Projekt „Nastavení rovných příležitostí na MěÚ Slaný“, registrační číslo: CZ.1.04/3.4.04/88.00208
Studijní materiál k e-learningovému kurzu ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI ŽEN A MUŽŮ V ČR A EU
Osnova 01 Slovo úvodem ......................................................................................................................................... 4 02 Východiska politiky rovných příležitostí .................................................................................................. 6 02.1 Gender jako základní sociální koncept ........................................................................................... 6 02.1.1 Historická perspektiva ................................................................................................................ 6 02.1.2 Nedostatečnost biologických vysvětlení .................................................................................... 8 02.1.3 Sociologické vysvětlení – gender .............................................................................................. 9 02.1.4 Genderová socializace ............................................................................................................ 14 02.2 Gender a trh práce .......................................................................................................................... 15 02.2.1 Genderová dělba práce ........................................................................................................... 15 02.2.2 Představy o mužích a ženách ve světě práce ......................................................................... 16 02.2.3 Změny v průběhu dvacátého století ........................................................................................ 18 02.2.4 Současný stav na trhu práce v ČR .......................................................................................... 19 02.3 Gender a politika ............................................................................................................................. 27 02.4 Gender a násilí ................................................................................................................................ 29 03 Politika české vlády a Evropské unie v oblasti rovných příležitostí žen a mužů .................................. 32 03.1 Programové dokumenty .................................................................................................................. 32 03.1.1 Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen ................................................ 32 03.1.2 Souhrnné zprávy o plnění priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti mužů a žen ...... 35 03.1.3 Plán pro dosažení rovného postavení žen a mužů 2006–2010 ............................................ 37 03.1.4 Úmluva o odstraňování všech forem diskriminace žen ........................................................... 39 03.1.5
Evropský pakt pro rovnost žen a mužů ............................................................................. 40
03.2 Institucionální zabezpečení ........................................................................................................... 40 03.2.1 Celostátní úroveň ..................................................................................................................... 40 03.2.2 Krajská a místní úroveň ........................................................................................................... 44 03.2.3 Nestátní úroveň ....................................................................................................................... 45 04 Nástroje pro prosazování rovných příležitostí žen a mužů .................................................................. 50 04.1 Legislativní nástroje ........................................................................................................................ 50 04.1.1 Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování Evropské unie ........................................... 50 04.1.2 Směrnice EU ............................................................................................................................ 51 04.1.3 Česká legislativa ...................................................................................................................... 53 04.1.4 Uplatňování práva na rovné zacházení v praxi ....................................................................... 54 04.1.5 Evropský soudní dvůr .............................................................................................................. 56 04.2 Genderový mainstreaming .............................................................................................................. 56 04.2.1 Genderové statistiky ................................................................................................................ 58 04.2.2 Genderové audity .................................................................................................................... 60 04.2.3 Genderové rozpočtování ......................................................................................................... 62 2
