ROČNÍK 16 / 9 / 2009
strana 12 K létu patří cestování
strana 5 2,30 m železnicí po Německu
strana 8 Stopou Létajícího Skota
Nejdřív mi dovolte maličko historie. Anglický strojař Jiří Stephenson (1781–1848) je považován za otce parostrojní železnice. V říjnu 1829 vyhrál závod lokomotiv se synem Robertem a lokomotivou nazvanou Raketa rychlostí 19,2 km/h (jinak ale „uměla“ jet až 46 km/h). To je i jeden z důvodů k oslavám Dne železnice, který se koná vždy na sklonku září. Je tomu tedy letos už 180 let, kdy vyjela do „praktického života“ první provozuschopná lokomotiva. Letos se náš Den železnice věnuje především dětem a rodinám s dětmi. Zvláště rodinám jdou České dráhy vstříc: připravily pro své cestující speciální nabídku – rodinnou jízdenku SONE+. Za pouhých 150 korun ji můžete během oslav využít pro pět osob bez ohledu na jejich věk. A ještě něco: všechny děti, které v září a na Den železnice pojedou vlakem ČD, dostanou od průvodčího zvláštní dětskou jízdenku s obrázkem. Je připravena i soutěž o nejlepší obrázek nebo prázdninový příběh o cestování vlakem. Den železnice, sobota 26. září, také znamená, že se především pro děti otevřou jinak nepřístupné prostory nádraží, dopravní kanceláře a stavědla, lokomotivní depa, kabiny strojvedoucích ve většině velkých železničních uzlů. Děti se budou moci povozit po nádražních kolejích, třeba ruční drezinou nebo posunovací motorovou mašinkou. Leckde je bude vítat „živý“ Elfík, maskot Českých drah. Dětem je určen i magazín Můj vláček, který se bude rozdávat na nádražích a který je i přílohou dvojmagazínu Grand Expres – ČD pro Vás. Přijďte na oslavy Dne železnice, vy i vaše děti se budete dobře bavit! Irena Pospíšilová
www.ceskedrahy.cz www.cd.cz/cdprovas
2
Vydávají: České dráhy, a. s., Nábřeží L. Svobody 12, 110 15 Praha 1 IČ 70994226 Vychází: 15. září 2009 Adresa redakce: ČD pro Vás, generální ředitelství ČD, nábř. L. Svobody 12, 110 15 Praha 1 Místo vydání: Praha Telefon: 972 233 091, 972 233 090 Fax: 972 233 092 Vedoucí redaktorka: Mgr. Irena Pospíšilová E-mail:
[email protected] Technický redaktor: Michal Málek Inzertní oddělení: Eva Balíková E-mail:
[email protected] Evidenční číslo MK ČR: E 6931 ISSN: 1210–9142
Foto: Martin Harák (2x)
Editorial
Vážené čtenářky, vážení čtenáři!
Výhodně do polského příhraničí: SONE+PKP Od letošního prosince je možné využívat novou víkendovou nabídku do polského příhraničí SONE+PKP, která je vhodná zvlášť pro malé skupinky cestujících, ať už se jedná o rodinu či skupinu přátel. Od letošního června je nabídka ještě atraktivnější, protože došlo nejen k rozšíření tratí v Polsku, na kterých jízdenka platí. Jízdenku je možné nově využívat také v kategorii polských zrychlených osobních vlaků – interREGIO.
Pro koho je jízdenka určena Až pro 5 spolucestujících, z toho nejvýše 2 mohou být starší 15 let (děti do 15 let prokazují svůj věk jakýmkoliv oficiálním průkazem).
Kdy je možné cestovat V sobotu nebo v neděli, a to vždy do 24.00 h.
Kde je možné cestovat Jízdenka platí v České republice ve vlacích Českých drah, a. s., (kategorie dle zvolené varianty) a na vybraných tratích v příhraničních oblastech Polska (viz uvedený seznam tratí).
SONE+PKP varianta
cena
SONE+PKP pro osobní a spěšné vlaky ČD
250 Kč
SONE+PKP pro všechny vlaky ČD
550 Kč
doklad SONE+PKP pro jízdní kolo
90 Kč
Traťový úsek
Číslo tratě 101
Bielsko Biała – Wadowice – Kalwaria Zebrzydowska
139
Wisła – Skoczów – Czechowice Dziedzice – Pszczyna – Katowice
146
Cesky Tesin Gr. – Bielsko Biała
147
Cieszyn – Zebrzydowice
147
Oświęcim – Katowice
149
Zebrzydowice Gr. – Czechowice Dziedzice – Oświęcim
150
Bielsko Biała – Pszczyna – Katowice
151
Racibórz – Kędzierzyn Koźle – Rybnik
153
Rybnik – Żory – Pszczyna/Chybie
154
Bohumin Gr. – Rybnik – Mikołów – Katowice
155
Bohumin Gr. – Racibórz
160
Nysa – Opole
202
Głuchołazy Gr. – Nysa
203
Wrocław – Opole – Kędzierzyn Koźle – Gliwice – Katowice
220
Wrocław – Opole – Gliwice
220
Lichkov Gr. – Kłodzko – Kamieniec Ząbkowicki – Wrocław
230
Lichkov Gr. – Kłodzko – Kudowa Zdrój
230
Legnica – Jaworzyna Śląska – Dzierżoniów Śl. Kamieniec Ząbkowicki – Nysa – Kędzierzyn – Koźle
235
Szklarska – Poręba – Jelenia Góra – Wałbrzych – Jaworzyna Śląska – Wrocław
240
Jelenia Góra – Zebrzydowa
250
Węgliniec – Jelenia Góra
255
Zgorzelec Gr. – Węgliniec – Zebrzydowa – Bolesławiec – Wrocław
260
Świdnica – Sobótka – Wrocław *)
223
Sędzisław – Lubawka
247
Další podmínky
Nysa – Brzeg *)
221
Luban – Zgorzelec
225
• jízdenka se prodává u pokladních přepážek ČD nebo u průvodčích ve vlaku vybavených zařízením pro elektronický výdej jízdních dokladů, • nabídka je určena jen pro 2. třídu, doplatek do 1. třídy není možný, • k této nabídce nelze zakoupit rezervace na polské tratě, • jízdenku nelze zakoupit v předprodeji, • jízdenku nelze vrátit ani vyměnit.
