STOUPA
HLÁSÍ
Pouze když jsi R‘n‘B!
HELP 98 - NA 3 ZPŮSOBY
V ČELE S AMUNDSENEM
SEČIN - SKANDÁLNÍ ODHALENÍ! TE Ě T Č Ř T I UVN
OBČASNÍK VSETÍNSKÝCH SKAUTŮ
č. 133 - říjen, listopad 2007
ÚVODNÍK A když dárky, tak pro všechny!!! Vydechovaný vzduch je vidět a celý svět vypadá jako jedno velké šlehačkové nadělení. Martin už zase osedlal koně a dovezl nám dar veledar. Než by radši seděl doma na zadku.... Teď spustil štafetu v obdarovávání. Někteří to berou doslova, jiní jsou pravda trošku zdrženlivější. Kupříkladu Jája se rozhodla, že letos všechny dárce předběhne a věnuje nám něco originálního, co má málokdo a shánění není jen tak. A tak všichni účastníci Sečinu strávili týden v napětí a očekávání výsledků, zda-li jim v krku nekempí meningokok. Po Jáji přikvačil již zmíněný Martinec, který na nás letos vskutku nešetřil. Jen aby mu pak nepochybělo! A po něm? Po něm přijdou pomeranče, čokolády, adventní kalendáře a pro ty zlobivé zemáky a uhlí. Věčný Milukáš s fusama po kolena a čertem za zadkem. Kdy jste ho viděli naposled? Nám vždycky nechá naše pytle před dveřma a jenom se po něm zapráší. Než se pak člověk naděje, máme tu Akademii. Jak já nemám ráda to hromadné hledění do krabic a výkřiky: DĚKUJEME JEŽÍŠKOVI! Ach. Ale už to k tomu holt patří.... A nyní začíná pravé šílenství. Panika s dárky, člověk mizící ve zvířeném prachu velkého vánočního úklidu, hromadné zabíjení němých kaprů...Dům provoněný pečením, strhané maminky, tatínkové zhánějící ideální stromečky a nevzrušená mládež plánující Silvestra. Vánoce. Večeře, dárky, stromeček, rolničky a půlnoční pivo. Taky už se těšíte? Vaše Tlampa
2
STŘÍPKY Mara: Já to nechápu. Pěkný jsem, auto mám, barák, vydělávám.... a ty baby furt nikde! Zbrkla: Roztahovák? To je nějaká erotická pomůcka? Siky: Uhni! Tlampa: Proč? Siky: Protože kamiony jezdí vpravo. Mara: Na každý pád, Dazul vám neuteče. Zub: Bude nějaké téma aj na toto téma? Sojka: Skauting není jen o tom, že jezdíš do zahraničí. Zub: Ale taky není o tom, že sedíš u kotlíka a míšeš guláš. Bax: Skautský kroj dělá z lidí debily. Bax: Rozdíl mezi chlapem a mužem. To je hodně těsné. Tak bych řekla, že chlap víc smrdí. Blesk: Chcete někdo čaj? ...: já, já, já.... Blesk: A kouzelné slovíčko? Viky: AVADA KEDAVRA
NAROZKY
OBSAH Expedice Norsko Help (Ježek) Help (Viky) Help (Siky) Sečin 2007 About skauting Táňa J. Tvorba Postřehy odjinud Kultura Žirafa 2008
str. 4 str. 6 str. 8 str. 10 str. 11 str. 12 str. 14 str. 16 str. 17 str. 18 str. 19
Další příspěvky a připomínky posílejte na:
[email protected] Datum uzávěrky Stoupy č. 133: 16. 12. 2007 ve 20:00
AKTUALITY Dazul je již delší dobu doma! Volejme sláva a tři dny se radujme!!! Jitmelka na SRJ oznámila, že Akademie dostane nový kabát. Máme se nechat překvapit. Mája neupustila od své vize 3. Dívčího oddílu a stále bojuje za svou ideu. Proč by Světlušky někam chodily, když je jim někde dobře. Erární vodní dýmka na středisku fungovat nebude. Kouření vážně škodí zdraví! Tan si na SRJ ztěžoval na vandalismus. Někdo Oldskautům násilím vypáčil dveře a rozbil skříň. Mara chtěl trojkařům poskytnout střechu nad hlavou a nabídnout jim dočasně prostory našeho střediska. Návrat zapadlých vlastenců!!! Leč trojkařská hrdost to nedovoluje.
Pajtáš Miris Zachy Vekli Hruška Sáček Dávil Luciáš Milan Staňa Sojka Trpka Krtek Ferda
1. 10. 1955 6. 10. 1982 8. 10. 1988 26. 10. 1988 28. 10. 1988 28. 10. 1988 4. 11. 1986 7. 11. 1983 9. 11. 1987 9. 11. 1988 15. 11. 1988 19. 11. 1984 23. 11. 1987 28. 11. 1988
Na SRJ se odhlasovalo, že VZ se budou proplácet jen pod podmínkou, že člověk, který složil zkoušku, bude rok aktivní. Buď v oddíle nebo na středisku. Střediskový vysavač je nehorázně nechutný. Nejenže nevysává, ale ještě smrdí!!! Dívky, poděkujte Mazánkovi! Jdou zavírat dveře na WC! OMLUVA Autorka článku „Největší skautská akce na světě - Jabmoree“ Koča se velice omlouvá za mylnou informaci v článku: „Český kontingent patřil mezi ty nejmladší. Šéf českého kontingentu měl sice 27 let…“ Šéfovi českého kontingentu bylo v době konání pouhých 25let (je to mladík). Omlouvám se mu tímto za všechny strasti, které mu vznikly a nabízím omlazující pobyt na vsetínském středisku :). Že nevíte o čem se točí, tak tady je ON doposud poslední šéf českého kontingentu na jamboree .
