STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST Obor SOČ: 14. Pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného času
Stalking
Iva Šalplachtová
Kraj: Jihočeský
České Budějovice 2015
STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST Obor SOČ: 14. Pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného času
Stalking
Autoři:
Iva Šalplachtová
Škola:
Česko- anglické gymnázium, s.r.o.
Kraj:
Jihočeský kraj
Konzultant:
Mgr. Tomáš Veber Th.D. České Budějovice 2015
Prohlášení Prohlašuji, že jsem svou práci SOČ vypracovala samostatně a použila jsem pouze podklady (literaturu, projekty, SW atd.) uvedené v seznamu vloženém v práci SOČ. Prohlašuji, že tištěná verze a elektronická verze soutěžní práce SOČ jsou shodné. Nemám závažný důvod proti zpřístupňování této práce v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) v platném znění. V ………. dne ………………… podpis: ……………………………
Poděkování. Děkuji Mgr. Tomáši Veberovi Th.D. za obětavou pomoc a podnětné připomínky, které mi během práce poskytoval
Anotace Tato práce je věnována fenoménu jménem stalking. Jsou zde uvedeny vybrané typy pronásledování dle závažnosti chování stalkerů, osoby oběti, moderních prostředků použitých při pronásledování a expartner stalkingem jako nejčastější formou pronásledování vůbec. Následuje roztřídění stalkerů do kategorií na základě společných jmenovatelů, kterými jsou například osobnost pachatele a nebezpečnost pachatele. Poslední kapitola je věnována výzkumu o informovanosti adolescentů a jejich zkušenostem se stalkingem. Klíčová slova: stalking, kyberstalking, nebezpečné pronásledování
Annotation This work is dedicated to the phenomenon called stalking. There are mentioned selected types of persecution by severity behaviour of stalkers; victims, modern technologies and expartner stalking, as the most common form of stalking. In the next chapter is a classification of stalkers to categories on the basis of common characteristics which are for example, personality and dangerousness of stalker. Last chapter is dedicated to research of information and experiences of teenage students.
Key
words:
stalking,
cyberstalking,
dangerous
persecution
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1.
Co je to stalking.................................................................................................................. 8
2.
Typy stalkingu .................................................................................................................... 9 2.1.
Typy dle závažnosti chování pachatele ....................................................................... 9
2.2.
Pronásledování celebrit.............................................................................................. 10
2.3.
Expartner stalking ...................................................................................................... 11
2.4. 3.
4.
Kyberstalking ......................................................................................................... 12
Pachatelé stalkingu ........................................................................................................... 13 3.1.
Proč se stalker stane stalkerem .................................................................................. 13
3.2.
Typologie pachatelů .................................................................................................. 14
3.2.1.
Osobnost pachatele ............................................................................................. 14
3.2.2.
Vztah pachatele a oběti ...................................................................................... 14
3.2.3.
Nebezpečnost pachatele ..................................................................................... 15
3.2.4.
Motivace pachatele ............................................................................................. 17
3.2.5.
Kombinace kritérií.............................................................................................. 18
Výzkum ............................................................................................................................ 19 4.1.
Cíl výzkumu .............................................................................................................. 19
4.2.
Metodika výzkumu .................................................................................................... 19
4.3.
Charakteristika zkoumaného vzorku ......................................................................... 19
4.4.
Výsledky šetření ........................................................................................................ 20
4.4.1.
Definice stalkingu .............................................................................................. 20
4.4.2.
Průběh, obrana a trest ......................................................................................... 21
4.4.3.
Zkušenosti .......................................................................................................... 22
4.5.
Závěr výzkumu .......................................................................................................... 23
Závěr......................................................................................................................................... 24 Seznam použité literatury ......................................................................................................... 25
Úvod Nebezpečné pronásledování, jak je stalking často nazýván, je v posledních letech velmi aktuální téma. Ovšem stalking není fenoménem pouze posledních pár let, můžeme se s ním setkat už na začátku 20. století, ale moderní technologie posledních let stalkerovi práci hodně usnadňují. To je důvod, proč se tato práce nezaměřuje pouze na stalking, ale i kyberstalking. Cílem práce je informovat, protože i přes všechno, co se o stalkingu píše v novinách, se sami odborníci nemohou shodnou na základních prvcích, jako je definice či dělení. To, že stalking není plně prozkoumán, bylo důvodem, proč jsem se rozhodla psát seminární práci na toto téma. Na stalking se dá nahlížet z mnoha úhlů – právo, psychologie nebo sociologie, na kterou se má práce orientuje. Neznamená to ale, že je v této práci nahlíženo na nebezpečné pronásledování pouze ze sociologického hlediska, právo a psychologie jsou obory se stalkingem úzce provázané. Práce obsahuje čtyři hlavní kapitoly – co je to stalking, typy stalkingu, pachatelé stalkingu a výzkum. První tři kapitoly jsou čistě teoretické a poslední kapitola je věnovaná průzkumu mezi adolescenty ve věku 11- 20 let, neboli studenty gymnázií od primy až po oktávu/4. ročník. Tito studenti byli z vybraných krajů, kde v posledních letech se stalking vyskytoval častěji, než ve zbytku republiky. Cílem výzkumu bylo zjistit, zda studenti gymnázií jsou informováni o stalkingu a jeho následcích a jestli už studenti mají nějakou zkušenost s pronásledováním. Hlavními zdroji informací v této seminární práci jsou Moderní psychologie pro právníky: domácí násilí, stalking, predikce násilí od L. Čírtkové, Stalking and Psychosexual Obsession : Psychological Perspectives for Prevention, Policing and Treatment od Boon, J a Sheridan a diplomová práce Trestný čin nebezpečného pronásledování podle § 354 TZ od Sarah Kubaričové.
