STUDIE PŘENOSITELNOSTI

Projekt ALTERNATIVA PRO ROMY je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

STUDIE PŘENOSITELNOSTI ROMSKÉHO MENTORINGU

1. PŘEKÁŽKY VÝKONU ALTERNATIVNÍCH TRESTŮ A FUNKČNÍ MODELY JEJICH PŘEKONÁVÁNÍ Kapitola obsahuje zmapování, popis a zdůvodnění existence překážek pro výkon alternativních trestů/opatření u příslušníků romské menšiny. Dále popisuje funkční modely překonávání těchto překážek, doložené příklady dobré praxe z práce romských mentorů. Úspěšnému výkonu alternativních trestů/opatření u romských klientů Probační a mediační služby (PMS ČR) často brání specifické překážky. Tyto bariéry jsou dány v mnoha případech spíše sociální situovaností a etnicitou klientů, než jejich individuálními nedostatky. Existenci překážek potvrzují zkušenosti z realizace služby Romský mentoring a potvrdily je i výpovědi respondentů výzkumného šetření „Účinnost služby Romský mentoring na výkon alternativních trestů u romských klientů PMS“ (DIC 2014) – probačních pracovníků, romských mentorů i samotných klientů služby. Tento průzkum také potvrdil efektivitu služby Romský mentoring při snižování a překonávání bariér výkonu alternativních trestů a označil faktory úspěšnosti a specifické nástroje, které mají romští mentoři k dispozici.

Nedohledatelnost klientů Za jednu z nejvýznamnějších překážek, která stojí již na počátku spolupráce, označují pracovníci PMS ČR obtížné dohledávání klientů. Klienti se často nezdržují na uvedených adresách, přestěhovali se bez oznámení změny bydliště, nepřebírají poštu či nereagují na písemné výzvy apod. Probační pracovník tak s klientem nemůže ani vejít v kontakt a začít dojednávat spolupráci. Pro pracovníky PMS ČR je v těchto případech velmi těžké zjistit, kde se klient nachází. Obvykle se snaží klienta kontaktovat přes síť úřadů či státních orgánů, nejčastěji přes Úřad práce a Policii ČR, nebo mohou provést terénní šetření na místě, kde má klient hlášeno trvalé bydliště. Vzhledem k časové náročnosti a omezené kapacitě takový postup využívají jen omezeně. Naopak mentor při nedohledatelnosti klienta využívá především svoji širokou sociální síť, díky které v naprosté většině případů klienta dohledá. Probační úředníci deklarují, že dohledání klienta mentorem je mnohem efektivnější, než je tomu v případě úřadů, včetně Policie ČR. Mentor klienta dohledá ve většině případů a navíc v kratším čase. Mentor většinou zná svého klienta podle jména již ve chvíli, kdy mu ho probační pracovník předává. Pokud ho nezná osobně, zná jeho matku, strýce, bratrance. Jestliže hned neví, kde klient bydlí, nejspíš bude vědět, kde ho hledat, koho se na něj zeptat. Je schopen získat informace, které by obyvatelé romské vyloučené lokality neposkytli nikomu z majority, natož úředníkovi. Mentor se velmi rychle zorientuje a klienta dohledá i v případě, že vycestoval do zahraničí.

Příklad dobré praxe 1 Při dohledávání klientů jsou mentoři díky své znalosti komunity a široké síti sociálních kontaktů často úspěšnější než Police ČR.

Romanovi byl uložen dohled trestním příkazem, po jeho převzetí se přestěhoval k příbuzným do jiného města. Nejprve byl zván dopisy posílanými do místa bydliště nebo na předchozí známé adresy, poštu si však nevyzvedával. Probační pracovník oslovil Policii ČR, romského koordinátora, který zapojil své znalosti komunity, ovšem klienta vypátrat nedokázal. Poté byl osloven mentor. Ten začal systematicky pracovat a hledat nejprve v místě Romanova pobytu, kde ho nenašel, ale díky znalosti přezdívek a rodinných vztahů se postupně dostal k informaci o jeho přestěhování. Vydal se za ním do města, kde Roman nyní bydlel a opravdu jej nalezl. Mentor Romanovi vysvětlil nutnost plnění dohledu i rizika vyplývající z jeho nedocházení a doprovázel ho po část dohledu. Roman pak začal docházet na středisko PMS ČR a plnit dohled.

Příklad dobré praxe 2 Mentoři dokážou najít klienta i v případě, že vycestoval do zahraničí. V následujícím příběhu se díky intervenci mentora klient s ciziny dokonce vrátil, aby splnil podmínky alternativního trestu.

PMS ČR byla pověřena zpracováním zprávy před rozhodnutím soudu. Klient Pavel byl pozván, nedostavil se, nepřebíral si poštu. Byl osloven romský mentor s žádostí o dohledání. Mentor za použití místních kontaktů i elektronické komunikace vypátral, že Pavel žije v Anglii. Začal s ním komunikovat přes facebook a přesvědčoval ho, aby se vrátil do ČR a svou situaci řešil. Po delší době, cca dvou měsících, se mentorovi povedlo klienta přesvědčit k návratu do ČR i ke kontaktování střediska PMS ČR, kam ho mentor doprovodil. Došlo k dohodě, že mentor pomůže Pavlovi s hledáním práce, sepsáním omluvného dopisu poškozenému i s dalšími záležitostmi (hledání bydlení, komunikace s úřady). Systematickou prací nad rámec trestní stránky věci (řešení následků rvačky), se podařilo, že Pavel získal uspokojivé bydlení i sociální zázemí, které ztratil odjezdem do ciziny. Konflikt byl vyřešen uskutečněním mediace, sepsáním dopisu, omluvou poškozeným a dohodou o postupném hrazení náhrady škody na zdraví. V trestní rovině byl klientovi uložen dohled probačního pracovníka, v jehož rámci nadále pokračovala spolupráce s mentorem. Díky ní Pavel získal zaměstnání u organizace, která spolupracuje s obecním úřadem a zaměstnala ho na trvalý pracovní poměr. Výsledkem byl nejen úspěšně vykonaný dohled bez porušení vedení řádného života, ale i nalezení zaměstnání, bydlení a začlenění klienta do společnosti. Dlouhodobá spolupráce v rámci dohledu v tomto případě ukázala možnosti mentorů i nad rámec plnění alternativního trestu.

Komunikační bariéra

Komunikační bariéra Komunikační bariéru vytváří nízká úroveň právních znalostí klientů, jejich neinformovanost a s ní spojené podceňování významu plnění podmínek alternativního trestu či opatření. Překážkou je také velká míra neporozumění v důsledku odlišných komunikačních stylů. Posilují ji obavy a nedůvěra klientů vůči představitelům institucí, ostych či neochota jednat s úřadem. Klient má často nedostatečné nebo mylné informace o podmínkách alternativního trestu/opatření a důsledcích, které může mít jejich nesplnění. Klient se o uložení alternativního trestu může dozvědět u soudu, při propuštění z VTOS, nebo nejpozději po obdržení obsílky lokálního střediska PMS ČR. Dopis od střediska PMS ČR může být prvním kontaktem, ve kterém se klient dozvídá o tom, že má povinnost dostavit se za probačním úředníkem. Odezva na tento dopis bývá u klientů nízká. Probační úředníci jako hlavní důvod uvádějí úřední jazyk, kterým je dopis strukturován. Klient buďto nemusí jeho obsahu porozumět, nebo se naopak vyleká jeho úředního tónu. Obojí pak vede k iracionálnímu ignorování výzvy.

