SteinmaSslová. Sedm let smůly je pryč. podzimní. Milena. Grand. Tony Bennett Konečně opět v Praze. Cestovatel Miroslav Zikmund. tatry

n e j e n p ro t y, k t e ř í

př ek roči li pa de sátk u

Grand

Časopis

Vysoké tatry

Deset let od katastrofy

Tony Bennett

Cestovatel Miroslav Zikmund V 95 letech stále tak trochu klukem

Konečně opět v Praze

6podzximní menu

celostátní vydání / zdarma ročník 2, číslo 5 vychází 2. září 2014

Milena

SteinmaSslová

Sedm let smůly je pryč

Elektrické vozíky pro seniory a nejen pro ně.

MIMOŘÁDNÁ ZAVÁDĚCÍ

SLEVA

40%

SELVO 3200 Motor: 200W/24V Dojezd: až 10 km Nosnost: 90 kg

7

-

SELVO 4800 Motor: 800W / 24V Dojezd: až 45 km Nosnost: 130 kg

Elektrický vozík pro seniory a nejen pro ně Stabilní a bezpečný vozík se snadným ovládáním Umožní všem a v každém věku pohyb za rekreací i za nákupy Možnost nastavit konstantní, bezpečně nízkou rychlost jízdy Řízení zvládne každý a není třeba žádného řidičského oprávnění Praktické košíky pro přepravu nákupu nebo jiného nákladu Otočné sedadlo pro snadné vystupování Nabíjení z běžné elektrické zásuvky Prakticky nulové provozní náklady na ujetý kilometr Dojezd až 45 km na jedno nabití Prodejní a servisní zázemí velké firmy Možnost předvedení a vyzkoušení

kompletní sortiment a informace na

SELVO.cz Prodejny a servisy BG Technik cs, a.s.: Praha 5 Liberec U závodiště 251/8 Tanvaldská 1458 Tel: 720 694 944 Tel: 602 750 656

Ostrava Výstavní 123/11 Tel: 602 457 141

Libice nad Cidlinou Opolanská 350 Tel: 325 607 336

Editorial

P

okusy ovládnout přírodu mívají jen dílčí úspěchy, příroda nakonec ukáže svou sílu. Bude to už deset let, co Vysoké Tatry postihla vichřice, která změnila jejich charakter. Zato jiný charakter, ten lidský, se tehdy projevil naplno: pomohl, kdo jen mohl, a výrazná pomoc přišla i z  Česka. Kdo na rozdíl ode mě nebyl pár hodin po katastrofě na místě, neuvěří, co se může během pár chvil stát… Dnes už Tatry znovu nabízejí všechnu svoji krásu. A těšit se z ní na podzim je speciálně pro seniory obzvláště výhodné. Nejen pro finanční „posezonní“ úsporu, ale že se zároveň vyhnou letním vedrům, spíše si tak užijí procházek přírodou. Ty ke svému životu potřebuje i známá herečka Milena Steinmasslová. A prozradila nám i jiné zajímavosti ze svého života. V  tomto čísle ale najdete i řadu dalších zajímavostí... Co třeba povídání o  domácím mazlíčkovi – miniprasátku? Poradíme vám také v  otázce daní, pozveme vás na koncert Tonyho Bennetta anebo k návštěvě Poděbrad. Budete si moci uvařit něco dle našich receptů či dokonce upéct dekoraci z písku… A protože jste si náš časopis opravdu oblíbili a zlobili se, že je k mání pouze na stojanech našeho vydavatelství a  ne vždy se na vás dostane, volíme od příštího čísla cestu standardního prodeje. Znamená to, že od 10. října nás seženete běžně v trafikách po celé republice. Budeme se snažit, aby vám těch 12,90 Kč stálo opravdu za to…

Z obsahu 6–7 Stále je ve mně kus kluka…

To říká slavný cestovatel Miroslav Zikmund, ač je mu už úctyhodných 95 roků! Jeho formu by mu přitom mohli závidět nejen lidé dříve narození…

14–15 26–27 Tony Bennett v Praze Místo pejska prasátko! Slavný generační druh Franka Sinatry koncertuje 20. září 2014 v Praze!

Leckde ve světě prasátka v bytě přímo „frčí“… Nebudete to chtít taky zkusit?

28 Upečte si dekoraci z písku

30–31 Báječné podzimní menu

Neobvyklou podzimní dekoraci vytvoříme z písku, stuh, krajek a barevných látek.

Sezona se projevuje i na našich stolech. Pro podzim je typická například zvěřina.

Vydavatel GRAND PRINC MEDIA, a.s., Generální ředitel David Mikula, [email protected], Obchodní manažerka Petra Seifertová, 775 852 544, [email protected], Manažer titulu Martina Matajová, 739 007 718, [email protected], Šéfredaktor Aleš Pohořal, 777 745 641, [email protected], Editorka Ivana Hudcová, 775 851 134, [email protected], Obchodní oddělení [email protected], Adresa redakce Na Dlážděnce 42, 182 00 Praha 8, 272 107 111, fax: 272 107 100, www.gpmedia.cz, IČ: 26952025, Grafická úprava a DTP Grafické studio Grand Princ MEDIA, a.s., [email protected], Distribuce Michal Pařízek, 777 769 663, [email protected], Evidenční číslo MKČR E21417. Vydání pro Českou republiku. Redakce nezodpovídá za obsah zveřejněné inzerce a reklamy. ON-LINE NA WWW.GPMEDIA.cz

Foto na titulní straně: Štěpán Luťanský

3

osobnost Její podobnost s jednou mojí známou je úžasná: Výška, postava, vlasy, tvář i ten nakažlivý zvonivý smích… Když se dozvěděla, že mé kamarádce neřekne nikdo z přátel jinak než Štajnmaslovka, rozesmála se Milena Steinmasslová na celé kolo: „To jste mě fakt pobavil…“ Text: Petr Kolář, foto: Štěpán Luťanský

Jak to děláte, že pořád vypadáte tak skvě-

le? Pomáhá vám třeba aktivní pohyb?

Jóga. Poslední dva roky jsem si našla něco, co mi nesmírně vyhovuje. Já totiž nejsem příliš sportovně nadaná. Vidět mě na lyžích musí působit jako antidepresivum. Jen v  dětství jsem chvilku hrála házenou, pak volejbal. Jediné, co mě bavilo, byl společenský tanec, jenže já nejsem soutěživý typ. Ale jóga mě opravdu baví. Dělá mi to strašně dobře, takže denně večer čtyřicet minut józe věnuju. Čím se vedle jógy ještě odreagováváte

od pracovního stresu?

Mám soustu koníčků. Pořád čtu knížky. Mně by chyběla vůně papíru, musím tu knížku cítit. Mám ráda výtvarné umění, výstavy jsou mým velkým koníčkem. Na rozdíl od všech možných sportovních aktivit, v nichž nevynikám, jsem slušný chodec. A chůzi potřebuju, potřebuju prostor, les. Na to je ideální Šumava, můj oblíbený kout - od Železné Rudy po

Milena Steinmasslová Sedm let smůly mám už snad za sebou… 4

Kašperské Hory, všude je krásně. A  přátelé. Mám na ně velké štěstí… P řed léty jste prohlásila, že někdy po-

chybujete, jestli bylo herectví správná volba. Byla?

Byla. Stále jsem na jevišti šťastná, i když kariéra není pro mě to nejdůležitější. A  pochybnosti jsou stálým průvodcem tvůrčího života.

Samozřejmě, že za ta léta prostě opravdu něco umím. Ale ta nádhera, když zjistím, co ještě neumím…! Můj tatínek říkal: „Nesnaž se být nejlepší, udělej to nejlepší, co v daném okamžiku udělat můžeš“. Můj táta byl chytrý chlap.

S  talo se vám někdy, že byste byla bez práce?

Několikrát. V  herecké profesi jsou období, kdy člověk neví, kam dřív skočit, ale i  doby chudé na příležitosti.

J ak jste tyto situace řešila? Životem. Něco jsem si vymyslela a  zkoušela sama, něco s  kolegy. A  měla jsem jeden šťastný nápad… Jedním z  mých koníčků je povídat si s  lidmi. Asi před šesti sedmi lety jsem začala uvažovat o rétorice a vymyslela si takový model… Šla jsem do jedné vzdělávací firmy, v níž jsem nikoho neznala, popsala jim, co mám nachystané, a  na jejich žádost udělala zadarmo jeden ukázkový den. A  od té doby mám ještě jednu profesní linku, která s  herectvím úzce souvisí, a  zároveň je v  něčem jiná. Navíc i pro mě je to velký přínos, protože se potkávám s lidmi mimo můj svět, což je poučné, protože svět je mnohem větší než jenom herectví. K  oho učíte mluvit?

Kdo si řekne. Podnikatelé, studenti, zaměstnanci z různých oborů, ze služeb, zdravotnictví, starší, mladší… A  je moc fajn, že si mě nacházejí sami. A promiňte, že opravuju. Neučím mluvit. Navrhuju, ukazuju cesty, mluvím o síle slova, o tom, co umí. Jak vyjádřit myšlenku, jak se ptát… Podle toho, co kdo potřebuje.

R  étorika také souvisí s dabingem, kterému se věnujete…

Teď už moc ne, ale dříve jsem dabovala dost často.

A   jak do portfolia vašich aktivit zapadá televizní seriál?

Dobře! Já jsem se například objevila v našem prvním nízkorozpočtovém seriálu Rodinná pouta. Tehdy to ještě nikdo moc neuměl, ale bylo to fajn. Nedávno jsem viděla jeden z prvních dílů a musela jsem se strašně smát. Začátky byly úsměvné, krušné, dobrodružné a  poučné zároveň. Dneska už je seriálů možná až trochu moc, ale na druhou stranu umožňují hercům hrát divadlo. Kromě několika divadel, kde jsou platy důstojné, bývají herecké platy takové, že by z nich nikdo neuživil nejen rodinu, ale ani sám sebe.

P  rošla jste divadlem Národním a Realistickým, Činoherním klubem, což byly „hostovačky“. Kde vás můžeme spatřit dnes?

Čtrnáct let spolupracuju v Celetné s Kašparem. Během toho jsem si ještě občas odskočila Na Zábradlí, do Švandova divadla, na Malou Fidlovačku. Dnes je mojí takříkajíc mateřskou scénou Divadlo v  Celetné, kde mám úvazek na čtyři a půl komedie. Dostojevského Běsy, což je jedno z nejlepších představení současnosti. Před časem jsme měli premiéru Višňového sadu. Lidé se baví, což je fajn, protože Čechov to psal jako komedii. Asi momentálně největší „kasaštych“ jsou Mikulášovy patálie a Mikulášovy prázdniny. Hraju paní učitelku a  maminku a  nesmírně se vyblbnu. Vždycky hodina čtyřicet skvělé zábavy pro nás i pro diváky. Ta „půlka“ je představení Chanson. Jde o  francouzskou poezii a šansony – ty nejenom francouzské.

Z  píváte? Vášnivě ráda, i když ne příliš dobře. Musím to dohnat srdcem.

Milena Steinmasslová Narozena 21. 3. 1955, herečka, lektorka rétoriky. Poprvé se objevila ve filmu Už zase skáču přes kaluže (1970), později si zahrála Kristu v komedii Jak utopit doktora Mráčka (1974). Vystudovala DAMU, hostovala v Národním divadle, v Realistickém divadle a v Činoherním klubu. Krátce působila i v Divadle Na zábradlí. DAMU dokončila v roce 1978, o rok později se stala členkou Divadla pod Palmovkou. Dnes působí v Divadelním spolku Kašpar v Divadle v Celené. Filmografie: mj. Malá mořská víla (1976), Víkend bez rodičů (1981), Poslední vlak (1982), Smrt talentovaného ševce (1982), Pětka s hvězdičkou (1985) a další. Za svoji nejpovedenější filmovou roli považuje ztvárnění Zdislavy z Lemberka v historickém dramatu V erbu lvice (1994). TV seriály: Hříchy pro pátera Knoxe (1992), Rodinná pouta (2004), Ranč u Zelené sedmy (1998). Pohádky: Pohádka o ebenovém koni (1978), Pavouk se smaragdovýma očima (1986), O Radkovi a Mileně (1990), O víle Arnoštce (2001). Žije v Praze, je rozvedená a z manželství s kameramanem Romanem Pavlíčkem má syny Tomáše a Jana.

P  řejděme z jeviště před kameru… Film momentálně netočím, ale na podzim bych měla vstoupit do již roztočeného televizního seriálu. Titulní roli v něm ztvárňuje Mirek Donutil. Doufám, že při mém štěstí natáčení neskončí dříve, než má moje figura přijít na scénu. Už mně to samotné přijde legrační, ale já jsem byla za poslední tři roky obsazena do sedmi seriálů, z nichž se nenatočil ani jeden! T  akže teď máte práce o něco méně? Tak trochu. Doufám, že doba, kdy jsem si vypotřebovala veškerou smůlu, už je pomalu za mnou. Sedm let smůly jako Héraklés. Ale nestěžuju si. Jednak je to únavné, za druhé to nemá žádný smysl. Navíc, díky tomu jsem vytvořila dva scénáře, ze kterých mám opravdu radost. První je o úžasných dámách z Benátek 16. století a druhý o osobnosti, která ze svého 12. století svým myšlením i tvorbou promlouvá i do století našeho – o Hildegardě z Bingen. Vznikla dvě představení, ve kterých jsem se moc naučila. Tak vlastně jaká smůla, že? D  o uplynulých sedmi let spadá i  váš rozvod. Jak jste se s ním vyrovnala?

Kdybyste se mě zeptal před třemi lety, odpověď by asi byla jiná, než teď po pěti letech. Už je to za mnou. Mám dar, že vzpomínám na to dobré. A za těch šestadvacet let manželství se událo hodně dobrých věcí! Věci, které můžu pochopit, ale nedokážu odpustit, samozřejmě existují, ale s nimi ani nechci nic dělat. Proč taky? Z toho vztahu mám dva úžasné syny! Naučila jsem se hodně o sobě, překonala takové věci… A nezlomily mě.

