohou být v těchto městských podmínkách funkční, jakkoliv jsou odlišné. Praktické i poznávací zájmy se tedy zaměřují na společnou výzvu, jak efektivně organizovat a koordinovat provázané zdravotnické a sociální služby pro řešení komplexních a kumulovaných problémů vybraných cílových skupin.
Koordinovaní zdravotně sociální péče v zahraničí Švédsko Švédsko je zemí, kde uplatňují princip ucelené rehabilitace osob se zdravotním postižením. Systém ucelené rehabilitace obsahuje v sobě prvky rehabilitační a dlouhodobé zdravotně sociální péče. Odpovědnost za zajišťování potřeb pro osoby se zdravotním postižením mají obce. Zákony o sociálních službách a zdravotní péči umožňují obcím a krajům velkou svobodu při plánování a organizování vlastních služeb. Koordinovanou péči mají na starosti obce a municipality, které jsou financovány z daní. Samostatnost těchto dvou úrovní samosprávy znamená, že služby jsou organizovány v různých částech země dle zdravotně sociálních potřeb obyvatelstva a mohou mít i nastavené jiné priority. Základní jednotkou koordinované zdravotně sociální péče jsou obce, které zodpovídají hlavně za rehabilitaci seniorů a osob se zdravotním postižením, žijící v pobytových zařízeních například v domech s pečovatelskou službou (sjukhem). Současně mají také zodpovědnost za poskytování technických pomůcek pro osoby se zdravotním postižením. Zdravotnický systém stanovil hlavní priority zaměřené na faktory životního stylu (kouření, obezita, tělesná aktivita, spotřeba alkoholu), které způsobují nádorové a kardiovaskulární onemocnění, diabetes a duševní onemocnění. Dalšími prioritami je vytvoření podmínek pro starší občany a lidi s dlouhodobými nemocemi dle jejich životních potřeb nastavení aktivizačních prvků a přístup ke zdravotním propagačním programům, dále nastavení aktivní péče (zdravotní a sociální péče) o seniorskou populaci a dlouhodobě nemocných (Piroska Östlin & Finn Diderichsen, Stockholm, 2001). Strategický dokument byl zaměřen na nastavení efektivity ve zdravotnickém systému a stanovení míry spravedlnosti v alokaci zdrojů. Dále na posílení sociální soudržnosti a vzájemnosti ve společnosti, které směřovaly ke snížení chudoby, bezdomovectví, sebevražd a další cíle, které jsou v souladu s Programem Zdraví 21. Francie Francie reprezentuje zemi, která má velmi propracovanou rehabilitaci z hlediska zdravotně sociální a pracovní péče o klienta. Právo na komplexní rehabilitační péči je zakotveno v zákonu o sociální péči a rodině, v nařízení z 19. 12. 2005 o krajských domovech pro postižené, v nařízeních č. 1 588 a č. 1 591 z roku 2005, která stanoví příspěvek na úpravu bytu pro zdravotně postižené, a nařízení č. 1 574 z 6. 12. 2007 GUIDE-BAREME pro stanovení nedostatku způsobilosti zdravotně postižených. Jednou z výhod je, že léčebná rehabilitační péče v celé šíři je poskytována klientovi od první fáze onemocnění a je hrazena ze zdravotního pojištění. Klient již v akutní fázi svého onemocnění přechází zároveň i do péče rehabilitačního lékaře. Multidisciplinární tým vypracuje na základě zdravotně sociálních potřeb rehabilitační program a adaptační plán. Pokud není klient hospitalizován v rehabilitačním zařízení je mu poskytnuta dlouhodobá asistence (viz vyhláška DH/EO4/97 n° 841 z 31. prosince 1997), která umožňuje díky systému koordinovaných činností různých 5
organizací poskytovat specifické zdravotně-sociální a sociální služby v oblasti bydlení, asistence a možnosti i pracovního uplatnění. Cílem poskytované dlouhodobé péče je poskytnout pomoc či podporu osobám se zdravotním postižením při jejich návratu z ústavní péče do rodinného prostředí. Zdravotně sociální služby se sdružují ve formalizované síti poskytovatelů. Tyto služby svou dostupností vyhovují potřebám osob se zdravotním postižením. Pokud je klient hospitalizován na oddělení rehabilitačního lékařství a je propuštěn do domácího ošetřování, dostává prostřednictvím služeb nezbytnou pomoc, aby se mohl vyrovnat s novou situací. Kontinuitu péče zajišťuje pracoviště rehabilitačního lékařství. Dohlíží také na organizaci zdravotní péče a na její účinné propojení se zdravotně-sociální oblastí. Nastavený zdravotně sociální systém péče o klienta zabezpečuje také poskytování vzdělávání a informace nejen samotným klientům, ale také jejich rodinám.
