Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta
Struktura mé osobnosti a osobní historie
Václav Kocum; Aprobace: Fimp II. roč., ZS 2007
Seminární práce z předmětu Aplikovaná psychologie [kpe/psa]
1
Předmluva
Retrospektiva do historie mého bytí na ’modré planetě’ uprostřed, však možná na kraji něčeho, co nedokáže obyčejný člověk pochopit. Seminární práce bude obsahovat spousta a spousta informací, které nebudou nějak specificky vyčleněny, budou se naopak prolínat nebo se o to budu alespon’ maximálně snažit, díky jisté kostře, které se máme držet to nebude jednoduché. V průběhu práce se nejednou dočkáme toho, že od probíraného tématu poodskočím nebo dokonce ho opustím a přeskočím na vlak jedoucí jiným směrem, důležité však je mít při ruce zpáteční jízdenku, na to myslím především. Nechci psát ’nějakou’ normální seminární práci, nechci tu nudit sebe ani Vás tím, že prostě něco sepíšu jenom tak nebo dokonce abych to od někoho zkopíroval či si to nechal napsat od osoby třetí, nejde mi o to, mít tu práci co nejrychleji za sebou, ale pobavit se u ní. Možná snad i něco se přiučit o sobě samém. Samořejmě práci Vám nejenom dovolím přečíst, ale vřele ke čtení doporučím, nerad totiž vyprávím příběhy prázdnému hledišti, postrádalo by to tím smysl. Toto bude jeden menší příběh malinkatého človíčka, jednoho z mnoha naší planety, který se nebojí otočit zpět, nýbrž si z minulosti bere ponaučení pro budoucnost. Můj učitel dějepisu ze střední školy by byl jistě rád, kdyby tu uzřel tu tak moudrou větu: ”Historia magistra vitae.” Na závěr. . Na závěr? Ale kdeže, na začátek bych zde nastínil, pouhou větou jedinou, podtext celé práce: ”Život pod pes aneb od prehistorie přes prenatál k dnešnímu dni.” :)
1
2
Počátek
Pravěk je tradiční označení období dějin lidstva, ze kterého nejsou relativní písemné prameny, tj. období do vzniku těchto pramenů. Užívá se též termínu prehistorie. Pravěk zahrnuje období vzniku a vývoje člověka, lidské společnosti a kultury od 3 milionů let př. n. l. (rozhraní třetihor a čtvrtohor) do 4. tisíciletí př. n. l. (platí ovšem jen pro některé euroasijské a africké oblasti). Pravěk je tak nestarší a nejdéle trvající dějinnou etapou. Namísto chybějících písemných pramenů jsou zdrojem bližšího poznání v období pravěku prameny hmotné (archeologické kultury). Ale o tom tenhle příběh vůbec není :)
2
3
Ostrý úvod
Následující text je ohlédnutím se zpět za něčím, co už nikdo nikdy nevrátí. Proto jsem sepsání své minulosti pojal spíše úsměvně, formou připodobněnou vypisování údajů trestního rejstříku. Spousta věcí v životě přijde a odejde. Většina věcí je dobrých, ale ty také nejčastěji z paměti odchází předčasně, proto chápu toto ’dílečko’ jako výstup fotbalového trenéra v kabině po vyhraném poločase 1:0, kde Vás stejně trenér nepochválí za věci udělané dobře, naopak. . zdůrazní Vaše nedostatky a chyby a přesně to Vám pomůže se zlepšit, už to je důvod, že já jako kladný hrdina mého románu vlastně nejsem kladný hrdina, i když v podstatě jsem kladný hrdina. Již ted’ zde mohu napsat, že se svým životem jsem stoprocentně spokojen a neměnil bych na něm zhola nic, protože to jaký jsem nyní je mi k nezaplacení a troufám si říci, že stejně tak i pro mé okolí. Ne všechny události v mém životě byly pěkné, proto zmíním jenom ty, které se staly přímo mojí osobě a s kterými jsem měl tu čest se porvat a zvítězit, hezkých událostí bylo mnoho, vzhledem k počtu obyvatel naší milované Země je však známe z nejrůznějších příběhů ostatních lidí, proto pro mne nemá význam je zde předkládat, chci se totiž při psaní bavit mladistvou hloupostí a cestou za sebepoznáním, se stejným záměrem vůči čtenáři. Doufám, že i Vy se bude smát a bavit se a nebudete příliš hloubat nad mladistvou nevyzrálostí a hloupostmi, které jsme s kamarády tropili s ohlédnutím zpět jsem rád, že jsem prošel tím, co se dočteme v následujících řádkách, poznal jsem totiž sám sebe. Raději zde připojím poznámku, že všechny události jsou smyšlené a lidé zde vystupující jsou výplody směsky jmen, která prošla mým životem, příběhy zde sepsané a připodobněné skutečným událostem nejsou vlastní skutečné události, leč má chorá mysl mi je nutí zde psát.
