Univerzita Hradec Králové Filozofická fakulta Katedra archeologie
Středověké osídlení na Hlinecku Diplomová práce
Autor: Studijní program: N7109 Studijní obor: Forma studia: Vedoucí práce:
Bc. Lucie Štěpánková Archeologie Archeologie prezenční
Mgr. Pavel Drnovský
Hradec Králové, 2016
Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala (pod vedením vedoucího diplomové práce) samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu.
V Hradci Králové dne 1. 5. 2016
Anotace ŠTĚPÁNKOVÁ, Lucie. Středověké osídlení na Hlinecku. Hradec Králové: Filozofická fakulta Univerzita Hradec Králové, 2016. Diplomová práce. Tato diplomová práce se zabývá zpracováním archeologického materiálu z lokality Zkamenělý zámek. Většina tohoto materiálu pochází z archeologického výzkumu, který prováděli v letech 1887 – 1890 otec a syn Karel a Karel Václav Adámkové. Další archeologický materiál byl získán v letech 2007 – 2013 při povrchových sběrech. Materiál je popsán, kresebně zdokumentován a na jeho základě je vyhodnocen vývoj lokality, který je posléze vsazen do kontextu vývoje celého regionu Hlinecka. Klíčová slova: Archeologický výzkum, keramické střepy, povrchový sběr, osídlení, středověk.
Annotation ŠTĚPÁNKOVÁ, Lucie. Medieval Settlement of the Hlinsko. Hradec Králové: Philosophical Faculty, University of Hradec Králové, 2016, 370 pp. Diploma Degree Thesis. This diploma thesis deals with the processing of archaeological material from the site of Zkamenělý zámek (Petrified Castle). Most of this material comes from archaeological research conducted in the years 1887 – 1890 by father and son Karel and Karel Václav Adámek. Other archaeological material was obtained in the years 2007 – 2013 through surface gathering. The material is described and documented by drawing, and on the basis of it, the development of the site is interpreted, which is then put into the context of the development of the whole Hlinsko region. Keywords: Archaeological excavations, potsherds, surface collection, colonization, the Middle Ages.
Obsah 1 Úvod ........................................................................................................................................... 1 2 Přírodní podmínky ..................................................................................................................... 3 2.1 Zkamenělý zámek ................................................................................................................... 8 3 Dějiny bádání ............................................................................................................................. 9 4 Historický rámec ...................................................................................................................... 12 4.1 Kostely na Hlinecku .............................................................................................................. 12 4.2 Nálezy mincí ......................................................................................................................... 14 4.3 Obce na Hlinecku .................................................................................................................. 17 4.4 Archeologické a historické zprávy o středověkém Hlinecku ................................................ 22 5 Popis lokality a nálezových okolností ...................................................................................... 28 5.1 Verbální popis lokality a nálezových okolností .................................................................... 28 6 Archeologický materiál ............................................................................................................ 36 6.1 Popis, charakteristika archeologického materiálu ................................................................. 36 6.1.1 Keramické střepy z výkopů Karla a Karla Václava Adámků............................................. 36 6.1.1.1 Pravěk .......................................................................................................................... 36 6.1.1.2 Středověk..................................................................................................................... 37 6.1.1.2.1 Keramické třídy .................................................................................................... 37 6.1.1.3 Souhrn ......................................................................................................................... 54 6.1.2 Keramické střepy z povrchových sběrů ............................................................................. 62 6.1.2.1 Středověk..................................................................................................................... 63 6.1.2.1.1 Keramické třídy .................................................................................................... 63 6.1.2.2 Souhrn ......................................................................................................................... 65 6.1.3 Předměty ze železa z výkopů Karla a Karla Václava Adámků .......................................... 65 6.1.3.1 Stavební kování ........................................................................................................... 66 6.1.3.2 Zemědělské nářadí – kultivace půdy ........................................................................... 67 6.1.3.3 Zbraně a zbroj.............................................................................................................. 68 6.1.3.4 Předměty osobní výbavy ............................................................................................. 72 6.1.3.5 Mobiliář usedlosti a provozní vybavení ...................................................................... 72 6.1.3.6 Neurčitelné .................................................................................................................. 73 6.1.4 Povrchové sběry ................................................................................................................. 74 6.1.4.1 Stavební kování ........................................................................................................... 74 6.1.4.2 Doklady o využívání koňské síly ................................................................................ 74 6.1.4.1 Zbraně a zbroj.............................................................................................................. 75
6.1.5 Analýza kovových předmětů a porovnání s nálezy z Chrudimska ..................................... 76 6.1.6 Kameny .............................................................................................................................. 78 6.1.7 Mazanice ............................................................................................................................ 79 6.1.8 Zvířecí kosti ....................................................................................................................... 80 6.1.9 Malako................................................................................................................................ 82 7 Zkamenělý zámek .................................................................................................................... 83 7.1 Analýza archeologického materiálu ...................................................................................... 83 7.2 Nastínění hypotéz .................................................................................................................. 88 8 Závěr ........................................................................................................................................ 92 9 Summary .................................................................................................................................. 94 10 Přehled použité literatury ....................................................................................................... 95 10.1 Prameny............................................................................................................................... 95 10.2 Literatura ............................................................................................................................. 95 10.3 Internetové zdroje.............................................................................................................. 101 11 Přílohy .................................................................................................................................. 102 11.1 Textové přílohy ................................................................................................................. 102 11.2 Plánová dokumentace........................................................................................................ 120 11.3 Fotografická dokumentace ................................................................................................ 126 11.4 Kresebná dokumentace ..................................................................................................... 140
1 Úvod Touto diplomovou prací navazuji na svoji bakalářskou práci nazvanou Kostel svatého Jakuba v Rané a počátky středověkého osídlení na Hlinecku. V bakalářské práci jsem se zabývala územím, které tvořilo čtyřiadvacet katastrů. V abecedním pořadí to byly tyto katastry: Babákov, Blatno u Hlinska, Dědová, Dolní Holetín, Horní Holetín, Kladno u Hlinska, Krouna, Kvasín, Lešany, Leštinka, Mrákotín u Skutče, Oldřetice, Oldřiš u Hlinska, Otradov, Pokřikov, Prosetín u Hlinska, Předhradí u Skutče, Přikrakov, Radčice u Skutče, Raná u Hlinska, Tisovec, Vojtěchov u Hlinska a Žďárec u Skutče. Území, kterým se zabývám v diplomové práci, zahrnuje jednak oblast, kterou jsem se již zabývala v bakalářské práci, a dále novou oblast, ležící jihovýchodně od předešlé, kromě toho je k území na severu přiřazena ještě Skuteč. Toto nové území tvoří třináct katastrů. V abecedním pořadí jsou to tyto katastry: Čachnov, Česká Cikánka, Filipov, Chlumětín, Jeníkov u Hlinska, Kameničky, Moravská Cikánka, Moravská Svratka, Pustá Kamenice, Rychnov, Skuteč, Svratka a Svratouch. Sledované území se nachází na rozhraní dvou krajů, Pardubického kraje (okres Chrudim a okres Svitavy) a kraje Vysočina (okres Žďár nad Sázavou), přičemž většina sledovaného území leží v Pardubickém kraji. Katastry, které se nachází v Pardubickém kraji, jsou všechny, až na jeden, součástí chrudimského okresu. Katastr Pustá Kamenice se nachází v okrese Svitavy. V kraji Vysočina se pak nachází tyto katastry: Chlumětín, Česká Cikánka, Moravská Cikánka, Moravská Svratka a Svratka.1 Hlavní pozornost je v této práci věnována zpracování, popisu, kresebné dokumentaci a vyhodnocení archeologického materiálu, který byl nalezen na výšinné lokalitě Zkamenělý zámek. Převážně se jedná o archeologický materiál z výzkumu, který na lokalitě v letech 1887 až 1890 prováděli otec a syn, Karel a Karel Václav Adámkovi.
1
Katastry vybrány podle katastrální mapy http://sgi.nahlizenidokn.cuzk.cz/marushka/default.aspx?themeid=3&&MarQueryId=6D2BCEB5& MarQParam0=761532&MarQParamCount=1&MarWindowName=Marushka
1
Tento archeologický materiál je doplněn o archeologické nálezy z povrchových sběrů, které na této lokalitě probíhali v letech 2007 až 2013. Lokalita Zkamenělý zámek se nachází v katastru Česká Cikánka a tudíž v kraji Vysočina (okres Žďár nad Sázavou). Jedná se o výšinnou lokalitu, vypínající se nad řekou Svratkou (obr. č. 1). Na základě zpracování archeologického materiálu bude vyhodnocen vývoj osídlení lokality a nastíněny možné hypotézy o funkci lokality. Pro doplnění celkového kontextu jsou v práci obsaženy kapitoly o přírodním prostředí Hlinecka, o badatelích zabývajících se tímto regionem, o prvních písemných zmínkách o obcích a kostelích na Hlinecku, o nálezech mincí na území regionu a o historii Hlinecka. Dále si tato práce klade za cíl, jak ostatně napovídá její název, nastínit vývoj osídlení na Hlinecku v období středověku. Vývoj osídlení na Zkamenělém zámku bude následně vsazen do celkového kontextu osídlení Hlinecka. Na tomto místě bych ráda poděkovala panu Radku Bláhovi z Muzea východních Čech v Hradci Králové za rady při zpracování archeologického materiálu a panu doktoru Janu Musilovi z Regionálního muzea v Chrudimi za vytvoření vizualizací Zkamenělého zámku z lidarových map a za rady při zpracování archeologického materiálu, panu Petru Netolickému za určení mazanice a paní doktorce Lence Kovačikové z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích za provedení archeozoologické analýzy zvířecích kostí ze Zkamenělého zámku.
2
2 Přírodní podmínky Větší část Hlinecka se nachází v jižní části chrudimského okresu, který je součástí Pardubického kraje. Jižní část Hlinecka se nachází v severní části okresu Žďár nad Sázavou, který leží v kraji Vysočina. Jižní část Hlinecka, území na jih od silnice I/34 Hlinsko – Polička, leží v chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, vyhlášené 25. 5. 1970 (Bárta 2002, 68; Čech 2002, 382; Nekvidová 2009, 11; Hájek – Křivanová 2006, 7). Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy se nachází v severovýchodní části Českomoravské vrchoviny (Čech 2002, 385). Územím chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy prochází hlavní evropská rozvodnice mezi Severním a Černým mořem, oblast je odvodňována Chrudimkou do Severního moře a Svratkou do Černého moře (Bárta 2002, 31; Čech 2002, 387). Z hlediska regionálního geologického členění se na jihu Hlinecka nachází svratecké krystalinikum, které se táhne jihovýchodně od Hlinska do povodí Svratky. To je tvořeno hlavně migmatity a dvojslídnými ortorulami, které se střídají s „různě mocnými konformně uloženými polohami svorů a svorových rul. Středem krystalinika probíhají pruhy výrazně hrubozrnných, tzv. „okatých“ dvojslídných ortorul, vystupujících ve skalních výchozech např. na Zkamenělém zámku“ (Čech 2002, 383 – 384). Severně od svrateckého krystalinika se nachází pás hlinecké zóny se slabě metamorfovanými starohorními až prvohorními horninami. (Bárta 2002, 16 – 20, 73; Čech 2002, 21). Z hlediska regionálního geomorfologického členění náleží Hlinecko do provincie
Česká
vysočina,
soustavy
česko-moravské,
podsoustavy
Českomoravská vrchovina. Jižní část Hlinecka je součástí celku Hornosvratecká vrchovina, podcelku Žďárské vrchy a okrsku Borovský les (v okolí Svratouchu) a Devítiskalská vrchovina a Milovská kotlina (v okolí Svratky) (Bárta 2002, 21, 23 – 24, 74; Čech 2002, 28 – 29). Severní část Hlinecka je součástí celku Železné hory, podcelku Sečská vrchovina a okrsku Skutečská pahorkatina (ten se nachází
3
v okolí Skutče) a okrsku Kameničská vrchovina (ten se nachází jižněji od předešlého) (Bárta 2002, 21, 23, 74). Hlinecko je možné z hlediska přírodních podmínek rozdělit na dvě části – severní a jižní, přičemž se dá říci, že příznivější klimatické podmínky panují v severní části oblasti. Průměrné roční srážky dosahují v severní části hlinecké oblasti 700 − 800 mm. V jižní části Hlinecka je srážek více 800 – 1000 mm (Válek 1964, 19 obr. 5). Srážky ve vegetačním období jsou v celé oblasti Hlinecka 400 − 500 mm (Válek 1964, 20 obr. 6). Průměrná roční teplota dosahuje v severní části oblasti 6 − 7 stupňů Celsia. V jižní části Hlinecka je průměrná roční teplota nižší, a sice 5 – 6 stupňů Celsia. (Válek 1964, 21 obr. 7). Průměrná teplota ve vegetačním období je v okolí Skutče 13 – 14 stupňů Celsia. V severní části Hlinecka je nižší 12 − 13 stupňů Celsia. V jižní části sledované oblasti je nejnižší, dosahuje 11 – 12 stupňů Celsia. (Válek 1964, 24 obr. 8). Pro vývoj půdy a vegetace je důležitý poměr mezi srážkami a teplotou území, tzv. Langův dešťový faktor (Válek 1964, 23). Ten má v severní části sledované oblasti hodnotu 100 – 120. V jižní části Hlinecka má hodnotu 120 – 200 (Válek 1964, 25 obr. 9a). Na území s hodnotami Langova dešťového faktoru 100 – 120 jsou půdy ovlivněny podzolizačními procesy. Převládá zde obilnářsko-pícninářské hospodaření a jsou zde časté louky. U hodnot vyšších než 120 jsou půdy ovlivněny středně intenzívně probíhajícími podzolizačními procesy. Převládá zde pícninářské hospodaření (Válek 1964, 24 – 25). „Přirozený vegetační porost je jakýmsi souhrnným výsledkem všech činitelů prostředí, tedy i půdy, včetně vlivů, kterými rostlina sama na prostředí působí.“ (Válek 1964, 28) Průběh životních projevů vegetace sleduje fenologie. Pro poznání přirozených podmínek je z tohoto hlediska vhodná převážně doba rozkvětu trnky a doba rozkvětu ozimého žita (Válek 1964, 28 – 29). Počátek květu trnky probíhá na Hlinecku postupně ve třech fázích - od 1. května do 6. května v severní části, od 6. května do 11. května ve střední části a po 11. květnu v jižní části sledované oblasti (Válek 1964, 27 obr. 10). Ozimé žito rozkvétá na Hlinecku postupně ve čtyřech etapách - od 5. června do 11. června v nejseverněji položené části, potom od 11. června do 16. června v další jižněji položené části, dále od 16.
4
června do 21. června ve střední části, a po 26. červnu v jižní části sledované oblasti (Válek 1964, 28 obr. 11). Tyto dvě rostliny jsou nejvhodnější proto, že netvoří odrůdy a rostou při různém mikroklimatu. „Jejich životní projevy souvisejí s klimatickými změnami podmíněnými nadmořskou výškou a vymezují oblasti o stejných podmínkách pro začátek a další stupeň vývoje vegetace“ (Válek 1964, 29). Průměrné trvání slunečního svitu je v celé oblasti Hlinecka 1800 − 2000 hodin v roce (Válek 1964, 99 obr. 37). Délka období s průměrnou denní teplotou vzduchu nad 5 stupňů Celsia je 210 – 220 dnů v severní části, 200 − 210 dnů ve střední části a 180 až 200 dnů v jižní části Hlinecka (Válek 1964, 100 obr. 38). Průměrný počet jasných dnů v roce je více než 60 v severní části, 50 až 60 ve střední části a 40 až 50 v jižní části sledované oblasti Hlinecka (Válek 1964, 101 obr. 39). Sněhová pokrývka zůstává na Hlinecku v průměru 100 dní. Sníh zde leží od začátku listopadu do poloviny dubna. Průměrná denní teplota se pohybuje pod bodem mrazu průměrně od 23. listopadu do 11. března. Období, kdy nemrzne, trvá na Hlinecku průměrně 260 dní, ale poslední mrazivé dny se mohou objevit až do poloviny května (Bárta 2002, 75). Půdy v severní a jižní části sledované oblasti jsou slabě podzolované, ve střední části sledované oblasti jsou půdy středně podzolované, místy se vyskytují půdy horninné v oblasti podzolů (Válek 1964, příloha list 11, 16). Potenciální přirozenou vegetaci by na Hlinecku tvořily: na jihu bikové a smrkové bučiny a klimaxové a podmáčené smrčiny, na severu acidofilní bikové, jedlové, březové a borové doubravy a na západě květnaté bučiny (Bárta 2002, 79). Dnešní krajinný pokryv Hlinecka tvoří na severu převážně zemědělské areály, na jihu převažují jehličnaté lesy, místy se vyskytují louky a pastviny (Bárta 2002, 74). V lesích převažují smrkové monokultury. Ve vyšších polohách Žďárských vrchů se místy zachovaly i původní bučiny (Bárta 2002, 78). Krajinný pokryv chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy dnes tvoří zemědělské areály (hlavně nezavlažovaná orná půda, méně louky a pastviny, převážně zemědělské areály s výrazným podílem přirozené vegetace), jehličnaté lesy a městská
5
zástavba. Pouze okrajově se vyskytují smíšené lesy a přechodné lesokřoviny (Čech 2002, 384). Na jihozápadě je Hlinecko lemováno řekou Chrudimkou, která pramení u obce Kameničky a protéká Blatnem a Hlinskem (Bárta 2002, 76). Východně od vsi Chlumětín pramení Chlumětínský potok, který se u obce Kameničky vlévá do řeky Chrudimky. V Blatně se do Chrudimky vlévá z pravé strany Blatenský potok. Dalším hlineckým tokem je Babákovský potok, pramenící ve vsi Srní. Tento potok protéká přes Dolní Babákov a ve vesnici Příkrakov se vlévá do Ležáku. Ležák (Holetínka) pramení u vesnice Holetín, kterou protéká. Do Ležáku se dále vlévá Dřevešský potok. Ležák pokračuje dále na sever mimo Hlinecko. Dalším tokem je Mrákotínský potok, pramenící u silnice Hlinsko – Polička. Potok protéká Oflendou, Mrákotínem a Prosetínem. Mrákotínský potok pokračuje dále na sever, kde se vlévá do potoka Žejbro. Dalším hlineckým tokem je potok Raná, pramenící u Dědové. Tento potok protéká Vojtěchovem, Ranou, Oldřeticemi a Radčicemi. Z pravé strany se do potoka Raná vlévá Dolský potok za vesnicí Oldřetice a Kotelský potok ve vsi Radčice. Ve vesnici Žďárec u Skutče se potok Raná vlévá do potoka Žejbro, který pramení u vsi Oldřiš. Dalším tokem je Krounka, pramenící u Svratouchu. Krounka protéká Krounou, Otradovem a Předhradím. Za touto vesnicí se do Krounky vlévá Lešanský potok. Krounka pokračuje dále na sever mimo Hlinecko, kde se vlévá do Novohradky.2 Dalším tokem je Kamenická voda, která pramení východně od vesnice Pustá Kamenice a posléze touto vesnici protéká. Pak pokračuje dále na sever a ve vsi Otradov se vlévá do Krounky. Jihovýchodně od vsi Čachnov pramení Čachnovský potok, který stejnojmennou vesnicí protéká a poté pokračuje dále na sever, kde se severně od silnice I/34 vlévá do Kamenické vody. Jihovýchodně od obce Rychnov pramení Rychnovský potok, který touto vesnicí protéká a posléze se vlévá do Kamenické vody. Na jihu je Hlinecko lemováno řekou Svratkou. Východně od obce Svratouch pramení potok Brodek, který touto vsí protéká. Potok pokračuje
2
[cit.2011-04-29]URL:
6
dále na jih a v obci Svratka se vlévá do řeky Svratky. Východně od města Svratky pramení Cikánecký potok, který se vlévá do řeky Svratky.3 V jižní části Hlinecka na území chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy se nachází několik přírodních památek: Bahna, jedná se o rašelinné louky asi jeden km jihovýchodně od osady Dědová, na kterých se objevují ohrožené druhy rostlin a živočichů (Čech 2002, 400), Louky v Jeníkově, jedná se o zachovalý komplex vlhkých rašelinných luk, mokřadů a rákosin, na místě bývalých rybníků, objevují se zde ohrožené druhy rostlin a živočichů, lokalita se nachází jihovýchodním směrem od obce Jeníkov (Čech 2002, 415), Ratajské rybníky, jedná se o společenstvo rybníků, mokřadů a vlhkých slatinných luk s výskytem ohrožených druhů rostlin a živočichů, tento biotop se nachází asi 500 m severovýchodně od města Hlinska (Čech 2002, 434), U Tučkovy hájenky, jedná se o vlhké rašelinné louky, na kterých se objevují chráněné a ohrožené druhy rostlin a živočichů, lokalita se nachází asi 300 m severozápadně od obce Svratouch (Čech 2002, 446), Volákův kopec, jedná se o krajinářsky hodnotný komplex společenstev s převahou rašelinných luk, nacházející se východně od obce Kameničky, ve kterém se objevují chráněné a ohrožené druhy rostlin a živočichů (Čech 2002, 449) a Zkamenělý zámek, jedná se o skalní útvar v lesním komplexu vzdálený asi dva km východně od města Svratky, skály a balvanité sutě dokládají mrazové zvětrávání rul na hřbetech Žďárských vrchů v periglaciálních podmínkách pleistocénu, kolem skal se zachoval fragment lesních společenstev smrkových bučin (Čech 2002, 452). „Až do středověké kolonizace ve 13. století pokrýval území chráněné krajinné oblasti s výjimkou plošně nevýznamných segmentů skal a rašelinišť stinný, v okolí pramenišť a mokřadních sníženin močálovitý, pralesní hvozd“ (Čech 2002, 388).