I v případě, že se klient na schůzku s probačním úředníkem dostaví, neznamená to, že osobně předaným informacím porozumí v plném rozsahu. V některých případech klient ve spolupráci nepokračuje ani po první osobní schůzce, a to aniž by si byl vědom skutečných důsledků takového rozhodnutí. V této souvislosti uvádějí probační úředníci jako příčinu vzájemného neporozumění formální přístup ke klientovi a dále přirozenou nedůvěru klienta k úřadům jako takovým. I v případě, že probační úředník nastaví neformálnější atmosféru při osobní schůzce, nemusí se mu podařit prolomit bariéru, kterou si vůči němu klient buduje jakožto k úředníkovi a představiteli restriktivního, kontrolního systému. Komunikace z toho důvodu není na straně klienta otevřená a informace pak neproudí obousměrně tak, jak by bylo zapotřebí, aby byla domluvena funkční spolupráce a plnění alternativního trestu/opatření. V tomto směru dle některých výpovědí záleží na osobní výbavě probačního úředníka a jeho ochotě vzdát se svého formálního přístupu a úřednické autority. Velkou roli pak v této souvislost hraje znalost odlišného systému hodnot, které jsou některým klientům vzhledem k jejich sociálnímu zázemí vlastní. Mentor ve srovnání s probačním úředníkem předává informace vždy osobně a v neformálním prostředí, nezřídka v klientově domácnosti. Schůzka klienta s mentorem není poznamenána ani úředním jazykem, ani kancelářským prostředím. Výpovědi klientů, mentorů i probačních úředníků potvrzují, že při takovém způsobu kontaktu se klient cítí bezpečněji a spíše se vzájemné komunikaci otevře. Jelikož mu je kromě předaných informací nabídnuta i další podpora při komunikaci s probačním úředníkem, dochází častěji k zahájení úspěšné spolupráce a následně k plnění alternativního trestu/opatření. Dalším důležitým nástrojem mentora je znalost jazyka, který je pro klienta přirozený. Mentorovi se tak daří podat informace tak, že klient porozumí nejen tomu, co má v rámci alternativního trestu/opatření konkrétně plnit, ale i tomu, co v důsledku neplnění hrozí. Probační úředníci zdůrazňovali přínos mentora i směrem k nim samotným, když je schopen řadu motivů klienta probačním úředníkům vysvětlit a umožňuje jim tak lépe porozumět kulturně sociálním specifikům klientova jednání a celkové životní situace. Předávání informací ve srozumitelné podobě tak skrze mentora proudí oběma směry (ke klientovi i k probačnímu úředníkovi) a napomáhá tak ve výsledku efektivní komunikaci i mezi samotným probačním úředníkem a klientem. Romský mentor tak funguje jako „kulturní překladatel“ (o vlivu spolupráce s mentorem na probačního pracovníka podrobněji viz kapitola 2).

Příklad dobré praxe 3 V tomto případě byla role romského mentora zcela nezastupitelná. Téměř negramotný klient, který nemá důvěru k většinové společnosti a pohybuje se v podstatě pouze v romské komunitě, by bez intervence romského mentora alternativní trest nezačal vykonávat a byl by mu přeměněn na trest odnětí svobody.

Tomášovi byl uložen trest obecně prospěšných prací (OPP) ve výměře 100 hodin. Střediskem PMS ČR mu byla zaslána pozvánka ke konzultaci, následně druhá doporučeně. Tomáš se však nedostavil a doporučená zásilka se vrátila zpět se sdělením, že se odstěhoval. Středisko PMS ČR oznámilo tuto skutečnost soudu a požádalo o zjištění aktuální adresy. Následně obdrželo sdělení od soudu, že spis bude postupovat jinému středisku PMS ČR, neboť na základě zprávy Policie ČR se odsouzený odstěhoval do vedlejšího okresu. Po uplynutí cca pěti měsíců opět kontaktoval středisko PMS ČR vyšší soudní úředník s tím, že se odsouzený ve vedlejším okrese nezdržuje. Současně sdělil, že byl klient odsouzen k třem měsícům trestu odnětí svobody nepodmíněně a soud tedy bude zvažovat i přeměnu trestu OPP. O spolupráci byl požádán romský mentor, který během několika dnů klienta zkontaktoval. Zjistil, že se zdržuje na jiné adrese, osobně ho navštívil. Zjistil, že Tomáš neumí dobře číst ani psát, svému odsouzení dobře nerozuměl, nechápal, co má dál dělat. Romský mentor mu vše vysvětlil, doprovodil ho na středisko PMS ČR k projednání konkrétního místa výkonu trestu OPP. Po nařízení místa výkonu trestu klienta osobně doprovodil k poskytovateli práce a byl mu nápomocen při sepisování dohody o realizaci výkonu trestu. Tomáš v domluveném termínu začal OPP vykonávat a během jednoho měsíce převážnou část trestu splnil. Poté byl vyzván k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody (VTOS). Okresní soud byl informován o aktivním přístupu klienta k alternativnímu trestu a bylo domluveno, že mu trest OPP přeměněn nebude a po propuštění z vězení ho bude moci dokončit. Po návratu z vězení Tomáš znovu kontaktoval romského mentora a ten mu u poskytovatele práce domluvil možnost pokračovat ve výkonu trestu OPP, který pak během několika dnů vykonal.

Příklad dobré praxe 4 Významnou překážkou vykonání alternativního trestu je nízké právní povědomí klientů. Někdy jen mentor dokáže vyvrátit zkreslené představy odsouzených a vysvětlit jim, jaké jsou jejich skutečné povinnosti i práva. Důvodem neplnění podmínek alternativního trestu někdy bývají iracionální obavy klientů, založené na zkomolených informacích o fungování justičního systému. Na začátku může být např. historka známého či kamaráda, kterému byl trest obecně prospěšných prací přeměněn na odnětí svobody. Vytržení z kontextu a zkomolení příběhu způsobené nízkým právním povědomím vypravěče i posluchače pak vytvoří u klienta strach z okamžité ztráty svobody při vstupu na půdu úřadu, který patří do resortu justice. Probační pracovník se v takových případech o obavách klientů nemá šanci dozvědět a nemůže je tedy ani vyvrátit. Zapojení mentora pomůže situaci vyjasnit a zabránit zbytečnému nevykonání trestu.

Milanovi byl uložen trest OPP trestním příkazem. Z důvodu změny adresy mu však byl příkaz doručen až po roce. Protože Milan kdysi v minulosti zaslechl, že trest OPP se musí vykonat do jednoho roku, měl strach, že půjde do vězení. Netušil, že trest ještě nenabyl právní moci a že musí čekat na pověření, a začal se skrývat, přestal přebírat poštu. Nereagoval, ani když mu za 3 měsíce přišla pozvánka k projednání místa výkonu OPP, bez čtení ji zahodil. Když ho po několika dnech vyhledal mentor, dalo mu dost práce vysvětlit Milanovi, že se vězení obávat nemusí. Až po několikerém opakování, že obavy nejsou na místě, se klient odhodlal vyrazit za probačním pracovníkem, ovšem jedině v doprovodu mentora. Na konzultaci postupně opadával strach z bezprostředního nástupu do vězení. Milan začal chápat situaci jinak a nechal si vše vysvětlit. Po nařízení trestu ke konkrétní organizaci jej vykonal relativně rychle a s docházkou neměl problémy. Druhý klient Karel na pozvánku sice reagoval, podepsal souhlas s nařízením trestu, poté však zapomněl dorazit k poskytovateli OPP a výkon trestu nezahájil. Když mu přišel dopis z PMS ČR, ve kterém byl informován, že pokud do 14 dnů nenastoupí, bude podán návrh na přeměnu, začal panikařit. Protože si dopis převzal na poště až v jeden z posledních dnů lhůty, domníval se, že 14 dní už uplynulo a jeho čeká nástup do vězení. Před mentorem se poprvé ukryl, ale nakonec ho mentor potkal mimo dům. Vysvětlil Karlovi, že šance trest nastoupit stále existuje, a doprovodil ho k probačnímu pracovníkovi. Klient nakonec trest OPP vykonal, byť s menšími problémy v docházce.