7
1. Co je to stalking V řeči lovců původně výraz stalking označoval stopování, přiblížení se ke zvěři a následné usmrcení. V dnešním světě se pronásledovatel (můžeme taktéž využít pojmenování stalker) již nezaměřuje na zvěř, ale na lidskou oběť, kterou systematicky obtěžuje. Stalker je na svou oběť obsesivně fixován. Obtěžování se projevuje nepřetržitou, nechtěnou a nevyžádanou pozorností nejrůznějších forem. Nejčastější z těchto forem je pravděpodobně závažné narušování soukromí, osobní svobody a lidské důstojnosti oběti1. Vyskytují se ovšem i případy, kdy dochází i k poškozování duševního a tělesného zdraví oběti, které leckdy přeroste až k ohrožení jejího života, proto je stalking považován za velmi specifickou skupinu trestné činnosti.2 Velký anglicko- český slovník překládá stalking jako stopování či plížení se za něčím3, což se poměrně shoduje s významem původním i dnešním. První použití termínu stalking se připisuje doktoru J. R. Meloyovi v USA koncem 90. let 20. století. Podle něj se stalking dá definovat jako „trestný čin zahrnující jednání spočívající ve sledování jedince během delšího časového úseku, která jsou ohrožující a potencionálně nebezpečná“4 Meloy poté spolupracoval s Gothardem a společně zrekonstruovali definici do následujícího znění: „abnormální nebo dlouhodobý charakter hrozby nebo obtěžování směřující vůči určité osobě, kdy charakter hrozby nebo obtěžování vymezili jako více než jeden zjevný čin nežádoucího pronásledování oběti, které dotyčná osoba vnímala jako obtěžující“.5 V publikaci Forenzní psychologie je stalking definován takto: „úmyslné, zlovolné pronásledování a obtěžování jiné osoby, které snižuje kvalitu jejího života a ohrožuje její bezpečnost“.6 Z výše uvedeného můžeme soudit, že přesná definice neexistuje, ale ve všech se objevují stejné prvky, kterými jsou obtěžování a sledování dané osoby.
1
ČÍRTKOVÁ, L. Moderní psychologie pro právníky: domácí násilí, stalking, predikce násilí. 1.vyd. Praha: Grada publishing, a.s., 2008, s. 53. 2 ČÍRTKOVÁ, L. Moderní psychologie pro právníky: domácí násilí, stalking, predikce násilí. 1.vyd. Praha: Grada publishing, a.s., 2008, s. 53. 3 HAIS, K.; HODEK, B. Velký anglicko-český slovník. II. N-Z. 1.vyd. Praha: LEDA, 1997, s. 2249-2250. 4 MELOY, J. R. Psychology of Stalking. In MELOY, J. R. (ed.). Psychology of Stalking : Clinical and Foresic Perspectives. San Diego: Academic Press, 1998, s. 2. 5 MELOY, J. R. Psychology of Stalking. In MELOY, J. R. (ed.). Psychology of Stalking : Clinical and Foresic Perspectives. San Diego: Academic Press, 1998, s. 2. 6 ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 212.
8
Všechny publikace i odborníci se shodují i v tom, že stalking má i další typické vlastnosti, mezi které patří například kontaktování své oběti ať už známé či neznáme skrz různé komunikační prostředky, např. e-mail, dopisy, vzkazy, mobil a v posledních letech sociální sítě.
2. Typy stalkingu Existuje mnoho způsobů, jak rozdělit stalking. Můžeme ho dělit na základě rozdílných kritérií či přístupů. Tato práce je zaměřená pouze na dělení dle závažnosti chování pachatele pronásledování s vyhrožováním, proximální stalking a digitální stalking a následně na pronásledování celebrit, expartner stalking, kde je vztah oběti a pachatele nejdůležitější, a kyberstalking, podle Čírtkové7.
2.1.
Typy dle závažnosti chování pachatele
Podoba stalkingu, která se považuje za nejmírnější je obtěžování, neboli distální stalking. Obsahem tohoto typu pronásledování je napadání oběti z virtuální nebo prostorové dálky. Mezi typické projevy pachatele patří zasílání velkého množství zpráv, ale i různých dárků. I když se jedná o mírnou podobu tohoto typu stalkingu, jeho dopady na oběť mohou být závažné. Oběť totiž nemůže vědět, zda se jedná pouze o notorického obtěžovatele, který meze distálního stalkingu nepřekročí a tudíž zde není hrozba ublížení na zdraví, nebo jestli se jedná o první fázi stalkingu a pachatelovi projevy budou eskalovat. Dalším stupněm tohoto typu je proximální stalking (taktéž pronásledování). Pronásledování již zahrnuje kontakt mezi obětí a stalkerem, jelikož do něj patří i nepřehlédnutelné známky přítomnosti pronásledovatele a důraznější pokusy o přímý kontakt, a to zejména pokusy vniknout do soukromí oběti a sledování oběti. Voss, Hoffmann a Wondrak zjistili, díky anonymnímu veřejnému dotazníku pro pronásledovatele, že motivací pro proximální stalkery je většinou kontrola a moc, kdežto notoričtí pronásledovatelé si myslí, že oběť má o ně zájem a svůj vztah k ní hodnotili jako altruistický a pečovatelský. 8
7
ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 225 – 226. Výzkum Vosse, Hoffmanna a Wondraka publikovaný v ČÍRTKOVÉ, L. Moderní psychologie pro právníky: domácí násilí, stalking, predikce násilí. 1.vyd. Praha: Grada publishing, a.s., 2008, s. 78. 8
9
Nejvyšší stupeň tohoto dělení je pronásledování s vyhrožováním. V tomto případě pachatel vyhrožuje své oběti v přímém kontaktu, ale i na dálku. U obou případů je vyhrožováno oběti vážnou ujmou na zdraví či vlastní sebevraždou.
2.2.