3
http://sgi.nahlizenidokn.cuzk.cz/marushka/default.aspx?themeid=3&&MarQueryId=6D2BCEB5 &MarQParam0=761532&MarQParamCount=1&MarWindowName=Marushka
7
2.1 Zkamenělý zámek Jedná se o skalní útvar v lesním komplexu, který se nachází asi dva km východně od města Svratky. Lokalita o výměře 2,97 ha se nachází v nadmořské výšce 720 – 765 m. V roce 1977 byla vyhlášena přírodní památkou. „Skalní útvar na okrajovém hřbetu Borovského lesa byl vypreparován na pruhu hrubozrnných dvojslídných ortorul svrateckého krystalinika mrazovým zvětráváním ve starších čtvrtohorách.“ (Čech 2002, 452) Skály jsou vysoké až 10 metrů, uspořádané jsou do tvaru podkovy, ohraničující otevřený vnitřní prostor s rozměry 40 x 16 metrů. „Skály vynikají výraznou deskovitou odlučností bloků, oddělených širokými puklinami, na nichž se pomístně vytvořily puklinové jeskyňky. Pod skalami jsou vytvořeny balvanité sutě překryté mělkými a kyselými ochrickými půdami.“ (Čech 2002, 452) V lesním porostu pozměněném hospodářskou činností převažuje smrk ztepilý, v blízkosti skal s větší příměsí buku lesního, javorem klenem, jeřábem ptačím a břízou bělokorou. Oligotrofní podrost se skládá hlavně z borůvky černé, šťavele kyselého, metličky křivolaké a kapradě rozložené. Na skalách a sutích se nachází acidofilní mechy. Celkem zde bylo objeveno 24 druhů mechů: Hedwigia ciliata,
Polytrichum
piliferum,
Cynodontium
polycarpum,
Plagiothecium
curvifolium, Pleurozium schreberi, Pohlia nutans aj. Žijí zde běžné lesní druhy obývající vyšší polohy Českomoravské vrchoviny. Zastoupeni jsou tu především ptáci: hnízdí zde datel černý, puštík obecný, kalous ušatý a ořešník kropenatý. Z hlediska lesního hospodaření je porost skal ponecháván bez zásahu, hospodaření v okolí je vedeno k podpoře buku a obnově jedle, tak aby bylo možné vytvořit les s přirozenou druhovou skladbou dřevin. Les v této poloze trpí námrazou a znečištěním ovzduší. Lokalita je turisticky přístupná, narušovaná nepovoleným tábořením, ohništi a odpadky. Od 1. července do 28. února je na vyznačených úsecích povolena horolezecká činnost. „V okolí skal jsou patrné zbytky valů a příkopů středověkého opevnění. Archeologické nálezy svědčí i o přechodném využívání skal k úkrytu ještě v pozdějších dobách.“ (Čech 2002, 452)
8
3 Dějiny bádání Hlinecko nebylo územím, kde by se intenzivně prováděl archeologický výzkum. Archeologické a historické bádání v tomto regionu ovlivnilo několik osobností. První významnou osobností byl Karel Adámek. Karel Adámek se narodil 13. března roku 1840 v Hlinsku. Jeho otec, tkadlec Jan Adámek pocházející z Jeníkova, se v roce 1833 přestěhoval do Hlinska. Tak se dostala do Hlinska rodina, která po tři generace ovlivňovala veřejný život v Hlinsku. Karel Adámek studoval na reálce v Chrudimi a v Praze. Po studiích procestoval řadu evropských zemí. Navštívil Belgii, Francii, Německo, Itálii, Švýcarsko a Uhry. 1. října roku 1865 se stal starostou nově vzniklého hlineckého okresního zastupitelstva. A tuto funkci vykonával padesát tři let. Když byla stavěna železnice z Pardubic do Německého Brodu (nyní Havlíčkův), tak právě on vyvinul velké úsilí, aby trať vedla přes Hlinsko, kde se začínal rozvíjet průmysl. Původně měla tato železniční dráha vést přes Nasavrky a Trhovou Kamenici. 15. srpna 1869 se v Hlinsku konalo slavnostní zahájení stavby. První vlak od Pardubic přijel do Hlinska 16. května 1871. V roce 1875 dal podnět k založení hlineckého muzejního spolku a stal se jeho prvním starostou. V roce 1879 byl zvolen poslancem říšské rady. V roce 1881 byl zvolen poslancem zemského sněmu. Byl také členem panské sněmovny a přísedícím zemského výboru. Spolu se svým synem Karlem Václavem Adámkem prováděl vykopávky na hradišti Zkamenělém zámku u Hlinska. Byl členem Archeologické komise České akademie pro vědy, umění a slovesnost a čestným členem Včely čáslavské. V roce 1891 se v Praze konala Jubilejní průmyslová výstava. Jubilejní proto, že to bylo přesně sto let od první výstavy v Evropě, pořádané v Praze u příležitosti korunovace Leopolda II. českým králem. Pro velký úspěch Jubilejní výstavy se v roce 1895 pořádala v Praze Národopisná výstava českoslovanská a Karel Adámek byl jmenován jejím čestným předsedou. 15. listopadu 1907 zahájil výstavbu Hamerské přehrady, která měla chránit Hlinsko od povodní. Napsal řadu
9
politických, hospodářských, vlastivědných a historických prací. Zemřel 11. ledna 1918 v Hlinsku ve věku 78 let (Křivanová 2009, 134; Sklenář 2005, 51; Šrámek 1968, 30, 31, 33, 40, 43). Druhou významnou osobností byl Karel Václav Adámek. Karel Václav Adámek, syn politika a spisovatele Karla Adámka, se narodil 19. září 1868 v Hlinsku. Vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy a jako advokát působil v Hlinsku. V roce 1888 společně s Josefem Ladislavem Píčem založil Společnost přátel starožitností českých a stal se prvním jednatelem této společnosti. V tom samém roce se stal členem Královské české společnosti nauk. Byl starostou muzejního spolku. Z jeho podnětu došlo k prvnímu sjezdu českých muzeí a archeologických spolků, který se uskutečnil 15. srpna roku 1893 v Hlinsku. Tento sjezd se uskutečnil v rámci hlinecké výstavy, jedné z mnoha, které byly přípravou před pražskou Národopisnou výstavou konanou v roce 1895. Karel Václav Adámek spolu se svým otcem Karlem Adámkem prováděl vykopávky na hradišti Zkamenělém zámku u Hlinska. Výsledky těchto vykopávek publikoval ve sborníku Zprávy muzea okresu hlineckého (Adámek 1909, 3 – 20) a v časopise Památky archeologické a místopisné (Adámek 1900, 27 – 42). Byl hlineckým spisovatelem a historiografem. Vydal velké množství knih a brožur o historii města Hlinska a o historii hlineckého regionu. Redigoval Zprávy muzea okresu hlineckého a Vlastivědný sborník východočeský. Zamýšlel napsat rozsáhlé dílo o historii města Hlinska. Bohužel to již nestihl. Zemřel 18. prosince roku 1944 v Chrudimi ve věku 76 let (Frolík 1989, 5; Křivanová 2009, 135 – 136; Sklenář 2005, 51; Šrámek 1968, 40 - 41). Třetí významnou osobností byl Václav Jetmar. Václav Jetmar se narodil 21. prosince 1861 v rolnické rodině v Mokré Lhotě u Vysokého Mýta. Navštěvoval obecnou školu v Nových Hradech a ve Svitavách. Absolvoval tři třídy reálné školy v Litomyšli a učitelský ústav v Hradci Králové. V roce 1881 se stal podučitelem v Jenišovicích. V roce 1883 se stal
10
zatímním a v roce 1885 definitivním učitelem v Řepníkách. Ve školním roce 1892 – 1893 navštěvoval ve Vysokém Mýtě kurz pro učitele měšťanské školy. V roce 1894 složil zkoušku z oboru přírodovědného a v roce 1895 z oboru gramaticko – historického. V roce 1895 se stal odborným učitelem na měšťanské škole ve Skutči. V letech 1921 – 1924 byl ředitelem smíšené měšťanské školy v Brandýse nad Orlicí. Od září roku 1924 byl ředitelem obecné a měšťanské školy chlapecké ve Skutči. 26. ledna 1925 byl zvolen městským kronikářem. V roce 1910 se podílel na založení muzea ve Skutči. Byl duší včelařského spolku ve Skutči. Ve svém volném čase se věnoval správě muzejních sbírek, uspořádání městského a špitálního archivu a geologickému výzkumu Skutečska. Napsal knihu Nerosty okresu Skutečského a Vysokomýtského. Kromě této knihy napsal řadu prací o ovocnářství, včelařství, obuvnictví a školství. 1. března 1926 odešel na odpočinek. Zemřel 3. června 1944 ve Skutči ve věku 82 let (Kobetič 2002, 91).4 V období po smrti Karla a Karla Václava Adámků a Václava Jetmara leželo Hlinecko mimo zájem archeologického bádání, až do doby, kdy se výzkumu tohoto regionu začal věnovat Jan Frolík. Jan Frolík se narodil v roce 1956. Vystudoval filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Pracuje v Archeologickém ústavu AV ČR v Praze. Přednáší na Slezské univerzitě v Opavě a na Univerzitě v Pardubicích. Specializuje se na archeologii středověku. Mimo jiné se věnuje archeologii Hlinecka. Napsal několik knih a článků o Hlinecku. Archeologické nálezy ze sbírky Městského muzea v Hlinsku publikoval v knize Archeologické památky Hlinecka a Chrastecka a archeologické nálezy ze sbírky Městského muzea ve Skutči publikoval v knize Archeologické nálezy a minulost Skutečska. V roce 2005 prováděl záchranný archeologický výzkum u kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Skutči (Frolík 2013, 215, 217). V roce 2006 prováděl záchranný archeologický výzkum u kostela sv. Jakuba v Rané (Frolík 2006, 48).5
4 5
Pamětní kniha pro město Skuteč (1918-1923) založená 26. 1. 1925. s. 1 – 2. [cit. 2011-05-23] URL:
11
4 Historický rámec 4.1 Kostely na Hlinecku Na Hlinecku se nachází několik kostelů a kaplí. Informace o tom, kdy byly postaveny, poprvé zmiňovány či přestavovány, slouží k poznání historie regionu. Kostely jsou seřazeny v abecedním pořadí podle místa, kde se nachází. Nejprve se zabývám kostely, které jsou v písemných pramenech poprvé zmiňované ve středověku. Konkrétně, až na jednu výjimku, roku 1350 v souvislosti se založením litomyšlského biskupství a následným sporem o to, které vesnice tomuto nově založenému biskupství připadnou. Kostel Nejsvětější Trojice v Kameničkách byl v písemných pramenech poprvé zmiňován roku 1350 jako farní. V roce 1763 byl tento kostel zbořen a stavebníkem Filipem Kinským byl v letech 1764 – 1766 postaven nový kostel (Chytil 1900, 130). Kostel svatého Michaela, archanděla v Krouně se v písemných pramenech poprvé objevuje roku 1350, kdy je zmiňován jako farní kostel. V roce 1768 byl gotický kostel stržen a nahrazen kostelem novým barokním. Nový kostel byl postaven stavebníkem Filipem Kinským v letech 1770 – 1773. Ze starého kostela se dochovala věž ze 14. století, která byla roku 1844 zvýšena o pět metrů. (Wirth 1902, 70) Kostel svatého Bartoloměje, apoštola v Otradově je v písemných pramenech poprvé připomínán roku 1350 jako farní kostel. Kostel byl často opravován. Jedná se o gotickou jednolodní budovu z počátku 14. století. (Wirth 1902, 162) Kostel svaté Anny v Pusté Kamenici byl v písemných pramenech poprvé zachycen roku 1350 jako farní. Podle vizitační zprávy byl kostel roku 1677 zpustlý. Kolem roku 1680 byl kostel zbořen a stavebníkem Františkem Antonínem Berkou byl zbudován nový kostel. V letech 1763 byl kostel opravován. Další opravy kostela proběhly v letech 1881 a 1886 – 1888. (Wirth 1902, 59)
12
První písemná zmínka o kostelu svatého Jakuba staršího, apoštola v Rané se datuje k roku 1350, kdy je zmiňován jako farní. Jedná se o jednolodní kostel. Podle archeologického výzkumu provedeného v roce 2006 byl kostel postaven ve 14. století, na místě, na kterém předtím nejspíš neprobíhala žádná aktivita. Kolem roku 1718 proběhly stavební úpravy lodi a zvonice kostela. (Chytil 1900, 182; Frolík 2006, 48). Děkanský kostel Nanebevzetí panny Marie ve Skutči je poprvé zmiňován roku 1350 jako farní. Kostel je gotický jednolodní z první poloviny 14. století. Kostel je postaven z lomové opuky, pouze detaily a římsy jsou z pískovce. Po požáru kolem roku 1550 dostala loď kostela novou klenbu. V letech 1756 – 1766 byl kostel, především jeho věž, opravován. Roku 1784 dostal kostel novou střechu. Roku 1790 byly vybudovány schody ke kostelu směrem od náměstí. Do roku 1815 kostel obklopoval hřbitov. V roce 1848 kostel vyhořel a roku 1849 byla bleskem poškozena i věž kostela. V letech 1850 – 1853 bylo postaveno čtvrté patro věže kryté šindelovou střechou. Roku 1896 byl kostel restaurován Františkem Schmoranzem a věž dostala stanovou střechu. (Wirth 1902, 194) Špitální kostel božího těla ve Skutči byl založen roku 1387 Janem Smilem Flaškou z Rychmburka. Ve smlouvě ze dne 7. března 1391 Pešek a Ješek Lútkové z Nového města Pražského přislíbili, že kostel postaví. Kostel se nachází v severní části města. Jedná se o jednolodní gotický kostel. Kostel je postaven z lomové opuky, pouze lícní strany opěráků, římsy soklů a ústupků, ostění a detaily jsou z pískovce. Roku 1812 byl kostel opravován. Po požáru v roce 1862, při kterém přišel kostel o střechu, byl v letech 1865 – 1866 restaurován Františkem Schmoranzem. (Wirth 1902, 205 – 206) Kostel svatého Jana Křtitele ve Svratce se v písemných pramenech objevuje poprvé roku 1350 jako farní. Kolem roku 1788 byl kostel rozšířen a získal dnešní podobu. Kostel je jednolodní. V předsíni na východní straně kostela se zachoval prostor s gotickou klenbou. (Chytil 1900, 205) Pro doplnění celkového kontextu uvádím v následujícím textu i kostely a kaple, které jsou mladšího než středověkého stáří. Jedná se hlavně o stavby
13
postavené v 19. století, dále jsou zastoupeny tři kaple z 18. století a jedna kaple, která byla postavena dokonce až ve 20. století. Kaple svatého Jana Křtitele v Holetíně byla postavena v roce 1893 (Hájek – Křivanová 2006, 23). Kaple Panny Marie v Chlumětíně byla postavena roku 1887 (Hájek – Křivanová 2006, 25). Kaple svatého Václava v Jeníkově byla postavena na začátku 20. století.6 Kaple svatého Jiljí v osadě Karlštejn byla vysvěcena roku 1708 (Hájek – Křivanová 2006, 41; Chytil 1900, 132). Kaple Panny Marie v Kvasíně byla postavena v roce 1894.7 Kaple Panny Marie, která se nachází na návsi v Oldřeticích, byla postavena roku 1894 (Hájek – Křivanová 2006, 38). Barokní kostel Panny Marie bolestné v Předhradí byl postavený v letech 1752 – 1753. Věž kostela z roku 1816 byla zbudována místo dřevěné zvonice. Roku 1894 byl kostel opravován (Wirth 1902, 183). Ve vsi Radčice stojí kaple svatého Václava z roku 1888 (Poche 1980, 198). Kaple svatého Jana Nepomuckého, která se nachází v údolí potoka u polní cesty do Skutče, byla postavena kolem roku 1790 (Poche 1980, 167). Kaple svatého Josefa, která se nachází u silnice Lažany – Skuteč, pochází z poloviny 18. století (Poche 1980, 167). Kaple ve Stříteži byla postavena roku 1884.8 Kaple svatého Jana Nepomuckého ve Svratouchu byla postavena roku 1934 (Poche 1980, 492).
4.2 Nálezy mincí Následující text vychází převážně z díla F. Šebka, protože k dané problematice neexistuje žádná starší ani mladší literatura. Na Hlinecku bylo učiněno několik nálezů mincí. Nálezy mincí jsou jedním z pramenů, který slouží k poznání vývoje osídlení a historických komunikací (Petrtyl – Šebek 1970, 7). Jednotlivé nálezy jsou seřazeny podle doby ukrytí mincí, a sice od nejstarší k novějším. Seznam je doveden do třicetileté války. V roce 1910 nalezl Karel Malinský, rolník z Malinného, hrnec s mincemi. Nález učinil pod prahem síně při úpravě svého domku. Většinou se jednalo 6
[cit.2015-03-13] URL: http://www.hlinecko.cz/menu_obce/jenikov/text.htm [cit.2015-03-13] URL: < http://www.tisovec.cz/informace-o-obci/historie/ > 8 [cit.2015-03-13] URL: < http://hluboka.infobec.cz/index.php?page=obec_historie> 7
14
o pražské groše krále Václava II. Dříve toto místo bývalo svobodnickým gruntem. Ve sbírkách muzea ve Skutči se z tohoto nálezu nachází šest mincí a několik střepů z hrnce, ve kterém byly mince uchovány. Mince byly ukryty po roce 1300 (Petrtyl – Šebek 1970, 23, 59). V obci Dřeveš byly v roce 1912 nalezeny pražské groše Václava II., Karla IV. a Václava IV. Jednalo se o celé mince i zlomky mincí. Z tohoto nálezu je známo devět exemplářů. Mince byly ukryty okolo roku 1419 (Petrtyl – Šebek 1970, 25, 62). Ve Skutči na zahradě Jindřicha Havla byly nalezeny pražské groše krále Václava IV. Jejich počet není znám. Mince byly ukryty v první polovině 15. století. V 19. století při přestavbě městského špitálu u kostela ve Skutči bylo nalezeno několik stříbrných mincí. Ve špitální knize bylo napsáno, že byly otřelé, ale byl na nich patrný dvojitý ocas lva. Nejspíše šlo o pražské groše, zřejmě Václava IV. Mince byly ukryty v první polovině 15. století (Petrtyl – Šebek 1970, 25, 67). V roce 1942 byly při orbě na parcele číslo 20, zvané Na Americe v katastru obce Tisovec, nalezeny asi tři kopy pražských grošů. Ve sbírkách muzea ve Skutči se z tohoto nálezu nachází tyto mince: Čechy - jeden pražský groš Karla IV., 115 pražských grošů Václava IV. a jeden zlomek pražského groše, který je neurčitelný, Dolní Rakousy - Albrecht V., poručnictví Vilémovo (1404 – 1406) dva feniky a trojlístky. Mince byly ukryty v polovině 15. století. (Petrtyl – Šebek 1970, 25, 69). V Mrákotíně na poli „Na zbytcích za šachtama“ byly nalezeny pražské groše. Jejich počet není znám. Z tohoto nálezu pochází pražský groš krále Vladislava II. Mince byly ukryty po roce 1471. Ve Svratce byly nalezeny pražské groše krále Vladislava II. Doba nálezu ani počet objevených mincí není znám. Mince byly ukryty po roce 1471 (Petrtyl – Šebek 1970, 76). V roce 1926 bylo nalezeno ve Skutči na zahradě školy při kácení stromů několik mincí. V muzejních sbírkách se nacházejí čtyři pražské groše Václava II. a jeden malý groš Rudolfa II. Mince byly ukryty po roce 1576 (Petrtyl – Šebek 1970, 28, 82). Dne 20. června 1929 byl nalezen na louce u Babákova džbánek s mincemi. Nález byl učiněn při kopání strouhy. Celkový počet nalezených mincí není znám. Do skutečského muzea se dostalo 40 mincí: osm pražských grošů Vladislava II., dva pražské groše Ferdinanda I., Maxmilián II. (7), Rudolf II. (14), Matyáš (5), Čeští stavové (1), Polsko - Zikmund III., troják,
15
1624 (1) a Španělsko. Mince byly ukryty po roce 1624. Dne 22. srpna 1925 bylo nalezeno v Chlumětíně na dvoře domu čp. 31 přes 350 zlatých a stříbrných mincí. Mince byly objeveny v nádobce při úpravě výjezdní cesty. Určeno bylo 312 kusů: Čechy – 31 pražských grošů Vladislava II., šest pražských grošů Ferdinanda I., Maxmilián II. (36), Rudolf II. (21), Matyáš (6), Čeští stavové (27), Fridrich Falcký (14), Morava – Moravští stavové (18), Slezsko – Ferdinand I. (2), Štýrsko, Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Salzburg, Augsburg, Badensko, Bavory, Branibory – Ansbach (Fridrich, Albert a Kristián. dukát 1627), Brunšvik – Wolffenbütel, Falc, Falc – Simeren, Falc – Veldenz, Falc – Zweibrücken, Frankfurt nad Mohanem, Hanau, Hanau – Lichtenberg, Kolmar, Lübeck, Lüneburg, Nassau – Weilburg, Norimberk, Sasko, Schauenburg, Solms, Solms – Lich, Štrasburk, Worms, Württemberg, Západní Prusko, Frísko, Geldry, Overijssel, Utrecht, Západní Frísko, Zeeland, Basilej, Schaffhausen, St. Gallen, Zug, Polsko, Gdansko, Benátky, Savojsko a Turecko. Mince byly ukryty po roce 1627 (Petrtyl – Šebek 1970, 89 – 90). Z hlediska prostorového rozmístění se nálezy mincí převážně koncentrují v severozápadním cípu sledované oblasti, tj. ve Skutči (3 nálezy mincí) a v jejím jihozápadním okolí (Malinné, Mrákotín, Dřeveš, Tisovec, Babákov). Dva nálezy mincí pochází z jižní části Hlinecka ze Svratky a Chlumětína. Nejvíce nálezů mincí bylo učiněno ve dvacátých letech 20. století (Skuteč, Babákov a Chlumětín). Nejstarší zaznamenaný objev mincí je z 19. století ze Skutče. Dva nálezy mincí byly učiněny na začátku 20. století (Malinné a Dřeveš). V roce 1942 v době druhé světové války byl objeven zatím poslední mincovní nález na Hlinecku na katastru obce Tisovec. U třech nálezů není doba jejich objevení známá (Skuteč, Mrákotín a Svratka). Podle doby ukrytí nálezu bylo nejvíce mincí uloženo do země v 15. století (dva nálezy ze Skutče, dále nález z Tisovce, Dřeveše, Mrákotína a Svratky). Na dvou místech byly mince ukryty v první polovině 17. století (Babákov a Chlumětín). Ze 16. století pochází mince ukryté ve Skutči. Pouze v jednom případě byly nalezené mince ukryty po roce 1300 (Malinné). (obr. č. 6)
16
4.3 Obce na Hlinecku Pro poznání osídlení hlineckého regionu jsou důležité první písemné zmínky o jednotlivých obcích, které se ve sledovaném regionu nachází. Obce jsou seřazeny podle abecedy. Nejprve zmiňuji obce, které jsou v písemných pramenech poprvé uvedeny v období vrcholného středověku, tj. ve 13. – 15. století. Nejstarší písemná zmínka je o Skutči. Ta je poprvé připomínána roku 1289 (Frolík 2013, 232; Frolík 1982, 10; Profous – Svoboda 1957, 89; Šulc 2001, 233; Teplý 1999, 96). Další obce se objevují v písemných pramenech roku 1350 v souvislosti se založením litomyšlského biskupství a následným sporem o to, které vesnice tomuto nově založenému biskupství připadnou. Další obce jsou poprvé připomínány roku 1392, když vložil Smil Flaška do zemských desek zápis o prodeji hradu Rychmburk, Skutče, Svratky a 58 vesnic Otě z Bergova a Bočkovi z Poděbrad. Ze sledovaného regionu se jednalo o tyto obce – Skuteč, Žďárec u Skutče, Radčice, Leštinku, Malinné, Lešany, Otradov, Ranou, Vojtěchov, Pokřikov, Oldřetice, Blatno, Kameničky, Chlumětín, Jeníkov, Kladno, Dědovou, Oldřiš, Krounu, Rychnov, Pustou Kamenici, Svratku, Svratouch a Holetín (Teplý 1999, 94). Nejednalo se o skutečný prodej, ale o „odevzdání k věrné ruce“, protože v roce 1396 Smil Flaška část svého majetku opět prodává (Sedláček 1993, 80). Blatno leží na jihovýchodním okraji města Hlinska. Obec je poprvé připomínána roku 1392 a dále pak v letech 1415 a 1456 (Teplý 1999, 94; Profous 1954, 94; Šulc 2001, 198). Dědová je vzdálená pět a půl kilometru východně od Hlinska. Počátky této obce se datují k roku 1392. Podruhé se tato obec objevuje v písemných pramenech roku 1456 (Teplý 1999, 94; Profous 1954, 375; Šulc 2001, 201). Dolní Holetín a Horní Holetín tvoří jednu obec Holetín, která je vzdálená pět kilometrů severně od Hlinska. Obec se objevuje poprvé v písemných pramenech roku 1374 a dále pak v letech 1392, 1415 a 1456 (Teplý 1999, 94; Profous 1954, 667 - 668; Šulc 2001, 202, 207). Chlumětín je obec vzdálená sedm a půl kilometru jihovýchodně od Hlinska. Obec je poprvé zachycena v písemných pramenech roku 1392 a podruhé roku 1456 (Teplý 1999, 94; Profous, 1949, 21).
17
Jeníkov se nachází čtyři kilometry jihovýchodně od Hlinska. Ves se poprvé objevuje v písemných pramenech roku 1392 a podruhé roku 1456 (Teplý 1999, 94; Profous, 1949, 122 – 123; Šulc 2001, 211). Kameničky leží pět a půl kilometru jihovýchodně od Hlinska. První písemná zmínka o této obci se datuje k roku 1350, další pak k rokům 1392 a 1456 (Teplý 1999, 94; Profous, 1949, 197; Šulc 2001, 211). Kladno se nachází pět a půl kilometru severovýchodně od Hlinska. Obec je poprvé zmiňována roku 1392, další zmínka o obci je z roku 1456 (Teplý 1999, 94; Profous 1949, 226; Šulc 2001, 212). Krouna je obec vzdálená sedm kilometrů jihovýchodním směrem od Skutče. Obec je poprvé připomínána roku 1349 a dále pak v letech 1350, 1392 a 1456 (Teplý 1999, 94, 101; Profous 1949, 416 – 417; Šulc 2001, 214). Lešany jsou vzdálené tři a půl kilometru jihovýchodním směrem od Skutče. Poprvé se tato obec objevuje v písemných pramenech roku 1392 a podruhé roku 1456 (Teplý 1999, 94, 99; Profous 1949, 508; Šulc 2001, 215). Leštinka se nachází dva a půl kilometru západně od Skutče. Ves je poprvé zmiňována roku 1392 a podruhé roku 1456 (Teplý 1999, 94, 98; Profous 1949, 509; Šulc 2001, 215). Malinné leží dva a půl kilometru jihozápadním směrem od Skutče. Obec je poprvé zachycena v písemných pramenech roku 1392 a podruhé roku 1456 (Teplý 1999, 94, 98; Profous 1951, 13; Šulc 2001, 218). Mokrýšov se nachází čtyři a půl kilometru jihozápadně od Skutče. První písemná zmínka o vsi se datuje k roku 1473 (Profous 1951, 129; Šulc 2001, 220). Mrákotín leží čtyři kilometry jihozápadním směrem od Skutče. Obec je poprvé připomínána roku 1456 (Profous 1951, 144; Šulc 2001, 220). Oflenda je vzdálená čtyři a půl kilometru jihozápadně od Skutče. Počátky této vsi se datují k roku 1473 (Profous 1951, 253; Šulc 2001, 223). Oldřetice se nachází tři a půl kilometru jihozápadním směrem od Skutče. Poprvé se tato obec objevuje v písemných pramenech roku 1392 a podruhé roku 1456 (Teplý 1999, 94; Profous 1951, 261; Šulc 2001, 224). Oldřiš je vzdálená sedm kilometrů jižně od Skutče. Ves je poprvé zmiňována roku 1392 a podruhé roku 1456 (Teplý 1999, 94; Profous 1951, 265). Otradov leží šest kilometrů jihovýchodně od Skutče. První písemná zmínka o vsi se datuje k roku 1349, další pak k roku 1350 a k roku 1392 (Teplý 1999, 94, 101 – 102; Profous 1951, 308; Šulc 2001, 224). Pokřikov je
18
vzdálený čtyři a půl kilometru jižně od Skutče. Obec je poprvé zachycena v písemných pramenech roku 1392 a podruhé roku 1456 (Teplý 1999, 94, 103; Profous 1951, 419; Šulc 2001, 228). Prosetín leží dva a půl kilometru jihozápadně od Skutče. Obec je poprvé zmiňována roku 1445, dále pak v letech 1452 a 1456 (Šulc 2001, 202 - 203). Předhradí je obec vzdálená tři kilometry východním směrem od Skutče. Na severním konci obce stojí hrad Rychmburk. První písemná zmínka o obci se datuje k roku 1456 (Teplý 1999, 95). Pustá Kamenice je vzdálená jedenáct a půl kilometru jihovýchodně od Skutče. Obec se poprvé objevuje v písemných pramenech roku 1392 a podruhé roku 1456 (Teplý 1999, 94; Profous, 1951, 195). Radčice se nachází jeden a půl kilometru jižním směrem od Skutče. První písemná zmínka o obci se datuje k roku 1392, další pak k roku 1456 (Teplý 1999, 94, 98; Profous 1951, 512; Šulc 2001, 230). Raná leží pět kilometrů severovýchodně od Hlinska. Vesnice je poprvé připomínána roku 1349, dále pak v letech 1350, 1362, 1392, 1401, 1437 a 1456 (Teplý 1999, 94, 102; Profous 1951, 538; Šulc 2001, 230). Rychnov se nachází devět kilometrů jihovýchodně od Skutče. Obec je poprvé zachycena v písemných pramenech roku 1392 a podruhé roku 1456 (Teplý 1999, 94; Profous, 1951, 622; Šulc 2001, 231). Město Skuteč leží deset a půl kilometru severovýchodně od Hlinska. Město se poprvé objevuje v písemných pramenech roku 1289, dále pak v letech 1349, 1392, 1399 a 1456 (Teplý 1999, 94, 96 – 97; Profous – Svoboda 1957, 89; Šulc 2001, 233). Město Svratka leží deset a půl kilometru jihovýchodně od Hlinska. Město je poprvé zachyceno v písemných pramenech roku 1350, dále pak v letech 1392 a 1456 (Teplý 1999, 94; Profous, 1957, 262). Svratouch je vzdálený deset kilometrů jihovýchodně od Hlinska. Obec je poprvé zmiňována roku 1392 a podruhé roku 1456 (Teplý 1999, 94; Šulc 2001, 236; Profous, 1957, 262). Vojtěchov je obec vzdálená pět a půl kilometru severovýchodním směrem od Hlinska. Obec je poprvé zmiňována roku 1392 a podruhé roku 1456 (Teplý 1999, 94, 102; Profous – Svoboda 1957, 600; Šulc 2001, 242). Žďárec u Skutče je ves vzdálená jeden a půl kilometru jižně od Skutče. Ves je poprvé zmiňována roku 1392 a podruhé roku 1456 (Teplý 1999, 94, 97; Profous – Svoboda 1957, 815 816; Šulc 2001, 243).