Prostorová bariéra Další významnou překážku, která komplikuje výkon alternativního trestu/opatření, představuje praktická nedostupnost střediska PMS ČR. Probační středisko pokrývá svou působností celý soudní okres, řada klientů tak nebydlí přímo v místě, kde středisko sídlí, a za probačním úředníkem dojíždí ze vzdálenějších obcí a vesnic. Dopravní spojení z bydliště klienta nemusí být frekventované, navíc může být časově náročné. To znamená, že klient v některých případech musí kvůli návštěvě probačního úředníka upozadit všechny ostatní běžné aktivity (nejčastěji klienti a mentoři zmiňovali brigády a péči o rodinu). Na straně klienta to také znamená plánování v dostatečném předstihu, což se dost často nedaří. Kromě toho byl jako důvod nedostupnosti střediska PMS ČR zmiňován prostý fakt, že klient nemá na zakoupení zpáteční jízdenky a nemá se tudíž jak do kanceláře probačního úředníka dostat. Mimo to informace od romských mentorů i klientů potvrzují, že řada Romů má obavy z cestování hromadnou dopravou, způsobené celoživotní zkušeností s více či méně zjevnými projevy rasismu či diskriminace ze strany příslušníků většinové společnosti. V tomto směru uváděli probační úředníci jako jednu ze svých možností co nejflexibilněji přizpůsobovat termíny schůzky. Všichni probační úředníci deklarovali v tomto směru vstřícnost a benevolenci, pokud s nimi klient zůstává v kontaktu a včas s nimi o termínu vyjednává. Dalším účinným nástrojem probačního úředníka může být návštěva klienta v domácnosti. V tomto případě se však jedná o možnost pouze teoretickou - z kapacitních důvodů není tento nástroj využíván vůbec nebo jen velmi sporadicky (respondenti v dotazníkovém šetření uváděli až tříměsíční interval návštěv klienta v terénu). Na straně mentora je naopak jedinečným nástrojem, jak překážku špatné dostupnosti střediska PMS ČR řešit, jeho terénní způsob práce. Jedná se o specifikum služby, které se pozitivně projevuje v souvislosti i s ostatními výše diskutovanými překážkami, avšak v případě špatné dostupnosti střediska PMS ČR se jedná jednoznačně o nejúčinnější nástroj. Zapojení mentora do klientského případu má také velmi často vliv na snížení frekvence návštěv klienta na středisku PMS ČR - když klient spolupracuje s mentorem, nemusí se tak často hlásit u probačního úředníka, neboť tento je v dostatečné míře od mentora informován o průběhu plnění uloženého trestu/opatření.

Příklad dobré praxe 5 Možnosti a kapacita mentorů kontaktovat klienty a pracovat s nimi přímo v terénu umožňují efektivní spolupráci i v případech, kdy by jiný typ intervence byl naprosto neúčinný.

Miroslav, 33letý bezdomovec, přespával a zdržoval se v lese nebo na různých opuštěných místech města. Byl mu uložen dohled a náhrada škody, podmínky alternativního trestu však neplnil, nereagoval na výzvy probačního pracovníka, nekomunikoval s ním ani s vlastní rodinou. PMS ČR se obrátila na romského mentora nejprve se zakázkou vyhledání klienta. Ten Miroslava úspěšně kontaktoval a doprovodil ho na středisko PMS ČR. Miroslav si nevěděl rady s plněním podmínek alternativního trestu ani s dalšími svými povinnostmi a potřeboval podporu i při komunikaci s úřady. Dobrovolně tedy souhlasil s přidělením mentora a pokračováním spolupráce s ním. Tato spolupráce byla pro mentora časově náročná a nebyla vůbec snadná. Miroslava bylo obtížné kontaktovat, často se nedostavoval na domluvené srazy. Mentor ho musel v podstatě stále dohledávat v terénu, doptávat se na něj a obcházet často odlehlá místa, kde se Miroslav obvykle zdržoval. Postupně se klient spolu s mentorem začal pravidelně dostavovat na konzultace na PMS ČR a plnit podmínky dohledu. Mentor pomohl Miroslavovi zařídit si doklady, které neměl (občanský průkaz, rodný list), zaevidovat se na úřadu práce a zaregistrovat u zdravotní pojišťovny. Zprostředkoval dokonce Miroslavovi i komunikaci s jeho rodinou, která nakonec vedla k usmíření a návratu klienta domů.

Subjektivní bariéry Klienti přiznávají, že ve splnění podmínek jim často brání bariéry spjaté s osobní disciplínou, nízká motivace, případně i závislost na omamných a psychotropních látkách. Významnou překážkou na začátku i během průběhu plnění alternativního trestu/opatření, je nízká motivace klienta ke spolupráci s probačním úředníkem. Příčinou může být nedostatek informací, nepříznivá životní situace (klient přednostně řeší existenciální rovinu - finanční situaci rodiny, bydlení, zaměstnání apod.) nebo i osobní nezodpovědnost a rezignace, zdravotní stav klienta či závislost na omamných a psychotropních látkách. Často je motivace klienta oslabována všemi zmíněnými faktory. Témata týkající se nedostatečné informovanosti klienta a jeho nepříznivé životní situace jsou pojednána výše, na tomto místě se budeme zabývat především ryze subjektivním faktorem snižujícím motivaci klienta k výkonu uloženého trestu/opatření, jímž je individuální neaktivní přístup klienta. V tomto případě má probační úředník jen velmi málo možností, jak tuto bariéru překonat. Klienta může opakovaně

informovat o tom, jaké důsledky bude mít nesplnění alternativního trestu/opatření pro jeho budoucnost (forma negativní motivace). Stejně tak může klienta informovat o možnostech, jak lze jeho život zlepšit, pokud spolupráci s probačním úředníkem využije konstruktivním způsobem (forma pozitivní motivace). Jedinou možností probačního úředníka je v tomto směru individuální rozhovor s klientem. Pozitivní i negativní vliv na úspěšnost probačního úředníka při motivaci klienta ke spolupráci může do jisté míry mít i jeho úřední autorita. Pokud klient porozumí důsledkům nesplnění trestu/opatření a pokud jsou pro něj tyto důsledky nežádoucí, může hrozba realizace úřední moci (a tudíž přeměnění trestu na VTOS) vést k aktivizaci klienta. Ta je však postavena čistě na strachu, negativní motivaci, což může v konečném důsledku být kontraproduktivní. Vyvolaný strach může negativně ovlivňovat průběh spolupráce, když se klient paradoxně co nejvíce kontaktu s probačním úředníkem vyhýbá apod. Na tomto místě má mentor jinou pozici. Nejenže předává klientovi potřebné informace, ale zároveň s ním také buduje osobní vztah. Může se přitom opřít o společnou sociální síť a mnohdy také zapojuje širší rodinu klienta, aby i ostatní rodinní příslušníci znali důsledky nesplnění alternativního trestu/opatření a sami klienta k dodržení podmínek motivovali. Zvláště tento faktor zmiňovali probační úředníci jako významný z hlediska motivace klienta ke spolupráci. Někteří mentoři mohou dále využít svoji osobní autoritu, pokud ji v daném sociálním prostředí požívají. Nezřídka probační úředníci i mentoři zmiňovali, že při zachování neformálního přístupu je mentor někdy velmi důrazný a nekompromisní.