04.2.4 Odhady dopadů na rovnost žen a mužů.................................................................................. 65 04.3 Vyrovnávací (pozitivní) opatření ..................................................................................................... 67 04.4 Finanční podpora ............................................................................................................................ 69 04.4.1 Evropské strukturální fondy ..................................................................................................... 70 04.4.2 Grantové programy v oblasti vzdělávání ................................................................................. 71 04.4.3 Program Progress .................................................................................................................... 72 04.4.4 Finanční podpora z veřejných prostředků ............................................................................... 72
3
01 Slovo úvodem Rovnost příležitostí žen a mužů (tzv. genderová rovnost)1 je základní právo a její prosazování je dnes jedním z klíčových pilířů politiky všech rozvinutých demokratických zemí, Evropské unie i Organizace spojených národů. V bývalých komunistických zemích stálo toto téma před rokem 1989 na okraji zájmu, po změně politického režimu se však začala situace měnit. Návrat do Evropy, proklamovaný cíl všech postkomunistických vlád, totiž znamenal i návrat k demokratickým sociálním a kulturním hodnotám, mezi které rovnost žen a mužů nepochybně patří. Obecně lze konstatovat, že česká společnost dosáhla během uplynulých let významných pokroků při dosahování rovného postavení žen a mužů především díky přijetí právních předpisů o rovném zacházení Evropské unie. Nicméně stále platí, že nerovnosti mezi ženami a muži v řadě oblastí objektivně existují a ženy jsou vesměs vystaveny životním úskalím a nejistotám více než muži. Tento stav souvisí především s tím, že ženy jsou častěji nuceny volit mezi mateřstvím a kariérou a že stereotypní představy o rolích žen a mužů stále přetrvávají. Je například zřejmé, že pokroky, kterých bylo dosaženo v oblasti vzdělání, nekorespondují s postavením žen na pracovním trhu, kde jsou platy žen v průměru o čtvrtinu nižší než mužů a kde ženy pracují zpravidla v profesích a sektorech s nejnižšími průměrnými platy. Zastoupení žen na vedoucích a řídících pozicích také zdaleka neodpovídá jejich zastoupení v populaci a Česká republika se v tomto ohledu řadí k horší polovině členských států EU2. Na druhé straně jsou i oblasti, ve kterých stereotypní představy znevýhodňují muže. Typicky se jedná o situace související s péčí o děti (např. svěřování dětí do péče po rozvodu). S ohledem na tyto skutečnosti se česká vláda zavázala důsledně respektovat princip rovnosti žen a mužů, který je explicitně zahrnut mezi základními cíli Evropské unie3 i Organizace spojených národů4. Ve světle uzavřených mezinárodních smluv i odpovědnosti, kterou má vůči vlastním občanům a občankám, je ostatně na místě očekávat, že se vláda bude aktivně snažit prosadit zmíněný princip ve všech sférách a na všech úrovních společnosti a že vynaloží adekvátní úsilí a zdroje na odstranění existujících nerovností mezi muži a ženami. Za tímto účelem vláda každoročně schvaluje akční plán Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen, v kterém si vytyčuje konkrétní úkoly na cestě k rovnosti žen a mužů.
1
V textu budou pojmy rovné příležitosti žen a mužů, genderová rovnost, rovnost žen a mužů a rovné postavení žen a mužů používány vesměs jako synonyma, protože jsou v různých relevantních dokumentech takto používány. Přestože by se tedy mezi nimi daly vysledovat jisté významové rozdíly, nejsou pro tento text kurz klíčové. 2 Například v roce 2007 tvořily ženy 28,6 % skupiny zákonodárci, vedoucí a řídící pracovníci. 3 Viz články 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii (po novelizaci Lisabonskou smlouvou), články 8, 153 a 157 Smlouvy o fungování Evropské unie a dnes již více než deset směrnic v oblasti genderové rovnosti (viz dále 04.1). 4 Konvence OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW – the Convention on Elimination of All Forms of Discrimination Against Women) byla Parlamentem schválena jako součást právního řádu již v 1987, viz 03.1.4.