19
Pro doplnění celkového kontextu sídelní struktury Hlinecka uvádím v následujícím textu i vesnice, které jsou podle písemných pramenů mladšího než středověkého stáří. Jedná se hlavně o vsi poprvé zmiňované v novověku. Tyto obce zde uvádím proto, že je možné, že by podle potencionálních archeologických nálezů mohli být ještě starší, než jak je datuje první písemná zmínka. Osada Bahna se nachází šest a půl kilometru východně od Hlinska. První písemná zmínka o této osadě se datuje k roku 1924 (Šulc 2001, 197). Čachnov je vzdálený jedenáct kilometrů východně od Hlinska. Ves je poprvé zachycena v písemných pramenech roku 1733 (Šulc 2001, 200). Čertovina se nachází dva a půl kilometru severovýchodně od Hlinska. Obec je poprvé zmiňována v písemných pramenech roku 1837 (Profous 1954, 337; Šulc 2001, 200). Česká Cikánka leží jedenáct a půl kilometru jihovýchodně od Hlinska na hranici Čech s Moravou na levém (českém) břehu řeky Svratky – naproti na pravém (moravském) břehu leží ves Moravská Cikánka. Dnes jsou obě Cikánky, Česká i Moravská, součástí obce Svratky. Cikánka vznikla z panských chalup u železných hamrů v 1. polovině 18. století (Profous 1954, 279). Dolívka se nachází dva a půl kilometru jihovýchodně od Skutče. Ves je poprvé připomínána roku 1789 (Profous 1954, 422 – 423; Šulc 2001, 202). Dolní Babákov leží pět kilometrů severně od Hlinska. Poprvé se tato ves objevuje v písemných pramenech roku 1729 (Šulc 2001, 202). Dřeveš je vzdálená pět kilometrů jihozápadně od Skutče. První písemná zmínka o vsi se datuje k roku 1545 (Profous 1954, 466 - 467; Šulc 2001, 204). Filipov se nachází šest kilometrů jihovýchodně od Hlinska. Obec je poprvé zmiňována v písemných pramenech roku 1788 (Profous, 1954, 537; Šulc 2001, 204). Fortna leží šest a půl kilometru východně od Hlinska. Osada je poprvé připomínána roku 1913 (Šulc 2001, 204). Hamřík je vzdálený jeden a půl kilometru od Hlinska. Osada je poprvé zachycena v písemných pramenech roku 1587 (Šulc 2001, 205). Hesiny se nachází pět kilometrů jihovýchodně od Skutče. Počátky této osady se datují k roku 1837 (Šulc 2001, 205). Horní Babákov leží dva a půl kilometru severně od Hlinska. Ves je poprvé zmiňována roku 1789 (Profous 1954, 20; Šulc 2001, 207). Humperky se nachází šest a půl kilometru východně od Hlinska. První písemná zmínka o této
20
vísce se datuje k roku 1789 (Profous 1954, 795; Šulc 2001, 208). Osada Hůrka leží šest kilometrů severním směrem od Hlinska. Poprvé je tato osada připomínána roku 1544 (1529) (Profous 1954, 800; Šulc 2001, 208). Karlštejn je vzdálený dvanáct a půl kilometru jihovýchodně od Hlinska. Osada je poprvé zachycena v písemných pramenech roku 1776 (Adámek 1900, 31; Šulc 2001, 211). Klínek leží tři kilometry jihozápadně od Skutče. První písemná zmínka o vsi se datuje k roku 1839 (Šulc 2001, 212). Kvasín se nachází čtyři a půl kilometru západně od Skutče. Počátky této vsi se datují k roku 1545 (Profous 1949, 456; Šulc 2001, 214). Lány leží pět kilometrů jihovýchodně od Hlinska. Obec je poprvé zachycena v písemných pramenech roku 1837 (Šulc 2001, 215). Ves Medkovy kopce je vzdálená dva a půl kilometru severovýchodně od Hlinska. Ves je poprvé zmiňována v písemných pramenech roku 1754 (Profous 1951, 303; Šulc 2001, 218). Olejna leží deset a půl kilometru jihovýchodně od Hlinska. Osada je poprvé připomínána roku 1837 (Šulc 2001, 224). Otáňka se nachází čtyři kilometry západním směrem od Skutče. Obec je poprvé zachycena v písemných pramenech roku 1837 (Šulc 2001, 224). Paseky jsou vzdálené sedm kilometrů jihozápadně od Skutče. Osada je poprvé zmiňována roku 1913 (Šulc 2001, 225). Pec se nachází deset a půl kilometru jihovýchodně od Skutče. Osada se poprvé objevuje v písemných pramenech roku 1837 (Profous, 1951, 331). Pláňavy leží tři kilometry východním směrem od Hlinska. Obec je poprvé připomínána roku 1789 (Profous 1951, 368; Šulc 2001, 226). Porostliny se nachází deset a půl kilometru východně od Hlinska. Osada je poprvé připomínána roku 1837 (Šulc 2001, 228). Přibylov se nachází dva a půl kilometru severně od Skutče. Osada se poprvé objevuje v písemných pramenech roku 1807 (Profous 1951, 474; Šulc 2001, 229). Příkrakov leží šest kilometrů severně od Hlinska. Vesnice je poprvé zachycena v písemných pramenech roku 1789 (Profous 1951, 478; Šulc 2001, 229). Ruda je vzdálená dvanáct kilometrů východně od Hlinska. Obec je poprvé zmiňována roku 1789 (Profous, 1951, 608). Spálená Sázka je vzdálená pět kilometrů jihovýchodně od Skutče. Osada je poprvé připomínána roku 1837 (Šulc 2001, 234). Střítež se nachází šest kilometrů severním směrem od Hlinska. Počátky této obce se datují k roku 1545 (Profous – Svoboda 1957, 206 - 207; Šulc 2001, 235).
21
Tisovec se nachází šest kilometrů jihozápadně od Skutče. Poprvé se tato ves objevuje v písemných pramenech roku 1545 (Profous – Svoboda 1957, 338 – 339; Šulc 2001, 237). Vápenky leží osm a půl kilometru jihovýchodně od Skutče. První písemná zmínka o této osadě se datuje k roku 1720 (Šulc 2001, 241). Vrbětice se nachází pět a půl kilometru západně od Skutče. Ves je poprvé zachycena v písemných pramenech roku 1545 (Profous – Svoboda 1957, 624; Šulc 2001, 243). Vyhnánov leží šest kilometrů severním směrem od Hlinska. Obec je poprvé připomínána roku 1545 (Profous – Svoboda 1957, 658; Šulc 2001, 243). Obce hlineckého regionu byly součástí rychmburského panství. Nejstarší písemná zmínka je z roku 1289 o Skutči. Další obce byly v písemných pramenech zachyceny v letech 1349 a 1350 v souvislosti se vznikem litomyšlského biskupství. Byly to Kameničky, Krouna, Otradov, Raná a Svratka. Řada obcí je v písemných pramenech poprvé zmiňována roku 1392. Ze sledovaného regionu se jednalo o tyto obce – Žďárec u Skutče, Radčice, Leštinku, Malinné, Lešany, Vojtěchov, Pokřikov, Oldřetice, Blatno, Chlumětín, Jeníkov, Kladno, Dědovou, Oldřiš, Rychnov, Pustou Kamenici, Svratouch a Holetín. Další obce se v písemných pramenech objevují poprvé v 15. století (roku 1445 – Prosetín, roku 1456 – Mrákotín a Předhradí a roku 1473 – Mokrýšov a Oflenda). Další vesnice vznikají v průběhu novověku – v 16., 18. a 19. století. První písemné zmínky o nejmladších osadách jsou až z počátku 20. století. Z hlediska prostorového je základní síť obcí hlinecké oblasti vyjmenována v listině z roku 1392.
4.4 Archeologické a historické zprávy o středověkém Hlinecku Hlinecko spadalo pod vraclavskou provincii. Úředníci této provincie sídlili na hradu Vraclav, který stál mezi dnešními obcemi Vraclaví a Svatým Mikulášem. Když v roce 1262 král Přemysl Otakar II. založil město Vysoké Mýto, přesídlili úředníci z hradu do města (Šrámek 1968, 6).
22
V písemných pramenech je uváděno jako nejstarší lokalita Hlinsko. To se objevuje v zakládací listině Opatovického kláštera, datované do roku 1073, ve skutečnosti se ale jedná o falzum ze 12. století (Frolík 1989, 8). Roku 1289 je v písemných pramenech poprvé zmiňována Skuteč a to jako královské město. (Frolík 2013, 232; Frolík 1982, 10). Hlineckem ze severu na jih procházela obchodní stezka spojující Hradecko a Chrudimsko s Moravou. Stezka vedla přes Holetín a Hlinsko, kde procházela brodem přes řeku Kamenici (nynější Chrudimku) a pokračovala dále na Moravu. Tato obchodní stezka je vyznačena na nejstarší známé mapě Čech, kterou nakreslil mladoboleslavský lékař Mikuláš Klaudián. Mapa byla vydána v Norimberku v roce 1518. Tato mapa má oproti dnešním mapám obrácenou orientaci: sever je dole, jih nahoře, východ vlevo a západ vpravo (obr. č. 2) (Šrámek 1968, 5,9). Ve středověku a novověku patřilo Hlinecko pod rychmburské panství. Centrem tohoto panství byl hrad Rychmburk. Tento hrad se nachází tři kilometry východně od městečka Skutče. Hrad Rychmburk se vypíná na ostrohu nad říčkou Krounkou na severním okraji vesnice Předhradí. Obec Předhradí se skládá ze tří částí: z hradu, města a vesnice. Od vsi Předhradí vede k hradu přes hluboký příkop, ve kterém je nyní zahrada, klenutý most. Dříve tam býval most padací. V příkopě je hluboká hradní studna. Pětiboký hrad se zaoblenými nárožími má dvojdílnou dispozici. Za hradbou a bránou se nachází okrouhlý bergfrit, zakončený osmibokou helmicí, na kterém jsou patrné nejméně dvě stavební fáze (Durdík 2000, 489). V zadní části hradu se nachází lichoběžníkový palác. V jeho přízemí se nachází místnost, která je sklenutá čtyřmi poli křížových kleneb na střední sloup. V první polovině 16. století byly horní části paláce přestavěny. V té době byla k jižnímu nároží paláce připojena čtvercová přístavba. V téže době bylo v předhradí postaveno opevnění se třemi baštami (Durdík 2000, 489 – 490; Sedláček 1993, 77 - 78). Historie hradu začíná ve 14. století, protože ve 13. století v listině z roku 1289 je zmiňována pouze Skuteč, ale hrad Rychmburk ne. Tehdy za vlády krále Jana Lucemburského se panství rychmburské dostalo z královských rukou do
23
vlastnictví pánů z Mrdic. Prvním známým držitelem hradu, který pocházel z tohoto rodu byl Tas z Rychmburka, žijící na počátku 14. století. Tas byl zřejmě i stavitelem hradu Rychmburk (Sedláček 1993, 79; Frolík 1982, 10). Hlinecko je kraj, který byl ve 13. – 14. století kolonizován (Frolík 1989, 8). Před rokem 1344 spadaly Čechy pod mohučské arcibiskupství. Protože se stále množily stížnosti na velkou vzdálenost Mohuče od Čech i na odlišnost jazyků obou zemí, vydal papež Klement VI. 30. dubna 1344 bulu, jíž povýšil pražské biskupství na arcibiskupství. Prvním arcibiskupem se stal Arnošt z Pardubic. V tom samém roce bylo také založeno litomyšlské biskupství. Prvním biskupem v Litomyšli se stal Jan I. Papeži byly zaslány dvě listiny. První s datem 3. prosince 1349, ta se týkala sporu o to, které vesnice mají být připojeny k novému biskupství. Druhá s datem 4. listopadu 1350 byla žádostí o připojení kostelů a klášterů v Podlažicích, Sezemicích, Pardubicích a Chrudimi k novému biskupství. Třetí listina s datem 12. dubna 1351 byla papežovou odpovědí. Papež v ní souhlasil s připojením vyjmenovaných kostelů k litomyšlskému biskupství. V těchto listinách jsou poprvé zmíněny vesnice Krouna (Grunaw superior = Krouna horní), Otradov (Grunaw inferior = Krouna dolní) a Raná, jejichž farnosti přešly k litomyšlskému biskupství. Hlinecko patřilo pod vysokomýtský děkanát, který do roku 1349 spadal pod pražské biskupství a arcibiskupství. V letech 1349 - 1351 přešel vysokomýtský děkanát pod biskupství litomyšlské (Nekvindová 2009, 31; Frolík 1982, 10; Šebek 1992, 49 – 50; Šrámek 1968, 7 - 8 ). V roce 1349 se poprvé objevuje nový majitel rychmburského panství Beneš z Vartemberka. Dalšími majiteli rychmburského panství se stali páni z Pardubic. Vilém z Pardubic, bratr arcibiskupa Arnošta, byl pravděpodobně prvním rychmburským pánem z tohoto rodu. Když po roce 1387 zemřel, zdědil po něm panství jeho syn Smil Flaška z Rychmburka. Smil Flaška prožil mládí v Praze a získal zde bakalářské vzdělání. Seznámil se tu také s pozdějším králem Václavem. Když se v roce 1378 stal Václav králem, věnoval mu Smil Flaška svou knihu s názvem Nová rada. Jednalo se o alegorickou báseň, ve které zvířata dávala rady lvovi, svému novému králi. Hrad Rychmburk byl Smil Flaškovým
24
jediným sídlem, od něhož také odvozoval svůj přídomek. 8. června 1392 vložil do zemských desek zápis o prodeji hradu Rychmburk, Skutče, Hlinska, Svratky a 58 vesnic, ze sledovaného regionu jde o Dědovou, Kladno, Lešany, Leštinku, Malinné, Oldřetice, Otradov, Pokřikov, Radčice, Vojtěchov a Žďárec u Skutče Otě z Bergova a Bočkovi z Poděbrad. Nejednalo se o skutečný prodej, ale o „odevzdání k věrné ruce“, protože v roce 1396 Smil Flaška části svého majetku opět prodává. Smil Flaška dal ve Skutči vybudovat špitální kostel Božího těla. Po roce 1391 ho postavili Pešek a Ješek Lútkové z Nového města Pražského (Wirth 1902, 225; Sedláček 1993, 79 – 81). Po smrti Smila Flašky z Rychmburka 13. srpna 1403 přešlo panství na jeho syna Arnošta Flašku z Rychmburka. Arnošt byl nejvyšším mincmistrem Království českého. V zápisu z 21. března 1413 rozlišuje svůj majetek na ten, který patří k hradu Rychmburku, k Pardubicím a k hlinecké tvrzi. Je to jediný záznam, kde je uvedena hlinecká tvrz. Za manželku si vzal Elišku, dceru Jana z Hradce. V roce 1421 Arnošt Flaška zajal a upálil tábority v Chotěboři a v šachtách kutnohorských. Za to Žižka vyplenil Pardubický a Sezemický klášter. Na hrad Rychmburk nezaútočil jen proto, že spěchal na Moravu. V roce 1425 byl hrad dobit tábority, kteří na hrad dosadili svoji posádku. Této posádce velel v letech 1427 – 1432 Jiřík Kroměšín z Březovic. Dalším majitelem panství se stal Jan Flaška z Pardubic, bratr Arnošta Flašky z Rychmburka. Když na podzim roku 1439 zemřel, připadlo panství králi. Král Albrecht Habsburský daroval panství 14. října roku 1439 Kašparovi Šlikovi z Holiče a Haškovi z Valdštejna. Roku 1443 patřilo panství Janu Pardusovi z Horky a Vratkova. Arnošt Flaška z Rychmburka prodal Hlinsku lesy, rybníky a pole Balkovská, ležící mezi Blatnem a Vojtěchovem. Arnošt Flaška z Rychmburka zemřel a hlinečtí dostali zápis o prodeji teprve 10. června 1443 od nového majitele Rychmburka Jana Parduse z Horky a Vratkova. Tento pán byl táborským hejtmanem, ale v bitvě u Lipan přešel ke králi Zikmundovi. Později stál na straně Jiřího z Poděbrad. Na rychmburské panství přivedl ke všem farám husitské kněží. Na konci 15. století vlastnil panství Vilém Pardus z Vratkova, což byl asi Janův vnuk. Protože Vilém neměl žádné děti, odkázal Rychmburk své matce Anežce z Chlumu a z Košumberka. Anežka byla sestra Albrechta a Slavaty
25
z Chlumu. Anežka z Chlumu a Košumberka se třikrát provdala. Jejím prvním manželem byl Bernard z Petrkova, druhým pan Pardus z Vratkova a třetím pan Šťastný z Valdštejna. Když v roce 1501 zemřela, připadlo rychmburské panství jejímu synovi ze třetího manželství Jindřichovi z Valdštejna a na Skalách. V roce 1511 povolil Jindřich hlineckým přivádět vodu z řeky Chrudimky do obecního rybníka. Požadoval za to husu na svatého Martina a plec o Velikonocích. Jindřich z Valdštejna a na Skalách si vzal za manželku Markétu z Vartemberka, s níž měl dva syny Karla a Viléma a dceru Kateřinu. Po Jindřichově smrti si panství rozdělili jeho synové. Karel získal panství skalské a zbirožské a Vilém získal Rychmburk s Předhradím a městečka Skuteč, Hlinsko a Svratku. Vilém si vzal za manželku Mandalenu z Chlumu a Košumberka a měl s ní dva syny a dceru Anežku. V roce 1547 bylo panství Vilémovi zabaveno, protože se účastnil protihabsburského odboje. Vilém dostal v léno panství bydžovské. V roce 1552 Vilém zemřel. 12. ledna 1552 zastavil král Ferdinand I. rychmburské panství Jáchymovi z Hradce, Jiříkovi z Gerštorfu, Petrovi Janovskému ze Soutic, Marjaně Robmhápové ze Soutic a Valšovi Robmhápovi, poručníkům dětí Zikmunda Robmhápa ze Suché. 20. prosince 1558 prodal král Ferdinand I. panství Zdeňkovi Berkovi z Dubé a Lipého. Ten působil jako hejtman Chrudimského kraje, nejvyšší sudí, tajný rada, komorník a nejvyšší podkoní bavorského knížete Viléma (Sedláček 1993, 83). Zdeněk Berka měl čtyři syny: Václava, který byl nejvyšším komorníkem, Zbyňka, který byl pražským arcibiskupem, Ladislava, vlastníka Meziříčí a Jaroslavic a Zdeňka, který byl nejvyšším komorníkem na Moravě. Když Zdeněk Berka z Dubé a Lipého 23. září 1572 zemřel, připadlo panství jeho nejstaršímu synovi Václavovi. Václavovou první manželkou byla Alena z Meziříčí a z Lomnice a druhou Markéta z Lípy. Václav zemřel 6. července 1600. Novým pánem na Rychmburku se měl stát jeho syn Lev Burjan Euseb Berka z Dubé. Protože byl nezletilý, měl poručníky Markétu Berkovou z Lípy, Zbyňka Berku arcibiskupa a Ladislava Berku. Protože byl Lev Burjan Euseb Berka z Dubé katolík a přívrženec krále Ferdinanda II., získal úřad dědičného maršálka po Pertoltovi z Lipého, který byl odsouzen, protože stál na straně Fridricha Falckého a 13. února 1623 získal Lev Berka titul hrabě. Manželkou Lva
26
Berky byla Františka Hippolyta Eusebie hraběnka z Fyrštemberka, která vydala řád pro poddané. Lev Burjan Euseb Berka z Dubé zemřel v roce 1625 (Sedláček 1993, 81 – 86; Šrámek 1968, 8 - 9). Do roku 1849 fungovalo rychmburské panství jako správní jednotka. Poslední majitelé Thurn-Taxisové vlastnili Rychmburk do roku 1945, kdy došlo k zestátnění (Nekvindová 2009, 7 – 8; Šimek 1989, 430).
27
5 Popis lokality a nálezových okolností 5.1 Verbální popis lokality a nálezových okolností Zkamenělý zámek Lokalita Zkamenělý zámek se nachází v katastru Česká Cikánka v okrese Žďár nad Sázavou v kraji Vysočina. Jedná se o skalní útvar, který se vypíná na vrcholu kopce v nadmořské výšce 752 metrů nad mořem, nad údolím řeky Svratky.9 Dnes lokalitu Zkamenělý zámek obklopuje vzrostlý jehličnatý les tvořený smrkem ztepilým, na samotné lokalitě roste buk lesní. Přímo přes lokalitu vede modře značená turistická stezka. Samotný areál Zkamenělého zámku se od jihovýchodu k severozápadu svažuje. Skály na lokalitě jsou vysoké až 10 metrů a jsou uspořádané do tvaru podkovy, přičemž ohraničují otevřený vnitřní prostor s rozměry 40 x 16 metrů (Čech 2002, 452). Skály, které se nachází na lokalitě, označili Karel a Karel Václav Adámkovi písmeny A, B, C, D, E, F a K (Adámek 1909, 15, 17). Nejvyšší ze všech skal je skála K (obr. č. 7), nacházející se na západě lokality, která je označována jako Zkamenělá věž (Adámek 1909, 4, 6, 17). Na ni navazuje skála F (obr. č. 6), která je nižší. Za ní je skála B (obr. č. 2). Napravo od skály B se nachází skála E (obr. č. 5). Na východní cíp skály B navazuje skála C (obr. č. 3). Pod skalami K, F, B a napravo od skály C je pod skalami suťový kužel (obr. č. 13). Severovýchodním směrem od skály B stojí samostatně skála A (obr. č. 1). Severozápadně od skály A stojí samostatně skála D (obr. č. 4). Je tu stále dobře patrný dvojitý příkop a tři valy, které ohraničují lokalitu od jihu k severu. První val je patrný mezi skálou C a A, pak pokračuje kolem skály A, kde se ztrácí. První příkop, ze kterého se dochovala nejdelší část, je dochován od skály E, kde je přerušen kamenným závalem (obr. č. 10), ale pak ještě kousek pokračuje na severozápad, ale tam už je terén nejasný, protože je 9
http://sgi.nahlizenidokn.cuzk.cz/marushka/default.aspx?themeid=3&&MarQueryId=6D2BCEB5 &MarQParam0=761532&MarQParamCount=1&MarWindowName=Marushka
28
pokryt odlámanými balvany ze skal. První příkop pak směřuje od skály E na severovýchod kolem skal B, C a A, kde se stáčí na severozápad a končí v prostoru mezi skalami A a D, přičemž jeho konec je blíž ke skále D (obr. č. 12). Druhý příkop spolu se druhým a třetím valem je na jihu dochován od skal C, B, E (obr. č. 11) a končí v těch samých místech mezi skalami A a D jako příkop první (obr. č. 12). O poznání mělčí příkop je dochován od skály D až ke skále K (obr. č. 9). Lze vyslovit hypotézu, že původně byl celý areál obehnán alespoň jedním příkopem, ale spíše dvěma, přičemž na celé jihozápadní straně je situace nejasná, protože je překryta vrstvou odlámaných balvanů ze skal. Všechny příkopy měly zřejmě původně daleko větší hloubku, včetně na severozápadě dochovaného mělkého příkopu, důvodem snížení jejich hloubky je nejspíše to, že příkopy byly časem přirozeně zaneseny nebo úmyslně zavezeny. Nedaleko od Zkamenělého zámku směrem na jihozápad se nachází ještě jedna samostatně stojící skála zvaná Pivovar, nebo též Pivovarská skála (obr. č. 8). Pod převisem této skály provedl 28. 9. 2011 povrchový sběr Petr Pešek. Objevil zde tři střepy, jedná se o splach ze shora ze skály. Z lidarových map byly vytvořeny vizualizace Zkamenělého zámku. K tomuto účelu byl využit výškopisný digitální model reliéfu České republiky 5. generace (DMR 5G) vytvořený Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním (ČÚZK), který je vytvořený metodou leteckého laserového skenování (LLS, LIDAR). LIDAR je vhodnou metodou, protože laserové letecké skenování dokáže efektivním způsobem dokumentovat zachované relikty lidských aktivit spojených s osídlením krajiny, které se nejlépe dochovají v zalesněných terénech a v otevřené krajině, která není dlouhodobě obdělávaná (Gojda 2005, 808; Gojda – John 2013). V programu Surfer byly vytvořeny dva stínové modely reliéfu. Gridový soubor byl vizualizován za použití stínového modelování tzv. Hillshade. Stínovou metodou je Lambrtova reflexe. V prvním případě bylo zvoleno terénní převýšení 1,88 m a azimut 135º při sklonu 45º (obr. č. 4). Druhá vizualizace nemá převýšení, tj. stejná výška jako v terénu. Azimut a skon je stejný jako v případě první vizualizace (obr. č. 5).
29
Na lokalitě Zkamenělý zámek prováděli výzkum otec a syn Karel a Karel Václav Adámkovi (Sklenář 2005, 51). S výzkumem začali 30. srpna 1887 a skončili o letních prázdninách roku 1890 (Adámek 1909, 14). Při zahájení výkopů u skály A 30. srpna museli nejdříve odstranit kameny, pod kterými pak našli keramické střepy, kosti a vypálené kusy mazanice. Vypálené kusy mazanice byly sestavené do kruhu, ve kterém v popelu našli keramické střepy, uvažovali proto, že zde mohlo být ohniště. 1. - 2. září prozkoumali rozsedlinu v této skále. Pod skálou K našli vrstvu jílovité hlíny. 7., 12. a 17. září zkoumali prostor mezi skalami C, B a E. 7. září prováděli výkopy v zákoutí poblíž šíje mezi skalami E a B. Nalezli tu mazanici, velkou střelu, opracovaný kamének, udice, nůž, železný předmět, spálené kosti a podkovu. 12. září kopali u skály E a ve zmiňované šíji mezi skalami E a B a objevili zde dva kusy žernovů a větší množství šipek. 17. září zkoumali prostor mezi skálou B a valem, kde nalezli mlat, dva železné kroužky a další předměty. Na rohu skály C nalezli několik keramických střípků. V prostoru mezi skalami C, B a E objevili největší množství šipek. Na temeni skály K (Adámek ji popisuje jako skálu F a posléze jako skálu K, ale protože stále mluví o nejvyšší skále, musí se jednat o skálu K) nalezli pod mechem a borůvčím vrstvu přepálené hlíny, pod ní vrstvu popela a pod ní vypálenou mazanici, pod kterou byly placaté kameny, které sem byly nejspíše přineseny ze zdola, aby vyrovnali plochu temene skály, až teprve pod nimi byla samotná skála. Zřejmě se jednalo o základy vypáleného obydlí. V tomto roce nalezli hliněnou hlavičku býčka, hliněnou nádobku a železné předměty (Adámek 1909, 15 – 17). Na lokalitu se vrátili po dvou letech 7. 8. 1889. Tehdy kopali v dolní části u skály D blízko vnitřního valu, kde nalezli jen žlutou hlínu, pak pokračovali v kopání dále směrem nahoru do hradiště. Zde již nalezli černou hlínu s keramickými střepy. 7. – 8. srpna nalezli na tomto místě množství železných předmětů zejména šipek. Průkop následně rozšířili až k rozsedlině skály A, kde před dvěma lety s vykopávkami začali. Objevili zde střepy 1 a půl centimetru silné, ze kterých sestavili část okraje nádoby s průměrem 68 centimetrů. 7. – 8. srpna 1889 spolu s hlineckým učitelem Emanuelem Kalenským, který poté
30
nakreslil půdorys hradiště, zaměřili hradiště s valy (obr. č. 3). Výkopy pak pokračovaly až do konce srpna v úžině mezi skalami B a E, kde nalezli šipky, převážně s tulejí, různé železné předměty a střepy keramiky (Adámek 1909, 16). Karel a Karel Václav Adámkovi prohledali také vršek skály A, který byl porostlý maliním a borůvčím, ale nic na něm nenašli (Adámek 1909, 15). Při výzkumu Zkamenělého zámku neobjevili Karel a Karel Václav Adámkovi žádnou celou keramickou nádobu, pouze různě velké keramické zlomky (Adámek 1909, 17). Dnes jsou archeologické nálezy, které Karel a Karel Václav Adámkovi objevili při svých výkopech v letech 1887 až 1890, uloženy ve třech muzeích a to v Muzeu východních Čech v Hradci Králové, dále v Regionálním muzeu v Chrudimi a v Městském muzeu v Hlinsku. U některých archeologických nálezů je známá konkrétní poloha, na které byly objeveny. Z lokality A pochází tyto nálezy, uložené v Muzeu východních Čech v Hradci Králové – 11 střepů ze sáčku číslo osm, šest střepů ze sáčku číslo devět, 39 střepů ze sáčku číslo deset a šest střepů ze sáčku číslo 11 z bedny číslo 3799, 50 střepů ze sáčku číslo jedna, čtyři střepy ze sáčku číslo dva, 39 střepů ze sáčku číslo tři a 55 střepů ze sáčku číslo čtyři z bedny číslo 3802, 23 střepů ze sáčku číslo čtyři a 17 ze sáčku číslo devět z bedny číslo 3805. Na lokalitě B shora bylo nalezeno – 35 střepů ze sáčku číslo tři a 11 střepů ze sáčku číslo pět z bedny číslo 3796. Z lokality B pochází – 169 střepů ze sáčku číslo jedna a 215 střepů ze sáčku číslo dva z bedny číslo 3795, 34 střepů ze sáčku číslo jedna, 74 střepů ze sáčku číslo dvě a 17 střepů ze sáčku číslo čtyři z bedny číslo 3796, tři střepy ze sáčku číslo dvě a dva střepy ze sáčku číslo šest z bedny číslo 3805, 87 střepů ze sáčku číslo jedna a 106 střepů ze sáčku číslo dva z bedny číslo 3808. Na lokalitě C byly nalezeny – tři střepy ze sáčku číslo jedna z bedny číslo 3801. Z lokality D pochází – 19 střepů ze sáčku číslo jedna, devět střepů ze sáčku číslo tři a 10 střepů ze sáčku číslo pět z bedny číslo 3805.