Příklad dobré praxe 6 Vytvoření osobního vztahu mezi klientem a mentorem může mít významný dopad zejména v případech mladistvých a nezletilých klientů, na které mentor působí jako pozitivní vzor.

Josef žil s rozvedenými rodiči a mladším bratrem na malém městě a až do 7. třídy základní školy dosahoval vynikajících studijních výsledků. Vzhledem ke komplikované a neustále se zhoršující rodinné situaci však začal utíkat z domova, toulat se po nocích a pít alkohol. Po ukončení ZŠ nastoupil na tříletý učební obor a měl v plánu udělat si maturitu, aby se vymanil z vlivu své rodiny, s níž si stále méně rozuměl. Zároveň se ale dopustil krádeže. Soud jeho trestní stíhání podmíněně zastavil se zkušební dobou na osm měsíců a povinností nahradit škodu. Státní zástupkyně požádala středisko PMS ČR o spolupráci při kontrole, zda Josef uloženou povinnost plní. Josefovi byl přidělen romský mentor. Navštívil klienta doma a hovořil i s jeho rodiči. Vysvětlil jim okolnosti Josefova trestního stíhání i uloženou finanční povinnost. Přestože rodiče zájem mentora uvítali, sami svému synovi odmítli pomoci. Mentor s Josefem začal intenzivně spolupracovat, zaměřoval se na jeho plány do budoucna, podporoval ho v jeho záměru dosáhnout v životě úspěchu a zároveň zdůrazňoval odpovědnost v práci, škole i vztazích. Chlapec si s pomocí mentora zajistil brigádu v obchodě namísto mlhavého záměru „nějak si půjčit a nějak to pak vrátit“. Josef měl obavy z pokračování v maturitním studiu, myslel si, že školu finančně nezvládne. Mentor mu proto doporučil stipendijní program, pomohl mu podat přihlášku a Josefovi bylo stipendium uděleno. Celý příběh by měl bez zásahu mentora patrně jinou dohru. Mentor Josefovi výrazně pomohl především v otázce studia a významně tak přispěl k jeho snazšímu uplatnění se ve společnosti. Napomohl chlapci orientovat se a ukázal mu možné cesty k řešení složitých situací, při jejichž zvládání neměl oporu ve své rodině ani blízkém okolí. Josef složil zkoušky na tříletém učebním oboru a začal studovat střední průmyslovou školu. Je velká naděje, že v budoucnu se již trestné činnosti nedopustí.

Příklad dobré praxe 7 Tento případ dokládá schopnost mentora aktivizovat zdroje v rodině klienta a ukazuje, jak důležitou změnu v chování a postojích klienta lze dosáhnout společným působením rodiny, mentora a PMS ČR.

Michalovi bylo v době odsouzení 19 let. Byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin a krátce nato další trest OPP ve výměře 300 hodin. Oba tresty dostal za krádeže barevných kovů z areálu blízkých železárenských podniků. Nebyla to Michalova první zkušenost s porušením zákona – za krádeže byl stíhán i v minulosti. Michal má základní vzdělání, žije se svými 5 sourozenci a matkou na ubytovně v nevyhovujících podmínkách (jedna místnost, společné příslušenství na chodbě, nepořádek, nevhodné topení). Po určitou dobu bydlela matka s mladšími dětmi v azylovém domě, ale museli se do ubytovny vrátit. Matka žije ze sociálních dávek, otec na děti nepřispívá a s rodinou nežije. Klientkou PMS ČR je i Michalova sestra. Matka má tendenci své děti ochraňovat, vše za ně vyřizuje, někdy kvůli nim i lže. Je zřejmé, že Michal opakuje stále stejnou nebo podobnou trestnou činnost, často ve spolupachatelství, nemá vyhovující zázemí, nemá správný mužský vzor chování, lze předpokládat, že je ovlivnitelný jinými a nechá se zlákat k trestné činnosti. Kouří a příležitostně pije alkohol, má zkušenost s marihuanou. Michal se dostavil k projednání podmínek výkonu trestu OPP, trest mu byl nařízen, ale Michal řádně nepracoval, nedodržoval termíny dohodnuté s poskytovatelem a hrozilo, že mu bude trest OPP přeměněn na trest odnětí svobody. Navíc neměl práci, nereagoval na výzvy PMS ČR, nechal se stále zastupovat a omlouvat matkou. V této fázi se PMS ČR dohodla s romskou mentorkou na vstupu do případu, klient souhlasil. Mentorka začala intenzivně pracovat s rodinou, vést Michala k plnění jeho povinností a vykonání obou trestů OPP, pracovala s ním i na tom, aby si hledal práci nebo se zatím alespoň zaregistroval na úřadu práce a nezvyšoval si dluh na zdravotním pojištění. Pracovala také s matkou klienta a vedla ji k tomu, aby za své dospělé děti nevykonávala jejich povinnosti, vysvětlila jí, že přes svoji snahu tím svým dětem spíše ubližuje, protože oddaluje dobu, kdy budou samostatně řešit své problémy. Docházela do rodiny, kontrolovala docházku klienta na výkon trestu OPP. Protože k ní Michal získal důvěru, sdělil jí, že u tohoto poskytovatele se asi vše neděje tak, jak má, že například musel odpracovat nějaké hodiny na zahradě jednoho ze zaměstnanců apod. Mentorka okamžitě na situaci upozornila PMS ČR, která začala věc řešit. Prokázalo se pochybení jednoho z pracovníků a organizace s ním rozvázala pracovní poměr.

PMS ČR s tímto poskytovatelem dále spolupracuje poté, co byla stanovena jasná a kontrolovatelná pravidla. Michal zde svůj trest nedokončil, soud mu na žádost PMS ČR nařídil výkon zbytku trestu u jiného poskytovatele a tam se mu nakonec podařilo trest dokončit, i když s určitými problémy. Pokud jde o druhý trest OPP, přestože se jednalo o 300 hodin, vykonal jej Michal velmi rychle a bez problémů. Mentorka sice měla klienta dále na starosti, ale v podstatě již jen dohlížela na to, aby řádně pracoval a čas od času se s ním setkala nebo navštívila rodinu. Michal si totiž našel dívku, obě rodiny se znají a společně s mentorkou vedli Michala k tomu, aby se začal normálně dospěle chovat a řešit postupně své problémy. Zaevidoval se také na úřadu práce a plní podmínky evidence, a pokud je PMS ČR známo, hledá si práci a nepáchá další trestnou činnost.