Foto: Richard Gerbig
Kędzierzyn Koźle – Gliwice
Rady na cesty
Jízdenky platí v Polsku ve vlacích PKP Przewozy Regionalne spółka z o. o. kategorie osobowe, interREGIO a také v rychlících 250/252 a 251/253. Tyto rychlíky v relaci Praha a Wroclaw mohou použít již z Prahy ti cestující, kteří mají zakoupenou variantu pro všechny vlaky za 550 CZK; cestující s variantou pro osobní a spěšné vlaky za 250 CZK mohou těchto rychlíků využít pouze v úseku Lichkov – Wroclaw. Jízdní doklady neplatí v Polsku ve vlacích dálkové přepravy dopravce PKP InterCity.
Seznam polských tratí, na kterých platí jízdní doklady SONE+PKP:
Přeprava jízdních kol V rámci nabídky SONE+PKP může cestující přepravovat na tratích v Polsku jízdní kolo jako spoluzavazadlo na jednodenní doklad SONE+PKP pro jízdní kolo (každé jízdní kolo musí být přepravováno na samostatný doklad).
Foto: Michal Málek
*) od doby zavedení provozu, pouze vlaky PKP Przewozy Regionalne spółka z o. o.
Další informace Více informací (vč. přehledné mapky obvodu platnosti) je možné získat na internetových stránkách www.cd.cz/polsko, případně na informační lince Českých drah 840 112 113, a konečně u pokladních přepážek ČD. Jan Vávra, České dráhy
3
České dráhy a Rakouské spolkové dráhy vás ve spolupráci s vídeňským muzeem Albertina zvou do Vídně na velkolepou výstavu francouzského impresionismu, která v Rakousku nemá obdoby. Výstava potrvá až do 10. ledna 2010, a tudíž je lákavou pozvánkou na úžasnou podívanou během podzimních zatažených dnů a ve vánočním období.
S jízdenkou na vlak z ČR do Vídně základní vstupné 7 EUR místo 9,5 EUR. Výstava potrvá od 11. září 2009 do 10. ledna 2010, cestující mohou spojit návštěvu muzea také s cestou na vánoční trhy ve Vídni. Držitelé In-karty ČD se mohou ubytovat se slevou 10 % v síti hotelů OctopusTravel.cz, rezervační formu- lář na www.cd.cz,www.eshop.cd.cz, www.scpendolino.cz.
Foto: Alexandr Wulz
Albert Besnard: Louka v parku v Calais, 1890
Výstavu více než 170 děl pořádá muzeum Albertina ve spolupráci s WallrafRichart-Museum & Fondation Corboud v Kolíně (Německo), dále ve spolupráci s Batliner Collection a rovněž nebudou chybět mistrovská díla ze soukromých sbírek a jiných mezinárodních muzeí. Návštěvníci zažijí úžasnou podívanou impresionistického a postimpresionistického období. Návštěvník kromě výstavy bude mít možnost nahlédnout do zákulisí impresionistických prací, s pomocí didaktických materiálů prezentovaných v Albertině. Celá výstava je výsledkem rozsáhlého vědeckého pětiletého průzkumu, který ma-
4
puje vznik, historii, vývoj či techniku impresionismu. Historie a technologie umění vystupují zde ve stejné rovině. Otázky typu „Co je imprese?“, „Zevnitř či zvenčí?“ či „Kdy je možné považovat obraz za dokončený?“ představují možnost nového přístupu k umění impresionismu bazírovaného na pracích takových uměleckých velikánů, jako je Courbet, Caillebotte, Manet, Monet, Renoir, Cézanne, Pissaro, Signa či Van Gogh.
Muzeum je otevřeno denně od 9 do 18 hod, ve středu – do 19 hod. Aktuální informace jsou vždy k dispozici na www.albertina.at. Doprava ve Vídni: Tramvají od nádraží Südbahnhof do zastávky Opera a dále kolem Vídeňské opery pěšky. Celkem cesta trvá cca 15 min. Tipy na cestu vlakem najdete na www.cd.cz, doporučujeme eTiket Rakousko za 29 Eur/os., který lze zakoupit na www.eshop.cd.cz. Díky několika spojům denně si můžete zajet do Vídně na jednodenní výlet, více informací o cenách a spojích vám podá Kontaktní centrum ČD 24 hod. denně na telefonu: 840 112 113. Muzeum Albertina nabízí během návštěvy k prohlídce historické prostory budovy a jiné probíhající výstavy. Pochutnat si můžete ve výborné restauraci Do&Co v přízemí muzea či navštívit obchůdek se suvenýry. Aktuální program vždy najdete na www.albertina.at. Více informací na www.cd.cz/cdbonus.
Berthe Morisot: Přístav v Nice, 1881/82
ČD Bonus
Impresionismus: Jak se světlo plátna dotklo
Svět na kolejích
Mohli jste vidět na ČT ve Světě na kolejích
2,30 metru železnicí po Německu Víte, kde najdete nejkratší mezinárodní železniční trať na světě? V Novém Údolí na Šumavě, kde ji provozuje Pošumavská jižní dráha (PJD). A není to dráha ledajaká.
