STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST

STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST

PROPEDEUTIKA PŘÍRODOVĚDNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ V MATEŘSKÝCH ŠKOLÁCH

Veronika Tomanová

Liberec 2013

STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST Obor SOČ: 12 Tvorba učebních pomůcek, didaktická technologie

Propedeutika přírodovědného vzdělávání v mateřských školách Propedeutics of science education in nursery schools

Autor:

Veronika Tomanová

Škola:

Střední odborná škola a Gymnázium, Na Bojišti 759/15, 460 10 Liberec 3

Konzultant:

RNDr. Vladimíra Erhartová

Liberec 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem svou práci vypracovala samostatně s využitím odborných připomínek RNDr. Vladimíry Erhartové. Použila jsem literaturu uvedenou v seznamu použité literatury. Postup práce je v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) v platném znění.

V Liberci dne 15.3.2013

podpis: ……………………………

Poděkování. Děkuji RNDr. Vladimíře Erhartové za obětavou pomoc a odborné připomínky, které mi během práce poskytovala. Děkuji paní ředitelce Ladislavě Sehnoutkové, která mi umožnila program ověřit v Mateřské školce „Beruška“ v Liberci. Dále bych chtěla poděkovat Janu Kočíbovi za poskytnutí návodu na rakety.

ANOTACE Cílem práce bylo připravit roční program pro propedeutiku přírodovědného vzdělávání v mateřských školách (dále MŠ) a program prakticky vyzkoušet tak, aby mohl sloužit jako program využitelný jak v klubech malých debrujárů v MŠ, tak přímo učitelkami MŠ. Program tedy obsahuje 10 připravených návodů na 10 schůzek pro jeden školní rok, včetně návrhů pokusů, potřebných pomůcek, postupů, zjednodušených vysvětlení fyzikálních jevů pro děti, odborně správných vysvětlení, pedagogických poznámek a otázek pro děti. Vypracovaný program vychází jak z pedagogické a didaktické teorie, tak z vlastních zkušeností autorky získaných při dvouletém testování programu v MŠ Beruška v Liberci. Klíčová slova: propedeutika přírodovědného vzdělávání; mateřská škola; pokus; návod k pokusu, vysvětlení pokusu

ANNOTATION

The aim of this work was to prepare an annual program for propedeutics of science education in nursery schools, and to verify the program so that it can serve as a program available for science clubs in nursery schools and for teachers in nursery schools. The program therefore includes 10 manuals for 10 lessons for one school year, including experiments, equipment, instructions, simplified explanations of physical phenomena for children, technically correct explanations based on adults, pedagogical notes, and questions for children. The program is based on the theories of pedagogy and of didactics as well as on the author's personal experience that she got during two years when she tested the program in a nursery.

Key words: propedeutics of science education; nursery; experiment; experiment instructions; explanation of an experiment

Obsah: Úvod.................................................................................................................................. 8 1.

2.

3.

4.

Teoretická část .......................................................................................................... 9 1.1.

Důležitost přírodovědného vzdělávání v MŠ ..................................................... 9

1.2.

Co kroužek u dětí rozvíjí .................................................................................... 9

1.3.

Zásady při práci s dětmi ................................................................................... 10

1.4.

Zázemí kroužku ................................................................................................ 10

Didaktika ................................................................................................................. 11 2.1.

Pojem didaktika ................................................................................................ 11

2.2.

Didaktické zásady ............................................................................................ 11

2.2.1.

Zásada komplexního rozvoje osobnosti žáka ........................................... 11

2.2.2.

Zásada vědeckosti ..................................................................................... 12

2.2.3.

Zásada individuálního přístupu k žákům .................................................. 12

2.2.4.

Zásada spojení teorie s praxí ..................................................................... 12

2.2.5.

Zásada uvědomělosti a aktivity................................................................. 12

2.2.6.

Zásada názornosti ..................................................................................... 12

2.2.7.

Zásada soustavnosti .................................................................................. 13

2.2.8.

Zásada přiměřenosti .................................................................................. 13

2.2.9.

Zásada trvalosti ......................................................................................... 13

Vyučování ............................................................................................................... 14 3.1.

Struktura celistvého procesu vyučování........................................................... 14

3.2.

Cíle v procesu vyučování ................................................................................. 14

Vyučovací metody .................................................................................................. 15 4.1.

5.

Charakteristika vybraných vyučovacích metod ............................................... 15

4.1.1.

Metody slovní ........................................................................................... 15

4.1.2.

Metody názorně demonstrační .................................................................. 16

4.1.3.

Hra jako vyučovací metoda ...................................................................... 16

4.1.4.

Metoda opakování a procvičování vědomostí a dovedností ..................... 16

Pokusy..................................................................................................................... 17 5.1.

Pokusy se vzduchem ........................................................................................ 17

5.1.1.

Rukavice na oříznuté PET láhvi ............................................................... 18

5.1.2.

Namalovaný obrázek v kelímku ............................................................... 19

5.1.3.

Silák vzduch .............................................................................................. 20

5.1.4.

Raketa na vzduch ...................................................................................... 21

5.1.5.

Beruška na brčku ...................................................................................... 22

5.2.

Zábavný oxid uhličitý ...................................................................................... 23

5.2.1.

Sopka ........................................................................................................ 24 5

5.2.2.

Levitující bublinky .................................................................................... 25

5.2.3.

Přelévání plynů ......................................................................................... 26

5.2.4.

Tancující rozinky ...................................................................................... 28

5.2.5.

Raketa na oxid uhličitý ............................................................................. 29

5.3.

Kouzla s barvami.............................................................................................. 30

5.3.1.

Kytička ...................................................................................................... 31

5.3.2.

Barvy do mléka ......................................................................................... 32

5.3.3.

Kouzla s voskovkami ................................................................................ 33

5.4.

Těžiště .............................................................................................................. 34

5.4.1.

Můra .......................................................................................................... 35

5.4.2.

Papoušek ................................................................................................... 36

5.4.3.

Klaun z kinder vajíčka .............................................................................. 37

5.5.

Úžasná voda ..................................................................................................... 38

5.5.1.

Mince na vodě ........................................................................................... 39

5.5.2.

Leknín ....................................................................................................... 40

5.5.3.

Pepř a mýdlo ............................................................................................. 41

5.5.4.

Lodička ..................................................................................................... 42

5.6.

Magnety............................................................................................................ 43

5.6.1.

Lovení rybek ............................................................................................. 44

5.6.2.

Magnety a předměty ................................................................................. 45

5.6.3.

Pohyblivé figurky ..................................................................................... 47

5.7.

Zvuk ................................................................................................................. 48

5.7.1.

Vidět zvuk ................................................................................................. 49

5.7.2.

Zvuk zvonů ............................................................................................... 50

5.7.3.

Mince v balonku ....................................................................................... 51

5.7.4.

Píšťalka ..................................................................................................... 52

5.8.

Vajíčka ............................................................................................................. 53

5.8.1.

Vajíčko v coca cole ................................................................................... 54

5.8.2.

Hopsakoule ............................................................................................... 56

5.8.3.

Vařené a syrové vajíčko ............................................................................ 57

5.8.4.

Čerstvé vajíčko a pukavec ........................................................................ 59

5.8.5.

Vajíčko do láhve ....................................................................................... 60

5.9.

Optika ............................................................................................................... 62

5.9.1.

Azbestový prst .......................................................................................... 63

5.9.2.

Udělej si lupu ............................................................................................ 64

5.9.3.

Promítání lupou......................................................................................... 65

5.9.4.

Periskop .................................................................................................... 66 6

Pohyblivé obrázky .................................................................................... 67

5.9.5. 5.10.

Bubliny ......................................................................................................... 68

5.10.1.

Bubliny .................................................................................................. 69

Závěr ............................................................................................................................... 70 Literatura a informační zdroje ........................................................................................ 71 Přílohy............................................................................................................................. 72 Příloha č. 1 .................................................................................................................. 72 Příloha č. 2 .................................................................................................................. 73 Příloha č. 3 .................................................................................................................. 74 Příloha č. 4 .................................................................................................................. 75 Příloha č. 5 .................................................................................................................. 76 Příloha č. 6 .................................................................................................................. 77 Příloha č. 7 .................................................................................................................. 78 Příloha č. 8 .................................................................................................................. 79

7

Úvod Cílem práce bylo připravit roční program pro propedeutiku přírodovědného vzdělávání v MŠ a program prakticky vyzkoušet tak, aby mohl sloužit jako program využitelný jak v debrujárských klubech v MŠ, tak přímo učitelkami MŠ. Program tedy obsahuje jednak zjednodušená vysvětlení fyzikálních jevů vhodná pro malé děti, tak odborně správná vysvětlení pro vedoucí kroužků, či učitelky MŠ, upozornění na případné problémy, návrhy osvědčených metod práce a pomůcky potřebné k provedení pokusu. Při přípravě programů jsem vycházela z teoretických poznatků z hodin pedagogiky a psychologie, což dokumentuji v teoretické části práce. K práci mne přivedl právě zájem učitelek MŠ a dalších vedoucích v MŠ o aktivity, které jsou náplní mého kroužku, a nedostatek materiálů připravených pro využití v MŠ. Sama jsem zájem dětí o jednoduché fyzikální experimenty poznala při Fyzikálním jarmarku, který každoročně připravují studenti 2. ročníku našeho pedagogického lycea. Jako členka Klubu malých debrujárů při SOŠ a Gymnáziu v Liberci jsem sama poznala, jak může být poznávání zákonitostí našeho světa zábavné, a nadšení dětí při našem předvádění

pokusů

na

jarmarku mne

přivedlo

8

k

vedení

kroužku

v

MŠ.

1. Teoretická část 1.1. Důležitost přírodovědného vzdělávání v MŠ V dnešní uspěchané době nemá většina rodičů na své děti čas, a tak se děti umí zabavit jen sezením u počítačů a televizí. Zároveň rodiče děti nemotivují k činnosti, takže děti nejsou zvyklé se něčemu samostatně věnovat. Většina dětí si nikdy nevyzkoušela vlastnoruční vyrábění, takže často děti v první třídě neumí stříhat, lepit, modelovat. Z toho také vyplývá, že děti tráví venku čím dál tím méně času, a tak nemají přímý kontakt s okolním světem. Nelezou po stromech, nehrají si s blátem, necvrnkají kuličky, znají jen virtuální svět.

Proto je důležité začít s přírodovědným vzděláváním už

v mateřských školách. Čím dřív si dítě zkusí, jak svět okolo nás funguje, tím lépe pochopí v budoucnu fyzikální zákony. Pojem propedeutika znamená předběžné vzdělávání nebo úvod do určité vědy. Proto pokládám za důležitou přípravu propedeutiky přírodovědného vzdělání pro MŠ, aby si děti mohly v tomto velice vnímavém věku bezpečně vyzkoušet to, co jim často neposkytuje rodina, jak svět okolo nás funguje.