2. FUNKČNÍ MODELY ZAPOJENÍ RELEVANTNÍCH ODBORNÍKŮ Kapitola se soustředí na faktory úspěšného naplňování trestní spravedlnosti a restorativních postupů s přihlédnutím ke specifickým potřebám příslušníků romské menšiny. Východiskem pro popis funkčních modelů zapojení relevantních odborníků do práce s romskými klienty jsou témata předchozí kapitoly a zkušenosti ze spolupráce s romskými mentory, opět doložené příklady dobré praxe.

Vliv romského mentora na spolupracujícího odborníka Zásadním předpokladem úspěšné realizace programů pro příslušníky romské menšiny (nejen v rámci trestní justice) je ochota a schopnost zapojených odborníků porozumět specifickému sociálně kulturnímu kontextu klientů. S tím souvisí často i nutnost překonat stereotypní myšlení a zbavit se předsudků vůči romským klientům, eventuelně i k mentorům samotným. Právě spolupráce s romským mentorem k tomu může zásadním způsobem přispět. Jak již bylo popsáno v předchozí kapitole, romský mentor předává informace ve srozumitelné podobě oběma směry (ke klientovi i k probačnímu úředníkovi). Funkčnost a efektivita role romského mentora spočívá v jeho schopnosti pohybovat se v obou světech (ve světě majority i minority, institucí i klientů), propojovat je, být oboustranným komunikačním kanálem, mostem, „kulturním překladatelem“. Podle závěrů výzkumného šetření probační pracovníci, kteří mají možnost využívat služeb mentora, vykazují větší orientaci v romské problematice a větší porozumění životním podmínkám klienta. Snáze tak porozumí motivům jednání klientů a jsou schopni reagovat mnohem adekvátněji a komplexně řešit situaci klientů. Působení mentorů má tak za následek „boření stereotypů“ a změny postojů a způsobů myšlení ve vztahu k romským klientům. Probační pracovníci ze středisek, která využívají službu romských mentorů, vykazovali poměrně vysokou míru zorientovanosti v životních podmínkách klienta a poměrně vysokou míru pochopení pro bariéry a motivy jednání na straně klientů. Vzájemnou spolupráci dokázali nahlédnout z velmi „proklientské“ perspektivy. Probační pracovníci, kteří nemají přímou zkušenost s romskými mentory, si bariér ve vzájemné spolupráci s klientem byli také velmi dobře vědomi, nebyli však schopní je nahlédnout optikou samotného klienta. Klientova omezení popisovali více jako danosti, se kterými nemá smysl něco dělat, a stavěli se k nim s více negativním hodnocením. Kromě samotného vlivu mentora na život klienta a jeho výkon uloženého trestu/opatření tak mentor plní ještě jednu velmi důležitou úlohu - mění a bourá stereotypní způsob myšlení, který z klientů činí pouze viníky a neuznává objektivně existující omezení daná sociálním kontextem a systémem, ve kterém se jednání aktérů uskutečňuje.

Probační úředníci se zkušeností s mentorem spatřují jeho přínos právě v tom, jak jim dokáže přiblížit kulturní odlišnosti klientů a vysvětlit tak pozadí jejich motivací a konkrétních činů. Pouze díky mentorovi se k nim dostanou často velmi zásadní informace, které jim umožňují adekvátněji reagovat a nastavit efektivnější spolupráci nejen s klienty, ale také se samotným mentorem. V některých případech představoval mentor dobrý osobní příklad, čímž si získal respekt a důvěru probačních pracovníků.

Příklady dobré praxe 8 a 9 Díky mentorovi se probační pracovník dozví závažné skutečnosti o pozadí případů svých klientů, ke kterým by se jinak neměl šanci dostat. Jejich znalost umožňuje nejen dovést klienta k úspěšnému vykonání alternativního trestu, ale i přispět ke zlepšení jeho životní situace.

Markéta je rozvedená matka šesti dětí, její nejstarší syn byl po pobytu ve výchovném ústavu svěřen do výchovy babičce. Otec dětí ani současný přítel Markéty nejeví o děti zájem. Rodina bydlí v nevyhovujících podmínkách, matka ani její přítel nepracují a rodina je závislá na sociálních dávkách. Nejmladší dcera navíc nedávno tragicky zahynula při autonehodě. Markéta se provinila tím, že opakovaně ukrývala svého nejstaršího syna při jeho útěcích z výchovného ústavu. Okresní soud jí uložil trest 280 hodin obecně prospěšných prací za trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže. Markéta na pozvánky PMS ČR k projednání místa výkonu trestu nereagovala a nepřebírala ani poštu. Proto byl osloven mentor, který klientku i její rodinné zázemí znal. Za první důležitý moment lze považovat navázání kontaktu. Dalším významným přínosem byly informace, které mentor předal středisku PMS ČR o situaci v rodině. Pak už s Markétou začal spolupracovat, vysvětlil jí podmínky uloženého trestu a především vše, co ji čeká, pokud je bude ignorovat. Klientka nechtěla vykonávat trest v místě svého bydliště, což bylo v dané situaci pochopitelné. Mentor jí proto po dohodě s PMS ČR nabídl možnost vykonávat trest v neziskové organizaci v sousedním městě, což zákon umožňuje. Krátce nato začala Markéta vykonávat obecně prospěšné práce a po celou dobu byla s mentorem v kontaktu. Radil jí při řešení dalších aktuálních i dlouhodobějších problémů. Po dohodě se sociální pracovnicí například klientce pomohl vyjednat strhávání peněz ze sociálních dávek na úhradu stravy pro její děti ve škole. Markéta zvládla celý trest vykonat za dva měsíce. Pokud by k případu Markéty nebyl přidělen mentor, s určitostí by i nadále nereagovala na pozvánky a výzvy PMS ČR a nedokázala by si uvědomit důsledky, které jí přinese nerespektování trestu. Bez spolupráce s mentorem by se PMS ČR nedozvěděla nic o osobní situaci klientky, o tragédii, která ji postihla, ani o důvodech jejího odmítavého postoje k výkonu trestu tam, kde bydlí. Nikdy by tudíž nedošlo ani ke společné dohodě. Pak by byl Markétě trest nařízen automaticky v místě bydliště. To by s největší pravděpodobností neakceptovala a trest by jí byl přeměněn na VTOS. Její děti by zatím musely zůstat u příbuzných nebo by byly předány do ústavní výchovy.