Dráha z hecu Se štábem televizního pořadu Svět na kolejích jsme se do jednoho z nejhezčích koutů národního parku Šumava, do Nového Údolí, dostali jednoduše – motoráčkem z Černého Kříže. Zajímala nás trať, za jejímž vybudováním stála parta železničních fandů, kteří si říkají Pošumavská jižní dráha. Jak jsem se dozvěděl od Pavla „Prcka“ Kosmaty, na začátku její výstavby po listopadu 1989 byl chlapský hec: „Tehdy panovala všeobecná euforie, všichni chtěli využít otevřených hranic a měli obrovské plány, jak obnovit železniční spojení přes česko-německou hranici. Konaly se konference, rozuměl tomu skoro každý, ale roky utíkaly a skutek utek´. A tak jsme se s kamarádem Romanem Kozákem rozhodli, že všem ukážeme a hranici železnicí překročíme.“ Nebylo to tak jednoduché, jak si v nadšení z pádu železné opony mysleli, ale nakonec se jim povedlo získat i souhlas vlády, podepsaný tehdejším premiérem Václavem Klausem, a pustili se do výstavby vysněné drážky, muzea na kolejích i krčmy. Sedíme u pivka na lavici před krčmou, sluníčko svítí a můj hostitel vypráví: „Náš spolek je parta lidí, kteří kupodivu se železnicí nemají většinou nic společného. Máme ale rádi přírodu, Šumavu, rádi se bavíme, a tahle drážka je vlastně tak trochu záminka, abychom se mohli vídat. Společně tu vždy něco uděláme a, jak se zdá, těší to nejen nás, ale i lidi, kteří sem přijdou či přijedou. Všichni říkají, že se jim tu líbí. A to nás těší.“
Po stopách dědečka Recese málem cimrmanovského ražení má ovšem vážný podtext. Nejkratší mezinárodní železnice je jakýmsi torzem železničního spojení mezi českým Černým Křížem a bavorským Waldkirchenem, které vedlo přes Nové Údolí. „Nové Údolí nemá příliš dlouhou historii,“ vypráví mi Pavel „Prcek“ Kosmata v malém muzeu – pochopitelně – ve vagonu. „Vzniklo
až na začátku 19. století jako dřevařská osada a železnice sem dorazila až roku 1910. Byla to vlastně poslední mezinárodní trať, která překročila hranice českých zemí. A paradoxně jako jedna z prvních zase skončila. Její dny byly sečteny po komunistickém puči v roce 1948. V době mezi válkami bylo ovšem Nové
Údolí vyhlášeným turistickým cílem. Bylo tu na čtyřicet čísel popisných, několik hostinců, četnická stanice i stanice finanční stráže a nechyběla ani železniční zastávka. Nádraží se nacházelo v bavorském Haidmühle, kde sloužil český přednosta.“ Na jedné z fotografií mi pak můj průvodce ukazuje svého dědečka, který tehdy jezdil po této trati jako strojvůdce. Po komunistickém puči se Nové Údolí stalo součástí pohraničního pásma a obec za-
nikla. Železnice se dochovala jenom díky obchodu se dřevem, které sem režim vozil pro zákazníky z kapitalistické ciziny.
Mašinka typu Gigant Nakonec nás stejně jako všechny zájemce čeká projížďka po nejkratší mezinárodní železnici na světě. Do péče nás dostává další ze členů spolku Pošumavská jižní dráha Luboš „Ještěr“ Ledvinka. Nejprve přiloží do kotle biomasu, jak říká, tedy trávu, něco dřeva, ale jindy prý přikládá i uhlí! Pak – k našemu překvapení – nenasedne, nastoupit nechá jen nás a začne mašinku roztlačovat. Na dotaz, jak se věci mají, odpovídá: „Naše mašinka typu Gigant jezdí jen na člověčí pohon.“ Aha! Kouř z komínu je tedy pouze pro parádu. Ale proč ne! A kde se vzal tento pozoruhodný stroj? „Mašinku vyrobil chlapík, který je jinak profesí řezbář, ale jak vidíte, umí vyrobit i mašinu. Je to jistý pan Liberda z Kubovy Huti.“ Rozhlížíme se po krásné šumavské přírodě, zdravíme německé policisty na druhé straně hranice a vůbec si užíváme jízdu po trati, která je dlouhá celých(!) sto pět metrů. A víte, jaký kus jsme jeli po Německu? Přece – dva metry třicet centimetrů. Václav Žmolík Foto: Petr Pešek
5
Cestování
Cykloturistika aneb Kam na výlet?
Stále oblíbenějším způsobem trávení volného času je cykloturistika. Ale kam jet? Většině sportovců nestačí projíždět se jen kolem svého domečku. Na tuhle otázku má připraveno mnoho odpovědí Martin Leschinger, autor knižní novinky Cyklovýlety po Česku. Kniha se uprostřed prázdnin objevila v knihkupectvích po celé republice.
6
Čím je právě tato nová kniha oproti jiným podobným publikacím zajímavá? Nenajdeme v ní popsané všechny zajímavosti naší vlasti, na to je kniha o téměř 300 stranách křídového papíru přece jen malá. Autor se proto zaměřil na patnáct atraktivních oblastí z Čech, Moravy a Slezska a pro každou připravil tři výlety (A, B, C). Trasy jsou odstupňované délkou a náročností, od deseti do necelé stovky kilometrů. Během těchto 45 výletů poznáváme mnoho krásných míst, od hradu Lokte nad Ohří na západě Čech po bájnou horu Radhošť na východě České republiky. Kniha byla napsána pro cyklisty, cykloturisty, a zároveň také pro milovníky přírodních a historických zajímavostí. Ne každý totiž objevování krás a neznáma
spojuje s jízdou na kole, přesto v knize může nalézt mnoho podnětného. Důležitým prvkem, který vytváří systém knihy, je fakt, že každé z patnácti východisek výletů je dostupné i vlakem. Proto je publikace pro všechny, kteří rádi cestují železnicí, mimořádně zajímavá.
Za jakými přírodními, historickými a technickými zajímavostmi se s knihou „Cyklovýlety po Česku“ vydáváme? Tak například se můžeme projet staletou dubovou alejí po několikakilometrové hrázi rožmberského rybníka a přes jeho hladinu pohlédnout na věže nedaleké Třeboně. Od železniční stanice Špičák na Šumavě nás průvodce zve k výletům k pověstmi opředenému Černému jezeru, v oblasti Českého ráje jsme zváni k projížďkám krajem skalních hradů mezi borovými lesy a k mnoha výhledům, kupříkladu z mohutného Kozákova (744 m).
Předností knihy je i představení mnoha osobností, které se zapsaly do historie jednotlivých regionů. Například Oty Pavla v okolí Berounky, Karla Klostermanna na Šumavě, Jana Karafiáta (autora nezapomenutelných „Broučků“) na Valašsku nebo vrchního inženýra státních drah Jana Pernera, jehož železniční dílo mezi Chocní a Ústím nad Orlicí lemuje zbrusu novou cyklostezku Údolím Tiché Orlice ve východních Čechách. Není bez zajímavosti, že knihu napsal železničář, strojvedoucí v přípravě, z provozní jednotky Pardubice Depa kolejových vozidel v České Třebové Martin Leschinger. Knihu „Cyklovýlety po Česku“ můžete kou- pit v knihkupectvích za doporučenou cenu 299 Kč. Více o knize na www.fletna.cz.