1.2. Co kroužek u dětí rozvíjí Přírodovědné vzdělávání již od předškolního věku je důležité také proto, že kroužek děti všestranně rozvíjí. Na každé schůzce si děti něco vyrábí, stříhají, lepí, vybarvují, obkreslují, skládají, proto kroužek rozvíjí motoriku, výtvarné cítění a zručnost. Děti často pracují ve skupinkách a mají za úkol na něco společně přijít, nebo něco společně vyrobit, takže kroužek rozvíjí také komunikaci a práci ve skupinách. Na každé schůzce musí děti pozorně sledovat pokusy, tím se u nich rozvíjí pozornost. Na konci hodiny s dětmi shrneme, co jsme se naučili a co jsme zkoušeli, tím děti procvičují paměť. Dítě je v předškolním věku zbrklé, často nepozorné, proto se musí schůzky uspořádat tak, aby děti zaujaly. Také je důležité dbát na individuální zvláštnosti dětí. Každé dítě je jinak šikovné, proto je třeba se méně zručnému dítěti věnovat více, více mu pomáhat a radit. Pro děti talentovanější je třeba mít připraveny náročnější otázky tak, abychom podpořili jeho talent.

9

1.3. Zásady při práci s dětmi Při práci s dětmi je na prvním místě bezpečnost. Už na první schůzce je důležité děti seznámit s pravidly, která musí dodržovat, aby se předešlo případným úrazům. To ale nestačí, protože děti rychle zapomínají, proto je při rizikových pokusech opět upozorníme na pravidla bezpečnosti. Pokusy se musí přizpůsobit věku dítěte. Pokusy, při kterých se používají ostré předměty, by děti neměly zkoušet samy. Takové pokusy by měl provádět vedoucí schůzky, nebo pokusy přizpůsobit tak, aby děti nepřišly s ostrými předměty do styku. Například při pokusech s oříznutou PET láhví láhev oblepíme izolepou, aby se děti nepořezaly. Pokusy s ohněm děti také nezkoušejí samy. Při těchto pokusech se děti jen dívají, popřípadě si pokus zkouší jednotlivě, aby měl vedoucí schůzky vše pod kontrolou. Bezpečnost je velmi důležitá, proto je lepší, když schůzku vedou dva vedoucí. Jeden předvádí pokusy a druhý kontroluje děti. Další důležitá zásada při práci s dětmi je vhodné střídání činností. Schůzku začneme tím, že dětem řekneme, jakému tématu se budeme věnovat a jaké pokusy si vyzkouší. Na začátku schůzky dětem předvádíme pokusy náročné na vnímání. Po zhlédnutí pokusů si děti pokusy zkouší samy. Na konci schůzky si děti většinou vyrobí nějakou hračku k danému tématu. Při vyrábění hraček si připomenou, co si zkusily a co nového se dozvěděly.

1.4. Zázemí kroužku V kroužku je deset dětí. Při schůzkách se scházíme ve školce, kde jsou optimální podmínky pro práci. Prostředí, kde se pokusy provádí, je velice důležité. Je lepší, když místnost, kde se pokusy provádí, je bez koberce. Hodně pokusů je například s vodou, octem a koberec není pro tyto pokusy vhodný. Dále by se mělo pracovat v místnosti, kde je poblíž voda. Při pokusech je důležité pohodlí dětí, proto by měly pracovat na velkých stolech s židličkami. Děti by měly sedět pohromadě, aby si mohly případně navzájem pomáhat nebo se kouknout na ostatní, když si nevědí rady. Vhodné jsou i další pomůcky, jako podložky na stoly, zástěrky a různé výtvarné potřeby, které pokusy udělají ještě zajímavější.

10

Z tohoto vyplývá, že je samozřejmě vhodnější pracovat ve vyhovujících podmínkách a v místnosti, kde máte vše „při ruce“. Ovšem z praxe vím, že bohužel tyto požadavky nejdou vždy splnit. Naštěstí se mohou pokusy poupravit v závislosti na kvalitě prostředí.

2. Didaktika 2.1. Pojem didaktika Slovo didaktika je řeckého původu a znamená učit, vyučovat nebo poučovat. Zabývá se postupy a cíli vyučování. Jako první zavedl pojem didaktika Wolfgang Ratke. Další kdo chápal didaktiku jako umění vyučovat byl například J. A. Komenský. J. F. Herbart, který je považován za zakladatele pedagogiky vymyslel systém výuky, který ovlivnil pedagogiku výchovu a vzdělávání na celé 19. a 20. století. Vytvořil teorii stupňů poznávání, z nichž vychází organizace vyučování. Jde o čtyři stupně výchovy – jasnost, asociace, systém a metoda. Koncem 19. a začátkem 20. století nastala kritika školy a vyučování a vznikla tzv. reformní pedagogika, která se v té době nazývala „hnutí nové výchovy“. Představitelé byli například Maria Montessori, John Dewey, Peter Petersen a Rudolf Steiner.

2.2. Didaktické zásady Didaktické zásady jsou základní pravidla, která mají zajistit účinnost výuky. Jejich dodržování není povinné, ale umožňují kvalitní výuku ve školách. Všechny zásady spolu souvisí a tvoří systém. 2.2.1. Zásada komplexního rozvoje osobnosti žáka Učitel by měl při výuce rozvíjet všechny základní složky osobnosti žáka. Měl by žáky rozvíjet jak po stránce kongnitivní (poznávací), což zahrnuje paměť, představivost, učení, myšlení a vnímání, ale také v oblasti afektivní (hodnotové) a psychomotorické ( výcvikové). Při našich schůzkách dbáme na rozvoj osobnosti žáka. Učíme děti nové věci, vedeme je k samostatnosti, ale i k práci ve skupinách. Děti se učí vnímat autoritu. Také při pokusech rozvíjíme paměť, představivost, učení, myšlení i vnímání.

11

2.2.2. Zásada vědeckosti U této zásady platí hlavně to, že učitel se musí neustále vzdělávat, a měl by sledovat aktuální technický vývoj. Obsah učiva by měl také odpovídat nejnovějším poznatkům vědy a techniky. Vedoucí kroužku by se měl samozřejmě také neustále vzdělávat a měl by dětem připravovat témata dle nejnovějších poznatků vědy a techniky. 2.2.3. Zásada individuálního přístupu k žákům Každý žák je individuální, má jiné zájmy, postoje k učení, rodinné zázemí, motivaci k učení nebo úroveň myšlení nebo chápání. Učitel by sám měl poznat, jak na tom který žák je, a měl by ke každému žákovi nahlížet individuálně. Také by měl umožnit seberealizaci každého žáka. Vedoucí kroužku také nahlíží na každého žáka individuálně. Každé dítě je jinak šikovné a má jinou úroveň myšlení. Proto by se mělo počkat i na pomalejší žáky, případně jim pomoci s čím bude třeba, nebo jim vysvětlení pokusu zopakovat několikrát, dokud dítě vysvětlení správně nepochopí. 2.2.4. Zásada spojení teorie s praxí Je důležité dbát na to, aby se vědomosti žáka propojily s jeho tvůrčí činností. Vedoucí kroužku dává dětem spoustu příkladů z praxe, používá autentické pomůcky. Nejdřív dětem pokusy ukáže, a děti si je pak samy zkouší. Když si děti něco zkusí, lépe pochopí vysvětlení pokusu. 2.2.5. Zásada uvědomělosti a aktivity Učitel se snaží, aby žák lépe pochopil danou látku, snaží se ho motivovat tak, aby žák sám vyvíjel aktivitu k učení. Žák by si měl nové poznatky uvědomit sám, pak s nimi dokáže lépe pracovat. V praxi to znamená, že pokusy by se měly provádět tak, aby si dítě nové poznatky uvědomilo samo. Pomocí otázek bychom měli nechat děti dospět k správnému řešení. 2.2.6. Zásada názornosti Cílem je utvářet představy v mysli žáka. Názornost je velmi důležitá pro žáky, kteří nemají dostatek zkušeností.

12

Při vedení kroužku v MŠ je názornost velice důležitá. Malé dítě ještě nemá tak velkou představivost, proto mu vybíráme názorné pomůcky, které ho něčím zaujmou – např. jsou barevné, velké. 2.2.7. Zásada soustavnosti To znamená, že by se dřívější poznatky měly propojit s poznatky nově získanými. A nové poznatky by měly tvořit základ pro následující. Žáci si osvojují vědomosti v ucelené soustavě. V praxi to znamená, že pokud děláme s dětmi pokusy na obdobná témata nebo fyzikální jevy, připomeneme jim nejprve věci, které už znají, a teprve potom přecházíme k novým poznatkům. 2.2.8. Zásada přiměřenosti Učitel by měl dbát na to, aby vybraný obsah, rozsah učiva a způsob vyučování odpovídal duševní i tělesné vyspělosti žáků, musí také dbát na individuální zvláštnosti dětí. Obsah kroužku by měl být přizpůsoben vyspělosti žáků a dalším důležitým aspektům, převážně jejich věku a prostorám, ve kterých vyučování probíhá. 2.2.9. Zásada trvalosti Vědomosti a dovednosti, které jsme získali dříve, musí být trvale zapamatovány. Při zapamatování hraje důležitou roli metoda výuky, druh učiva, mentální stav dítěte a počet a způsob opakování. V praxi to znamená, že proto, aby si děti udržely nové věci co nejdéle v paměti, je důležitá metoda a forma výuky – dítě musíme zaujmout.

13

3. Vyučování „Vyučování je historicky ustálená forma cílevědomého a systematického vzdělávání i výchovy dětí, mládeže a dospělých“ 1 Uskutečňuje se zejména ve školách, v rodině, v různých výchovných zařízeních nebo v kurzech. Tato forma je naplňována vzájemnou spoluprácí mezi učiteli a žáky.

3.1. Struktura celistvého procesu vyučování Vyučování spočívá ve vzájemné činnosti učitele a žáků, která směřuje k určitým cílům. Nejdůležitější složky vyučování jsou cíle procesu vyučování, metody vyučování, formy vyučování, didaktické pomůcky, podmínky ve kterých vyučování probíhá a také součinnost žáka a učitelů.

3.2. Cíle v procesu vyučování Vyučování samozřejmě směřuje k nějakému cíli. Cíl ve vyučování chápeme jako nějaký výsledek, který očekáváme. I při vedení kroužku máme určitý cíl. V tomto případě je jeden z cílů seznámit děti se základy fyziky a připravit je na budoucí přírodovědné vzdělání. Dalším cílem je rozvíjet tvořivost dítěte, jeho myšlení a vyjadřování. Dále rozvíjíme jeho paměť, práci ve skupinách ale také samostatnost.

SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. s. 111. 1

14

4. Vyučovací metody Vyučovací metoda je cesta k naplňování cílů vyučování. Je to způsob uspořádání činností učitele i žáků, kteří směřují ke stanoveným cílům.