3
AKCE Expedice Norsko 18. 8. – 1. 9. 2007 /Mája, Fanta, Kecka/
Složení výpravy: Radek, Anita, Radim, Miris, Danka, Mája, Sabča, Kačka, Kecka a Dazulovo triko. Náklady na jednu osobu: 7 000 Kč. Ceny potravin a nafty: - diesel 10,87 – 11 NOK/L - chleba 5 – 30 NOK - jogurt 8 NOK Celkem najetých km – 5 200 km Auta: Ford Focus Lachim s.r.o. Tranzit Lachim s.r.o. Oblasti, kde jsme se pohybovali : - Národní parky: Rondane Dovrefjell Jotunheim
Středa 29.8. 2007 (Fanta, Mája, Kecka)
Vyjeli jsme naprosto přesně kolem deváté. Brašulova pomsta za zabarikádovaný stan se zdařila. Fantovi se urval řetaz na kole. Naštěstí byl plně vybaven motykou, sekerou, svěrákem, kladivem šroubovákem a hlavě multifunkčním klíčem s nýtovačkou řetazu. Řetaz byl 68 cm. Po znýtování nanečisto se prodloužil. Povedlo se. A následně se povedlo i snýtování na čisto. Řetaz je opět dlouhý 68 cm, kolečko má 20 zubů jedeme dál. Kořen, šutr, kostitřaska, masážní lávka, méšek, kořínek, lišajek, jezírko a otočná značka – její otočení však neprošlo a tak pokračujem po cyklostezce jak vyšité pro české turisty dál a dál. Fanta přebírá roli kameramana a cérky zodpovědně přebraly roli cyklistek zubících se na kameramana. Jedeme dál, šlapeme jak urvaní . U Guest Buku odpočíváme a robíme zápis do Buku. Taktéž pojídáme fialovou krávu milku, bučí ještě v žaludku a jedeme dál. Šutýrek, méšek, sjezd, křovíčko, které se Mája rozhodla prozkoumat. Jezírko, lišajek, lávka kostitřaska. Na parkovišti záchod jak kráva, který Fanta okupoval skoro půl hodiny. Dál sme jeli po cestě a začalo sněžit. Focus na pravo, za sněhovou kalamitou tranzit taktéž na pravo. Slečna programová vedoucí hlásí sms zprávou zpoždění druhé skupiny. Proto odjíždíme do Gjendesheimu na chatu, na norky a pohledy. Teplá voda, elektrika, záchod, mandlový koláč, čaj, kafe – sliny tečou po podlaze do sklepa. Jeden norek hnusnější než norka, rasa neznámá, jazyk smíšený, přízvuk neidentifikovatelný ( v rámci našich možností). Vycházíme na pokyn k návratu od slečny programové vedoucí Anity magistry Sedlákové. Dočkali sme se. Sedáme na naše šlapkoklapka stroje a jedem. Shledání s druhou skupinou proběhlo. Odjíždíme doplnit zásoby tekutin. Vlaječka na obzoru, což znamená že Kecka opět slintá na podlahu vozidla. Hledáme kryt pro dnešní noc, podobá se včerejšímu. Přišla se s námi seznámit paní sněhová bouře a i přes náš nezájem se nám neustále plet-
4
je to moc pěkné, samé vodopády a peřeje, zastavujeme vybíháme, fotíme a zas jedeme dál. Jedna zatáčka, druhá, třetí, čtvrtá, bříško jak na kolotoči, dole pod kopcem se zastavujeme a vylézáme omrknou největší vodopád co tu je, moc pěkné, to by byl canyoning :D Upřímně řečeno ta slavná cesta mě zas až tak neuchvátila, ale u nás něco takového k vidění není. Pak už pokračujeme dál. O skvostnou tečku za dnešním dnem se postarali Fanta s Mirisem. Vzali si do hlavy, že chtějí do Dinotic, značku se sobem, a tak mezitím co my na odpočívadle pojídáme zásoby, oni se vydali na lup přímo k hlavní cestě, po chvilce se ani nemusím otáčet a vím, že se akce zdařila, la do vaření. Příznaky její přítomnosti sme na sobě nedali znát a tak paní bouře odešla brzy spát. A my též bo boj byl krutý a my unavení po náročném dni. Neděle 26.8. 2007 (Mája) Sluníčko si dalo pauzu, celou dobu kromě větru máme slušně a dnes mlha jak v prádelně, ale to nás, ostřílené turisty nezastaví. Krajina je opět Norská, surová, ale to je přesně co se nám líbí. Nevíme kde fotit dřív. Když už si myslíme, že nic dalšího nás nepřekvapí, vyjíždíme na obrovsky vysokou vyhlídku, ze které je vidět do hlubokého modrého jezera, skloňovaného v každé turistické brožuře. Toto je výhled, který se musí vidět! Jezero velké skoro jak moře, a okolo něho nejznámějších sedm vodopádů, neviděli sme sice všecky, ale to neva. Dál vede opět luxusní silnice, jako všecky dneska... jak had... rovně, vracečka, rovně, vracečka a tak dál a furt dokola... super... A pak jedeme po cestě, která najednou končí, zastavíme motor, chvilku čekáme než přijede loď aby nás nabrala do svých útrob. Byl na ní mimochodem velice milý pan kapitán a nechal mě dokonce i sednout si do jeho řídícího křesla a zmáčknout autopilota. Z Norských letáčků posbíraných na různých informacích se pokouším vyluštit co za zázrak nás vlastně čeká. Tak tedy proslulá Cesta Trolů vinoucí se serpentinami kolem vodopádů a překonávající rozdíl téměř 900 m patří k nejúchvatnějším horským scenériím nejen v Norsku. V nejvyšším bodě cesty je prý jakási vyhlídka, my vidíme pouze všudypřítomnou mlhu a mraky. Když něco vidíme
očička jim svítí jak malému děcku, které vidí kolotoč a vítězoslavně si před sebou nesou značku, jen doufám že nám na hranicích nebude nikdo prohlížet auto. Navečer se umoudřilo i počasí, a tak zase můžeme obdivovat místní přírodu.
5
HELP okem zúčastněného Sekvana
6
/Ježek - RS Bojkovice/
Letos poprvé jsem se spolu se svým roverským kmenem a jeho příznivci zúčastnil největší polní hry u nás HELP. Myslím, že budu mluvit za všechny vedoucí týmů, když vzpomenu na ten úžasný pocit při rozlepování těch velkých obálek ve kterých se ukrývala mapa a označení týmu. Ihned jsme začali připravovat strategii na několika typech map, žhavit vysílačky vymýšlet kódovanou řeč a čistit svíčky u našeho rudého žigulíka. Byli jsme připraveni vyhrát… Nic ovšem není tak růžové jak se zdá. Účast nám odřeklo pár nedůležitých článků týmu v čele s řidičem. A sakra..takže na HELP pojedeme bez auta.. Pátek večer na autobusovém nádraží ve Vsetíně. Stojíme a čekáme na autobus v plné polní připraveni se bít s beznadějí. Kolem nás mraky dětí (budoucích zraněných), které my sahají na nůž, vysílačku a jiné nezbytné věci. Z třinácti bojovných členů expedice se stala skupinka sarkastických bojovníků, bojujících především vtipem. velmi dobrodružná. Na Bludném bylo větrné velvyslanectví plné krásných slečen;) Potom si už jenom matně vzpomínám, že jsem ležel na zemi u nějaké chaty a klepal se zimou. Potom se rozednělo a akce mohla začít. Rozdělili jsme si sektory a šli prohledávat terén. Po několika hodinách marného hledání a podezírání kolemjdoucích houbařů (zda-li také oni nejsou nepřátelé?) jsme s překvapením dorazili do Kateřinin. Zakempovali jsme na autobusové zastávce strategicky blízko samoobsluhy. Chvílemi zde atmosféra opravdu houstla. Například jeden pan T z týmu L (pozorně si jej zapaZ Březin jsme vyšli zhruba ve 21:30 a na naše matujte bude o něm řeč i dále) zde řešil jisté výchozí pozice na Bludném to byla ještě velmi dlouhá problémy svérázným způsobem. Jinak zde cesta. Nakonec ještě delší než se čekalo.. Cestou na ale panoval zlověstný klid. Letadlo jsme stánás narazilo několik skupinek válčících se zapadlými le nenašli a pomalu jsme se vzdávali naděvozi ve velkých kalužích. Ano, alespoň jedno morál- je, že ho bez auta nejdeme ale… ní vítězství. Bleskurychle jsme kolem nich přeskákali Ptáček (bystrý člen našeho kmene) si vzal a pokračovali. Několik chytrých hlav několik dní před vysílačku a pravidla. Začal číst.. ,,všechno námi pomazalo turistické značení a tak byla cesta co není zakázáno je dovoleno“ => skenování kanálů => neznámý Franta. Ano skutečně chudák neznámý a zmatený Franta nám řekl, kde máme vrak letadla hledat. Tímto bych mu chtěl poděkovat. Franto díky. A tak jsme se vydali k vraku letadla (všichni s propadlými vízy) a ukořistili cizímu týmu 2 Bety. Po cestě na velvyslanectví jsme byli svědky scény jak z akčního filmu, když tzv. Vsetíňačky s obrovsky horlivým výrazem a drtivým nasazením zachraňovali jednoho z raněných. Příště si do týmu naberu asi víc holek..