Porovnání zdravotně sociální péče v ČR a v zahraničí Dlouhodobou péči lze definovat jako nabídku komplexních zdravotně sociálních služeb pro osoby s dlouhodobě omezenou soběstačností, která je poskytována doma nebo v institucích. Velmi dobře vymezuje dlouhodobou péči recentní materiál, který byl vydán v rámci konference Švédského předsednictví Evropské unie a to: „Dlouhodobá péče spojuje spektrum zdravotních a sociálních služeb, které jsou šity na míru potřebám lidí, kteří potřebují po delší dobu (extended period of time) pomoc v základních sebe obslužných aktivitách z důvodů chronické nemoci či jiné příčiny disability (a to včetně demence či jiných poruch duševního zdraví). Zahrnuje pomoc jak profesionální, tak i laických pečujících“ (Válková, Korejsová, Holmerová, 2009, s. 23). Systém dlouhodobé péče by měl být třetí fází zdravotně sociální péče o klienty. Zavedené koncepty dlouhodobé péče je velmi těžké porovnávat s ostatními zeměmi. Francie a Švédsko mají systémy dlouhodobé péče vyřešeny, zatímco Česká republika má dlouhodobou péči nesystémově rozdělenou mezi ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo práce a sociálních věcí. Můžeme tedy pouze diskutovat celkové finanční náklady na dlouhodobou ošetřovatelskou péči. Ošetřovatelský personál (všeobecné sestry) pracují na odděleních dlouhodobé péče. V České republice to jsou zejména oddělení Léčebny pro dlouhodobě nemocné a rezidenční služby sociální péče. Ve Švédsku a Francii to jsou převážně ošetřovatelské domy, kde pracuje ošetřovatelský personál, ale také pracovníci v sociálních službách. Problematika koordinované rehabilitace osob se zdravotním postižením patří již více než 10 let v České republice ke stále se opakujícím tématům. V zemích jako je Švédsko, je koordinovaná rehabilitace zavedena již několik let. Tato země díky tomuto systému nerozlišuje dlouhodobou péči, neboť tato péče je součástí koordinované rehabilitace. Francie má systém dlouhodobé péče a rehabilitační péči oddělený. Česká republika, nemá žádný systém koordinované rehabilitační péče a ani systém dlouhodobé péče. Vše se děje pouze na základě osvícenosti lékařů a dostupnosti zařízení v kraji. Je zřejmé, že záleží na zdravotnickém pracovišti, zda bude klientovi poskytnuta další rehabilitační péče. Revizní lékař hraje v celém systému další rehabilitační péče velkou roli, neboť musí souhlasit z další péčí klienta. V tomto kontextu lze identifikovat, že ve Švédsku a Francii je tato péče nedílnou součástí přechodu z akutní fáze nemoci, zatímco v České republice se klientovi dostává této péče až i za několik měsíců po ukončení akutní fáze onemocnění. Nárok na kompenzační pomůcky jako chodítko, mechanický vozík se řeší s revizním lékařem. Do doby než revizní lékař schválí pomůcku (cca 3 měsíce) klient a jeho rodina shání kompenzační pomůcky po různých půjčovnách, nemají zajištěno ani bezbariérové bydlení atd. Etickou otázkou je dostupnost další rehabilitační péče a kompenzačních pomůcek nezbytné pro klienta, ale také jak má klient bez pomoci zvládat novou životní situaci?
6
Sdílení informací o zdravotním stavu uživatele sociální služby Ve vazbě na plnění standardů kvality sociálních služeb se často setkáváme s názorem, že nezdravotničtí pracovníci v sociálních službách nemohou znát zdravotní diagnózy. Toto pravidlo je odůvodňováno zejména ochranou osobních údajů a omezením přístupu nezdravotníků do zdravotnické dokumentace. Ze strany sociálních služeb na druhé straně toto pravidlo komplikuje poskytování sociálních služeb. Otázku sdílení informací o zdravotním stavu uživatele sociální služby mezi zdravotníky a nezdravotnickými pracovníky sociálních služeb řeší § 45, písm. g zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Nezdravotničtí pracovníci sociálních služeb potřebují informace o zdravotním stavu uživatele služby (např. pro poskytnutí první pomoci při epileptickém záchvatu, podávání stravy nebo péči o tělo u lidí s cukrovkou). V souladu se zákonem o zdravotních službách mají poskytovatelé zdravotních služeb (fyzické i právnické osoby) „povinnost předat jiným poskytovatelům zdravotních služeb nebo poskytovatelům sociálních služeb potřebné informace o zdravotním stavu nezbytné k zajištění návaznosti dalších zdravotních a sociálních služeb. Vazba na standardy kvality a povinnosti poskytovatelů sociálních služeb právní úprava poskytování zdravotní péče nebrání předávání (získávání a používání) potřebných informací o zdravotním stavu, je však třeba dodržovat stanovená pravidla. Především je nutno zohlednit právo uživatele služby rozhodovat o tom, kdo (a jaké) dostane informace o jeho zdravotním stavu a jak budou používány při poskytování sociální služby. K tomu kritérium 1b) „Poskytovatel vytváří podmínky, aby osoby mohly uplatňovat vlastní vůli při řešení své nepříznivé sociální situace.“ Toto je jednoduché v případě uživatelů služeb, kteří jsou schopni předat informace sami. U lidí, kteří z nějakého důvodu nemohou sami předat informace anebo nemohou dát bez pomoci jiné osoby souhlas s nahlížením do zdravotnické dokumentace, je potřeba zajistit potřebnou podporu při rozhodování o poskytnutí souhlasu. Je třeba uvažovat v souvislosti s revizí zákonných povinností poskytovatelů s upřesněním role sociálních služeb v péči o zdraví a v povinnosti dbát na ochranu zdraví uživatelů služeb a s upřesněním role sociálního pracovníka při poskytování podpory při rozhodování klientů těchto služeb. Při posuzování situace klienta je důležité zohledňovat jeho lidské potřeby. Lidské potřeby:
americký psycholog, jeden ze zakladatelů humanistického proudu v psychologii, nejčastěji bývá uváděn jako autor hierarchie lidských potřeb (Maslowova pyramida potřeb)
7
2. ZDRAVOTNÍ PÉČE, KTEROU NEJČASTĚJI UŽIVATELÉ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB POTŘEBUJÍ Uživatelé sociálních služeb bez rozdílu formy (terénní, ambulantní, pobytová) nejčastěji potřebují zajistit podávání léků nezdravotnickým personálem bez registrace zdravotních služeb poskytovatele sociální služby. Pro podávání léků v terénních sociálních službách i v zařízení sociálních služeb je nezbytný pokyn lékaře zdravotnickému personálu. Pokud by mělo dojít ke změně, tj. aby léky mohly podávat např. pečovatelky, musely by se změnit zákon 48/1997 Sb., vyhláška 55/2011 Sb. a zákon 372/2011 Sb. Podávání léků zdravotnickým personálem by bylo jen z indikace lékaře na základě specifických diagnóz a nutné kontroly zdravotního stavu pro dekompenzaci (např. psychiatrické, kardiovaskulární, diabetes mellitus). Člověk užívá léky na základě svého rozhodnutí a po konzultaci s lékařem, který léky předepisuje. Léky užívá sám, pokud „lékař rozhodne“, že je kompetentní. Pokud lékař rozhodne, že kompetentní k užívání léků není, dá pokyn profesionálovi (SZP). Co by s podáváním léků v těchto případech udělalo zavedení konceptu podpory při rozhodování? Zdravotní péče po opuštění lůžkového zařízení, by dle zdravotního stavu a potřeby měla navazovat na službu HOME CARE. Praktičtí lékaři nevědí, kam pacienty odkazovat a zdráhají se předepisovat péči HOME CARE.