Na Křivoklát a kolem Berounky Jako malou ukázku z knihy si můžete přečíst začátek kapitoly o putování krajem Oty Pavla: R1: Křivoklát – Roztoky – Tři prameny – Branov – – V Luhu – U Rozvědčíka – Roztoky – Křivoklát Převýšení: 125 m Nejnižší místo: Roztoky (275 m)
Inzerce
Start i cíl všech tří variant výletů krajem okolo Berounky, řeky, kterou tolik miloval spisovatel Ota Pavel, je na Křivoklátě. Buď na železniční stanici nebo na horním parkovišti nad hradem, pokud do tohoto centra turistické oblasti Křivoklátska přijíždíme autem. Nechat se unést ryzí životní syrovostí, která kape z povídek Oty Pavla, patří k dobrému čtenářskému vkusu. Ovšem měl Ota Pavel dobrý vkus, když si zamiloval romantický kraj pod Křivoklátem okolo Branova, Roztok a hostince U Rozvědčíka? Opravdu je tam tak hezky? Odpovědět si budeme muset každý sám, až hrábneme do pedálů a mlčky pod Čertovou skálou mineme rybáře, pro které neexistuje čas. Jsme zváni do cykloturistického ráje, jehož krása nejvíce vyniká na podzim, kdy převážně listnaté lesy ve svazích nad Berounkou zazáří všemi barvami. Na začátku tohoto výletu si musíme ujasnit, jestli a kdy navštívíme hrad Křivoklát. Od dubna do září má, kromě pondělí, otevřeno od 9 hodin. Pokud jsme na Křivoklát dorazili v časnějším čase, můžeme nechat prohlídku hradu na závěr výletu. Sjíždíme-li z parkoviště nad hradem, dole na rozcestí silnic zahýbáme vlevo na Roztoky. Okolo informačního centra a Rakovnického potoka dojedeme zalesněným údolím po silnici s cyklotrasou 303 do Roztok. Nedaleko za železničním viaduktem, který podjedeme, zahneme vlevo na most přes Berounku. Hned za mostem odbočíme spolu s cyklotrasou 303 vpravo a okolo
Cestování
Nejvyšší místo: v lese nad Branovem (400 m) Obtížnost: lehká Doporučené kolo: trekové, cestovní, silniční
roztockého jezu míříme klidnou silnicí na Karlovu Ves. Silnice se postupně od Berounky odklání do romantického údolí potoka Klučná s trampskými osadami. Lesní stoupání kolem potoka nám po chvíli zpříjemňuje zastávka u Tří pramenů. Připravil: Ivo Štecha
7
Eurovíkend
Stopou Létajícího Skota Kolébkou železnice je Velká Británie a tato ostrovní země dala světu také řadu známých expresů. Výsadní postavení mezi nimi měl jistě The Flying Scotsman – – Létající Skot. Spojoval několik desetiletí hlavní město Anglie Londýn a hlavní město Skotska Edinburgh. V současnosti v jeho trase po východním pobřeží jezdí několik velmi rychlých spojů kategorie InterCity denně.
8
Nástupní stanicí expresů do Edinburghu je v Londýně jedno z mnoha hlavových nádraží – – King´s Cross. Dnes je to asi nejslavnější nádraží Anglie. Z jeho nástupiště 9 ¾ odjíždí také známý Bradavický expres, který vozí každý rok Harryho Pottera do bradavické čarodějnické školy. Popisovat Londýn nemá cenu. Desítky tu ristických průvodců vám město představí z nejrůznějších úhlů. Pozvou vás k návštěvě památek i zábavních atrakcí. Přesto je jedno místo, které nemohu pominout. Leží hned vedle naší stanice a je to také nádraží: stanice St. Pancras. Byla vyhlášena za nejkrásnější nádraží světa a dnes je mimo jiné cílovou stanicí rychlovlaků Eurostar z Paříže a Bruselu.
Hlavní trať vede z Londýna na sever nejprve po rozlehlých předměstích a pak dál tradiční anglickou krajinou. Přestože není příliš kopcovitá, je na této trase celá řada tunelů a velkých viaduktů. Přitom má tato trať do Skotska na východním pobřeží jen malé sklony, proti podobné železnici vycházející z londýnského nádraží Euston a vedoucí po západní straně britských ostrovů do Glasgowa. Také krajina v jejím okolí je mírnější a rovinatější. Proto se nelze ani divit, že se jedná o jednu z nejrychlejších tratí Velké Británie. Velké rychlosti zde mají tradici. V roce 1938 byl právě na této trase dosažen oficiální světový rekord parní lokomotivy rychlostí 203 km/h, který vytvořil skvostný modrý stroj Mallard. Dnes je uschován před nepřízní počasí na čestném místě yorského Národního železničního muzea. Současné expresy mezi Londýnem a Edinburghem jsou vedeny buď motorovými jednotkami HST, které byly uvedeny do provozu již před více než 30 lety, nebo elektrickými lokomotivami řady 91 s komfortními vozy typu Mark IV, se kterými tvoří vizuálně ucelenou vratnou jednotku. Tyto soupravy zahájily provoz na konci 80. let. Současné rychlovlaky dosahují provozní rychlost 125 mil za hodinu, tedy pro nás trochu kuriózních 201 km/h.