4.1. Charakteristika vybraných vyučovacích metod Při výběru metod se řídíme především potřebami učitele. Popisuji zde metody které se nejčastěji využívají při vedení kroužku. 4.1.1. Metody slovní „Metody slovního projevu jsou založeny na vnímání a chápání řeči posluchači, kteří si osvojují nové poznání.“2 Metody slovní mají ve vyučování velký význam. Dělí se na metody monologické – to znamená, že učitel sám vykládá látku, je to vyprávění, vysvětlování atd. Dále se dělí na metody dialogické – jedná se o diskuzi nebo rozhovor, a na metody práce s učebnicí, knihou a textovým materiálem. Při vedení kroužku používáme hlavně metody monologické a dialogické. Při používání slovní metody je velmi důležité, aby výklad učitele byl srozumitelný. Při výkladu by měl učitel mluvit pomalu, zřetelně a dbát na reakce žáků. K nejčastěji používaným monologickým metodám patří vyprávění, vysvětlování, popis a školní přednáška. Při vedení kroužku je velice důležité vypravování a vysvětlování. Vyprávěním navodíme tu správnou atmosféru na dané téma, a zároveň děti připravíme na činnost. Vysvětlováním jim osvojíme všechny neznámé a nové věci. K nejčastěji používaným dialogickým metodám patří rozhovor, dialog a diskuze. Rozhovor patří k nejstarším didaktický metodám. Formou otázek a odpovědí vysvětluje určitý problém a vede žáky k novým poznatkům. Dialog je rozvinutější forma a dochází zde ke komunikaci mezi učitelem a žáky navzájem. Formou diskuze se pak vyjasní daná problematika.

SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. s. 186. 2

15

4.1.2. Metody názorně demonstrační Tyto metody umožňují žákům dostat se do přímého kontaktu s poznávanou skutečností, podporují poznávané skutečnosti s reálnou praxí. Za varianty demonstračních metod lze považovat pozorování předmětů nebo jevů, nebo předvádění pokusů nebo modelů. Metody demonstrační se také při vedení kroužku používají velmi často. Děti si pomocí demonstračních předmětů lépe zapamatují nové poznatky. 4.1.3. Hra jako vyučovací metoda Tato metoda se používá zejména v mateřských nebo základních školách. Cílem je osvojení nových poznatků formou cvičení. Děti mohou pracovat samy nebo ve skupinkách. Posiluje se tím nejen práce v kolektivu ale také samostatná činnost. Hra motivuje děti k lepším výkonům a daná problematika se dětem formou her zdá mnohem lehčí než jen formou výkladu. 4.1.4. Metoda opakování a procvičování vědomostí a dovedností Při vedení kroužku je tato metoda jedna z nejdůležitějších. Opakování by mělo probíhat na konci každé schůzky. Když máme témata schůzek podobná, zopakujeme nejprve staré poznatky, pak vysvětlíme nové a nakonec propojíme staré s novými. Opakování může například probíhat formou diskuze nebo hry.

16

5. Pokusy 5.1. Pokusy se vzduchem Zdůvodnění výběru tématu: Celý cyklus schůzek začneme pokusy se vzduchem, protože vzduch je určující pro celý náš život a atmosférický tlak ovlivňuje mnoho fyzikálních jevů. Přesto je pro děti velmi těžké uvědomovat si jeho vliv a význam, protože ho přímo nevidíme. Proto vybíráme pokusy, které jsou pro děti atraktivní, názorné a poměrně snadno pochopitelné. Tak aby si uvědomily, že vzduch zdaleka není „nic“, ale naopak je všude kolem nás a působí nejen na nás, ale také na vše kolem nás. Pomocí jednoduchých pokusů dětem ukážeme, že všude kolem nás je vzduch. Vzduch není dokonale stlačitelný, a proto ho s využitím vody můžeme „vidět“.

17

5.1.1. Rukavice na oříznuté PET láhvi Pomůcky:

chirurgická rukavice PET láhev s oříznutým dnem nádobka s vodou

Pro deset dětí: stačí 2 láhve s rukavicí, děti si pokus zkouší ve skupinkách Postup:

1) Ořízneme dno láhve. 2) Navlečeme rukavici na hrdlo otevřené láhve. 3) Ponoříme dolní část láhve do nádobky s vodou. 4) Sledujeme, jak se rukavice nafoukne.

Vysvětlení pro děti: Rukavice se nafoukla, protože v láhvi je vzduch, který voda tlačí do rukavice. Vysvětlení jevu: Vzduch není dokonale stlačitelný a má menší hustotu než voda. Když nádobu uzavřeme vodou, vzduch je vtlačován do rukavice. Bezpečnost dětí: Když ořízneme dno láhve, doporučuji spodek láhve oblepit izolepou. Předejdeme tak možnému pořezání dětí. Otázky pro děti:

1) Je něco v láhvi, kterou držím? 2) Co se stane, když spodní část láhve ponořím do vody? Proč? 3) Co je nad vodou v láhvi? 4) Lze vzduch zcela stlačit?

Obr.č.1 – Rukavice na PET láhvi

Obr.č.2 – Rukavice na PET láhvi zasunuté ve vodě

18

5.1.2. Namalovaný obrázek v kelímku Pomůcky: papír, pastelky nebo fixy, nádobka s vodou, kelímek Pro deset dětí:

10 kelímků 10 menších papírů větší nádobka s vodou fixy pastelky

Postup:

1) Děti nakreslí na papír obrázek podle svého výběru. 2) Obrázek vmáčkni do kelímku tak, aby nevypadl. 3) Kelímek děti ponoří svisle celý do vody. 4) Děti opatrně vyndají kelímek z vody a prohlédnou si ho.

Vysvětlení pro děti: V kelímku zůstal vzduch, proto se do něj nedostala voda. Vysvětlení jevu: Vzduch, který není dokonale stlačitelný, zůstává u dna kelímku nad vodní hladinou, a ochrání tak papírek před namočením. Pedagogické poznámky: Je třeba zkontrolovat, zda dětem papírek z kelímku nevypadává. Při použití průhledného kelímku děti dobře vidí, co se děje. Otázky pro děti:

1) Co se stane, když kelímek zastrčíme pod hladinu? 2) Namočí se papírek? Proč? 3) Co papírek ochránilo před namočením?

Obr.č.3 – Obrázek v kelímku

Obr.č.4- Ponořený obrázek v kelímku

Obr.č.5 – Obrázek z kelímku

19

5.1.3. Silák vzduch Pomůcky:

kelímky čtvereček papíru (musí zakrýt hrdlo kelímku) voda přepravka

Pro deset dětí:

10 kelímků 10 čtverečků (lze použít poznámkové čtverečky) 5 přepravek

Postup:

1) Naplníme kelímek vodou. 2) K hrdlu přitiskneme papírový čtvereček. 3) Kelímek otočíme hrdlem dolů, papírek během otáčení přidržujeme. 4) Můžeme pustit papírek.

Vysvětlení pro děti: Všude kolem nás je vzduch, který na nás tlačí velikou silou, vzduch tlačí i na papírek a udrží vodu v kelímku. Vysvětlení jevu: Atmosférický tlak je stejně velký jako hydrostatický tlak asi desetimetrového sloupce vody. Proto udrží daleko menší sloupec vody v kelímku. Pedagogické poznámky: Je dobré naplnit kelímek až po okraj, pokus se snadněji provádí. Pokus lze provádět i se sklenicí, ale při práci s mladšími dětmi doporučuji spíše kelímky.

Obr.č. 6 – Pokus „Silák vzduch“

20

5.1.4. Raketa na vzduch Pomůcky: papírová raketa odpalovací rampa na rakety - viz. Příloha č. 1 Výroba odpalovací rampy:

větší PET láhev gumová hadička kousek instalační trubky izolepa

Izolepou vlepíme hadičku do hrdla PET láhve a instalační trubku přilepíme k hadičce. Pro deset dětí:

odpalovací rampa 3 rakety

Postup: Raketu připevníme na odpalovací rampu, děti dupnou na láhev a raketa vystřelí Vysvětlení pro děti: Když na láhev skočíme, vzduch, který je v láhvi, se stlačí a vystřelí raketu. Pedagogické poznámky: Před dalším odpálením je třeba láhev nafouknout. Pozor na oči! V prostoru, kam odpalujeme raketu, nesmí být děti.

Obr.č.7 – Rakety

Obr.č.8 – odpalování raket

21

5.1.5. Beruška na brčku Pomůcky:

šablony berušek - viz. Příloha č. 2 lepidlo pastelky brčka děrovačka

Pro deset dětí:

10 šablon berušek a křídel 3 lepidla pastelky 10 brček

Postup:

1) Děti si vybarví šablonu berušek. 2) Přilepí na berušku křídla. 3) Dírkami v berušce děti provléknou brčko.

Pedagogické poznámky: Je dobré mít připraveno více šablon, protože jak děti provlékají brčko, často se stane, že berušku natrhnou. Pokus je dobré zařadit na konec schůzky. Vede ke zklidnění dětí.

Obr.č. 9 - Beruška

22

5.2. Zábavný oxid uhličitý Zdůvodnění výběr tématu: Při první schůzce jsme se věnovali tématu vzduch. Je tedy užitečné navázat na to, o čem jsme se bavili minule, a po připomenutí toho, co jsme se dozvěděli o vzduchu, zdůraznit, že vzduch je plyn a že jsou i další plyny – například oxid uhličitý. Nejprve si na pokusu sopka ukážeme, jak si snadno oxid uhličitý vyrobíme a jak se plyny rozpínají, což už jsme poznali u vzduchu. V druhém pokusu dětem ukážeme, že plyn, i když ho přímo nevidíme, má své vlastnosti a díky jim si ho můžeme „zviditelnit“. Děti se tak přirozeně seznamují se základy pozorovávání a provádění pokusů. Poté co se děti seznámily se základními vlastnostmi oxidu uhličitého, jim ukážeme další vlastnost plynů – tekutost. Pro zpestření schůzky ještě přidáme tancující rozinky a odpálení raketky na oxid uhličitý, při kterých si děti opět připomenou vlastnosti plynů.

23

5.2.1. Sopka Pomůcky:

modelína jedlá soda ocet tác potravinářské barvy

Pro deset dětí: 2 balíčky modelíny balíček jedlé sody ocet tác potravinářské barvy Postup: 1) Děti si z modelíny vyrobí sopku. 2) Do sopky děti nasypou jedlou sodu, potravinářskou barvu a přilijí ocet. Vysvětlení pro děti: Když do jedlé sody nalijeme ocet, začnou vznikat bublinky plynu, kterému říkáme oxid uhličitý. Bublinky se vyhrnou ze sopky. Stejné bublinky utíkají i z kofoly, když ji otevřeme, a dělají koláče pěkně nadýchané. Vysvětlení jevu: Při reakci jedlé sody a octa vzniká oxid uhličitý, jehož bublinky, které mají menší hustotu než vzniklá kapalina, stoupají nahoru a vynáší s sebou část kapaliny. Pedagogické poznámky: Při tomto pokusu děti rozděluji na dvě družstva. Děti soutěží o nejlepší sopku, která „vysoptí“ jako první. Děti měly z modelíny vytvořit sopku, pojaly to ale svým způsobem. Otázky pro děti:

1) Co se stane, když nalijeme ocet do jedlé sody? 2) Čím jsou naplněné bublinky, které vidíme? 3) Proč bublinky stoupají nahoru?