V současné době monitorujeme dva druhy přístupů 1) Lékaři mají představu, že HOME CARE jim bere peníze. Podlehnou vedení ze strany zdravotních pojišťoven, které praktické lékaře učí, jak HOME CARE nepředepisovat. 2) HOME CARE, naopak pro ně znamená rozšíření možností. Je to o statečnosti praktického lékaře, o jeho schopnosti dostatečně zdůvodnit potřebnost zdravotní péče a schopnosti orientace a správného pochopení legislativního rámce a systému nastavení zdravotní a sociální péče. Ve hře je také to, že praktickému lékaři zůstane vysoká kapitační platba za člověka v seniorském věku, který je v nemocnici a proto s ním praktický lékař nemá žádné výdaje. Pacient s HOME CARE doma, se praktickému lékaři nevyplatí. Další komplikací zajištění potřebné péče je, že HOME CARE nesmí podle zákona 372/ 2011 Sb. § 10 odst. 1b působit v zařízeních sociálních služeb, pouze v Domech s pečovatelskou službou. Zde je to posuzováno, jako by klient žil ve vlastním bytě.
8
Kdy vzniká nárok na HOME CARE? Podle Zákona o zdravotních službách má člověk právo na volbu poskytovatele zdravotních služeb HOME CARE – pokud k provedení zdravotní péče není třeba technologické zázemí nemocnice (viz § 10 zákona 372/2011 Sb.).
3. PŘESAH SOCIÁLNÍ PRÁCE DO OBLASTI ZDRAVOTNICTVÍ A NAOPAK Pro zajištění kontinuity péče během a po propuštění pacienta z lůžkového zdravotnického zařízení, z pohledu kontinuity a efektivního poskytování sociálně-zdravotní péče a návaznosti péče formální a neformální, je potřeba činnosti koordinovat. Existence koordinátora a dostupnost zdravotních a sociálních služeb navazujících na přirozenou, neformální a neplacenou péči rodiny či komunity patří ke klíčovým podmínkám umožňujícím i lidem, kteří potřebují velký objem péče při zvládání běžných denních činností zůstat ve vlastním domácím prostředí. V systému tato role (koordinátora, case managera, průvodce, nezávislého zprostředkovatele), která by se hodila na sociální pracovníky obcí s patřičným vzděláním, chybí. V rámci naplňování svého účelu by sociální služby měly být natolik flexibilní, aby tuto roli na sebe v případě potřeby (tj., když není nikdo jiný) mohly vzít a zajistily by koordinaci jak sociální, tak zdravotní péče i neplacené podpory neformálního prostředí. Musí se zachovat specifičnost zdravotní péče, jejímž cílem je zlepšení či udržování a kontrola zdraví. Koordinátor sociální pracovník má mnohdy větší odpovědnost za koordinaci než sociální pracovník ve zdravotnictví nebo komunitní sestra (se specializací). Úkolem sociální služby je totiž pomáhat lidem využívat vlastní zdroje a další přirozené zdroje včetně veřejných a dalších služeb. Je proto logické, aby úkol koordinovat pomoc a podporu potřebnou pro každodenní život, na sebe vzala sociální služba, která je šířeji zaměřená. Vazba na standardy kvality a povinnosti poskytovatelů sociálních služeb se nejvíce váže na kritéria standardu č. 8 Návaznost poskytované sociální služby na další dostupné zdroje. Zprostředkování služeb jiných fyzických a právnických osob a podpora ve vztazích s přirozeným sociálním prostředím. Tady by bylo potřeba revidovat kritérium 8b, zejména dovětek o zachování neutrálního postoje a to ve vztahu k úmluvě o právech osob s postižením. Koordinační roli sociálních služeb by bylo potřeba řešit ve vztahu k roli terénních sociálních pracovníků na obci, kde se zdá umístění koordinace jako přirozené. Vazba sociální služby na zdravotní péči se nutně musí projevit i na úrovni individuálního plánování. Ve standardu č. 5 Individuální plánování průběhu sociální služby se nepočítá s přizpůsobením služeb potřebám. Zohledňovány mají být pouze cíle a možnosti – viz výše. Naopak Zákon o sociálních službách č.108/2006 Sb. v § 88 písm. f) s potřebami počítá. Je tedy nutné standard č. 5 upravit podle zákona o sociálních službách. Při výkladu a kontrole plnění je potřeba upřesnit, že potřeba podpory v oblasti péče o zdraví pokud se objeví, by měla být zohledněna při poskytování sociální služby. Mnohdy z pohledu hodnocení služby se objevuje názor, že sociální služba zachází mimo rámec své standardizace.