Pronásledování celebrit
Pronásledování celebrit zapříčinilo zvýšení zájmu o stalking, ale i přijetí anti- stalkingových zákonů. Uvedeno je zde několik specifik týkajících se pronásledování celebrit. Oproti normálním stalkerům jsou stalkeři celebrit většinou psychicky narušeni, například mají poruchu osobnosti9 spadající podle DSM-IV10 do druhé skupiny, to jsou emocionálně a dramaticky se chovající (typicky histrionská, narcistická, antisociální a hraniční porucha osobnosti), případně podle MKN-1011 věnované poruchám osobnosti a chování dospělých. Další obměnou oproti normálnímu stalkingu je i střídání terčů (obětí) během své stalkovací kariéry, což znamená, že se pronásledovatel postupně soustředí na různé významné osobnosti. Čírtková uvádí, že předmětné „přeskakování z jedné cílové osoby na druhou naznačuje, že pronásledovatelům jde mnohem více a především o sám proces stalkingu než o vlastní cílovou osobu“.12 U tohoto typu pronásledování existuje několik vzorců stalkingu podle role, do které se pachatel obsadil, tj. člen rodiny, celebrita je pronásledována jako milenec, objekt delikventní touhy, údajný spiklenec, nepřítel, nebo k získání slávy, jako to bylo u Lennonova atentátníka M. Chapmana, u stalkera Madonny R. Hoskinse či u A. Bremera, který byl pronásledovatel amerického prezidenta Nixona.13
9
Porucha osobnosti, nazývaná též psychopatie, je charakteristická trvalým narušením adaptace, nepřizpůsobivým chováním, které působí nápadně až rušivě a kterým trpí buď postižený jedinec, nebo jeho okolí, často však tyto osobnosti způsobují problémy sobě i ostatním. Příčinou rušivého chování je určitá disharmonie osobnosti, kdy jsou některé vlastnosti nadměrně zvýrazněny na úkor jiných, nebo jsou naopak téměř nerozvinuté. Jde převážně o odchylky v citovém prožívání ve vztahu k jiným lidem, ve způsobu uvažování a postojích. In HOLCR K. a kol. Kriminologie. 1.vyd., Praha: Leges, 2009, s. 77-78. 10 Diagnostický a statistický manuál duševních chorob (4. revize) vytvořený Americkou psychiatrickou společností. 11 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí vytvořená Světovou zdravotnickou organizací. 12 ČÍRTKOVÁ, L. Moderní psychologie pro právníky: domácí násilí, stalking, predikce násilí. 1.vyd. Praha: Grada publishing, a.s., 2008, s. 69. 13 ČÍRTKOVÁ, L. Moderní psychologie pro právníky: domácí násilí, stalking, predikce násilí. 1.vyd. Praha: Grada publishing, a.s., 2008, s. 72.
10
2.3.
Expartner stalking
Důležitým poznatkem u stalkingu je to, že velkou roli zde hrají vztahy buďto reálné nebo i ty smyšlené. Expartner stalking je podle mnoha zahraničních výzkumů, které vedli experti jako Fiedler, Stadler nebo Boon, nejčastějším typem stalkingu, podle těchto výzkumů jde až o 50% všech případů stalkingu. Kriminolog H. J. Schneider zmiňuje holandskou studii, dle které procento výskytu pronásledování bývalým partnerem je dokonce ve výši 68%. 14 Právě expartner stalking je založen na reálném vztahu pachatele a oběti jako reakce na konflikty a představuje tak disfunkční vzorec chování pro řešení partnerských krizí a kolapsů. 15
Pronásledovatel v tomto případě nedokáže unést rozpad intimního vztahu s obětí a snaží se
tak tento vztah obnovit nebo se snaží oběti pomstít za ukončení vztahu. Čírtková ve svém článku Expartner stalking a jeho podoby16 předkládá mnoho výzkumů a rozebírá pronásledování bývalým partnerem z různých úhlů pohledu. Je zde například uvedeno, že z 75% je expartner stalkerem muž, nebo že pouze 28% případů se váže na vztahy trvající déle než 4 roky. Závažnost expartner stalkingu záleží nepochybně i na vzniku samotného pronásledování. Existují tři varianty vzniku expartner stalkingu. První varianta je ta, že ještě před ukončením vztahu můžeme vidět náznaky stalkingu, podle empirických studií je toto charakteristické pro nejzávažnější případy expartner stalkingu, kdy se pronásledovatel již v době trvání vztahu dopouští psychického týrání partnera například nadměrnou kontrolou, ale může se vyskytnout i nějaká forma fyzického domácího násilí. U druhé varianty se stalking dostavuje v průběhu rozchodu partnerů. Zde je častou motivací pro pronásledovatele nadměrná naděje na udržení blízkého vztahu a nedůslednost při ukončení vztahu. Poslední varianta počátku expartner stalkingu nastupuje až po ukončení vztahu a má vždy nějaký spouštěč. Nejčastějším faktorem k začátku pronásledování bývá nový partner oběti.17
14
ČÍRTKOVÁ, L. Expartner stalking a jeho podoby. Právo a rodina. 2011, č. 2. ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. 16 ČÍRTKOVÁ, L. Expartner stalking a jeho podoby. Právo a rodina. 2011, č. 2. 17 ČÍRTKOVÁ, L. Expartner stalking a jeho podoby. Právo a rodina. 2011, č. 2 15
11
2.4.
Kyberstalking
Rozvoj technologií sebou nese bezesporu pozitiva, jakými jsou například zjednodušení činností nebo rychlejší komunikace, ovšem s pozitivy přichází i negativa, která se projevují i u stalkingu. Jsou to právě moderní technologie, a v poslední době i rozmach sociálních sítí, které zjednodušují pronásledování osob. Toto mínění podporuje i tisková zpráva18 z roku 1999, ve které americká ex-ministryně J. Reno podotkla, že některé aspekty internetové technologie, např. nízká cena, snadné použití a anonymita, slouží jako atraktivní prostředek pro sexuální zneužívání dětí, podvodné jednání a samozřejmě i kyberstalking. Termín kyberstalking byl poprvé použit doktorem Johnem Deirmenjianem, který ho definoval jako pronásledování prostřednictvím kybernetického prostoru19, tj. internetu. Kyberstalking bývá někdy označován za pronásledování skrz počítač, elektronický stalking nebo online stalking.20 Chování, které spadá pod tento typ pronásledování, většinou obsahuje zasílání nechtěných e-mailů, zasílání zpráv s negativním obsahem na chatroomech či sociálních sítích, rozšiřování zlomyslných pomluv, nepřátelské publikování věcí týkajících se oběti na internetu, předstírání být obětí a jejím jménem publikovat záporné názory a komentáře, uveřejňování urážlivých zpráv v návštěvnických knihách (guestbooks) a v neposlední řadě i spamování, posílání virusů apod. (tzv. elektronická sabotáž). Internet může být využit i ke sběru osobních informací o oběti, které mohou sloužit k dalšímu pronásledování nebo za účelem komunikace s obětí kvůli přímému či nepřímému vyhrožování, zastrašování a vyvolání strachu. Kyberstalkera může být velmi složité, občas takřka nemožné, vystopovat, pokud například odesílá e-maily skrz dva a více postupné servery. I to je důvod, proč většina států už má dnes speciální legislativu proti tomuto typu pronásledování. První právní úprava proti kyberstalkingu byla přijata roku 1992 v Michiganu v USA a první trestní řízení bylo vedeno o tři roky později tamtéž.21
18
RENO, J. 1999 report on cyber stalking: A new challenge for law enforcement and industry. Převzato z BOON, J.; SHERIDAN, L. (ed.). Stalking and Psychosexual Obsession : Psychological Perspectives for Prevention, Policing and Treatment. Chichester: Wiley, 2002. 19 DEIRMENJIAN, J. M. Stalking in cyberspace. Journal of American Academy of Psychiatry and Law, 1999, č. 27. 20 BURGESS, A. W.; BAKER, T. Cyberstalking. In BOON, J.; SHERIDAN, L. (ed.). Stalking and Psychosexual Obsession : Psychological Perspectives for Prevention, Policing and Treatment. Chichester: Wiley, 2002. 21 BOON, J.; SHERIDAN, L. (ed.). Stalking and Psychosexual Obsession : Psychological Perspectives for Prevention, Policing and Treatment. Chichester: Wiley, 2002.