3
4
Osobní historie dávno minulá
Tak a je to tu, počátek práce. Držme si klobouky, pojedeme jako o závod, protože shrnout lidský život na papír by mohlo klidně také jeden lidský život trvat. Jak nejlépe číst tuto seminární práci. Jak se říká dnes před každým představením ve velkých kinech: ”Sedí se Vám dobře? Máte co pít? Máte co jíst?” Neznáte? Pak své tělo složte do polohy Vám příjemné, předtím však přineste si k Vašemu odpočívadlu horký čaj a nějakou chutnou krmi, popřípadě doporučuji naladit oblíbenou hudbu. Pokud jste tak učilini, vězte, že nebudete litovat. Sám jsem si několikráte polil předlohu na papíře chutým čajem, nelituji toho však, stejně se na to nedalo koukat. Tak přestaneme chodit kolem horkého čaje, teda kolem horké kaše a vrhneme se do práce.
4.1
PP - (post) prenatální věk
Psal se rok 1985, zřejmě byla tuhá zima, která donutila v únoru moje rodiče spolupracovat na projektu ”Dítě”. Podle toho, co říkají maminky dětem, jsem něco kolem devíti měsíců houbařil, než se objevilo ”světlo na konci tunelu” a moje hlavička uzřela světlo světa, ten den nikdy nezapomenu a i přes to, že jsem se tehdy na kalendář nekoukl, vím, že se tomu tak stalo 3.11.1985. Moje první nádechy byly doprovázeny asistencí obou rodičů i prarodičů, byl jsem prvorozený syn a první vnouček. Bylo to skvělé a strašně se mi to líbilo, ale tehdy jsem jim to ještě říci nemohl.
4.2
První slovo
Pozornost všech byla na mne upřena několik měsíců, než jsem začal ’capat’ a broukat. První slovíčko, které jsem ’vyžbleptl’ bylo tradiční ”má-ma”. Ano, v té době jsem se nestaral o to abych byl originální, ale sprostě jsem papouškoval to, co všichni moji vrstevníci. Bohužel věk si opravdu nepamatuji, byl jsem strašně ukecané dítě.
4
4.3
První vzpomínky a vzpomínky
V dubnu roku 1986 došlo k těžké havárii na 4. reaktorovém bloku jaderné elektrárny ’někde za hranicema’ a následnému úniku radioaktivity do okolí. Soudruzi v nejlepší víře a vlastně v náš ’prospěch’ neinformovali širokou, ale ani úzkou veřejnost o této skutečnosti. Tudíž malý Vašík plácal do báboviček na pískovišti pod dozorem své milované babičky, což zanechalo následky. Díky tomu mohu popravdě světu povědět, že bývalý režim se na mne podepsal.
4.4
Chůva malého Vašíka
Když jsem byl malinkatý muž, zhruba do věku čtyř let, jsem při nejrůznějších aktivitách upadal do bezvědomí, tatínek se mne proto bál hlídat a pokud byli oba rodiče v práci, starala se o mne babička. Tropili jsme spolu spoustu nezbedností, ale s ohlédnutím zpět jí mohu poděkovat za utvoření mojí osobnosti, jaká je nyní. Na co si pamatuji? No to je věciček. . Třeba vím to, že jsem uměl dřív bruslit než chodit, ale to nebylo všechno, největším mým úspěchem bylo to, že jsem v necelých třech letech spolu s babičkou a dědou zdolal strmý svah naší nejvyšší hory, Sněžky, pěšky. Tato příhoda byla všem k neuvěření, ale to jenom proto, že neznali moji malou, nezdolnou dušičku a odhodlání pokořit všechny nástrahy a překážky v mém životě. S babičkou jsem trávil hodně času, jezdila mne uspávat k nám domů. Dnes je to čilá sedmdesátnice, která svojí kondičce vděčí pravidelným procházkám a jízdám na kole a samozřejmě také mojí osůbce, jež ji proháněla jako zamlada a nedala jí odpočinku. Byl jsem taková malá opička.
