PØEHLEDNÉ ÈLÁNKY
Stres a stresové hormony u savců Stress and stress hormones in mammals Skarlandtová H.1, Fraòková M.2,3, Frynta D.2, Kittnar O.1 Univerzita Karlova v Praze, 1. lékaøská fakulta, Fyziologický ústav Univerzita Karlova v Praze, Pøírodovìdecká fakulta, Katedra zoologie 3 Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. 1 2
SOUHRN Stres a vliv stresových hormonù na organizmus je dnes velmi diskutovaným jevem. Ve své podstatì stres není negativní reakce, naopak je velmi dùležitý, pokud nám hrozí nebezpeèí. Díky stresové reakci tìlo nastartuje mechanizmy potøebné k jeho záchranì a naopak potlaèí ty, které se záchranou bezprostøednì nesouvisí. Pøi této reakci dojde k vyplavení stresových hormonù, které zpùsobují napø. zvýšení hladiny glukózy v krvi, zvyšuje se krevní tlak a tepová frekvence, a tím dochází k lepšímu prokrvení životnì dùležitých orgánù. Nebezpeèný je dlouhodobý nebo chronický stres, který má na organizmus negativní vliv (napø. dlouhodobì zvýšený krevní tlak nebo hladina glukózy v krvi, poruchy rozmnožování apod.). Pokud zjistíme, jaký podnìt pùsobí jako stresor, mùžeme jeho pùsobení eliminovat, èi alespoò minimalizovat. V pøípadì transportu pak je možné volit pøevoz po nejkratší trase nebo v pøíznivìjších teplotních podmínkách. U zvíøat chovaných v zajetí pak mùžeme zlepšit jejich welfare napøíklad pøidáním obohacujících prvkù chovných zaøízení, zlepšením fyzikálních podmínek nebo vhodným sestavením skupiny (u sociálních zvíøat). Klíèová slova: stres, stresová reakce, glukokortikoidy SUMMARY Stress and influence of stress hormones on organisms is interesting theme in many fields of study, e.g. human and veterinary medicine, zoology, ecology. Short time stress is not negative reaction, because it helps to alive. In stress response increase stress hormones levels (catecholamines, glucocorticoids), which cause elevated heart rate, blood pressure and acute elevation of blood glucose. These reactions cause better blood flow and acute utilization energy in vital organs, e.g. the brain, heart or muscles, and its cause better survive of organism. On the other hand, prolonged stress response is dangerous, e.g. chronically elevated blood pressure or levels blood glucose, sexual disorders, etc. If we know, which factor acts as stressor, we can eliminate or minimized its incidence. In case of transport its better to prefer the shortest way or better weather conditions. It’s possible to improve welfare of animals in captivity, e.g. enrichment housing, physical conditions (temperature, humidity, light cycles, etc.), social structure in social animals. Key words: stress, stress response, glucocorticoids
1. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA STRESU A STRESOVÉ REAKCE 1.1 Stres Problematice stresu a jeho působení na organismus je v současné době věnována pozornost jak v humánní a veterinární medicíně, tak i v zoologických oborech. Termín stres je velmi obtížné definovat, přesná definice není dosud zavedena. Pohled na stresovou reakci se v průběhu let měnil. Mezi prvními se stresovou reakcí zabýval Selye 32
(1936), který ji definoval jako reakci na podnět, kterému byl organizmus vystaven a mohl ho poškodit. Předpokládalo se, že toto vede k nespecifické fyziologické a behaviorální odpovědi, nazývané obecný adaptační syndrom. Obecný adaptační syndrom (GAS – general adaptation syndrome) má tři fáze: poplachovou, adaptační a fázi vyčerpání. Poplachová reakce je bezprostřední reakce na podnět, uplatňují se zde především katecholaminy a typická rekace je „útok-útěk“. Druhá fáze adaptační zahrnuje adaptaci na působení stresoru a vytvoření adaptačních mechanizmů, jak se stresoru bránit nebo jeho působení alespoň minimalizovat. V této fázi převažuje Československá fyziologie 59/2010 č. 2