4
Prosazování rovnosti mezi muži a ženami však nemůže záviset pouze na úsilí vlády, ale vyžaduje zapojení všech, žen i mužů. Pokud ctíme princip nezcizitelných lidských práv, měli bychom všichni usilovat o to, aby byli muži a ženy rovně zastoupeni v ekonomice, v rozhodovacích procesech i ve společenském, kulturním a občanském životě. Demokratická společnost se nemůže smířit s existencí systematického znevýhodňování nějaké skupiny na základě pohlaví5. Přitom je důležité si uvědomit, že rovnost žen a mužů je zásadní předpoklad i z hlediska dosažení klíčových výzev naší společnosti, jako je ekonomický růst, konkurenceschopnost, sociální smír či demografický růst. V situaci, kdy naše populace progresivně stárne a úměrně tomu se zmenšuje počet lidí v produktivním věku, je zásadní využít veškerého jejich existujícího potenciálu, schopností a dovedností. Diskriminací některých skupin, ať už na základě pohlaví, rasy či sexuální orientace, sami sebe připravujeme o nemalé zdroje pro růst a zaměstnanost. Zohledňování perspektivy rovných příležitostí je zásadní i pro kvalitní rozhodování na všech úrovních státní, krajské i místní správy. Pokud si neuvědomíme, že muži a ženy žijí v naší společnosti do značné míry odlišné životy a naše rozhodnutí na ně tedy mohou mít různé dopady, nestojí naše rozhodování na pevných základech a nemůžeme si být jisti, že v konkrétních případech neznevýhodňujeme osoby jednoho pohlaví na úkor osob opačného pohlaví. Nemůžeme ani přemýšlet o tom, jak případné rozdílné dopady kompenzovat, aby v konečném důsledku nevedly k nerovnostem mezi ženami a muži. Cílem tohoto kurzu proto je představení problematiky rovných příležitostí žen a mužů v kontextu současného stavu poznání. Konkrétně budou nastíněna východiska politiky vlády při prosazování rovnosti žen a mužů, její aktuální podoba i její institucionální zabezpečení. Dále budou stručně představeny hlavní nástroje, které jsou v této oblasti využívány.
5
Totéž samozřejmě platí pro rasu, etnikum, náboženské vyznání, sexuální orientaci atd.
5
02 Východiska politiky rovných příležitostí Studijní cíle •
Porozumět východiskům politiky rovných příležitostí pro ženy a muže.
•
Získat přehled a orientaci v odborné terminologii z oblasti genderové problematiky.
•
Dokázat pojmy a získané znalosti aplikovat v praxi.
Jako v každé jiné znalostní oblasti, jako jsou ekonomie či informační technologie, je i v případě politiky rovných příležitostí pro ženy a muže důležité porozumět jejím východiskům a současnému stavu poznání v této konkrétní oblasti. Zároveň je nutné si osvojit alespoň základní terminologii, která je nezbytným předpokladem pro její prosazování. V této část bude proto vysvětlen základní koncept gender a jeho aplikace v oblasti trhu práce a politiky, které jsou v centru zájmu české vlády i EU.
02.1 Gender jako základní sociální koncept Historie genderu jako základního konceptu genderové analýzy je v porovnání s jinými stejně významnými sociálními pojmy relativně krátká. Potřeba definovat podobný analytický nástroj vyvstala až v průběhu minulého století jednak v souvislosti s aktivizací ženského hnutí, které nastolilo téma systematických nerovností mezi muži a ženami ve vyspělých západních zemích, ale též v souvislosti s rozvojem řady sociálněvědních disciplín (především antropologie, ale i sociologie či psychologie). Tato část bude věnována jeho představení.