4.5
Vsuvka
Jenomže čas utíkal a já rostl, no i když. . v mém případě spíš stárl, výšky jsem moc nepobral. Od útlého dětství byla u mne diagnostikována nemoc štítné žlázy, měl jsem problémy s růstem a byl nucen jíst ošklivé prášky a rybičky. To jsou moje první traumatické vzpomínky. K nim se během několika let přidala vyrážka neznámého původu, která se jako na potvoru vyskytuje, kdy se jí zlíbí, nemám ji pod kontrolou, proto ji nemám rád. Další mojí noční můrou se stalo ráčkování, začal jsem proto chodit na logopedii s dědečkem, táhlo mi na školní věk. Logopedie mne nebavila a styděl jsem se před paní doktorkou, jsem introvert a stydlivka,
5
vydupal jsem si ukončení terapie a zůstal v polovině cesty mezi ’Rrrr’ a ’R’. Později (kolem šestnáctého roku) jsem zjistil, že se to líbí hlavně slečnám. Jsem za ráčkování rád.
4.6
Prvé lásky
Ano ano, až do ted’ jsme se bavili především, vlastně pouze výhradně o předškolním věku. Podle mého ho můžu označit za ’školkařský věk’, co k němu dodat? Snad, že v té době jsem si už myslel jak nejsem dospělý. Asi to ale byla pravda, protože jsem se ve školce několikrát oženil a mou největší láskou byla Marika. . nebo Julča. . nebo to mohla být Monika, záleželo to na tom, s kterou jsem se dřív viděl, ale ženatý jsem byl se všemi. To, že se se mnou chtějí rozvést jsem vypozoroval z toho, že ve hrách na domácnost jsem hrával mrtvé domácí zvířátko, většinou jsem byl papoušek, protože jsem pořád mluvil a ony se kamarádily spíš s Jardou, lámalo mi to srdce a pochopil jsem složitý manželský život, alespoň jsem si to myslel.
6
5 5.1 5.1.1
Osobní historie ne-zas-až-tak-dávno minulá Pilný žák školy života První stupeň vzdělání
Největší rána mého života bylo moje odtržení od nejlepších přátel ze školky a vypuštění mojí maličkosti do ZOO na základní škole. I přes můj nevelký vzrůst jsem se stal autoritou a vedl diskusní kroužky o holkách a autech. Pamatuji si prví ’pětku’ z nedoneseného úkolu z matematiky, probrečel jsem noc. Bylo mi jasné, že ze mne bude flink. Proflinkal jsem se až do páté třídy. Ve skutečnosti jsem byl velmi nadané dítě, které již od prvé třídy navštěvovalo kurzy německého jazyka na jazykových školách a od třetí třídy jsem byl přeřazen do ’spešl’ třídy na škole. Na vysvědčení v páté třídě svítí jedna dvojka. Bohužel mne také v páté třídě postihlo zranění z fotbalu, naštíplá kůstka v kotníku a poškozené kloubní pouzdro. Poprvé v životě jsem brečel bolestí, dostal jsem sádru na nohu a z předběžných dvou týdnů jsem ji měl na noze 3 měsíce. Toto zranění mělo znamenat konec mé fotbalové kariéry, ale tehdy poprvé jsem se postavil proti rozhodnutí doktora a nenechal jsem se vyšachovat, dalších sedm let se mi to úspěšně dařilo.