Odevzdali jsme Bety nechali se zatknout vojskem, zaznačili do mapy, přemluvili několik vozidel aby nás svezli a byl konec. Nikdy mi ještě 16 hodin neuteklo takhle rychle. Myslím, že o co jsme se umístili hlouběji ve výsledkové listině o to máme hlubší zážitky. Neopakovatelná byla taky atmosféra cesty na autobus, kdy nás míjeli ostatní týmy a pěkně nám mávali a zdravili.. Až na jednoho. Tým L. Ano už jsem o jejich členovi T mluvil. Zastávka, velký jeep s velkým L. Tento velmi sebevědomý člověk na nás chtěl ukořistit víza a rozpoutal šarvátku na poklidné návsi. Byl to šiškový boj jak se patří. Po chvilce jsme zjistili, že víza nemá aktuální nikdo a pan T chtěl ukořistit alespoň pokrývku hlavy členky našeho týmu Mašinky. Její přezdívka hovoří tak nějak za vše. Dohnala toho muže, nezmohl se k odporu a tak s ním udělala ve vzduchu kotoul a vrhla jím k zemi. Otřesen a potupen odcházel pan T ke svému velkému L. Přihlížející z jiného týmu okomentovali tuto situaci nejvýstižněji: „tak teď bych se už na veřejnosti neukazoval.“ A čistě náhodou možná právě proto po ukončení hry zastavil tento jeep vedle nás a z okna vykouknul pan T, který mě obvinil z poškození jeho laku na voze. Jelikož jsem ve zmiňovaném boji nehodil ani jednu šišku usoudil jsem, že umím kouzlit a s lehkým úsměvem a s výhružky za zády jsem já a můj tým odešel k autobusu. Tam mně hřáli sedačku vsetínská vlčata s pokřikováním: „D1 (mé označení) pojď si sednout k nám“. Takových tam křičelo víc a tak jsem si vybral neprivilegovanější místo a opustil dějiště této úžasné největší polní hry u nás. Děkuju organizátorům a všem kteří se pod letošním Helpem podepsali (panu T samozřejmě taky:)).
7
HELP 2007
/Viky/
Několik hodin před začátkem se náš oddíl sešel na středisku, aby naplánoval strategii a celkově se připravil na hru. Na třetí pokus :-D se nám povedlo vyrobit značení na auta, naše auta s kontrastním velkým I nešla přehlédnout a díky poruše karburátoru na Staňově brutální škodárně ani přeslechnout. Do Kateřinic jsme vyrazili pár minut před půlnocí takže jsme všechno „stíhali“ jako vždycky. A to nemluvím o dobrodružném hledání startovního velvyslanectví…na kterém, když jsme jej konečně našli, nás pro změnu zdržovalo vypisování kartiček. V obavách z prošvihnutí střelby světlic jsme bleskurychle naskákali do našich pekelných strojů a uháněli co to dá do okolních kopců, ze kterých byl skvělý výhled. Naše úderná skupina
8
v sestavě Milan, Vekli, Kopr a Já (Viky) projela zakázanou cestou (samozřejmě bez povolení) až na velvyslanectví na Lázech, nikde po cestě ani jeden vojáček… Na Lázech jsme to otočili a vesele se vraceli zpět po zakázané silnici když tu náhle…….voják, a druhý, a třetí, hromada! Zastavili nás a ptali se jestli máme zařízené povolení…po várce výmluv na Tempa nám sdělili, že příště nám odstaví auto a naštěstí nás nechali odjet. Zaparkovali jsme o pár zatáček dál a s buzolou v ruce netrpělivě čekali co se bude dít. Ticho, klídek, skoro spánek a najednou… „PRÁSK!“, z protějšího kopce létají světlice a rachejtle. Zavolali jsme skupině starších, řekli jim naši pozici a za Muchových 10 minut (25 minut a víc) byli u nás. Radili jsme se, rozumovali a klábosili, ve chvílích kdy se blížilo cizí auto jsme se schovali za ty naše, a jak si tak hezky povídáme tak slyšíme jak se nějaká skupina plazí po kopci. Urychleně jsme zhasli baterky a 2 z nás šli zjistit kdo se to k nám blíží. Jelikož byla tma jak v pytli a nešlo vidět na krok, mohli naši 2 vyslanci využít velmi zábavné finty…předstírali, že jsou vojáci a poslali chudáky konkurenty dolů na velvyslanectví. Pěšky. Krátce potom dora-
zila elitní a nenápadná Staňova skupina s víc než hlasitým autíčkem. Většině z nás už vypršelo vízum, tak nezbývalo nic jiného než se vrátit na velvyslanectví. Nějakou chvíli jsme zkoumali terén, u obchodu se rozdělili, přeskupili a zase rozprchli. Naše auto (tentokrát Staňův hyper létající zvučný postrach silnic) se vydalo téměř rychlostí světla až na Vsetín, kde jsme se stavili pro maté a benzín. Hlavním důvodem cesty bylo samozřejmě maté:) Po příjezdu na velvyslanectví jsme se opět jali prozkoumávání okolí. Po několikahodinovém a přesto marném hledání trosek letadla jsme se nakonec unaveně uchýlili ke spánku. Ráno. Běsné a mrazivé. A taky dost ospalé. Nesnáším spaní v autě. Zvlášť to dvouhodinové. Přeorganizovali jsme se do původních skupin a byli připraveni k odjezdu. Milan si zkontroloval auto a zjistil, že něco není v pořádku s jednou z pneumatik. Samozřejmě nám vůbec nevadilo, že ztrácíme čas výměnou kola a mrzneme :-D Po fujtajblíkovém čekání jsme konečně vyrazili do hry. Tentokrát to ale bylo jiné. Všude po cestě nás zastavovaly milióny vojáků. Milan si těsně před setkáním s armádou vzpomněl, že nemá vízum, začal zběsile couvat a po sérii sebevražedných manévrů se s námi vrátil na velvyslanectví. Vyjíždíme do akce a zjišťujeme, že kaž-
dá polní cesta nebo pěšinka v blízkosti letadla je hlídaná. KAŽDÁ. Ale to předbíhám, v tu dobu jsme ještě neměli ponětí, kde může letadlo být. Naše ranní usilovné pátrání nikam nevedlo a odposlouchávání cizích vysílaček nám taky moc nepomohlo. Aspoň jsme si nasourcovali a nahárvestili hřiby a jablka :-P A tak si hezky vykra-