Obr.č.10 – Sopka – děti při výrobě

Obr.č. 11 – Sopka v akci

24

5.2.2. Levitující bublinky Pomůcky: přepravka balíček jedlé sody ocet bublifuk Pro deset dětí: přepravka balíček jedlé sody ocet 10 bublifuků Postup:

1) Do přepravky nasypeme sodu a nalijeme ocet. 2) Do přepravky vložíme svíčku tak, aby plamen byl v oxidu uhličitém. 3) Děti do přepravky nafoukají bubliny z bublifuku.

Vysvětlení pro děti: Při reakci sody a octu vzniká oxid uhličitý, který je těžší než vzduch v bublinkách, a proto nám bublinky levitují. V oxidu uhličitém nehoří plamen, proto ho můžeme používat i k hašení. Ale pozor ani lidé v něm nemohou dýchat! Vysvětlení jevu: Při reakci jedlé sody a octu vzniká oxid uhličitý, jehož hustota je trochu větší než hustota vzduchu, proto se drží u dna přepravky a v souladu s Archimédovým zákonem nadnáší bubliny vyplněné vzduchem. Podmínkou hoření je volný kyslík. V oxidu uhličitém žádný volný kyslík není, proto v něm plamen nehoří. Pedagogické poznámky: Oxid uhličitý zůstává v nádobě pouze po určitou dobu. Je to plyn, proto se rozpíná a z nádoby postupně uniká. Pokus je třeba provádět bez zbytečných prodlev. Oxid uhličitý se dobře váže s vodou, proto pokus nelze ve stejné nádobě provádět opakovaně. Před dalším provedením pokusu je třeba nádobu vylít a pečlivě vytřít. Otázky pro děti: 1) Co se děje, když se ocet dostane k jedlé sodě? 2) Čím jsou naplněny bublinky, které vidíme? 3) Čím jsou naplněny bubliny z bublifuku? 4) Co drží bubliny z bublifuku, aby nepadly na dno přepravky?

Obr.č.12 – Levitující bublinky

25

5.2.3. Přelévání plynů Pomůcky: přepravka ocet jedlá soda trubka na přelévání svíčka zapalovač / sirky Pro deset dětí: přepravka balíček jedlé sody ocet trubka na přelévání svíčka Postup: 1) Do přepravky nasypeme sodu a nalijeme ocet. 2) Zapálíme svíčku. 3) Jeden konec trubky nastavíme nad svíčku, a druhým koncem přeléváme plyn z přepravky skrz trubku na plamen. 4) Svíčka zhasne. Vysvětlení pro děti: Reakcí sody a octu nám vznikne oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, a uhasí nám svíčku. Vysvětlení jevu: Hoření je oxidace. Je k němu tedy zapotřebí volný kyslík, ten je však v oxidu uhličitém vázaný. Proto v oxidu uhličitém plyn nehoří. Oxid uhličitý tedy můžeme používat k hašení plamene. Oxid uhličitý má o trochu větší hustotu než vzduch, proto ve vzduchu klesá a můžeme ho snadno přelévat. Pedagogické poznámky: Při tomto pokusu potřebujeme zapálenou svíčku, je třeba dát na děti větší pozor, hrozí riziko popálení. Můžeme použít oxid uhličitý, který nám zůstane v přepravce od pokusu s levitujícími bublinami. Zda nám zbyl dostatek oxidu uhličitého, ověříme vložením hořící špejle do přepravky. Plamen v oxidu uhličitém nehoří. Otázky pro děti: 1) Viděli jsme, že plamen v oxidu uhličitém nehoří. Jak můžeme poznat že je někde oxid uhličitý? 2) Viděli jsme, že oxid uhličitý nadnáší bubliny se vzduchem stejně jako voda třeba korek. Budeme moci plyn lít? 3) Proč svíčka zhasla? 26

Obr.č. 13 – Přelévání plynů

Obr.č. 14 – Přelévání plynů

Obr.č. 15 – Přelévání plynů

27

5.2.4. Tancující rozinky Pomůcky: balíček rozinek sycená voda sklenice Pro deset dětí: balíček rozinek sycená voda sklenice Postup: 1) Do sklenice nalijeme sycenou vodu (právě otevřenou). 2) Přisypeme rozinky. 3) Rozinky tancují. Vysvětlení pro děti: Rozinky obalí bublinky oxidu uhličitého, bublinky stoupají k vodní hladině a vynáší s sebou rozinky, u hladiny bublinky prasknou, plyn uteče a rozinky opět klesají ke dnu. Vysvětlení jevu: : Oxid uhličitý se váže na rozinky díky adhezním silám. V okamžiku, kdy je průměrná hustota rozinky obalené plynem menší než hustota vody, rozinka podle Archimédova zákona začne stoupat k hladině. U hladiny plyn, který již není tlačen vodou, uniká z rozinky, jejíž průměrná hustota opět roste a ona klesá ke dnu. Jev se periodicky opakuje, dokud voda obsahuje dostatek plynu. Pedagogické poznámky: Děti necháme na pokus koukat, dokud bublinky nevyprchají. Pokus mohou děti provádět sami. Otázky pro děti: 1) Jakou vodu používám? 2) Co se s rozinkami stane, když je dáme do vody? 3) Podívej se na rozinky, co se s nimi děje? 4) Co nese rozinky nahoru? 5) Proč rozinky padají dolů?

Obr.č. 16 – Tancující rozinky

Obr.č. 17 – Tancující rozinky

28

5.2.5. Raketa na oxid uhličitý Pomůcky: raketa krabička od filmu s uzavíráním dovnitř jedlá soda ocet tác Pro deset dětí: 2 rakety jedlá soda ocet tác krabička Postup: 1) Na víčko krabičky nasypeme trochu jedlé sody. 2) Do krabičky nalijeme trochu octa. 3) Krabičku rychle uzavřeme a postavíme na tác. Vysvětlení pro děti: Uvnitř krabičky probíhá reakce sody s octem, uvolňuje se plyn, který se rozpíná, a ten nám vystřelí raketu. Vysvětlení jevu: Uvnitř krabičky probíhá reakce sody s octem, uvolňuje se oxid uhličitý. V okamžiku, kdy je tlak plynu dostatečný, vystřelí raketu. Pedagogické poznámky: Je třeba dát raketu dál od dětí, předejdeme případnému úrazu. Opět pozor na oči! Otázky pro děti: 1) Proč raketa vyletěla?

Obr.č.18 - Raketa

29

5.3. Kouzla s barvami Zdůvodnění výběru tématu: Třetí schůzka vychází na listopad. Děti pozorují změny barev kolem sebe a proto je vhodné v souladu s ostatními programy školky zařadit schůzku věnovanou barvám. Při předcházející schůzce byly děti pouze pozorovatelé, proto zařadíme pokus, jehož budou děti aktivní součástí a ze schůzky si odnesou vlastní výrobek, který mohou ukázat doma. Tím kroužek podpoří komunikaci dětí s rodiči o tom, co se na kroužku dozvídají. Pokusy souvisí s povrchovým napětím. To je ovšem pro malé děti náročný pojem, proto ho nevysvětlujeme. Pokusy však dětem pomohou pochopit tento pojem v budoucnosti, protože s jeho projevy budou mít praktickou zkušenost.

30

5.3.1. Kytička Pomůcky:

papírky fixy chlupaté drátky

Pro deset dětí: 10 papírků fixy 10 chlupatých drátků 10 připravených savých provázků s uzlíkem Postup: 1) Do středu papírku uděláme malou dírku. 2) Okolo dírky uděláme fixem kroužek. 3) Do kroužku, který jsme nakreslili, kápneme vodu. 4) Počkáme, až bude kytička suchá. 5) Dírkou uprostřed kytičky provlékneme chlupatý drátek a uděláme na drátku uzlík znázorňující stonek kytičky. Vysvětlení pro děti: Na tomto pokusu vidíme rozložení barev. Barvy se rozpijí a my zjistíme, z jakých barev se daná barva skládá. Vysvětlení jevu: Působením kapilárních sil je voda nasávána papírem. Voda s sebou nese různé složky barvy do různých vzdáleností, protože různé složky barvy se na papír vážou různě silně. Pedagogické poznámky: Celé provedení pokusu je časově náročné, aby si děti mohly výrobek odnést, musí papír uschnout, proto pokusem zahájíme schůzku. Výrobek doděláme před koncem schůzky. Pokud chceme mít zvláště pěkné kytičky, použijeme více barev, viz. Obr. č. 19. Otázky pro děti: 1) Co dělá voda na papírku? 2) Co voda způsobí s barvami na kytičce? 3) Kde se vzalo tolik barev na kytičce?

Obr.č. 19 – Příprava kytičky

Obr.č. 20 - Kytička

31

5.3.2. Barvy do mléka Pomůcky: mléko talířek potravinářské barvy jar Pro deset dětí: 10 talířků krabice mléka potravinářské barvy jar Postup: 1) Na talířek nalijeme mléko. 2) Do mléka přisypeme potravinářské barvy. 3) Do mléka kápneme trochu jaru. Vysvětlení pro děti: Jar se chce co nejvíc roztáhnout po hladině, proto odsune barvičky, které začnou v mléce tancovat, jak je jar žene pryč. Vysvětlení jevu: Jar má malé povrchové napětí, proto se rozprostře po velké ploše. Tím uvede do pohybu mléko i barvy. Pedagogické poznámky: Pokus předvádím já, děti se jen koukají a sami si řeknou, jaké barvy do mléka nasypeme. Otázky pro děti: 1) Co se děje, když se barvičky míchají dohromady?

Obr.č.21 – Barvy před přidáním jaru

Obr.č. 22- Barvy po přidání jaru

32

5.3.3. Kouzla s voskovkami Pomůcky: čtvrtky voskovky vodové barvy Pro deset dětí: voskovky 10 čtvrtek vodové barvy Postup: 1) Děti si namalují obrázek voskovkami. 2) Vodovými barvami přetřou celou čtvrtku. 3) Tam, kde děti malovaly voskovkami, se vodové barvy nechytají. Vysvětlení pro děti: Voskovky jsou mastné a voda nemá ráda mastné. Když si umastíte ruce, tak je bez mýdla neumyjete. Na mastných rukách se voda drží pohromadě v kuličkách. Vysvětlení jevu: Voda nesmáčí mastné voskovky. Pedagogické poznámky: Tento pokus je zařazený jako poslední. V předchozích pokusech se děti musely více soustředit, při tomto pokusu mají děti volnou činnost a odpočinou si. Pokud děti použijí pouze bílou voskovku, je objevení obrázku ještě zajímavější. Otázky pro děti: 1) Co se stane, když čáru voskovkami potřeme vodou? 2) Zůstává voda na mastném?