5.1.2
Druhý stupeň vzdělání
Nastoupil jsem na druhý stupeň a hned v prvním pololetí měl vyznamenání. . Jenomže jako už v životě každého kluka bývá, chytl jsem se pomyslné ’špatné party’, kterou jsem následně i vedl. Na řadu přišly cigarety, nejspíš proto, abychom všichni dokázali lidem okolo, že jsme dost silní na to, abychom přežili spalování těch ’hnusů’ a jejich následné vdechování. Postupně jsem klesal, když už se objevili nějaké trojky a dokonce dvojka z chování v sedmé třídě za neomluvené hodiny (naše třída byla na lyžařském kurzu a my s klukama jsme vesele pobíhali po sídlištích a odpalovali jednu za druhou) jsem se zamyslel. Hodně mi pomohlo, že otec nevybouchl jako po každé nesmyslné poznámce ze školy, ale vzal to v klidu. Odprostil jsem se od kluků a začal se soustředit sám na sebe, kupodivu to zabralo. Do konce deváté třídy nepřilétla jediná poznámka, prospěch se nevídaně zlepšil, málem jsem znovu dosáhl na vyznamenání, uteklo mi o jednu dvojku. Nadešel konec základní školy a já nyní zpětně můžu tuto zkušenost okomentovat tím, že už opravdu chápu, proč na nás byli učitelé tací, jací byli. Rodiče se mne pokoušeli vést, ano, ale já neříkám, že souhlasím s tím jak. Moje spokojenost s mým životem až do deváté třídy je maximální. 7
Na konci deváté třídy přišla moje první opravdová láska, vydrželi jsme spolu rok, ale byl to dlouhý rok a já sebou nechal zametat. Také přišla volba střední školy, nikdo mi nepomohl. Zvolil jsem ’zdrávku’ a ’komunikace’ jako dvojkombinaci, přesto jsem v poslední možný den přihlášky roztrhal a podal jsem si žádost o přijetí na elektrotechnickou školu v Hluboké nad Vltavou, oborem Elektronické počítačové systémy, díky Bohu za to.
8
6
Továrna na inteligenci
Přišel jsem na střední školu, úplně nové prostředí a úplně nový život, bylo to krásné. . Hned během několika týdnů jsem si přičichl k travičce, samozřejmě to nebyl jetel, ale ’pořádnej matroš’. Po prvním měsíci na střední jsem začal pít, bylo to úžasné. S kamarády jsme chodili zpočátku každý pátek na konzerty do klubu Mo-Do, poté i o sobotách, pak už každý den. Prvák pomalu končil a konečně jsem se rozešel se svojí slečnou, po několika rozchodech při kterých jsem si vybrečel její návrat jsem najednou neplakal, ale zatvrdil se vůči slečnám a plnou energií se vrhl na chlast a kamarády, vlastně v té době ještě fotbal. Nadešel velmi hektický rok, kdy jsem si připadal, jako bychom spolu s kamarády soutěžili v tom, kdo se vícekrát do týdne pozvrací. Přišla pozvánka mého života, do klubu, který hraje první fotbalovou ligu, sk Dynamo. . Nabídku jsem přijal, nešlo odmítnout. Pilně jsem trénoval a snažil jsem se být nejlepší, přinášelo to své ovoce. Pak přišlo zranění kotníku, špatná diagnoza a smutný konec nadějného fotbalisty. Možná, kdyby doktor nepodcenil váhu mého zranění, šlo by škody napravit, ale diagnoza zněla: ”Vyvrknutý kotník.” A noha putovala do dlahy. Po několika dnech doma mne začala noha neuvěřitelně bolet a celá mi otekla, několikrát mi měnili sádru, poté přišla nová diagnoza: ”Poškozená kloubní jamka a natržené vazy”, ale už bylo pozdě, protože mladý a silný organismus během uplynulých čtrnácti dnů stačil opravit některé spoje, bohužel pro mne to srostlo špatně, třetí diagnoza přetržených vazů už byla jenom třešinkou na dortu a nechávala mne chladným. Berličky jsem si užíval skoro polovinu roku, rehabilitace trvaly půl roku též a na sport nemůžu ani pomyslet, pivní břich dostal v té době zelenou. Máme tu druhák na střední. . přichází moje druhá opravdová láska, opravdu. Byli jsme pospolu opět rok, ale skončilo to opět po hektolitrech prolitých slz. Slečnu jsem měl opravdu velmi rád, v počátcích jsem ji přebral jistému klukovi z Tábora. Dalo by se říci, že čím kdo zachází také schází, po necelém roce přišel největší šok mého života, stál jsem před rozhodnutím. Slečna čekala miminko. Na jednu stranu to bylo nepřípustné a na tu druhou? Byl bych ten nejlepší možný tatík, cítil jsem to. Nakonec jsme se však rozhodli pro interrupci. Bylo to bolestné. Poté přicházeli problémy a mé velké utrpení, když už jsem se opět utápěl v alkoholu, rozešel jsem se s ní a vše se víc než spravilo. Jak se později ukázalo, děcko by bývalo nebylo mé, slečna si totiž na jednom festivalu užila s jedním kamarádem, ke kterému po našem rozchodu přilnula. Nyní s jistou dávkou škodolibosti mohu konstatovat, že žádný vztah jí už nedal to, co ten se mnou. O střední škole toho zde moc psát nemohu, není vlastně co, tedy pokud nepočítám neustálé zpíjení se do němoty.