02.1.1 Historická perspektiva Základním východiskem politiky prosazování rovnosti žen a mužů je poznání, že ženy a muži se neliší v důsledku jakési přirozené či biologické podstaty ženství (femininity) a mužství (maskulinity). Jinými slovy, rozdíly, které je mezi ženami a muži možné vysledovat v současné společnosti (v individuálních schopnostech, v zastoupení v různých sférách společnosti a na vedoucích místech, v platech atd.), nejsou přirozené, nejsou neměnné a nevyplývají z biologických rozdílů. Ale podívejme se na tuto otázku nejprve z historické perspektivy. Zde můžeme konstatovat, že s rozvojem moderní společnosti došlo k zásadnímu přehodnocení prakticky všeho, co lidé až do té doby považovali
6
za nezpochybnitelné pravdy. Stejně jako prudce se rozvíjející přírodní vědy nenávratně změnily naše představy o povaze materiálního světa, sociální vědy změnily naše nazírání na fungování lidské společnosti i na lidi jako jednotlivce. Představy, které byly v předmoderních společnostech ukotveny v různých náboženských systémech, byly postupně podrobovány kritickému zkoumání a přehodnocovány v souladu s principy sociálního teoretizování. Tento proces se samozřejmě nemohl vyhnout ani otázkám týkajícím se podstaty a charakteru tzv. genderového řádu, tedy představám o mužích, ženách a jejich vztazích a postavení ve společnosti, od kterých se odvíjí uspořádání skutečných vztahů mezi nimi ve všech společenských sférách. Abychom byli konkrétní, v naší kultuře byly tyto otázky až do začátku devatenáctého století zodpovídány odkazem na Bibli, jež postuluje, že Bůh stvořil muže a ženy jako rozdílné a přisoudil jim ve společnosti jiné poslání i postavení, které se má odvíjet od jejich rozdílných reprodukčních schopností. Ženy jsou stvořeny, aby rodily děti, a ve vztahu k mužům mají být ve stejně podřízeném postavení, jako jsou muži k Bohu. Podobně byly vysvětlovány i další viditelné společenské rozdíly jako například vztah šlechty a poddaných. V moderní společnosti zrozené po dvojí revoluci (Velké francouzské revoluci a průmyslové revoluci) toto vysvětlení nedostačovalo. Jednak není vědecké, což je principiální kritérium modernity, ale je také v rozporu se základním principem demokratického myšlení, že každý člověk má stejná práva a povinnosti, tedy že si jsme všichni rovni. Nicméně k těmto závěrům lidé nedošli přes noc. Nejprve bylo nutné vytvořit příslušný pojmový aparát a začít tyto otázky teoretizovat. Hlavní hnací impulsy přitom přicházely především ze strany rozvíjejícího se hnutí za ženská práva a z různých sociálněvědních disciplín, které se touto problematikou musely z podstaty věci potýkat. Vysvětlit přitom bylo třeba především dva základní a, zdá se, univerzální aspekty sociálního života6: 1) genderovou rozdílnost, tj. skutečnost, že v každé nám známé společnosti jsou lidé děleni na základě genderu (obvykle na ženy a muže) a od tohoto dělení se odvíjí jejich postavení, povinnosti i aspirace; a 2) genderovou dominanci, tj. skutečnost, že v každé nám známé společnosti jsou zdroje – symbolické, mocenské, ekonomické aj. – rozděleny mezi skupinami vymezenými na základě genderu nerovně, muži jich zpravidla kontrolují více. Pro uchopení a vysvětlení těchto, zdá se, univerzálních sociálních faktů se dnes používá pojem gender7.
6
Kimmel, M. (2000). Gender je anglický výraz, který byl do češtiny přejat proto, že zde neexistuje slovo s ekvivalentním významem. Byly sice pokusy použít v této souvislosti slovo rod, které je doslovným překladem ve smyslu lingvistickém. Většina badatelek a badatelů je však odmítla, protože tento překlad „podsouvá“ představy jako je přirozenost, rodina, vrozenost atd., které jsou v rozporu s genderovou teorií. Genderová problematika se však netýká pouze žen a mužů, protože se existující genderové představy netýkají jen na heterosexuality, ale i homosexuality, transgenderových vztahů a identit atd. Uvažování o genderové rovnosti proto musí nutně zahrnovat i požadavek rovnosti z hlediska sexuálních orientací či menšinových genderových identit. Proto je také v rámci EU preferován termín genderová rovnost místo spojení rovnost žen a mužů, které je obvyklé v České republice.