31
Na lokalitě K byl nalezen – jeden střep ze sáčku číslo dva z bedny číslo 3801. Poloha není určena u 19 střepů ze sáčku číslo jedna, u 92 střepů ze sáčku číslo dva, u 123 střepů ze sáčku číslo tři a u osmi střepů ze sáčku číslo čtyři z bedny číslo 3798, u 27 střepů ze sáčku číslo jedna, u 20 střepů ze sáčku číslo dva, u 17 střepů ze sáčku číslo tři, u dvou střepů ze sáčku číslo čtyři, u dvou střepů ze sáčku číslo pět, u 11 střepů ze sáčku číslo šest a u 10 střepů ze sáčku číslo sedm z bedny číslo 3799, u 132 střepů ze sáčků číslo jedna a u 147 střepů ze sáčků číslo dva z bedny číslo 3800, u jednoho střepu ze sáčku číslo osm a u jednoho střepu ze sáčku číslo deset z bedny číslo 3805 a u 84 střepů ze sáčku číslo jedna, u 38 střepů ze sáčku číslo dva a u pěti střepů ze sáčku číslo tři z bedny číslo 3807. Stejně tak není známá poloha, ze které pochází mazanice uložená v sáčku číslo jedna v bedně číslo 3797, v sáčku číslo jedna v bedně číslo 3804, v sáčku číslo sedm v bedně číslo 3805, v sáčku číslo tři v bedně číslo 3806 a v sáčku číslo jedna v bedně 3809. Také není známá konkrétní poloha, na které byly nalezeny zvířecí kosti uložené v sáčcích číslo jedna, dva a tři v bedně číslo 3803. Karel Václav Adámek sice ve své studii uvádí, že zvířecí kosti vykopali u skály A, ale další kosti nalezli také mezi skalami B, C a E, a tak není jasné, ze kterého z těchto míst by zvířecí kosti uložené v Muzeu východních Čech v Hradci Králové mohly pocházet, nebo jestli nejsou z obou lokalit, popřípadě ještě z nějaké úplně jiné lokality (Adámek 1909, 15). Z lokality A pochází tyto nálezy, uložené v Regionálním muzeu v Chrudimi – jeden střep ze sáčku s inventárními čísly A 3487, A 3530 a A 3539, 87 střepů ze sáčku s inventárními čísly A 3430 – A 3516, jeden střep ze sáčku s inventárním číslem A 3552 a 37 střepů a jeden zlomek mazanice ze sáčku s inventárními čísly A 3517 – A 3558 a A 3731. Zlomek mazanice s inventárním číslem A 3529 je jediným kusem mazanice, který pochází z archeologického výzkumu Karla a Karla Václava Adámkových a je u něj známá konkrétní poloha, na které byl vykopán. Na lokalitě B shora bylo nalezeno – 12 střepů ze sáčku s inventárními čísly A 3559 – A 3569.
32
Z lokality B pochází – 27 střepů ze sáčku s inventárními čísly A 3400 – A 3427, A 3429, dva střepy ze sáčku s inventárním číslem A 3554, 38 střepů ze sáčku s inventárními čísly A 3428 a A 3570 – A 3609, 105 střepů ze sáčku s inventárními čísly A 3339, A 3610 – A 3717 a A 3732. Na lokalitě D bylo nalezeno – šest střepů ze sáčku s inventárními čísly A 3374 – A 3378 a A 3399. U 11 střepů ze sáčku s inventárními čísly A 3195 – A 3205, u 43 střepů a tří zlomků kostí ze sáčku s inventárními čísly A 3326 – A 3373, u čtyř střepů a jednoho zlomku kopytovitého klínu ze sáčku s inventárními čísly A 3718 – A 3722 a u osmi střepů ze sáčku s inventárními čísly A 3723 – A 3730 není poloha, ze které pochází, známá. Stejně tak není známá konkrétní poloha, na které byly nalezeny železné předměty s inventárními čísly A 3253 – A 3325. Na lokalitě A bylo nalezeno celkem 376 střepů. Z polohy B pochází nejvíce střepů ze všech, u kterých je známá konkrétní poloha, na které byly vykopány, celkem se jedná o 879 střepů. Na lokalitě B shora bylo objeveno 58 střepů. V poloze C byly nalezeny tři střepy. Z lokality D pochází 44 střepů. V poloze K byl objeven jeden střep. U 805 střepů není lokalita, na které byly nalezeny známá (graf č. 1). U čtyř nálezů uložených v Městském muzeu v Hlinsku není konkrétní poloha, ze které pocházejí známá. Ví se jen, že kamenný sekeromlat s inventárním číslem H 1714 a hlavička býčka s inventárním číslem H 1716 byly nalezeny při výkopech Karla a Karla Václava Adámka, přičemž u hlavičky býčka je znám i přesný rok nálezu – 1887 (Adámek 1909, 16). U zbývajících dvou nálezů, železné lukostřelecké šipky a železného hřebíku s inventárním číslem H 4200 se ví jen to, že je do muzea daroval učitel K. Balíček. Po 120 letech od výzkumu Karla a Karla Václava Adámka byly na lokalitě provedeny povrchové sběry. „Povrchový sběr zjišťuje a zkoumá stopy osídlení prostřednictvím zlomků movitých předmětů, rozptýlených na povrchu terénu (Kuna 2004, 305).“
První sběr uskutečnil v dubnu 2007 Zdeněk Mitáš na
suťovém kuželu pod skálou K, jedná se o splach z vrcholku této skály. Prohlížel i vrchol skály K, ale tam už nic nenašel. Další sběry podnikl v letech 2010, 2011
33
a 2013 Petr Pešek. První sběr provedl 10. 10. 2010 v prostranství mezi skalami asi 15 metrů od informační tabule, koordináty ZM10: 14-33-22 91:57, GPS UTM 33u577507 5506828. Další sběry uskutečnil v roce 2011. Nejprve na dvou místech 28. 9. a to pod převisem u Pivovarské skály a na blíže nespecifikovaném místě. Poté 22. 10. nahoře na skále. Na lokalitu se vrátil na přelomu července a srpna 2013. Tehdy provedl povrchový sběr na několika místech: v poloze B (jedná se o prostor mezi skalami B, C a E), na horní poloze na skále C, na suťovém kuželu pod skalou K, v poloze u skály A (u jejího západního okraje) a na suťovém splachu v prostoru pod skalami B a F. Archeologické nálezy z těchto povrchových sběrů jsou uložené v Regionálním muzeu v Chrudimi. Z polohy u skály A u jejího západního okraje pochází největší množství střepů, které bylo nalezeno při povrchových sběrech prováděných na Zkamenělém zámku, celkem se jednalo o 66 keramických střepů. Na lokalitě B (jedná se o prostor mezi skalami B, C a E) bylo objeveno 10 střepů. Z horní polohy ze skály C pochází dva střepy. Na suťovém kuželu pod skalou K bylo nalezeno devět střepů. V prostranství mezi skalami asi 15 metrů od informační tabule byly objeveny dva střepy. Ze suťového splachu v prostoru pod skalami B a F pochází dva střepy. Pod převisem u Pivovarské skály byly objeveny tři střepy (graf č. 2).
34
376; 17%
A B
806; 37%
B shora C D K
879; 41% 1; 0%
neurčeno
44; 2% 3; 0% 58; 3%
Graf č. 1 Keramické střepy z výkopů Karla a Karla Václava Adámků, rozdělené podle míst nálezů.
2; 2% 2; 2%
u skály A
3; 2%
B 9; 8% C shora neurčeno 21; 18% suťový kužel pod skalou K 66; 57% prostranství mezi skalami 2; 2%
10; 9%
suťový splach pod skalami B aF pod převisem u Pivovarské skály
Graf č. 2 Keramické střepy z povrchových sběrů rozdělené podle míst nálezů.
35
6 Archeologický materiál 6.1 Popis, charakteristika archeologického materiálu 6.1.1 Keramické střepy z výkopů Karla a Karla Václava Adámků Keramický soubor je uložený ve třech muzeích, a to v Muzeu východních Čech v Hradci Králové, dále v Regionálním muzeu v Chrudimi a v Městském muzeu v Hlinsku. Celkem tento keramický soubor zahrnuje 2153 keramických střepů o váze 34335,5 gramů. Soubor zahrnuje jak keramiku z období pravěku, která je zastoupena pouze několika střepy, tak keramiku z období středověku, která tvoří většinu souboru. Podle makroskopicky postižitelných vlastností byly střepy z období středověku rozčleněny do dvaceti keramických tříd (Vařeka 1998). Třídy mají také chronologický význam. Sledovanými makroskopickými vlastnostmi střepu jsou barva, ostřivo, barva lomu, výpal a povrch. Druhy okrajů střepů jsou určeny podle typů okrajů, které vyčlenil M. Zápotocký ve své studii o středověké keramice severočeského Polabí (Zapotocký 1978, 181 – 185). 6.1.1.1 Pravěk Čtyři střepy kultury s lineární keramikou, pozdní stupeň fáze IVa – IVb, určeno podle relativní chronologie I. Pavlů (Pavlů – Zápotocká 2007, 34, 36), které váží 33 gramů, jsou zdobené přesekávanými volutovými liniemi. Střepy jsou světle hnědě a tmavě šedě zbarveny a obsahují slídu a křemínky. (tab. č. 206 – obr. č. 1 – 4) Dva střepy z pozdní doby bronzové o váze 66 gramů. Jedná se o dva střepy ze stěn nádob, které jsou hnědě zbarveny. (tab. č. 83 – obr. č. 1) Osm střepů slezskoplatěnické kultury nebo doby římské vážící 194 gramů. Jsou to dvě dna, jeden okraj a pět střepů ze stěn. Střepy mají bílošedou, červenou, tmavě hnědou a tmavě šedou barvu. Střepy obsahují slídu a křemínky. Jeden střep je zdobený pěti vrypy. (tab. č. 164 – obr. č. 1 – 3)
36
6.1.1.2 Středověk 6.1.1.2.1 Keramické třídy Zkamenělý zámek 1 1. hnědošedá 2. písčité ostřivo do 1 mm, slída drobná do 1 mm hustě na povrchu i v těstě 3. šedá 4. oxidačně-redukční, opticky střední 5. střední Zkamenělý zámek 2 1. hnědá, hnědošedá, černošedá 2. písčité ostřivo do 2 mm, slída drobná do 1 mm hustě na povrchu i v těstě 3. hnědošedý 4. oxidačně-redukční, opticky střední 5. střední Zkamenělý zámek 3 1. hnědošedá 2. písčité ostřivo do 1,5 mm, slída stopově (0,5 mm) jen na povrchu 3. černý 4. oxidačně-redukční, opticky měkký 5. střední, ostřivo vystupuje na povrch Zkamenělý zámek 4 1. hnědošedá 2. písčité ostřivo do 1 mm, slída málo (0,5 mm) jen na povrchu 3. černý 4. oxidačně-redukční, opticky střední 5. střední, ostřivo vystupuje na povrch, hnědý přetah
37
Zkamenělý zámek 5 1. hnědá, hnědošedá, černošedá 2. písčité ostřivo do 2 mm, slída do 1,5 mm hustě na povrchu i v těstě 3. černá 4. oxidačně-redukční, opticky střední 5. jemný Zkamenělý zámek 6 1. hnědá 2. písčité ostřivo do 1 mm, slída drobná do 1 mm hustě na povrchu 3. hnědá 4. oxidační, opticky střední 5. střední Zkamenělý zámek 7 1. hnědošedá, hnědá, tmavě šedá 2. písčité ostřivo do 2 mm, slída drobná do 1 mm hustě na povrchu i v těstě 3. hnědá, šedá 4. oxidačně-redukční, opticky střední 5. jemný Zkamenělý zámek 8 1. černošedá, hnědošedá 2. písčité ostřivo do 1,5 mm, slída stopově (0,5 mm) jen na povrchu 3. hnědošedá 4. oxidačně-redukční, opticky střední 5. jemný Zkamenělý zámek 9 1. hnědošedá, tmavě šedá 2. písčité ostřivo do 2 mm, slída stopově (0,5 mm) 3. černá 4. oxidačně-redukční, opticky střední
38
5. hrubý, ostřivo vystupuje na povrch Zkamenělý zámek 10 1. šedá 2. písčité ostřivo do 2 mm, slída drobná do 1 mm na povrchu i v těstě 3. šedá 4. redukční, opticky střední 5. jemný Zkamenělý zámek 11 1. hnědá 2. písčité ostřivo do 2 mm, slída drobná do 1 mm hustě na povrchu i v těstě 3. tmavě šedá 4. oxidační se sendvičovým efektem, opticky střední 5. jemný Zkamenělý zámek 12 1. hnědá, hnědošedá 2. písčité ostřivo do 1 mm, slída stopově (0,5 mm) jen na povrchu 3. světle šedá 4. oxidačně-redukční, opticky střední 5. střední Zkamenělý zámek 13 1. hnědá 2. písčité ostřivo do 1 mm, bez slídy 3. šedá 4. oxidační se sendvičovým efektem, opticky střední 5. jemný Zkamenělý zámek 14 1. bílošedý 2. písčité ostřivo do 1 mm, slída stopově (0,5 mm) jen na povrchu
39
3. bílošedý 4. oxidační, opticky střední 5. jemný Zkamenělý zámek 15 1. hnědá 2. písčité ostřivo do 2 mm, slída do 1 mm stopově 3. černá 4. oxidační, opticky střední 5. hrubý, ostřivo vystupuje na povrch Zkamenělý zámek 16 1. tmavě šedá 2. písčité ostřivo do 0,5 mm, slída stopově do 0,5 mm 3. světle šedá 4. redukční, opticky střední 5. střední Zkamenělý zámek 17 1. hnědošedá 2. písčité ostřivo do 1 mm, slída stopově do 0,5 mm 3. hnědošedá 4. oxidačně-redukční, opticky střední 5. střední Zkamenělý zámek 18 1. hnědá, bělobéžová, bělošedá 2. písčité ostřivo do 1 mm, slída stopově do 0,5 mm 3. tmavě šedá 4. oxidační se sendvičovým efektem, opticky střední 5. střední
40
Zkamenělý zámek 19 1. bělobéžová, bělošedá 2. písčité ostřivo do 0,5 mm, slída stopově do 0,5 mm 3. bělobéžová, bělošedá 4. oxidační, opticky střední 5. střední Zkamenělý zámek 20 1. tmavě šedá, světle šedá 2. mikroskopické ostřivo, slída do 0,5 mm jemně mletá 3. světle šedá 4. redukční, opticky tvrdý 5. jemný Třída 1 zahrnuje jeden střep o váze 49 gramů. Jedná se o střep typické keramiky – zaoblený okraj s jednoduchou profilací typu 112. Okraj je zdobený hřebenovou vlnicí. Jedná se o kuchyňskou keramiku. Jedná se o střep z doby středohradištní. (tab. č. 163) Třída 2 obsahuje 13 zlomků vážících 313 gramů. 12 zlomků je typických, váží 294 gramů. Jsou to dva zaoblené okraje s jednoduchou profilací typu 112, jeden nezdobený vytažený okraj, s vnější plochou kónickou, typu 313, jeden vytažený okraj s horní plochou rovnou a vnější plochou prožlábnutou typu 343, tři nezdobené okraje s horní plochou rovnou a vnější plochou prožlábnutou typu 344, dva vytažené okraje s horní plochou dovnitř šikmou typu 345, okraj džbánu s jednoduchou profilací typu 121 a dvě dna. Jeden okraj je zdobený jednou vlnicí, jeden okraj má horní plochu zdobenou vrypy a tělo zdobené rytou šroubovicí, jeden okraj je zdobený vlnicí a rytou šroubovicí, jeden okraj je zdobený vrypy a dva okraje jsou zdobené rytou šroubovicí. Na jednom dnu se dochovala značka. Jedná se o kuchyňskou keramiku. Jeden zlomek je atypický váží 19 gramů. Třída je datována do 13. až počátku 14. století. (tab. č. 161, 162, 168 – 170, 191 – 193)
41
Třídu 3 tvoří jeden kus typické keramiky o váze 11 gramů. Je to střep z výduti. Střep je zdobený hřebenovou vlnicí. Jedná se o kuchyňskou keramiku. Jde o střep z doby středohradištní. (tab. č. 163) Třída 4 zahrnuje tři typické střepy vážící 67 gramů. Je to jeden nezdobený zaoblený okraj s jednoduchou profilací typu 112, jeden vytažený okraj s horní plochou vně šikmou nižší typu 346 a jeden vytažený okraj pokličky s okrajovou plochou rovnou typu 31. Jedná se o kuchyňskou keramiku. Střep je datován do 13. až počátku 14. století. (tab. č. 160, 168) Třída 5 obsahuje 569 zlomků o váze 9093 gramů. 450 střepů je typických, váží 7470 gramů. Jedná se o čtyři rovně seříznuté okraje s jednoduchou profilací typu 111, z toho je jeden okraj třmenové konvice s trubkovitou výlevkou, jeden nezdobený zaoblený okraj s jednoduchou profilací typu 112, jeden nezdobený okraj s jednoduchou profilací a s ozubem nad vnější oblou plochou typu 122, čtyři nezdobené jednoduché okraje s oboustranným ozubem typu 131, jeden zalomený okraj s jednoduchou profilací typu 151, pět nezdobených římsovitých okrajů s vnější plochou rovnou typu 211, tři vytažené okraje s vnější plochou rovnou typu 311, dva vytažené nezdobené okraje se svislou vnější plochou typu 312, osm vytažených okrajů s vnější plochou kónickou typu 313, sedm vytažených okrajů s vnější plochou prožlábnutou typu 321, tři vytažené okraje s vnitřní plochou lomenou až podseknutou typu 325, 10 vytažených okrajů s horní plochou rovnou a vnější plochou oblou typu 341, 15 vytažených okrajů s horní plochou rovnou a vnější plochou rovnou typu 342, dva vytažené okraje s horní plochou rovnou a vnější plochou prožlábnutou typu 343, 29 okrajů s horní plochou rovnou a vnější plochou prožlábnutou typu 344, 20 vytažených okrajů s horní plochou dovnitř šikmou typu 345, šest vytažených okrajů s horní plochou vně šikmou nižší typu 346, 11 vytažených okrajů s horní plochou vně šikmou vyšší typu 347, jeden okraj s horní a vnější plochou prožlábnutou typu 349, jeden nezdobený okraj džbánu s jednoduchou profilací s horní plochou rovnou dovnitř zataženou typu 131, jeden nezdobený členěný římsovitý okraj džbánu s konkávní vnitřní plochou typu 225, jeden nezdobený zduřelý okraj džbánu typu 312, jeden jednoduchý kalichovitý nezdobený okraj džbánu typu 411, jeden vodorovný plochý nezdobený okraj
42
misky s vnější plochou rovně seříznutou typu 111, jeden obloukovitý nezesílený okraj misky typu 312, dva asymetricky ovalené okraje misek k vnější straně rozšířené typu 421, čtyři nezdobené ovalené okraje misek s vnitřním prožlábnutím a rovnou horní plochou typu 521, jeden okraj misky s rovnou horní plochou, dva nezdobené vodorovně obloukovité okraje misek s vnější plochou rozšířenou a rovně seříznutou, jeden nezdobený jednoduchý oblý okraj pokličky typu 11, jeden šikmo seříznutý okraj pokličky typu 23, jeden nezdobený vytažený okraj pokličky s okrajovou plochou šikmou typu 31, jedna část misko/pokličky, čtyři zlomky knoflíků pokličky, jeden zlomek nezdobeného páskového plochého širokého ucha typu 71, jedna výduť s napojením válečkovitého ucha typu 91, jedno válečkovité ucho typu 91, 86 den, jeden střep ode dna misky, jedna nezdobená trubkovitá výlevka třmenové konvice, 205 střepů z výduti a jeden střep z výduti konvice se třmenovým uchem, ke kterému bylo přilepeno ucho, dnes již ulomené. 128 střepů je zdobeno rytou šroubovicí, 37 střepů je zdobeno radélkem, 40 střepů je zdobeno vlnicí, ucho je zdobeno vrypy, dva střepy jsou zdobené vlnicí a vrypy, 11 střepů je zdobeno vlnicí a rytou šroubovicí, jeden střep je zdoben kolkem v podobě kroužku a rytou šroubovicí, dva střepy jsou zdobeny radélkem a rýhou, 10 střepů je zdobeno vrypy a rytou šroubovicí, dva střepy jsou zdobeny vrypy a jeden střep je zdoben rýhou, dvěma vlnicemi a vrypy. Střep ode dna misky je na vnitřní straně zdobený dvěma vlnovkami a tři okraje misek jsou na vnitřních stranách zdobeny vlnicemi. Na 16 dnech se dochovaly značky. Jedná se o dva střepy z mísy, ostatní střepy jsou zřejmě z hrnců. V této třídě se kromě kuchyňské nachází i technická keramika – jedná se o jeden zlomek snad z obkladaček. 119 zlomků je atypických, váží 1623 gramů. Třída je datována do 13. až počátku 14. století. (tab. č. 1, 2, 10 – 13, 16 – 18, 20, 21, 23 – 27, 29 – 38, 40 – 42, 44 – 48, 50 – 70, 74, 75, 77, 80, 84, 85, 90 – 99, 101 – 128, 130, 131, 133, 134, 136 – 145, 147 – 150, 152 – 157, 160 – 162, 165 – 168, 182 – 187, 189 – 192, 195 – 206, 222) Třídu 6 tvoří 182 kusů keramiky, které váží 2702 gramů. 144 kusů je typických, váží 2271 gramů. Jsou to dva jednoduché okraje s oboustranným ozubem typu 131, jeden okraj se širokou horní plochou typu 251, jeden vytažený
43
okraj s vnější plochou rovnou typu 311, jeden vytažený nezdobený okraj se svislou vnější plochou typu 312, jeden nezdobený vytažený okraj s vnější plochou kónickou typu 313, pět nezdobených vytažených okrajů s horní plochou rovnou a vnější plochou oblou typu 341, dva vytažené okraje s horní plochou rovnou a vnější plochou rovnou typu 342, jeden vytažený okraj s horní plochou rovnou a vnější plochou prožlábnutou typu 343, 12 okrajů s horní plochou rovnou a vnější plochou prožlábnutou typu 344, 12 vytažených okrajů s horní plochou šikmou dovnitř typu 345, tři nezdobené vytažené okraje s horní plochou vně šikmou vyšší typu 347, jeden jednoduchý kalichovitý okraj džbánu typu 411, dva okraje misek s rovnou horní plochou, jeden nezdobený široký jednoduchý vodorovně obloukovitý okraj misky s vnější plochou oblou typu 211, dva nezdobené jednoduché oblé okraje pokliček typu 11, dva oblé zesílené okraje pokličky typu 13, jeden nezdobený okraj pokličky s oboustranně rozšířenými ostrými hranami typu 23, dva zlomky knoflíku pokličky, jedna část výduti třmenové konvice s nezdobenou trubkovitou výlevkou, 10 den, 79 střepů z výduti, zoomorfní plastika býčka, která snad tvořila část ucha nádoby a jeden zlomek aquamanile. 71 střepů je zdobeno rytou šroubovicí, osm střepů je zdobeno vlnicemi, šest střepů je zdobeno radélkem, dva střepy jsou zdobeny vrypy a dvěma vlnicemi, jeden střep je zdoben radélkem a rýhami, jeden okraj je zdobený rýhou a vlnicí, jeden okraj je zdobený rytou šroubovicí a vlnicí, jeden okraj pokličky je zdobený rytou šroubovicí a vlnicí, dva okraje misek jsou z vnitřní strany zdobeny vlnicemi a zoomorfní plastika býčka je zdobena vrypy. Na dvou dnech se dochovala značka. V této třídě se kromě kuchyňské keramiky nachází i keramika výtvarná jedná se o jeden zlomek aquamanile, které je zdobeno vrypy. 38 kusů je atypických, váží 431 gramů. Třída je datována do 13. až počátku 14. století. (obr. č. 18, tab. č. 1 – 7, 9 – 14, 16, 19, 22, 23, 25, 27, 31 – 33, 36, 39, 43, 44, 47 – 50, 56, 58, 60 – 65, 67, 69 – 72, 79, 84, 88, 90 – 93, 114 – 119, 124, 125, 127 – 129, 131 – 135, 137, 138, 140, 141, 143, 146, 149, 151 – 153, 161 – 165, 181, 183, 184, 191, 192, 196, 200, 203, 223) Třída 7 zahrnuje 831 střepů o váze 14721,5 gramů. 695 střepů je typických, váží 11983 gramů. Jedná se o jeden nezdobený rovně seříznutý okraj
44
s jednoduchou
profilací
typu
111,
jeden
nezdobený jednoduchý
okraj
s oboustranným ozubem typu 131, jeden nezdobený římsovitý okraj s vnější plochou rovnou typu 211, jeden římsovitý okraj s vnější plochou ostře prožlábnutou typu 223, dva nezdobené římsovité okraje s vnější plochou oble zduřelou typu 231, jeden jednoduchý kalichovitý okraj typu 261, dva vytažené okraje s vnější plochou rovnou typu 311, dva vytažené okraje se svislou vnější plochou typu 312, šest vytažených okrajů s vnější plochou kónickou typu 313, 15 vytažených okrajů s vnější plochou prožlábnutou typu 321, dva vytažené nezdobené okraje s vnitřní plochou lomenou typu 325, sedm vytažených okrajů s horní plochou rovnou a vnější plochou oblou typu 341, 20 vytažených okrajů s horní plochou rovnou a vnější plochou rovnou typu 342, dva nezdobené vytažené okraje s horní plochou rovnou a vnější plochou prožlábnutou typu 343, 58 okrajů s horní plochou rovnou a vnější plochou prožlábnutou typu 344, 47 vytažených okrajů s horní plochou šikmou dovnitř typu 345, sedm vytažených okrajů s horní plochou vně šikmou nižší typu 346, 13 vytažených okrajů s horní plochou vně šikmou vyšší typu 347, dva nezdobené vytažené okraje s horní plochou prožlábnutou a vnější plochou rovnou typu 348, jeden nezdobený vytažený okraj s horní a vnější plochou prožlábnutou typu 349, tři okraje džbánu s jednoduchou profilací typu 121, z toho jeden se zachovanou výlevkou, jeden nezdobený okraj džbánu s jednoduchou profilací a s vnější plochou lištovitě zesílenou typu 141, jeden kalichovitý okraj džbánu se žlábkovaným hrdlem typu 415, tři okraje misek s rovnou horní plochou, čtyři okraje misek s prožlábnutou horní plochou, jeden nezdobený vodorovně obloukovitý okraj misky s vnější plochou rozšířenou a rovně seříznutou, jeden nezdobený úzký vodorovně obloukovitý okraj misky typu 312, jedna nezdobená část misky s ovaleným okrajem s vnitřním prožlábnutím a rovnou horní plochou typu 521, jedna část misky s výlevkou s okrajem šikmo dovnitř seříznutým typu 711, jedno dno misky, dva střepy z výdutí misek, jedna miska/poklička, jedna část misky/pokličky s dírkou, jeden jednoduchý oblý okraj pokličky typu 11, jeden šikmo seříznutý okraj pokličky s okrajovou plochou dovnitř rozšířenou typu 21, jeden šikmo seříznutý okraj pokličky s oboustranně rozšířenými ostrými hranami typu 23, dva