Obr.č.23 – Namalovaný obrázek s voskovkami

Obr.č. 24 – Obrázek přetřený vodovými barvami

33

5.4. Těžiště Zdůvodnění výběru tématu: Čtvrtá schůzka je schůzka předvánoční – čas dárečků, proto ji věnujeme tématu těžiště. Pro pochopení pojmu těžiště je nejlepší experimentování, které je zvláště pro malé děti vhodné spojit s vlastnoručním vyráběním. Děti si tak ze schůzky odnesou dva dárečky.

34

5.4.1. Můra Pomůcky: šablona – viz. Příloha č. 3 patenty pastelky lepidlo čtvrtka nůžky Pro deset dětí: 10 šablonek čtvrtky pastelky 20 x patent lepidla nůžky Postup: 1) Šablonu můry nalepíme na čtvrtku (aby byla pevnější). 2) Nalepenou šablonu vybarvíme a vystřihneme. 3) Na vyznačená místa na křídlech (puntíky) uděláme dírky a skrz dírky připevníme na křídla patenty. 4) Můru dáme na prst. Vysvětlení pro děti: Těžké patentky chtějí být co nejníže, proto nám můra drží na prstu. Vysvětlení jevu: Poloha těžiště v tělese je dána rozložením látky. Patentky jsou na můře to nejtěžší, proto určují polohu těžiště. To je v tomto případě mírně pod „zobáčkem“. Pokud prst podložíme pod zobáček, těžiště bude pod podpěrou – můra je v rovnovážné poloze stálé. Pedagogické poznámky: Děti si můru vystřihnou a vybarví sami. Já jim pomůžu dát na můru patenty. Otázky pro děti: 1) Co je na můře nejtěžší? 2) Chová se můra stejně, když sundáme patentky?

Obr.č.25 - Můra

35

Obr.č.26 – Můra

5.4.2. Papoušek Pomůcky: šablony papouška a křídla – viz. Příloha č. 4 tvrdý papír kolíčky fixy lepidlo Pro deset dětí: 10 šablon papouška 10 šablon křídel tvrdé papíry 10 kolíčků fixy lepidla Postup: 1) Děti si na tvrdé papíry obkreslí šablonu papouška a křídla. 2) Nalepí si křídlo na tělo papouška a namalují papouškovi oko. 3) Na ocas papouškovi připevní kolíček. 4) Papouška si posadí na prst. Vysvětlení pro děti: Těžký kolíček je dole, proto papoušek nepadá. Vysvětlení jevu: Poloha těžiště v tělese je dána rozložením látky. Těžiště papouška umístěním kolíčku posuneme směrem dolů, tím je papoušek opět podepřen nad těžištěm. Osa otáčení papouška je tedy nad těžištěm, papoušek je v rovnovážné poloze stálé. Pedagogické poznámky: Menším dětem se hůř vystřihuje papoušek z tvrdého papíru, tak mám pro ně šablony vystřihnuté. Větší děti zvládají vystřihování samy. Otázky pro děti: 1) Co je na papouškovi nejtěžší? 2) Co dělá papoušek, když ho rozhoupeme? 3) Co dělá papoušek, když sundáme kolíček?

Obr.č.27 - Papoušek

Obr.č.28 – Papoušek na prstu

36

5.4.3. Klaun z kinder vajíčka Pomůcky: obal od hraček z kinder vajíčka modelína lihový fix Pro deset dětí: 10 obalů od hraček z kinder vajíčka balíček modelíny lihové fixy Postup: 1) Na jednu půlku obalu nakreslíme obličej. 2) Na nakreslenou půlku obalu přimáčkneme dovnitř kus modelíny. 3) Obal zavřeme. Vysvětlení pro děti: Když budeme chtít panáčka postavit hlavičkou nahoru, vždy se otočí na hlavičku, protože jeho hlavička je moc těžká – je v ní modelína. Vysvětlení jevu: Rovnovážná poloha vratká nastává, když osa otáčení tělesa je pod těžištěm. Těleso se samovolně vrací do polohy s nižší celkovou energií - do rovnovážné polohy stálé. Pedagogické poznámky: Výborná aktivita pro vlastní experimentování dětí. Aktivita se hodí na konec schůzky. Děti, které byly rychlejší při vyrábění, se zabaví. Otázky pro děti: 1) Co bude panáček dělat, když ho postavíme na hlavičku? 2) Proč se panáček otáčí?

Obr.č. 29 – Klaun z kinder vajíčka

37

5.5. Úžasná voda Zdůvodnění výběru tématu: Lednová schůzka je věnována vlastnostem povrchové vrstvy vody. Tím se vracíme k listopadovým pokusům. Pojem povrchového napětí kapalin je náročný na správné pochopení, proto je dobré, když se s jeho projevy děti seznamují již od toho nejvnímavějšího věku.

38

5.5.1. Mince na vodě Pomůcky: miska mince Pro deset dětí: 10 misek 10 mincí Postup: 1) Na talířek nalijeme vodu. 2) Opatrně vložíme na vodu minci tak, abychom neporušili povrchovou blánu. 3) Mince se nepotopí. Vysvětlení pro děti: Tenounká vrstva na povrchu vody se chová jinak než vnitřek kapaliny. Chová se jako pružná blána, která drží vodou pohromadě a nerada pouští jiné předměty dovnitř. Vysvětlení jevu: Molekuly v povrchové vrstvě kapaliny jsou vtahovány molekulami vody pod sebou do kapaliny, proto vytvářejí vrstvu, která má jiné vlastnosti než vnitřek kapaliny. Pedagogické poznámky: Tento pokus není u dětí oblíbený, protože se jim moc nedaří. Je lépe jim jej předvést a experimentováním netrávit příliš času. Pomoci může savý papír, na kterém minci položíme na hladinu a který následně potopíme. Otázky pro děti: 1) Co udělá mince, když ji pustíme do vody? 2) Jak musíme dávat minci na hladinu, aby se nepotopila?

Obr.č.30 – Mince na vodě

39

5.5.2. Leknín Pomůcky: šablony – viz. Příloha č. 5 barevné papíry lepidlo miska s vodou Pro deset dětí: šablony barevné papíry lepidla 10 misek s vodou Postup: 1) Děti si obkreslí šablony. 2) Slepíme šablony – viz. Obr. č. 31. 3) Napustíme do misky vodu. 4) Položíme leknín na vodu. Vysvětlení pro děti: Povrchová vrstva drží lekníny na hladině. Papír nasává vodu, bobtnají vlákna, ze kterých je složen a lekníny se rozvíjí. Vysvětlení jevu: Papír obsahuje jemné kapiláry, kterými je pomocí kapilární elevace nasávána voda. Tím se zvětšuje objem papíru a lekníny se rozvíjí. Pedagogické poznámky: Pokud pokus dělají menší děti, je lepší mít pro ně šablony připravené. Otázky pro děti: 1) Co se stane, když lekníny položíme na vodu? 2) Potopí se lekníny nebo ne? 3) Proč se lekníny nepotopí hned? 4) Co se s lekníny děje, když se rozvíjí?

Obr.č.31 - Leknín

Obr.č.32 – Leknín na vodě po chvíli

40

Obr.č.33- Leknín na vodě

5.5.3. Pepř a mýdlo Pomůcky: misky s vodou pepř mýdlo Pro deset dětí: 10 misek s vodou pepř mýdlo Postup: 1) Do misky s vodou přisypeme trochu pepře. 2) Na pepř nalijeme trochu mýdla. Vysvětlení pro děti: Mýdlo stejně jako jar má tendenci se rozpínat do co největšího prostoru a tím odsune pepř na vodě. Vysvětlení jevu: Mýdlo snižuje povrchové napětí vody. Kapalina s nižším povrchovým napětím má menší energii povrchové vrstvy, proto kapaliny s nižším povrchovým napětím zaujímají co největší povrch. Tento jev nám zviditelní vrstva pepře na hladině. Pedagogické poznámky: Tento pokus děláme s dětmi společně. Já jim nasypu do misky pepř, a děti nalijí na pepř trochu mýdla. Otázky pro děti: 1) Proč pepř neklesá ke dnu? 2) Co se stane, když kápneme mýdlo? 3) Proč vznikne „kolečko“ na vodě?

Obr.č.34 – Pepř a voda

Obr.č.35 – Pepř, voda a mýdlo

41

5.5.4. Lodička Pomůcky: šablony lodiček – viz. Příloha č. 6 plastová folie permanentní fixy miska s vodou Pro deset dětí: 10 šablon plastová folie 10 misek s vodou permanentní fixy Postup: 1) Děti si pomalují šablonu lodičky. 2) Lodičku položí na vodu a kápnou do otvoru loďky trochu mýdla. 3) Díváme se, jak lodička vystartuje. Vysvětlení pro děti: Jar má vlastnost se po vodě co nejvíce roztahovat a zabrat místo na hladině vody a tím posouvá lodičku k okraji. Vysvětlení jevu: Když kápneme mýdlo na hladinu, vznikne oblast s nižším povrchovým napětím, mýdlo se rozšiřuje po hladině. Šířící se mýdlo po hladině uvádí lodičku do pohybu. Pedagogické poznámky: Větší děti si můžou udělat šablonu sami. Pro menší děti je lepší šablony připravit, protože se to z tvrdé folie špatně stříhá. Pro nový start lodičky musíme použít čistou vodu a vypláchnutou misku. Otázky pro děti: 1) Proč přidáme mýdlo? 2) Co dělá mýdlo na hladině vody? 3) Co pohání lodičku?

Obr.č.36 - Lodička

42

5.6. Magnety Zdůvodnění výběru tématu: Únorová schůzka je zaměřená na téma magnetismus. Děti tak lépe pochopí, jak magnety fungují. Blíže se seznámí se silovým působením na dálku, vlivem silového pole. Zkusí si pomocí magnetu lovit ryby, vyzkouší si, které předměty magnet přitahuje a které nepřitahuje, a na závěr si vyrobí dráhu s pohyblivými figurkami.

43

5.6.1. Lovení rybek Pomůcky: plastová folie kancelářské sponky permanentní fixy miska magnety Pro deset dětí: 10 šablon – viz. Příloha č. 7 10 kancelářských sponky permanentní fixy magnety 10 misek Postup: 1) Děti si na folii nakreslí rybu a vystřihnou ji. 2) Do misky nalijí vodu a hodí rybičky do vody. 3) Pomocí magnetu rybičky loví. 4) Rybičku z vody vyndají, zasunou na ni kancelářskou sponku, hodí do vody a znovu zkusí vylovit. Vysvětlení pro děti: K magnetu se přitahují některé kovy – i kancelářská sponka. Vysvětlení jevu: Kancelářské sponky jsou z magneticky měkkého materiálu, proto jsou přitahovány magnetem. Pedagogické poznámky: Některé děti potřebují pomoc s vystřihnutím ryby z tvrdé folie. Otázky pro děti: 1) Proč jsou rybičky přitahovány magnetem?