9
Přišla maturita a velký boj o moje místo na světě pod Sluncem. Odmaturoval jsem jako lepší průměr mojí třídy i přes počáteční nervozitu, zasloužil jsem si to. V den odmaturování mi zároveň přišlo oznámení o přijetí na Masarykovu univerzitu v Brně, sen se začal plnit. Později mi přišlo oznámení o přijetí na další čtyři vysoké školy, ale moje cesta vedla do Brna.
10
7
Vysoká je vysoká
Brno je úžasné město a já doufám, že mé kroky v čase budoucím budou směřovat přesně tam, ano tam! Na koleji se událo nesčetně veselých událostí, navíc jsem v té době znal v Brně asi dvacet lidí díky jistému hernímu shardu (online hra Ultima online). Na škole se mi i celkem líbilo, profesoři byli přívětiví a dokud jsem se snažil, tak to i šlo, pak jsem ale udělal největší chybu svého života, začal jsem se více věnovat hospodě a přátelům. Zřejmě bych to zvládl, ale z hlediska nejisté budoucnosti (díky tamnímu kreditovému rozpoložení a zkouškovému systému, by mne mohli klidně vyhodit ve třetím ročníku) jsem požádal o ukončení studia, bylo mi vyhověno, kapitola Brno se však neuzavřela, dodnes tam jezdím kdykoliv jenom mám peníze a čas. Zkusil jsem si pracovní příležitost a můžu Vám povědět, že práce smrdí. Nastoupil jsem tedy na další školy. ČVUT v Praze a Jihočeskou univerzitu zde, Praha jako město se mi ihned znelíbilo, proto jsem školy zanechal a nenavštěvoval ji, vyhodili mne. Honba za titulem pokračuje v příjemném, spíše komorním prostředí v Českých Budějovicích. Studuji Finanční matematiku, titulem Bc. již druhý rok, studium mne natolik oslovilo, že jsem neváhal a počal studovat magisterský učitelský obor Matematika-Výpočetní technika. Učitelé jsou zde příjemní a podle mne mají kvalifikaci na to, aby učili to, co učí, samozřejmě výjimky se vždy naleznou, ale o tom pouze u piva a s nadhledem. Ano, mohu Vám povědět, že honba za věděním mne přímo fascinuje, mám rád školu a jednou bych chtěl být učitel, protože dnes je být nesmrtelný lehčí než v dobách Gilgamešových, předat kousek sebe a svého vědění druhým, přesně to bych chtěl v budoucnu dělat.
11
8
Máme zpoždění, nezastavujem. .
V této nepříliš dlouhé kapitolce bych rád shrnul jaký jsem. Nechci psát jednotlivé body (Psychika: . . , Temperament: . . atd.), chci se pokusit to vysvětlit jak nejlpépe dokážu vlastními slovy v textu, snad to bude srozumitelné.