působení glukokortikoidů. Poslední fází je vyčerpání, dochází k ní, pokud je působení stresoru dlouhodobé a tělo již není schopné se jeho působení bránit. Organizmus je vyčerpán a projevují se na něm negativní vlivy stresu (například steroidní diabetes, hypertenze, poruchy imunitních mechanizmů apod.). Stresová reakce nemusí být vždy jen negativní, tak jak je vnímána dnes. Určitá míra stresu naopak působí na organizmus pozitivně, je to reakce na běžné podněty, se kterými se jedinec musí vypořádat. Tato reakce se nazývá eustres a motivuje jedince k vyšším výkonům. Potencionálně škodlivé nebo nepředvídatelné podněty, které narušují homeostázu, vyvolávají stresovou reakci (označovanou jako distres) a aktivují stresové osy, jsou nazývány stresory. Ty mohou mít různý původ (jak z vnitřního, tak i vnějšího prostředí organizmu) i povahu. Jsou jimi např. horečka, strach, náhlá změna environmentálních podmínek, nedostatek potravy, úkrytů, nerovnováha v sociálním složení skupiny apod. (Möstl a Palme, 2002). 1.2 Stresová reakce Pokud je organizmus vystaven působení stresoru, spustí se stresová odpověď. Je to komplex nespecifických fyziologických, hormonálních a behaviorálních odpovědí, který má za úkol ochránit jedince před nežádoucími vlivy stresoru. Odpověď na stres obvykle vede ke změnám endokrinních a metabolických pochodů v organizmu a probíhá jak na úrovni jednotlivých buněk, tak i na úrovni organizmu jako celku. Jsou to vysoce konzervativní reakce a probíhají u většiny taxonů obratlovců včetně lidí jednotně ((Möstl a Palme, 2002). Původní předpoklad, že stresová odpověď je nespecifická a organizmus tak reaguje na všechny stresory stejně (Selye, 1936), je dnes opouštěn a předpokládá se, že některé typy stresorů vyvolávají specifickou kombinaci fyziologických a behaviorálních reakcí. U savců aktivuje působení stresoru dvě osy: sympato-adreno-medulární (SAM) a hypothalamo-pituitárně-adrenální (HPA). SAM osa stimuluje produkci katecholaminů (adrenalinu a noradrenalinu) z dřeně nadledvin a je řízena hlavně sympatickým nervovým systémem. Je tedy velmi rychlá, adrenalin (resp. noradrenalin) je vylučován během vteřin nebo minut. Adrenalin je syntetizován především v dřeni nadledvin, noradrenalin může být tvořen i v centrálním nervovém systému. Prekurzor noradrenalinu a adrenalinu dopamin je možné nalézt jak v dřeni nadledvin, tak v noradrenergních neuronech. Sám dopamin působí jako neurotransmiter v sympatických gangliích. Přeměnu noradrenalinu na adrenalin fenylethanolamin-N-metyltransferázou (FNMT) indukuje kortizol. Katecholaminy jsou ve vyšší míře syntetizovány a secernovány při stresových situacích a mají za úkol tělo rychle připravit na působení stresoru. Děje se tak několika cestami. Noradrenalin a adrenalin se vážou na dvě skupiny adrenergních receptorů, α a β. Prostřednictvím β receptorů způsobují zvýšení srdeční frekvence i síly stahu srdce, noradrenalin navíc prostřednictvím α receptorů způsobuje vazokonstrikci v periferních tkáních, a tím zvyšuje krevní tlak. Metabolickými účinky zvyšují dostupnou záČeskoslovenská fyziologie 59/2010 č. 2