12
3. Pachatelé stalkingu V první fázi kriminologických výzkumů, které se zabývaly osobností22 pachatele stalkingu, se předpokládalo, že stalker je psychicky narušená osoba. Nynější výzkumy však dokazují, že pronásledovatelem se může stát i naprosto normální jedinec. Častými představiteli stalkingu jsou bývalí partneři23 a až po těchto pachatelích jsou pronásledovatelé s různorodými duševními poruchami, přičemž ti, kteří se vyznačují těžkou asociální poruchou osobnosti, patří mezi ty nejnebezpečnější. Do tohoto typu zapadají i umanutí pronásledovatelé celebrit.
3.1.
Proč se stalker stane stalkerem
Většina odborníků se shoduje, že pronásledování je zapříčiněno „zvláštní“ osobností pachatele. Například Vosse24 uvádí tři teorie příčin vzniku stalkingu – teorii vazby, psychoanalytickou teorii a psychodynamickou teorii. V teorii vazby25 hraje velkou roli vztah k rodičům v dětství. To znamená, že se klade velký důraz na stabilní a citově uspokojivý vztah ke klíčové osobě. Na druhou stranu narušená vazba má za následek narušení mezilidských vztahů v dospělosti a také vznik predispozic pro stalkerství. K propuknutí stalkingu dochází v době, kdy je stalker v aktuálním vztahu konfrontován se situací vyvolávající u něj obdobné pocity zranění, jež zažil v dětství. U psychoanalytické teorie je nejdůležitější objektový vztah s druhou osobou, například vztah s matkou v raném dětství. Při brzké interakci matky a dítěte dochází k vytváření pevného a zásadního prvku, jež napomáhá formovat osobnost dítěte. V tomto období nabývá dítě pozitivní zkušenosti o sobě samém a tak o sobě uvažuje jako o plnohodnotném, důležitém a cenném jedinci, který začíná samostatně objevovat svět. Narušení takového vztahu a rozvoje osobnosti vede často k rozdělení osobnosti na dobro a zlo, což se může projevit v dalších vztazích a i vést právě i ke stalkingu. Jedinec nezvládá normální situace spojené s rozchodem a s ukončením vztahu. Typickým příkladem mohou být muži týrající své partnerky pouze pro ujištění, že jsou milováni a mají vůdčí roli, avšak zároveň jsou na svou partnerku nezdravě fixováni. 22
Osobnost je definována jako organická jednotka (systém) všeho tělesného a psychického, vrozeného a získaného, typická pro daného jedince, utvářená a projevující se v jeho chovaní (tj. činnosti a společenských vztazích). In HOLEČEK, V.; MIŇHOVÁ, J.; PRUNNER, P. Psychologie pro právníky. Aleš Čeněk: Dobrá voda 2003. 23 Viz kapitola 2.3. Expartner stalking. 24 ČÍRTKOVÁ, L. Moderní psychologie pro právníky: domácí násilí, stalking, predikce násilí. 1.vyd. Praha: Grada publishing, a.s., 2008, s. 79. 25 Autorem teorie vazby je britský psycholog, psychiatr a psychoanalytik John Bowlby, který mimo jiné publikoval trilogii Vazba a ztráta (Attachment and Loss : 1969,1972, 1980).
13
Psychodynamická teorie je zaměřená na patologické chování stalkerů. Hlavní motiv je narcistická a hraniční touha osobnosti jedince, ovšem bez soustředění se na původ těchto poruch. Podle této teorie je motivací pro stalkery nepřátelství a zloba vůči své oběti a cílem její destrukce. 26
3.2.
Typologie pachatelů
Dosud neexistuje jednotná typologie stalkerů, na které by se experti shodli, ovšem i tak se jednotlivá dělení se navzájem prolínají a mají často společné znaky. Je nutné podotknout , že klasifikace stalkerů se liší v souvislosti na předem určený cíl experty, respektive seskupení expertů, kteří ji vymysleli. Na naší odborné scéně doposud neproběhl žádný výzkum, který by se naplno zabýval touto problematikou, a proto čerpám pouze ze zahraničních studií, které jsou mimo jiné uvedené i v mnoha publikacích Čírtkové. V následujících podkapitolách jsou v krátkosti uvedeny typologie pronásledovatelů podle odlišných expertů, jako jsou Hoffmann a Kükenová, Skoler, Boon a Sheridan, Holmes, Mullen a další. Pro přehlednost jsou děleny do 5 kategorií dle jejich orientace, tj. osobnost pachatele, vztah pachatele a oběti, nebezpečnost pachatele, jeho motivace a konečná podkapitola obsahující kombinaci kritérií.
