Střípky z historie Přerova 2011 – 06
Peněžnictví na Přerovsku 1933 Zpracoval Jiří Rosmus
Peněžnictví na Přerovsku FR. POLEDNA 1933 Význam lidového peněžnictví jest pro každého dělníka, živnostníka, průmyslníka i privátníka tak pronikavý, že bez spořitelen a záložen — nyní dostatečně rozšířených — bylo by hospodářské podnikání a bezpečné ukládání jeho přebytků vůbec nemožné. Výhody, které poskytují lidové peněžní ústavy obyvatelům našeho okresu, jsou nemalé, ať už po stránce úvěrové nebo výchovné. Jsou velkým dobrodiním v dnešní hospodářské situaci jak pro ty, kteří se u nich půjček dožadují, tak i pro ty, kteří své úspory do nich nosí. Ale nebylo tak vždycky! Jsou ještě pamětníci těch dob, kdy spořilo se do punčoch, za trám, a kdy bylo o úvěr zle ! Nepůjčil-li dobrý známý, platil dlužník věřiteli těžké úroky. S vývojem záložen v městech a na venkově vymřel rod lichvářů, vyrůstaly komíny ze soukromé píle a podnikavosti a z cílevědomé svépomoci uvědomělých občanů. Kolika chudým dělníkům dopomohla již záložna neb spořitelna úvěrem k získání půdy, postavení příbytku a bezpečnou správou úspor k zajištění rodiny. Je málo těch případů, kdy naše peněžní ústavy přispěly včas k dosažení vlastních podniků snaživým řemeslníkům a pozvedly tak zámožnost lidí schopných a pilných ? Pro poctivého a svědomitého má záložna neb spořitelna vždycky pohotově prostředky, jež poskytuje bez ohledu na politické, občanské či jiné smýšlení. Umožňuje každému při plné hospodářské jeho svobodě rozvinutí sil a zabezpečuje mu dosažení zaslouženého zisku z práce, snažení a šetrnosti. Náš okres v ohledu zakládání svépomocných podniků peněžních, hospodářských i kulturních nebyl nikdy pozadu. Po založení nejstarší záložny moravské, ÚVĚRNÍHO SPOLKU ZÁLOŽNY PŘEROVSKÉ v roce 1861 nastal čilý ruch, který zavládl na okrese rozvinutím podpůrné akce, postavené na vzájemné důvěře a směřující k opatření potřebných peněz cestou spořivosti, a za účelem poskytování laciného a bezpečného úvěru. Teprve záložny měly přinésti v tomto ohledu pronikavější nápravu a vychovávati lid k pilnosti a šetrnosti. Vzoru zmíněné již první záložny přerovské následoval Brodek, kde již v r. 1869 vznikla ROLNICKÁ ZÁLOŽNA V BRODKU, a hned rok nato v sousední obci založena OBČANSKÁ ZÁLOŽNA V KOKORÁCH (v r. 1870). Obě záložny působí do dneška a prvotní jejich činnost nalezla následovníky v občanech vlkošských, kde položen byl základ ROLNICKÉ ZÁLOŽNĚ VE VLKOŠI v roce 1873 a za deset let nato ROLNICKÁ ZÁLOŽNA V HORNÍ MOŠTĚNICI (r. 1883). Vzrůst počtu obyvatelstva města Přerova a jeho hospodářský rozvoj vyvolal potřebu zřízení OBECNÍ SPOŘITELNY V PŘEROVĚ v roce 1885, takže mělo město již dva české ústavy mimo jednoho německého, který založen byl v roce 1874 pod názvem SPAR- und VORSCHUSSVEREIN in PRERAU und UMGEBUNG, který však nemohl potřebám širších kruhů vyhovět, ježto scházel mu demokratický a svépomocný duch. Byl také v roce 1896 zrušen. Jaký rozmach hospodářský a finanční nastal ke konci minulého století, nasvědčuje nejlépe vznik mnoha podniků továrních jak v městě Přerově tak i v jeho okolí. V roce 1888 pokrokoví občané přerovští i venkovští zakládají si OKRESNÍ ZÁLOŽNU V PŘEROVĚ, jejíž působnost měla míti širší základ v celém okresu přerovském. V roce 1889 zřídili ROLNICKOU ZÁLOŽNU V PAVLOVICÍCH a brzy nato další peněžní ústav OBČANSKOU ZÁLOŽNU V PŘEROVĚ (v roce 1892). K těmto záložnám, zakládaným na podkladě zákona z r. 1873, přibývá nový útvar SPOŘITELNÍ A ZÁLOŽENSKÝ SPOLEK V DLUHONICÍCH v roce 1896. Příštím rokem ohlášeno založení podobného ústavu, SPOŘITELNÍHO A ZÁLOŽENSKÉHO SPOLKU V DOMAŽELICÍCH a v jiné části okresu ROLNICKÉ ZÁLOŽNÝ V TROUBKÁCH (v r. 1897). Síť peněžních ústavů na venkově doplňována dalšími: ROLNICKOU ZÁLOŽNOU VE ST. VSI v r. 1898,
SPOŘITELNÍM A ZÁLOŽENSKÝM SPOLKEM V ŽELÁTOVÍCÍCH v r. 1898 a SPOŘ. A ZÁL. SPOLKEM V BEŇOVĚ v r. 1899. Do konce uplynulého století bylo v Přerově a v jeho nejbližším okolí 15 lidových peněžních ústavů, spravujících již milionové majetky, nastřádané a pečlivě spravované pod řádným dozorem členstva a povolaných úředních orgánů. Působením politického vlivu strany lidové vzniklo ještě dalších 5 SPOŘITELNÍCH A ZÁLOŽENSKÝCH SPOLKŮ, a to v Brodku v roce 1908, v Přerově a v Bochoři v r. 1912 a v Rokytnici a v Citově v roce 1926. K záložnám již. stávajícím v Přerově přibyly pak ještě ŽIVNOSTENSKÁ ZÁLOŽNA v r. 1913, ZEMĚDĚLSKÁ ZÁLOŽNA v roce 1919, LEGIOZÁLOŽNA, DĚLNICKÁ ZÁLOŽNA, obě v r. 1921, jako ústavy stavovské, k nimž pak připojila se do té doby poslední, ZÁLOŽNA TOVÁRNY HNOJIV, v roce 1929, takže dnes působí na našem soudním okrese 25 lidových peněžních ústavů mimo 2 bankovních filiálek ČESKÉ PRŮMYSLOVÉ BANKY v roce 1911 a MORAVSKÉ BANKY v roce 1917) a OBCHODNÍ A BANKOVNÍ SPOLEČNOST, zřízená v roce 1908 v Přerově. Během doby zanikl v Přerově BANKOVNÍ ÚSTAV pro obchod a průmysl, založený jako společnost s ručením obmezeným při Úvěrním spolku záložny Přerovské a zlikvidován v roce 1922. Rovněž tak zanikla v Přerově svého času zřízená bankovní filiálka ČESKÉ KOMERČNÍ BANKY (vznikla v roce 1922 a zrušena v roce 1925) a expositura DISKONTNÍ A DRUŽSTEVNÍ BANKY (zřízena v roce 1922 a zanikla brzy nato v r. 1926). Kromě vyjmenovaných peněžních ústavů (1 spořitelny, 16 záložen a 8 raiffeisenek a 3 bankovních podniků) existují na soudním okrese ještě kontribučenské fondy a záložny, jichž jest celkem 7 a jsou: v Zábeštní Lhotě, v Přerově (býv. panství), Přestavlkách, Rokytnici, Želátovicích, Přerově (město) a v Čekyni, které však vkladů nepřijímají a rozpůjčují pouze kmenové své jmění. V poslední době jedná se z podnětu ministerstva vnitra o schválení osnovy zákona, podle něhož mají býti zřízeny v zemi Moravskoslezské Okresní hospodářské záložny na podkladě reorganisace těchto kontribučenských fondů a po způsobu úpravy, která byla provedena v Cechách před 50 lety. Tím bychom skončili výpočet 35 peněžních ústavů v soudním okresu přerovském. Připojený soudní okres kojetínský doplňuje politický okres s městy Kojetínem, Tovačovem a 36 obcemi, v nichž působí řada peněžních ústavů. Jsou to: Městská spořitelna v Kojetíně (založena v r. 1885), Spořitelna města Tovačova (1890), 20 záložen (nejstarší byla Občanská záložna z roku 1864, nyní se nazývá Okresní záložna v Kojetíně), dále 11 spořitelních a záloženských spolků a 10 kontribučenských fondů, z nichž jediná Kontribučenská záložna v Němčicích nad Hanou provozuje obchody peněžní. V Kojetíně zřízena byla filiálka Pozemkového ústavu v Olomouci, po zrušení tamější filiálky Obchodní a bankovní společnosti v Přerově (v roce 1923). Jest tedy na Kojetínsku 44 lidových peněžních ústavů a celkem na politickém okresu máme 3 spořitelny, 37 záložen, 19 raiffeisenek, 3 bankovní ústavy a 18 kontribučenských fondů. Všechny tyto peněžní ústavy sdružují na 27.000 členů (spořitelny a banky podílníků nemají) a vykazují splacených podílů přes 4 mil. Kč, vkladů asi 450 mil. Kč, fondů 18 a y2 mil. Kč.