8.1
Jak na mne lezla moje duše
Svůj popisnu začnu zřejmě odhadnutím své psychiky v době, kdy teprve byl očekáván můj příchod na tento svět. Když dnes vidím, jak se maminka stará o kytičky a vlastně o všechno v našem bytě, dokážu si představit, že se jistě věnovala i rostoucímu bříšku před více než-li dvaadvaceti lety. Rozmlouvala se mnou, hladila mne, myslím, pokud tedy plod vnímá, že má strach, tímto se jeho strach mírní. Představme si malinké kotě, které se bojí všeho a pořád píská, hladíte-li jej, ustane, dle mého tak funguje i nenarozený jedinec, protože pud sebezáchovy je v každém z nás a mozek má plod již také ve vývinu.Určitě jsem toto nejak vnímal, přesto si však myslím, že nejdůležitější část mého vývoje emočního i psychického měla teprve přijít, mám pro to i srovnání. Po narození se o mne staralo několik lidí. Nešlo o to, že by mne učili kdoví-co, pro mne bylo nové všechno a jejich péče pro mne byla důležitá. Tím jak jsem pobýval s maminkou, tatínkem, dědečkem a babičkou mi dalo tu neskutečně mnoho věcí. Dlouhé procházky každý den několikrát, opatrovníci se měnili, měnila se tudíž i pochycovaná slovní zásoba. Měl jsem to štěstí pobývat u babičky, která mi četla knihy, četla mi je pořád, možná i dnes pokud bych ji požádal. Láska ke knihám ve mne zvostala do dnes, podle mého tomu vděčím právě babičce, protože kniha mi v mládí vždy přinesla nějaký úchvatný zážitek, proto se neštítím ji dnes vzít do ruky. Spolu s čtením knih přibýval rozhled o světě a opět slovní zásoba. Pokud se podívám na sebe dnes, troufám si tvrdit, že v dávném řecku bych uspěl v disciplínách typu rétorika, dialektika a jim podobných, cením si toho velmi. Prostředí v jakých jsem se pohyboval mne nutila přizpůsobovat se, hlavně psychicky. Výlety za hranice v brzkém mládí (každý týden jsme s babičkou jezdili na turistické výšlapy do okolních zemí), výlety po republice, návštěvy nejrůznějších lidí v zaměstnáních, to myslím je to, co mne zbavilo stresu a strachu ze společnosti, dnes jsem mezi lidmi jako ryba ve vodě. Mnoho lidí cítí nervozitu nebo strach mají-li řečnit před obecenstvem, já cítím horkost ve tvářích a nadšení. 12
Ostatně jsem jiný, celkově. Velká spousta lidí to o mne říká, jenom nevím, jestli je to dobře či naopak :).
8.2
Povahová stránka věci s mým jménem
Nyní se pokusím o něco velmi složitého, popsat svůj temperament. Hledal jsem dlouho, ale nikde jsem nenašel definici temperamentu, která by na mne seděla. Samozřejmě nejlepší kombinací je pro mne na první pohled nic nesdílející dvojice flegmatik-cholerik, ptáte se proč? Emočně jsem vyrovnaný, nenechám se rozhodit ničím, pokud chci. Naopak někdy vyletím jak čertík z krabičky, ale nejspíš to dělám, abych postrašil své okolí(tedy cíleně), jde o to, že to dělám. Umím od obou dvou temperamentů všechno, záleží pouze na tom v jakém jsem prostředí a s jakými lidmi. Bohužel tak to mám i v případě, že chci srovnávat můj stav jako introvert - extrovert. O sobě říkám, že jsem introvertní extrovert. Když jsem totiž v úplně nové společnosti, nejprva si ji ’očuchám’, působím zakřiknutě, hledám ’spojence’ (lidi, kteří pochopí můj zvláštní druh humoru), ale nedejbože, pokud se mi toto povede. Jestliže totiž ano, pak se většinou nikdo z tamní společnosti již ke slovu nedostane, nu což, měli si ho užít dokud jsem seděl v koutku. Co se týká takových těch praktičtějších věcí pro život jako nadání, talent a výkon mohu o sobe tvrdit hned několik těžce si protiřečících věcí. Jsem ten nej- ze všech. Nejtalentovanější, nejnadanější, nejvýkoější. Má to ale háček. . Musím mít motivaci, protože jinak je ze mne rázem člověk s dalším nej- a to nejlínější. Ale dá se říci, že čím jsem starší, tím víc mám vnotřní motivaci typu ’živitel rodiny’ a to je také důvod, že již nebývám nejlínější. Nejvíce si lidé na mne ale cení schopnosti rozesmát je. Nikdo koho znám nemůže nikomu dalšímu sdělit o trapné minutě ticha v mé přítomnosti, dokáži se ujmout neznámého člověka, nového v naší společnosti a rozbrečet ho smíchy, tahle vlastnost je i pro mne samotného asi tou nejdůležitější, jsem rád spokojený sám se sebou, ale ještě raději mám, když se někdo cítí ’rád na tomto světě’ díky mé osobě. Co se charakteru týká jsem vyrovnaným člověkem s čistým svědomím a spokojený sám se sebou, nejvíce na sobě mám rád sebeovládání na velmi vysoké úrovni. Dokážu člověka, který se chce hádat vytočit ještě více tím, že at’ dělá co chce, já jsem pořád v klidu a nenechám se vyvést z míry. Celkově vzato sám sebe řadím mezi nadprůměrně inteligentní obyvatele, ne v měřítku naší zemičky, ale našeho světa jako takového. Možná toto všechno vyznívá poněkud egoisticky, několik lidí mi to také již řeklo, ale co mám se sebou dělat, pokud jsem spokojený se svým životem, cítím se dobře, jsem inteligentní, mladý, pohledný, upřímný, šikovný, výřečný a když o něčem tvrdím, že je to pravda, tak pak tomu tak
13
většinou bývá. Pravdomluvný, možná lehkomyslný, kolegiální, ochotný a nápomocný potřebným, pozitivně laděný, vyrovnaný a kultivovaný. Nemyslím si, že jsem namyšleny, fiflena, vztahovačný či uštěpačný. Je pak špatné o sobě říkat pozitiva? Jsem egoistický nebo to je závist těch několika jedinců? Mě je to jedno. Jsem svůj a žiji pro sebe, pro své přátele.