7
7
02.1.2 Nedostatečnost biologických vysvětlení Než však přistoupíme k definování pojmu gender, je třeba zmínit alternativní vysvětlení, které staví na biologii. Důvodem je skutečnost, že je nekriticky přijímáno řadou nepoučených vědců z oblasti přírodních i sociálních věd a že s ním obvykle pracuje i laická veřejnost, což jde zřejmě na vrub jeho jednoduchosti a zdánlivé samozřejmosti. Tzv. biologický determinismus totiž vysvětluje genderovou rozdílnost biologickými rozdíly mezi muži a ženami, které vnímá jako biologická fakta – protože mají muži a ženy jiné pohlavní orgány, jsou z podstaty rozdílní a z těchto rozdílů vyplývá i jejich rozdílné postavení ve společnosti. Biologický determinismus tedy mimo jiné vede k závěru, že společenské nerovnosti jsou přirozené, že za ně není nikdo zodpovědný a že snahy o jejich zmenšování by šly proti lidské (biologické) podstatě, proti přírodě. Odvádí nás tak od přemýšlení o nesamozřejmosti současného uspořádání vztahů mezi muži a ženami ve společnosti, které je charakterizováno nerovným postavením žen ve většině oblastí společenského života. Zajímavá je zde samozřejmě již podobnost této argumentace s výše zmíněnou náboženskou doktrínou, která podle některých teoretiků a teoretiček není náhodná. Demokratický princip rovnosti totiž zpochybnil nejen náboženskou představu o přirozeném právu šlechty vládnout, ale i představu o přirozené podřízenosti žen. Na té však měli muži, kteří společnosti dominovali, eminentní zájem. Podle této teorie proto vědci-muži ochotně přispěchali s „vědeckým“ zdůvodněním, které stavělo na biologii a ospravedlňovalo existující společenské uspořádání, a tedy mužskou nadvládu8. Zásadní rozdíly mezi muži a ženami přitom mají vyplývat buď z jejich rozdílné genetické výbavy, z jejich rozdílných pohlavních hormonů, nebo z rozdílů ve struktuře a fungování jejich mozků. Následný vývoj sociálních i přírodních věd však takové závěry zásadně zpochybnil. Antropologické výzkumy například přináší mnoho důkazů, jež jsou v rozporu s jednoduchým vysvětlením á la biologický determinismus. Dokumentují totiž, že vnímání genderových rozdílů (v čem a jak se muži a ženy mají údajně odlišovat) i míra genderových nerovností se v různých kulturách dramaticky liší. Zatímco představy o biologických rozdílech se napříč kulturami více méně nemění, různost představ o tom, co je to muž a žena, je ohromující9. Obdobně tomu však je i v rámci každé kultury, kde se tyto představy liší podle třídy, rasy, věku, sexuální orientace atd. Biologický determinismus tuto různorodost nedokáže vysvětlit.
8
Prominentní francouzský sociolog Gustav Le Bon například v roce 1879 napsal: „Ve většině inteligentních ras je velký počet žen, jejichž mozky jsou velikostí blíže gorilám než nejvyvinutějším mozkům mužů (…) Všichni psychologové, kteří zkoumali inteligenci žen (…) dnes uznávají, že ženy reprezentují nejpodřadnější formu lidské evoluce a že jsou blíže dětem a divochům než dospělému civilizovanému muži. Excelují v nevypočitatelnosti, v nestálosti, v nedostatku myšlení a logiky a v neschopnosti usuzovat. Nepochybně existují nějaké vynikající ženy, které významně převyšují průměrného muže, ale to jsou výjimky stejně vzácné jako zrození jakékoliv monstróznosti, například gorily se dvěma hlavami“ (citováno v Gould 1981: 104-5). Ale pozadu nezůstal ani Charles Darwin: „Hlavní rozdíl v intelektuálních schopnostech obou pohlaví se projevuje v tom, že muž je schopnější v jakékoliv činnosti, pro kterou se rozhodne, než žena - ať už vyžaduje hluboké přemýšlení, úsudek či představivost či pouze využívání smyslu a rukou“ (citováno v Degler 1991: 107). 