Obr.č.37 – Lovení rybek A Obr.č.38 – Lovení rybek B

44

5.6.2. Magnety a předměty Pomůcky: magnet kousek dřívka hřebík papír kamínek kancelářská sponka pastelka Pro deset dětí: 5 magnetů kousek dřívka hřebík papír kamínek magnet kancelářská sponka pastelka Postup: 1) Děti rozdělíme do skupinek. 2) Každé skupince dáme magnet a nějaký předmět (kamínek, dřívko, papír…) 3) Děti zkouší, jaké předměty magnet přitahuje a které ne. 4) Na konci pokusu vyvodíme závěr a řekneme si, jaké předměty jsou magnetem přitahovány a jaké ne. Vysvětlení pro děti: Materiály, které jsou magnetem přitahovány (magnet, hřebík, kancelářská sponka) se na magnet přichytí. Materiály, které nejsou magnetem přitahovány (dřívko, papír, pastelka…) se na magnet nepřichytí. Vysvětlení jevu: Magnety přitahují tělesa z feromagnetických materiálů. V našem případě ze železa. Magnetické působení paramagnetických a diamagnetických materiálů je příliš slabé, abychom ho mohli s použitím běžného magnetu pozorovat. Permanentní magnety jsou jinými magnety buď přitahovány, nebo odpuzovány podle vzájemné polohy pólů. Pedagogické poznámky: Předpokládám, že se jedná o první seznámení dětí s magnety, proto zatím ukazujeme pouze vlastnosti feromagnetických látek. Kdyby se pokus prováděl s dětmi, které už umí psát, může se jim do družstev rozdat tabulka, kam budou zapisovat, které předměty jsou magnetem přitahovány a které ne. 45

U malých dětí si předměty rozdělíme na dvě hromádky. Otázky pro děti: 1) Které předměty magnet přitahuje? 2) Které předměty magnet nepřitahuje?

46

5.6.3. Pohyblivé figurky Pomůcky: papír fixy kancelářské sponky magnet Pro deset dětí: 10 papírů fixy 10 kancelářských sponek 10 magnetů Postup: 1) Děti rozdělíme do dvojic. 2) Děti si ve dvojicích namalují na papír dráhu, po které nám budou jezdit auta. 3) Děti si z papíru ustřihnou dva proužky papíru, které přehnou napůl, a ohnou jim kraje směrem nahoru. 4) Na ohnuté kraje připevníme kancelářské sponky. 5) Děti auta postaví na dráhu, vezmou si magnet, který přiloží zespod papíru pod auta. 6) Autíčka se budou pohybovat tak, jak budou děti jezdit pod papírem s magnetem. Vysvětlení pro děti: Magnet svou silou přitahuje kancelářskou sponku a ta se pohybuje podle toho, jak jezdíme pod papírem s magnetem. Vysvětlení jevu: Kancelářská sponka z feromagnetického materiálu je přitahována magnetem. Pedagogické poznámky: Pokus je dobré zařadit na konec, děti si odpočinou. Dráhu s figurkami si děti odnesou domů, takže můžou pokus zkoušet doma s rodiči. Otázky pro děti: 1) Proč se figurky pohybují?

Obr.č.39 – Pohyblivé figurky A

Obr.č.40 – Pohyblivé figurky B

47

5.7. Zvuk Zdůvodnění výběru tématu: V březnu opět ožívají zvuky ptáků kolem nás, proto je březnová schůzka zaměřená na zvuk. Děti si vyzkouší, že zvuk můžeme nejen slyšet, ale také vidět, uslyší zvonit obyčejnou naběračku jako zvon, zkusí si, co nám dělá mince v balónku, a vyrobí si zajímavou hračku.

48

5.7.1. Vidět zvuk Pomůcky: voda miska ladička Pro deset dětí: voda miska ladička Postup: 1) Rozezvučíme ladičku. 2) Dotkneme se ladičkou hladiny vody v misce. Vysvětlení pro děti: Aby předmět vydával zvuk, musí se chvět. Když se předmět chvěje příliš rychle, tak to nevidíme. Ale vnořením do vody, ladička rozechvěje vodní hladinu. Chvění vodní hladiny můžeme pozorovat. Vysvětlení jevu: Zdrojem zvuku je chvějící se těleso – v našem případě ladička. Ladička rozkmitá vodní hladinu. Tím je zviditelněno chvění ladičky. Pedagogické poznámky: Tento pokus děti nedělají samy. Pokus jim ukazuji, aby se nezranily a nezamokřily. Ladičku můžeme rozezvučit třeba úderem do stolu na podložku pod myš. Otázky pro děti: 1) Co způsobí zvuk? 2) Proč se vodní hladina vlní a cáká? 3) Co dělá ladička, která vydává zvuk? 4) Bude voda cákat, když ladičku opřeme o dno?

Obr.č.41 – Rozezvučení ladičky

Obr.č.42 – Vidíme zvuk

49

5.7.2. Zvuk zvonů Pomůcky: kuchyňská naběračka provázek Pro deset dětí: kuchyňská naběračka provázek Postup: 1) Na naběračku přivážeme provázek tak, aby držel. 2) Druhý konec provázku omotáme dítěti kolem prstu. 3) Děti si do ucha strčí prst s omotaným provázkem. 4) Naběračku necháme narazit o stůl. Když naběračka narazí, děti slyší zvuk zvonů. Vysvětlení pro děti: Zvuk se šíří pomocí provázku i naším prstem, proto slyšíme zvuk zvonů. Vysvětlení jevu: Zvuk se šíří do našich uší provázkem i prstem, tedy pevnými látkami. Pevné látky jsou účinnějšími vodiči zvuku než vzduch. Energie vlnění je využita efektivněji, proto slyšíme jasnější zvuk. Pedagogické poznámky: Pokus si zkouší každé dítě. Pokud nemáme jistotu, že děti nestrkají prstík i s provázkem do ucha, každému dítěti z hygienických důvodů nastříháme nový provázek. Provázek musí být při pokusu napnutý - nesmíme ho držet. Otázky pro děti: 1) K čemu v pokusu slouží provázek? 2) Proč slyšíme zvony?

Obr.č.43 – Naběračka s provázkem

Obr.č.44 – Slyšíme zvony

50

5.7.3. Mince v balonku Pomůcky: nafukovací balónek mince Pro deset dětí: 10 nafukovacích balónků mince Postup: 1) Minci vložíme do balónku, balónek nafoukneme a uzavřeme. 2) Minci v balónku rotačním pohybem balónku roztočíme. 3) Při pohybu balónkem se mince postaví na hranu, začne uvnitř balónku kroužit a vydává vysoký tón. Vysvětlení pro děti: Vysoký tón je způsoben tím, jak vroubky mince narážejí do stěn balónku. Vysvětlení jevu: Pokud mince v balónku stojí, vroubky mince narážejí pravidelně na stěnu balónku a periodicky ji rozkmitávají, toto kmitání je zdrojem zvuku, který slyšíme. Pedagogické poznámky: Výrazného zvuku dosáhneme pouze mincí s vroubky. Pozor, při dlouhodobém roztáčení mince se balónek prodře a praskne! Otázky pro děti: 1) Co se musí dít s balónkem, když slyšíme zvuk? 2) Co rozkmitává balónek? 3) Proč slyšíme vysoký tón?

Obr.č.45 – Mince v balónku

51

5.7.4. Píšťalka Pomůcky: brčko nůžky Pro deset dětí: 5 brček nůžky Postup: 1) Každé brčko přestřihneme napůl – získáme tím 10 menších brček. 2) Děti sestřihnou jeden konec brčka do špičky. 3) Špičku brčka několikrát zohýbáme. 4) Do druhého konce brčka budou děti foukat. Vysvětlení pro děti: Vzduch rozkmitá zobáčky u brčka a tím vzniká zvuk. Vysvětlení jevu: Foukáním rozechvějeme konce brčka, proto je třeba, aby zobáčky byly hodně ohebné, a chvějící se sloupec vzduchu vytváří zvuk. Se zkracováním délky kmitajícího sloupce vzduchu v brčku vzrůstá výška tónu píšťalky. Pedagogické poznámky: Píšťalku je nutné u zobáčku hodně ohýbat, lépe pak pokus funguje. Můžeme také ukázat, k čemu dojde, když během foukání nůžkami zkracujeme délku brčka. Otázky pro děti: 1) Proč ohýbáme zobáčky? 2) Co způsobuje zvuk?

Obr.č.46 - Píšťalka

52

5.8. Vajíčka Zdůvodnění výběru tématu: Dubnová schůzka opět koresponduje s aktivitami školky v době Velikonoc. Vybrané pokusy demonstrují různé jevy, které se s pomocí vajíček dají dobře ukázat. Vajíčka jsou velmi vhodná pro experimenty, protože je děti znají, často se s nimi setkávají. To podporuje dobré pochopení a zapamatování demonstrovaných jevů. Děti mohou pokusy opakovat doma a ukazovat je příbuzným, což podporuje rozvoj řeči a komunikace dětí a vytváří předpoklady pro společné zážitky dětí a jejich rodičů.

53

5.8.1. Vajíčko v coca cole Pomůcky: kelímek bílé vajíčko coca cola Pro deset dětí: 5 bílých vajíček namočených přes noc v coca cole (připravíme doma) Příprava: 1) Do kelímku nalijeme coca colu. 2) Vložíme do kelímku vejce tak, aby částečně vyčuhovalo. 3) Po pár hodinách vejce vyndáme. 4) Skořápka vajíčka je nahnědlá, a místy popraskaná. Postup: 1) Dětem dám do dvojice kartáček a zubní pastu s fluorem. 2) Děti čistí vajíčko kartáčkem pokud možno na jednom místě. 3) Vajíčka opět vložíme do coca coly bílou a očištěnou částí. 4) Na konci schůzky zkontrolujeme, co se stalo s vajíčkem. Vysvětlení pro děti: Dětem říkám, že skořápka vajíčka je skoro stejná jako sklovina na zubech. Proto by neměly děti příliš pít coca colu, protože se jim stane se zoubkama to samé, co se stalo se skořápkou vajíčka. Když už se děti coca coly napijí, měly by si potom důkladně vyčistit zuby zubní pastou s fluorem. Fluoridová zubní pasta chrání zoubky před ničením. Vysvětlení jevu: Kyselé prostředí (coca-cola) naleptává vajíčko stejně jako zubní sklovinu (skořápka a zubní sklovina mají podobné složení). Fluoridová zubní pasta je schopná ochránit zubní sklovinu před působením kyselého prostředí. Pedagogické poznámky: Pokus je třeba provést na začátku schůzky a dokončit na konci. Coca cole je třeba dát čas na působení, aby bylo vidět, že část vajíčka neošetřenou zubní pastou, naleptá víc. Otázky pro děti: 1) Co udělala coca cola s vajíčkem? 2) Jde obarvení omýt vodou? 3) Skořápka je podobná našim zubům. Čím si čistíme zuby? 4) Pomáhá pasta při čištění vajíčka? 5) Obarvila se stejně očištěná část vajíčka jako neočištěná část vajíčka? 6) K čemu všemu nám slouží zubní pasta?