Klientka Jana, která byla odsouzena k výkonu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, se opakovaně nedostavila k probačnímu pracovníkovi, nereagovala na jeho výzvy ani předvolání prostřednictvím Policie ČR. V minulosti již byla odsouzena k trestu OPP, který nevykonala, a byl jí přeměněn. Její trestná činnost spočívala v opakovaném neplacení výživného na děti a v drobných krádežích. Mentor byl osloven s žádostí o kontaktování klientky a zjištění její životní situace. Nejprve bylo nutné klientku vypátrat - mentor využil svou znalost komunity i zkušenosti z práce asistenta prevence kriminality. Vysvětlil jí podmínky trestu a potřebnost jejich splnění. Hned při prvním setkání zjistil další důležité skutečnosti. Jana má 9 dětí, děti jsou v různých pěstounských rodinách a výchovných ústavech. Pobírá invalidní důchod a žije u cizí rodiny, která se o ni stará. Mentor klientku doprovodil na středisko PMS ČR, kde došlo k dohodě o výkonu OPP. Jana začala trest vykonávat při údržbě veřejného prostranství pod dohledem asistentů prevence kriminality a zaměstnanců města. V průběhu spolupráce s mentorem se začaly vyjasňovat detaily života klientky a pozadí její trestné činnosti. Postupně se mentorovi svěřovala a v jejím vyprávění se pečující rodina změnila téměř v otrokáře, kteří jí sice nabídli prostor k bydlení, avšak v nevyhovujících podmínkách, v jedné místnosti bez sociálního zázemí. Za toto bydlení platila Jana celým svým invalidním důchodem, který odevzdávala ihned po jeho vyzvednutí, a dostávala jen malé kapesné a jídlo. Na rodinu byla citově vázaná. Vzhledem k tomu, že o peníze vždy rychle přišla, neměla zdroje na placení výživného. „Pečující“ rodina ji navíc občasně nutila krást věci v obchodech, které pak, pokud nebyla krádež odhalena, zabavili a prodávali nebo využili pro sebe. Klientka se dostala do bludného kruhu páchání trestné činnosti, ze kterého neviděla cestu ven. Pouze díky systematické práci mentora za pomoci probačního pracovníka se povedlo docílit postupného odstřižení klientky od rodiny. Rozhodující bylo ustanovení opatrovníka, který spravuje finanční prostředky klientky a zajišťuje vyplácení výživného na její děti. Celá práce trvala několik měsíců a měla dva výsledky. Ten první velmi úspěšný - klientka celou výměru trestu odpracovala a vyhnula se tak dalšímu pobytu ve vězení. Druhý výsledek je stále nejistý, protože osoby, které se o klientku „staraly“, nechtěly o svůj výdělek přijít a využívaly i citové vazby k jejímu vydírání. Odstřižení klientky od peněz prostřednictvím opatrovníka pomohlo, v nejednom případě se jim však podařilo dostat k jejímu kapesnému. Pokud by se probační pracovník a mentor zaměřili pouze na vykonání trestu OPP, brzy by došlo k dalšímu odsouzení klientky. Takto se klientka již dva roky od vykonání OPP nedopustila trestného činu.

Efektivní nastavení spolupráce mentora a odborníka Ze zkušenosti z realizace služby Romský mentoring vyplynulo, že je nutné hned na začátku nastavit vzájemnou spolupráci a komunikaci mezi odborníkem a romským mentorem, založenou na profesním partnerství a vzájemném respektu. V praxi jde zejména o nastavení frekvence a způsobu komunikace (předávání informací o klientech mentorům a zpětné vazby o spolupráci s nimi probačním pracovníkům) a jasné nastavení pravidel zahájení, průběhu a ukončení spolupráce s klienty. Pro udržení těchto procesů je nezbytné zapojení externího odborníka – supervizora. Je také důležité, aby se alespoň části supervizních setkání (která se konají zpravidla 1x za 2 měsíce) účastnili i zástupci příslušného střediska PMS ČR. Supervizor je garantem kvality realizace služby v daném regionu, zajišťuje také rozbor případové práce mentorů, jejich metodické vedení a další profesní rozvoj. Pro využití potenciálu služby je klíčové vhodné vymezení zakázky v kontextu kompetencí konkrétních mentorů. Ty se pohybují na škále od nízkoprahového dohledání klienta přes doprovod na úřady a propojení s dalšími odbornými službami (toho jsou schopní všichni mentoři) až po dlouhodobou spolupráci na úrovni terénní sociální práce u „vysokoprahových“ mentorů. Nejefektivnější je spolupráce na střediscích, kde se podařilo navázat mezi mentory a probačními pracovníky do jisté míry osobní a neformální vztahy a posílit tak vzájemnou důvěru.

Příklad dobré praxe 10 Zkušený mentor dokáže jít nad rámec zakázky dohledání pachatele a je schopen zprostředkovat i kontakt s obětí, umožnit mediaci. Služba Romský mentoring tak přispívá i k řešení následků trestného činu podle principů restorativní justice.

Zdeněk byl osloven probačním pracovníkem v rámci řízení před rozhodnutím soudu. Na prvotní konzultaci se nedostavil. Mentor proto dostal za úkol klienta nalézt a podnítit jeho snahu o vyřešení konfliktu se zákonem a s obětí. Mentor vyhledal Zdeňka v místě bydliště, oslovil ho a diskutoval s ním o důvodech jeho nespolupráce. Vysvětlil mu potřebnost odpovědného přístupu k řešení následků trestného činu. Jednalo se o krádež - pachatel ukradl v restauraci jinému muži peněženku a její obsah, cca 2000 Kč, využil pro svou potřebu. Mentor znal osobně i poškozeného, proto ho také oslovil s nabídkou možné spolupráce. Oba dva nabídku přijali a byli ochotni dostavit se společně na středisko PMS ČR k mediačnímu řízení. Mentor pachatele i oběť doprovodil k probačnímu pracovníkovi, který si je převzal a zahájil s nimi řešení konfliktu. Výsledkem společného setkání – mediace – byla uzavřená dohoda o postupném splácení náhrady škody, omluva poškozenému a urovnání vztahů. V rámci další spolupráce mentor komunikoval s oběma stranami o plnění dohody, několikrát asistoval u předání splátky škody. Zároveň zahájil intenzivnější spolupráci s pachatelem na změně jeho postojů a jednání. Na společných schůzkách vedl klienta k přijetí odpovědnosti, k životu bez dalšího páchání trestné činnosti i nastavení využívání volného času. Mentor spolupracoval i se Zdeňkovou partnerkou, aby ho v tomto dokázala podporovat. S výsledkem celého procesu byly spokojeny obě strany. Postupně došlo k naplnění dohody – splacení celé odcizené částky.

Propojení klienta s dalšími odbornými službami Služba Romský mentoring má přesah i mimo oblasti alternativních trestů a trestní justice. Její potenciál lze využít v oblastech prevence kriminality, romské integrace či řešení sociálního vyloučení obecně, řešení zadluženosti, práce s dětmi a mladistvými, s ohroženými rodinami, monitoringu a pomoci obětem násilí z nenávisti nebo diskriminace atp. Tento potenciál spočívá zejména ve schopnosti mentorů zprostředkovat vzájemný kontakt poskytovatelů odborných služeb a klientů, kteří tyto služby potřebují, ale jimž v přístupu k nim brání obdobné překážky, jako ve vykonání alternativních trestů (viz kapitola 1). Mentoři jsou schopni snížit práh dostupnosti služeb pro (romské) klienty ve vyloučených lokalitách, zprostředkovat odborníkům přístup do vyloučených lokalit, romských komunit, k rodinám i

k jednotlivcům. Dokážou navázat oboustrannou komunikaci a důvěru a umožnit tak efektivní poskytování potřebných služeb.