Eurovíkend
York je asi jednou z nejznámějších zastávek na cestě našeho vlaku z Londýna do Edinburghu. Železniční fanoušky láká hlavně rozsáhlá muzejní expozice zahrnující exponáty od samého počátku železniční dopravy po moderní vysokorychlostní spoje. Je zde soustředěno také několik historických vozů královského dvorního vlaku. Ale i pro ostatní je York kouzelnou zastávkou. Jeho atmosféra je jiná než v kosmopolitním ve dne v noci pulzujícím Londýně. K městu patří poklidné uličky, staré hrázděné domy, středověké hradby obcházející téměř celé historické centrum. Navíc jsou téměř po celé délce přístupné a z mnoha míst nabízejí úžasný pohled na gotickou katedrálu. Severní část trasy slavného Létajícího Skota je označována jako Scenic routes. Překlad určitě není nutný. Železnice se zde přibližuje skotskému pobřeží Severního moře a členitou krajinu opět překonává množstvím umělých staveb. Říční údolí přechází po obdivu-
ké jádro města s královským hradem a parlamentem na jedné straně a pulzující obchodní čtvrtí na straně druhé. Bez mostů spojujících obě části by nádraží rozdělilo Edinburgh na dvě města. Edinburgh je úžasná metropole s množstvím památek. Dominantou je královský hrad, na kterém až do počátku 17. století sídlili skotští králové. Zachování historického centra bylo oceněno také zapsáním skotského hlavního města na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
cestovní doba. Před 150 lety trvala až 11 hodin. The Flying Scotsman – Létající Skot však vyráží poprvé na trať až v roce 1928. Luxusní vlak zkracuje jízdní dobu na 8 a čtvrt hodiny a v následujících letech padají další rekordy: v dosažených rychlostech i ve zkracování jízdní doby. Parní expresy v Británii 30. let dosa-
The Flying Scotsman hodných často více než 150 let starých mostech a skalami bylo proraženo několik tunelů. Jedním z nich, tunelem Carlton, se přijíždí i na edinburghskou stanici Waverley. Ta je stísněna do úzkého údolí mezi staré historic-
Trasa spojující Londýn a Edinburgh byla vybudována již v polovině 19. století a přímé vlakové spojení obou měst vzniklo krátce na to, přestože jeho trasa procházela po tratích třech různých společností. Tomu ovšem odpovídala hují rychlosti přes 160 a pak i 180 km/h, až padne i magická hranice dvou set kilometrů. Současné expresy urazí přibližně 650 kilometrů dlouhou trať mezi anglickou a skotskou metropolí za přibližně 4 a půl hodiny průměrnou rychlostí přes 140 km/h.
Vlakem po Anglii Cestování vlakem po Anglii je velmi drahé. Například cena jízdenky z Londýna do Edinburghu může vyjít ve druhé třídě na 135 £, tedy asi na 4 000 Kč. V nabídce jsou nejrůznější zlevněné jízdenky, které lze například zakoupit přes internet. Znamená to ale přesné plánování trasy někdy i několik měsíců před cestou. Nejvýhodnější je koupit si některou z variant jízdenky InterRail. Například flexibilní jízdenka pro 3 libovolné dny v jednom měsíci stojí dospělého 189 € (cca 4 933 Kč) a mladé lidi do 26 let pak 125 € (cca 3 263 Kč). Podrobnosti lze získat například na stránkách www.cd.z Připravil Petr Šťáhlavský
9
Zajímavosti ze zahraničí
Křížem krážem železničním rájem Švýcarskou národní pýchou je takřka dokonalý železniční systém, o kterém pojednává unikátní průvodce Petra Čermáka, nazvaný Švýcarsko křížem krážem železničním rájem. Publikace o 96 stranách, kterou letos vydala Kartografie Praha, pojednává o deseti vybraných železničních trasách, mezi nimiž čtenáři najdou jak populární turistické „hity“, tak i méně známé, a přesto velice poutavé trasy. Kniha je doplněna mapami tratí a také nákresy převýšení jednotlivých traťových úseků. Součástí užitečné publikace je i mapa švýcarského dopravního systému, popis vlaků, ceny jízdenek a upozornění na zajímavá místa okolo tratí, nechybí ani tipy na výhodné ubytování podél vybraných tras. Součástí jednotlivých kapitol jsou i exkurze do často dramatické historie budování železnic ve Švýcarsku. „V knize se čtenáři slovem a obrazem seznámí například s Glacier, neboli Ledovcovým expresem, nejstrmější zubačkou na světě na horu Pilatus, ale také nejvýše položenou
10
železnicí v Evropě – Jungfraubahn, která vede do výše 3 454 metrů nad mořem,“ říká zástupkyně společnosti Switzerland Tourism v České republice Alena Koukalová, která stála u zrodu této zajímavé knihy. „Před několika lety jsem vyrazila na vícedenní túru podél Rýna ve Švýcarsku, během níž mě napadlo, že by bylo dobré vydat pro české čtenáře výpravného železničního průvodce po Švýcarsku. Už léta totiž vydáváme v češtině útlou propagační brožuru o švýcar-
ských železnicích, o kterou byl každým rokem větší zájem. Chtěla jsem proto nabídnout turistům něco víc. O autorovi jsem měla jasno hned, novináře Petra Čermáka znám jako nadšeného vlakového cestovatele. Pak už zbývalo jen najít nakladatele,“ dodává paní Koukalová. Švýcarská krajina je při jízdě vlakem doslova kinem pod otevřenou oblohou. Proto se v knize objevily nejznámější panoramatické trasy, vedoucí zpravidla horskými masivy. Řada takových vlaků má v názvu slovo „panoramatický“ a vagony jsou v těchto soupravách ve střešní části prosklené, aby se cestující mohli pohodlně kochat vysokohorskou krajinou. Cílem těchto panoramatických vlaků je projetí trasy, nikoli dojet nejrychleji do cíle. Ve Švýcarsku jezdí dokonce nejpomalejší železniční expres na světě – Glacier expres, který slouží především k relaxaci a obdivování okolní přírody. Kniha o železničním cestování byla během několika měsíců od jejího vydání letos na jaře natolik úspěšná, že Switzerland Tourism chystá s dalšími autory podobné průvodce na téma gastronomie či památky UNESCO ve Švýcarsku. Připravil: Martin Harák
Historie
Jubileum pražského hlavního nádraží
Století nádražní secese Po dlouhých létech, během kterých interiéry pražského hlavního nádraží rozhodně nepatřily k ozdobám stověžaté matičky nad Vltavou, dochází v současnosti k jejich postupné proměně. Část z dříve nevábných nádražních zákoutí se nyní našim zrakům prezentuje v podobě nesrovnatelně příznivější. Byť zde nepokrytě hraje prim komerce, výsledný dojem – ve srovnání s předchozím stavem – vyznívá jednoznačně ve prospěch prováděných změn.