sobu energie potřebnou pro mozek a ostatní životně důležité orgány i pro kosterní svaly, tyto účinky zahrnují například glykogenolýzu v játrech a kosterních svalech, zvyšují koncentrace volných mastných kyselin, zvyšují obsah laktátu v plazmě. Zvýšený metabolizmus také způsobí kalorigenní účinek katecholaminů. Katecholaminy zvyšují bdělost a zlepšují kognitivní funkce. Všechny tyto účinky připravují tělo na zátěžovou situaci a pomáhají tak překonat působení stresoru. Druhou stresovou osou je HPA osa, která má dva různé spouštěcí mechanizmy. Buď může přímo navazovat na SAM osu (v tomto případě působí na hypothalamus adrenalin), pokud tomu tak není, dostává hypothalamus neuronální signál z mozkové kůry, kam přichází informace vyvolávající stres přímo ze smyslových drah. Paraventrikulární jádro hypothalamu vylučuje kortikoliberin (CRF – corticotropin releasing factor, někdy označován jako CRH – corticotropin releasing hormone), který putuje do předního laloku hypofýzy. Hypofýza vylučuje ACTH (adrenokortikotropní hormon), který krevním řečištěm putuje k nadledvinám a stimuluje jejich kůru k produkci glukokortikoidů (GC). Reakce HPA osy je pomalejší, glukokortikoidy jsou vyloučeny a vyplaveny do krve během několika minut. GC pak působí na cílové tkáně a spouští tak různé reakce (např. mobilizaci energie, zpomalení trávení a růstu, inhibici reprodukce, snížení funkce imunity), které vedou k obnově homeostázy. Regulace HPA osy je řízena hlavně z hypothalamu a její aktivitu regulují samotné GC pomocí negativní zpětné vazby. GC nasedají na receptory v mozku a ty vysílají odpověď, která vypíná reakce HPA osy na jakékoliv úrovni jejího působení (na úrovni potlačení produkce CRF, ACTH i GC). Stresovou osu lze regulovat i vnějším podáním ACTH (vede k větší aktivaci nadledvin a zvýšené koncentraci GC) nebo dexametazonu (dex), který snižuje koncentraci ACTH v plazmě, čímž se sníží koncentrace GC v krvi. Stresová odpověď vede k manifestaci fyziologických a behaviorálních změn vedoucích k záchraně jedince (emergency life-history), ostatní funkce, které k bezprostřední záchraně nepotřebuje, jsou potlačeny (např. ztráta ovulace u samic a erekce u samců) (Orchinik, 1998; Breuner a Orchinik, 2002). Při stresové reakci dochází také ke změnám metabolizmu cukrů, které se liší u krátkodobého a chronického stresu. U krátkodobého je metabolizmus zaměřen na mobilizaci energie, GC zvyšují hladinu glukagonu, čímž dojde ke zvýšení hladiny glukózy v krvi. Ta je hlavním zdrojem energie pro mozek a svaly. Současně se zvyšuje krevní tlak a tepová frekvence, tím se zlepší průtok krve v potřebných orgánech a energie je tak efektivněji dopravována k cílovým tkáním. Díky lepšímu průtoku krve mozkem se zlepšují kognitivní funkce. Opačné děje vyvolává dlouhodobý stres, při kterém dochází naopak ke zvýšení hladiny inzulínu. Jedinec dává přednost vysokokalorické dietě a nespotřebovaná energie se ukládá ve formě zásob. Trvale zvýšený kalorický příjem může vést k obezitě, popřípadě až k inzulínové rezistenci, což může vyústit až v tzv. steroidní diabetes (např. Rosen et al., 1963). Stresová odpověď může být rozdílná na různých úrovních – jak mezi různými taxony, tak i mezi různými jedinci uvnitř jednoho taxonu. Modulace stresové odpovědi může být způ33