čujeme, obdivujeme zeleň, hryžeme do jablek, když nás najednou probudí rány a kouř z jednoho z protějších kopců. Bylo to jako sen. Našli jsme letadlo. Plní optimismu sbíháme k autu a plní pesimismu čekáme, až se k němu vrátí i zbytek skupiny včetně řidiče. Když se konečně objeví na obzoru, machrujou s obříma bedlami a mimo jíné nám říkají o tom, že naše ostatní skupiny už taky našly leta-
dlo. Nasedáme a vydáváme se směrem k letadlu. Parkujeme a vydáváme se přes hory a přes doly na pěší průzkum vrcholu s vrakem. Rozdělili jsme se na 2 půlky a domluvili si sraz za údolím. Překvapivě jsme se už nepotkali. Takže jsem zůstal sám s Gumídkem, který pořád nadával na Muchovu špatnou navigaci. A tak jsme se plížili lesem a blížili se k letadlu. Ostatní zatím nastřádali a odvezli nějaké bety a raněné, jenže vojáci kteří byli opravdu všude jim všechno po cestě vzali, z čehož byla Tempova skupina, včetně samotného Tempa, pěkně naštvaná. O uzavření prvního velvyslanectví nemluvě… a tak nám nezbývalo nic jiného než nabrat zraněné a vézt je velkou oklikou na velvyslanectví. Jediné velvyslanectví kam jsme měli přístup bylo na Bludném (nebo nějak tak). Tam se nám podařilo získat další 2 bety. Ještě jsme podnikli jeden výpad k letadlu a vzali raněné, které nám stejně nakonec odebrali vojáci u zakázané cesty, kde jsme už jen 20 minut čekali až hra skončí. Všichni se pak sjeli na Březiny, kde se vyhlašovali vítězové. První místo díky rozličným přesvědčovacím metodám a ukecávaní vojáků získaly Dvojkařky, druhé místo bylo naše a na třetím skončila sebranka z Brna. Příště prostě musíme víc máknout, pořešit větší množství kofeinu a zalepit dvojkařkám pusy…
9
HELP 98 - jak to vidí Moravák Třebovák
10
Hoj hoj. Vy, kteří mě ještě neznáte (což není ani možný...), tak jsem Siky z MORAVSKÉ TŘEBOVÉ z nej oddílu Patoca a byl jsem požádán o vyplnění prázdnýho místa v ‚nějakým časopise‘ :-P. No a protože nedávno byla velká polní skautská hra s názvem HELP, sešlo se u nás v MT pár chytrých lidí a sepsali jsme cosi jako dojmy z celé akce:-)... No, jak bych měl začít. Asi to celý nebudu psát jako nějakou pohádku, páč toho je všude dost a asi vám to už leze krkem. Takže bych to vzal z trochu jinýho soudku:-P Po té, co jsem nechal na minulé schůzce kolovat papír, kde měl každý napsat svý nejlepší zážitky a pocity z celýho Helpu, dozvěděl jsem se spousty zajímavých úvah a myšlenek... Tak asi nejvíc se vyskytovala nespokojenost s pochopením pravidel některých vojáků. Byl podán návrh, že by voják měli být až od určitýho vývojovýho stupně. (Ale aby jim potom někteří účastníci stačili, když budou tak moc vyvinutí:P pozn. redakce) Páč těžko se 15-ti letý kluk může vcítit do pozice hráče a uvažovat na obě strany... Taky nám bylo líto, že jsme potkali ty ‚Profi‘ vojáky až pouhou hodinu před koncem hry a nemohli jsme je pořádně zmasakrovat:-P. Taky jsme se shodli, že by bylo celkem zajímavý, kdyby jednou spadlo letadlo na místo, kde se nedá dojet autem až skoro k vraku. Podle nás by to udělalo hru zajímavější a dynamičtější. A to by bylo asi více méně vše z toho zápornýho, dále se už vyskytovaly jen pozitivní dojmy a zábavný historky. Třeba půlnoční výjezd se škoda 120 GLS v 7-dmi lidech na Bludný (se šodověnkou se seznamte, bude v tomhle článku ještě několikrát:-P), kdy v půli největ-
/Siky/
šího kopce musela zastavit a už se jí chuděře nepodařilo rozjet. A tak hold muselo vystoupit 6 statných mužů a auto do kopce vytlačit:-). Či naše tajné krycí jména, který jsme napsali při registraci pro utajení identity (několik příkladů: Sekanina Jonáš = Sekanina Tomáš, Samson Poborský = Martin Poborský, Vojtíšek Kmoch = Vojta Jílek, Waldemar Matuška = Jaroslav Matuška, Adolf Němec = Zdeněk Němec, Major Zeman = Petr Zemach, Panský Blaník = Libor Panský) PS: někteří lidi nám tyhle jména uvěřili:-) O zábavu se nám taky starali odvážní cyklisti, kterým bylo kolo spíš přítěží, než pomocníkem. Zvlášť, když jsme jednu skupinku potkali s klíčema a šroubovákama v rukách:D (příště už si je asi nevezmou). Dál bylo taky dost akční, když jsme převáželi jen tak z dobré vůle pár vojáků na velvyslanectví a v kufru jsme měli další 2 lidi z našeho týmu, který jsme vezli pro nový víza:-P. (Tou dobou už škodověnka začala nějak protestovat... To nejspíš po nárazu do betonovýho výstupku při krosu na Bludný:- ) K dobrýmu chodu hry taky přispívali organizátoři na velvyslanectví, kteří byli vřelí a nápomocní (Hlavně Žužu na Bludném. pozn. redakce). Počasí taky vyšlo, což bylo dobrý, páč sice v dešti by to bylo drsný, ale asi by si to lidi tak moc neužili. Jo, snad ještě jedna taková nemilá poznámka: naše skvělá a oblíbená škodověnka Help nakonec nepřežila a po Helpu musela být odtažena do servisu:-( P.S. teď už ale zase jezdí jak za mlada:-P Celkově jsme letošní Help zhodnotili jako dobrou akci, na kterou pojedeme příště zase. A že jsme nevyhráli? Neva... Na příštím Helpu se to napraví:-) Zdraví vás Moravská Třebová a těšte se na Skautský ples:-P Mějte se fanfárově....