9 Prakticky všechny atributy, které v naší kultuře spojujeme se ženami, mohou být a jsou v jiných kulturách považovány za mužské a naopak. Antropoložka Margaret Mead například zmiňuje kmen Čambuli, kde jsou to především muži, kdo mají patent na půvabnost, koketnost, péči o druhé, zkrášlování a sexuální zdrženlivost. Ženy jsou jejich pravým opakem. Nenosí šperky, rozhodují o
8
Přestože zde není prostor na zevrubnou diskusi tvrzení o biologické rozdílnosti mužů a žen, je důležité alespoň zmínit, že ve světle dnešního poznání je problematický již samotný koncept pohlaví, na kterém stojí. Dnes například víme, že všechny lidi nelze z hlediska genetické výbavy snadno rozdělit do škatulek muž a žena, protože je řada jedinců, kteří nemají chromozomální vybavení, které spojujeme s těmito kategoriemi (XY či XX). Ale jsou i lidé, kteří mají „standardní“ kombinace chromozómů, ale jejich pohlavní orgány tomu neodpovídají, protože mohou mít v důsledku hormonálních změn mužskou kombinaci chromozómů XY ale ženské vnější pohlavní orgány. A konečně jsou i lidé, kteří mají takříkajíc standardní těla, ale jejich identity jsou s nimi v rozporu, mají například za to, že jsou ženy v mužských tělech, což se v moderní společnosti nezřídka řeší chirurgickou úpravou těla (biologie) tak, aby odpovídalo představám toho, kdo v něm žije. Pokud jde o výzkumy týkajících se pohlavních hormonů a mozků mužů a žen, jejich závěry jsou rozporuplné. Podle některých je možné identifikovat rozdíly, podle jiných ne. Všechny tyto výzkumy však mají základní problém s určením příčinné souvislosti – jsou případné rozdíly dané geneticky, nebo vznikly v důsledku socializace. Všechny totiž pracují s dospělými jedinci a je známo, že například struktura mozku se utváří i v závislosti na stimulech, které jsou sociální povahy. Struktura mozku novorozence (neuronové synapse) je „hotová“ zhruba ze 60 % a zbylých 40 % se vytváří v průběhu života. Jinými slovy, naše společenské postavení a zařazení ovlivňují vývoj našeho mozku. Podobně je známo, že hladiny řady hormonů (mimo jiné testosteronu) se mění v závislosti na sociální situaci. Výzkumy, které se snaží odhalit rozdíly ve schopnostech, dovednostech či talentech mužů a žen, pak ukazují, že rozdíly mezi muži a ženami, pokud nějaké vůbec existují, jsou mnohem menší než rozdíly v rámci těchto skupin. Ať už je jejich biologické vybavení jakékoliv, muži a ženy jsou v průměru stejně inteligentní, mají stejné komunikační schopnosti, jsou stejně nadaní na matematiku atd. Otázkou pak samozřejmě je, proč je v naší společnosti tak zdůrazňována genderová rozdílnost a proč existují tak velké genderové nerovnosti. To biologie zodpovědět nedokáže a v každém případě není jasné, proč by biologické rozdíly měly nutně vést k dominanci mužů ve většině sfér společnosti.
02.1.3 Sociologické vysvětlení – gender Pokud jde o vysvětlení zmíněné kulturní a historické rozmanitosti představ o mužích a ženách a odpovídajících způsobů života, mnohem lépe si vedou teorie, které vychází z tzv. sociálního konstruktivismu a které staví na předpokladu, že „ženami [muži] se nerodíme, ale stáváme se jimi“10. záležitostech kmene, kontrolují veškerý obchod a iniciují sexuální vztahy. Tyto rozdíly jsou členy a členkami kmene vysvětlovány biologií. 10 De Beauvoir (1989: 1).