sobena například aktuálním stavem jedince, sociálními nebo environmentálními podmínkami (Orchinik, 1998). Individuální variabilita stresové odpovědi se odráží především v temperamentu jedince – jedinci s klidnější povahou inklinují spíše k pomalejší reakci (tzv. „freeze-hide“) a jsou více ovlivňováni HPA osou. Naopak jedinci temperamentnější preferují rychlejší reakci (tzv. „fight-flight“) a více aktivují SAM osu (Korte et al., 2005). Rozdíly jsou také mezi divokými zvířaty a zvířaty stejného druhu chovanými v zajetí, divoká zvířata reagují intenzivněji reakcí „fight-flight“ (Künzl a Sachser, 1999). Stresová odpověď může být mírnější, pokud jedinec stresor očekává nebo je na jeho přítomnost habituován (Greenberg et al., 2002). 2. CHARAKTERISTIKA GLUKOKORTIKOIDŮ, MECHANIZMY JEJICH PŮSOBENÍ A ZPŮSOBY REGULACE Glukokortikoidy (kortizol, kortikosteron) jsou steroidní hormony produkované kůrou nadledvin. Vznikají z cholesterolu jako deriváty progesteronu, cholesterolový základ je u kortikoidů zkrácen na 21 uhlíků. Mají důležitou úlohu v kontrole metabolizmu téměř všech tkání v organizmu. GC ovlivňují metabolizmus cukrů a patří mezi stresové hormony. Kortizol a kortikosteron není vylučován stejnou měrou u všech živočišných taxonů. Ryby, obojživelníci, plazi a ptáci produkují více kortikosteronu, savci včetně lidí více kortizolu. Mezi savci tvoří zvláštní skupinu hlodavci, některé druhy mají jako hlavní GC kortikosteron – např. potkani, myši domácí (viz review Breuner a Orchinik, 2002), některé kortizol – např. křečci (Castro a Matt, 1997) nebo morčata (např. Sachser et al., 1998). Glukokortikoidy jsou biologicky aktivní, pouze pokud mají na svém jedenáctém uhlíku navázanou hydroxylovou skupinu (kortizol, kortikosteron). Pokud se zde vyskytuje jiná funkční skupina (např. keto-skupina u kortizonu nebo 11-dehydrokortikosteronu), jsou inaktivní. Kortikoidy se mohou v plazmě vyskytovat buď volné (nevázané; 5–10 %) nebo vázané (90–95 %) na globulin transkortin (CBG, corticoid binding globulin), případně v menší míře na albumin. Vazbou na globulin se mění lipofilní charakter GC na hydrofilní, a proto nemohou prostupovat buněčnou membránou. Globuliny mění tímto mechanizmem dostupnost GC pro cílové buňky. Transkortin je syntetizován v játrech, chemicky patří k nadrodině serpinů spolu s podobnými transportními proteiny (např. TBG (thyroxin binding globulin) pro transport tyroxinu). Vazba GC-CBG je založena na vysoké komplementaritě povrchů obou molekul díky vodíkovým můstkům (Klieber et al., 2007). Za fyziologických podmínek je navázání a disociace steroidu a CBG reverzibilní a je tím tedy kontrolován podíl biologicky aktivních GC kolujících v krevním řečišti. Je zajímavé, že afinita CBG ke GC není závislá na tom, zda jedinec je nebo není stresován (Fleshner et al., 1995). Testy ukázaly, že se v různých fázích vývoje jedince secernuje různé množství CBG – během intrauterinního života a krátce po porodu je koncentrace CBG vysoká, během několika dní po porodu klesne na hodnoty, které jsou již podobné u adultních jedinců. To může znamenat, že po porodu dojde 34
ke změně preference přenosu GC – nejdříve je preferován přenos volných GC, později navázaných na albumin a poté vázaných na CBG (tato preference pak trvá po zbytek života) (např. Berdusco et al., 1993; Challis et al., 1995). Volné GC jako malé lipofilní molekuly prochází buněčnou membránou a vážou se na intracelulární receptory. Komplex GC-receptor vstupuje do buněčného jádra, kde působí jako transkripční faktor. Receptory v buňkách mohou být dvojího typu – mineralokortikoidní (MR) a glukokortikoidní (GR). Tyto receptory mají podobnou strukturu, liší se ale afinitou, jakou vážou aldosteron nebo glukokortikoidy. MR mají přibližně stejnou afinitu jak k aldosteronu, tak ke glukokortikoidům, GR