K  desi jste použila spojení „na konci kariéry“. To ale nemyslíte vážně…

Ale vždyť ve svém věku vstupuju do poslední třetiny, čtvrtiny, co já vím. Nahoře vědí, já ne… Mě baví všechno, každý den. Vnímám, že čas má nějaký limit. Myslím, že Gustav Jung to kdysi řekl přesně. V jeho době to sice bylo v trochu jiném časovém horizontu, protože průměrný věk byl podstatně nižší, ale platí to pořád: „Člověk, který v  pětatřiceti myslí neustále na smrt, může být nemocný, ale člověk, který v padesáti nemyslí na smrt vůbec, je nemocný docela určitě“.

T  o není zrovna optimistická myšlenka… Proč? Je přece dobré vědět, že to přijde. Mám to za lepší řešení, než se tvářit, že nevím a že smrt neexistuje. To mi připadá nepokorné. J ste věřící? Věřím. Bez členství v církvi. 5

retro

Stále je ve mně kus kluka, říká cestovatel

Miroslav

Zikmund

Byl počat za Habsburků, narodil se pět měsíců po vzniku první republiky. Přežil 2. světovou válku, zažil nástup komunismu i jeho pád. StB byl označen jako „nebezpečná osoba nejvyšší třídy nebezpečnosti“. Pobýval v Africe, když zanikal koloniální systém. Setkal se s prezidenty i lovci lebek. Seznámil se s Gagarinem i Hillarym. Zažil nástup demokracie a „všemocného“ kapitalismu… A především se stal polovinou legendární cestovatelské dvojice. Takový je ve zkratce životní příběh Miroslava Zikmunda. Připravila: Uljana Donátová, foto: Jiří Hanzelka, Miroslav Zikmund, Jindřich Böhm a Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně

6

A

  právě o  něm, ale také o  jeho spolucestovateli a  celoživotním příteli Jiřím Hanzelkovi vypráví nový celovečerní dokument Století Miroslava Zikmunda, který od září můžete vidět v kinech.

Zvídavý, nikoli zvědavý!

Miroslavu Zikmundovi je dnes úctyhodných pětadevadesát let. „Jsem pořád zvídavý, stále je ve mně kus kluka,“ říká o sobě a hned se pustí do vysvětlování rozdílu mezi pojmy zvídavý a zvědavý. Je velmi důsledný, trvá na přesnosti a  má neuvěřitelnou paměť. Když vám dnes popisuje dávné zážitky z cest, které s Jiřím Hanzelkou prožili, pamatuje si detailně místa i jména osob, s nimiž se setkali.

Soukromé deníky

Když s  Hanzelkou vyráželi na svou první cestu s Tatrou do Afriky, řekl svému kamará-

dovi: „Ty, Jirko, my bychom si měli psát deník.“ „A  proč?“ divil se Hanzelka. Miroslav Zikmund si zápisky píše již pětasedmdesát let. Jeho deníky se staly výchozím bodem pro film, který o  něm natočil režisér, cestovatel a Zikmundův velký obdivovatel Petr Horký. Díky tomu, že s  Miroslavem Zikmundem jej pojí dlouholetý vztah, založený na úctě a důvěře, mohl Miroslav Zikmund zhruba po roce přesvědčování o smysluplnosti filmového projektu říci: „Tak jo, a když už, tak pořádně. Takže tady máte přístup ke všem mým soukromým deníkům a pusťte se do práce.“

Co budeš dělat po škole?

Zikmund a  Hanzelka byli normální, pracovití, obyčejní studenti Vysoké školy ekonomické, jejichž seznámení proběhlo úplně banálně. Stáli za sebou náhodou ve frontě na index a řekli si: „Co budeš dělat po škole?“ „Já nevím, já bych asi cestoval.“ Pak se několik

let neviděli, Němci zavřeli vysoké školy. Když se potkali na Mezinárodním srazu mládeže, znovu tu myšlenku oprášili. „A  ten podstatný moment je – nehodili to za hlavu. Nezůstalo u  keců. Nebyly to pivní řečičky, bylo z toho rozhodnutí,“ říká režisér Petr Horký. Co následovalo, víme. Legendární dvojici spojuje 111 tisíc kilometrů cest, 6,5 milionu prodaných knih v 11 světových jazycích, 4 celovečerní filmy, 147 dokumentárních a  televizních filmů. A  především přátelství přetrvávající i po smrti. Když odjeli na první cestu, zastihla je v roce 1948 v Kongu zpráva o únorovém převratu. Mladí muži, odchovaní demokracií První republiky, to považovali za běžnou výměnu vlády. Netušili, že se vrátí do úplně jiného Československa. Netušili, že po další cestě a  po roce 1968 se v  tomto Československu stanou nepřáteli režimu, skončí pod dohledem StB.

Nový smysl života

Miroslav Zikmund zůstal nezlomen. Našel si nový smysl života, našel způsob, jak dále žít a  existovat. Dodnes udivuje svou fyzickou kondicí, za níž podle vlastních slov vděčí hlavně fyzické práci, které se neodříká ani dnes. Stále žije ve velké vile nad Zlínem, který rodáka z  Plzně okouzlil, když zde ve filmových atelierech stříhali své filmy. Jeho dům je plný knih a vzpomínek. Samozřejmě především na přátelství s  Jiřím Hanzelkou, které nemohlo skončit kamarádovou smrtí. Zůstává dodnes. Stejně jako životní krédo Miroslava Zikmunda: Život je přesný součet náhod! A  ještě jednu zásadu tenhle slavný cestovatel vyznává: Musíte znát hranici rizika. Kdo nemá strach, tak je blbec! 7

Územ

nímu

poradna

01 Da ňové

finance

C Z

02 Ro dné

nímu

višti v, ve, pro

kační

úřadu

skopis,

přečtě

te si, prosím

, poky ny.

číslo

číslo

/

03 DA 1 P) řádné

O kolik si nově polepší

nanč

praco

identi

oprav

né

04 Kó

dodateč

né

d rozliše

ní typ u DAP 2 )

Otisk

podacíh

o razítka

Důvody P zprac DAP zjiš pro podání oval dodateč těny dn která ného byla up a předklád e á da latněna 05a Zá u správ ňový porad konná ce da ce na povinno ně pře zá st ověře d uplyn kladě pln é moci ní účetn utím ne k zastu í závě prodlo Da po rky au užené tum ditore 1) lhůty 1) vání, m 05 DA

pracující důchodci?

nančn

ího úřa du

ano

podle

PŘIZ

zákona

í

12 Ob ec

15 PS Č

Adresa

místa

Í

do

L – Úd aje o poplat

07 Ro dné

pobytu

ne

č. 586/ 1992 z příjm Sb., o ací ob ů fyzi daních dobí ckých z příjm (kalen ů, ve dářní osob znění rok) pozděj ších př nebo edpisů jeho dále je (dále část 2) n „DAP jen „z od “ 1. OD DÍ

09 Tit ul

Adresa

NÁN

k dan i

za zd aňov

06 Př íjmen

ne

ano

v den podání

16 Te lefon

/ mobil ní

í

08 Jm én

šnost 11 Číslo

/ část obce

ákon“)

níkovi

10 Stá tní pří slu

DAP 13 Uli ce

příjmen

o(-a)

pasu

telefo

n

míst Řádky 17 Fa x / e-m 19 až a pobytu v den ail k posle 22 vy 14 Čí podání plňte slo po dním pouze pisné DAP. v přípa u dni ka / orien 19 Ob tační lendá dě, že ec řn adres a k po ího roku 18 Stá , za kt sledním t er u dni kalendá ý se daň Adresa 20 Uli vy řního měř ce / čá míst roku, Řádky st obce za kte uje 23 až a pobytu rý se na úz 28 vy DAP po plňte 23 Ob dává, pouze emí Česk ec je roz é v přípa 21 Čí dílná slo po dě, že republiky od ad pisné , nemá resy / orien te bydli kde se po tační 26 PS pl ště (trv 24 Uli Č 22 PS alý po atník obvy ce / čá Č byt) na kle ve st obce územ í Česk zdaňovac é repub ím ob liky. dobí 27 Te 29 Kó zdržov lefon d státu / mobil al – vypln ní telefo í jen da 25 Čí n slo po ňový 30 Sp pisné nerez 28 Fa ojení ident / orien x / e-m se za tační ail hranič 25 540 ními os 5 MF obam 1 in 540 i) 5 vzo 29a Vý r č. 20 ano še ce losvětov ne ých pří jmů 1

Kč

Pokud by původní zákon platil i nadále…

…pak by pracující důchodce z výše uvedného příkladu musel z oněch 48 000 Kč odvést ještě daň z příjmu 15 % - 7200 Kč. Tuto sumu tedy nyní za rok ušetří. A  pokud by roční výdělek pracujícího důchodce byl 150 000 Kč? Po odečtení 60 % by mu zbyl čistý zisk 60 000 Kč. Proto kdyby ústavní soud rozhodl jinak, musel by zaplatit daň z příjmu 9000 Kč.

Přilepší si také zaměstnanci

Před časem přišli pracující důchodci o možnost uplatnit slevu na dani. Toto omezení mělo být sice z rozhodnutí poslanců zrušeno k 1. 1. 2016. Ústavní soud naštěstí rozhodl učinit tak dokonce zpětně již k 1. 1. 2014. Dal tímto usnesením najevo, že vylepšovat státní rozpočet několika miliardami na úkor starobních důchodců je nemorální. Připravil: Karel Šeda, foto: archiv

V

  praxi to znamená, že důchodci, kteří už počítali se zaplacením daní za letošní rok v  určité výši ušetří – a  to v  některých případech velmi významně. Uvedu konkrétní příklad…

OSVČ – osoby samostatně výdělečně činné

• Měsíční přivýdělek 10 000 Kč (za rok tedy 120 000 Kč). 8

• Od tohoto příjmu se odečtou náklady ve výši 60 %; čistý zisk tak klesne na 48 000 Kč. • Z těchto 48 000 Kč se odvádí pouze zdravotní pojištění. Pro jeho výpočet je potřeba použít univerzální vzorec: 48 000 x 0,5 x x 0,135 = 3240 Kč. •S  ociální pojištění tedy v tomto případě neplatíte, protože čistý zisk nepřesáhl 62 121 Kč. • Znamená to, že hrubé příjmy by musely přesáhnout 152 300 Kč, aby vznikla povinnost platit sociální pojištění. Nejvíce tedy ušetří ti OSVČ, jejichž příjmy se pohybují těsně pod hranicí 152 000 Kč.

Nejen pracující důchodci z kategorie OSVČ si však díky rozhodnutí Ústavního soudu přilepší, úprava se příznivě odrazí i na příjmech těch v  zaměstnaneckém poměru. Konkrétní příklady přineseme v  příštím, již placeném, čísle Grand Generace. Za pouhých 12,90 Kč ji seženete od 10. října běžně v trafikách.

Vrácení daně za rok 2013

Otázka o  vrácení daně za rok 2013 u  těch důchodců, kteří alespoň na den 1. 1. 2013 přerušili pobírání důchodu, je zatím soudně nedořešena. Osobně se domnívám, že jsou v právu a na slevu na dani mají nárok. Ti, kteří ji neuplatnili mohou do 31. 12. 2016 poslat opravné daňové přiznání. Skutečnost, že poslanci nejsou schopni srozumitelně a jednoznačně formulovat zákony, není chybou daňových poplatníků, ale ostudou poslanců. Osobně jsem svým klientům pro tento případ doporučil podat daňové přiznání a žádat o  vrácení přeplatku na dani. Žádný postih jim samozřejmě nemůže hrozit, protože na dani odvedli celou částku. Postižen může být pouze stát za případné pozdní vrácení daně.

Speciální projekt

ve dne i v noci pomoc na dosah Zátiší zavádí NON STOP asistenci Zátiší, to je bytový dům se službami pro seniory, který již od května funguje v pražských Kunraticích. První měsíce v „zaváděcím režimu“, kdy personál společně s klienty vychytával drobnosti nově se rodícího provozu, má již za sebou. Nyní, po prázdninách, očekává rozjezd naplno.

B

ěhem léta se toho v areálu hodně změnilo. „Předně se zazelenala a  vykvetla naše zahrada,“ usmívá se ředitelka objektu Sabina Rychtaříková, která zájemce o  bydlení Zátiším provází. Vážněji už dodává, že v areálu začal ordinovat praktický lékař a  v  prvních týdnech po prázdninách se otevře i  fyzioterapie, pořádají se akce pro rezidenty, rozjíždějí se další a další služby. „Například jsme zavedli půjčovnu u  hospodyněk. Přivedli nás na to sami rezidenti, kteří se nejednou stěhují do menších bytů a  odkládají věci, jako je vysavač nebo žehlicí prkno. U nás tak mohou kombinovat pomoc hospodyň se zápůjčkou, jednou si vyžehlí oni, jednou my,“ popisuje Rychtaříková. Do bytů už také dochází pedikérka i kadeřnice.

„I  když v  prvních měsících se k  nám stěhují především velmi aktivní senioři, počítáme s tím, že před zimou u nás začnou hledat útočiště i ti, kteří potřebují pomoc ve větším rozsahu. Proto zhruba koncem září zavedeme kromě již existující non stop služby recepce také službu čtyřiadvacetihodinové asistence,“ říká Rychtaříková a  dodává, že je potřeba neplést si tuto službu s  nepřetržitou zdravotnickou péčí. Jde nadále především o pomoc v domácnosti. Znáte to. Zamotá se vám hlava, chytnete se stolu, jenže shodíte sklenici vody a střepy se rozletí po pokoji. Praskne žárovka v koupelně a, i když si vzdor námitkám svých příbuzných troufáte vylézt na malou stoličku, takhle nahoru prostě nedosáhnete. Zásuvka od stolu jde najednou ztuha. A  pak už nejde vůbec. Bolí vás noha a došlo vám mléko i cibule.

Nebo z druhé strany jako zkušenost mnoha „dětí svých rodičů“, jinak ale lidí ve věku nad pětapadesát let. Večerní telefonáty z  druhého konce Prahy kvůli zdánlivým banalitám. Obavy, když osmdesátiletá maminka celý den nebere telefon. Pravidelná revize bytu jednou týdně a zjišťování, o co si máma zase neřekla a že nejedla. „S námi takové starosti odpadají. Jedněm i druhým,“ říká Rychtaříková. A  poukazuje na další, zásadní výhodu Zátiší. Sousedství s dalšími lidmi, kteří jsou „na jedné vlně“, totiž řeší ještě jeden velmi častý problém – samotu. I  bez bolavé nohy a  prasklé žárovky může člověk ztroskotat sám za dveřmi bytu a cestou na poštu nebo do obchodu nepotkat žádnou známou tvář. To se v Zátiší nestane. „Naši obyvatelé nejen že si v  řadě případů tykají, ale jak jsme zjistili, vypracovávají si svůj vlastní systém pomoci, kdy si navzájem nakupují pečivo nebo se s určitou dávkou cynismu kontrolují, že jsou na živu,“ popisuje Rychtaříková. Celý objekt je pokryt bezdrátovým signálem, volání mezi sousedy i s recepcí je zdarma a senioři jej hojně využívají. „Spousta lidí, kteří se k nám přijdou podívat, trpí určitým předsudkem, že bydlení pro seniory potřebuje člověk až ve chvíli, kdy začíná potřebovat pečovatelský servis. To ale není pravda a lidé, kteří se k nám stěhují, jsou toho sami důkazem,“dodává Sabina Rychtaříková.

Zátiší

Urešova 1757, Praha 4-Kunratice telefon 702 026 046

• bezbariérové 1+kk nebo 2+kk • vlastní kuchyňská linka v každém bytě • předzahrádky, balkony, terasy • systém nouzové komunikace • požární systém v bytech • recepce s non stop provozem • t ým hospodyň • ordinace lékaře, fyzioterapie • tělocvična, hobby místnost, společenský sál • vnitřní atrium • soukromý park 8000 m2

www.zatisi.cz 9

TRADICE

Mít rád svou domovinu,

znamená znát také její minulost Český svaz bojovníků za svobodu (ČSBS) se snaží přispívat k rozvoji naší republiky v duchu demokratických a humanitních tradic, uchovávat historickou paměť národa, vést mládež a střední generaci k úctě, národní hrdosti a znalosti dějin. Text: Renata Bezděková, foto: autorka

události došlo před dvaceti nebo třemi sty lety – se mladým zdá příliš vzdálená. Žijí dneškem a spíše se řídí heslem Carpe diem – užívej dne. Nekladl bych to ovšem za vinu jim, ale jejich rodičům a  pedagogům. Na druhou stranu, abych byl objektivní, stoupá počet dotazů zejména od mladých lidí, kteří se třeba čirou náhodou dověděli, že (pra)dědeček nebo (pra)babička byli v koncentračním táboře, u  partyzánů, na západní nebo východní frontě či byli popraveni, umučeni apod., a  ptají se po jejich osudu a naším prostřednictvím pátrají po informacích o  svých předcích. Někteří se dokonce i stali našimi členy.

A  le jak mladé lidi zaujmout? Záleží na učitelích, rodičích, prostě na nás dospělých. Když se počátkem tohoto roku udílela Cena Český patriot za minulý rok, kterou uděluje Asociace nositelů legionářských tradic s  Českým svazem bojovníků za svobodu, mluvilo se tam i  na toto téma. Ostatně, ocenění dostali i mladí lidé, zajímající se o dějiny a výrazně přispívající k zachování historické paměti národa. Slyšel jsem tam slova opravdové chvály na někdejší profesorku dějepisu z Akademického gymnázia v  Praze ve Štěpánské ulici Janu Volfovou, mimo jiné též nositelku Českého patriota.

K

 aktivitám svazu patří mimo jiné i pořádání vzpomínkových večerů k  různým významným historickým událostem. Právě na jednom z z nich jsme položili několik otázek předsedovi ČSBS plk. v. v. Ing. Jaroslavu Vodičkovi. 10

Zájem lidí, hlavně mladé generace,

o podobné vzpomínkové akce není příliš velký. Je to snad proto, že dnešní mládež vnímá tyto události jako dávno minulou historii?

Máte pravdu. Je zcela přirozené, že minulost – a  nezáleží na tom, zda k  té či oné

V   čem jako pedagog byla a je tak skvělá? Vždy své žáky dokázala zaujmout tím, že jim vyprávěla zajímavosti z  našich i  světových dějin, které běžně v  učebnicích nenajdete. Uměla je poutavě podat a co víc – celý život své studenty učila samostatně myslet, vyhledávat fakta, hodnotit je a  vyvozovat vlastní závěry. A to je to, co mně osobně v současnosti chybí. V důsledku aktivit různých přepisovačů dějin jsou zejména mladí lidé zmateni, co je a co není pravda, a protože s nimi ve škole učitelé moc nediskutují, neumějí minulost správně vyhodnotit. Ú  zce spolupracujete s  Klubem autorů literatury faktu…

Ano, a  proto mohu prohlásit, že bez tohoto žánru si výuku dějin neumím představit.

Byl bych rád, kdyby po knize z pera nějakého autora literatury faktu sáhli učitelé, rodiče i žáci a studenti. Umějí totiž dějinné události podat poutavě a  navíc pracují s  fakty získanými v  našich i  zahraničních archivech. No řekněte, co může být lepšího?! Tento velice potřebný a myslím, že stále nejen učiteli bohužel nedoceněný žánr, má velkou budoucnost. Máme řadu vynikajících autorů, kteří se, vezmu-li to z pohledu našeho svazu – fundovaně věnují problematice koncentračních táborů, Svobodově armádě, bitvě u Sokolova, okupaci a protektorátu…

P  řispívají k poznání významných mezníků či postav našich dějin vzpomínkové večery, které je mají přiblížit široké veřejnosti? Jak tyto večery probíhají?

Samozřejmě, proto je také pořádáme a  jsem rád, že se stávají tradicí. Scénář je jednoduchý. Vždy se na něm podílí i  nějaká významná instituce nebo večer zaštiťuje vysoce postavený politik, úvodní slovo mívá zástupce našeho svazu případně nějaká osobnost, a pak se promítá film, vztahující se k  danému tématu. Například večer k  69. výročí vyvrcholení partyzánského hnutí v  Čechách a  na Moravě jsme připravili společně s  Národním muzeem. Promítal se film Smrt si říká Engelchen režisérů Jána Kadára a Elmara Klose, natočený podle knihy Ladislava Mňačka. Mimochodem, na jeho vzniku se jako odborný poradce podílel rovněž náš před třemi lety zesnulý člen plk. v. v. PhDr. Ján Ondrovčák, příslušník partyzánské brigády Jana Žižky. Působil i jako letitý konzultant a spolupracovník Národního osvobození. Ctil fakta a  nepřipouštěl jejich překrucování. Nikdy z této zásady ani za minulého režimu neuhnul. Víte, to je přesně to, co by mělo platit také při výuce dějin. Dovolte malé odbočení. Když se letos v březnu v Zrcadlové kapli pražského Klementina konal večer věnovaný výročí narození první československého prezidenta T. G. Masaryka, promítali jsme dokument provázený skvělým výkladem pedagoga, spisovatele a muzikologa Zdeňka Mahlera. Po jeho skončení jsem zaslechl zajímavou větu. Asi sedmnáctiletý mladík vyhrkl: „Kdyby nám raději ve škole promítali takovéto filmy místo nudných výkladů, byl by dějepis hned zajímavější“. Myslím, že komentář není nutný.

J aké skupiny našich občanů mají podle vás větší vztah k historii?

Z našich zkušeností jednoznačně vyplývá, že starší generace. Je to ovšem mimo jiné dáno výchovou a  dobou, v  níž rostla. My, naši rodiče i  prarodiče jsme byli vedeni k  lásce k  vlasti. Mít rád svou domovinu, znamená znát také její minulost. Vědět, na co navazuji, kdo byli mí předci, co dělali, jak a čím se proslavili, čím se zapsali do dějin. Bohužel, slova jako vlastenectví, láska k vlasti se pro mladší současníky stala div ne veteší hodnou

Plk. v.v. ing.

Jaroslav Vodička, předseda Českého svazu bojovníků za svobodu • Narodil se 15. března 1948 v Grabštejně na Liberecku jako syn volyňských Čechů. • Absolvoval Vojenskou školu železničního a silničního vojska , kterou zakončil v roce 1969 v hodnosti poručíka. • V roce 1968 vstoupil do KSČ na podporu tehdejšího Dubčekova vedení. Při stranických prověrkách v roce 1970 byl ze strany vyloučen a v roce 1974 propuštěn i z armády. • Po propuštění z armády pracoval ve Státním statku Podbořany a vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. • V roce 1990 byl rehabilitován, v roce 1996 odešel do zálohy a věnoval se podnikání. • V roce 2005 byl povýšen do hodnosti plukovníka. • V současné době je předsedou Českého svazu bojovníků za svobodu, členem předsednictva celostátního výboru Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel a předsedou regionu Žatec. • V roce 2013 mu byla prezidentem republiky udělena Medaile Za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti státu a občanů.

odhození. Ale buďme poctiví. Do jednoho pytle nelze házet všechny mladé. Vidím to například při pietě v  Lidicích, v  Ležácích, v  Terezíně – jezdí tam plno dětí a  mládeže. A to je dobře. Ostatně Českého patriota 2013 dostal v kategorii Mladý vlastenec Filip Procházka. Je zakladatelem, iniciátorem a  vedoucím nejstaršího středoevropského klubu vojenské historie se zaměřením mj.

na Royal Air Force. Klub spolupracuje při natáčení hraných a  dokumentárních filmů věnovaných letcům. Klubů vojenské historie s konkrétním zaměřením je hodně. Zúčastňují se mnoha našich akcí a  domnívám se, že tím pro poznání minulosti odvádějí kus prospěšné práce.

K  oho vlastně Český svaz bojovníků za svobodu sdružuje a přijímá i nové členy?

Jsme dobrovolným, nestranickým a  nezávislým občanským spolkem, v  jehož řadách jsou účastníci národního boje za osvobození ve druhé světové válce, jejich rodinní příslušníci a  pozůstalí, ale také sympatizanti. Kromě individuálních máme rovněž kolektivní členy. Bližší informace jsou na našem webu www.zasvobodu.cz. V  současné době máme bezmála šest tisíc členů a  nové samozřejmě vítáme. A  nejen rodinné příslušníky bývalých odbojářů a pozůstalých po nich, ale také sympatizanty. Na věku nezáleží, ale je pravdou, že bychom potřebovali omladit a vychovat si následovníky.

J aké akce ČSBS letos pořádal a jaké ještě chystá?

Kromě tradičních pietních akcí k  výročí konce války a  k  Českému národnímu povstání počítáme s  dalšími tematicky zaměřenými vzpomínkovými večery. Například k atentátu na Reinharda Heydricha, k vypálení Lidic a Ležáků, k Mnichovské dohodě, k  uzavření českých vysokých škol nacisty, k  letecké bitvě o  Británii, ke Slovenskému národnímu povstání atd. O  všech akcích vždy aktuálně informujeme na našich webových stránkách.

V  áš pracovní program je dost nabitý. Zbývá vám nějaký čas na osobní zájmy, koníčky?

Volného času mám pohříchu málo. Mým největším koníčkem jsou mí dva vnuci, jimž se snažím věnovat každou volnou chvilku. Toho staršího – osmiletého Jaromíra – s sebou nezřídka beru i  na různé pietní akce. Byl bych rád, kdyby jednou dokázal ocenitodkaz svého pradědečka – mého otce, volyňského Čecha, který bojoval po boku Ludvíka Svobody v  1. čs. armádním sboru v  SSSR. Těší mne, že vnuk se mnou jezdí rád a je ohromně pyšný, když na věnci může narovnat stuhu. Touto cestou poznává i naše dějiny a formuje se jeho vztah k domovině. Mezi mé záliby patří také práce v  ČSBS. Bez lásky a upřímného vztahu k ní se totiž dělat nedá. 11

co je české

Kvalitu kvůli zisku nikdy neošidím, říká majitel firmy NÁBYTEK PROKOP

V přírodním prostředí mezi Trhovým Štěpánovem a Souticemi, 2 km od sjezdu z D1, najdete areál, kde se léta vyrábí kvalitní český nábytek. Majitel firmy Josef Prokop by s ohledem na své názory i činnost mohl patřit i do rubriky Co je stoprocentně české. Vyplývá to i z následujícího rozhovoru… Připravil: Aleš Pohořal, foto: Štěpán Luťanský

J ak jste přišel na myšlenku podnikat právě v tomto oboru?

Zajímá mě to celý život, v podstatě jsem začal podnikat už dlouho před revolucí. Vždy mne bavilo vymýšlet a vyrábět věci, které zpříjemní a zútulní bydlení, vyjít zákazníkům vstříc a  pokusit se doplnit nebo usměrnit jejich nápady. Samozřejmě tehdy se tomu neříkalo podnikání, ale služby obyvatelstvu.

P  ak přišel rok 1990 a podnikání se rozběhlo naplno ve všech oborech…

Nastal obrovský boom, tehdy jako by šlo všechno samo. Měl jsem určitou výhodu v tom, co vyplývá z předchozí odpovědi – měl jsem náskok a byl tedy o něco lépe připraven než většina ostatních. Zakázky se jen hrnuly. Plácaly jsme se po ramenou, jak jsme dobří a jak to pěkně jde, a netušili jsme, že to může 12

jednou skončit. Zlom nastal na začátku tohoto století. To bylo probuzení…! Zajištěný odbyt se zhroutil, stěžejní odběratelé přestali odebírat i platit, a ti, co ještě nakupovali, už neplatili vůbec.

V   té době řada podnikatelů tlumila výrobu, propouštěla zaměstnance nebo to rovnou „zabalila“ a  výroby zanikaly. Jak jste byl na tom vy?

Taky mne ta myšlenka napadla, ale můžete to zabalit, když máte zaměstnance, kteří u  vás dělají léta…? Prostě jsem si řekl, že takhle blbě neskončím a to, co umím, budu dělat dál a jak nejlépe dovedu – slušně, kvalitně a za přijatelnou cenu. To se přece musí někde projevit… Marže ve výrobě v našem oboru jsou hodně nízké, proto našetřit na nové vybavení bez dotací je docela fuška. Ale podařilo se! Původní stroje jsme nahradili obráběcími centry – to jsou ty stroje řízené počítačem. Přesné obrábění nám zajistilo kvalitu, rychlost, a tím i vyšší produktivitu. Nebyla to malá investice, klidně se to mohlo celé zhroutit…

A  le vyplatilo se? Nedá se to tak jednoznačně říci. Faktem ale je, že po období, kdy se poptávka řídila cenou a kupovaly se výrobky bez hodnoty, se pomalu zákazníci začínají měnit. Začali více dbát na materiál, kvalitu a v neposlední řadě i na vzhled. Hodně důležité jsou reference, takže pokud pro zákazníka uděláte maximum možného, začne se vracet. Ř  íká se o vás, že dáváte práci jen českým lidem…

Ano, je to pravda, tuhle zásadu jsem nikdy neporušil, i  když se naskýtaly levnější možnosti. Navíc zamestnávám lidi z okolí. Snažil jsem se vybudovat firmu jako takovou velkou rodinu.

A   jak se vám to povedlo? Částečně. Asi není tak docela možné, aby to bylo ideální, je ale třeba se pokusit k ideálu co nejvíce přiblížit. Inicioval jsem také založení sdružení výrobců, kde by se všichni snažili dodržovat zásady, podmiňující označení Český výrobce. Bohužel se to nepodařilo. N  ajdeme vaše výrobky jenom na domácím trhu, nebo se objevují i v zahraničí?

Především vyrábíme na zakázku pro české zákazníky, ale daří se nám pronikat i do okolních zemí.

C  o chystáte za novinky pro zákazníky, kteří k vám přijedou?

Areál slouží především k výrobě. Jak už jsem řekl, investoval jsem více do strojů než do omítek, ale teď to chci posunout dále. Chtěl bych nejen otevřít reprezentativnější show room – s  velkým výběrem výrobků, vybavení a  materiálů, ale zároveň zákazníkům návštěvu zpříjemnit. Třeba tak, že budou moci ochutnat lahůdky z naší vlastní pece; pojmenovali jsme ji „Pizza fabrika“. A  to vše by bylo orámované pěkným prostředím, prostě jako doma. Já vím… Vypadá to, že se neustále vracím k té myšlence rodiny, ale já už jiný nebudu, to už je asi ve mně.

 o v současné době „letí“? C Řekl bych to jinak… Zákazníky dnes hodně zajímají kuchyně, vestavěné skříně, ale třeba i sklopné postele, ukryté leckde v nábytku. Ovšem u nás to není jako ve světě, kde se na sklopné nebo výklopné postele specializují celé firmy. Pro mě osobně je tento sortiment velice zajímavý a  navíc se zdá, že se začíná vzhledem k  cenám bytů prosazovat. Je to přece ohromně praktické: Přes den máte k  dispozici velký prostor, který se večer promění v  pohodlnou ložnici. Zkrátka - rázem proměníte i malý byt ve velký.

Pod značkou Kuchyně Prokop Historie

Od roku 1993 se specializujeme na výrobu nábytku. Ve vývoji a výrobě kuchyní čerpáme z bohatých zkušeností a znalostí, vycházejících z našeho působení na trhu interiérového vybavení. Výroba je realizována z výběrových a kvalitních materiálů, technologií CNC obrábění, která je zárukou přesnosti a kvality. Trochu patriotismu neuškodí, všechny kuchyně jsou vyrobeny v naší české výrobě a rukou českého pracovníka, i proto můžeme garantovat kvalitu.

Co chceme

Chceme se stát vaším spolehlivým partnerem. Naši konzultanti a poradci jsou specialisty v oblasti interiérového vybavení. Rádi vám pomůžou odbornou radou při plánování i výběru. Na základě vašeho požadavku navrhnou alternativní řešení s ohledem na technické možnosti nebo cenu kuchyňské sestavy.

O kvalitě

Chceme dát našim zákazníkům jistotu, proto je pro nás záruka kvality tak důležitá. Víme, že jen tak dosáhneme vysokého standardu. Jen dobré má šanci! Stálá kontrola kvality a kompletnosti produktu je tak nedílnou součástí naší výroby. Kvalita pro nás znamená také ekologickou výrobu. Neplýtváme surovinami, snažíme se nacházet nové způsoby a minimalizovat dopad své činnosti na životní prostředí – to vše s pocitem odpovědnosti vůči našim dětem, vnoučatům i sobě samým.

Motto

Díky obětavé práci celého týmu firmy NÁBYTEK PROKOP se s osobní odpovědností rád stanu vaším dodavatelem.

13

kultura Připravil: Miloš Skalka Foto: JVS Group

N

arodil se 3. srpna 1926 v  italské rodině v  newyorské čtvrti Queens jako Anthony Dominick Benedetto a  v  posledních více než šedesáti letech patří k  vůbec nejúspěšnějším světovým vokalistům, jejichž tvorba je neodmyslitelně odkojena swingem a  pohybuje se na pomezí jazzu a popu.

Začínal jako středoškolák

Začínal zpívat při studiích na střední škole v  newyorských jazzových klubech a  během druhé světové války vystupoval také pro americké vojáky. Velký zlom v jeho kariéře nastal koncem čtyřicátých let, kdy ho ke spolupráci přizval kapelník Bob Hope, a kdy si také změnil dosavadní umělecké jméno Joe Bari na definitivní Tony Bennett. V roce 1950 natočil svou první zkušební gramofonovou desku (byla na ní skladba Boulevard Of Broken Dreams) a  měl první hit. Na jeho základě získal nahrávací smlouvu se značkou Columbia. Od té doby se z hudební scény neztratil a své původní gramofonové firmě zůstal dodnes věrný.

Klíčové album

TONY

BENNETT Poslední mohykán Americký zpěvák Tony Bennett, jeden z posledních žijících veteránů slavné muzikantské generace, do které patřili mimo jiné Frank Sinatra, Dean Martin či Sammy Davis Jr., patří ke skutečným hudebním legendám. V sobotu 20. září bude koncertovat v Kongresovém centru Praha a nepochybně půjde o jednu z nejvýznamnějších hudebních událostí tohoto roku u nás. 14

Ve dvaašedesátém roce nazpíval Tony Bennett jedno ze svých klíčových alb – I Left My Heart In San Francisco – a převzal za ně hned dvě ceny Grammy: jednak v  kategorii Nejlepší album roku, jednak za nejlepší pěvecký projev. Když mu bylo pěta­sedmdesát, převzal Tony Bennett cenu Grammy znovu – tentokrát za celoživotní tvorbu. Mimochodem, tuto nejprestižnější hudební trofej světa získal celkem šestkrát…

Když byl v Praze poprvé…

V  Praze koncertoval Tony Bennet poprvé 26. října 1997 ve Velkém sále pražské Lucerny. V té době mi v rozhovoru pro měsíčník Melodie odpověděl na otázku Litujete ve svém životě něčeho? následovně: „Čím jsem starší, tím méně toho vím. Pořád se učím, o čem vlastně život je. Mám spoustu plánů a ještě hodně toho chci udělat. Proto bych potřeboval, aby mi bylo aspoň o polovinu míň. Jinak to všechno ani při nejlepší vůli nestihnu…“

Úspěšný i jako malíř

Hezká řádka věhlasných amerických interpretů, Tonyho Bennetta nevyjímaje, se narodila za mořem v  rodinách italských

přistěhovalců. Myslí si interpret, že to v  jeho hvězdné kariéře hraje podstatnou roli? „Jsem přesvědčený, že ano,“ řekl mi Tony Bennett. „Součástí italské povahy je to, že jsme zvyklí spíš rozdávat než přijímat. Navíc, každá země na světě má něco specifického. A  italským specifikem jsou hudba a obecně umění, mezi které počítám i  umění kulinářské. Nedávno se mě jeden novinář ptal, proč nejsem také herec. Odpověděl jsem mu, že mi to není přirozené. Ono pomyslné herectví ale vkládám do svých písní, hudebních příběhů, do vystupování na jevišti. Písně, jeviště a malování, to považuji za největší štěstí svého života. Maluji odjakživa. Pokud to jde, maluji každý den. Snad to nebude vypadat neskromně, když řeknu, že jsem jako malíř docela úspěšný.“

Člen velké rodiny

A  co Tony Bennett prozradil o  svém rodinném životě? A jaký má návod na to, jak se udržet ve skvělé fyzické kondici? „Jsem rozvedený, ale mám čtyři děti. A také vnoučata. Jsme velká rodina a  jsme si všichni hodně blízcí. Jeden z mých synů je současně mým manažerem, druhý má nahrávací studio, kde natáčím… A  jak se udržuji v kondici? Hraji tenis. Nekouřím. A co se pití týče, dám si k jídlu skleničku vína. Za život jsem toho totiž vykouřil a  vypil už dost,“ směje se. inzerce

Bluff Král Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi Stoppard Audience Havel To nemá chybu Ives Detektor lži Sigarev Mikulášovy patálie Goscinny & Sempé Mikulášovy prázdniny Goscinny & Sempé Plešatá zpěvačka Ionesco Rozmarné léto Vančura Rozmarný bonus Kašpar & Stránský Višňový sad Čechov

Kašpar. komik

Není to

žádná tragédie!

Kašpar, Divadlo v Celetné www.divadlovceletne.cz

15

cestování

po Čechách

Kouzlo

Poděbrad

funguje, i když skončí léto

Druhé nejkrásnější období po jaru je v Poděbradech stoprocentně podzim. Větvoví zelené koruny města se totiž kouzelně probarví všemi tóny mistrovské palety paní Přírody. Počasí v Polabské nížině je stále ještě velmi příjemné, takže korzo po lázeňské kolonádě spojené s pravidelnou hudební produkcí je tip pro všechny, kteří si ještě na poslední chvíli chtějí vychutnat nefalšovanou lázeňskou atmosféru. Připravil: Ladislav Langr Foto: archiv města Poděbrady

K

ouzlo Poděbrad, které dokonale s celým světem spojuje železnice, je však zejména v podmanivé přírodě. Takže nazujte boty a podle osobní dispozice přibalte hůlky na nordic walking, kolečkové brusle, případně celé kolo. Příjemná procházka nebo projížďka podél obou labských břehů uspokojí každou romantickou i  sportovní duši. A  protože zážitků není nikdy dost, tak ze suchozemců se může každý návštěvník snadno proměnit v  řekoplavce. Omlouvám se za tento podivný novotvar, ale jak jinak nazvat turistu, který zaklíněn do pohodlného křesílka na lodní palubě brázdí řeku mezi Kolínem a  Nymburkem, protože právě uprostřed těchto měst využil v  Poděbradech služeb místní říční miniflotily. Tu vedle výletní lodě Král Jiří ještě doplňuje menší Blanice. Ale podél řeky čeká spousta dalších překvape16

ní. Zejména v podobě vyhlášených gastronomických lákadel na soutoku řek Labe a Cidliny, nebo o něco blíž Poděbradům v restauraci Na Střelnici nebo v Labské Maríně. Tady, vedle čerstvých ryb na talíři se dá zapůjčit i malý říční samohyb. Ale podél břehu může návštěvník nahlédnout do osmnáctijamkového golfového resortu, případně na protějším labském nábřeží vyzkoušet, co je pravdy na tvrzení, že nejhezčí pohled na svět je z koňského hřbetu. A  když budete mít štěstí, třeba zrovna bude probíhat jeden z mnoha zdejších parkurových závodů. Vyznáváte-li snad aktivnější pohyb, tak v  areálu poděbradského Jezera jsou nově vybudována čtyři beachvolejbalová hřiště. Jejich jemňounký písek v sobě dlouho drží sálavé teplo letních slunečních paprsků.

Svatojánský pramen

Pokud by vám snad už docházely síly, několik vhodně umístěných zastávek výletního vláčku každého turistu bezpečně převeze

do cílové stanice. Ta je u nedávno otevřeného Svatojánského pramene Poděbradky. Jde o  nejvydatnější pramen, který na rozdíl od většiny poděbradských veřejně přístupných pítek má svůj zdroj přímo pod altánem. Tudíž je nejčerstvější, protože minerální voda se cestou vzhůru ještě nestačila zbavit perlivého okysličení i  některých těkavých minerálů. A odtud je už jen kousek do centra lázní i města. Cest tam vede hned několik, ale na žádné se nemůžete minout s poděbradským zámkem. Původně středověká kulturní památka je neodmyslitelně spojená s  osobou Jiřího z Poděbrad.

Královská mírová mise

Právě tento český král letos přesně před 550 lety vyslal do Evropy své mírové poselstvo v naději, že se mu podaří vytvořit spojenectví evropských panovníků. Originální a nadčasový projekt jakési středověké Organizace spojených národů byl neúspěšný. Jiří z Poděbrad

však předběhl svou dobu o 500 let a jeho odkaz byl vrchovatě naplněn až ve dvacátém století. Díky letošním oslavám, nad nimiž převzali záštitu nejvyšší čeští ústavní činitelé, došlo také k  dlouho očekávané rekonstrukci památníku Jiřího z Poděbrad na druhém zámeckém nádvoří. Nová expozice stojí za návštěvu. A navíc v jedné části výstavních prostor byla nově otevřena síň věnovaná dílu vynikajícího sochaře, příslušníka generace Národního divadla Bohuslava Schnircha. Je to mimořádná příležitost podívat se na expozici jednoho z největších neorenesančních sochařů. Jeho maminka Eleonora byla původem z Poděbrad. A právě jí dal syn kdysi z vděčnosti slib za to, že se maminka zasloužila, aby se mohl věnovat sochařině. Slíbil, že pro její rodné město jednou vytvoří mistrovské dílo. Svůj slib splnil. Pomník Jiřího z  Poděbrad patří údajně k  nejhezčím jezdeckým sochám na sever od Alp. V současné době probíhá proces o prohlášení této výjimečné sochy národní kulturní památkou. Dílo bylo v roce 1891 vytvořené unikátní technologií, která je identická třeba se sochou Svobody v New Yorku. Jde o princip železné kostry, na které jsou připevněny bronzové pláty. A to

zdejším malým rozáriem. Růže zde vysazují držitelé prestižního ocenění Poděbradských dnů poezie a také významní návštěvníci města. Najdete tady růži Luďka Munzara, Hany Maciuchové, Ladislava Chudíka, Jany Štěpánkové stejně jako třeba růži kardinála Vlka, nebo Karla Schwarzenberga.

Poděbrady zůstávají i  na podzim kulturním městem. V druhém týdnu září probíhá už 43. ročník celostátního festival FEMAD, který má podtitul Salón odmítnutých. Festival nabízí druhou šanci ochotnickým souborům, které těsně nepostoupily na Jiráskův Hronov. A  protože umění, na rozdíl od sportu je nezměřitelné, tak tato tradiční přehlídka nabízí velmi zajímavá a  diváky vyhledávaná srovnání špičkových amatérských inscenací. Při výčtu událostí nelze nevzpomenout také mezinárodní konferenci o Jiřím z Poděbrad, která proběhne koncem září za účasti předních českých i evropských historiků. Ti, kteří mají zájem občas nahlédnout pod pokličku, mají zase příležitost o  státním svátku 28.

Možná prokoukne i nádraží

vše je k vidění přímo na poděbradském Jiřího náměstí. Ale ještě dřív než opustíte zámek, za prohlídku na prvním nádvoří stojí 28 velkoformátových evropských srdcí, která zde znázorňují všech 28 zemí Evropské unie. Stylizované symboly jednotlivých zemí byly v květnu odhaleny zástupci evropských ambasád v České republice. Jejich tvůrci jsou čeští studenti středních uměleckých škol. A když už budete na nádvoří, u severní zámecké zdi se projděte

září projít se po poděbradské radnici v rámci tradičního Dne otevřených dveří. Po více či méně přístupných místech provází návštěvníky sám starosta Poděbrad.

nádraží doplněnou výrazným dekorem cihel obrys parní lokomotivy. Budovu doplňuje několik výtvarných děl, ale unikátní objekt řadu let chátrá. Dobrou zprávou pro Poděbrady na závěr této pozvánky je, že v říjnu by měla být konečně zahájena dlouho očekávaná a  v  Poděbradech vytoužená rekonstrukce této výjimečné stavby. Železniční okno do Poděbrad by mělo opět zazářit podobně, jako už delší čas září celé Poděbrady.

Kultura v Poděbradech nestrádá

Město se mění před očima

A ještě jednu výjimečnou příležitost nabízejí podzimní Poděbrady. Máte šanci být při tom, když se mění město. V  Poděbradech otevírají začátkem září jednu z  nejmodernějších

čtyřdráhových kuželen v  republice, 7. září velkým exhibičním zápasem bývalých reprezentantů, olympijských vítězů a mistrů světa zahajují provoz nového zimního stadionu a po více než třiceti letech se v romantickém Havířském kostelíku rozezní zrekonstruované varhany v  zahajovacím varhanním koncertu. Ten je naplánován na 18. září s vynikajícími českými interprety. A pak už nezbývá, než se nádherným lázeňským parkem přesunout důstojnou kolonádní chůzí zpět k  nádraží. Budete-li mít štěstí, možná se zrovna nachomýtnete k  říjnovému slavnostnímu otevření nového přednádražního prostoru. Je to pro Poděbrady událost desetiletí. Dlouho zanedbaný prostor se proměnil v  moderní autobusový terminál s  originálně pojednanými zastávkami, zahradní úpravou a zejména novým dopravním propojením několika ulic. Odtud je už jen krok na nádraží, které bylo v  roce 2011 prohlášené kulturní památkou jako první funkcionalistické nádraží ve střední Evropě. Architekt Vojtěch Krch zvolil jako motiv pro železobetonovou budovu

17

cestování

po Slovensku

Podzim

ve Vysokých Tatrách Nízké ceny, pohoda a klid

Vysoké Tatry jsou stále oblíbeným místem českých turistů, i po rozdělení republiky zůstávají v jejich srdcích. Tohle tvrzení není přehnané. Stačí se podívat k památníku ve Starém Smokovci, kde jsou uvedeny názvy firem i jména jednotlivců, kteří se rozhodli pomoci po přírodní katastrofě, jež nejmenší evropské velehory před lety postihla. 19. listopadu si připomeneme desáté výročí této události. Připravil: Aleš Pohořal, foto: Jiří Teper a M.I.Š.

K

do to nezažil, těžko si dovede představit, co příroda dokáže. Že padl les, je všeobecně známo, ale věřte, že když jsem se díky panu Polaštíkovi z  VPS (Verejno prospešné služby) dostal na místa, v  té době zapovězená, jakým byl například místní hřbitov, byly to zážitky, které nedokážu vymazat z  paměti. Nevidět to na vlastní oči, nevěřil bych, že vítr dokáže hodit betonový obrubník z hrobu do koruny stromu. A  co terpve historky, které vyprávějí místní lidé…! Vítr například zničil všechny stromy – kromě jednoho. Po chvíli se však „vítr vrátil“, strom vytočil z  kořenů a vrhl ho na dům. A poté následoval požár, který se zastavil jen pár metrů od benzinky…

Zájem turistů neklesá

Naštěstí ani tyto události nezmenšily zájem o cestu do Tater, ba právě naopak. Čeští tu18

risté tvoří významnou část zdejší klientely a  podzim bývá příležitostí k  návštěvě těch dříve narozených, ale i lidí ze střední generace, kterým už pominula starost o děti. I když by se na první pohled zdálo, že kurz koruny vůči euru cestování nepřeje, najde se stále dost nabídek, které jsou zajímavé. Například Sorea nabízí zlevněné pobyty pro občany starší 55 let, takže i v aktivním věku si můžete užít Tater za cenu pro seniory. Sorea byla jedna z  prvních, která zavedla seniorskou slevu už od 55 let, a  rozhodně to byl krok správným směrem. Za příznivou cenu získáte ubytování a často zajímavé doplňkové služby, jako je možnost využít bazén, saunu, bowling atd.

Když hledáte skromnější ubytování…

I ten, kdo se spokojí se skromnějším typem ubytování, zde nalezne spoustu možností. Třeba na ubytovně už zmíněné VPS, která

není nijak intenzivně nabízena, ale „u metařů“, jak se jí někdy familierně říká, zlepšují kvalitu ubytování rok od roku. A navíc – zaparkované auto tu máte opravdu v bezpečí.

Pokud se vám bude chtít i na podzim ponořit do teplých vod, máte řadu možností v okolí – v  Popradu, ve Vrbově i  na dalších místech najdete aquaparky; většina hotelů navíc

nabízí při pobytu slevové kupony do těchto zařízení.

Podzim je v Tatrách nádherný

Mnoho lidí myslí, že koncem září či začátkem října už bývá v Tatrách špatné počasí, přitom právě v  první říjnové dekádě zde bývá nejstálejší počasí, jak říká pan Žákovič, který tu žije přes čtyřicet let. Protože sem rád v tomto období jezdím, vím, že většinou se jeho slova vyplní. Navíc tu v tomto období bývají nižší ceny, dostatek volných ubytovacích kapacit a vůbec klid, kterého tu v letním období naleznete jen málo, pokud se na „chodníčky“ nevypravíte s  ranním kuropěním. Podzim je v  Tatrách nádherný, a  i  kdyby vás počasí přece jen zaskočilo, můžete zavítat třeba do nedaleké Belianské jeskyně.

Jak se tam dopravit?

Na cestu se dobře pojistěte, nespoléhejte na pojištění „z  evropské kartičky“; ta kryje pouze základní náklady. Jsou známy případy, kdy pro pár ušetřených korun lidé nakonec zaplatili tisíce. A  neriskujte, třeba tím, že se vypravíte do hor v  lodičkách, což jsem viděl na vlastní oči. Ač mírné povahy, velmi jsem té paní vynadal. Oplátkou mne sice její manžel chtěl „umravnit“, ale o chvíli později se bohužel ukázalo, že jsem měl pravdu. Paní uklouzla na kameni, a tak jsme ji s  jejím manželem, tentokrát už mírným „beránkem“, nesli k  ošetření. Asi si z  toho vzala poučení soudě podle věty, kterou cituji bez cenzury: „Fakt jsem kráva a ještě k tomu nebetyčná“.

Dopravit se do Tater můžete mnoha způsoby - třeba veřejnou dopravou. Zpáteční cesta autobusem vyjde z  Prahy tak na tisícovku, vlakem o  něco víc, ale můžete využít zlevněné nabídky, která zahrnuje i lehátko. Stále populárnější je autovlak. Naložíte své autíčko v  Praze, ono cestuje s  vámi, a  v  Popradu si ho vyzvednete. Můžete pak v pohodlí a klidu cestovat po Tatrách. A  když už jsme u  dopravy, neodpustím si ještě jednu připomínku. Doporučuji koupit si permanentku na síť tatranských „električek“. Například třídenní stojí 8 euro a rozhodně se vyplatí. Takhle neutěšeně to vypadalo v Tatranské Lomnici těsně po katastrofě před deseti lety...

Volba podle kondice

Výhodou Tater je, že si můžete vybrat podle své kondice z mnoha tras. I ty nejméně náročné trasy ve vás přitom zanechají hezké vzpomínky. A pokud se chystáte na výlet do Polska, zde se nabízí obzvláště dobrá možnost. Do Zakopaného jezdí autobus přímo z Tatranské Lomnice či Starého Smokovce. Po cestě můžete vystoupit na hranici v Lysé Polaně a navštívit na polské straně Tater pověstné Mořské oko. 19

sport

Pestrá podzimní nabídka běhů

Nezapomeňte na zástěru! Největší běžeckou událostí letošního babího léta bude Birell Grand Prix Praha, která se koná 6. září v Praze. Vedle hlavního závodu se uskuteční i spousta dalších, například běh pro ženy na 5 km a týmové běhy. Nabídka běhů, i těch „menších“, je pestrá i v dalších krajích ČR. Chceme vás upozornit na některé z nich v okolí Brna a ve Středočeském kraji. Připravil: Aleš Pohořal

Morava

14. 9. 2014 Blanenská desítka: Délka tratě 10 km, start v Blansku v ulici Poříčí v 15 hodin. Více na www.blanenskadesítka.cz. 20. 9. 2014 Mocný Slovan: Zajímavý běh startuje v  8 h ráno v  Brně v  Mariánském údolí. Délka tratě s přírodními překážkami je 7,7 km. Více na www.mocnyslovan.cz. 27. 9. 2014 Ivanovický sportovní den: Na programu je větší množství závodů na nejrůznějších tratích. V obecním areálu v Brně Ivanovicích vše začíná ve 14.15 hodin. Více na www.ivanovickysportovniden.cz. 27. 9. 2014 10 mil Brnem: Kdo má větší fyzickou kondici, může se zúčastnit nočního

Podzimní dostihová sezona je spojena především s Velkou pardubickou, ale i mimo ni je pro diváky připraven v mnoha městech Čech a Moravy zajímavý program… Připravil: Aleš Pohořal, Foto: Petr Malík

N

a centrálním závodišti v  Praze se bude běhat až do konce října každou neděli, s výjimkou 12. října. Z bohaté nabídky bychom chtěli upozornit na velký pražský den - 21. září, kdy se při Velké ceně Prahy a Velké ceně Českého turfu sejde špička českých mílařů i vytrvalců; startovní pole navíc bývá okořeněno i zahraničními účastníky. Posledním hlavním dostihem sezony bude tradiční Cena prezidenta republiky 26. října. Není to ovšem jen Praha, kam se můžete vydat za dostihy. Naši čtenáři na jižní Moravě upozorňují, že mají také „své“ závodiště v Brně. Chystají zde jeden mítink – 27. září. Na programu je například Podzimní moravská míle či Pohár primátora města Brna. Pro změnu Středočeši mají své oblíbené závodiště v Lysé nad Labem; neustále se prý vylepšuje. Dostihové dny bývají často spojeny s procházkou podzimní přírodou. Třeba tu možnost využijete právě v Lysé, kam se za dostihy můžete vydat na podzim ještě dvakrát – 6. září a 14. října. V Pardubicích budou mít ještě někteří koně možnost kvalifikovat se do Velké pardubické; poslední kvalifikace se uskuteční 13. září. Pokud se chystáte na delší výlet, můžete ho spojit také s návštěvou dostihových dnů v Mostě, Karlových Varech či Slušovicích. Všechny podrobnosti najdete na www.dostihy.cz. 20

běhu Brnem. Start je ve 20 hodin v Husově ulici před hotelem International – Best Western. Více na www.desetmilbrnem.cz. Jde závod atraktivní i pro diváky.

Středočeský kraj

13. 9. 2014 Ivčin kopeček: Běh do kopců, skutečná rarita. Start na trati 3200 m je v Berouně před Gymnáziem v Talichově ulici v 11 hodin. Více na www.kopec.webzdarma.cz. 21. 9. 2014 PRO-DOMA Benešovská juniorka: Koná se v  rámci Benešovského běžeckého festivalu. Startuje zde i  netradiční běh hospodyněk a  maminek v  10.20 hodin. Pokud zapomenete zástěru, máte smůlu, protože ta je v tomto případě podmínkou účasti startu! Více na www.benesov-beh.cz. 27. 9. 2014 Vinařský běh: Ani na milovníky vína se nezapomnělo. Start je v  Hoříně u Mělníka u bývalého zámečku v 11 hodin. Více na www.vinarskybeh.cz.

Na dostihy

do Čech i na Moravu

Závodiště v Brně pořádá pestrá odpoledne, kde vedle rovinových dostihů mohou diváci zhlédnout i dostihy překážkové.

Zprostředkování sportovních staveb

Pragosport, a.s. Na Ořechovce 579/6, 162 00 Praha 6, Česká republika offi[email protected], [email protected]

zdraví

Člověk vzpřímený

Latinský výraz Homo erectus znamená v češtině člověk vzpřímený. S tou vzpřímeností však míváme čím dál větší problémy – a to mnohdy už v mládí… Tušili jste, že kolem čtyřicítky trpí na občasné bolesti v zádech už dobrých 80 % lidí?

Co lze odstranit mechanicky?

Potíže a bolesti zpravidla vyvolává tzv. funkční porucha v  oblasti obratlů, kloubů páteře a svalů v oblasti páteře. Právě tu lze zpravidla různými mechanickými aktivitami odstranit. Zpravidla totiž neplyne z porušené struktury, jako je například výrůstek, jejím typickým představitelem bývá blokáda. Tu ovšem často zaměňujeme za posun ploténky, lidově „vyhozený obratel“. Zatímco blokáda je pouze omezení pohybu či pružení mezi dvěma obratli, které nejsou dislokované, vykloubené, ani posunuté. Blokádu způsobje adheze (slepení) kloubů mezi dvěma obratli – ochranný mechanismus, jímž se tělo brání proti nadměrnému pohybu a přetěžování páteře. Aktivuje se třeba při nepřiměřeném pohybu, uklouznutí apod. Naproti tomu tzv. vyhřezlou ploténku zpravidla způsobuje deformace ploténky, k  níž dochází buď náhle anebo pozvolna při dlouhodobém přetěžování. Ploténka pak mění tvar a rozšíří se – většinou bohužel směrem k  míše a  nervovým kořenům, které pak dráždí. Míra deformace určuje intenzitu bolestí i  léčbu a  často se musí diagnostikovat pomocí CT nebo magnetické rezonance.

Možnosti manuální medicíny

Připravila: Ivana Hudcová, foto: archiv

P

odstatou tohoto problému bývají poruchy funkce nebo tvaru či smíšené poruchy páteře, tedy dysfunkce obratlů a  s  nimi souvisejících tkání – plotének, nervů a kloubů mezi obratli. Velkou skupinu tvoří i poruchy svalů. A důvod? Skutečnost, že žijeme ve svalové nerovnováze.

Kdopak to zavinil?

Skoro se chce říci, že Stvořitel… Naše páteř je totiž konstruována pro čtyři opěrné body. Jenže my už dávno nechodíme „po čtyřech“… Od chvíle, kdy se z  nás stal člověk vzpřímený, tak využíváme pouze dva opěrné body. Bolesti zad tak často tvoří řetězec, který nemá začátek ani konec, a jejich příčina často ani není rozpoznána – anebo až s velkým zpožděním. A tak se nikoli zřídka stane, že ta nejjednodušší pomoc je pacientovi ordinová22

na jako poslední a někdy dokonce vůbec ne. Navíc – pokud se neléčí příčina, ale jen následky, nemůže mít léčení potřebný výsledek. V důsledku toho se léčba protahuje a logicky i prodražuje – aniž by se léčený skutečně vyléčil.

Nejšetrnější a přitom účinné řešení

V nabídce léčebných postupů se přitom najdou i metody, které se více zabývají mechanismem vzniku bolesti v  zádech a  snaží se postihnout nejen bolest a omezenou hybnost, ale právě i samotnou příčinu. Vítejte ve světě manuální či myoskeletární medicíny, reflexní terapie, specializované fyzioterapie a  pravidelné léčebné tělesné výchovy. Tyto dosciplíny přitom v  nejmenším neopomíjejí uvážlivé užívání léků či vhodných doplňků stravy, stejně jako schopnost celkového působení na pacienta.

V každém případě musí předcházet klasické kvalitní lékařské vyšetření. Následuje podrobné manuální – ruční vyšetření a z něho plynoucí označení blokád a svalových poruch plus jejich uvedení do souvislostí s celkovým stavem pacienta a s poznatky získanými klasickým vyšetřením. Nyní může přijít ke slovu manuální medicína. Spočívá v  různých mobilizačních a  manipulačních úkonech, protahování zkrácených svalů, likvidaci svalového napětí a  bolestivých bodů. Děje se tak krátkodobým oddálením kloubních plošek od sebe. Jsou totiž podtlakově spojené a  při manipulaci dojde k  onomu klasickému „lupavému“ fenoménu. Jako když z  lahve vyndáte zátku a  vznikne krátkodobý podtlak, doprovázený charakteristickým zvukem. Záleží na zkušenostech a  dovednostech lékaře, aby šlo o šetrný a jemný zásah. Jestliže předchází kvalitní rozbor a kvalitní svalové uvolnění, pak může být manipulace velmi účinná a rychle pomáhá. Doplňuje ji rehabilitace spolu s  nezbytným domácím izometrickým posilováním a  postizometrickým protahováním v  podobě jednoduchých, snadno zapamatovatelných cviků „na míru“.

alternativa

Léčitelství Kefír je možné ochutit třeba rozmixovaným ovocem.

Kefír – dar bohů

V Zakavkazí, odkud kefír pochází, považovali tento nápoj za dar od samotného Mohameda – proroka Alláhova a tajemství jeho výroby přísně střežili před nevěřícími. Nač prozrazovat nepřátelům recept na zdraví a prodloužení života…?! Tuberkulózu a rakovinu prý národy konzumující kefír vůbec neznaly! Byla to údajně až krásná žena, která okouzlila kavkazského knížete, jíž se nakonec podařilo trochu tzv. Prorokových zrn, s jejichž pomocí se kefír vyrábí, přivézt do Moskvy. Připravuje: Jaroslav Zajíček, Foto: archiv

Lék „na všechno“

HARMONIZUJE: imunitní systém, produkci žluči, látkovou výměnu.

Kefír je nápoj, u  kterého se spojilo alkoholické kvašení s mléčným kysáním. Výčet jeho pozitivních účinků, jež po legendách potvrdily i novodobé vědecké výzkumy, je skutečně fantastický.

PŘÍZNIVĚ OVLIVŇUJE: srdce, krev, cholesterol, osteoporózu, revmatismus, činnost jater a žlučníku, produkci žluči, trávení, rovnováhu střevní flóry a  žaludečních kyselin, kvalitu pleti a vlasů.

LÉČÍ: cukrovku, plíce, záněty průdušek, tuberkulózu, astma, alergie, migrénu, problémy krevního oběhu, trudovitost, ekzémy, onemocnění pleti, ledviny, močový trakt, prostatu, slinivku břišní, záněty tlustého střeva, průjmy, katary, výtoky, syndrom netěsného vratníku, candidózu, onemocnění tlustého střeva, vředy ve dvanácterníku, alergii na laktózu, vnitřní a vnější záněty, metastázy.

ZVYŠUJE: imunitu, produkci enzymů, energii a pocit spokojenosti.

24

REGULUJE: krevní tlak i obsah cukru v krvi. VYRÁBÍ: vlastní antibiotika a protirakovinné složky i všechny potřebné vitaminy a prospěšné bakterie, potřebné pro každodenní zdravý život.

A  NAVÍC… Ničí nepřátelské bakterie, zajišťuje úplné trávení mléčných produktů, zpomaluje proces stárnutí, uvolňuje svalové napětí, snižuje neklid a  deprese. Likviduje též kvasinky v pochvě, takže stačí každý den před spaním vložit do pochvy jedno až dvě kefírová zrna velikosti 2 až 2,5 cm, a za 2 až 4 týdny je po problému.

Není nad domácí výrobu

Možná si kefír kupujete v  obchodě. Ovšem jedná-li se o výrobek s  prodlouženou trvanlivostí, není možné si dělat sebemenší iluze o  kvalitě zdraví prospěšných kultur v  něm obsažených. Nemohly by totiž přežít. I proto je dobré si vyrábět vlastní kefír doma. Potřebujete k tomu čerstvé kozí případně kravské mléko; šikovné jsou v tomto směru automaty

na mléko, kterých u nás začíná přibývat. Využít se dá i tzv. selské (raději plnotučné) mléko z obchodu. Již zmíněná Prorokova neboli kefírová zrna svým vzhledem připomínají růžičky květáku. Říká se jim také tibetská houba. Začne se v průběhu výroby kefíru sama množit (každých sedmnáct dní se zdvojnásobí), takže nejčastěji se k ní lidé dostanou tak, že jim někdo z rodiny či z přátel daruje své přebytky. Houba se však dá koupit i  na dobírku přes internet případně v  některých obchodech zdravé výživy. Začínáte-li se sušenou kulturou, tedy nikoli s  tou, která je uchovávaná v mléce, bude potřeba několik prvních dávek kefíru zlikvidovat. Že už je nápoj „pitelný“ poznáte podle příjemné vůně a bílé barvy.

důsledky probíhající detoxikace organismu a přivykání na tělu neznámé prospěšné bakterie. Dostavit se mohou i vyrážky. To v případě, že se tělo rozhodne zbavit „jedů“ tak, že je vyloučí pokožkou. Všechny tyto problémy však samozřejmě brzy zmizí. Platí přitom, že čím víc kefíru člověk pije, tím se jich zbaví rychleji, i  když zároveň i  bouřlivěji. Kefír je dále možné používat i zevně a potírat s ním různé vyrážky a ekzémy. Kefír navíc mohou konzumovat i  osoby s  alergií na mléko, přesněji s  alergií na laktózu. Kefír se totiž laktózou krmí, takže ve fermentovaném nápoji je laktózy naprosté minimum. Pro co největší omezení obsahu laktózy je vhodná sekundární fermentace.

Kov se zrn nesmí dotknout!

Hotový kefír se dá skladovat v ledničce dva až tři dny. Dobře vychlazený a  čerstvý má příjemně nakyslou až lehce štiplavou chuť a mírně šumí. Obsahuje přibližně 1 % kyseliny mléčné, 0,5 % etanolu a 0,1 % kysličníku uhličitého. Není přitom dobré ho vypít větší množství, chystáte-li se usednout za volant. Jde přece jen o  nápoj vzniklý alkoholovým kvašením, podobně jako třeba kumys – podobný kvašený nápoj tatarských národů, připravovaný z  mléka klisen a  oslic. Na rozdíl

Než začneme kefír vyrábět, musíme si uvědomit, že dotek kovu kefírovou kulturu ničí. Také vadí přemrštěná hygiena, ke které jsme stále všude nabádáni. Například omytí v tekoucí vodě houbu celkem spolehlivě zahubí, nebo přinejmenším vážně poškodí. Připravíme si tedy pouze skleněné, porcelánové či umělohmotné nádoby a  nástroje. Zhruba slabou hrst zrn vložíme třeba do zavařovací sklenice, zalijeme čerstvým mlékem asi 3 cm pod okraj, přiklopíme víčkem – ovšem jen volně, nezašroubujeme ho. Sklenici necháme stát při pokojové teplotě 12 hodin a  poté ji dáme na 12 hodin do lednice. Obecně lze říci, že vyšší teplota proces kvašení a  množení kefírových zrn urychluje. Nicméně kdo má raději hustý kefír, měl by zvolit pomalejší a tudíž déletrvající proces v ledničce. Zde uvedená metoda domácí výroby oba způsoby kombinuje. Dobře prokvašené mléko se pozná podle toho, že se bílá hmota začne oddělovat od průhledné tekutiny. Znamená to, že je kefír hotový. Nyní ho tedy promícháme umělohmotnou (!) lžící a celý obsah přecedíme přes rovněž umělohmotný cedník. Pijeme v dávkách, které nám jsou příjemné, nejlépe denně. Kdo pije kefír na noc, měl by si před spaním vypláchnout ústa nebo vyčistit zuby, protože některé bakterie v  kefíru podporují tvorbu zubního kazu. Také je vhodné jednou za čas na pár dnů pití vysadit.

Nápoj i pro alergiky

Jde o  známý jev, že nastartování očisty organismu a leckteré léčby přináší v první fázi nejprve problémy. Může tomu tak být i s pitím kefíru, které nastartuje očistné procesy v  organismu. Mohou se pak dostavit třeba průjmy a  bolesti břicha… To vše jsou jen

Nepít před jízdou!

od alkoholu však pití kefíru v nejmenším neškodí těhotným ženám. Právě naopak! Díky obsahu výživných látek v  něm je to naopak přímo vhodné nejen v  těhotenství, ale i  během kojení.

Jak uchovat houbičku

Výroba kefíru je metoda stará nějakých 5000 let. Původně sloužila jako způsob uchování

mléka, skladovaného v kožených vacích, samozřejmě bez ledniček. Kefírová zrna se přitom nikdy neoplachovala, ale zůstávala vždy ve zbytku kefíru, ke kterému se dolilo čerstvé mléko. Optimální je tento způsob napodobit i dnes. Někde občas doporučované oplachování houbičky totiž vede ke smytí účinné slizovité vrstvy na jejím povrchu, v důsledku čehož se pak houba k výrobě kefíru hůře „nastartovává“. Totéž platí také o houbě skladované v  mrazničce. Pouze jednou za několik týdnů je dobré nechat kefírová zrna odpočinout ve sklenici převařené nebo filtrované vody 12 až 24 hodin. Je to dobré pro jejich čištění a zdraví. Použitá voda (tzv. kefiraride) se pak dá využít ke kosmetickým účelům – nalít do koupele, k  oplachování obličeje, na různé kožní problémy – nebo třeba vylít na kompost.

Sušení nebo zamražení zrn

Kdo nechce kefír vyrábět každodenně a rád by zrna uchoval delší čas, může je buď usušit nebo zamrazit. V  obou případech je nejprve opláchneme vystydlou převařenou vodou. Potom je opatrně osušíme v  přežehleném bílém ručníku či látkové pleně. V prvém případě je pak necháme usušit v  přežehleném bílém papírovém či plátěném sáčku na dobře větraném místě tři až pět dnů (dle velikosti). Poté vložíme zrna do nádoby s  těsným uzávěrem (můžeme je i  zasypat sušeným mlékem) a  uložíme do lednice, nikoli do mrazáku. Vydrží tak až jeden a půl roku. Pro oživení je stačí dát opět do mléka, které každý den měníme, dokud mléko - kefír nezíská čisté nakyslé aroma. Trvá to od 4 do 10 dnů. Zamražení uchová zrna dva měsíce nejvýše. Po úvodních krocích stejných jako u  sušení vložíme zrna do nádoby nebo do sáčku, posypané sušeným mlékem tak, aby byla kompletně pokryta, a dáme do mrazáku. Pro znovuoživení je potřeba vložit zrna na pár minut do sklenice se studenou vodou, a poté z nich v cedníku opláchnout zbytky sušeného mléka. Následně je stačí vložit do čerstvého mléka v poměru 1:3 a každých 24 hodin mléko vyměnit, (vždy o  trochu větší množství), až bude mléko – kefír cítit čistě a kysele.

UPOZORNĚNÍ: Nic v tomto článku není zamýšleno jako lékařská rada. Pro lékařskou diagnózu, radu a pomoc navštivte, prosím, svého lékaře.

25

Zvířata Čuník i za tisíce euro

Místo pejska

Přestože se budeme zabývat především prasátkem Gottingenským, existují ještě dva známé druhy – velmi drahé a špatně sehnatelné v celé Evropě. Obě dvě plemena, Royal Dandies a Dandie Extremes, byla vyšlechtěna v Americe v Oregonu chovatelkou Patty Sorensenovou. Od Gottingenských se liší váhou (nejvýše 15 kg), povahově jsou ale prakticky stejná. Cena se pohybuje ve stovkách až tisících euro a  platí, čím menší a  zajímavěji zbarvené, tím je také dražší. Gottingenská prasátka dorůstají 15 až 30 kg, ale záleží převážně na krmení. Mohou se pochlubit mnoha barevnými variacemi – bílá, černá, flekatá, nazrzlá. V minulosti byla vyšlechtěna pro laboratorní účely, ale lidé brzy pochopili, že tak roztomilé zvířátko nemůžou zavírat do klecí a  trápit. Pro jejich neodolatelnost se postupem času začala objevovat na chovatelských trzích a  jejich popularita rostla. V dnešní době se cena miniprasátek u nás pohybuje okolo dvou až tří tisíc korun. Musíte si ale dát pozor na nepoctivé prodejce, kteří zaměňují malé Gottin-

prasátko!

Je den jako každý jiný. Právě se chystáte na procházku se svým čtyřnohým kamarádem. Plánujete návštěvu parku. Jakmile vkročíte mezi stromy, už nejste svými pány, už poroučí váš miláček. Malými nožkami utíká, snažíc se nezakopnout. Ocásek se radostně kynklá ze strany na stranu. Občas je slyšet spokojené zachrochtání. V parku ale nejsme sami. Z každého rohu je slyšet zoufalé kňučení nebo nedůvěřivé vrčení pejsků. I oni si musejí zvyknout na růžový fenomén. Připravila: Lucie Sedláková, foto: Štěpán Luťanský

V

 situaci, kdy vás obklopují zvědavci, nebudete poprvé ani naposledy. Miniprasátko vám zaručí velkou pozornost okolí. Každý se za vámi otočí a  někteří i  přispěchají se slovy: „To je přeci tááák roztomilé prasátko!“ Ani to vám nepřijde jako pádný důvod k chovu růžového skvostu? Tak tedy poslouchejte. Stačí si uvědomit, jaké trumfy v porovnání s jinými mazlíčky drží prasátko v rukávu: Na rozdíl od psů 26

se učí až třikrát rychleji a  oproti kočkám je to mnohem pokornější tvor. Dalo by se říci, že je i  čistotnější než leckterý člověk. Miluje koupání a  nemá ani žádný charakteris­ tický zápach. Mimo jiné je obdařeno velkým sociálním cítěním, které je zřejmé, když ho necháte doma samotné. Potřebuje maximum kontaktu se svojí rodinou. Proto se předem rozhodněte, zda budete mít na tak společensky zdatné prasátko čas, anebo rovnou vytvořte prostor pro růžový páreček, protože jedině tak můžete čuníka dostatečně zabavit.

genské prasátko za vietnamské či obyčejné domácí, které dorůstá do běžných prasečích rozměrů!

Prasečí pelíšek

Záleží na vás, zda si chcete prasátko pořídit do bytu či do domku se zahrádkou. Samozřejmě, že nejlepší místo k vyžití a dostatečnému pohybu představuje velká zahrada. V bytě zas mohou být mazlíčci v nepřetržitém kontaktu s páníčkem, na rozdíl od budky v rohu zahrady.

I  přesto, když připravíte venkovní prostor, nejlépe 10 až 15 metrů čtverečních, se zateplenou boudou, můžete miláčka pouštět přes den do domu, kde se dá společně koukat na televizi, hrát si a dovádět. V bytečku by měl mít připravený normální pelíšek – polštářek, narozdíl od venkovního prasátka, které spinká na podestýlce. Rozdílná bude určitě i toa­ leta. Na zahradě se prasátko obejde bez vaší pomoci. Vybere si jedno místečko, na které dochází po zbytek dnů (zatímco psům je jedno, kam hromádku utrousí). Čuníkovi v bytě postačí suchý záchod pro kočky třeba s  kukuřičnými granulemi a procházky minimálně dvakrát denně, a nejlépe třikrát, aby se mohl dostatečně vyřádit.

Co podstrojit pod rypáček

Jídlo – nejoblíbenější téma všech prasátek. Kdyby měla na výběr, baštila by od rána do večera, ale i v tomhle musí panovat jistý řád. Jinak byste se jednoho dne mohli probudit a uvidět vedle sebe prase vhodné na zabíjačku. I přesto, že prasata jsou všežravci, nejraději mají stravu vegetariánskou, která se také velmi dobře hodí pro mazlíčky, u  nichž nechcete, aby ztloustli. V  takovém případě si tedy určitě dejte pozor, co svému miláčkovi podstrojujete pod rypáček. Nejvhodnější jsou různé druhy ovoce a  zeleniny, ovesné vločky, těstoviny (vařené s mrkví například), tvrdý chléb. Pozor na brambory a obiloviny, po kterých prasátka tloustnou. Krmte dvakrát denně, v létě stačí vypustit prasátko na pastvu a máte o starost méně.

Vlastní selátka

Už se nemůžete dočkat malých roztomilých selátek? Nebo raději necháte prasátko vykastrovat? Tuto otázku si musíte ujasnit co nejdříve. U  prasečích slečen je třeba se rozhodnout hned, nejlépe po prvním menstruačním cyklu (do čtyř měsíců života). To kvůli tomu, že v  dospělosti se prodlužuje doba pooperační rekonvalescence a  stoupá riziko komplikací. Kastrace se doporučuje hlavně z preventivních důvodů – miniprasátka jsou náchylná k  chorobám reprodukčních orgánů. U kluků na věku nezáleží, zákrok snášejí dobře, přesto – čím dříve, tím lépe. Prasátka můžete připustit po roce od narození (přibližně ve čtyřech měsících dospívají). Březost trvá přibližně 117 dní a s porodem si prasečí maminka většinou poradí sama. Ve vrhu bývá kolem šesti selátek, která potřebují kojit až šest týdnů. Dokrmujeme od čtvrtého týdne. Selátka bychom s matkou měli nechat alespoň osm týdnů, ale někdy se může hromádka růžových prasátek proměnit v  nekontrolovatelné malé zlobílky. Proto dávejte pozor u  prasničky především na cecíky, které jsou nejvíce ohroženy.

Ať vás nepřeválcuje!

Prasátka jsou odmalička nejen velmi živá a  aktivní, ale především dominantní. Proto

si dejte pozor, ať vám nepřerostou přes hlavu. Je sice pravda, že se vám nepodaří čuníka dostat do pozice podřízeného díky jeho velkému temperamentu, ale alespoň se snažte udržet pozici rovnocenného partnera. Určitě si s ním ale užijete i spoustu zábavy. Je totiž doopravdy moc zvědavý. Dokáže si třeba rypáčkem otevřít sám ledničku a obsloužit se. Doporučujeme tedy si raději pořídit, kam se dá, zámky a petlice. Prasátkům ale patří i jedno velké plus – na jejich srst a  kůži nebyla zjištěna žádná alergie! A nakonec jsou neuvěřitelně mazlivá a dokážou svým páníčkům krásně projevovat náklonnost.

Celosvětový hit

Před pár lety byla miniprasátka celosvětovým hitem a  novým fenoménem. Jako společníky je vyhledávali nejen celebrity v  Americe a  Británii, růžová epidemie postihla i  lidi v západní Evropě. Dostala se až k nám a objevili se první chovatelé s prasátky na vodítku. Od té chvíle jsme již dostatečně pochopili, že tihle štětinatí tvorečkové s  očkama v  podobě korálků nejsou jen módním doplňkem. Miniprasátka mají duše plné charakteru a upřímné srdce. Vždyť i Winston Churchill pronesl památnou větu: „Psi k  nám oddaně vzhlížejí, kočky se na nás dívají svrchu, ale prasata na nás pohlížejí jako na sobě rovné“.

Když miničuník ochoří

Bude-li mít prasátko dobré prostředí k žití a  nebude překrmované, může se dožít až patnácti let. Mohou se ale vyskytnout chvíle, kdy čuník nastydne či chytne virovou infekci. Pak je dobré se pojistit včasnou návštěvou veterináře! Však najít dobrého, prasečích nemocí znalého lékaře, dá značnou práci. Veterináři totiž zatím nemají tolik zkušeností s miniprasátky a ve větším městě není snadné najít vhodného lékaře. Druhou možností je veterinář pro zemědělská zvířata. Názory na očkování se liší; část chovatelů radí neočkovat, jiní podporují prevenci. Určitě ale nezapomeňte na očkování proti července a tetanu. Dále je potřeba prasátko pravidelně odčervovat. Miniprasátko je také potřeba registrovat v Českém klubu majitelů prasátek. Legislativně je totiž stále hospodářským zvířetem. Při cestování si dejte pozor na veterinární předpisy pro přesuny prasat. 27

udělej si...

Pískové věnce

Připravila: Alena Isabella Grimmichová, foto: autorka

Co budeme potřebovat • písek, hladkou mouku a vodu • bábovkové formy • olej na vymazání forem • bezbarvý lak (není nutný) • vzorované látky, stuhy, krajky

Jak postupujeme

Neobvyklou podzimní dekoraci si poměrně jednoduše vytvoříme z písku, stuh, krajek a barevných látek.

1

28

2

Věnce upečeme ze směsi písku, hladké mouky a vody. Použijeme za tím účelem kuchyňské formy na pečení bábovek (obr. 1). Do prosátého písku dáme mouku v poměru čtyři díly písku na jeden díl mouky. Dobře promícháme a přidáváme postupně studenou vodu. Vytvoříme husté těsto (obr. 2). Pokud je těsto řídké, přidáme písek a mouku, případně opačně, je-li těsto husté. Formy na bábovky vymažeme olejem a pískové těsto do nich vmáčkneme. Formu těstem vyplníme do výšky jedné poloviny až dvou třetin. Těsto pečením nenabude. Věnce ale musejí být dostatečně silné, aby byly po upečení pevné a nepraskaly. Pokud vytváříme dekoraci, určenou k ozdobení stolu, věnec může být křehčí než věnec určený k zavěšení. Věnce pečeme ve středně vyhřáté troubě asi jednu až dvě hodiny. Po vychladnutí je vyklepneme z forem (obr. 3). Po zaschnutí můžeme věnce ještě přetřít bezbarvým lakem. Hotové věnce libovolně dozdobíme. My jsme k tomu použili látku s květinovým vzorem, krajky a stuhy. Věnce lze použít jako dekoraci jedině v interiéru. Nejsou vhodné na venkovní výzdobu, protože jim vadí vlhko.

3

19. VELETRH INTERIÉRŮ, DEKORACÍ, STOLOVÁNÍ A DÁRKŮ 11. - 14. 9. 2014 Výstaviště Praha - Holešovice www.facebook.com/veletrhtendence www.tendence.eu

vaření Artyčok s česnekovou majonézou s brusinkami 4 artyčoky, sůl, 1 chemicky neošetřený citron Na česnekovou majonézu: 3–4 stroužky česneku, 2 vaječné žloutky, sůl, pepř, šťáva z půlky citronu, 125 ml rostlinného oleje, 50 g nízkotučného jogurtu, 2 polévkové lžíce chilli omáčky, 50 g sušených brusinek Omyjte artyčoky a odřízněte stvol. Přiveďte k varu velké množství osolené vody. Omytý citron nakrájejte na plátky. Do vařící vody přidejte artyčoky a citron. Vařte zakryté zhruba 30–40 minut. Ušlehejte žloutky se solí, pepřem a citronovou šťávou ve vysoké nádobě na šlehání. Po malých dávkách ručním mixérem všlehávejte rostlinný olej. Do směsi prolisujte česnek. Přidejte jogurt a chilli omáčku a zamíchejte. Nakrájené brusinky vmíchejte do majonézy. Sběračkou vyjměte artyčoky z vařící vody a nechte okapat. Po jednom otrhávejte lístky a namáčejte je dužnatou částí do česnekové majonézy. Pouze dužnatá část je vhodná ke konzumaci. Po otrhání všech listů odkrojte středovou část artyčoku a snězte zbytek s česnekovou majonézou.

Paštika z jarních kachen s brusinkovým želé 1 ks kachny vykostěné, 200 g vepřového boku, 100 g slaniny, 100 g sušených brusinek, 40 ml portského vína, po snítce rozmarýnu a tymiánu, hladkolistá petrželka, 1 pomeranč, 1 cibulka, sůl, pepř Na želé: 200 ml brusinkového džusu, 50 g cukru, 1 balení želatiny Kachnu rozporcujeme na prsa a stehna. Prsa upečeme samostatně. Orestujeme cibulku a vymačkáme šťávu z pomeranče. V mlýnku na maso nadvakrát semeleme vykostěná kachní stehna s vepřovým bokem, cibulkou, pomerančovou šťávou a portským. Dochutíme solí, pepřem a bylinkami. Formu na paštiku naplníme směsí a do středu vložíme kachní prsíčko. Paštiku pečeme ve vodní lázni při 120 stupních asi 45 minut. Na přípravu želé smícháme brusinkový džus s cukrem, brusinkami a želatinou a vše dohromady zahřejme. Poté nalijeme do libovolné formy a necháme ztuhnout. Odleželou paštiku nakrájíme a podáváme s kousky brusinkového želé a případně další drobnou zeleninovou ozdobou.

Podzimní menu

Prázdniny jsou pryč a podzim za rohem… Změna roční doby se přitom vždy projeví i na našich stolech. Pro podzim je pak typická mimo jiné například zvěřina. Ovšem nejen zvěřinové recepty naleznete v našem podzimním menu… Připravila: -red-

Brusinková panna cotta 500 ml smetany, 1 čerstvá vanilka, 4 plátky želatiny, 200 g cukru, 150 g sušených brusinek, 100 ml brusinkového džusu Smetanu svaříme s vanilkou a cukrem. Do směsi zamícháme želatinu, kterou jsme měli předem namočenou ve vodě. Z želatinové směsi, brusinkového džusu a brusinek připravíme brusinkové želé. Želé plníme do připravených tvořítek a necháme důkladně ztuhnout v chladu. Vychlazenou panna cotu podáváme na studených talířích s trochou brusinkové omáčky. Dezert můžeme dozdobit šlehačkou a nakrájeným ovocem. 30

Jelení polpety s brusinkovou omáčkou a žemlovými knedlíčky 800 g jelení plece, 1 cibule, snítka rozmarýnu, 16 plátků slaniny, 100 g vepřové bránice, sůl, pepř, svazek pažitky, olivový olej Na knedlíčky: 1 bílý toustový chléb, 3 vejce, muškátový oříšek, sůl, pepř Na omáčku: 100 g kořenové zeleniny, 100 g sušených brusinek, 100 ml brusinkového džusu, 100 ml silné jelení šťávy, 200 ml červeného vína Jelení maso semeleme s nakrájenou cibulí, rozmarýnem a dochutíme solí, pepřem a červeným vínem. Ze směsi vytvarujeme polpety, obalíme je ve slanině a přidáme snítku rozmarýnu. Naporcujeme vepřovou bránici na kousky, do kterých zabalíme jednotlivé polpety obalené ve slanině. Polpety zprudka orestujeme na olivovém oleji. Nakrájený toastový chléb smícháme se žloutkem, solí, pepřem a muškátovým oříškem. Přidáme tuhý vyšlehaný sníh z bílků a vytvarujeme malé knedlíčky, jež vaříme v páře 5–20 minut podle velikosti. Kořenovou zeleninu nakrájíme na kostky, zalijeme brusinkovým džusem a jelení šťávou a vaříme, až omáčka zhoustne (můžeme případně zahustit trochou smetany). Ke konci varu přidáme sušené brusinky. Polpety podáváme s knedlíčky, přelité brusinkovou omáčkou.

Plněná perlička s malinovou omáčkou a domácími gnocchi 2 ks stehen z perličky, 100 g slaniny, 50 g sušených brusinek, 100 g drůbežích jater, 100 g malin, 200 ml šťávy z perličky, lžíce olivového oleje, sůl, pepř Na fáši z perličky: 300 g stehen z perličky, 100 ml smetany, 1 vejce, sůl, pepř Na gnocchi: 4 ks brambor, 50 g hladké mouky, 2 žloutky, lžíce másla, lžíce parmezánu, snítka tymiánu Nejprve si připravíme fáši z perličky. Stehna z perličky pomeleme a smícháme se smetanou, přidáme vejce, sůl a pepř a dobře promícháme. Stehna z perličky vykostíme. Opečeme nakrájená játra a zavineme je do plátků stehen spolu s nakrájenou slaninou a fáší z perličky. Hotovou roládu pečeme asi hodinu při 140 stupních. Uvaříme brambory doměkka a prolisujeme je. V míse smícháme brambory se žloutky, hladkou moukou, parmezánem a vytvoříme těsto. Z dobře uhněteného těsta vytvarujeme gnocchi a několik minut je vaříme v osolené vodě. Hotové gnocchi orestujeme spolu s tymiánem na másle. Šťávu z perličky rozmixujeme s malinami a přecedíme. Nakrájenou roládu přelijeme malinovou omáčkou. Servírujeme s gnocchi, sušenými brusinkami, hrstkou hráškových lusků a bylinkovým olejem.

Vanilkové vafle s brusinkami 250 g cukru, 1 balíček vanilkového cukru, 250 g hladké mouky, 250 g tvarohu, 6 středně velkých vajec, 250 g másla pokojové teploty, 100 g sušených brusinek Smíchejte cukr, vanilkový cukr a mouku. Přidejte tvaroh, vejce a máslo. Pomocí elektrického šlehače propracujte do hladkého těsta. Přidejte cranberries a lžící vmíchejte do těsta. Rozehřejte vaflovač a těsto nalévejte malou naběračkou na zadní část vaflovací formy. Zavřete a nechte péct pár minut. Hotové vafle podávejte se šlehačkou a posypané moučkovým cukrem. Vafle jsou nejlepší, pokud jsou horké. Můžete je připravit i předem a těsně před podáváním je nechat rozpéct v troubě na 220 stupňů (v horkovzdušné troubě na 200 stupňů). 31

Dopisy čtenářů

Dárek

od fanouška Paula Anky nás potěšil

Pane šéfredaktore, náhodně se mi, téměř devadesátiletému, dostal do ruky Váš výtisk GENERACE ze 17. června t. r. S chutí jsem si ho přečetl a zavzpomínal na časy minulé. Na moji jízdu na kole bez převodů až do Beskyd (1943) – článek o elektrokole, na jízdu vlakem v zimě v mrazu mezi vagony z Prahy do Ostravy (1944) – článek na str. 21, o lázeňské pohodě (str. 23) i o péči o seniory. Pro mne zajímavé kontrasty… Nejvíc mne však zaujal článek o Paulu Ankovi. Aby ne, byl jsem přítomen při služební návštěvě veletrhu ve Vídni v září 1960 na jeho vystoupení. Tam jsem ho viděl a slyšel zpívat Dianu. Od té doby se mi ta melodie stále vrací a okouzluje mé ušní bubínky a nitro. I dnes po 54 létech! Ten přiložený prospekt jsem dlouho schraňoval – dnes ať patří tomu, kdo takové věci sbírá a  texty publikuje, tedy Vaší redakci za stranu 10 v  GENERACI. Já již jen doplňuji jméno zpěváka často v křížovkách. S pozdravem Ing. Jozef Rada, Kladno P.S. Přikládám i prospekt z „My fair lady“, získaný v Londýně na představení 6. 1. 1962. Snad někdo…

Sběratelé, přihlaste se o prospekty ze 60. let! Máte-li zájem o prospekt Paula Anky z roku 1960 v němčině anebo o prospekt k londýnskému představení My fair lady z 6. ledna 1962, ozvěte se nám buď po telelefonu na číslo 775 851 134 nebo e-mailem na adresu [email protected]. Rádi vám prospekty – dar našeho čtenáře Ing. Jozefa Rady z Kladna – zašleme.

Tajuplná fotografie Poznáváte, odkud je?

32

Josef Zabloudil z  Prahy 4 nám vyluštění tajenky z  křížovky v jednom z předchozích čísel Grand Generace napsal na zadní stranu této fotografie; tu pak s řádně nalepenou známkou použil jako pohlednici. V redakci se hned rozpoutala diskuse, kde asi mohl být snímek pořízen. Jako nejpravděpodobnější se nám přitom jeví varianta, že jde o záběr z pražské Letné, sídla tenisového klubu LTC Praha. Založili ho studenti právnické fakulty Univerzity Karlovy v roce 1904. Ihned po svém založení zahájil na pěti pískových dvorcích sportovní činnost. V roce 1912 byla postavena vlastní klubovna, která zde po rekonstrukci stojí dodnes. Již po dvou letech své existence se stalo LTC největším českým tenisovým klubem. Mezi jeho členy se objevila i jména jako Jan Masaryk, jeho sestra Olga, kníže Karel Schwarzenberg a další. Správcem dvorců byl po mnoho let pan Koželuh, otec sportovně slavných potomků, kteří se tenis naučili právě na Letné. Jeho syn Karel se stal profesionálním mistrem světa a Jan vícenásobným mistrem ČSR. Pokud se mezi čtenáři najde někdo, kdy by potvrdil, že se skutečně jedná o LTC nebo dokonce poznal osoby na fotce, anebo kdo by naopak věděl, že se nejedná o LTC a pravda je jiná, napište či zavolejte nám to prosím. (Tel.: 775 851 134, e-mail: i.hudcova@ gpmedia.cz, adresa: Vydavatelství Grand Princ Media, časopis Grand Generace, Na Dlážděnce 42, 182 00 Praha 8)

Soutěže o knihu Průvodce péčí o psa

J. M. Evanse a Kay Whiteové Otázka zněla: Je psí vytí projevem agrese? Hezky na otázku odpověděl jeden z výherců knihy František Bečka z Prahy 3: „Dle mého názoru zaručeně ne. Domnívám se, že je to projev psího více jak šestého smyslu a projevem například smutku ze samoty, touha po kontaktu s bytostí, protože pes je spokojený i ve ‚smíšené‘ smečce. Vnuk má 4měsíční štěňátko a řešíme tyto problémy v rámci celého rodiného ‚klanu‘, i když jednoznačnou odpověď často nenajdeme.“ Ani další vítězka – Květoslava Kulichová z Plzně – se nespokojila s prostým Není a rozepsala se: „Buď upomíná páníčka – jsem tady, všímej si mě, nebo reaguje na určité tóny. Naše Ritulinka – černá ovčanda – vyla na některé houkající sanitky, nějaký tón jí tam vadil. Nebo když každou první středu v Plzni houkají sirény, oznamují, že jsou v pořádku – Ritulinda vyla. Někdy psi vyjí, když jsou smutní a osamocení, svolávají tak členy své smečky.“ Knihu vyhrávají: František Bečka - Praha 3, Květoslava Kulichová – Plzeň a Jaroslav Stejskal – Vesec

Extra tip Koláč pro Brigitte Bardot Už jste někdy slyšeli o koláči Tropézienne? Je považován za symbol známého městečka Saint-Tropez, na jehož plážích a v ulicích vznikala nejen legendární série o četníkovi, ale také film „A bůh stvořil ženu“, který proslavil do té doby neznámou Brigitte Bardot. A právě lidé z filmového štábu podlehli tomuto lahodnému výtvoru polského mistra cukráře usazeného v Saint-Tropez natolik, že jim musel čerstvý dort dodávat i několikrát denně. Zamilovala si ho i Brigitte Bardot, která cukráře požádala, aby koláč pojmenoval „La tarte Tropézienne“. Restaurace stejného jména stále existuje a na svůj oblíbený koláč sem chodí i Brigitte, která nedaleko Saint-Tropez žije. Chtěli byste také zjistit, čím tento koláč slavnou krásku upoutal? Až do konce září můžete koláč Tropézienne ochutnat v některé z třinácti poboček francouzského pekařství PAUL (www.paul-cz.com).

inzerce

Vyhlášení

ČASOPIS NEJEN PRO TY, KTEŘÍ PŘEKROČILI PADESÁTKU

jen za

Kč 0 9 , 2 1

OD 10. 10. 2014

NOVĚ VE VAŠÍ TRAFICE V PŘÍŠTÍM ČÍSLE Rozhovor s Karlem Gottem Slevy pro seniory Rady léčitele

křížovka

Luštěte křížovku a vyhrajte Lázeňský kokosový balíček v ceně 930 kč Nechte se hýčkat při kompletní relaxaci s trochou exotiky! Dopřejte si osvěžení těla s příjemnou vůní kokosu! Přijeďte do malebných Lázní Mšené, kde během jediného odpoledne prožijete příjemnou koupel, masáž a zábal. V nabídce lázní naleznete i týdenní a víkendové pobyty pro všechny věkové kategorie. Více o Lázních Mšené se dozvíte na tel.: 416 866 007, e-mail: [email protected], www.msene.cz Tajenku, své celé jméno a adresu zašlete do 26. 9. 2014 poštou na adresu Grand Princ Media, časopis Grand Generace, Na Dlážděnce 42, 182 00 Praha 8 nebo e-mailem na [email protected]. 34

nechte se inspirovat ... ve Vaší nejbližší velkoprodejně s nejširším sortimentem podlahových krytin / 52x v ČR

BRENO.cz