Komunitní péče v širším kontextu, co v současném systému chybí Komunitní péče je od poloviny 20. století dominantním trendem v řadě vyspělých zemí a je spojena s tzv. deinstitucionalizací, částečnou přeměnou ve služby komunitní. Prostředkem těchto změn je vytváření komunitních týmů duševního zdraví s určenou geografickou oblastí, 9
ve které působí. V novějším konceptu tzv. vyvážené péče (balanced care) jde o integrativní pojetí, ve kterém jsou do systému péče zapojeni lékaři, rezidenční služby péče v komunitě, krizové služby, denní stacionáře, péče ve vlastním prostředí. Celý systém komunitní péče je orientován na lidská práva a potřeby. Komunikace v kontextu komunitního ošetřovatelství
etika v komunitním ošetřovatelství jako základní princip, komunikace – rozdělení, její složky a význam, interakce, faktory ovlivňující komunikaci a interpersonální vztahy, efektivní komunikace, komunikace ve specifických situacích.
Systém zdravotních služeb v komunitní péči Světová zdravotnická organizace (WHO) vytvořila:
koncept primární péče, národní programy podpory zdraví, organizace zdravotních služeb. určila role státu, krajů, obcí, základní prvky zdravotnického systému (příjemce, poskytovatel, plátce), formy zdravotní péče – primární, sekundární, terciální. charakteristiku specifických komunitních služeb (státních a nestátních institucí) vybrané zdravotní služby a instituce v komunitní péči, vybrané sociální služby a instituce v komunitní péči. návaznost zdravotních a sociálních služeb.
Pomáhající profese a jejich vztah ke komunitnímu ošetřovatelství. Doplňkový systém fungujícího dobrovolnictví. Hygiena a epidemiologie
hygienické zásady v komunitním ošetřovatelství, edukace klientů a jejich blízkých v hygienické problematice – mytí rukou, manipulace s prádlem, biologickým materiálem, kontaminovaným odpadem apod. zásady manipulace přístroji a pomůckami (antisepse, sterilita a asepse, dezinfekce, dekontaminace, manipulace s kontaminovanými prostředky, úklidové postupy). zásady ošetřování klientů se závažným infekčním onemocněním, HIV pozitivních, s AIDS aj. stravou,
Komunita, komunitní péče, komunitní ošetřovatelství
Komunita, komunitní práce, její etapy a cíle, komunitní péče – principy, plánování, realizace, hodnocení intervencí zaměřených na zdraví komunity s propojením sociální práce. faktory ovlivňující zdraví komunity – biologické, psychologické, duševní, environmentální, sociální. teorie a modely ošetřovatelství aplikované na jednotlivce, skupiny osob v komunitě. podpůrné programy na snížení rizika poškození zdraví, skupiny preventivních programů, screaning v rámci komunity. preventivní postupy ve vztahu k sociálnímu a životnímu prostředí jedince i komunity. 10
východiska na zlepšení podpory zdraví. základní typologie sítě sociálních služeb v komunitě (terénní, ambulantní, pobytové služby) a návazné sociální služby jejich charakteristika.
Komunitní péče o rodinu
rodina jako funkční a navzájem se ovlivňující celek z hlediska biologického, psychologického, sociálního a spirituálního. definice zdravé rodiny a její charakteristika. detekce rizikových a negativních faktorů ovlivňující zdraví rodiny. vzdělávací programy pro rodiny.
Komunitní péče o dítě
programy kontinuálního zvyšování zdravotního stavu dětí a posuzování potřeb dítěte v komunitě. rodina a její poruchy ve vztahu k dítěti, odpovědnost rodičů za děti. ohrožené dítě, dítě se zdravotním znevýhodněním, handicapované a chronicky nemocné dítě. náhradní péče o děti. týrané, zanedbávané a zneužívané dítě (syndrom CAN). sociálně – právní ochrana dítěte.
Komunitní péče o ženu
specifické aspekty péče o ženu, prevence v péči o ženu (primární, sekundární, terciální).
Komunitní péče o kulturně odlišné skupiny
vymezení pojmů (etnikum, národ, kultura, asimilace, předsudky, rasismus, xenofobie apod.), minoritní etnika v ČR, multikulturní a transkulturní ošetřovatelství. kulturní odlišnosti – etnický a rasový původ, politické aspekty, přesvědčení, náboženství, hodnotová orientace, komunikace, zvyklosti ve stravování apod. tvorba kladného prostředí v komunitě. eliminace rizikových situací. romská populace.
Komunitní péče o osoby sociálně slabé, nepřizpůsobivé, se závislostmi, bezdomovce apod.
vymezení pojmů (skupina, konformita, skupinový vliv, sociální a antisociální chování, poruchy chování, delikvence, kriminalita), možnosti intervencí. kvalita života a zdraví jedinců i skupin, identifikace rizikových faktorů, možnosti prevence a multioborová spolupráce včetně pomáhajících skupin. strategické preventivní programy.
Komunitní péče o pacienty s psychickou poruchou
sociálně – zdravotní problematika včetně ošetřovatelských intervencí u klientů s psychickým onemocněním. možnosti resocializace klientů do vlastního sociálního prostředí a úloha sestry v multioborovém týmu v procesu resocializace. stanovení rehabilitačního a krizového plánu u klienta v domácím prostředí. 11
individuální psychiatrická rehabilitace. terénní krizová intervence. formy podpory. case management. organizace a struktura psychiatrické péče, síť služeb a jejich provázanost, prolínání zdravotní a sociální péče o duševně nemocné. právní problematika v psychiatrii (nedobrovolná hospitalizace, omezování způsobilosti k právním úkonům, ochranné léčení, zabezpečovací detence).