45
vytažené okraje pokličky s rovnou okrajovou plochou typu 31, tři zlomky knoflíků pokliček, čtyři knoflíky pokliček, dva zlomky nezdobeného páskového ucha s horní plochou prožlabenou typu 11, jeden zlomek válečkovitého prožlábnutého ucha, 79 den a 392 střepů z výduti. 148 střepů je zdobeno radélkem, dva střepy jsou zdobeny jednou rýhou, 193 střepů je zdobeno rytou šroubovicí, část misky je zdobena na vnější straně jednou vlnicí, čtyři okraje misek jsou na vnitřní straně zdobené vlnicemi, dva okraje misek jsou na vnitřní straně zdobeny radélkem a na horní ploše vlnicí, obě misko/pokličky jsou na vnitřní straně zdobeny jednou vlnicí, dno misky je na vnitřní straně zdobené vlnicí, dva střepy z výdutí misek jsou na vnitřní straně zdobeny radélkem, 67 střepů je zdobeno vlnicemi, 10 střepů je zdobeno vlnicemi a rytou šroubovicí, ucho je zdobeno vrypy, pět střepů je zdobeno rytou šroubovicí a vrypy, jeden střep je zdoben radélkem a vlnicí, dva střepy jsou zdobeny radélkem a rýhami, dva střepy jsou zdobeny vrypy, dva střepy jsou zdobeny vlnicí a rýhou a jeden střep je zdoben vlnicí, vrypy a rytou šroubovicí. Jeden střep je přepálený. Na devíti dnech se dochovala značka. Jedná se o kuchyňskou keramiku. 136 střepů je atypických, váží 2738,5 gramu. Třída je datována do 13. až počátku 14. století. (tab. č. 1 – 15, 17 – 30, 32 – 37, 39, 40, 42 – 45, 47 – 51, 53 – 59, 61 – 67, 69 – 72, 75 – 79, 84 – 89, 91 – 100, 102 – 129, 131 – 145, 148, 149, 151 – 157, 160 – 162, 164, 166 – 181, 183, 184, 188, 191 – 193, 195 – 206, 220, 221) Třída 8 obsahuje 76 zlomků o váze 1037 gramů. 55 střepů je typických, váží 712 gramů. Je to jeden jednoduchý okraj s oboustranným ozubem typu 131, jeden římsovitý okraj s vnější plochou oble prožlábnutou typu 221, jeden nezdobený římsovitý okraj s vnější plochou oble zduřelou typu 231, jeden vytažený nezdobený okraj s vnitřní plochou lomenou typu 325, jeden vytažený okraj s horní plochou rovnou a vnější plochou oblou typu 341, jeden vytažený okraj s horní plochou rovnou a vnější plochou rovnou typu 342, čtyři okraje s horní plochou rovnou a vnější plochou prožlábnutou typu 344, jeden vytažený okraj s horní plochou šikmou dovnitř typu 345, jeden okraj misky s horní plochou prožlábnutou, jeden okraj misky s horní plochou rovnou, jeden zlomek knoflíku pokličky, osm den a 33 střepů z výduti. 33 střepů je zdobeno rytou šroubovicí,
46
dva střepy jsou zdobeny vlnicí, jeden střep je zdoben rytou šroubovicí a vlnicí a dva okraje misek jsou z vnitřních stran zdobeny vlnicí. Na jednom dnu se dochovala značka. Jedná se o kuchyňskou keramiku. 21 střepů je atypických, váží 325 gramů. Třída je datována do 13. až počátku 14. století. (tab. č. 1, 3, 5, 12, 15, 16, 18, 20, 22, 23, 29 – 32, 35, 37, 41, 43, 45, 48 – 50, 57, 58, 136, 137, 139, 140, 142, 144, 150, 151, 156, 166) Třídu 9 tvoří 21 kusů vážících 245 gramů. 20 střepů je typických, váží 240 gramů. Jedná se o tři okraje s horní plochou rovnou a vnější plochou prožlábnutou typu 344, jeden vytažený okraj s horní plochou šikmou dovnitř typu 345, jeden nezdobený vytažený okraj s horní plochou vně šikmou nižší typu 346, tři dna a 12 střepů z výduti. 11 střepů je zdobeno rytou šroubovicí, jeden střep je zdobený rytou šroubovicí a vrypy a tři okraje jsou zdobené vlnicí. Na dnu se dochovala značka. Jedná se o kuchyňskou keramiku. Jeden střep je atypický, váží pět gramů. Třída je datována do 13. až počátku 14. století. (tab. č. 132, 134, 138, 140, 142, 146, 150, 153 – 155, 160, 166) Třída 10 zahrnuje 86 střepů o váze 1037 gramů. 76 střepů je typických, váží 946 gramů. Je to jeden vytažený nezdobený okraj s vnější plochou prožlábnutou typu 321, dva vytažené okraje s horní plochou rovnou a vnější plochou oblou typu 341, jeden nezdobený vytažený okraj s horní plochou rovnou a vnější plochou prožlábnutou typu 343, šest okrajů s horní plochou rovnou a vnější plochou prožlábnutou typu 344, čtyři vytažené okraje s horní plochou šikmou dovnitř typu 345, sedm den, jeden zlomek nezdobeného páskového prožlábnutého ucha s jedním žebrem typu 21 a 54 střepů z výduti. 28 střepů je zdobeno rytou šroubovicí, jeden střep je zdoben rýhou, 10 střepů je zdobeno vlnicí, jeden střep je zdobený kolkem v podobě kroužků a rytou šroubovicí, jeden střep je zdobený rytou šroubovicí a vlnicí, jeden střep je zdobený vrypy a 18 střepů je zdobeno radélkem. Jedná se o kuchyňskou keramiku. 10 střepů je atypických, váží 91 gramů. Třída je datována do 13. až počátku 14. století. (tab. č. 14, 28, 30, 33, 34, 39, 43 – 45, 47, 48, 52 – 54, 56, 57, 59, 60, 64 – 67, 79, 88, 90, 110, 115 – 118, 120, 123, 125, 127, 138, 139, 141, 144 – 146, 149, 153, 156, 160, 195, 196, 198 – 201, 204, 225)
47
Třída 11 obsahuje 129 zlomků vážících 1881 gramů. 117 střepů je typických, váží 1761 gramů. Jedná se o jeden nezdobený zaoblený okraj s jednoduchou profilací typu 112, jeden římsovitý okraj s vnější plochou ostře prožlábnutou typu 223, tři nezdobené vytažené okraje s vnější plochou kónickou typu 313, dva vytažené nezdobené okraje s vnější plochou prožlábnutou typu 321, jeden vytažený nezdobený okraj s vnitřní plochou lomenou typu 325, jeden vytažený nezdobený okraj s horní plochou rovnou a vnější plochou oblou typu 341, jeden vytažený okraj s horní plochou rovnou a vnější plochou rovnou typu 342, dva nezdobené vytažené okraje s horní plochou rovnou a vnější plochou prožlábnutou typu 343, 14 okrajů s horní plochou rovnou a vnější plochou prožlábnutou typu 344, čtyři vytažené okraje s horní plochou šikmou dovnitř typu 345, dva nezdobené vytažené okraje s horní plochou vně šikmou vyšší typu 347, jeden okraj misky s horní plochou prožlábnutou, jeden okraj misky s horní plochou rovnou, jeden zlomek nezdobeného páskového prožlábnutého ucha typu 11, 15 den a 67 střepů z výduti. 18 střepů je zdobeno radélkem, 11 střepů je zdobeno vlnicemi, 42 střepů je zdobeno rytou šroubovicí, dva okraje misek jsou z vnitřní strany zdobeny vlnicí, dva střepy jsou zdobeny rýhou a jeden střep je zdoben dvěma vlnicemi a rytou šroubovicí. Na třech dnech se dochovaly značky. V této třídě se kromě kuchyňské nachází i technická keramika – jedná se o sedm zlomků snad obkladaček, přičemž šest zlomků lze složit tak, že jsou součástí jednoho kusu. 12 střepů je atypických, váží 120 gramů. Třída je datována do 13. až počátku 14. století. (tab. č. 1 – 6, 8 – 12, 14 – 17, 20 – 30, 32, 33, 35 – 37, 44 – 51, 53, 55 – 58, 60, 62 – 66, 69, 73 – 75, 88, 93, 114, 115, 117, 124, 125, 131, 132, 137, 139, 143, 160, 169 – 171, 173 – 175, 184, 190, 191, 195, 199, 224) Třídu 12 tvoří 30 typických kusů o váze 527 gramů. Je to jeden nezdobený vytažený okraj s vnější plochou rovnou typu 311, jeden vytažený nezdobený okraj s vnější plochou prožlábnutou typu 321, jeden vytažený nezdobený okraj s horní plochou rovnou a vnější plochou oblou typu 341, dva nezdobené okraje s horní plochou rovnou a vnější plochou prožlábnutou typu 344, jeden nezdobený vytažený okraj s horní plochou vně šikmou nižší typu 346, jeden okraj misky s rovnou horní plochou, jeden šikmo seříznutý okraj pokličky typu 23, jeden okraj
48
pokličky typu 31, dvě přepálená dna a dvě nepřepálená dna a 17 střepů z výduti. 12 střepů je zdobeno rytou šroubovicí, čtyři střepy jsou zdobeny radélkem, jeden střep je zdobený rytou šroubovicí a vrypy a dva okraje misek jsou zdobené vlnicemi. Jedná se o kuchyňskou keramiku. Třída je datována do 13. až počátku 14. století. (tab. č. 22, 58, 66, 72, 75, 133, 136, 140, 143, 145 – 148, 150, 153 – 156, 161, 195, 200, 201, 203) Třída 13 zahrnuje jeden typický střep vážící 10 gramů. Jedná se o nezdobený zaoblený okraj s jednoduchou profilací typu 112. Jedná se o kuchyňskou keramiku. Střep je datován do 13. až počátku 14. století. (tab. č. 160) Třída 14 obsahuje 56 zlomků o váze 676 gramů. 49 zlomků je typických, váží 583 gramů. Je to pět nezdobených římsovitých okrajů s vnější plochou ostře prožlábnutou typu 223, tři vytažené okraje s horní plochou rovnou a vnější plochou oblou typu 341, z toho je jeden okraj třmenové konvice s částí trubkovité výlevky, jeden vytažený okraj s horní plochou rovnou a vnější plochou rovnou typu 342, pět okrajů s horní plochou rovnou a vnější plochou prožlábnutou typu 344, dva vytažené okraje s horní plochou šikmou dovnitř typu 345, jeden nezdobený vytažený okraj s horní plochou vně šikmou nižší typu 346, dva nezdobené vytažené okraje s horní plochou vně šikmou vyšší typu 347, jeden střep z pod hrdlí nádoby, na kterém jsou patrné záseky, pět den a 24 střepů z výduti. 15 střepů je zdobeno rytou šroubovicí, devět střepů je zdobeno vlnicí, jeden střep je zdobený radélkem a jeden střep je zdobený jednou řadou vrypů, šikmou ostrou rozpadlou vlnicí a rytou šroubovicí. Jedná se o kuchyňskou keramiku. Sedm střepů je atypických, váží 93 gramů. Třída je datována do 13. až počátku 14. století. (tab. č. 15 – 17, 20, 21, 24, 25, 30 – 32, 34, 35, 38, 39, 41, 52 – 54, 60, 64, 70, 81, 92, 118, 124 – 126, 128, 135, 136, 140, 148, 162, 181, 196, 197, 199) Třídu 15 tvoří 17 kusů vážících 307 gramů. 16 střepů je typických, váží 294 gramů. Jedná se o jeden rovně seříznutý okraj s jednoduchou profilací typu 111, jeden nezdobený římsovitý okraj s vnější plochou rovnou typu 211, jeden vytažený okraj s vnější plochou rovnou typu 311, jeden vytažený nezdobený okraj
49
s vnější plochou kónickou typu 313, dva vytažené okraje s horní a vnější plochou rovnou typu 342, jeden okraj s horní plochou rovnou a vnější plochou prožlábnutou typu 344, jeden nezdobený vytažený okraj s horní plochou vně šikmou vyšší typu 347, jeden nezdobený široký jednoduchý vodorovně obloukovitý okraj misky s vnější plochou rovně seříznutou typu 212, jedno dno a šest střepů z výduti. Šest střepů je zdobeno vlnicemi, jeden střep je zdobený jednou rýhou, jeden střep je zdobený rytou šroubovicí a jeden okraj je zdobený vrypy a rytou šroubovicí. Jedná se o kuchyňskou keramiku. Jeden střep je atypický, váží 13 gramů. Třída je datována do 13. až počátku 14. století. (tab. č. 7, 8, 11, 13, 38, 40, 50, 156, 160, 167, 171, 172, 177, 191, 192) Třídu 16 tvoří 39 kusů keramiky o váze 268 gramů. 34 střepů je typických, váží 226 gramů. Je to jeden nezdobený okraj okruží s rovnou horní plochou typu 352, tři nezdobené okraje okruží s horní plochou zploštělou typu 387, tři okraje okruží s vnější plochou prožlábnutou a horní plochou oblou typu 521, jeden nezdobený knoflík pokličky, jeden zlomek válečkovitého ucha typu 91 a 25 střepů z výduti. 26 střepů je zdobeno vývalkovou šroubovicí a ucho je zdobeno vrypy. Jedná se o kuchyňskou keramiku. Pět střepů je atypických, váží 42 gramů. Třída je datována do 14. století. (tab. č. 3, 4, 23, 27, 32, 48, 51, 54, 58 – 62, 64, 65, 81, 82, 94, 96, 124 – 126, 141, 153) Třída 17 zahrnuje 48 střepů vážící 630 gramů. Jedná se o jeden nezdobený okraj okruží s rozšířenou rovnou horní plochou typu 351, jeden nezdobený okraj okruží s rozšířenou oblou horní plochou a vnější plochou ostře prožlábnutou typu 355, dva okraje okruží s rozšířenou horní plochou dovnitř sešikmenou a vnější plochou rovnou typu 356, jeden okraj okruží s vnější plochou ostře prožlábnutou typu 357, jeden nezdobený okraj okruží s vnější plochou rovnou typu 361, devět okrajů okruží s vnější plochou oble prožlábnutou a spodní hranou oblou typu 371, dva okraje okruží s výrazně zesílenou válcovitou horní částí a s oblou spodní hranou typu 381, jeden nezdobený ovalený okraj s horní plochou poloválcovitou a ostrou dolní plochou spodní hrany typu 421, jeden ovalený okraj s horní plochou šikmo obloukovitou a dolní hranou vnější plochy vytaženou typu 423, jeden ovalený okraj s plynulým přechodem mezi vnější a spodní plochou typu 432, osm
50
nezdobených ovalených okrajů s podtrženou oblou spodní plochou typu 441, jeden nezdobený ovalený okraj s podtrženou oblou vnitřní plochou typu 444, dva nezdobené okraje okruží s vnější plochou rovnou typu 511, pět nezdobených okrajů okruží s vnější plochou prožlábnutou a horní plochou oblou typu 521, jeden nezdobený okraj okruží s vnější plochou rovnou a horní plochou přehnutou typu 531, jeden okraj okruží s vnější plochou se žebrem a horní plochou oblou typu 541 a 10 střepů z výduti. 12 střepů je zdobeno vývalkovou šroubovicí, jeden okraj je zdobený vrypy, jeden okraj je zdobený jednou rýhou, osm okrajů je zdobeno vlnicí a jeden okraj je zdobený vrypy a vlnicí. Jedná se o kuchyňskou keramiku. Třída je datována do 14. století. (tab. č. 11, 21, 22, 24, 29, 30, 48, 50, 53, 60, 80, 83 – 85, 88 – 91, 94, 120, 122, 124, 128, 136, 138, 139, 155, 156, 183, 194) Třída 18 obsahuje 16 střepů o váze 243 gramů. 12 střepů je typických, váží 95 gramů. Je to jeden nezdobený okraj okruží s rozšířenou horní plochou dovnitř sešikmenou a vnější plochou rovnou typu 356, dva nezdobené okraje okruží s horní plochou zploštělou typu 387, jeden nezdobený okraj okruží s vnější plochou rovnou typu 511, pět nezdobených okrajů okruží s vnější plochou prožlábnutou a horní plochou oblou typu 521 a tři střepy z výduti. Tři střepy jsou zdobené vývalkovou šroubovicí. Jedná se o kuchyňskou keramiku. Čtyři střepy jsou atypické, váží 148 gramů. Třída je datována do 14. století. (tab. č. 8, 11, 12, 31, 81, 115) Třídu 19 tvoří 21 typických kusů vážících 390 gramů. 19 střepů je typických, váží 369 gramů. Jedná se o jeden ovalený okraj s horní plochou šikmo obloukovitou a dolní hranou vnější plochy ostrou typu 422, pět okrajů okruží s vnější plochou prožlábnutou a horní plochou oblou typu 521, jeden okraj okruží s vnější plochou rovnou a horní plochou přehnutou typu 531 a 12 střepů z výduti. Jeden střep je zdobený vlnicí a vývalkovou šroubovicí a 12 střepů je zdobeno vývalkovou šroubovicí. Jeden střep je červeně malovaný a zdobený vývalkovou šroubovicí. Na jednom okraji je stopa červené barvy. Dva střepy jsou atypické, váží 21 gramů. Jedná se o kuchyňskou keramiku. Třída je datována do 14. století. (tab. č. 5, 6, 18, 40, 47, 59, 61, 62, 72, 81, 82, 91, 124, 126, 148, 185, 190)
51
Třída 20 zahrnuje 14 typických střepů o váze 128 gramů. Jedná se o jeden okraj s jednoduchou profilací rovně seříznutý typu 111, šest slabě rozšířených okrajů s jednoduchou profilací a s vnější plochou oblou typu 142, jeden přehnutý oblý okraj typu 723 a šest střepů z výduti. Na jednom okraji se zachovala část páskového plochého úzkého ucha s nevýrazným svislým žlábkem typu 81. Jeden okraj se zachoval s výlevkou. Pro skupinu je charakteristický šedý redukční výpal. Čtyři střepy jsou zdobeny radélkem, čtyři střepy jsou zdobeny radélkem a rýhou, dva střepy jsou zdobeny rýhami a jeden střep je zdoben kolkem. Na jednom střepu je patrná světle hnědá glazura. Jedná se o kuchyňskou keramiku. Tato třída je datována do 15. století. (tab. č. 11, 128, 158, 159, 192)
52
Třída 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 celkem
Počet střepů 1 13 1 3 569 182 831 76 21 86 129 30 1 56 17 39 48 16 21 14 2153
Váha střepů
Okraje
49 313 11 67 9093 2702 14721,5 1037 245 1037 1881 527 10 676 307 268 630 243 390 128 34335,5
Dna 1 10 2 3 151 86 50 10 212 82 13 8 5 3 14 7 34 15 9 4 1 19 5 9 1 7 38 9 7 8 600 223
Výdutě -
-
Ucha 1 206 80 394 33 12 54 67 17 25 6 25 10 3 12 6 951
Tab. 1. Přehled keramiky v jednotlivých keramických třídách
53
3 3
1 1
1
9
Knoflíky pokliček 4 2 4 1 1 12
39; 2%
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
17; 1%
21; 1% 14; 1% 48; 2% 16; 1%
1; 0%
13; 1%
1; 0% 3; 0%
56; 3%
1; 0% 30; 1%
129; 6%
569; 26%
86; 4%
21; 1%
76; 4%
182; 8%
831; 39%
Graf 3. Přehled keramiky v jednotlivých keramických třídách.
6.1.1.3 Souhrn Následujících pět tříd představuje pět nejpočetnějších keramických tříd ze Zkamenělého zámku. V souboru dominuje třída 7 zahrnující 831 střepů o váze 14721,5 gramů. Tato keramika je na povrchu hnědošedě, hnědě a tmavě šedě zbarvená. Keramika obsahuje písčité ostřivo a drobnou slídu. Výpal keramiky je oxidačně-redukční a opticky střední. Na lomu jsou střepy zbarveny hnědě a šedě. Povrch střepů je jemný. Mezi okraji dominují vytažené okraje, ojediněle se objevují i jednoduché a římsovité okraje (graf č. 4). Ve výzdobě střepů převažuje rytá šroubovice,
54
radélko a vlnice (graf č. 5). Jedná se o kuchyňskou keramiku. Třída je datována do 13. až počátku 14. století. Datace třídy je provedena podle druhů okrajů, podle výzdoby na střepech a podle analogických tříd. Podobná keramika byla nalezena na lokalitě zaniklé středověké a raně novověké vsi Bolešov. Jedná se o keramickou třídu Bolešov 1 (Musil – Netolický 2012, 90). Tato keramika se objevuje také na tvrzišti Stoupec. Zde se jedná o keramickou třídu Stoupec 3 (Musil - Netolický 2014, 170). Tato keramika se objevuje také v Trhové Kamenici (Musil 2011, 80). Tato keramika je typická pro oblast Čáslavska, Golčovojeníkovska, Havlíčkobrodska a pro oblast Železných hor (Musil 2011, 81; Musil – Netolický 2012, 91; Musil - Netolický 2014, 174).
2; 1%
5; 3%
jednoduché římsovité vytažené 184; 96%
Graf 4. Druhy okrajů v třídě 7.
55
2; 1%
5; 1%
2; 0% 2; 0%
3; 1%
1; 0%
10; 2% 3; 1%
radélko vlnice rytá šroubovice
150; 34%
vrypy vlnice a rytá šroubovice radélko a rýha
193; 43%
vrypy a rytá šroubovice rýha a vlnice 75; 17%
rýha radélko a vlnice
Graf 5. Druhy výzdoby v třídě 7.
Třída 5 obsahuje 569 zlomků o váze 9093 gramů. Tato keramika je na povrchu hnědá, hnědošedá a černošedá. Keramika obsahuje písčité ostřivo a drobnou slídu. Na lomu jsou střepy zbarveny černě. Výpal keramiky je oxidačně-redukční a opticky střední. Povrch střepů je jemný. V této třídě převažují vytažené okraje, ojediněle se objevují i jednoduché a římsovité okraje (graf č. 6). Polovina ze zdobených střepů je zdobena rytou šroubovicí, častým výzdobným prvkem je také radélko a vlnice (graf č. 7). V této třídě se kromě kuchyňské nachází i technická keramika - jedná se o jeden zlomek snad z obkladaček. Třída je datována do 13. až počátku 14. století. Třída je datována podle druhů okrajů a podle výzdoby na střepech.
56
11; 8%
5; 4%
jednoduché římsovité vytažené 117; 88%
Graf 6. Druhy okrajů v třídě 5.
1; 0% 2; 1%
2; 1% 10; 4%
1; 0%
radélko
11; 5%
vlnice
37; 16%
3; 1%
rytá šroubovice vrypy 44; 18%
vlnice a vrypy vlnice a rytá šroubovice kolek a rytá šroubovice
128; 54%
radélko a rýha vrypy a rytá šroubovice rýha, vlnice a vrypy
Graf 7. Druhy výzdoby v třídě 5.
Třídu 6 tvoří 182 kusů keramiky, které váží 2702 gramů. Tato keramika je na povrchu hnědá. Keramika obsahuje písčité ostřivo a drobnou slídu. Na lomu jsou střepy zbarveny hnědě. Výpal keramiky je oxidační a opticky střední. Povrch
57
střepů je střední. Mezi okraji výrazně převažují vytažené okraje, ojediněle se objevují i jednoduché a římsovité okraje (graf č. 8). Ve výzdobě střepů dominuje rytá šroubovice, objevuje se také radélko a vlnice (graf č. 9). V této třídě se kromě kuchyňské keramiky nachází i keramika výtvarná - jedná se o jeden zlomek aquamanile, které je zdobeno vrypy. Třída je datována do 13. až počátku 14. století. Datace třídy je provedena podle druhů okrajů, podle výzdoby na střepech a podle analogických tříd. Podobná keramika byla nalezena v Humpolci při výzkumu Horního náměstí (Hejhal – Hrubý – Malý 2005, 165 – 166).
2; 5%
1; 2%
jednoduché římsovité vytažené 38; 93%
Graf 8. Druhy okrajů v třídě 6.
58
2; 2%
2; 2% 1; 1%
1; 1%
6; 7% radélko
10; 11%
vlnice rytá šroubovice vlnice a vrypy vlnice a rytá šroubovice radélko a rýha
71; 76%
rýha a vlnice
Graf 9. Druhy výzdoby v třídě 6.
Třída 11 obsahuje 129 typických zlomků vážících 1881 gramů. Tato keramika je na povrchu hnědá. Keramika obsahuje písčité ostřivo a drobnou slídu. Na lomu jsou střepy zbarveny tmavě šedě. Výpal keramiky je oxidační se sendvičovým efektem a opticky střední. Povrch střepů je jemný. V této třídě dominují vytažené okraje, ojediněle se objevují i jednoduché a římsovité okraje (graf č. 10). Polovina ze zdobených střepů je zdobena rytou šroubovicí, čtvrtina radélkem, výrazněji je zastoupena ještě vlnice (graf č. 11). V této třídě se kromě kuchyňské nachází i technická keramika - jedná se o sedm zlomků snad obkladaček, přičemž šest zlomků lze složit tak, že jsou součástí jednoho kusu. Třída je datována do 13. až počátku 14. století. Třída je datována podle druhů okrajů, dále podle výzdoby na střepech a podle analogického keramického horizontu. Podobná keramika se nachází ve starším keramickém horizontu z archeologického výzkumu v hornickém areálu Cvilínek u Černova na Pelhřimovsku (Hejhal 2012, 385).
59
1; 3%
1; 3%
jednoduché římsovité vytažené
30; 94%
Graf 10. Druhy okrajů v třídě 11.
1; 1% 2; 3%
18; 24% radélko vlnice rytá šroubovice 42; 55%
13; 17%
Graf 11. Druhy výzdoby v třídě 11.