jsou schopné vázat jen glukokortikoidy. Předpokládá se, že MR jsou optimalizovány pro odpověď při bazálních hladinách GC, kdežto GR pro hladiny GC v jejich zvýšené koncentraci, tedy když jsou MR plně saturovány (např. diurnální rytmus nebo stres) (Orchinik, 1998; Perreau et al., 1999). Oba receptory jsou v tkáních rozloženy nestejnoměrně, proto může stejný podnět vyvolat v různých místech rozdílné odpovědi (podle toho, jestli se GC naváží na GR nebo na MR). Dalším regulačním faktorem, který kontroluje množství GC dostupné pro buněčné receptory, je enzym 11β-HSD, který patří do nadrodiny SCAD (short chain alcohol dehydrogenasis). Enzym katalyzuje reakci na jedenáctém uhlíku steroidního řetězce. Objevuje se ve dvou izoformách: 11β-HSD1, která působí hlavně jako reduktáza (mění inaktivní keto-deriváty GC na jejich aktivní formu) a 11β-HSD2, která má naopak dehydrogenázovou aktivitu. Inaktivní formy GC (kortizon, 11-dehydrokortikosteron) v krvi představují pool, který je k dispozici enzymu 11β-HSD1 v případě, že je zvýšená potřeba kortizolu nebo kortikosteronu (např. při stresu nebo jiných zátěžových stavech). Pokud je naopak kortizolu nadbytek, enzym 11β-HSD2 ho přemění na formu, která není schopná se navázat na intracelulární receptory, a tím sníží účinek kortizolu (Lombes et al., 1994; Seckl, 1997). GC jsou metabolizovány především v játrech a v menší míře i v jiných tkáních. Metabolity GC (GCM) jsou hydrofilní a mohou tak být z těla vyloučeny močí nebo trusem. Na těchto krocích se podílí hlavně 5α-, 5β-reduktázy a 3α- a 3β hydroxysteroiddehydrogenázy. Metabolizmus GC se u různých druhů živočichů liší a složení vyloučených metabolitů jednotlivých druhů je různé. Spektrum vyloučených metabolitů je pro každý druh specifické a navíc se mohou metabolity lišit i intraspecificky v závislosti na pohlaví, například u myši domácí (Touma et al., 2003) a potkana (Lepschy et al., 2007). Tyto skutečnosti jsou důležité pro metody detekce stresu (resp. koncentrace metabolitů stresových hormonů) v moči nebo trusu. Hladiny GC podléhají cyklickým změnám, a to jak sezónním, tak diurnálním [je zajímavé, že CBG tento rytmus nevykazuje (Fleshner et al., 1995)]. Sezónní výkyvy mohou být dány zvýšenou kompeticí (např. o zdroje potravy, úkryty nebo sexuální partnery) (Romero, 2002; Huber et al., 2003). Diurnální variabilita pak souvisí především s aktivitou jedince – nejvyšší hladiny GC jsou přítomny v období těsně před počátkem aktivity, nejnižší ve spánku. Druhy s denní aktivitou mají tedy vyšší hladiny GC Československá fyziologie 59/2010 č. 2
za svítání, druhy s noční aktivitou naopak za soumraku. S diurnální variabilitou je třeba počítat i při plánování pokusů, protože ke zvýšení hladin GC nemusí dojít vlivem stresu, ale jen jejich přirozeným diurnálním rytmem. 3. ZVLÁŠTNOSTI V HLADINÁCH GC U SOCIÁLNÍCH SAVCŮ Hladina GC závisí na mnoha faktorech, mezi které patří například pohlaví nebo sociální postavení jedince ve skupině. Vztah mezi sociálním postavením a hladinami GC je vysoce variabilní (Creel, 2001) a nelze ho vždy předpovědět předem jen na základě behaviorálních studií (DeVries et al., 2003). Variabilitu tohoto vztahu může ovlivnit například fylogeneze, chování, sociální a rozmnožovací systém nebo domestikace (Creel, 2001). Pokud je hierarchie daná předem, je stabilní a o její udržení se nemusí vést boje, pak mívají dominantní jedinci vyšší hladiny GC. Na druhou stranu, pokud je dominance udržovaná neustálými boji, mívají dominantní jedinci nižší hladiny GC (Dantzer a Morméde, 1983; Abbott et al., 2003). U některých druhů se hladiny mezi dominantními a submisivními jedinci neliší (Sachser et al., 1998; Stavisky et al., 2001; Nováková et al., 2008). Pokud podřízení jedinci reprodukčně nekonkurují dominantním, mohou být vystaveni menšímu napadání a mohou mít tedy nižší hladiny GC. Naopak u skupin, kde si dominantní jedinci své výhradní rozmnožování vynucují pomocí agrese, jsou submisivní jedinci stresovaní. Většinou má tato tzv. sociální kontracepce (tedy, že se rozmnožuje jen dominantní pár) příčinu v předem daném sociálním uspořádání, nikoliv v samotné vyšší hladině GC (Creel, 2001). Na první pohled je výhodnější dominantní postavení, protože dominantní jedinci kontrolují rozdělení limitovaných
zdrojů, jako je například potrava nebo partneři k páření, a většinou mají větší reprodukční úspěch než submisivní jedinci. Ale dominance má i svá negativa – vyšší hladiny GC (stres při obraně skupiny, teritoria, udržování svého vedoucího postavení apod.) jim mohou způsobit i zdravotní komplikace (vysoký krevní tlak, narušený metabolizmus cukrů apod.) (Creel, 2001; Sands a Creel, 2004). Zvýšené hladiny GC může u některých živočišných druhů způsobit i stres při vyšší populační hustotě (Christian, 1950). 4. ZÁVĚR Stres je v dnešní době hodně diskutované téma, zejména v humánní medicíně v souvislosti s civilizačními chorobami. Neméně zajímavé je toto téma i při studiu v nemedicínských oborech, třeba v zoologii, sociobiologii nebo ekologii. Umožní nám tak náhled do struktury života zvířat, případně do jejich sociálních vztahů či ekologických souvislostí. Studiem stresu a rozpoznáním stresových podnětů můžeme zlepšit kvalitu života jak u lidí (například zlepšením léčebných postupů), tak i u zvířat (například zlepšením jejich chovných podmínek). Poděkování: Článek vznikl za podpory grantu GAUK 259223 118209.
prof. MUDr. Otomar Kittnar, CSc., MBA Fyziologický ústav, 1. LF, UK v Praze Albertov 5 128 00 Praha 2 E-mail:
[email protected]
LITERATURA 1.
2.
3. 4. 5. 6. 7. 8.
Abbott D, Keverne EB, Bercovitch FB, Shively CA, Mendoza SP, Saltzman W, Snowdon CT, Ziegler TE, Banjevic M, Garland T Jr., Sapolsky RM. Are subordinates always stressed? A comparative analysis of rank differences in cortisol levels among primates. Horm Behav, 43, 2003, s. 67-82. Berdusco ETM, Hammond GL, Jacobs RA, Grolla A, Akai K, Langlois D, Challis JRG. Glucocorticoid-induced increase in plasma corticosteroid-binding globulin levels in fetal sheep is associated with increased biosynthesis and alterations in glycosylation. Endocrinology, 132, 1993, s. 2001-2008. Breuner CW, Orchinik M. Beyond carrier proteins. Plasma binding proteins as mediators of corticosteroid action in vertebrates. J Endocrinol, 175, 2002, s. 99-112. Castro WLR, Matt KS. The importance of social condition in the hormonal and behavioral responses to an acute social stressor in the male siberian dwarf hamster (Phodopus sungorus). Horm Behav 32, 1997, s. 209-216. Creel S. Social dominance and stress hormones. Trends Ecol Evol, 16, 2001, s. 491-497. Dantzer R, Mormède P. Stress in farm animals: a need for reevaluation. J Anim Sci, 57, 1983, s. 6-18. DeVries AC, Glasper ER, Detillion CE. Social modulation of stress response. Physiol Behav, 79, 2003, s. 399- 407. Fleshner M, Deak T, Spencer RL, Laudenslager ML,Watkins LR, Maier
Československá fyziologie 59/2010 č. 2
9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.