zřetelné secesní prvky. Rozhodnutí nebylo přijato jednoznačně kladně. Rozpačitost zavládla především v odborných kruzích, kde bylo poukazováno na fakt, že secese (v německy mluvících zemích označovaná jako Jugendstil – mladý sloh) jakožto architektonický styl přešla v Čechách již za zenit své slávy. Vyskytly se i hlasy, že Fantovo pojetí vychází viditelně z koncepce architekta Hittdorfa a jeho pařížského nádraží Nord, a není tudíž tvůrčím počinem.
vy. K jejímu ztvárnění přizval umělce zvučných jmen. Svými díly přispěli k okrášlení vnějších i vnitřních prostor sochaři Šaloun, Kaufman, Pikart a Šimonovský. Plastika na boční věži, znázorňující skupinu geníů, pochází z dílny Čeňka Vosmíka, obrazovou výzdobu dodal malíř Fröhlich. Duch secese naplno promluvil ve stylové výzdobě restauračních prostor. Zvláště záležet si všichni dali na císařském salonu, jehož malířská výzdoba, dřevěné obložení stěn i mobiliář
Státní heslo a plastika císaře. Tak předvedl v roce 1910 časopis Český svět svým čtenářům původní podobu vstupního prostoru do podchodu k peronům. Sbírka: AUTOR
Císař ustoupil Praze, matce měst, a den vzniku republiky nahradil původní Viribus unitis aneb Spojenými silami. V létech 1940 - 1945 bylo datum překryto. Foto: AUTOR
Navzdory výhradám se v létě roku 1901 pustila stavební firma Vincence Gregora do náročného díla. Stavba nové budovy znamenala totiž postupně demolovat stávající nádraží, ovšem za plného železničního provozu. Proto nás dnes sotva překvapí, že kompletně se celá akce, tedy nádražní budova včetně zrekonstruovaného kolejiště, dvou ostrovních nástupišť a mohutného halového zastřešení, dočkala završení až v roce 1909. Můžeme tedy říci, že secese na pražském hlavním nádraží se právě dožívá požehnaného kulatého výročí.
představují dodnes pravou esenci secese jakožto uměleckého směru. Vstupní prostor salonu zdobila panovníkova socha, dílo Myslbekova žáka Václava Pekárka. Její kopie stojí od roku 2004 před dvoranou Glauberových pramenů ve Františkových Lázních.
Výlet do historie Vše se zatím odehrává v tzv. odbavovací hale, budované od roku 1972 a oficiálně předané do užívání 1. července 1977. Účelem této stavby bylo přenést do nových prostor provozní a obslužná zařízení z tehdy již prostorově nedostačující historické staniční budovy. Ta vznikala postupně v létech 1902 až 1909 jako náhrada původní stanice. Pod názvem „nádraží císaře Františka Josefa I.“ ji nechala vybudovat soukromá společnost stejného jména, když architektonickou podobu svěřila invenci architektů Barvitia a Ullmanna. Prapředek dnešního hlavního nádraží začal ve své neorenezanční podobě fungovat jako koncová stanice dráhy z Vídně a Tábora v závěru roku 1871. Nádraží, koncipované pro vlaky jedné společnosti, začaly však postupem času naplňovat vlaky další. A tak po pouhých třiceti létech existence přestalo „zámecké nádraží“, jak se stavbě pro její vnější vzhled přezdívalo, dostačovat provozním potřebám. Otázkou dne tedy bylo – co s nádražím? Odpověď na sebe nedala dlouho čekat: současnou budovu zbořit a na jejím místě postavit jinou, odpovídající novým požadavkům. Návrh pražského ředitelství státních drah posvětilo i vídeňské ministerstvo železnic a na počátku roku 1899 doporučilo vyhlásit na architektonickou podobu nového nádraží veřejnou soutěž.
Vítězství Josefa Fanty Tak se také stalo. Soutěž obeslalo svými návrhy pět významných českých architektů, např. tradicionalistu profesora Jiřího Stibrala či představitele nastupující moderny Jana Kotěru. Celkem překvapivě vybrala však komise k realizaci projekt architekta Josefa Fanty, nesoucí v sobě
Jugendstil na nádraží Co před stoletím s sebou secese na pražské nádraží přinesla? Budova sama se ke „svému“ stavebnímu slohu přihlásila především ústředním pavilonem a půlkruhově uzavřeným prostorem se zaskleným triumfálním obloukem mezi vysokými pylony. Architekt Fanta dal však secesi vyniknout spíše uměleckou výzdobou nové budo-
Do nových časů Secesní budova nádraží se po stu létech dožila dnešních dnů. Dnů, kdy jeho skvostné interiéry hostí podniky ne právě odpovídající úrovně. Lze si proto jen přát, aby se renovační práce, kterými v současnosti pražské hlavní nádraží prochází, nezastavily u odbavovací haly. Aby se dílu Josefa Fanty a jeho druhů znovu dostalo podoby, která jí náleží. A městu Praze opět skutečně reprezentačních nádražních prostor, kterých se mu zatím příliš nedostává. Pavel Schreier
11
Anketa