60
vlnice a rytá šroubovice rýha
Třída 10 obsahuje 86 zlomků o váze 1037 gramů. Tato keramika je na povrchu šedá. Keramika obsahuje písčité ostřivo a drobnou slídu. Na lomu jsou střepy šedě zbarveny. Výpal keramiky je redukční, opticky střední. Povrch střepů je jemný. V této třídě se objevují pouze vytažené okraje (graf č. 12). Ve výzdobě střepů převažuje rytá šroubovice, následovaná radélkem a vlnicí (graf č. 13). Jedná se o kuchyňskou keramiku. Třída je datována do 13. až počátku 14. století. Datace třídy je provedena podle druhů okrajů, podle výzdoby na střepech a podle analogických tříd. Podobná keramika byla nalezena v Brně. Jedná se o keramickou třídu 100. Tato keramika byla objevena ve vrstvách 302, 283, 281 a 234 v Kobližné ulici 4, v jímkách 504 a 505 v České ulici, v zánikovém zásypu suterénu ssj2 domu pánů z Lipé na náměstí Svobody 17 a ve vrstvě 366 z výplně dřevohlinitého suterénu ze Zelného trhu 4 (Peška – Procházka 2007, 177, 180, 205, 209, 211, 216, 228).
vytažené
14; 100%
Graf 12. Druhy okrajů v třídě 10.
61
1; 1% 1; 2%
1; 2%
1; 2%
radélko 18; 30%
vlnice rytá šroubovice vrypy vlnice a rytá šroubovice
28; 46%
kolek a rytá šroubovice 10; 17%
rýha
Graf 13. Druhy výzdoby v třídě 10.
6.1.2 Keramické střepy z povrchových sběrů Keramický soubor je uložený v Regionálním muzeu v Chrudimi. Střepy byly získány při povrchové prospekci v areálu Zkamenělého zámku v letech 2007, 2010, 2011 a 2013. Celkem tento keramický soubor zahrnuje 115 keramických střepů o váze 442 gramů. Soubor zahrnuje keramiku z období středověku. Podle makroskopicky postižitelných vlastností byly střepy z období středověku rozčleněny do dvaceti keramických tříd (Vařeka 1998). Třídy mají také chronologický význam. Sledovanými makroskopickými vlastnostmi střepu jsou barva, ostřivo, barva lomu, výpal a povrch. Druhy okrajů střepů jsou určeny podle typů okrajů, které vyčlenil M. Zápotocký ve své studii o středověké keramice severočeského Polabí (Zápotocký 1978, 181 – 185).
62
6.1.2.1 Středověk 6.1.2.1.1 Keramické třídy Třída 5 zahrnuje 23 střepů o váze 154 gramů. Charakteristika třídy viz výše. Osm střepů je typických, váží 67 gramů. Jedná se o jeden nezdobený okraj s jednoduchou profilací a ozubem nad vnější plochou rovně seříznutou typu 121, dva okraje s horní plochou rovnou a vnější plochou prožlábnutou typu 344, jeden vytažený okraj s horní plochou šikmou dovnitř typu 345, jedno dno a tři střepy z výduti. Tři střepy jsou zdobeny rytou šroubovicí a dva okraje jsou zdobené vlnicí. Jedná se o kuchyňskou keramiku. 15 zlomků je atypických, váží 87 gramů. Třída je datována do 13. až počátku 14. století. (tab. č. 216 – 218) Třída 6 obsahuje šest zlomků vážících 18 gramů. Popis třídy viz výše. Jeden střep je typický, váží šest gramů. Je to jedno dno. Jedná se o kuchyňskou keramiku. Pět střepů je atypických, váží 12 gramů. Třída je datována do 13. až počátku 14. století. (tab. č. 218) Třídu 7 tvoří 64 kusů o váze 152 gramů. Charakteristika třídy viz výše. 24 střepů je typických, váží 75 gramů. Jedná se o jeden nezdobený římsovitý okraj s vnější plochou rovnou typu 211, jeden nezdobený vytažený okraj s horní plochou šikmou dovnitř typu 345, jedno dno a 21 střepů z výduti. 12 střepů je zdobeno rytou šroubovicí a devět střepů je zdobeno radélkem. Jedná se o kuchyňskou keramiku. 40 zlomků je atypických, váží 77 gramů. Třída je datována do 13. až počátku 14. století. (tab. č. 216 – 218) Třída 8 zahrnuje jeden typický střep vážící čtyři gramy. Popis třídy viz výše. Je to jeden nezdobený okraj s horní plochou rovnou a vnější plochou prožlábnutou typu 344. Jedná se o kuchyňskou keramiku. Třída je datována do 13. až počátku 14. století. (tab. č. 216) Třída 9 obsahuje jeden atypický zlomek o váze dva gramy. Charakteristika třídy viz výše. Třída je datována do 13. až počátku 14. století. Třídu 10 tvoří devět kusů vážících 37 gramů. Popis třídy viz výše. Tři střepy jsou typické, váží 24 gramů. Je to jeden nezdobený vytažený okraj s horní plochou šikmou dovnitř typu 345 a dva střepy z výduti. Dva střepy jsou zdobené
63
rytou šroubovicí. Jedná se o kuchyňskou keramiku. Šest zlomků je atypických, váží 19 gramů. Třída je datována do 13. až počátku 14. století. (tab. č. 216 – 218) Třída 11 zahrnuje jeden atypický střep o váze čtyři gramy. Charakteristika třídy viz výše. Třída je datována do 13. až počátku 14. století. Třída 12 obsahuje dva zlomky vážící devět gramů. Popis třídy viz výše. Jeden střep je typický, váží dva gramy. Je to střep z výduti. Střep je zdobený rytou šroubovicí. Jedná se o kuchyňskou keramiku. Jeden zlomek je atypický, váží sedm gramů. Třída je datována do 13. až počátku 14. století. (tab. č. 216) Třídu 16 tvoří jeden typický kus o váze 10 gramů. Charakteristika třídy viz výše. Jedná se o šikmo seříznutý okraj pokličky s okrajovou plochou oboustranně rozšířenou s oblými hranami typu 22. Jedná se o kuchyňskou keramiku. Třída je datována do 14. století. (tab. č. 217) Třída 17 zahrnuje tři typické střepy vážící čtyři gramy. Popis třídy viz výše. Jsou to střepy z výduti. Střepy jsou zdobené vývalkovou šroubovicí. Jedná se o kuchyňskou keramiku. Třída je datována do 14. století. (tab. č. 216, 217) Třída 20 obsahuje jeden atypický zlomek o váze 18 gramů. Charakteristika třídy viz výše. Třída je datována do 15. století. Zkamenělý zámek 21 1. žlutá, vnitřní strana zeleně glazovaná 2. písčité ostřivo do 0,5 mm, slída stopově do 0,5 mm 3. žlutá 4. oxidační, opticky střední 5. střední Třídu 21 tvoří tři kusy vážící 30 gramů. Jeden střep je typický, váží 18 gramů. Je to okraj okruží s vnější plochou prožlábnutou a horní plochou oblou typu 521. Střep je zdobený vývalkovou šroubovicí. Na střepu se dochoval zbytek zelené glazury. Jedná se o kuchyňskou keramiku. Dva zlomky jsou atypické, váží 12 gramů. Třída je datována do 14. století. (tab. č. 219)
64
6.1.2.2 Souhrn Soubor keramiky z povrchových sběrů se skládá z 12 tříd. Jedná se o stejné třídy jako z výkopů Karla a Karla Václava Adámků. V souboru výrazně dominuje třída 7, kterou tvoří 64 kusů o váze 152 gramů. Popis třídy viz výše. V této třídě se objevuje římsovitý a vytažený okraj. Ve výzdobě střepů převažuje rytá šroubovice následovaná radélkem. Jedná se o kuchyňskou keramiku. Třída je datována do 13. až počátku 14. století. Následuje třída 5 zahrnující 23 střepů o váze 154 gramů. Charakteristika třídy viz výše. Mezi okraji se vyskytují vytažené a jeden jednoduchý. Střepy jsou zdobeny rytou šroubovicí nebo vlnicí. Jedná se o kuchyňskou keramiku. Třída je datována do 13. až počátku 14. století. Tyto dvě třídy obsahují většinu střepů z povrchových sběrů. Až ve větším odstupu se nachází třídy 10 a 6. Třídu 10 tvoří devět kusů vážících 37 gramů a třída 6 obsahuje šest zlomků vážících 18 gramů. Popis tříd viz výše. V třídě 10 se objevuje jeden vytažený okraj. Střepy jsou zdobeny rytou šroubovicí. Třída 6 nezahrnuje okraje ani zdobené střepy. Obě třídy obsahují kuchyňskou keramiku a jsou datovány do 13. až počátku 14. století. Mezi keramickými střepy z povrchových sběrů se nevyskytují všechny třídy zastoupené v souboru keramiky z výkopů Karla a Karla Václava Adámků. Chybí zde třídy 1 – 4, 13 – 15, 18 a 19. Zato se zde vyskytuje nová třída 21. V obou souborech výrazně dominuje třída 7, následovaná třídou 5, 6 a 10. U třídy 11 se oba soubory rozchází. V souboru z výkopů Karla a Karla Václava Adámků tato třída patří mezi pět nejpočetnějších, kdežto v povrchových sběrech je zastoupena pouze jedním střepem. 6.1.3 Předměty ze železa z výkopů Karla a Karla Václava Adámků Železné předměty ze Zkamenělého zámku vykopané Karlem a Karlem Václavem Adámkovými jsou dnes uložené v Regionálním muzeu v Chrudimi a v Městském muzeu v Hlinsku. Celkem se jedná o 75 předmětů.
65
Tyto předměty můžeme rozdělit do jednotlivých kategorií podle jejich původní funkce (Krajíc 2003). 6.1.3.1 Stavební kování Do této kategorie zahrnujeme 13 hřebíků. Hřebík je „kovová tyčinka na jednom konci zaostřená na druhém zpravidla s hlavičkou.“ (Krajíc 2003, 63) Jedná se o běžný středověký výrobek. Některé hřebíky měly univerzální tvar, některé byly pojmenovány podle své funkce např. podkováky. (Krajíc 2003, 61 – 62) Hřebíky se dělí na hřebíky s hlavou, které se skládají z hlavy a dříku a hřebíky bez hlavy, ty mají pouze dřík. Hřebíky je podle Krajíce možné rozdělit do 20 kategorií, přičemž hřebíky s hlavou je možné rozčlenit do 13 kategorií a hřebíky bez hlavy do 7 kategorií. (Krajíc 2003, 63 – 64) Klasifikací hřebíků se začali badatelé věnovat až počátkem šedesátých let dvacátého století. Z nejdůležitějších badatelů jsou to např. V. Burian, který se zabýval vrcholně středověkými hřebíky s kartouzky v Dolanech a hradu Tepence (Burian 1964; 1965; 1979), B. Klíma ml., který se zabýval hřebíky z hradiště Mikulčice a publikoval o nich jednu ze základních prací o raně středověkých hřebících u nás (Klíma 1975) a D. Šaurová, která zpracovala vrcholně středověké hřebíky ze zaniklé vsi Konůvky na Slavkovsku (Šaurová 1978). -
Hřebík s inventárním číslem H 4200 váží 13 gramů. Jedná se o typ IIIa. (tab. č. 213 – obr. č. 2)
-
A 3300 hřebík vážící 15 gramů, typ IIa. (tab. č. 211 – obr. č. 1)
-
A 3301 hřebík o váze 10 gramů, typ VIIIa. (tab. č. 207 – obr. č. 4)
-
A 3302 hřebík vážící 17 gramů, typ IIIa. (tab. č. 208 – obr. č. 1)
-
A 3303 hřebík o váze 16 gramů, typ IIIa. (tab. č. 207 – obr. č. 6)
-
A 3304 hřebík vážící 15 gramů, typ VIIIa. (tab. č. 207 – obr. č. 3)
-
A 3305 hřebík o váze 9 gramů, typ IIIa. (tab. č. 208 – obr. č. 4)
-
A 3306 hřebík vážící 11 gramů, typ IIa. (tab. č. 208 – obr. č. 3)
-
A 3307 hřebík o váze 9 gramů, typ IIIa. (tab. č. 211 – obr. č. 2)
-
A 3308 hřebík vážící 11 gramů, typ IV. (tab. č. 208 – obr. č. 2)
66
-
A 3309 hřebík o váze 14 gramů, typ VIIIa. (tab. č. 207 – obr. č. 1)
-
A 3310 hřebík vážící 11 gramů, typ IX. (tab. č. 207 – obr. č. 2)
-
A 3311 hřebík o váze 12 gramů, typ VIIIa.10 (tab. č. 207 – obr. č. 5) V souboru se kromě hřebíků nachází i jeden otočný klíč. Klíče jsou velmi
častým nálezem. Klíč slouží k otevírání a uzavírání zámku. (Krajíc 2003, 87) Klíče se dělí na hákovité, zásuvné a otočné. (Krajíc 2003, 88) Problematice klíčů se věnuje četná domácí (Dostál 1988; Dragoun 1992; Hrubý 1958; Klíma 1980) i zahraniční literatura (Czerska 1972; Kolčin 1959; Slivka 1981). -
A 3325 otočný klíč o váze 38 gramů, mající délku 105 milimetrů, s kruhovým okem se stylizovanou šesticípou hvězdou, klíč má plný dřík se dvěma výraznými vývalky, brada klíče je zahnutá a členitá s jedním zářezem, 15. – 16. století /? /. (tab. č. 210 – obr. č. 4)
6.1.3.2 Zemědělské nářadí – kultivace půdy Do této kategorie je zařazen jeden zlomek kování rýče. Rýč je „ruční nářadí k přerývání půdy“ jiná definice říká, že rýč je „ruční nářadí se zaostřenou kovovou deskou k rytí“. (Krajíc 2003, 138) Od doby laténské se objevují kromě dřevěných rýčů i rýče opatřené železnými pásy. Teprve v 15. – 16. století se objevují rýče s celokovovou pracovní částí. (Krajíc 2003, 138) Kování rýčů byla nalezena při archeologických výzkumech vrcholně středověkých lokalit – Gajar, Pfaffenschlagu, Semonic, Trebišova-Paričova hradu a Červeného kláštora, Záblacan a Zalužan. Tyto nálezy kování rýčů mají buď tvar písmene U nebo písmene V. (Krajíc 2003, 138) -
A 3321 zlomek kování rýče o váze 36 gramů, mající délku 82 milimetrů a maximální šířku 24 milimetrů. (tab. č. 210 – obr. č. 3)
10
Hřebíky typologicky zařazeny podle Krajíc 2003, s. 64 – 68.
67
6.1.3.3 Zbraně a zbroj Do této kategorie spadá jeden zlomek čepele dýky. Dýka je „krátká bodná zbraň“. Dýka byla nošena v pochvě, zavěšená na řemíncích nebo řetízku, buď na pravém boku, nebo vepředu, také mohla být připojena k tašvici, která byla připevněna na opásání. (Krajíc 2003, 174) Nejedná se o předmět, který by byl u nás na vrcholně středověkých lokalitách často nalézán. Na našem území se nejvíce vyskytují tvary s úzkou, dvojbřitou čepelí s kosodélným průřezem. (Krajíc 2003, 174) Problematice dýk se věnuje četná domácí i zahraniční literatura (Blaire 1962; Knorr 1971; Letošníková 1983; Ruttkay 1976). -
A 3322 zlomek hrotu čepele dýky vážící 15 gramů, o délce 83 milimetrů a kosočtverečném průřezu 13 x 4 milimetry, typ misericordia /? / (Durdík 1983, 17). (tab. č. 210 – obr. č. 5) Dále je do této nejpočetnější kategorie možné zahrnout čtyřicet osm šipek.
Šipky jsou nejčastějším nálezem v rámci středověkých militarií. (Durdík 1972, 4; Krajíc 2003, 183) Šipky jsou železné části šípů. Šípy se používaly do luků, samostřílů a těžkých obléhacích strojů. (Krajíc 2003, 183) Určení, zda se jedná o šipky do luku či do samostřílu, se obvykle provádí podle tvaru šipky a způsobu upevnění na střeliště a podle její váhy. (Krajíc 2003, 184 – 185) Někteří badatelé provádějí i detailnější analýzu – délkováhový index. Tímto způsobem se snaží vyloučit odchylky vyvolané stavem zachování předmětu. (Krajíc 2003, 185) „Středověké šipky jsou chronologicky necitlivé a každý pokus o jejich datování je datováním jednotlivých exemplářů“. (Durdík 1972, 5) Durdík dělí šipky na dva typy – lukostřelecké šipky (A) a šipky do kuše (B). Dále dělí šipky na šipky s trnem (1), tulejí (2) a zvláštní typy (3). (Durdík 1972, 5) Středověkými šipkami se zabývali (Ruttkay 1976; Nekuda 1985; Slivka 1980; Durdík 1972).
68
-
Šipka s inventárním číslem H 4200 váží 25 gramů a měří 79 milimetrů, její délkováhový index je 3,16. Šipka má trn. Jedná se o lukostřeleckou šipku typu A 1b.11 (tab. č. 213 – obr. č. 1) Popis šipek, které jsou uloženy v Regionálním muzeu v Chrudimi, jsem
převzala z knihy Středověké zbraně od Tomáše Durdíka (1983, 8 – 11). Šipky jsou seřazeny vzestupně podle inventárních čísel. -
A 3253 lukostřelecká šipka typu A 1b, o délce 93 milimetrů, vážící 16 gramů, jejíž délkováhový index je 5,81. (obr. č. 14/1)
-
A 3254 lukostřelecká šipka typu A 1b, mající délku 85 milimetrů, o váze 20 gramů, s délkováhovým indexem 4,25. (obr. č. 14/2)
-
A 3255 lukostřelecká šipka typu A 1b s odlomeným trnem, o délce 64 milimetrů, vážící 17 gramů, jejíž délkováhový index je 3,76. (obr. č. 14/3)
-
A 3256 lukostřelecká šipka typu A 1b, mající délku 79 milimetrů, o váze 16 gramů, s délkováhovým indexem 4,93. (obr. č. 14/4)
-
A 3257 lukostřelecká šipka typu A 1b s odlomeným trnem, o délce 62 milimetrů, vážící 12 gramů, jejíž délkováhový index je 5,16. (obr. č. 14/5)
-
A 3258 lukostřelecká šipka typu A 1b, mající délku 76 milimetrů, o váze 18 gramů, s délkováhovým indexem 5,10. (obr. č. 14/6)
-
A 3259 lukostřelecká šipka typu A 1b, o délce 97 milimetrů, vážící 19 gramů, jejíž délkováhový index je 5,10. (obr. č. 14/8)
-
A 3260 lukostřelecká šipka typu A 1b, mající délku 93 milimetrů, o váze 15 gramů, s délkováhovým indexem 6,20. (obr. č. 14/7)
-
A 3261 lukostřelecká šipka typu A 1b, o délce 101 milimetrů, vážící 18 gramů, jejíž délkováhový index je 5,61 (Durdík 1983, 8). (obr. č. 14/9)
-
A 3262 lukostřelecká šipka typu A 1b, mající délku 74 milimetrů, o váze 10 gramů, s délkováhovým indexem 7,40. (obr. č. 14/10)
-
A 3263 lukostřelecká šipka typu A 1b, o délce 80 milimetrů, vážící 15 gramů, jejíž délkováhový index je 5,33. (obr. č. 15/1) 11
Šipka typologicky určena podle Durdík 1972, s. 5 a Durdík, 1983, s. 18.
69
-
A 3264 lukostřelecká šipka typu A 1b, mající délku 75 milimetrů, o váze 8 gramů, s délkováhovým indexem 9,37. (obr. č. 13/2)
-
A 3265 lukostřelecká šipka typu A 1b, o délce 70 milimetrů, vážící 8 gramů, jejíž délkováhový index je 8,75. (obr. č. 15/3)
-
A 3266 šipka střely do kuše typu B 2a, mající délku 62 milimetrů, o váze 28 gramů, s délkováhovým indexem 2,21. (obr. č. 15/4)
-
A 3267 lukostřelecká šipka typu A 1b s odlomeným trnem, o délce 55 milimetrů, vážící 13 gramů, jejíž délkováhový index je 4,23. (obr. č. 15/11)
-
A 3268 atypická lukostřelecká šipka, mající délku 59 milimetrů, o váze 5 gramů, s délkováhovým indexem 11,80. (obr. č. 15/12)
-
A 3269 lukostřelecká šipka typu A 1b s odlomeným trnem, o délce 58 milimetrů, vážící 15 gramů, jejíž délkováhový index je 3,86. (obr. č. 14/13)
-
A 3270 lukostřelecká šipka patrně typu A 1b s odlomeným trnem, mající délku 53 milimetrů, o váze 10 gramů, s délkováhovým indexem 5,30. (obr. č. 14/14)
-
A 3271 lukostřelecká šipka typu A 1b s odlomeným trnem, o délce 66 milimetrů, vážící 19 gramů, jejíž délkováhový index je 3,47. (obr. č. 14/15)
-
A 3272 lukostřelecká šipka typu A 1b, mající délku 65 milimetrů, o váze 8 gramů, s délkováhovým indexem 8,12. (obr. č. 15/5)
-
A 3273 lukostřelecká šipka typu A 1b, o délce 100 milimetrů, vážící 16 gramů, jejíž délkováhový index je 6,25. (obr. č. 15/6)
-
A 3274 lukostřelecká šipka typu A 1b, mající délku 95 milimetrů, o váze 14 gramů, s délkováhovým indexem 6,78. (obr. č. 15/7)
-
A 3275 lukostřelecká /?/ šipka typu A 1b /?/, o délce 99 milimetrů, vážící 29 gramů, jejíž délkováhový index je 3,41. (obr. č. 15/8)
-
A 3276 lukostřelecká šipka typu A 1b, mající délku 88 milimetrů, o váze 17 gramů, s délkováhovým indexem 5,17. (obr. č. 15/9)
-
A 3277 lukostřelecká šipka typu A 1b, o délce 89 milimetrů, vážící 18 gramů, jejíž délkováhový index je 4,94. (obr. č. 15/10)
-
A 3278 lukostřelecká šipka typu A 1b, mající délku 80 milimetrů, o váze 18 gramů, s délkováhovým indexem 4,44 (Durdík 1983, 9). (obr. č. 16/10)
70
-
A 3279 lukostřelecká /?/ šipka typu A 2b /?/, o délce 84 milimetrů, vážící 21 gramů, jejíž délkováhový index je 4,00. (obr. č. 16/11)
-
A 3280 lukostřelecká šipka typu A 1b, mající délku 68 milimetrů, o váze 21 gramů, s délkováhovým indexem 3,23. (obr. č. 15/11)
-
A 3281 lukostřelecká šipka typu A 1b s odlomeným trnem, o délce 62 milimetrů, vážící 19 gramů, jejíž délkováhový index je 3,62. (obr. č. 15/12)
-
A 3282 lukostřelecká šipka typu A 1b, mající délku 71 milimetrů, o váze 8 gramů, s délkováhovým indexem 8,87. (obr. č. 15/13)
-
A 3283 lukostřelecká šipka typu A 1b s odlomeným trnem, o délce 66 milimetrů, vážící 14 gramů, jejíž délkováhový index je 4,71. (obr. č. 15/14)
-
A 3284 lukostřelecká šipka typu A 1b, mající délku 61 milimetrů, o váze 10 gramů, s délkováhovým indexem 6,10. (obr. č. 15/15)
-
A 3285 lukostřelecká šipka typu A 1b, o délce 70 milimetrů, vážící 16 gramů, jejíž délkováhový index je 4,37. (obr. č. 14/1)
-
A 3286 lukostřelecká šipka typu A 1b /?/, mající délku 55 milimetrů, o váze 14 gramů, s délkováhovým indexem 3,92. (obr. č. 16/2)
-
A 3287 šipka střely do kuše s odlomeným úchytným zařízením, o délce 63 milimetrů, vážící 25 gramů, jejíž délkováhový index je 2,52. (obr. č. 16/3)
-
A 3288 lukostřelecká šipka typu A 1b, mající délku 80 milimetrů, o váze 18 gramů, s délkováhovým indexem 4,44. (obr. č. 16/4)
-
A 3289 atypická lukostřelecká šipka, o délce 66 milimetrů, vážící 5 gramů, jejíž délkováhový index je 13,20. (obr. č. 16/5)
-
A 3290 lukostřelecká šipka typu A 1b, mající délku 91 milimetrů, o váze 23 gramů, s délkováhovým indexem 3,95. (obr. č. 16/7)
-
A 3291 lukostřelecká šipka typu A 1b, o délce 75 milimetrů, vážící 10 gramů, jejíž délkováhový index je 7,50. (obr. č. 16/6)
-
A 3292 lukostřelecká šipka typu A 1b /?/, mající délku 65 milimetrů, o váze 16 gramů, s délkováhovým indexem 4,06. (obr. č. 16/9)
-
A 3293 lukostřelecká šipka typu A 1b, o délce 80 milimetrů, vážící 22 gramů, jejíž délkováhový index je 3,63. (obr. č. 16/8)
71
-
A 3294 šipka střely do kuše, blížící se typu B 2a, mající délku 96 milimetrů, o váze 54 gramů, s délkováhovým indexem 1,77. (obr. č. 17/1)
-
A 3295 šipka střely do kuše typu B 2a, o délce 82 milimetrů, vážící 62 gramů, jejíž délkováhový index je 1,32 (Durdík 1983, 10). (obr. č. 17/2)
-
A 3296 lukostřelecká šipka typu A 1b, mající délku 88 milimetrů, o váze 15 gramů, s délkováhovým indexem 5,86. (obr. č. 16/14)
-
A 3297 šipka střely do kuše s odlomeným úchytným zařízením, o délce 78 milimetrů, vážící 30 gramů, jejíž délkováhový index je 2,60. (obr. č. 16/13)
-
A 3298 lukostřelecká šipka typu A 1b, mající délku 76 milimetrů, o váze 14 gramů, s délkováhovým indexem 5,42. (obr. č. 16/15)
-
A 3299 lukostřelecká šipka typu A 1b /?/, o délce 62 milimetrů, vážící 13 gramů, jejíž délkováhový index je 4,76 (Durdík 1983, 11). (obr. č. 16/12)
6.1.3.4 Předměty osobní výbavy Do této kategorie patří jeden zlomek břitvy. Břitva je nůž na holení a má dvě části - kovovou čepel a pouzdro, které je vyrobeno ze dřeva nebo z jiného materiálu. Nejedná se o častý nález. Dvě břitvy byly nalezeny v Sezimově Ústí. Další nálezy břitev z našeho území i ze zahraničí (Belcredi 1988; Kolčin 1959; Polla 1962). -
A 3319 zlomek břitvy /? / o váze 11 gramů, mající délku 122 milimetrů. (tab. č. 210 – obr. č. 2)
6.1.3.5 Mobiliář usedlosti a provozní vybavení Do této kategorie je zařazen jeden nůž s trnem a čtyři zlomky čepelí nožů. Nůž slouží k řezání a krájení, případně i sekání a bodání. Má čepel a rukojeť. Nože sloužily jednak v domácnosti, dále jako řemeslnické nástroje, ale používaly se i jako zbraně. Oproti dýce nemají nože většinou symetrickou rukojeť. (Krajíc 2003, 204) Krajíc dělí nože na dva typy, na nože s trnem (I), v jejich rámci ještě vyděluje dvě varianty Ia a Ib a na nože s plochým řapem (II). (Krajíc 2003, 204)
72
Nálezy středověkých nožů máme např. z Koválova, Konůvek, Sezimova Ústí, Vildštejna atd. (Krajíc 2003, 206) -
A 3314 nůž s trnem, typ Ia12, vážící 22 gramů, o délce 147 milimetrů a maximální šířce 20 milimetrů. (tab. č. 210 – obr. č. 1)
-
A 3315 zlomek čepele nože o váze 35 gramů, mající délku 97 milimetrů. (tab. č. 209 – obr. č. 2)
-
A 3316 zlomek čepele nože vážící 37 gramů, o délce 166 milimetrů. (tab. č. 209 – obr. č. 4)
-
A 3317 zlomek čepele nože o váze 41 gramů, mající délku 148 milimetrů. (tab. č. 209 – obr. č. 5)
-
A 3318 zlomek čepele nože vážící 21 gramů, o délce 82 milimetrů. (tab. č. 208 – obr. č. 6)
6.1.3.6 Neurčitelné Do této kategorie spadají dva zlomky hřebíků nebo kování, jeden zlomek kování /? /, jeden kroužek a jedna průvlečka. -
A 3312 zlomek hřebíku /?/ kování /?/ vážící 20 gramů, o délce 56 milimetrů. (tab. č. 208 – obr. č. 7)
-
A 3313 zlomek hřebíku /?/ kování /?/ o váze 12 gramů, mající délku 42 milimetrů. (tab. č. 208 – obr. č. 5)
-
A 3320 zlomek kování /? / vážící 13 gramů, o délce 127 milimetrů. (tab. č. 207 – obr. č. 7)
-
A 3323 kroužek o váze 4 gramy, o průměru 22 milimetrů, o průměru drátu 4 – 7 milimetrů. (tab. č. 209 – obr. č. 1)
-
A 3324 průvlečka vážící 7 gramů, s rozměry 46 x 21 milimetrů. (tab. č. 209 – obr. č. 3)
12
Nůž typologicky zařazen podle Krajíc 2003, s. 204.