SEČIN 2007 A JEHO VÝSLEDKY S KÝM TO ASI MÁ?
Slečna M. VAROVÁNÍ: Nevhodné pro těhotné ženy. Hrozí se ještě tiše směje nic předčasný porod. netušícím Naše sonda do střediskové dělohy se opět vyno- účastníkům. řila s nečekanými výsledky. Mnohými toto zjištění zajisté velmi otřese. Leč život je krátký a toto téma nemůžeme nechat nevyřčeno. Nehodláme se zde zabývat osobními problémy jisté dámy. Opravdu ne. Jen by nás zajímalo, proč si průběhu ona zmíněná (říkejme jí krycím jménem slečna M.) V večer po náročném sečinovském sedánku pročítá s o b o t n í h o večera někonávod k těhotenským testům různého typu. patrně Prvním impulzem k oprávněnému mínění, že slečna ho M. je v jiném stavu, byla věta, kterou pronesla po té, z a s k o č i l o , co se Fialka práskla do břicha: „Víš Fial, já už se do proč slečna něho mlátit nemůžu.“ Nemálo účastníků setkání se M. nepije a přestalo soustředit na svou činnost a jen zděšeně, vyřkl nahlas svou myšlennechápavě a zmateně zírali. Pohled Další známkou, že něco není v pořádku byl fakt, že ku. pana okrespo celý poslední večer nesmočil rty slečny M. líh. Za vyvrcholení toho všeho se dá považovat chvíle, kdy ního M. jasně o se sledovaná osoba uprostřed zábavy a načatého vypovídá vážné situaci. večera zvedla a se slovy, že je jí nevolno se jala spát. Slečna M. Nedlouho poté se vytratil i pan okresní M. Však brzy se skrývá se vrátil zpět. Zlé jazyky tvrdí, že došlo k ostřejší nejen před výměně názorů. Stalo se tak patrně proto, že výsle- t á z a v ý m , dek těhotenského testu byl již v té době znám. (pozn. zděšeným a redakce: Těhotenský test zrůžověl a M. a M. zrudli. nevěřícným Jde-li test do růžova, budou to dvojčata.) pohledem Slečna M. s vidinou jasného cíle vzala vše doslova. pana okresJak je vidět, pan okresní M. založení 3. D oddílu ního M. ale i náležitě podporuje. A nyní si položme otázku: co před fotoapakdyž to budou chlapci? ráty.
APELUJEME TÍMTO NA VÁS! Blíží se Vánoce, buďme solidární. Plánuje se sběr dětského šatstva. Mladý pár zajisté neopovrhne vaničkou, kačenkou, kočárkem či plenami. To vše ve dvojím vydání, pokud možno růžové. Neznáte někdo opravdu kvalitní značku pudru na dětský zadeček?
Pravda byla pro pana okresního M. patrně bolestná, ale snažil se ji zahnat nepřesvěd čivým úsměvem.
11
ABOUT SKAUTING
/účastníci rádcovského kurzu/
Co je to skauting? 1. Skauting je napůl plný hrníček čaje. 2. Organizace vedoucí mladé lidi k píli, pečlivosti, kamarádství a mnoha jiným vlastnostem. 3. Sdružení lidí, kteří mají zájem něco se naučit, poznat a bavit se. Poznáme nové lidi. Příprava na budoucí život. 4. Skupina lidí, mladých i starých, kteří našli stejný koníček, stejný životní styl, i když jsou skauti většinou rozdílní – z jiného města, kraje, ale hlavně také v chování, i přesto si dokážou porozumět. 5. Existuje definice? Možná někdo někdy přesně pojmenoval, co je sto skauting, ale to je pro mě nepodstatné. Je to životní styl, kamarádství, pomoc jiným, je to cesta jak se stát lepším člověkem, jak bát prospěšný dobru, v které věříš. Co nám skauting dává? 1. Dává nám zážitky, nové přátele, vědomosti,… 2. Nové přátele, zkušenosti, mnoho super zážitků. 3. Dobrou náladu, kamarády, životní zkušenosti. 4. Spoustu nových přátel i známých po celé ČR i ve světě, spoustu nevšedních zážitků a užitečných věcí. 5. Vědomosti, spousta nových kamarádů, nezapomenutelné zážitky. Dává určitý cíl, svazuje tě to a vede určitou cestou. Dává ti to uvědomění možnosti své pomoci. Jak to vypadá v praxi? 1. Spousta lidí se pravidelně schází na TAJNÝCH MÍSTECH = téměř neviditelné středisko, les, potok, bažiny, mokřady, pralesy, v obchodě, v jídelně atd… a dělají zajímavé věci = KRAVINY!!! 2. V praxi to vypadá tak, že skauti jsou jedna velká parta, která spolu jezdí na různé výpravy, hrají různé hry a můžou si pokecat úplně o všem. 3. Pravidelně se scházíme, hrajem různé hry. 4. Jezdíme na spoustu akcí, poznáváme nové lidi a učíme se cizím kulturám a zvykům. sama, své okolí,…
12
1. Potřebujeme hodně volného času. Nevýhoda – potkáváme se s VELMI MLADÝMI členy, kteří nás otravují. Plus – můžeme jezdit na akce pro starší (jako rádce). 2. Je příjemné vést ostatní x musíme jít příkladem a máme za členy zodpovědnost. 3. Plus – naučím se vést určitou skupinu lidí, mám výhody v oddíle, jezdím na různé akce pro rádce (jako rádcák). Mínus – časově náročné, zodpovědnost. 4. Výhody jsou, že se naučíme zodpovědnosti a jak využít volný čas. Nevý5. Chodíš někam na schůzky, někdo připraví hru a ty si schopný učit se hrát, učit se přijmout sebe sama, hody jsou méně volného času a zodpovědnost za jejich zdraví. své okolí,… 5. Plusy - nenudím se, připravuju si družinovku, naučím se vést a motivovat V čem jsou plusy a mínusy? 1. Velké plus je v tom, že si můžeme pokecat s lidi. každým skautem bez ohledu na věk, národnost a spoleProč to všechno dělám? čenské postavení. 2. Plus je, že získáme spoustu zkušeností, naučí1. Rádcování děláme, protože se pak me se nové hry. Mínus je, že to zabírá hodně času. cítíme napůl plní, zabavíme se tím, máme 3. Plus – noví lidé, poznávání země i sebe sama. radost z takové vysoké zodpovědnosti!!! Mínus – čas. Pro dobrý pocit, pro členy, pro 4. Plusy jsou, že jsme často venku, netrávíme čas 2. oddíl. jiným mnohdy i horším způsobem, většinou získáme Chci a baví mě to. rozhled a jiný pohled na okolí. Mínusy jsou, že máme 3. 4. To je individuální. Kvůli poznání, méně času a ne vždy musíme zapadnout. 5. Každá věc má své plusy a mínusy. Ale jestli žiješ zážitkům, zabití volného času, ale nejvíce skautingem, tak vidíš jen ty plusy. Protože mínusy jsou lidí to dělá kvůli lidem – novým přátelům. Na táboře a výpravách děláme pro tebe nepodstatné. Dokážeš se omezit sám v sobě, 5. spoustu úžasných věcí. své vlastní tužby a dokážeš si stanovit cíl a jít za ním. Kdo je to rádce? 1. „Mladý včelař“ 2. Oddíl sestává z družin, úkolem rádce je vést svou družinu, takže je to taková nižší forma vůdce. 3. Rádce je hlava družiny. 4. Je to člověk většinou kolem 15 let, který se učí zodpovědnosti a vede svoji družinu, svoje milé členy, a vymýšlí program a snaží se, aby to členy bavilo. 5. Rádce je nejdůležitější v oddíle. Proč jsem rádce? 1. Protože nás to baví. 2. Protože mě to baví a chtěl jsem si to zkusit. 3. Protože jsem chtěl(a) a dostal(a) příležitost. 4. Protože jsem chtěla vést družinu a podílet se na jejich volném času. 5. Všichni jsme donucení. Jaké jsou plusy a mínusy rádcování?