8.3
Motivační kulička hodnot :)
V současné době je mou největší motivací škola a přítelkyně. Snažím se makat ve škole abych ji v daleké budoucnosti, pokud spolu ještě budeme, zabezpečil a spolu s ní našeho potomka. Také pak bych nebyl spokojeným pokud bych dělal něco lehčího než na co se cítím. Dalším motivačním článkem je moje babička, byla by ráda, pokud byh dodělal vysokou školu a já ji nechci nechat v planých nadějích, přeci jenom, jsem jeím dlužníkem za moji skvělou osobitou psychiku. Je to divné, ale víc nic mne dopředu nežene. Mojí jedinou hodnotou je být co nejlidštější člověk. Mám o sobě jisté mínění, nedokázal bych udělat nic proti němu, klesl bych sám pro sebe, to je snad jediné, čeho se děsím ve svém životě, klesnout sám pro sebe. A na úplný závěr opravdové, stručné, výstižné zhodnocení sama sebe:
’Jsem skromnej, ale nejlepší.’
14
9
Závěr
Tak jo, je tu konečná sumarizace. Zajímavé psaníčko potkalo mne o pár podzimních večerech. Bylo fajn poohlédnout se zpět, zapřemýšlet nad tím jaký vlastně jsem a jaký jsem byl. Musím říci, že jsem se při tom bavil, šaškem jsem byl, jsem a budu i nadále. Při sepisování těchto několika stránek jsem si to plně uvědomil, přišlo mi to zábavné. Jenom je škoda, že člověk nemusel po ničem pátrat, nic hledat, tudíž žádný nový poznatek nepřišel. Na druhou stranu jsem si oživil spoustu chvilek, které jsem bral za tak samozřejmé, že jsem o nich vlastně už ani nepřemýšlel a strašně jsem se nasmál. Teorie říká, že každý upřímný úsměv prodlužuje život o 3 minut, nasbíral jsem si tedy alespon’ hodinu, můžu si tedy dát až osm cigaret, kdybych kouřil tedy :) Takže já se loučím, možná se ještě někdy potkáme, rozhodně bych nebyl proti. Semináře z aplikované psychologie byla jedna z mála chvilek k možné relaxaci i v průběhu vyučování.
15
Obsah 1 Předmluva
1
2 Počátek
2
3 Ostrý úvod
3
4 Osobní historie dávno minulá
4
4.1
PP - (post) prenatální věk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4
4.2
První slovo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4
4.3
První vzpomínky a vzpomínky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
5
4.4
Chůva malého Vašíka
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
5
4.5
Vsuvka
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
5
4.6
Prvé lásky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
6
5 Osobní historie ne-zas-až-tak-dávno minulá 5.1
7
Pilný žák školy života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7
5.1.1
První stupeň vzdělání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7
5.1.2
Druhý stupeň vzdělání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7
6 Továrna na inteligenci
9
7 Vysoká je vysoká
11
8 Máme zpoždění, nezastavujem. .
12 16
8.1
Jak na mne lezla moje duše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12
8.2
Povahová stránka věci s mým jménem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13
8.3
Motivační kulička hodnot :) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14
9 Závěr
15
17