9
V průběhu primární socializace se učíme, jaké jsou představy o ženách, mužích a jejich vztazích v dané kultuře i jak máme v souladu s nimi žít své životy jako ženy a muži. Toto základní nastavení je pak potvrzováno a posilováno během celého života. Jednak proto, že převážná většina lidí v dané kultuře tyto představy a předpoklady sdílí a vychází z nich v každodenních interakcích s ostatními, ale také proto, že jsou rutinně používány jako organizační princip ve všech společenských institucích a sférách. Základním konceptem je zde již zmiňovaný gender, který vysvětluje, že naše představy o mužích a ženách stojí na protikladném vymezení maskulinity (mužskosti) a femininity (ženskosti) - maskulinní je to, co není femininní, a naopak. V každé kultuře jsou přitom s maskulinitou a muži spojovány konkrétní charakteristiky, vlastnosti či schopnosti, a jiné, opačné jsou spojovány s femininitou a ženami11. V každé kultuře pak lidé používají toto základní schéma pro rozlišování dvou skupin lidských bytostí, kterým jsou přisuzovány jiné postavení, povinnosti a činnosti. Gender je tedy z podstaty koncept vztahový - maskulinita má smysl jen ve vztahu k femininitě a naopak. Kdybychom některé lidské bytosti na základě přisouzených charakteristik, vlastností, činností atd. neoznačovali jako muže, nemohli bychom jiné identifikovat jako ženy. Tato binarita je však asymetrická, neboť maskulinita je ve všech známých kulturách vnímána jako hodnotnější a nadřazená femininitě. Zároveň je považována i za normu lidství (v této souvislosti hovoříme o androcentrismu, doslova mužskostřednost, který znamená, že muži a mužské tvary slov slouží jako norma, od které jsou ženy a ženské tvary slov odvozeny)12. Pro názorné důkazy této asymetrie nemusíme chodit daleko. Stačí se podívat na základní nástroj lidské komunikace, jazyk. V českém jazyce je například dobře patrná u dvojic slov, které formálně vyjadřují totéž, ale femininum má zjevné negativní konotace (zmužilost-zbabělost, zmužilý-zženštilý, čarodějčarodějnice)13. Stejný efekt ale může mít i absence jedné části binarity. A tak například již samotné označení nějaké společenské sféry jako feminizované implikuje, že jde o cosi problematického. Je výmluvné, že koncept maskulinizace žádné takové konotace nemá a v praxi se navíc prakticky nepoužívá.
11
Podle teoretičky Iris Marion Young (1990) femininita (maskulinita): „neoznačuje mystickou kvalitu či esenci, kterou všechny ženy [muži] mají, protože jsou biologicky osobami ženského [mužského] pohlaví, ale je to množina struktur a podmínek, které vymezují, co to typicky znamená být ženou [mužem] v dané společnosti, i typický způsob, jakým ženy [muži] žijí tuto situaci“ (144). 12 Pro lepší pochopení konceptu androcentrismu, lze ukázat, jak funguje ve světě placené práce. Zde jsou totiž ženy stále směřovány do povolání, která odrážejí tři androcentrické definice ženy (Bem, 1993): 1. androcentrická definice ženy podle její reprodukční a rodinné role je charakteristická pro zaměstnání, kdy žena poskytuje administrativní a logistickou podporu nějakému výše postavenému muži (sekretářka, laborantka, zdravotní sestra atd.); 2. androcentrická definice ženy podle její schopnosti stimulovat či uspokojovat mužské sexuální touhy je charakteristická pro zaměstnání, kde ženy muže buď přímo sexuálně uspokojují (prostitutka, tanečnice, striptérka) či kde jim slouží nepřímo zdůrazňováním ženské atraktivity (letuška, recepční, televizní hlasatelka); 3. androcentrická definice ženy jako odchylky od mužského standardu je však zabudována do samotných definic práce na plný úvazek a kariérního postupu (viz diskuse v části věnované genderu jako základnímu sociálnímu konceptu). 13 Tento příklad nemá sloužit jako nějaká kritika českého jazyka. Cílem je pouze demonstrovat, že je v něm přítomen princip androcentrismu, a vést k zamyšlení, jaké mohou být jeho důsledky.
10