13
ASPEKTY Z DENÍKU TÁNI J. 15.11.2005
Věnováno všem, co mě kdy. Vezmi mne sebou, ať půjdeš kamkoli, ať půjdeš do dálek, či před dům do polí. Já ti nebudu překážet. Ne, to bych nechtěla! Já se ti umenším, chceš? Budu bez těla. Budu jen děvčátko, jen pejsek, budu malá, budu jen kolem tvého krku omotaná šála.
18.11.2005
ám ak došour p e s y d k buzení, … Miluju pro nku je bílo r e v a ě n y chám sup u lo s o do kuch p a na posteli yž je vend k t, jí o Sedím si r p u si se půjd CD. Ale a sně. ku tak krá
Ať půjdeš do dálek, kde bolest nebolí, ať půjdeš do své těžké denní práce, vezmi mne sebou, stanu se čímkoli, stanu se třeba drobinkou v tvé kapse. (Milan Kundera)
Byla jsem se zase kochat sněhem, v půl jedné v noci, sníh má v tuto hodinu úplně jinou barvu a úplně jinak se jeví každému jinému.
Kdy lze antilopu chápat jako dokument? 14
19.11.2005 Sníh venku už vůbec není tak krásný a lehký jako včera. Naopak, je těžký, mokrý, vypadá schlíple, ble… Zpřístupnil mi esenci jakési nedůvěry v situaci… a zase si budeme zpívat…
Zas si tu e dalš í vet z toho hra, k Ale ešnict troch terou neu těm líbil s ví záž u vidí i e t m. (ted myšič mi te ků, kte Děl k n a r á ám Mo , dou m do hle le é nem ták á ocá žná s fám, le , hl m:) ž p s avn Neb kem, íš tak e jsou ěk ové to m os vůli osá inje y š čky kčn ičky … í st s tě říka ) líčk čky em s
Červeně jsem ještě nepsala, no ale nic moc… nebo fosforově zelenou… no, v kombinaci s červenou to vypadá dost děsivě. Ale tak, když už jsem u těch ošklivých a k sobě neladících barev… Blé fůj humus Tahle hezky svítí A nějaká normálnější??? No normálnější Není nad starou dobrou modrou… fůj, tahle stránka je fakt odporná, bude mě to děsit.
Ú p l n ě věřím, že si to mojito jednou udělám a bude moc dobré:) Poslední dobou se moc vysedává, to není ok
Film to je hladina proměňující se v krajinu a krajina postávající se hrdinou Nevíme, zda jsme se octli pod hladinou, nebo nebyla-li hladina hovadinou. Sněžná něžná…
slepota
15
TVORBA Moucha a Žába /Viky/ Jedna malá moucha si řekla, že už nebude létat, že létání je moc namáhavé a vůbec ji to nebaví. Radši bude chodit. Všichni její hmyzí kamarádi ji to vymlouvali, ale ona byla hrozně umíněná a líná. Celé dny se někde potulovala a na svá křídla i létání už skoro zapomněla. Už ji několik větších zvířat málem zašláplo a ona neuletěla, jenže lenivá muška to pustila z hlavy a bylo jí to jedno. Po nějaké době už byla tak líná, že už se jí nechtělo ani chodit a hledat něco k snědku. Měla ukrutný hlad. Nakonec se překonala a chystala se najít si nějaké jídlo. Zrovna když procházela kolem rybníka, vyskočila na ni obrovská zelená žába, která se chystala poobědvat. Vystrčila svůj dlouhý jazyk a sápala se po vyděšené mouše. Vylekaná Moucha se pokoušela utéct, ale byla až moc pomalá a zesláblá.. Zamyslela se a napadlo ji, že by se jí mohlo povést uletět. Jenomže ze samé lenosti zapomněla jak se to dělá a než se nadála už bylo pozdě. Žába ji stihla schramstnout…
Život jako kulička /kOča/ Život jako velké Casíno. Vyhrává ten, kdo vsadí víc? Roztáčím svoji životní ruletu a kulička běží a běží… potká se s 1, 18, 23… červená 27. Proč zrovna já? Tak a znovu. Ukončete sázky, život se chýlí k závěru černá 12. Ano, já to věděla, za těch šedesát let jsem to pochopila, teď už můžu jít. Svou výhru nechám na stole, už ji nepotřebuji…
Z PTAČÍ PERSPEKTIVY aneb MYŠLENKY JEDNÉ ČERVENKY /Tlampa/ Zase sedím v hlohu. Kosa jak z nosa a já sedím v hlohu. Ale co mám taky jiného dělat? Zima stojí za pendrek. Všecko je zmrzlé, není co jíst, není kde bydlet… jediné, co můžu, je sedět v hlohu. Včera jsem se chtěla v potoce napít, ale ještě jsem nestačila přistát, když jsem uviděla zmrzlého hýla. Jeden by se zděsil, ale když už je to třetí pták za měsíc, tak to je skoro stejně běžné, jako povinná školní docházka. No ale to má potom jeden strach, aby taky náhodou neumrznul. A tak jsem doletěla k tomuhle keři a od té doby tu sedím. Sem tam se zatřepu, načechrám si peří, písknu na nějakého pěkného samečka a pak zase tiše sedím v hlohu. Kocour! Blbec! Myslí si, že sem vyleze? Chyba, kamaráde. Nevidíš to pletivo? Lidi, kterým patří tahle zahrada nejsou totiž úplně hloupí. Dali kolem toho prokletého keře pletivo. Žádný kocour se sem nedostane. Směji se jeho zoufalé snaze mě polapit. Leč! Po půl hodině se opět nudím v hlohu. Z dřímoty mě vytrhne bouchnutí dveří. Krmítko je za rohem. Co když tam nic nedali? Jen třeba zavolali toho rezavého kocoura domů. Ale co když tam dali celý hrnek slunečnicových semen? Hmm…mé nejoblíbenější jídlo na zimu. Všechno ostatní je totiž zmrzlé… Ale aspoň něco pro nás ti lidé dělají. Tak mám nebo ne? Ale když už jsem si tady to místo zahřála. Pak přiletí nějaký brhlík a s tím já v hlohu sedět nebudu. Ale risk je zisk! Letím tam. Jestli v krmítku něco je, tak by mi to taky mohli ti ostatní sežrat! No ještě že jsem se sem stavila. Ne jeden, ale dva hrnky slunečnicových semen! Ale ne. Strčím jedno do zobáku a dveře se zase otvírají. Kam ti lidi furt lozí, když mrzne? Kam je čerti nosí… … k jabloni. Dyť teď jabka nerostou. Jsou fakt cáklí. Zase bouchly dveře. Na jabloni se houpe něco bílého. Panebože, lůj! Si připadám jak na Ježíška! Možná ta zima letos ani nebude stát za pendrek. Musím se mrskat, abych tam nedoletěla v té největší tlačenici. Paráda. Jsem tu. Hlavně se nesmím přecpat nebo už se z toho hlohu do konce zimy nehnu. .. Sedím v hlohu. Nemám ponětí o čase ani o datu, ani nevím, kdy se narodil Ježíšek, ale vím, že dnes jsem zažila SVÉ Vánoce. Sice možná strávím zbytek zimy v tomhle keři, protože jsem se neskutečně přejedla, ale stálo to za to!