K létu patří cestování Letos pojedu s rodinou vlakem jako každý rok na naši chalupu... Do zahraničí nejezdíme. Doma je doma... František Henzl, Louny
Na prázdninovou anketní otázku v letošním červencovém čísle magazínu ČD pro Vás „Kam jste se o letošních letních prázdninách rozhodli vyrazit vlakem?“ došlo do redakce, jen elektronickou poštou, přes 230 odpovědí. K zmíněnému „eletronickému“ osudí ještě přibylo více než sto dopisů, pohlednic a korespondenčních lístků z klasické redakční pošty. Anketní odpovědi až na několik výjimek dokumentují, že prázdninové cesty vlakem nejsou nic neobvyklého nejen v tuzemském, ale ani v mezinárodním měřítku. Na ukázku několik úryvků: V každém státu, kde pobývám, využívám železniční dopravu. Letos plánuji otestovat železnice v Turecku a když se mi poštěstí dostat do Íránu, tak samozřejmě i železnice v Íránu. Jiří Jágr, Odolena Voda
Letos si vyrazíme parním vlakem do polské Nysy a zpět... Mgr. Marcela Kohajdová, Šumperk Jsem učitelka a každým rokem se svými vnoučaty Davídkem, Lucinkou, Šárinkou a Simonkou putujeme na různá místa výhradně vlakem. Mgr Jitka Lukášová, Ledvice Se svou snoubenkou tyto letní prázdniny cestujeme křížem krážem ČR a navštěvujeme hrady a zámky. Jan Urbančík, Orlová – Lutyně
mý vlak do Blanska a pak je to jen kousek na Punkevní jeskyně. Ondřej Dusík, Praha Rád bych se podíval do Norimberka, Salcburku nebo Vídně, kam je z ČR dobré spojení. Matouš Vinš, Blatná O letošních prázdninách bych si ráda zajela do Furthu, do Domažlic na Chodské slavnosti, do Plzně do zoologické zahrady, do Prahy do botanické zahrady a do Olomouce na Floru. K. Klačanská, Kdyně
Velkou inspirací nám byl článek v časopise ČD pro Vás, a proto jedeme na poznávací týden do Budapešti. Kryštof Tobias, Velký Týnec Letos v červenci jsme se ženou vyrazili vlakem na týden do Františkových Lázní. A tak se ptám – dožiji se toho, že dojedu vlakem z Prahy do Františkových Lázní bez autobusové vložky? Jiří Pelant, Praha 9 Nejdál se dostanu tam, kam mne koleje dovezou a nohy donesou... Josef Furch, Vranovice
12
Na prázdninové volno jsme vyrazili vlakem do Moravského krasu – z Prahy jede pří-
Je mi 13 let a s mamkou jezdím po celé naší republice. Podle mamčina itineráře. Prázdniny máme nabité a ukončíme je ve westernovém městečku Boskovice. Mám rád vlaky, chtěl bych být strojvedoucím... Lukáš Vacátko, Šumperk Cesta vláčkem, to je vždycky zážitek! Marná sláva, to má člověk zakódováno už snad z dětských let. Navíc můj dědeček byl strojvedoucí Jan Kohout z Kohoutova mlýna u Rakovníka... Jana Květoňová, Praha 10 Vzhledem k tomu, že jsem nyní držitelem aplikace in-gold, vyrážím vlakem na výlety téměř každý víkend... Václav Ruml, Rokycany
Anketa Letos do Mekky železničních nadšenců – Luž- né u Rakovníka – a na jízdenku SONE+ okruh po celé Moravě. Josef Vojtek, Přerov Zkraje září jezdíváme vlakem na Slovensko do termálních lázní na jihu (Štúrovo či Podhájská)... Josef Minář, Praha 6 Do Burgasu, cesta příjemná, trochu dlouhá s častým šíbováním a přepojováním... Josef Hlaváček, Letohrad Letos jsem jela s kamarádkou na vodu na Berounku. Vlak opět nezklamal, užily jsme si hodně legrace... Veronika Mireková, Turnov Vlakem jedeme navštívit naše krajany v rumunském Banátu. Petr Pecka, Praha 10 O letošních prázdninách jsme byli vlakem v Rakousku, a přestože jsme několikrát přestupovali, vše jsme stihli. Vladimíra Koubínová, Roudnice nad Labem Připravil: Ivan Skulina Ilustrační foto: Michal Málek
Soutěž o kilometrickou banku V tomto lichém vydání dvojmagazínu GRAND EXPRES–ČD pro Vás je opět místo pro anketní otázku a účast v soutěži o kilometrickou banku i věcné ceny (do sudých vydání zařazujeme soutěž pro děti). Do slosování bude zařazena každá anketní odpověď, kterou redakce obdrží ve stanoveném termínu a bude obsahovat čitelnou adresu odesílatele.
Kdo vyhrál? V červencovém vydání ČD pro Vás jste odpovídali na otázku: Kam jste se o letošních letních prázdninách rozhodli vyrazit vlakem? Kilometrickou banku vyhrává Věra Honzová z Pardubic, upomínkové předměty Českých drah získávají Radek Januš ze Vsetína a Marek Baják z Velkých Bílovic.
Dnes se ptáme: Kterou z tarifních slev nabízených Českými drahami využíváte?
Své odpovědi, na obálce označené heslem „anketa“, nám zasílejte do 24. října 2009 na naši adresu: Redakce ČD pro Vás – generální ředitelství ČD, a. s. Nábř. Ludvíka Svobody 12, 110 15 Praha 1 Můžete nám napsat i na e-mailovou adresu:
[email protected]. V tomto případě uvádějte i svou přesnou poštovní adresu a nezapomínejte přitom na interpunkci. Přejeme hodně štěstí!