73
6.1.4 Povrchové sběry Při povrchovém sběru, který proběhl na Zkamenělém zámku v dubnu roku 2007, byly nalezeny další železné předměty. Jednalo se o jednu podkovu, část pérového zámku a tři lukostřelecké šipky. Tyto předměty můžeme rozdělit do jednotlivých kategorií podle jejich původní funkce (Krajíc 2003). 6.1.4.1 Stavební kování Do této kategorie je možné zahrnout část pérového zámku. Zámek je zařízení sloužící k zavírání něčeho. K otevírání a uzavírání zámku slouží klíč. Středověké zámky se dělí na závěsné a pevné. (Krajíc 2003, 81) Krajíc závěsné zámky ze Sezimova Ústí dělí do tří typů – závěsné svorníkové pružinové, závěsné třmenové pružinové a závěsné třmenové závorkové. Pevné zámky dělí do dvou typů. (Krajíc 2003, 82) Z nejdůležitějších badatelů jsou to např. B. Klíma, který ve své práci shromáždil evropskou literaturu k problematice zámků, rozebral jejich vývoj a představil nálezy z Mikulčic (Klíma 1980), B. Dostál, který se zabýval nálezy zámků z Břeclavi – Pohanska (Dostál 1988) a Z. Rasl, který se zabýval technicko – chronologickým vývojem zámků (Rasl 1984; 1987; 1988). -
Část pérového zámku (tab. č. 215 – obr. č. 1) váží 47 gramů, je vysoká 98 milimetrů, její maximální šířka je 31 milimetrů, šířka ramene devět milimetrů a šířka horní části 25 milimetrů.
6.1.4.2 Doklady o využívání koňské síly Z této kategorie se dochovala jedna podkova. Podkova slouží k ochraně kopyt koní a dalších tažných zvířat a jako opora zvířete při chůzi. Jde o železnou podložku, která má tvar neuzavřeného kruhu. (Krajíc 2003, 100) Podkova se skládá z obloukovité přední části a dvou ramen. V přední části podkovy mohl být hmatec nebo u mladších hlavně novověkých podkov čapka. Na spodní straně podkovy v dolní části ramen jsou vykovány ozuby. Na spodní straně podkovy
74
někdy bývá rýha, ve které jsou tři až čtyři otvory pro podkováky. Podkováky jsou hřebíky, sloužící pro připevnění podkovy ke kopytu. (Krajíc 2003, 100) Podkovy se u nás objevují v mladší době železné a poté až v době hradištní. Rozvoj používání podkov nastává až ve vrcholném středověku, kdy dochází ke změně způsobu zápřahu koní - do chomoutu. Nejdříve byli kováni tažní koně, kvůli těžké práci a pro lepší pohyb v terénu, až posléze v souvislosti s vojenstvím ve vrcholném středověku a novověku i jezdečtí koně. Zatím není možné podkovy rozlišit podle typologie na podkovy koní tažných a podkovy koní jezdeckých. Většinou se pro toto určení používá sociální kontext, ze kterého nález podkovy pochází. (Krajíc 2003, 101) Vrcholně středověké podkovy se typologicky člení podle celkového tvaru a šířky ramen a podle počtu a tvaru ozubů. U dobře zachované podkovy se hodnotí i další kritéria – hmatec, rýha, počet otvorů pro podkováky atd. Takovou typologii použil P. Baxa (1982), V. Nekuda (1985), D. Šaurová (1979) a Kazmierczyk (1978). Krajíc dělí podkovy ze Sezimova Ústí podle tvaru ozubu, přítomnosti a tvaru rýhy, počtu otvorů a hmatce do pěti typů, přičemž některé z těchto typů mají až čtyři podtypy. (Krajíc 2003, 104 – 105) -
Podkova (tab. č. 214 – obr. č. 4) váží 132 gramů. Je bez hmatce, má dva nevýrazné ozuby a čtyři otvory pro podkováky, které nejsou osazené do rýhy. Podkova je vysoká 113 milimetrů, široká 99 milimetrů, maximální šířka jejího ramene činí 29 milimetrů a výška ozubu je čtyři milimetry. Typ podkovy 5 d nebo 6 d.13
6.1.4.1 Zbraně a zbroj Do této kategorie patří tři šipky. -
Nejmenší šipka (tab. č. 214 – obr. č. 1) má trn. Váží 11 gramů a měří 62 milimetrů, její délkováhový index je 5,64. Jedná se o lukostřeleckou šipku typu A 1b.
13
Podkova typologicky zařazena podle Krajíc 2003, s. 103 – 105.
75
-
Prostřední šipka (tab. č. 214 – obr. č. 2) má tulej. Váží 17 gramů a měří 70 milimetrů, její délkováhový index je 4,12. Jedná se o lukostřeleckou šipku typu A 2b.
-
Největší šipka (tab. č. 214 – obr. č. 3) má tulej. Váží 24 gramů a měří 80 milimetrů, její délkováhový index je 3,33. Jedná se o lukostřeleckou šipku typu A 2b. 14
6.1.5 Analýza kovových předmětů a porovnání s nálezy z Chrudimska Ve skupině stavební kování tvoří největší část nálezy hřebíků. Jedná se o 13 kusů. Podle předchozího výčtu v souboru hřebíků dominuje hřebík s horizontální, plochou protilehle roztepanou hlavou a hraněným dříkem typu IIIa zastoupený pěti exempláři. Tento typ je v literatuře tradičně označován jako hřeb s křídlatou hlavicí (Krajíc 2003, 66). Druhým nejpočetněji zastoupeným typem hřebíku je hřebík bez hlavy, s dříkem o obdélném průřezu typu VIIIa, který je zastoupen čtyřmi exempláři. Oba typy hřebíků dokládají využívání dřevěných staveb. Předpokládá se, že v období vrcholného středověku se jednalo o stavební hřebíky, používané ke spojování a upevňování (Burian 1979, 22; Krajíc 2003, 66, 68; Šaurová 1978, 562). Dvěma exempláři je zastoupen hřebík s horizontální vypouklou hlavou, na spodní straně plochou, s hraněným dříkem typu IIa. Tyto hřebíky měly všestranné použití (Krajíc 2003, 66). Jedním exemplářem je zastoupen typ IV. Hřebík s horizontální plochou hlavou a excentricky k jedné straně umístěným hraněným dříkem typu IV mohl také sloužit ke spojování a upevňování, ale i k zavěšování nebo připojení kola (Krajíc 2003, 66). Jedním exemplářem je zastoupen také typ IX. V tomto případě se jedná o hřebík bez hlavy. Jeho dřík má v horní třetině kruhový průřez, který posléze přechází v hraněný (Krajíc 2003, 68). Z hradního prostředí známe hřebíky z Košumberka (Frolík – Musil 2015, 10), Rabštejnka (Musil 2013, 12), Vildštejna (Durdík – Frolík 1993, 60) a z obléhacího tábora u hradu Lichnice (Frolík – Musil 2013, 171). 14
Typologie šipek určena podle Durdík 1972, s. 5 a Durdík, 1983, s. 18.
76
Mezi stavební kování patří také část pérového zámku. Zámky se nacházejí také v souboru železných předmětů z hradu Košumberka (Frolík – Musil 2015, 11 – 12) a Vildštejna (Durdík – Frolík 1993, 58). Ve skupině stavební kování je zařazen také jeden klíč. Nálezy klíčů jsou doloženy z hradu Košumberka (Frolík – Musil 2015, 12), Rabštejnka (Musil 2013, 12), Vildštejna (Durdík – Frolík 1993, 58) a v souboru železných předmětů z obléhacího tábora u hradu Lichnice (Frolík – Musil 2013, 171). Další kategorií jsou doklady o využívání koňské síly. Z této kategorie se dochovala jedna podkova. Podkovy se nacházejí také v souboru železných předmětů z hradu Košumberka (Frolík – Musil 2015, 12), Vildštejna (Durdík – Frolík 1993, 58) a v souboru železných předmětů z obléhacího tábora u hradu Lichnice (Frolík – Musil 2013, 168). Další skupinou je zemědělské nářadí. V této skupině se nachází zlomek kování rýče. Rýč souvisí s provozem areálu. Jedná se o nepříliš častý nález. Části kování rýčů jsou doloženy také v souboru železných předmětů z hradu Košumberka. V tomto případě se jedná o největší soubor kování rýčů z hradního prostředí (Frolík – Musil 2015, 13). Nejpočetnější kategorií ze Zkamenělého zámku jsou militaria. V této kategorii dominují zbraně mechanické, a sice nálezy šipek. Podle předchozího výčtu v souboru šipek výrazně dominují lukostřelecké šipky (46 kusů) nad šipkami střel do kuše (5 kusů). V souboru se nejčastěji vyskytuje lukostřelecká šipka typu A1b zastoupená 39 exempláři. Šipky se nacházejí také v souboru železných předmětů z hradu Košumberka a v souboru železných předmětů z obléhacího tábora u hradu Lichnice. Ve všech souborech se vyskytují lukostřelecké šipky s řapem typu A1b, které jsou podle J. Frolíka a J. Musila typické pro 14. století a na začátku 15. století mizí (Frolík – Musil 2015, 14). Ve všech souborech se také objevují šipky střel do kuše: na Zkamenělém zámku typu B2a, na Košumberku typu B2b a v obléhacím táboře u hradu Lichnice typu B2a, B2b a B2c. J. Frolík a J. Musil je datují do 15. století (Frolík – Musil 2013, 166 – 167; Frolík – Musil 2015, 14). Šipky se nacházejí také v souboru železných
77
předmětů z hradu Strádova (Musil – Netolický 2015, 469) a Vildštejna (Durdík – Frolík 1993, 59). Mezi militaria patří i jeden zlomek čepele dýky. Jedná se o nepříliš častý nález, což je nejspíš důvod, proč tento předmět nemá na Chrudimsku žádnou analogii. Další kategorií jsou předměty osobní výbavy. Do této kategorie patří jeden zlomek břitvy. Ani k tomuto předmětu není na Chrudimsku žádná analogie. Další skupinou je mobiliář usedlosti a provozní vybavení. Do této skupiny je zařazen jeden nůž s trnem a čtyři zlomky čepelí nožů. Nože se nacházejí také v souboru železných předmětů z hradu Košumberka (Frolík – Musil 2015, 17), Rabštejnka (Musil 2013, 12), Vildštejna (Durdík – Frolík 1993, 58) a v souboru železných předmětů z obléhacího tábora u hradu Lichnice (Frolík – Musil 2013, 169). Jedná se o běžné nálezové spektrum shodné s okolními lokalitami, až na celkem vzácný nález zlomku břitvy a nepříliš častý nález čepele dýky a části kování rýče. Předměty lze datovat pouze rámcově do období vrcholného středověku. 6.1.6 Kameny Do této kategorie patří dva kamenné předměty z výzkumu Karla a Karla Václava Adámků na Zkamenělém zámku. Jedná se o vrtaný kamenný sekeromlat (tab. č. 212 – obr. č. 1) uložený v Městském muzeu v Hlinsku. Sekeromlat váží 345 gramů. Má šedozelenou barvu a hlazený povrch. Rozměry sekeromlatu jsou tyto: délka 131 milimetrů, maximální výška 34 milimetrů a maximální šířka 47 milimetrů. Sekeromlat je datován do lengyelské kultury. Mohlo by se také jednat o tzv. hromový klín, chránící před blesky. Kamenný sekeromlat byl nalezen také na tvrzi v Třebovicích, kde autor studie uvažuje právě o možnosti, že by se mohlo jednat i o tzv. hromový klín, chránící tvrz před zásahem blesku (Drnovský 2012, 216).
78
Tzv. hromový klín byl nalezen také ve Zlaté baště hradu Křivoklátu (Durdík 2010, 49). Dále se jedná o zlomek kopytovitého klínu, který je uložený v Regionálním muzeu v Chrudimi. Zlomek váží 31 gramů, má tmavě šedou barvu a má tyto rozměry: zachovaná délka 505 milimetrů, výška 32 milimetrů a šířka 11 milimetrů (tab. č. 206 – obr. č. 5). Zlomek je datován do období neolitu – kultura s lineární keramikou. 6.1.7 Mazanice Mazanice z výkopů Karla a Karla Václava Adámků je uložena v Muzeu východních Čech v Hradci Králové v pěti bednách: Bedna číslo 3797 zahrnuje jeden sáček o váze 2500 gramů. V bedně číslo 3804 se nachází jeden sáček vážící 3157 gramů. Bedna číslo 3805 obsahuje jeden sáček s mazanicí, a to sáček číslo sedm, ve kterém se nachází dva kusy mazanice o váze 29 gramů. Bedna číslo 3806 zahrnuje jeden sáček s mazanicí, a to sáček číslo tři, vážící 1944 gramů. V bedně číslo 3809 se nachází jeden sáček o váze 4248 gramů. Jeden zlomek mazanice se nachází v Regionálním muzeu v Chrudimi: Sáček s inventárními čísly A 3517 – A 3558 obsahuje jeden zlomek mazanice s inventárním číslem A 3529. Podrobný rozbor mazanice ze Zkamenělého zámku, který provedl Petr Netolický, je součástí přílohy této práce (č. 1). Podle názoru Petra Netolického, založeného pouze na rozboru mazanice, by tato mazanice mohla pocházet z pravěkého období. Na mazanici se zachovalo jenom málo otisků konstrukčních prvků. Tyto otisky patřily nejspíše stavbám roubeným nebo větším dřevěným konstrukcím.
79
6.1.8 Zvířecí kosti Zvířecí kosti z výkopů Karla a Karla Václava Adámků jsou uloženy v Muzeu východních Čech v Hradci Králové v bedně číslo 3803. Ta zahrnuje tři sáčky: Sáček číslo jedna vážící 1171 gramů. Sáček číslo dvě o váze 553 gramů. Sáček číslo tři vážící 205 gramů. Zlomky kostí se nachází i v Regionálním muzeu v Chrudimi: Sáček s inventárními čísly A 3326 – A 3373 obsahuje tři zlomky kostí s inventárními čísly A 3371, A 3372 a A3373. Tyto zlomky váží 22 gramů. Archeozoologickou analýzu zvířecích kostí provedla doktorka Lenka Kovačiková. Celkem osteologický soubor zahrnuje 190 zvířecích kostí a zubů. Tento soubor byl získán při vykopávkách Adámků na Zkamenělém zámku v roce 1887. Pro kvantifikaci souboru byly použity dvě metody NISP (počet určených kostí, zubů a jejich fragmentů daného taxonu) a MNI (minimální počet jedinců). MNI byl určen podle četnosti anatomických částí, jejich stranové příslušnosti, velikosti a věku jedince. Každý fragment byl zvážen. Při celkové hmotnosti souboru 1,9 kg činila průměrná hmotnost jednoho fragmentu cca 10 gramů. Při určování věku prasat domácích bylo zohledňováno stádium prořezání zubů, jejich výměna a stupeň abraze. Bohužel u více než poloviny kostí (115 kusů, tj. 60,5 %) nebylo možné provést druhové zařazení, protože se jednalo o menší zlomky. Zbylá část osteologického
materiálu
(75
kusů,
tj.
39,5
%)
potvrdila
přítomnost
domestikovaných zvířat: skotu (Bos taurus), koně domácího (Equus caballus), prasete (Sus sp.), s tím, že ve většině případů se jednalo o prase domácí (Sus domesticus), ovci nebo kozu (Ovis/Capra). Jediným druhem, který reprezentoval lovenou faunu, byl jelen lesní (Cervus elaphus). Většina kostí (56,3 %) byla poškozena zvětráváním. Některé zlomky byly spálené (15,8 %), některé okousané, pravděpodobně psy nebo hlodavci (2,6 %) nebo obsahovaly zářezy či záseky (3,2 %).
80
Jak ukazují data v tabulce 1, největší podíl determinovaných zbytků (53,3 %) byl původem ze skotu. Z celkové hmotnosti všech určených nálezů v souboru (1182 gramů; tabulka 1) tvořily pozůstatky tohoto zvířete 70,2 %. Lze se domnívat, že skot představoval hlavní zdroj masa. Mezi nejméně pěti jedinci, jejichž počet byl odhadnut podle množství hleznových kostí, byli zastoupeni, s výjimkou jednoho mláděte, převážně dospělci (4 kusy). V přehledu anatomie skotu nechybí kosti zmasilých částí těla, např. pánev, stehenní, pažní či holenní kost, které tvoří 37,5 % určených nálezů. Častěji, tj. v 62,5 % případů, se však dochovaly kosti, které lze označit jako odpadní, jelikož se na ně upíná malé množství svaloviny a nejsou zajímavé z pohledu konzumenta, např. záprstní, nártní, patní a hleznové kosti nebo první články prstů. V souboru zcela chyběly zbytky lebek nebo zuby. Na povrchu některých kostí tohoto turovitého přežvýkavce (15 %) byly registrovány stopy dokládající pálení v ohni, přičemž se nejedná o potvrzení tepelné úpravy masa, nýbrž o ukázku likvidace řeznického/kuchyňského odpadu. Přímým dokladem zpracování či konzumace hovězího masa (v tomto případě kližky) jsou zářezy evidované na dorzální straně holenní kosti, v horní polovině diafýzy. Prase domácí patřilo z hlediska počtu určených nálezů (38,7 %; tabulka 1) i jejich průměrné hmotnosti (23 %) mezi druhé nejvýznamnější zvíře na lokalitě. Jeho přítomnost byla, ve srovnání se skotem, podpořena významným množstvím lebečních fragmentů a zubů (62 % nálezů tohoto druhu). Mezi zbylými kostmi (38 %) převládaly části končetin, např. pažní, stehenní nebo holenní kost. Podle stavu dentice prasat se podařilo vymezit čtyři období jejich porážky: 14 – 18 měsíců, 18 – 22 měsíců, 30 – 36 měsíců a 60 – 84 měsíců. Uvedené intervaly naznačují, že výkrm prasat trval několik měsíců (nejméně 14), ale i několik let (nejvýše 7). Starší jedinci se mohli uplatnit v chovu, zejména při reprodukci. U nejvýše dvouletých jedinců předpokládáme odchov na maso. Selata mladší jednoho roku nebyla vůbec potvrzena ani na úrovni zubů ani kostí poskraniálního skeletu. Na kostech prasat nebyly pozorovány žádné zářezy a záseky, pouze některé zlomky (13,8 %) byly spáleny dočerna.
81
Kůň domácí (1,3 % NISP; tabulka 1) a ovce nebo koza (4 % NISP; tabulka 1) nedosahovali takového hospodářského významu jako výše jmenovaní domestikanti. Zatímco na přítomnost dospělého koně odkazuje poškozený první článek prstu, ovce/koza byla potvrzena záprstní, holenní a kyčelní kostí, na níž byly objeveny otisky zubů hlodavce. Podle dochovalých kostí ovce/kozy, s ohledem na jejich poškození, nebylo možné na základě morfologie jednoznačně odlišit, zda se jednalo o ovci nebo kozu. První článek prstu jelena lesního (1,3 % NISP; tabulka 1), který patřil dospívajícímu až dospělému jedinci, byl zčásti opálen dočerna. Jiné tafonomické změny nebyly na této kosti zachyceny. (Kovačiková, 2014) 6.1.9 Malako Při povrchovém sběru v červenci/srpnu 2013 byly v suťovém splachu pod skalami B a F nalezeny čtyři zlomky říční mušle o váze čtyři gramy.
82
7 Zkamenělý zámek 7.1 Analýza archeologického materiálu Z keramického souboru vykopaného Karlem a Karlem Václavem Adámkovými na Zkamenělém zámku se dodnes dochovalo celkem 2153 střepů (graf č. 14), přičemž nejvíce 1764 střepů je uloženo v Muzeu východních Čech v Hradci Králové. Menší část souboru 388 střepů je uloženo v Regionálním muzeu v Chrudimi. Jeden keramický předmět - býček se nachází v Městském muzeu v Hlinsku. Celý keramický soubor je značně fragmentární a nezahrnuje žádnou celou nádobu. V nálezech se téměř výhradně objevuje keramika kuchyňská, převažují střepy z hrnců, dále se objevují střepy ze zásobnic, z misek, z pokliček a z misek/pokliček. Objevuje se také keramika stolní zastoupená střepy z konvice se třmenovým uchem. Z hlediska zastoupení jednotlivých druhů střepů převažují výdutě v počtu 951 kusů včetně jedné s napojením ucha, následované okraji v počtu 600 kusů včetně jednoho s částí ucha, jednoho s výlevkou a jednoho s částí výlevky, dále se v souboru nachází dna v počtu 223 kusů, ucha v počtu devíti kusů a 15 knoflíků pokliček (graf č. 16). Objevují se také zvláštní tvary – jedna zoomorfní plastika býčka (obr. č. 18), jeden zlomek akvamanile (tab. č. 71 – obr. č. 1) a osm zlomků technické keramiky snad z obkladaček (tab. č. 73 – 74). Zoomorfní plastika býčka zřejmě tvořila část ucha nádoby. V případě osmi keramických zlomků, ze kterých šest kusů lze složit tak, že jsou součástí jednoho kusu, se jedná o zlomky hrubé technické keramiky snad obkladaček. Soubor zahrnuje 20 keramických tříd. Mezi pět nejpočetnějších tříd patří třídy 7, 5, 6, 11 a 10. Povrchové sběry probíhající na Zkamenělém zámku v letech 2007 až 2013 přinesly dalších 115 střepů z této lokality. Tyto nálezy jsou uloženy v Regionálním muzeu v Chrudimi. Z hlediska zastoupení jednotlivých druhů střepů převažují výdutě v počtu 30 kusů, dále jsou zastoupeny okraje v počtu 10 kusů a dna v počtu tří kusů (graf č. 17).
83
Železné předměty ze Zkamenělého zámku vykopané Karlem a Karlem Václavem Adámkovými jsou dnes uložené v Regionálním muzeu v Chrudimi. Celkem soubor zahrnuje 73 kusů. Nejčetněji zastoupeným železným předmětem jsou lukostřelecké šipky a šipky střel do kuše v počtu 47 kusů, následované 12 hřebíky, jedním nožem s trnem a čtyřmi zlomky čepele nože, dvěma zlomky hřebíků nebo kování, jedním zlomkem břitvy /? /, jedním zlomkem kování /? /, jedním zlomkem kování rýče, jedním zlomkem čepele dýky, jedním kroužkem, jednou průvlečkou a jedním otočným klíčem. V Městském muzeu v Hlinsku se nachází dva železné předměty ze Zkamenělého zámku. Jedná se o lukostřeleckou šipku a hřebík. Při povrchových sběrech probíhajících na Zkamenělém zámku v letech 2007 až 2013 byly nalezeny další železné předměty. Jednalo se o jednu podkovu, část pérového zámku a tři lukostřelecké šipky. Celkem bylo na Zkamenělém zámku nalezeno 80 železných předmětů. Z hlediska funkčního můžeme železné předměty rozdělit do těchto kategorií – a) stavební kování – do této kategorie je možné zahrnout 13 hřebíků, část pérového zámku a jeden otočný klíč, b) doklady o využívání koňské síly – do této kategorie patří jedna podkova, c) zemědělské nářadí – kultivace půdy – do této kategorie je zařazen jeden zlomek kování rýče, d) zbraně a zbroj – do této kategorie spadá jeden zlomek čepele dýky a 51 šipek e) předměty osobní výbavy – do této kategorie patří jeden zlomek břitvy, f) mobiliář usedlosti a provozní vybavení – do této kategorie je zařazen jeden nůž s trnem a čtyři zlomky čepelí nožů, g) neurčitelné – do této kategorie spadají dva zlomky hřebíků nebo kování, jeden zlomek kování /? /, jeden kroužek a jedna průvlečka (graf č. 18).15 Ze Zkamenělého zámku pochází celkem 13 železných hřebíků. Mezi hřebíky se nejčastěji vyskytuje typ IIIa, který se objevuje v počtu pěti kusů, následovaný typem VIIIa, ten je zastoupený čtyřmi kusy, dále typ IIa, který je zastoupen dvěma exempláři, v souboru se také objevuje typ IV a typ IX, každý zastoupený jedním kusem. V souboru mírně převažují hřebíky s hlavou,
15
Funkční kategorie určeny podle Krajíc 2003.
84
zastoupené typy IIa, IIIa a IV v počtu osmi kusů, nad hřebíky bez hlavy, zastoupené typy VIIIa a IX v počtu pěti kusů. Celkem bylo na Zkamenělém zámku objeveno 51 šipek. Výrazně převažují lukostřelecké šipky, zastoupené 46 exempláři, nad šipkami střel do kuše, ty jsou zastoupeny pěti exempláři. Typologicky se nejčastěji jedná o lukostřeleckou šipku typu A 1b. Tento typ je zastoupen 41 exempláři. Dále se zde vyskytují tři šipky střely do kuše typu B 2a, tři lukostřelecké šipky typu A 2b, dvě atypické lukostřelecké šipky a dvě šipky střely do kuše s odlomeným úchytným zařízením. Z hlediska datování jsou středověké šipky chronologicky necitlivé, protože se jednalo o masově vyráběné účelové předměty, jejichž tvar se prakticky neměnil (Durdík 1972, 4). Alespoň rámcově je můžeme zařadit pouze v souvislosti s datovanými nálezy keramiky, pak by snad bylo možné uvažovat o 13. – 14. století. Z kamenných artefaktů se z archeologického výzkumu Karla a Karla Václava Adámkových ze Zkamenělého zámku dodnes dochoval zlomek kopytovitého klínu (tab. č. 206 – obr. č. 5), který je uložený v Regionálním muzeu v Chrudimi a dále sekeromlat (tab. č. 212), který se nachází v Městském muzeu v Hlinsku. Při povrchovém sběru na lokalitě byly nalezeny čtyři zlomky říčních mušlí (graf č. 15).
85
75; 3% 2; 0%
keramika železo kameny
2153; 97%
Graf č. 14 Druhy archeologických nálezů z výkopů Karla a Karla Václava Adámků rozdělené podle materiálu.