Spolupráce s OSPOD Poměrně častá je spolupráce romských mentorů se sociálními kurátory pro mládež a sociálními pracovníky orgánu sociálně – právní ochrany dětí (OSPOD). Činnost mentorů se v takových případech neomezuje jen na nezletilého nebo mladistvého klienta PMS ČR, ale zahrnuje i kontakt s jeho rodinou, školou, případně sociálním okolím. Mentoři se řídí zakázkou probačního pracovníka, směřující ke splnění podmínek uloženého opatření, a zároveň pracují s rodinou klienta dle zakázky kurátora, zpravidla zaměřené na školní docházku a prospěch, doučování, řešení výchovných problémů, trávení volného času ad. K volnějšímu propojení dochází v případech, kdy je mentor v kontaktu s rodinou klienta PMS ČR, jejíž nezletilí či mladiství členové jsou klienty OSPOD a zakázka pro mentora je rozšířena na práci s nimi v rámci prevence. Mentoři bývají zapojováni i do případových konferencí, kde mohou sehrát klíčovou roli při podpoře vzájemné komunikace a hledání zdrojů pro řešení situace. Po ukončení případové konference mentor spolupracuje s ohroženým dítětem a jeho rodinou v souladu s přijatým plánem. Pro rodinu nebývá snadné přijmout stanovené závěry a aktivně se podílet na jednotlivých opatřeních. Podpora mentora má zásadní význam pro udržení motivace rodiny a opět pro zprostředkování komunikace s odborníky, kteří s rodinou pracují.

Příklady dobré praxe 11 a 12 Oba příklady dokumentují efektivitu propojení romského mentora, probačního pracovníka a sociálního kurátora pro mládež při spolupráci s klientem a jeho rodinou.

Mladistvý Ladislav se dopustil dvou provinění – jednou šlo o krádež, podruhé o poškození cizí věci. Ke spolupráci s PMS ČR se dostal v rámci trestního stíhání na doporučení Policie ČR i sociálního kurátora. Dostavil se s matkou a otcem po výslechu na policii. Rodina projevila ochotu spolupracovat. Klient sám dorazil na následnou schůzku s probačním pracovníkem, k činům se přiznal, jevil ochotu trestní věc řešit. Na další schůzku se však již nedostavil. Probační pracovník zapojil do případu romského mentora, kterému zadal zakázku klienta dohledat. Mentor Ladislava kontaktoval v terénu a zjistil důležité okolnosti o aktuální životní situaci tohoto mladistvého pachatele: že byl hospitalizován a že otec i matka (kteří spolu nežijí) mají na jeho výchovu rozdílné názory.

Ve spolupráci se sociálním kurátorem bylo domluveno rodinné setkání s účastí Ladislava, jeho otce a matky, sociálního kurátora, mentora a probačního pracovníka. Setkání proběhlo úspěšně, došlo k nastavení spolupráce. Probačnímu pracovníkovi mladistvý klient řádně dokládal dokumenty o řešení trestní věci (dopis poškozenému, dohodu o splátkách, souhlas s uložením výchovných opatření). S mentorem Ladislav diskutoval o svém vzdělávání, o vztahu k rodičům, o smysluplném využívání volného času. Mentor ho také podporoval v plnění uložené výchovné povinnosti – společensky prospěšné činnosti. Doprovázel ho do organizace, kde tuto činnost vykonával. Pro výsledek byla nejdůležitější práce s mladistvým v přirozeném prostředí, podpora jeho volnočasových aktivit. Romský mentor se věnoval práci s rodinou. Jednalo se o dlouhodobou spolupráci, která trvala několik měsíců. Díky neformálnímu přístupu a navázání osobního vztahu s klientem mentor dokázal postupně ovlivňovat postoje a názory mladistvého. Nepodařilo se zcela zastavit konflikty Ladislava se zákonem, avšak šlo o méně závažné delikty, než předpokládala původní analýza rizik PMS ČR při prvotních setkáních.

Maruška se ve svých necelých 14 letech dopustila krádeže, když ve zlatnictví odcizila zlatý řetízek v hodnotě 16.000,- Kč. Soud pro mladistvé jí uložil po několika měsících od spáchaného činu dohled probačního úředníka. Během soudu se ukázalo, že krádež nebyla jedinou potíží, se kterou se Maruška v posledních měsících potýkala. Ve škole měla desítky neomluvených hodin, učitelé si stěžovali jak na její kázeň, tak na prospěch. V té době se také její matka přestěhovala s Maruščinými sestrami do sousedního okresu a ona tak zůstala sama s otcem. Spolupráce mezi probačním úředníkem a Maruškou se zpočátku nevyvíjela příliš dobře. Ke konzultacím docházela jen občas, problémy ve škole také pokračovaly. Maruška navíc již na počátku dohledu otěhotněla. Probační úředník požádal o spolupráci zkušenou mentorku. Společně si určili témata, kterým se budou v rámci dohledu věnovat. Maruška by měla docházet řádně do školy a dokončit úspěšně školní docházku. Dále bylo třeba oslovit otce Marušky a rovněž jejího přítele, se kterým se připravovali na narození dítěte. Mentorka začala docházet za Maruškou domů. Klientka postupně získala k mentorce důvěru a začala se jí svěřovat se svými problémy. Společně docházely na středisko PMS ČR ke konzultacím, někdy ji mentorka doprovázela i na setkání se sociální pracovnicí OSPOD. Mentorka se osobně setkala i s přítelem Marušky a s jejím otcem. Spolupracovala také s třídní učitelkou. Po několika týdnech došlo ke zlepšení prospěchu i kázně Marušky ve škole. Také doma se dařilo lépe zvládat soužití dcery s otcem a zároveň vztah mezi Maruškou a jejím přítelem. Role mentorky se ukázala jako ještě významnější poté, co se Marušce narodila dcera. Mentorka učila Marušku zvládat roli matky a péči o dítě. Maruška začala již několik týdnů po narození dítěte opět chodit do školy, aby řádně dokončila školní docházku.

V současné době je dceři Marušky již 6 měsíců. Mentorka dochází za Maruškou 2x týdně domů. Pomáhá jí a radí, jak pečovat o dceru, zvládat každodenní práce v domácnosti, finanční situaci rodiny, kontakt s úřady, vyřízení sociálních dávek apod. Mentorka domluvila individuální učební plán ve škole, klientka tak může pokračovat ve školní docházce. Přes občasné obtíže se tak daří situaci zvládat a OSPOD nemusel přistoupit k návrhu ústavní výchovy, byť se před několika měsíci tato možnost jevila jako jediná možná.

Spolupráce s dluhovým poradcem Mnoho klientů romských mentorů se nachází v tíživé finanční situaci. Zadluženost a předluženost klientů bývá významnou překážkou při plnění podmínek uloženého alternativního trestu či opatření. Dluhová problematika je složitá a zahrnuje mnoho právních aspektů, s nimiž si mentor jako laik sám neporadí, je však schopen propojit předluženého klienta s dluhovým poradcem a efektivně doplňovat jeho odborné poradenství. Mentor má v tomto ohledu výhodu snadného přístupu ke klientům, rychlejšího vybudování důvěry a schopnosti využívat motivační nástroje s ohledem na sociokulturní znalost cílové skupiny.

Příklad dobré praxe 13 Vybudování dlouhodobého vztahu založeného na vzájemné důvěře umožňuje při spolupráci s dluhovým poradcem překonávat kolísající motivaci klientů k řešení závazků.