16
POSTŘEHY ODJINUD Monolog o modrém knoflíku
Rozfoukaná mandala, rozfoukaná krása
Tak já povedu monolog, nějaký zbytečný o totální blbosti. Třeba o modrém knoflíku. Červené, zelené, žluté drobné kamínky písku poposkakují po Modrý knoflík je vlastně hodně zvláštní věc...nejzvláštnější je na dlážděné podlaze velkého sálu. něm asi fakt, že bývá, ač tomu možná někteří lidé nevěří, vět- Sál vypadá jako modlitební, ale šinou modrý. Samozřejmě se u něj vyskytují i další prapodivné chybí mu ta prazvláštní mysticzvláštnosti, jednou z nich je jeho tvar. Hlavním znakem jeho tvaru ká atmosféra. Není jednoduché je různorodost. Modrý knoflík se dá sehnat v mnoha různých pro- okem zachytit jednotlivé proudy vedeních, ať už kulatý, oválný, hranatý či střapatý. Zajímavá je barev, stejně tak jako není jedtaké skutečnost, že počet děr se může u jednotlivých kusů měnit, noduché zachytit proudy myšleněkteré knoflíky dokonce dírku nemají a je u nich použito jakéhosi nek našeho vědomí i nevědomí. poutka. Když shrneme všechna fakta, zjistíme, že obyčejný mod- A tak nastávají chvíle, kdy se rý knoflík je jednoduše dokonalá věc. Stačí pomyslet na ty spous- člověk cítí jakoby by byl součásty kombinací tvarů, materiálů a uspořádání děr a hned je jasné že tí toho proudu, nevyzná-li se v knoflík je takřka nepřekonatelnou pomůckou v životě každého z tom, co se děje v něm i kolem. nás. Má také obrovskou škálu využití - na kalhoty, košili, bundu, Jednou zafičí a vše je rozmejako falešné mince do automatu,... jsou toho kvanta. táno po podlaze prolité krví či slzami. Před časem mými vlasy Nyní bych přistoupil k pojednání o červeném knoflíku... zavlál můj Golfský proud a celá ta krásná a vyrovnaná mandala Červený knoflík, i když se to zdá velmi nepravděpodobné, je byla pryč. Zůstaly jen vzpomínzaložen na úplně jiném principu než knoflík modrý. Nasvědču- ky, rozklepané ruce, nejasná je tomu již samotný název ČERVENÝ KNOFLÍK. Zatímco modrý mysl. Krása je opravdu pomíjiknoflík je založen na základě názvu MODRÝ KNOFLÍK, červený vá. A přece v mém srdci zůstalo má základ naprosto odlišný a to, již zmiňovaný název ČERVENÝ malé světélko, které již odmaKNOFLÍK ==== a už mě to nebaví :-P lička opečovávám. V dlani malý tenký plamínek plápolá s nejisRůžová rohožka totou mě rovnou a tak pomalu poklekám v krvi a slzách, abych Co je to vlastně růžová rohožka, co představuje, co pro nás zna- stvořila nové dílo. Můj fantazijní mená v každodenním shonu? jak nás ovlivňuje? Stojí za to žít svět hledá pomoc. V ten jeden život pokud nemáme před dveřmi růžovou rohožku? jediný okamžik, kdy se za skly míhá krajina nasáklá deštěm se to dílo zrodí. Jedna myšlenka a HALUŠKY SE ZELÍM A VYPRÁVĚNÍ POD VRBOU Miluju halušky! S brynzou! Strašná lahoda. Vždycky je tak hltám, já stojím nohama na zemi a přeže málem nestačím kousat. Když máma vaří halušky na oběd, sto plavu v těch beránčích oblaudělá jich vždy víc. Ty co zbydou potom smíchá se zelím. A to cích. Ta původní Amélie usíná, sou potom halušky se zelím, které mi sice tolik nechutnají, ale aby mohla přijít nová. Mnohem furt je to lepší, než děravým drátem do oka. Ovšem učinila sem rozhodnější, sebejistější. A také, objev! U jídla si vždycky čtu. Naučila mě to máma, takže vždycky aby později zjistila, že mnohem sedíme proti sobě a čteme. Odmalička mám ráda Vyprávění pod šťastnější. Ví Bůh, jak dlouho vrbou. Ondatříček, Krtek, pan Jezevec. Jedna z mých nejmilejších tu zůstane? Ví někdo z vás, jak knížek. Jak byl Žabák ve vězení, jak se Krtek ztratil v lese… mám dlouho mohou přetrvat tak kráspřenádherné vydání té knížky. Voní a ilustrace mám před očima i ná díla? Vím to já? Jistě...tuhle teď. A můj objev spočívá v tom, že halušky se zelím a Vyprávění mandalu nechám v srdci jako pod vrbou prostě patří k sobě. Kdykoli jím to posvátné jídlo, vzpo- obraz a písek schovám do maličmenu si na všechny příhody zvířátek a znovu cítím vůni té knížky. kého sáčku...A s Tebou půjdu až na konec Nerozlučný pár!