3.2.1. Osobnost pachatele Americký psycholog Skoler určil, na základě výzkumu zabývající se osobností stalkera, 4 základní archetypy stalkera – histrionský stalker, borderline stalker, narcistický stalker a disociální stalker. Pokud jsou u stalkera nejvýraznější rysy žárlivost, nízká kontrola impulsů a konkurenční přístup ke vztahu, jedná se zpravidla o histrionského stalkera. Identifikačními vlastnostmi borderline stalkerů je nejdříve střídání vzorců uctívání a odmítání oběti, později převládají pokusy o její devalvaci. Narcistický stalker očekává obdiv a odmítnutí prožívá jako ponížení, což vede k agresi. Disociální stalker, poslední archetyp stalkera, nerespektuje žádné normy, nemá žádnou empatii a veškeré konflikty řeší agresí.27 3.2.2. Vztah pachatele a oběti Většina odborníků se zaměřuje na dělení typů stalkerů právě podle vztahu pronásledovatele a oběti. Pro představu je zde uvedeno několik těchto typologií uvedených v zahraniční publikaci.28 Zona a kolektiv rozdělili stalkery do následujících dvou skupin – předchozí vztah a žádný předchozí vztah. První uvedenou skupinu, předchozí vztah, lze rozdělit na dalších 6 podskupin - známý, zákazník, soused, profesní vztah, rande, milenec. Fremouw a kolektiv na 26
ČÍRTKOVÁ, L. Moderní psychologie pro právníky: domácí násilí, stalking, predikce násilí. 1.vyd. Praha: Grada publishing, a.s., 2008, s. 79 - 83 27 ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. s. 221. 28 BOON, J.; SHERIDAN, L. Stalker Typologies: Implication for Law Enforcement. In BOON, J.; SHERIDAN, L. (ed.). Stalking and Psychosexual Obsession : Psychological Perspectives for Prevention, Policing and Treatment. Chichester: Wiley 2002, s. 65-67.
14
základě výzkumu zkušeností s obtěžováním, kterého se zúčastnilo téměř šest set amerických studentů, utvořili kategorizaci obsahující 4 kategorie: přítel, běžné rande, vážné rande, cizinec/neznámá osoba. Meloy roztřídil stalkery a oběti na základě jejich známosti: ti, kteří se předem znali, ti, kteří byli předtím milenci a ti, kteří si byli neznámí. Podobná je i britská typologie zpracovaná Wallisem: ex-rodinný partner, ex-intimní vztah, běžný vztah, kolega z práce a neznámá osoba. Z těchto typologií vyplývá, že jsou prakticky obdobné a liší se pouze konkrétním pojmenováním skupin. Zájem o rozčlenění pachatelů dle jejich vztahu k oběti odpovídá i tomu, že nejčastějším typem stalkingu je expartner stalking. Hoffman a Kükenová se zaměřili ve svém výzkumu přímo na expartner stalking, v němž rozdělili pronásledovatele na dvě skupiny – ofenzivní a defenzivní, lišící se svojí vazbou na domácí násilí.29 Defenzivní variantě pronásledování nepředchází domácí násilí, ale už dřívější
partnerský vztah není symetrický, neboť budoucí stalker je silně citově fixován na druhém a nedokáže přijmout rozchod. Na druhou stranu ofenzivní stalking je pouze pokračováním domácího násilí, kdy pachatel se snaží o udržení či obnovu kontroly a vlivu nad obětí, a to i prostřednictvím dětí, které pachatelovi mohou sloužit jako prostředek pro psychické ovlivňování bývalé partnerky. 3.2.3. Nebezpečnost pachatele Členění Boona a Sheridana je tvořeno posuzováním nebezpečnosti stalkingu vyplývající z osobnosti pachatele, která má sloužit i v praxi pro policisty při řešení konkrétních případů. I tvůrci uvádějí, že jejich členění „je založeno přímo na údajích získaných od britských obětí stalkingu (přes 100 případů) a je výslovně zaměřeno pro orgány činné v trestním řízení za účelem hodnocení a řízení individuálních skutečných případů stalkingu“.30 Toto členění obsahuje čtyři základní typy pronásledovatelů: pronásledování ex-partnerem, umanutým (poblázněným) obdivovatelem, fixovaným pronásledovatelem s psychickými poruchami a sadistickým pronásledovatelem.
29
ČÍRTKOVÁ, L. Expartner stalking a jeho podoby. Právo a rodina. 2011, č. 2, s. 6. BOON, J.; SHERIDAN, L. Stalker Typologies: Implication for Law Enforcement. In BOON, J.; SHERIDAN, L. (ed.). Stalking and Psychosexual Obsession : Psychological Perspectives for Prevention, Policing and Treatment. Chichester: Wiley 2002, s. 69. 30
15
Pronásledování ex- partnerem zahrnuje zhruba 50% všech zjištěných případů stalkingu, kterému často předchází například domácí násilí, verbální útoky či poškozování majetku oběti. Odborníci doporučují omezit veškerý kontakt oběti s pachatelem. Doporučuje se i přestěhování oběti, protože často je větší vzdálenost důležitější než veškeré utajování nového bydliště. Pronásledování umanutým obdivovatelem zahrnuje „pouze“ 18% případů stalkingu. Tvůrci tuto kategorii dělí na další dvě podkategorie - mladý milující a milující středního věku. U této kategorie není oběť obětí, ale spíše milovanou či obdivovanou osobou, protože pronásledovatel má o ní romantické a pozitivní smýšlení. U mladého milujícího se doporučuje poradenská a psychologická intervence osvětlující jaké následky svému idolu způsobují a jaké to pro pronásledovatele může mít dopady. U milujícího středního věku se používá podobný postup, zároveň s přerušením veškerého kontaktu s obětí, kdy se jako účinná jeví i konzultace problémů pachatelova existujícího vztahu.
Z jejich výzkumů vyplývá, že 20% stalkerů spadá pod třetí skupinu – pronásledování fixovaným pronásledovatelem s psychickými poruchami. Tato kategorie je dále členěná na méně nebezpečné fixované pronásledovatele a fixované pronásledovatele se zvýšenou nebezpečností. První podkategorie pachatelů přichází do kontaktu s obětí většinou ženského pohlaví díky pracovním vztahům, má blízko k psychopatii, exceluje v manipulačních schopnostech. Oběť by měla zřetelně dát najevo své odmítnutí, naprosto přerušit kontakt s pachatelem a eventuálně vyhledat i právní pomoc. Druhé podkategorii je blízké vážnější duševní narušení, agresivní projevy, nevypočitatelnost jeho jednání a „bombardování“ oběti. Té se rovněž doporučuje přerušení kontaktů a iniciovat psychiatrické přešetření stalkera. Poslední kategorie, pronásledování sadistickým pronásledovatelem, se vyznačuje značnou nebezpečností, zastrašováním oběti, snahou o kontrolu jejího života, střídáním projevů agrese spolu s násilím a laskavosti. Oběť by měla být od pachatele naprosto izolována na utajeném místě, neboť sadistický pronásledovatel tíhne jí vyhledat a pokračovat ve svém jednání.
16
3.2.4. Motivace pachatele Proč v osobních, pracovních a mediálně zprostředkovaných vztahů ke stalkingu dochází, to je rozdělení, na které se ve svém výzkumu zaměřil Paul Mullen. Stanovil 5 hlavních motivačních vzorců - reakce na odmítnutí, hledání intimity a blízkosti za každou cenu, ventilování hostilis a nenávistnosti, pronásledování z nedostatku kompetencí řešit vzniklou situaci jinak, pronásledování jako důsledek predátorské (útočné) agresivity31. Tento výzkum je postaven na výpovědích skutečných pronásledovatelů, kteří navštěvují speciální kliniku v Austrálii. Na základě výše uvedeného australští odborníci32 popsali další typologii pachatelů dle rizikovosti pro oběť, kdy je pachatelem buď odmítnutý pronásledovatel, jehož motivací je obnovit vztah anebo odplata za odmítnutí, neboť je dotyčný rozčarován a rozhořčen z ukončeného vztahu a stalking je tak pro něj náhražkou za ukončený vztah; hledač intimity, který dychtí po vztahu s jedincem, který ho zaujal a domnívá se, že jeho city budou opětovány. Negativní reakce oběti si vykládá kladně a jedná se tak o klasického stalkera celebrit;33 nekompetentní nápadník hledající taktéž vztah, avšak již ne opětovaný vztah, nýbrž jen rande či sexuální schůzku. Po odmítnutí se zase zaměří na jiný terč. Zlostný pronásledovatel urputně pronásleduje oběť kvůli reálnému či domnělému poranění, újmě, kterou mu pronásledovaná osoba přivodila, sám se cítí jako oběť a vyniká ve vyhrožování a zastrašování. Predátorský pronásledovatel má za cíl útočit a často má sklony k sexuálně agresivnímu chování. Pronásledovatel buď tajně pronásleduje oběť, aby ji nevystrašil před finálním útokem, nebo oběti již od počátku dává v náznacích najevo, že je pronásledována. V tabulce (viz. Příloha č. 1), jež je převzata z publikace Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů34, je předváděna vlastní rizikovost pronásledování dle výše uvedené typologie, ze které je patrné, že vysoké riziko fyzického napadení, psychické a sociální poškozování oběti je především u odmítnutého a predátorského typu stalkera.
31
ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 217. MULLEN, P. E.; PATHE, M.; PURCELL, R. et al. Study of stalkers. American Journal of Psychiatry. 1999, č. 156, s. 1244-1249. 33 Viz kapitola 2.2. Pronásledování celebrit. 34 ČÍRTKOVÁ, L.; VITOUŠOVÁ, P. a kol. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů: Příručka pro pomáhající profese. 1. vydání. Praha: Grada publishing, a.s., 2007. s. 121. 32
17
Domény rizika
Odmítnutý pronásledovatel
Hledač intimity
Zlostný pronásledovatel
Predátorský pronásledovatel
1. Napadení
vysoké
nízké
nízké
nízké
vysoké
2. Vyhrožování
vysoké
moderované
vysoké
vysoké
nízké
3. Perzistence
moderované
vysoké
nízké
moderované
nízké
4. Psychické a sociální poško-zování oběti
vysoké
moderované
nízké
vysoké
vysoké
5. Opakování vůči nové oběti
vysoké
nízké
vysoké
moderované
vysoké
Nekompetentní nápadník Riziko
3.2.5. Kombinace kritérií Holmes pro roztřídění pronásledovatelů do skupin zkombinoval různá kritéria, mezi něž patří předcházející vztah k oběti, typ oběti, motivace a osobnost pronásledovatele, a tak rozdělil pronásledovatele do šesti základních skupin - pronásledovatel celebrit, pronásledovatel expartnera, pronásledovatel politiků, pronásledovatel z vášně se sexuální motivací, pronásledovatel ze zištné motivace a pronásledovatel zhrzený a odmítnutý v lásce35. U této kategorie není potřeba dalšího rozboru, jelikož obsahuje poznatky z předešlých kategorií.
35
BOON, J.; SHERIDAN, L. Stalker Typologies: Implication for Law Enforcement. In BOON, J.; SHERIDAN, L. (ed.). Stalking and Psychosexual Obsession : Psychological Perspectives for Prevention, Policing and Treatment. Chichester: Wiley 2002, s. 64-65.
18
4. Výzkum 4.1.
Cíl výzkumu
Cílem výzkumu bylo zjistit, zda studenti gymnázií ve vybraných krajích naší vlasti jsou obeznámeni se stalkingem a jeho nebezpečností, tj. jaké jsou tresty, jaké jsou znaky stalkingu či jak se bránit, kdybychom se stali obětí. Dalším cílem bylo zjistit, kolik z nich má nebo zná někoho, kdo má zkušenost se stalkingem, ať už jako pachatel nebo „pouze“ jako jeho oběť. Očekávám, že studenti gymnázií jsou plně informováni o tom, co stalking je, ale myslím si, že pouze studenti vyšších ročníků gymnázií budou srozuměni s následky, znaky, obranou proti stalkingu. Stejně tak předpokládám, že aspoň jeden z deseti dotázaných měl nebo zná někoho, kdo v minulosti měl problémy se stalkingem či kyberstalkingem. Doposud nebyly na území České Republiky publikovány žádné výzkumy, dle kterých bych mohla srovnávat, v čem se mé domněnky a výsledky shodují či liší od opravdových odborníků na pronásledování.
4.2.
Metodika výzkumu
Výzkum probíhal formou dotazníkového šetření u náhodně vybraných studentů gymnázií v jihočeském, plzeňském, pardubickém kraji a Praze. Dotazník byl anonymní, dobrovolný a vlastní konstrukce. Obsahoval 12 otázek, z toho 8 uzavřených a 5 otevřených otázek. Pro tento výzkum byli vybráni respondenti ve věku 11-20 let. Z 300 oslovených osob se výzkumu účastnilo 172 (57,3%) dívek a 128 (42,7%) chlapců.
4.3.
Charakteristika zkoumaného vzorku
Na dotazník odpovědělo 300 studentů gymnázií z jihočeského, plzeňského, pardubického kraje a Prahy. V této kapitole je uvedena charakteristika zkoumaného vzorku, to jest pohlaví, třída, bydliště.
Otázka č. 1 – Jaké je vaše pohlaví?
Výzkumu se účastnilo 172 dívek, což je 57,3% a zbývajících 42,7% byli chlapci, to dělá 128 respondentů.
Otázka č. 2 – Do jaké třídy chodíte?
viz. Příloha č. 2
Nejvíce dotazovaných bylo z kvinty a 1. ročníku (81) a na druhou stranu nejméně dotazovaných bylo z primy (20). Nízká účast u mladších ročníků se dá vysvětlit tím, že dotazník se šířil po sociálních sítích, které jsou nejvíce využívány adolescenty od 15 roku. 19
Otázka č. 3 – V jakém kraji bydlíte?
viz. Příloha č. 3
Výzkum byl prováděn mezi studenty jihočeského, plzeňského, pardubického kraje a Prahy. Tyto 4 kraje byly vybrány proto, že v posledních letech se zde ukázal stalking jako nejrozšířenější ze všech krajů České Republiky. Nejvíce dotázaných bylo
z jihočeského
kraje
(41%),
poté
následoval
kraj
pardubický
(26%), Praha (19%) a nejméně dotázaných bylo z plzeňského kraje (14%).
4.4.
Výsledky šetření
Tato kapitola vás seznámí s výsledky šetření, které se týkají informovanosti o stalkingu mezi vybraným vzorkem populace, jehož rozbor je uveden v kapitole 4.3. Charakteristika zkoumaného vzorku. 4.4.1. Definice stalkingu Otázky č. 5, 6 a 7 se zabývají tím, jestli vůbec studenti vědí, co to stalking je. Otázka č. 5 byla otázka uzavřená – Ano, vím/ Ne, nevím. Otázka č. 6 byla otevřená a studenti měli vymyslet vlastní definici pronásledování. Pouze 7 studentů odpovědělo, že neví, co stalking je a zbylých 293 respondentů odpovědělo, že ví, co stalking je a dobře jej definovalo i v otázce č. 6. Níže jsou uvedeny některé definice z dotazníku.
Nevyžádané sledování nějakého člověka, omezování jeho osobního prostoru a nabourávání se do jeho soukromí.
Obsesivní sledování někoho.
Je to trestný čin. Jedná se o opakované a nevhodné pronásledování osob ve formě například psaní zpráv atd…
(proná)sledování jiné osoby
Opravdové definice od odborníků jsou uvedeny v kapitole 1. Co je to stalking na straně 4. Většina odpovídajících se shodla na tom, že stalking je nebezpečné a nevyžádané sledování osoby. Spousta studentů taktéž uvedla, že se k němu používají nejrůznější moderní technologie a že pachatel trpí často nějakou psychickou poruchou. V otázce č. 7 měli dotazovaní vysvětlit rozdíl mezi klasickým stalkingem a kyberstalkingem. Všech 293 studentů odpovědělo správně a v krátkosti odpovědělo. Více o kyberstalkingu v kapitole 2.4. Kyberstalking.
20
4.4.2. Průběh, obrana a trest Otázky č. 8, 9 a 10 byly zaměřeny na průběh, obranu a trest. Otázka č. 8, jaké jsou známky stalkingu, byla uzavřená a studenti měli na výběr z několika možných i nemožných známek pronásledování, kdy měli možnost zaškrtnout více možností. Je zde uvedeno, z jakých možností mohli dotazovaní vybírat a za každou možností je počet studentů, kteří tuto možnost zvolili.
Sledování osoby déle jak měsíc (290)
Stupňování chování stalkera (227)
Posílání výhružných dopisů (122)
Posílání milostných dopisů (152)
Sledování osoby jeden týden (0)
Sledování osoby zpovzdálí bez šance na kontakt (288)
Unesení oběti (106)
Posílání dárků (110)
Možnosti unesení oběti a sledování osoby jeden týden byly jediné dvě odpovědi, které bychom nenašli u žádného typu stalkingu. Dotazovaní si u této otázky nevedli tak dobře jako u předchozích otázek, ale i přesto téměř všichni dobře odhadli, že sledování osoby musí trvat déle jak měsíc, aby se dalo mluvit o stalkingu. V otázce č. 9 měli respondenti za úkol vybrat všechny možné odpovědi na otázku, co dělat v případě, že už nás někdo sleduje. V závorce je vždy uveden počet studentů, kolik zvolilo danou možnost.
Dát stalkerovi najevo, že o něj nemáte zájem (156)
Nahlásit ho na policii (290)
Ignorovat ho (280)
Zavolat polici či nějakou podpůrnou organizaci (274)
Jít se stalkerem na schůzku a všechno mu vysvětlit (57)
Začít si vztah se stalkerem (0)
Vymazat všechny stalkerovi pokusy o kontakt (5)
Odpovídat na jeho vzkazy (13)
Nikomu nic neříkat (2)
21
Špatně udělali ti, kteří zvolili možnosti - nikomu nic neříkat, odpovídat na jeho vzkazy, vymazat všechny stalkerovy pokusy o kontakt, začít si vztah se stalkerem a jít se stalkerem na schůzku a všechno mu vysvětlit. Je překvapivé, že více jak 1/6 studentů by šla se stalkerem na schůzku a všechno mu vysvětlila, což je špatně. U většiny pronásledovatelů totiž platí, že pokud se oběť pokusí o jakýkoliv kontakt se stalkerem, stalkera to ještě více povzbudí k pokračování ve stalkingu. Otázka č. 10, víte, jaký trest vám v České Republice hrozí za tento čin, měla za úkol zjistit, zda mají studenti povědomí o tom, že stalking je trestný čin a pokud věděli, že se jedná o trestný čin, měli vybrat jaký trest se za stalking uděluje.