Fr. Poledna, ředitel Okresní záložny
Nejsme tedy okres chudý, máme-li takovou peněžní sílu ve svých ústavech. Jest třeba si pouze uvědomiti, že kapitály našetřené vykonávají v rukou peněžních ústavů svoje poslání (mají rozpůjčeno přes 370 milionů Kč) přes to, že dnešní doba ohlíží se po jiných hospodářských a finančních theoriích. Kde bychom dnes co do hospodářských ohledů byli, nebýti našich peněžních ústavů ? Jako jsme přečkali válku a po ní několikeré změny hospodářských programů, nedostatky nebo nadbytky peněz a různé poplachy — tak bohdá přečkáme i přítomnou světovou krisi hospodářskou, přijmeme-li za své heslo lidového peněžnictví: Výchovy ke spořivosti, podpora potřebným a ochrana národního majetku. Doplňkem výše uvedené stati připojujeme přehled peněžních ústavů. Přehled tento (až na bankovní ústavy a filiálky) sestavuje úřednictvo Okresní záložny v Přerově už po několik roků. Bylo by jistě zajímavým pro posouzení výsledků hospodaření těchto ústavů, kdyby mohly býti srovnány bilanční číslice v údobí alespoň popřevratovém, ale nedostatek místa srovnání toto nepřipouští. Sestavení peněžních ústavů dle stavu k 31. prosinci 1931 jak na Přerovsku, tak i na Kojetínsku dává samo již přehledný obraz o počtu, síle a organisací lidového peněžnictví na okresu.
Městská spořitelna v Přerově JAROSLAV KRYSA Městská spořitelna v Přerově jest největším lidovým peněžním ústavem nejen v městě, nýbrž i na celém okresu přerovském. Popud k založení spořitelny byl dán ve schůzi městského zastupitelstva již dne 28. září 1881, v život však byla uvedena teprve dinem 1. ledna 1885. Úřadovny spořitelny byly tehdy umístěny v místnostech obecních. Kanceláře však později nevyhovovaly vzrůstu agendy spořitelní, a tak spořitelna v r. 1926 otevřela vlastní budovu spořitelní na Masarykově náměstí. Spořitelna jest samostatným veřejným peněžním ústavem dle zákona ze dne 14. dubna 1920, který za neobmezené záruky zakladatele (obce) provozuje pod státním dozorem úvěrní obchody stanovami vymezené a který svých přebytků může použíti pouze k účelům všeužitečným a dobročinným. Jejím účelem jest podporovati smysl pro pracovitost a spořivost v nejširších vrstvách obyvatelstva a poskytovati jim tak možnost uspořený peníz bezpečně na úrok ukládati. Svěřených kapitálů užívá spořitelna hlavně k poskytování hypotekárních zápůjček v mezích sirotčí jistoty, povolování zápůjček komunálních, úvěrů v běžném úctě, k za-kupování cenných papírů státních a jiných papírů, požívajících sirotčí jistoty, k eskontu směnek a k obchodům povoleným jí státní správou.
Pro naprostou bezpečnost vkladů jsou u spořitelny ukládány prostředky nezletilců, opatrovanců, veřej, fondů, obcí, nadací a korporací atd. Mimo vklady jest spořitelna oprávněna přijímati do úschovy a správy cennosti v otevřeném depot neb též v bezpečnostních schránkách (safes) v tresoru zařízených. Z malých počátků vzrostla spořitelna na ústav, zaujímající čelné postavení mezi lidovými ústavy peněžními na okrese — dosáhnuvši 80,000.000 Kč svěřených vkladů. Všechny spořitelny v republice spravují přes 22 miliard Kč vkladů, a již z této výše svěřeného jmění jest patrno, že spořitelny jsou kladnou složkou jemného mechanismu národního hospodářství naší republiky. Městská spořitelna dbala vždy té zásady, aby svěřené jí úspory byly opět rozpůjčeny v městě neb okresu, a aby se stala podporovatelkou všech přičinlivých jednotlivců i korporací, požadujících její finanční pomoci neb rady. Po převrate za nastávajícího budování administrativy republiky nastala spořitelně úloha přispěti svou pomocí k výstavbě úředních budov, kteréhožto úkolu se zhostila se zdarem.
Budova Městské spořitelny Spořitelna umožnila výstavbu nové budovy poštov ního úřadu, okresního úřadu, soudu a finančních úřadů, usnadnila provedením rozprodeje stavebních losů z losové akce města Přerova postavení nových, potřebných, moderně vybavených činžovních domů obecních i státních. Rovněž podpořila finančně stavební družstva ve stavbě nových družstevních domů činžovních i vilek rodinných, takže v Přerově vyrostly bloky ulic, soustředěných v nové městské čtvrtě.
Železobetonová lávka vřes Bečvu, zbudovaná nákladem Městské spořitelny
Pomáhala tak vydatně k odstranění tíživé bytové nouze. Dle stavu k 31. prosinci 1932 má spořitelna rozpůjčeno : v půjčkách hypotekárních ………………………………………. Kč 21,684.276.05 v půjčkách hypotekárních, státem zaručených …………………Kč 7,860.849.38 v půjčkách komunálních …………………………………….. ... Kč 13,820.064.27 v úvěrech v běžném úctě ………………………………………. Kč 14,325.394.— ve směnkách ……………………………………………………. Kč 4,325.860.85 Z výtěžku svého hospodaření tvoří spořitelna předepsané stanovami reservní fondy, a to fond všeobecný a fondy zvláštní, jichž výše činí nyní Kč 5,277.350.03. Části svých výtěžků, dle účelu stanovami jí určeného, používala spořitelna k věnováním pro účely dobročinné, humánní a kulturní, ke zmírnění bídy nezaměstnaných a p. Celkový obnos věnování obnášel od založení do převratu K 37.257.06, od převratu do konce roku 1932 Kč 614.050. V letních měsících roku 1932 vybudovala Městská spořitelna vlastním nákladem a dnem 6. listopadu 1932 slavnostně předala přerovské veřejnosti železobetonovou lávku přes řeku Bečvu. Čilá frekvence návštěvníků městské plovárny a sadu Michalova si vyžádala nutného vyřešení trvalého a bezpečného přechodu přes řeku Bečvu,, kterého občané již dlouhou dobu postrádali. Jelikož obec pro jiné naléhavé potřeby nemohla se podjati tohoto úkolu, vybudovala Městská spořitelna svým vlastním nákladem železobetonovou lávku a upravila zároveň oba příchody na lávku a prostranství u městské plovárny. Spořitelna pak svým darem Kč 300.000 přispěla vydatně ku opatření práce mnohým nezaměstnaným, kteří na stavbě lávky našli práci a obživu. Tímto činem dostalo se občanstvu trvalého dárku, který bude stále připomínati veřejnosti, že správa spořitelny jest si plně vědoma účelu ústavu všeobecně prospěšného. Státní dozor nad spořitelnou vykonává okresní hejtman p. vrchní rada František C h m e 1 í k, který jeví o vzrůst spořitelny nevšední zájem. Správu spořitelny vede ředitelství, v jehož čele již po dvě desítiletí působí známý přerovský národohospodářský činitel p. JUDr. Leop. M o h a p 1, funkci místopředsedy zastává pan František Musil, členy ředitelství jsou pp. Václav Káral a František Přeslička. Ředitelem spořitelny jest již od r. 1913 pan Jaroslav Krysa, který vede spořitelní agendu za pomoci 11 úředníků a 2 zřízenců.
Koncem roku 1932 vykazuje spořitelna Kč 80,093.337.15 vkladů od 15.927 vkladatelů. Vlastní jmění spořitelny dosáhlo výše Kč 5,277.350.03.
Okresní záložna v Přerově FR. POLEDNA působí již od roku 1888. Její základ možno hledati v době, kdy rozvíjel se v Přerově čilý ruch a v jeho okolí projevila se snaha po zřízení peněžního ústavu, jenž by sloužil potřebám celého okresu. Zakladatelé záložny (v jejich seznamu čteme jména na svoji dobu významná) vložili už do názvu i její účel. Okresní záložna doplňovala činnost již stávající Obecní spořitelny (z roku 1885) a Úvěrního spolku záložny přerovské (z roku 1861). Vedle těchto ústavů vedoucích působila v Přerově německá záložna „Spar-und Vor-schussverein", která však v roce 1896 zanikla. Po desetiletém trvání Okresní záložna provedla vnitřní reorganisaci a zakotvila šťastně. Stala se postupem doby dobrým doplňkem lidového peněžnictví v okrese (tehdy působilo v nejbližším okolí 5 venkovských záložen), jehož heslem se stala neodvislost hospodářská i finanční nejenom města, ale i přerovského kraje.
Budova Okresní záložny
V roce 1910 sdružila Okresní záložna na 250 členů a na 3 mil. K vkladů, které měla všechny rozpůjčeny v místě a v okresu, vycházejíc ze zásady, že peníze od spořivých občanů-vkladatelů místních patří zase jen pilným a spořádaným občanůmdlužníkům v místě! V tomto roce počíná záložna výchovnou akci dětského spoření — vydává školním dětem dárkové vkladní knížky se základním vkladem jako dar. Akce tato později vyvinula se v organisované školní spoření, jehož výsledky jsou jistě potěšitelné, nejenom u Okresní záložny (vklady činí přes y% mil. Kč), ale i u jiných peněžních ústavů v okrese. Po převratu financuje záložna stavební družstva a poskytuje půjčky na stavbu rodinných domků, půjčuje městu Přerovu peněžní prostředky, a pomáhá značným peněžním nákladem budovati ve středu města a v nejživější jeho části skupinu domů (Pasáž), v nichž nalézá v roce 1924 své umístění v rozměrných úřadovnách, nutných pro zvýšenou klientelu ústavu. Správa záložny svěřena jest 8 člennému ředitelstvu, z něhož 4 členové tvoří představenstvo. Dozorčí rada je tříčlenná. Představenstvu předsedá Ladislav Šilhavý, majitel pivovaru a sladovny a jeho náměstek Vilém Šálek, okresní školní inspektor v. v. Dále zasedají v představenstvu Josef Neoral, profesor Zemské střední hospodářské školy v. v., jako kontrolor a Vilém Vignati, obchodník, jako zapisovatel.
Členy ředitelstva jsou: Dr. Josef Kratochvil, lékař, Jan, Pauček, pekař, Karel Zejda, továrník a Tomáš Mackovík, rolník a starosta v Lukové u Přerova. Předsedou dozorčí rady jest Felix Talpa, ředitel školy v Přerově, členy dozorčí rady František Chmelař, ředitel měšť. školy v Horní Moštěnici a Stanislav Feit, disponent Rolnického cukrovaru akciového v Malých Prosenicích.
V. Šálek, místopředseda
V. Vignati, člen ředitelstva.
T. Mackovík, člen ředitelstva
J. Neoral, kontrolor
L. Šilhavý, předseda
Dr, J. Kratochvil, člen ředitelstva
K. Zejda, člen ředitelstva
J.Pouček člen ředitelstva
F. Talpa člen ředitelstva
F. Chmelař Člen dozorčí rady
St. Feit Člen dozorčí rady
Vlastní vedení ústavu obstarává ředitel František Poledna, prokuristka Elfrída Maříková, disponenti Jan Pavlíček a Vojtěch Vyhlídal, pokladníci Josef Kosík a Frant. Máťa, úředníci Jaroslav Vymetal, Josef Ševčák, Stanislav Zaoral, Antonín Vrška, Bohumír Křístek a Zdeněk Kašpařík. V 45. roce svého trvání čítá záložna přes 2500 členů, kteří splatili na 865.000.— Kč podílů. Tato částka spolu s 2,700.000.— Kč fondů tvoří vlastní jmění záložny, jímž ručí za vklady, které dostoupily výše 52 milionů Kč. Vklady tyto roz-půjčeny jsou z části na směnky (14 mil. Kč), na hypotéky (19 mil. Kč) a na běžné účty (15 mil. Kč), z části rozloženy jsou np úctě vlastních cenných papírů (l 1/2 mil Kč) a přebytků, kterých udržuje záložna přiměřenou výši svěřeného jmění, aby vždy vykázala náležitou mobilnost. O stavu hospodaření v záložně vydává Jednota záložen v Praze a Ústřední svaz českých hospodářských společenstev v Brně střídavě každého roku posudky na podkladě prováděných revisí.
Úvěrní spolek záložna v Přerově JAN JIRKA Nejstarší peněžní ústav přerovský, ÚVĚRNÍ SPOLEK ZÁLOŽNA V PŘEROVĚ, byla založena dne 13. ledna 1861 sedmnácti přerovskými občany za vedení Cyrila Vítěze. Je to nejstarší záložna na Moravě vůbec, jež dala takto podnět k zakládání dalších záložen moravskoslezských, jejichž síť jest dnes tak rozvětvena. Její počátky byly velice slibné, ač její vývoj byl zabržděn válkou roku 1866 a pak trpěla mnoho roku 1870, kdy dolehly zejména na moravské záložny známé persekuce se strany Vídně, která rozpustila několik větších záložen ve střední Moravě. Nicméně záložna přerovská obstála v tomto těžkém boji čestně a po vydání společenstevního zákona v r. 1873 začala se velmi živě zúčastňovati veřejného hospodářského i kulturního života v Přerově a celém okrese. Zakladatelé záložny, většinou prostí živnostníci, věru netušili, k jaké výši se jejich dílo během několika desetiletí povznese : že vyšine se k mohutnému činiteli a ochránci zemědělství, -obchodu, řemesel i průmyslu a že v zápase kulturního snažení stane se vlivuplnou protektorkou spolkového a městského života, směřujícího k oblažující vzájemnosti a společenské dokonalosti. Podporou záložny vedle Čtenářského spolku a hudebního spolku Přerubu povstal: Sokol, Vlasta, Spolek divadelní, hasičů, okrašlovací a jiné. Tato štědrost a láska záložny k věcem národního pokroku zůstanou zapsány hluboko a trvale i v dějinách města Přerova, neboť kulturní a sociální obrození jeho vděčí jim svou ochranu a posilu. O rozsáhlosti působení Úvěrního spolku na poli kulturním a hospodářském daly by se sepsati celé velké dějiny. Přirozeně nejplodnější jest činnost jeho na poli hospodářském:
zde vykonal dílo nejúčinnější, na které s pýchou může dnes pohlížeti. Za pomoci této záložny vyrostly nové živnosti a obchody, zakupovány byly rolnické usedlosti a pozemky, postaveno sta a sta rodinných domků i domů velkých, jejím přičiněním byly posíleny závody výrobní a místní průmysl, podpořena byla obec města Přerova a okres levnými půjčkami pro nejrůznější podnikání, byl postaven Městský dům, sama postavila si pak svoji dnešní representační záloženskou budovu proti kostelu a konečně tisíce a tisíce střádalů naučilo se u ní spořiti a vážiti si těžce vydělaných peněz, které Úvěrní spolek vždycky tak úzkostlivě střeží a opatruje.
Budova Úvěrního spolku záložna Rozmach Úvěrního spolku nejlépe dotvrdí obchodní výsledky jeho působení : Období
Fondy
Vklady
Půjčky
Obrat
1. ledna 1862
Počet členů 63
193.—
669.—
1.450.—
2.940.—
1. ledna 1882 1. ledna 1902 1. ledna 1912 1. ledna 1922 1. ledna 1932
493 759 1.005 1.242 1.961
34.000.— 159.000.— 185.000.— 189.000.— 1,810.000.—
838.000.— 2,677.000.— 3,910.000.— 11,635.000. 39,551.000.
937.000.— 2,494.000.— 4,688.000.— 9,006.000.— 33,015.000.
3,166.000. 4,425.000. 38,878.000 104,964.000 255,147.000
Dnes stojí v čele Úvěrního spolku tito funkcionáři: Předseda Vojtěch Netopil, členové výboru : Antonín Janovský, Pavel Hon, Emanuel Klaus, Jindřich Stra-til, Josef Široký, Vojtěch Tšpon, revisoři: Leopold Ratibořský a Jan Uhlíř. S nimi spolupracují úředníci: ředitel Jan Jirka, vrchní účetní Václav Mokošín, Josef Skach, Vincenc Kubiš, Jaroslav Sekera, Frant. Ondrouch, Stan. Kvasnička, Jan Hammer, Ladislav Váňa.
Správní rada s úřednictvem Úvěrního spolku záložna Je jisto, že Úvěrní spolek vykonával poctivě od prvních chvil svého založení až do dneška svoje hospodářské poslání a že nejenom byla splněna všechna krásná očekávání, jež před 72 lety vnášeli do podniku jeho zakladatelé, nýbrž že i předstiženy jsou dávné tužby těchto zakladatelů, kteří přáli si viděti v záložně všestrannou podporu všech spoluobčanů. Úvěrní spolek záložna Přerovská může bezesporně a s uspokojením, jakož i s oprávněnou hrdostí hopatřiti na svoji dosavadní činnost a může se upřímně těšiti z vědomí poctivě vykonané práce a vynaložené píle i z jejich výsledků. U vědomí, že konal a koná svědomitě svoje poslání, bude Úvěrní spolek jistě i v letech budoucích pracovati pro dobro celého okresu a města, a veden obezřetnou správou, čerpající ze zkušeností a poznatků za 72 roky svého trvání, bude jistě i nadále plniti šlechetné úkoly : podporovati spořivost i pomáhati ke vzrůstu a rozšíření práce, k blahobytu a k všeobecnému štěstí svých spoluobčanů.
Legiozáložna, zapsané spol. s r. o. v Přerově TOMÁŠHOMOLA
Legiozáložna v Přerově jest z nejmladších místních peněžních ústavů, neboť, jak už sám název naznačuje, vznikla po návratu československých legií, a to v r. 1921. Nebyla to jen pevná vůle a snaha vrátivších se legionářů o účast v hospodářském životě, nýbrž rozhodovaly zde i důvody jiné, sociální. Mnozí legionáři po svém návratu nalezli svá hospodářství a živnosti rozvráceny, mnozí odcházeli ze svého na cizí chléb, poněvadž konjunkturální doba již minula. A tak ze snahy, aby se hospodářsky pomohlo aspoň těm, kteří zůstali na svém, vznikla myšlenka založiti záložnu, jež byla realisována dne 3. července 1921 na zakládající valné hromadě, při níž byly navrženy stanovy a přihlásilo se 95 členů se 316 podíly. Byl zvolen zařizující výbor, který až na malé výjimky byl totožný s dnešním představenstvem a dozorčí radou.
Záložna začala však svoji činnost teprve 1. července 1922 pro průtahy při schvalování stanov v ministerstvu vnitra, kdež sám název záložny byl překážkou. Tak byl ztracen pro záložnu dobrý rok. V něm byly splaceny všechny podíly a záložna začala svoji činnost svým vlastním kapitálem. Ustavující a zároveň i první řádná valná hromada konala se 25. února 1923. S počátku se úřadovalo ve spolkových místnostech v restauraci U Hrochů, a to pouze v neděli a ve svátek. Když záložna získala určité důvěry, byl přijat úředník a v roce 1925 s dosti velikými obětmi byly převzaty úřadovny po likvidované filiálce České komerční banky na Masarykově náměstí. R. 1932 přestěhovala se záložna do nynějších pěkně upravených místností na Komenského třídě.
Tomáš Homola, Umístění Legiozáložny předseda Legiozáložny na Komenského třídě Rozšiřuje se neustále kruh přátel Legiozáložny i z nelegionářů, neboť snahou bylo vždy vycházeti všem přátelům vstříc, ať již vkladatelům dobrým zúročením jejich úspor, či úvěru potřebným nízkou úrokovou sazbou. S důvěrou se začalo, na získané důvěře se pracuje dále a výsledek za první desítiletí jest tento: Členů 699 s 1407 podíly v úhrnné částce 70.350 Kč (podíl 50 Kč s pětinásobným ručením; úsporných vkladů 3,134.000 Kč (po 10% poklesu v kritickém roce 1932), půjček 3,005.000 Kč, a fondů 70.000 Kč. Ve správě záložny žádných větších změn nebylo. Předsedou představenstva po celou dobu je Tomáš Homola, z jehož iniciativy ze značné části Legiozáložna vznikla i vzrostla. V desítiletí trvání z představenstva Legiozáložny odešli: Jan Konopčík, soudní úředník, úmrtím; Stanisl. Wiedermann, nájemce šatny, Otto Janák, rolník. Členové nynější správy jsou: Představenstvo: Tomáš Homola, úředník akciového pivovaru, předseda. Richard Kleiber, odborný učitel a starosta města, místopředseda. . členové: František Juřena, závod pekařský v Předmostí, Evžen Kunc, železniční zřízenec, Fr. Drbal, odborný učitel, Josef Mašlán, železniční zřízenec. Dozorčí rada: Ant. Skácel, závod krejčovský, předsedá, Frant. Ševčík, žel. zřízenec, místopředseda. Členové: Albert Hradil, žel. zřízenec, Jaroslav Lipner, nájemce nádražní restaurace, Josef Houšťava, řezník a uzenář, Ladislav Pop, knihař. Úřednictvo: Oldřich Bořek, účetní, Jaroslav Pravda, Miroslav Teichman.
V
Občanská záložna Přerově, Komenského třída Založena r. 1892.
JOSEF RANDÝSEK
Budova Občanské záložny Je tomu letos právě 40 let, kdy byla založena Občanská záložna v Přerově. V listopadu 1892 konala se první valná hromada. Do té doby přihlásilo se 54 členů s podíly za 8900 zlatých. První podíly byly po 100 zlatých. Hodnota tehdejší zlatky — rýnského — to bylo už hodně práv, nároků a zboží!
Ed. Štefan, člen ředitelstva (ředitel)
Jar. Hrubíček, člen ředitelstva (kontrolor)
Zápisy o valných hromadách a jednáních obsahují nejenom historii záložny, a'e i dost poučení o hospodářských poměrech v našem městě a kraji. Mnohé pěkné a vyrovnané písmo, dobře čitelné, připomíná rozvahu a zdravý konservatismus starých časů. Nebylo to na škodu rozvoji záložny.
Záložna měla dobré i špatné časy. Někdy byly poměry silnější než svědomitost a opatrnost mužů, kteří záložnu spravovali. Ale jejich úsilí a oběti, které mnohdy přinesli, aby napravili chyby vlastní nebo uhradili ztráty, vzešlé bez jejich viny, zajistily jim čestné místo v dějinách záložny. Kdo v těžkých zkouškách neutíká od odpovědnosti, znovu se vzchopí po neúspěchu, zaslouží si vděčného uznání. Takoví mužové mají v aktivech každého podniku větší hodnotu než peníze, jsou zárukou lepší budoucnosti, ti překonávají krise. Rada význačných občanů přerovských a z venkova vystřídala se ve správě záložny. Z prvních sedmi zakladatelů žije dnes jen p. MUDr, Donát Tichý, lékař v Přerově. V jeho domě ve Wilsonově ulici (bývalé Ferdinandce) zahájila Obč. záložna dne 1. prosince 1892 svoji činnost. Prvním členem a vkladatelem záložny jest dosud žijící pan ing. Basil Macalík, ředitel vyš. hosp. školy v. v. v Přerově. Byl také řadu let členem ředitelstva záložny. Největším podílníkem Občanské záložny v Přerově byl pan Alfred ze Skenerů, továrník a velkostatkář, který v roce 1893 upsal za 1000 zlatých podílů.
Josef Randýsek, ředitel záložny
Obchodní místnosti Občanské záložny
Občanská záložna v Přerově sdružovala občany všech vrstev a povolání. Byla a zůstává v pravém slova smyslu občanská. Z domu dra Tichého odstěhovala se na Masarykovo nám., (býv. Dolní náměstí) do domu č. 69. V r. 1898 koupila si vlastní dům čís. p. 1294 v Přerově, Komenského třída, a zde již zůstala. S rozvojem záložny rostla i potřeba větších a účelnějších místností. V r. 1931 dala záložna provésti účelnou adaptaci celého domu podle návrhů pana arch. R. Motky panem stavitelem K. Kovaříkem z Přerova. Přestavba tato se zdařila. Záložna získala velmi mnoho cenného místa a světla pro úředníky i obecenstvo. Přispěla svojí stavbou v roce 1931 k zmírnění nezaměstnanosti a svým členům a vkladatelům upravila slušně a poměrně levně jejich společný majetek. Občanská záložna udržuje již dlouho zdravý poměr mezi úroky ze vkladů a úroky z půjček. Z vlastní iniciativy snaží se po dobu tří posledních let o snížení úrokových sazeb. Nemáme na mysli jen svůj úzký zájem. Jdeme za rovnováhou a zdravím v celém širokém hospodářském životě. Jednota záložen v Praze ocenila tuto snahu Občanské záložny r. 1931 v revisním nálezu slovy: „Řešení otázky úrokové sazby ze vkladů a půjček, v nynější době tak naléhavé, děje se v záložně způsobem velmi rozumným a odpovídajícím poměrům." Rozvoj záložny za posledních 25 let je patrný z tohoto malého přehledu:
1906
Podíly 25 tisíc
Vklady Reservy 364 tisíc 310
1910 1920 1931
14 tisíc 203 tisíce 452 tisíc
552 tisíc 5 mil. 25 mil.
5500 104 tisíc 943 tisíc
Ve správě Občanské záložny koncem roku 1932 jsou pánové: V ředitelstvu: Eduard Stefan, sklenář a majitel realit v Přerově, Štěpán Klein, majitel realit, člen městské rady v Přerově, Jaroslav Hrubíček, statkář v Předmostí u Přerova. Ve výboru: Eduard Veselský, stavitel, náměstek starosty v Přerově, předseda, Jan Jašek, spolumajitel fy Bratří Jaškové, podnikatelství dlažeb a majitelé lomů v Přerově, Rud. Malý, chef fy Zapadlo, továrna dřevěného zboží v Přerově, Ing. Lad. Mrkvička, vrchní ředitel Akciové továrny hnojiv a lučebnin v Přerově, Ing. Alois Němec, vrchní ředitel Středomoravských elektráren, a. s. v Přerově, Jakub Němeček, rolník ve Vacanovicích u Olomouce, Hubert Sekera, odborný učitel v Přerově, Josef Župka, poštovní ředitel v. v. v Přerově. Náhradníci výboru: Josef Beneš, předseda Obchodního grémia v Přerově a Karel Charamza, rolník v Lýskách u Přerova. Revisoři účtů: Hubert Malina, ředitel měšťanské školy v Přerově a Ph. Dr. Rudolf Flašar, profesor dívčího gymnasia v Olomouci. Záložna má sedm úředníků. Přerov v prosinci 1932.
Moravská banka, odbočka v Přerově KARBLŠEBEK
Karel Šebek, dirigent Moravské banky filiálky v Přerově Na Moravě nebylo v předválečných dobách domácí moravské obchodní banky, ačkoliv její potřeba se stále silněji pociťovala, poněvadž filiálky bank pražských a hlavně vídeňských, které na Moravě působily, nemohly jako takové podporovati domácí moravské obchodní a průmyslové podnikání dosti účinně. Tato pociťovaná potřeba vedla v r. 1908 ku založení Moravské agrární a průmyslové banky v Brně s akciovým kapitálem K 2,000.000. Dokladem skutečné potřeby zřízení této banky bylo dobré přijetí, kterého se nové moravské bance českou veřejností na Moravě dostalo a příznivé poměry obchodní vedly k rychlému vzrůstání obchodní činnosti. Rozvoj ústavu vynutil si zvyšování akciového kapitálu, který dosáhl v r. 1914 již výše K 12,000.000, při čemž vklady vzrostly přes 31,000.000 K, vlastní reservy K 800.000 a ústav již před válkou zřídil několik filiálek. Význam ústavu za války stále vzrůstal, bylo nutno dále zvyšovati akciový kapitál a tou měrou, jakou náš ústav získával půdy v moravském a hlavně zemědělském průmyslu a tvořil si vlastní průmyslový koncern, jevila se potřeba zřizovati další odbočky v různých
městech naší vlasti, hlavně ovšem na Moravě. Tak došlo také ku zřízení filiálky Moravské agrární a průmyslové banky v Přerově, která zahájila svoji činnost v r. 1917 v najatých místnostech v Přerově, Komenského tř. č. 39, ale ještě v září téhož roku zakoupila pro své účely dům v Komenského třídě číslo 54 a zde jest doposud. Po založení Moravské agrární a průmyslové banky v Brně vznikla na Moravě ještě řada jiných bank, avšak poměry, jak se vyvinuly po válce a hlavně po první deflační krisi z r. 1922, daly podnět k úvahám o koncentraci v českém bankovnictví na Moravě. Skutečně došlo pak roku 1927 ku sloučení čtyř moravských bank, a to: Moravské agrární a průmyslové banky v Brně, Brněnské banky v Brně, Moravsko-slovenské banky v Olomouci a Jihomoravské banky ve Znojmě. Sloučení se provedlo pod firmou Moravské agrární a průmyslové banky v Brně, která při této příležitosti zkrátila svůj název na jméno Moravská banka v Brně. Dnes jest Moravská banka v Brně ústavem o 70,000.000 Kč akciového kapitálu, vlastní 10 a půl milionu Kč reservních fondů, má 39 pobočných závodů a spravuje přes 1 a půl miliardy Kč vkladů, jest v hospodářském životě naší vlasti významným činitelem. Odbočka Moravské banky v Přerově ve vlastním domě, Komenského třída č. 54, plní svoje poslání úspěšně, má řadu dobrých spojení s obchodními a průmyslovými závody v Přerově a okolí, a široký kruh vkladatelů a příznivců ve všech vrstvách obyvatelstva. Mimo vlastní obchodní spojení s předními závody obchodními a průmyslovými v Přerově a okolí, obstarává i styk s cukrovary z koncernu Moravské banky v Brně. Budova filiálky Moravské banky
Zemědělská záložna v Přerově Dr. JAN KASAL Pro státní i mimostátní styk neobyčejně význačná spojovací poloha města Přerova soustředila zde ihned po převrate čilý život hospodářský i politický. Záhy po převratu organisace
Domovin počala si raziti cestu z Přerova do celé Moravy i Cech, a snahy této nové organisace soustředily do Přerova mnohé stoupence. S akcí politickou ruku v ruce šla pomocná činnost hospodářská, jejímž účelem a cílem bylo čeliti nedostatku a drahotě životních potřeb drobných zemědělců, zvláště obuvi a oděvu. Svépomocná tato akce byla podnikána původně Hospodářským družstvem pro okres přerovský a okolí, když však ani místnosti, ani počet personálu nestačil návalu kupujících a vlastní účel družstva ustupoval nezvyklé agendě jak obchodní, tak peněžní, byla po-cítěna potřeba samostatného vedení prodejny. Současně také uzákoněná reforma pozemková otevírala drobným zemědělcům širokou perspektivu samostatného podnikání na vlastní půdě a bylo třeba podchytiti peněžní zdroje zemědělské pro realisaci pozemkové reformy v blízké budoucnosti. Přípravou a základnou těchto snah a pronikavé změny pozemkového hospodaření bylo ustavení Zemědělské záložny „Domovina" v Přerově na valné schůzi dne 29. června r. 1919.
Dr. Jan Kasal. první ředitel Zemědělské záložny
Ladislav Egida, vedoucí administrativní úředník Zem. ústavu pro zušlecht. rostlin v Přerově a Správy zemských statků v Přerově
Ačkoliv tehdejší doba nedosti jasných hospodářských a jmenovitě peněžních poměrů nebyla valně příznivou nově založenému peněžnímu ústavu, Zemědělská záložna „Domovina" v Přerově obětavě přejímá od Hospodářského družstva přerovského svépomocnou akci nákupní a prodejní, zřizuje v domě továrny na hnojiva v Palackého ul. samostatnou prodejnu. Když však nepatrná místnost nestačí pro čilý konsum, najímá a velkým nákladem rekonstruuje prázdné obilní skladiště obchodní a bankovní společnosti ve Škodově ulici a umisťuje kancelář v domě Vitouškově v Palackého ulici (nyní dům Zemědělské pojišťovny přerovské). Tyto nouzové akce zásobovací oddalují novou záložnu od původního záloženského účelu a zatěžují její finanční prostředky movité, pročež nový ústav likviduje prodejnu a s veškerým úsilím věnuje se svému hospodářskému účelu. Zemědělská záložna „Domovina" v Přerově pozvolna, ale trvale vzrůstá a dobývá si stále větší důvěry. Z původních 86 členů s 828 podíly a 402.070 Kč vkladů vzrůstá tento peněžní ústav na 575 členů s počtem 2105 podílů a částkou 2,420.000 volných vkladů. Z důvodů vnitřně organisačních pozměněn název ústavu v Zemědělskou záložnu v Přerově.
Prvním řiditelem Zemědělské záložny v Přerově byl D r. Jan K a-s a 1, advokát v Přerově, jenž byl také jejím zakladatelem a organisátorem. Spolu s ním zasedal v představenstvu Jan Rosipal, rolník ze St. Vsi a Jan Slováček, rolník v Přerově. Předsedou dozorčí rady byl a dosud je pan Viktor Stoupal, president Zeměděl. rady moravskoslezské. Od roku 1923 vedou správu ústavu p. vrch. rada Jindřich Mackovík jako řiditel, s pokladníkem p. zvěrolékařem Jindř. Vybíralem a kontrolorem p. Františkem Němečkem, rolníkem v Třeběticích. Každoroční vzestup jak počtu členů tohoto peněžního ústavu, tak jeho záloženské činnosti, svědčí o plné důvěře zemědělského lidu okresu přerovského, i jiných okresů moravských k zemědělské záložně v Přerově, která se stává takto nepostradatelnou složkou veškerého zemědělského podnikání ve střední Moravě. Všeobecná nynější hospodářská a peněžní tíseň a nezbytná přísná opatrnost nevyhýbají se ovšem ani Zemědělské záložně přerovské, nezasahují však do její činnosti tou měrou, jako jinde právě z toho důvodu, že základ její tvoří zemědělství, jež jest základem celého státu. Zemědělská záložna v Přerově sídlí ve Škodově ulici v budově Svazu šlechtitelů rostlin a jest nikoliv podřadnou složkou, která udržuje živý styk venkova s městem Přerovem, jehož vývoj a rozkvět svojí činností podporuje a doplňuje.
Rolnická záložna v Pavlovicích u Přerova ANT. MASAŘ
Budova Rolnické záložny Rolnická záložna v Pavlovicích u Přerova založena byla r. 1889 jako svépomocný rolnický peněžní ústav, aby umožnil místnímu a okolnímu obyvatelstvu levný úvěr. Návrh na zřízení podal p. Jan Zapletal, rolník ze Sišmy, který byl od založení záložny až do r. 1904 předsedou dozorčí rady a od té doby až podnes jest jejím řiditelem. Prvními funkcionáři byli tito pánové : zemřelý P. Josef Vyhnánek, farář v Pavlovicích, zemř. Josef Košut, nadučitel v Pavlovicích, zemř. František Holubec, rolník v Sušicích, zemř. Josef Dostál, rolník v Tučíně, a dosud žijící Evžen Harna, rolník v Oseku-Podolší. Ústav tento se uplatnil a vzrůstal z malých začátků, kdy úřadoval v nájmu a stěhoval se z místa na místo. Až v r. 1924 zakoupil vlastní dům, upravil úřadovny a blahodárně vyhovuje svému poslání.
Ředitelstvo a dozorčí rada Rolnické záložny v Pavlovicích u Přerova Členové řiditelstva a dozorčí rady se během té celé doby několikráte vystřídali, a to úmrtím a vystoupením. Zvláště dlužno vzpomenouti zemřelého účetního p. Františka Zavadila, za jehož působení vyšinul se náš peněžní ústav na třetí místo v politickém okrese přerovském. Správu záložny vede pětičlenné řiditelstvo a pětičlenná dozorčí rada. Vklady, záložně svěřené, jsou bezpečně a jistě uloženy, a úvěr poskytuje se s náležitou rozvahou a jistotou na směnky a dluhopisy. Vklady činily dne 1. ledna 1932 8,647.252 Kč 70 hal., půjčky 7 mil. 199.967 Kč 35 hal. Členů čítá záložna 879 s 6355 podíly závodními. Záložna je členem Ústředního svazu českých hospodářských společenstev v Brně a podléhá jeho revisi. Ústav se těší plné důvěře svého členstva, Nynější řiditelstvo jest složeno následovně: Jan Zapletal, rolník v Sišmě, řiditel, Antonín Masař, rolník v Pavlovicích u Přerova, účetní, František Liška, statkář v Prusínkách, pokladník, Václav Masíček, řídící učitel v Pavlovicích, jednatel, a Metoděj Hradil, rolník v Sušicích. V dozorčí radě jsou tito členové: František Tihelka, rolník z Hradčan, předseda, Tobiáš Dostalík, rolník z Radslavic, František Barvík, rolník v Pavlovicích, Antonín Ptáček, rolník a mlynář z Grymova, a Antonín Zdráhal, rolník z Tučína.
Přerovský šlechtitelský kraj Vr. Zemědíl. Rada J. MACKOVÍK Okres přerovský stal se kolébkou moravského šlechtitelství. Zde se zrodilo moderní šlechtění původně z podnětu zemědělské rady moravské při hospodářské vyšší škole, odkud rozšířilo se mezi rolnictvo, utvořeny šlechtitelské a množitelské stanice t. zv. selekční. Tato původní zařízení převzal Zemský ústav pro zušlechťování rostlin v Přerově, založený roku 1920 se šlechtitelským museem, k němuž přidružují se zemské pokusné statky ve Staré Vsi a v Horní
Moštěnici, a konečně obchodní středisko šlechtitelské tvoří družstevní podnik největšího rozsahu v CSR, Svaz šlechtitelů rostlin. Historie přerovských šlechtění zasahuje do reku 1900. Tehdy hlavní pozornost věnovala se zušlechťování ječmene. Po více poradách získány vzorky všech typických ječmenů domácích hanáckých a z nich individuelním výběrem docílena celá řada nových typů t. zv. ječmenů hanáckých, selekčních. K dalšímu množení a šlechtění zřízeno 24 stanic ve vhodných polohách u zemědělců, a tyto stanice pojmenovány selekční stanice. Dle výsledků, v Přerově docílených, přikročeno již v roce 1905 a 1906, k rozšiřování těchto nových typů. Stanislav Zavadilík, rolník ze Skaštic, zemědělský referent zemského výboru, -popluk. ruských legii atd
Ve stejné době jako Přerov začal zušlechťovati ječmen ředitel Vaňha na výzkumné stanici v Brně (nyní Zemský výzkumný ústav v Brně). Ze šlechtitelů přerovského kraje nutno se zmíniti o průkopníku šlechtění dr. J. Rozkošném. Zabýval se šlechtěním ječmene hanáckého a žita ozimého na statku v Hrubčicích a Křenovicích. Nejrozvětvenější šlechtění na Přerovsku bylo mé, které jsem celé po zřízení Zemského ústavu pro zušlechťování rostlin v Přerově přenesl plně tam po jeho zřízení v r. 1920. Dnes je mé vlastní šlechtění obmezeno na nejmenší míru, pro vlastní pozorování a množení jest přenášeno na zemské statky ve Staré Vsi a Horní Moštěnici, které jest teď nejrozvětvenější a nejobsáhlejší v celé republice. Zřízením ústavu šlechtitelského nastal zvýšený ruch šlechtitelský na Přerovsku a na Moravě. Zřízena řada stanic šlechtitelských, a činnost rozšířena na všechny téměř důležité rostliny hospodářské. Pořádána velká řada exkursí, přednášek, výstav hospodářských rostlin. Velmi názorně působí na zemědělce společné exkurse, pořádané na zemské statky Stará Ves a Horní Moštěnice. Zde umístěny jsou ročně srovnávací pokusy ječmenů, ovsů, žit, pšenic ozimých a jarních, řep a jiných rostlin. V těchto pokusech zastoupeny jsou všechny domácí a pro nás snad zajímavé druhy cizí. Pro stálou informaci hlavně těch exkursí, které se pořádají v době zimní, kdy není mnoho na poli vidět, slouží „šlechtitelské museum", t, j. sbírka ukázek rostlin, jich původu, zrna, srovnávacích pokusů a nejrůznějších zajímavostí z oboru šlechtění rostlin. Museum jest doplňováno ročně tak. že zde uvidíme staré typy a nejnovějším křížením povstalé nové druhy rostlin, choroby rostlin, ničení škůdců a jiné zajímavosti. Od 5 roků zabývá se ústav pro zušlechťování rostlin zkoušením melivosti a pečivosti pšenic. Najdeme zde čtyřletý průměr těchto výsledků na přehledném diagramu. Jakost našich pšenic jest jak mlynářsky, tak pekařsky dobrá, třeba ale přiměřeným míšením určitých druhů dosíci v mlýnech toho, aby pekař měl žádoucí výsledek. V museu šlechtitelském uvidíme, že umělým křížením dvou ne nejlepších pšenic docilujeme nový druh vynikajících vlastností mlynářských i pekařských. Na zemských statcích ve St. Vsi a Horní Moštěnici existují dvě kmenová stáda hovězího dobytka hanáckého, dle úsudku znalců nejlepší v celé republice. I tato stáda stojí za prohlídku a mimo to mají značný význam pro zušlechtění hovězího dobytka v okolí, aniž by nějak konkurovala na trhu místním chovatelům.
Při obou uvedených statcích jsou zřízeny moderní čisticí stanice na semena pro účely vlastní i pro potřebu okolních zemědělců, kteří ve velké míře výhody této používají.
Tržnice zemědělské rady na Tratidlech Při stále rostoucí celní ochraně cizích států, ze kterých jsme nuceni odbírati semena, a při obtížích valutových a výměnných, nastává ústavu šlechtitelskému i množitelům ušlechtilých rostlin semen, nová úloha — vypěstovati pokud možno všechna semena doma. S tím heslem začali jsme u nás šlechtění, doba světové války potvrdila správnost tohoto názoru a dnešní doba vystupňované hospodářské nervosity v jiných státech odůvodňuje nutnost zvýšené činnosti šlechtitelské i v dobách špatné konjunktury. Ústav zabývá se zušlechťováním všech hospodářských plodin,, zeleni, travin a pícních rostlin i rostlin ozdobných, udržuje celkem na celé Moravě 71 stanic šlechtitelských i množitelských. Ustav má svoje laboratoře, sýpky pro uschování vybraných rostlin, všechny potřebné polní, sýpečné i laboratorní stroje a přístroje, a pracuje ročně se statisíci rostlin při výběru jak v polních pozorováních, tak i v laboratořích. Výměra zemských statků obnáší 240 ha. K účelům množitelským slouží 71 stanic moravských, umístěných v různých vybraných vhodných krajích. Určité polohy jsou voleny na rovinách, jiné na svazích a předhořích a konečně jiné v polohách horských, vysokých. Proto může ústav šlechtitelský libovolně měniti osivo a zkoušeti nové druhy v nejrůznějších krajích a polohách.
Budova Svazu šlechtitelů rostlin I v rámci zemských statků, které byly k tomu účelu pečlivě podepsaným vybrány v pozemkové reformě, možno prováděti dosti značné změny pokud se týče poloh. Nejnižší polohy jsou půdy černé — hanácká černozem — ve výši asi 200 m nad hladinou mořskou a nejvyšší bod leží 364 m nad hl. m. A ty nejvyšší body leží na půdách skoro valašských, na jílech bílých, sterilních, pravý to opak půdy nížinné. Tedy na
vzdálenost vzdušnou asi 3 km máme rozdíly výškové 164 m. Poloha jako stvořená pro zušlechťování rostlin. Srážky vodní jsou dosti stejnoměrné, zato ale panují v některých polohách zemských statků úporné větry, které zpravidla neškodí odvátím prsti, ale mají dobrý vliv na otužilost rostlin. I pedologicky jsou půdy zemských statků velmi různorodé, a to ne snad na jedné parcele mnoho různých půd, ale na velkých jednotných parcelách rozdíly v složení půdy. Přerovský kraj má velký zájem na pokroku v zušlechťování rostlin. Zemědělství naše tuto myšlenku provádí hlavně u ječmene, a to houževnatě, a ročně ukazuje jednotné typy ušlechtilého ječmene hanáckého na výstavním trhu osiv a sadby v Přerově. 800—1000 vagónů jednotných typů jest zde zastoupeno ve vzorcích a pivovarské rozbory těchto vzorků visí vedle na stěně. Potěšitelné jest, že tvoření jednotných typů se šíří nejen na Hané, ale i v ostatní republice, hlavně v Cechách. Vedle jednotných typů ječmenů jsou utvořeny v ječmenářských krajích Moravy v každém soudním okrese 1—2 množitelské stanice.
Svaz šlechtitelů rostlin v Přerově J. MACKOVÍK, vrch. zem. Rada Byl založen roku 1920 ku podpoře šlechtitelských snah, které se hlavně na Přerovsku a sousedních okresích nejvíce uplatnily. Počátek těchto šlechtitelských snah na Přerovsku se datuje od r. 1900. Byla to hlavně Vyšší hospodářská škola (řed. Adamec), která tyto snahy vyvolala. Z těchto šlechtění přerovských pak vznikala šlechtění u rolníků. Vedle přerovské školy objevila se na Přerovsku i šlechtění zemské výzkumné stanice Zeměděl. rady (řed. Vaňha). Šlechtitelské stanice na okresu přerovsko-kojetínském byly vytvořeny: President Rozkošný, Křenovice (žito a ječmen), Bíbr Fr., Kojetín (ječmen), Jan Přikryl, Pavlovice (ječmen), Tomáš Mackovík, Luková (ječmen, pšenice, žito, oves), Jan Vaculík, Lobedice (ječmen), Kužela Vil., Stará Ves (ječmen), Gustav Mikeš, Prusy (ječmen), Aug. Sládeček. Buk (ječmen), Leo Mackovík, Prosenice (ječmen, pšenice, žito), v poslední době Zemský ústav pro zušlechťování rostlin v Přerově. Základem šlechtitelského ústavu stal se materiál z uvedených šlechtitelských stanic a pak obsáhlý materiál vyšlechtěný podepsaným. Svaz šlechtitelů rostlin jest svépomocná družstevní organisace zemědělská, která čítá kolem 2000 členů. Hlavní počet členstva jest na Moravě a menší část v Cechách a na Slovensku. Svůj velký rozmach děkuje Svaz prozíravému a reelnímu vedení, takže dnes můžeme ho počítati v semenářství k největším firmám republiky. Vzrůst jeho neochabuje a to jest nejlepším zadostiučiněním jeho vedení, členstvu i úřednictvu, ale špatným vysvědčením pro ty, kteří z pouhé závisti a zlomyslnosti ho očerňují a obtěžují. O systém tohoto zařízení se pokoušela již před založením Svazu řada odborníků, vynikajících lidí a korporací, ale dosud se to nepodařilo — buď taková sdružení zašla, anebo živoří. Svaz roste rok cd roku, zlepšuje se technika,, přibírají se nové obory šlechtěného osiva, sadby a semen vůbec. Ceník Svazu jest rok cd roku objemnější a obsažnější a není rostliny, semene, sadby pro naše zemědělství důležité, která by se v ceníku svazovém za nejlacinější ceny nenašla. V mnohých semenech, která se od nás vyváží, zprostředkuje Svaz jich odbyt do ciziny.
Vrchní zemědělský rada Jindř. Mackovík
U jiných semen, kde nemáme ještě vlastní produkci, má Svaz spojení se světovými firmami a producenty, ale úlohou Svazu jest doplňovati tyto mezery a hledati u nás doma pro ně pěstitele mezi domácím zemědělstvím, jest proto činnost svazová úplně neodvislá od družstev, poněvadž obchody družstev se nezabývá. I v obchodu s obilninami obmezuje se Svaz na originální a uznané druhy, případně jejich složky. Svaz organisuje zavádění jednotných typů a druhů obilnin v celých obcích a krajích. Hlavně u hanáckého ječmene pokročila tato akce tak daleko, že jest nápodobována i v jiných ječmenářských krajích Moravy i Cech a může býti jednou podkladem pro známkování (typisaci) ječmenů hanáckých. Za tím účelem dodával a bude dodávati Svaz osivo a sadbu za snížené ceny. Vedle toho při nákupu dává svým členům různé bonifikace a výhody. Tak letošního roku usneslo se ředitelství Svazu podniknouti větší akci osivovou, poněvadž odjinud úředně nenechá se při stávajícím nedostatku prostředků nic učiniti. Svaz pořádá ročně po sklizni v Přerově velkou a vyhledávanou výstavu osiva a sadby spojenou s výstavou jednotných typů ječmene hanáckého. Na těchto výstavách bývá ve vzorcích zastoupeno kolem 800 až 1000 vagónů ušlechtilého ječmene hanáckého s přesným označením majitele i rozborů vystavených ječmenů. Svaz obesílá i jiné výstavy a zúčastňuje se pořádání výstav ovocných, zeleniny, aby propagoval zpeněžování a zužitkování ovoce, zeleniny, medu atd. Tak zabírá Svaz do' své působnosti ta odvětví zemědělské výroby, která dosud jsou opomíjena. Takových dalších složek, kterými se dosud žádné zemědělské sdružení nezabývá, jest celá řada a mohou býti plánovitým postupem dále přibírány. Svaz disponuje dobrými, prostornými skladišti i sklepy a proto může i velká množství semen uskladniti a nová odvětví se zemědělskými produkty vřaditi do obchodu. Velmi zajímavá a rozvětvená jest poradní činnost Svazu šlechtitelů rostlin. Nejen ve vlastních prodejnách dostane se kupujícímu plných informací, ale také velmi mnoho dotazů přichází cd vzdálených členů a od kupujících zemědělců. Někdy dotazy vztahují se na reorganisaci celého úseku hospodářského, změnu systému hospodářského a v tak širokých případech musí se odpověděti jen na to nejpilnější a poukáže se na příslušnou literaturu zemědělskou, kde tazatel se dozví obšírněji žádaného. Tak stává se Svaz stále známější odbornou organisací družstevní, která si dobyla čestné místo ve specielním podnikání zemědělském. Může býti tedy celá veřejnost zemědělská pyšná na tento svůj podnik. Přistupování dalších členů není obmezeno a může se státi členem Svazu každý zemědělec a šlechtitel, případně interesent a odborník zemědělský. Svaz koncentruje již teď téměř všechny šlechtitele velké i drobné na Moravě a utvoří z nich zvláštní sbor šlech-
titelů, který bude se zabývati specielními otázkami, týkajícími se techniky šlechtitelské, ochrany a podpory šlechtitelů. Členové představenstva: Mackovík Jindřich, Stoupal Viktor, Kůžela Vilém, Vaculík Jan a Duda Václav. Členové dozorčího výboru: Podivínský Josef, Wenzl Frant., Hrejsa Otmar, Němeček Frant., Mackovík Tomáš, Válek Jindřich. Náhradníci: Tupý Frant., Smýkal Jar. a Novák Josef. *//
Výstavní trh sánských bezrohých koz na tržnici zeměděl. rady na Tratidlech
Svaz chovatelů dobytka J. MACKOVÍK, vrch. zem. Rada Tak jako Svaz šlechtitelů rostlin má svou velkou úlohu v produkci rostlin, jest povolán Svaz chovatelů dobytka v Přerově k tornu, aby zasahoval do vývoje a zdokonalení naší výroby živočišné. Jeho úkolem jest pracovati nejen na výstavnictví, ale na zvelebovacích akcích všech druhů dobytka, koní, hovězího dobytka, vepřového dobytka, koz, drůbeže a drobného zvířectva. V tom směru zrcadlí se jeho praktická činnost a vyniká v prvé řadě výstavnictví přerovské, které jest jediné toho druhu v republice Československé. Zde opět se ukázala železná snaha po organisaci. Překonány všechny velké a mnohdy se zdálo nepřekonatelné překážky techniky i mnohdy osobních hledisk, a dnes po řadě roků konstatují odborníci ten značný pokrok, který jest stále na postupu — materiálu špatného ubývá a dobrého přibývá. To se konstatuje v době nejvyšší hospodářské krise. Zde jest ta spasná
myšlenka, která svítí jako maják na cestu budoucích snah ve zvelebování našeho chovu dobytka. Bez zpeněžování není odchovu. Dnes snahy Svazu chovatelů jsou všeobecně uznány a čile napodobeny. Přerovské výstavy pro chov dobytka pořádá Svaz chovatelů dobytka s okresním hospodářským spolkem, Zemědělskou radou a zemským zootechnickým ústavem, případně s jinými odbornými organisacemi šestkrát ročně v různých kombinacích, takže jest to vlastně 16—18 výstav za rok. Tyto výstavní trhy vyrostly z potřeby odbytu přebytku chovného materiálu, pro který nebylo místních kupců. Dále byl hlavní účel tržnice na Tratidlech v Přerově usnadniti kupcům domácím a hlavně cizím pohodlný nákup a snadnou expedici zakoupených kusů na místo určení. K tomuto účelu jsou v Tržnici velké prostory kryté, velké výstaviště s barierami, předvádišti, s kanceláří, telefonem, personálem svazovým, vahou, rampou a vlečkou. Na výstavě fungují vždy zvěrolékař, fotograf a personál od dráhy, který řídí expedici odesílaného chovného dobytka. Těmito zařízeními vyhovuje se nejúčelnějšímu pohodlí vystavovatele i kupujícího. Přerovské výstavní trhy jsou nejen poučením pro návštěvníky, ale i nejlepším místem zpeněžovacím, přerovské trhy udávají směr cen začátkem roku a případně tak k dobru chovatele je mění i během roku. Poněvadž na výstavní trhy přerovské přivádí se jen dobytek prodejný, nemají ony zpětný nepříznivý vliv na chov jako mnohé místní výstavy, které se opakují ročně; s počátku působí tyto místní trhy dobře, ale postupem času učiní zhoubu v obci i okolí tím, že se vyprodal nejlepší materiál, který měl sloužiti jako základ domácího chovu. Musí býti snahou vedoucích činitelů upraviti zavčas tento poměr mezi vlastním chovatelstvím a zpeněžováním odchovaného chovného dobytka. Bylo by si přáti, aby přerovské výstavní trhy, které mají tak velký význam, byly též vydatně podporovány finančně. Dnes jest situace taková, že Svaz chovatelů dobytka nese sám tíži celého podniku, podpory žádné nedostává a odměny musí z polovice vypláceti s hospodářským spolkem přerovským z vlastních peněz. Mělo by se leccos upraviti a zdokonaliti na výstavišti, ale k tomu prozatím není prostředků. Hlavní efekt přerovských výstavních trhů jest ten, že regulují ceny chovného dobytka a pomáhají zpeněžiti přebytečný chovný materiál; průměrně se prodá na výstavních trzích přerovských asi 60% vystavených kusů. To působí dobře chovatelům i městu Přerovu. Svaz působí též směrem organisačním a výchovným. Obesílá cizí výstavy, vysílá své odborné znalce jako posuzovatele, zprostředkuje a radí domácím i cizím kupcům při nákupu plemenné-ho materiálu mimo výstav, pořádá shony dobytka pro kupce, zasahuje činně do akcí zpeněžcvacích, informuje Zemědělskou radu, Zemský úřad i ministerstvo zemědělství o všech důležitých zjevech v chovu dobytka. Fr Němeček,starosta z Kunovic a předseda Svazu chovatelů dobytka v Přerově
Inž. Frant. Mervart, úř. místopředs. Okr. hosp. spolku. v Přerově, profesor vyšší hosp. školy
Pomáhá při různých akcích zvelebovacích: Zakládání pastvin, výběhů, spolků pro kontrolu užitkovosti, obesílání pastvin v horách a před-hořích odchovem hanáckého dobytka. Vede v evidenci pokrok ve vlastní struktuře dobytka hanáckého tím, že při každé výstavě v Přerově měří všechny důležité části tělesné asi tak, jak se děje při plemenných knihách, aby byly zde jasné doklady pro budoucnost o pokroku v chovu hanáckého dobytka. Pořad výstavních trhů přerovských stanoví se počátkem každého roku na celé období roční a jest dekretován Zemědělskou radou. Výstavní trhy regulovány jsou výstavním řádem vyvěšeným v kanceláři výstavní; tento výstavní řád jest schválen zemským úřadem a Zemědělskou radou moravskou. Funkcionáři Svazu chovatelů dobytka v Přerově. Představenstvo: Viktor Stoupal, František Němeček, Jindřich Mackovík, Frant. Hrbáček-Vrla, Met. Fuksa, Jindř. Klobouk, Alois Prášil, Dr. Josef Verner a prof. Em. Venci. Výbor: Dr. Jan Kytlica, Dr. Václav Raštica, Josef Panák, Leo-nard Mackovík, Metoděj Zapletal, Jaromír Zlámal, Jos. Skácelík, Ing. Frant. Ondráček, poslanec Jakub Haupt, Jos. Gazdík, Frant. Novotný, poslanec Jaroslav Bečák. Náhradníci: Tomáš Mackovík, Fr. Hrušák, Čeněk Roháč, František Nevřela. Revisoři: Dr. Jindř. Vybíral, Jos. Křížek a Frant. Kopecký.