17
KULTURA.... z blogů Kultury přehršel: Kladivo na čarodějnice Kladivo na čarodějnice je dost možná spolu s Markétou Lazarovou a Spalovačem mrtvol nejlepší český film. Otakar Vávra ho natočil roku 1969. Děj se odehrává v letech 1678-1695, v období invizičních procesů, při kterých bylo zabito kolem 105 obětí. Film je jakousi paralelou na problémy moderního člověka. Atmosféra filmu houstne s narůstajícím počtem obětí a vrcholí s upálením faráře Lautnera. Tím končí jakákoliv naděje na ukončení demagogie a krutosti, kterou „vedl“ pán z Edelstadtu, inkvizitor Boblig. Film doprovází výborná hudba a kamera, která pomáhá svými detailními záběry gradovat děj. Výborné! sihaja.blogspot.com Zdivočelá země
18
Knížku dostal Mishu k Vánocům, tedy vlastně k narozeninám, jen předání proběhlo poněkud opožděně. Těšil se na ni jako malý kluk, od sestry si ji přímo vyškemral a nemohl se dočkat, až se do ní začte a porovná psanou podobu se seriálovou. Já jsem z těch kaubojů viděla jen poslední dva díly - jako malou mě to pranic nezajímalo a že se nejedná jen o nějakou českou obdobu westernu jsem u nedávného vysílání dlouho netušila - a tak jsem byla zvědavá jen malinko. Přesto jsme začali číst společně, stránku po stránce. Zprvu jen před spaním. Později i po probuzení, nakonec i u jídla! A když to začalo být napínavé k nevydržení, ulevilo se mi. Mishu potřeboval nutně dodělat něco do školy a já mohla posledních 150 stránek slastně dočíst na vlastní pěst. * Když jsem se před pár lety poprvé naplno střetla se Sudetama a ti kolem říkali „jak to tam na ně dejchá“ a „jakej maj génius loci“, pokrčila jsem rameny. Ať si říkali co chtěli... nedejchalo. Nebo jsem to rozhodně nedokázala ucítit. Za mé povědomí o tom kraji by se tehdy styděl podprůměrný gymnazista. A v tom to asi bylo. Čím víc jsem TAM (myšleno naše SV pohraničí) jezdila, tím víc informací o kraji se mi dostávalo do ruky a tím víc mluvila i krajina sama. A dnes? Taky už se přistihnu, že si říkám „No jo, Sudety.“ A v hlavě se mi to tak nějak poskládalo, že genius loci má smysl jen s trochou toho povědomí a špetkou příběhu. * Dvojromán Jiřího Stránského Zdivočelá země/Aukce není jen o „kaubojích“. Čiší z něj láska k přírodě, úcta k lidským vztahům a naděje pokojného života tam, kde jste doma. I když je to v poválečném Československu a v Sudetech k tomu. Každý z jeho hrdinů se svým osudem naložil jinak. Pral se, utekl, vstoupil do strany... tak, jak mu radila víra a svědomí. Přesto u koní stáli bok po boku. Nu, možná to tehdy nebylo tak černobílé, jak nám to dnešní hodiny dějepisu představují. Škoda jen, že tato beletristická učebnice moderních dějin je tak tlustá bichle a málokomu proto vstoupí do cesty. Skrze ni se dá nejen nahlédnout do minulosti naší země, ale i učit se číst v „dejchání“ genia loci. katalinkyblocek.blogspot.com
Jsi rádce, rádKyně nebo se jaKKoli jinaK podílíš na vedení družinY? TO máš štěStí! Máš rád svou drUŽinu? Chceš abY bYla faKt hLiLiLiStááá? 'PaK tě rádi uvidíme na jedné ze tří Žiraf. Stačí sl vYbrat! Moravská Žiraf. Kdo: roveři a rangers Z Frýdku a
dalekého
okoH Kde: Do mašov U otomouce Kdy: 3 1. 1. - 3. 2. 2008 UĎ.lrka přihlálelc
Kolik: 500
15. 12. 2007
Kč
Web: www.dvojkll.czlzjrafa Kontakt: Terka Kalabová P ři byslavské 687
549 0 1 Nové M ě s10 nad Metuji E-mail:
[email protected] Te lefon : 723 303 463 (mobil) ICQ: 195 768 503
Středoč eská Žirafa Kdo: středisko Dvoj ka Praha Kde : na skautské zá k ladně Orlovy Kdy: 3 1.1. - 3. 2. 2008 Uzávěrka přihláiek : 31.1 2 . 2007 Kolik: 350 ,Web: www.dvojka.czlzirafastred Kontakt: Aleš Vitinger Nad rybnikem 216 19012, Praha 9 E-ma il:
[email protected] Telefon: 602 323 385 (mobil) ICQ: 174 988 106
Západočeská Žirafa
Kdo: rovefi a roverky ze západnfch Čech Web: www.kralovak.czJzlrafa Kontakt: Katefina Vágnerová - Kačaba Za Trati 644 339 01 Klatovy E-mail:
[email protected] Telefon: 604 245 723
19
TVÁŘE STOUPY A kdo jsou Vaši idolové?? Chcete je vidět na stránkách tohoto prestižního časopisu? Neváhejte a zašlete nám jejich portréty. Uděláme je slavnými díky Vám!
ELÍ
RAMPA
20:00
Americká krása
Na první pohled jsou Burnhamovi šťastnou rodinou, kde je vše zalito sluncem. Pohodlný dům, auto kvalitní značky, půvabná dospívající dcera studující na správné škole, rodiče úspěšní ve svém povolání. Nikdo se tedy nediví, že paní Burnhamová (Annette Beningová) je věčně samý úsměv - alespoň na veřejnosti. Ve skutečnosti je ale všechno jinak. Obraz dokonalosti matce Carolyn a dceři Jane neustále kazí otec Lester (Kevin Spacey). Není tím ramenatým, snědým „plejbojem“ a co je horší, začíná stále častěji dávat najevo, že se mu nedaří a že je nespokojen se svým životem. Dokud jen odmítá roli, kterou stovky jemu podobných odevzdaně hrají, aby měli klid, je to pro rodinu sice obtížné, ale únosné. Ještě včera nerozhodný a zakřiknutý Lester se ovšem rozhodne „krizi středního věku“ řešit nečekaně radikálně. Dojde mu totiž, o co v životě jde: o splnění snů a tužeb, které člověk má. Už nikdy nebude ubožák! Zván je každý!! Skaut i neskaut, ať už jsi filmový maniak nebo nejsi.Přijď s námi strávit příjemný pátek do klubovny 2.D. Těší se RS.
STOUPA č. 133 - říjen, listopad 2007 OBČASNÍK VSETÍNSKÝCH SKAUTŮ Do tisku dáno dne 20. 11. 2007
NA TVORBĚ SE PODÍLELI: Mája, Fanta,
Kecka, Ježek, Viky, Siky, kOča, Táňa J., Středisková děložní sonda, účastníci Rádcáku, Tlampa
Prosinec 1.-3.12. 22.12. 22. 12.
Mikulášský seminář Vánoční akademie RS Vánoční čaj
TOTO ČÍSLO PATŘÍ:
