Střípky z mého letního Camp-USA a z cestování po USA Nahlédněte do střípků mých letních prázdnin roku 2004 a zkuste si z nich složit celé zrcadlo…
Welcome to N.Y. Americké dobrodružství začalo slunného 17. června, kdy jsem na pražské Ruzyni nastoupil do letadla směr Kodaň a následně pokračoval na letiště do Newarku. Oba dva lety proběhly nad očekávání dobře. Vždy byla v mém okolí příjemná společnost. Konkrétně Katarína s jantarově hnědými kukadly, a pak na cestě z Dánska do USA přede mnou seděla Markéta, která se ráda smála. Na letišti v New Jersey se seskupila skupinka deseti Čechů a Slováků a jelo se do New York City na Manhattan do hostelu na Amsterdam Av. takovým tím nežlutým „taxíkem“, jenž průvodci rozhodně nedoporučují. Ráno se po probuzení a snídani konalo orientation, kde nám bylo sděleno, jak budeme dopraveni do kempů a pár administrativních informací. Následně jsem potkal dva své budoucí kolegy, a tak nastal čas k průzkumu města. Downtown.
Obr. (New York) Po orientationu se muselo hodně dokumentů kopírovat. Zleva: Markéta, Jiřina, ?, ?.
19. června odpoledne jsem spatřil kemp Chen-A-Wanda, jenž byl vzdálen asi 200mil od N.Y. a měl se stát mým domovem na devět týdnů. Byla to hezká podívaná, protože všude byla jen samá pěkná příroda: jezero, lesy, louky, pastviny; prostě pastva pro oči. Na pozici kitchen staff se mnou působili další dva Češi, kteří tu trávili už druhé léto, a také Poláci, mám pocit, že jich bylo deset.
Obr. (Chen-A-Wanda) Kichen Stuff
Život v kempu poklidně utíkal, taková dovolená s několika povinnostmi a s hromadou času na plnění mých sportovních choutek.
Atlantic City První trochu víc zajímavý výlet nás posunul na den do Atlantic City, kam jsme jeli v sestavě s Lukášem, Hynkem, Pawlem, Jackem, Szymonem (kitchen staff) a Lisou, Dorotou (laundrinky).
Obr. (Atlantic City) Zleva: má osoba, Szymon, Lukáš, Dorota, Hynek
Po příjezdu jsme se hned vydali zchladit těla do slané vody Atlantiku.
Obr. (Atlantic City) Slunce mi vzalo úsměv…, ale bylo hezky.
Pobyt v moři jsme si s Hynkem okořenili půjčením boogie-boardů (snad si ten název nepletu) a sjížděli jsme vlny, hodinové blbnutí s boardíkem stálo každého 5$. Po oschnutí jsme se malinko unaveni vydali na jedno mořské molo, kde bylo cosi jako pouť. Tam se Hynkovi zalíbila atrakce, která uměla člověka dostat - vystřelit do nebe. Já na to žaludek neměl, ale Pawel do toho s Hýňou šel, přežili. Den se blížil ke konci, a proto jsme
sedli do Chevroletu a pozvolna odjížděli v nekonečné koloně aut, pryč z tohohle města plného kasin.
Hershey Park Dalším velkým zážitkem se stal den v Hershey Parku. Roller coaster vedle roller coasteru, stihli jsme si projet čtyři horské dráhy, z toho jednu dvakrát, protože to by byla škoda nejet to z první sedačky. Jiná horská dráha se jmenovala Storm Runner, a to vážně bylo burácení, vždyť psali, že její zrychlení z nuly na dvaasedmdesát mil trvá dvě vteřiny. Připadal jsem si jako v odstředivce.
Obr. (Hershey Park) Szymon před roller coasterem, který mi polechtal žaludek, jelikož se jelo dolu popředu, potom zpět pozadu a to mi přišlo nezvyklé.
Horký den utekl rychleji než se dá utíkat… Obr. (Hershey) Před odjezdem do kempu. Hynek konečně vyhrál Nema.
Philadelphia Do města nezávislosti jsme jeli až ke konci kempu, i když je pravda, že jsme jim projížděli během cesty do Atlantic City. Opět nám výborně vyšlo počasí. Jen nám nepřála příliš dopravní situace centru Filadelfie, i parkování trvalo dlouho, důvodem byl Unity Day a možná statisíce lidí.