SF. A long term increase in basal levels of corticosterone and a decrease in corticosteroid-binding globulin after acute stressor exposure. Endocrinology, 136, 1995, s. 5336-5342. Greenberg N, Carr JA, Summers CH. Ethological cause and consequences of the stress response. Integr Comp Biol, 42, 2002, s. 508-516. Huber S, Palme R, Arnolda W. Effects of season, sex, and sample collection on concentrations of fecal cortisol metabolites in red deer (Cervus elaphus). Gen Comp Endocrinol, 130, 2003, s. 48-54. Challis JRG, Berdusco ETM, Jeffray TM, Yang IK, Hammond GL. Corticosteroid-binding globulin (CBG) in fetal development. Steroid Biochem. Molec. Biol., 53, 1995, s. 523-527. Christian JJ. The Adreno-Pituitary System and Population Cycles in Mammals Journal of Mammalogy, 31, 1950, s. 247-259. Klieber MA, Underhill C, Hammond GL, Muller YA. Corticosteroid-binding globulin, a structural basis for steroid transport and proteinase-triggered release. J Biol Chem, 282, 2007, pp. 29594-29603. Korte SM, Koolhaas JM, Wingfield JC, McEwen BS. The Darwinian concept of stress: benefits of allostasis and costs of allostatic load and the trade-offs in health and disease. Neurosci Biobehav Rev, 29, 2005, s. 3-38. Künzl C, Sachser N. The behavioral endocrinology of domestication: a comparison between the domestic guinea pig (Cavia aperea f. porcellus) and its wild ancestor, the cavy (Cavia aperea). Horm Behav, 35, 1999, s. 28-37.
35
16. Lepschy M, Touma C, Hruby R, Palme R. Non-invasive measurement of adrenocortical activity in male and female rats. Lab Anim ,41, 2007, s. 372-387. 17. Lombes M, Kenouch S, Souque A, Farman N, Rafestin-Oblin ME. The mineralocorticoid receptor discriminates aldosterone from glucocorticoids independently of the 11 beta-hydroxysteroid dehydrogenase. Endocrinology, 135, 1994, s. 834-40. 18. Möstl E, Palme R. Hormones as indicators of stress. Domest Anim Endocrinol, 23, 2002, s. 67-74. 19. Nováková M, Palme R, Kutalová H, Janský L, Frynta D. The effects of sex, age and commensal way of life on levels of fecal glucocorticoid metabolites in spiny mice (Acomys cahirinus). Physiol Behav, 95, 2008, s. 187-193. 20. Orchinik M. Glucocorticoids, stress, and behavior: shifting the timeframe. Horm Behav, 34, 1998 s. 320-327. 21. Perreau V, Sarrieau A, Mormède P. Characterization of mineralocorticoid and glucocorticoid receptors in pigs: comparison of Meishan and Large White breeds. Life Sci, 64, 1999, s. 1501-1515. 22. Romero LM. Seasonal changes in plasma glucocorticoid concentrations in free-living vertebrates. Gen Comp Endocrinol, 128, 2002, s. 1-24.
36
23. Rosen F, Harding HR, Milholland RJ, Nichol CA. Glucocorticoids and Transaminase Activity VI. Comparison of the adaptive increases of alanine- and thyrosin-α-ketoglutarate transaminases. J Biol Chem, 238, 1963, s. 3725-3729. 24. Sachser N, Dürschlag M, Hirzel D. Social relationships and the management of stress. Psychoneuroendocrinology, 23, 1998, s. 891-904. 25. Sands J, Creel S. Social dominance, aggression and faecal glucocorticoid levels in a wild population of wolves, Canis lupus. Anim Behav, 67, 2004, s. 387-396. 26. Seckl JR. 11beta-Hydroxysteroid dehydrogenase in the brain: a novel regulator of glucocorticoid action? Front Neuroendocrinol, 18, 1997, s. 4999. 27. Selye H. A syndrome produced by diverse nocuous agents. Nature, 138 1936, s. 32. 28. Stavisky RC, Adams MR, Watson SL. Dominance, cortisol, and behavior in small groups of female cynomolgus monkeys (Macaca fascicularis). Horm Behav, 39, 2001, s. 232-238. 29. Touma C, Sachser N, Möstl E, Palme R. Effects of sex and time of day on metabolism and excretion of corticosterone in urine and feces of mice. Gen Comp Endocrinol, 130, 2003, s. 267-278.
Československá fyziologie 59/2010 č. 2