5; 4% 4; 3%
keramika železo zlomky mušle
115; 93%
Graf č. 15 Druhy archeologických nálezů z povrchových sběrů rozdělené podle materiálu.
86
9; 1%
12; 1%
okraje
600; 33%
dna výdutě 951; 53%
ucha knoflíky pokliček 223; 12%
Graf č. 16 Typy keramických zlomků z výkopů Karla a Karla Václava Adámků.
10; 23% okraje 3; 7%
dna výdutě
30; 70%
Graf č. 17 Typy keramických zlomků z povrchových sběrů.
87
stavební kování 1; 1%
5; 6% 5; 6%
15; 19% 1; 2% 1; 1%
doklady využívání koňské síly zemědělské nářadí zbraně a zbroj předměty osobní výbavy mobiliář usedlosti a provozní vybavení
52; 65%
neurčitelné
Graf č. 18 Železné předměty rozdělené podle kategorií.
7.2 Nastínění hypotéz Poloha a funkce Podle výhodné polohy lokality na kopci nad řekou Svratkou v místě, kde řeka protéká relativně úzkým údolím, na jehož protější straně se vypíná kopec U osla, se zdá možné vyslovit hypotézu, že Zkamenělý zámek mohl sloužit jako strážní místo kontrolující (ovládající přechod údolím řeky Svratky z Moravy do Čech) stezku, která procházela kolem řeky Svratky. Pivovarská skála, která se nachází nedaleko od Zkamenělého zámku, a sice v nižší partii kopce a blíže k řece Svratce, mohla sloužit jako hláska. Dokladem mohou být tři střepy, nalezené při povrchovém sběru přímo pod skalou. Podoba areálu Do dnešních dnů se zachovaly pouze dva příkopy a tři valy, které částečně ohraničují skupinu skal. Lze vyslovit hypotézu, že původně byl celý areál
88
obehnán alespoň jedním příkopem, ale spíše dvěma, přičemž na celé jihozápadní straně je situace nejasná, protože celá jihozápadní strana je překryta vrstvou odlámaných balvanů ze skal. Všechny příkopy měly zřejmě původně daleko větší hloubku, včetně na severozápadě dochovaného mělkého příkopu. Důvodem snížení jejich hloubky je nejspíše to, že příkopy byly časem přirozeně zaneseny nebo úmyslně zavezeny. Uvnitř areálu na skalách se zřejmě nacházely dřevěné stavby. Karel a Karel Václav Adámkovi nalezli při svém výzkumu základy vypáleného obydlí na nejvyšší skále K (Adámek 1909, 16 – 17). Lze proto uvažovat, že se jednalo o hrad s dřevohlinitou zástavbou, o jehož bližší podobě není nic známo. Použití dřeva se jeví jako logické, protože dřevo vhodné jako stavební materiál, se v oblasti zřejmě hojně vyskytovalo. Celá Českomoravská vrchovina byla až do doby kolonizace pokryta těžko prostupnými lesy. Dodnes je celá oblast pokryta hustými lesy (Bárta 2002; Čech 2002). Navíc pokud bychom uvažovali o využití lokality jako strážního místa, bylo nutné celý vrchol kopce odlesnit, a to ze dvou důvodů, jednak z důvodu zajištění dobré viditelnosti dolů do údolí a na řeku, za druhé jako ochranu před napadením možným nepřítelem, který by se mohl neprostupným lesem snadno přiblížit až k samotnému hradu a zaútočit na něj. Pro obranu hradu bylo zvoleno již samotné místo, skýtající výhodnou polohu na kopci a tvořené šesti skalami, samotný fortifikační systém hradu pak byl tvořen dvěma příkopy a třemi valy. Obranná funkce hradu byla důležitá, protože již ve 13. století byly hrady běžně obléhány a dobývány (Klápště 2005, 148). Osídlení Na lokalitě Zkamenělý zámek se zřejmě sporadicky objevovali lidé už v pravěku. Svědčí o tom nálezy kultury s lineární keramikou (čtyři střepy a jeden zlomek kopytovitého klínu), nálezy lengyelské kultury (jeden kamenný sekeromlat),
nálezy
z pozdní
doby
bronzové
(dva
střepy)
slezskoplatěnické kultury nebo nálezy z doby římské (osm střepů).
89
a
nálezy
Nástup hlavní fáze osídlení lokality Zkamenělý zámek lze spojit s kolonizací oblasti Hlinecka ve 13. století (Frolík 1985, 69). Podle nalezené keramiky lze usuzovat, že hlavní fáze osídlení lokality spadá do období 13. až počátku 14. století, protože do této doby se datuje největší počet nalezených keramických zlomků (2120 kusů). Osídlení lokality pak pokračovalo ve 14. století, z této doby se zachovalo 131 střepů a skončilo v první polovině 15. století, jak o tom svědčí 15 dochovaných střepů. Strava O zdrojích obživy obyvatel Zkamenělého zámku nás mohou částečně informovat kosti zvířat, které zde nalezli Karel a Karel Václav Adámkovi při archeologickém
výzkumu.
Podle
rozboru
osteologického
materiálu
zde
převažovaly kosti ze skotu (Bos taurus). Ty tvořili 53,3 % druhově určených kostí, proto se lze domnívat, že skot zde byl hlavním zdrojem masa. Jednalo se nejméně o pět jedinců, o čtyři dospělé a jedno mládě. Na povrchu 15 % kostí byly zaznamenány stopy, které dokládají pálení v ohni, nejedná se však o potvrzení tepelné úpravy masa, nýbrž o ukázku likvidace řeznického/kuchyňského odpadu. Přímým dokladem zpracování či konzumace hovězího masa (v tomto případě kližky) jsou zářezy na holenní kosti. Dále se zde našli kosti z prasete (Sus sp.), 38,7 % druhově určených kostí, přičemž ve většině případů se jednalo o prase domácí (Sus domesticus). Prase bylo druhým nejvýznamnějším zdrojem masa na lokalitě. Prasata byla porážena ve čtyřech obdobích stáří: 14 – 18 měsíců, 18 – 22 měsíců, 30 – 36 měsíců a 60 – 84 měsíců. Z čehož vyplývá, že výkrm prasat trval na lokalitě několik měsíců (nejméně 14), ale i několik let (nejvýše 7). Starší jedinci se mohli uplatnit v chovu, zejména při reprodukci. U nejvýše dvouletých jedinců se předpokládá odchov na maso. Selata mladší jednoho roku zde nebyla vůbec potvrzena. Na kostech prasat nebyly na rozdíl od kostí skotu pozorovány žádné zářezy a záseky, které by potvrzovaly zpracování masa. 13,8 % zlomků bylo spáleno dočerna. Kůň domácí (Equus caballus), 1,3 % druhově určených kostí, o jeho přítomnosti na lokalitě svědčí i nalezená podkova. Ovce nebo koza (Ovis/Capra), 4 % druhově určených kostí, zda se jednalo o ovci nebo kozu
90
nebylo možné podle dochovaných kostí rozhodnout. Lovená zvěř, 1,3 % druhově určených kostí, je zastoupena pouze jedním jelenem lesním. Uvedený přehled je pouze orientační, protože se musí vzít v potaz, že 60,5 % kostí, které byly na lokalitě vykopány, se nedalo druhově zařadit, protože se jednalo o moc malé zlomky (Kovačiková, 2014). A také se spousta kostí z konzumovaných zvířat na lokalitě nejspíše nezachovala. Zánik Po hlavní fázi osídlení lokality spadající do 13. až počátku 14. století, dochází ke slábnutí osídlení a posléze až k jeho zániku. K definitivnímu zániku osídlení lokality dochází zřejmě v první polovině 15. století. Z této doby se dochovalo 15 keramických střepů. Důvod opuštění lokality je vzhledem k absenci písemných pramenů nejasný. Podle nalezené přepálené keramiky a podle popelovité vrstvičky a přepálené mazanice nalezené na skále K se zdá, že lokalita mohla být zničena požárem (Adámek 1909, 15 – 17).
91
8 Závěr Hlinecko není územím, kde by se intenzivně prováděl archeologický výzkum. O Hlinecku se předpokládá, že v pravěku a raném středověku nebylo osídleno, je to dáno nadmořskou výškou oblasti, kdy nejníže kolem 400 metrů nad mořem leží okolí Skutče, postupně směrem na jih se nadmořská výška oblasti zvyšuje, tak že Pokřikov se nachází kolem 500 metrů nad mořem, silnice I/34 Hlinsko – Polička kolem 600 metrů nad mořem, Svratouch kolem 700 metrů nad mořem a nejvýše se nachází Zkamenělý zámek 752 metrů nad mořem, dále je to dáno obtížnou přístupností regionu a nepříznivými klimatickými podmínkami, které panují v oblasti (Frolík 1989, 6; Bárta 2002; Čech 2002). Jedinou výjimku představuje několik pravěkých nálezů ze Zkamenělého zámku. Jedná se o nálezy kultury s lineární keramikou (čtyři střepy a jeden zlomek kopytovitého klínu), nálezy lengyelské kultury (jeden kamenný sekeromlat), nálezy z pozdní doby bronzové (dva střepy), nálezy slezskoplatěnické kultury nebo nálezy z doby římské (osm střepů). Oblastí Hlinecka v této době pravděpodobně procházela stezka spojující Čechy s Moravou (Frolík 1989, 6 – 8). Hlavní rozmach osídlení v této oblasti přichází s její kolonizací v průběhu 13. – 14. století (Frolík 1989, 8). O úspěšnosti této kolonizace se dozvídáme z písemných pramenů ze 14. století, konkrétně z listin, které se vztahují ke dvěma událostem, první z roku 1350, druhá pak z roku 1392. 30. dubna 1344 povýšil papež Klement VI. pražské biskupství na arcibiskupství. V tom samém roce bylo také založeno litomyšlské biskupství. Papeži byly zaslány dvě listiny, první s datem 3. prosince 1349, ta se týkala sporu o to, které vesnice mají být připojeny k novému biskupství a druhá s datem 4. listopadu 1350 byla žádostí o připojení kostelů a klášterů v Podlažicích, Sezemicích, Pardubicích a Chrudimi k novému biskupství. Třetí listina s datem 12. dubna 1351 byla papežovou odpovědí. Papež v ní souhlasil s připojením vyjmenovaných kostelů k litomyšlskému biskupství. V těchto listinách jsou
92
poprvé zmíněny kostely v Kameničkách, v Krouně, v Otradově, v Pusté Kamenici, v Rané, ve Skutči a ve Svratce (Nekvindová 2009, 31; Frolík 1982, 10; Šebek 1992, 49 – 50; Šrámek 1968, 7 - 8 ). Dokladem úspěšné kolonizace Hlinecka je stav k roku 1392, kdy je poprvé zmíněna řada obcí. Informuje nás o tom záznam z 8. června 1392, kdy vložil Smil Flaška, majitel rychmburského panství, do zemských desek zápis o prodeji hradu Rychmburk, Skutče, Svratky a 58 vesnic Otě z Bergova a Bočkovi z Poděbrad. Nejednalo se o skutečný prodej, ale o „odevzdání k věrné ruce“, protože v roce 1396 Smil Flaška část svého majetku opět prodává (Sedláček 1993, 80). Z období vrcholného středověku, tj. 13. – 15. století, pochází většina keramických nálezů z lokality Zkamenělý zámek. Zatímco ze středohradištního období zde byly nalezeny pouhé dva střepy, z období 13. až počátku 14. století to bylo 2120 střepů, ze 14. století 131 střepů a z 15. století 15 střepů. Archeologické nálezy z lokality Zkamenělý zámek nasvědčují tomu, že hlavní fáze osídlení této lokality spadá do průběhu 13. – 14. století a že opuštěna byla tato lokalita v první polovině 15. století. Jedná se o výšinnou lokalitu, která se vypíná nad řekou Svratkou v nadmořské výšce 752 metrů. Lokalita zřejmě sloužila jako strážní místo kontrolující (ovládající přechod údolím řeky Svratky z Moravy do Čech) stezku, která procházela kolem řeky Svratky. Bližší informace o funkci lokality, jejích vlastnících a jejím zániku jsou vzhledem k absenci písemných pramenů nejasné.
93
9 Summary This diploma thesis deals with the processing of archaeological material from the site of Zkamenělý zámek (Petrified Castle). Most of this material comes from archaeological research conducted in the years 1887 – 1890 by father and son Karel and Karel Václav Adámek. Other archaeological material was obtained in the years 2007 – 2013 through surface gathering. The material is described and documented by drawing, and on the basis of it, the development of the site is interpreted, which is then put into the context of the development of the whole Hlinsko region. Zkamenělý zámek is a fortified upland site, which is located above the valley that the river Svratka flows through. The complex itself consists of seven rocks. These rocks are arranged in a horseshoe shape. The complex is surrounded by a double moat, of which only a part exists today. Zkamenělý zámek probably served as a guarding spot, checking out the path which passed by the river Svratka. According to the analysis of the archaeological material obtained, the development of the site can be interpreted as follows. On the site, people appeared as early as in the prehistoric times and in the early Middle Ages. This is evidenced by the findings of the Linear Pottery culture (4 shards and a fraction of a hoofshaped wedge), the Lengyel culture (a stone ax), the Silesian-Platěnice culture or by findings from the Roman period (8 shards), the Bronze Age (2 shards) and the middle hill fort period (2 shards). However, the main stage of the site settlement goes back to the 13th to the early 14th centuries, which chronologically coincides with the period of colonization of the Hlinsko region. The majority of archaeological finds from the site fall within this period. A total of 2120 fragments of pottery go back to the 13th to the early 14th centuries, 131 shards to the 14th century, and 15 fragments of pottery to the 15th century. On the site, iron objects, animal bones, and mud mortar were also found.
94
10 Přehled použité literatury 10.1 Prameny KOVAČIKOVÁ, Lenka. Česká Cikánka – archeozoologická analýza. NETOLICKÝ, Petr. Dokumentace mazanic Česká Cikánka - Zkamenělý zámek (k. ú. Svratka). Pamětní kniha pro město Skuteč (1918 – 1923) založená 26. 1. 1925.
10.2 Literatura ADÁMEK, Karel Václav 1909: Perničky a Zkamenělý zámek. In Zprávy muzea okresu hlineckého, díl 3. Hlinsko. ADÁMEK, Karel Václav 1900: Hradiště Zkamenělý zámek u Hlinska. In Památky archeologické a místopisné XIX. s. 27 – 42. ANDERLE, Karel et al. 2001: Chotěboř. Chotěboř. ISBN 80-238-7647-3. BÁRTA, František et al. 2002: Pardubicko. In MACKOVČIN, Peter – SEDLÁČEK Miroslav (eds.) Chráněná území ČR, svazek IV. Praha. ISBN 80-86064-44-1. BAXA, Peter 1982: K vývoju podkúvania na Slovensku 16. – 17. storočí. In Archaeologia historica 7, 495 – 498. BELCREDI, Ludvík 1988: Užití kovu ve středověké osadě: Výsledky dosavadního archeologického výzkumu zaniklé středověké osady Bystřec. In Archaeologia historica 13, 459 – 485. BLAIRE, Claude 1962: European and American Arms c. 1100 – 1850. New York. BURIAN, Václav 1964: Nálezy ze středověkého objektu v Dolanech (výzkum 1962). In Práce odboru společenských věd Vlastivědného ústavu v Olomouci 3, 3 – 18. BURIAN, Václav 1965: Nálezy z kartuzie a husitského opevnění v Dolanech (výzkum 1963). In Práce odboru společenských věd Vlastivědného ústavu v Olomouci 6, 3 – 31.
95
BURIAN, Václav 1979: Rozbor nálezů hřebů z hradu Tepence u Jívové a kartouzky v Dolanech. In Zprávy Krajského vlastivědného muzea Olomouc 212, 25 – 28. CZERSKA, Barbara 1972: Zelazne klucze, klódki a czesci zamków z grodu wczesnosredniowiecznego na Ostrówku w Opolu. In Wiadomozci archeologiczne XXXVII, 55 – 71. ČECH, Luděk et al. 2002: Jihlavsko. In MACKOVČIN, Peter – SEDLÁČEK Miroslav (eds.) Chráněná území ČR, svazek VII. Praha. ISBN 80-8606454-9. DOSTÁL, Bořivoj 1988: Klíče a součásti zámků z Břeclavi – Pohanska. In Sborník prací filozofické fakulty Brněnské univerzity 33, 141 – 153. DRAGOUN, Zdeněk 1992: Klíče z domu čp. 241/1 v Husově ulici na Starém Městě pražském. In Sborník Společnosti přátel starožitností 3, 59 – 66. DRNOVSKÝ, Pavel 2012: „Tvrz“ v Třebověticích. Hmotná kultura středověkého a raně novověkého sídla ve východních Čechách. In Studia Mediaevalia Pragensia 11, 177 – 227. ISBN 978-80-246-2107-4. DURDÍK, Tomáš 2010: Několik poznámek k české hradní každodennosti. In Archaeologia historica 35, 45 – 61. DURDÍK, Tomáš – FROLÍK, Jan 1993: Hrad Vildštejn na Chrudimsku. In Castellologica bohemica 3, 47 – 72. DURDÍK, Tomáš 2000: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2 vydání. Praha. ISBN 80-7277-003-9. DURDÍK, Tomáš 1983: Středověké zbraně. Chrudim. DURDÍK, Tomáš 1972: K problematice středověkých šipek v Československu. In Zpravodaj klubu vojenské historie 2, s. 4 – 6, 3, s. 5 – 9. FROLÍK, Jan – MUSIL, Jan 2013: Několik poznámek k obléhání hradu Lichnice v letech 1428 – 1429. In Chrudimský vlastivědný sborník 17, 125 – 214. FROLÍK, Jan – MUSIL, Jan 2015: Katalog archeologických nálezů z hradu Košumberka: Kovové předměty, díl 1. Praha. ISBN 978-80-87365-87-8.
96
FROLÍK, Jan 2013: Záchranný archeologický výzkum u kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Skutči: příspěvek archeologie k počátkům Skutče. In Chrudimský vlastivědný sborník 17, s. 215 – 262. ISSN 1214-6048. FROLÍK, Jan 2006: Záchranné výzkumy u středověkých kostelů na Chrudimsku a Pardubicku. In Zprávy České archeologické společnosti. Supplément 68. Sborník referátů z informačního kolokvia Archeologické výzkumy v Čechách, s. 48 − 49. FROLÍK, Jan 1989: Archeologické památky Hlinecka a Chrastecka. Hlinsko. FROLÍK, Jan 1985: K počátkům středověkého osídlení Hlinecka. In Archaeologia historica 10, s. 67 – 73. FROLÍK, Jan 1984: Archeologické nálezy Chrudimsko: sbírky okresního muzea v Chrudimi, díl 3. k – t. Chrudim. FROLÍK, Jan 1982: Archeologické nálezy a minulost Skutečska. Skuteč. GOJDA, Martin – JOHN, Jan 2013: Archeologie a letecké laserové skenování krajiny. Plzeň. ISBN 978-80-261-0194-9. GOJDA, Martin 2005: LIDAR a jeho možnosti ve výzkumu historické krajiny. In Archeologické rozhledy LVII, s. 806 – 810. HÁJEK, Milan – KŘIVANOVÁ, Magda 2006: Mikroregion Hlinecko 2. Litomyšl. HEJHAL, Petr et al 2012: Středověký úpravnický a hornický areál Cvilínek u Černova na Pelhřimovsku. In Památky archeologické 103, 339 – 418. HEJHAL, Petr – HRUBÝ, Petr – MALÝ, Karel 2005: Počátky středověkého osídlení měst Pelhřimov a Humpolec v archeologii. In Archeologické výzkumy v jižních Čechách 18, 135 – 177. HRUBÝ, Vilém 1958: Klíče z doby hradištní na Moravě. In Časopis Moravského muzea XLIII, 49 – 66. CHYTIL, Karel 1900: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu chrudimském. Praha. KAZMIERCZYK Józef 1978: Podkowy na Slasku w X – XIV wieku. Wroclav – Warszawa – Kraków – Gdansk.
97
KLÁPŠTĚ, Jan 2005: Proměna Českých zemí ve středověku. Praha. ISBN 807106-175-1. KLÍMA,
Bohuslav
1975:
Rozbor
hřebů
z velkomoravského
hradiště
v Mikulčicích. In Archeologické rozhledy XXVII, 140 – 150. KLÍMA,
Bohuslav
1980:
Zámečnická
práce
staromoravských
kovářů
v Mikulčicích. Studie Archeologického ústavu Československé akademie věd v Brně VIII/3. Praha. KNORR, Heinz Arno 1971: Messer und Dolch. In Veröffentlichungen des Museums für Ur- und Frühgeschichte 6, 121 – 141. KOBETIČ, Pavel 2002: Osobnosti Chrudimska: 500 osobností chrudimského okresu. Chrudim. ISBN 80-902531-8-0. KOLČIN,
Boris
Aleksandrovich
1959:
Železoobrabatyvajuščeje
remeslo
Novgoroda Velikogo. In Materialy i issledovanija po archeologii SSSR. 7 – 120. KRAJÍC, Rudolf 2003: Sezimovo Ústí: Archeologie středověkého poddanského města 3: Kovárna v Sezimově Ústí a analýza výrobků ze železa, díl 1. Praha. ISBN 80-86124-41-X. KŘIVANOVÁ, Magda et al. 2009: Hlinsko: Srdce Českomoravské vrchoviny. Hlinsko. ISBN 978-80-254-4593-8. KUNA, Martin et al. 2004: Nedestruktivní archeologie: Teorie, metody a cíle. Praha. ISBN 80-200-1216-8. LETOŠNÍKOVÁ, Ludiše 1983: Zbraně, šerm a mečíři. Praha. MUSIL, Jan 2011: Nové středověké a raně novověké nálezy z Trhové Kamenice (okr. Chrudim, Pardubický kraj). In Východočeský sborník historický 19, 59 – 104. MUSIL, Jan – NETOLICKÝ, Petr 2012: Zaniklá středověká a raně novověká ves Bolešov v k. ú. Spačice, okres Chrudim, Pardubický kraj. In Východočeský sborník historický 22, 73 – 114. MUSIL, Jan 2013: Katalog archeologických nálezů z hradu Rabštejnka. Chrudim. ISBN 978-80-87078-13-6.
98
MUSIL, Jan – NETOLICKÝ, Petr 2014: Tvrziště Stoupec a jeho hospodářské zázemí. Výsledky povrchového průzkumu na k. ú. Březinka u Hošťalovic (okr. Chrudim). In Archeologie východních Čech 5, 148 – 180. MUSIL, Jan – NETOLICKÝ, Petr 2015: Dokumentace reliktů předhradí hradu Strádova (okres Chrudim). In Archaeologia historica 40, 457 – 473. NEKUDA, Vladimír 1985: Mstěnice: Zaniklá středověká ves 1: Hrádek, tvrz, dvůr, předsunutá opevnění. Brno. NEKVINDOVÁ, Marcela 2009: Krouna 1349 – 2009. 2 vydání. Krouna. PAVLŮ, Ivan – ZÁPOTOCKÁ, Marie 2007: Archeologie pravěkých Čech 3: Neolit. Praha. ISBN 978-80-86124-71-1. PEŠKA, Marek – PROCHÁZKA, Rudolf 2007: Základní rysy vývoje brněnské keramiky ve 12. – 13. /14. století. In Přehled výzkumů 48. 143 – 232. PETRTYL, Josef – ŠEBEK, František 1970: Historická dokumentárnost nálezů mincí na Pardubicku a Chrudimsku. Pardubice. ISBN 17-4634/70. POCHE, Emanuel et al. 1980: Umělecké památky Čech, díl 3 (P-Š). Praha. ISBN 21-002-80. POLLA, Belo 1962: Stredoveká zaniknutá osada na Spiši (Zalužany). Bratislava. PROFOUS, Antonín – SVOBODA, Jan 1957: Místní jména v Čechách: jejich vznik, původní význam a změny, díl IV (S-Ž). Praha. PROFOUS, Antonín 1954: Místní jména v Čechách: jejich vznik, původní význam a změny, díl I (A-H). Praha. PROFOUS, Antonín 1951: Místní jména v Čechách: jejich vznik, původní význam a změny, díl III (M-Ř). Praha. PROFOUS, Antonín 1949: Místní jména v Čechách: jejich vznik, původní význam a změny, díl II (CH-L). Praha. RASL, Zdeněk 1984: Nástin vývoje zámkových mechanismů. In Černé řemeslo v průběhu staletí (Katalog výstavy). 4 – 37. RASL, Zdeněk 1987: K typologii a konstrukci středověkých závěsných zámků. In Zkoumání výrobních objektů a technologií archeologickými metodami 4, 146 – 165.
99
RASL, Zdeněk 1988: Závěsné zámky dvou tisíciletí z hlediska technického vývoje.
In
Národní
technické muzeum 1978
–
1988: Sborník
k osmdesátému výročí založení, 2. Studie k dějinám techniky, 153 – 222. RUTTKAY, Alexander 1976: Waffen und Reiterausrüstung des 9. bis zur ersten Hälfte des 14. Jahrhunderts in der Slowakei II. In Slovenská archeológia 24/2, 245 – 395. SEDLÁČEK, August 1993: Hrady, zámky a tvrze Království českého, díl 1. 3. vydání. Praha. ISBN 80-85794-05-5 SKLENÁŘ, Karel 2005: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů. Praha. ISBN 807277-253-8. SLIVKA, Michal 1980: Stredoveké hutníctvo a kováčstvo na východním Slovensku, 2. část. In Historica Carpatica 11, 218 – 288. SLIVKA, Michal 1981: Stredoveké hutníctvo a kováčstvo na východním Slovensku, 3. část. In Historica Carpatica 12, 211 – 276. ŠAUROVÁ, Dagmar 1978: Hřeby z výzkumu zaniklých Konůvek. In Archeologické rozhledy XXX, 560 – 566. ŠAUROVÁ, Dagmar 1979: Středověké podkovy ze zaniklé středověké osady Konůvky. In Archaeologia historica 4, 295 – 301. ŠEBEK, František 1992: K vývoji farní správy Pardubic v době předhusitské. In Východočeský sborník historický 2, s. 45 – 56. ŠIMEK, Tomáš et al 1989: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: východní Čechy, díl VI. Praha. ISBN 25-057-89. ŠRÁMEK, Karel 1968: Hlinsko v Čechách: Stručný nástin dějin města. Hlinsko. ŠULC, Ivo 2001: Soupis prvních písemných zmínek k sídlům okresu Chrudim. In Chrudimský vlastivědný sborník 6, s. 189 – 246. ISBN 80-902531-7-2. VÁLEK, Bohumil 1964: Půdy Východních Čech: v území mezi Krkonošemi a Českomoravskou vysočinou, jejich vznik, vývoj a praktické využití. Havlíčkův Brod. ISBN 46-030-64. VAŘEKA, Pavel 1998: Prameny keramické produkce vrcholného a pozdního středověku v Čechách. In Archeologické rozhledy 50, 123 – 137.
100
WIRTH, Zdeněk 1902: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu vysokomýtském. Praha. ZÁPOTOCKÝ, Milan 1978: Středověká keramika severočeského Polabí: Morfologie a relativní chronologie. In Památky archeologické 69, 171 – 238.
10.3 Internetové zdroje URL: [cit. 2014-01-04] URL: [cit.2015-04-29] URL: [cit.2015-05-14] URL: [cit.2015-06-15] URL: [cit.201505-14]
101