Obr. (Philadelphia) I ve Filadelfii mají řeky. Já, Szymon, Hynek, Lukáš.
Já, Hynek, Pawel
Ve Filadelfii se mi hodně líbilo, ale jeden den bylo málo na nějaké větší poznání, takže doufám, že se v budoucnu vrátím a třeba potkám basketbalistu Allena Iversona.
Obr. (Philadelphia) Když před art muzeem nebyla socha Rockyho, byl jsem tam já.
Washington D.C. 20. srpen roku 2004 a já končím své závazky v kempu, jedu pryč. Na cesty jsem se vydal sám, jelikož jsem byl jediný, kdo už si nechtěl vydělávat na postkempu. Ale s Hynkem, jsem byl domluvený, že pokud budu koncem srpna v New Yorku, tak se setkáme a pojedeme spolu do Bostonu, a to se nakonec vyplnilo. Do Washingtonu mě odvezl autobus ze Scrantonu (větší město, poblíž kempu), pokud mě paměť neklame, jel jsem skoro osm hodin s krátkou přestávkou v Harrisburgu, cena 65$, docela drahé. Na autobusovém nádraží greyhoundů v hlavním městě USA jsem vystoupil kolem 9 a.m. a hned se na mě pověsil člověk typu „poradím, ale zaplať“, ale Hynek mě na tohle připravil, takže jsem to odbíjel jako při volejbalu. Někdy v 11 hodin mě nohy donesly do hostelu H.I., který byl v D.C., mnohem lepší než v N.Y. a určitě stojí za doporučení, cena okolo 30$/noc zahrnovala malinkého muffina a 250ml 100%-ního pomerančového džusu. Původně v mém cestovním plánu, který se v mé hlavě stále modifikoval bylo, že zůstanu tři noci, ale nakonec to bylo málo, kvůli jednodennímu výletu do Baltimoru, takže jedna noc přibyla. Odpoledne mi únava nedovolila nikam jít, spalo se mi dobře. V pět mě vzbudil snad čas večeře, tak jsem se vydal ven, deštivý den se roztrhal a byl důvod na udělání pár fotek. Druhý den mé kroky zamířily přes známé monumenty na hřbitov, ten arlingtonský (Arlington National Cemetery), opravdu velký a symetrický.
Obr. (Washington) Lincoln Memorial Po Arlingtonu mě lákalo vidět a vyfotit si Pentagon. Jenže pan od security mi focení rozmluvil. Fotku samozřejmě mám. Den se zase blížil k noci, tak jsem se plahočil pomalu do hostelu.
Obr. (Washington) Capitol
Přišel další den a já šel na radu svého šéfkuchaře omrknout Georgetown a kampus Georgetownské univerzity. Tento den se mi moc líbil a asi vím, kde by se mi líbilo studovat.
Obr. (Georgetown) Budova Georgetownské univerzity
Následoval den v Baltimoru, kde mají hezký přístav s pobřežní promenádou a velikým akváriem s delfíní show. Přesun do N.Y., který rozepisovat nebudu, to bych také nemusel dopsat. Pak Boston, kam jsem cestoval po domluveném shledání na Penn Station s Hynkem. Než přijel coach, nějak vše trvalo, ale vzhledem k tomu, že jsme se od konce kempu neviděli, nikdo ani neřešil. Boston nás přivítal brzy ráno. Vstup do metra si žádal speciální mince. Ve městě panovalo šílené vedro, během celodenní prohlídky jsme vypili litry Gatorade. Večer mě odvezl poslední bus s milou společností a dojemným filmem zpět do nitra Manhattanu. Vše zakončil kostrbatý let do Prahy. Po zpoždění na Newark Airport mi ulítlo letadlo z Kodaně, avšak vše se rychle vyřešilo. Do Prahy se mnou nedorazila polovina mých zavazadel. Na reklamacích mě potěšili sdělením, že se nemusím bát, jelikož mi zbytek věcí přilétne dalším letadlem. A to se stalo A takhle nějak vypadaly mé letní prázdniny 2004, které jsem si pořádně užil.