Trest smrti (1)
Napomenutí (34)
Veřejně prospěšné práce (11)
Odnětí svobody na 6 měsíců (35)
Odnětí svobody až na 1 rok (140)
Odnětí svobody až na 3 roky (36)
Žádný, není to protizákonné (36)
Pravdou je, že správné jsou tři odpovědi, a to odnětí svobody na 6 měsíců, odnětí svobody až na 1 rok i možnost odnětí svobody až na 3 roky. Vše záleží na okolnostech, jako je věk či pohlaví oběti či to, jestli jí pronásledovatel fyzicky ubližoval. 4.4.3. Zkušenosti Poslední dvě otázky dotazníku zkoumaly, zda mají studenti nebo někdo z jejich okolí zkušenosti se stalkingem jako oběť (otázka č. 11) nebo zda mají studenti nebo někdo z jejich okolí zkušenosti se stalkingem jako pachatel. 283 dotázaných odpovědělo, že žádné zkušenosti se stalkingem nemá, ani jako pachatel ani jako oběť. Nikdo nepřiznal, že by někdy sledoval někoho, ale 17 studentů odpovědělo, že měli zkušenost se stalkingem jako oběť. Jedna dívka se o této zkušenosti rozepsala a její výpověď je uvedena zde.
Dívka, 18 let, Jihočeský kraj
Ano, mám, jsem obětí stalkingu. Již třetím rokem mě sleduje jistý dospělý muž, ví, kde bydlím, kdy mi končí škola, kam kdy chodím. Neustále se vyskytuje na stejných místech jako já, chodí za mnou a pokouší se o jakýkoli kontakt.
Většina respondentů, kteří odpověděli kladně, napsali pouze „Ano, mám“ 22
4.5.
Závěr výzkumu
Cílem celého šetření a celé práce bylo zjistit, jestli studenti gymnázií v jihočeském, plzeňském, pardubickém kraji a Praze jsou seznámeni se stalkingem, tj. definice, tresty, znaky, obrana…. Záměrem taktéž bylo zjistit, zda adolescenti už mají zkušenost se stalkingem. Očekávání, že jsou studenti plně informováni o stalkingu, se potvrdila pouze z poloviny. Pravda je, že 293 respondentů z 300 je obeznámeno s tím, co stalking je a napsali i vlastní definice pronásledování. Následující otázky, týkající se základních znaků, obrany a trestů stalkingu, už nebyly očividně tak jednoduché, protože pouze jedna polovina odpověděla na tyto 3 otázky správně. Poslední část dotazníku obsahovala 2 otázky, které měly za úkol zjistit, zda měli respondenti už nějaké nepříjemné zážitky s pronásledováním. Z těchto otázek vyplynulo, že pouze 17 adolescentů má zkušenost se stalkingem z pohledu oběti. Výzkum bych tedy zakončila tím, že i když ve výše jmenovaných krajích bylo za poslední roky zjištěno hned několik případů stalkingu, studenti gymnázií nemají téměř žádné zkušenosti se stalkingem, ale i bez jakýchkoliv zkušeností jsou poměrně dobře informováni.
23
Závěr V posledních letech se stalking stal fenoménem, není moc odborných publikací, které by nám komplexně rozebrali celou problematiku. Teoretická část, první tři kapitoly, měli za úkol v krátkosti informovat veřejnost o problematice – pachatelé, typy a znaky. Poslední, čtvrtá, část byla zaměřena na to, zda jsou adolescenti ve věku od 11 do 20let informováni o pronásledování. Mé předpoklady byli, že studenti jsou informováni pouze o základních znacích stalkingu, ale o komplikovanějších věcech, jako jaký trest za stalking je na území ČR nebo jak se chránit před pronásledovateli. Tyto mé předpoklady byli, naplněny a to tak, že 293 studentů z 300, ví co to stalking je. Další částí dotazníku bylo zjistit, zda studenti mají zkušenosti se stalkingem. Tady mé předpoklady byli větší, než byla reálná skutečnost, že pouze 17 adolescentů má zkušenosti s tímto trestným činem. Domnívám se tedy, že studenti, především starších ročníků jsou informováni aspoň do takové míry, aby se dokázali před stalkingem chránit. Cílem této práce byla informovanost, které jsem docílila. V prvních třech kapitolách jsem shrnula nejdůležitější teoretické informace od českých i světových odborníků a v poslední kapitole jsem zjistila, jak na to jsou čeští gymnazisti s celkovým povědomím o této problematice, včetně zjištění, že pouze méně než 10% studentů ze zkoumaného prvku má zkušenosti se stalkingem.
24
Seznam použité literatury 1. BOON, J.; SHERIDAN, L. (ed.). Stalking and Psychosexual Obsession : Psychological Perspectives for Prevention, Policing and Treatment. Chichester: Wiley, 2002. 2. BURGESS, A. W.; BAKER, T. Cyberstalking. In BOON, J.; SHERIDAN, L. (ed.). Stalking and Psychosexual Obsession : Psychological Perspectives for Prevention, Policing and Treatment. Chichester: Wiley, 2002. 3. DEIRMENJIAN, J. M. Stalking in cyberspace. Journal of American Academy of Psychiatry and Law, 1999. 4. ČÍRTKOVÁ, L. Expartner stalking a jeho podoby. Právo a rodina. 2011. 5. ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. 6. ČÍRTKOVÁ, L. Moderní psychologie pro právníky: domácí násilí, stalking, predikce násilí. 1.vyd.Praha: Grada publishing, a.s., 2008. 7. ČÍRTKOVÁ, L.; VITOUŠOVÁ, P. a kol. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů: Příručka pro pomáhající profese. 1. vydání. Praha: Grada publishing, a.s., 2007. 8. HAIS, K.; HODEK, B. Velký anglicko-český slovník. II. N-Z. 1.vyd. Praha: LEDA, 1997. 9. HOLCR K. a kol. Kriminologie. 1.vyd., Praha: Leges, 2009. 10. HOLEČEK, V.; MIŇHOVÁ, J.; PRUNNER, P. Psychologie pro právníky. Aleš Čeněk: Dobrá voda 2003. 11. MELOY, J. R. Psychology of Stalking. In MELOY, J. R. (ed.). Psychology of Stalking : Clinical and Foresic Perspectives. San Diego: Academic Press, 1998. 12. MULLEN, P. E.; PATHE, M.; PURCELL, R. et al. Study of stalkers. American Journal of Psychiatry. 1999. 13. RENO, J. 1999 report on cyber stalking: A new challenge for law enforcement and industry. Převzato z BOON, J.; SHERIDAN, L. (ed.). Stalking and Psychosexual Obsession : Psychological Perspectives for Prevention, Policing and Treatment. Chichester: Wiley, 2002.
25