Komunitní ošetřovatelství zaměřené na zdraví v zaměstnání –
vznik nemoci z povolání, míra dopadu nemoci z povolání na jedince. vymezení preventivních opatření a postupů vhodných pro předcházení úrazům na pracovišti, ochrana zdraví. negativní vlivy a stresory pracovního prostředí (fyzikální a chemické vlivy, neionizující elektromagnetické záření, fyzická a psychická zátěž, zraková zátěž apod.) jejich detekce a posuzování. environmentální faktory ve vztahu ke zdravému pracovnímu prostředí, negativní dopady na zdraví zaměstnanců včetně zpětného vlivu pracovní činnosti na životní prostředí. právní normy zajišťující bezpečné a zdravé pracovní prostředí závazné pro zaměstnance i zaměstnavatele.
Komunitní ošetřovatelská péče v ambulanci praktického lékaře pro dospělé
ošetřovatelství v primární zdravotní péči, úloha ošetřovatelství při upevňování zdraví. úloha sestry v rámci zajištění primární péče (anamnéza, fyzikální a laboratorní vyšetření, dokumentace, dispenzarizace, objednávkový systém, návštěvní služba apod.). prevence nádorových a civilizačních onemocnění - preventivní prohlídky, detekce rizikových faktorů, profesní rizika, poradenská a edukační činnost. role institucí podílejících se na zajištění a udržení kvality života. spolupráce s institucemi zajišťujícími zdravotní a sociální služby.
Komunitní ošetřovatelská péče v ambulanci praktického lékaře pro děti a dorost
úloha sestry v rámci zajištění komplexní preventivní péče o dítě (růst a vývoj dítěte, uzlové body, očkování, dokumentace, dispenzarizace, návštěvní služba apod.). právní normy související s komplexní péčí o dítě. vybrané specifika v rámci praktického lékařství pro děti a dorost. spolupráce s institucemi zajišťujícími zdravotní a sociální služby. poradenská a edukační činnost.
Komunitní ošetřovatelská péče ve školách
školské prostředí, programy na podporu zdraví, screaning ve školách, edukace ve školách.
12
Edukační programy v komunitě
tvorba edukačního plánu a edukačních jednotek v systému komunitní péče. možnosti individuálního přístupu ke vzdělávání pacientů a jejich blízkých s přihlédnutím k široké variabilitě komunitní problematiky praktické nácviky tvorby edukačních plánů v rámci komunity.
Komunitní sestra zcela samostatně poskytuje, organizuje a metodicky řídí primární, integrovanou a preventivně zaměřenou ošetřovatelskou péči, včetně vysoce specializované ošetřovatelské péče o jednotlivce a skupiny osob ve vlastním sociálním prostředí. Je schopná provádět komplexní analýzu zdravotní a sociální situace jednotlivce nebo skupiny občanů ve vlastním sociálním prostředí z hlediska koordinace poskytované zdravotní a sociální péče. Vede poradenství pro skupinu občanů v ošetřovatelské i sociální péči. Je schopná hodnotit zdravotní i sociální rizika jednotlivce ve vlastním sociálním prostředí nebo skupiny občanů veřejného zdraví bez odborného dohledu na základě indikace lékaře nebo odborného pracovníka v ochraně. Je znalá priorit při řešení zdravotních rizik na základě epidemiologických a statistických dat a výsledků výzkumů. Komunitní zdravotní péče, zvláště ve vztahu k ošetřovatelským službám, je klíčem ke zlepšení zdraví a tělesné i duševní pohody všech lidí. V řadě zemí je věnována velká pozornost zajištění kvalitní a efektivní péče při poskytování komunitních služeb seniorům, přičemž záleží nejen na strategii dané země, ale i na vůli odborné veřejnosti. Je nezbytné, aby každá země zpracovala celkovou strategii plánování komunitní péče pro seniory, neboť úroveň vyspělosti každé společnosti se dá odhadnout i podle způsobu péče o své nejslabší členy.
Současná praxe Charakter některých činností v oblasti stacionární péče i krizových služeb je však pomezně zdravotně sociální, poskytující zejména nejvíce psychickou podporu a pomoc při každodenních činnostech. Péče však není v žádném systému podporovaná, což přináší velké problémy v péči o tyto klienty, kteří nejsou ryze vyhraněnými z pohledu zdravotní a sociální péče. Funkce komunitních sester by mohla v nastavování návazné péče významně přispět.
4. NASTAVENÍ SPOLUPRÁCE MEZI SOCIÁLNÍMI PRACOVNÍKY A ZDRAVOTNÍKY
Jak by to mělo fungovat u lidí, kteří potřebují zdravotní péči? Je potřeba komplexní péče - zdravotně sociální a jak by to mohlo fungovat? Když jde člověk z nemocnice domů v případě potřeby má možnost kontaktovat někoho, kdo mu zajistí pomůcky, poradí, kam se obrátit, uvede věci do praxe?
Aby systém mohl pro klienta a jeho rodinu fungovat, musí se stát sociální služby a zdravotní péče více flexibilními. Není tedy možné do budoucna, aby tyto dva resorty spolu nespolupracovaly. Je nutné revidovat v území péči jak sociální tak zdravotní, nastavit efektivní systém péče tak, aby pokryl potřeby v území a zároveň byl schopen financování s podporou státu.
13
Je nutné na místní úrovni se snažit optimalizovat systém zdravotní a sociální péče jako:
Efektivní Spravedlivý Dostupný Financovatelný ze stávajících zdrojů
Z pohledu sociální práce vyhledávat ohrožené lidi, kteří potřebují pomoc. Z pohledu zdravotníka upozornit sociálního pracovníka na ohroženého člověka, který potřebuje pomoc. Otevírá se otázka, jak poskytnout péči např. lidem bez pojištění, jak poskytovat péči HOME CARE lidem bez domova?
Péče o pečující rodiny, zapojení rodiny Zapojení rodiny do péče o rodinného příslušníka, který ze zdravotních důvodů vyžaduje zvýšenou péči, provádí sestra. Edukuje rodinu klienta o způsobu péče (např. jak koupat, použití inkontinentních pomůcek, jak polohovat, jak manipulovat či přemisťovat rodinného příslušníka), možných důsledků vyplývajících s nedostatečné péče a možnosti oslovení sociálního pracovníka v pomoci s péčí. Standardy kvality sociálních služeb se zaměřují na jednotlivce. Téma rodiny je řešeno jen okrajově ve standardu č. 8.
Co s lidmi, kteří nechtějí do Domova? Co s lidmi, kteří nemají místo doma ani v Domově? Kdo jim a jejich rodinám pomůže?
Profesionální přístup k dlouhodobé péči o klienty je odlišný u zdravotníků a sociálních pracovníků. Cílem zdravotní péče je léčba a rehabilitace, cílem sociální péče je dlouhodobé ošetřování, začleňování do prostředí. Součástí ošetřování klientů sociální péče je vytvoření důvěryhodného vztahu mezi klientem a sociálním pracovníkem. Pojetí dlouhodobé péče je tedy odlišné a délka péče o klienta je často meritorní součástí profesionálního přístupu sociálních pracovníků. Tyto odlišnosti mohou být základem pevnější spolupráce zdravotníků a sociálních pracovníků. Ukazuje se, že léčebny pro dlouhodobě nemocné nejsou nahraditelné domovy pro seniory, i když obojí zařízení mohou mít ošetřovatelská lůžka. V praxi je mezi těmito institucemi posloupnost ve zdravotně sociální péči zabezpečované pro konkrétní klienty. Rozdíly mezi způsobem dlouhodobé péče v domovech pro seniory a ve zdravotnických zařízeních typu LDN však nejsou pravděpodobně způsobeny jen odlišným profesním přístupem, ale také rozdílnými ekonomickými náklady obou zařízení. Léčebny pro dlouhodobě nemocné mají v průměru dražší péči (důvodem jsou vyšší nálady na zdravotnický materiál a hlavně personál) než sociální zařízení, nic méně se systém péče bez následné a dlouhodobé péče neobejde.
Legislativní vymezení sociálních a zdravotních služeb Zákon o sociálních službách dále definuje jen kompetence sociálních profesí, vymezení je spíše obecné, více vymezuje základní činnosti. Z hlediska vymezení jednotlivých profesních pozic, které nalezneme v zákoně, se jeví jako nejvhodnějším odborníkem pro vyhledávání ohrožených osob a pro koordinaci všech typů služeb, a to v úzké spolupráci s praktickým lékařem, sestra se specializací komunitní ošetřovatelské péče. Dle analýzy kapacit a sítě poskytovatelů sociálních služeb, komunitní sestra je pracovník, jehož potenciál není v současném systému v rozsahu všech svých kompetencí dosud využíván. Dále to může být zdravotně sociální pracovník, je to profese, která se pohybuje na 14
pomezí regulace zdravotní a sociální péče. Zdravotně sociální pracovník je „de iure“ sociálním pracovníkem specializovaným pro oblast zdravotnictví, vztahují se na něj všechna ustanovení obdobně jako na jiné zdravotnické pracovníky, tedy zejména povinnost získat osvědčení k výkonu povolání bez odborného dohledu a z toho plynoucí kontrola celoživotního vzdělávání. V dlouhodobé péči je využit obdobně jako sociální pracovník, vzhledem ke svému zaměření je však pro tuto roli lépe připraven. Sociální pracovník je primárně regulován zákonem o sociálních službách a ve zdravotnictví působí jako jiný odborný pracovník. Vzájemná informovanost mezi poskytovateli zdravotních a sociálních služeb usnadňuje návaznost mezi těmito službami, spolupráci a koordinaci těchto služeb. Jak zdravotní, tak sociální legislativa upravuje podmínky informování o svých činnostech. Zákon 372/2011 Sb. o zdravotních službách upravuje postavení poskytovatele, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Ve prospěch propojování sociálních a zdravotních služeb hovoří paragraf 45 odstavec 2 písm. g, který stanovuje, že poskytovatel je povinen předat jiným poskytovatelům zdravotních služeb nebo poskytovatelům sociálních služeb potřebné informace o zdravotním stavu pacienta nezbytných k zajištění návaznosti dalších zdravotních a sociálních služeb poskytovaných pacientovi. Dle paragrafu 46 odstavce 1c je poskytovatel povinen zajistit, aby byl pacient informován o dalších zdravotních službách a dalších možných sociálních službách, které mohou zlepšit jeho zdravotní stav, zejména o možnostech sociální, pracovní a pedagogické. Sociální pracovník koordinátor:
je znalý vyjednávání k přijetí do pobytového zařízení a současně v zajištění potřebné péče v domácím prostředí. Je potřeba zohlednit nový koncept podpory při rozhodování – standardy 1 a 2. umí se orientovat v systému zdravotních služeb v oblasti komunitní péče, umí se orientovat v právních předpisech související s hygienicko-epidemiologickou problematikou, zná specifika komunitní péče, péče o rodinu, dítě zná specifika komunitní péče v ambulancích praktického lékaře, pro dospělé, děti a dorost, ve školách zná specifika komunitní péče o kulturně odlišné skupiny a osoby sociálně slabé, nepřizpůsobivé, se závislostmi i bezdomovce, zná specifika komunitní péče o psychicky nemocné, zná metody pro vyhledávání, zpracovávání a hodnocení rizik zdravotního stavu posuzované komunity z hlediska biologického, psychologického, sociálního i spirituálního, zná metody a postupy používané v primární, sekundární a terciární péči u klientů všech věkových skupin a etnik, zná zásady spolupráce s rodinnými příslušníky, blízkými osobami a členy komunity s ohledem na požadavky moderního multikulturního života s důrazem na kvalitu života v komunitě, zná možností konzultačních a poradenských služeb zná základní a navazující typologii zdravotních a sociálních služeb je schopný edukace v podpoře a udržení klienta a jeho rodiny v rámci komunity, zná komunitní plánování a zapojuje se do realizace zdravotnického screeningu, imunizační, epidemiologické a protidrogové prevence, zná účinné metody při zapojení a tvorbě komunitních plánů, zná postupy a metody vedoucí k detekci a následné analýze stresorů a jejich negativních vlivů 15