Mentor, který se pravidelně pohyboval v sociálně vyloučené lokalitě, mluvil opakovaně s klienty staršími manželi K., kteří se mu svěřili se svými problémy v oblasti dluhů. Dlouhodobě už nesplácejí řadu závazků, v minulosti u nich totiž došlo k výpadku příjmů a nyní je již většina jejich dluhů ve fázi exekuční. Mentor z předchozí práce s dluhovým poradcem věděl, že u těchto klientů může být šance na komplexní řešení, protože pan K. měl pravidelný příjem ze zaměstnání a k tomu ještě invalidní důchod, z obou příjmů již docházelo k exekuční srážce. Manželé svou zakázku formulovali tak, že nemohou exekutorům již nic dalšího splácet, ale přesto je opakovaně navštěvují někteří z nich, protože čekají, až přijdou „na řadu“ v exekuční srážce na příjmy klientů. Mentor se obrátil na dluhového poradce a společně pak vysvětlili klientům, že prvním krokem k případnému řešení jejich situace musí být podrobné zmapování jejich dluhů. Klienti předali dluhovému poradci všechny dokumenty k závazkům, co měli doma. Většině z nich nerozuměli, v situaci se už celkově vůbec neorientovali, jen snášeli důsledky a žili s pocitem, že už nemohou nic aktivně podniknout.

Dluhový poradce dokumenty roztřídil a udělal první předběžný soupis závazků, jejichž celková výše se blížila částce 500 000 Kč. Soupis s klienty prošli a ti si vzpomínali na další a další nezaplacené účty a splátky úvěrů. Díky opakovanému vysvětlení mentora klienti porozuměli tomu, že každý dokument od upomínky od věřitele po vyrozumění o zahájení exekuce od exekutora je důležitý, a postupně začali nově příchozí dopisy otvírat a shromažďovat. Mentor ke klientům často docházel, nové dokumenty od nich přebíral a předával dluhovému poradci. Dluhový poradce usoudil, že pokud má být soupis komplexní, nelze vycházet jen z dokumentace od klientů, a sepsal s manželi K. žádost na občanskoprávní oddělení okresního soudu o výpis relevantních řízení. Ukázalo se, že některé dluhy a exekuční řízení s nimi spojená zatím v soupisu nejsou. Zde přišel na řadu opět mentor, který spolu s klienty postupně komunikoval s exekutorskými úřady a získával informace o výši aktuálních dlužných částek. Jednalo se o náročnou fázi, kdy ne vždy bylo možné získat písemný podklad, jelikož exekutoři obeslali klienty již dříve a neměli povinnost tak učinit znovu. Dále mentor pomohl klientům získat doklady o výši jejich současných příjmů od zaměstnavatele a ČSSZ, jelikož klienti kvůli exekučním srážkám neměli o původní výši svých čistých příjmů přehled. Tato fáze spolupráce trvala cca 4 měsíce. Zadlužení manželů bylo nakonec vyšší, než si uvědomovali, dosahovalo výše okolo 1 milionu Kč. Taková výše dluhů ale znemožnila vstup do tzv. osobního bankrotu, kde je nutné splatit min. 30 % závazků dlužníků, tak aby jim zůstávala zákonem stanovená částka na jejich životní potřeby. Dluhový poradce klientům navrhl oslovit někoho z jejich okolí, nejlépe z rodiny, aby se smluvně zavázal, že jim bude každý měsíc chybějící sumou na oddlužení přispívat. Tuto informaci klientům několikrát znovu vysvětlil mentor a pomohl jim učinit rozhodnutí oslovit jednoho ze synů, kterému oni koneckonců dříve finančně přispívali, když byl bez příjmů. Dluhový poradce poté sepsal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a mentor průběžně doprovázel klienty na úřady a instituce, kde bylo potřeba získat další přílohy nutné pro podání návrhu k soudu. Manželé návrh k soudu podali a všichni s napětím sledovali průběh řízení. Soud vyzval klienty k doplnění, zde již zkušený mentor řešil situaci operativně s dluhovým poradcem, který se soudem o věci komunikoval a mentor zase informace tlumočil klientům. Nakonec bylo klientům po více než půlroční spolupráci oddlužení u soudu schváleno. Manžele K. nyní čeká pět let splácení a na jeho konci finanční ozdravení v podobě odpuštění zbytku dluhů. Díky tomu se posílila jejich motivace udržet si stabilní příjmy a zodpovědně hospodařit, aby byli schopni dostát všem podmínkám oddlužení.

3. DOPORUČENÍ PRO OBSAH A STRUKTURU SLUŽEB PODPORUJÍCÍCH VÝKON ALTERNATIVNÍCH TRESTŮ U PŘÍSLUŠNÍKŮ ROMSKÉ MENŠINY Kapitola na základě výše uvedených témat shrnuje a uvádí klíčové principy a funkční mechanismy, které by měly obsahovat probační a resocializační programy zaměřené na efektivní podporu výkonu alternativních trestů a opatření u cílové skupiny.

I. Zejména je to PARTICIPACE samotných Romů na poskytování služby či realizaci programu. Zapojení příslušníků stejné menšiny, komunity umožňuje: •

mít snadnější přístup ke klientům,

•

získat důvěru klientů,

•

předávat informace způsobem pro klienty srozumitelným,

•

znát a zohledňovat specifické potřeby klientů,

•

poskytovat jim služby tak, aby je byli schopni a ochotni akceptovat a efektivně využít.

II. S tím souvisí i možnost PŘEDÁVÁNÍ FUNKČNÍCH MODELŮ CHOVÁNÍ, kdy poskytovatelé programu mohou působit jako pozitivní vzory a přirozené autority v rámci komunity.

III. Osvědčila se též pozice NEUTRÁLNÍHO PROSTŘEDNÍKA, svého druhu „mediátora“, který je schopen: •

komunikovat srozumitelným způsobem s oběma stranami (klientem i úředníkem, zástupci minority i majority),

•

získat a udržet si důvěru a respekt obou stran,

•

zprostředkovat předávání informací mezi oběma „světy“,

•

propojit klienty s poskytovateli dalších služeb, které potřebují.

Udržení neutrality a důvěry obou stran je naprosto klíčové – pracovník musí zůstat neutrální, nesmí být „trojským koněm“ úředníků uvnitř komunity, ani „aktivistou“, který bojuje za práva „svých lidí“ a kryje jejich selhání. Tento princip je nutné zohlednit v úvodním školení zapojených pracovníků a sledovat jeho dodržování i v průběhu realizace programu.

IV. Ověřeným funkčním mechanismem je pak SNIŽOVÁNÍ PRAHU splnitelnosti podmínek alternativního trestu, dosažení (re)socializace, (re)integrace apod. Je potřeba poskytnout klientům dostatečnou podporu při překonávání jejich individuálních a specifických bariér, daných spíše sociální situovaností či etnicitou, než individuálními aspekty.

V. PARTICIPACE příslušníků romské menšiny na realizaci programu má významnou přidanou hodnotu, kterou je postupné ZVYŠOVÁNÍ KOMPETENCÍ zapojených pracovníků, jejich osobnostní a profesní růst, který následně vede k nárůstu potenciálu celé romské komunity. V tomto smyslu by mělo být těmto pracovníkům umožněno určité „prostupné zaměstnávání“ tak, aby při dosažení a překonání prahu jedné služby (např. právě nízkoprahového mentoringu) dostali příležitost postupovat dál (např. jako asistenti prevence kriminality, terénní sociální pracovníci, romští koordinátoři, asistenti pedagoga, preventisté, sociální kurátoři, strážníci městské policie, policisté, probační pracovníci, sociální kurátoři atd.) a zapojovat se do dalších oblastí práce pro vlastní komunitu.

Použitá literatura Baslová, M. & Šťastná, A. (2014). Účinnost služby Romský mentoring na výkon alternativních trestů u romských klientů PMS. Praha: Demografické informační centrum. Demner, M., & kol. (2014). Metodická příručka služby Romský mentoring. Praha: RUBIKON Centrum.

***