13
Železniční muzea
Ráj vláčků na Chodsku V centru malebného Chodska, v blízkosti hranice České republiky s Německem, leží krásné a proslulé historické město Domažlice. Lidová píseň o nich vypráví, že „sů pěkný městečko“, a každý, kdo je kdy navštívil, jistě potvrdí, že to platí dodnes. „Pivůvár“, který píseň dále doporučuje, tam sice již nenajdete, náhradou ale můžete navštívit království železničních modelů a železničních památek, Šimáčkovu železnici. V nenápadném domku v tiché Máchově ulici (číslo 134), asi 10 minut chůze od historického náměstí, najdete ráj malých vláčků, který ocení nejen zájemci o železniční modely, ale všechny děti bez rozdílu. V domku o celkové
14
ploše 100 metrů čtverečních je umístěno rozsáhlé modelové kolejiště, předvádějící v modelové velikosti H0 řadu zajímavých situací, okoukaných ve skutečném provozu. Velké digitálně řízené modelové kolejiště má samo plochu asi 50 metrů čtverečních. Jeho provoz je doplněn mnoha pohybovými, světelnými i zvukovými efekty ve velkou komponovanou show, doprovázenou výkladem o předváděných vlacích i jejich historii. Část předvádění představuje „den“, kdy provoz doplňují zvuky živé přírody okolo tratě, jsou slyšet cvrčci, kukačky, žáby a různé ptactvo. V další části produkce, kdy nastane „noc“, svítí pouze světla lokomotiv a osobních vozů. V té chvíli přichází bouřka, kolejiště osvětlují blesky, burácí hrom a hučí silný déšť. Po bouřce se kouzelně zjeví Bílá paní. V kolejišti se setkáme s mnoha světově proslulými lokomotivami a soupravami. Vedle řady vláčků, běžných i na jiných kolejištích,
zde potkáme i model Pendolina v barvách ČD (zřejmě jediný takový u nás), motorový vůz „Hurvínek“, známý z filmu „Slunce, seno, jahody“ i s proslavenou větou o tom, že vlak nezastavuje, neboť má zpoždění. Jezdí tu ale i souprava cirkusového vlaku s „Bardotkou“ v čele, německý vojenský transport tažený válečným „krokodýlem“, pancéřový vlak, nový německý „Herkules“ s rychlíkem, americký osmivozový rychlovlak „Acela“, historická expresní jednotka „TEE“, proudnicová opláštěná rychlíková parní lokomotiva říšských drah s dobovými rychlíkovými vozy, dvoudílná lokomotiva „Santa Fee“ a mnoho dalších. Všechny lokomotivy, ať jsou parní, elektrické nebo motorové, v sobě mají dekodéry s malými reproduktory, takže při jízdě vydávají zvuky, připomínající jejich skutečný vzor; parní lokomotivy jsou vybaveny i zařízením pro vyvíjení kouře. Některé lokomotivy (i Pen-
dolino) mají vpředu umístěny malé kamery, další kamery jsou i v kolejišti. Zachycený obraz je promítán na třech LCD obrazovkách. Každý si proto může vychutnat fiktivní jízdu na stanovišti strojvedoucího nebo výhled signalisty z budovy hradla. Okolo kolejiště se již čtvrtým rokem rozšiřuje malé železniční muzeum s předměty, připomínajícími provoz železnice v minulosti. Mezi nimi jsou i skutečné unikáty. Každé volné místo je vyplněno vitrínami se stovkami modelů lokomotiv a vozů v několika velikostech, vše s podrobnými popisky. V prodeji jsou i pohledy a samolepky. Otevřeno tady je a vláčky jsou připraveny k odjezdu každý den od pondělí do pátku od 10.30 do 16.30 hodin, v sobotu a v neděli od 11.00 do 17.30 hodin. Pro návštěvu a předvedení celého programu je třeba počítat alespoň s jednou hodinou. Karel Beneš
Tip na výlet
Náchodský zámeček vršku kulatého Rozlehlý komplex náchodského zámku je atraktivní dominantou celého kraje mezi Krkonošemi a Orlickými horami. Na město pod sebou shlíží již od poloviny 13. století. Na ostrohu nad údolím řeky Metuje jej založil Hron z rodu Načeraticů jako strážní hrad, který měl chránit obchodní stezku do Kladska.
pravděpodobností v roce 1583 narodil Albrecht z Valdštejna, jeho matka byla totiž rozená Smiřická a na zámku prý v době porodu pobývala. V roce 1614 zdědil Náchod Albrecht Jan Smiřický. O tomto vzdělaném a ambiciózním muži uvažovali čeští stavové jako o adeptovi na královský trůn, bohužel však nečekaně zemřel. Po bitvě na Bílé hoře byl majetek Smiřických konfiskován a Náchod získává Albrecht z Valdštejna, ale zakrátko jej prodává Trčkům z Lípy. Adam Erdman Trčka byl v Chebu spolu s Albrechtem z Valdštej-
Původní hrad byl tzv. bergfritového typu. To znamená, že jej tvořila mohutná okrouhlá věž (bergfrit), která v případě obléhání sloužila jako poslední útočiště, hradní palác a hradby. V roce 1544 zakoupil Náchod Zikmund Smiřický ze Smiřic a panství se tak dostává do majetku jednoho z nejmocnějších českých šlechtických rodů. Nastává období velkých stavebních úprav, během nichž se gotický hrad mění na renezanční zámek. Nejprve je rekonstruován hradní palác a následně je přistavěn zámecký trakt s arkádami. Na Náchodsku panuje drsnější počasí než v Itálii, pro niž jsou arkády typické. Z klimatických důvodů byly proto posléze v obytných patrech zazděny. Arkády obkroužily i ochoz věže, fasády budov pokryla ornamentální sgrafita. Zajímavou historickou perličkou je, že se v Náchodě s největší
na zavražděn a do Náchoda přichází Ottavio Piccolomini. Panství získal jako odměnu za podíl na Valdštejnově likvidaci. Zámek prochází rozsáhlou přestavbou v raně barokním duchu. Na úpravách zámeckých budov pracuje známý architekt Carlo Lurago, práce na systému opev-
nění řídí významný specialista na fortifikaci Giovanni Pieroni. Ornamentální sgrafita jsou nahrazena velkoformátovými psaníčky, která jsou velmi působivá i při pohledu z města. V roce 1792 kupuje panství vévoda Petr Biron a Náchod ožívá množstvím koncertů a divadelních představení. V první polovině 19. století vlastní zámek jeho dcera Kateřina Vilemína Zaháňská, známá jako „paní kněžna“ z Babičky Boženy Němcové. Posledními soukromými vlastníky byli členové rodu Schaumburg-Lippe. Pro návštěvníky jsou připraveny tři turistické okruhy. Piccolominská trasa vede reprezentačními prostory se štukovou výzdobou, uvidíte sbírku květinových a loveckých zátiší, galerii portrétů, zámeckou knihovnu. Nejvzácnějšími exponáty jsou kolekce tapiserií. Druhá trasa prochází hostinskými pokoji, zhlédnete místnosti s unikátními malovanými trámovými stropy a historický mobiliář z 16. až 19. století. Třetí okruh navozuje atmosféru, kdy Náchod vlastnila „paní kněžna“ a její otec Petr Biron, místnosti jsou zařízeny ve stylu klasicismu, empíru a biedermeieru. Ceny vstupného se pohybují v rozmezí 70 až 80 korun, za zvýhodněné vstupné lze zkombinovat dva okruhy najednou. Saskia Bergerová Foto: Jiří Berger
15
Náchod Informace o spojení na www.cd.cz
Tip na výlet vlakem