vede k podpoře zdraví v rodině a vyhodnocování rizik a negativních faktorů, je schopný hodnotit účinnost poskytované zdravotní a sociální péče klientům v komunitě, zná metody pro zapojení do tvorby komunitních plánů
Podpora procesů sociální a zdravotní reformy v souvislosti s procesy komunitního plánování
zvýšit efektivitu veřejně financovaných služeb podpořit koordinaci mezi jednotlivými resorty optimalizovat počty lůžek zdravotní a sociální péče na potřeby kraje zajistit v rámci objemu dnes vynakládaných veřejných prostředků dostupnou a kvalitní sociální a zdravotní péči sjednotit a koordinovat aktivity resortů a krajů tak, aby nebyly upřednostňovány zájmy žádného ze zúčastněných subjektů na úkor jiných najít řešení koncepční a dlouhodobé uvést do souladu strategické dokumenty komunitního plánování vznikající na různých úrovních zapojit do součinnosti zřizovatele zdravotnických a sociálních zařízení (kraje, obce, soukromé subjekty) navázat spolupráci se zdravotními pojišťovnami, komorami a profesními sdruženími, odbory, svazy a unií poskytovatelů péče přispět k rozvoji efektivnějších forem péče z hlediska financování systému v péči o klienty Domácí péče, Ambulantní péče, Stacionáře podpořit změny ve financování zdravotní a sociální péče. Zákon o dlouhodobé péči. Zákon o koordinované rehabilitaci nastavit změny v systému výplat sociálních dávek, jejich kontrola přechod financování zdravotnických zařízení dle klasifikačního systému DRG (Diagnosis Related Group) zákon o zdravotnických službách definice a popis služeb v síti zdravotních a sociálních služeb popis jednotlivých prvků sítě zdravotních a sociálních služeb včetně jejich parametrů sběr a analýza dat o jednotlivých službách a prvcích sítě vytvoření trvale aktuálních registrů dat o síti zdravotních a sociálních služeb sběr a analýza informací a dat z porovnatelných zemí návrh koncepce řešení optimalizace sítě zdravotních a sociálních služeb definice cílových hodnot parametrů pro jednotlivé služby a prvky v síti pilotní ověření navržených řešení ověření finančního modelu a kalkulace úspor tvorba metodiky sítě zdravotních a sociálních služeb identifikace žádoucích změn předpisů, metodik, vyhlášek, příp. zákonů poradenská a metodická podpora při tvorbě generelů
Čím je nutné se zabývat:
Systémem domácí péče - systémem efektivního propojení zdravotní a sociální péče – HOME CARE - pečovatelská služba. Systémem zdravotně sociálních lůžek – lůžka následné péče a lůžka léčeben pro dlouhodobě nemocné a lůžka v pobytových sociálních službách. Přístupem revizních lékařů - posudková služba indikace zdravotní péče. Systémem zdravotního a nemocenského pojištění – systém dávek a jejich využití. 16
Systémem propustnost sítě – kontinuální zajištění klienta ve spolupráci s rodinou. Systémem regulace a ochrany klientů – klient nástrojem systému. Multifunkčností velkých areálů a jejich využitím.
Analýza podílů osob potřebující pomoc podle věku Pro analýzu zdravotních a sociálních služeb je důležitým krokem vymezení služeb, které tvoří obsah spolupráce. Při jejich definování je třeba vycházet z legislativního určení zdravotní a sociální služby. Zdravotní služby jsou definovány v zákoně 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Sociální služby definujeme podle zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. Potřeba a význam rozvoje provázané zdravotní a sociální péče stále sílí. Na potřebnost těchto služeb chci ukázat vývojem problémů zejména dvou vybraných cílových skupin, a to skupiny seniorů a dětí se zdravotními a vývojovými handicapy. Pro pochopení potřebnosti těchto služeb je potřebné analyzovat současný vývoj provázaných služeb v jednotlivých regionech. Souhrnně lze konstatovat, že z dostupných statistických údajů vyplývá, že pro cílovou skupinu seniorů růst potřebnosti zařízení a kapacit sociální péče a provázané zdravotní péče je neustále potřebný. Specifický vývoj stárnutí obyvatelstva v Jihomoravském kraji lze zaznamenat také na území ORP Blansko. Podíl mužů i žen ve věkové kategorii 65+ a více je v Blansku ve vyšší hranici všech ostatních okresů. Tato skutečnost se promítá i do hodnot dalších demografických ukazatelů, jako jsou koeficienty závislosti a index stáří populace. Koeficienty závislosti ukazují podíl závislých věkových skupin na kategorii osob v produktivním věku. Index stáří vystihuje podíl osob ve věkové kategorii 65 a víceletých na kategorii osob ve věku 0 až 14 let. Tabulka je převzata z publikace J. Dufka a B. Minaříka (Brno, 2011). Okres Blansko je jedním z okresů s velkou rychlostí stárnutí v průběhu posledních deseti let. Tabulka 4.1: Podíl věkových skupin obyvatel v okresech JM kraje k 31. 12. 2010