54

Obr.č.47 – Čištění vajíčka A

Obr.č.48 – Čištění vajíčka B

55

5.8.2. Hopsakoule Pomůcky: syrové vejce sklenice ocet Pro deset dětí: 3 syrová vejce sklenice ocet Příprava: 1) Do sklenice nalijeme ocet. 2) Do sklenice s octem vložíme vajíčko. 3) Za pár hodin se skořápka z vajíčka oloupe. 4) Po pár hodinách vajíčko vyndáme. 5) Zkusíme vajíčko opatrně hodit na stůl, ne velkou silou. Vysvětlení pro děti: Díky octu se skořápka z vajíčka rozpustí, stejně jako cola ocet skořápku rozleptá, a zbude jen tenká blána, která drží obsah vejce pohromadě. Vysvětlení jevu: Skořápka je tvořena z 94% uhličitanem vápenatým. Ocet reaguje s uhličitanem vápenatým ve skořápce za vzniku CO2. Reakce probíhá tak dlouho, pokud jsou obě reagující složky k dispozici. Skořápka se tak celá rozpustí, ale samotné vajíčko se nerozpouští. Vajíčko je obalené pružnou blánou. Ta vajíčko drží pohromadě. CO2 má poněkud vyšší hustotu než vzduch, proto vzduch z nádoby postupně vytlačuje. CO2 neobsahuje volný kyslík, proto v něm plamen nebude hořet. Pedagogické poznámky: Pokus děti nedělají samy. Hopsakouli mám připravenou z domova, protože trvá nejméně 24 hodin, než se z vajíčka stane hopsakoule. Přípravu lze urychlit průběžným vyndávání vajíčka, jeho opatrným omýváním a vkládáním do nového octa. Otázky pro děti: 1) Co obsahuje vajíčko? 2) Co ničí skořápku? 3) Proč tekutý vnitřek vajíčka drží pohromadě?

Obr.č.49 - Hopsakoule

56

5.8.3. Vařené a syrové vajíčko Pomůcky: vařené vajíčko syrové vajíčko tác Pro deset dětí: dvě vařená vajíčka dvě syrová vajíčka tác Postup: 1) Roztočíme vařené vajíčko. 2) Roztočíme syrové vajíčko. Vysvětlení pro děti: Roztáčení vařeného vajíčka nám půjde lépe, protože roztáčíme vajíčko celé. Když roztáčíme vajíčko neuvařené, nejde nám tak snadno roztočit, protože roztáčíme zvlášť skořápku a zvlášť to, co je uvnitř vajíčka. Vysvětlení jevu: Při roztáčení syrového vajíčka působíme dvojicí sil pouze na skořápku. Tekutý vnitřek se roztáčí působením skořápky, tedy skořápku brzdí. Proto syrové vajíčko při roztáčení nikdy nezíská takovou rychlost, aby se postavilo. Při krátkém zastavení syrového vajíčka opět působíme pouze na skořápku. Tekutý vnitřek vajíčka pokračuje setrvačností v rotaci a skořápku opět roztočí. Při roztáčení uvařeného vajíčka působí dvojice sil na celý objem vajíčka. Celková energie vajíčka je nejnižší, když vajíčko rotuje kolem osy symetrie, proto si vajíčko stoupá. Pedagogické poznámky: Pokud děti nevědí, co je ve vajíčku, vajíčko rozklepneme. Nejdříve pokus ukážu já, děti si ho poté zkouší ve skupinkách. Jako podložku používáme tác, ten brání nekontrolovanému pohybu vajíček a znečištění okolí pokusu. Otázky pro děti: 1) Co je ve vajíčku? 2) Změní se vnitřek vajíčka, když ho uvaříme? 3) Roztočíme celé syrové vajíčko? 4) Zastavíme celé syrové vajíčko, když se dotkneme skořápky? 5) Roztočíme celé vařené vajíčko? 6) Zastavíme celé vařené vajíčko, když se dotkneme skořápky?

57

Obr.č.51 – Roztáčení vajíček B

Obr.č.50 – Roztáčení vajíček A

58

5.8.4. Čerstvé vajíčko a pukavec Pomůcky: čerstvé vajíčko pukavec větší skleněná láhev naplněná vodou Pro deset dětí: čerstvé vajíčko pukavec větší skleněná láhev naplněná vodou Postup: 1) Do sklenice s vodou opatrně vložíme obě vajíčka. 2) Čerstvé vajíčko leží ve vodě na dně, pukavec plave na hladině. Vysvětlení pro děti: Když si ke zkaženému vajíčku – pukavci přičichnete, cítíte charakteristický zápach. U čerstvého vajíčka ho necítíte. Jak vajíčko stárne, kazí se, vytváří se plyn, který z něj uniká. Proto ho cítíme. A tak je staré vajíčko lehčí. Vysvětlení jevu: Při stárnutí vajíčka se uvolňuje sirovodík, který postupně uniká, a tím klesá hmotnost vajíčka (pukavec plave na hladině) v souladu s Archimédovým zákonem. Pedagogické poznámky: Tento pokus děti nedělají. Vajíčka do vody vkládám já. Otázky pro děti: 1) Přičichni si k čerstvému a zkaženému vajíčku? Cítíš rozdíl? 2) Jaké předměty plavou na hladině a jaké klesají kde dnu? 3) Je čerstvé vajíčko stejně těžké jako vajíčko zkažené? 4) K čemu se vajíčka používají? 5) Proč je dobré umět poznat, jestli je vajíčko čerstvé nebo staré?

59

5.8.5. Vajíčko do láhve Pomůcky: oloupané vajíčko uvařené na tvrdo sklenice od mléka teplá voda Pro deset dětí: oloupané vajíčko uvařené na tvrdo sklenice od mléka horká voda Postup: 1) Do láhve nalijeme horkou vodu. 2) Sklenici mírně otočíme, aby voda ohřála stěny sklenice. 3) Vodu vylijeme a vajíčko postavíme na hrdlo sklenice. 4) Po chvíli vejce spadne do láhve Vysvětlení pro děti: Když nalijeme do láhve horkou vodu, začne stoupat teplý vzduch. Poté co vylijeme vodu z láhve a položíme vajíčko na hrdlo, láhev začne chladnou, zbylému vzduchu je chladno a už se tolik nerozpíná. Vzduch, který je všude kolem nás, tlačí víc a zatlačí vajíčko do láhve. Vajíčko z láhve vyndáme politím otočené láhve horkou vodou. Vzduch v láhvi se zahřeje, zahřátý vzduch se rozpíná a tak vytlačí vejce z láhve. Vysvětlení jevu: Teplý vzduch se rozpíná, pokud je uzavřen v nádobě působí větším tlakem. Zahřátí vzduchu v nádobě způsobí jeho rozpínání. Po uzavření nádoby vajíčkem, nemůže vzduch do nádoby. Nádoba postupně chladne a s ní i vzduch v nádobě, tak klesá jeho tlak, který se stává nižším než atmosférický tlak vzduchu kolem. Atmosférický tlak zatlačí vajíčko do nádoby. Vajíčko je vhodné pro tento pokus, protože je současně dostatečně pevné i deformovatelné. Pro úspěšnou realizaci pokusu musí vajíčko dobře utěsnit hrdlo láhve a nesmí být přílišné tření mezi vajíčkem a hrdlem, proto musí být hladké. Pokud láhev příliš zahřejeme, trvá chladnutí dlouho. Můžeme ho urychlit vnořením láhve do studené vody. Pedagogické poznámky: Z bezpečnostních důvodů provádím pokus já, děti jen sledují. Otázky pro děti: 1) Co je všude kolem nás? Vzpomínáte na naši první schůzku, co jsme si ukazovali? 2) Co dělá teplý vzduch? 3) Tlačí studený vzduch stejně jako teplý vzduch? 4) Když nalijeme teplou vodu do láhve, co se stane? 5) Co zatlačilo vajíčko do láhve? 60

6) Jak vajíčko dostaneme ven? 7) Co může vajíčko vytlačit z láhve? 8) Jaký musí být vzduch, aby na vajíčko pořádně tlačil?

Obr.č.52 – Vajíčko do láhve

61

5.9. Optika Zdůvodnění výběru tématu: Květnová schůzka je věnována optice. Pozorování je v přírodovědném vzdělávání velice důležité, proto děti nenásilně seznámíme s prvními zákonitostmi šíření světla – odrazem, lomem a neschopností našeho oka rozlišovat příliš rychle se střídající obrazy. Děti si zkusí, že mají azbestový prst, zjistí, že lupa nemusí být jenom skleněná. Dále si vyzkouší pomocí periskopu „vidět až za roh“ a na konci schůzky si vyrobí pohyblivé obrázky.

62

5.9.1. Azbestový prst Pomůcky: dvě stejné svíčky sklíčko sirky nebo zapalovač kousek modelíny Pro deset dětí: dvě svíčky sklíčko sirky nebo zapalovač kousek modelíny Postup: 1) Sklíčko připevníme do modelíny, aby nám drželo a stálo kolmo k podložce. 2) Jednu svíčku zapálíme a položíme na jednu stranu sklíčka (směrem od nás). 3) Druhou nezapálenou svíčku položíme směrem k nám na druhou stranu sklíčka (sklíčko bude mezi svíčkami) stejně daleko od sklíčka jako je první. 4) Svíčky musí být v jedné rovině, měly by být stejně velké a mělo by se na ně koukat tak, aby byly v zákrytu. 5) Do nezapálené svíčky přiložíme prst až ke knotu. 6) Děti stojí na straně, kde je zapálená svíčka, a přes sklíčko vidí, že druhá svíčka, ve které mám prst, vypadá, že je také zapálená. Vysvětlení pro děti: Zapálená je jen jedna svíčka. Děti ale přes sklíčko vidí dvě zapálené svíčky. Druhá svíčka ale nehoří, děti vidí pouze odraz plamene první svíčky. Vysvětlení jevu: Svíčka vydává dostatečně intenzivní světlo, abychom viděli odraz plamene ve skle. Obraz plamene vzniká v rovině kolmé ke sklu, které zde plní funkci zrcadla, ve stejné vzdálenosti za zrcadlem, v jaké je plamen před zrcadlem. Obraz nezapálené svíčky za sklem se tak skládá s obrazem plamene zapálené svíčky a mi tak zdánlivě vidíme dvě zapálené svíčky. Pedagogické poznámky: Pokus děti velice baví, proto ho na schůzce několikrát opakuji. Při pokusu dbáme na bezpečnost dětí – pokus s otevřeným ohněm. Otázky pro děti: 1) Proč si nespálím prst? 2) Jak funguje sklíčko? 3) Kde vidíme obraz plamene svíčky? Obr.č.53 – Azbestový prst

63

5.9.2. Udělej si lupu Pomůcky: tvrdý papír průhledná plastová fólie nůžky izolepa nebo lepidlo voda Pro deset dětí: tvrdý papír průhledná plastová fólie nůžky izolepa nebo lepidlo voda Postup: 1) Z tvrdého papíru vystřihneme dvakrát tvar lupy – viz. Obr. č. 54. 2) Mezi lupy vložíme průhlednou fólii a lupy slepíme k sobě. 3) Na fólii kápneme kapku vody. 4) Pomocí lupy pozorujeme věci kolem nás. Vysvětlení pro děti: Necháme děti, aby si pořádně prohlédly kapku a osahaly tvar lupy. Kapka vody díky svému tvaru funguje podobně jako lupa. Vysvětlení jevu: Voda i sklo jsou opticky hustší než vzduch. Proto se kapka vody se díky svému tvaru chová podobně jako skleněná spojná čočka. Čím větší je zakřivení čočky, tím více zvětšuje. Pedagogické poznámky: Pro menší děti mám šablony lup připravené. Větší děti si šablony dělají samy. Otázky pro děti: 1) Jaký tvar má kapka vody? 2) Jak vidíme předměty (písmenka) pod kapkou vody? 3) Zvětšuje víc velká nebo malá kapka?