Zdroj: Dufek, J. Minařík, B. Brno 2011
17
Bariéry rozvoje spolupráce zdravotních a sociálních služeb
5. ZAPOJENÍ REFORMY PSYCHIATRICKÉ PÉČE DO PROCESU PLÁNOVÁNÍ V březnu 2013 byla Reforma psychiatrické péče schválena jakožto součást Národního programu reforem 2013. Národní program reforem pro rok 2013 je úzce provázán s plněním Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR 2012–2020 a s dalšími strategickými dokumenty vlády. Hlavním cílem Národního programu reforem je podpora hospodářského růstu, posílení konkurenceschopnosti a přispění k tvorbě pracovních míst. Tento program je také plně v souladu s prováděním politiky soudržnosti EU v podmínkách ČR. Strategie reformy psychiatrické péče je po organizační stránce v gesci Ministerstva zdravotnictví ČR. Cílem strategie psychiatrické péče je zvýšit kvalitu života osob s duševním onemocněním. Specifické cíle:
Zvýšit kvalitu psychiatrické péče systémovou změnou organizace jejího poskytování. Omezit stigmatizaci duševně nemocných a oboru psychiatrie obecně. Zvýšit spokojenost uživatelů s poskytovanou psychiatrickou péčí. Zvýšit efektivitu psychiatrické péče včasnou diagnostikou a identifikací skryté psychiatrické nemocnosti. Zvýšit úspěšnost plnohodnotného začleňování duševně nemocných do společnosti (zejména zlepšením podmínek pro zaměstnanost, vzdělávání a bydlení aj.). Zlepšit provázanost zdravotních, sociálních a dalších návazných služeb. Humanizovat psychiatrickou péči
Česká republika patří mezi menšinové země v Evropské unii, které doposud neměly vládní program péče o duševní zdraví. Důsledkem je nesystematičnost při zřizování psychiatrických institucí, chybějící nebo nerovnoměrně rozmístěné ambulantní služby, zastaralá struktura lůžkové kapacity a nedostatek zařízení komunitní péče. 18
Koncept kvality života tvoří základní referenční rámec celé Strategie reformy psychiatrické péče a všechny aktivity a opatření budou posuzovány z tohoto pohledu. V návaznosti na Strategii reformy psychiatrické péče je třeba dále rozvinout oblast sociálních a dalších návazných služeb ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, Ministerstvem vnitra ČR, Ministerstvem spravedlnosti ČR, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Ministerstvem pro místní rozvoj a jednotlivými kraji (územní samosprávou). Zajistit rozvoj následné sociálně a subspecializovaných služeb.
zdravotní
péče
pro
uživatele
psychiatrických
Rozvoj sítě psychiatrické péče Rozvoj sítě psychiatrické péče je základním přínosem první etapy reformy (2014–2023). Centra duševního zdraví (CDZ) se stanou novým nízkoprahovým pilířem pro poskytování zdravotně-sociálních služeb. Tímto pilířem se rozšíří systém péče v České republice, který se přiblíží duševně nemocným. Poskytne individualizovanou péči zejména vážně duševně nemocným (SMI), zkoordinuje dostupné služby s ohledem na potřeby klientů v jejich přirozeném prostředí. Služby v rámci CDZ jsou poskytovány zejména v přirozeném prostředí klienta, a také v zařízení CDZ. Péče je založena převážně na multidisciplinárním týmu. Terénní tým (intervence: vyšetření, koordinace péče (case management), krizová intervence, zprostředkování hospitalizace, asertivní práce v terénu, včetně specializovaných týmů zaměřených na osoby bez přístřeší), práce s rodinou, psychiatrická rehabilitace včetně podporovaného vzdělávání a podporovaného zaměstnávání. Krizové centrum (intervence: krizová telefonická intervence, krizová lůžka). Denní péče – zdravotnický denní stacionář nebo denní centrum (intervence: psychoterapie individuální, skupinová, rodinná, volnočasové a vzdělávací programy, kognitivní rehabilitace)
Služby klinického psychologa Služby dětského klinického psychologa Svépomocné programy (uživatelé, rodinní příslušníci) Mezi další služby mohou patřit: Psychogeriatrický stacionář Specializované dětské a dorostové služby AT (adiktologický) denní stacionář Stacionář pro poruchy příjmu potravy (PPP) Odlehčovací služby a poradenství pro všechny cílové skupin
Relevantní součástí reformního úsilí by měl být posun ke způsobu léčby v co největší míře poskytované v přirozené komunitě. V souvislosti s hledáním bariér a možností budování spolupráce je proto prvořadým úkolem koordinátorů komunitního plánování zvážit, jakou formu spolupráce zdravotních a sociálních služeb chtějí budovat a podporovat. Faktory úspěšnosti meziorganizačního partnerství Strukturální podmínky:
Koheze cílů organizací. Vzájemná závislost
19
Procedurální podmínky:
Komunikace mezi pracovníky s různých resortů Vzájemná důvěra;
Jasná formulace cílů a strategií:
Přijatelnost rozdělení finančních nákladů a rozhodovacích pravomocí; Jasné fázování spolupráce; Pravidla řešení konfliktů; Legálnost postupů; Podpora a obrana zájmů třetích stran (zejména klientů); Jednotná organizační pravidla Adekvátní podpora vedoucích týmu
Účelová spolupráce mezi oběma resorty může být funkční formou spolupráce při poskytování zdravotních a sociálních služeb. Musí však být budována v podmínkách vzájemně výhodných pracovních vztahů a opírat se o racionální kalkulaci, která motivuje obě strany ke spolupráci a má určitý hmatatelný výsledek.
20