Obr.č.54 – Příprava lupy

Obr.č.55 - Lupa

64

Obr.č.56 – Lupa v akci

5.9.3. Promítání lupou Výroba fotoaparát z krabičky: Pomůcky: průsvitný papír krabička lepicí páska lupa kartonová trubka nůžky fix Postup: 1) Na jednu stranu krabičky uděláme kulatý otvor, na druhou stranu krabičky přiložíme trubku a obkreslíme ji – vznikne nám kroužek. 2) Kroužek vystřihneme. 3) Trubku zasuneme do kulatého otvoru (měla by se dát posunovat dovnitř a ven). 4) K druhému konci trubky přilepíme lepicí páskou lupu. 5) Oválný otvor přelepíme průsvitným papírem. 6) Fotoaparát zaměříme na jasné osvětlené místo. 7) Trubku posouváme dovnitř i ven, dokud nezískáme ostrý obraz. Vysvětlení pro děti: Lupa láme sluneční paprsky. Obraz je proti skutečnému předmětu obrácený vzhůru nohama. Vysvětlení jevu: Lupa láme paprsky vycházející z předmětu. Protínají se na průsvitném papíru a vytvářejí na něm obraz. Pedagogické poznámky: Výroba fotoaparátu je pro děti náročná. Proto jim doma připravíme několik modelů fotoaparátů, a děti si pokus jenom zkouší. Otázky pro děti: 1) Jaký vidíme obraz? 2) Co se stane, když lupu dáme dál od objektu, který promítáme?

Obr.č. 57 – Promítání lupou

Obr.č.58 - Promítání lupou - obraz

65

5.9.4. Periskop Výroba periskopu: Pomůcky: dvě obdélníková zrcadla čtvrtka tvaru obdélníka izolepa, lepidlo nůžky a nůž Postup: 1) Na čtvrtku si nakreslíme tvar periskopu (obdélník) a rozvrhneme si, kde budou zrcátka. 2) Pro správnou funkci periskopu je důležité, aby zrcátka svírala se stěnami úhel 45°. 3) Okénka by měla být tak velká jako průmět zrcátek do stěny periskopu. 4) Hotovým periskopem můžeme pozorovat dění za rohem nebo za nějakou překážkou, která je větší než my Vysvětlení pro děti: Zrcátka v periskopu odráží světlo, proto můžeme vidět za roh. Vysvětlení jevu: V periskopu využíváme odrazu světla na zrcadlech. Podle zákonu odrazu se paprsky odráží pod stejným úhlem, pod jakým dopadly, v rovině dopadu. Paprsek na první zrcadlo dopadá pod úhlem 45°, odražením se tedy odchýlil o 90° od původního směru. Na druhém zrcadle je tomu obdobně. Proto se na konci díváme stejným směrem, pouze ve vyšší nebo nižší poloze. Pedagogické poznámky: Výroba periskopu je časově náročná a děti ve školce by ji nejspíš nezvládly. Proto si periskop připravíme doma a děti si s ním pak už jen hrají. Otázky pro děti: 1) Co vidíme v periskopu? 2) K čemu slouží periskop? 3) Proč jsou v periskopu zrcátka?

Obr.č.60 – Periskop B Obr.č.59 – Periskop A

66

5.9.5. Pohyblivé obrázky Pomůcky: špejle šablony obrázku – viz. Příloha č. 8 pastelky lepidlo Pro deset dětí: balení špejlí dvacet šablon pastelky lepidlo Postup: 1) Děti si vybarví šablony, např. rybku v akváriu. 2) Mezi šablony dáme špejli a slepíme šablony k sobě (jedna šablona bude otočená vzhůru nohama). 3) Protáčíme špejli mezi prsty, při otáčení vidíme rybičku v akváriu Vysvětlení pro děti: Lidské oko není schopné vnímat každý obrázek zvlášť. Proto když s obrázky točíme rychle, oko prolne obrázky do sebe. Vysvětlení jevu: Při rychle se měnících obrazech není lidské oko schopné je od sebe oddělit. Proto je vnímáme současně. Na tomto jevu je založeno například kino či televize. Pedagogické poznámky: Šablony pro děti připravím já. Je vhodné mít v zásobě víc motivů, aby si mohlo každé dítě vybrat, jaký obrázek se mu líbí. Otázky pro děti: 1) Proč vidíme papouška v kleci nebo rybičku v akváriu? 2) Je při pokusu důležité, jak rychle kolečkem točíme?

Obr.č.61 – Pohyblivé obrázky - výroba

Obr.č.62 – Pohyblivé obrázky v akci

67

5.10. Bubliny Zdůvodnění výběru tématu: Poslední zábavná a oddychová schůzka. Schůzka je vhodná na léto, když už je hezké počasí. Děti získají nové zkušenosti s povrchovým napětím. Jde o experimentování. Děti tato schůzka velmi baví, spojujeme poznání se zábavou a dobrou náladou. Přírodní vědy především fyzika jsou ve společnosti chápány jako příliš náročné a často nezáživné obory, proto je dobré u dětí už od mateřské školy spojovat přírodovědné vzdělávání se zábavou a dobrou náladou.

68

5.10.1.

Bubliny

Pomůcky: 10 brček, 5 umělohmotných klepadel na koberce, velká mělká nádoba (například nafukovací bazének), 5 misek, trychtýře Příprava: Alespoň 24 hodin předem připravíme roztok v poměru 10 : 3 : 1 destilovaná voda : jar : glycerol. Roztok necháme odstát v lahvích nebo kanystru v chladném stinném místě. Po nalití do nádoby je dobré opět asi hodinu počkat. Postup: Ukážeme dětem, jak vyfukovat bubliny brčkem a trychtýřem, jak natahovat bubliny pohybem klepadla. Děti také baví vyfukovat co největší bubliny v nádobě, či stavět „bublinové hrady“. Pedagogická poznámka: Je třeba dbát na bezpečnost dětí. Při pobíhání hrozí srážka. Proto je dobré, aby se děti u aktivit střídaly. Pokud jsou děti již příliš živé, je třeba nabídnout další aktivitu. Tím, že nedáme okamžitě všechny pomůcky k dispozici všem dětem, děti se učí čekat, kontrolovat své chování, sledovat ostatní děti při práci.

Obr.č.63 – Hrátky s bublinami – pomocí klepadel

Obr.č.64 – Hrátky s bublinami - brčky

Obr.č.65 – Hrátky s bublinami – vytahování bublin

Obr.č.66 – Hrátky s bublinami

69

Závěr Cílem práce bylo připravit roční program pro propedeutiku přírodovědného vzdělávání v MŠ a program prakticky vyzkoušet tak, aby mohl sloužit jako program využitelný jak v debrujárských klubech v MŠ, tak přímo učitelkami MŠ. Celá práce se věnovala přípravě na přírodovědné vzdělání. V teoretické části jsem nejprve popsala, proč je tak důležité začít s přírodovědným vzděláním už v mateřské škole. Dále jsem se zabývala tím, co kroužek u dětí rozvíjí. V další kapitole jsem napsala obecné zásady bezpečnosti při práci s dětmi, které se při vedení kroužku používají. Dále jsem popsala zázemí kroužku. To znamená optimální počet dětí na kroužku a vhodné prostředí. Dále jsem se věnovala kapitole didaktika. Zde jsem nejprve obecně napsala, co znamená pojem didaktika. Poté jsem popsala některé didaktické zásady a napsala, jak se tyto zásady využívají v praxi. Jako poslední kapitolu teoretické části jsem popsala vyučovací metody. Popsala jsem metody, které se využívají při vedení kroužku, a napsala jsem, proč jsou při vedení kroužku důležité. V praktické části jsem popsala jednotlivá témata pokusů na každý měsíc, proč jsem zvolila zrovna toto téma na daný měsíc, rozepsala jsem jednotlivé pokusy, napsala pomůcky, postup, vysvětlení pokusu, pedagogické poznámky a otázky pro děti. Pokusy jsem doplnila obrázky. Splnila jsem cíl své práce, práce může sloužit jako roční program pro propedeutiku přírodovědného vzdělávání v MŠ, avšak pedagog si může program přizpůsobit dle svých záměrů. Program již druhým rokem prakticky zkouším v MŠ.

70

Literatura a informační zdroje Texty: BEDNÁŘOVÁ, Jiřina a Vlasta ŠMARDOVÁ. Školní zralost: Co by mělo umět dítě před vstupem do školy. Brno: Computer Press, a.s., 2010. ISBN 978-80-251-2569-4. KUTÝ, Jan. Bezpečnostní pravidla činností s dětmi a mládeží: zajištění bezpečnosti práce s kolektivy dětí a mládeže a ochrany dětí a mládeže před škodlivými vlivy : metodická příručka Českého svazu ochránců přírody. Vyd. 3., rozš. a dopl. Praha: Český svaz ochránců přírody Koniklec, 01/71 základní organizace, 2001, 89 s. Metodika (Český svaz ochránců přírody). ISBN 80-238-8160-4. MACHOVÁ,CSC., Doc.RNDr.Jitka. Biologie dítěte pro speciální pedagogy: Ontogenetický vývoj. Univerzita Karlova v Praze: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. RAKUŠAN, Zdeněk, Šárka VOTRUBCOVÁ a Jan HAVLÍČEK. Sborník pokusů a aktivit. 2012. SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. 2., rozš. a aktualiz. vyd., [V nakl. Grada] vyd. 1. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1821-7. VALIŠOVÁ, Alena a Hana KASÍKOVÁ. Pedagogika pro učitele. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 402 s. Pedagogika (Grada). ISBN 978-802-4717-340.

71

Přílohy Příloha č. 1 Raketa

72

Příloha č. 2 Beruška

73

Příloha č. 3 Můra

74

Příloha č. 4 Papoušek

75

Příloha č. 5 Leknín

76

Příloha č. 6 Lodička

77

Příloha č. 7 Ryba

78

Příloha č. 8 A Pohyblivé obrázky

79

Příloha č. 8 B Pohyblivé obrázky

80